1
Studijní materiál k popularizačnímu workshopu „K3/WPOP8 Les a lesní hospodářství“ vznikl v rámci projektu „Poznej tajemství vědy“. Projekt s reg. č. CZ.1.07/2.3.00/45.0019 je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. První den workshopu Les a lesní hospodářství byly prezentovány zkušenosti zahraničních expertů z oblasti lesnického výzkumu (problematika trvale udržitelného obhospodařování lesů). Při této příležitosti byla představena klíčová témata ve vztahu k ekonomice lesního hospodářství a funkcím lesů, vlivu klimatických změn na lesní ekosystémy, včetně významu lesního stanoviště a moderních trendů v pěstování lesů. Druhý den workshopu byl zaměřen na popularizátory vědy, kterým bylo představeno, jak vhodnou formou seznámit studenty se základy ekosystémového pojetí lesů a lesního hospodářství. Závěrečný den workshopu byl zaměřen na žáky/studenty. Při této příležitosti byly prezentovány osobní příběhy senior expertů/vědců, zajímavé projekty a poznatky z lesů a lesního hospodářství. Žáci a studenti byli interaktivní formou seznámeni se základy měření výšky a výčetní tloušťky stromu. Oborní pracovníci – senior experti navštívili 10 zapojených škol (skupiny po 25 žácích/studentech), přičemž jeden senior expert navštívil 2 - 4 školy. Klíčová slova: les a lesní hospodářství, funkce lesa, polyfunkční pojetí lesů, trvale udržitelné obhospodařování lesů, adaptační opatření v lesích v reakci na změnu klimatu, pěstování lesa, lesnicko-typologické jednotky a klasifikace lesního stanoviště.
Materiál vytvořil expertní tým společnosti: ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s. Švabinského 1749/19, 702 00 Moravská Ostrava, IČ: 28614950, Tel.: +420 596 112 649, Web: http://accendo.cz/, E-mail:
[email protected]. Společnost ACCENDO je vědecko-výzkumná organizace schválená poradním orgánem vlády – Radou pro výzkum, vývoj a inovace v ČR, za účelem podpory vědeckého výzkumu v regionálních vědách. Svou činností se významně podílí na objevování a mapování procesů ve společnosti, které vedou k trvalému rozvoji. Pracuje na celém území ČR, rozvíjí evropskou výzkumnou spolupráci a podílí se na mezinárodních projektech v návaznosti na nové směry a předpisy Evropských společenství. Garant: Doc. Ing. Lubor Hruška, Ph.D., Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D. Autoři: Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D., Doc. Ing. Lubor Hruška, Ph.D. a kol. Publikace neprošla jazykovou korekturou. Zpracováno ke dni 20. 9. 2014. © ACCENDO-Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s., 2014
2
Obsah 1
Úvod do lesnického výzkumu .......................................................................................................... 5 1.1
1.1.1
Klíčová legislativa související s obhospodařováním lesů v České republice .................... 6
1.1.2
Vymezení pojmu les a multifunkčního hospodářství ...................................................... 6
1.2
Co je les? .......................................................................................................................... 9
1.2.2
Klasifikace lesního stanoviště a lesnická typologie v České republice .......................... 13
1.2.3
Přírodní podmínky v České republice ............................................................................ 14
1.2.4
Lesnické meliorace ........................................................................................................ 17
Lesnický výzkum .................................................................................................................... 18
1.3.1
Stručný nástin vývoje hospodářské úpravy lesů a lesnické typologie ........................... 18
1.3.2
Význam lesního stanoviště a lesnicko-typologické klasifikační systémy ....................... 20
1.3.3
Ekonomika lesního hospodářství................................................................................... 26
1.3.4
Výzkum lesů ponechaných samovolnému vývoji aneb do lesa pro radu ...................... 30
1.4
Národní lesnický program ..................................................................................................... 35
1.4.1
Lesní hospodářství ČR v návaznosti na strategii EU ...................................................... 35
1.4.2
Aktuální otázky řešené v lesním hospodářství .............................................................. 37
Lesnické plánování a management lesních ekosystémů ............................................................... 39 2.1
Státní lesnická politika její promítnutí do praxe .................................................................... 40
2.2
Rámcové plánování v lesním hospodářství ........................................................................... 40
2.2.1
Oblastní plány rozvoje lesů............................................................................................ 40
2.2.2
Základní poslání oblastních plánů rozvoje lesů ............................................................. 42
2.2.3
Obdoba oblastních plánů rozvoje lesů v Evropě ........................................................... 43
2.2.4
Analýza a hodnocení procesů v lesním hospodářství v rámci OPRL.............................. 45
2.3
3
Les není jen dříví ...................................................................................................................... 9
1.2.1
1.3
2
Základní pojmy ........................................................................................................................ 6
Podrobné plánování v LH....................................................................................................... 49
2.3.1
Lesní hospodářské plány a osnovy ................................................................................ 49
2.3.2
Aktuální podněty k obhospodařování lesů .................................................................... 49
2.3.3
Proč měnit přístupy k obhospodařování lesů? .............................................................. 50
2.3.4
Adaptace a mitigace ...................................................................................................... 50
2.3.5
Green economy a platby za ekosystémové služby poskytované lesy ........................... 53
Zajímavé projekty a odborné aktivity ............................................................................................ 54 3.1.1
NAZV QJ 1220313 .......................................................................................................... 54
3.1.2
NAZV QH91097 - ClimIps .............................................................................................. 56 3
4
3.1.3
NAZV č. QI102A079 - BIOMLIST..................................................................................... 58
3.1.4
Národní inventarizace lesů ............................................................................................ 60
3.1.5
Mapový portál ÚHÚL ..................................................................................................... 61
3.1.6
Lesní pedagogika ........................................................................................................... 61
3.1.7
Pralesy a ProSilva Bohemica .......................................................................................... 63
Regionální lesnická věda v praxi .................................................................................................... 64 4.1
Instituce v zahraničí ............................................................................................................... 64
4.1.1
Technická univerzita Mnichov – fakulta Ekologie a ekosystémového managementu .. 64
4.1.2
Polsko – Výzkumný institut lesnictví ............................................................................. 65
4.1.3
Slovensko - Národní lesnické centrum ......................................................................... 67
4.2
Instituce v České republice .................................................................................................... 69
4.2.1
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o. ...................................................... 69
4.2.2
Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze .............................. 71
4.2.3 Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařská fakulty Mendelovy Univerzity v Brně ........................................................................................................ 71 4.2.4
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. .................... 75
4.2.5
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem ........................................... 76
Seznam literatury .................................................................................................................................. 79
"Vědec nestuduje přírodu proto, že by to bylo užitečné. Studuje ji proto, že mu to přináší potěšení a potěšení mu to přináší proto, že příroda je nádherná. Kdyby nebyla příroda nádherná, nestálo by za to vědět a kdyby nestálo za to vědět, nestálo by za to žít.'' Jules Henri Poincaré
4
1 Úvod do lesnického výzkumu Les1 je důležitou složku životního prostředí v České republice (ČR), tvoří téměř 34% území, což je 2,6 mil. hektarů. Lesy jsou multifunkčním aktivem a slouží hospodářským, ekologickým, environmentálním a sociálním účelům. Socioekonomický význam lesů je velký, ale často bývá podceňován. Lesy přispívají k rozvoji venkova a zajišťují řadu pracovních míst. Lesy patří k ekologicky nejstabilnějším segmentům krajiny a mají všestranně příznivý vliv na životní prostředí i mimo les. Z této stručné charakteristiky vyplývá jeho význam pro společnost. Dlouhodobý vývoj lesů v posledních staletích vlivem lidských zásahů prodělal zásadní změny. Současné lesy jsou výsledkem intenzivního obhospodařování lesních ekosystémů. Druhová skladba, věková a prostorová struktura porostů je pozměněna tak, aby naplňovala především požadavky na maximální a vyrovnanou produkci dříví v návaznosti na poptávku trhu (dřevozpracujícího průmyslu). Výsledkem je převaha jehličnatých dřevin v druhové skladbě lesa (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2013: smrk 51 %, borovice 17 %, str. 74) a věkově i růstově málo diferencovaných porostů. V podmínkách předpokládané klimatické změny jsou takovéto porosty málo stabilní a snadno podléhají přirozeným disturbancím - různým typům narušení. Následně mohou být ohroženy rychlým rozpadem, který může být především na exponovaných stanovištích rizikem pro trvalost lesního prostředí. Příkladem je vážný rozpad lesních porostů v rozsáhlé pohraniční oblasti české a polské části Slezska a severozápadního Slovenska zahrnující regiony Nízkého Jeseníku, Slezské nížiny, Podbeskydí a Slezských Beskyd v ČR, Beskidu Śląskiego a Żywieckego v Polsku a Kysuc, Oravy a Beskyd na Slovensku. Zde docházelo již od posledního decenia minulého století k dramatickému hynutí zejména nepůvodních smrkových porostů, spojené s šířením nížinného druhu severského kůrovce Ips duplicatus a neobvyklou aktivizací a virulencí parazitických hub z okruhu rodu Armillaria s.l. Po roce 2002 nepříznivá situace v regionu vlivem přísušku v letech 2002 a 2003 akcelerovala a došlo k odumření nebo vynucené těžbě tisíců hektarů porostů, spojené se vznikem rozsáhlých obtížně zalesnitelných holin, ztrátou humusové vrstvy, degradací půdy, erozí a dalšími negativními následky. Celý problém značně přesahuje hranice ČR a ovlivňuje lesnictví v širším středoevropském regionu, zejména na území všech tří dotčených států: ČR, Polska a Slovenska. Biodiverzita v nestabilních lesích se může měnit nežádoucím směrem k šíření invazních druhů a vývoj celého ekosystému je obtížně předvídatelný. Vlivem zalesňovacích programů a přirozené sukcese vegetace se lesnatost v EU zvětšuje (současná lesnatost v ČR je 34 %; v EU 35 %), což by mohlo být vnímáno jako pozitivní trend. U stávajících porostů však často dochází ke zvyšování zápoje a tím i zastínění porostu, které má za následek opětovné snižování biodiverzity. Dle dostupných poznatků, např. výsledky Národní inventarizace lesů v České republice 2001–20042, se zvyšuje také produktivita obhospodařovaných lesů; ovšem kromě výše produkce je nutné zohlednit její bezpečnost, která je základním předpokladem pro trvalý a vyrovnaný výnos z lesních majetků. Hospodářská hlediska (produkční funkce lesa) nejsou jediným aspektem pro obhospodařování lesů. Les plní současně významné funkce, které jsou hodnoceny z hlediska ekonomického, ekologického a sociálního pilíře lesního hospodářství. 1
Lesní ekosystém a les jsou synonyma, kdy termín les je spíš používán ve vztahu k obhospodařování lesů a lesní ekosystém ve vztahu k vědeckým aktivitám. 2 ÚHÚL, 2007. Národní inventarizace lesů v České republice 2001–2004 : Úvod, metody, výsledky. 1. vydání. Brandýs nad Labem: ÚHÚL, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7084-587-5.
5
1.1 Základní pojmy 1.1.1
Klíčová legislativa související s obhospodařováním lesů v České republice
Lesnická legislativa v ČR zakotvuje systém lesnického plánování, který má závaznou a doporučující část. Závazná část podléhá supervizi státní správy a jedná se o lesní hospodářské plány a osnovy (LHP/O), které vlastník lesů musí ze zákona mít k dispozici při obhospodařování lesních majetků. Druhá část lesnického plánování je charakterizována předpisy, které formou doporučení poskytují podklady pro obhospodařování lesů. V tomto případě se jedná o oblastní plány rozvoje lesů (OPRL). Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) v § 23 odst. 1 konstatuje: „Oblastní plány rozvoje lesů jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích“. Lesní zákon v § 23 odst. 4 a v § 31 odst. 7 odkazuje na speciální právní předpis, kterým je vyhláška č. 83/1996 Sb. Ministerstva zemědělství ze dne 18. března 1996 o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů; tato v § 1 odst. 1 konstatuje: „Oblastní plány rozvoje lesů stanoví pro přírodní lesní oblasti vymezené v příloze č. 1, rámcové zásady hospodaření. Jsou podkladem pro oblastně diferencované uplatňování státní lesnické politiky a rámcovým doporučením pro zpracování lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov.“ LHP/O jsou rovněž zakotveny v lesním zákoně č. 289/1995 Sb. a ve vyhlášce č. 84/1996 Sb. o lesním hospodářském plánování. Pro území národních parků (NP) a zvláště chráněných území (ZCHÚ) vyplývá ze zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny povinnost zpracovat plány péče. Na základě zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) jsou stanoveny zásady územního rozvoje. Zásady územního rozvoje jsou závazné pro pořizování a vydávání územních plánů, regulačních plánů a pro rozhodování v území. Náležitosti obsahu územně analytických podkladů stanoví vyhláška č. 500/2006 Sb. o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. V těchto procesech jsou využívány údaje OPRL jako podklad pro zpracování vhodného managementu lesních ekosystémů a při územním plánováním.
1.1.2
Vymezení pojmu les a multifunkčního hospodářství
Platný zákon o lesích vymezuje tyto základní pojmy - pro účely tohoto zákona se rozumí: -
lesem lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa,
-
funkcemi lesa přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční,
-
lesními porosty jsou stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa,
-
hospodařením v lese se rozumí obnova, ochrana, výchova a těžba lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa.
V podstatě jsou rozlišovány dva základní užitky z lesa: volné a funkční. Volné užitky společnost využívá tak, jak je poskytuje příroda; funkční užitky jsou spojeny s vynakládáním určité snahy, aby les
6
splnil představy člověka, a tento proces je nazýván obhospodařování lesů - v širším měřítku je označován jako lesní hospodářství. Pojem lesním hospodářství zahrnuje záměrné využívání lesa jako zdroje dřevní suroviny (produkční funkce lesa), jako faktoru životního prostředí (ekologická funkce tj. působení lesa na okolní prostředí) a jako součást životního prostředí (environmentální funkce lesa). Jakákoliv funkce lesa je vždy spojena s aktivní činností člověka, protože souvisí s uspokojováním jeho potřeb. To znamená, že pokud je lesu přiřazeno určité cílevědomé poslání nastane změna v pojetí lesa – z výrobních podmínek prostředí se stává výrobní prostředek. V této souvislosti jsou ekosystémové služby poskytované lesem rozlišovány přívlastkem lesní (užitky plynoucí samovolně) a lesnické (spojeny s určitým hospodářským záměrem). Multifunkční lesní hospodářství (MATĚJÍČEK, 2003: s. 7):
Plánované užití lesních zdrojů takovým způsobem, kdy různé potřeby lidí jsou uspokojovány na trvale udržitelném základě a kdy veškerý materiální a nemateriální užitek poskytovaný lesem pro společnost je co možná největší3.
Hospodaření v lesích s cílem získat vícenásobné produkty a užitky (produkční lesy, ochranné lesy, chráněné lesy). Multifunkční lesní hospodářství aplikuje integrovaný přístup směrem k rozdílným kategoriím lesů a zahrnuje vědecké, kulturní, rekreační, historické a další hodnoty lesních zdrojů4.
Základní přehled odborných termínů Adaptace je souhrn opatření, jejichž cílem není proti změně klimatu bojovat, ale připravit se na její dopady. (Kopecký, Eberle, Jak učit o změně klimatu? Asociace pro mezinárodní otázky, 2012) Biomasa - 1. Celková hmota organismů jednotlivých druhů, nebo celého společenstva, vztažená na jednotku plochy. - 2. Dřevní hmota (dendromasa) z hlediska zpracování a dalšího využití jde o tenké dříví, větve a vršky, případně zbytky při těžbě, manipulaci a zpracování dřeva. (Roček, Vorel, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Biodiverzita - různorodost všech žijících organismů, suchozemských, mořských a sladkovodních ekosystémů i ekologických systémů, jejichž jsou součástí. Druhová diverzita je rozmanitost žijících organismů na zemi. Genetická diverzita je součet celkové genetické informace obsažené v genech jedinců rostlin, živočichů a mikroorganismů, které obývají zemi. Ekosystémová diverzita je rozmanitost biotopů a na ně vázaných společenstev živých organismů v biosféře. Biodiverzita má klíčový význam pro vývoj a zachování životodárných systémů biosféry, je však významně redukována určitými lidskými činnostmi. Ochrana a trvale udržitelné využívání biodiverzity musí být integrovány do oborových a mezioborových, jakož i regionálních programů, projektů a opatření. Různorodost druhů, včetně diverzity jejich genetických informací, společenstev a ekosystémů, je třeba chránit především na územích, kde se přirozeně vyvíjela a zachovala (in situ). Tam, kde prostředí neskýtá 3
4
20. 3. 2000 J. Parviainen, METLA (Finnish Forest Research Institute), Joensuu Research Station. Forest Resources of Europe, CIS, North America, Australia, Japan and New Zealand (Industrialized temperate/boreal countries) UN-ECE/FAO Contribution to the Global Forest Resources Assessment 2000. Geneva Timber and Forest Study Papers, No. 17. Main Report. United Nations, New York and Geneva, 2000. 445 p. Forests in sustainable development - guidelines for forest sector development cooperation. 96, 208 pages. Catalogue number : CF-62-96-001-C, ISBN/ISSN: 92-827-8466-5 On-line version ,annex 4.6: Glossary of Terms
7
dočasné nebo trvalé podmínky pro udržení biodiverzity, je třeba chránit a udržovat různorodost rostlin, živočichů, mikroorganismů a jejich genetických informací v lokalitách a zařízeních ekologicky vhodných (ex situ). Ty slouží k zachování životaschopných populací pro znovuzavedení na jejich někdejší přirozená stanoviště. (Nováková, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Biota je soubor všech organizmů z určité lokality, z určitého území nebo celé Země. Biota má složku rostlinnou a živočišnou. Rostlinná složka bioty je vegetace. Taxonomický výčet rostlinné složky bioty určitého území je flóra neboli květena daného území. Živočišná složka bioty je fauna neboli zvířena. (Vorel, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Ekologie je nauka o vzájemných vztazích a vzájemném působení organismů a prostředí (Velký anglicko-český slovník, ČSAV, 1981) Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. (Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny) Ekosystém je dynamický cirkulační systém živých organismů a jejich abiotického prostředí, s koloběhem látek a tokem energie, schopný samostatné existence. Jde o základní, prostorově vymezenou jednotku biosféry. Živou složku ekosystému tvoří producenti, organismy, které vytvářejí biomasu a poutají tak energii, konzumenti, kteří ji spotřebovávají, využívají a organismy, které se podílejí na rozkladu organické hmoty. Základními složkami jsou půda, voda, ovzduší a záření. Tvorba, koloběh a rozklad látek + poutání a uvolňování energie jsou základními procesy v ekosystému. (Materna, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Ekosystém lesní - ekosystém, v němž převládají (dominují) lesní dřeviny. (Henžlík, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Ekosystémový přístup všestranně hodnotí, jak lidské využívání ekosystému ovlivní jeho funkci a produktivitu. Ekosystémový přístup je integrovaný přístup, neboť přihlíží k celému rozsahu možných statků a služeb a pokouší se optimalizovat směs užitků daného ekosystému a také napříč ekosystémy. Klade důraz na systematický přístup a bere na vědomí, že ekosystémy fungují jako celistvé entity. Ekosystémový přístup zastává dlouhodobé a prostorově všestranné hledisko, počítá s lidmi, explicitně provazuje lidské potřeby s biologickou kapacitou ekosystémů. (Matějíček, Vymezení základních pojmů a vztahů z oblasti mimoprodukčních funkcí lesa. VÚLHM, 2003) Fytocenóza (společenstvo rostlinné) – soubor rostlin žijících ve společném životním prostoru, spjatých vzájemnými ekologickými vztahy. Fytocenóza je rostlinná složka biocenózy. (Vorel, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Introskeletová eroze je definovaná jako převážně vertikální propadávání a proplachování organických i anorganických částic skeletu do spodin – dutin mezi kameny a balvany především na suťových stanovištích. (Šach, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994) Mitigace je zmírnění dopadů změny klimatu spočívá ve snížení emisí radiačně aktivních (skleníkových) plynů do atmosféry Země nebo vázání těchto plynů nebo jejich prekurzorů (např. vázání uhlíku z atmosférického oxidu uhličitého rostlinami při fotosyntéze biomasy, vázání uhlíku ve formě půdní organické hmoty). (webové stránky MZe, 2014) Životní prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organizmy, ekosystémy a energie. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí)
8
1.2 Les není jen dříví Les je v krajině významným nositelem biologické rozmanitosti. Hodnota biologické rozmanitosti se odvíjí od stupně přirozenosti lesních ekosystémů. V tomto ohledu klíčovou roli sehrává druhová pestrost a bohatost struktury lesních porostů. Kromě dřevní hmoty, jako obnovitelné suroviny, lze ze spektra ekosystémových služeb lesů uvést např. samočistící schopnost lesního stanoviště, která ovlivňuje kvalitu vody, schopnost lesa vázat vzdušný uhlík, čistit vzduch od emisí, lesy zabraňují půdní erozi… a zároveň poskytují atraktivní „živá místa“ pro trávení volného času. Na významu nabývají požadavky společnosti; kromě rekreace je stále aktuálnější problematika podpory venkovských regionů z hlediska příspěvků lesů pro tvorbu pracovních příležitostí.
1.2.1
Co je les?
Ing. Štěpán Křístek Skoro každý člověk chodí rád do lesa. Asi se najde v Česku jen málo lidí, kteří by neměli rádi les. Do lesa chodíme na procházky, za oddychem nebo zábavou, sportovat nebo se milovat, na houby, borůvky, maliny nebo jiné lesní plody, nadýchat se čerstvého vzduchu, vyčistit si hlavu od městského stresu, za prací, na dříví, pozorovat zvířata nebo obdivovat krásu květin či výšku a mohutné rozměry starých stromů, kochat se tichým šuměním listí, vdechovat vlhkou vůni půdy a stromů… Každoročně na začátku září vyráží téměř tři tisícovky sportovců hromadným startem na jeden z nejtěžších vytrvalostních závodů (Beskydskou sedmičku) – kam? Do lesů Beskyd. Les v nás také vzbuzuje respekt. Dříve se lidé do hlubokých lesů báli, neboť zde žila divoká a nebezpečná zvířata, velké šelmy. V noci je v lese tma nějak tmavší než ve městě, husté stromy omezují možnost rozhledu a snadněji v lesích zabloudíme. Přesto je les něco, co důvěrně známe, co nás svou vůní, tichem a tajemnem přitahuje. Les je něco, co důvěrně známe. A přece si každý pod slovem „les“ představí něco jiného. Někomu hned naskočí obraz jeho zamilovaného hájku či lesního zákoutí, jinému se vybaví jeho přírodovědné ekosystémové znalosti, nebo si připomene nějaký silný zážitek s lesem spojený. Vědec – technik je zvyklý opírat se o řeč čísel, kvantifikovaných informací, které popisují skutečnost přesným, exaktním jazykem. Jak tedy vypadá les v České republice očima statistika?
Les, to je… …25 972 km2 lesních porostů
Výměra lesů v ČR přesáhla 2 672 363 ha, z toho porostní plocha tvoří 2 597 186 ha a dalších 75 177 ha připadá na lesní cesty, skládky dřeva, lesní paloučky, lesní jezírka a rybníky, lesní školky, nebo průseky podél elektrického vedení apod. Průměrná lesnatost ČR je 33,9 %, na jednoho obyvatele připadá v průměru 1 0,25 ha lesa, tedy čtverec o straně 50 m. Kvalifikovaný odhad podle plochy porostů, zásoby 7 dříví a průměrných objemů kmenů. Z toho je 51 % smrků, 17 % borovic, 4 % modřínů, 1 % jedlí, 8 % buků, 7 % dubů, 3 % bříz, 2 % olší, po 1 % habrů, jasanů, 8 javorů, lip a akátů a 2 % ostatních listnáčů.
…téměř 3 miliardy stromů
9
…9621 jelenů, 10 633 laní a 6364 kolouchů …111 428 srnců, 108 253 srnek a 70 980 srnčat …9855 daňků, 10 902 daněl a 7017 daňčat …7161 muflonů, 7507 muflonek a 4767 muflončat …28 345 divokých prasat …342 kamzíků …239 705 zajíců …2676 králíků …185 826 bažantů …63 941 lišek …26 798 jezevců …78 549 kun …24 losů …4 504 bobrů …333 rysů …5 vlků …1 medvěd
…3149 jeřábků …17 886 jestřábů …71 835 káňat …31 601 koroptví …47 054 krkavců …37 117 poštolek …30 425 sluk …153 831 sojek …207 sokolů …326 tetřevů …685 tetřívků …7611 výrů …5033 dílčích regionálně populací dřevin5 …685,6 miliónů m3 dříví
…více než 142 miliónu sazenic
významných
2
Sčítané Jarní kmenové stavy. 2 Sčítané Jarní kmenové stavy. 2
Sčítané Jarní kmenové stavy. 2 Sčítané Jarní kmenové stavy. 2
Sčítané Jarní kmenové stavy. 2 Sčítané Jarní kmenové stavy. 2 Sčítané Jarní kmenové stavy. 2 Sčítané Jarní kmenové stavy. 2 Sčítané Jarní kmenové stavy. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2
Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. Ve skutečnosti se mohlo v ČR vyskytnout (a vyskytlo) medvědů (také vlků a jiných zvířat) více, ale jen toho jednoho myslivecká statistika zachytila. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. 2 Početní stav podle mysliveckých výkazů. Regionálně významné populace představují velký soubor stromů specifického fenotypu nebo genotypu, který se liší svými růstovými vlastnostmi a schopnostmi od jiných stromů stejného druhu. Celková zásoba dříví (hroubí), což představuje 3 průměrnou zásobu 264 m na 1 ha lesních porostů. Na jednoho obyvatele ČR tak připadá v lesních 3 1 porostech v průměru více než 62 m dříví. Podle hlášení dodavatelů v databázi Evidence reprodukčního materiálu bylo v roce 2012 použito 42 765 516 sazenic smrku, 21 862 120 sazenic borovice, 36 451 437 sazenic buku, 13 337 850 sazenic dubu letního, 10 035 794 sazenic dubu zimního 2 584 599 sazenic ostatních jehličnatých dřevin a 9 888 502 sazenic ostatních listnatých dřevin. Další více než pětina obnovovaných porostů vzniká 1 z přirozeného zmlazení.
10
…více než 529 tun semen
…1810 ha lesních školek
…142 semenných sadů
…více než 15 mil m3 vytěženého dříví …13 221 vodních zdrojů
…32 800 tun hub …6800 tun borůvek …3400 tun malin …3200 tun ostružin …300 tun brusinek …13 792 lesníků
…93 498 myslivců …31 220 loveckých psů2 …271 512 678 návštěvníků
Za rok 2012 byla evidována sklizeň 64 554 kg smrkových šišek, 35 949 kg borových šišek, 30 504 jedlových šišek, 9 923 kg bukvic, 312 154 kg žaludů 1 dubu letního a 76 114 kg žaludů dubu zimního. Celková plocha školkařských provozů byla 1 809,68 ha, z toho bylo 1 438,12 ha produkční plochy. Mimo venkovních produkčních ploch bylo evidováno 4,01 ha 1 skleníků, 19,01 ha fóliovníků a 7,43 ha pařenišť. V Rejstříku uznaných zdrojů bylo evidováno celkem 142 uznaných semenných sadů o celkové ploše 320,72 ha. Semenné sady jsou založeny pro 9 jehličnatých 1 a 13 listnatých druhů dřevin. V roce 2012 bylo v lesích ČR vytěženo celkem 15,06 3 1 miliónů m surového dříví. 5 V databázi Oblastních plánů rozvoje lesů je evidováno 13 221 zdrojů pitné vody s celkovým ročním odběrem 3 9 přesahujícím 715 miliónů m vody. V databázi eStudánky je zaznamenáno více než 7600 pramenů 10 a studánek. Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou 1 zemědělskou univerzitou. Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou 1 zemědělskou univerzitou. Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou 1 zemědělskou univerzitou. Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou 1 zemědělskou univerzitou. Tolik bylo nasbíráno českými domácnostmi v roce 2012 podle statistického šetření provedeného Českou 1 zemědělskou univerzitou. Ve státních lesích bylo zaměstnáno 4967 zaměstnanců, v soukromých lesnických firmách 6823 zaměstnanců a v obecních lesích 2002 zaměstnanců. Tento počet nezahrnuje osoby samostatně výdělečně 1 činné pracující v lesnictví na živnostenský list. Počet držitelů loveckých lístků trvale vykonávajících 2 právo myslivosti. V roce 2012 připadlo na 1 ha lesa 102 návštěv za rok, což je tolik, jako by každý obyvatel ČR navštívil les 1 za rok v průměru 24x. Délka značených tras k 31. 12. 2008. Je nutné 6 připustit, že část délky těchto tras neprochází lesem.
…40 782 km značených turistických tras a 32 516 km cyklotras V databázi Oblastních plánů rozvoje lesů bylo …asi 160 tisíc km lesních cest
…84 665 krmelců, 45 123 zásypů pro drobnou zvěř, 16 270 napajedel a 95 968 slanisek
evidováno 12 732 km odvozních cest 1. třídy 5 (celoročně sjízdných) , 26 097 km odvozních cest 2. )5 třídy (sezónně sjízdných , 112 tisíc km připadá 4 na traktorové přibližovací cesty a vyklizovací linky. 2 Myslivecká zařízení pro přikrmování zvěře.
11
…196 obor2 …293 bažantnic2 …více než 39 tisíc km vodních toků
Lesy České republiky, s.p. měly ve správě více než 39 tisíc km vodních toků a bystřin a na 680 malých vodních nádrží. Celkově je v rámci územní ochrany přírody chráněno 751,6 tisíc ha lesů, ve kterých je v různé míře omezeno nebo vyloučeno hospodaření.
…4 národní parky, 25 chráněných krajinných oblastí, 110 národních přírodních rezervací, 804 přírodních rezervací, 112 národních přírodních památek a 1255 přírodních památek V roce 2012 bylo evidováno 1549 lesních požárů, …1549 lesních požárů
…9 lesních vegetačních stupňů
…403 těžebních strojů – harvestorů
u kterých musely zasahovat jednotky požární ochrany. Zničeno nebo poškozeno bylo skoro 634 ha lesních porostů. Největší požár na Moravské Sahaře u obce Bzenec 24. až 28. května zasáhl 174 ha lesa. Přímé škody byly vyčísleny celkovou částkou 46,2 miliónů 1 Kč. Podle jednotného lesnicko-typologického klasifikačního systému ÚHÚL (Plíva 1971) je v ČR vymezeno podle růstových podmínek lesů 9 lesních 3 vegetačních stupňů a azonální stanoviště borů. Podle statistiky Mendelovy univerzity Brno v českých lesích v provozu 376 kolových a 24 pásových harvestorů a 3 procesory. Tyto doplňuje 620 vyvážecích traktorů a 88 vyvážecích souprav 1 pro šetrnou dopravu vytěženého dříví z porostů.
1
Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2012. Ministerstvo zemědělství ČR, 2013
2
Myslivecká statistika, výkaz Mysl1-01. Stav k 31. 3. 2014. Český statistický úřad, 2014
3
PLÍVA, KAREL: Typologický systém ÚHÚL. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 1971
4
KLČ, PAVOL; ŽÁČEK JAROSLAV: Možnosti využití lesní dopravní sítě pro cyklistiku. Fakulta lesnická a environmentální ČZU v Praze. In: Národní strategie rozvoje cyklistické dopravy České republiky, Centrum dopravního výzkumu, Velké Karlovice, 2007
5
Databáze Oblastních plánů rozvoje lesů. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Stav k 31. 12. 2013
6
Turistické značení KČT. Klub českých http://www.kct.cz/cms/turisticke-znaceni-kct]
7
Databáze Lesních hospodářských plánů a osnov. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Stav k 31. 12. 2013
8
Informace o stavu lesů z LHP (O) platných k 31. 12. 2013. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. [dostupné online na http://www.uhul.cz/ke-stazeni/informace-o-lese/slhp]
9
Vodovody, kanalizace a vodní toky 2013. Český statistický úřad, Praha, 2014. [dostupné online na http://www2.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/p/280021-14]
10
Vítejte v národním registru pramenů a studánek. Mladí ochránci přírody, Praha, stav ke dni 15. 8. 2014. [dostupné online na http://www.estudanky.eu/uvod]
turistů.
12
Praha,
2009.
[dostupné
online
na
1.2.2
Klasifikace lesního stanoviště a lesnická typologie v České republice
Obhospodařování lesů vychází ze stanovištních poměrů, které jsou klasifikovány lesnickou typologií. Tento přístup je názorným a praktickým příkladem toho, že při hledání efektivního řešení odborných úkolů je nutný komplexní přístup. Ten lze charakterizovat propojením stanovištních podmínek (půda, klima a mikroreliéf), stávající vegetace, historického vývoje lesů a dalších oborných témat např. biodiverzita, původní přirozená společenstva, změna klimatu… Získané výsledky lze aplikovat jednak při obhospodařování lesa a jednak v legislativě při usměrňování zájmů společnosti. V tomto směru rozhodující roli sehrává průzkum lesních stanovišť a Lesnicko-typologický klasifikační systém, na základě kterého jsou vylišeny lesnicko-typologické jednotky. Tyto údaje jsou zpracovány technologií GIS jako mapové dílo v souvislém zobrazení lesnicko-typologických jednotek ČR (Obr. 1).
Obr. 1. Ukázka vylišení lesních typů na podkladě černobílého leteckého snímku (zdroj: Mapový server OPRL )
Mapa lesních typů je základním a praktickým zdrojem informací pro volbu vhodného managementu lesa, podkladem pro studie krajinné ekologie, biogeografie, geobotaniky, pedologie a při ocenění lesních pozemků. Lesnicko-typologický klasifikační systém je zobrazen ekologickou sítí, v níž jsou soubory lesních typů (SLT)5 ve směru horizontálním vymezeny pětadvaceti edafickými kategoriemi a ve směru vertikálním lesními vegetačními stupni (celkem 9 lesních vegetačních stupňů + extrazonální bory). Příbuzné edafické kategorie jsou sjednoceny do osmi ekologických řad. Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ (LT), v praxi ÚHÚL charakterizovaný půdními vlastnostmi, význačnou druhovou kombinací příslušné fytocenózy, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Podle ekologické příbuznosti jsou lesní typy spojovány do SLT. Podrobněji o významu lesního stanoviště (Obr. 2) a Lesnicko-typologickém klasifikačním systému je pojednáno v kapitole 1.3.2. 5
Definice: „Soubornou geobiocenologickou jednotkou, sdružující podle ekologické podobnosti lesní typy, je skupina typů geobiocénů čili lesních typů (zkratka SLT) jako jejich bezprostředně nadřazená jednotka (ZLATNÍK, 1978: S. 83).“
13
Obr. 2. Průzkum lesních stanovišť - ukázka typologické sondy (V. Mansfeld)
1.2.3
Přírodní podmínky v České republice
Přírodní lesní oblasti (PLO) jsou území s obdobnými přírodními a produkčními podmínkami (PLÍVA et ŽLÁBEK, 1986). Podrobná lesnicko-typologická klasifikace lesů v ČR v uplynulých desetiletích umožnila definovat řadu lesních oblastí s příbuznými přírodními podmínkami, které spolu vývojově souvisí (Obr. 3).
Obr. 3. Přírodní lesní oblasti v ČR (zdroj: Mapový server OPRL)
14
Název přírodní lesní oblasti 1 Krušné hory 2 Podkrušnohorské pánve 3 Karlovarská vrchovina 4 Doupovské hory 5 České středohoří 6 Západočeská pahorkatina 7 Brdská vrchovina 8 Křivoklátsko a Český kras 9 Rakovnicko-kladenská pahorkatina 10 Středočeská pahorkatina 11 Český les 12 Předhoří Šumavy a Novohradských hor 13 Šumava 14 Novohradské hory 15 Jihočeské pánve 16 Českomoravská vrchovina 17 Polabí 18 Severočeská pískovcová plošina a Český ráj 19 Lužická pískovcová vrchovina 20 Lužická pahorkatina 21 Jizerské hory a Ještěd
Název přírodní lesní oblasti 22 Krkonoše 23 Podkrkonoší 24 Sudetské mezihoří 25 Orlické hory 26 Předhoří Orlických hor 27 Hrubý Jeseník 28 Předhoří Hrubého Jeseníku 29 Nízký Jeseník 30 Drahanská vrchovina 31 Českomoravské mezihoří 32 Slezská nížina 33 Předhoří Českomoravské vrchoviny 34 Hornomoravský úval 35 Jihomoravské úvaly 36 Středomoravské Karpaty 37 Kelečská pahorkatina 38 Bílé Karpaty a Vizovické vrchy 39 Podbeskydská pahorkatina 40 Moravskoslezské Beskydy 41 Hostýnskovsetínské vrchy a Javorníky
Charakter určité oblasti se projevuje především v zastoupení některých dřevin a v jejich potenciální produkci. PLO jsou vyjmenovány v první příloze vyhlášky č. 83/1996 Sb. v počtu 41 PLO a jejich hranice jsou zakresleny v mapovém díle OPRL.
Klimatické lesní vegetační stupně (LVS) vyjadřují závislost změn přírodní vegetace na změnách výškového a expozičního klimatu. Respektive vyjadřují vztah mezi klimatem a rostlinným společenstvem zastoupeným tzv. klimaxovými dřevinami – dubem (zimním), bukem, smrkem a klečí, případně i jedlí nebo borovicí (PLÍVA, 1986). LVS je vymezen induktivně podle vlastností přirozených rostlinných společenstev (Obr. 4). Názvy 1. až 9. vegetačního stupně jsou zvoleny podle hlavních dřevin přírodních lesních geobiocenóz: 1. LVS – dubový; 2. LVS - buko-dubový; 3. LVS - dubo-bukový; 4. LVS – bukový; 5. LVS - jedlo-bukový; 6. LVS - smrko-bukový; 7. LVS - buko-smrkový; 8. LVS – smrkový; 9. LVS – klečový; 0. LVS – bory
V horizontálním členění se diferencují růstové podmínky především podle trvalých půdních vlastností. Základem této diferenciace jsou ekologické řady (Obr. 5). Řada kyselá, živná a obohacená humusem (javorová) jsou vyhraněné fytocenologicky a tvoří základ celého systému. U extrémní řady jsou fytocenózy jednotlivých kategorií překryty výraznějším znakem extrémního stanoviště. Na stanovištích ovlivněných vodou klasifikace vychází z kategorizace vodního režimu. Jsou vymezeny řady: obohacená vodou (jasanová), oglejená, podmáčená a rašelinná.
15
Obr. 4. Lesní vegetační stupě a přírodní lesní oblasti v ČR (zdroj: ÚHÚL)
Obr. 5. Ekologické řady a přírodní lesní oblasti v ČR (zdroj: ÚHÚL)
16
1.2.4
Lesnické meliorace
Režim podzemní vody na lesních stanovištích má výrazný vliv na stav lesních porostů a hospodaření v lesích. Počátky systematické regulace hladiny podzemní vody na lesních pozemcích lze datovat do poloviny osmnáctého století, respektive do počátků hospodářské úpravy lesů a holosečného způsobu obnovy lesních porostů. Hlavním důvodem těchto nákladných opatření bylo snížení nezdaru při umělé obnově na pasekách, kde po těžbě došlo k zamokření, protože odtěžený les přestal plnit desukční funkci6. Za dobu čtvrt tisíciletí, po kterou se provádí lesnické meliorace, byla už takto upravena značná část lesních pozemků a v horských oblastech až jedna pětina plochy (NAVRÁTIL et ČERNOHOUS, 2013). Stav mnohých těchto lokalit se nám dnes zdá jako přirozený, i když byly v minulosti uměle kultivovány člověkem. Lesnické meliorace7 ovlivňují především produkční funkci lesů a záleží na vlastníkovi, do jaké míry bude investovat do opatření, které přinese užitek především budoucím generacím. Naši předkové tento zájem měli, a proto máme dnes zkultivovánu většinu lesních lokalit se specifickým režimem podzemní vody. Meliorační šetření jsou součástí Oblastních plánů rozvoje lesů a mapují rozsah lesnických meliorací, které byly provedeny na lesních stanovištích (Obr. 6). V rámci tohoto terénního průzkumu jsou mapovány lokality (meliorační okrsky) se specifickým režimem podzemní vody a také území, která byla kultivována melioračními opatřeními. Výsledky melioračního šetření v OPRL jsou volně přístupné na webových stránkách ÚHÚL a mohou sloužit mimo jiné jako podklad pro plánování údržby a úpravu hydromelioračních zařízení v lesích. (http://geoportal.uhul.cz/OprlMap/)
Obr. 6. Výsledek melioračního průzkumu – ukázka z mapy OPRL, kde tyrkysovou barvou jsou vyznačeny meliorační okrsky. (zdroj: ÚHÚL)
6
Desukční funkce lesů – podle stanovištních podmínek jsou vymezeny lesní porosty, které na mokrých půdách odčerpávají a odvádějí přebytečnou vodu.
7
Lesnické meliorace představují soubor opatření, která jsou určena ke zlepšení stanovištních podmínek, zvláště uplatněním meliorační funkce vhodných lesních dřevin a porostů; lesnické meliorace zahrnují také úpravu vodního a vzdušného režimu na dočasně a zvláště trvale zamokřených lesních půdách. (Herynek, Lesnický naučný slovník, MZe, 1994)
17
Úpravy přírodních podmínek pro růst lesa jsou většinou poměrně nákladnou záležitostí. PLÍVA (1991) uvedl, že hospodářská opatření na lesních stanovištích ovlivněných vodou v tomto směru sledují odsávání vody porosty a odvádění přebytečné vody z půdního profilu odvodňovacími zřízeními. Tímto komplexním způsobem se má udržovat vyrovnaný vodní režim lesních porostů a stanovišť, zároveň podle možností uvolňovat půdní prostory pro akumulaci srážkových vod a zpomalení jejich odtoku. Tento význam lesnických meliorací bývá v posledních letech často nepochopen, přesto že je intenzivně diskutovaná problematika klimatické změny a její dopad na krajinu. Např. na semináři nazvaném Povodně a sucho: Krajina jako základ řešení, v Průhonicích 5. 6. 2014 RNDr. Ing. Jaroslav Rožnovský, CSc. (ČHMÚ) připomněl, že v rámci adaptačních opatření je nutné usilovat o zvyšování retenční kapacity krajiny.
1.3 Lesnický výzkum Lesnický výzkum představuje komplex odborných aktivit zabývající se studiem lesů z hlediska jejich obhospodařování a lesních ekosystémů z pohledu environmentálního. Zkoumá vztahy mezi složkami lesních ekosystémů a tento přístup je označen za ekosystémový. Zákon o lesích ukládá za povinnost rozvíjet paralelně lesní výrobu i ekologické a sociální funkce lesa. Pro lesnický výzkum a především pro hospodářskou úpravu lesa to znamená při managementu lesů zohlednit hospodářská opatření, která umožní realizovat funkce lesa. Hospodářská úprava lesů je tradiční ekologická, syntézní, metodologická a prognostická disciplína, jejímž úkolem je zajištění přírodní reprodukce lesního ekosystému v souladu se zájmy společnosti a vlastníků lesů. Řídí se dvěma základními principy: princip hospodaření v souladu s přírodními podmínkami, princip těžební vyrovnanosti a nepřetržitosti. Hospodářská úprava lesů je prostředkem dlouhodobého lesnického plánování na různých organizačních úrovních, zajišťuje vazby mezi těmito úrovněmi, navrhuje, resp. posuzuje cíle hospodaření, má informační a kontrolní funkci, je prostředkem řízení, na nejnižší úrovni je službou vlastníkovi lesa (SIMON, 2008: s. 107).
1.3.1
Stručný nástin vývoje hospodářské úpravy lesů a lesnické typologie8
Historické prameny dokládají, že snahy o cílevědomé obhospodařování lesních ekosystémů jsou datovány do první poloviny šestnáctého století (NOŽIČKA, 1957). Tehdejší rozvoj hutnictví a hornictví vyvolal zvýšenou spotřebu dřeva. V důsledku dalšího industriálního rozvoje společnosti začalo hrozit nebezpečí, že zdroje dřeva budou vyčerpány. Zájem vlastníků lesů o trvale vyrovnaný výnos z jejich majetků vedly v první polovině 18. století k rozvoji hospodářské úpravy lesů jako vědní disciplíny. Produktivita stanoviště je systematicky lesníky studována od první poloviny devatenáctého století. Jedná se především o tyto významné osobnosti: Carl Justus Heyer (Německo, 1797–1856), Franz Baur (Německo, 1830–1897), Wilhelm Weise (Německo, 1846–1914), Ernst Gehrhardt (Německo, 1867– 1936), Fritz Eichhorn (Německo, 1870–1939), Alf Langsæter (Norsko, 1897–1986), Eilhard Wiedeman
8
Text kapitoly čerpá z disertační práce Vyšetření průběhu střední výšky smrku ztepilého Picea abies (L.) Karst. v lesních ekosystémech ČR na základě dat Národní inventarizace lesů.
18
(Německo, 1891–1950), Carl Marenus Møller (Dánsko, 1891–1978) a Ernst Assman (Německo, 1903– 1979). Přestože v minulosti nebyl lesnický výzkum orientován výlučně na stejnověké a stejnorodé porosty, začaly se objevovat podněty k hospodaření ve smíšených porostech s biologicky a ekonomicky optimálním zastoupením dřevin. Pokrokoví lesníci upozorňovali především na zhoršování stanoviště vlivem pěstování smrkových stejnorodých porostů tam, kde byly původně rozšířené smíšené listnaté porosty. SVOBODA (1953) zároveň poukázal na nesprávné zevšeobecňování negativního vlivu smrku na stanoviště, zejména ve smyslu paušální prognózy stupňování kyselosti v důsledku pěstování smrkových stejnorodých porostů od generace ke generaci. Tato problematika je stále aktuální a otázka bezpečně dosažitelné produkce je součástí konceptu trvale udržitelného obhospodařování lesů (Národní lesnický program pro období do roku 2013). Dále je kladen důraz na integritu lesních ekosystémů, které souběžně společnosti poskytují ekologické, ekonomické, sociální a kulturní benefity ve prospěch současných a budoucích generací. Ačkoliv takováto všeobsahující definice by mohla být apelem na současné poměry, není vhodná pro kvantifikovatelný výzkum, zvláště v malých měřítkách (MONSERUND, 2003) a tato poznámka platí i pro její aplikaci v konkrétních podmínkách lesního hospodářství. Z hlediska hospodářsko-úpravnického plánování, jehož základním článkem je volba provozních cílů, je nejdůležitějším podkladem elaborát lesnicko-typologického průzkumu. Lesnická typologie už od svého vzniku úzce souvisí s produkcí lesů, např. CAJANDER (1926, přeložil Konšel) ve své publikaci napsal: „Jest obvyklé nazývati třídy lesní produktivity třídami kvalitními čili bonitami.“ KONŠEL (1931) ve vztahu k dané problematice uvedl: „Tři složky přírodní třeba sledovati, chceme-li chápati vegetační schopnost produkční v její podstatě i v rozsahu, totiž ovzduší jakožto složku proměnlivou, půdu jakožto složku stálejší… konečně rostlinu jakožto pravé instrumentum produkční.“ Konšel dále poznamenal, že jakmile začaly být soubory lesního rostlinstva chápány jako vodítko pro posuzování produkční schopnosti porostů, v ten moment vznikla typologie lesní. Počátek lesnické typologie v ČR souvisí se založením Lesní taxační kanceláře v Brandýse nad Labem k 1. lednu 1935. Lesnická typologie byla nejprve součástí sociologie a ekologie lesních dřevin. Již v roce 1941 bylo zahájeno stanovištní mapování a tím byl položen základ typologie lesů. V roce 1944 pak vzniklo oddělení pro průzkum lesních stanovišť. O nezávislé odborné lesnické disciplíně je možno uvažovat od chvíle, kdy začíná systematické mapování typologických jednotek. Lesnickotypologický klasifikační systém se vyvíjel od počátku 50. let minulého století, kdy se lesnická typologie stala nedílnou součástí hospodářské úpravy lesů. Do roku 1970 ÚHÚL používal dva lesnicko-typologické systémy. Geobiocenologický systém Zlatníkův byl aplikován hlavně v zachovalejších porostních poměrech karpatské oblasti. Stanovištnětypologický systém Mezery-Mráze-Samka kladl důraz na stanovištní charakteristiku lesních typů a používal se v hercynské oblasti s často silně pozměněnou porostní skladbou. Na přelomu 60. a 70. let minulého století byly zpracovány poznatky z lesnického typologického průzkumu stanovišť do typologického systému lesů ČR. V tomto novém systému byly uplatněny přednosti obou do té doby používaných systémů a zároveň byla provedena revize analogových typologických map v měřítku 1 : 10 000 pro všechny lesní ekosystémy ČR. Transformace stanovišť podle Lesnickotypologického klasifikačního systému lesů ČR byla ukončena v roce 1980 a lesnická typologie byla propojena s daty lesních hospodářských plánů.
19
1.3.2
Význam lesního stanoviště a lesnicko-typologické klasifikační systémy
Ing. Antonín Kusbach, Ph.D. Významné systémy v posuzování a klasifikaci krajiny severní polokoule, založené na konceptech potenciální přirozené vegetace (PNV) a zonality (zonální koncept), existují více než 50 let. Byly vyvinuty v Evropě (CAJANDER, 1926; ZLATNÍK, 1956; SCHLENKER, 1964; PLÍVA, 1971) i v Severní Americe (DAUBENMIRE, 1943; HILLS, 1952; DAMMAN, 1979; PFISTER et ARNO 1980; POJAR et al. 1987; KOTAR, 1988). Pro lesy bývalých Českých zemí se stal podobný systém Lesnicko-typologický klasifikační systém LTKS Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem - ÚHÚL, dříve známý a publikovaný jako "Typologický systém ÚHÚL", vytvořený na bázi teorie geobiocenologie (ZLATNÍK, 1956), podkladem pro hospodaření v lesích. Co je lesnická typologie (LT)? V obecném smyslu je to disciplína charakterizující typy lesa. Lesnickou typologií neoznačujeme jen jeden konkrétní systém, např. LTKS, tímto výrazem můžeme označit každý systém, zabývající se typováním lesního stanoviště. V ČR tedy takto vedle sebe existují geobiocenologie (ZLATNÍK, 1956) a LTKS (PLÍVA, 1971). Jaký je vztah geobiocenologie a LTKS? Geobiocenologie je původně akademický systém, teoretický základ LTKS, definuje pojmy (geobiocenóza, vegetační stupeň, doveden k aplikaci pro LH na Slovensku), základ k ekologickému mapování a posouzení krajiny i mimo les v ČR, např. územní systémy ekologické stability (ÚSES). K dalším významným světovým systémům lesnické typologie patří Biogeklimatická ekosystémová klasifikace v Britské Kolumbii (POJAR et al. 1987), klasifikace habitatů v USA (SV, S a Z část) (PFISTER et ARNO 1980; Kotar, 1988) a v Evropě systémy rámcově používané v Německu (např. SCHLENKER, 1964), na Slovensku (ZLATNÍK, 1956), Rakousku, Maďarsku a jinde. V dalším se budeme jako příkladem lesnicko-typologického klasifikačního systému zabývat LTKS. Původní princip výstavby všech systémů LT je induktivní, empirický. Na základě zkušeností a dat nabytých v terénu na lesních stanovištích byly navrženy jednotky, které byly posouzeny jako významné pro praktickou aplikaci. Systémy LT, a stoprocentně to platí pro LTKS, byly vytvořeny z potřeb lesnické praxe. Co je lesní stanoviště? Jednoduše řečeno, je to segment lesního území/krajiny s relativně homogenními environmentálními a půdními vlastnostmi. Řadíme k nim: klima (makro, mezo, mikro), topografii terénu/geomorfologie, geologii a půdu (Obr. 7).
Obr. 7. Lesní stanoviště jako krajinný segment (zdroj: BAILEY, 2002)
20
Jaká data jsou získávána na lesním stanovišti? Tato data jsou dvojí: vegetační a environmentální, která zahrnují i data půdní. Koncept tvorby systému a jeho jednotek spočívá na předpokladu, že vegetace odráží vlastnosti stanoviště. Vegetace je tak klasifikována do vegetačních typů, které indikují/diagnostikují lesní stanoviště. Lesní stanoviště a jeho kvalita je tak posuzováno nepřímo přes vegetaci. Protože všechny významné systémy jsou postaveny na potenciální přirozené vegetaci, která je velmi potlačena v dominantních částech Evropy, je v těchto částech aplikace základního předpokladu problematická. Např. ve vegetačně velmi změněné hercynské části ČR inklinuje LTKS k tzv. stanovištní škole Mezera-Mráz-Samek (MMS), opírající se o zřejmé vlastnosti stanoviště, zatímco v zachovalejší karpatské části využívá stále možného nepřímého přístupu (přes zachovalou vegetaci). Struktura LTKS. Přírodní lesní oblast - PLO (PLÍVA et ŽLÁBEK 1986) a lesní vegetační stupeň - LVS (PLÍVA, 1971) jsou vyššími (nadstavbovými) jednotkami LTKS a extrémně důležitým rámcem pro detailní klasifikaci prostřednictvím souborů lesních typů - SLT a lesních typů - LT (např. ZLATNÍK, 1959; PLÍVA, 1999; VOKOUN, 1999; MIKESKA, 2000). SLT jsou základní jednotkou systému a LT jednotkou nižší. Mimo strukturu jednotek nalezneme v systému entity, které pomáhají v charakterizaci stanoviště. Jsou jimi ekologické řady a edafické (půdní) kategorie (viz kapitola 1.1.3). Vše je shrnuto a graficky vyjádřeno v tzv. typologické tabulce (Obr. 8).
Obr. 8. Typologická tabulka - Lesnicko-typologický klasifikační systém (zdroj: ÚHÚL)
K čemu LTKS slouží?
LTKS je praktický systém, standardem pro lesní hospodářství ČR. Je podkladem pro diferencované hospodaření a plánování v lesích.
Na principech LTKS a z něho odvozeného rámcového plánování je vybudována státní lesnická legislativa (např. vyhláška č. 83/1996 Sb., vyhláška č. 84/1996 Sb., vyhláška č. 139/2004 Sb.). 21
Podobně jako v zemědělství slouží bonitovaná půdně ekologická jednotka - BPEJ (vyhláška č. 3/2008 Sb.) k ocenění zemědělské půdy, jednotky LTKS slouží jako podklad k ocenění lesní půdy a v daňové nebo dotační politice (ZOUHAR 2013).
Kromě ekonomických přínosů má trvale udržitelné hospodaření v lesích na bázi LTKS sociální a environmentální dopad prostřednictvím nekomerčních služeb (čistota vod, vodní režim krajiny, ochrana půd a erozní kontrola, rekreace), které jsou poskytovány lesními ekosystémy.
Stal se zdrojem cenné ekologické informace i v jiných sektorech jako je ochrana přírody (plány péče zvláště chráněných území), životní prostředí, krajinné plánování, rekreace atd. (viz blíže Oblastní plány rozvoje lesů, OPRL, dostupné na www.uhul.cz).
Ačkoliv si to sami lesníci málo uvědomují, jednotky LTKS se staly nástrojem formální komunikace i žargonu v lesnické praxi, na úřadech i ve školách (středních lesnických i na univerzitách).
Jak můžeme LTKS použít pro diferencované hospodaření v lesích? Hlavní výstupy LTKS:
Oblastní typologický elaborát (OTE)
Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL)9
Představují, mimo jiné, diferenciaci přírodních podmínek danou strukturou LTKS a formulaci rámcových doporučení pro diferencované hospodaření v lesích ČR. Je potřeba si uvědomit zásadní rozdíl mezi jednotkami diferenciace přírodních podmínek (jednotky LTKS) a jednotkami diferenciace hospodaření. Těmi jsou hospodářské soubory (HS). V tvorbě HS a rámcových směrnic hospodaření (RSH) spočívá aplikační „kouzlo“ LTKS. Není předmětem tohoto materiálu zabývat se popisem podrobností, které lze najít ve vyhlášce č. 83/ 1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů10 anebo v jednotlivých OPRL (existuje 41 plánů podle PLO).
Problém. Systém a jeho jednotky se staly "nedotknutelnou ikonou", známou každému praktickému lesníkovi. Stejně jako u jiných světových klasifikačních systémů, jeho filozofie a tedy i diferenciace jednotek odpovídá úrovni poznání a době, ve které vznikl. Z pohledu dnešní ekosystémové vědy je jeho struktura nesystémová (KUSBACH, 2012a, b). Během půlstoletí existence, ale zejména v posledních letech, se objevila oficiální i neoficiální kritika a doporučení k přehodnocení systému (např. MIKESKA, 2000; VIŠŇÁK, 2001; HOLUŠA et HOLUŠA 2008; ŠAMONIL, 2007, 2012; VOLAŘÍK, 2010; BOŠELA et al. 2011; KUSBACH, 2012a, b; ZOUHAR, 2013; diskuze na seminářích, např. HOLUŠOVÁ, 2012). Problém zastaralosti systému (KUSBACH, 2012a, b; ŠAMONIL, 2012; ZOUHAR, 2013) je vzhledem k jeho významnosti zásadní. Problém LTKS má dvě roviny, teoretickou a praktickou.
Teoretická rovina 1. Systém je založený na zkušenostních (empirických), tj. "mistrovských" znalostech (expert knowledge) praktických lesníků a ekologů (HAEUSSLER, 2011). 9
Oblastní plány rozvoje lesů, dostupné z www: http://www.uhul.cz/nase-cinnost/oblastni-plany-rozvojelesu/uvod.
10
Legislativa, vyhláška č. 83/ 1996 Sb., dostupné z www: http://www.uhul.cz/ke-stazeni/legislativa.
22
2. Chybí vazba na soudobé vědecké koncepty v krajinné a ekosystémové ekologii a moderní ekologicko-statistické posouzení, využívající robustních analytických technik pro vyhodnocení rozsáhlých a různorodých dat. Například, koncept LVS předpokládá, že potenciální vegetace nejlépe integruje kombinovaný vliv výškového expozičního i inverzního klimatu (ZLATNÍK, 1976). V současném světle prostorově a funkčně diferencované krajinné ekologie je tento předpoklad nepřesný (např. KUSBACH et al. 2014a). PLO jsou tradiční a oblíbené, ale i legislativně důležité jednotky regionálního členění používané v lesnictví, ale jejich diferenciační potenciál je sporný (KUSBACH 2012a, b; KUSBACH et al. 2014b). 3. Teoretické koncepty systému nebyly nikdy testovány a ověřeny. 4. Stávající LTKS, ač ve své době precizně zpracován, je vázán zkušeností na staré datové a informační zdroje, např. klimatická data, geologická data, geobotanická data a systémy klasifikující vegetaci, krajinu nebo její části (fytocenologický klasifikační systém). 5. Z intuitivní vazby jednotek k přírodním podmínkám vyplývají vágní definice jednotek LTKS (ZOUHAR, 2013). 6. Teoretickou rovinu problémů uzavírá skutečnost, že LTKS nebyl doposud dostatečně veřejně vědecky posouzen.
Praktická rovina 1. Systém založený na empirii a subjektivním posouzení důležitosti jednotek (tedy rozhodnutí, zda budou zařazeny do systému nebo ne) se stal složitým a nepřehledným jak pro lesnický provoz, tak pro státní správu (diskuze na seminářích, HOLUŠOVÁ, 2012). U některých uživatelů, zejména v praxi, tento stav vedl ke krajní polemice o smyslu existence LTKS. 2. Vágními definicemi jednotek LTKS jsou způsobeny regionální odlišnosti v jejich pojetí a chápání na všech úrovních. Toto je podstatný aplikační problém, který způsobuje problémy v odborné komunikaci (SMOLA, 2012). 3. Potíže vznikají v aplikaci systémových jednotek na všech úrovních – PLO, LVS, SLT. Například, (1) nespočet možností v přenosu reprodukčního materiálu mezi PLO u všech dřevin a agregace LVS do tzv. výškových pásem ukazují na disfunkci vyšších jednotek LTKS v oblasti přenosu reprodukčního materiálu lesních dřevin (vyhláška č. 139/2004 Sb.); (2) tvorba hospodářských souborů (HS) je páteří rámcového plánování v lesnictví závisející na struktuře nedostatečně posouzených LVS. Agregace LVS do výškových poloh (nižší, střední, vyšší), je velmi podobná té ve vyhlášce č. 139/2004 Sb., tvorba podsouborů, snažící se o zjednodušení složité struktury SLT a množství výjimek (viz základní a alternativní SLT, vyhláška č. 83/1996 Sb.) je obtížně uchopitelná. 4. Nesprávné zařazení porostů do HS vyplývající z potíží v aplikaci systémových jednotek na všech úrovních může mít přímý vliv na chybné hospodářské rozhodnutí (zalesnění jinou dřevinou náchylnou k biotickým i abiotickým negativním faktorům, např. smrk – gradace podkorního hmyzu, přísušky - souvislost s klimatickými změnami. 5. Z vágních definic jednotek LTKS vyplývají potíže v ocenění lesních pozemků a porostů na nich rostoucích (možná nedůvěra v cenu, případné soudní pře) či potíže v přidělování dotací (např. Zouhar, 2013). 23
Jak dál? Empirické znalosti a tradiční mistrovství vyplývající z dlouhodobých terénních šetření jsou stále velmi ceněnou součástí lesnicko-typologické praxe. Vývoj lesnické typologie se však neobejde bez "formální kvantifikace" (CHYTRÝ et al. 2011), která je obvyklá v jiných ekologických disciplínách (geobotanika, krajinná ekologie).
Použitá literatura: BOŠEĹA M, PETRÁŠ R., ŠMELKO Š. (2011): Site classification vs. wood production: a case study based on Silver fir dynamics in the Western Carpathians. Journal of Forest Science, 57(10): 409-421. CAJANDER A. K. (1926): The theory of forest types. Acta Forestalia Fennica, 29: 1-108. CHYTRÝ M., SCHAMINÉE J.H.J., SCHWABE A. (2011): Vegetation survey: a new focus for Applied Vegetation Science. Applied Vegetation Science, 14: 435-439. DAMMAN A.W.H. (1979): The role of vegetation analysis in land classification. The Forestry Chronicle, 55: 175182. DAUBENMIRE R.F. (1943): Vegetation zonation in the Rocky Mountains. The Botanical Review, IX: 325-393. HAEUSSLER S. (2011): Rethinking biogeoclimatic ecosystem classification for a changing world. Environmental Reviews, 19: 254-277. HILLS G.A. (1952): The classification of evaluation of site for forestry. Research report 24. Ontario Department of Lands and Forests, Toronto, Ontario, Canada. HOLUŠA O., HOLUŠA J. (2008): Characteristics of 3rd (Querci-fagetas. lat.) and 4th (Fageta (abietis) s. lat.) vegetation tiers of north-eastern Moravia and Silesia (Czech Republic). Journal of Forest Science, 54: 439–451. HOLUŠOVÁ K. (2012): Rozvoj lesnické typologie a její užití v lesnické praxi. Sept 11 - 13, Blansko, CZ. ISBN 97880-02-02386-9. 93 s. KOTAR J. (1988): Ecological land classification: the first step in forest resource management. In: Johnson J.E. (ed.): Managing North Central forests for non-timber values. Proceedings of the fourth Society of American Foresters Region V Technical Conference, Duluth, Minnesota. SAF publication 88-04, Bethesda, Maryland, USA. s. 43-52. KUSBACH A. (2012a): Klasifikace lesů na dvou kontinentech: jak dál v lesnické typologii? Lesnická práce, 91: 3033. KUSBACH A. (2012b): Klasifikace vyšších typologických jednotek: Jak dál v lesnické typologii? In: Holušová K. (ed.). Rozvoj lesnické typologie a její užití v lesnické praxi. Sept 11 - 13, Blansko, CZ. ISBN 978-80-02-02386-9. 93 s. KUSBACH A., VANMIEGROET H., BOETTINGER J.L., LONG J.N. (2014a): Vegetation geo-climatic zonation in the Rocky Mountains, northern Utah, USA. Journal of Moutain Science, 11: 656-673. DOI: 10.1007/s11629-0132793-3 KUSBACH A., ZOUHAR V., FRIEDL M. (2014b): Expert knowledge or formal quantification? Classification uncovers limitations of the phytogeographic framework of the forest classification system in the Czech Republic. Journal of Forest Science. In review. MIKESKA M. (2000): Proposal of formation and classification of outlines of geographically zonal vegetation tiers. In: Viewegh J. (ed.). The question of Forest typology II. Kostelec nad Černými lesy, 11.-12. 1. 2000. Praha, ČZÚ, FLE. s 19-21.
24
PFISTER R. D., ARNO S. F. (1980): Classifying forest habitat types based on potential climax vegetation, Forest Science, 26: 52-70. PLÍVA K. (1971): Typologický systém UHUL. Brandýs nad Labem, UHUL. 90 s. PLÍVA K. (1999): Náplň typologie lesů. Lesnická práce, 4/78. PLÍVA K., ŽLÁBEK I. (1986): Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha, Státní zemědělské nakladatelství Praha. 313 s. POJAR J., KLINKA K, MEIDINGER D. V. (1987): Biogeoclimatic ecosystem classification in British Columbia. Forest Ecology and Management, 22: 119-154. SCHLENKER G. (1964): Entwicklung des in Südwestdeutschland angewandten Verfahrens der forstlichen Standortskunde. In: Standort, Wald und Waldwirtschaft in Oberschwaben, "Oberschwäbiche Fichtenreviere." Stuttgart: 5-26. SMOLA M. (2012): Zkušenosti s lesnicko-typologickými podklady při vyhotovení LHP na LHC Dvůr Lobeč. In: Holušová K. (ed.): Sborník z konference "Rozvoj Lesnické typologie a její užití v lesnické praxi". 11.-13. Září 2012, Blansko. Ústav pro hospodářskou úpravů lesů Brandýs nad Labem, Česká lesnická společnost o. s. ŠAMONIL P. (2007): Uniqueness of limestone soil-forming substrate in the forest ecosystem classification. Journal of Forest Science, 53(4): 149–161. ŠAMONIL P. (2012): Paradigma lesnické typologie z pohledu dynamiky přirozených lesů. Lesnická práce, 9: 623625. VIŠŇÁK (2001): Aktuální stav typologického systému a možnosti jeho dalšího vývoje, Lesnická práce, 80(2). VOKOUN J. (1999): Typologický systém ÚHÚL a cesty k jeho dalšímu rozvoji. Lesnická práce, 3/78. VOLAŘÍK (2010): Application of digital elevation model for mapping vegetation tiers. Journal of Forest Science, 56(3): 112-120. VYHLÁŠKA č. 3/2008 Sb. o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). VYHLÁŠKA č. 83/1996 Sb. o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. VYHLÁŠKA č. 84/1996 Sb. o lesním hospodářském plánování. VYHLÁŠKA č. 139/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o přenosu semen a sazenic lesních dřevin, o evidenci o původu reprodukčního materiálu a podrobnosti o obnově lesních porostů a o zalesňování pozemků prohlášených za pozemky určené k plnění funkcí lesa. ZLATNÍK A. (1956): Nástin lesnické typologie na biogeocenologickém základu a rozlišení československých lesů podle skupin lesních typů. In: Polanský B. (ed.): Pěstování lesů 3. Praha, SZN. s. 317-401. ZLATNÍK A. (1959): Přehled slovenských lesů podle skupin lesních typů. Skriptum. Lesnická fakulta Vysoké školy zemědělské v Brně. 159 s. ZLATNÍK A. (1976): Lesnická fytocenologie. Praha, SZN Praha. 455 s. ZOUHAR V. (2013): Stav lesnicko- typologického klasifikačního systému a možnosti jeho vývoje. In: Friedl M. (ed). Geobiocenologie a její aplikace v lesnictví a krajinářství. Geobiocenologické spisy, svazek č. 15, Sborník příspěvků z konference konané 6.-7. 12. 2012 v Brně. Lesnická práce, s. r. o., Kostelec nad Černými lesy. ISBN: 978-80-7458-050-5. 226 s.
25
1.3.3
Ekonomika lesního hospodářství
Doc. Ing. Miroslav Hájek, Ph.D. Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze se dlouhodobě zabývá problematikou celospolečenské významnosti lesa. Jednalo se například o výzkumný projekt NAZV č. QH 71296 „Systém hodnoceni společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesů včetně kritérií a indikátorů polyfunkčního obhospodařování lesů“, jehož výstupem byla certifikovaná metodika11. Metodika má široké uplatnění a lze ji využít při oceňování ekosystémových služeb lesů v České republice12. Při hodnocení společenských funkcí lesa se vychází z předpokladu, že jsou spojeny se společností a jsou reakcí na společenské potřeby a jejich uspokojování, což se týká jak společnosti jako celku, tak uspokojování potřeb a zájmů jednotlivých zájmových skupin. Společenské potřeby a z nich vyplývající funkce lesa se vyvíjejí v místě i v čase. Souvisejí s ekonomickou a sociální úrovní společnosti, s její kulturou, tradicemi, zvyklostmi a zvláštnostmi života. Tento přístup je mj. v souladu s publikací Evropské komise „Ekonomie ekosystémů a biodiverzity“ (2008). Aplikace oceňování společenské významnosti funkcí lesa je chápána především jako experimentální. Jejím účelem je zjistit rozdíly v hodnotách funkcí lesa ve srovnání s nelesními částmi (půdními kryty) v krajině na území ČR v několika variantách. Zjištěné rozdíly jsou východiskem pro další vývoj metodiky, aktualizaci vstupních údajů a aplikaci v praxi oceňování společenské významnosti funkcí lesa a vyjadřování újem a škod v případě odlesňování nebo poškození funkcí lesa. V podstatě je možno rozlišit, podle sociálně-ekonomického obsahu konečných dopadů funkcí lesa na společnost, dvě základní skupiny bloků funkcí lesa. Jsou to funkce tržní a funkce netržní. Oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa je proto řešeno jako diferencované podle jednotlivých základních komplexních funkcí lesa se zřetelem k jejich vztahu k trhu13. Koncept diferencovaného ocenění funkcí lesa v členění podle jejich různého sociálně-ekonomického obsahu na tržní, zprostředkovaně tržní a netržní, z kterého vychází daná metodika, není ojedinělý a je ve světě obecně přijímán jako hlavní směr (např. Blum, Merlo, Croitoru14). Ekosystémové funkce lesa jsou v principu diferencovány a oceňovány následujícím způsobem. a) Tržní funkce: na bázi ukazatelů procházejících trhem (objem tržeb):
dřevoprodukční funkce: podle objemu průměrných ročních tržeb za dříví
chov zvěře – myslivost: podle objemu průměrných ročních tržeb za realizovanou produkci materiálních komodit a služeb
b) Zprostředkovaně tržní funkce: na bázi ukazatelů procházejících zprostředkovaně trhem:
nedřevoprodukční funkce: podle objemu stínových výnosů ze sběru lesních plodin
11
Šišák, L., Šach, F., Švihla, V., Pulkrab, K., Černohous, V. 2010. Metodika hodnocení společenské sociálněekonomické významnosti funkcí lesa. Uplatněná certifikovaná metodika typu N. Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha: 34. 12 Šišák L., Sloup R., Stýblo J. 2013. Diferencované oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa podle vztahu k trhu a jeho aplikace v rámci ČR. Zprávy lesnického výzkumu, 58: 50-57. 13 Šišák, L., Švihla, V., Šach, F. 2002. Oceňování společenské sociálně-ekonomické významnosti základních funkcí lesa. Ministerstvo zemědělství, Praha: 71. 14 Blum, A. 2004. Social and collaborative forestry: 1121-1131. In: Burley, F. Encyclopedia of forest science. Elsevier Academic Press. Amsterodam. Merlo, M., Croitoru, L. et al. 2005. Valuing Mediterranean Forests. Towards Total Economic Value. CABI Publishing Wallingford, UK: 406.
26
hydrické funkce: podle nákladů prevence (nákladů náhradních opatření na zabránění škod)
půdoochranné funkce: podle nákladů kompenzace (nákladů na opatření odstraňující škody)
vzduchoochranné funkce vázání CO2: podle množství CO2 vázaného v průměrném ročním objemu realizovaného dříví ve společnosti a jednotkových cen z obchodovatelných objemů CO2 v rámci EU
c) Netržní funkce (sociální):
zdravotně-hygienické funkce na základě expertního srovnání průměrné sociálněekonomické významnosti daných funkcí lesa s významností funkce dřevoprodukční s vnitřní diferenciací podle návštěvnosti
kulturně naučné funkce na základě expertního srovnání průměrné sociálně-ekonomické významnosti daných funkcí lesa s významností funkce dřevoprodukční s vnitřní diferenciací podle jednotlivých charakteristik zvláště chráněných území.
Společenská sociálně-ekonomická cena hlavních funkcí lesa je odvozena pro dvě časové úrovně, jednak jako dočasné – roční, jednak jako trvalé, jednorázové kapitalizované hodnoty hodnot ročních. Pro případ trvalé kalkulace (časově neomezené) jsou jednorázové celkové hodnoty odvozeny z ročních hodnot jejich kapitalizací při 2% tzv. lesní úrokové míře. Vstupní podklady pro výpočty hodnot byly zjišťovány zejména z LHP a digitalizovaných mapových podkladů zpracovaných v rámci řešení projektu, dále ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky v roce 2008, a z dalších specializovaných podkladů. Ze vstupních dat byly zjištěny průměrné hodnoty pro porostní půdu vážené plochou v rámci celé České republiky. Zjištěné hodnoty vstupovaly do výpočtů. Lesní půdní kryt není na daném území absolutním, ale relativním přírodním a společenským jevem, který je v každém případě vždy zastoupen či nahrazen jiným, s vlastními funkčními hodnotami. Je tedy nutno významnost funkcí lesa posuzovat vždy relativně oproti půdnímu krytu, krajinnému komponentu se svými funkcemi, kterým bude les nahrazen, či který může les nahradit. Konkrétně pro uvedený příklad výpočtů hodnot společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa v rámci ČR byly zvoleny tři následující varianty náhrady lesa a jeho funkcí půdními kryty charakteru:
trvalého travního porostu – louky s předpokladem neprodukčního využití, ale s přístupem veřejnosti a s prostředím pro zvěř a její existenci,
orné půdy s obnaženým minerálním povrchem s přístupem veřejnosti a zvěře,
zpevněné nepropustné plochy.
Z výsledků vyplývá, že pokud je srovnávána hodnota produkční funkce lesa s půdním krytem charakteru trvalého travního porostu a orné půdy (tj. holé, obnažené) v alternativě bez jejich produkčního využití, pak je hodnota společenské sociálně-ekonomické významnosti dřevoprodukční funkce lesa poměrně vysoká. Jestliže by se však jednalo o hodnotu dřevoprodukční funkce lesa v alternativě oproti půdnímu krytu charakteru trvalého travního porostu a orné s produkčním využitím, pak by byla podle Metodiky daná hodnota nulová, tzn., že na současné úrovni poznání jsou hodnoty trvale udržitelné a obnovitelné produkční funkce řádově rovnocenné. 27
Z výsledků dále vyplývá (tabulka 1), že úhrnná hodnota společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa v rámci ČR dosahuje při alternativě s produkčním využitím půdy oproti půdnímu krytu (části krajiny) charakteru trvalého travného porostu – louky 49,3 mld. Kč ročně a 2 475 mld. Kč celkově, oproti krytu charakteru orné půdy s okopaninami, tj. v podstatě s obnaženou minerální půdou 90,8 mld. Kč ročně a 4 538 mld. Kč celkově (což je téměř dvojnásobek), a ve srovnání se zpevněným nepropustným povrchem 63,6 mld. Kč ročně a 3 180 mld. Kč celkově. Tomu odpovídají i průměrné jednotkové hodnoty.
Tab. 1. Úhrnné hodnoty funkcí lesa v ČR ve srovnání s půdním krytem charakteru trvalého travního porostu, orné půdy a zpevněného povrchu v mil. Kč (alternativa bez produkčního využití půdy) Funkce lesa Dřevoprodukční Chov zvěře a myslivost
Trvalý travní porost
Orná půda
Roční Kapitalizované 20 023 1 001 135
Roční 20 023
Zpevněný povrch
Kapitalizované Roční Kapitalizované 1 001 135 20 023 1 001 135
0
0
0
0
452
22 610
Nedřevoprodukční
3 255
162 731
3 255
162 731
3 255
162 731
Maximální průtoky
1 706
85 301
2 096
104 838
6 290
314 512
Minimální průtoky
1 402
69 859
2 156
107 776 10 856
542 773
Kvalita vody
9 300
464 928
40 456
2 022 738
0
0
Introskeletová eroze
-
8 991
-
8 991
0
0
Zanášení toků a nádrží
2
82
3 431
161 495
0
0
Vzduchochranné
2 568
128 400
2 568
128 400
2 568
128 400
Zdravotně-hygienické
8 035
401 771
8 035
401 771
8 928
446 412
Kulturně-naučné
3 033
151 665
8 762
438 049 11 230
561 601
49 324
2 474 863
90 782
4 537 924 63 602
3 180 174
18,99
953
34,96
Celkem Průměr (tis. Kč/ha por. p.)
1 747
24,49
1 225
Nejdůležitějšími hodnotovými položkami, svou výší a ovlivňováním úhrnné hodnoty funkcí lesa se ukazují být funkce dřevoprodukční, hydrická funkce kvality vody, funkce kulturně-naučné, funkce zdravotně-hygienické, a hydrické funkce maximálních i minimálních průtoků. Z výsledků plyne, že nejen škoda při zničení nebo poškození lesa a jeho přeměna (dočasná nebo trvalá) na půdní kryt příslušného charakteru, ale např. i újma z odnětí lesních pozemků plnění funkcí lesa by měla být diferencována podle toho, čím vlastně bude les a jeho funkce nahrazeny – tj. jakým půdním krytem, jakou částí krajiny. Metodika hodnocení ekosystémových funkcí lesa může být potenciálně využita např. pro:
kalkulace společenské efektivnosti a financování zalesňování nelesních půd z veřejných zdrojů, výpočet výše společenských sociálně-ekonomických škod z poškození nebo zničení lesa a jeho funkcí (např. lesními požáry, apod.), stanovení poplatků za společenskou sociálně-ekonomickou újmu z omezení nebo odnětí plnění funkcí lesa,
28
kalkulace společenské efektivnosti a financování činností v lesním prostředí, tj. činností polyfunkčního lesního hospodářství, z veřejných zdrojů spojených s aktivním zajišťováním a využíváním funkcí lesa, zkvalitnění procesu plánování a zacházení s lesem v rámci jeho polyfunkčního využívání či užívání v krajině, stimulaci racionálního využívání funkcí lesa jako zdroje ekosystémových služeb jak z hlediska státní správy, tak soukromovlastnické sféry.
Podporu ekosystémových služeb lesa lze považovat za součást plateb za ekosystémové služby. Platby za ekosystémové služby jsou prosazovány přibližně v posledních pěti letech s tím, že se hledá mechanizmus, jak hodnotu ekosystému převést na podporu zajišťování ekosystémových služeb. Praxe ukazuje, že dochází ke kombinaci tržních nástrojů a veřejných podpor. Provedené případové studie ukazují celou škálu různých nástrojů na podporu ekosystémových funkcí15. V případě tržních schémat podpory je cena služby dána poptávkou na trhu. V případě veřejného schéma podpory stanovuje vlády vyšší míru zajištění některých služeb. Veřejné platby lze nalézt například v USA16, Kostarice17, Evropě18. Dále lze nalézt řadu tržně orientovaných nástrojů jako je systém obchodování19, eco-labeling20 , poplatky za ekosystémové služby21 a další. Představená metodika využívá v souladu s teorií a se světovou praxí včetně EU jiný, diferencovaný přístup k oceňování jednotlivých funkcí lesa. Důležité je, že lze kalkulovat hodnoty jak dočasné – roční, tak trvalé – kapitalizované, což je v souladu s pojetím lesa jako obnovitelného přírodního zdroje. Podstatné je, že bere v úvahu hodnoty funkcí půdního krytu, které by zaměnily funkce lesa a jeho hodnoty. Experimentální aplikace diferencované metodiky oceňování společenské sociálněekonomické významnosti funkcí lesa prezentuje rozdíly v hodnotách funkcí lesa ve srovnání s nelesními částmi (půdními kryty) v krajině na území ČR v několika variantách, výsledky budou využity pro další vývoj metodiky a aktualizaci vstupních dat. Důležitým faktorem, kterým se hodnocení výrazně odlišuje od domácích i zahraničních přístupů je, že hodnoty funkcí lesa nejsou kalkulovány jako absolutní, tj. jako kdyby na místě lesa v krajině nic nebylo a nemělo žádnou funkční hodnotu (cenu). Metodika hodnocení společenské sociálně-ekonomické významnosti funkcí lesa může být potenciálně využita pro celou řadu účelů a je důležitým podkladem pro podporu ekosystémových služeb lesa.
15
Landell-Mills, N., Porras, I. 2002. Silver Bullet or Fool’s Gold? A Global Review of Markets for Forest nvironmental Services. International Institute for Environment and Development, London. 16 Heasley, L. 2006. The U.S. forest service: A history. Environmental History, 11(1), 151-152. 17 Rojas, M., Aylward, B. 2003. What are we learning from experiences with markets for environmental services in Costa Rica? A review and critique of the literature. Markets for Environmental Services Series, n° 2, international Institute for Environment and Development, London. 18 Ekonomie ekosystémů a biodiverzity. 2008. Evropská společenství, Lucemburk: 64. 19 Juutinen, A., & Ollikainen, M. 2010. Conservation contracts for forest biodiversity: Theory and experience from finland. Forest Science, 56(2), 201-211. 20 Meidinger, E. 2011. Forest certification and democracy. European Journal of Forest Research, 130(3), 407419. 21 Landell-Mills, N., Porras, I. 2002. Silver Bullet or Fool’s Gold? A Global Review of Markets for Forest nvironmental Services. International Institute for Environment and Development, London. Buttoud, G., Kouplevatskaya-Buttoud, I., Slee, B., Weiss, G. 2011. Barriers to institutional learning and innovations in the forest sector in Europe: Markets, policies and stakeholders. Forest Policy and Economics, 13(2), 124-131.
29
1.3.4
Výzkum lesů ponechaných samovolnému vývoji aneb do lesa pro radu
Ing. David Janík, Ph.D. Lesy ponechané samovolnému vývoji v současné době pokrývají v České republice přibližně 22 tisíc ha (Databanka přirozených lesů, www.pralesy.cz/?id=6733) a tvoří tak 0,85% z celkové výměry lesů. Les se samovolně vyvíjí tam, kde se člověk vědomě zříká přímých intervencí do jeho vývoje, a to zejména do jeho dřevinné složky. V lesích, jež jsou deklarovány za bezzásahové, však nevylučujeme eliminaci sekundárních vlivů, a to zejména nadměrných stavů zvěře a šíření invazních druhů rostlin. Mezi důvody ponechání lesů samovolnému vývoji patří zejména psycho-emocionální motivy (podprahové vnímání), etické motivy (např. úcta k hodnotám, které jsme nevytvořili), utilitárněfunkcionální motivy (užitečnost pro společnost) a přírodovědné motivy, které obsahují snahu po poznání přírodních procesů. V současné době je v České republice většina lesů ponechaných samovolnému vývoji soustředěna na území národních parků Šumava, Podyjí a Krkonošského národního parku. Zbytek je roztroušen v podobě menších lokalit o velikosti převážně v řádu desítek hektarů po celém území České republiky, přičemž nejvíce lokalit nalezneme v hraničních pohořích. V souhrnu lze uvést, že z celkové rozlohy lesů ponechaných samovolnému vývoji je více než 50% registrováno v NP, 30% na území CHKO, 16% ve volné krajině (převážně v MZCHÚ) a 2% ve vojenských újezdech (Databanka přirozených lesů, www.pralesy.cz/?id=6733). Z hlediska ekologie lesa můžeme lesy ponechané samovolnému vývoji považovat za přírodní laboratoře, ve kterých lze sledovat přírodní procesy. Lesy ponechané samovolnému vývoji jsou nezastupitelné pro studium mnoha přírodovědných otázek. Mezi aktuální patří například otázky spojené s rotací biomasy v lesních ekosystémech a její role pro biodiverzitu, prostorovou variabilitou stromového patra a půd, vývojem stromových prostorových vzorů, studiem teorie vývojových cyklů lesa a determinací vývojových stádií a fází lesa, gapovou dynamikou. Existence lesů ponechaných samovolnému vývoji je podmínkou pro studium vlivu disturbancí na lesní ekosystémy, a to jak na složku dřevinného patra, tak pro pedogenezi a pedodiverzitu. Lze také efektivně sledovat interakce stromové a bylinné etáže, stejně jako působení stromů na půdu. Porovnáním stavu a dynamiky přirozených lesů s lesy hospodářskými nebo dokonce s odlesněnou krajinou získáváme obraz o dopadu lidské činnosti na přírodní ekosystémy. Při studiu lesů ponechaných samovolnému vývoji se vedle klasických metod sběru dendrometrických dat využívají i dendrochronologické analýzy (např. pro datování disturbančních událostí); radiometrické metody (např. datování erozně-sedimentačních procesů); paleobotanické postupy (pylová, makrozbytková nebo specifická antrakologická analýza profilů přírodních archivů); geofyzikální měření (např. analýza utváření podložní horniny); metody půdní chemie, fyziky a biologie. Užívány jsou i botanické (fytocenologie, bryologie aj.), mykologické, lichenologické, entomologické a ornitologické metody studia biodiverzity nejrůznějších skupin organizmů a řada dalších metod užívaných při studiu přírodních ekosystémů. Jako příklad významných lokalit ponechaných samovolnému vývoji v severomoravském regionu lze uvést národní přírodní rezervace Mionší, Razula a Salajka pod správou CHKO Beskydy. Lokality jsou ponechány samovolnému vývoji téměř 80 let, a to od poloviny 30. let 20. stol., kdy byly lokality Mionší a Razula vyhlášeny státními přírodními rezervacemi (vyhláškou Ministerstva školství a národní osvěty č. j. 143 547/33 - V z 31. 12. 1933) a lokalita Salajka prohlášena tehdejším majitelem 30
Arcibiskupstvím olomouckým - za lesní rezervaci (1937). Od této doby nejsou na těchto lokalitách dokumentovány hospodářské zásahy do dřevinného patra. Do zájmu badatelů rozličných oborů se tyto lokality dostaly v 50. letech 20. stol. Jako první v letech 1951 - 1956 provedl rozsáhlá šetření v rezervaci Mionší Jindřich Chmelař, který založil dvě trvalé výzkumné plochy o velikostech 2,43 ha a 5,23 ha. Na těchto plochách provedl geodetické zaměření všech stromů od výčetní tloušťky 7 cm, sestrojil podrobnou mapu těchto ploch v měřítku 1:500 a podrobnou kartotéku všech zaměřených stromů. Na 10 menších plochách prováděl podrobný výzkum vývoje semenáčů se speciálním zaměřením na jedli. Koncem 50. let započala výzkumná činnost i na lokalitě Salajka (M. Vyskot) a v roce 1972 na lokalitě Razula (E. Průša). Nejrozsáhlejší a nejpodrobnější celoplošná měření provedl v 70. letech na lokalitách Salajka a Razula Eduard Průša (Průša 1985), který zaměřil a popsal všechny stromy živé i mrtvé s výčetní tloušťkou ≥ 10 cm. Na tento výzkum navázala výzkumná skupina Tomáše Vršky svými měřeními v 90. letech a po roce 2000. V současné době je tak v obou rezervacích zaměřeno a popsáno více než 20 tisíc živých a 5 tisíc tlejících stromů. Z tohoto datového základu vychází i následující část příspěvku, jenž je uveden jako příklad studie, která by nemohla vzniknout bez výzkumu lesů dlouhodobě ponechaných samovolnému vývoji.
PŘÍKLADOVÁ STUDIE - STROMOVÉ PROSTOROVÉ VZORY JEDLE BĚLOKORÉ A BUKU LESNÍHO V PRŮBĚHU 30TI LET Zpracováno dle: Janík D., Adam D., Hort L., Král K., Šamonil P., Unar P., Vrška T. in press 2014. Tree spatial patterns of Abies alba and Fagus sylvatica in the Western Carpathians over 30 years. European Journal of Forest Research, DOI 10.1007/s10342-014-0819-1. Již 100 let je otázka úbytku jedle bělokoré (Abies alba, dále jedle) v přírodních lesích střední a východní Evropy magickým tématem, které přitahuje pozornost přírodovědců. Mezi často zmiňované příčiny patří zejména škody zvěří (např. Senn & Suter 2003), hmyzí škůdci (např. Kantor 1967), houbové fytopatogeny (např. Szwagrzyk & Szewczyk 2001) nebo citlivost jedle k negativním abiotickým činitelům (Lebourgeois et al. 2010) či znečištěnému ovzduší (např. Chmelař 1959). Z jiného úhlu pohledu je snižování zastoupení jedle vysvětlováno vývojovou dynamikou jedlobučin. Klasická teorie cyklické rotace dřevin v jedlobučinách předpokládá, že se dvě generace buku lesního (200-250 let) vyvíjí v podúrovni jedné generace jedle (400-450 let). Obnova jedle se následně vyvíjí mozaikovitě v podúrovni druhé generace buku (Korpel & Saniga 1993). Dle jiné teorie bylo zastoupení buku lesního (Fagus sylvatica, dále buk) a jedle v minulosti nepřímo ovlivněno lidskými aktivitami, jako je pastva či hrabání steliva v lese, a následné opuštění těchto aktivit změnilo podmínky koexistence těchto dvou dřevin (Vrška et. al. 2009). Ačkoli je výčet příčin variabilní, autoři se shodují na charakteristických znacích chřadnoucí populace jedle. Jako nejvýznamnější projev je popisován dlouhodobý nezdar při odrůstání přirozené obnovy, který má za následek prudký populační propad. Tento jev navíc probíhá současně s rozpadem početné generace jedlí, která spoluvytvářela matrici jedlobučin tři staletí. Diskuse o příčinách poklesu jedle s sebou nezbytně přináší i téma budoucí koexistence buku, jedle a smrku v podmínkách přírodního jedlobukového lesa ponechaného samovolnému vývoji. Probíhající buková expanze staví buk do role dominantního druhu v současných i budoucích jedlobučinách. Dlouhodobé zastoupení smrku je relativně stabilní, neboť tato dřevina v jedlobučinách obsazuje spíše vlhčí stanoviště a její stanovištní překryv s bukem je pouze částečný. Naopak životní strategie jedle vyjádřená jejími nároky na světlo, vlhkost a živiny staví tuto dřevinu do přímé konkurence s bukem (Ellenberg 1996). Výzkum vzájemných vztahů mezi těmito dřevinami 31
tak může přinést poznatky pro predikci budoucího vývoje horských jedlobučin. Hlavní témata této studie jsou obsaženy v otázkách: Které faktory hrají roli v současné převaze buku nad jedlí? Na kterých místech se jedle úspěšně obnovuje a odrůstá? Pro studium těchto otázek jsme použili metodu analýzy bodových prostorových procesů. V nich jsou za body považovány pozice stromů a za atributy vlastnosti stromů jako druh dřeviny, výčetní tloušťka, charakter živý – mrtvý apod. (Stoyan & Penttinen 2000). Samotná analýza prostorové distribuce dřevin sice nemůže přímo dedukovat přírodní proces, který ji utváří – rozdílné procesy mohou způsobovat rozdílné prostorové distribuce, avšak může pomoci v testování hypotézy o mechanismu procesu (Lepš 1990). Tradiční teorie prostorových bodových procesů užívá jednoduchou trichotomii: náhodné rozmístění (body jsou vůči sobě nezávisle rozmístěny, Poissonův proces), pravidelné rozmístění (body mají tendenci se sobě vyhýbat) a shlukové rozmístění“ (body mají tendenci být blíže sobě než náhodně) (Baddeley 2008). V ekologii lesa platí, že náhodná distribuce indikuje nezávislost pozice každého stromu na ostatních (Ward et al. 1996). Náhodný prostorový vzor může vzniknout působením náhodných událostí, jako například mortality a šíření semen, nebo také simultánním působením více faktorů. Pravidelné rozmístění, nebo posun k pravidelnému uspořádání se považují za dobrý indikátor negativních interakcí mezi sousedícími stromy, zpravidla působením kompetice (Lepš 1990). Příčinné mechanismy pro shlukové uspořádání stromů zahrnují edafické vzory, vzory pro šíření semen, obsazování míst pod rozpojeným korunovým zápojem (dále gapů), vegetativní reprodukci a jiné faktory (např. Wolf 2005). V lese jsou však často přítomny všechny formy prostorového uspořádání – shlukové, pravidelné i náhodné, ale projevují se v různých prostorových a časových měřítcích (Wolf 2005). Jako první byla v naší studii testována hypotéza, podle které by mohl být úspěch buku nad jedlí významně spojen s tím, že buk trpí méně než jedle přítomností jedinců stejného druhu. Nasvědčoval tomu fakt, že buk tvoří na rozdíl od jedle velkoplošné nesmíšené porosty, zatímco existence čistě jedlových porostů je na větších plochách téměř bez výhrady vysvětlována působením člověka (Motta & Garbarino 2003). Princip negativní závislosti na hustotě je obecně vysvětlován silnou vnitrodruhovou kompeticí a sdílením přírodních škůdců (Janzen 1970). Naše analýzy prostorových vztahů mezi stromy stejného druhu však tuto hypotézu nepotvrdily. Populace buku a jedle vykazovaly podobné charakteristiky prostorové distribuce stromů. Velmi vypovídající byly výsledky analýzy prostorových vazeb mezi novými stromy-rekruty (stromy, které nově překročily hraniční registrační tloušťku od minulého sčítání) a ostatními stromy stejného druhu. Zde můžeme sledovat téměř inverzní podobu tohoto vztahu u obou dřevin. Zatímco rekruti jedle jsou na ostatní jedlové stromy pozitivně prostorově vázáni do vzdálenosti minimálně 7 m, u buku je tomu naopak, což rozporuje analyzovanou hypotézu. Druhá testovaná hypotéza předpokládala, že tolerance k zástinu není faktorem, který zvýhodňuje buk nad jedlí. Obě dřeviny jsou považovány za dřeviny tolerantní k zástinu Ellenberg (1996). Tato hypotéza se však překvapivě nepotvrdila. Zkoumali jsme vztah mezi velkými mrtvými stromy způsobujícími rozpojení korunového zápoje (dále tvůrci gapů) v období 1974-1994 a novými stromy – rekruty v následujícím období 1994-2007. Ukázalo se, že zatímco jedloví rekruti jsou na tvůrce gapů velmi silně prostorově vázáni, rekruti buku nikoli. Pro závěr, že buková a jedlová obnova má odlišné nároky na světlo, jsme našli podporu ve studii Chmelaře (1957) z Mionší. Dle jeho závěrů se semenáčky jedle úspěšně vyvíjejí hlavně v podmínkách maximálního světelného požitku, vyjma volné plochy vystavené přímému slunečnímu záření. Zajímavou analogii přináší Doležal et al. (2004) ve své studii z Pyrenejí, kde jedle, buk a zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) obsazují staré opuštěné 32
pastviny. Na těchto pastvinách tvoří jedle husté nárosty na místech se sníženým podílem keřového pokryvu. Naopak buk úspěšně odrůstá v těsném spojení s keřovým patrem. Tato studie dokumentovala, že se jedle úspěšně prosazuje v konkurenci buku pod rozvolněným korunovým zápojem a to zejména na plochách, kde chybí keřové a bylinné patro. Podobně Volařík & Hédl (2013) ve své studii historického využívání krajiny Bílých Karpat z 19. stol. uvádějí, že jedle obsazovala opuštěné pastviny, louky a zemědělské plochy. Jedli dokonce označují za dřevinu, která je za určitých okolností schopna chovat se jako pionýrská dřevina. Na základě prací Chmelaře (1987) a Zlatníka (1978) jsme také testovali předpoklad, že omezujícím faktorem pro obnovu jedle je vysoký podíl bukového opadu. Bukový opad vytváří ze slepených listů silnou plástvitou hmotu, navíc často protkanou houbovými mycelii. To zvyšuje povrchový odtok a mechanicky může znesnadňovat klíčení jedlových semen. Navíc se při nedostatku edafonu bukové listí špatně rozkládá, váže mnoho vody, zabraňuje provzdušnění a vzniká tak surový listnatý humus. Proto jsme zkoumali prostorový vztah mezi jedinci buku, jedle a místy se sníženým podílem bukového opadu. Ty lze v lesích ponechaných samovolnému vývoji najít např. na místech vývratových kup, jež vznikají vývratem stromu i s kořeny při narušení porostu silným větrem. Vývratové kupy tvoří vyvýšená místa s obnaženou minerální půdou a nižším podílem houbových patogenů (Šamonil et al. 2010). Naše analýza ukázala, že jedinci jedle jsou významně prostorově vázáni na místa vývratových kup, zatímco jedinci buků nikoli. Celkově se výsledky naší studie dají shrnout následovně: v současných podmínkách samovolně se vyvíjející jedlobučiny se jedle úspěšně obnovuje zejména na místech se sníženým podílem bukového opadu, tj. na místech v blízkosti ostatních jedlí nebo na vývratových kupách. Je pravděpodobné, že úspěšné odrůstání pokročilé obnovy je v případě jedle vázáno na místa s rozpojeným korunovým zápojem, zatímco odrůstání pokročilé obnovy buku může probíhat i pod plným korunovým zápojem. Naše analýzy zároveň nenaznačují, že by mechanismus negativní závislosti na hustotě hrál roli v koexistenci buku a jedle. Zasadíme-li naše výsledky do kontextu současných znalostí o stavu a vývoji karpatských jedlobučin, pak v současných podmínkách samovolně se vyvíjejících porostů má jedle omezené možnosti úspěšného prosazení vůči převažujícímu buku v dřevinné skladbě. Přikláníme se proto k hypotéze, podle které silná generace jedlí, která utvářela podobu jedlobučin tři staletí, vznikla působením člověka, tj. v podmínkách, které utvářely pastva a hrabání steliva v lese. Příklady zásadního ovlivnění dřevinné skladby člověkem jsou dokumentovány z Pyrenejí (Pelachs et al. 2009), Alp (Motta & Garbarino 2003) a dá se proto předpokládat, že silný vliv člověka spoluutvářel i podobu lesů západních Karpat.
LITERATURA Baddeley, A., 2008. Analysing spatial point patterns in R. CSIRO Australia 2008, University of Western Australia, Perth. Chmelař, J., 1957. Studie o vývoji jedle v podmínkách přirozeného, člověkem neovlivněného lesa, jako příspěvek k řešení otázky celkového ústupu jedle. Ph.D. thesis. Vysoká škola zemědělská a lesnická v Brně, Brno. Chmelař, J., 1959. Přirozená obnova jedle (Abies alba Mill.) v pralesové rezervaci “Mionší” v Moravskoslezských Beskydech. Lesnictví 5, 225-238. Chmelař, J., 1987. Dendrologie s ekologií lesních dřevin 2. část. Hospodářsky významné listnáče. Vysoká škola zemědělská Brno, Brno.
33
Doležal, J., Šťastná, P., Hara, T., Šrůtek, M., 2004. Neighbourhood interactions and environmental factors influencing old-pasture succession in the Central Pyrenees. J Veg Sci 15, 101-108. Ellenberg, H. 1996. Vegetation Mitteleuropas mit den Alpen in okologischer, dynamischer und historischer Sicht. Verlag Eugen Ulmer, Stuttgart. Janzen, D.H., 1970. Herbivores and the Number of Tree Species in Tropical forests. Am Nat 104, 501-528. Kantor, J., 1967. Příspěvek ke studiu některých dědičných vlastností jedle bílé (Abies alba Mill.) Lesnický časopis 13, 308-318. Korpeľ, Š., Saniga, M., 1993. Symposium über die Urwälder. Forstliche Fakultät der Technischen Universität Zvolen, Zvolen. Lebourgeois, F., Rathgeber, C.B.K., Ulrich, E., 2010. Sensitivity of French temperate coniferous forests to climate variability and extreme events (Abies alba, Picea abies and Pinus sylvestris). J Veg Sci 21, 364-376. Lepš, J., 1990. Can underlying mechanisms be deduced from observed patterns? In: Krahulec, F., Agnew, A.D.Q., Agnew, S., Willems, J.H. (eds) Spatial Processes in Plant Communities, pp. 1–11. Academia, Praha. Motta, R., Garbarino, F., 2003. Stand history and its consequences for the present and future dynamic in two silver fir (Abies alba Mill.) stands in the high Pesio Valley (Piedmont, Italy). Ann For Sci 60, 361-370. Pélachs, A., Pérez-Obiol, R., Ninyerola, M., Nadal, J., 2009. Landscape dynamics of Abies and Fagus in the southern Pyrenees during the last 2200 years as a result of anthropogenic impacts. Rev Palaeobot Palynol 156, 337–349. Průša, E., 1985. Die böhmischen und mährischen Urwälder – Ihre Struktur und Ökologie. Academia, Praha. Šamonil, P., Tejnecký, V., Borůvka, L., Šebková, B., Janik, D., Šebek, O., 2010b. The role of tree uprooting in Cambisol development. Geoderma 159, 83–98. Senn, J., Suter W., 2003. Ungulate browsing on silver fir (Abies alba) in the Swiss Alps: beliefs in search of supporting data. For Ecol Manage181, 151-164. Stoyan, D., Penttinen, A., 2000. Recent applications of point process methods in forestry statistics. Stat Sci 15, 61–78. Szwagrzyk, J., Szewczyk, J., 2001. Tree mortality and effects of release from competition in an old-growth Fagus-Abies-Picea stand. J Veg Sci 12, 621-626. Volařík, D., Hédl, R., 2013. Expansion to abandoned agricultural land forms an integral part of silver fir dynamics. For Ecol Manage292, 39–48. Vrška, T., Adam, D., Hort, L., Kolář, T., Janik, D., 2009. European beech (Fagus sylvatica L.) and silver fir (Abies alba Mill.) rotation in the Carpathians—A developmental cycle or a linear trend induced by man? For Ecol Manage258, 347–356. Ward, J.S., Parker, G.R. & Ferrandino, F.J. 1996. Long-term spatial dynamics in an old-growth deciduous forest. Forest Ecology and Management 83: 189–202. Wolf, A. 2005. Fifty-year record of change in tree spatial patterns within a mixed deciduous forest. Forest Ecology and Management 215: 212–223. Zlatník, A., 1978. Lesnická fytocenologie. Státní zemědělské nakladatelství, Praha.
34
1.4 Národní lesnický program Hledání vyváženého přístupu k obhospodařování lesních ekosystémů je jedním z hlavních cílů Národního lesnického programu (ÚHÚL, 2008b; ÚHÚL, 2013). Národní lesnický program (NLP) je považován za koncept trvale udržitelného obhospodařování lesů při dlouhodobém zlepšování konkurenceschopnosti lesního hospodářství. NLP je součástí státní lesnické politiky a zároveň je takto naplňována Lesnická strategie pro Evropskou unii.
„Trvale udržitelné hospodaření je správa a využívání lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biodiverzitu, produkční schopnosti a regenerační kapacitu, vitalitu a schopnost plnit v současnosti a budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a mezinárodní úrovni a které nepoškozují ostatní ekosystémy“ (2. ministerská konference o ochraně lesů v Evropě, Helsinky 1993).
Dnešní uplatnění regulačních procesů vychází z přenosu principů evropské lesnické politiky do regionální úrovně na principu subsidiarity (Obr. 9): lesnická strategie EU → NLP → oblastní plány rozvoje lesů (OPRL) → lesní hospodářské plány a osnovy (LHP/O). Také vyšší územní samosprávné celky začínají tvořit (lesní) politiky územního rozvoje a potřebují podklady k jejich prosazení.
Obr. 9. Postavení OPRL v národním a evropském kontextu z hlediska poskytování informací o lesním hospodářství (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018)
1.4.1
Lesní hospodářství ČR v návaznosti na strategii EU
Lesy plní současně tyto významné funkce (základní dělení): produkční, ekologické a sociální. Aby se všechny potenciální funkce lesa mohly plně rozvinout, je nutné zachovat a podporovat multifunkční obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem. Zpráva Millennium Ecosystem Assessment Ecosystems and Human Well-being vydaná v roce 2005, mimo jiné uvádí: 1) V posledních 50. letech člověk lesní ekosystémy mění rychleji a rozsáhleji než v kterémkoli předchozím období lidské historie. Tento trend má příčinu především ve snaze uspokojit rychle rostoucí požadavky společnosti na energie, dostupnost pitné vody a poptávku po dřevní biomase (hlavně stavební dřevo a palivo). Tento proces negativně ovlivňuje biologickou rozmanitost lesních ekosystémů. 35
2) Změny prováděné v lesních ekosystémech podporují růst lidského blahobytu a ekonomický rozvoj společnosti, ale těchto přínosů je dosahováno za cenu rostoucích nákladů v podobě znehodnocování mnohých ekosystémových služeb, snížení stability lesních ekosystémů, prohlubování rozdílů mezi venkovským a městským prostorem, včetně transferu lesního kapitálu mimo odvětví LH a odčerpávání peněz v rámci globalizace trhů. Tyto problémy, pokud nebudou řešeny, zásadní měrou oslabí výhody, jež z lesních ekosystémů poplynou pro budoucí generace. 3) Znehodnocování ekosystémových služeb by se mohlo v první polovině tohoto století podstatně zhoršit a je překážkou k naplňování principů multifunkčního obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem. 4) Změnu přístupu ke komplexnímu hodnocení lesních ekosystémů při současném uspokojení rostoucí poptávky po jejich službách, vyžaduje rozsáhlé změny politik, institucí a podpory při jejich implementace do lesního hospodářství.
Význam a přínos konceptu trvale udržitelného obhospodařování lesů vyplývá ze závěrů, které přijaly Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe22 (MCPFE). Na základě realizovaných ministerských konferencí byla stanovena pan – evropská kritéria a indikátory trvale udržitelného obhospodařování lesů.
Kvantitativní kritéria:
C1 Udržení a přiměřený rozvoj lesních zdrojů a jejich příspěvek ke světovému koloběhu uhlíku
C2 Udržení zdraví a vitality lesních ekosystémů
C3 Udržení a podpora produkčních funkcí lesů (dřevních i nedřevních)
C 4 Udržení, ochrana a přiměřený rozvoj biologické rozmanitosti lesních ekosystémů
C5 Udržení a přiměřený rozvoj ochranných funkcí lesů při jejich obhospodařování (zejména funkce půdoochranné a vodoochranné)
C6 Udržení ostatních sociálně ekonomických funkcí a podmínek
Kvalitativní kritéria: A. 1 Národní lesnické programy (NLP) A. 2 Institucionální rámec A. 3 Legislativní, regulační rámec a mezinárodní závazky A. 4 Informační prostředky a informovanost B. Politika, instituce a nástroje (podle jednotlivých oblastí strategie):
22
Využití pozemků a výměra lesů a ostatních zalesněných pozemků
Bilance uhlíku
MCPFE je politická iniciativa nejvyšší úrovně, která je zaměřena na ochranu a trvalé obhospodařování lesů v evropském regionu. Zahrnuje 46 evropských států, Evropskou unii a mnoho mezinárodních organizací. Na základě realizovaných ministerských konferencí byly stanoveny kvalitativní a kvantitativní indikátory trvale udržitelného obhospodařování lesů.
36
Zdraví a vitalita
Produkce a využívání lesů
Produkce a využívání nedřevních komodit a služeb, zejména využívání pro rekreační účely
Biodiverzita
Ochranné lesy
Ekonomická efektivnost
Zaměstnanost (včetně bezpečnosti při práci a ochrany zdraví)
Veřejná informovanost a účast
Výzkum, výchova a vzdělávání
Kulturní a duchovní hodnoty
Tento proces ministerských konferencí je východiskem pro formulování strategických dokumentů lesnického sektoru – zejména se jedná o Akční plán Evropské unie (EU) pro lesnictví (COM, 2006), novou lesnickou strategii EU pro lesy a navazující odvětví (COM, 2013) a aktuálně Action Plan for the Forest Sector in a Green Economy (FO:EFC, 2013). Nová lesnická strategie EU po roce 2013 předpokládá holistický23 pohled na les podporující všechny ekosystémové služby.
1.4.2
Aktuální otázky řešené v lesním hospodářství
Posílení stability lesních ekosystémů a podpora trvale udržitelného obhospodařování lesů v podmínkách klimatické změny je kategorickým imperativem všech evropských strategií pro lesy. Zmíněný Akční plán pro lesnictví zajišťuje soudržný rámec pro lesnické iniciativy na úrovni Evropské unie. Tvoří nástroj koordinace evropských činností a lesních politik členských států EU. Tyto strategie jsou v ČR implementovány do klíčových akcí (KA) Národního lesnického programu II: KA1 - Zvýšit ekonomickou životaschopnost obhospodařování lesů
a konkurenceschopnost trvale udržitelného
KA2 - Podpořit výzkum a technologický rozvoj s cílem zvýšit konkurenceschopnost lesnického sektoru KA3 - Zlepšit zhodnocování a marketing lesních nedřevních užitků a služeb KA4 - Propagovat a podporovat využívání lesní biomasy pro výrobu energie KA5 - Podpořit spolupráci vlastníků lesů KA6 - Snížit dopady očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů KA7 - Zachování a zlepšení biologické rozmanitosti v lesích KA8 - Rozvíjet monitoring lesů KA9 - Zlepšení zdravotního stavu a ochrany lesa KA10 - Snížit dopady starých i současných ekologických zátěží KA11 - Dosažení vyváženého vztahu mezi lesem a zvěří KA12 - Podpora zlepšení sociální situace pracovníků v LH 23
Holizmus je filosofický směr (zejména biologický) zdůrazňující celostnost a pokládající celek za něco vyššího než souhrn součástí.
37
KA13 - Zvýšit přínos lesů a lesnictví (lesnického zboží, služeb) pro rozvoj venkova KA14 - Zlepšit slabé postavení LH v rámci veřejné správy KA15 - Zlepšit informovanost veřejnosti o skutečném stavu lesů a potřebách LH KA16 - Řešit institucionální vztah státu k lesům a lesnímu hospodářství KA17 – Lesy ve vlastnictví státu Přestože uvedené koncepční dokumenty a závěry z ministerských konferencí na ochranu lesů v Evropě (MCPFE) deklarují naléhavé úsilí o zlepšení současných poměrů, jak na národní, tak i evropské úrovni, proces hledání optimálního řešení daných problémů je komplikovaný. Strategické požadavky jsou formulovány velmi obecně. Tato skutečnost způsobuje zdlouhavou polemiku při výkladu, jak pokračovat při jejich implementaci do konkrétních podmínek lesního hospodářství v ČR. Výsledkem diskuse jsou mnohdy nejednotná stanoviska jak postupovat při managementu lesního hospodářství. Tomuto stavu odpovídají i výsledky odborných aktivit, které lze obtížné porovnávat a vzájemně propojovat.
38
2 Lesnické plánování a management lesních ekosystémů V roce 1990 ve Štrasburku byl nastartován pan-evropský proces první ministerskou konferencí o ochraně lesů v Evropě, na který v roce 1993 navazovala ministerská konference stejného zaměření v Helsinkách. V rezoluci H1 je ve všeobecných zásadách (čl. 4) uvedeno doporučení, aby hospodaření v lesích bylo založeno mj. také na periodicky aktualizovaných oblastních plánech/programech.
Teoreticky má proces plánování v lesním hospodářství fungovat následovně24: 1) Zjištění a vyhodnocení údajů o současném stavu lesa, 2) srovnání výsledků (bod 1) s koncepcí státu a přijetí rozhodnutí, kterým směrem se má lesní hospodářství vyvíjet, řeší se na úrovni vlády ČR, MZe, NLP, 3) vytvoření zásad hospodaření v lesích, které obsahují rámec pro usměrnění rozvoje lesního hospodářství (LH) k žádanému stavu (bod 2), řeší ÚHÚL a schvaluje MZe, 4) přenos zásad hospodaření v lesích z národní úrovně na oblastní úroveň (oblastní/územní usměrnění rozvoje LH), 5) přenos z oblastní úrovně do úrovně porostní.
Z celého procesu jsou zřetelné tři plánovací úrovně: 1) Národní, je formulována státní lesnickou politikou (ZSLP 2012, NLP II, legislativa), 2) oblastní, je náplní OPRL, nebo plánů péče o národní parky, 3) lokální, je náplní LHP/O, plánů péče o zvláště chráněná území a územně analytických podkladů (ÚAP). Ke koordinaci záměrů vlastníků lesů a státu slouží hospodářská úprava lesů. Hospodářská úprava lesů vychází ze zjištěných přírodních veličin, a proto bývá kritiky odmítána pro svůj technokratický přístup k obhospodařování lesů. Přes tento pohled má hospodářská úprava lesů navýsost ekologický dopad, neboť jako syntetická metoda poskytuje základ pro trvalé a vyrovnané plnění všech produkčních, ekologických a sociálních funkcí lesů. Nejdůležitější principy hospodářské úpravy lesů jsou zakotveny do lesnické legislativy, která taxativně vymezuje povinnosti vlastníkům lesů. Současná díla hospodářské úpravy lesů jsou zaměřena především do dvou oblastí – národní a regionální. Na národní úrovni se jedná o Národní inventarizaci lesů, která poskytuje soubor informací o lesích v ČR. Z těchto a dalších informačních zdrojů čerpají oblastní plány rozvoje lesů (OPRL), které jsou důležitým nástrojem státní lesnické politiky. Státní lesnická politika, ale i jiné státní politiky, které se dotýkají lesů, jsou uváděny do praxe cestou OPRL. Oblastní plány jsou platformou, na které může docházet k harmonizaci všech zájmů společnosti a jsou podkladem pro další – podrobnou úroveň plánování. Tato je zabezpečena formou lesních hospodářských plánů a osnov.
24
Zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018
39
2.1 Státní lesnická politika její promítnutí do praxe Česká republika v souladu se svými závazky vyplývajícími z mezinárodního práva i z členství v Evropské unii usiluje o zajištění trvale udržitelného hospodaření v lesích. Ze zásad státní lesnické politiky, které byly schváleny vládou České republiky usnesením č. j. 854 ze dne 21. listopadu 2012, vyplývá, že uchování stabilních a zdravých lesů schopných plnit trvale všechny funkce je veřejným zájmem. Stát se nemůže zříkat odpovědnosti za stav lesů, naopak musí podpořit jejich trvale udržitelné obhospodařování a využívání ve smyslu lesního zákona. Jak bylo uvedeno, zákon o lesích ukládá za povinnost rozvíjet paralelně ekonomické, ekologické a společenské funkce lesů. Z uvedeného vyplývá, že při plánování hospodářských opatření je nutné posuzovat jednotlivé funkce lesů i jejich souběh v návaznosti na multifunkční lesní hospodářství. OPRL řeší polyfunkčnost lesů při tvorbě rámcových směrnic hospodaření (RSH), které jsou důležitým nástrojem aplikace principů státní lesnické politiky. RSH obsahují zásady hospodaření v lesích, zahrnují požadavky z národní úrovně a zohledňují postoje vlastníků, správců lesů a dalších subjektů v regionu. Jsou vytvořeny s cílem, aby výsledky hospodaření v lesích byly ekonomicky efektivní a pro přírodu co nejméně škodlivé. Zároveň zohledňují uspokojování všech dalších oprávněných veřejných zájmů. Na OPRL navazují odborné aktivity taxačních kanceláří, které v rámci podrobného plánování (ve vztahu k určitému vlastníkovi lesů) přenášejí základní hospodářská doporučení RSH do konkrétního lesa.
2.2 Rámcové plánování v lesním hospodářství25 OPRL jsou především podkladem pro podrobné plánování a jsou schvalovány na dlouhé období (dvacet let). Z hlediska obsahu OPRL jsou důležité tyto body: 1. Základním podnětem pro zpracování OPRL je formulování společenské objednávky ve smyslu § 1 zákona č.289/1995 Sb. zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) na základě principu deklarovaného veřejného zájmu. 2. Zásady státní lesnické politiky, které byly schváleny vládou České republiky usnesením č. j. 854 ze dne 21. listopadu 2012. 3. Národní lesnický program pro období do roku 2013, který byl schválen vládou České republiky usnesením č. 1221 dne 1. října 2008 (NLP II). Výsledky z jednání jsou uvedeny v dokumentu „Závěry a doporučení Koordinační rady k realizaci Národního lesnického programu II“. 2.2.1
Oblastní plány rozvoje lesů
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích v § 23 odst. 1 konstatuje: „Oblastní plány rozvoje lesů jsou metodickým nástrojem státní lesnické politiky a doporučují zásady hospodaření v lesích“. Cílem OPRL je vytvářet předpoklady pro minimalizaci střetu veřejných a vlastnických zájmů v lesích, nalezení odpovídajících proporcí podpory jednotlivých funkcí lesa a doporučení zásad hospodaření. OPRL
25
Pří zpracování kapitoly 2.2 se čerpalo z: MANSFELD, VRATISLAV; KŘÍSTEK, ŠTĚPÁN; HRUBAN, ROBERT. (2013). Koncepce oblastních plánů rozvoje lesů po roce 2018. Brandýs nad Labem: UHUL, 28 s.
40
zadává, kontroluje a schvaluje Ministerstvo zemědělství (MZe). Podrobněji je OPRL definováno vyhláškou č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. OPRL jsou zaměřeny především na vytvoření objektivních podkladů pro rozhodovací procesy státní správy, samosprávy, pro tvorbu strategických (koncepčních) dokumentů LH a jsou aplikovány při podrobném plánování – tvorbě a schvalování lesních hospodářských plánů a osnov. Informace OPRL využívají:
MZe a MŽP při tvorbě koncepčních dokumentů,
pracovníci státní správy a samosprávy,
vlastníci lesa a odborný lesní hospodáři,
zpracovatelé lesních hospodářských plánů a osnov,
krajinný inženýři pro územně analytické plánování,
pracovníci ochrany přírody při volbě vhodného managementu lesních ekosystémů,
vědci a studenti zabývajícími se výzkumem životního prostředím a lesnictví.
Požadavky kladené na OPRL vyplývají z principu trvale udržitelného hospodaření v lesích při dlouhodobém zlepšování konkurenceschopnosti LH a les je nutné posuzovat jako ekosystém. Tohoto stavu lze docílit při studiu relací mezi produkčním, ekologickým a sociálním pilířem v LH. V tomto kontextu náplň OPRL vychází:
z analýzy stavu lesů v přírodních lesních oblastech (PLO), které jsou založeny na průzkumech a rozborech specialistů OPRL (typologie lesů, ochrany lesů, funkčního zaměření lesů, dopravního zpřístupnění lesů),
ze syntézy výsledků ekosystémových analýz promítnutých do návrhu rámcových směrnic hospodaření (RSH) jako plánovací součásti a podkladu pro vyhotovení lesních hospodářských plánů a lesních hospodářských osnov (LHP/O); včetně návrhu důležitých dlouhodobých opatření, která podporují trvale udržitelné obhospodařování lesů.
OPRL poskytují velké množství údajů, z nichž pouze dva jsou závazné. Jedná se o informace lesnické typologie a závazné stanovisko ústředního orgánu státní správy ochrany přírody z hlediska zavádění geograficky nepůvodních druhů lesních dřevin. OPRL nabízí soustředěné, hospodářsky a ekosystémově využitelné informace o lesích v ČR. V systematicky utříděné podobě slouží zejména vlastníkům lesů, zpracovatelům LHP/O, orgánům SSL všech úrovní, samosprávám na regionální úrovni, orgánům ochrany přírody, výzkumným ústavům, lesnickým vzdělávacím institucím a dále všem subjektům zabývajícím se hospodářskou úpravou lesů a hospodařením v lese. Data OPRL jsou také využívána např. při zpracování územně analytických podkladů, tvorbě plánů péče o zvláště chráněná území, projektů SEIA, EIA atd. OPRL byly vytvořeny jako zcela nový typ elaborátu v letech 1997─2001 (ÚHÚL, 1998–2001). Postupně bylo zpracováno všech 41 přírodních lesních oblastí, které jsou k dispozici v analogové a digitální formě na pracovištích ÚHÚL.
41
2.2.2
Základní poslání oblastních plánů rozvoje lesů
Připravovaný koncept aktualizace oblastních plánů (Koncepce OPRL po roce 2018) vychází ze zásad státní lesnické politiky a reaguje na požadavky klíčových akcí NLP II; je zaměřen na poskytnutí podkladů pro řešení klíčových problémů lesního hospodářství úzce souvisejících:
s bezpečnou a trvalou produkcí lesů,
se zlepšením stavu a ochrany lesů,
se zachováním a zlepšením biologické rozmanitosti v lesích,
se zmírněním dopadů případných změn klimatu,
s podporou multifunkčního využití lesů.
V důsledku toho oblastní plány poskytují rozsáhlé spektrum výstupů, které vychází ze dvou základních procesů (Obr. 10): 1. Přenos principů státní lesnické politiky – zásady trvale udržitelného obhospodařování lesů – do regionální oblasti plánování v lesním hospodářství. 2. Poskytování výsledků lesnických analýz tj. soustředěné, hospodářsky a ekosystémově využitelné informace o stavu lesů pro potřeby státní lesnické politiky, výkonu státní správy a samosprávy a odborné aktivity ostatních subjektů.
Obr. 10. OPRL jsou komplexním dílem, protože z hlediska plánování zahrnují 2 základní procesy – plán a jeho zpětnou vazbu (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018)
První proces zahrnuje tok informací ze státní úrovně do regionů. Je uskutečněn na základě schválení oblastních plánů, případně jejich aktualizací. Je nutné, aby tato složka OPRL byla konzervativní. Rámcové cíle musí být stabilní a nabídnout dostatek vhodných alternativ. Nesmí podléhat prudkým lesopolitickým změnám, veřejným náladám a konjunkturalistickým požadavkům. Při dlouhém produkčním cyklu lesa a pomalejší odezvě dlouhověkých dřevin na hospodářské zásahy je zachovávání osvědčených přístupů nezbytné.
42
Přesto je nutné v průběhu platnosti OPRL umožnit úpravu schválených rámců (aktualizace oblastního plánu). Jedná se o významný zásah a nelze jej provádět nahodile. Pokud k němu dojde, musí být podložen závažnými argumenty - §1 odst. 4 vyhl. č. 83/1996 Sb. Druhý proces představuje tok informací o stavu lesů z regionální úrovně (za jednotlivé přírodní lesní oblasti) směrem k MZe prostřednictvím souhrnných zpráv. Cílem souhrnných zpráv je poskytnout uživatelům aktuální informace o zájmovém území. Tento přístup vyžaduje průběžnou údržbu dat OPRL v datovém skladu ÚHÚL, která je nutná z hlediska sledování vývoje (dynamiky změn) v lesích prostřednictvím vybraných ukazatelů. Kromě výše popsaných procesů je nutné uživatelům zpřístupnit aktuální data OPRL jako podklad pro podrobné plánování – především se jedná o tvorbu LHP/O, poskytování dotačních titulů a údajů pro územně analytické podklady (ÚAP).
2.2.3
Obdoba oblastních plánů rozvoje lesů v Evropě
V zemích evropské unie lze nalézt různé modely dokumentů obdobně zaměřených, jako jsou OPRL v ČR. Závaznost těchto dokumentů je proměnlivá, přičemž převažující formu je těžké určit. Lze konstatovat, že klesá závaznost hospodářských plánů na úrovni LHP v ČR a roste význam rámcových směrnic. Tyto směrnice mohou být různě závazné a mají i různý rozsah použití (nejen pro LHP).
Ve Francii se vyhotovují Les Orientations Régionales Forestières (ORF) - Pokyny regionální lesnické politiky s platností na 10-15 let, které staví na principech udržitelného rozvoje a jsou založeny především na indikátorech trvale udržitelného hospodaření. Z jejich obsahu vycházejí pokyny odděleně pro veřejný a soukromý sektor vlastníků lesa (CRPF, 2013). Pro veřejný sektor jsou to Schéma et Directives Régionales – Oblastní lesní směrnice řešící soukromé i veřejné lesy, které zahrnují i sektor lesní výroby. Pro soukromý sektor jde o Schéma Régional de Gestion – Oblastní produkční směrnice, ze kterých vychází obdoby našich LHP tzv. Les Plans Simples de Gestion, jednoduché plány řízení lesního hospodářství určené pro hospodaření v soukromých lesích (CRPF, 2013). Oblastní produkční směrnice jsou orientované na soukromé lesy. Podobně jako v ČR je v jednotné podobě zpracovává státní rozpočtová organizace a schvaluje Ministerstvo zemědělství. Jsou zaměřeny na podrobnou analýzu ekologických, technických a ekonomických podmínek při zohlednění omezujících faktorů. Navrhují soubory a cíle metod hospodaření (VESELÝ et SLOUP, 2002). Závaznost: Jejich akceptování je podmínkou schválení LHP (VESELÝ et SLOUP, 2002). Španělský lesní plán (SFP) je druhou složkou španělského lesnického národního programu. SFP byl schválen španělskou vládou na období 2002─2032. Na toto období jsou naplánované dvě hloubkové revize dokumentu. Vychází ze zásad trvale udržitelného rozvoje a multifunkčnosti lesů (EFP, 2007). V návaznosti na tento dokument se ve Španělsku tvoří Oblastní lesní plány pro každou administrativně správní oblast s výhledem na 20 let. Tyto plány stanoví zásady státní lesnické politiky, cíle a zdroje pro vyčíslení realizačních nákladů (VESELÝ et SLOUP, 2002). Závaznost: Jsou nezbytným předpokladem pro poskytnutí finančních prostředků pro realizaci plánovaných opatření (VESELÝ et SLOUP, 2002). 43
Polské lesní právo je zaměřeno pouze na úpravu podrobného plánování. Základem úpravy je lesní zákon, který donedávna vycházel, podobně jako na Slovensku, z obligatorní povinnosti hospodařit podle podrobných, tzv. zařizovacích plánů bez ohledu na vlastnictví a rozlohu lesa. Poslední novelizací došlo v této oblasti k liberalizaci právní úpravy, takže nově se povinnost hospodařit podle plánu kromě všech lesů ve správě Státních lesů vztahuje na ostatní lesy pouze v případě, kdy tvoří ucelený komplex a dosahují výměry nejméně 10 ha (FLORA, 1999). Slovenské lesní právo se věnuje především problematice podrobného plánování resp. LHP, ačkoliv lze i zde hovořit o existenci plánování rámcového, zejména v souvislosti s vymezením lesních oblastí nebo se souhrnnými lesními hospodářskými plány (FLORA, 1999). Lesní právo v SRN rozeznává jak plánování rámcové, tak plánování podrobné. Nástroji rámcového plánování jsou tzv. rámcové lesní plány, jejichž základní úpravu lze nalézt ve spolkovém lesním zákoně. V jednotlivých zemích pak existují různé druhy těchto plánů. V Bavorsku mají podobu tzv. Plánů funkcí lesa, v Sasku jsou to především tzv. Zemský lesní program a Prostorové a věcné dílčí plány. Věcné dílčí plány jsou představovány mapou funkcí lesa a soupisem (snímkem) lesních škod. V BádenskuWürtembersku zákon stanoví, že rámcový lesní plán může být vypracován jako tzv. odborný plán rozvoje podle zemského zákona o plánování, přičemž základními podklady pro zpracování tohoto plánu jsou přehledy funkcí lesa, lesních biotopů a stanovištních poměrů (FLORA, 1999). Nástroje rakouského lesního územního plánování jsou stanovené lesním zákonem z roku 1975. Jedná se o tři dokumenty: Waldfachplan – Lesní plán, Waldentwicklungsplan – Plán rozvoje lesů, Gefahrenzonenplan – Plán nebezpečných pásem. Plán rozvoje lesů je tvořen inspekcí státních lesů v desetiletém cyklu (LBM.at,2013). Může být vztažen na celé území státu (tzv. celkový plán) nebo na území spolkových zemí (tzv. dílčí plány). K návrhu plánu se vyjadřují orgány zemského územního plánování, po jejich schválení jsou pak plány k dispozici okresním správním úřadům a veřejnosti (FLORA, 1999). Plán rozvoje lesů umožňuje předběžné plánování v lesním hospodářství a vychází ze čtyř funkcí lesa užitkové, blahodárné, ochranné a rekreační. Rakouské lesnické plány schvaluje Spolkové ministerstvo, přičemž mají společné s našimi OPRL zásady a cíle, tj. zachování trvalosti a rovnoměrnosti výnosů, zachování produkčních i mimoprodukčních funkcí lesů, prosazování šetrných technologií i způsobů obnovy porostů. Významně se věnují ochranné, environmentální a rekreační funkci lesa. Zásadně se liší od českého OPRL tím, že v konečné fázi jsou rozpracovány do konkrétních opatření a činností vztaženým ke konkrétnímu lesu či jeho části. České OPRL stanovují pouze rámcové směrnice hospodaření. Rakouský plán dále stanovuje termíny realizace a zabývá se i kofinancováním. Realizace je podmínkou získání státní dotace. Dá se zjednodušeně říci, že čím více daný les plní funkcí, tolik subjektů také sdružuje své finanční prostředky na dosažení cílového stavu (VESELÝ et SLOUP, 2002). V podmínkách ČR je na rozdíl od Rakouska významný podíl státních lesů. V roce 2012 činil 59,8 %. Státní lesy spravuje zejména s. p. Lesy ČR, který nevyužívá systém dotací podporujících veřejné funkce lesa. Rovněž zásadní význam sehrává vztah a zodpovědný přístup k majetku, který je jiný v podmínkách dlouhodobě nepřerušované historie Rakouska a jiný u nás (VESELÝ et SLOUP, 2002). Na základě dostupných pramenů lze konstatovat, že je patrný trend snižovat zásahy státních úředníků a současně zvyšovat odpovědnost vlastníků za svůj majetek. Toho je zpravidla dosahováno cílenou podporou hospodaření a propracovanou poradenskou a servisní činností státu. 44
2.2.4
Analýza a hodnocení procesů v lesním hospodářství v rámci OPRL
Vlastníci lesů26 zvažují budoucí vývoj lesních majetků a hledají způsoby, jak zajistit stabilní produkci (ekonomický pilíř) s co nejnižším rizikem pro další desetiletí. Současně roste poptávka po ekosystémových službách - les plní funkce mimoprodukční: sociální (rekreační využití lesů, rozvoj venkova) a ekologické (vodohospodářská, půdoochranná, krajinotvorná) včetně podpory biodiverzity životního prostředí; les je důležitý při volbě adaptačních a mitigačních opatření v reakci na změnu klimatu. Harmonické plnění všech funkcí lesa předpokládá ekosystémový přístup k pilířům lesního hospodářství s ohledem na dané přírodní podmínky. Nalezení vhodného přístupu k obhospodařování lesních majetků bylo hlavním cílem ekosystémových analýz OPRL realizovaných v letech 1996 až 2001. Tyto analýzy byly úzce spojeny s daty lesních hospodářských plánů (LHP), protože před dvaceti lety byly LHP prakticky jediným zdrojem informací o lesích. Ovšem připravovaný koncept OPRL II (Koncepce OPRL po roce 2018) umožní minimální závislost na datech LHP. Kromě výsledků ze speciálních průzkumů lze v ekosystémových analýzách aplikovat především výsledky Národní inventarizace lesů a více budou využity údaje od externích subjektů. Jeden z hlavních cílů OPRL II je zachovat jednotnou lesnickou databázi lesů v souvislém zobrazení za ČR (Obr. 11).
Obr. 11. Lesní informační systém v OPRL (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018). Do jednotného databázového prostředí (SMART databáze OPRL) jsou načítány údaje z různých datových sad např. ERMA je evidence reprodukčního materiálu lesních dřevin, HÚL představuje databáze trvalých zkusných ploch, které spravuje oddělení hospodářské úpravy lesů v ÚHÚL. 26
Státní lesy 61 %, soukromé lesy tvoří v ČR 18,4 % a jiné než státní, obecní nebo městské, církevní lesy pak 20,6 % (zdroj: NIL)
45
V konceptu OPRL II se předpokládá, že podklady pro rozhodovací procesy na národní, regionální a místní úrovni poskytne lesnický informační systém, který bude sdružovat data z heterogenních zdrojů. Toto pojetí umožní jejich analýzu a generování výstupů dynamicky podle času (časové řady) a prostoru (uživatelský výběr zájmového území). Následně budou uživatelům nabídnuty informace o lesích z pohledu ekonomického, ekologického a sociálního pilíře LH (Obr. 12, 13 a 14). Jelikož se jedná o údaje rozdílných měřítek a významů je nutné najít způsob jak je zevšeobecnit a kvantifikovat. Z tohoto důvodu je navrženo výsledky ekosystémových analýz interpretovat formou kritérií a indikátorů.
Kritéria a indikátory OPRL Podobně jako trvale udržitelné obhospodařování lesů a Národní lesnický program, tak i koncept OPRL II člení informace o lesích podle ekonomického, ekologického a sociálního pilíře. Tyto pilíře budou charakterizovány kritérii a indikátory (MANSFELD et HRUŠKA, 2013). Kritéria a indikátory OPRL jsou souborem parametrů pro objektivní hodnocení stavu lesů a porovnání jednotlivých regionů.
Kritéria OPRL reprezentují charakteristické vlastnosti daného pilíře LH (obr. 12). Pro hodnocení kritérií se používají vybrané indikátory jako měřitelné parametry indikující jeho stav. Kritéria jsou objektivním měřítkem a umožňují zájmová území hodnotit v porovnání mezi sebou. Jedná se o analýzy na vyšší - rámcové úrovni v dané struktuře pilířů LH.
Obr. 12. Aplikace kritérií a indikátorů (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018). Ekosystémové analýzy = rozbor souvislostí mezi ekonomickým, ekologickým a sociálním pilířem v LH.
46
V konceptu OPRL II bylo navrženo 12 kritérií: Pilíř
Kritérium
1. Ekonomický
1.1. Produkční potenciál 1.2. Těžební možnosti 1.3. Nedřevní produkce 1.4. Bezpečnost produkce
2. Ekologický
2.1. Ochrana přírody 2.2. Ekologická stabilita a biodiverzita lesa 2.3. Hydrické funkce lesa 2.4. Půdoochranné funkce lesa
3. Sociální
3.1. Rekreační a zdravotní funkce lesa 3.2 Přírodní a kulturní atraktivita lesa 3.3 Výzkumně vzdělávací funkce lesa 3.4 Další funkce lesa
Indikátor OPRL je informace, na základě které je možné hodnotit kritéria OPRL ve vztahu k jednotlivým pilířům LH. Přiřazení hodnoty indikátoru k danému kritérii je nazýváno operacionalizací a ve výsledku je kritérium ohodnoceno na sedmibodové stupnici, kde jednička znamená nejhorší a sedmička nejlepší, respektive ideální stav. Zvolené indikátory si lze představit jako určité samostatné výstupy šetření údajů o stavu lesa. Obecně lze indikátor popsat jako ukazatel navržený ke snížení velkého počtu dat směrem k jejich jednodušší formě při zachování jejich podstatného smyslu a původního významu. Indikátory OPRL jsou děleny na klíčové, sekundární a specifické. Klíčový indikátor musí splňovat vysoké nároky z hlediska jeho schopnosti indikovat zvolený jev v zájmovém území. Musí se vyskytovat ve všech regionech ČR a z hlediska matematicko-statistického zpracování je ideální, pokud má normální rozdělení. Také musí být posouzeno, zda se klíčové indikátory v analyzovaném kritériu neduplikují z hlediska vypovídací hodnoty. Sekundární indikátor zpravidla nepřímo charakterizuje dané kritérium a poskytuje doplňující představu o vybraném kritériu. Specifický indikátor je vázaný na zvláštní podmínky a nevyskytuje se ve všech lesích; např. klimatická funkce lesa. Má však významnou informační hodnotu, ke které je nutné při hodnocení zájmového území přihlédnout. Sekundární a specifické indikátory nevstupují přímo numericky do analýzy, ale jsou vyhodnocovány heuristicky. Jednotlivé indikátory představují vybraný děj a umožňují detailnější porovnání zájmových území na nižší úrovni. Indikátory rovněž signalizují případné problémy v analyzované oblasti. Dobře zvolený soubor indikátorů umožňuje definovat významné spojitosti např. silné a slabé stránky zájmového
47
území. Determinace těchto vztahů je základním předpokladem pro minimalizaci tzv. zájmových střetů v lesích a nalezení optimální podpory jednotlivých funkcí lesa.
Obr. 13. Příklad ohodnocení přírodní lesní oblastí prostřednictvím kritérií na základě kalkulace indikátorů OPRL. (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018)
Obr. 14. Příklad porovnání přírodních lesních oblastí kritérii OPRL. (zdroj: Koncepce OPRL po roce 2018)
Při hodnocení zájmového území je nutné definovat momenty, kdy jedna funkce je nadmíru protěžována na úkor zbylých funkcí lesa. Zjištěné poznatky významně ovlivní způsob obhospodařování lesů a naplnění poptávky po ekosystémových službách lesů. Hodnocení lesů prostřednictvím indikátorů umožní prezentovat výsledky OPRL, respektive informace o lesích, i za jinou územní jednotku než je přírodní lesní oblast. Z pohledu uživatelů je využití OPRL omezeno rámcem přírodní lesní oblasti. Mnohem žádanější jsou informace za územní jednotky krajů a ORP, ve kterých jsou realizovány rozhodovací a plánovací procesy. 48
2.3
Podrobné plánování v LH
Hlavním plánovacím prostředkem středoevropského lesnictví (cca posledních 200 let) jsou lesní hospodářské plány, které podrobně určují postupy těžby a zalesňování, s ohledem na druhové složení porostů, věk, stanoviště, množství a přírůst dřevní hmoty. Pro zařízení lesů v České republice se převážně používá metoda hospodářské úpravy lesa vycházející ze soustavy věkových tříd a z teorie normálního lesa (model lesa věkových tříd), která standardně vyhovuje lesům s jednodušší věkovou a druhově diferencovanou strukturou.
2.3.1
Lesní hospodářské plány a osnovy
Lesní hospodářské plány a osnovy jsou legislativně zakotveny v lesním zákoně č. 289/1995 Sb. ve vyhlášce MZe ČR č. 84/1996 Sb. o lesním hospodářském plánování. Lesní hospodářské plány (LHP) jsou nástrojem vlastníka lesa a zpracovávají se zpravidla na deset let. LHP obsahují ustanovení závazná a doporučující. Závaznými ustanoveními LHP jsou maximální celková výše těžeb a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu. Pro státní lesy a lesy ve vlastnictví obcí je závazným ustanovením též minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku. Právnické osoby, kterým je svěřeno nakládání se státními lesy, ostatní právnické a fyzické osoby vlastnící více než 50 ha lesa v obvodu územní působnosti schvalujícího orgánu státní správy lesů jsou povinny zabezpečit zpracování LHP. Hospodařit podle LHP mohou též právnické a fyzické osoby vlastnící méně než 50 ha lesa. Jeden plán se zpracovává pro lesy o maximální výměře 20 000 ha. Pro zjištění stavu lesa a pro výkon státní správy lesů se pro všechny lesy o výměře menší než 50 ha ve vlastnictví fyzických a právnických osob, pokud pro ně není zpracován LHP, zpracovávají lesní hospodářské osnovy (LHO). LHO se zpracovávají obvykle na deset let se stejnou dobou platnosti v určeném území. Jejich zpracování zadává orgán státní správy lesů. Plány a osnovy mohou zpracovávat pouze právnické nebo fyzické osoby, které mají k této činnosti licenci. Náklady vzniklé s pořízením LHP hradí vlastník, náklady na zpracování LHO hradí stát. V této souvislosti je nutné zmínit alternativní metody hospodářské úpravy lesů. Jedná se o přístup k zařízení lesů, který je založen na jiném východisku, než nejpoužívanější metoda modelu lesa věkových tříd v LHP/O. Alternativní metody zařízení lesů mají za cíl rozšířit nabídku při managementu lesů, především v případě lesů s nepravidelnou a bohatou porostní strukturou (včetně lesů výběrných). Tyto porosty vznikají v důsledku nepasečného obhospodařování lesů s rozvinutým podrostním hospodářstvím a v lesích, ve kterých je uplatňovaný výběrný princip hospodaření.
2.3.2
Aktuální podněty k obhospodařování lesů
Výsledky Národní inventarizace lesů v ČR 2001–2004 (NIL I) dokládají, že značný podíl hospodářských lesů má uniformní druhové složení a jednoduchou porostní strukturu. Jsou zpravidla druhově chudé, známé jsou zejména stejnorodé porosty smrku a borovice mnohdy na nevhodných stanovištích. SOUČEK et TESAŘ (2008) uvedli, že výše celkové objemové produkce stejnorodých smrkových porostů, považovaná v minulosti za jeden z hlavních faktorů při volbě dřevinné skladby, ustupuje do pozadí. Podle autorů je zvýšený důraz kladen na kvalitu dřeva a ve větší míře i na plnění mimoprodukčních funkcí lesních ekosystémů. Dále poukazují na riziko poškození stejnorodých smrkových porostů nahodilými těžbami, které se zvyšuje s odlišností stanovištních podmínek od růstového optima 49
smrku. Je to tím, že uměle založené stejnověké a stejnorodé smrkové porosty rostoucí na těchto stanovištích jsou méně stabilní.
2.3.3
Proč měnit přístupy k obhospodařování lesů?
Klima je dominantním parametrem biotického prostředí, respektive hlavní řídící silou fungování ekosystémů a udržování ekologické stability. V této souvislosti se v odborných diskusích poukazuje na permanentní klimatický stres, který působí na lesní ekosystémy. VAVŘÍČEK (2008) poznamenal, že kombinace stresových faktorů působí silněji na lesy v horských oblastech. Bezpečnost produkce ovlivňuje acidifikace lesních půd, která přesahuje přirozenou regeneraci půdního prostředí. Vysoká kyselost půdy ovlivňuje výživu lesních porostů, která v kombinaci s extrémními projevy klimatu, především výskytem vyšších teplot a nedostatkem srážek způsobuje chřadnutí lesních ekosystémů (HADAŠ, 2009). Dr. Ing. Macků v roce 2008 ve vztahu k projednání v NLP II Klíčové akce 6 (Snížení dopadů očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů) uvedl, že stav lesů a lesního hospodářství v ČR ovlivňují především tyto činitelé: 1. globální klimatická změna, extrémní meteorologické jevy, 2. staré i současné imisní a ekologické zátěže, 3. nedostatečné využívání přírodních procesů při obhospodařování lesů (nevhodné používání holosečí, vysoký podíl umělé obnovy lesů, nedostatečné využívání přípravných dřevin při obnově na holinách, nevhodná druhová a prostorová skladba), 4. nevhodné myslivecké hospodaření, 5. biotičtí škodliví činitelé a jejich aktivizace.
2.3.4
Adaptace a mitigace
„Změna klimatu nepříznivě ovlivní i životní prostředí a kvalitu života v České republice. Je proto zapotřebí přijmout taková opatření, která udrží změny klimatu v únosných mezích (tzv. mitigační opatření). Určité změny jsou ale již nevyhnutelné. Proto je důležité věnovat pozornost také opatřením adaptačním, která nám do budoucna umožní, abychom se změnám klimatu přizpůsobili; například posílením schopnosti krajiny zadržovat vodu kvůli vyššímu výskytu extrémních srážek“. 27 Vědci predikují extrémní projevy klimatu např. PRETEL et al. 2011.28 Vzhledem k dlouhé době růstu lesů (řádově desítky let) je nutné v dostatečném předstihu přijmout příslušná opatření, která přispějí ke stabilitě lesních ekosystémů. Správná volba obhospodařování lesů zmírní negativní dopady změn klimatu a uchová ekosystémové služby, které lesy poskytují, budoucím generacím.
27
Shrnutí politiky ochrany klimatu České republiky – část A. dostupné http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_tz090507pok/$FILE/Shrnut%C3%AD%20POK.pdf 28
na
PRETEL, JAN. et al. (2011), Zpřesněni dosavadních odhadů dopadů klimatické změny v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatřeni (V), Závěrečná zprava o řešení projektu VaV SP/1a6/108/ v letech 2007-2011, ČHMÚ
50
Diskutované příčiny změny klimatu vyvolávají poptávku po adaptačních opatřeních. V této souvislosti nabývá na významu schopnost lesních ekosystémů vázat uhlík. V průběhu růstu stromů prostřednictvím fotosyntézy je uhlík z atmosféry uskladňován v lesních porostech. V případě, že stromy byly zničeny a začnou se rozkládat, uvolní uhlík zpět do prostředí (atmosféry), čímž se stávají zdrojem emisí skleníkových plynů. Když zničenou oblast opět zalesníme, cyklus začíná nanovo a zasazené stromy opět začnou pohlcovat uhlík.29 Ve vztahu ke zmírnění dopadů negativních změn klimatu v lesích je nutné vycházet z těchto momentů: 1. Výsadba nových lesů a zalesněním odlesněných stanovišť. Při výsadbě lesů je nutné dbát na správný výběr druhů dřevin a to zejména v oblastech, kde je produkce dříví důležitou funkcí budoucího porostu. V této souvislosti jsou důležité tyto body: a. Význam biodiverzity lesních porostů, respektive zvyšování adaptačního potenciálu lesů druhovou, genovou a věkovou diverzifikací porostů. b. Vhodný způsob obhospodařování lesa – orientovat se na přírodě blízké postupy a podporu bohatě strukturovaných lesů. c. Stromy vystavené stresu jsou více ohroženy biotickými škůdci. 2. Význam lesů pro zmírnění klimatických extrémů (sucho a povodně). Ochrana před extrémními hydrologickými jevy je založena hlavně na zadržování vody v krajině optimalizací její soustavy a využíváním přírodě blízkých hospodářských opatření. 3. Plánovat v předstihu a upřednostňovat preventivní opatření. Přestože lze přijmout opatření vedoucí ke snížení skleníkových plynů už teď, je nutné počítat s určitou setrvačností; kromě toho vědecké studie dokládají, že změny klimatu způsobené emisemi vypouštěnými v minulosti jsou během příštích 30 – 40 let nevyhnutelné (PRETEL et al. 2011). V lesním hospodářství je nutné se zaměřit na provázání mitigačních a adaptačních opatření, která stabilizují toto odvětví. Tato opatření nejen že jsou účinnou reakcí na velkoplošný rozpad lesních ekosystémů, ale zároveň je jimi vázán uhlík v lesích. Následující příklad názorně ukazuje jak se mitigační a adaptační opatření doplňují: Aktivně využívat obnovitelné zdroje30 aneb není špatné stromy vytěžit, ale chybou je vytěžený les nezalesnit.
Energie získaná ze dříví nebo biomasy přispěje k úspoře fosilních paliv a redukuje produkci emisí. Použití dříví jako palivo vzhledem k uhlíkové bilanci je šetrné – uvolní se přibližně tolik uhlíku, kolik jej bylo uloženo během růstu stromů v lese. Tyto emise opět v průběhu růstu vážou nově zasazené stromy.
Správný ekologický přístup podporuje maximální využití dříví. Budeme-li ve stavebnictví na místo materiálů z neobnovitelných zdrojů (beton, ocel…) používat víc dříví, může to mít pozitivní vliv na snížení množství skleníkových plynů v ovzduší. Výrobky ze dřeva jsou
29
Forestry and Climate Change: A Convenient Truth, FAO and UK Forestry Commission, 2008.
30
Obnovitelné zdroje energie jsou takové zdroje energie, které mají sami od sebe schopnost se plně nebo částečně obnovovat. (Zdroj: Kopecký, Eberle, Jak učit o změně klimatu? Asociace pro mezinárodní otázky, 2012)
51
výjimečné, protože pochází z přírodního obnovitelného, trvale udržitelného zdroje. Uhlík, který obsahují, v nich zůstává uskladněn po celou dobu životnosti výrobku.
Pouhé zakonzervování stávajícího stavu (netěžit lesní porosty) přináší rizika v podobě nestability přestárlých porostů, proto je nutné lesy obnovovat včas a vhodným způsobem.
Významný je i sociální aspekt těchto opatření, která nepřímo přispějí ke stabilizaci venkovského zemědělského sektoru.
Na základě diskuse o vlivu možných změn klimatu na vývoj lesních ekosystémů byly formulovány obecné návrhy adaptačních opatření v lesním hospodářství; naposledy byly shrnuty v NLP II v Klíčové akci 6 (Zlepšení a ochrana životního prostředí - ekologický pilíř): Snížit dopady očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů: 6.1
Pěstovat prostorově a druhově rozrůzněné porosty s co největším využitím přírodních procesů, pestré dřevinné skladby, přirozené obnovy a variability pěstebních postupů.
6.2
Podporovat druhy a ekotypy lesních dřevin snášejících klimatickou změnu.
6.3
Prodloužit zákonné lhůty k zalesnění a zajištění porostů.
6.4
Posoudit možné změny lesních vegetačních stupňů.
6.5
Zabránit degradaci půd, a tím maximalizovat množství uhlíku vázaného v půdě.
6.6
Optimalizovat uhlíkový cyklus v půdních horizontech, zásobách dřeva stojících porostů a výrobcích ze dřeva.
6.7
Hledat opatření udržující vysokou a stabilní produkci dřevní hmoty.
6.8
Zaměřit dotační pravidla k podpoře adaptačních opatření snižujících dopady klimatické změny.
6.9
Podporovat ekologicky vhodné zalesňování zemědělských půd.
6.10 Snížit obmýtí u dřevin nejvíce ohrožených klimatickou změnou. 6.11 Pěstovat porosty rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě. 6.12 Podporovat využívání nízkého a středního tvaru lesa.
Současné změny v lesním hospodářství vyvolané klimatickou nestabilitou, měnícím se globálním trhem s dřívím i nárůstem společenské poptávky po mimoprodukčních funkcích lesa se promítají do strategií trvale udržitelného a polyfunkčního lesního hospodářství. S naplňováním těchto strategií se lesní hospodářství v ČR znovu zabývá otázkou nalezení vhodného modelu obhospodařování lesů. Na základě principu předběžné opatrnosti je za optimální model považován strukturovaně bohatý les, obhospodařovaný nepasečnými postupy, které preferují stanovištně vhodné dřeviny s bezpečnou a vysokou produkcí dřevní hmoty, při jehož obhospodařování je ponechán větší prostor tvořivým silám přírody tam, kde umělé zásahy jsou nadbytečné.
52
2.3.5
Green economy a platby za ekosystémové služby poskytované lesy
Přestože lesy poskytují významné spektrum ekosystémových služeb, je tradiční ekonomika lesního hospodářství založena především na zhodnocení jediné produkční služby (tržní produkce části lesní biomasy). V této souvislosti je nutné zmínit, že existují selhání trhu spojená například s odebíráním vody „zdarma“. Vlastník lesa má výnosy z těžby a prodeje dřeva. Jeho les také pročišťuje spodní vodu a brání erozi půdy. Tyto pozitivní externality31 mají význam především pro obyvatele daného regionu. Voda v jejich studních by byla horší kvality a půda na jejich polích by byla méně úrodná, kdyby les v jejich okolí neexistoval. Les poskytuje nejen výnosy z těžby dřeva, ale také vytváří podmínky pro další efekty (užitky) v podobě poskytování kvalitnější vody a lepší půdy. Pokud vlastník lesa nemůže přimět obyvatele okolních obcí, aby mu zaplatili za to, že jim jeho les přináší užitek, pak nezískává plné výnosy z lesa, respektive část těchto výnosů si přisvojují jiní. Aktivní zabezpečení lesních ekosystémových služeb multifunkčním lesnictvím v odpovídající kvalitě vyžaduje vyšší náklady na obhospodařování lesního majetku a transformuje se tak do lesnických ekosystémových služeb, které vlastníkům lesů nejsou zohledněny. Absence ohodnocení lesnických ekosystémových služeb významně ovlivňuje způsob obhospodařování lesů. Tradiční management lesního hospodářství, který je spojen s pěstováním stejnorodých a stejnověkých porostů, negativně ovlivňuje biodiverzitu a stabilitu lesa. Chybějící možnost realizovat platby za ekosystémové služby je vážnou limitou při implementaci principů trvale udržitelného obhospodařování lesů. Napravit selhání nedokonalosti trhu lze řešit rozvojem systémů založených na multifunkčním obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem; zároveň veřejný sektor (reprezentovaný především veřejnou správou a lesy ve vlastnictví státu) a další vlastníci lesů musí podněcovat řádné ohodnocení lesnických ekosystémových služeb v politických a plánovacích procesech. Ovšem požadavky kladené na využívání lesů zástupci ekonomických, ekologických a sociálních skupin působí často protichůdně. Navíc se ukazuje, že naplnění těchto představ není atraktivní pro vlastníky lesů, protože jsou ve skutečnosti těmito požadavky poškozováni. V tomto kontextu MATĚJÍČEK (2007) uvedl: „Ještě více devastující je politika, která svalí náklady na infrastrukturní služby lesa na cenu dřeva, poněvadž tím z ekonomického hlediska nejen podporuje substituční procesy ve vztahu k surovému dřevu, nýbrž také oslabuje konkurenceschopnost následných trhů (polotovary a hotové výrobky ze dřeva) s tím výsledkem, že tyto méně porostou nebo budou dokonce klesat a v důsledku toho bude nutno stále více infrastrukturních nákladů rozdělit na stále méně krychlových metrů dřeva.“ Situace v ČR je taková, že kompletní náklady spojené s realizací plateb za lesnické ekosystémové služby nejsou zcela známé, protože jsou pokládány za služby automatické a hlavně zadarmo. Jak podpořit realizaci plateb za ekosystémové služby poskytované lesy? Na jedné straně je nutné vyvíjet osvětu směrem k veřejnosti a na straně druhé je nutné vytvořit právní podmínky pro to, aby tyto služby mohly být realizovány na trhu.
31
Externalita neboli efekt přelévání tedy nastává, když výroba nebo spotřeba způsobuje nedobrovolné náklady nebo přínosy jiným, tj. náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné, aniž ti, kdo náklady způsobují, nebo ti, kdo přínosy očekávají, za to platí. Přesněji externalita je dopad chování jednoho ekonomického subjektu na blahobyt jiného subjektu, přičemž tento dopad se neodráží v korunách nebo v tržních transakcích (SAMUELSON, 1991 - zdroj MATĚJÍČEK, 2003).
53
3 Zajímavé projekty a odborné aktivity Národní agentura pro zemědělský výzkum (NAZV) byla zřízena Ministerstvem zemědělství (MZe) v březnu roku 1994. NAZV organizačně, technicky a personálně zabezpečuje výběr, kontrolu a vedení dokumentace týkající se projektů věda a výzkumu (VaV) financovaných z účelových prostředků MZe. Poskytuje služby spojené s organizací a řízením zemědělského, potravinářského, lesnického a vodohospodářského výzkumu. Podrobnější informace o NAZV jsou k dispozici na http://eagri.cz/public/web/mze/poradenstvi-a-vyzkum/vyzkum-a-vyvoj/narodni-agentura-prozemedelsky-vyzkum/ 3.1.1
NAZV QJ 1220313
(převzato z redakčně upravené roční zprávy 2014) Projekt NAZV č. QJ1220313 „Diferenciace intenzit a postupů hospodaření ve vztahu k zajištění biodiverzity lesa a ekonomické životaschopnosti lesního hospodářství“ se obsahově sestává ze tří základních platforem: -
ekonomiky podle souborů lesních typů (SLT),
-
ekonomiky kategorizace lesů,
-
ekonomických aspektů dalších determinací při hospodaření v lesích.
Syntetizující cílovou platformou jsou podmínky a předpoklady pro ekonomickou životaschopnost lesního hospodářství (LH) a konkurence-schopnost trvale udržitelného obhospodařování lesů. První úroveň představuje analýza ekologicko-ekonomické efektivnosti obhospodařování lesních porostů na bázi SLT, a navazující optimalizace hospodářských rozhodnutí. Ekonomika kategorizace lesů vychází z hypotézy o odlišných nákladových a výnosových průmětech v rámci jednotlivých kategorií a subkategorií. Potřeba analýz těchto ekonomických aspektů byla již iniciována v rámci Národního lesnického programu ČR, vyhlášeného v roce 2003. Dané téma dosud v ČR nebylo výzkumně řešeno. Ekonomické aspekty dalších determinací při hospodaření v lesích se projevují v podobě újem z titulu různých forem omezení vlastníků lesů. V zásadě se jedná o omezení legislativního charakteru (zákon o lesích, zákon o ochraně přírody a krajiny, vyhlášky vztahující se k újmám). Patří sem však i problematika ekonomických aspektů při hospodaření v režimech ochrany přírody – ZCHÚ a území Natura 2000. Jak bylo uvedeno, syntetizující cílovou platformu je předpoklad pro ekonomickou životaschopnost lesního hospodářství, vč. definice tohoto, pro LH zásadního, samotného pojmu (viz 4. ministerská konference o ochraně evropských lesů - Vídeň 2003, či Národní lesnický program pro období do roku 2013 - NLP II). Ve věci ekonomické životaschopnosti LH je na místě připomenutí zásadní odvětvové zvláštnosti ekonomiky LH, kdy hospodářský výsledek (v příslušném hospodářském roce), sestává z nákladů pěstební činnosti, jež jsou v podstatě investicí do daleké budoucnosti – oproti výnosům (za dříví) coby dědictví hluboké minulosti.
54
Řešitelé projektu: -
Vojenské lesy a statky, s.p.
-
Česká zemědělská univerzita v Praze
Projekt je řešen 1. 4. 2012 – 31. 12. 2016.
Cíl projektu: hlavním smyslem projektového zadání je na základě typologických podkladů definovat optimální hospodářská opatření pěstební a těžební činnosti a vykalkulovat ekonomickou efektivnost pěstování lesních porostů v teoreticky schůdném a prakticky použitelném členění.
Očekávanými přínosy projektu jsou:
Nové poznání a informace o ekonomickém, environmentálním a sociálním významu lesa a odvětví lesního hospodářství pro společnost se zaměřením na diferenciaci podmínek hospodaření a jejich ekonomickou kvantifikaci.
Nové poznání a informace o konkurenceschopnosti odvětví LH ve výše uvedeném pojetí a se zřetelem k souvisejícím zpracovatelským a dodavatelským odvětvím.
Vyšší kvalita rozhodování v oblasti využívání a reprodukce lesa jako obnovitelného environmentálního zdroje v rámci trvale udržitelného obhospodařování.
Zkvalitnění politických záměrů a programů v oblasti lesního hospodářství, zemědělství, příp. životního prostředí a rozvoje venkova, se zřetelem k požadavkům trvale udržitelného rozvoje a konkurenceschopnosti.
Metodické postupy zjištění významu a perspektiv odvětví lesního hospodářství pro trvale udržitelný život z pohledu ekonomické životaschopnosti.
Výsledky projektu:
Parametry a hodnoty významu a perspektiv odvětví lesního hospodářství pro trvale udržitelný život z pohledu ekonomického, environmentálního a sociálního ve společnosti v České republice s důrazem na venkovské oblasti a v mezinárodním kontextu.
Dosavadní výsledky řešení byly publikovány v recenzovaných vědeckých a odborných publikacích, a zejména v příspěvcích na domácích a zahraničních konferencích.
V průběhu řešení v roce 2013 bylo dohodnuto, že výsledky projektu budou také využity v rámci zpracování etapy OPRL II. Výsledky řešení projektu mohou být příspěvkem k definování ekonomické životaschopnosti lesního hospodářství coby klíčového pilíře trvale udržitelného obhospodařování lesů, majícího rozhodující význam pro udržení lesů a jejich mnohostranný užitek pro společnost… (viz Rezoluce Vídeň 2003).
55
3.1.2
NAZV QH91097 - ClimIps
doc. RNDr. Tomáš Hlásny, PhD. Projekt NAZV č. QH91097 „Vyhodnocení dopadů globálních klimatických změn na rozšíření a voltinizmus Ips typographus (L.) (Col.: Curculionidae, Scolytinae) ve smrkových porostech České republiky jako východisko pro jejich trvale udržitelný management“. Štúdiu klimatických zmien a ich dopadom na poľnohospodárstvo, lesníctvo, vodný režim území, objavovaniu sa inváznych rastlín a živočíchov, kvalitu ovzdušia či ľudské zdravie je v posledných rokoch venovaná značná pozornosť. Miera poznania odoziev jednotlivých systémov je rôzna. Napríklad poľnohospodárske systémy umožňujú relatívne spoľahlivé hodnotenie reakcií rôznych produkčných parametrov na meniace sa klimatické podmienky a rôzne spôsoby hospodárenia. Miera poznania reakcii lesných ekosystémov na meniace sa podmienky je však stále na relatívne nízkej úrovni, k čomu prispieva napríklad mimoriadne dlhý životný cyklus lesa a komplexnosť jeho štruktúry. Z týchto dôvodov v súčasnosti lesný hospodár nemá k dispozícii dostatočné množstvo informácií, ktoré by mu umožnili pestovať stabilné porasty, ktoré dokážu odolávať stúpajúcemu tlaku lesných škodcov, novým druhom škodcov a patogénov alebo zmenám vo frekvencii a intenzite klimatických extrémov (napr. periód sucha a horúčav). Zmeny v populačnej dynamike a distribučných areáloch lesných škodcov predstavujú dôležitú súčasť výskumu dopadov klimatických zmien na les. Zatiaľ čo stromová zložka lesného ekosystému sa mení pod tlakom meniacich sa podmienok relatívne pomaly, odozvy škodcov môžu byť takmer bezprostredné. Toto je jeden z dôvodov neustále narastajúcich škôd spôsobovaných lesom rôznymi škodcami, čoho sme svedkami v posledných rokoch. V krajinách strednej a východnej Európy sú štúdie zamerané na hodnotenie dopadov klimatických zmien na les stále zriedkavé. V Českej republike predstavuje jeden z príspevkov k tejto problematike projekt „Vyhodnocení dopadů globální klimatické změny na rozšíření a voltinizmus lýkožrouta smrkového ve smrkových porostech České republiky jako východisko pro jejich trvale udržitelný management” s akronymom ClimIps. Projekt bol riešený v rokoch 2009-2011 na Českej zemědelskej univerzite v Praze. Finančne ho podporila grantová agentúra Ministerstva zemědelství ČR. Cieľom projektu bolo získať poznatky o zmenách v rozšírení a počte vyvinutých generácií lykožrúta smrekového v smrekových porastoch Českej republiky v podmienkach zmeny klímy. Pri riešení bola použitá v tom období najnovšia generácia scenárov zmeny klímy, ktoré opisovali vývoj jednotlivých klimatických prvkov (atmosferické zrážky, teplota a tlak vzduchu, rýchlosť vetra a pod.) v dvoch budúcich časových úsekoch – v tzv. blízkej budúcnosti (2021-2050) a vzdialenej budúcnosti (20712100). Pre tieto časové úseky bol určený potenciál jednotlivých častí Českej republiky pre vývoj určitého počtu generácií lykožrúta smrekového. Zároveň bol určený posun dátumov prvého rojenia, ukončenia vývoja jednotlivých generácií, začiatok a koniec vývoja jednotlivých vývojových štádií škodcu a pod. V rámci projektu byly pomocí modelu PHENIPS a scénářů vývoje klimatu (globální klimatické změny) vypočteny předpokládané roční počty generací lýkožrouta smrkového, jejichž vývoj by umožnily klimatické podmínky. V podstatě jde o sumy teplot vyjádřené jako tzv. stupňo-dny (degree-days); pro vývoj jedné generace lýkožrouta smrkového je zapotřebí průměrně 557 stupňo-dní. Takto vypočtené počty generací pro teplotní průměry 1961-1990, 2021-2050 a 2071-2100 byly zobrazeny jako rastrové (gridové) mapové vrstvy s rozlišením 500 x 500 m. 56
Následne boli na celom území ČR určené oblasti, v ktorých môže dôjsť k nárastu poškodzovania smrekových porastov lykožrútom (Obr. 15). Pre tieto územia (tzv. hot spots) bol navrhnutý relatívne ucelený materiál obsahujúci vhodné metódy ochrany lesa, spôsoby zmeny drevinového zloženia a pod., ktorých použitie v praxi môže zmierniť budúce riziká. Súčasťou projektu boli tzv. diseminačné aktivity, čiže aktivity zamerané na prenos získaných výsledkov odbornej i laickej verejnosti. Patrí k nim zriadenie www stránky projektu, organizácia seminárov, distribúcia informačných materiálov a publikovanie výsledkov. Všetky výsledky riešenia, charakteristika projektu, použité metodické postupy, dokumentáciu z podujatí a pod. je možné nájsť na stránke projektu www.climips.cz. Dôležitou súčasťou stránky je geodatabáza, ktorá sprístupňuje vo forme digitálnych máp výsledky analýz a modelovania realizovaných v projekte.
Nárůst počtu generací
Obr. 15 Rozloženie rizikových oblastí, v ktorých je možné v období 2021-2050 očakávať nárast počtu generácií lykožrúta smrekového oproti obdobiu 1961-1990. Samostatne sú zobrazené rizikové územia horské s očakávaným zvýšením počtu generácií z jednej na dve, a rizikové území nižších a stredných polôh, s očakávaným nárastom s dvoch na tri generácie.
57
3.1.3
NAZV č. QI102A079 - BIOMLIST
Ing. René Tauber Projekt NAZV č. QI102A079 „Výzkum biomasy listnatých dřevin (BIOMLIST)“ byl zaměřen na výzkum biomasy listnatých dřevin. Výsledkem projektu „Výzkum biomasy listnatých dřevin“ je software, který umožňuje nejen měření profilů kmene s dostatečnou přesností i u stromů s neprůběžným kmenem, ale měření biomasy větvi koruny listnatých stromů, stanovení objemu větví v koruně, který je použitelný pro odhady množství biomasy v nadzemní části korun pro lesní provozní plánování. Jednotlivými dílčími cíli jsou: 1. Analýza tvaru kmene a korun z měření ležících stromů a z měření stojících stromů z digitální fotografie. 2. Analýza a implementace metodiky vyhodnocení do aplikace DendroScanner. 3. Sestavení lokálního matematického modelu listnatých dřevin. 4. Sestavení aplikace pro výpočet objemu hroubí.
Projekt „Výzkum biomasy listnatých dřevin“ byl zaměřen na problematiku stanovení množství dřevní hmoty v nadzemní části listnatých stromů. Jedním z cílů bylo vyvinout a zpracovat technologii šetření údajů o množství dřevní hmoty kmene a větví nedestruktivním způsobem a to pomocí digitální fotografie (Obr. 16).
Obr. 16: Hlavní okno aplikace – měření profilu kmene (R. Tauber)
58
Software umožňuje nejen měření profilů kmene s dostatečnou přesností i u stromů s neprůběžným kmenem, ale i s více kmeny jednoho stromu. Největším přínosem bylo nalezení přístupu pro měření biomasy větvi v koruně listnatých stromů a stanovení jejich objemu (Obr. 17), který je dostatečně přesný a použitelný pro lokální odhady množství biomasy v nadzemní části korun pro lesní provozní plánování.
Obr. 17: Pracovní okno pro měření tvaru koruny (R. Tauber)
Dalším významným krokem je vytvoření nadstavbových aplikačních nástrojů, které umožňují využití vytvořených modelů nebo technologických postupů: 1. Lokální tabulky objemu kmene, objemu větví a celkového objemu nadzemní biomasy, které jsou prezentovány v tabulkové podobě a lze je vytvořit pro libovolnou zájmovou skupinu stromů, které lze poskytnout v analogové nebo digitální podobě. 2. Zjištění aktuální hodnoty zásoby měřených stojících porostů svěrkováním nebo odhadem z hodnot LHP včetně výpočtu objemu biomasy v korunové části. 3. Výhodou tohoto přístupu je možnost průběžného zpřesňování výsledků, neboť technologie umožňuje doplňování a spojování různých měřených souborů stromů z různých lokalit a tím vytvořit nástroje pro zpřesnění hodnot odhadu množství nadzemní biomasy v oblastech s odlišnými vlastnostmi stromů, kde hodnoty odhadu dle aktuálních technologií nedávají přijatelné výsledky. 4. Další aplikací vhodnou pro kontrolní orgány nebo znalecké ústavy je možnost rekonstrukce již vykácených porostů a to na základě hodnot veličin stromů obsažených v projektových souborech.
59
5. Vzhledem k tomu, že se výsledkem jsou popisné algoritmy vlastností skupin stromů a to především tvaru kmene je zřejmé, že tyto modely, ale i celá technologie jsou vhodné k dynamickému stanovení sortimentní výtěže. 6. Velkým přínosem je právě možnost měření vnějších kvalitativních znaků přímo z fotografie a tím definovat i jejich popisné modely. Závěrem lze konstatovat, že projekt „Výzkum biomasy listnatých dřevin“ zásadně posunul vývoj nástrojů, které umožnují zjištění konkrétního objemu dřevní hmoty a to především z pohledu ověření přesnosti této technologie a také její použitelnosti v oblasti lesnické praxe např. aukce lesních porostů, znalecká činnost, plánování výroby apod.
3.1.4
Národní inventarizace lesů
Nařízením vlády č. 247/2009 Sb. ze dne 20. 7. 2009, kterým se vyhlašuje provedení inventarizace lesů v letech 2011 až 2015, je zabezpečeno systematické monitorování lesních ekosystémů v ČR. Prováděním inventarizace lesů byl pověřen Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Národní inventarizace lesů (NIL) je nezávislé šetření o skutečném stavu a vývoji lesů. Nezávislost inventarizace spočívá ve skutečnosti, že metodika zjišťování stavu lesů nebyla ovlivněna účelovými záměry vlastníků nebo orgánů státní správy lesů ani potřebou zjišťování stavu lesa za konkrétním dílčím účelem. Na les je přitom pohlíženo jako na významný obnovitelný přírodní zdroj a důležitou složku životního prostředí. Pomocí nejmodernějších přístrojů ke sběru dat se v průběhu inventarizace získávají údaje především o dřevinné skladbě, porostních zásobách, o zdravotním stavu a funkcích lesů. Úkolem inventarizace je podat souhrnné informace o stavu lesů v České republice jak z pohledu trvalé udržitelnosti kvalitního životního prostředí, tak z hlediska hospodářského využití. Hlavní cíle Národní inventarizace lesů v České republice: –
poskytnout požadované informace o lesích pro potřeby státní správy,
–
umožnit hodnocení hospodaření v lesích (naplnění cílů lesního hospodářství),
–
poskytnout údaje k dlouhodobé kontrole výsledků státní lesnické politiky a dotační politiky státu na stav lesů.
Jedním z dlouhodobých cílů NIL je vyšetření růstových a vývojových trendů v lesích na území České republiky a zajištění podkladů pro jejich modelování. Vyhodnocovat údaje v časových řadách bude možné až po dalších cyklech NIL. Národní inventarizace lesů je přínosem k poznání stavu lesních ekosystémů a jejich procesů a vztahu společnosti k nim. Správná interpretace výsledků NIL vyžaduje základní znalost metodiky sběru a vyhodnocení dat. Výsledky je nutné chápat s ohledem na související skutečnosti a intervaly spolehlivosti uvedené v jednotlivých tabulkách. Za přínos NIL lze považovat nejen vytvoření nové datové základny, ale také rozvoj HÚL jako integrujícího odvětví lesnictví. Jedná se o nové přístupy v HÚL – pojetí HÚL jako ekosystémové disciplíny a matematicko-statistického zpracování dat za podpory technologií digitálního sběru dat v terénu. Ekosystémové pojetí HÚL vychází z propojení tří pilířů trvale udržitelného hospodaření – ekonomického, ekologického a sociálního.
60
3.1.5
Mapový portál ÚHÚL
Informace OPRL jsou dostupné na mapovém serveru ÚHÚL32. Mapový server OPRL informuje o přírodních podmínkách a o produkčních, ekologických a sociálních funkcích lesa. Tím usnadňuje obhospodařování lesních porostů na konkrétním stanovišti.
3.1.6
Lesní pedagogika
Ing. Karel Pokorný V českém jazyce slovo pedagogika označuje vědu o výchově a vzdělávání člověka. Lesní pedagogika ukazuje lidem zábavnou formou všech věkových kategorií pravdivé informace o lesním ekosystému, o jeho vnitřních vztazích, o trvale udržitelném hospodaření a o užitcích lesa, které může člověk využít. K tomu všemu využívá emoční inteligenci člověka, podporuje všestranný rozvoj osobnosti a kreativitu. Lesní pedagogika vše realizuje prostřednictvím lesního pedagoga. Ten učí účastníky vnímat les všemi smysly, čímž dochází k přirozenému vnímání a snadnému zapamatování sdělených informací. Jaký je scénář lesní vycházky s lesním pedagogem? Jak je již popsáno výše, metoda „výuky“ je založena na prožitku a emocích účastníků. V podstatě se dá říci, že lesní pedagogika má tyto nejčastější varianty: 1. Klasická akce 2. Jednorázová akce – účastníci akce se přemísťují od jednoho stanoviště k druhému, kde s nimi lesní pedagogové realizují dílčí krátké aktivity 3. Výstavy 4. Soutěže - YPEF 5. Kvízy a elektronické soutěže Klasická akce se od jednorázové zcela liší svým pojetím. Po celou dobu klasické akce jsou účastníci prováděni většinou jedním lesním pedagogem. Děti se aktivně účastní jednotlivých dílčích aktivit a navazují s lesním pedagogem zcela jiný vztah, než u akce jednorázové, která je hromadná. U klasické akce lesník provádí max. 20 účastníků. U hromadné akce „rotují“ skupiny účastníků od jednoho stanoviště k druhému a na každém stanovišti je přítomen jiný lesní pedagog, který prezentuje lesnickou zajímavost. Výhody klasické akce:
Lepší provázanost témat Lesní pedagog se může lépe odkazovat na to, co řekl dříve Lépe se pracuje s kolektivem Lesní pedagog naváže osobnější vztahy díky individuálnějšímu přístupu Lesní pedagog lépe pozná jednotlivce a tím lépe pracuje s pocitovou složkou osobnosti účastníka Nevýhody klasické akce:
32
Menší počet účastníků
Mapový server ÚHÚL. Dostupné z www: http://geoportal1.uhul.cz/OprlMap/
61
Výhody jednorázové akce:
Velký počet účastníků
Nevýhody jednorázové akce:
Náročné na koordinaci všech skupin účastníků
Lesní pedagog nemá šanci lépe poznat osobnosti každého účastníka a pracovat s nimi
Jak vypadá klasická akce? Klasická akce pořádaná lesním pedagogem v duchu lesní pedagogiky by se dala rozdělit na jednotlivé fáze takto: 1. Oslovení lesního pedagoga 2. Konzultace lesního pedagoga s pedagogickým doprovodem na programu 3. Příprava programu, výběr lokality, příprava pomůcek Samotná akce pak probíhá následovně: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Přivítání Představení lesníků Samotné aktivity Ověřovací aktivity, kde si ověřujeme nabyté znalosti Hodnocení celé akce dětmi a pedagogickým doprovodem i samotným lesním pedagogem Rozloučení a poděkování lesu a také majiteli lesa
Výstavy Lesní pedagogové osvětově působí i na výstavách. Za všechny jmenujme Silva Regina, Natura Viva, Země živitelka apod. Všechny výstavy tematicky alespoň trochu souvisí s přírodou a lesem. Lesní pedagogové mají k dispozici stánek, kde s dětmi provádí různé aktivity. Během těchto aktivit se hravou formou děti, ale i jejich rodiče často dozvědí mnoho informací o lese a lesním hospodářství, navíc se pobaví a zahrají si různé hry, stráví společně příjemný čas. Soutěže - YPEF YPEF je znalostní soutěž zaměřená na mládež ve věku 13–19 let. Je určena žákům a studentům všech základních a středních škol. Soutěží se ve dvou kategoriích (13–15 let a 16–19 let). Cílem této soutěže, která má své kořeny u polských lesníků, je zlepšit povědomí zejména mládeže, ale i celé společnosti, o významu lesů a zdůraznit význam lesnictví v současné době. Jedná se o mezinárodní soutěž, do které jsou aktivně zapojeny lesnické instituce z cca 10 zemí Evropy. V ČR se realizuje soutěž pod patronátem České lesnické společnosti za přispění takových významných spolupořadatelů, jako jsou Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze, Střední lesnická škola v Hranicích, Česká lesnická akademie Trutnov, Střední lesnická škola Žlutice, Vyšší odborná škola lesnická a Střední lesnická škola Bedřicha Schwarzenberga Písek, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Strategickým partnerem celé soutěže jsou Lesy České republiky s.p. a finančně celou akci podporuje Ministerstvo zemědělství ČR.
62
Kvízy a elektronické soutěže Jak již bylo napsáno výše, lesní pedagog si klade za cíl seznámit širokou laickou veřejnost s informacemi o lese, lesním ekosystému a lesnictvím. Používá k tomu zejména osobního setkání. Lesní pedagogové ve spolupráci s Nadací pro dřevo, ÚHÚL Brandýs nad Labem aj. založili webové stránky, na kterých se může návštěvník dozvědět spoustu informací o lese zábavným způsobem, např. formou kvízů, hádanek, interaktivních her apod. Stránky jsou k dispozici na www.lesnipedagogika.cz. Některé další organizace mají na svých stránkách rovněž podobnou tématiku - viz www.vls.cz.
3.1.7
Pralesy a ProSilva Bohemica
Ing. David Janík, Ph.D. Webové stránky PRALESY.CZ se snaží přehledně a souhrnně informovat o problematice výzkumu a monitoringu přirozených lesů v České republice. Přinášejí komplexní informace a přehledy o současném rozsahu a stavu přirozených lesů všem potenciálním uživatelům, mezi které se počítá i široká veřejnost hledající základní údaje a odkazy k této problematice. Publikované informace podléhají pravidelné aktualizaci. Stránky jsou spravovány odborem ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. Pro odbornou i laickou veřejnost je určena zejména Databanka přirozených lesů ČR. Jedná se o datový sklad, ve kterém jsou shromážděny aktuálně dostupné informace o rozšíření, ochraně a kvalitativních parametrech přirozených lesů na území ČR. Pro větší uživatelský komfort byly mapové vrstvy Databanky on-line propojeny s mapovými vrstvami typologického mapování (Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem) a tematickými vrstvami datového skladu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. V Databance přirozených lesů mohou zájemci nalézt souhrnná data o přirozených lesích ČR, informace o jednotlivých lokalitách, fotogalerii, metodiku hodnocení přirozenosti a další informace vztahující se k problematice přirozených lesů. Návštěvníci stránek si dále mohou přečíst o programu "nová bezzásahová území", který začal v roce 2002 a je ukotven ve "Smlouvě o spolupráci mezi LČR, s.p. a AOPK ČR při vymezování bezzásahových území v lesích a zajištění jejich monitoringu". Na stránkách je možno nalézt informace o dlouhodobém výzkumu našich pralesovitých lokalit se zaměřením na sledování životní dráhy každého stromu prostřednictvím opakovaných šetření. Z této kategorie vystupuje výzkum výjimečné lokality přirozeného lesa - Žofínského pralesa. V roce 2012 byla část NPR Žofínský prales zařazena do prestižní celosvětové sítě výzkumných ploch SIGEO (Smithsonian Institution Global Earth Observatory, www.sigeo.si.edu). Žofín je jedinou plochou, jež v této síti reprezentuje kontinentální Evropu. Na 25 ha je zaměřeno a popsáno přes 60 000 stromů, tloušťkou 1 cm počínaje. PRALESY.CZ dále přináší informace o činnosti odboru ekologie lesa. Zájemci se mohou seznámit s jeho publikacemi, s řešenými projekty a výukovou činností. Stránky www.prosilvabohemica.cz informují o činnosti lesnického sdružení ProSilva Bohemica založeného v roce 1995 jako základní pobočka České lesnické společnosti, o.s. (ČLS) s celorepublikovou působností. V současnosti je v souladu s novým Občanským zákoníkem ProSilva
63
Bohemica pobočným spolkem České lesnické společnosti. ProSilva Bohemica je od svého vzniku řádným členem Pro Silva Europe, která byla založena v roce 1989 na ustavujícím setkání ve Slovinsku. Smyslem činnosti ProSilva Bohemica je vedeno snahou o největší možné využití přírodních procesů v lese pro dosažení hospodářských cílů nebo užitků očekávaných vlastníkem a vyžadovaných společností. V praxi to znamená hledání a ověřování a co nejvhodnější uplatnění tzv. přírodě blízkých, nepasečných způsobů obhospodařování lesa, kde významnou součástí výsledného hospodářského výnosu je přiměřeně únosná minimalizace vkladů do usměrňování růstových procesů lesa. Návštěvníci stránek se mohou informovat o programových dokumentech sdružení, o připravovaných i proběhlých studijních cestách, o publikacích vztahujících se k jeho činnosti, připojeny jsou odkazy na tuzemské i zahraniční instituce a informační zdroje, které souvisejí s činností sdružení.
4 Regionální lesnická věda v praxi Rozvíjením poznání v oblasti regionálních věd se zabývají především akademická pracoviště univerzit. Praktická implikace regionálních věd probíhá v různorodých typech subjektů na národní, či regionální úrovni. Jedná se např. o specializované orgány veřejné správy (např. Ústav územního rozvoje), asociace zájmových skupin (urbanistů, regionalistů atp.), subjekty zabývající se regionálním rozvojem konkrétního území (např. místní akční skupiny) nebo soukromé poradenské společnosti. V následující kapitole jsou stručně představeni aktivně se účastnící experti interaktivního popularizačního workshopu „WPOP8 – Les a lesní hospodářství a jejich domovské organizace.
4.1 Instituce v zahraničí 4.1.1
Technická univerzita Mnichov – fakulta Ekologie a ekosystémového managementu
Problémy 21. století zahrnující globální oteplování, přelidnění, zmenšující se zásoby fosilních paliv a snaha o jejich řešení vyžaduje kombinovat poznatky základního i aplikovaný výzkumu a interdisciplinárního přístupu. Fakulta Ekologie a ekosystémového managementu kombinuje expertní přístup v biovědách, biotechnologiích, zemědělství, lesnictví, ekologii, ekosystémovém managementu a dalších vědních disciplín. Fakulta Ekologie a ekosystémového managementu, mimo jiné činnosti, zkoumá procesy růstu stromů v kontextu ekosystému lesa. Sběr dat o růstu stromů byl započat před více než sto lety a v dnešní době jsou i tato data podklady pro hodnocení, statistický popis a matematické modelování, díky němuž můžeme pozorovat a popsat komplikovaný proces růstu stromů. Tyto matematické modely, které reprezentují určitou část lesa, jsou vkládány do systému, pomocí kterého lze pomocí uživatelsky přívětivých počítačových programů ilustrovat veškerá významná období života lesa jako celku. Simulátor růstu SILVA není pouze výzkumným nástrojem, ale také univerzální pomůckou, pro vědce, kteří se zajímají o biologické a ekonomické aspekty lesa. To však není jedinou oblastí zájmu. Fakulta Ekologie a ekosystémového managementu vidí svůj význam také ve zvýšení zájmu o les široké veřejnosti. Znalosti nabyté výzkumem jsou přínosem pro společnost a skrze výzkum a průpravu pedagogů jsou účelně aplikovány do praxe. 64
Prof. Dr. Hans Pretzsch Profesor Pretzsch je mezinárodně uznávaným expertem. Zkoumá růst jehličnatých, listnatých i smíšených lesů od sadby lesa až po jeho dospělost. Obzvláště se pak zabývá řešením růstových reakcí porostů v nepříznivých podmínkách a integruje získané poznatky o procesech a strukturách do modelů. Důležitým zdrojem dat pro jeho výzkum je dlouhodobé studium lesnictví v Bavorsku a s ním spojený sběr záznamů. Tato data byla monitorována od roku 1860 a momentálně má nad jejich sběrem dohled právě profesor Pretzsch. Profesor Pretzsch studoval lesnictví a biostatistiku na mnichovské Ludwig Maximilian University (LMU) a Albert Ludwig University ve Freiburgu. Doktorát získal v oboru lesnictví na LMU v roce 1985, po působení na universitě jako asistent výzkumu. Mezi lety 1992 a 1994 zastával funkci vedoucího v instituci Forest Growth at the North-West Germany Forest Research Center (NW-FVA) v Göttingenu. Svou kvalifikaci vysokoškolského pedagoga v oboru lesnictví, biometrie a modelování dovršil v roce 1992. Od roku 1994 zastával funkci ředitele katedry lesnických věd nejprve na LMU a počínaje rokem 1999 tuto funkci zastává na Technické univerzitě Mnichov.
4.1.2
Polsko – Výzkumný institut lesnictví Výzkumný institut lesnictví (www.ibles.pl) byl zřízen v r. 1930 jako Zkušební ústav státních lesů, v r. 1934 byl transformován na Výzkumný ústav státních lesů. Od r. 1945 působí jako Výzkumný institut lesnictví (VIL). V současné době funguje pod dohledem ministra životního prostředí. Hlavní sídlo institutu se nachází ve městě Sękocin Stary, nedaleko Varšavy.
Posláním VIL je provádění širokospektrálních výzkumů týkajících se lesních ekosystémů, dále pak vyvíjení a modernizace využívaných metod. Aktivity spojené s cíli institutu určuje statut, jenž bych schválen ministrem životního prostředí. Výzkumy prováděny VIL, studie a vědecké zprávy podporují lesnické vědy, lesní hospodářství a vládní instituce. Institut se jako partner podílí na realizaci projektů spolufinancovaných z prostředků Evropské unie. Knihovna VIL již více než 80 let shromažďuje lesnickou literaturu, její sbírka je nejrozsáhlejší v této části Evropy. Předmětem aktivit Institutu je provádění výzkumů a vydávání výzkumně-vývojových studií v oblasti lesnických věd. Hlavní zaměření výzkumů jsou následující:
Mnohostranné funkce lesů, udržitelný vývoj lesního hospodářství a využití lesních zdrojů, Biologie a ekologie lesů, charakteristiky prostředí a lesních stanovišť, Hydrologie a meliorace lesů, Dopad průmyslových emisí a dalších antropogenních faktorů na les, obnova lesního porostu v odlesněných oblastech, Zalesňování nelesních půd, Ochrana lesa a metody podpory biologické odolnosti porostu, Hlavní vedlejší účinky využití lesů, Lovecké hospodářství, Produktivita a monitoring lesních ekosystémů, 65
Ekonomika lesního hospodářství, jeho propojení s dalšími oblastmi národního hospodářství, principy a metody organizace a řízení, lesní politika a historie lesnictví, Zlepšení technologických postupů a technických prostředků v lesním hospodářství, Ochrana a bezpečnost v oblasti lesního hospodářství.
Vydavatelská činnost Institutu zahrnuje následující publikace:
"Lesní výzkumné studie" "Novinky v oblasti lesnické literatury". "Folia Forestalia Polonica, Seria A - Forestry" "Vědecký poznámkový blok VIL"
Institut tvoří 6 ústavů a 3 laboratoře:
Ústav ekologie lesů Ústav pěstování lesů a genetiky lesních dřevin Ústav horských lesů v Krakově Ústav přírodních lesů v Białowieży Ústav ochrany lesů Ústav hospodářské úpravy lesů Laboratoř chemie životního prostředí Laboratoř molekulární biologie Laboratoř protipožární ochrany lesů
Předmětem jejich působení je provádění vědeckých výzkumů a vývojových studií v oblasti zalesňování a obnovy lesů, ochrany a také ekologie, genetiky, ekonomiky a lesní politiky. Institut se spolu s orgány státní moci aktivně podílí na přípravě právních předpisů a dalších dokladů včetně mezinárodních úmluv a dohod. Podílí se také jako partner na realizaci projektů financovaných z prostředků Evropské unie (5., 6. a aktuálně 7. Rámcový program, Program Leonardo da Vinci, nařízení Forest Focus). Zaměstnanci Institutu vykonávají mnoho funkcí v mezinárodních organizacích, mj. v IUFRO (International Union of Forest Research Organizations) a EFI (European Forest Institute), působí také jako experti v národních a zahraničních vědeckých radách, programech, spolcích, týmech a pracovních skupinách. Vzdělávání se v rámci VIL koná v podobě doktorského studia, konferencí, seminářů a přednášek, vzdělávacích aktivit pro děti, mládež, vysokoškolské studenty a učitele, místem konání je Komora lesního vzdělávání (pol. Izba Edukacji Leśnej). Edukační úlohu plní také organizované v rámci Institutu výstavy uměleckých děl s přírodní a lesní tematikou, jež umělci provedli různými malířskými, obrázkovými technikami, jedná se také o díla v podobě grafik, dřevěných soch, uměleckého kovářství a také fotografií. Dne 1. prosince 2013 Institut zaměstnával 217 osob v tom 26 profesorů, 55 adjunktů a 15 asistentů. 66
Dr hab. inż. Wojciech Grodzki působí na Výzkumném institutu lesnictví již po dobu 30 let. Ukončil Lesnickou fakultu Zemědělské akademie v Krakově, v roce 1996 získal titul Ph.D. v oboru lesnických věd, v roce 2008 pak získal titul docenta (Dr. hab.) lesnických věd. V současně době je zaměstnán jako mimořádný profesor. Provádí vědecké výzkumy v oblasti ochrany horských lesů, se zvláštním důrazem na smrkové porosty. Podílel se na výzkumu týkajícím se nového pro Polsko škůdce smrku vyskytujícího se v Sudetech, jedná se o obaleče modřínového - Zeiraphera griseana (Hb.). Od roku 1987 se soustředí na tematiku spojenou s ohrožením lesů způsobeným podkůrním hmyzem. Realizované výzkumy se týkaly výskytu hmyzu v západních Sudetách, později na chráněném území v Karpatech, zejména v lesích poškozených větrem, v období posledního desetiletí také na území Slezských Beskyd a Żywieckých Beskyd. Hlavním předmětem výzkumu je lýkožrout smrkový Ips typographus (L.) jeho biologie a ekologie, populační dynamika a regulující jeho populaci přírodní mechanismy (konkurence, parazitoidi, predátoři) a také metody omezování nadměrného výskytu spolu s využitím biotechnologie (feromony, biologické preparáty). Zabývá se také detailními výzkumy týkajícími se dvou dalších druhů: lýkožroutem severským Ips duplicatus (Sahlb.) vyskytujícím se na smrku v oblasti Slezské pahorkatiny a lýkožroutem modřínovým Ips cembrae Heer. způsobujícím postupné odumírání modřínů v oblasti Jizerských hor a ve Slezsku. Je členem týmu, jenž zpracovává každoroční předpověď ohrožení polských lesů, v němž je zodpovědný za část o horských lesích. V rámci svých výzkumů využívá moderní výzkumné metody, mj. prostorové analýzy s využitím GIS a geostatistiky a analýzu obrazu. Podílel se na výzkumných projektech financovaných Evropskou komisí v rámci 4., 5., 6. a 7. Rámcového programu o ochraně lesů a biologické rozmanitosti a také aktivitě COST E-16 (Bark and Wood Boring Insects in Living Trees). Je členem odborných týmů zabývajících se nádměrným výskytem lýkožrouta smrkového ve Slezských a Żywieckých Beskydách (od r. 2007) a v Bělověžském pralesu (od r. 2013). Byl na tuto pozici jmenován regionálními řediteli národních lesů. Je zároveň místopředseda vědecké rady Výzkumného institutu lesnictví, členem vědeckých rad národních parků a také členem redakční rady časopisu Folia Forestalia Polonica ser. A. Až do r. 2013 byl čelem redakční rady slovenského časopisu Lesnicky časopis. Aktivně působí v Mezinárodní unii lesnických výzkumných organizací (IUFRO) jako náměstek koordinátora skupiny 7.03.10. Je autor a spoluautor více než 220 vědeckých a populárně-vědeckých článků vydaných v Polsku a v zahraničí, mj. v renomovaných vědeckých časopisech. Byl vědeckým redaktorem a hlavním autorem vydané v r. 2013 první polské monografie o lýkožroutu smrkovém a také spoluautorem mezinárodní monografie týkající se odumírání smrkových lesů v Beskydech. Byl oponentem dvou habilitačních prací a čtyř doktorských disertačních prací, vydal stanoviska k řadě prací předložených k publikaci v zahraničních a domácích časopisech. Je vedoucí práce dvou aktuálně vznikajících doktorských disertačních prací a plní funkci vědeckého tutora pro tři studenty dálkového doktorského studia v rámci VIL. Spolupracuje s vědeckými instituty v Evropě v oblasti předpovídání ohrožení lesů hmyzem.
4.1.3
Slovensko - Národní lesnické centrum
Lesnický výzkum na Slovensku má 115 letou tradici. Jeho začátky se datují do roku 1898, kdy byla v Báňské Štiavnici založena Ústřední lesnická výzkumná stanice. Pokračovatelem této tradice je Národní lesnické centrum a jeho organizační složka – lesnický výzkumný ústav Zvolen (LVÚ). Národní lesnické centrum (NLC) bylo zřízeno Ministerstvem půdohospodářství a rozvoje venkova SR v roce 67
2006. NLC zastřešilo tři tradiční lesnické organizace, které v tomto období na Slovensku existovaly – Lesnický výzkumný ústav Zvolen, Lesoprojekt Zvolen a Ústav pro výchovu a vzdělávání pracovníků lesního a vodního hospodářství SR. Ačkoli spojení těchto různorodých a v jisté míře konkurenčních pracovišť nebylo lehké, s odstupem času se ukázalo jako prospěšné. Důležitým se mimo jiné stalo vzájemné sdílení rozsáhlých lesnických databází, takzvaných digitálních plánů péče o les, které obsahují podrobný popis každého porostu na Slovensku, údaje o dlouhodobém poškozování lesa různými činiteli, leteckých a satelitních snímcích a podobně. Tato data začala být dále zhodnocována a plnohodnotně využívána pro výzkum. Výsledky výzkumu si přes prakticky orientované složky NLC snadněji hledají cestu do praxe, což je jedním z hlavních poslání organizace. V krizovém období plném rozpočtových škrtů se také ukázalo pozitivním, že lesnické organizace takovouto transformaci mají za sebou a mohou se soustředit na důležitější úlohy, zatímco jiné odborné organizace tento náročný proces teprve čeká. V současnosti je NLC organizací, která zabezpečuje pro Ministerstvo půdohospodářství a rozvoje venkova SR, vlastníky lesů, státní správu, Lesy SR nebo různé odborné organizace činnosti, jako jsou kontrola lesního reprodukčního materiálu, monitoring různých škůdců a poradenství vlastníkům lesů. NLC reprezentuje Slovenskou republiku v různých mezinárodních organizacích a fórech, vyvíjí nové metody pro hodnocení vývoje lesa, zlepšuje postupy hospodaření, tvorbu legislativy a podobně. NLC zároveň každoročně organizuje semináře a konference, které vytvářejí prostor pro diskusi o různých vědeckých a odborných problémech. doc. RNDr. Tomáš Hlásny, PhD. V současnosti působí v NLC na pozici vedoucího odboru Ekologie lesa a krajiny a řídí přibližně 20 vědeckých a technických pracovníků, kteří se zaměřují na různé oblasti výzkumu ekologie lesa – například vliv znečištění ovzduší na lesy, výzkum uhlíkového cyklu lesa, vliv lesa na vodní režim povodí a krajiny a podobně. K odboru patří chemické laboratoře, které mají na starosti rozbory materiálu získaného v lesních porostech – půd, asimilačních orgánů (listy a jehličí), dřeva, nebo opadu. Kromě pozice vedoucího zastává funkci vědeckého sekretáře – zde se však jedná o méně zajímavou administrativní práci související mimo jiné s různými hlášeními a statistikami, zabezpečováním koordinovaného podávání projektů do agentur, hodnocením výkonnosti pracovníků a podobně. Docent Tomáš Hlásny absolvoval obor Geografické informační systémy na Univerzitě Mateja Bela v Bánské Bystrici na Fakultě přírodních věd. V pátém ročníku studia dostal nabídku práce na vysoké škole v oboru, který vystudoval, s čímž souvisel nástup na doktorské studium, které je nevyhnutelným předpokladem zastávání funkce vysokoškolského pedagoga i vědeckého pracovníka. Intuitivně si od počátku uvědomoval, že v tomto oboru je nevyhnutelné zvládnout kvantitativní metody ekologického výzkumu. Zde se ukázala neocenitelná investice do studia tlustých anglických knih věnovaných různým oblastem statistiky a zpracování dat. Doktorát získal na oboru Krajinná ekologie na Technické univerzitě ve Zvoleni v roce 2004. Zde se věnoval využití geoinformačních technologií a modelování v oblasti krajino-ekologického výzkumu a až do této doby se s problematikou lesnictví a lesnického výzkumu nesetkal. Po ukončení doktorandského studia se rozhodl změnit zaměstnání a úspěšně se zúčastnil pracovního pohovoru na místo vědeckého pracovníka na Lesnickém výzkumném ústavu ve Zvoleni. V tomto období probíhalo řešení velikého rezortního projektu zaměřeného na hodnocení vlivu změny klimatu na lesy Slovenska a možnosti 68
zmírnění těchto dopadů vhodným hospodařením. Účast na řešení této úlohy se ukázala z hlediska jeho další kariéry jako klíčová. Různým projekcím vývoje stavu lesa v podmínkách změny klimatu a návrhy adaptačních opatření se věnuje dodnes. V roce 2009 získal na Technické univerzitě v Ostravě titul docent v oboru Geoinformatika s tématem habilitační práce Modelování dynamiky prostorových systémů s využitím GIS. Přibližně od roku 2008 docent Hlásny úzce spolupracuje s Českou zemědělskou univerzitou v Praze, Fakulto lesnickou a dřevařskou, kde se věnuje řešení více projektů věnovaných mimo jiné problematice dopadu změny klimatu na lesy a okrajově také výuce.
4.2 Instituce v České republice 4.2.1
PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o.
Společnost PROCES – Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o. (dále jen „PROCES“) patří mezi přední české instituce v oblasti aplikovaného výzkumu v regionálních vědách. Společnost vznikla v roce 2009. Společnost spojuje svým významem a charakterem jedinečný tým jak interních odborníků, tak externích spolupracovníků z univerzit, výzkumných ústavů v ČR i v zahraničí. Tento tým čítá cca 60 osob, které dle potřeby dané zakázky vytvoří interaktivně „dočasné“ týmy na jakékoliv odborné téma. S mnohými subjekty, např. VŠB-TU Ostrava, Fakulta stavební, Vysoká škola podnikání a.s., Ostravská univerzita – Fakulta sociálních studií, Filosofická fakulta a mnoho dalších – společnost již v minulosti spolupracovala na mnoha výzkumných projektech v rámci regionálního rozvoje pro Grantovou nebo Technologickou agenturu ČR, podílí se i na mezinárodních projektech a rozvíjí evropskou výzkumnou spolupráci. Experti společnosti PROCES mají dlouhodobé zkušenosti v oblasti rozvoje území, využívají novou disciplínu sociologie prostoru k systémovému přístupu v prostorovém plánování. Propojením sociologických, ekonomických, právních, environmentálních disciplín a informačních technologií v regionálním, strategickém, komunitním a územním plánováním, vytváří relevantní podklady pro rozhodování státní správy a samosprávy. Integrované plánovací postupy, pracovní procesy a rozvoj lidských zdrojů umožní komplexní přístup veřejnoprávních korporací k řízení a plánování změn v území. S využitím socioekonomických modelů, provádí predikce regionů, a to na základě moderních matematicko-statistických metod, multikriteriálních, prostorových analýz, geoinformačních systémů včetně identifikace nástrojů vycházejících z právního řádu. Vytváří rozvojové scénáře, analyzuje dopady nejen krizových situací, ale i současných změn ve společnosti, měnící se nároky na činnost v prostoru a multidisciplinární integraci. Výběr zajímavých projektů v oblasti aplikace regionálních věd: Metodika vyhodnocení vlivů politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace na udržitelný rozvoj území – předmětem projektu bylo získání informací o účinnosti nástrojů územního plánování pro zabezpečování požadavků udržitelného rozvoje, včetně identifikace role územního plánování jako součásti územního managementu v kontextu výzev obsažených v hlavních evropských rozvojových dokumentech. Projekt zpracovávaný v letech 2013-2014 ve spolupráci s partnerskou organizací Atelier T-plan na základě zadání Ministerstva pro místní rozvoj ČR, finančně podpořený Technologickou agenturou ČR.
69
Stanovení potřebnosti veřejných investic v území s důrazem na účelnost, efektivnost a hospodárnost - cílem projektu je nalézt a definovat nástroje pro zefektivnění a posuzování potřebnosti investic v územích a zvýšit tak kvalitu života jejich obyvatel, vyvážit socioekonomický vývoj společnosti a jeho územní podmíněnost danou veřejnou infrastrukturou základě principu udržitelného rozvoje, optimalizovat a zefektivnit investice veřejného sektoru dle 3E principu (účelnost, efektivnost, hospodárnost). Projekt zpracovávaný v letech 20132015 ve spolupráci s partnerem Katedrou městského inženýrství, Fakulta stavební VŠB-TU Ostrava, finančně podpořený Technologickou agenturou ČR v rámci programu OMEGA. Strategické plánování v oblasti bydlení a územního plánování Statutárního města Ostravy – projekt zpracovávaný v 6 etapách, kdy I. etapa spočívala ve zpracování Studie o stavu bezdomovectví v Ostravě. II. etapa vytvářela Koncepci bydlení Statutárního města Ostravy. Další etapou bylo vypracování Návrhu a odůvodnění velikosti rozvojových ploch pro potřeby nového územního plánu Statutárního města Ostravy. Dále se jednalo o vytvoření odborného posudku Rozboru udržitelného rozvoje území SO ORP Ostrava a Bytové politiky SMO na úrovni magistrátu a jednotlivých městských obvodů včetně rozboru financování. Poslední etapou pak bylo rozpracování Opatření a řešení vybraných otázek v bytové politice Statutárního města Ostravy. Realizace projektu v letech 2010 – 2012, financovaný z rozpočtu Statutárního města Ostravy. Více na: http://rozvoj-obce.cz/ Doc. Ing. Lubor Hruška, Ph.D. – hlavní expert společnosti V roce 1997 završil své studium v oboru národohospodářství na Ekonomické fakultě VŠB-TU Ostrava. Titul Ph.D. v oboru sociologie získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2009. O 4 roky později tamtéž habilitoval s tématem sociologie prostoru. Odborně působí jako sociolog a analytik zaměřený na sociologii prostoru, prostorové plánování a rozvoj měst a regionů. Ve výzkumných aktivitách propojuje své znalosti z několika oblastí: sociologie komunit, měst a regionů, trh práce a vzdělanosti v regionech a modelování socioekonomických systémů v regionech, informační média a technologie, optimalizace řízení a procesů v organizacích, včetně zpracování procesních modelů. V současné době pracuje jako hlavní expert společnosti PROCES a ředitel ve vědecko-výzkumné společnosti ACCENDO-Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s. Rovněž působí jako docent na katedře sociologie Filozofické fakulty, Ostravské univerzity v Ostravě. Je členem České statistické společnosti, Evropské asociace regionálních věd (ERSA), Asociace pro urbanismus a územní plánování. Díky svým odborným zkušenostem byl v roce 2012 jmenován poradcem ministryně sociálních věcí ČR zejména pro oblast sociálního bydlení. Je autorem nebo spoluautorem 37 odborných studií a článků z výše uvedených oblastí. Jako metodik a expert v oblasti výzkumu se podílel na projektech jako: Metody regionálního rozvoje pro potřeby strategického rozvoje regionů, Změny na trhu práce a perspektivy vzdělanosti v České republice, Řízení regionální a místní správy, příprava metodiky Hodnocení dopadů kohezní politiky na regionální rozvoj České republiky a další. V zahraničí působil jako expert v mezinárodních projektech: IRON CURTAIN, TRANSCAT; EPITOME (nastaven vzdělávací program pro migranty), DPV (školení pracovníků úřadu práce a zavádění poznatků do výukových osnov středních škol), OPENING. Zúčastnil se také několika výzkumných pobytů např. v Norsku nebo Rakousku. 70
4.2.2
Fakulta lesnická a dřevařská České zemědělské univerzity v Praze
Zahájení lesnického univerzitního vzdělání v Praze, uvažované někdy jako začátek existence fakulty, sahá až do poloviny 19. století, do r. 1848, kdy byly Krištofem Liebichem zahájeny přednášky o lesnických vědách na tehdejším Královském stavovském učení v Praze. Obor lesní inženýrství byl zřízen 1918 na Českém vysokém učení technickém v Praze. Již v roce 1935 přidělil československý stát pro výuku budoucích lesních inženýrů zámek v Kostelci n. Č. L. a okolní lesy, bývalý majetek lichtenštejnský. Tento objekt slouží po rozsáhlé modernizaci posluchačům lesnické fakulty (jako i celé ČZU) i nyní. Uzavření fakulty z politických důvodů proběhlo v roce 1964 a její znovuotevření a rehabilitace v roce 1990. Na katedrách a dalších pracovištích fakulty působí kolem 10 profesorů, 20 docentů, na 40 odborných asistentů a 35 vědeckých, technických a administrativních pracovníků. Fakulta poskytuje ucelené univerzitní vzdělání, organizuje doktorské studium, celoživotní vzdělávání, před její vědeckou radou se koná habilitační řízení (ke jmenování docentem) a řízení ke jmenování profesorem. Studium je rozděleno do tří stupňů ve smyslu zásad Boloňské konference představitelů univerzit a vysokých škol EU (červen 1999). Student může absolvovat bakalářský, magisterský a doktorský stupeň studia. V průběhu studia v rámci studijních programů lze studovat jeden až dva semestry v zahraničí na univerzitách Evropské unie, ale i mimo Evropu. Doc. Ing. Miroslav Hájek, Ph.D. Studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, lesnické fakultě, kterou ukončil v roce 1975. V roce 1987 ukončil tříleté postgraduální studium na Vysoké škole ekonomické v Praze v oboru finanční politiky se zaměřením na veřejné finance. V rámci studia obhájil práci na téma „Analýza vlivu finančních nástrojů na efektivnost lesního hospodářství“. Kvalifikační kurs „Finanční analýza a plánování“ absolvoval v roce 1994. V roce 1996 dokončil dvousemestrální specializační kurs „Právo životního prostředí“ na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1991 až 1998 absolvoval dálkové doktorandské studium v oboru „Ekonomika a řízení podniku“ na České zemědělské univerzitě v Praze a obdržel akademicko-vědecký titul „doktor“. V roce 2003 obhájil habilitační práci na téma "Efektivnost politiky životního prostředí" a získal titul "docent". Od roku 1994 působí jako pedagog na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Po ukončení studia na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně byl zaměstnán u Severočeských státních lesů Teplice. Od roku 1985 do roku 1998 byl zaměstnán na Ministerstvu financí, kde byl odpovědný za oblast financování ochrany životního prostředí v ČR. Poté pracoval na Ministerstvu životního prostředí ve funkci ředitele odboru ekonomiky životního prostředí a náměstka ministryně životního prostředí. Od dubna 2013 pracuje na České zemědělské univerzitě v Praze. 4.2.3
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařská fakulty Mendelovy Univerzity v Brně
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie (ULBDG) Lesnické a dřevařská fakulty Mendelovy Univerzity v Brně (Mendelu) byl založen v roce 1919. Ústav byl od počátku spojen s aktivitami profesora Aloise Zlatníka, který zde působil až do r. 1979 jako profesor botaniky, fytocenologie, dendrologie, fytopatologie a rostlinné anatomie. Byl ovlivněn ruskou školou, spolupracoval s Tüxenem a je považován za otce geobiocenologie. Jeho koncept vegetačních stupňů 71
je považován za “rodinné stříbro” ústavu. Vnitřní struktura ústavu zahrnuje pět oddělení: ekofyziologie lesních dřevin, systematická botanika, dendrology, geobiocenologie s lesnickou typologií a tropická botanika. Tato struktura umožňuje širokou vnitřní ústavní spolupráci. Ústav spolupracuje s ostatními ústavy Mendelu i se špičkovými českými univerzitami (Masarykova univerzita, Karlova univerzita, Palackého univerzita, Jihočeská univerzita), výzkumnými institucemi (Institut geoniky ČAV, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů ÚHÚL, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti) a ochranou přírody (národní parky). Zahraniční spolupráce existuje s: Technická univerzita Zvolen, Karpatsky zapovednik, Universita v Užhorodu, Ukrajina; Environmental protection authority Yemen, University Aas Norwey; ETH Zürich Switzerland; Imperial College London, University of Cambridge, Utah State University, Utah, USDA Forest Service, Rocky Mountains Research Station, Utah, USA, University of Hawaii, USA. Mendelu je místem s výukou klasifikace krajiny. V této aktivitě pokračují žáci profesora Zlatníka Doc. Antonín Buček a Dr. Jan Lacina. Tito následníci Zlatníkovy práce sestavili charakteristiky skupin typu geobiocénu. Geobiocenologické metody jsou aplikovány i v tropickém lesnictví např. na Kubě, Sokotře, Vietnamu, Sicílii. Fyziologické procesy jsou u lesních dřevin dlouhodobě zkoumány prof. Janem Čermákem, následovaném mladou a nadějnou generací vědců. Na ústavu působí: tři profesoři botaniky, ekologie lesa a fytocenologie a graduovalo 48 doktorandů po r. 1989. Vybrané mezinárodní projekty Tropy a subtropy Teak (Tectona grandis) plantation management. Ongoing project in Nicaragua. 2010-present. Support of small farming and agricultural education in Socotra Island. The Czech Developmental Agency 2012. Sustainable management of soil, forest and water resources as a pilot model for community development in southern Ethiopia. The Czech Developmental Agency 2010-2012. Stability of Altered Forest Ecosystems (SAFE) Project. Imperial College London, University of Cambridge, part 2. Ecosystems processes, chapter 4. Tree dynamics project: Vegetation dynamics at forest edges 2011. Výzkum změn geogiocenóz na stálých plochách na Ukrajině Geobiocoenoses changes evaluation on the Prof. Zlatník’s permanent plots after 75 years in Pop Ivan Maramurešský range, UA. Internal Grant Agency of Mendelu 2009. Revision of the Prof. Zlatník’s permanent plot in the Biospheric reservation Eastern Carpathian. Developmental Universities Fund 2007. Diverzita lesních geobiocenóz Harmonization of management of lowland forests as a tool for higher plant species diversity maintenance. The National Agency for Agricultural Research 2009-2013. Evolutionary of karyotype and a size of genom in family Cyperaceae. Grant Agency of the Czech Republic 2009-2012. Vybrané publikace na ústavu BUČEK, A. (1989) Aseguramento Territorial de la Estabilidad Ecológica y sus Condiciones en Cuba. In: Unidad hombre - naturaleza. Editorial Academia, La Habana. p. 9-24. 72
BUČEK, A., LACINA J. (2007) Geobiocenologie II. 2nd ed. Mendelu in Brno. p. 249. (In Czech). BUČEK, A., PAVLIŠ J. and HABROVÁ H. (2003) Geobiocoenological typology and agroforestry as a tool for sustainable land-use of Soqotra Island. Proceedings of the Second Int. Symp. on The Developing Strategy of Socotra Archipelago and other Yemeni Islands. Aden Univ. Print. and Pub. House. Vol II. p. 97-108. CULLOTTA, S. (2003) Forest and pre-forest types of Sicily (Italy) - nomenclature, distribution, ecology and management. Ph.D. Thesis, Mendelu in Brno. p 373. JELÍNEK, P. (1998) Návrh nadregionální ekologické sítě Vietnamu. Superregional ecological net of Vietnam: a proposal. Ph.D. Dissertation, Mendelu. p. 133. ZLATNÍK, A. (1956) Nástin lesnické typologie na biogeocenologickém základě a rozlišení československých lesů podle skupin lesních typů. Pěstění lesů III. Structure of forest typology on the biogeocoenological background. Státní zemědělské nakladatelství Praha. p. 317-401. ZLATNÍK, A. (1959) Skupiny lesných typov Slovenska. Forest type groups of Slovakia. Slovenské vydavatelstvo pôdohospodárskej literatúry, Bratislava. p. 45. ZLATNÍK, A. (1976) Lesnická fytocenologie. Forest phytocoenology. Státní zemědělské nakladatelství Praha. p. 495. Impaktové publikace v posledních třech letech ĎURKOVIČ, J., I. CANOVA, R. LAGANA, V. KUČEROVÁ, M. MORAVČÍK, T. PRIWITZER, J. URBAN, M. DVOŘÁK & J. KRAJŇÁKOVÁ (2013). Leaf trait dissimilarities between Dutch elm hybrids with a contrasting tolerance to Dutch elm disease. Annals of Botany, vol. 111, p. 215-227. GEBAUER, R., D. VOLAŘÍK & M. MARTINKOVA (2012). Impact of soil pressure and compaction on tracheids in Norway spruce seedlings. New Forests, vol. 41, No. 1, p. 75-88. GEBAUER, R., D. VOLAŘÍK & J. URBAN (2012). Quercus pubescens and its hemiparasite Loranthus europaeus: nutrient dynamics of leaves and twigs. Acta Physiologiae Plantarum, vol. 34, No. 5, p. 1801-1809. GEBAUER, R., D. VOLAŘÍK, J. URBAN, I. BØRJA, N. NAGY, T. D. ELDHUSET & P. KROKENE (2012). Effects of different light conditions on the xylem structure of Norway spruce needles. Trees - Structure and Function, vol. 26, issue 4, p. 1079-1089. GEBAUER, R., D. VOLAŘÍK, J. URBAN, I. BØRJA, N. NAGY, T. ELDHUSET & P. KROKENE (2013). Effect of thinning on anatomical adaptations of Norway spruce needles. Tree Physiolog, vol. 31, No. 10, p. 1103-1113. ELDHUSET, T., N. E. NAGY, D. VOLAŘÍK, I. BØRJA, R. GEBAUER, I. A. YAKOVLEV & P. KROKENE (2012). Drought affects tracheid structure, dehydrin expression, and above-and belowground growth in 5year-old Norway spruce. Plant and Soil , vol. 366, Issue 1-2, p. 305-320. HRUŠKA, J., F. OULEHLE , P. ŠAMONIL, J., K. TAHOVSKÁ, J. R. GLEB, J. HOUŠKA & J. ŠIKL (2012). Longterm forest soil acidification, nutrient leaching and vegetation development: Linking modelling and surveys of a primeval spruce forest in the UA Transcarpathian. Mts. Ecological Modellin, vol. 244, p. 28-37. KUSBACH, A., LONG, J. N. & SHAW, J. D. (2014). Land classification in the interior western United States: a critical assessment of the habitat type concept. Applied Vegetation Science. Doi: 10.1111/avsc.12121. KUSBACH, A., LONG, J. N., VAN MIEGROET, H., & SHULTZ, L. M. (2012). Diagnostic species and fidelity concepts in vegetation classification in the Rocky Mountains, northern Utah, USA. Botany, vol. 90, p. 678-693. 73
KUSBACH, A., & VAN MIEGROET, H. (2013). Nutrient availability assessment method in semiarid ecosystems in the central Rocky Mountains, Utah. Soil Science Society of America Journal, vol. 70, No. 3, p. 1057-1062. KUSBACH, A., VAN MIEGROET, H., BOETTINGER J. L. & LONG J. N. (2014). Vegetation geo-climatic zonation in the Rocky Mountains, northern Utah, USA. Journal of Mountain Science, vol. 11, No. 3, p. 656-673. ŠEBESTA J., P. ŠAMONIL, J. LACINA, F. OULEHLE, J. HOUŠKA & A. BUČEK (2011). Acidification of primeval forests in the Ukraine Carpathians: Vegetation and soil changes over six decades. Forest Ecology and Management, vol. 262(7), p. 1265-1279. URBAN, J., R. BEQUET & R. MAINIERO (2011). Assessing the applicability of the earth impedance method for in situ studies of tree root systems. Journal of Experimental Botany, vol. 62(6), p. 18571869. Ing. Antonín Kusbach, Ph.D. - profesionální profil: jsem původně vystudovaný lesník, ale většinu kariéry se věnuji aplikované ekologii lesů, posledních deset let na úrovni výzkumu. Jsem tedy aplikovaný ekolog se zkušenostmi s vegetací, fyzikálním prostředím a půdami lesních ekosystémů. Primárně se zabývám biomy severní polokoule. Používám mnohorozměrných analytických technik v krajinném měřítku k posouzení vztahů vegetace-prostředí-půda. Dříve, než jsem se začal věnovat vědě a aplikované ekologii, začínal jsem jako každý absolvent vysoké školy od základních věcí v oboru, často rutinních a nudných. Svoji profesní dráhu jsem začal u Lesprojektu – Ústavu pro hospodářekou úpravu lesů (ÚHÚL), kde jsem během několika let získal slušný přehled o projekční činnosti v lesích; počínaje meřením a odhadem dřevních zásob, přes plánování hospodářské činnosti v porostech a konče kreslením lesnických map. Při práci v ÚHÚLu jsem měl ohromnou výhodu dlouholetých zkušeností z tvorby a kreslení map pro orientační sport, kterému jsem se věnoval od mládí. Neměl jsem sebemenší problém s orientací v lese, s použitím azimutu, nalezení, zaměření a zakreslení porostů jen tak pomocí buzoly, bez dnešních GPS prostředků. Změna struktury podniku, Ústavu pro hospodářekou úpravu lesů, po roce 1989 mě spontánně přivedla k ekologii lesa. Na pobočce v Kroměříži chyběl typolog a nebylo jednodušší, než mě, který obstojně znal “lesní kytky”, poslat na školení lesnické typologie. Bohužel, tato teoretická “nalejvárna” pro mě byla, kromě omezené české literatury, nadlouho jediným zdrojem odborných informací. Neměl jsem kam jít pro radu, žádného staršího kolegu, který by mě zaučil. Učil jsem se sám pochůzkami v lese a často metodou pokus-omyl. Kromě sportu, který mě naučil vytrvalosti i orientaci v lese, a změny společenských poměrů, přišel další zásadní moment, který ovlivnil má nadcházející karierní léta. Tímto momentem byla možnost cestovat i jinam, než do bývalého SSSR a zemí Varšavské smlouvy. Měl jsem možnost navštívit s kamarády Aljašku, překrásný kus světa se skutečnou divočinou a původní přírodou. Z Aljašky už byl jenom skok přes Bringovu úžinu na Kamčatku, kam jsem byl přizván do rozběhnutého projektu Ministerstva zemědělství “GIS pro Kamčatku”. Jako specialista na lesní stanoviště jsem tříletý projekt v roce 2000 dokončil. Posledním momentem, který způsobil to, že jsem se stal vědcem bylo setkání s profesorem Karlem Klinkou v roce 1999. Při své další krásné cestě napříč Kanadou, v rámci světově kartografické konference v Ottawě, jsme jej navštívili v jeho kanceláři na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru. Z této návštěvy se pak narodila spolupráce našeho ústavu na projektu mapování 74
lesních ekosystémů pro univerzitní výzkumný les v centrální Britské Kolumbii v letech 2003-2004. Od tohoto projektu byl už jen “malý” krůček (zájem amerického partnera a úspěšná jazyková zkouška TOEFL a GRE) k přijetí na Utah State University. Tehdy se již Profesor Emeritus Karel Klinka stal mým supervisorem. Já zde v roce 2010 dokončil doktorské studium a další dva roky pracoval na výzkumu krajinných ekosystémů v Great Basin, Colorado Plateau a central Rocky Mountains (státy Utah, Idaho, Wyoming, Colorado, Arizona a Nevada). V roce 2013 jsem se vrátil do ČR, kde pokračuji v podobné práci na Mendelově univerzitě v Brně a zároveň vyučuji Lesnicko-typlogickému klasifikačnímu systému ÚHÚL. Pokud bych se měl ohlédnou a říct, co nejvíc ovlivnilo moji profesní dráhu, řekl bych, že to nebyly náhody ani události řízené osudem, ale z nich pramenící dobré i špatné zkušenosti. Ty dobré naštěstí převažují. Každý jedinec se potká vživotě s náhodami i osudovými věcmi, ale nevšichni s nimi umí naložit. V mém případě toto nakládání představovalo risk nepohodlí, odchodu do neznáma, neúspěchu, prohry. Myslím, že přesvědčení, že se i prohra dá překonat nebo unést vděčím za svůj „accomplishment”.
4.2.4
Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i.
Mezi hlavní činnost ústavu patří výzkum biodiverzity, přirozených procesů v přírodních i kulturních ekosystémech, výzkum kulturní krajiny, jejího vývoje a dlouhodobého využití, a to jak urbánního, tak i venkovského prostoru, výzkum ekologických sítí a ekosystémových služeb, výzkum přirozených lesů mírného klimatického pásu, biomonitoring kontaminací a výzkum biogeochemických cyklů v životním prostředí, výzkum biologických rizik, zejména ekologicky a ekonomicky významných invazních patogenů autochtonních dřevin a dalších škodlivých činitelů rostlin a vyhledávání taxonů s přirozenou odolností k závažným chorobám a škůdcům, výzkum biomasy pro energetické a surovinové účely a analýza jejího potenciálu v ČR, výzkum genofondu rostlin a mikroorganismů včetně jeho shromažďování, záchrana kriticky ohrožených druhů rostlin ČR, výzkum nových technologií množení a pěstování neprodukčních rostlin včetně vyvíjení nových substrátů spořících limitované suroviny či šlechtění nových odrůd okrasných rostlin. Ústav rovněž disponuje knihovnou s největším publikačním fondem v oboru. Mezi další a jinou činnost pak spadá například pedagogická činnost, dále poradenská a posudková činnost pro zájemce z řad státní správy, samosprávy i firem, zpracovávání expertíz, pořádání odborných seminářů, vzdělávací, informační a osvětová činnost. Část provozu je určena pro komerční produkci rostlinného materiálu. Součástí ústavu je i Dendrologická zahrada o rozloze zhruba 73 ha, která je od roku 1994 registrována dle zákona č. 114/1992 Sb. jako významný krajinný prvek. Dendrologická zahrada jednak slouží jako infrastruktura výzkumu, neboť jsou zde soustředěny sbírky asi 8 000 taxonů dřevin a trvalek, jednak má díky svému zpřístupnění veřejnosti i významnou osvětovou funkci. Ústav rovněž provozuje Vzdělávací a informační centrum Floret, které disponuje dobře vybaveným konferenčním zázemím až pro 600 osob, ale i menšími prostory a učebnami pro pořádání odborných konferencí, seminářů a firemních pracovních školení, včetně zajištění ubytovacích a restauračních služeb. Ing. David Janík, Ph.D. V roce 1998 dokončil magisterské studium lesního inženýrství na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Doktorandské studium absolvoval v letech 199875
2013 a disertační práci obhájil na téma Prostorová distribuce dominantních druhů dřevin ve vybraných přirozených lesích České republiky. Je členem sdružení ProSilva Bohemica. V letech 2000-2006 pracoval na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR a od roku 2006 působí jako pracovník odboru ekologie lesa Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i. v Brně. Je autorem či spoluautorem 16 studií publikovaných v odborných impaktovaných periodikách. Ve své práci se zaměřuje na otázky spojené s výzkumem lesů ponechaných samovolnému vývoji. Mezi jeho témata patří studium prostorových vztahů mezi dřevinami, rotace biomasy v lesních ekosystémech, vývoj stromových prostorových vzorů, studium vývojových cyklů lesa a vliv disturbancí na lesní ekosystémy.
4.2.5
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem
V Brandýském zámku byla v roce 1935 zřízena Lesní taxační kancelář, jejímž současným následníkem je Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem (ÚHÚL). ÚHÚL je organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem zemědělství České republiky. Má 10 pracovišť (9 poboček + ústředí) a jeho kompetence z hlediska předmětu činnosti je celorepubliková. Před rokem 1997 garantoval především zpracování lesních hospodářských plánů, dnes je více zaměřen na odborné aktivity, které přímo souvisí s podporou MZe pro oblast lesnictví a krajských pracovišť státní správy lesů. Kompletní předmět činnosti ÚHÚL je k dispozici na webových stránkách www.uhul.cz a zde je přehled nejvýznamnějších činností:
Provádění národní inventarizace lesů v České republice (NIL). Inventarizace lesů je nezávislé šetření o skutečném stavu a vývoji lesů jako významného obnovitelného přírodního zdroje a důležité složky životního prostředí v České republice (ČR). Inventarizací lesů získáváme údaje, zejména o porostních zásobách, dřevinné skladbě, zdravotním stavu a funkcích lesů.
Vyhotovování a správa dat Oblastních plánů rozvoje lesů (OPRL) včetně zajišťování jednotného typologického systému lesů v ČR. Oblastní plány rozvoje lesů je dílo definující zásady hospodaření v lesích dle přírodních lesních oblastí ČR. Vycházejí z principu trvale udržitelného hospodaření v lesích a vytvářejí předpoklady pro minimalizaci střetu mezi celospolečenskými zájmy a zájmy jednotlivých vlastníků lesů.
Zabezpečování funkce informačního a datového centra (IDC) odvětví lesního hospodářství a myslivosti ČR. Informační a datové centrum zajišťuje vedení centrální databáze s informacemi o lesích ČR, lesním hospodářství a myslivosti.
•
Zabezpečování poradenství a služeb při provádění certifikace lesů ČR.
•
Podpora činnosti orgánů státní správy lesů (SSL) a myslivosti.
•
Poradenství v lesním hospodářství a osvětová činnost.
•
ÚHÚL je dále pověřenou osobou podle zákona č. 226/2013 Sb., o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh a podle zákona č. 149/2003 Sb., o obchodu s reprodukčním materiálem lesních dřevin.
76
Ing. Vratislav Mansfeld, Ph.D. V letech 1988 až 1993 absolvoval na Lesnické a dřevařské fakultě Vysoké škole zemědělské v Brně studijní obor lesní inženýrství. Na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzitě v Praze v roce 2012 dokončil doktorské studium v oboru hospodářské úpravy lesů a obhájil disertační práci na téma „Vyšetření průběhu střední výšky smrku ztepilého Picea abies (L.) Karst. v lesních ekosystémech ČR na základě dat Národní inventarizace lesů“. Odbornou praxi zahájil v roce 1984 na pobočce v Jablonci nad Nisou na pozici samostatného projektanta v oboru lesní taxace. Nejprve se zabýval popisem lesních porostů v rámci tvorby lesních hospodářských plánů. Spolupracoval při šetření na trvale zkusných plochách a průzkumu lesních stanovišť (lesnická typologie). V letech 1997 až 2003 jako vedoucí oddělení GIS ÚHÚL se metodicky podílel na zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a zodpovídal za pracovní postupy pro jejich digitalizaci. Vedl pracovní skupinu, která vytvořila Mapový server OPRL a tato webová služba, získala ocenění Geoaplikace roku 2003 první místo v celostátní soutěži pořádané v rámci VII. ročníku konference Internet ve státní správě a samosprávě ISSS 2004 v Hradci Králové. V letech 2004 až 2009 pracoval ve funkci náměstka ředitele pro hospodářskou úpravu a ekologie lesů. Na tomto místě mimo jiné garantoval vyhodnocení první Národní inventarizace lesů v ČR. Nyní je vedoucím Oddělení ekologie a oblastních plánů rozvoje lesů na ústředí ÚHÚL. Za všechny projekty a studie, na kterých se podílel lze uvést projekt EU 5th Framework - WIRELESSINFO IST–1999–21056, využití mobilních technologií v přístupu do datového skladu ÚHÚL (2001-2003) a v letech 2006 až 2008 spolupracoval s katedrou Nauky o růstu lesů TU v Mnichově na řešení projektu EU INTERREG III A „Zachycení struktury lesa a růstových veličin s využitím terestrické technologie Laser-scanner na vybraných plochách v bavorsko-českém pohraničí“.
Ing. Karel Pokorný Ing. Karel Pokorný se narodil v roce 1973 v Příbrami. V Sedlčanech, kde prožil první roky života, vystudoval základní školu i gymnázium, které ukončil v roce 1992. Během studia na základní i střední škole se aktivně podílel na chodu obnoveného místního skautského střediska Zvon, účastnil se jako vedoucí táborů a různých dalších akcí zaměřených na pobyt v přírodě. V rámci sebevzdělávání ve skautské výchovné činnosti složil čekatelské zkoušky prvního stupně. Po ukončení gymnázia studoval jeden rok agronomickou fakultu, ale po roce přešel na fakultu lesnickou. Po ukončení studií v roce 1998 zaujal místo v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, na pobočce Stará Boleslav, kde působí dodnes. V letech 1995-2000 vystudoval při ČZU v Praze pedagogické minimum pro výuku zemědělských a lesnických předmětů na středních školách. O 10 let později to zúročil, když začal vyučovat předmět Lesnictví na Střední zemědělské škole v Brandýse nad Labem. Na této škole působí až do současnosti jako externista téhož předmětu. V roce 2006 absolvoval úspěšně základní kurz lesní pedagogiky a v roce 2008 kurz nástavbový. Oba v Hranicích na Moravě. V současné době je garantem za lesní pedagogiku organizovanou Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem ve středočeském regionu. Aktivně se podílí na realizaci klasických, jednorázových, opakovaných i hromadných lesnických osvětových akcí v duchu lesní pedagogiky. Navázal spolupráci s mnoha školními i předškolními zařízeními pro standardní žáky, ale i pro klienty se speciálními sociálními potřebami.
77
Ing. Štěpán Křístek Inženýrské studium na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně dokončil v roce 1994. Od roku 2013 studuje ochranu lesa v doktorském studijním programu na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Od roku 1999 dosud pracuje v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, na pobočce ve Frýdku-Místku. Nejprve jako samostatný projektant Informačního a datového centra, poté jako vedoucí projektant ochrany lesů. V letech 2005–2009 působil ve funkci vedoucího odborné skupiny Oblastní plány rozvoje lesů, od roku 2010 dosud je zástupcem ředitele pobočky Frýdek-Místek. Je autorem desítek odborných publikací, metodik, vědeckých článků a přednášek v oboru lesnictví, ochrany lesů a geografických informačních systémů. V letech 2008–2011 byl odpovědným řešitelem projektu Geoprostorové modelování potenciálního ohrožení lesních porostů financovaného Národní agenturou pro zemědělský výzkum. Účastnil se mezinárodních projektů Nástroje regionálního lesnické plánování pro Ukrajinu (2006–2009) a Systém diferencovaného hospodaření v lesních ekosystémech Ukrajinských Karpat (2008–2010) financovaných z Fondu rozvojové spolupráce České republiky. Podílel se na zpracování Koncepce strategie ochrany přírody Moravskoslezského kraje (2004–2005), oblastních plánů rozvoje lesů (2000–2001) a vyhodnocení výsledků 1. kola Národní inventarizace lesů (2004–2005). Působil v expertních radách projektů Národní agentury pro zemědělský výzkum.
78
Seznam literatury COM (2013) 659. A NEW EU FOREST STRATEGY: FOR FORESTS AND THE FOREST-BASED SECTOR COM (2013) 302. AN EU FOREST ACTION PLAN CAJANDER, A. K. (1926). Pojem a význam lesních typů. J. KONŠEL (překl.). Praha: MZe, 70 s. ČESKO: Ministerstvo zemědělství. Vyhláška č. 83 ze dne 18. 3. 1996 o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a vymezení hospodářských souborů. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1996, částka 28, s. 946–970. ČESKO. Zákon č. 289 ze dne 3. 11. 1995 o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). In Sbírka zákonů, České republiky. 1995, částka 76, s. 3946–3967 FLORA, MARTIN. (1999). Základní principy lesního práva v sousedních zemích-X. Lesnická práce č. 10/1999. [online]. [cit. dne 19. 9. 2013]. Dostupné na:
FO:EFC (2013): ECE/TIM/2013/12−FO:EFC/2013/12: DRAFT [ECE/FAO] ACTION PLAN FOR THE FOREST SECTOR IN A GREEN ECONOMY HADAŠ, PAVEL. (2009). Multivariation methods – tool for solving evaluation of the forest health conditions in the territory of the Jizerské hory Mts. In Sustainable development and bioclimate : Proceedings Stará Lesná 2009. A. PRIBULLOVÁ; S. BIČÁROVÁ (eds.). [s.l.] : Geophysical Institute SAS et Slovak Bioclimatological SAS, 2009. s. 83– 84. KONŠEL, JOSEF. (1931). Stručný nástin tvorby a pěstění lesů v biologickém ponětí. Písek: Čs. matice lesnická v Písku. 543 s. MANSFELD, VRATISLAV. (2012). Vyšetření průběhu střední výšky smrku ztepilého Picea abies (L.) Karst. v lesních ekosystémech ČR na základě dat Národní inventarizace lesů, Praha. 150 s. Disertační práce. ČZU v Praze, fakulta lesnická a dřevařská. Vedoucí práce: prof. Ing. Jan Kouba, CSc. MANSFELD, VRATISLAV; HRUŠKA, LUBOR. (2013). Kritéria a indikátory oblastních plánů rozvoje lesů. Lesnická práce, roč. 92, č. 10, s. 26–28. MANSFELD, VRATISLAV; KŘÍSTEK, ŠTĚPÁN; HRUBAN, ROBERT. (2013). Koncepce oblastních plánů rozvoje lesů po roce 2018. Brandýs nad Labem: UHUL, 28 s. MATĚJÍČEK, JIŘÍ. (2003): Vymezení základních pojmů a vztahů z oblasti mimoprodukčních funkcí lesa. Strnady: VÚLHM. MATĚJÍČEK, JIŘÍ. (2007): Forest-policy trends and internalisation of externalities (In Czech). Available at: http://wwwlesniznalec.cz/Newsoubory/Trendy_a_internalizace_externalit.doc MONSERUD, A., ROBERT. (2003). Evaluating forest models in a sustainable forest management context. FBMIS. vol. 1, s. 35–47. NAVRÁTIL, PETR. et ČERNOHOUS, JAN. (2013). Regulace vysoké hladiny podzemní vody na zamokřených plochách: Vyhodnocení výsledků šetření hydromelioračních okrsků, které je součástí OPRL. ÚHÚL, 5 s. + 2 mapy. NOŽIČKA, JOSEF. (1957). Přehled vývoje našich lesů. 1. vydání. Praha: SZN, 1957. 459 s. PLÍVA, KAREL. (1991). Funkčně integrované lesní hospodářství: 2. Funkce lesa v lesním plánování. Brandýs nad Labem: ÚHÚL, 97 s. PLÍVA, KAREL; ŽLÁBEK, IVAN. (1986). Přírodní lesní oblasti ČSR. Praha: SZN, 313 s. SIMON, JAROSLAV. (2008). Výkladový slovník hospodářské úpravy lesů. S. Vacek (ed.). zemědělská a lesnická univerzita v Brně. ISBN 978-80-7375-131-9.
79
Brno: Mendelova
SOUČEK, JIŘÍ; TESAŘ, VLADIMÍR. (2008). Metodika přestavby smrkových monokultur na stanovištích přirozených smíšených porostů. E. KRUPIČKOVÁ (red.). Jíloviště–Strnady : VÚLHM, v.v.i., 2008. 35 s. Lesnický průvodce 4/2008. [Recenzovaná metodika]. SVOBODA, PRAVDOMIL. (1953). Lesní dřeviny a jejich porosty: Část I. 1. vydání. Praha: SZN, 411 s. ÚHÚL. (2007). NÁRODNÍ INVENTARIZACE LESŮ V ČESKÉ REPUBLICE 2001–2004 : ÚVOD, METODY, VÝSLEDKY. Brandýs nad Labem: ÚHÚL. ISBN 978-80-7084-587-5. ÚHÚL. (2008a). MINISTERSKÁ KONFERENCE O OCHRANĚ LESŮ V EVROPĚ. Brandýs nad Labem: ÚHÚL. ISBN 978-80-7084761-9. ÚHÚL. (2008b). NÁRODNÍ LESNICKÝ PROGRAM PRO OBDOBÍ DO ROKU 2013. Kostelec nad Černými lesy: ÚHÚL. ISBN 97880-7084-738-1. ÚHÚL. (2013). ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ KOORDINAČNÍ RADY K REALIZACI NÁRODNÍHO LESNICKÉHO PROGRAMU II. Brandýs nad Labem: ÚHÚL, 2013. 40 s. ISBN 978-80-905423-0-3. VAVŘÍČEK, DUŠAN. (2008). Stav půd vybraných území Krkonoš a Kněhyně v Moravskoslezských Beskydách. In P. SAMEC (ed.). Metody zpracování dat v lesnickém monitoringu. 1. vydání. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2008. s. 33–47. ISBN 978-80-87154-24-3. VESELÝ, MARTIN; SLOUP, MIROSLAV. (2002). Impulsy ke vzniku OPRL. In Využití oblastních plánů rozvoje lesa. R. Slabý (ed.). Hradec Králové: ČLS, 2002. Dostupné na ZLATNÍK, ALOIS. (1956). Nástin lesnické typologie na biocenologickém základě a rozlišení československých lesů podle skupin lesních typů. In POLANSKÝ, B. Pěstování lesů 3. díl. Praha: SZN, s. 317–401. ZLATNÍK, ALOIS. (1978). Lesnická fytocenologie. 1. vydání. Praha: SZN, 495 s.
Informační zdroje Centre Régional de la Propriété Forestière de Poitou-Charentes – CRPF de Poitou-Charentes 2013 [online]. [cit. dne 19 .9. 2013]. Dostupné na: . EUROFORESTPORTAL-EFP: Plan Forestal Espanol 2007 [online]. [cit. dne 19.9.2013]. Dostupné na: . lebensministerium.at – LBM.AT [online]. [cit. dne 19. 9. 2013]. Dostupné na: .
80
