festivalové noviny 3 Titulek titulek titulek 58. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 23. června 2016
titulek titulek
Titulek titulek titulek titulek titulek
Výjimečná setkání na druhém nádvoří Nad Zámeckým návrším opět víří hvězdný prach „Položili jsme si otázku, čím je Smetanova Litomyšl mezi ostatními festivaly výjimečná. Dospěli jsme k závěru, že je to účast prakticky kompletní české interpretační špičky na každém ročníku,” říká ředitel festivalu Jan Pikna v rozhovoru uvnitř tohoto čísla festivalových novin. Kompletní interpretační špička přiváží špičkový program, čímž ovšem milovníka hudby uvádí v absolutní zmatek. Otázka, která mu okamžitě začne rezonovat v hlavě, nezní, „co si vybrat”, ale „kolik si toho vybrat”. Hodiny pak tráví nad programovou brožurou a jeho mírné zoufalství se postupně mění v hlubokou lítost… všechno se prostě stihnout nedá! Festival pomalu míří do finále a vynáší jeden trumf za druhým. Vzpomeňme jen na Mahlera v kapkách deště! Krásné tóny doslova padaly posluchačům do vlasů – zážitek, na který se jen tak nezapomíná. A to festival zdaleka nekončí. Opera Norma je dnes označována za vrchol italského belcanta. Jenže jako všechno, co přesáhne svou dobu, ani ona
se při premiéře nesetkala s vlídným přijetím. Frustrovaný Bellini si zapsal – fiasco fiaschissimo – krásně zpěvná, že, ale nic hezkého ta dvě slova nesdělují. Volně přeloženo: průšvih na kvadrát. Kvalita se nakonec ale vždycky prosadí, árie jsou nádherné a… velmi obtížné, vyžadují vynikající, technicky zdatnou sopranistku. Roli také nezpíval nikdo menší než například Maria Callas, Joan Sutherland či třeba Edita Gruberová. V Litomyšli se představí Marie Fajtová, slyšeli jsme ji letos už na zahajovacím koncertu, tudíž dobře víme, na co se můžeme těšit. Galakoncert – Hvězdy operního nebe jsou již léta koncertem z nejvyhledávanějších. Přijíždějí pěvci, za nimiž bychom jinak museli „běhat” nejen po celé Evropě, ale i po celém světě. Dávno pryč jsou časy, kdy při vyslovení jména Litomyšl jen udiveně zvedali obočí. Letos na zámeckém nádvoří zazpívá „tenor spinto”, tedy lyricko-dramatický tenor, nebo též tenor s temnějším témbrem, Gaston Rivero, rodák z Monte-
videa. Jeho kariéra strmě stoupá. Irská sopranistka Celine Byrne bude mít příležitost poznat vlast skladatele, jehož operní dílo znamenalo výrazný zvrat v její kariéře: záskok za nemocnou kolegyni v Rusalce Antonína Dvořáka jí naplno otevřel dveře do londýnské Covent Garden. Jak dokáže interpretovat slavnou árii Měsíčku na nebi hlubokém, předvede během sobotního koncertu pod renesančními arkádami. Neděle bude patřit sólu smyčcových sekcí hned tří orchestrů – Janáčkovy filharmonie Ostrava, Moravské filharmonie Olomouc a Komorní filharmonie Pardubice. Stovka se jich v Litomyšli sejde. Koncert Sólo pro sto smyčců je třetí z letošních festivalových „megaprojektů”. Bernstein a Mahler nás nenechali několik nocí v klidu spát, smyčce nebudou zážitkem o nic menším. A to nás v tomto festivalovém týdnu ještě čeká Lenka Dusilová s Čechomorem a překvapení z Wroclavi… Copak se dá všechno stihnout?!
Festival je synonymem skvělé hudby Smetanova Litomyšl je pro mě synonymem skvělé hudby. Své diváky zná a ví, že i přes řadu úspěchů v minulosti polevit nemůže. Naopak se každý rok posouvá dál, rozvíjí se, dává prostor novým talentům a vedle toho neustále oslovuje i největší jména hudebního světa. Je to obdivuhodné. O to víc, že se jí to daří už po několik desetiletí. Takový přístup k umění si zaslouží odpovídající podporu. Česká televize, která je letos
opět generálním mediálním partnerem festivalu, proto rozšíří řady těch, kteří se budou moci těšit z hudebních zážitků Smetanovy Litomyšle a 26. 6. večer odvysílá na ČT art přímý přenos koncertu Sólo pro 100 smyčců. Věřím, že si letošní ročník festivalu užijete a těším se v Litomyšli na viděnou.
Petr Dvořák generální ředitel České televize
Foto Pavel Vopálka
Jeden život aneb mezi Litomyšlí a Prahou Litomyšl se Olbramu Zoubkovi stala druhým domovem, mezi svými blízkými zde 21. dubna oslavil devadesátku. Potkat ho ve městě můžete na každém kroku. V Klášterních zahradách, na náměstí, v prostorách zámku… Tam všude především jeho sochy pochopitelně, Mistra samotného pak, a velmi často, na koncertech Smetanovy Litomyšle. Typické „zoubkovské” protáhlé postavy, originální, osobité symboly lidské existence, se staly nedílnou součástí města, kam umělec poprvé přijel v roce 1962, aby se podílel na restaurování jednoho z nejkrásnějších domů na litomyšlském náměstí – U Rytířů – v němž se až do 26. června koná retrospektivní výstava, průřez celoživotním dílem, jakási oslava jeho devadesátin. Připravila ji Městská galerie v Litomyšli a sám Zoubek pro tuto příležitost vybral třicítku soch a víc než desítku reliéfů. Ale nejsou to jen sochy, které Zoubka v Litomyšli připomínají. Sedmnáct let tu spolu se Stanislavem Podhrázským, Václavem
(1Ċ6' 5&ª.',6' .#,-7,6'69''67,6' ,'&01&7i'5'<#21,6'#7ä+,6'5+10.+0' 018+0-;.'61i0ª*1('56+8#.7
'
2
Foto archiv Českomoravského pomezí
0 ,' O0 .+
Boštíkem a Zdeňkem Palcrem strávil restaurováním fasády zdejšího architektonického skvostu, renesančního zámku. Je jen logické, že se zámecké sklepení stalo jakousi soukromou Zoubkovou galerií, kde mohou návštěvníci obdivovat téměř stovku jeho soch.
GALAKONCERT: CELINE BYRNE & GASTON RIVERO
Hvězdy operního nebe Litomyšlský Galakoncert je pralinkou v programové nabídce. Ona zmíněná sladkost je originální, lákavá, trochu tajemná, protože nikdy dopředu nevíme, jak přesně jsou smíchány její ingredience, ale je jasné, že promyšleně a sofistikovaně. Pralinku si vždycky vychutnáme. Je to zážitek.
Sumi Jo, Marcello Giordani, Torsten Kerl – z festivalové historie vybíráme pouze namátkou, i když německého tenoristu Kerla připomínáme přece jen trochu záměrně. Přijížděl v roce 2007 do Litomyšle značně nachlazený a zdálo se, že nebude moci dostát svým závazkům. Požádal proto o zajištění náhradníka. Když ovšem do města vstoupil, „oslněný festivalem, zámeckým nádvořím a k prasknutí plným hledištěm,” jak tehdy prohlásil, zapomněl na nachlazení a koncert odzpíval. S plným nasazením. Takovou moc má zdejší genius loci. Takovou moc má synergie publika a umělců, vzájemná ochota dávat a přijímat.
Tenorista mimořádných kvalit Poprvé se na festivalu představí Gaston Rivero, mladý pěvec pocházející z uruguayského Montevidea, jehož lyricko-dramatický tenor uchvacuje posluchače v mnoha operních domech celého světa. Své fanoušky nepřestává překvapovat, přestože ho slyšeli mnohokrát, ať to bylo v Carmen, Aidě či Pucciniho Bohémě. Svůj profesionální debut si odbyl na jevišti Teatro Colón v Buenos Aires ve čtyřech letech, ano, skutečně mu bylo tolik, a může se chlubit i tím, že zpíval po boku Luciana Pavarottiho. Tyto skutečnosti se nijak nevylučují s faktem, že šest let hrál profesionálně fotbal, nicméně láska k muzice nakonec zvítězila. Možná i proto, že ho hudba provázela od raného dětství, narodil se totiž do muzikantské rodiny – dědeček byl houslistou, otec operním pěvcem. V letech 2002 až 2009 posbíral ceny ve více než třiceti pěveckých soutěžích, ale jak sám poznamenal, ani to nikomu negarantuje, že se přes noc stane hvězdou. „Otevřely se mi
tím dveře nových možností, vítězství mi přinesla peníze, díky nimž jsem si mohl zaplatit další pěvecké kurzy. Ale každá soutěž mi dala něco, co pro mne mělo daleko větší význam než fakt, že jsem vyhrál, a to bylo sebevědomí,” řekl Gaston Rivero v jednom z rozhovorů. Macbeth, Tosca, Traviata, Carmen, Trubadúr, Aida… to je jen stručný výčet oper, v nichž zaujal kritiku i posluchače. Který skladatel je ale jeho srdci nejbližší? „Mým nejoblíbenějším skladatelem je Mozart. Tolik naděje a lásky, tolik životní vášně, která v jeho muzice je, to všechno je pro svět muziky nejlepším důkazem, že láska a talent můžou triumfovat, že dokážou zvítězit nad průměrností. Navěky.”
Sopranistka s vyhraněnými názory I pro Celine Byrne, hvězdnou sopranistku původem z Irska, je účast na festivalu premiérou. A pokud se nás Čechů týče, budeme mít příležitost seznámit se s dámou, kterou zahraniční tisk označil přídomkem „plná překvapení”. Překvapí tím, že coby malá hrála fotbal. Nikoli ten „obvyklý” jako Gaston Rivero, ale galský, připomínající rugby. Překvapí ale třeba i tím, jak se setkala s vážnou hudbou: V osmnácti odjela do Milána, kde pracovala jako au pair, a poprvé v životě šla na operu. Do La Scaly. „Dávali Mozarta, netušila jsem, kdo to je, ani o jakou operu jde, protože nejsem z muzikantské rodiny, ale okamžitě jsem si uvědomila, že takhle chci zpívat, že je to cesta, kterou se můžu vyjádřit,” řekla v interview pro dublinský deník. Intuici poslechla, protože jak zdůrazňuje, je intuitivní, dělá věci tak, jak je cítí, a své pocity nikdy neignoruje.
Když se vrátila domů do Dublinu, začala – k překvapení všech nejspíš – hudbu studovat. Získala plnou podporu rodiny, posléze i manžela. A překvapovala dál, své profesory talentem, který se postupně otvíral, porotce soutěží, jichž se účastnila. Na jedné z nich si jí všimla významná irská mezzosopranistka Bernadette Greevy, vycítila její potenciál a pomohla jí s budováním kariéry. Celine Byrne je matkou tří dětí, ženou hluboce věřící, silnou osobností, která se nenechala omámit slávou. „Můj život je okouzlující,” řekla novinářům, „když vystupujete před pětapadesáti tisíci lidmi, váš adrenalin stoupá, pak jste ale sama v hotelovém pokoji, daleko od rodiny, která na vás doma čeká. S takovými zvraty se musíte umět vyrovnat.” Její přístup ke kariéře charakterizuje následující příhoda. V březnu 2012 uváděla londýnská Covent Garden Dvořákovu Rusalku s finskou sopranistkou Camillou Nylund v hlavní roli, která během představení onemocněla. „Odpočívala jsem v hotelu,” vzpomíná v jednom z rozhovorů Celine Byrne, „když mi zazvonil telefon. Bylo potřeba ihned zaskočit za nemocnou kolegyni. Měla jsem jen patnáct minut na to, abych se dostala do divadla. Nezpanikařila jsem, protože v mém životě byly horší krize, třikrát jsem rodila, byla jsem vážně nemocná. A i když je člověk plný emocí, nemůže začít křičet. Musí myslet na sebe, na svůj hlas, na své tělo.” Její záskok v posledním dějství opery byl přijat natolik dobře, že se do Covent Garden vrátila – jako Mimi v Pucciniho Bohémě. Měli bychom ale očekávat jiný přístup k životu od ženy, jejímž životním krédem je Churchillův výrok „Pokud kráčíš peklem, spěchej.”
3
ŘEDITEL FESTIVALU JAN PIKNA
Jasné kontury Smetanovy Litomyšle
Foto Zdena Hanusová
Festival má tradici, pevné, záviděníhodné základy. Toho si je jeho vedení pochopitelně vědomo. Stejně jako faktu, že pouze na tradici se stavět nedá a že úspěch dalších ročníků závisí na systematické a cílevědomé práci.
Letošní ročník festivalu právě probíhá, zabýváte se ale, předpokládám, už i tím dalším. Musíme samozřejmě každý ročník připravovat s předstihem a dramaturg Vojtěch Stříteský má program na příští rok téměř hotový. My jsme ale letos od počátku roku pracovali na dlouhodobějším plánu, zamýšleli jsme se, kde Smetanova Litomyšl nyní stojí a kam by se měla dále vyvíjet. K čemu jste došli? Položili jsme si otázku, čím je Smetanova Litomyšl mezi ostatními festivaly výjimečná. Dospěli jsme k závěru, že je to to účast prakticky kompletní české interpretační špičky na každém ročníku. Přijedou všechna tři národní divadla, všechny významné orchestry a sbory, střídají se zde nejlepší čeští dirigenti, pěvci, instrumentální sólisté, komorní ansámbly. Přidá-li se k tomu, že základem dramaturgie jsou vždy díla českých autorů, potom lze festival směle označit jako pomyslnou „výkladní skříň” české hudební kultury. Možná nastal čas na tuto skutečnost upozornit a prezentovat se jako národní festival s mezinárodním významem.
Mluvilo se i o užší spolupráci s Českou filharmonií. Letos si připomínáme 70 let od založení Pražského jara. V květnu roku 1946 tento nejstarší a největší náš festival založila Česká filharmonie za velkého přispění šéfdirigenta Rafaela Kubelíka. Téměř zapomenutou skutečností ale je, že o měsíc později Kubelík přivezl Českou filharmonii do Litomyšle, a město, které tak dlouho toužilo po svém festivalu, dva koncerty, konané 22. a 23. června 1946, označilo jako Hudební slavnosti Smetanova Litomyšl I. V následujících letech se však festival nedočkal pokračování a zásluhu o založení Smetanovy Litomyšle si připsal až v roce 1949 ministr Zdeněk Nejedlý. Připomínat Rafaela Kubelíka, který po komunistickém puči emigroval, nebylo tehdy žádoucí. Spojení České filharmonie a Smetanovy Litomyšle je pomyslnou „pupeční šňůrou”, ale platí, a měli bychom se k němu vrátit. Tím spíš, že společným generálním partnerem obou je Česká spořitelna. Strategický plán bude ovšem daleko rozsáhlejší, ne? Dokument jsme nazvali Smetanova Lito-
SMETANOVA LITOMYŠL DO KAPSY Mějte Smetanovu Litomyšl vždy po ruce s mobilní aplikací! Stahujte zdarma na Google Play a App Store.
4
myšl do roku 2024. Završen by tedy měl být Rokem Bedřicha Smetany při příležitosti 200. výročí jeho narození. Chtěli bychom v roce 2024 provést všechny Smetanovy opery, uspořádat hudebněvědnou konferenci, stát se iniciátory smetanovských oslav po celé Evropě. Velký důraz je v dokumentu kladen na práci s novými generacemi posluchačů, využívání moderních komunikačních nástrojů, na užší dramaturgické propojení hudební a výtvarné Smetanovy Litomyšle. Novinkou je zřízení funkce prezidenta festivalu pro pomoc s posilováním finanční stability, marketingu a šíření dobrého jména festivalu i v zahraničí. Prezidentem byl zvolen vynikající ekonom, analytik a velký příznivec klasické hudby Pavel Kysilka. Dramaturgii festivalu také čekají nějaké změny? Myslím, že v dramaturgii jsme si vytvořili velmi osobitou značku, kterou můžeme jen dál rozvíjet. Vychází z důrazu na vlastní autorské projekty, je sice široce rozevřená, ale koncepční pečlivým začleněním jednotlivých pořadů do smysluplného dramaturgického oblouku. Festival se dál nebude
CHARLES GOUNOD: ROMEO A JULIE
Nesmrtelný příběh
Co vám dělá největší radost, na co jste pyšný? Raduji se z výtečné práce našeho organizačního týmu. Vždy říkám, že jsou v něm zkušení pracovníci, které už ani není třeba řídit, každý ví, co a jak má dělat. Letos se ale vyměnilo několik lidí na klíčových postech a měl jsem obavu, jak to bez předchozích zkušeností zvládnou. Jsou vynikající! Nejenže zvládají všechny úkoly, ale přinášejí nová řešení, nové nápady, vidí a řeší věci, kterých jsme si my už ze zvyku všímat přestali. Mám radost z plných hledišť, ze širokého spektra návštěvníků, jsem pyšný, že dokážeme nabídnout atraktivní pořad dětem, mládeži, dospělým i seniorům, náročným posluchačům stejně jako těm, kteří cestu ke klasické hudbě teprve hledají. A je něco, co vám kazí klidný spánek? Po několika letech, kdy v areálu zámku probíhala rekonstrukce hospodářských budov a festival se konal tak trochu na staveništi, letos konečně není ani na jediném objektu lešení a celé Zámecké návrší je krásné. Možná to tak vydrží ještě příští ročník, ale potom započne velká oprava vlastního objektu zámku, a jak se to dotkne festivalu, zatím nevíme. Nyní probíhá výběrové řízení na architekta, budeme se snažit, aby konání festivalu bylo v harmonogramu stavby zohledněno, ale projekty financované z prostředků Evropské unie mívají velmi striktní termíny dokončení a je otázka, zda bude možno práce na dobu Smetanovy Litomyšle přerušit. Mám radost, že se zámek opraví, pro festival vzniknou díky nové konstrukci zastřešení, která je též součástí projektu, jedinečné inscenační možnosti, ale nejistota, jak budeme moci pořádat festival po dobu stavby, mne opravdu trápí.
sopranistce Carvalho, která nedokázala zazpívat árii Amour ranime mon courage. A protože diva byla zároveň chotí ředitele divadla, skladatel jí prý rád vyšel vstříc. Ať už je pravda jakákoli, historii opery obohatila jedna z nejkrásnějších árií vůbec, sice poměrně krátká, za to plná koloratur, umožňující navíc pěvkyni ukázat i něco ze svého hereckého umění.
V hvězdném seznamu Je veux vivre nazpívaly největší hvězdy operního nebe, jmenujme jen Marii Callas, Joan Sutherland, René Fleming, Annu Netrebko či třeba Natalii Dessay. Z hlediska objektivity k nim musíme přiřadit i „pomlouvanou” Caro-
Foto Hana Smejkalová
Budou do festivalového programu nadále patřit podobné pořady, jako byla Bernsteinova Mše s Vojtěchem Dykem? Ten koncert pro mě byl obrovským zážitkem. Přiznám se, že jsem byl zpočátku trochu skeptický a projekt jsem považoval za komerční „road show”. Vojtěch Dyk je ale opravdu Bohem nadaný, všestranný umělec, a to, co jsme viděli, naprosto plnohodnotně patřilo na festival klasické hudby. Hudebně, dramaticky, scénicky, duchovním rozměrem i aktuálním poselstvím mi to zapadlo do představy, co všechno by měla Smetanova Litomyšl ve dvacátém prvním století obsáhnout.
„Už nějakou dobu jsem šťastná. Seznámili jsme se s jedním mladým skladatelem, bude slavný, až se jeho hudba stane známou. Před deseti lety získal Prix de Rome a od té doby pracoval, zavřený jak poustevník ve své pracovně, aniž by kdokoli tušil, že každá věta, která vzejde z jeho pera, bude geniální,” napsala v roce 1850 své přítelkyni George Sandové Paulin Viardot, dnes téměř zapomenutá, ve své době však velmi slavná francouzská mezzosopranistka, která výrazně ovlivňovala kulturní život 19. století. Do okruhu svých nejbližších přátel ji počítali Liszt, Chopin, Brahms, Clara a Robert Schumannovi, Berlioz, Wagner, Čajkovský, Saint-Saëns, Fauré…
Nespletla se. O sedmnáct let později Gounod premiéroval operu Romeo a Julie, lyrické dílo s mimořádným dramatickým nábojem, jehož fundament tvoří krásné árie, kladoucí ovšem na pěvce velké nároky. V Théâtre Lyrique v Paříži v roce 1867 Julii zpívala lyrická sopranistka Caroline Miolan - Carvalho. Úspěch to byl obrovský.
Skladatel novátor Gounod, jehož génia Paulin Viardot tak dobře odhadla, přišel s novátorskou myšlenkou. Poprvé v operní historii zkomponoval místo obvyklých dvou milostných duetů hned čtyři, takže se o jeho verzi slavného Shakespearova příběhu hovoří též jako o „tu a tam přerušovaném milostném duetu”. V té souvislosti musíme poznamenat, že původně Gounod uvažoval o provedení zpěvohry s mluvenými dialogy, od čehož během zkoušek upustil a dokomponoval recitativy. Zpívaný prolog byl dodán také skoro na poslední chvíli, stejně jako velmi slavná a milovníky opery vždy velmi očekávaná Juliina valčíková árie Je veux vivre dans le rêve (Chci žít ve snu). Zlí jazykové tvrdí, že byla ústupkem
line Miolan - Carvalho. V Litomyšli v roli Julie uslyšíme Janu Šrejma Kačírkovou (v představeních Národního divadla alternuje s Kateřinou Kněžíkovou), jako Romeo se představí Martin Šrejma (alternace s Alešem Brisceinem). Velkým obdivovatelem Gounodova díla byl i Bedřich Smetana, a právě on měl zásluhu na tom, že nesmrtelný příběh veronských milenců byl už dva roky po pařížské premiéře uveden v Praze. Věřme tedy, že by s potěšením shlédl i nastudování dirigenta Marka Guidariniho i režijní pojetí Slávy Daubnerové.
Foto Hana Smejkalová
rozšiřovat počtem velkých pořadů ani hracích dní, doplňován bude jen dalšími menšími akcemi, které nabídnou možnost využití času návštěvníkům zejména o víkendech. Rádi bychom, aby si co nejvíce návštěvníků užívalo festivalovou atmosféru a zůstalo v Litomyšli několik dní.
5
VINCENZO BELLINI: NORMA
Vydat ze sebe maximum Belliniho Norma, ale také Mozart, Smetana a Litomyšl, cestování a hlasové obory jsou tématem rozhovoru se sopranistkou uvedenou v letošním festivalovém programu dvakrát. Nejprve jste mohli číst její jméno u úvodního koncertu v souvislosti se známou „pražskou” árií Bella mia fiamma vídeňského klasika. A potom je můžete číst u představení pražského Národního divadla, kde figuruje v titulní roli jedné z nejslavnějších oper italského belcanta. Marie Fajtová se v mezičase mezi těmito dvěma úkoly vyjadřuje o obou z nich a o mnohém dalším, čím teď žije. Jen otázku, proč by vlastně měli lidé poslouchat – nebo dokonce více poslouchat – hudbu, nechala bez odpovědi. Že by to prý vydalo na celý samostatný rozhovor… Tak příště!
Hned první večer jste zpívala Mozarta. Jaké to bylo s orchestrem PKF – Prague Philharmonia? Odvedli krásný výkon. Koncertní árii Bella mia fiamma jistě již všichni mnohokrát hráli s různými interprety. Přiznávám se, že já ji ráda interpretuji malinko jinak, než bývá zvykem – poslední část zpívám ve velmi rychlém tempu. PKF však reagovala skvěle. Tímto jim, a též Maestru Altrichterovi, děkuji! Ve skladatelově rodišti se nelze nezeptat – jaký máte vztah k hudbě Bedřicha Smetany? Zejména k jeho operám? Pokud se nepletu, mám na repertoáru pouze tři smetanovské role – Vendulku z Hubičky, Karolínu ze Dvou vdov a Esmeraldu z Prodané nevěsty. Dříve jsem se zabývala jeho klavírními skladbami. Velmi intenzivně. Celých šest let jsem studovala jednu Smetanovu skladbu za druhou. Však také, když jsme se teď po zahajovacím koncertě poprvé osobně setkali s Ivo Kahánkem, řekl mi: Tebe já znám a moc dobře si tě pamatuji, tys´ mě tenkrát porazila na Smetanovské soutěži! A hrajete ještě na klavír? Doprovázíte se? Ano, hraji. A když se rozezpívávám, někdy se i doprovodím. Taková samoobsluha je to… V roce 2024, v němž si připomeneme Smetanovo dvousté jubileum, bude možná na festivalu v Litomyšli uveden komplet všech jeho oper. Je to podle vás klasika, která by měla znít, která by se měla hrát? Chápu tento nápad smetanovského festivalu jako vhodný. Ostatně, máme na co být hrdí,
6
my Češi, že? Hudba je tu koncentrovaná jako sůl v Mrtvém moři. V minulosti, současnosti a – jak to tak vypadá – i v budoucnosti! Jestliže by nešlo o životný repertoár, ani by se neuvažovalo o jeho uvádění. Jak v případě Smetanových oper, tak i ostatních klasických děl. Co my víme? Možná, že v horizontu příštích sta let a s ohledem na změny, které se nyní v Evropě dějí, bude právě naše umělecká tvorba nositelkou naší kultury a ta díky ní přežije. A jaký vztah máte k Mozartovým operám? Mozart je pro mě základ, mám obrovské štěstí, že se „u nás” ve Stavovském divadle dávají jeho opery v tak velkém množství a že tam několik rolí mohu zpívat. Mozart se totiž nedá zpívat jinak než štíhlým tónem. A bez dobré techniky se part jen těžko dozpívá. Pro nás zpěváky je to ozdravné zpívání a zároveň kontrola, zda je hlas správně veden. Který autor u vás zrovna v těchto týdnech převažuje? Teď jsem trávila měsíc a půl s Puccinim v Terstu, kde jsem zpívala Bohému. Pak ho vystřídali terezínští autoři: Viktor Ullmann, Gideon Klein a Hans Krása na koncertě v Jeruzalémě. A co Verdi a jeho Violetta? Ti mě provázejí již mnoho let – a jsem ráda, že v roce 2018 si Traviatu zazpívám například i ve Finské národní opeře. Kdybych se zeptal na písňový repertoár a soudobou hudbu?
Věnuji se jim jen okrajově, především z důvodu nedostatku času… a též využití. Byl úspěch ve Dvořákově soutěži v Karlových Varech pro vaši kariéru a pro váš osobní umělecký vývoj v nějakém smyslu rozhodujícím? Je mi to líto, ale na Dvořákově soutěži jsem žádný velký úspěch nezaznamenala. Dostala jsem tam tenkrát „pouze” cenu Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Ale to už je opravdu mnoho let. Ani se nedomnívám, že by to mělo nějaký vliv na mou pěveckou kariéru. Jste hodně soutěžní typ? Je pravda, že jsem se zúčastnila tří různých soutěží a pokaždé z toho jaksi „něco bylo”. Tedy řekněme, že nejsem typ flegmatika, který nejraději sedí doma a kouká na zeď. Nicméně nejsem ani kariéristka, chodící přes mrtvoly, laškující s šéfdirigenty a prodávající své výstřihy bulváru. Mám sklony k perfekcionismu a všechno, co dělám, chci dělat nejlíp, jak umím. K naší profesi určitá ambicióznost patří. Ono totiž, když už člověk vyleze na jeviště a vidí v hledišti tu haldu lidí, mu nic jiného nezbývá, než vydat ze sebe maximum. Nikdo není zvědavý na zívajícího, znuděného, špatného zpěváka, že? Ale když to rozvedu dál, tak ani na trémou rozklepaného umělce. Takže v rámci našich ambicí se pereme s trémou, co to jde. A je na každém z nás, jakou k tomu má motivaci: zda být nejlepší, strhnout na sebe pozornost, za každou cenu se „prodat”, či být pokorným interpretem, který předává krásno ostatním lidem...
Jednu ze soutěží, na nichž jste byla, zaštiťovala sopranistka Barbara Hendricks. Líbí se vám, jak zpívá? Byla na soutěži ve Štrasburku přítomna? Ano, líbí se mi. A na soutěži samozřejmě byla. Vždyť je to její soutěž. Zpívala tam na jednom koncertu barokní árie a černošské gospely. Kdo se vám ve vašem hlasovém oboru líbí úplně nejvíc? Elisabeth Schwarzkopf, Joan Sutherland, Anna Moffo, Kiri Te Kanawa. Na Pražské konzervatoři jste studovala zpěv u Jiřího Kotouče. Co vám dal? Jeden dřevěný kulatý stůl, sadu příborů, jeden prsten, jedny náušnice, spoustu not a CD, parfém, obraz holandského mistra, rady do života a zpívání. Bylo toho mnoho! Baví vás účinkování s barokními orchestry? Co vám dal dirigent Václav Luks, který vede proslulý soubor staré hudby Collegium 1704? Luks mi dal například několik nástupů. Na věcné dary nedošlo. S barokářemi mě to také baví. V které zemi jste ještě nezpívala – a chtěla byste? Na Aljašce. Medvědům. Ale už jsme domluveni s finským dirigentem Markem Lechtinenem, že tam něco uspořádáme. A až to ulovíme, oslavíme to velkolepým koncertem. Aspoň tři týdny dlouhým! Kam směřujete? Kam se vyvíjí váš hlas? Nemám teď konkrétní cíle, ale obvykle směřuji přesně tam, kam se nasměruji. Jsem ráda, že jsem teď v Itálii měla velmi dobré
kritiky, oceňovaly velikost a správné vedení hlasu. Víte, je velmi zajímavé sledovat, jak rozdílně bývá můj hlas posuzován. Jsem-li v Německu, říkají: To je typicky slovanský hlas! V Itálii mě vidí jako hlas německý. A například v Estonsku říkají, že zpívám naprosto jasně italskou technikou... Tak se v tom pak vyznejte!!
Na Smetanovu Litomyšli přijedete letos ještě jednou jako Norma. Je to těžká role? Ano, je to role těžká, dost možná jedna z nejtěžších. Dlouho jsem pochybovala, zda ji vůbec mohu zpívat. Ale byla to samotná Christa Ludwig, která mi bez jakýchkoliv pochybností řekla, že dle jejího názoru tuto roli mohu s klidným svědomím vzít.
Jezdíte ráda do Litomyšle? Kamkoliv jezdím moc ráda. Jsem nadšená řidička a miluju jízdu autem. Jen mi to moje pomalu odchází. Právě když jsem v noci jela ze zahajovacího koncertu do Prahy, zhasla mi na dálnici světla... Byl to pěkný šok!
Je to výrazně dramatická role? Vzhledem k tomu, že je to pěkné drama, je to dramatická role. Ale dá se zpívat mnoha způsoby. Různým lidem s různým vkusem bude vyhovovat různý druh interpretace. Někdo dá přednost „těžkotonážním” interpretkám typu Elinor Ross, jiný dá přednost odlehčenější Joan Sutherland či vyloženě „light” verzi od Edity Gruberové… a další například vyloženě „jiné” Cecilii Bartoli. Považujete některou z velkých světových pěvkyň minulosti za opravdu mimořádnou interpretku této úlohy? Zcela jistě právě Elinor Ross. Změnila vám Norma nějak život? Máte na mysli, jestli jsem třeba díky Normě přišla k velkému jmění? Oh, nikoliv. Právě naopak. V těchto dnech jsem musela odříct hostování v Tel Avivu, neb jsem trapně poctivá a plním své pracovní závazky. Vyplňuje hudba celý váš život? Ne. Poslední dobou jsem propadla zájmu o psychologii, filozofii, sledování různých reakcí lidí, pomalému vstřebávání neodkladných změn dneška. Někdy mám pocit, že starý svět už skončil, ale nový ještě nezačal.
Petr Veber Marie Fajtová na letošním Slavnostním zahajovacím koncertu Smetanovy Litomyšle
7
PROCHÁZKA PO ZÁMECKÉM NÁVRŠÍ
Nostalgické ohlédnutí Chrámovou lodí zní ten nejobyčejnější pop, do toho se odkudsi shora rozléhá bušení a od presbytáře nějaký další hluk. Prostor má dlouhý dozvuk. Jeden z řemeslníků si zřejmě přinesl rádio a pouští si nějakou soukromou stanici. Zatím rámusení tolik nevadí. Znovuvysvěcení litomyšlského piaristického kostela je ohlášeno až na 15. června. Takhle to vypadalo před dvěma roky, takhle se o tom psalo v Týdeníku Rozhlas. V barokním interiéru finišovaly počátkem června práce, které významné památce vracely po mnoha desetiletích vzhled, obsah a smysl. Manželé Piknovi z vedení festivalu tehdy jako litomyšlští patrioti hovořili o zázraku. Pamatují, když byl počátkem sedmdesátých let chátrající kostel definitivně uzavřen.
Znovuzrození Na chrámu Nalezení sv. Kříže postaveném v letech 1714 až 1722 se podílel stavitel František Maxmilián Kaňka a také umělci z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Litomyšl byla v patnáctém století významným centrem Jednoty bratrské, ovšem později, za vlády Pernštejnů, stavitelů renesančního zámku, neméně důležitým opěrným bodem rekatolizace. A právě s ní se pojí dlouhá přítomnost vzdělávacího řádu piaristů, jejichž budovy vyrostly na místě vyhořelého Horního města a dlouho spoluurčovaly kulturní atmosféru města. Vlevo od chrámu stojí bývalá kolej, vpravo někdejší gymnázium, dnes muzeum. Kostel byl po léta v havarijním stavu. Až po zpřístupnění Klášterních zahrad v roce 2000 začala rekonstrukce celého zámeckého návrší včetně kostela. Po mnoho let odstrojený interiér vypadal jako kulisy k nějakému temnému filmu. Nová fasáda paradoxně kostelu nepomohla. Vypadalo to, že je vlastně v pořádku, a nic se proto nedělo. Snad věci alespoň trochu pomohlo, když se zde občas uspořádal festivalový koncert, Byl upozorněním, jak to vevnitř ve skutečnosti vypadá… Když se před několika lety
Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže
stal ministrem kultury skladatel Václav Riedlbauch a začala se konečně chystat rekonstrukce kostela, dostali od něj litomyšlští partituru Händelova Mesiáše. A prý ať ho uvedou, až bude památka v pořádku. Manželé Piknovi to vyprávějí jako hezký příběh, který měl pozitivní pointu. Oratorium Mesiáš zde totiž předloni při jednom z prvních koncertů opravdu zaznělo. Letos už je kostel druhým rokem jako kulturní prostor v provozu. Ještě je ovšem potřeba navrátit do věže tři zvony. Pomoci má veřejná sbírka.
V Piaristickém chrámu nezapomeňte navštívit interaktivní expozici Andělé na návrší
8
Prolínání času Když stojíte zády k hlavnímu vchodu do zámku, díváte se na světle omítnutou frontu budov někdejšího pivovaru. V rodině jeho nájemce se tady, v přízemním bytě, narodil v březnu 1824 Bedřich Smetana. K Litomyšli máme my všichni asi větší vztah než on, vždyť tu strávil jen prvních pár let života. Ale měl tu první veřejné vystoupení. V dospělosti se do rodného města prokazatelně jednou vrátil. V září 1867. Když odjížděl, poznamenal si pár taktů, základ klavírní skladbičky s názvem Na cestě z Litomyšle. Nikdy ji však nedokončil… Pod nohama skřípe písek. Od zámku je to pár kroků k hornímu okraji parku, kde mají festivaloví diváci od předloňska k dispozici v bývalé Kočárovně novou kavárnu s velkými prosklenými okny v přízemních obloucích. Neobvyklý futuristický laminátový interiér koresponduje materiálem a matně jantaro-
Zámecká jízdárna
UNIKÁTNÍ KONCERT
Sólo pro 100 smyčců vou barvou s designem uplatněným v protilehlé Jízdárně, přeměněné od léta 2013 na multifunkční sál. Uvnitř si nelze nevšimnout posuvného pódia, které pohybem proti zadní stěně dokáže zmenšit hlediště na potřebnou velikost. Neotřelý nápad. V Jízdárně se konají prezentace před večerními koncerty, ouvertury, lektorské úvody, které se rychle začaly těšit značné oblibě. Programy se v Jízdárně konají i v době mimo letní festival.
Je na čem stavět Svým zázemím je Litomyšl, víc než mnohá jiná sídla, městem ztělesňujícím nové využití staré architektury i tradiční využívání nové architektury, městem kultury, centrem tradic, které žijí. Jen se stanem, který svou pichlavě rozmáchlou konstrukcí s bílými plachtami zastřešuje jakési dětské hřiště, má mnohý z návštěvníků i z místních problém. Nelze si pomoci – do prostoru mezi historické hospodářské budovy a zámek s renesančními sgrafity tato architektonická etuda organicky nezapadá. Na rozdíl od novostavby knihovny zaplňující od loňského podzimu dlouhodobou proluku na nároží piaristické koleje. Ta se naopak hodně povedla a zapadne tam velmi pěkně.
Nová městská síň a univerzitní knihovna v přístavbě piaristické koleje
Každoročně je program Smetanovy Litomyšle „hmatatelným” důkazem dlouholeté, promyšlené práce její dramaturgie. Divadla, orchestry i sólisté přijíždějí na festival s tím nejlepším, co mají v repertoáru, a nádherné prostředí města k tomu přidává další bonusy. Každoročně na návštěvníky čekají mimořádné zážitky a k nim náleží i koncerty, které je možné slyšet jen v Litomyšli. Sólo pro sto smyčců je přesně takovou událostí. Pod taktovkou Leoše Svárovského. Sto smyčců na jednom jediném místě. Je něco takového vůbec reálné? Tenhle fenomenální nápad měl Vojtěch Stříteský, dramaturg festivalu. Sestavil pochopitelně i program, já jsem ho přijal bez připomínek, protože naše vztahy jsou dlouholeté a vřelé, věříme si. Expresivně řečeno, je to megaprojekt. Velká ovšem mohou být i jeho úskalí. To ano. Hned několik. Zásadní je logistika, od ní se všechno odvíjí. Žádný orchestr samozřejmě sto smyčců nemá, bylo proto nutné spojit hned orchestry tři, Janáčkovu filharmonii Ostrava, Moravskou filharmonii Olomouc a Komorní filharmonii Pardubice. Naštěstí mezi těmi městy funguje dobré vlakové spojení, tím se logistika, a v ní tkví velké nebezpečí příprav, trochu zjednoduší. Momentálně tedy jezdím mezi Pardubicemi, Olomoucí a Ostravou a pilně zkoušíme. S každým orchestrem zvlášť, protože scházet se pravidelně společně není možné, finanční náklady to neumožňují, jediná tříhodinová generálka bude tudíž před vystoupením v Litomyšli. Už jste někdy něco podobného absolvoval? Ne, i když něco trochu podobného jsem si už vyzkoušel. Loni v létě jsme byli se Slovenskou filharmonií na turné v Japonsku a v Nagoji jsme hráli Mahlerovu První symfonii, Titánskou. Spolu s Nagojským symfonickým
orchestrem. Hrály tedy dva orchestry, sešlo se nás tam zhruba tři sta. Princip byl ale úplně stejný jako v případě koncertu v Litomyšli. A další úskalí litomyšlského vystoupení? Smyky. Musíme je sjednotit. Každá nota se dá hrát na mnoho způsobů. Jde o to, jestli hrajete pohybem nahoru, nebo dolů… a každý orchestr preferuje jiný způsob. Celkový dojem ale musí být jednotný, bylo tedy potřeba dát všemu jednotný řád. Kdo smyky sjednotil? Janáčkova filharmonie Ostrava. Hraje se podle ní. Jak vůbec na projekt reagovaly orchestry? Vedení všech tří orchestrů bylo potěšeno, je to ojedinělá nabídka. Cestování se budete asi delší dobu vyhýbat, ne? Mám tento rok devadesát sedm koncertů. To se cestování nevyhnete. Po Litomyšli mě čeká ještě devět koncertů. Na Slovensku, na Rheingau Musik Festival v Německu, tam jsou dva koncerty, a to ve Wiesbadenu a ve Frankfurtu nad Mohanem. Tento festival má světovou proslulost a já jsem jediný český dirigent, který tady diriguje deset let nepřerušeně. Potom jedu na festival Janáčkovy Hukvaldy. Teprve pak konec, prázdniny.
Na Zámeckém návrší se předloni dokončila zásadní revitalizace. Do piaristického kostela se o něco později vrátily také varhany, rekonstruovaný nástroj s použitím toho, co se dochovalo. Jsou dalším příkladem situace, kdy se ještě muselo odzvonit následkům komunismu. Proniknout do nepoužívaného kostela bývalo totiž výzvou pro podnikavce, vandaly a zloděje. Jako by tu běžela jakási nepsaná soutěž se zadáním „Kdo dokáže odnést nejvíc píšťal…” A pak stojíte u fontány v Klášterních zahradách. Piaristický chrám, vysoký, s točitými schodišti na bocích, vypadá odsud zezadu ještě mohutnější než z průčelní strany. Památka, která zažila vzkříšení jako už řada objektů a scenérií v tomto městě. Není asi lepší místo, kde zakončit návštěvu, než právě tady, v zelené oáze, u soch Olbrama Zoubka, v podvečerním tichu jakoby naslouchajících zurčení vody ve fontáně, které se mísí s nevtíravě znějící hudbou. Petr Veber
9
KONCERT NA PŘÁNÍ
Proměny v proměnách času Když pak na dveře Colemanova dirigentského apartmá v Obecním domě zaklepal houslista Čechomoru Karel Holas s nabídkou spolupráce na projektu Proměny, slovo dalo slovo a Coleman začal pracovat na písních kapely, která od svého založení v roce 1988 usilovala o to, vdechnout nový život českým, moravským, slezským a slovenským lidovým písním. Někdejší punker se s drzostí sobě vlastní ujal i dirigování celé té početné rudolfinské koncertní sešlosti a zásadní otisk jeho košatého aranžérství nese i celé album Proměny.
Námluvy klasiky a popu se na globální hudební scéně konají už desítky let, s rozličnými výsledky i posluchačskou odezvou. Dostaveníčka klasiky, popu, a navrch ještě lidové hudby, to už je míň častá forma dvoření. V domácích poměrech tuto odvážnou kombinaci dovedla k dokonalosti nahrávka, při jejíž přípravě se sešla překvapivá sestava interpretů – skupina Čechomor, britský hudebník Jaz Coleman a zpěvačka Lenka Dusilová.
Punker – světoběžník Začněme u anglické stopy projektu, zpěváka, skladatele, dirigenta a aranžéra Jeremyho „Jaze” Colemana. Proslavil se již jako velmi mladý frontman postpunkové britské formace osmdesátých let Killing Joke. To mu zdaleka nestačilo. Postupem let se z něj stal Čechomor
10
Lidovky od podlahy
Foto Petr Klapper
Na začátku byl koncert, který v lednu roku 2001 proběhl v pražském Rudolfinu. Zmíněná kapela při něm spojila síly s komorním souborem Collegium českých filharmoniků a své rockové uchopení českých a moravských lidovek nabídla společně s civilně oblečenými filharmoniky v orchestrálním aranžmá. Více než příznivé přijetí zajímavě koncipovaného jednorázového vystoupení přispělo k tomu, že se skupina i s Collegiem vzápětí přesunula do nahrávacího studia a koncertní repertoár začala natáčet. Výsledkem bylo album Proměny, od jehož vydání právě uplynulo rovných patnáct let. Album, které zaznamenalo nebývalý ohlas a prostřednictvím nejsilnějších písní, dodnes zůstává v paměti posluchačů i v playlistech nejsledovanějších rádií, by nikdy nezaznamenalo takový úspěch, nebýt zmíněného a neopakovatelného propojení několika výrazných osobností.
Lenka Dusilová
světoběžník, který studoval instrumentaci v Minsku, arabskou hudbu v Káhiře a maorskou kulturu na Novém Zélandě, kde strávil valnou část devadesátých let. Na přelomu tisíciletí pak přibyl do Prahy. Nahrával se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a s hvězdným houslistou Nigelem Kennedym – natočili třeba orchestrální verze písní rockové legendy The Doors.
První krůčky Českomoravské hudební společnosti, jak zněl původní název Čechomoru, bychom dohledali na poutích a tržištích, odkud se její od podlahy hrané lidovky přenesly do prestižních pražských klubů ve chvíli, kdy skupinu posílil již zmíněný Karel Holas, bývalý člen kapel ZOO, Dobrohošť, České srdce a spoluhráč legendárního Alana Stivella. Stejně podstatnou osobností souboru zůstává kytarista, zpěvák a příležitostný herec František Černý – vzpomeňme jeho taxikářskou roličku v Knoflíkářích Petra Zelenky –, který se na pódiu i ve studiu skvěle doplňuje nejen s Holasovým mistrovstvím, ale i s brilancí violoncellové hry Michala Pavlíka a akordeonem Radka Pobořila. Na albu Proměny Jaz Coleman výtečně zužitkoval jejich muzikantské cítění, dovednosti i celkovou souhru, vycítil, kde přidat na naléhavosti i kde je třeba píseň naopak „ořezat” na podstatu.
Jak se hledá výraz A jsme u ženského elementu té pestrobarevné ekipy. Lenka Dusilová vždy patřila k muzikantským „hledačům”. Výrazné rockové období korunované hostováním v Lucii a účastí v rychlokvašné supergroup Pusa postupem let vyměnila za specifický druh autorského písničkářství, kdy si vystačí sama s „mašinkami” nebo svůj stále rozmáchlejší rukopis kombinuje s další výjimečnou autorkou Beatou Hlavenkovou v nesmírně silně obsazené formaci Baromantika. Zhruba v polovině té cesty ji zastihla spolupráce s Čechomorem a Jazem Colemanem – s výsledkem v podobě dodnes hrané titulní písně i několika dalších skladeb, které zintenzivněla o svůj zvláštně introvertní, o to však působivější a autentičtější projev. Také díky Lence Dusilové můžeme doufat, že koncert Proměny nebude nostalgickým či akademickým návratem, ale živým proudem kreativní hudby, jež nezná stylových hranic. Svým dílem k tomu jistě přispěje i „crossoverový dirigent” Jan Kučera a Janáčkova filharmonie, která svou otevřenost prokázala už na loňských Colours of Ostrava. Kdo před rokem ve vítkovických hutích zažil její vystoupení s kladenskou skupinou Zrní, tuší už, že Milan Šefl se máme nač těšit!
Jsme tým sehraných hráčů většinou problém s výškami. Typické pro tento obor je pověstné vysoké C, které je záludně psáno v poslední třetině árie, nebo, ještě hůře, na úplném jejím konci, kdy už sil mnoho nezbývá. Všechno je to o dechu, o fyzických danostech. Zpěvák se musí udržovat v kondici, posilovna se nedoporučuje, ovšem sport ano.
Nezapomenutelné árie, vynikající sólisté, skvělé orchestry, renomovaní dirigenti, balet, koncerty na přání či na „hranách stylů”. To je Smetanova Litomyšl. Festival zážitků, na které návštěvník dlouho nezapomíná, kvůli nimž se rád vrací. Nic z toho by ale nebylo, kdyby tu nehrál ještě jeden orchestr, téměř neviditelný a neslyšitelný. Organizátoři. Sólo dnes má jeden z jeho hráčů – Leoš Krejčí, umělecký produkční.
Foto Zdena Hanusová
Přemýšlím, jak se ve fyzické kondici udržoval třeba takový Pavarotti. Ten měl všechno dané od Pánaboha, neřešil, jak co zpívat. Slyšel jsem jeho rané nahrávky, mohlo mu být něco málo přes dvacet let, jeho hlas neměl žádná omezení.
Zpíváte si někdy? Často. Vystudoval jsem operní zpěv. Odmalička mi zpívání šlo, a když vám něco jde, tak vás to baví... Kde jste studoval? Nejdřív v Litomyšli hudební obor na pedagogické škole, potom konzervatoř v Brně a v Bratislavě a nakonec HAMU v Praze. Slovenská pěvecká škola je vyhlášená. Myslím si, že Češi i Slováci mají štěstí na talenty, ale když bych měl porovnat průměr, musím říct, že slovenská pěvecká škola je daleko lépe technicky vybavena, a navíc má blízko k italské technice. Jaký je váš hlasový obor? Baryton. U koho jste studoval? Na HAMU u pana profesora Podskalského, což byl vynikající basista v Národním divadle v Praze. Paradoxně, čím byl starší, tím zpíval lépe. Dlouhá léta cvičil jógu, naučil se dokonale pracovat s dechem a dech je alfa a omega zpívání. Basista může učit baryton? Může učit i soprán, jde o techniku. Může dokonce učit i člověk, který nezpívá. Umění učit zpěv je jakási danost, která se nedá naučit. Proto vynikající zpěvák nemusí být nejlepším pedagogem. Může mnoho říct k interpretaci, ale co se techniky týče, většinou hodně věcí má jako dar od Pánaboha, a tudíž neumí je vy-
světlit, protože se jim nikdy nemusel učit. Dobří pedagogové jsou většinou ti dříči, kteří, aby se dostali tam, kam se dostali, museli strašně makat. Vyhrává ten, který se naučí rozumět sám sobě a svým hlasovým potřebám. Stará se pedagog o kariéru svých studentů? To je taková zvláštní věc. Byl jsem na stáži v Birminghamu a měl jsem možnost porovnat anglickou a českou pěveckou školu. Konfrontace je to zajímavá a ideál by byl samozřejmě sloučit to dobré z obou škol. V Anglii byla v rozvrhu takzvaná veřejná pěvecká hodina, kde se sešlo celé pěvecké oddělení, určilo se, kdo bude zpívat, a každou lekci řídil jiný profesor zpěvu. Studenti tak během školního roku slyšeli i jiný názor na svůj problém. Taková konzultace žáka strašně posouvá dopředu. U nás, tedy nevím, jak je to teď aktuálně, ale když jsem studoval, bylo skoro nemyslitelné, aby šel student legálně na hodinu k jinému učiteli. Čeho se vyučující báli? Že jim studenta někdo jiný zkazí, že ho svede z té správné cesty. Jako kdyby ta správná cesta byla jen jedna. A jaké problémy studenti mají? Trému? Tak ta se neřeší, s tím se musí vypořádat každý sám. Ale obecně: operní zpěvák musí být schopen zpívat v daném celém svém rozsahu, ten by měl být barevně vyrovnaný, přechody mezi rejstříky neznatelné. Nejtěžší jsou krajové tóny – výšky, spodky – tenoři mají
Které árie jsou extrémně obtížné? Je jich mnoho. Pro baryton je to třeba úvodní árie Figara Largo al factotum z Rossiniho opery Lazebník sevillský. Je posazená o trochu výše, než by si běžný barytonista přál. Navíc je tam několik géček a někteří borci si tam přidávají dokonce i áčko. V tenorovém oboru mě napadá árie Tonia Ah, mes amis! z Donizettiho opery Dcera pluku, kde je devět vysokých cé a tuším, že právě Pavarotti byl první, který všech devět cé zazpíval plným hlasem, což ho okamžitě katapultovalo mezi světovou pěveckou elitu. Proč už nezpíváte? Dobrých zpěváků je málo, průměrných hodně a být úspěšným průměrným zpěvákem je hrozně náročné, takže když jsem dostal nabídku pracovat v Litomyšli, protože z Litomyšle pocházím a s festivalem jsem spolupracoval už jako student, přijal jsem ji. S tím, že se zpěvem úplně skončit nechci. A protože moje manželka je úspěšná operní zpěvačka, rozhodl jsem se, že budu dělat rodině zázemí. Jste uměleckým produkčním festivalu. Co to obnáší? Stručně řečeno, starám se o chod festivalu. Starám se o umělce, kteří sem přijedou, tak, aby se všechno správně načasovalo, a představení proběhla tak, jak mají. Nejsem na to sám, je nás celý tým. Dostaneme schválený dramaturgický plán a na nás už je, abychom koordinovali všechny účinkující, během jednoho dne mohli uspořádat třeba tři koncerty nebo byli schopni závěrečný koncert zdublovat v Klášterních zahradách. Čili jednáme, plánujeme, koordinujeme tak, aby nedošlo ke karambolům. Jste ale také ředitelem Smetanova domu. Pro festival pracuji externě. Ve Smetanově domě jsem ředitelem od roku 2012. Mým přáním je pokračovat v tradici dobré kulturní pověsti, tak jak si Smetanův dům právem zasluhuje. Žijeme ve městě, kde je veliká kulturní konkurence, je tu mnoho kulturně činných lidí, za což jsem velmi rád i přesto, že spolu občas termínově zápolíme. Po celý rok tu vzniká spousta zajímavých projektů, a to je dobře, protože možná proto je ta naše Litomyšl oproti jiným městům tak výjimečná.
11
EXTERNÍ KONCERT VE SVITAVÁCH
Přeshraniční hudební projekty Svitavy jsou z Litomyšle za zemskou hranicí, na Moravě. Nijak to ovšem samozřejmě nebrání konání jednoho detašovaného festivalového koncertu právě tam. Ostatně – historické hranice dnes neplatí, v rámci Pardubického kraje, a tedy východních Čech, je Litomyšl součástí svitavského okresu.
Na počest Leopolda I.
Kulturní centrum Fabrika Svitavy
se přiklonil ke stylu, jemuž se říkává spirituální minimalismus. K emocionálně působivé, vnitřně opravdové, do určité míry religiózní, oproštěné, jako by jednoduše a tradičně vytvářené hudební řeči, hudby velmi sugestivní. Polský orchestr slibuje klasicky koncipovaný, posluchačsky vstřícný program. Petr Veber
Mozart i Górecki Na koncertě ve Svitavách figuruje rovněž jeden český skladatel – žák a zeť Antonína Dvořáka Josef Suk, dědeček houslisty Josefa Suka, dlouholetý člen Českého kvarteta. „Nechte těch svých velkolepostí v moll,” říkal Dvořák svému žákovi na pražské konzervatoři. A tak osmnáctiletý adept kompozičního umění o prázdninách v Křečovicích, ve své rodné obci na Benešovsku, napsal Serenádu v tónině Es dur. Je to přesvědčivá, svěží, osobitá hudba, která má vzlet, která uchvátí melancholií i výraznou lyrikou a která oplývá melodiemi i jemnými nuancemi citu. Plně se vyrovná Smyčcové serenádě Dvořákově! Program koncertu je příjemně koncipován – Mozartova Malá noční hudba ani Griegova historizující suita Z časů Holbergových samozřejmě nezklamou. Ale příjemným překvapením mohou být Tři kusy ve starém slohu od Henryka Mikołaje Góreckého. Jeho život se uzavřel v roce 2010. Patří spolu s Lutoslawským a Pendereckým do trojice polských skladatelů druhé poloviny 20. století, kteří zásadním způsobem spoluutvářeli vývoj světové moderní hudby. Górecki byl po válce stoupencem radikální avantgardy, ale později
Vstupenky ještě v prodeji
Foto Łukasz Rajchert
Ve Vratislavi existuje kulturní instituce Narodowe Forum Muzyki. Financuje ji ministerstvo kultury, kraj Dolní Slezsko a město. A právě při ní působí orchestr, jehož název odkazuje k historické univerzitní aule z 20. let 18. století, pojmenované na počest zakladatele univerzity císaře Leopolda I. Orchestr založili v roce 1978 hráči filharmonie. Těleso má renomé, které mu otvírá dveře významných evropských sálů a pódia důležitých zahraničních festivalů. V Polsku se pravidelně objevuje na festivalech Wratislavia Cantans, Musica Polonica a Musica Electronica Nova i na světoznámé přehlídce soudobé hudby Varšavský podzim. Diskografie orchestru je zajímavá: sahá od alba Rossini Gala po CD, jímž dostává prostor rakousko-americký modernista čes-
kého původu Ernst Křenek. Mezi autory premiér současných děl, psaných v poslední době přímo pro tento soubor, jsou třeba katalánský autor Héctor Parra či britská skladatelka Roxanna Panufnik, dcera exilového polského dirigenta a skladatele Andrzeje Panufnika. A Komorní orchestr Leopoldinum natočil také hudbu Leoše Janáčka.
Foto Patrik Borecký
Dějištěm hudebního programu je ve Svitavách již tradičně Kulturní centrum Fabrika. A přes hranice, v tomto případě státní, tam směřují koncertovat protagonisté programu předposledního červnového dne – Komorní orchestr Leopoldinum z Polska. Těleso z více než půlmilionové metropole Dolnoslezského vojvodství, která se jmenuje Wroclaw, česky Vratislav a německy Breslau. Z města, jehož jméno je možná odvozeno od jména českého knížete Vratislava, z města, které po několik staletí patřilo do zemí Koruny české a roku 1742 připadlo Prusku. Města, jenž se po druhé světové válce po odsunu německého obyvatelstva stalo polským. Sídla, které je pro rok 2016 Evropským hlavním městem kultury.
pátek 24. června • 21.00 • zámecké nádvoří VINCENZO BELLINI: NORMA Lyrická tragédie o dvou dějstvích, vrcholné dílo italského belcanta. M. Fajtová, J. Horáková Levicová, J. Sulženko, V. Cikánek, S. Čmugrová, Sólisté Národního divadla, Orchestr a sbor Státní opery dirigent: Enrico Dovico středa 29. června • 19.30 • Kulturní centrum Fabrika Svitavy EXTERNÍ KONCERT VE SVITAVÁCH W. A. Mozart, E. H. Grieg, H. M. Górecki, J. Suk Přední polský komorní orchestr Leopoldinum Wroclaw
Komorní orchestr Leopoldinum Wroclaw
12
čtvrtek 30. června • 19.30 • piaristický chrám Nalezení sv. Kříže ENSEMBLE BERLIN PRAG Komorní hudba barokních velikánů v podání vynikajícího mezinárodního souboru. J. D. Zelenka, J. S. Bach Ensemble Berlin Prag
FESTIVALOVÁ ZASTAVENÍ VÁCLAVA ŽMOLÍKA
Malé Versailles u Litomyšle
Foto archiv Českomoravského pomezí
Když člověk jede na zámek, kterému se přezdívá Malé Versailles či Český Schönbrunn, počítá s tím, že uvidí něco krásného a výjimečného, ale návštěva zámku v Nových Hradech u Litomyšle dokáže překonat i velmi optimistické předpoklady, a to díky majitelům, kterými jsou manželé Petr a Magda Kučerovi.
Na výletě za různými slohy Rokokový zámek v Nových Hradech, mimochodem jediný v tomto slohu u nás, si nechal v letech 1774 až 1777 vystavět hrabě Jan Antonín Harbuval Chamaré. Ano, ten šlechtic, který vlastnil i nedaleký Potštejn a o jehož hledačské vášni psal v románu Poklad Alois Jirásek. „Však dal rozkopat i zdejší barokní zámek, který stával na kopci nad zámkem současným,” usmívá se Petr Kučera. V zámku se nachází expozice dobového nábytku dílem z majetku vlastníků, a to asi tak čtvrtina, dílem ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea. „Jedná se o docela netradiční expozici,” říká můj průvodce. „Na barokním zámku vidíte zpravidla barokní nábytek, na empírovém empírový, my tady máme průřez od baroka po secesi. Návštěvník se tu může projít různými slohy." A obdivovat stůl a židle ve stylu holandského květinového baroka, rokokovou ložnici, empírové kousky z Francie i třeba secesní kuřácký salonek z tuzemska. A nezapomeňte si ve všech pokojích povšimnout záclon, závěsů, přehozů a deček, o které
pečuje paní Magda. „Často nám textilie věnuji sami návštěvníci,” podotýká paní zámku.
Ve stále zeleném divadle Ke správnému zámku patří i zahrady. Mají je Versailles, Schönbrunn i Nové Hrady. Jako první začali majitelé zušlechťovat tu na čestném dvoře před zámkem. „Je ve francouzském stylu s brodériemi, tedy stříhanými, stále zelenými plůtky, lemovanými květinami," popisuje Petr Kučera. Krásné jsou zejména růže, kterých s manželkou pěstují na 230 druhů. Pak mě můj průvodce vede do svažité zahrady vlevo od zámku s kaskádo-
Majitelé zámku Magda a Petr Kučerovi
Foto archiv Českomoravského pomezí
A jak se stali zámeckými pány? „To bylo tak,” začíná vyprávět Petr Kučera, „v Praze jsme vlastnili zajímavé pozemky a zrealizovali úspěšný developerský projekt, díky němu se nám sešlo dost peněz, které jsme se s manželkou rozhodli využít na záchranu nějaké památky. A volba padla na Nové Hrady.” A tak se dnes starají o dům s dvaatřiceti pokoji a o dalších šestnáct objektů a dvacet hektarů okolních zahrad. „A to prosím bez služebných a zahradníků,” říká k tomu zámecký pán, který se svou paní bydlí v polovině prvního patra.
vými kašnami, které u rybníka pod zámkem končí zahradou italskou s dalšími kašnami a plastikami. Doslova úchvatný prostor se pak návštěvníkovi otevře za zámkem, kde se nachází zeleninová zahrada obehnaná zdí a inspirovaná zahradami klášterními. Já si v ní představil Constance Bonacieux ze Tří mušketýrů. Slušelo by jí to tam. Pak mě můj průvodce vede do labyrintu: „Je sedm set metrů dlouhý a projektoval ho můj syn, zahradní architekt.” A protože labyrint podle řecké báje skrýval Minotaura, je i tady. A nakonec mi zámecký pán ukazuje stále zelené barokní divadlo ze stříhaných tújí. Nenechte si tu letos ujít jedno z představení holdovací opery Františka Antonína Míči Operosa terni Colossi Moles v nastudování souboru Ensemble Damian z Olomouce. V rámci Smetanovy Litomyšle se v Nových Hradech ve dnech 22. až 25. června uskuteční celkem čtyři barokní večery.
13
SMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL
Tohle není poesie! (Zhroucení citů) kterou Robert Runták přistupuje k budování své kolekce, jde ruku v ruce s potřebou obsáhnout vyčerpávajícím způsobem celek,” doplňuje Gerboc. Ve sbírce i na výstavě jsou zastoupena díla vynikajících autorů včetně Josefa Bolfa, Lubomíra Typlta, Krištofa Kintery, Petra Nikla či Michaela Rittsteina.
Jak nazírat tělo v umění Ve svém kurátorském konceptu se Gerboc zabývá třemi různými přístupy k nazírání těla v umění a jejich důsledky pro interpretaci: nazírání ve smyslu perverze těla a jeho převrácení skrze voyerismus; skrze jeho zobjektivnění, kategorizaci či popis; a skrze jeho individualizaci a použití těla jako prostředku sebeidentifikace. Diváka tedy čeká především figurální umění ve formě maleb, plastik i grafik.
Potřetí unikáty ze soukromé sbírky
Smetanova výtvarná Litomyšl letos zpřístupňuje veřejnosti mimořádnou kolekci současného figurálního umění. Jindy těžko dostupná díla od zásadních žijících českých i zahraničních výtvarníků ze sbírky Roberta Runtáka jsou v unikátním kurátorském konceptu až do 10. července představena v Zámeckém pivovaru. V rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle se odehrává několik desítek výstav, prostory Zámeckého pivovaru však mají obzvláště atraktivní náplň: výstavu Tohle není poesie! (Zhroucení citů), která představuje část sbírky současného figurálního umění Roberta Runtáka.
Kurátor výstavy a malíř Martin Gerboc sbírku charakterizuje jako „výjimečnou i v evropském kontextu”. To odpovídá tomu, že její majitel Robert Runták je poradcem britské Tate Gallery pro akvizice současného umění z východní Evropy a Ruska. „Nadšení a emocionalita, se
Výstava Tohle není poesie! (Zhroucení citů) se může uskutečnit díky nadačnímu fondu Bohemian Heritage Fund. Jeho president Pavel Smutný k tomu říká: „Bohemian Heritage Fund je partnerem Smetanovy výtvarné Litomyšle již šest let, během kterých se tato část festivalu rozrostla až na letošních neuvěřitelných 25 výstavních projektů. Náš nadační fond v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle již potřetí představuje veřejnosti sbírku soukromého sběratele. Po klasičtějších kusech je to letos kolekce současných autorů ze sbírky významného mecenáše umění pana Roberta Runtáka, která je důkazem toho, že v dialogu se zahraničím můžeme být skutečně rovnocenným partnerem.”
SOUTĚŽTE SE ŠKODA AUTO
Vyhrajte na jeden týden nový Superb Stejně tak jako každým rokem mohou návštěvníci festivalu Smetanova Litomyšl soutěžit i letos o hodnotné ceny. Stačí správně zodpovědět otázky na soutěžním letáku a vyplněný vhodit do připraveného boxu. Otázky vás prověří jak ze znalosti programu festivalu, tak i automobilového průmyslu, konkrétně ŠKODA AUTO. Ten je tradičním partnerem Smetanovy Litomyšle. Losování proběhne 3. července 2016 v Klášterních zahradách. Soutěží se o následující hodnotné ceny: 1. Zapůjčení vozu ŠKODA Superb 2.0 TDI na týden. 2. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě 5 000 korun. 3. Dárkový balíček ŠKODA AUTO a festivalu Smetanova Litomyšl v celkové hodnotě 3 000 korun.
14
POSLOUCHEJTE S NÁMI
Festivalový playlist
Foto Radek Kalhous
Současnost je náročná, jako bychom seděli na vahách, které naši individualitu kalibrují hodnotami „peníze”, „úspěch”, „kariéra”. Ploužíme se pak životem s antidepresivy po kapsách a přesvědčujeme jeden druhého, jak je to bezpečné, účinné a fajn. Není naším cílem bojovat s chemií, jen nabízíme jiný koktejl. Hudbu. Uklidňuje, tiší bolest, objímá, udivuje, uchvacuje, uvolňuje, přináší radost. Hudba může snadno nastavit rytmus našeho běžného dne, dovolíme-li jí to, stane se nám nevtíravou a nenáročnou společnicí od úsvitu do setmění. S technikou, kterou máme k dispozici, není žádný problém naprogramovat si vlastní rádio a každý den s jinými melodiemi přirozeně harmonizovat duši i tělo. A jaká hudba klidní duši těch, kteří se podílejí na přípravě či propagaci festivalu?
Vojtěch Stříteský umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle Hudbu poslouchám vlastně celý Boží den! Teď už spávám s otevřeným oknem a náš dům je obklopen několika stromy, v nichž se zahnízdili ptáčci – a já vstávám do hotové symfonie! Sedám do auta, kde mám dva plné zásobníky cédéček, které průběžně měním, doplňuji a kombinuji do různých „výběrů” z mých top písniček. A jeden takový zrovna hraje, začínáme stylově, totiž o práci: Bratři Ebeni – Já na tom dělám… Cesta mi trvá kolem sedmi minut, slyším tedy také Spirituál kvintet – Pavana za deset švestkových knedlíků… Do ještě ztichlé kanceláře vstupuji s charakteristickým veršem „Smíš váhat jenom chvíli, čas ladí loutnu svou…” Nejdříve ze všeho zavírám okno, protože na pouličním klavíru, který je příhodně umístěn přímo pod mojí kanceláří, se dnes už poprvé někdo snaží rozplétati (obyčejně neřešitelné) předivo hitu pouličních klavírů Ludwig van Beethoven – Pro Elišku Za den jsem svědkem přibližně třiceti pokusů na toto téma, dalších dvacet obstarává Wolfgang Amadeus Mozart – Turecký pochod A pak že je klasika mrtvá!:-) Jednou i dvakrát za den ke mně dolehne hra opravdového pianisty, ale ve valné většině případů někdo jenom mlátí pěstmi (pěstičkami) do klaviatury v bujaré sebedůvěře, že se to okolí líbí. Dovoluji si vyjádřit kvalifikovanou pochybnost, že by snad mělo – či dokonce mohlo – jít o interpretaci Luboš Fišer – Sonáta pro klavír č. 4, kde je hra pěstmi předepsána. Onu dramatickou kompozici slyším pořád v duchu. A nikdy nezapomenu, jaké ohromení jsem pocítil, když jsem ji v podání křehké Evy Krámské slyšel prvně! Zapínám PC a od té chvíle se můj playlist mění v pracovní. Brzy mne v Praze čeká rozhovor o dramaturgii
zahajovacího koncertu 2017, na němž přivítáme Maestra Byčkova; zní jen a pouze Čajkovskij. Občas se vracím, porovnávám, stopuji: Petr Iljič Čajkovskij – Francesca da Rimini op. 32 – Slovanský pochod op. 31 – Bouře op. 18 – Předehra – Fantazie Romeo a Julie Ale už je té – byť tuze krásné – romantické tragiky dost, a tak uvítám, když na návštěvu přicházejí snoubenci, které budu v létě oddávat. Vybíráme společně muziku, na programu mimo jiné Jeremiah Clarke – Pochod Prince Dánského Na mém posluchačském nebi všedního dne se však vyskytují i mráčky až mraky. To když stihnu oběd – mnoho restaurací je zamořeno opravdu hustým „hudebním smogem”. Rytmus duc – duc – duc – duciduci / duc – duc – duc – duciduci mi spolehlivě otráví i konzumaci čevabčiči, natož pokrm chutě sofistikovanější! Nejsem si úplně jistý, zda personálu škodí více kouření hostů či tento
vlezlý všudypřítomný kravál. U některých obsluhujících již lze pozorovati záškuby tance svatého Víta a já bych z něj zcvoknul tak do týdne! Odpolední jednání jde jedno za druhým, telefon si také nedává pokoj, takže pořádná muzika až kolem 16.30, ale ta stojí za to! Stahuji jednu z nejkrásnějších a nejsilnějších kompozic Wojciecha Kiłara, kterou hodlám prosazovat jako Velké finále, nejlépe jubilejního 60. ročníku. Více prozradit nemohu – festivalové noviny čte i konkurence. Před 19.00 pravidelná chvilka přípravy jubilejního – 20. Koncertu na přání, který bude mít podtitul Tentokrát plný překvapení! Aktuálně jsem asi na čtyřiceti pěti v úvahu přicházejících titulech, další nápady se jen hrnou. Ale ve finále bude prostor jen asi na 12–15 skladeb… Z podstaty věci nemohu prozradit více. Ale abych stihl večerku! V autě mě čekají Dire Straits – Private Investigations Doma, při večeři a četbě teletextu, musí být – a je – absolutní ticho! Až později, na usmíření s celým dnem i se sebou samým, jako mušelínový plášť na všechny nervy, omyly i malá dramata takové, řekl bych, filozofické ploužáky: Pink Floyd – Wish You Were Here The Doors – The End Ale úplný konec to ještě není. Kdo si ještě pamatujete klasická elpíčka z Eterny či Melodije? Mám na nich spoustu skvostů. Den i playlist končí Rolfem Uusvälim a velkolepými varhanami rižské katedrály (bez doktorky Čeňkové!): J. S. Bach: Partita „O Gott, du frommer Gott” BWV 767 Tak dobrou noc… Pokud byste zatoužili sdílet s Vojtěchem Stříteským jeho oblíbené melodie, stačí navštívit webové stránky festivalu.
15
SMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL
Záznamy noční hlavy Osík. Místo, které nezasvěcený málem mine, tak je srostlé s okolní krajinou. Nenápadnost ale skrývá velký potenciál. Téměř nečekaný, tady, jen pár kilometrů od Litomyšle, uprostřed luk, pod korunami stromů, při meandrech říčky plné ryb. Ze zeleně roste bílá galerie minimalistických tvarů – White Gallery Martina Jandy.
Galerie vznikla jako depozitář uměleckých děl Ludmily Jandové, matky majitele, zároveň ovšem zahrnuje sbírku grafických listů více než tří set autorů a též je místem, kde se konají výstavy současných tvůrců, starší i střední generace. Budova galerie je navržena tak, aby se přirozeně prolínal vnější i vnitřní prostor, příroda tím volně vstupuje do uměleckého díla a dílo do přírody, čím se emociální působení vystavovaných prací výrazně akcentuje.
Daniel Pešta Součástí Smetanovy výtvarné Litomyšle je velmi působivá výstava zasvěcená Danielu Peštovi, významnému multimediálnímu vizuálnímu umělci, který ve White Gallery vystavuje projekt, s nímž se představil na loňském Bienále v Benátkách a který je adaptován pro
zdejší prostory. Pešta se dlouhodobě věnuje analýze spánkového procesu a výsledky svých zkoumání shrnul v cyklu asambláží, které nazval Záznamy noční hlavy. Vychází z principu poetiky snů, naturalistických, svíravě děsivých, a nechává návštěvníka, aby
iny 2 ivalovéulnekov festivalové noviny feulst ek titulek tit árodní opern
Litom Smetanova í festival
Tit ek titulek titul 58. Mezin
Nemáte předchozí čísla festivalových novin? Najdete je i na www.smetanovalitomysl.cz
Těšte se na příště Příští číslo festivalových novin vychází ve čtvrtek 30. června • rozhovor s Jakubem Hrůšou • Ensemble Berlin - Prague • Carolus Rex • rozhovor s Vojtěchem Stříteským • Jak se obléknout na koncert ... a mnoho dalšího
do jeho obrazů projektoval své vlastní „záznamy noční hlavy”, čímž význam symbolů libovolně individuálně mění. Prostor asambláží je semknut „black boxem”, jakousi temnou komorou, jíž návštěvník může procházet jako svou myslí. Dokonalý protiklad čistě bílému prostoru White Gallery. V další část galerie jsou instalovány velkoformátové obrazy (některé vznikly speciálně pro tuto výstavu) a sochy z plátna a včelího vosku, jehož vůně se galerií jemně nese, a emočně tak dotváří celkový dojem z expozice. Podstatnou součástí výstavy je vizuálně i zvukově promyšlená autorská videoprojekce s výrazným motivem dvou těhotných žen – symbolem jedinečnosti zrodu lidského života. „Jak tomu již v prostředí White Gallery bývá zvykem, výtvarný koncept přerůstá vnitřní dimenzi výstavního prostoru i do exteriéru. V případě Daniela Pešty se tak děje konceptuálním projektem Gravitation Zero II. K propojení vnitřní i venkovní instalace využívá autor voskový objekt dvouhlavého zvířete nazvaný Double Face, jímž otevírá myšlenku ,noční snové schizofrenie’. Brilantní vosková modelace plastiky dvouhlavého telete, umocněná průhledem, kde každá z hlav využívá samostatnou prosklenou plochu budovy, vzbuzuje silný emoční zážitek a podprahově vyvolává otázky, kam až může dojít umělá manipulace genomu a jeho zneužití,” říká Martin Janda, který je též kurátorem výstavy. Jistě velký zážitek čeká všechny, kteří White Gallery navštíví na podzim. Jeden z Peštových objektů, instalace madon v zahradě, ožije. Nikoli mechanicky, jak bychom mohli předpokládat, ale silou výrazu lidského těla. Ve speciálně koncipovaném programu se představí balet Národního divadla.
červn yšl / 16.
a 2016
lek titulek Titu58.lekMezititu lekoper národní titulek titu ní festi val
Smetano va Litom
yšl / 6. červ
na 2016
f
Tit esti titululek titvu alov ek tit lek é n ulek titule ovi k ny 58. Me zin árod ní op erní fes tival Sm etan ova Litom yšl
/ 9. červ na
2016
1
Tit tituleulek titu k titu lek ti lek tulek
Ka etý ilročas omyšli které zpečžd ovk ěveLitstejnou do ansá etde Přátelství,lasu naPo Smpa bu. té osmé Den rozh Sm Opětetanova s vá Lito mi a myš v pln l 201 é kr 6 áse
, jak lepší způsob , že není Mahlerovu symopery Osmou tisíců. „Myslím provést a skvost Kvalitní díky jeslavit, než vstoupila šl je klenotmohu říct, protože do Protože přáte lství vlnách dokáž … to ší kvality ovýchmá fonii. Litomy vyznává na té nejvyš e domác přetrv Z faktor tů v Evropě podvacáté,” spolu po rozhlas at i hudba čem stavět a koncer moravských, o .co se věky. tam chom ů, hkteré 1910! Amebudu nejmíň Lenárd, jenž dokojich erudic život mohli a ho udržu t, v roce opíratuž v všem la radost ů českýc Ondrej jí ve, formě sesta . dirigen t událos Určitě , kteří přines sátníka nie se podaBraumilion a, domov,t vit celý by v něm monuv Litom Lenárd Byla to tenkrá níkům radiofo dlouhýného?, by-se městatrem, aby potěšil i na devade Live, jak posta Válek, ké návrší ale nechyspoleč yšli našli ností, vit se seznam. s orches na těm, í kdož průkop Vajnar, olitní opery. h filodo ího překážkám rickým skladatele,svůj tr festivalZámec rozezn osudholz, tohot jména bělaorches z Metrop Kromb Letoš vůle. Vůle . tato rafino ru řeckýc formě, o zavíta geniáln Morav ” krásného ický vysílat a ní nalé mají prosto zkouš řilo jí. ých časech Coádou vaně sklád barik ské opusem Symfon kám, o sobě ner. alový bezcitn lním festiv Boha, „vtrhla Do éteru, dva jmeslovo je á a První filhar monifilharmonie které mentá ovšem komp lásky v rok, spřádá domény se říká. jak si klíčové , ale také tvímkulatý přesttíože ty. řádný nijak – SOČR. Jedno e Pardu Olomouc ulikací s jeho a zaující ých událos výsostné Enrico Caruso umění násled poťou program,uvedennení, jeho posels tou rozhlas nástr počátk ů, tři koncer sofů a sám krát bice předv a Komorní chle vyčkáklív se asi jen jící ší přiná přesa se ovskutu jehoaham českéh který v Tosca, pak S novým pořadu Sólo bychom taki porad hujevýše mimo Ve stínu vá, edou pod určitý nost. Druhé stáli ku, jaksoučas nejprve další vynika ročník pro 100 - , Dagm origin zvuku, kte- Mnoh své uvede ch dimen nová. Dnes Všech statováním é přitom novaní anou se říká, íme.šl. y předc Často ietta jeho nezůst Pohyb Litomy ar Pecko álním progr smyčců. zích Sinfon Ema Destin e pousmáli kvalitě é sluchát- alereprez ké klasiky hozí. Tímto láme chleb a-ve snižo odpad nova v žádné zůstáentují ne, o to své umění amem vá, která ka vídeňs vá. Smeta vatujeČeská m přípa í Přáte vla Skvělá a. a navíc dvaceti lety Baborá přijížd velmi zdvořil li nabažit majitel é”, kondlovyšší kvalit slovo zní se v posuď dě nechc stnte jejich me vysok lství vdáva ovém vysílán Radka lédnučové alistick í nemoh mezi zde předve ali nepřeh vzt tovkou é renom sami: a „minim eme a misetinám složí la, hold Litomyšli před se mluvit nímpět rého se vá Carmin ahů, ího histor dirigentůměstem ek, a o rozhlas festiv osm é, nicmé vé,sít zanech nehran působi života icky hned dva Karlu IV. k už vůbec opern Litomyšl mluvív často nastu- soubory – racitaké pěkněalem zazní v sítnejvyš ně ích ích titulů kových krystal Smet lové historii sedukteré a hudeb vynika podobě ší slova smyslu svou inaugu spolufestiva . So e na nové í ích , počet rozhlas nejen soc , což je h,Gregoriana Tiburtina Ensem jící vokáln - ně pevné anova Litom domůžem kdy baletn že těšit v pravém to čekalo na ciá konce stopu. Dva iolog aby hned věkse spolupráce Prage brý .Branib orů v Čechác podlo už osma yšlkteré letos í konce byly let , telnou lní í t ko tak má sp eme, ží. prove u ne neusl ch se rt Hvězd nsis, událo ble a Schol nu ch, rty, šedesá barokn „Táhn Baumnových let,ou” outáv deny nemůž lapades let. - sotBurana sát souvisí boku. OBezmá yšíte, a bude váme stí bude y opern že máme své na i šp Smeta jist jistě let, věrně na mysli šestnáct natož aátdevade všechno se jim vůli chtítlem va ají dování anjediné se, se ickéhotoorches galapěvec překo dalších nii, m, místě y, ná Mahle velkýhozážitek . V oty za festiva a šk elná vyjmenovat ale celý ího nebe… známpo Přes í Symfon bok pomilník návat menut h a atn tak na světěnarodil operní 1949 jak dobuod sítOsmo Ano, ýchv doprooupajako cesty, s tu mnezapo založen překá jsou Hradec Zkus rtí,rovu dáme se tožky, Leona ích u o ! ové A jak už to rda u perm nemůžeme program Omlouby uplyno ješ věc su, žil. 1910 Symfo Nových se června anent červen v ně , symfo str jež Tak o jso 4. dal Langer roce festivalu kte tě „Pro nie i mě uopera Berns napsaot rozhlaně Devate Li-mnoh Českéh opero meuž m- Českéh , byť dech nutisíců Symfo do stavělynáctý t Anety jen vším, v tru teina. novu který přijel ího divadla záleži obsáh výc kdkoncer zasvěé z nás tru ,réaná dopo nitnický orches šlido Mouse jí doVelké finále by si to zaslou , ztr lí jak Mši po lý romáLitomy poda Mahle ignorovat. slibuje hodisy str orche b.přeznam . Síť ického Karel Kalaš, em Národn : slyšet dm u, slavlast představiltost,”které souča v ko s nově n. anta (letos A slaví zahra Symfon Česko píše nelzenaená ří na ácíra soubor festiva sné vný stkn SmetaSmeta ka. České u publiku Litom devad je nemladý out, u filhar je esátin vodu… ovi. -dobře. v přímém utk jed home čty stavě. spolu se l citovo yšle, bude Radom se anivé formě mi tedy il Kašpa jiného no h zdejším vír rozhla Dalibor de fle se Dopro Mů je monií u. a an ři hned kd ově to u ná českýc aby hous áris jedním ch Úplně chAno u, su losti, xib y) žem vodí v rozšíř ví. dirige z ne sólist á z rozhlas sbory s čas na u. Krom r, staros kuu me hudbu la histomyšle, stejněcen rozhlas šouab iln ntů emi, ekoliz, nejlep v její smíše zerdoíka ve Smetanse započa ut. v yLitom ta klenýc ou y, nerezae ené lásky barokní víř budou násle dující připrataem le i dnešk y, sp noné. ších uslyš roz dvoří Staré tovNajkr pře se- jaztěžko ásn í,dětsk má ý sbor zu mluvit á se nemoh stran v roli Žalářnpředstavením se yšli, odvysíl šl a u vují. niitudíž se to jeúdněco, ezn ern a Jakub h tón Emoč é osdruhé a dva příbě a vrá nosu ějš ousta ti, kteří t, jehož doě.í v nasta ná da zapom Litomyresov m záme mn ce Symfo ní nasaz sejde í se é na ímeem Hrůenoutlek festivalrovu novy. ích Nejen tímto lu Smetanova – rozhlas.aných stran Bohatý tila hle ů i koncer ů,. kte šicčlenů oho ckém vol čer ansám sekla jen piarist zho! o, da tymco je var Unikátního ná-I kd hů jak progr nás. Mahle sam í ná bl čítajíc má jedinýeníz obou hudehbně lek pány, dávír, nýc pří ré Pě zainte up obsáh z seam torie festiva ti nemohl chybět ů odvysílali m hlavác í na tři„Ať yž… bě t lin ih teina čkat mnozí cíl – zpříjeHu - i stázážite lý progr nadanrez Berns poháke hudeb kla la ní ryt o do po Tah h, do am nemyslíme dba. vám zaž ek, taví kové událos přímých přenoszaměstnanci, sic vdopln předs Vojtěcteček minu k:ít h, taný on í o nic kte vám dekdopro e. Sk mu hamnit h Dyk. méně pocit néčí ují pro – orchee... Spoje vyl le Be konc rm Uk Tis vodný , a toroc Nepočítaně od té doby jeho s ná cové Sm ráNuže povíd jen výtvar hudbna sto za-A další hu Janáč , užijte , kd smyč on lid strů, íce rýv zdale Hu ku, ka pří ožit i takrnstei e ani šle mi, rem si tedy nou debn izuje ňuje, dbou kovy částá se a jed sekce y se Hu yslsjíždě z Litomy em jía lidé filharmonie znamali , , co plně toho, v to v ní alu. svý běh, to: nova slokdyž í síť duši. uvolňu . né festiv ze všech na nás,Ostrajetří dba hudby je s hudb ch ale nočím ne huidb za rad va nejenbude koutů chvíli je, va,– magieená, ch ost přiná zap těli oČeska – ci. sekteré souk můžem a ne by se ním sp nýc sama ní nik y nejso svého sanč nad popa i města krásnédo rom e do má žád ovšem jata.” ší rad de se že h tónů o sobědy o ně u ně omeň . tom, u. nás ším ním nádh sáté každý na Ostat napln ých, ní vlo ný „ob da ost am je po a zvu . Tvo čem jaké te na co Be , la pro , ale zámke erným osmé rok, a . kontr rns ně po í štěstí intim žit i na stě Be erický těšen ků se ří ji sp Hudb příbě to. letos m, lito bezpoecný” tei , rns sta hy. í ou roz d diteln overzn nově jďme m, radních mívá cel nad myšls sklad tein dirige je po ven sta a pro čet pro už si stě nám ou skl í, žán díle. to vyz ost příběhů mě ou Lit Záme kým stře tom bě s doda nt a slouc ých taknádherí sto ren om ck při ta na svou adbu rově Jeho Mš kouš a poho , ješ u. Sv pojen tkem, sklad hat,” dobře doko yšlí. ým ná eet ko pře , še. tě Už ým ate naps , nalé V čer vrdstavuvede mplik i, legen přímo né ho další z zp nějak že „je l toš pouh pokry vnu u. Uv Vojtěc ovaně dární výz ůsob ý pří -li k Leon al , Ho níh na řči jako em zře o ého běh, hude ard idíme h Dy zař tí… Právě ce jmé, ročník nahlé ho řčim. Ale to k. Sd abní nic ne síť , dá dn jak A hu tak ní jak je to u Sm utí ce pro vá á bu ělí trp velko se k dba ani jeho hu ti ně ěli rys fes etano do pro de ve příbě souč va še mu co při dbě než vě ček e roz tival gra vy skute h da ne ás obejmpůl sto á. V epjal mohu Litom mu čnos ní so tí. Je pá rk yšl leout, letí. Litom a kří tně t nik učást na u. dla nade e je víc roz Připr yšli dy . ves chl, už nepoí hudb . elit, avena mn A hu pis y. utě nás ohem dba uje Vítejt šit. při jmouvíc přá e op telé! ět t, na Sm eta nově Litom yšl i,
Generální partner festivalu Pod záštitou prezidenta České republiky Miloše Zemana, ministra kultury Daniela Hermana, ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a hejtmana Pardubického kraje Martina Netolického 58. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za finančního přispění Ministerstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.
Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2016 • V nákladu 5000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl