duben
2
2 0 1 1
farností Kunín, Nový Jičín, Šenov u N.Jičína
duchovní slovo... Jáhen Antonín Glogar
Obsah duchovní slovo
2
představujeme
3
dnešní téma: KŘEST
5
Co pro mě znamená křest.
5
Rozhovory s neokatechumeny
6
Příprava rodičů na křest dítěte
10
historické okénko
11
Pamětní kniha farského obvodu Kunwald od roku 1898 11 napsali jste nám...
15
XXX. ročník CMP – 2011 Nový Jičín - Velehrad. Téma letošní pouti: PÍSMO SVATÉ - VEZMI A ČTI 15 Plán letošní pouti
15
Prolog - I.etapa
15
Jak to začalo na novojičínsku
16
Maškarní ples 2011
18
Velikonoce 2011
19
Příležitost k sv. zpovědi před Velikonocemi:
19
z naší knihovny...
20
Časopis Rodinný život a co o něm (ne)víte... 20 ve zkratce z farností...
20
Co jsme prožili
20
Co nás čeká
20
...zamyšlení na závěr.
20
číslo 2/2011
vychází 17.4.2011
Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 74101 Nový Jičín, tel.: 556 707 698, e-mail: farnost.nj@cs-net web: www.fnj.cz. Dotazy, připomínky a příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu, na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240 e-mail:
[email protected] NEPRODEJNÉ. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz Zaregistrováno u Ministerstva kultury pod značkou: MK ČR E15101.
Aby nezrušitelné duchovní znamení, které svátost křtu dává pokřtěnému, nás neustále posilovalo v úkolu vydávat svědectví našemu Spasiteli – to je národní úmysl apoštolátu modlitby na tento měsíc. A vlastně úmysl na každý měsíc letošního roku je zaměřen na křest. Právě proto, že prožíváme první rok tříleté přípravy na oslavy 1150 – ti letého příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Letošní rok je právě v rámci přípravy na Cyrilometodějské jubileum Rokem křtu, který je nejdůležitějším okamžikem našeho křesťanského života. Připomenutí této svátosti je v tomto roce soustředěno především do doby postní. Vhodnější období bychom totiž v liturgickém roce asi těžko hledali. V konstituci II. vatikánského koncilu O posvátné liturgii (Sacrosanctum koncilium) čteme: „Postní doba se stává přípravou na slavení velikonočního tajemství. a to jednak zvláště připomínáním křtu nebo přípravou na jeho přijetí, jednak pokáním. Tento dvojí ráz postní doby ať je v liturgii a liturgické katechezi postaven do plného světla.“ Postní doba se tedy má stát dobou obnovy křtu a dobou pokání. Obojí jsou to nakonec věci, které k sobě blízce patří, protože křest je základní svátostí pokání neboli obrácením. Shodou okolností se také Svatý otec Benedikt XVI. ve svém letošním poselství k postní době věnuje právě tomuto rozměru postní doby a říká: „Jedinečné pouto spojuje křest s postní dobou, která je příhodným časem k tomu, aby člověk zakoušel spasitelnou milost. Otcové II. vatikánského koncilu vyzvali všechny pastýře, aby do liturgie hojněji zapojovali ‘křestní prvky obsažené v postní liturgii’. Církev totiž velikonoční vigilii vždy spojovala se slavením křtu: v této svátostí se uskutečňuje nesmírné tajemství, v němž člověk umírá hříchu, získává podíl na novém životě zmrtvýchvstalého Krista a dostává téhož Božího Ducha, který Ježíše vzkřísil z mrtvých (srov. Řím 8, 11). Tento nevyčíslitelný dar musí být v každém z nás stále znovu rozněcován a postní doba nám nabízí pouť na způsob katechumenátu, který byl pro křesťany prvotní církve nenahraditelnou školou víry a křesťanského života.“ Svatý otec nám dále také nabízí cestu a pokračuje: „Nejvhodnějším způsobem, jak tuto pouť k velikonočním svátkům vykonat odpovědně a připravit se tak na oslavu Kristova zmrtvýchvstání, nejradostnější a nejslavnostnější události celého liturgického roku, nemůže být nic jiného než nechat se vést Božím slovem. Církev nás proto v evangelijních textech postních nedělí vede k obzvláště intenzivnímu setkávání s Pánem a vyzývá nás, abychom znovu kráčeli po stupních křesťanské iniciace: v přípravě
na přijetí svátosti znovuzrození pro katechumeny, nebo v případě pokřtěných jako odhodlání podniknout nové a rozhodující kroky v sequela Christi – následování Krista – a ještě dokonaleji se mu odevzdat“. Letošní postní doba se sice mílovými kroky chýlí ke konci, ale stále ještě máme šanci. Využijme ji a z celého srdce za ni Bohu děkujme. Pokoj Vám.
představujeme... Rozhovor připravil A.Urban
V minulém roce jsme v Kuníně měli velkou slavnost. Primiční mši svatou sloužil novokněz Vlastimil Krajčovič. Trvalé bydliště v Kuníně má další bohoslovec Jakub Dominik Štefík, kterému jsme položili několik otázek. Jakube, jste Kuníňan, nebo Novojičíňák? Jak se to vezme ☺ Narodil jsem se v Novém Jičíně a žil zde 22 let, ale pak jsme se s celou rodinou přestěhovali do Kunína. Já vždycky říkám, že pocházím z Jičína a bydlím v Kuníně. Narodil jste se tedy v Novém Jičíně. Můžete nám něco říci o své rodině a svém dětství? Jsme tři bráchové, já jsem nejstarší. Doma se o nás stará ještě maminka, takže jsme čtyři. Mé dětství snad nebylo nijak výjimečné, kromě různých nemocí, chlapeckých odřenin a pádů a povinné školní docházky. Vyrůstal jsem prostě jako městské dítě se všemi klady a zápory… Novojičínští Vás znají jako velmi šikovného ministranta. Můžete zavzpomínat na své ministrování, na nějaký veselý zážitek? Tak k ministrování jsem se dostal jako slepý k houslím – jednou jsme šli s babičkou na dětskou do Španělky a o. Alois nás dohonil a ptal se mně, zda nechci ministrovat. A já, jako slušně vychovaný chlapec, jsem namítl, že se musím nejprve zeptat maminky, ale babička hned kývala, že ano…A tak jsem v 8 letech začal ministrovat. Zážitků je celkem mnoho, i když si teď honem rychle na nic pořádného nevzpomínám… Ale přeci, pamatuji se, jak při mši svaté poslouchám kázání a najednou vylétne ze sakristie ohnivá koule a za ní letí ministrant – točil s kadidlem a vypadl mu koflík se žhavými uhlíky do kostela, tak je šel rychle sbírat. Vím, že jsme si jej pak dlouho dobírali ☺ Váš vzor zapůsobil také na Vaše bratry…. Nevím, zda to byl vzor, ale do kostela jsem chodil já s babičkou, a tak začal i jeden bratr a pak i druhý; já ministroval, a tak začali ministrovat i oni – stalo se to takovým rodinným řemeslem ☺ Ale vždy jsme to brali jako službu a radost sloužit Pánu Bohu a pomáhat knězi. Vraťme se však k Vaší osobě. Můžete zavzpomínat na své studia
na střední škole? Kde jste vlastně studoval a jak Vás to ovlivnilo? Studoval jsem na Arcibiskupském gymnasiu v Kroměříži, kde jsem úspěšně složil zkoušku dospělosti. Ovlivnilo mne to celkem hodně, poznal jsem spoustu dobrých kamarádů, s nimiž se snažím být dodnes v kontaktu. Samozřejmě že i učitelé byli všelijací, ale někteří jsou nezapomenutelní a vážím si jich. Pro mne to byla jednak doba dospívání, kdy jsem si uvědomoval, co se ode mne ve společnosti požaduje a jaký bych měl být. A nemálo zásluh na tom má i křesťanské prostředí, které pro mě bylo vzácné a hodně povzbuzující! Ze střední školy jste však začal nejprve studovat jinou vysokou školu. Jakou? Ano, rozhodl jsem se studovat historii na Filosofické fakultě Masarykovy university 3
v Brně. Historie vždy byla (a je) mým „hobby“, bavilo mne to a já chtěl dál pronikat do tajemství a zákoutí dějin. Pak jste se přihlásil na bohosloví. Můžete nám prozradit, jak takové rozhodnutí zraje? Je to velmi osobité, u každého povolaného je to jiné. Já mohu říci, že u mne to zrálo postupem času. Hodně mne ovlivnila možnost být blízko oltáře, být v častém kontaktu s kněžími a více vnímat blízkost Pána Ježíše. I když jsem vnímal Boží hlas již dříve, tak jsem prostě chtěl jet po vlastní koleji. Jenže nakonec už to nešlo a já nastoupil na tu Boží kolej ☺ Máte nějaké vzory, které Vás ve Vašem duchovním životě ovlivnily? Vážím si mnoha lidí, které jsem potkal a kteří mi jakkoli pomohli. Mým velkým učitelem a pomocníkem je o. Alois. Velmi mi také pomáhá můj zpovědník v semináři. Samozřejmě i jiní kněží a také rodina, přátele a kamarádi se podíleli na mém duchovním rozvoji. A nebeským vzorem a mým patronem ke kněžství je bl. Jan XXIII. Studium jste na rok přerušil. Proč? Přerušení studia je dnes obvyklé, není to nic výjimečného. I bohoslovci přerušují. Dříve se přerušovalo hlavně z důvodů základní vojenské služby, ale dnes je to spíše z důvodů zkoumání sebe sama a zrání. Je to takový mezičas, příležitost zjišťovat, zda chci jít za Kristem po celý život jako kněz. Někteří si uvědomí, že to není jejich cesta a již se do semináře nevrátí, jiní se upevní a přimknou více ke Kristu a jdou cestou kněžství. Jak vůbec probíhá příprava na kněžství? Příprava začíná, řekl bych, již v rodině. Ale ta systematická příprava probíhá ve dvou stupních. Kandidát po pohovoru s biskupem nastupuje do Teologického konviktu v Olomouci, který je takovým nultým ročníkem. Vyučují se zde základy křesťanské víry, kluci nahlížejí do tajů filosofie, cizích jazyků a teologie, ale také manuálně pracují či jinak pomáhají. Je to místo, kde člověk zkoumá, zda ho vskutku volá Bůh ke své službě. Po absolvování konviktu nastupuje kandidát do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci (ten je společný pro všechny moravské diecése) 4
a po složení přijímací zkoušky zároveň na Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Na fakultě probíhá formace intelektuální, v semináři duchovní. Můžete nám něco prozradit ze zákulisí semináře? O tomto prostředí se toho moc neví…. No, co chcete vědět? ☺ Kdybych to měl přirovnat, tak je to něco jako vysokoškolské koleje. Bydlíme v jednom velkém domě, máme tam 5 kaplí, velkou jídelnu, kuchyň, tělocvičnu, malou posilovnu, prádelnu, pokoje, společenské místnosti (TV, počítače, hudebny)… Takovým ředitelem je otec rektor. V péči o dům má k ruce ještě otce vicerektora a k duchovní péči o bohoslovce dva kněze – spirituály. A samozřejmě jsou zde i jiní zaměstnanci, kteří se starají o chod budov. Byl-li by zájem ve farnostech, dá se domluvit i prohlídka… Jiné informace jsou např. na webu www.knezskyseminar.cz, kde mj. najdete i různé akce, na nichž se bohoslovci aktivně podílejí, a to jak v semináři, tak i mimo zdi našeho domu… Kolik vlastně se v současné době připravuje mužů na kněžství? V současné chvíli se na kněžství připravuje celkem 58 bohoslovců. Ti jsou ze tří moravských diecézí a po jednom bohoslovci z litoměřické diecéze a za Apoštolský exarchát (řecko-katolík). A nesmím zapomenout na jednoho řeholníka. V Teologickém konviktu je nyní 19 studentů z celé České republiky a 4 bohoslovci z Ukrajiny. Kolik je z toho z naší diecéze? Za naši Ostravsko-opavskou diecézi je v semináři celkem 17 bohoslovců, jeden bohoslovec studuje v Římě a jeden bohoslovec přerušil. Jsou v semináři i další muži z Novojičínska? Ano, z nedalekých Bernartic nad Odrou Honza Zelenka a z Frenštátu pod Radhoštěm Honza Gajdušek. A když už jsme tak zvědaví, nemůžeme se zeptat, kolik letos bude vysvěceno jáhnů - budoucích kněží a kolik jáhnů na kněze v naší diecézi? Myslím, že to není tajemství ☺ Na jáhny by měl otec biskup vysvětit 2. července v Opavě celkem 7 bohoslovců, jeden bohoslovec, studující v Římě, bude svěcen 2. září v Ostravě. Na kněze
by měl otec biskup vysvětit 25. června v ostravské katedrále 2 jáhny. Vedle života v semináři, také studujete na teologické fakultě. Co se tam vlastně všechno učí? Všechno možné ☺ Tak první dva roky jsou zaměřeny více na filosofii, která je dobrým a nutným základem pro studium teologie ve vyšších ročnících. Taky se vyučují cizí jazyky, a to jak živé (angličtina, němčina, italština), tak i neživé (hebrejština, řečtina, latina). Dále pak církevní historie, pedagogické předměty nutné pro vyučování ve školách či zpěv. A z teologických disciplín je to např. dogmatika (věrouka), biblistika (o Písmu), právo, pastorálka či liturgika. Celé studium je podle norem vydaných Apoštolským stolcem a Ministerstvem školství. Které předměty máte nejraději? Tak myslím, že každý má rád předmět, do něhož se moc nemusí učit a nemusí dělat nějaké úkoly ☺ A u bohoslovců je tomu obdobně. Ale jinak to záleží na zájmu každého, mne osobně baví církevní dějiny či dogmatika a právo. Záleží také na vyučujícím, jak danou látku předává… Nemohu nepoložit i opačnou otázku. Které předměty, kdybyste byl děkanem fakulty, byste vyřadil z učebního plánu, neboť Vás příliš nebaví nebo Vám nejdou? ☺ ještě že nejsem děkanem fakulty ☺ Má to totiž nesmírně složité… No, ono se toho moc vynechávat nedá, jak jsem zmínil, fakulta se řídí předpisy danými z Říma a Prahy, ale spíše bych se zaměřil na obsah a hodinovou dotaci některých předmětů. A co mi nejde? Moc mi nešla filosofie,
ale tu už mám za sebou. Takže jsem celkem spokojený ☺ V současné době se blíží konec Vašeho studia. Na jaké téma děláte diplomovou práci a proč jste si vybral právě toto téma? Ano, jsem již ve čtvrtém ročníku a svou diplomovou práci budu psát na téma Sociální působení Msgre. Jana Šrámka v Novém Jičíně v letech 1893-1901. Pokud se to podaří, bude to mapovat tehdejší dobu, její sociální a národnostní problémy a jak aktivně se Msgre. Šrámek snažil řešit danou situaci nejen v Novém Jičíně. Vybral jsem si to vlastně náhodou, díky jednomu zajímavému rozhovoru a také díky tomu, že Nový Jičín je mi blízký a téma se točí kolem našeho města. Předposlední otázku našeho rozhovoru si položte Vy sám… Uff, nejtěžší otázka na závěr!!! ☺ No, spíše bych ji položil nám všem, co čteme farní zpravodaj: Jsme opravdu pro lidi kolem sebe zvěstovateli Krista, poznají na nás naši sousedé, příbuzní či kolegové v práci a ve škole, že jsme křesťané, a jak více se angažujeme ve farnosti v její prospěch? Sám musím říci, že mám mezery a nedostatky, ale právě svatopostní doba nás může inspirovat k větší pozornosti a snaživosti ☺ A na závěr, co byste popřál našim farnostem? Přeji nám všem, ať letošní Velikonoce, na něž se připravujeme, prožijeme v opravdové křestní radosti, ať Kristus vzkříšený prozáří nejen naše chrámy a domovy, ale také naše srdce a naše vztahy, ať jsme posly dobrých zpráv, posly Evangelia života a radosti.
dnešní téma: KŘEST Co pro mě znamená křest. Otec Dušan
Pokusím se odpovědět jednoduše a výstižně. Když Ježíš rozmlouvá s Nikodémem, říká mu, že člověk se musí narodit znova, pokud chce vejít do Božího království, ale že už nejde o narození z těla a z vůle muže a ženy, ale o narození z vody a Ducha. Z toho celkem logicky vyplývá, že křest je nové narození se. 5
Ale nejde o narození fyzické, které pochází z lidí, jde o duchovní narození , pocházející od Boha. O Bohu je totiž v Písmu psáno, že je Duch. Ve křtu už se tedy nerodíme pro svět, ale pro Boha kkterý nás přijímá za své děti. Adoptuje nás a my se stáváme členy velké Boží rodiny, církve a patříme Bohu. Ve křtu vlastně dochází k obnově ztraceného vztahu s Bohem. Ten vztah s Bohem, který Adam a Eva kvůli svému hříchu ztratili, je ve křtu znovu navázán, a to vše díky Bohu, který nás přijal za své děti. To neblahé dědictví, ztráty vztahu s Bohem, Bůh ve křtu odstraní. Dědičný hřích je tedy, jak vidíme, ve křtu odstraněn, smazán. Zůstává jen náklonnost ke zlu, ale i svoboda, kterou křest neruší. I po křtu se můžeme svobodně rozhodovat pro dobro, ale i pro zlo. Po křtu se z nás nestávají automaty na konání dobra. Svoboda volby nám zůstává. Bůh tedy opět riskuje, že i po křtu se můžeme rozhodnout pro hřích, tedy proti Bohu a riskujeme tak opět ztrátu vztahu s Bohem a s tím i ztrátu Božího života, na kterém jako Boží děti po křtu máme podíl. Vidíme tedy, že křest je dar nad všechny dary. Nikdo jiný kromě Boha, který je věčný, nám věčný život není schopen dát. Tento dar můžeme rozvíjet, a nebo také snadno hříchem zničit. Ježíš to samozřejmě ví, a proto nám podává svou záchrannou ruku ve svátostech, ale riziko ztráty věčného života je zde vždy. Každý den, každou chvíli je třeba bojovat s tělem, světem i ďáblem o dar věčného života a zachování vztahu s Bohem. Tento zázpas bude trvat, ať už chceme, nebo ne, do konce života. Jak to stoji v Písmu: „Kdo vytrvá v dobrém až do konce, bude spasen.“ Přeji Vám tedy, bratři a sestry, ale i sobě, ať ten každodenní zápas o věčný život přispívá k stále silnějšímu ANO Bohu, Lásce a Životu a ať se jednou všichni, kdo přijali křest ,sejdeme v Bohu, který je naše skutečné a věčné Štestí a Život.
Rozhovory s neokatechumeny (otázky připravila Markéta Brožová)
O letošních Velikonocích nás čeká opět radostná událost - na Bílou sobotu budou pokřtěni 4 mladí lidé, kteří tak završí svou mnohaletou cestu hledání Boha. Nevím jak vám, ale mně vždycky připadá jako zázrak, když vidím na vlastní oči, že je skutečně možné v našem zajištěném, relativně bezpečném a komfortním světě vystoupit ze zažitých životních stereotypů, uposlechnout Boží volání a změnit svůj život. Velmi tyto lidi obdivuji… Sama si nejsem jistá, 6
zda bych to, být v jejich situaci, dokázala. Bylo mi svěřeno je nám všem trochu představit… Nejprve bych Vás poprosila o krátké představení sebe sama… Odkud pocházíte, jaké je vaše zaměstnání, jestli jste svobodní, zadaní, ženatí/ vdaní, čemu se věnujete ve volném čase… atd. Nechám na vás, co nám na sebe budete ochotni prozradit … Lucie: Jmenuji se Lucie Hrabovská, pocházím z Ostravy, ale už jako malé dítě jsem se s rodiči
přestěhovala do malé vesničky Fryčovice na frýdecko-místecku. V současné době bydlím v Novém Jičíně, kde také pracuji v jedné místní bance. Jsem svobodná, ale mám přítele, který je rovněž mým kmotrem. Ve svém volném čase se nejraději věnuji svému zvířecímu kamarádovi – králíčkovi. Také ráda podnikám výlety do přírody, občas si zasportuji nebo si pustím nějakou pěknou hudbu či film. Lenka: Jmenuji se Lenka Chobotová - dosud svobodná studentka magisterské historie v Olomouci ze Straníka. Volný čas trávím s literaturou, hudbou, filmem – vše „multižánrově“, nerozlišuju jednotlivé „škatulky“, jen to, co mě zaujme, co se mi líbí, anebo co mě třeba neosloví vůbec. Zajímám se taky o módu, dějiny odívání, a především kulturu a zábavní průmysl jihovýchodní a východní Asie (Japonsko, Jižní Korea, Taiwan). Lukáš: Jmenuji se Lukáš Oliva. Pocházím z Lednice na Moravě, a nyní již dva roky žiji v NJ. Moje povolání je tzv. Arboristika tzn. ošetřování stromů. Jedná se většinou o starší památné stromy, aleje apod...(více na www.arboss.cz). Tyto práce se provádějí pomocí lanové stromolezecké techniky a je potřeba mít příslušné znalosti, školení,
certifikace... Jsem ženatý a máme s mojí ženou Zuzanou dvě děti (2 letého Jakuba a 3 měsíčního Františka), takže většinu času trávíme s nimi. Jinak moje záliby jsou (tedy přesněji byly) kromě mé práce a rodiny: sport (basketbal, tenis, lyžování), hudba, film, četba, sauna... Tomáš: Jmenuji se Tomáš Ryška. Je mi 39 let. Pocházím z Kopřivnice a dnes žiju již 11tým rokem v Tiché u Frenštátu. Jsem 16 let šťastně ženatý a máme 3 potomky – Matouše, Aničku a Dominika. Pracuji jako vedoucí výroby ve strojírenské firmě. Má žena Kateřina je sociální pracovnicí. Jak je možné v současném hlučném světě uslyšet Boží hlas? Kdy jste jej uslyšeli? Lucie: Nejde o to, jak moc je svět hlučný, Boží hlas přece vnímáme srdcem. Postupem času a dozráváním jsem ho i já poprvé uslyšela při jedné z mých modliteb. Teď už jej slýchávám dá se říci pokaždé, když vstoupím do kostela, když se modlím nebo jen tak při myšlenkách na pána Boha. Lenka: V rodině jsme si už od dětství četli biblické příběhy, občas jsme zašli do kostela na mši, i když to byl spíše kulturní než duchovní zážitek, ale dá se říct, jsem vyrůstala v křesťanství obecně přátelsky nakloněném prostředí, s vědomím, že 7
určitě existuje něco víc, než jen viditelný svět kolem nás. V dospívání jsem si prošla i dobou hledání, zajímala jsem se o východní filozofie atp. Nevzpomínám si přesně hodinu a místo, určitě to nebyl žádný záblesk spojený s osvícením. Ale tak nějak jsem zjistila, že všechno to „hledání“ mě zase dovedlo zpět ke kořenům☺ A že se v katolickém kostele, při katolické bohoslužbě nebo během modlitby cítím nejvíc „doma“, nejvíc přirozená a sama sebou. A s definitivní platností někdy v době před deseti lety. Lukáš: V hlučném světě jsem ho osobně nenašel a tento „hlučný svět“ mě spíše svádí a mate. Domnívám se, že jsem se s Ním setkal po měsíční takřka samotě (a tichu) ve Španělsku. Tomáš: Podle mé zkušenosti Boží hlas není silný, jasný a zřetelný. Člověk musí chtít naslouchat a musí dobře naslouchat, aby vůbec něco uslyšel. Já teprve po 10ti letech zájmu o křesťanství, církevní život a studiu knih s křesťanskou tématikou jsem začal slyšet, začaly se mi otevírat oči. Vše do sebe začalo zapadat jako puzzle. Je nějaká konkrétní osoba, která má lví podíl na vaší konverzi? Nebo šlo o mozaiku lidí,díky kterým jste si postupně složili představu o Bohu? Lucie: Řekla bych, že moje představa o Bohu je skládanka z mnoha dílků, které postupně během mého života zapadaly do sebe. Avšak ucelenou podobu a tvar této skládance dal můj přítel a kmotr v jedné osobě, který mě přivedl na cestu víry. Díky němu jsem poznala krásy křesťanského života a zatoužila je sdílet s ním. Lenka: Ke konverzi jsem se odhodlávala delší čas (několik málo let☺), bála jsem se, aby to nebylo zbrklé rozhodnutí, a během té doby jsem potkala několik lidí, kteří mě právě spíše utvrdili, že jsem se rozhodla správně. Mezi ty nejdůležitější patří především moje kmotra, paní Marie Bělíková, kterou znám už od narození a také má dobrá kamarádka a spolužačka z vysoké, Beata Marie, praktikující věřící, která mě přivedla k tomu, že jsem si uvědomila, že to, co cítím a jak to cítím, rozhodně není nic, za co bych se měla stydět a s čím bych se měla schovávat jen ve svém soukromí. I když potkala jsem i pár lidí, kteří to cítili přesně naopak. 8
Asi spíše ta mozaika lidí a „náhod“. Lví podíl na mé konverzi má moje žena, která mě ke křesťanství přivedla. Na cestě jsem pak potkal několik dalších lidí, kteří mi pomohli si představit Boha. Za všechny bych chtěl jmenovat pátera Tomáše Halíka a jeho knihy, pátera Josefa Crlu – faráře z poutního Jednova u Prostějova a jeho živá a hluboká kázání a pátera Aloise Peroutku, který mě ke křtu po 2 roky připravoval. Můžete v několika větách popsat vaši cestu ke křtu? Lucie: Moje cesta ke křtu nebyla až tak docela jednoduchá. Na nějakou dobu jsem dokonce z této cesty sešla, abych se na ní opět vrátila ještě posilněnější a jistější v tom, že je to ta nejlepší věc, kterou jsem doposud ve svém životě udělala. Tuto cestu ke křtu jsem si tím trošku prodloužila, ale rozhodně mohu říci, že mi to ani v nejmenším nevadí, ba naopak velmi mi to prospělo a prohloubilo mé vědomí o pánu Bohu. Lenka: O křtu jsem přemýšlela delší dobu, jak už jsem zmínila výše, až jsem nakonec sebrala odvahu a vyšetřila dost času ve školním rozvrhu☺ A zašla se zeptat na faru na další informace. Lukáš: Uvědomění, požádání, vyhovění. Jak moc bylo těžké implementovat křesťanský způsob myšlení do vašeho života? Vzpomenete si na nějaký okamžik nebo situaci, o které jste si vědomi, že jste ji „Kristovou optikou“ viděli jinak než kdysi? Lucie: Je to všechno otázkou dozrávání. Zpočátku jsem příliš nerozuměla, proč se například musí chodit každou neděli do kostela. Vždyť modlit se a být s Bohem můžu přece kdekoliv a kdykoliv. Ano, to je sice pravda, ale účastnit se mše svaté, je vyjádřit Bohu svou lásku, pokleknout před ním a připomenout si chvíle utrpení Krista, když se za nás obětoval a tímto mu za to vzdát poklonu. Teď to již beru za nezbytnou součást mého života, která mě vždy nesmírně obohatí na duchu. Lenka: Ani moc ne, až mě samotnou překvapilo, jak snadno to šlo a pořád jde, tak nějak samo od sebe. I když nejvíc problémů mi dělá zkoordinovat čas, dojíždění a pravidelné účasti na nedělních bohoslužbách. Během semestru chodíme na pobožnosti v rámci akademické farnosti v OlomouLukáš:
Tomáš:
ci, přes léto a během brigády je to horší. Ještě na tom musím zapracovat. Spíš než úplně jiný pohled na věc, jsem si ujasnila pohled na mezilidské vztahy, ale jak už jsem poznamenala, nemusela jsem nic „lámat přes koleno“. Lukáš: Stále na tom pracuji…. A jestli věci vidím jinak? No jéje : žádostivost, mnohomluvnost... Asi se začínám díky Kristu více zamýšlet nad důsledky svého chování a myšlení. Tomáš: Křesťanské myšlení mně bylo vždy velmi blízké a i když pocházím z „nepraktikující“ rodiny, mé vychování nebylo v zásadním rozporu s křesťanskou morálkou. Proto přechod na křesťanské myšlení nebyl obratem o 180°, ale včleněním mého myšlení a jednání do určitého širšího rámce. Zajisté jsou věci, na které se dnes dívám jinak než dříve, např. na problematiku potratů. Co od křtu čekáte? Těšíte se na ten okamžik? Lucie: Na křest se velmi těším a věřím, že to bude jeden z nejkrásnějších okamžiků mého života a vlastně začátek toho křesťanského. Tímto se více přiblížím Bohu a mohu tak stvrdit mou lásku k němu. Bude krásné vědět, že mohu být součástí společenství, jež tvoří „tělo Kristovo“. Lenka: Těším. Pro mě to bude slavnost, kterou
prožiju s rodinou, přáteli a Kristem, tedy se všemi pro mě důležitými☺. Spíše než završení celé té své pouti k Bohu jej ale chápu jako takou slavobránu nad svou cestou, po které budu pokračovat dál, o něco sebejistěji, s jasnějším cílem před sebou. Lukáš: Čekám otevřenou bránu pro spásu duše. Těším se, ano. Tomáš: Na křest se těším, protože je to vyvrcholením mé poměrně dlouhé první etapy cesty ke křesťanství a také proto, že mám rád slavnostní okamžiky, které mají hlubokou symboliku a z nichž se dá dlouho čerpat. Našli jste v Bibli nějaký oblíbený verš, který se vám často vynoří v mysli? Lucie: Dost často se mi v mysli vynoří věta, která je vlastně, dle mého, podstatou celé víry: „Blahoslaveni Ti, kteří neviděli, ale uvěřili.“ Lenka: Mt 6: 6 – „Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění“ Ani ne často, ale přivede mě vždy na myšlenky o modlitbě. Lukáš: Není přímo z Bible, ale kdysi mě velice oslovila tato báseň (platná této době) od Jakuba Demla – Proč jsi tak smutná? (viz obrázek) Tomáš: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít
9
nedostatek.“ Čím jsem starší, tím na to více myslím. Chtěli by jste se nějak zapojit do života farnosti? (myslím nějakou službou, začleněním se do nějakého společenství apod.) Lucie: Určitě bych se chtěla něčím zapojit. Například bych se ráda podílela na úklidu kostela, až bude k tomu nějaká příležitost. Nebráním se samozřejmě ani jiným druhem pomoci. Lenka: Nevím, nakolik bych byla schopná zkoordinovat školu v Olomouci s nějakou podobnou aktivitou, aby byla moje účast pravidelná, tudíž smysluplná. Lukáš: Ano, snad časem. Tomáš: Chci o svou víru pečovat, dále ji rozvíjet, sdílet své myšlenky a prožitky a naslouchat myšlenkám a prožitkům jiných. Proto se chci zapojit do nějakého společenství, které však zatím hledám. Možná bychom mohli využít, že jste čerstvá krev mezi námi. Jaký byl váš první pohled na naši farní komunitu „zvenčí“ ? Jak na vás působil náš kostel, fara, atmosféra ve farnosti, farníci, kněží … Změnil se váš pohled při bližším seznámení? Lucie: Kostel se mi velmi líbil již při jeho první návštěvě. Cítila jsem v něm obrovskou sílu lásky. I lidé v něm mě příjemně překvapili. Všichni k sobě byli velmi vstřícní. A s dětmi, které vždy při mších pobíhaly okolo nebo svýma dětskýma očima sledovaly dění v kostele, jsem nejednou zažila úsměvné okamžiky. Lenka: Farní kostel a jeho atmosféru během bohoslužeb znám už delší dobu, vždy se mi v něm líbilo, i díky kázáním otce Aloise. Sama chodím na studentské mše, tak mě mile překvapilo, že i v Novém Jičíně je na bohoslužbách poměrně dost mladých lidí. Lukáš: Mám pocit, že je to „živé“ společenství. Duchovní - kněží (O. Alois, O. Dušan) mi připadají moudří a inspirativní - děkuji. Tomáš: Když jsem před 2ma lety poprvé přišel na faru v Novém Jičíně do společenství lidí podobně hledajících jako já, měl jsem určité „středověké“ předsudky, které se následně ukázaly jako dětinské, a já zjistil, že fara je budova pro lidi, že farář 10
je člověk a spoluhledající řeší podobné otázky jako já. Tím jsem chtěl říct, že zevnitř farnost působí daleko civilněji a svobodněji než při pohledu neznalého zvenčí. Máte něco, co by jste nám chtěli vzkázat? Lucie: Chtěla bych hlavně poděkovat všem, kteří mi umožnili vstoupit do vašeho společenství a stát se jedním z vás – křesťanem, mému příteli, který mě na tuto cestu víry přivedl, panu Hasalovi, který mě taktéž po celou dobu podporoval a byl pro mě vlastně takovým rádcem, no a v neposlední řadě také otci Aloisovi, ke kterému jsem chodila do nauky o víře. Na závěr bych zdejší farnosti chtěla popřát mnoho těch, jež se rozhodnou žít život s Bohem. Lukáš: Děkuji za toto společenství a výchovu. Tomáš: Chtěl bych vybídnout všechny váhající, kteří přemýšlejí nad hlubším smyslem lidského bytí a kteří si myslí, že mají ke křesťanství blízko, ale díky ostychu a předsudkům nemají odvahu překročit farní práh - nebojte se a vkročte! Čeká Vás zcela nový rozměr Vašeho života.
Příprava rodičů na křest dítěte Jáhen Jaromír Bok
Každá rodina má své „dějiny“, události, zlomové okamžiky v jejím životě, které ji hluboce ovlivní a mnohdy i promění. Když bych se ohlédl za tím, co způsobilo v naší rodině takovou proměnu, tak se mi vybaví, že to byla právě konverze a křest mé manželky. Bylo to přesně před 20 lety, na Bílou sobotu 1991. Tím křtem a církevním splatněním našeho civilního sňatku se v životě naší rodiny hodně začalo měnit. V tu dobu jsme se chtěli dozvědět, jak žíjí křesťanští manželé a tak jsme se přihlásili na kurz v Olomouci, ze kterého se „vyklubal“ kurz instruktorů přípravy na manželství. Časem, když byly páry na přípravě u tehdejšího novojičínského kaplana o. Lumíra Tkáče, tak jsme byli přizváni jim o sobě něco říct. Z toho postupně vykrystalizovala ve spojení s několika dalšími páry příprava snoubenců, která pokračuje dnes už bez nás. Po dvanácti letech jsme přípravu předali mladším párům. A tak naši mladší kolegové a nové páry (Bohu
díky za ně) s přestávkami měsíc co měsíc připravují mladé snoubence, kteří chtějí mít svatbu v kostele, nyní již ze dvou děkanátů. Příprava na křest dítěte je vlastně pokračováním, kdy manželé po několika letech společného života požadují pro své narozené dítě svátost křtu. Nijak jsem se nebránil, když děkan o. Alois přišel s návrhem věnovat jedno ze tří setkání přípravy ke křtu křesťanské rodině. Vzhledem ke zkušenostem, které máme s manželkou z příprav se snoubenci, přicházíme na setkání jako pár. Otec i matka dítěte mají možnost slyšet můj pohled otce i manželky v roli matky. Kromě tématu výchovy se při setkání dotýkáme pochopitelně i vztahů v rodině a v manželství, jejichž správné „fungování“ je základem pro harmonickou výchovu. Dítě zažívá bezpečí - harmonií a jistotu. Dítě se učí důvěřovat a získává nezbytný předpoklad nejen pro důvěrný a odpovědný postoj k životu, ale i vztah k Bohu. Co se nám rodičům podaří předat dítěti v tuto dobu, to je provází celý život. Osoba, která je křtěná, má mít víru, kterou odpovídá na Kristovo evangelium. Písmo jasně říká: „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen.“ Dar víry a svobodné rozhodnutí následovat Krista těžko budeme hledat u malých dětí. K tomu jsou přivedeni díky působení Ducha sv. dospělí, a to ještě po delší, minimálně roční přípravě, zvané katechumenát. Jak je to však s křtem malých dětí? O křtu malých dětí máme nepřímé důkazy v Písmu, zvláště ve Skutcích, kde se uvádí, že např. s římským Korneliem byl pokřtěn jeho celý dům. Křest malých dětí je však možný jen ve víře
církve, když tuto víru za malé děti dosvědčí jejich rodiče a kmotři. O přípravu na křesťanský život by však neměly přijít, měla by se dít po celou dobu jejich dospívání. Tedy vlastně jejich katechumenát začíná až po křtu a jsou za něj odpovědni jejich rodiče a kmotři. Křest je branou k velikému pokladu. O tomto pokladu však dítěti někdo musí říci. Křest dítěte není možno udělit, když ani jeden z rodičů není pokřtěn. Rodiče tedy nesou svoji plnou odpovědnost za budoucí výchovu dítěte ve víře. Tuto odpovědnost nemohou převzít ani prarodiče, ani kmotři, ani přátelé, ačkoliv mohou mít (a mají mít) podíl na této výchově. V současné době přibývá rodičů, kteří katolickou víru nepraktikují (neúčastní se pravidelně bohoslužeb a nezapojují se aktivně do života církve) a přesto z nějakého důvodu chtějí, aby jejich dítě bylo pokřtěno. I zde platí: minimum pro křest dítěte je víra rodičů. I toto minimum u mnohých rodičů chybí. Podle církevního práva je potřeba alespoň opodstatněná naděje, že dítě bude vychováno v katolické víře Při přípravě na křest dítěte se ptám rodičů, ať si sami zkusí odpovědět na tyto otázky: Co pro mne znamená můj křest? Má něco společného s mým každodenním životem? Jak prožívám víru a chci v této víře vychovávat své dítě? Pro některé rodiče, pokud jsou upřímní, není jednoduché najít uspokojivou odpověď, vede je to alespoň k zamyšlení. Že to nejlepší, co mohu udělat pro své dítě, je víru poznávat, ve víře růst a víru navenek projevovat. V dnešní společnosti bez víry je totiž víc jak nutné, aby rodina, ve které dítě vyrůstá, žilo vírou, aby nevyrůstalo v duchovním “vzduchoprázdnu”.
historické okénko... Pamětní kniha farského obvodu Kunwald od roku 1898 (pokračování přepis překladů německy psaných kronik)
V dubnu 1815 se vyměnili pan farář Josef Turek s panem farářem Thomasem Sewaldem ve Zlíně. Ten zůstal v Kunwaldu do roku 1822, stal se pak farářem ve Fulneku, kde jako děkan a arcikněz v 1848 zemřel. Jako farář v Kunwaldu následoval vel. p. Johann Walter, který jako novosvěcený kněz působil nejdříve jako kooperátor od října 1822 pak jako farář a zemřel zde 22.8.1851. Za něho půso11
bil jako kooperátor vel. p. Johann Richter, rodák z Bučovic od roku 1823 – 1825. V roce 1827 působil jako kooperátor novosvěcený kněz Josef Axmann, rodák z Kunwaldu (navštěvoval školu hraběnky Walburgy) do roku 1844, kdy byl povýšen na „Localního Curata“ do Lobensteinu/Úvalno. V říjnu1844 byl cooperatorem novosvěcený kněz pan Karl Schilhab, rodák z Wessiedl/Veselí, který poté, co byl administrátorem, od dubna do srpna 1849 na faře v Suchdole a od srpna do Vánoc na Curatii v Lobensteinu, zde jako cooperator 11. června 1851 zemřel. 22. srpna 1851 zemřel taktéž pan farář Johann Walter. Jako administrator v Kunwaldu působil nyní pan farář Anton Anders 1849, který po obsazení fary zde pracoval jako coopeator do roku 1854 a pak byl na jeden rok uvolněn do nedostatkového stavu (DEFICIENTNÍ STAV)? Uvolněnou faru obdržel 1851 bývalý cooperator pan farář Josef Axmann, který zde byl 9. listopadu 1851 investován poté co působil 5 let v Lobensteinu ÚVALNO a 2 roky jako farář v Suchdole. V roce 1854 tu působil jako cooperator novosvěcený kněz Karel Lawitschka zůstal tu ale pouze jeden rok. Až v roce 1864 sem byl dekretován novosvěcený kněz pan Franz Heeg, který tu působil jako cooperator až do roku 1875, kdy převzal faru v Suchdole. 3. ledna 1876 zemřel pan farář Josef Axmann, uvolněnou faru spravoval pan farář Johann Šaffranek, cooperator v Životicích, a poté byl bývalý cooperator Karel Lawitschka 3. července 1876 investován na faru v Kunwaldu, když předtím byl 13 let kaplanem v Odrách a od 1869 do 1876 Local –Curatem v Messendorfu/Mezina (Bruntál). V srpnu 1895 byl sem dekretován jako cooperator novosvěcený kněz pan farář Rudolf Čonka, který ale pro nemoc po 3 měsících odešel ke svým rodičům a v listopadu 1895 zemřel. Následoval jako cooperator 2. března 1896 pan farář Viktor Zlámal, vysvěcen 1891. Jelikož pan farář Karl Lawtschka v únoru 1896 těžce onemocněl a už se až ke své smrti neuzdravil, vedl pan farář Viktor Zlámal duchovní správu sám a stal se v srpnu 1896 administrátorem in spiritualibus. 17. září zemřel pan farář Karel Lawitschka. Na uvolněnou faru byl investován 30. prosince 1896 pan farář Johann Knirsch, farář z Deutsch – Eisenbergu RUDA/RÝMAŘOV, rodák z Mor. Neustadtu UNIČOV 1833 a 10. ledna 1897 potvrzen v úřadu. Pan administrátor Viktor Zlámal byl odvolán do Moleteinu. 1. srpna 1897 nastoupil jako cooperator novosvěcený kněz Břetislav Vejborný rodák Přerova 1873. Vidi 16/5 1900 Ioannes Parsch decanus Jos. Zidek concomiss Pan farář Břetislav Vejborný zde působil 3 roky velmi horlivě, byl ale 2. července 1900 odvolán do Nikles RAŠKOV/ŠUMPERK děkanát Goldenstein BRANNÁ/ ŠUMPERK. Jako cooperator zde nastoupil 27.července 1900 novosvěcený kněz pan farář Wilhelm Rummich, narozen 31. srpna 1875 v Benešově ve Slezsku. Poté, co i on zde 3 roky blahodárně působil, byl zcela neočekávaně uprostřed velikonočního týdne 7. dubna 1903 přemístěn do Rýmařova. Farář Břet. Vejborný zůstal ve svých 70 letech od velikonoc do prázdnin sám, což bylo pro něho velmi namáhavé. Na straně 5 v pamětní knize: Popis kostela. Kostel byl postaven 1810-1812 za vedení stavitele Biela. Dvě věže byly postavené 12
až v roce 1863 stavitelem Chytilem. Tím získal kostel podstatně na kráse, takže nyní dělá velmi dobrý dojem na diváka. Kostel samotný je podlouhlý obdélník zvenčí. Ve vnitř ale elipsou. Je postaven z tvrdého materiálu. Celý obdélník je krytý (Schieferdach?) břidlicí. Vnitřek je ale překrytý(1) obitý palachem a omitnuty dřevěnou(2) klenbou(3). Na hlavní střeše se nachází malá věžička, která nese malý zvon, tak zvaný SANCTUS. Ve dvou nových věžích se nacházejí 4 zvony, největší váží 15 vídeňských centů, ke cti svatého Kříže, prostřední ke cti Neposkvrněného Početí P. Marie, malý ke cti sv. anděla strážného vysvěceny, a dále věžní hodiny. Do věží vede dole točité schodiště, dále výše rovnoramenné dřevěné schody. Uprostřed obou věží je na vnější straně kostela umístěn ciferník hodin, níže krytá předsíň, na přední hraně uprostřed, socha P. Marie a konečně nápis „DEM HEILIGSTEN ZU UNSERER HEILIGUNG“. Pomoci vnitřního elipsovitého zaokrouhlení vznikly ve čtyřech rozích 4 stejně veliké místnosti. Jedna místnost vpravo od oltáře slouží jako sakristie, místnost vlevo od oltáře slouží jako sklad rozmanitého nářadí a náčiní a to v dolním patře. Horní část tvoří oratoria pro vznešené patronátní pánstvo, která jsou spojená se zámkem krytou chodbou. Místnosti po obou stranách hlavního vstupu slouží – vpravo místnost pro svatý hrob, vlevo místnost pro kůrové schody a úschovna pro máry a jiné věci. Hlavní oltář zhotovil sochař z Brna jménem Andreas Edele a byl postaven 1825. V roce 1881 nově ozdoben, v roce 1900 přepracován, a celý oltář se vší příslušenstvím, v odpovídajícím slohu obnoven. Práci provedl p. Robert Hanel z N. Jičína. Rovněž kazatelna byla v roce 1881 renovována. Na místo dvou starých bočních oltářů byly postaveny 2 nové. Pravý obdržel na pokyn ctěného pána patronátního zemského hraběte Ernst v. Fürstenberga obraz znázorňující Zvěstování Panny Marie od Malíře Josefa Kesslera z Vídně a levý od stejného malíře Narození Páně. Dva staré obrazy ze starých oltářů byly umístěny pod kůrem u hlavní brány. Mezi dveřmi do sakristie a bočním oltářem se nachází již v roce 1814 postavena kazatelna a křtitelnice. V zadní části kostela jsou dvě zpovědnice z dubového dřeva, velmi solidně udělané, na zdích mimo 14 stanic křížové cesty, v blízkosti hlavního oltáře pak ještě několik obrazů svatých. Mimoto přisluší ke spodní části kostela ještě 6 praporů, 2 lucerny a 2 řady dubových lavic. V novější době, v roce 1901 postavil pan Robert Hanel z N. Jičína Mariánský oltář s lourdskou jeskyňkou a soškou Panny Marie. Hudební kůr nese 6 na 2 skupiny rozdělených sloupů. Varhany postavil 1845 varhaník Karl Neusser z N. Jičína. V roce 1899 je nechal pan farář Johann Knirsch na vlastní náklady modernizovat. Cena 500 korun. Vidi in Visitatione can. die 30. Maji 1901. Ioannes Parsch, Decanus. Poté, co byl hlavní oltář v roce 1900 přestavěn a obnoven za 900 K, a o rok později postaven lourdský oltář za 800 K, byla v roce 1902 taktéž provedena přestavba bočních oltářů Tyto dva boční oltáře stály původně velmi hluboko ve výklencích, neměly žádné obložení a málo vynikly. Teď se výklenky obložily tak, že obložení se shodlo s lourdským oltářem a oltáře byly co nejvíce posunuty dopředu, aby věřící mohli celebrujícího kněze vidět z každého místa. Plán k tomuto okrášlení kostela shotovil pan Robert Hanel v N. Jičíně a cena přestavby bylo 1400 K. Veškeré výlohy za tyto práce v průběhu 3 let 1900-1902 v celkové sumě 3000 K, byly uhrazeny z dobrovolných darů věřících, neprobíhala žádná sbírka. 13
Vidi in Visitatione canonica die 3. Juli 1902 Ioannes Parsch Decanus Ještě v témže roku 1902 přinesla obec Kunwald pro kostel velikou oběť. Z obou vysokých věží byly sundány oba kříže a jejich velmi chatrné dřevěné podlože nahrazené novými. Při této nanejvýš nebezpečné práci, kterou vedl zdejší tesař pan Heindrich Schindler, majitel domu č.70, se nestal sebemenší úraz. Hned po ukončení této práce byla zahájena další, ještě větší. Břidlicová střecha byla rok co rok horší, proto bylo obecním zastupitelstvem jednohlasně rozhodnuto, že kostel dostane novou střechu nejlepších glazurovaných tašek. I tuto práci provedl pan Heindrich Schindler se zdejšími tesaři k plné spokojenosti. Výlohy byly hrazeny z daňových poplatků a činily 2527 korun. Vidi in visitatione can. die 30. Juni 1903 Ioannes Parsch Decanus Briet. Vejborný coop. Od 7.4.1903 vedl celou duchovní správu p. farář Joh. Knirsch sám, ale 13.8.1903 dostal opět cooperatora, mladého novosvěceného kněze Johana Tschöpa, roz. 1880 v Neussangu fara Bergstadt na Moravě HORNÍ MĚSTO (Rýmařov). V tomto roce byla zdejší 5.třídní kola rozšířena o 6. třídu. Nový cooperator převzal vyučování náboženství ve všech šesti třídách, protože p. farář měl 22.11.1903 70 let a už nemohl vyučovat. Na památku svých 70. narozenin daroval p. farář kostelu nový kostelní violón, který za obnos 200 korun ze své soukromé pokladny zakoupil u známého hudebního nástrojáře p. Wenzela Hoyera v Schönbach /Luby u Chebu. V roce 1903 byla kazatelna nově ozdobena. Práci provedl pan Robert Hanel z N. Jičína. Výlohy vyrovnala ctěna paní patronka Marietta v. Bauer – Chlumetzky sama, v hodnotě 260 korun. Taktéž v tomto roce darovali 2 nejmenovaní dobrodinci nový mešní šat z bílého hedvábného brokátu, s uměleckou výšivkou na zadním díle za 360 korun. Vidi in visitatione canon. die 30. Juni 1904 Ioannes Parsch Decanus V roce 1904 byla provedena velká důležitá přestavba bočních dveří. Tyto měly do té doby jen jednoduché dveře, k otevírání dovnitř, bez obložení ve vnitřku. Neměly ochrannou stříšku a kamenné schody byly úplně rozpadlé. Přetavba byla provedena takto: Staré dveře uvnitř kostela byly přeloženy navenek, vevnitř byly zhotoveny skleněné dveře k otevírání navenek a vhodně obloženy. Nade dveřmi byla umístěna ochranná stříška a staré schody kamenné byly nahrazeny novými z pískovce. Celá přestavba stála 1287k 58h. Částku 590k 73h uhradila církev, 696 k 85 h dobrovolní dárci. – Pán Bůh jim požehnej.
pokračování příště
14
napsali jste nám... XXX. ročník CMP – 2011 Nový Jičín - Velehrad. letošní pouti: PÍSMO SVATÉ - VEZMI A ČTI
Téma
O.Šlosar, J.Pavela. Z.Urbanová
Plán letošní pouti
I.etapa - neděle 27. února. Trasa: N. Jičín – Lhotka zahájení ve 13.00 hod ve Špan.kapli II.etapa – neděle 20. března. Trasa: Lhotka – Rajnochovice III.etapa – neděle 3. dubna. Trasa: Sv. Hostýn – Rajnochovice IV.etapa – neděle 8. května. Trasa: Sv. Hostýn – Fryšták V.etapa – neděle 29. května. Trasa: Fryšták – Štípa – Zlín VI.etapa – neděle 12. června. Trasa: Zlín – Napajedla VII.etapa - pondělí 4. července. Trasa: Napajedla – Modrá – Velehrad - přidáme se k poutníkům ze Sv. Hostýna. VIII.etapa – sobota 27. srpna. trasa: - Boršice - VELEHRAD Ukončení poslední etapy bude v sobotu 27. srpna 2011 ve 12.00 hod. mší sv. s kardinálem M. Vlkem v bazilice na VELEHRADĚ
Prolog - I.etapa Ve Španělské kapli v Novém Jičíně se v neděli 27.2.2011 sešlo 41 poutníků. Velmi srdečně je přivítal otec Michal Petr, pověřený duchovní péčí o kapli, bratr Josef Pavela pak přečetl dějiny CM poutí z Novojičínska, sestra Zdena Urbanová pak oznámila plán etap. Mons. Jan Peňáz – se svolením místního děkana Mons. Dr. Aloise Peroutky pak na začátku XXX. pouti přečetl 30. žalm (podle latinského počítání): Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost! Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má. Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný. Krátce nám připomněl, že sice dnes kolem žádných skalních štítů ani tvrzí nepůjdeme, ale tím více budeme moci poznat, tak 15
jako v každém z minulých ročníků a nakonec v celém svém životě, že se můžeme utíkat k Bohu a že můžeme doufat ve splnění biblické prosby právě tohoto žalmu: VEĎ MĚ PRO SVÉ JMÉNO A DOVEĎ MĚ K CÍLI. Ještě krátce připomněl, co dělá poutníka poutníkem, jak se liší poutník od tuláka, turisty, sportovce a chodce. Všichni se pomodlili Otče náš, Zdrávas Maria a modlitbu k svatým Cyrilu a Metoději a podle benedikcionálu dal o. Jan požehnání na cestu, předal 15 poutníkům, kteří šli letos poprvé – od nejstaršího bělovlasého Pavla až po nejmladšího Daniela malý dřevěný dvojitý kříž a přivítal je ve společenství cyrilometodějských poutníků a po zpěvu Anděle Boží ... se všichni pomodlili úvod růžence. Pak jsme za krásného počasí šli přes Loučku (14.15), Jičinu (14.45), Janovice (15.05) do Petřkovic (15.20). O půl čtvrté jsme najednou překročili trojí hranici: okresů Nový Jičín a Vsetín, krajů Moravskoslezského a Zlínského, diecéze ostravsko-opavské a olomoucké. V 15.45 jsme prošli Pernou a krátce po 4. hodině jsme došli do Lešné. Byly to dvě a půl hodiny poctivé chůze, kdy každý šel svým tempem a v hloučcích se lidé mezi sebou bavili a spolu modlili růženec (jako vždy jsme se modlili tajemství radostná za církev v naší vlasti, světla za mír a Evropu, bolestný růženec za nás, naše rodiny, naše nemocné a slavný za celou církev). Autobusem jsme se vrátili do Nového Jičína. Bohu díky. Andělům strážným díky.
Jak to začalo na novojičínsku AMDG
V lednu 1982 jsem se zúčastnil vzdělávání v ústřední politické škole lidové strany v Klínci. Byl tam přítomen také Dr. František Reichel, v té době už dobře známý pro mnoho našich členů a příznivců z řady besed a jiných akcí pořádaných lidovou stranou. Považovali jsme tehdy lidovou stranu a její působení za jednu z možností, jak se ctí přečkat ateistickou a protidemokratickou vichřici té doby. František Reichel mě tehdy informoval, že na návrh kardinála Tomáška v souvislosti s vyhlášením svatých Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy uskuteční pěší etapovou pouť z Levého Hradce u Prahy na Velehrad, a navrhl mi, aby někteří naši členové či příznivci se této akce zúčastnili s nimi. Protože v Novém Jičíně a okolí jsme byli zvyklí na akce, jichž se mohli zúčastnit mladí i starší, případně i celé rodiny /besedy pro mládež, mikulášské či vánoční besídky, duchovní koncerty, kulturní večery atd./, navrhl jsem, že bychom mohli udělat druhou větev této pouti z Nového Jičína, s tím, že bychom se, aspoň někteří, zúčastnili zahájení na Levém Hradci, případně i prvních jedné či dvou etap a společně s nimi pak pouť ukončili na Velehra16
dě. F. R. byl pro, ale chtěl, abych to projednal s kard. Tomáškem. Po skončení školení jsem se stavil v Praze a v sobotu dopoledne jsem navštívil pana kardinála. Když jsem mu řekl, o co se jedná a navrhl mu uskutečnění druhé větve CM pouti, on nejenže souhlasil, ale radostí nadsedával na židli a klepal do stolu, že vlastně dvě největší arcidiecéze budou do této akce zapojeny. Tak se to také uskutečnilo tedy už v prvním ročníku CMP v roce 1982. Řada z nás se zúčastnila zahájení na Levém Hradci prvních etap a o týden později jsme pak začali na novojičínsku a sešli jsme se na závěrečné etapě na Velehradě společně s "Pražáky". V roce 1982 nikomu z nás ani nenapadlo, že tato pouť přečká pád komunistického režimu a přejde, sice v poněkud jiné formě v posledních letech, až do třetího tisíciletí. Průběh a náplň jsme jinak měli stejné jako pražská větev, to znamená účast na mši svaté, růženec, myšlenkovou náplň atd. První ročník v roce 1982 začal v Novém Jičíně, druhý jsme na počest kardinála Tomáška
zahájili v jeho rodišti – ve Studénce, další ročníky pak vycházely z Nového Jičína ze Španělské kaple nebo z kostela Nejsvětější Trojice. Počet etap se od počátku ustálil na osmi s celkovou délkou 120 km. V některých ročnících, zvláště v prvních letech, se některých etap zúčastnilo 80 až 90 poutníků, často s malými dětmi v sedačkách na zádech. Takové "pochody“ šlo v té době těžko dělat bez nějakého "krytí“, proto tuto akci měla novojičínská organizace ČSL ve svém plánu činnosti jako „100 jarních kilometrů pro zdraví těla i ducha“. Od samého začátku se jí účastnili nejen poutníci z Nového Jičína, ale také z Mořkova, Veřovic, Kopřivnice, Jeseníka, Bernartic, Šenova, dokonce i ze Zubří, Valašského Meziříčí i dalších míst v okolí. Všechny ročníky měly a mají jedno společné:
děkovali jsme za dar víry, kterou našim předkům přinesli svatí Cyril a Metoděj a prosili jsme o zachování a prohloubení této víry v naší zemi pro budoucnost. To bylo aktuální v době komunistického temna, ale dnes je to snad ještě více. Pro úplnost - etapová místa byla převážně tato: Nový Jičín, Lhotka nad Bečvou, Rajnochovice, Sv. Hostýn, Štípa, Zlín, Napajedla, Staré Město u U.Hradiště a Velehrad. V průběhu let někteří poutníci došli cíle své poslední pozemské etapy, kéž se za nás přimlouvají u Pána a jeho Matky a svatí Cyril s Metodějem ať dohlédnou na ty, jimž přinesli víru, aby naše poklesky byly nanejvýš důsledkem slabosti naší lásky, z nichž rychle povstaneme, ale nikdy aby nebyly zradou, protože zrada je předstírání lásky. To je rozdíl mezi zapřením Petrovým a zradou Jidášovou.
Pro všechny děti je zde pozvání na prožití několika krásných prázdninových dní ve společenství ostatních kamarádů na farní chaloupce ve Valašské Bystřici. Zvou a těší se na Vás všichni tvůrci programu!!! 17
Maškarní ples 2011 Markéta Brožová
V sobotu 19. února se ve Fokusu uskutečnil maškarní ples. Tentokrát se nesl v duchu mořeplavby, pirátského přepadení a vodních hrátek „na sucho“. Krom dvou pirátů, kteří celým odpolednem provázeli, se mezi maskami objevila spousta námořníků, mořských a vodních víl, vodníků a vodníčků všech velikostí, žabiček, princezen, Červených karkulek, kovbojů a mnoho dalších. Zúčastnila se také Šmoulí rodinka i s Taťkou Šmoulou (rodičem), což všichni přítomní obzvláště ocenili v divácké anketě o Nejsympatičtější masku. Vyhráli krásnou perníkovou chaloupku. Dále proběhla soutěž o nejlepší masku, kterou určila porota složená z hostů: novojičínského děkana o.Peroutky, kaplana o.Zeliny a starosty města p. Gelnara. Do jejich odborného oka jim nejvíce padla malá čarodějnice… Maškarák se vyvedl, dokonce se pirátským moderátorům podařilo strhnout i rodiče, kteří po přemlouvání přijali pozvání na taneční parket a zatrsali si na „Gotťáka“ ☺. Zvláštní radost nám udělaly obyvatelky Azylového domu v Novém Jičíně, které od organizátorů přijaly V.I.P. vstupenky a ochotně přivedly své děti. Ty měly připravené moc pěkné masky (které byly dokonce porotou oceněné jako jedny z nejlepších!). Na závěr se losovala obligátní bohatá tombola, kterou částečně sponzorovali naší kněží z Nového a Starého Jičína a občanské sdružení Bludička. Všem, kteří se na přípravě programu, občerstvení, hudby, výzdoby, tomboly a všeho dalšího podíleli patří dík. A vám, kteří jste jej letos promeškali, přikládáme alespoň pár momentek…
18
Velikonoce 2011 ZELENÝ ČTVRTEK 21.4 mše sv. na památku Poslední večeře a adorace v Getsemanské zahradě 16.30 hod. Šenov (mše sv. bez adorace) 18.00 hod. Nový Jičín, 18.00 hod. Kunín VELKÝ PÁTEK 22.4 den přísného postu, den umučení a smrti P. Ježíše farní kostel v NJ otevřen od 12.00 hod. k modlitbě 15.00 hod. pobožnost Křížové cesty farní k. v NJ a první den novény k Božímu milosrdenství 18.00 hod. velkopáteční obřady Nový Jičín, po obřadech bude otevřen v noci a během zítřejšího sobotního dne k tiché adoraci v B. hrobě farní kostel v NJ - prosíme o službu v Božím hrobě – rozpis na stolečku ve farním kostele, 17.15 hod. pobožnost Křížové cesty v Kuníně, 18.00 hod. velkopáteční obřady Kunín Sbírka u Božího hrobu z pátku na sobotu na opravy chrámů ve Svaté zemi BÍLÁ SOBOTA 23.4 den modliteb u Božího hrobu a přípravy na vzkříšení ,8.00 hod. druhý den novény k Božímu milosrdenství – farní kostel, od 12.00 hodin tichá adorace u Božího hrobu v Kuníně, 20.00 hod. velikonoční vigilie v Novém Jičíně se křty dospělých, 20.00 hod. velikonoční vigilie v Kuníně NEDĚLE 24.4 slavnost ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ – Hod Boží velikonoční mše sv. 7.30, 10.00 farní kostel N. Jičín, 18.30 Španěl. kaple, 8.45 Kunín, 10.15 Šenov. Při mší sv. se budou dávat krabičky postní almužny pod oltář. Při mších sv. se budou žehnat velikonoční pokrmy. Sbírka z této slavnosti bude na potřeby kněžského semináře v Olomouci PONDĚLÍ 25.4 pondělí velikonočního oktávu- mše sv. 7.30 farní kostel, 8.45 Kunín, 10.15 Šenov, 18.30 hod. Španěl. kaple. Mše sv. v 10.00 hod. ve farním kostele v N. Jičíně nebude, místo ní bude mše sv. v 10.00 v Žilině.
Příležitost k sv. zpovědi před Velikonocemi: středa 13.4 od 6.15 do konce mše sv. farní kostel NJ a večer od 17.00 do 17.50 Španělská kaple čtvrtek 14.4 od 6.15 hod. do konce mše sv. farní kostel NJ, od 16.15 do 16.50 hod. Kunín, od 17.00 do 17.50 hod. Španěl. kaple pátek 15.4 od 6.15 do 7.30 hod – farní kostel NJ a od 16.00 – do konce mše sv. f. kostel NJ sobota 16.4 od 6.15 do konce mše sv. farní k., 7.15-7.50 Žilina neděle 17.4 pouze při dopoledních bohoslužbách v N. Jičíně, během mše sv. v Kuníně a večer od 17.00 do 18.20 ve Španěl. kapli pondělí 18.4 od 6.15 do konce mše sv. farní kostel NJ, 17.00 do 17.50 v Nejsv. Trojici úterý 19.4 od 6.15 do konce mše sv. farní k. NJ, 17.00 do 17.50 ve Španěl. kapli středa 20.4 od 6.15 hod. do konce mše sv. farní k. NJ, 17.00 do 17.50 ve Šp.kapli Na Zelený čtvrtek 21.4 nebude příležitost k sv. zpovědi. Na Velký pátek 22.4 bude příležitost k sv. zpovědi, od 14.00 do 16.00 hodin ve farním k. NJ Na Bílou sobotu 23.4 nebude příležitost k sv. zpovědi. V neděli a v pondělí velikonoční se zpovídá při dopoledních bohoslužbách a před večerní mši sv. Sv. smíření neodkládejte až na poslední dny před Velikonocemi!!! Na Zelený čtvrtek od 8.00 hod. ráno. bude velký úklid farního kostela. Prosíme o dobrovolníky. 19
z naší knihovny... Marie Šindlářová
Časopis Rodinný život a co o něm (ne) víte... Vydavatelem je Centrum pro rodinný život v Olomouci.
Časopis je orientován na rodinu a rodinný život ve všech jeho podobách a projevech, radostech nebo starostech všedních i svátečních dnů. Zaměřuje se na problematiku výchovy dětí, vztahy mezi manžely, na duchovní život rodiny, život v neúplné rodině, seniorský věk apod. - není to tedy zdaleka jen čtení pro rodiny s malými dětmi, jak si mnozí myslí – naopak je určený každému, kdo v rodině žije nebo kdo se zabývá problematikou rodinného života. Vychází pětkrát ročně a kromě půjčení ve farní knihovně si můžete jedno číslo objednat poštou na ukázku.
ve zkratce z farností... Co jsme prožili
25.2 se uskutečnil děkanátní benefiční ples pro mládež v Katolickém domě v Lubině 27.2. vyšla ze Španělské kaple pěší etapovitá pouť na Velehrad 28.2. v rámci Křesťanské akademi měl v N.Jičíně přednášku Dr.Pacner, vyučující na teologické fakultě, o Písmu sv. Po svatopostní dobu probíhala v našich farnostech aktivita Postní almužna 1.4 při mši sv. ve farním kostele11 dětí slíbilo Ježíši, že se dobře připraví na první sv. přijímání, na které se připravují od minulé středy 2.4 při mši sv. přijalo přes 60 nemocných a starších sv. pomazání nemocných ve farním kostele a 31.3 také v kostele v Kuníně - 8 věřících a Šenově
Co nás čeká
23.4 - o velikonoční vigilii přijmou sv. křtu a poprvé se setkají se svátostným Spasitele čtyři katechumeni 7.5. bude n děkanátní pouť do Frýdku za nová duchovní povolání a obnovu rodin 7.5. se rovněž uskuteční pěší možnost děkanátní poutě od P.Marie Příborské k P.Marii Frýdecké. 13-15.5 budou mít ministranti minivikend na téma Rok sv. křtu na poutním místě Provodov 22.5 při mši sv. v 10.30 hod. přijmou děti, které se připravují první sv. přijímání 4.6 se uskuteční pouť na Turzovku 26.6 odpoledne se uskuteční farní den u příležitosti 75. narozenin a 50 let kněžství (zlaté jubileum) o. Michala ve Španělské kapli
...zamyšlení na závěr. „Musí snad Tvůj Syn vykonat ještě něco, aby Ti vyhověl? Nevykonal už všechno?“ Sv.Terezie od Ježíše, Cesta k dokonalosti