Farní občasník Časopis farního společenství v Otrokovicích a Pohořelicích
Číslo 6, ročník XVII.
neděle 29. 10. 2006
Na dušičky vzpomínejme... podzimním čase, kdy se příroda barví do krásných barev jakoby rozstříknutých z malířské palety, vzpomíná církev v druhém listopadovém dnu na všechny věrné zemřelé. Tedy na ty, kteří náš předešli na věčnost a o nichž věříme či doufáme, že skrze milosrdenství a lásku Boží došli spásy, ale ještě očišťují svou duši v očistci, aby před Majestát Boží mohla vstoupit jejich duše absolutně čistá, bez jakýchkoli dluhů, bez jakékoli poskvrny. Zkrátit tento očistcový čas zemřelých mohou věřící svými modlitbami při návštěvě hřbitova především ve dnech od 1. do 9. listopadu. Využijme tedy dušičkového času a k věnečkům, kyticím a svícím, které položíme na hroby, přidejme také upřímnou modlitbu s prosbou o věčné odpočinutí v Pánu. Neboť všechny duše, kterým pomůžeme – i ty, na něž nikdo nepamatuje – „budou na nás vzpomínat, až my budem umírat!“. Může být pro nás věřící radostí, že i naše občanská společnost si v tentýž den připomíná „Památku zesnulých“. Ona skutečně pochází z křesťanských tradic a je dobře, že lidé všech vyznání a i bez vyznání, přicházejí s úctou a
V
vzpomínkou za svými zemřelými – a možná, že i z leckterých rtů zazní: „snad se ještě někdy setkáme“. A až se my v onen dušičkový podvečer budeme navracet z rozzářeného hřbitova, kéž nás provází – alespoň v duchu – melodie i slova naší krásné písně dušičkové: Matičko Kristova, klíčnice nebe, za duše v očistci prosíme tebe; přiveď je z očistce k novému žití, ať světlo věčné jim v nebesích svítí. A. Orlita
1
Poutě a zájezdy Jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Polsku zvané Kalwarie Zebrzydowska (v r. 1999 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO v Polsku) bylo naším druhým zastavením. Jde o nejrozsáhlejší kalvárii tvořenou 41 kaplemi a rozprostírající se na okolních kopcích. Toto unikátní seskupení budov a malých objektů svým rozmístěním kopíruje topografii Jeruzaléma. Historie tohoto místa je spjata se založením místního kláštera. Stavba, která dala impuls k vybudování celé křížové cesty dle vzoru kalvárie v Jeruzalémě i kláštera, vznikla díky Mikolaju Zebrzydowskemu (vévodu krakovskému) na počátku 17. stol. – ten nechal pod vrcholem hory Žad postavit nejprve kapli Ukřižování Ježíše Krista dle sádrového modelu jeruzalémské kaple Svatého kříže. Postupně zde vznikl úžasný architektonický komplex. Klášterní komplex obklopuje tzv. Poutní park, což je rozlehlé území s řadou kaplí a kostelů. Mnoho kilometrů cest a lesních chodníků tu spojuje jednotlivá zastavení několika křížových cest. Na trasách zbožných cest kolem Kalwarie je postaveno více než 40 objektů – nejen kaple a kostely. Najdeme tu také Svaté schody či Andělský most, kamenný most na Cedronu, usnadňující poutníkům přechod řeky. Např. Andělský most – cesta Pána Ježíše představuje 28 zastavení u 24 objektů. Cesta Matky Boží má 24 zastavení. Z toho je 10 míst společných s Cestou Pána
Poutní zájezd do Krakowa – Lagiewnik
D
ne 16. září 2006 jsme uskutečnili spolu s farníky z Pohořelic poutní zájezd do Polska. Navštívili jsme rodiště zesnulého papeže Jana Pavla II. – Wadowice, kde nás čekala prohlídka jeho rodného domu. Ve třípokojovém bytě, v 1. poschodí, ke kterému vede schodiště s pavlačí, je umístěna expozice ze života sv. Otce od jeho počátku. Okno do papežovy duše nám více otevřely rozličné exponáty. Některé z nich hovořily o tom, jak vášnivý fotbalista, lyžař, horolezec i vodák Karol Wojtyla byl. To dokladovaly vystavené dva páry lyží s vázáním Kandahar, lyžařské přezkáče , kajakářské pádlo, plavecká čepice, sportovní oděv, foto fotbalové jedenáctky apod. O výborném prospěchu Karolka svědčila vysvědčení. Ve vitrínách byly umístěny např. Wojtylova první papežská klerika z bílého hedvábí, první papežské mokasíny, růžence aj. Ve Wadowicích jsme navštívili baziliku Navštívení Panny Marie, kde byl sv. Otec pokřtěn. Bazilika má 3 boční kaple (kaple sv. Rodiny, kaple Ukřižování a kaple sv. Kříže). V kapli sv. Rodiny je umístěna památná křtitelnice s pozlaceným víkem. Na zdi visí obraz maminky Emilie W. s malým Karolkem v náručí. Stropní malby znázorňují biblické výjevy a obrazy světců.
2
Ježíše a 11 dalších míst je určeno jen pro tuto trasu. Biblickou krajinu připomínají místa zvaná Olivová hora, Golgota, Hora Sinaj. Hlavním cílem naší cesty byla krakovská čtvrt Lagiewniki s prohlídkou Sanktuaria Božího milosrdenství. V areálu je vystavěn klášter kongregace sester Božího milosrdenství, kaple s obrazem Milosrdného Ježíše s relikviemi sv. Faustyny, dům duchovních, (s pokoji pro poutníky, jídelnou, konferenčním sálem, poradnami), aula J.P.II., adorační kaple s neustále vystavenou Nejsvětější Svátostí, dolní část baziliky s pěti kaplemi, vyhlídková věž, prodejní pasáž atd. Stavba baziliky (posvěcené J.P. II, v r. 2002) je moderní, nepůsobí rušivě vůči svému okolí. Interiér zaujme svou prostorností a množstvím světla proudícího velkými okny dovnitř. Obětní stůl je o několik stupňů výše na úrovní chrámové podlahy z bílého mramoru.
Na čelní stěně za oltářem je umístěn obraz Ježíše, z jehož srdce tryskají prameny očišťující a posvěcující Lásky, dopadající na model Země, v němž je umístěn svatostánek. Okolo něj se obepíná řezba znázorněná jako ohnutá pod návalem křížů, jako bídná metafora člověka vzmáhajícího se z vlastní nemoci a hříchu, jenž může najít uspokojení jen u Milosrdného Ježíše. Celá kompozice s bílým pozadím je krásná a velmi působivá svou jednoduchostí. Bazilika se skládá ze dvou kostelů – horního (zde se nachází obraz Milosrdného Ježíše) a dolního (kde je vystavěná kaple zasvěcená sv. Faustyně a 4 kaple boční, v nichž probíhá liturgie v různých jazycích). V klášterní kapli se lze zastavit u ostatků sv. Faustyny, která část života prožila ve zdejším klášteře, kde také zemřela. I zde je umístěn obraz Milosrdného Ježíše). - nf -
Zájezd chrámového sboru
ním kláštera Josefem II., pobytem ČSLA v období socialismu, ideologií rozhodujících orgánů či záměry při komerčním využití současné doby (plán výstavby rozsáhlého aquaparku). Z různých stran je podporována veškerá snaha o ochranu před znehodnocením s cílem zachování uměleckohistorické hodnoty kláštera i nadnárodního významu v rámci středoevropského kontextu. Ve Vranově n. Dyjí jsme si krátce prohlédli kostel Nanebevzetí Panny Marie a vyslechli výklad o jeho historii. V Bítově nás čekal oběd a kratinký náhled do kostela sv. Václava. Další zastávkou byla obec Oslnovice, kde jsme navštívili překrásnou kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, postavenou v r. 1915 v Brně. Do r. 1969 stála na Králově poli, poté byla převe-
P
oslední srpnovou sobotu jsme se rozjeli směr: Znojmo – Louka, Vranov n. Dyjí, Bítov, Oslnovice, Jaroměřice n. Rokytnou, Příbram. Naší první zastávkou byl klášter premonstrátů v Louce u Znojma vyznačující se kulturní, historickou i památkovou hodnotou. Mši svatou jsme společně slavili v chrámu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava. Zde působící o. Jeroným nás seznámil s historií a současností kláštera a provedl nás klášterním kostelem, ochozy, kaplí opata a románskou kryptou. Historie, prameny a současná podoba louckého kláštera zdůrazňují potřebu splatit dluh této významné památce, která byla v minulých letech ohrožena rozsáhlou devastací započatou zruše-
¯
3
zena a počátkem 90. let znovu postavena v Oslnovicích. Na stěnách vynikaly malby významného malíře Jano Kőhlera. Z archívních materiálů je možno spatřit malby J. Kőhlera v bývalé klášterní kapli v sousedních Napajedlích. V Jaroměřicích n. Rokytnou jsme uskutečnili prohlídku barokního zámku, který je zasvěcen nejen architektuře, malířství, sochařství, divadlu, ale také hudbě. Za zmínku stojí poznání jedn o h o z původních majitelů zámku Jana Adama u Questenberku, který se při své návštěvě Versailles Ludvíka XIV. plně řídil přesvědčením, že zájem o architekturu, výtvarné umění, divadlo a operu jsou významnou složkou životního stylu správného dvořana a proto v Jaroměřicích existoval hraběcí herecký i pěvecký sbor. Významný podíl na tehdejším jaroměřickém hudebním dění měl František Václav Míča, který v r. 1729 z podnětu hraběte napsal vlastní operu, která se v r. 1730 stala vůbec první českou operou. Na bohatou hudební tradici Jaroměřic navazuje pořádání hudebníc h slavností v historických prostorách zámeckého areálu. Největší událostí Jaroměřic je každoroční konání Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského. Romantické prostředí vytváří zámecká zahrada francouzského stylu bohatě sochařsky vyzdobená, dekorovaná kamennými lavicemi. Po prohlídce zámku se někteří z nás zúčastnili prohlídky překrásného barokního chrámu sv. Markéty, který je spjat se zámkem. Těm, kdo navštívili Jablonné v Podještědí, se evokovala při prvním pohledu na chrám stavba baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy, jejímž navrhovatelem je taktéž archi-
tekt Jan Lukáš von Hildebrandt, protagonista zaalpské barokní architektury u nás. Veškerá fresková výzdoba chrámu je vedena myšlenkou apoteózy sv. Markéty, patronky kostela, jejíž postava vznášející se na jasném oblaku do nebe je vyobrazena nad vítězným obloukem. Prohlídky dne jsme zakončili v kapli sv. Floriána a Panny Marie v obci Příbram. Architektonické řešení stavby znázorňuje archu Noemovu. Jak víme, jméno Noe značí „odpočinutí“, resp. touhu člověka po odpočinutí, které Noe nalezl v osobním společenství s Bohem. Archa je krásným obrazem spasení, které Bůh dnes nabízí každému člověku v Ježíši Kristu. Dveře na straně symbolizují pokání k Bohu a víru v Ježíše Krista jako jediná cesta k záchraně. Okno směřující nahoru poukazuje na spasený lid, který má světlo shůry, smí patřit nahoru a očekávat Božího Syna z nebe. Komůrky a připravená potrava hovoří o lásce a péči nebeského Otce o všechny, kteří mu patří. Během výkladu jsme mohli obdivovat chloubu zdejších farníků – betlém dovezený přímo z Betléma. Tuto vzácnou kuriozitu tvořilo 27 vyřezávaných figurek z cedrového dřeva. Ve chvíli, kdy z ruky do ruky putovala figurka narozeného Spasitele, nebylo těžké si uvědomit, jak blízko je Ježíš k a ž d é m u z nás; osobně, bez rozdílu nabízí člověku svou otevřenou náruč plnou všeobjímající, nezměrné a bezpodmínečné lásky.Tak jako jsme dnes poznávali a vnímali krásu děl stavitelů, malířů, řezbářů a dalších umělců, i Ježíš touží, abychom stále více poznávali veškerá díla Jeho rukou, S(t)vořitele samotného. -nf-
¯
¯
4
závaný oltář mistra Pavla z Levoče. Nad městem se zvedá Levočský vrch s největším poutním místem na Slovensku – bazilikou Minor, zasvěcenou Navštívení Panny Marie, kde pro nás sloužili mši sv. novokněz Pavel z Halenkovic a otec Viliam. Večer jsme dojeli do obce Husák, rodiště otce Viliama, kde nás čekalo příjemné přivítání, bohatá večeře a dobré ubytování v rodinách. V pátek k večeru jsme dojeli do Tjačiva, kde už v pavilonu probíhala večerní pobožnost s krásnými zpěvy kněží. Na ubytování jsme jeli do rodin do vesnice vzdálené 25 km. Naši hostitelé se nám snažili poskytnout to nejlepší, co měli, i když tamější život není zrovna jednoduchý. V sobotu dopoledne jsme ještě stihli výlet do Solotvina, do solných dolů s prohlídkou za plného provozu. V blízkosti dolů je solné jezero s vodou jak v Mrtvém moři. Pouť v Tjačivu Pouť začala ve 14 hodin slavnostním zahájením, potom představením 6ti přítomných národností: Ukrajinců, Rumunů, Maďarů, Slováků, Poláků a nás Čechů (bylo zde 9 autobusů z ČR) písněmi a mluveným slovem, následoval Akatist-mariánská pobožnost, rozjímavý růženec a další modlitby. Mše svatá byla odsloužena podle řeckokatolické liturgie za účasti mnoha kněží – hlavní celebrant byl Vladyka Milan Šášik, CM, apoštolský administrátor Mukačevské eparchie, přijímání bylo podobojí. Počasí nám přálo, pod stro-
Pouť národů a národností
O
tec Vilém z Napajedel, který pochází z východního Slovenska, uspořádal 5tidenní zájezd autobusem do Tjačiva na Pouť národů a národnostních a náboženských menšin. Cílem poutě bylo vz áj em né poznávání a obohacení se duchovním dědictvím Východu a Západu. Město Tjačiv leží asi 140 km jihovýchodně od Užhorodu na hranici s Rumunskem a žijí tam Ukrajinci, menšiny Rumunů, Maďarů a Romů. Pouť organizoval misionář otec Petr Krenický, který působí v tomto kraji už 12 roků a zažil v horách ve vesnici Usť Čorná (asi 65 km od Tjačiva k horám) v roce 1998 záplavy, které zničily všechno. Tehdy se spojil s OstravskoOpavskou charitou a dalšími sponzory na Moravě a v Čechách a od té doby opravil v Usť Čornej školu, kostel, z kláštera vybudoval domov pro seniory, který hodlá dále rozšířit, zprostředkoval adopci dětí z chudých rodin a plánuje další zvelebování tohoto chudého, zapomenutého kraje. Postavení římsko-katolické a řecko-katolické a dalších menšinových církví vůči pravoslavné církvi tam je dost svízelné. Právě před 3 měsíci katolíkům zabrali v Tjačivu kostel, a tak se pro pouť musel postavit pavilon a lavice v parku. Cestování Cesta autobusem z Napajedel byla dlouhá. Vyjeli jsme ve čtvrtek 13.7. ráno a zastávka byla až v Levoči, kde jsme navštívili v kostele známý vyře-
5
my jsme upřímně prožívali všechny obřady a modlitby až do 8 večer. V neděli jsme jeli do hor do Usť Čorné prohlédnout si dílo otce Petra. Po horské vycházce jsme se vraceli zpět na Slovensko. Na hranici jsme museli dlouho čekat, až si tam pro nás přijel pan farář z Jenkovic, kde jsme měli
spát ve spacáku na faře. Po snídani jsme se, plni nádherných dojmů, posíleni ve víře a s předsevzetím také pomáhat, vrátili v pondělí večer domů. Obdivujeme, co misionář Petr Krenický s pomocí Boží vykonal, co ještě plánuje, a jak dobré a obětavé pomocníky i našel. L. Kubová
Střípky z minulosti Další z nových rubrik Farního občasníku bude přinášet drobná ohlédnutí do dávné i nedávné historie naší farnosti. Objevíte-li zejména vy starší nějakou svoji vzpomínku na život farnosti, na kostel, kněze, kteří zde působili, nenechte si ji pro sebe. Rádi si ji přečtou i ostatní.
N
a začátku zimy v roce 1985 byly potíže v zásobování s uhlím. Chladná farní budova a dva kněží v ní ubytovaní vyvolaly potřebu něco udělat s vytápěním. Nejlepším řešením se jevila plynofikace. Hlavní řád plynovodu vede parčíkem kousek před farou, ale na druhé straně silnice. Ta byla nově vyasfaltovaná a její povrch se nesměl porušit. Stavební byrokracie v Otrokovicích měla za totality dost jednoduchá pravidla. Rozhodoval předseda stavebního odboru, tehdy jím byl pan Banný. Musíme spravedlivě přiznat, že křesťanům býval příznivě nakloněn a k přípojce dal souhlas slovy:"Udělejte to potichu a rychle". Sehnat brigádníky nebyl tehdy žádný problém. Příkop pro odbočku z hlavního potrubí byl proto vykopán opravdu za velmi krátkou dobu z obou stran cesty, i když u vlastní budovy měl značnou hloubku. Zbýval úsek pod silnicí a tady pomohli farníci zaměstnaní u Pozemních staveb. Sjednali, trochu načerno, zařízení zvané "krtek", kterým se protlačují průchodky pod zemí. Podle informací, jak se později ukázalo málo spolehlivých, v dané
hloubce neměla být uložena žádná vedení a tak se akce rozběhla v noci ze soboty na neděli. Odhad hloubky byl však nepřesný a milý krtek se naplno trefil do hlavního vodovodního řádu o průměru 500 mm. Bylo již mrazivé nedělní ráno a tak nebylo snadné zařídit zastavení vývěru vody. Její proud v krátké době zaplavil celou cestu a stékal dále až pod náměstí, kde u autobusové zastávky vytvořil nevídanou ledovou skluzavku. Velká část Otrokovic zůstala bez dodávky vody a náhodným kolemjdoucím se naskytl zajímavý pohled na skupinu mužů ve svátečním oblečení, jak zrovna přicházeli do kostela, kteří sbíječkou a krumpáči ve lm i usilo vně rozbíj eli t u "nedotknutelnou" asfaltovou vozovku, aby se svářeči mohli dostat k potrubí a záplatovat poruchu. Konec, jak dosvědčuje plynoměr umístěný na farní budově, byl úspěšný. A farníkům, očekávajícím velký průšvih, přinesla úlevu i tichý smích kolující zpráva, že vedoucí stavebního úřadu akci zhodnotil lakonickými slovy: "Tož, moc potichu to nebylo". (Dědek)
6
Pohořelice ve stínu Podhradí
P
rvní kolonisté se usadili v podhůří Vizovických vrchů po r. 1150. Do tohoto období lze klást vznik Pohořelic. Samotný název nám prozrazuje způsob vzniku této lokality – kolonisté získali „pohořením“ nebo-li vypálením lesního porostu potřebný prostor. Když se v r. 1255 připomíná Holáč z Pohořelic jako držitel vsi, byl již celý proces vzniku završen. Podhradí stávalo v malebném údolí pod dnešními Pohořelicemi. První písemná zmínka o něm pochází z r. 1350, kdy Herbort z Podhradí předal svůj majetek synu Zdislavovi. Vesnice v údolí vznikla později, v době tzv. německé kolonizace, kterou klademe do 13. století. O převaze německého živlu při vzniku Podhradí svědčí německé jméno Herbort. Pohořelice jsou starší osadou, Podhradí vzniklo později. Obě vsi tu ještě před pěti staletími stávaly v blízkém sousedství, jejich obyvatelé se potkávali ve farním kostele sv. Jiljí v Podhradí, odváděli desátky podhradskému faráři a společně sloužili témuž pánu, který jim vládl z podhradské tvrze. Podhradí bylo v historických pramenech uváděno vždy na prvním místě, Pohořelice pravidelně až za ním. Podhradská tvrz byla kamennou stavbou podkovovitého půdorysu pravděpodobně s nízkou věží a malým nádvořím, na jižní straně uzavřeným hradbou. Hluboký vnitřní příkop, val a mělký vnější příkop chránily sídlo před útočníky. V blízkosti tvrze lze předpokládat nevelké předhradí. Přestože šlechta asi v polovině 15. století opustila své sídlo v Podhradí, byla tvrz dlouhá desetiletí obývána. Farní kostel sv. Jiljí stěží mohl stát na místě dnešní hřbitovní kaple. Toto místo, jak víme, není pro zděné ani
dřevěné stavby vhodné. Místní svatyni je třeba hledat v sousedství dnešního hřbitova. Kněžskou službu zde vykonávali dva duchovní – farář a vikář. Mezi lety 1353-1363 sloužil mše v kapli na tvrzi místní plebán Petr. Polohu ani podobu farní budovy neznáme, byla však obsazována ještě dlouho po zániku vesnice. V 15. století vykonávali duchovní správu husitští duchovní a v nekatolických rukou zůstal kostel sv. Jiljí až do Bílé hory. Příčinou velikosti a významu Podhradí bylo prosperující zemědělství a řemeslo a obchod s ním související. Vesnice byla spojena stezkami s osadami okolními i se vzdálenějšími místy. Koncem 14. století se dohodl Mikšík z Malenovic, pán na Podhradí, se svým sousedem, majitelem Prosenic (Prosinek) ohledně cesty, vedoucí z Prosenic do Podhradí. Pohlédnemeli na mapu, vidíme, jak je výhodné cestovat z údolí Moravy a Dřevnice do Uherského Brodu právě našim krajem. Můžeme předpokládat i cestu z Podhradí do Šarova, tehdy významné osady s farním kostelem a tvrzí. Život v Podhradí citelně narušily válečné události let 1468-1474 (českouherská válka). Podhradští páni si místo tvrze nechali upravit k bydlení dům snad v blízkosti zdejšího dvora. Přesnější informace o osudech v Podhradí během válečných let nemáme, proto nelze hovořit o jeho zániku; archeologické nálezy naopak potvrzují osídlení ještě v 16. století. Po r. 1500 však majitelé panství užívali k bydlení jiný objekt než kamennou tvrz či dům – tvrz v Pohořelicích. Síť starých středověkých komunikací ztrácela v průběhu 16. století na významu a to přispělo k hospodářskému úpadku a zániku Podhradí.
7
Farní zprávy své síly při brigádách a organizaci stavby, se podařilo oproti nejnižšímu firemnímu rozpočtu, který byl k dispozici, ušetřit přibližně 100 000 Kč. Současné výdaje činí přibližně 150 000,- Kč a zbývá dodělat oplechování horní části zdi. Všem zasloužilým vyjadřuji upřímné Pán Bůh zaplať.
Poděkování
M
ilí farníci! Rád bych poděkoval všem, kteří se podíleli na výstavbě zdi za farním kostelem. Firmám byly zadány jen dílčí práce a zbývající práce, organizace a nákup materiálu se podařilo zajistit svépomocí. Díky tomu a všem, kdo obětovali svůj čas a
V neděli 5. listopadu se konají dušičkové pobožnosti na hřbitově: Kvítkovicích - asi v 1515 hod po příjezdu autobusu. Pohořelice – po mši sv., která je u sv. Jiljí v 9 hod. V dušičkovém týdnu od 1. do 8. listopadu je možno získat pro duše v očistci plnomocné odpustky. Tři obvyklé podmínky jsou přijmout v ten den sv. přijímání, být po zpovědi v milosti posvěcující a pomodlit se na úmysl sv. Otce. K tomu 1. a 2. listopadu patří návštěva kostela s modlitbou Páně a Vyznání víry, nebo 1. – 8. listopadu návštěva hřbitova s modlitbou za zemřelé.
Slavnost všech svatých a památka zesnulých
V
e středu 1. listopadu je doporučený zasvěcený svátek „Slavnost všech svatých“. Bohoslužby: Otrokovice – 18 hod. Pohořelice – 18 hod. Komárov – v předvečer 31.10. v 17 hod. Ve čtvrtek 2. listopadu je Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Bohoslužby: Otrokovice – 18 hod. Pohořelice – 16 hod. u sv. Jiljí Kvítkovice – 19 hod.
lová, Jakub Pražan a Věra Matulíková Sanace manželství: David Chrenko a Lenka roz. Javoříková Poslední rozloučení: Hedvika Fišerová František Martinek Růžena Ondráčková ———— Pohořelice Svatby: Erik Janota a Markéta Maňásková Poslední rozloučení: František Zapletal – Oldřichovice
Křty, svatby a pohřby (za posledních dva měsíce) Otrokovice Křty: David Kadlečík, Petr Kocháň, Nela Vrbíková, Barbora Mikalová Julie Anna Babíková, Tomáš Vykydal Svatby: Zdeněk Janota a Alena Pospíšilová, Michal Žitný a Jarmila Patáková, Radek Ďuriš a Daniela Plšková, Lukáš Hradil a Iveta Šimonová, Jindřich Hrabinec a Simona Janečková, Marek Polešovský a Romana Kolářová, Vladimír Dolanský a Hana Lindnerová, Boris Kotek a Veronika Nečeka-
8
Aktuálně z porady pastorační a ekonomické rady 2.10.2006 1. Přečten dopis farníků s výzvou zvážit nutnost postavení skladu pro lešení v prostorách za kostelem, kde má vzniknout hřiště pro mládež naší farnosti. 2. Prostor k vyjádření členů rady i hostů – diskuze 3. Návrh řešení – pan Čech nabídl řešení uskladnit lešení ve stodole pana Lacigy v Kvítkovicích, 4. Přehodnocení – bude postaven menší sklad na konstrukci lešení používaného v kostele, sekačku, a jiné drobné nářadí. 5. Otec Josef seznám il čle ny s poselstvím arcibiskupa J. Graubnera. 6. Ubytování bohoslovců ze Slovenska v rodinách - zajištění programu 7. Příprava biřmovanců začne v pátek 20.10. 2006.
8. Adorace z pátku bude přesunuta na neděli v 19.00 hodin. 9. Projednán kalendář farních akcí. 16.10. hovory na téma víry s otcem R. Pokrywkou 22.10. 2006 – v 1500 hodin požehnání a beseda o TV NOE 4.11.2006 – děkanátní turnaj ve volejbale 5.11.2006 - dušičková pobožnost na hřbitově 13.11.2006 –pořádá Charita oslavu k sv. Anežce – v 16,30 mše svatá 18.11.2006 – setkání schol - v 9.00 hodin zahájení mši sv. v kostele sv. Vojtěcha 26.11. 2006 – na slavnost Krista Krále ve 14. 00 hodin představení o Aničce Zelíkové 28.12.2006 – čtvrtek, vánoční koncert pod vedením pana Zimáka
Drazí farníci, „účastníci zájezdu“, prostým slovem DĚKUJI chci všem účastníkům pouti do Sanktuária Božího Milosrdenství (16.09.2006) vyjádřit vděčnost za správný průběh po stránce organizační a především za vzájemné duchovní obohacení. P. Robert Pokrywka PS: Na pouť jste museli „uškubnout“ ze svého domácího rozpočtu, a proto považuji za slušnost ukázat rozpočet. 45 osob po 400 Kč činí 18000. Cesta – 15000; dar ve Wadovicích – 1000; dar v Kalvárii Zebřidovské – 1000; Krakov – Lagievniky – 1000.
Kdy vyjde další Farní občasník? Další číslo (vánoční) Farního občasníku vyjde v neděli 17. prosince 2006. Jeho uzávěrka bude 3. prosince 2006. Redakce děkuje všem autorům příspěvků v tomto čísle a již teď se těší na další články, názory a náměty. Můžete je v písemné podobě předat komukoli z členů redakce. Ušetříte nám mnoho práce, jestliže text zašlete v elektronické podobě na adresu
[email protected].
9
Pozvánka do farní knihovny
D
nes zveme do knihovny dětské čtenáře. Co myslíte, děti, dá se změnit minulost? Je možné odpustit druhým lidem? Mohou se z nepřátel stát blízcí kamarádi? Na tyto otázky Vám dá odpověď příběh, odehrávající se v krásné alpské přírodě, kde se setkáte s vánoční hvězdou, koťátkem Vločkou, i záhadným starcem hor. Ale to ostatní už nebudu prozrazovat, to všechno Vám poví kniha „Poklady pod sněhem.“ Můžete ji číst s maminkou, tatínkem, nebo s bráškou či sestřičkou.
V knihovně nejsou jen knihy vážné, ale i knihy veselé. Při čtení např. knížečky „Perličky z dětské hlavičky“ se určitě zasmějete a pobavíte celou rodinu. Moc rády Vás u nás v knihovně přivítáme a nabídneme další krásné knihy. Vaše knihovnice
Jedna z vánočních perliček: „Prskali jsme smíchy, protože tátovi ani jedna prskavka neprskala a on se proto zlobil“.
Ptáme se kněze Možná byste se rádi na něco zeptali našeho kněze, ale nemáte tu odvahu nebo nevíte, jak se s ním setkat. Pak můžete využít nové pravidelné rubriky našeho občasníku Ptáme se kněze. Můžete klást otázky vztahující se k liturgii, kostelu, farnosti, církvi i k osobě kněze samotného. Otázky zasílejte na e-mailovou adresu
[email protected]. ři mši svaté, před ní i po ní, prochází před oltářem mnoho lidí. Někteří před oltářem pokleknou, jiní se zastaví nebo se ukloní, jiní prostě jen přejdou. Jak je to správně?
P
je vhodné nejdříve si ověřit, kde svítí věčné světlo, protože svatostánek může být stranou nebo i v boční kapli. U svatostánku poklekáme dále pokaždé, když kolem procházíme, a u oltáře, kde svatostánek není nebo je prázdný, se pouze ukláníme. Někteří liturgové však uvádějí, že při mši svaté je v centru pozornosti oltář, před nímž se pouze ukláníme, takže když někdo přechází během bohoslužeb presbytářem, prokazuje úctu u oltáře úklonou, i když je zde také svatostánek. Praxe je tedy různá a rozhodující je, abychom tím, jak poklekáme nebo se ukláníme, vyjádřili svůj vztah k našemu Spasiteli.
V chrámovém prostoru se rozlišuje úcta Kristu přítomnému ve Svátosti oltářní, která se prokazuje pokleknutím, a úcta k Ježíšově oběti přinášené na obětním stole – oltáři, která se prokazuje úklonou. Jakmile se ocitneme v kostele nebo z něj odcházíme, je vhodné pokleknout směrem ke svatostánku, což se často v kostelech kryje i s oltářem. V neznámém kostele
10
Akce dětí a mládeže poločase špatně a co bychom měli změnit! A také to po přestávce bylo na našem výkonu velmi znát. Začali jsme tlačit na pilu a protihráči nevěděli, kam dřív skočit. Po urputném boji jsme přesto prohráli 3:2 (Wendy a Ševec). Šance na vyrovnání byly, ale…..(Vymlouvat se na vnější vlivy nebudeme, prostě máme levé nohy)J Na jaře jim to však vrátíme!!!!!! Čambe Poznámka „kouče“: Přes mé rady a možná navzdory jim hráli naši fotbalisté v druhém poločase báječný a pohledný fotbal oceňovaný i hulínskou lavičkou a kořeněný góly. Jen levé nohy určitě nemají, mají i ty pravé. Dokázali, že to umí roztočit nejen kolem oltáře, ale i na fotbalovém hřišti.
Hulínská výzva
S
raz všech velkých fotbalistů (Samko, Žán, Raf, Vojta Č., Ševec, Jirka A., Kovic, Wendy, Stenly, Mira Š., Paja M. a Čambus) byl v 15:00 h na náměstí. Odtud jsme vyjeli směr Hulín. Po pár minutách jízdy jsme se octnuli na místě, kde byl domluven fotbalový zápas. Mezi prvními, kdo nás uvítal, byl místní otec Janko Čukáš. Výkop do prvního poločasu byl naplánován na 16:00 h. Ještě než začal fotbalový zápas, přijel nás povzbuzovat náš otec Josef Zelinka. Mezi další naše fanoušky patřili také Renča Miklová, Silva Odstrčilíková a také velký cyklista pan Ludvík, který za námi přijel z Otrokovic na kole.J První poločas jsme prohráli 3:0 a vypadali j sme tzv. „na ručník“!! O přestávc e nám sdělil náš „kouč“ (pan Ludvík), co bylo v prvním
hatě stačila Podzámecká zahrada. – Houpačky, klec s paviány, stromy a kameny pro lezení a skotačení jako stvořené… prostě ráj pro hravou zvěř. A tak jsme nemohly jinak a po vyrábění svíček a večerní stezce odvahy jsme se u táboráku slavnostně přejmenovaly z Kuřátek na Opičky. Nutno podotknout, že stezku odvahy nakonec absolvovali všichni, včetně otce Janka :-) Poslední den po mši svaté a maratonu na vlak jsme se rozloučily s Hulínem a ujížděly směr domov. Bylo nám spolu dobře a už teď se těšíme na další akci! jedna z Opic
Jak se z Kuřátek staly Opičky - aneb Expedice „Hulín 2006“
B
ylo nebylo, jednoho dne si vedoucí Kuřátek řekly, že jejich svěřenkyně jsou už dost velké na to, aby zvládly i nějakou tu víkendovku. A tak se 15. září vydalo 12 Kuřat do Hulína, aby prožily svou první pořádnou akci. V pátek večer jsme se cítily jako doma, protože stejně jako u nás, i v Hulíně mají dětské mše svaté a ještě k tomu s naším známým otcem Jankem. Ten nás při mši hned zapojil a to jak při kázání, tak i nesením obětních darů. Tamní schola čítá sice jen 4 členky, ale zpívání se jim opravdu povedlo. V sobotu jsme vyrazily do Kroměříže. V plánu bylo víc věcí, ale nám bo-
11
Noční výsadek pohledem účastníků
Noční výsadek pohledem vedoucí
V
pátek 15. září 2006 se na vlakovém nádraží v Otrokovicích sešli všichni ti, kteří chtěli zažít pořádné noční dobrodružství. V 7 hodin večer se po skupinkách vyráželo do neznáma a nikdo netušil, kde naše cesta skončí. Po cestě jsme museli vyřešit pár zprvu nevyřešitelných šifer, ale nakonec jsme všechny zvládli a bez nehod dorazili do cíle. Naše cesta trvala 6 hodin a 20 minut a skončila na Žlutavské sokolovně. Unavení, ale spokojení jsme ulehli do spacáků. O půl osmé ráno jsme vstali a čekalo nás vyhodnocení. K našemu velkému překvapení jsme vyhráli a jako cenu si odnesli meloun. Po cestě jsme ho s chutí snědli a plni krásných zážitků dorazili domů. Helča
dyž Lesy ČR napajedelským organizátorům nepovolili výsadek v temným nočních lesích, museli se všichni spokojit s náhradní variantou – po cestách a silnicích, kde husté lesní porosty opravdu nepotkáte. A že jsme se několik hodin potulovali po Otrokovicích nakonec stejně nikomu moc nevadilo… Když je dobrá skupinka a dobrá nálada v ní, je úspěch každé akce zaručen! A že se výsadku zúčastnilo o hodně míň skupinek, než se předpokládalo? Nevadí, aspoň jsem měli větší šanci vyhrát J Tak snad brzo na další noční akci… A díky všem, kteří se zúčastnili! Bára
řetí ročník přehlídky skupin hrajících moderní křesťanskou muziku proběhl ve Zlíně před kostelem Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jižních Svazích 29.9. – 1.10. V pátek všechno začalo večerní mší svatou a koncertem slovenských Kapucínů a Stanleyho. Druhý den se představily další kapely z České Republiky a Slovenska a svým koncertem festival zakončily Brněnské Mošny. Z Otrokovic na festival vyrazila také skupinka nadšenců, kteří si program perfektně užili. Však posuďte sami z ohlasů některých z nich: Eliška: Na Festivalu pod věží jsem
byla poprvé a jsem moc ráda, že jsem si na něj udělala čas. Složení hudebních skupin bylo dostatečně různorodé, takže každý si mohl najít "to svoje". Mezi mé favority patří Boží šramot, Bétel, Kapucíni a Stanley, Mrrk a Mošny. Organizátorům patří určitě velké dík za bezproblémový průběh a kvalitní program. Těším se na další ročník, kterého se doufám zúčastníme v ještě hojnějším počtu:-) Liduš: Bylo to moc fajn - páteční večer i celá festivalová sobota. Když k nádhernému zážitku z hudby přidám ještě skvělý pocit z času stráveného s bezva děckama a hřejivé podzimní sluníčko - no, nemohla jsem víkend
K
T
12
strávit líp! Danča: Neměla jsem s podobnými festivaly zkušenost, ale úplně mě nadchl. Oceňuju, kolik dobrovolníků všech věkových kategorií se zapojilo do přípravy a realizace celé akce. Atmosféra přátelská, určitě k tomu přispělo i krásné slunečné počasí. Příští rok neváhám a jedu zase. Snad opět zazní pařby od Božího šramotu, Třetího poločasu, apod. Parádní akce.
Romča: Bylo to super, nejvíc se mi líbil Boží šramot a Richard Čanaky. Příště určitě pojedu zas! Áňa: Já jsem se nejvíc těšila na Bétel, Alibabu a Richarda Čanakyho, ale mile mě překvapili taky Kapucíni a Boží šramot, které jsem dřív neznala. S naší otrokovickou bandou jsme si navíc užili hodně srandy, takže příště pojeďte určitě s námi!
Letní tábor - kluci Popis tábora kluků vznikl ze zápisků jednotlivých účastníků. Jazyková korektorka si docela mákla... Pro neznalé je připojen překladový slovník, aby si mohli vyhledat jim neznámé výrazy. ŘÍJEZD - sobota: Po nalodění všech věcí do našeho kosmického plavidla jsme dostali ve starém kostele požehnání od otce na cestu i na celý tábor. Po nouzovém přistání jsme se přepravili na nějakou louku se známkami lidské civilizace a poté se vybalili, povečeřeli a šli k ohni, kde jsme si my famulové vysvětlovali pravidla táborové hry. 1. DEN - neděle: Šli jsme do kostela (no, i když se někomu nechtělo vstávat, ale lákavá představa toho, že uslyšíme číst čtení kostelníka, nás táhla kupředu). Po návratu z kostela jsme si zahráli spoustu zajímavých her. Jakožto správní křesťané jsme celou neděli nic nedělali, až večer se šlo k táboráku a četl se horor, po kterém se polovině lidí nechtělo jít samotným do stanu….(A pak že jsou kluci odvážní J)! 2. DEN - pondělí: Ráno jsme se všichni krásně obudili a šli plnit úkoly a zvelebovat tábor. Po obědě jsme si zahráli táborovku a přijel otec Josef. Na večer jsme šli k táboráku a hráli noční hru, do které se zapojil i otec Josef. Po hře nastal čas pro chrupáning.
P
13
Překladový slovník Kosmické plavidlo: Autobus se stal naším plavidlem Nějaká louka se známkami lidské civilizace: Náš stanový tábor Famulové: Název rasy, do které jsme se na 14 dní převtělili Mutant: Obluda schovávající se ve velkém bludišti Štubáci: Kapela, která se složila na tábor (Raf, Jirka V., Samko…apod.) a vydávala i pro mě zcela zajímavé zvuky J Chrupáning: Šlo se spát Matka: Přístroj, který nám sděloval různé postřehy, zadával úkoly a informace o pobytu na planetě Škvorské lodě: 2 jehlany, které byly obaleny papírem a do nichž se následně famulové poslepu strefovali přes zídku. Žán: Honza Žalčík Gamesy: hry Hihiena: Hygiena Pitris: Honza Jurygáček Čambus: Tomáš Čambala Famule, nezlob se: Hra na způsob člověče, nezlob se Harvestery: Velké lodě, ve kterých se chránili famulové před meteority a škodlivými plyny. Flákárna: Užívání si volna a nic nedělání Špeky: špekáčky Fofry: rychlost
3. DEN - úterý: Ráno pracovaly služby, pak následoval oběd. Odpoledne jsme hráli 2 etapovky - „mutanta“ a ještě jednu, na kterou si už nějak nemohu vzpomenout. No a také jsme se vydali na mši svatou. Hlavně „mutant“ byl dobrý. Vedoucí vytvořili v lese velké bludiště, které mělo jeden vchod a jeden východ. My jsme se snažili projít bludiště bez toho, aby nás mutant našel a chytil. Přiznám se, že při téhle hře jsem měl skoro plné gatě, protože setkání s obludou nebylo vůbec příjemné a hezké! Večer jsme šli k táboráčku... 4. DEN - středa: Den proběhl takto: Brzký budíček, protože jsme šli na brigádu do Kaménky, kde má základnu asociace TOM. Po urputné práci jsme se vydali koupat do místního Blatatonu…..hm… tedy Balatónu, kde je víc bahna než vody J. Následovala cesta do tábora, kde na naše hladové krky čekala chutná večeře! 5. DEN - čtvrtek: Vstávali jsme brzo, protože se Čambus domluvil se šéfem Kaménky na sprchování teplou vodou! A pak že se kluci neradi umývají a nedodržují hygienu J. Inak klasika: hry + táborák a špeky. 6. DEN - pátek: Skoro jako každý jiný den... Až na premiéru kapely Štubáci. Na nástupu nám zadala Matka za úkol postavit 2 jehlany (škvorské lodě), které jsme použili při odpolední táborové hře. Po odehrání hry jsme se jen flákali J. Večer následoval oheň a ty další věci jako „hihiena“. 7. DEN - sobota: Začátek dne začal po půlnoci únosem Pitrisa. Asi po 2 a
půl hodinovém hledání a létání po lese jsme ho konečně vysvobodili a mohli si jít lehnout. Budíček byl posunut na 10:00, protože všichni do jednoho byli utahaní jak psi. Po obědě a po poledním klidu začali gamesy. 8. DEN - neděle: V tento den měly holky naplánovaný přepad - asi kolem půl 3 ráno začaly „ječet“ na celý tábor!!! Za takovéhle ječení by se nemusely stydět ani sirény, které se spouští každou první středu v měsíci J. Po mši se hrály Čambusovy gamesy s holkama. Třeba v lese jsme měli rozprostřené talířky, ve kterých byla nalitá voda + nějaký ten hnus jako sůl, cukr…tfuj L. Po odjezdu holek byla až do konce dne vyhlášena regenerace! 9. DEN - pondělí: Vedoucí dne byl Žán. Ráno opět pracovaly služby, odpoledne proběhla etapovka „ f am ul e , ne z l o b se“ (Famulové museli projít přes 5 stanovišť, než se dostali do cíle. Vše probíhalo celkem dobře až do poslední kontroly, kdy jsme házeli mincí - buď jdu přímo do cíle, nebo rovnou až na start, že Čambusu L). Večer jsme zakončili táborákem a pak etapovkou Harvestery. Jednalo se o hru v lese, kdy jsme za svitu baterky připevněné na lodi sbíraly obalené šišky v alobale, ztvárňující meteority. 10. DEN - úterý: Vedoucí dne byl Štěpa. Dělali jsme kůly na postele pro příští léta na táborech. Večer byl vyhlášen lov bobříka odvahy, při kterém skoro i ti největší drsňáci chodili po dvou lidech! Ale musím přiznat, že tohle byla jedna z nejtvrdších stezek, jaké jsem kdy zažil!!!
14
11. DEN - středa: Tento den jsme šli ráno na výlet, a to každá skupinka jiným směrem. Po dni plném zážitků jsme se srazili a přenocovali blízko Oder, kde jsme si udělali špeky a zazpívali si pár písní. Prostě den flákárna J. 12. DEN - čtvrtek: Ráno jsme se probudili a šli se okoupat na Vítovku, ale ještě před tím jsme si tam zahráli další prima táborovku. Dozvěděli jsme se, že naše famulská Matka ztratila pár součástí a my je musíme vybojovat zpět od lidské populace, která hlídá el. obvody... Poté jsme došli do tábora, kde nás čekal otec Robert, který nám odsloužil mši svatou. Následoval táborák a spánek.
13. DEN - pátek: Tento den byl pohodový. Finišovala táborová hra a už se uklízel tábor před odjezdem domů, ale jinak jsme tento den parádně zakončili velkým táborákem a žranicí. Na slavnostní zakončení dorazila i rodinka Ovčačíkova a pak už to začalo! Grilování kuřat uprostřed tábora, opékání špeků, pití kofoly a jezení různých dalších dobrot se táhlo až do 12 hodin, někdo zůstal i déle... 14. DEN - sobota: Ráno nastaly fofry s úklidem, ale nakonec se to všechno stihlo a mohli jsme odjet domů vlakem. Po pár hodinách už nás na nádraží netrpělivě čekali s otevřenou náručí rodiče a rozešli jsme se do svých domovů.
Pro zasmání n Modlitba před jídlem: Pane Bože, požehnej nám tento řízek a dej chléb těm, kteří ho nemají. n Rodina se vrací z nedělní mše a otec kritizuje: „Ten farář není žádný kazatel. Varhaník taky nic moc, a zpěváci – škoda mluvit! Syn mu na to odpoví : „Ale tati, co chceš? Za těch dvacet korun to ještě ušlo.“
15
Pro děti
Úkoly: 1. Pojmenuj kontinenty označené čísly a vybarvi je misijními barvami 2. Doplň k obrázkům příslušná čísla (podle místa původu). 3. Sepiš seznam, co z tvého jídla, oblečení a jiných věcí se k nám dováží z cizích zemí a co bys jinak neměl(a). Co naopak máme všichni společné? FARNÍ OBČASNÍK vychází příležitostně. Zodpovídá římskokatolický farní úřad, kam také můžete posílat své příspěvky, návrhy i kritiku. Určeno pro vnitřní potřebu. Neprodejné! Redakce si vyhrazuje právo na úpravu a krácení textů. Řídí redakční rada: P. Mgr. Josef Zelinka, Pavel Ludvík, Pavel Rafaja. Adresa redakce : Duchovní služba, nám. 3. května 166, 765 02 Otrokovice (577 922 337, e-mail:
[email protected], internet: www.otrokovice.farnost.cz)
16
