Faktory ovlivňující průběh odborné praxe studentů oboru Všeobecná sestra. Marie Nedbálková

Faktory ovlivňující průběh odborné praxe studentů oboru Všeobecná sestra

Marie Nedbálková

Bakalářská práce 2011

ABSTRAKT Cílem bakalářské práce v teoretické části je seznámit s organizací studia bakalářského oboru Všeobecná sestra, a to především odborné praxe. Teoretická část obsahuje vysvětlení pojmů z oblasti zvoleného tématu. Popisuje rovněž faktory, které mohou ovlivňovat průběh odborné praxe z hlediska působení studentem, mentorem a učením v pracovním prostředí. Kvalitativní průzkum praktické části formou dotazníkového šetření mezi studenty druhého a třetího ročníku prezenční formy bakalářského studijního programu oboru Všeobecná sestra zjišťuje názory respondentů na odbornou praxi, vliv vybraných faktorů na průběh odborné praxe, vliv zúčastněných osob na studenta a sebehodnocení studenta ve vztahu k odborné praxi. Výsledky průzkumu poukazují na protektivní faktory a nedostatky při průběhu praxe, které mohou ovlivňovat výslednou kvalitu učení v klinickém prostředí. Součástí práce je doporučení na zlepšení průběhu odborné praxe, určené sestrám, studentům a pacientům. Klíčová slova: Všeobecná sestra, ovlivňující faktory, mentor, odborná praxe, student, učení.

ABSTRACT The objective of the bachelor´s degree thesis in its theoretical part is to get acquainted with the organization of the bachelor´s study program of General Nurse, above all practical training. The theoretical part involves definition of terms in the field of the selected subject. It also describes factors which can influence the course of the practical training from the point of view of a student, lecturer and studying in working environment. The qualitative research in the practical part, which was carried out through a questionnaire among the first-year and second-year students of the full-time bachelor´s study program of General Nurse, finds out the respondents´ view of the practical training, the impact of selected factors on the course of the practical training, the impact of involved people on a student and a student´s self-evaluation in respect of the practical training. The research results advert to protective factors and shortcomings during the practical training which can affect the final quality of study in clinical environment. A recommendation focused on nurses, students and patients how to improve the practical training is a part of the work. Keywords: General nurse, influencing factors, mentor, practical training, student, studying.

Děkuji paní Mgr. Anně Krátké, Ph.D., za kvalitní pedagogickou činnost a cenné rady během celého studia a zejména za odborné vedení mé bakalářské práce. Děkuji také paní Mgr. Markétě Blažkové za pomoc při distribuci dotazníků a respondentům za čas věnovaný vyplnění dotazníku.

„Vzdělání není pouhým nashromážděním jednotlivých vědomostí, jako těstem není mouka, voda, sůl, kvasnice atd. dohromady naházené.“ T. G. Masaryk (Myšlenky do kapsy, 1993, s. 29)

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 11 I

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 12

1

HISTORIE ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V OŠETŘOVATELSTVÍ ............ 13

2

1.1

OŠETŘOVATELSKÉ VZDĚLÁVÁNÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH .......................................... 13

1.2

VZDĚLÁVÁNÍ SESTER PO ROCE 1989 ..................................................................... 15

BAKALÁŘSKÁ FORMA STUDIA OŠETŘOVATELSTVÍ ............................... 17 2.1

PROFIL ABSOLVENTA BAKALÁŘSKÉHO STUDIA V OBORU VŠEOBECNÁ SESTRA ..... 17

2.2

NÁPLŇ STUDIJNÍHO PROGRAMU OŠETŘOVATELSTVÍ, OBOR VŠEOBECNÁ SESTRA ................................................................................................................. 17 2.2.1 Struktura studijní náplně oboru Všeobecná sestra ....................................... 18 2.2.2 Podmínky a studijní povinnosti .................................................................... 18 2.3 ODBORNÁ PRAXE ................................................................................................. 19 2.3.1 Pojetí ............................................................................................................ 19 2.3.2 Cíle odborné praxe ....................................................................................... 20 2.3.3 Příprava odborné praxe ................................................................................ 20 2.3.4 Povinnosti a práva studentů ......................................................................... 22 2.3.5 Vedení odborné praxe .................................................................................. 22 2.3.6 Průběh odborné praxe................................................................................... 24 2.3.7 Ukončení odborné praxe .............................................................................. 24 3 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PRŮBĚH ODBORNÉ PRAXE............................... 26 3.1

UČÍCÍ SE SUBJEKT ................................................................................................. 26

3.2

VYUČUJÍCÍ SUBJEKT ............................................................................................. 27

3.3

UČENÍ................................................................................................................... 27

II

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 30

4

METODIKA PRÁCE ............................................................................................... 31 4.1

CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE .................................................................................... 31

4.2 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ................................................................................... 31 4.2.1 Charakteristika zkoumaného vzorku ............................................................ 31 4.2.2 Metoda práce ................................................................................................ 32 4.2.3 Charakteristika položek v dotazníku ............................................................ 32 4.2.4 Organizace šetření ........................................................................................ 33 4.2.5 Zpracování získaných dat ............................................................................. 33 5 VÝSLEDKY PRŮZKUMU - DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ................................. 34 6

DISKUZE .................................................................................................................. 68

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 73 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .............................................................................. 75 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ..................................................... 79

SEZNAM GRAFŮ ............................................................................................................. 80 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 81 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 82

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií

11

ÚVOD Během výkonu svého povolání jsem se setkala s mnoha studentkami a studenty při plnění odborné praxe. Myslím, že možnost vést některé z nich jako mentor, byla právě tou zkušeností, která mě přivedla k rozhodnutí zaměřit svoji bakalářskou práci na téma věnující se odborným praxím studentů. Studenti, přicházející na odbornou praxi jsou vlastně mými/ našimi budoucími kolegy a je tedy v našem zájmu, abychom je co nejkvalitněji připravili na výkon jejich povolání. Pracuji jako sestra od roku 1991, a povolání, které jsem si jako třináctiletá zvolila, mám dodnes ráda, i přes některé obtíže, ať personálního či technického charakteru, které naše profese občas přináší. Myslím, že vztah, který jsem k tomuto povolání našla je zásluha učitelek ze zdravotnické školy, ale i personálu na odděleních, kam jsem docházela na praxi. Výčet by samozřejmě nebyl úplný, bez těch nejdůležitějších, a to pacientů. Ti všichni se účastnili mého vzdělávání a přípravy na povolání sestry. A ti všichni ovlivnili nejen mě samotnou, ale i to, jaké to na praxi bylo, jestli jsem si z pracovního dne odnesla kvalitní, dobrou či trpkou zkušenost. Současná kvalifikační příprava sester se přesunula ze středních škol na školy vysoké a na Vyšší odborné školy zdravotnické. Průzkum v rámci mé bakalářské práce je zaměřen na faktory ovlivňující průběh odborné praxe studentů oboru Všeobecná sestra, připravující se v prezenční formě bakalářského studia. Vysokoškolské vzdělávání se od středoškolského odlišuje, již například z pohledu odborných praxí, kdy je student na pracovišti bez učitele, který sice provádí supervizi, ale samotné výuce není přítomen. Dalo by se říct, že student je na praxi „vydán na milost či nemilost“ pracoviště. Nebo to tak není? Jak průběh odborné praxe ovlivní sám student? A co my sestry a ostatní zdravotnický personál? Předáváme kvalitně jen to nejlepší, co je v nás? A stojí o to student vůbec? Co vnímá student na praxi pozitivně a co negativně? Ovlivňuje pacient průběh praxe studentů? Otázek je samozřejmě mnohem více a jedna rozvíjí druhou. Charakter mé práce nedovoluje zkoumat všechny možné činitele ovlivňující odbornou praxi, proto jsou vybrány stěžejní, které vyplynuly ze studia tohoto tématu před započetím psaní této práce.


I. TEORETICKÁ ČÁST

12


1

13

HISTORIE ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V OŠETŘOVATELSTVÍ

S péčí o člověka se v historii setkáváme již v předkřesťanských kulturách (Kutnohorská, 2010). Hovoříme o tzv. neprofesionálním ošetřovatelství, které je historicky nejdelším obdobím. S příchodem křesťanství se rozvíjí charitativní ošetřovatelství, které se orientuje na péči o specifické skupiny lidí, v tomto období jsou zakládány mnišské řády, kláštery a útulky, špitály a nemocnice. Charitativní ošetřovatelství ovlivnilo vývoj a zaměření ošetřovatelského vzdělání na několik století a působí i v současnosti (Farkašová, 2005). S pokrokem medicíny vznikají nové, další požadavky na znalosti a dovednosti sester, a tím i na jejich odborné vyškolení. Zakladatelkou první školy, která připravovala speciálně budoucí učitelky sester je Florence Nightingalová,1 vnímající ošetřovatelské povolání jako umění spojovat vzdělanost s vnímavostí pro nemocného (Pacovský, 1975). O profesionálním ošetřovatelství se začíná hovořit právě od období reformace ošetřovatelství, o které se F. Nightingalová zasloužila (Farkašová, 2005).

1.1 Ošetřovatelské vzdělávání v Českých zemích Nejstarší zmínka o ošetřovatelském vzdělávání na území českých zemí je z roku 1620, kdy v Praze, Na Františku, při otevřené nemocnici Milosrdných bratří bylo novicům poskytováno vzdělání v opatrovnické činnosti (Kutnohorská, 2010). V roce 1874 byla v Praze úsilím Ženského výrobního spolku českého a Spolku lékařů českých založena První česká ošetřovatelská škola. Absolventky pracovaly jako ošetřovatelky v domácnosti, pro nemocniční službu byly sestry vychovávány až do roku 1916 formou vyučení v nemocnicích (Pacovský, 1975). V roce 1881 činnost této školy skončila, ale po jejím vzoru byla založena ošetřovatelská škola ve Vídni. V devadesátých letech 19. století školí soukromě prof. MUDr. Bohumil Eiselt skupinu sester na své interní klinice. Dostalo se jim výborného teoretického i praktického vzdělání (Kutnohorská, 2010), které ocenilo i zahraničí.

1

Florence Nightingalová (1820-1910) – anglická ošetřovatelka, zakladatelka moderního ošetřovatelství.


14

V roce 1914 vydalo rakouské Ministerstvo vnitra nařízení, které určovalo vzdělávání ošetřovatelek ve dvouletých ošetřovatelských školách (Farkašová, 2005). Ve smyslu tohoto nařízení byla v roce 1916 otevřena Česká škola pro ošetřování nemocných při Všeobecné nemocnici v Praze2 (Kutnohorská, 2010). Koncepci teoretické i praktické výuky na této škole významně ovlivnili tři americké sestry,3 které si pozvala do Čech předsedkyně ČSČK paní Alice Masaryková4. Po miss Marion G. Parsons se stává ředitelkou školy Sylva Macharová, která mimo jiné zřídila pro žákyně školy, tzv. „školní stanice“ pro praktickou výuku. V roce 1931 přešla škola do státní správy a nesla název Česká státní ošetřovatelská škola (Kutnohorská, 2010). Po 2. Světové válce se naléhavě zvýšila potřeba kvalifikovaného ošetřovatelského personálu a síť státních škol se tak rychle rozšiřovala. Státní ošetřovatelské školy sloužily ke vzdělání sester pro vlastní ošetřovatelskou činnost, ale bylo třeba vyškolit také sestry pro vedoucí pozice. Pro tyto účely byla v roce 1946 otevřena dvouletá Vyšší ošetřovatelská škola, která dávala vzdělání pedagogické, a to pro učitelky na ošetřovatelských školách, dále připravovala vrchní sestry a také vzdělávala sestry pro terénní péči. Studium bylo možné po absolvování dvouleté ošetřovatelské školy a třech letech praxe (Kutnohorská, 2010). Po únoru 1948 byly zrušeny ošetřovatelské školy, zřízené z podnětu církve. Na základě zákona došlo také k vytvoření jednotného systému obecného a odborného vzdělávání. Vyšší sociálně zdravotní školy byly čtyřleté, pro druhou polovinu studia si studentky vybíraly specializaci například dětská sestra, zdravotní sestra, zubní laborant aj. 5 (Kutnohorská, 2010).

2

Ve stejném roce byla otevřena v Praze také německá ošetřovatelská škola (Kutnohorská, 2010).

3

Miss Marion G. Parsons, Miss A. M. Lentell a Miss B. Kacena.

4

A. Masaryková se podílela významně i na otevření Vyšší sociální školy v roce 1918, která v jednoletém

studiu připravovala sociálně orientované pracovníky a diplomované sestry pro práci v terénu (Kutnohorská, 2010). 5

Dvouleté ošetřovatelské školy patřily do roku 1950 pod Vyšší školy sociálně zdravotní (Kutnohorská,

2010).


15

Od roku 1951 se studium orientovalo na konkrétní studijní obor už od prvního ročníku a pro nedostatek sester bylo zkráceno na tři roky. V roce 1954 bylo znovu prodlouženo na čtyři roky a v roce 1956 bylo zavedeno i dvouleté pomaturitní studium (Farkašová, 2005). Kvalifikační vzdělávání středních zdravotnických pracovníků bylo soustředěno na úroveň středních škol a neexistovala žádná návaznost dalšího vzdělávání. Odezvou na vyřešení této situace bylo zahájení činnosti Střediska pro další vzdělávání Středních zdravotnických pracovníků v Brně, nabízející adekvátní možnosti sestrám kontinuálně rozvíjet jejich vědomosti a dovednosti v souladu s rychlým rozvojem nejen oboru ošetřovatelství, ale i oborů lékařských.6 V roce 1960 byl založen pětiletý program oboru ošetřovatelství v kombinaci s psychologií a později pedagogikou na Karlově Univerzitě. Studium bylo při zaměstnání, určeno pro sestry, které učily na Středních zdravotnických školách. V roce 1980 bylo zahájeno vysokoškolské denní studium pro sestry na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (Kutnohorská, 2010).

1.2 Vzdělávání sester po roce 1989 Devadesátá léta 20. století přinesla nejen přejmenování názvu oboru Zdravotní sestra na Všeobecná sestra, ale i další výrazné změny. Studium v tomto oboru na středních školách, které začalo v roce 1949, absolvovali v roce 2007 poslední studenti. V roce 1992 bylo zahájeno vysokoškolské studium oboru Všeobecná sestra na některých lékařských fakultách, v roce 1996 vznikly první Vyšší odborné školy zdravotnické, jejichž obsahová i formální stránka se blíží vysoké škole (Kutnohorská, 2010) a i v současné době připravují sestry pro výkon svého povolání. Střední zdravotnické školy nezanikly, ale dále se věnují přípravě zdravotnických pracovníků. Je možné studovat obor Zdravotnický asistent, čtyřleté maturitní studium nabízí i Zdravotnické lyceum, které je zaměřeno více všeobecně.

6

NCONZO: Stručná historie a vývoj Centra v datech [online]. [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW:

.


16

Nejradikálnější změna ve vzdělávání sester, přišla se vstupem České republiky do Evropské Unie, kdy byly přijaty tzv. regulační zákony. Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů7 zapracovává předpisy práva Evropského společenství a mimo jiné upravuje podmínky pro získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. Říká, že odbornou způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry je možné v současné době získat absolvováním nejméně tříletého akreditovaného zdravotnického bakalářského studijního oboru pro přípravu všeobecných sester a v oboru diplomovaná všeobecná sestra na Vyšších odborných školách zdravotnických či odborné školy či v bakalářském studijním programu.8 Programy musí respektovat vyhlášku MZ ČR č. 39/2005 Sb., která mimo jiné určuje, že tyto programy musí zahrnovat nejméně 3 roky studia, nejméně 4600 hodin teoretického a praktického vyučování, přičemž z toho nejméně 2300 hodin praktického vyučování.9 V oboru ošetřovatelství je možné získat vyšší stupně akademického vzdělání, a to magisterské a doktorské. Je to cesta k prohlubování vědomostí v oboru v souladu s rozvojem a vědeckými poznatky.10

7

Zákon o nelékařských zdravotnických povoláních.

8

Zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních [online]. [cit. 2011-02-19]. Dostupné z

WWW:http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411?PC_8411_p=5&PC_841 1_l=96/2004&PC_8411_ps=10#10821. 9

Vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získávání odborné

způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání [online]. [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: . 10

Věstník

MZČR

9/2004

[online].

[cit.

2011-02-19].

http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik_3648_1778_11.html

Dostupné

z

WWW:


2

17

BAKALÁŘSKÁ FORMA STUDIA OŠETŘOVATELSTVÍ

Bakalářský studijní program pro kvalifikační vzdělání Všeobecné sestry vznikl na základě požadavků pro zajištění kvalitních a efektivních zdravotnických služeb a vyplývá z role sestry. Vychází z Evropské strategie WHO pro vzdělávání regulovaných nelékařských profesí a absolventům umožňuje mimo jiné i volný pohyb na trhu práce v rámci EU.11

2.1 Profil absolventa bakalářského studia v oboru Všeobecná sestra Absolvent bakalářského studijního programu Všeobecná sestra získá profesní kvalifikaci Všeobecné sestry/Všeobecného ošetřovatele pro státní i nestátní zdravotnická a sociální zařízení, domácí a komunitní péči, je schopen pečovat o individuální potřeby jednotlivců, rodin a celé populace v širokém spektru činností a kompetencí. Získá oprávnění k registraci nebo jiné předepsané licenci k výkonu zdravotnického povolání ve státech EU.12 Výstupní znalosti a dovednosti jsou rozděleny na základní, specializované a vysoce specializované podle základních funkcí, které sestra plní. Činnost sestry, odpovídající za ošetřovatelskou péči zahrnuje péči o jedince všech věkových kategorií, o které je pečováno v nemocnicích nebo mimo ně a při akutních a chronických poruchách zdraví a při somatických a psychických potížích. 13

2.2 Náplň studijního programu Ošetřovatelství, obor Všeobecná sestra V současné době je standardní doba studia nejméně 3 roky a nejméně 4 600 hodin výuky, z toho 2300 hodin je věnováno praktickému vyučování.14Metodický pokyn MZČR

11

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií [online]. [cit. 2011-03-26]. Institut zdravotnických studií. Do-

stupné z WWW: . 12

13

Informace o přijímacím řízení (leták UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií). Metodický pokyn k vyhlášce č.39/2005 Sb. pro studijní obor všeobecná sestra [online]. [cit. 2011-03-25]

Dostupné z WWW: <www.mzcr.cz/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecna-sestra_2197_947_3.html>. 14

Metodický pokyn k vyhlášce č.39/2005 Sb. pro studijní obor všeobecná sestra [online]. [cit. 2011-03-25]

Dostupné z WWW: <www.mzcr.cz/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecna-sestra_2197_947_3.html>.


18

k vyhlášce 39/2005 Sb. doporučuje rozdělení předmětů na povinné, povinně volitelné a volitelné.15 2.2.1

Struktura studijní náplně oboru Všeobecná sestra

Sestává z praktické výuky16 a teoretické výuky, která poskytuje znalosti: 1. v oborech, které tvoří základ potřebný pro poskytování všeobecné ošetřovatelské péče, a to v anatomii, fyziologii, patologii, mikrobiologii (bakteriologie, virologie a parazitologie), biofyzice, biochemii, základech radiační ochrany, ochraně veřejného zdraví včetně epidemiologie, prevence nemocí, včasné diagnózy nemocí a zdravotní výchovy, ve farmakologii a základních znalostech zdravotnických prostředků, 2. v ošetřovatelství a klinických oborech, a to v historii, charakteru a etice ošetřovatelství, v obecných zásadách péče o zdraví, komunitní péči, ošetřovatelství ve vztahu k praktickému lékařství, k internímu lékařství, chirurgii, pediatrii, péči o matku a novorozence, gynekologii, psychiatrii, geriatrii, k intenzivní péči, dietetice a k transfuznímu lékařství, 3. v sociálních a dalších souvisejících oborech, a to v základech sociologie, základech obecné psychologie, v psychologii nemocných a vývojové psychologii, základech pedagogiky a edukace, právních předpisech ve vztahu k sociální problematice, základech informatiky, statistiky a metodologie vědeckého výzkumu.17

2.2.2

Podmínky a studijní povinnosti

Studijní řád a zkušební řád univerzity, stejně jako všechna doporučení a směrnice rektora upravují průběh studia, včetně způsobu hodnocení. Každý předmět je ohodnocen určitým

15

Takto jsou rozděleny předměty například i na FHS, UTB ve Zlíně.

16

Podrobněji viz část 2.3. Odborná praxe.

17


způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání [online]. [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: .


19

počtem kreditů18, ty získá student po jeho absolvování, splněním všech podmínek, předepsaných katedrou. Podmínkou pro pokračování do dalšího studijního roku je získání určitého počtu kreditů v předepsané skladbě (Jarošová, 2006). Podmínkou uzavření studia je dosažení cílů studijního a vzdělávacího programu, získání předepsaného počtu kreditů v předepsané skladbě a splnění předepsaných studijních povinnosti do doby dané maximální možnou délkou studia. Vysokoškolské vzdělávání se ukončuje státní závěrečnou zkouškou, skládající se z obhajoby předložené bakalářské práce a ze zkoušky z předmětů ošetřovatelství (teorie ošetřovatelství, ošetřovatelský proces a potřeby člověka, multikulturní ošetřovatelství, výzkum v ošetřovatelství), ošetřovatelství v klinických oborech, humanitní vědy (psychologie, pedagogika, etika v ošetřovatelství).19

2.3 Odborná praxe Ve studijním programu Ošetřovatelství, obor Všeobecná sestra úzce navazuje univerzitní vzdělání a praxe. Velký důraz je kladen na kvalitu poznatků a dovedností osvojených v praxi, a proto 50 % výuky probíhá v klinických v podmínkách (Krátká, 2006). 2.3.1

Pojetí

Praxe se vyznačují tím, že probíhají mimo vysokou školu a zpravidla bez přímé přítomnosti vysokoškolského učitele. V průběhu praxe se student začlení do běžných pracovních úkolů v podmínkách a prostředí své budoucí profese, a dostává tak příležitost konfrontace své teoretické připravenosti s praktickou realitou profese (Vašutová, 2002). Praktické vyučování v klinickém prostředí je plněno formou blokové a individuální praxe. Během doby studia studenti dokumentují splnění určených ošetřovatelských aktivit do De-

18

Tento kreditový systém umožňuje i mobilitu studentů v rámci evropských vzdělávacích programů. (Krátká,

2006) 19




20

níku odborné praxe20. Je to jedna z podmínek získání zápočtu v jednotlivých semestrech a také zkoušky, která ve 3. ročníku letního semestru předmět ukončuje.21 2.3.2

Cíle odborné praxe

Cíle odborné praxe přesně definuje sylabus předmětu bloková praxe. Pro každý semestr a každý ročník jsou cíle určeny plánovitě, tak aby navazovaly na teoreticko - praktickou přípravu ve škole. Cíle odborné praxe zahrnují: 1. získání dovednosti potřebné pro plánování, poskytování a vyhodnocování zdravotní péče na základě získaných vědomostí a dovedností. Studující se učí být členem týmu, být vedoucím týmu, poskytovat informace, edukovat a provádět zdravotní výchovu jednotlivců i skupin a přebírat odpovědnost za poskytovanou zdravotní péči, 2. získání dovedností a znalostí v ošetřovatelství ve vztahu k praktickému lékařství a dalším lékařským oborům, zejména k internímu lékařství, chirurgii, péči o děti a pediatrii, péči o matku a novorozence, gynekologii, psychiatrii, péči o seniory a geriatrii, intenzivní péči a komunitní péči a dále dovednosti a znalosti umožňující podílet se na praktickém výcviku zdravotnických pracovníků a zkušenosti z práce s příslušníky jiných profesí ve zdravotnictví.22

2.3.3

Příprava odborné praxe

K zajištění cílů klinické praxe je potřeba týmové práce, a to studenta, ale i všech pracovníků klinického pracoviště, kteří se na odborné praxe podílejí. Z těchto důvodů je důležité

20

21

Deník odborné praxe je též nazýván jako Logbook či Záznamník výkonů. UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií [online]. 2010 [cit. 2011-03-26]. Deník odborné praxe BVS.

Dostupné z WWW: . 22




21

znát a respektovat jasně daná pravidla týkající se jednak kompetencí, ale také povinností zúčastněných stran (Vrublová, 2006). Při organizaci praxí je nezbytné dodržování vnitřních předpisů příslušné fakulty, která má vypracovány pokyny pro zajištění odborných praxí, týkající se například postupem při organizaci praxí, pravidly pro rozpis služeb či postupem studentů při plnění praxe. Je nutné respektovat i předpisy BOZP, platné legislativy ČR23 a etických standardů. Například na UTB ve Zlíně, Fakultě humanitních studií, samotná organizace spadá do kompetence ročníkového vyučujícího, který připraví plány, cíle a obsahovou náplň praxe v jednotlivých ročnících, a to v souladu s platnou legislativou. Provádí kontrolu studentů na pracovištích, supervize a hodnotí studenty. Spolupracuje dále s vedoucím oboru, proděkanem CŽV a praxí na fakultě, s vrchními sestrami a sestrami, které vedou praxe studentů.24 Dále pak organizačně zajišťuje praxi studentů ředitelkou pověřená osoba. Jednak odesílá zúčastněným stranám termíny, rozpisy praxe a počty studentů. Pro studenty, kteří mají povolenou individuální praxi ročníkovou vedoucí je osobou, které se předávají v týdenním předstihu potřebné dokumenty (Jedná se o Žádost o umožnění praxe/stáže, rozpis služeb a kontakt na vrchní sestru kde bude praxe probíhat).25 Ve smlouvě o zajištění praxí jsou ošetřeny nejen povinnosti školy, ale i povinnosti smluvního pracoviště, které musí umožnit plnění cílů praxe. Cílem všech je zabezpečit kvalitní průběh praxe, umožnit naplnění stanovených cílů a poskytovat si vzájemně zpětnou vazbu.

23

Zákon č. 96/2004 Sb., Vyhláška č. 55/2011 Sb., Vyhláška č. 195/2005 Sb. Vyhláška č. 39/2005 Sb., Zákon

č. 262/2006 Sb. a jiné. 24

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií [online]. [cit. 2011-03-26]. Deník odborné praxe BVS. Dostupné

z WWW: . 25

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií [online]. [cit. 2011-03-26]. Pokyn k organizaci praxí studentů na

Ústavu

ošetřovatelství.

Dostupné

http://web.fhs.utb.cz/cs/docs/Pokyn_k_organizaci_17_1_2011.pdf

z

WWW:

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 2.3.4

22

Povinnosti a práva studentů

Studenti v rámci konání ošetřovatelské praxe mají právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví, na informace o rizicích jejich práce a na informace o opatřeních na ochranu před jejich působením (Halmo, 2008, s. 20). Práva studentů na odborné praxi26 jsou stejně jako jiná práva jakousi pojistkou proti nespravedlnosti. Jsou formulována tak, aby studentovi byla umožněna kvalitní výuka za bezpečných podmínek. Vypracované povinnosti studentů,27 vztahující se k odborné praxi, obsahují pokyny a doporučení před odbornou praxí, řešení nestandardních událostí, informace pro průběh a ukončení odborných praxí. Dodržováním těchto povinností chrání studenti sebe, ale i pacienty, a respektování těchto pravidel vypovídá i o odpovědnosti, která je tolik důležitá v práci sestry. 2.3.5

Vedení odborné praxe

Odborná praxe probíhá v klinickém prostředí pracoviště bez přímého dohledu učitele vysoké školy. Na praxi jsou studenti vedeni sestrou, která přímo na daném pracovišti pracuje. Tyto sestry jsou nazývány jako sestry školitelky, pověřená osoba vedením praxe či mentor. Průcha (2008) definuje termín mentor takto: Mentor je osoba uvádějící do znalosti oboru prostřednictvím vedení v reálních situacích (Průcha, 2008, s. 120). Role sestry-mentorky předpokládá klinickou a pedagogickou připravenost k zodpovědnosti za klinický dohled nad studenty ošetřovatelství (Farkašová, 2005). A konkrétní požadavky na mentora jsou určeny takto: je odborník ve své praktické oblasti, dále musí projít náležitou přípravou na svou úlohu učitele, mentora a poskytovatele podpory studentům, i jako hodnotitele a udržuje si svoji klinickou způsobilost (Strategické dokumenty 2, 2002).

26

Ukázka Povinností a práv studentů UTB ve Zlíně, FHS, oboru Všeobecná sestra viz příloha P I.

27

Ukázka Povinností a práv studentů UTB ve Zlíně, FHS, oboru Všeobecná sestra viz příloha P I.


23

Požadavek na klinickou způsobilost je dán v zákoně, vyhláškou č. 55/2011 Sb., kde jsou určeny činnosti zdravotnického pracovníka týkající se vedení odborné praxe následovně: Mezi činnosti zdravotnického pracovníka s odbornou způsobilostí patří mimo jiné i podílení se na praktickém vyučování ve studijních oborech k získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání.28 Pojem pedagogická připravenost předpokládá alespoň minimální pedagogické znalosti či vzdělání, a proto sestra, která vede klinickou přípravu studenta na svém pracovišti, by měla být především vhodně zvolena a sama cítit kladný vztah k této roli sestry. Vzhledem k změně systému ve vzdělávání sester, ale také rozvoji ošetřovatelství, jsou v rámci celoživotního vzdělávání organizovány pro sestry studijní programy zaměřené na mentorství.29 Tento program má obeznámit s obsahem studijního programu a s procesy, aby mentor věděl, co má očekávat od studenta v různé fázi jeho vzdělávání (Vránová, 2006, s. 6). Příprava na mentorství by měla také zahrnovat způsobilost praktikovat ošetřovatelství založené na důkazech, tzv. evidence-based (Vránová, 2006). Počet studentů na jednoho mentora je stanoven podle typu pracoviště. Optimální je 1-3 dle provozu na standardní stanici (lůžkové nebo ambulantní) a 1-2 studenti na JIP/ARO a operační sál.30

28

Vyhláška č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků [online].

[cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: . 29

Například na FHS, UTB ve Zlíně proběhl program v roce 2006/2007 pod názvem: Speciální příprava men-

torů odborné praxe studentů. 30

Metodický

pokyn-všeobecná

sestra

[online].

[cit.

2011-03-25]

<www.mzcr.cz/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecna-sestra_2197_947_3.html>.

Dostupné

z

WWW:


24

Průběh odborné praxe

V den nástupu na odbornou praxi je student přidělen sestře nebo mentorce, pod jejímž vedením pracuje po celou dobu služby, a pokud je to možné i co nejvíce všech dalších služeb. Student musí vždy vědět, kdo je jeho dohled, pokud mu nebyl určen, požádá student staniční nebo vrchní sestru o nápravu, v případě problémů se obrátí na ročníkového vyučujícího. Student pracuje systémem ošetřovatelského procesu, plní úkoly dle logbooku, dle zadání a pokynů sestry, pod jejímž vedením pracuje. Členové ostatního zdravotnického týmu mohou tak činit jejím prostřednictvím.31 V prvních dnech si student a mentor stanoví plán aktivit a výukové cíle. V rámci stanovení těchto cílů je dobré, aby si určili, které činnosti má již student teoreticky zvládnuté a potřebuje je prakticky procvičit, které aktivity či zákroky potřebuje shlédnout, například pro získání představy o mezioborové spolupráci různých profesních skupin apod. V průběhu praxe student a mentor konzultuje plnění stanovených cílů a naplánovaných činností (Halmo, 2008). 2.3.7

Ukončení odborné praxe

V posledních dnech praxe zhodnotí mentor se studentem celý průběh praxe a splnění cílů (Halmo, 2008). Docházku, počty a typy procvičených ošetřovatelských činností si student zaznamenává a nechává potvrdit průběžně. K závěru praxe na konkrétním oddělení mentor či pověřená osoba vypracuje závěrečné hodnocení studenta. Mimo toto celkové hodnocení je student hodnocen i průběžně, jsou mu zdůrazněny klady i zápory (Krátká, 2006). Konkrétní podobu studijních povinností, ukončení odborné praxe vymezuje studijní program, studijní plán a zkušební řád konkrétní vysoké školy. Například na FHS, UTB ve Zlíně: splněním všech podmínek je za každý semestr udělen studentovi zápočet. Ve 3. ročníku letního semestru je po předchozím udělení zápočtu předmět ukončen zkouškou. Student

31

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií [online]. [cit. 2011-03-26]. Pokyn k organizaci praxí studentů na

Ústavu ošetřovatelství. Dostupné z WWW: http://web.fhs.utb.cz/cs/docs/Pokyn_k_organizaci_17_1_2011.pdf_


25

k zápočtu předkládá vyhotovený úkol zadaný pro konkrétní semestr, přehled splněných výkonů, potvrzení o splnění počtu hodin na pracovišti, včetně hodnocení z tohoto pracoviště a zprávu studenta o průběhu praxe, což je zhodnocení splnění cílů. Ve třetím ročníku letního semestru ještě výkaz individuální praxe podle pracovišť za každý akademický rok, včetně hodnocení a závěrečné zprávy o průběhu praxe.32

32


z WWW: .


3

26

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PRŮBĚH ODBORNÉ PRAXE

Z pohledu pedagogiky jde na odborné praxi o edukační proces, který probíhá v určitém, předem daném prostředí, čase, místu atd., jehož základní konstituenty tvoří: učící se subjekt, vyučující subjekt a učení (Průcha, 2002).

3.1 Učící se subjekt Ke studiu je uchazeč přijat až po úspěšném ukončení středoškolského vzdělání s maturitou, po zkoušce opravňující ke vstupu na vysokou školu, pokud splnil podmínky přijímacího řízení vysoké školy a jeho/její zdravotní stav splňuje kriteria, které jsou v souladu s platnými právními předpisy ČR.33 Mezinárodními kritérii pro kvalifikační přípravu sester je dáno, aby studenti byli do ošetřovatelských škol přijímáni od 18 let věku a po ukončeném středoškolském vzdělání (Jarošová, 2006). V období adolescence mladý člověk již objektivněji pohlíží na jednotlivé profese a dokáže lépe posoudit své vlastní osobní schopnosti a předpoklady pro další studium než v období puberty (Kuric, 2001), kdy si také někteří volí své povolání. Každý člověk je individualita, proto i student (alias učící se subjekt) může průběh odborné praxe ovlivňovat přes následující tři oblasti: Student jako osobnost, tj. individualita s danou psychosomatickou a sociální charakteristikou, s vyhraněnými zájmy a životními potřebami, s určitou strukturou postojů a hodnotových orientací, s ustalujícími se charakterovými vlastnostmi, s osobními problémy (Vašutová, 2002, s. 159). Student jako učící se jedinec, který má vzdělávací zájmy, motivaci k učení, intelektuální výbavu (Vašutová, 2002). Student jako klient, který je odběratelem výuky a předpokládá, že ho vysoká škola připraví pro výkon profese a znalostmi v oboru (Vašutová, 2002).


27

3.2 Vyučující subjekt Vyučujícím subjektem je osoba, která vede studenta na odborné praxi, mentor.34 Mentor ovlivňuje studenta a působí na jeho postoje k pracovním úkolům, je pro něj určitým vzorem a v období praxe pracovním partnerem. Způsob práce a komunikace mentora může pomocí senzomotorického učení ovlivňovat studenta a vést k vytváření postojů k práci, k úkolům, ke kolegům, k pacientům (Vrublová, 2006). Na většině pracovišť je mentor či pověřená setra, která odborně vede studenty na praxi v běžném pracovním zařazení. Znamená to, že plní roli sestry zároveň s rolí pedagoga, což na ni klade vyšší nároky než při běžné službě. Studenti si většinou uvědomují tento tlak, který působí na mentora a mnohdy sami nechtějí situaci dále ztěžovat. Na mentorovi však je, aby nabízel rovnováhu, podporu, přinášel výzvy a zpětnou vazbu, což umožní studentům cítit se užitečný na pracovišti, ale také aby rozvíjel jejich sebevědomí a způsobilost (West, 2008).

3.3 Učení Učení znamená získávání zkušeností, utváření a pozměňování jedince v průběhu života (Průcha, 2002, s. 76) a vede ke vzdělání, která je součástí socializace. Na socializaci se podílejí sociální skupiny, genová, dědičná a vrozená výbava jedince (Průcha, 2008). V souvislosti s učením na pracovišti je znám termín Workplace learning, který definovala v roce 2007 Karen Evansová. Prostředí pracoviště představuje komplex podmínek a okolností pro učení se a výkon práce, podmínek materiálních, sociálních i kulturních (Novotný, 2009). Co tedy může ovlivnit průběh odborné praxe studentů z pohledu učení, pracoviště a učení na pracovišti?

33

Metodický

pokyn-všeobecná

sestra

[online].

[cit.

2011-03-25]

Dostupné

z

WWW:

<www.mzcr.cz/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecna-sestra_2197_947_3.html>. 34

Bližším vysvětlením problematiky a pojmů z této oblasti se zabývá kapitola: 2.3.5. Vedení odborné praxe.


28

Práce - typ oddělení, zdravotní stav nemocných, počet zdravotnických pracovníků na pracovišti, na konkrétní službě, pracovní doba, pracovní tempo, přestávky, charakter práceadministrativa, pomocné práce, různé typy výkonů (Rozsypalová, 1981). Fyzikální, chemické, biologické, mikroklimatické podmínky - hlučnost, prostorové uspořádání a vybavení,35osvětlení, estetická úprava, větrání, teplota, vlhkost, zásobování vodou, prostory pro osobní hygienu, stravování, odpočinek, odkládání věcí aj., riziko ohrožení vlastního zdraví, dodržování BOZP…36 Sociální pracovní podmínky - úroveň spolupráce, jednání a vztahů mezi jednotlivci.37 A to na všech úrovních. Například student-sestra, student-lékař, student-pacient, studentstudent, sestra-lékař, sestra-pacient, nadřízený-podřízený...), úroveň znalostí, prestiž povolání sestry, charakterové vlastnosti jedinců a jiné. Faktory, napomáhající edukaci - zejména kompliance, motivace, připravenost být edukován a zpětná vazba (Závodná, 2005). Kuberová (2010) přidává ještě pohotovost, logicky sestavený edukační plán, možnost opakování, optimální prostor a čas. Lze zde zařadit i faktor připravenosti a úroveň znalostí a dovedností studenta z laboratorních podmínek školy. Tedy, zda přichází na praxi a má nacvičeny například výkony na simulátorech, ale i zda aplikuje poznatky z jiných oborů (například psychologie, etiky, pedagogiky apod). Ostatní - vše co ruší soustředěnost (například hluk), roli hraje i zodpovědnost zúčastněných stran, psychická zátěž, stres,38 apod.

35

36

V našem případě ošetřovací jednotky. Zákoník práce: Bezpečnost a ochrana zdraví při práci [online]. [cit. 2011-04-19]. Dostupné z WWW:

. 37

Hygiena práce: Ochrana zdraví před riziky pracovního prostředí [online]. [cit. 2011-04-19]. Dostupné z

WWW: . 38

Hygiena práce: Ochrana zdraví před riziky pracovního prostředí [online]. [cit. 2011-04-19]. Dostupné z

WWW: .


29

Vždycky, když dochází k učení na pracovišti, je toto učení nevyhnutelně, přímo či nepřímo, ovlivňováno tím, jak je pracovní život ve společnosti organizován a jak funguje (Illeris, 2004).


II. PRAKTICKÁ ČÁST

30


4

31

METODIKA PRÁCE

Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila typ kvalitativního šetření, které se mi jevilo vzhledem ke zkoumané problematice jako nejvhodnější. Tento typ výzkumu je ve své povaze orientovaný holisticky (Bártlová, 2005). Umožňuje poznání širšího kontextu jevů, které badatele zajímají a jejich poznání v přirozených podmínkách (Kutnohorská, 2009, s. 22). Pozornost se v poslední době věnuje i využití kombinace přístupů kvalitativního a kvantitativního výzkumu, které jsou označovány jako smíšené plány výzkumu a smíšené výzkumné metody (Hendl, 2008). Vzhledem k typu některých dat v mé práci jsem tedy využila i já metodologie kvantitativního přístupu a u vybraných položek jsem některá data kvantifikovala.

4.1 Cíle bakalářské práce 1. Zjistit, které faktory ovlivňují studenty na odborné praxi. 2. Zjistit sebehodnocení studenta ve vztahu k odborné praxi. 3. Zjistit, jak ovlivňují zúčastněné osoby (sestra, pacient, zdravotnický personál) studenta při odborné praxi. 4. Zjistit názor studentů na odbornou praxi.

4.2 Teoretická východiska Bakalářskou práci na téma: Faktory ovlivňující průběh odborné praxe studentů oboru Všeobecná sestra jsem začala psát po prostudování zdrojů v dostupné odborné knižní formě, v odborných časopisech, v internetových zdrojích. Informace jsem hledala i na odborné konferenci na pedagogické téma. Z počátku jsem se snažila oprostit od svých praktických zkušeností s mentorstvím, ať už z pozice studenta na odborné praxi či z pozice sestrymentorky, abych byla opravdu nezaujatým badatelem. Nicméně má osobní zkušenost s rolí studentky, mentorky i pacientky, měla vliv na celkové zpracování bakalářské práce. 4.2.1

Charakteristika zkoumaného vzorku

Základním vzorkem pro dotazníkové šetření byli studenti vysoké školy, studující obor Všeobecná sestra. Vzhledem k potřebám této práce byli osloveni pouze ti, kteří studují 2. a 3. ročník prezenční formy studia, protože studenti 1. ročníku neměli s praktickým vyučo-


32

váním ještě dost zkušeností. V době realizace průzkumu měli absolvovanou praxi pouze u praktických lékařů. 4.2.2

Metoda práce

Pro svou bakalářskou práci jsem zvolila metodu dotazníkového šetření. Dotazník v jeho základní formě je v podstatě standardizované interview předložené v písemné formě (Ferjenčík, 2000), což plně vyhovovalo potřebám mé práce. Dotazník má ty výhody, že na rozdíl od rozhovoru, který je časově velmi náročný, může být v relativně krátké době osloven větší počet respondentů. Dotazník (viz příloha P II), který jsem vytvořila a použila pouze pro účely této práce, se skládá z 25 položek. Úvod seznamuje respondenty s tématem bakalářské práce a pokyny k jeho vyplnění. Dotazníkové položky jsou otázky různého typu, které je možné rozdělit následovně: Uzavřené otázky: 1, 2. Polouzavřené otázky: 3, 4, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 15, 16, 18, 19. Otevřené otázky: 14, 23, 24, 25. Polytomické otázky: 6, 13, 17. Číselná škála: 20, 21, 22. Poslední položka je nečíslovaná a nabízí respondentům volně se vyjádřit ke zkoumané problematice. 4.2.3

Charakteristika položek v dotazníku

Položka číslo 1, 2, 3, zjišťuje identifikační znaky respondenta: věk, ročník studia, absolvované vzdělání, položka č. 4 pracovní či studijní činnost po střední škole. Položka 5 zjišťuje vlastnictví registrace v oboru Všeobecná sestra. Položka číslo 6 zjišťuje, s kým si sjednávají studenti odbornou praxi. Položka číslo 7 zjišťuje preferovaný typ služby. Položka číslo 8, 9, 12 se zabývá vedením odborné praxe. Položka číslo 10 a 11 se zabývá souhlasem pacienta s ošetřováním studenty a zkoumá zkušenost a postoj respondentů k této situaci. Položka 13, 14 a 15 zjišťuje údaje o prolínání se odborné praxe s jinými studenty a postoj respondenta k této problematice. Pocity respondenta při průběhu odborné praxe zkoumají položky č. 16, 17, 18, 22, 23, 24. Položka 19 zjišťuje postup respondenta při problému, konkrétně při nedostatku znalostí. Položka 20 je hodnocením osoby, která vede odbornou praxi. Názor na odbornou praxi je zahrnut do položky 21 a 25.


33

Organizace šetření

Před zpracováním dotazníku jsem provedla předvýzkum formou deníků. Toto rozhodnutí jsem učinila zejména z důvodu, abych co nejlépe zacílila otázky v následně vypracovávaném dotazníku. Požádala jsem tedy budoucí případné respondenty na začátku akademického roku formou dopisu (příloha P III) o zasílání postřehů z průběhu odborné praxe v období od října 2010 do začátku prosince 2010. Pro tyto účely jsem zřídila e-mailovou adresu, kam mohli respondenti anonymně zasílat své hodnocení praxe. Tyto jejich zápisky mi pak ukázaly oblasti, které jsem zpracovala do otázek samotného dotazníku. Po zpracování jeho první verze jsem provedla pilotní test a následně odstranila drobné nedostatky. Jednalo se o nedokonalé formulace u dvou otázek a formální úpravy celého dotazníku. Následně upravené a schválené dotazníky jsem distribuovala mezi zkoumaný vzorek respondentů, a to 20. a 21. prosince 2010. Rozdáno bylo 57 dotazníků, které byly hned po vyplnění sesbírány formou sběru do obálky, aby byla zachována anonymita. Celková návratnost byla 57 (100%), přičemž jeden dotazník jsem vyřadila, neboť obsahoval větší část nevyplněných položek. Ke zpracování bylo použito 56 (98,25 %) dotazníků. 4.2.5

Zpracování získaných dat

Získaná data z dotazníkového šetření jsem zpracovala do tabulek a některé doplnila grafem. Tabulky jsem vytvořila v programu Microsoft Office Word 2007, a následně vybrané jsem převedla na grafy v programu Microsoft Office Excel 2007. Získané hodnoty jsem uváděla v absolutních a relativních číslech a u vybraných položek jsem zpracovala prostý aritmetický průměr. U většiny položek absolutní četnost udává počet respondentů, v některých případech absolutní četnost udává počet odpovědí, přičemž na tuto situaci je upozorněno přímo u zpracovávané položky. U položek číslo: 15, 16, 23, 24 a 25 jsou odpovědi rozděleny do kategorií, které jsem si vytvořila z odpovědí respondentů a nejzajímavější jsem uvedla v doslovném přepisu. Tabulky a grafy vztažené k jednotlivým položkám v dotazníku jsem pojmenovala co nejpřiléhavěji, a to podle typu zkoumaného jevu.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií 5

34

VÝSLEDKY PRŮZKUMU - DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ

Položka č. 1: Kolik je Vám let?

Tabulka č. 1: Věk respondentů Věk respondentů

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST %

(n)

(r)

19 - 20

19

33,93

21 - 25

37

66,07

26 a více

0

0

CELKEM

56

100,00

Tabulka č. 1 ukazuje počet respondentů v jednotlivých věkových skupinách. Nejvíce je jich ze skupiny 21 - 25 let, tedy 37 (66,07 %). K věkové skupině 19 - 20 let se přihlásilo 19 (33,93 %), k věkové skupině 26 a více se nepřihlásil ani jeden respondent.


35

Položka č. 2: Jsem studentem/studentkou:

Tabulka č. 2: Ročník studia Ročník studia

ABSOLUTNÍ ČETNOST

RELATIVNÍ ČETNOST %

(n)

(r)

2. ročníku

25

44,64

3. ročníku

31

55,36

CELKEM

56

100,00

Tabulka č. 2 názorně ukazuje počty respondentů v jednotlivých ročnících studia. 2. ročník studuje 25 (44,64 %) a 3. ročník 31 (56,36 %) respondentů.


36

Položka č. 3: Jsem absolventem/absolventkou:

Tabulka č. 3: Absolvovaná škola Absolvovaná škola

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

SZŠ - obor Všeobecná sestra

3

5,35

SZŠ - obor Zdravotnický asistent

46

82,14

SZŠ - Zdravotnické lyceum

1

1,79

VOŠZ - obor (doplňte)

0

0

SOŠ - obor (doplňte)

1

1,79

Gymnázium

4

7,14

Jiné (doplňte)

1

1,79

CELKEM

56

100,00

Tabulka č. 3 a graf č. 1 ukazuje typ absolvované školy, případně obor, pokud jej respondent uvedl. Údaje v grafu jsou uvedeny v relativní četnosti. Nejvíce respondentů má absolvovanou Střední zdravotnickou školu (dále jen SZŠ) v oboru Zdravotnický asistent, a to 46 (82,14 %). Gymnázium absolvovali 4 (7,14 %). Dále obor Všeobecná sestra na SZŠ mají absolvovaný 3 (5,35 %) respondenti, 1 (1,79 %) udává absolvování SZŠ - Zdravotnické lyceum, dále 1 (1,79 %) označil Střední odbornou školu, ale neuvedl obor. Položku „jiné“ využil 1 (1,79 %), kde uvedl „Střední průmyslovou školu“. K absolvování Vyšší odborné školy zdravotnické (dále jen VOŠZ) se nepřihlásil ani jeden z respondentů. Odpovědi jsem ještě specifikovala - viz tabulka č. 4 s názvem: Zaměření absolvované školy.


37

Graf č. 1: Absolvovaná škola

Tabulka č. 4: Zaměření absolvované školy Zaměření absolvované školy

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

zdravotnické

50

89,28

nezdravotnické

5

8,93

neuvedeno

1

1,79

CELKEM

56

100,00

Tabulka č. 4 ukazuje rozdělení respondentů na absolventy škol se zdravotnickým a nezdravotnickým zaměřením. Převažují ti, kteří absolvovali školu zdravotnického zaměření, v počtu 50 (89,28 %). 5 (8,93 %) absolvovali nezdravotnický typ školy. 1 (1,79 %) respondent neuvedl obor absolvované střední školy.


38

Položka č. 4: Po absolvování střední školy jsem:

Tabulka č. 5: Pracovní a studijní aktivita po absolvování střední školy Pracovní a studijní aktivita po absolvo-

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

začal/a studovat současnou vysokou školu

50

89,29

pracoval/a ve zdravotnictví, celkem (doplňte

3

5,35

1

1,79

jiné (doplňte)

2

3,57

CELKEM

56

100,00

vání střední školy

jak dlouho) pracoval/a mimo zdravotnictví celkem (doplňte, jak dlouho)

Tabulka č. 5 a graf č. 2 znázorňuje přehled pracovních a studijních aktivit respondentů po ukončení střední školy, tedy po maturitě. Údaje v grafu jsou uvedeny v relativní četnosti. Nejvíce respondentů začalo po absolvování střední školy studovat současnou vysokou školu, a to 50 (89,28 %). 3 (5,35 %) nejdříve pracovali ve zdravotnictví, a pak nastoupili na vysokou školu, z toho jeden respondent uvedl, že pracoval 10 měsíců a dva napsali 1 rok. 1 (1,79 %) respondent pracoval mimo zdravotnictví jeden rok a odpověď „jiné“ zvolili 2 (3,57 %), kteří uvedli: „studium na VOŠZ a práce na půl úvazku“ a druhý napsal: “studium na Jazykové škole a přestup na současnou vysokou školu“. Odpovědi jsem ještě specifikovala - viz tabulka č. 6 s názvem: Zkušenost s pracovním procesem po střední škole.


39

Graf č. 2: Pracovní a studijní aktivita po maturitě

Tabulka č. 6: Zkušenost s pracovním procesem po střední škole Zkušenost s pracovním

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

ano

5

8,93

ne

51

91,07

CELKEM

56

100,00

procesem po střední škole

Tabulka č. 6 ukazuje počty respondentů, kteří mají a nemají zkušenost s pracovním procesem. 5 (8,93 %) uvedlo, že pracovali po absolvování střední školy. Z toho 3 respondenti pracovali ve zdravotnictví, 1 uvedl roční práci mimo zdravotnictví a 1 uvedl poloviční pracovní úvazek bez upřesnění typu pracoviště. 51 (91,07 %) respondentů neuvedlo, že by pracovali po absolvování střední školy, před započetím studia na současné vysoké škole.


40

Položka č. 5: Jste registrovaný/á všeobecná sestra?

Tabulka č. 7: Registrace v oboru Všeobecná sestra Registrace v oboru Všeobecná

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

ano

0

0

ne

47

83,93

ne, ale uvažuji o ní

9

16,07

ne, nepovažuji ji za nutnou

0

0

jiné (doplňte)

0

0

CELKEM

56

100,00

sestra

Tabulka č. 7 znázorňuje údaje o respondentech, zda jsou registrovaní v oboru Všeobecná sestra. 56 (100 %) není registrováno v oboru Všeobecná sestra. Že by ji neměli a zároveň nepovažovali za nutnou, neoznačil ani jeden z respondentů. Odpověď znění: „ne, ale uvažuju o ní“ označilo 9 (16,07 %) dotázaných.


41

Položka č. 6: Odbornou praxi včetně služeb: (možno označit i více odpovědí)

Tabulka č. 8: Kontaktovaná osoba před odbornou praxí ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

49

50,00

44

44,90

2

2,04

3

3,06

jiné (doplňte)

0

0

CELKEM

98

100,00

Odbornou praxi včetně služeb

jsem si dojednával/a s vrchní sestrou příslušného pracoviště jsem si dojednával/a se staniční sestrou příslušného pracoviště jsem si dojednával/a s mentorkou příslušného pracoviště dojednával/a za mne spolužák/spolužačka, se kterou jsem pak byl/a na příslušném pracovišti

Tabulka č. 8 a graf č. 3 ukazuje, s kým si respondenti dojednávají odbornou praxi, včetně rozpisu služeb. Údaje v grafu jsou uvedeny v relativní četnosti. Celkem bylo respondenty označeno 98 odpovědí, což při počtu respondentů 56 odpovídá, že v aritmetickém průměru (dále jen průměr) volili respondenti 1,75 odpovědi. Nejčastěji označená byla: odbornou praxi „jsem si dojednával/a s vrchní sestrou příslušného pracoviště“, tato odpověď byla zvolena 49 krát (50 %). Odpověď „ jsem si dojednával/a se staniční sestrou příslušného pracoviště“ byla zvolena 44 krát (44,9 %). Odpověď: „dojednával/a za mě spolužák/spolužačka …“ byla zvolena 3 krát (3,06 %). Odpověď: „…s mentorkou příslušného pracoviště“ byla zvolena 2 krát (3,06 %). Nejčastěji zvolenou kombinací odpovědí bylo, že odbornou praxi včetně služeb: „jsem si dojednával/a s vrchní sestrou příslušného pracoviště“ a „jsem si dojednával/a se staniční sestrou příslušného pracoviště.“ (Takto odpovědělo 32 respondentů, (57,14 %) z celkového počtu 56 dotázaných.)39

39

Údaj v závorce není v tabulce.

UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií Graf č. 3: Kontaktovaná osoba před odbornou praxí

42


43

Položka č. 7: Ze služeb mám nejraději:

Tabulka č. 9: Nejoblíbenější typ služby Nejoblíbenější typ služby

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

denní 12 hodinové služby

30

53,57

noční 12 hodinové služby

6

10,71

je mi to jedno

10

17,86

jiné (doplňte)

10

17,86

CELKEM

56

100,00

Tabulka č. 9 a graf č. 4 ukazuje respondenty preferovaný typ služby. Údaje v grafu jsou v relativní četnosti. Denní 12 hodinovou službu jako nejoblíbenější typ služby zvolilo 30 (53,57 %), 10 (17,86 %) respondentů zvolilo odpověď „ je mi to jedno“. 10 (17,86 %) volilo odpověď „jiné“, kde 2 respondenti uvedli odpověď: „denní 12 i ranní 8.“ a 8 studentů napsalo: „ranní 8.“ 6 (10,71 %) označilo noční 12 hodinové směny za nejoblíbenější.

Graf č. 4: Nejoblíbenější typ služby


44

Položka č. 8: V průběhu jedné služby se mi nejčastěji věnuje:

Tabulka č. 10: Pracovníci, nejčastěji se věnující studentovi Pracovníci, nejčastěji se věnující studentovi

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

mentor či pověřená sestra

11

19,64

staniční sestra

1

1,79

vrchní sestra

0

0

kdo má zrovna čas, ale jen jedna osoba

13

23,21

všechny sloužící sestry

19

33,93

nikdo

3

5,36

jiné (doplňte)

9

16,07

CELKEM

56

100,00

Tabulka č. 10 ukazuje nejobvyklejší stav na odborné praxi z pohledu respondentů, jak určili, kdo se jim nejčastěji věnuje na odborné praxi. Nejvíce respondentů, tedy 19 (33,93 %) uvedlo, že během jedné služby se mu nejčastěji věnují všechny sloužící sestry. 13 (23,21 %) uvedlo, že se mu většinou věnuje kdo má zrovna čas, ale vždy jen jedna osoba. 11 (19,64 %) uvedlo, že nejčastěji se jim v průběhu jedné služby věnuje mentor nebo pověřená sestra. 9 (16,07 %) zvolilo odpověď: „jiné“, kde napsali: „kdo má zrovna čas, všechny sestry“- toto uvedlo 6 respondentů a další napsali: „Mentor, občas nikdo“.„Staniční sestra, všechny sestry.“ „Kdo má zrovna čas, všechny sestry“. 3 (5,36 %) zvolili odpověď, že se jim většinou nevěnuje nikdo a odpověď „staniční sestra“ uvedl 1 (1,79 %) respondent.


45

Položka č. 9: Úkoly během praxe mi nejčastěji zadává:

Tabulka č. 11: Pracovníci, nejčastěji úkolující studenty Pracovníci, nejčastěji úkolující studenty

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

mentor či pověřená sestra

8

14,29

staniční setra

0

0

vrchní sestra

0

0

kdo má zrovna čas, ale jen jedna osoba

6

10,71

všechny sloužící sestry

16

28,57

pracovníci

18

32,14

nikdo, zapojím se do týmu a pracuji samo-

0

0

jiné (doplňte)

8

14,29

CELKEM

56

100,00

všichni

sloužící

zdravotničtí

(včetně pomocného personálu)

statně

Tabulka č. 11 ukazuje nejobvyklejší stav na odborné praxi pohledem respondentů, jak určili, kdo jim nejčastěji na odborné praxi zadává úkoly. 18 (32,14 %) uvádí, že úkoly nejčastěji dostává od všech sloužících pracovníků, včetně pomocného personálu. 16 (28,27 %) dostává úkoly od všech sloužících sester, 8 (14,29 %) nejčastěji dostává úkoly od mentora či pověřené sestry. 6 (10,71 %) od toho, kdo má zrovna čas, ale vždy jen od jedné osoby. 8 respondentů označili odpověď jiné, kde uvedli většinou kombinace původně nabízených odpovědí. Například 2 respondenti napsali: „mentor, vrchní, staniční sestry“. Dva uvedli: „Kdo má zrovna čas“. A další odpovědi: „Všichni, včetně pomocného personálu + nikdo, zapojím se a pracuji samostatně“. „Mentor, všichni - jak kde.“ „Mentor, všechny sestry.“ „O úkoly si říkám sama a něco mi zadají.“


46

Položka č. 10: Stalo se Vám, že by pacient/klient (P/K) nesouhlasil, abyste o něj pečoval/a? Tabulka č. 12: Zkušenost se situací: Nesouhlas P/K s ošetřováním studenty Zkušenost se situací: Nesouhlas P/K

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

ano, často

0

0

ano, ale výjimečně

30

53,57

ne

21

37,50

nevzpomínám si

5

8,93

jiné (doplňte)

0

0

CELKEM

56

100,00

s ošetřováním studenty

Tabulka č. 12 a graf č. 5 ukazuje zkušenost respondentů s nesouhlasem pacienta/klienta (dále P/K) s ošetřováním studenty. Údaje v grafu č. 5 jsou v relativní četnosti (r) a nejsou zde uvedeny odpovědi s 0 četností. 30 (53,57 %) respondentů uvedlo, že se mu výjimečně stalo, že by P/K nesouhlasil, aby o něj student pečoval. 21 (37,50 %) uvedlo odpověď ne. Nevzpomíná si 5 (8,93 %). Ostatní odpovědi nebyly respondenty zvoleny.

Graf č. 5: Zkušenost se situací: Nesouhlas P/K s ošetřováním studenty


47

Položka č. 11: Pokud by pacient/klient nesouhlasil s tím, abych o něj pečoval/a:

Tabulka č. 13: Postoj k situaci: nesouhlas P/K s ošetřováním studenty Postoj k situaci: nesouhlas P/K s ošetřováním stu-

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

33

58,93

5

8,93

18

32,14

0

0

jiné (doplňte)

0

0

CELKEM

56

100,00

denty

nevadilo by mi to a respektoval/a bych jeho rozhodnutí vadilo by mi to, ale respektoval/a bych jeho rozhodnutí cítil/a bych se velmi nepříjemně, ale vím, že pacient/klient má na takové rozhodnutí právo vadilo by mi to a jeho rozhodnutí bych nerespektoval/a

Tabulka č. 13 ukazuje postoj respondentů k situaci nesouhlasu pacienta/klienta s jeho ošetřováním studenty. 33 (58,93 %) respondentům to nevadí a respektují takové rozhodnutí. 18 (32,14 %) uvedlo, že by se cítilo velmi nepříjemně, ale ví, že má na takové rozhodnutí pacient právo. 5 (8,93 %) to vadí, ale respektovali by to.


48

Položka č. 12: Vyberte z následujících tvrzení to, které se nejvíce blíží Vašemu názoru: Tabulka č. 14: Kdo by měl vést odbornou praxi - názory Kdo by měl vést odbornou praxi - názory

vyhovuje mi vedení praxe jen mentorem vyhovuje mi vedení i sestrami (mají kompetence vést studenty), přímo mentora mít nemusím vyhovovalo by mi vedení odborné praxe vždy stejným učitelem vysoké školy vyhovovala by mi kombinace - mentor x učitel vysoké školy nepotřebuji vedení jiné (doplňte) CELKEM

ABSOLUTNÍ ČETNOST (n) 12 35

RELATIVNÍ ČETNOST % (r) 21,43 62,50

2

3,57

7

12,50

0 0 56

0 0 100,00

Tabulka č. 14 a graf č. 6 znázorňuje názory respondentů na to, kdo by měl/a vést odbornou praxi. Údaje v grafu č. 6 jsou v relativní četnosti (r). 35 (62,50 %) dotázaných uvedlo, že je pro něj vyhovující vedení sestrami, přímo mentora mít nemusí. 12 (21,43 %) naopak uvedlo, že mu vyhovuje vedení praxe jen mentorem. 7 (12,5 %) by vyhovovala kombinace mentor x učitel vysoké školy. 2 (3,57 %) by chtěli mít vedenou odbornou praxi vždy stejným učitelem vysoké školy. Odpověď: „nepotřebuji vedení“ či „jiné“ nezvolil ani jeden z respondentů.

Graf č. 6: Kdo by měl vést odbornou praxi - názory


49

Položka č. 13: Během praxe se na pracovišti setkávám: (možno označit i více odpovědí)

Tabulka č. 15: Přítomnost studentů z jiných typů škol Přítomnost studentů z jiných typů škol

s žáky SZŠ pod vedením učitelky s žáky SZŠ bez učitelky se studenty VOŠZ pod vedením učitelky se studenty VOŠZ bez učitelky se studenty jiných vysokých škol jiné (doplňte) CELKEM

ABSOLUTNÍ ČETNOST (n) 30 22 12 43 18 1 126

RELATIVNÍ ČETNOST % (r) 23,81 17,46 9,52 34,13 14,29 0,79 100,00

Tabulka č. 15 a graf č. 7 znázorňuje, s kterými dalšími studenty se respondenti setkávají při odborné praxi. Údaje v grafu č. 6 jsou v relativní četnosti (r). V této otázce jsou zpracovány počty odpovědí. Celkem je 126 odpovědí, což při počtu respondentů 56 odpovídá, že v průměru každý respondent volil 2,25 odpovědi. Nejčastěji se respondenti na pracovišti setkávají „se studenty VOŠZ bez učitelky,“ tato odpověď byla označena 43 krát (34,13 %). Dále: „s žáky SZŠ pod vedením učitelky“ v počtu 30 (23,81 %) odpovědí, „ s žáky SZŠ bez učitelky“ v počtu 22 (17,46 %) odpovědí. 1 (0,79 %) odpověď byla, že respondent nikoho z jiných studentů na odborné praxi nepotkal a uvedl ji do odpovědi: „jiné“.

Graf č. 7: Přítomnost studentů z jiných typů škol


50

Položka č. 14: Jaký maximální počet studentů na pracovišti vám vyhovuje? Uveďte číslo:

Tabulka č. 16: Maximální vyhovující počet studentů ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

1 student

2

3,57

1-2 studenti

5

8,92

2 studenti

36

64,28

2-3 studenti

3

5,36

3 studenti

7

12,50

3-4 studenti

1

1,79

4 studenti

1

1,79

5 studentů

1

1,79

CELKEM

56

100,00

Maximální

vyhovující

studentů

počet

Tabulka č. 16 ukazuje počty studentů, vyhovující podle respondentů jako maximální možný na pracovišti při odborné praxi. Tabulku jsem vytvořila na základě odpovědí, které respondenti uvedli jako odpověď na tuto volnou otázku. 36 (64,28 %) napsalo 2 studenty jako maximální počet na pracovišti. 7 (12,50 %) uvedli maximálně 3 studenty. 5 (8,92 %) napsali 1-2 studenty. 3 (5,36 %) uvedli 2-3 studenty. Pouze 1 student na pracovišti vyhovuje 2 (3,57 %) dotázaných. Vyšší počty studentů uváděli respondenti již jednotlivě, jak je patrno z tabulky.


51

Položka č. 15: Ovlivňuje Vaši praxi přítomnost jiných studentů/žáků? Tabulka č. 17: Ovlivnění praxe přítomností jiných studentů/žáků ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

ano, protože (doplňte)

28

50,00

ne

20

35,71

nevím

8

14,29

jiné

0

0

CELKEM

56

100,00

Ovlivnění praxe přítomností jiných studentů/žáků

Tabulka č. 17 ukazuje, zda respondenty ovlivňuje přítomnost jiných studentů či žáků na odborné praxi. 20 (35,71 %) dotázaných uvedlo, že jejich praxi neovlivňuje přítomnost jiných studentů či žáků a 8 (14,29 %) neví, zda má vliv přítomnost jiných studentů/žáků na jejich praxi. Odpověď „ano“ volilo 28 (50 %) dotázaných. U této odpovědi měli respondenti napsat důvod, který je uveden v tabulce č. 17 A.

Tabulka č. 17 A: Důvody ovlivnění odborné praxe přítomností jiných studentů/žáků KATEGORIE: MÉNĚ PRÁCE 12 respondentů uvedlo odpověď: „málo práce“ či „méně práce“ apod., respondenti nevyjádřili libost či nelibost s tímto stavem. KATEGORIE: NEDOSTATEK VÝKONŮ 7 respondentů uvedlo: „nedostatek výkonů“ či „nezbývají výkony pro mě“ apod., opět nevyjádřili libost či nelibost. KATEGORIE: PODPORA JEDNÉ STUDENTKY DRUHOU 3 respondenti uvedli podporu jedné studentky druhou, jednoznačně vyjádřily libost, například: „Je to lepší, je tam někdo - něco jako druh ve zbrani.“ KATEGORIE: NARUŠENÍ ORGANIZACE VLASTNÍ PRÁCE 2 respondenti uvedli důvod narušení organizace vlastní práce a 1 respondent uvedl: „Narušení organizace práce i braní si práce.“ NEUVEDENO - 3 respondenti důvod neuvedli. V tabulce 17 A jsou zpracovány důvody, jaké uvedli respondenti, proč je ovlivňují jiní studenti či žáci na praxi. Vzhledem k opakování se charakteru odpovědí jsem je zpracovala tak, že jsem vytvořila kategorie a spočítala, kolik respondentů takto odpovědělo. Nejtypičtější či nejzajímavější odpovědi jsem doslovně přepsala.


52

Položka č. 16: Myslíte si o sobě, že jste pro oddělení přínosem?

Tabulka č. 18: Přínos vlastní osoby respondenta pro oddělení Přínos vlastní osoby respondenta

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

ano, protože (doplňte)

43

76,79

ne, protože (doplňte)

0

0

nevím

6

10,71

jiné (doplňte)

7

12,50

CELKEM

56

100,00

pro oddělení

Tabulka č. 18 ukazuje názor respondentů, zda si myslí, že jsou pro oddělení přínosem. Odpověď „ne“ nezvolil ani jeden z dotázaných. 43 (76,79 %) si myslí, že je pro oddělení přínosem. V návaznosti na tuto odpověď měli respondenti uvést důvod, což je níže zpracováno v tabulce č. 18 A. 6 (10,71 %) respondentů neví, 7 (12,50 %) zvolilo alternativu odpovědi „jiné“, kde vyjádřili většinou ambiguitní postoje. Odpovědi u položky „ jiné“ byly následující: 3 respondenti napsali, že jsou i nejsou přínosem pro oddělení, protože sice odlehčí od práce, ale zároveň mají sestry za studenty zodpovědnost. Další odpovídali následovně: „Jak na kterém, někdy mi přijde, že jakoby zdržuji.“, „Ano i ne, někdy mám pocit zbytečnosti, levné pracovní síly.“, „Někdy, jak na kterém oddělení.“, „Spíše jen z toho důvodu, že sestry zapřáhnou nás studentky a ony se věnují především popíjení kávy.“


53

Tabulka č. 18 A: Důvody přínosu vlastní osoby respondenta pro oddělení KATEGORIE: POMOC PŘI PRÁCI NA ODDĚLENÍ 12 respondentů si myslí, že je pro oddělení přínosem, protože pomohou při práci na oddělení. KATEGORIE: POZITIVNÍ VLASTNOSTÍ RESPONDENTA 6 respondentů uvedlo, že je pro oddělení přínosem pro své přednosti - uvedli svoji spolehlivost, učenlivost, aktivitu, samostatnost a jiné. KATEGORIE: POMOC SESTŘE 7 respondentů uvedlo, že pomohou či ulehčí při práci sestrám. KATEGORIE: POMOCNÁ SÍLA 5 respondentů uvedlo, že jsou pro oddělení pomocná síla. KATEGORIE: PŘÍNOS PRO PACIENTA 2 respondenti jsou přínosem pro oddělení, protože je pak více času pro pacienty. KATEGORIE: JINÉ 2 respondenti uvedli: „pracuji zdarma“ či“kdo by nebyl rád, když mu udělají práci zdarma“. 3 respondenti vykonají práci, na kterou nemají sestry čas, například uvedli: „Dělám vše, co potřebují na oddělení a na co nemají sestry čas.“ Další odpověděli: „pomůžu sestře, když nestíhá“ nebo „sestry mohou pít kávu“ či „ sestry mohou více odpočívat“. NEUVEDENO 3 respondenti důvod neuvedli. V tabulce č. 18 A jsou zpracovány odpovědi respondentů, proč si myslí, že jsou přínosem pro oddělení. Vzhledem k opakování se charakteru odpovědí jsem je zpracovala následujícím způsobem: Vytvořila jsem kategorie odpovědí a spočítala, kolik respondentů takto odpovědělo. Nejtypičtější či nejzajímavější odpovědi jsem doslovně přepsala.


54

Položka č. 17: Při odborné praxi máte většinou pocit, že: (možno označit i více odpovědí) Tabulka č. 19: Pocity při odborné praxi ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

jsem na pracovišti vítaný/á

32

30,19

mají sestry zájem, abych se cítil/a dobře

20

18,87

jsem sestrám lhostejný/á

23

21,70

překážím

23

21,70

na pracoviště nepatřím

6

5,66

jiné (doplňte)

2

1,88

106

100,00

Pocity při odborné praxi

CELKEM

Tabulka č. 19 ukazuje, jaké pocity nejčastěji mají respondenti při odborné praxi. Jsou zpracovány počty odpovědí, kterých celkem 106 (100 %), což při počtu respondentů 56 odpovídá, že každý volil v průměru 1,89 odpovědi. Vyskytovaly se kombinace tvrzení kladných se zápornými. V 32 (30,19 %) byla označena odpověď: „jsem na pracovišti vítaný/á“. Stejnou četnost, tedy 23 (21,70 %) měla odpověď „jsem sestrám lhostejná,“ a „překážím“. Odpověď: „sestry mají zájem, abych se cítil/a dobře“, byla označena v 20 (18,87 %). Odpověď: „na pracoviště nepatřím“ byla zvolena v počtu 6 (5,66 %), „jiné“ byla označena 2 krát (1,88 %) a respondenti uvedli: „jak na kterém oddělení“ a „jak kde“.


55

Položka č. 18: Úkoly/výkony, které plním na odborné praxi, vždy ovládám:

Tabulka č. 20: Zvládání úkolů/výkonů ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST %

(n)

(r)

ano

10

17,86

spíše ano

46

82,14

ne

0

0

spíše ne

0

0

jiné

0

0

CELKEM

56

100,00

Zvládání úkolů/výkonů

Tabulka č. 20 a graf č. 7 ukazuje názor respondentů na otázku, zda úkoly či výkony, které plní na odborné praxi vždy ovládají. 46 (82,14 %) zvolilo odpověď „spíše ano“, odpověď „ano“ volilo 10 (17,86 %). Odpověď „spíše ne“ a „ne“ nezvolil ani jeden z respondentů. Údaje v grafu č. 8 jsou v relativní četnosti (r).

Graf č. 8: Zvládání úkolů/výkonů


56

Položka č. 19: Pokud se v průběhu odborné praxe objeví nedostatek v mých znalostech či dovednostech, pak nejčastěji:

Tabulka č. 21: Nejčastější postup při nedostatku znalostí/dovedností Nejčastější postup při nedostatku znalostí/dovedností

ABSOLUTNÍ

RELATIVNÍ

ČETNOST

ČETNOST (%)

(n) upozorním mentora/pověřenou sestru a požádám o

14

25,00

požádám o ukázku, vysvětlení kteroukoliv sestru

32

57,14

požádám o ukázku, vysvětlení spolužačku

0

0

pokouším se s nadějí, že se mi to podaří

0

0

pokusím se informaci dohledat a pak úkol provést

0

0

předám úkol spolužačce

0

0

nikdy jsem tento problém neměla

0

0

jiné (doplňte)

10

17,86

CELKEM

56

100,00

ukázku, vysvětlení

Tabulka č. 21 ukazuje odpovědi respondentů na otázku, jak nejčastěji řeší problém s nedostatkem vědomostí či dovedností. Nejvíce respondentů, a to 32 (57,14 %) odpovědělo, že požádá kteroukoliv sestru o ukázku, vysvětlení. 14 (25 %) upozorní mentora/pověřenou sestru a požádá o ukázku, vysvětlení. 10 (17,86 %) volilo odpověď „jiné“, kde odpověděli takto: 4 respondenti se obrátí na mentora či kteroukoliv sestru, 2 respondenti uvedli: „zeptám se spolužačky nebo kterékoliv sestry“ či „některé sestry nebo spolužačky“. 2 respondenti hledají informace, ptají se sester a spolužaček, 1 respondent uvedl: „spolužaček nebo mentora“, 1 respondent uvedl: mentor, spolužačka nebo zkouší, jestli se mu to podaří samotnému. Odpověď: „nikdy jsem tento problém neměla“ nebo „předám úkol spolužačce“ nezvolil ani jeden z respondentů.


57

Položka č. 20: Školitel/pověřená sestra/mentor doposud ve většině případů:

Tabulka č. 22: Názor na školitele/mentora/pověřenou sestru odborné praxe Názor

na

školite-

ano

spíše ano

le/mentora/pověřenou

nemohu

spíše ne

ne

celkem

posoudit

sestru odborné praxe znal/a studijní plán oboru

7

13

16

14

6

56

všeobecná sestra a uvě-

(12,50 %)

(23,21%)

(28,57 %)

(25,00 %)

(10,71%)

(100 %)

13

20

7

11

5

56

(23,21 %)

(35,71 %)

(12,50 %)

(19,64 %)

(8,93%)

(100 %)

respektoval/a a přijímal/a

18

20

14

2

2

56

každého pacienta celostně

(32,15 %)

(35,71 %)

(25,00 %)

(3,57 %)

(3,57 %)

(100 %)

34

16

6

0

0

56

(60,71 %)

(28,57 %)

(10,71 %)

(0 %)

(0 %)

(100 %)

16

27

6

6

1

56

(28,57 %)

(48,22 %)

(10,71 %)

(10,71 %)

(1,79 %)

(100 %)

25

20

9

1

1

56

(44,64 %)

(35,71 %)

(16,07 %)

(1,79 %)

(1,79 %)

(100 %)

14

24

13

4

1

56

(25,00 %)

(42,86 %)

(23,21 %)

(7,14 %)

(1,79 %)

(100 %)

16

26

6

8

0

56

(28,57 %)

(46,43 %)

(10,71 %)

(14,29 %)

(0 %)

(100 %)

24

21

7

4

0

56

(42,86 %)

(37,50 %)

(12,50 %)

(7,14 %)

(0 %)

(100 %)

vhodnou formou hodno-

20

24

5

3

4

56

til/a moje výkony na pra-

(35,71 %)

(42,86 %)

(8,93 %)

(5,36 %)

(7,14 %)

(100 %)

byl/a vhodnou osobností

18

11

20

2

5

56

pro mentoring = sestru

(32,15 %)

(19,64 %)

(35,71 %)

(3,57 %)

(8,93 %)

(100 %)

19

12

13

8

4

56

(33,93 %)

(21,43 %)

(23,21 %)

(14,29 %)

(7,14 %)

(100 %)

domoval/a si možné dosažené znalosti studentů kladl/a důraz na propojení teorie a praxe

byl/a odpovědný

věnoval/a se mi

ochotně vždy poradil/a

umožnil/a mi být členem týmu na

mě

kladl/a

úměrné

nároky umožnil/a podle

mi

všech

pracovat správných

zásad

covišti

školitelku byl/a mi na daném pracovišti příkladem

Tabulka č. 22 ukazuje okruhy, které respondenti hodnotili u školitele/mentora/pověřené sestry, tedy osoby, která je vede na odborné praxi. U každé z odpovědi: „ano“, „spíše ano“


58

„nemohu posoudit“, „spíše ne“ a „ne“ je v v tabulce uveden počet respondentů, kteří takto odpovídali, tedy absolutní četnost a v závorce za touto hodnotou údaj o relativní četnosti. Například nejlépe respondenti hodnotili: „byl odpovědný/á,“, kde například zvolilo odpověď ano 34 (60,71 %) a zároveň ani jeden z respondentů nezvolil odpověď „spíše ne“ či „ne“. Dále okruh: „ochotně vždy poradil/a“ a „umožnil/a mi pracovat podle všech správných zásad,“ kde odpovědi jsou patrny z tabulky. Nejvíce negativních odpovědí označili respondenti u: “znal/a studijní plán a uvědomoval/a si možné dosažené znalosti studentů.“ Zde 14 (25 %) uvedlo odpověď „spíše ne“ a 6 (10,71 %) zvolilo odpověď „ne“ Dále hodnocení: „byl/a mi na daném pracovišti příkladem“, kde 8 (14,29 %) zvolilo odpověď „spíše ne“ a 4 (7,14 %) odpověď „ne“. Odpověď: „nemohu posoudit“ byla nejčastější u okruhu: „byl/a vhodnou osobností pro mentoring = sestru školitelku“, kde se takto rozhodlo 20 (35,71 %). Naopak u: „vhodnou formou hodnotil/a moje výkony na pracovišti“ pouze 5 (8,93 %) respondentů nedokázalo posoudit. Ostatní okruhy i s četností v absolutních i relativních číslech jsou v tabulce.


59

Položka č. 21: Osobně považuji odbornou praxi:

Tabulka č. 23: Názor na odbornou praxi: "Osobně považuji odbornou praxi ..." Názor na odbornou praxi: "Osobně považuji odbornou praxi ..."

ano

spíše ano

spíše ne

ne

celkem

za nejlepší způsob, jak propojit teorii s praxí za velmi potřebnou, abych získal/a jistotu při ošetřovatelských aktivitách přiměřeně dlouhou, abych cítil/a jistotu při realizaci ošetřovatelského procesu u pacienta/klienta na konkrétním pracovišti za ztrátu času, stejně tuto práci po absolvování školy nebudu dělat za zbytečnou, stejně se vše musím naučit, až nastoupím do práce

41 (73,21 %) 49 (87,50 %)

14 (25,00 %) 6 (10,71 %)

0

1 (1,79 %) 1 (1,79 %)

56 (100 %) 56 (100 %)

22 (39,29 %)

24 (42,86 %)

6 (10,71 %)

4 (7,14 %)

56 (100 %)

4 (7,14 %)

1 (1,79 %)

7 (12,50 %)

44 (78,57 %)

56 (100 %)

3 (5,36 %)

2 (3,57 %)

12 (21,43 %)

39 (69,64 %)

56 (100 %)

0

Tabulka č. 23 a graf č. 9 ukazuje, jak respondenti odpovídali na nabídnuté výroky o odborné praxi. U každé z odpovědi: „ano“, „spíše ano“, „spíše ne“ a “ne“ je v tabulce uveden počet respondentů, kteří takto odpovídali, tedy absolutní četnost a v závorce pod touto hodnotou je údaj o relativní četnosti. Údaje v grafu jsou uvedeny v relativní četnosti (r). Odbornou praxi považuje za nejlepší způsob, jak propojit teorii s praxí 55 respondentů, z toho 41 (73,21 %) uvedlo „ano“, 14 (25 %) uvedlo odpověď „spíš ano“. Odpověď „ne“ uvedl 1 (1,79 %) respondent. Odbornou praxi považuje za velmi potřebnou, aby získal/a jistotu při ošetřovatelských aktivitách 55 respondentů, odpověď „ne“ uvedl 1 (1,79 %). Odbornou praxi považuje za přiměřeně dlouhou, aby získal/a jistotu při realizaci ošetřovatelského procesu u P/K na konkrétním pracovišti 46 respondentů, z toho 22 (39,29 %) uvedlo „ano“, 24 (42,86 %) „spíše ne“, další data jsou v patrna v tabulce. Odbornou praxi považuje za ztrátu času, protože se po ukončení školy nebude této práci věnovat 5 respondentů, nemyslí si to 51 respondentů, z toho 44 (78,57 %) odpovědělo „ne“ a 7 (12,50 %) zvolilo „spíše ne“. Odbornou praxi považuje za zbytečnou, protože se stejně musí vše nau-


60

čit, až nastoupí do práce 5 respondentů, z toho 3 (5,36 %) odpověděli „ ano“ a 2 (3,57 %) respondenti zvolilo „spíše ano“, nemyslí si to 51 respondentů, z toho 39 (69,54 %) odpovědělo „ne“, zbytek zvolil odpověď „spíše ne“.

Graf č. 9: Názor na odbornou praxi: „ Osobně považuji odbornou praxi …“


61

Položka č. 22: Odbornou praxi mi znepříjemňuje:

Tabulka č. 24: Názor na odbornou praxi: „Odbornou praxi mi znepříjemňuje…“ Názor na odbornou praxi: „Odbornou praxi mi znepříjemňuje…“ obava z nového prostředí určitý typ pracoviště, kde praxe probíhá strach z přístupu personálu obava z komunikace s pacienty/klienty obava, že ublížím pacientovi/klientovi pocit, že nemám dostatek teoretických znalostí strach z manipulace s přístrojovým vybavením nedostatek času pro přidělený úkol či činnost nedostatek vhodných pomůcek nedostatek činností, cítím se zbytečný/á nepochopení, až zesměšňování personálem, když něco nevím nevhodné zázemí pro výkon praxe (jídlo, WC, šatna, uložení věcí)

ano

spíše ano

spíše ne

ne

celkem

15 (26,79 %) 7 (12,50 %) 21 (37,50 %) 2 (3,57 %)

20 (35,71 %) 24 (42,86 %) 22 (39,29 %) 2 (3,57 %)

18 (32,14 %) 20 (35,71 %) 11 (19,64 %) 15 (26,79 %)

3 (5,36 %) 5 (8,93 %) 2 (3,57 %) 37 (66,07 %)

56 (100 %) 56 (100 %) 56 (100 %) 56 (100 %)

3 (5,36 %) 4 (7,14 %)

5 (8,93 %) 15 (26,79 %)

23 (41,07 %) 32 (57,14 %)

25 (44,64 %) 5 (8,93 %)

56 (100 %) 56 (100 %)

6 (10,71 %)

22 (39,29 %)

22 (39,29 %)

6 (10,71 %)

56 (100 %)

6 (10,71 %)

12 (21,43 %)

30 (53,57 %)

8 (14,29 %)

56 (100 %)

9 (16,07 %) 6 (10,71 %) 10 (17,86 %)

17 (30,36 %) 14 (25,00 %) 10 (17,86 %)

23 (41,07 %) 22 (39,29 %) 22 (39,29 %)

7 (12,50 %) 14 (25,00 %) 14 (25,00 %)

56 (100 %) 56 (100 %) 56 (100 %)

6 (10,71 %)

18 (32,14 %)

19 (3,93 %)

13 (23,21 %)

56 (100 %)

Tabulka č. 24 a graf č. 10 ukazuje, jak respondenti odpovídali na nabídnuté výroky o odborné praxi, co jim ji znepříjemňuje.. U každé z odpovědi: „ano“, „spíše ano“, „spíše ne“ a “ne“ je v tabulce uveden počet respondentů, kteří takto odpovídali, tedy absolutní četnost a v závorce pod touto hodnotou údaj o relativní četnosti. Nejvíce praxi znepříjemňuje strach z přístupu personálu, a to 43 respondentům, z toho 21 (37,50 %) zvolilo odpověď „ano“,


62

22 (39, 29 %) zvolilo odpověď „spíše ano“. 11 (19,64 %) označilo odpověď „spíše ne„ a odpověď „ne“ uvedli 2 (3,57 %). Dále jsou to obavy z nového prostředí, ale i určitý typ pracoviště, kde praxe probíhá. Naopak, pouze 4 respondentům odbornou praxi znepříjemňuje obava z komunikace s P/K, a respondenti označili odpovědi následovně: „ano“ 2 (3,57 %), „spíše ano“ 2 (3,57 %), „spíše ne“ 15 (26,79 %), „ne“ 37 (66,07 %). Rovněž pouze 8 respondentům znepříjemňuje praxi obava, že ublíží pacientovi. Další výsledky jsou uvedeny v tabulce.

Graf č. 10: Názor na odbornou praxi: „Odbornou praxi mi znepříjemňuje…“


63

Položka č. 23: Nejvíce mě na praxi znejistí, když:

Tabulka č. 25: Důvod nejistoty na odborné praxi KATEGORIE: SESTRY Ve 22 odpovědích byly uvedeny sestry jako zdroj nejistoty pro respondenta. Respondenti uvedli, že sestry je zbytečně kárají, nemají čas, povyšují se, přehlíží studenty, podávají nejednotné informace, zesměšňují, jsou neochotné, nepříjemné, netrpělivé, dávají mnoho úkolů současně, neeticky se chovají k P/K. „Se setkám s odmítavou sestrou, která se chová, jako bych jí překážela.“ „Mně sestra seřve nebo mi vynadá, když něco nevím, nebo jsem nikdy nedělala.“ „Je na praxi nepříjemná a nevstřícná sestra, která není ochotná se mi věnovat.“ „Se na nás sestry dívají jako na podřadnou skupinu, když sestra nic nevysvětlí a jen mě shazuje.“ „ Se mi něco nepovede, a nějaká sestra mě před zbytkem ošetřovatelského týmu zesměšní.“ KATEGORIE: VÝKONY Ve 12 odpovědích byly uvedeny výkony - neznalost, nejistota, má asistovat lékaři bez sestry. „Mám dělat výkon, který jsem nikdy neprováděla.“ „Musím rychle udělat nějaký výkon a nevím, kde najdu, co chybí, potřebné pomůcky k výkonu.“ „Když po daném výkonu, který jsem u pacienta provedla, se mu přitíží.“ KATEGORIE: PERSONÁL V 6 odpovědích byl uveden personál, který je ve vztahu k studentovi nevšímavý, nepříjemný, učí věci jinak, neeticky se chová, je neochotný. „Cítím, že obtěžuju personál.“ „Se ke mně personál chová neeticky, mají pasívní přístup.“ KATEGORIE: PRACOVIŠTĚ V 6 odpovědích bylo uvedeno pracoviště, jako zdroj nejistoty, protože je nové, specifické. „Jdu na nové pracoviště“ „Neznám denní řád na oddělení.“ KATEGORIE: „ONI“ Ve 4 odpovědích nebylo určeno kdo konkrétně - ve vztahu k studentovi: „Si myslí, že jsme nepracovali, tak nic neumíme.“ „Mně stojí za zády a kontrolují, co přesně dělám.“ „Když se mi nikdo nevěnuje…“ KATEGORIE: JINÉ „…není dostatek práce.“: „Když je chaos.“ „Kritika.“ „Se mnou chodí jiní studenti.“ “Když si nejsem v něčem jistá.“ V tabulce č. 25 jsou zpracovány odpovědi respondentů, jak odpovídali, co je znejistí na odborné praxi. Vzhledem k opakování se charakteru odpovědí jsem je zpracovala tak, že


64

jsem vytvořila kategorie, do kterých jsem spočítané odpovědi rozdělila. Ty nejzajímavější či nejtypičtější jsem doslovně přepsala. 2 respondenti se nevyjádřili, ostatní odpovědi jsem rozdělila jak je patrno z tabulky.


65

Položka č. 24: Na praxi mě povzbudí když:

Tabulka č. 26: Co povzbuzuje při odborné praxi KATEGORIE: POCHVALA Nejčastěji se vyskytovala odpověď: „Pochvala…“, přičemž od personálu se objevila celkem ve 4 odpovědích, od pacienta v 8 odpovědích, od sester ve 14 odpovědích. Neurčeno od koho se opakovala u 15 odpovědí. KATEGORIE: PŘÍSTUP PERSONÁLU V 14 odpovědích uvedli kladný přístup personálu, možnost cítit se členem týmu. „…milý přístup personálu.“ „…a berou mě za platného člena ošetřovatelského týmu.“ „...berou mě do týmu…“ KATEGORIE: SESTRA V 8 odpovědích uvedli, že je povzbudí, pokud se jim sestra věnuje, je ochotná, důvěřuje, pomáhá. „Se mi sestřičky věnují…“ „Jsou ochotné sestry, vysvětlí mi, co potřebuji.“ „…nechá mě si vše vyzkoušet.“ „Mně sestra dodává odvahu.“ „ Sestry mi důvěřují…“ KATEGORIE: ÚSPĚŠNOST VLASTNÍ PRÁCE V 8 odpovědích respondenti uvedli úspěšnost vlastní práce. „…se mi něco povede.“ „Mně jde práce od ruky…“ KATEGORIE: VDĚK Vděk se v odpovědích objevil 6 krát: 3 krát od pacienta, 3 krát od sester. „Vidím vděk pacientů, a tak mi dají najevo, že o moji péči stojí.“ KATEGORIE: PRÁCE Ve 4 odpovědích respondenti popsali, že je povzbudí dostatek pracovních činností. „Mám co dělat,..“ „Pořád dělám nějaké činnosti.“ KATEGORIE: POVZBUZENÍ PACIENTA Ve 3 odpovědích bylo zaznamenáno, že respondenta povzbudí, pokud on sám povzbudí pacienta. „Vidím, že jsem pacientovi zvedla náladu a povzbudila jsem ho…“ KATEGORIE: JINÉ „Příjemné prostředí…“ „Něco nového se naučím.“ V tabulce č. 26 jsou zpracovány odpovědi respondentů, jak odpovídali, co je povzbudí na odborné praxi. Vzhledem k opakování se charakteru odpovědí jsem je zpracovala tak, že jsem vytvořila kategorie, do kterých jsem spočítané odpovědi rozdělila. Ty nejzajímavější či nejtypičtější odpovědi jsem doslovně přepsala. Všichni respondenti se vyjádřili alespoň jednoslovnou odpovědí.


66

Položka č. 25: Co byste na organizaci praxe změnila?

Tabulka č. 27: Návrhy změn v organizaci praxe KATEGORIE: MENTOR Nejčastěji, celkem v 15 odpovědích respondenti požadovali přítomnost mentora na odborné praxi. V 7 odpovědích byl vysloven požadavek na zkvalitnění vedení odborné praxe mentorem. „Aby byl mentor na každém oddělení.“ „Nikdy jsem za celou praxi neměla mentora a ráda bych se už dočkala.“ „Když je na oddělení mentor, ať se studentům věnuje a není tam jen „ jako“. „…vedení mentorkami není téměř žádné“. „Jsem s praxí spokojená, jen by bylo skvělé mít více kvalitních mentorek.“ KATEGORIE: PERSONÁL V 7 odpovědích byl požadavek na zlepšení přístupu personálu. Ve 3 případech požadovali respondenti zlepšení vedení sestrami. „Zaškolení pracovníků, aby věděli, jak mají přistupovat ke studentům“. „Více času sester na studenty.“ „Přístup některých sester.“ KATEGORIE: PRACOVIŠTĚ Ve 4 odpovědích napsali respondenti, aby byla vybírána vhodnější pracoviště. „Oddělení, kde jsme žádaní.“ KATEGORIE: ROZPIS SLUŽEB Ve 3 odpovědích byl požadavek na rozpis služeb dle vlastního přání. „Abychom si mohli samy zvolit, kdy na praxi půjdeme, nejsme zaměstnanci, nevidím proto důvod, aby nám služby psaly staniční sestry.“ „Abychom si mohli dávat počet směn za týden po sobě, jak chceme, bez takových zásahů školy, jaké momentálně jsou.“ KATEGORIE: ROZVRH ODBORNÉ PRAXE Ve 3 odpovědích byl požadavek na změnu rozvrhu odborné praxe. „Více praxe během celého roku, ne jen dlouhé blokové praxe.“ „Prolínat praxi s teorií - abych si mohla vyzkoušet teorii ihned aplikovat do praxe, ne jen jedenkrát za semestr, kdy už to zapomenu.“. Ve 2 odpovědích se objevil požadavek na více praxe, naopak ve 3 dalších požadavek opačný. „Méně hodin praxe a zrušila bych prázdninovou praxi, o prázdninách mají být prázdniny a ne aby se chodilo do špitálu.“ „Menší hodinovou dotaci…“ KATEGORIE: STUDENTI 3 odpovědi požadovaly nepotkávat se na praxi se studenty jiných škol. „Nějaký systém pro praxi studentů, nemohou být na pracovišti studenti VŠ,VOŠ a ještě SŠ,…“


67

KATEGORIE: JINÉ „Dostatek pomůcek.“ Ve 2 odpovědích se objevil požadavek na lepší informovanost o průběhu praxe. „…více informací, jak to bude probíhat…“ „ Placená praxe.“ „Méně papírování a více času na pacienty.“ „Aby bylo na vše dostatek času, ranní hygienu nedělat tak brzo.“ „Přítomnost kantora.“ V tabulce č. 27 jsou zpracovány odpovědi respondentů, jak odpovídali, co by změnili na odborné praxi. Vzhledem k opakování se charakteru odpovědí jsem je opět zpracovala následujícím způsobem: Vytvořila jsem kategorie, do kterých jsem spočítané odpovědi rozdělila. Nejzajímavější či nejtypičtější odpovědi jsem doslovně přepsala. Názor neuvedli 2 respondenti, odpověď „nevím“ uvedli 3 respondenti a odpověď „nic“ uvedlo 6 respondentů. Další odpovědi jsem rozdělila, jak je patrno z tabulky.


6

68

DISKUZE

Respondenti, jsou ve věku 19-25 let, jsou studenty 2. nebo 3. ročníku. Většina, tj. 89,29 % respondentů má absolvovanou střední školu zdravotnického zaměření, a to nejčastěji obor Zdravotnický asistent. 89, 28 % respondentů po maturitě nastoupilo na současnou vysokou školu. S pracovním procesem po střední škole má zkušenost 8,93 % respondentů, zbývající respondenti neuvedli, že by po absolvování střední školy někde pracovali. Ani jeden z respondentů nemá registraci v oboru Všeobecná sestra, lze tedy usuzovat, že pokud respondenti mají zkušenost s prací ve zdravotnictví, pak většina jen jako studenti v rámci odborných praxí. V mé bakalářské práci jsem si dala tyto cíle: Cíl 1: Zjistit, které faktory ovlivňují studenty při odborné praxi. Z šetření vyplynulo, že studenty ovlivňují následující faktory: typ služby, nejoblíbenějším typem je denní služba, i když 17,86 % respondentů je to jedno. Odbornou praxi studentům znepříjemňuje: strach z přístupu personálu, obava z nového prostředí, určitý typ pracoviště, kde praxe probíhá strach z manipulace s přístrojovým vybavením. V menší míře, (méně jak ½ respondentů) vadí i nedostatek vhodných pomůcek, nevhodné zázemí pro výkon praxe, nedostatek času, pocit zbytečnosti, zesměšňování personálem, nejméně respondentům (méně jak ¼) znepříjemňuje praxi obava z komunikace s pacientem či obava, že by mu ublížili. Studentům evidentně vadí projevená nedůvěra, například uváděli: „Si myslí, že jsme nepracovali, tak nic neumíme.“ či „Mně stojí za zády a kontrolují, co přesně dělám.“ Zdrojem nejistoty na praxi většinou sestry, které studenty zbytečně kárají, nemají čas, povyšují se, přehlíží studenty, podávají nejednotné informace, zesměšňují, jsou neochotné, nepříjemné, netrpělivé, dávají mnoho úkolů současně, neeticky se chovají k pacientům. Obdobné problémy jsou popisovány i ve spojitosti s personálem či přímo neurčenými osobami, porušující pravidla profesionální, komunikační ve vztahu ke studentovi. Povzbuzujícím faktorem je pro respondenty jednoznačně pochvala (ve 41 odpovědích), vstřícný přístup sester, personálu, úspěšnost vlastní práce, projevená vděčnost od sester či pacienta, dostatek činností.


69

Z předchozích vět je vidět, že studenti intenzívně vnímají vztah sestra-student, přičemž sestra je jednak zdroj nejistoty, ale i povzbuzení. Empatie40 pracovníků oddělení, především sester, kde odborná praxe probíhá, je studenty výrazně vnímána, a to zejména ve vztahu k němu samotnému. Zajímavé je, že na verbální i neverbální komunikaci sestra – student, respondenti vidí mnoho nedostatků, evidentně sestry či personál porušují komunikační pravidla, nejsou dostatečně empatické, avšak stejní respondenti nemají! obavu z toho, že by podobným způsobem mohli ublížit pacientovi. Cíl 2: Zjistit sebehodnocení studenta ve vztahu k odborné praxi. Problémem při sebehodnocení je možnost sebekritiky či naopak sebepřeceňování. Výsledky průzkumu v rámci mé práce ukazují, že se respondenti hodnotili velmi kladně v oblasti znalosti úkolů/výkonů, které plní na praxi (zápornou odpověď nezvolil ani jeden z respondentů), stejně jako v tom, že jsou přínosem pro oddělení (76,79 % si myslí, že je přínosem pro oddělení), nemají ani komunikační problémy či pocit, že by mohli ublížit pacientovi. Tento stav může navozovat dojem, že jsou nekriticky sebejistí, ale také v sobě může nést opravdu kvalitní přípravu před nástupem na odbornou praxi, tedy přípravu teoretickou a praktickou v laboratorních podmínkách. Cíl 3: Zjistit, jak ovlivňují zúčastněné osoby (sestra, pacient, zdravotnický personál) studenta při odborné praxi. Vrchní sestra ovlivňuje studenty již před nástupem na praxi, největší procento (50 % odpovědí) si s ní dojednává odbornou praxi včetně služeb. Sestra, která studenty na praxi vede je ve většinou odpovědná, umožní studentům pracovat podle správných zásad, ale přes 21 % respondentů ji nepovažuje za svůj profesní vzor. Navíc tyto sestry podle názorů respondentů neznají studijní plány a neuvědomují si tak možné dosažené znalosti studentů.

40

Empatie je vnímána jako důležitá součást komunikace i v rámci pracovního týmu. Empatie je uvědomění si

pocitů, potřeb a zájmů ostatních lidí (Králová, Pártlová, 2006).


70

S obdobnými výsledky se ovšem setkali i autoři průzkumu, uskutečněného v již roce 2007, a to při hodnocení školitelek pracovní adaptace. Absolventky oceňovaly důraz na odpovědný přístup k profesi, ale ve 23 % případů nevnímaly svoji školitelku jako svůj potencionální profesní vzor (Jirkovský, 2007). Na praxi se však nejčastěji respondentům věnují všechny sestry, tuto odpověď zvolilo 33,93 % respondentů. Zarážející je, že 5,36 % respondentů odpovědělo, že nikdo. Za to úkoly během praxe respondenti dostávají nejčastěji od všech sloužících pracovníků, včetně pomocného personálu, takto odpovědělo 32,14 % respondentů. Že by to bylo tak jak má, mentor či pověřená sestra, tak pro tuto odpověď označilo pouze 14,29 % respondentů. Zde je jasný rozpor mezi doporučením, kdy je dáno, aby studenta vedla jedna sestra (během jedné služby) a ostatní zdravotničtí pracovníci úkolovali studenta pouze jejím prostřednictvím. Přesto 62,50 % respondentů vyhovuje vedení sestrami, přímo mentora mít nemusí, toho by chtělo 21,43 % respondentů. Zajímavé je, že 12,5 % respondentů by vyhovovala kombinace mentor s učitelem vysoké školy, tuto odpověď volili ale pouze respondenti, kteří uvedli, že studují druhý ročník. Tady bych viděla ovlivnění ještě středoškolským typem praktické výuky, konzervativnější studenti mohou pociťovat v učiteli zdroj jistoty, zejména v případech, že jsou konfrontováni realitou například rozdílných pracovních pomůcek, postupů apod. u jednotlivých pracovišť. Z šetření provedené autorkami Pospíšilovou a Vránovou (2006) následně po zavedení mentorů do praxe, vyplynulo, že většině studentů vedení praxe pomocí mentora klinické praxe plně vyhovovalo. 25 respondentů, 62,5 % (Pospíšilová, Vránová, 2006 s. 405). Nicméně z výsledků mého šetření je patrno, že vedení sestrami studentům vyhovuje. Nabízí se otázka, jestli každý student vůbec ví, kdo je mentor, jestli je mu na začátku služby vždy určena sestra, s kterou pak pracuje. Pokud ho na praxi úkoluje více sester a on má možnost si de facto vybrat sestru či úkol, pak se domnívám, že vybírá, co mu nejvíce vyhovuje a to z různých pohnutek. Část respondentů by však mentora chtěla, a to potvrzuje i položka - co by respondent zlepšil na odborné praxi - požadavek, aby ho vedl kvalitní mentor.


71

Sestry ovlivňují studenta svým vedením, dále tím, jak se k němu chovají, zda se mu věnují či nevěnují, nicméně pokud student má problém, obrátí se nejčastěji o radu na kteroukoliv sestru (57,14 %), bez ohledu na to, kdo je na praxi přítomen. Ovlivnění ostatními studenty pociťuje 50 % respondentů, nicméně víc jak polovina (64,28 %) respondentů by chtěla, aby na praxi byli nejvýše dva studenty. Vliv ostatních studentů pociťují ve formě pozitivní, že se vzájemně podpoří, nejsou sami v novém prostředí, ale většina se přikláněla k tomu, že mají méně práce či nedostatek výkonů. Jen u části odpovědí byla vyjádřena libost či nelibost s tímto stavem, ale v posouzení s položkou, kde se zjišťovalo, co respondenty na praxi povzbudí, a kde uváděli právě dostatek činností, práce či úspěšnost při práci jako zdroj motivace, lze usuzovat, že právě tím, že fyzická práce je rozptýlená mezi více studentů, toto vnímají spíše negativně. Na praxi se respondenti nejčastěji setkávají se studenty VOŠZ bez učitelky a s žáky SZŠ pod vedením učitelky. Domnívám se, přítomnost dalších studentů na jednom pracovišti ovlivňuje jednak v popsaných problémech, jednak z hlediska stejných kompetencí u VOŠZ a Bc. Problém je také s dodržením doporučeného počtu studentů na mentora, které určuje metodický pokyn MZČR. Jak bylo zmíněno výše, navíc ani jeden z respondentů nemá registraci v oboru Všeobecná sestra, mohou tedy pracovat pouze pod dohledem, což při vysokém počtu studentů není možné zajistit, navíc je pak ohrožena kvalita samotné výuky, zejména v případech nízkého počtu aktuálně přítomných sester na oddělení, které mohou vést studenty. Také by se mohl rozvíjet další problém, a to suplování nedostatku personálu studentem. Pacient ovlivňuje studenta například tím, že studenta pochválí, projeví vděčnost, student jej dokáže povzbudit, ale také tím, pokud se mu přitíží či projeví nesouhlas s jeho ošetřováním studenty. 53,57 % respondentů se už setkalo s tím, že by pacient nesouhlasil s ošetřováním jeho osoby studenty, ale jen výjimečně. Ovlivnění praxe tímto faktorem je viditelné z uvedených čísel, víc jak polovině (58,93 %) respondentů by to sice nevadilo, ale zbytku by to přímo vadilo či bylo nepříjemné. Domnívám se, že k bezchybnému průběhu praxe je potřeba předem zajistit i takové náležitosti, jako je souhlas pacienta k ošetřování studenty, předejde se tak zbytečným nepříjemnostem jak pro pacienta, tak pro studenta. Cíl 4: Zjistit názor studentů na odbornou praxi. Při odborné praxi se cítí respondenti na pracovišti vítaní (30,19 % odpovědí), ale zároveň 21,70 % odpovědí bylo, že cítí, že jsou sestrám lhostejní či překáží (rovněž 21,70 %).


72

Většina respondentů považuje odbornou praxi za nejlepší způsob, jak propojit teorii s praxí, za přiměřeně dlouhou, aby cítili jistotu při realizaci ošetřovatelského procesu a za velmi potřebnou, aby získali jistotu při ošetřovatelských aktivitách, nicméně malá část respondentů považuje praxi za ztrátu času (8,93 %) či dokonce za zbytečnou (8,93 %). Na organizaci praxí by většina respondentů něco změnila. Nic by neměnili jen tři respondenti. Nejvíce zněl požadavek na kvalifikovaného, kvalitního mentora či zlepšení vedení na praxi a přístupu personálu. Požadavek na specifičtější výběr pracovišť, častější začlenění praxí do celého akademického roku, zkrácení, ale i prodloužení praxí, rozpisy služeb podle požadavků studentů, dostatek pomůcek, lepší informovanost. K porovnání uvádím některé návrhy na zlepšení, které uvedli respondenti realizovaného průzkumu mezi učiteli praktického vyučování na zdravotních školách. Průzkum uskutečnila v roce 2006 autorka Jana Maroušková. Respondenti – učitelé uvedli mimo jiné: menší studijní skupiny, soulad mezi tím, co se učí a co vidí studenti v praxi, neměnit učitele praktického vyučování, sestra školitelka přímo z oddělení, delší praxe, semináře, větší časové dotace na výuku, moderní pomůcky, více pomůcek, výukové programy, aktivizace, zlepšení spolupráce s nemocnicí a jiné (Maroušková, 2009).


73

ZÁVĚR V teoretické části jsem se zabývala organizací studia bakalářského studijního programu Všeobecná sestra se zvláštní pozorností věnovanou zejména odborné praxi studentů, neboť jde o hlavní pojem v této práci. Odborné praxe jsou integrální součást studia a studentům umožňují konfrontaci svých doposud získaných teoretických znalostí s realitou. Nechci následující slovy zlehčovat či znevažovat studium jakéhokoliv jiného oboru, jehož součástí studia jsou odborné praxe na reálných pracovištích, ale myslím, že těžko budu hledat obor mimo zdravotnictví, kde jsou studenti postaveni do složitějšího prostředí pro výuku. Většina chyb, které se mohou vyskytnout, má dopad na nemocného člověka, který očekává, že mu spíše zdravotníci ulehčí, pomohou. Je tedy na samotných studentech, aby si toto plně uvědomili, dokázali přiznat nedostatky, byli dobře teoreticky i prakticky ze školy, z laboratorních podmínek připraveni. Na sestrách je, aby si uvědomily důležitost své role ve vzdělávání svých budoucích kolegyň a kolegů a dokázaly předávat zkušenosti studentům bez zbytečných projevů antipatie. Osobně se domnívám, ovlivněna názorem autorky Vašutové (2002),41 že student je na praxi proto, aby se zde učil, a stává se tak klientem, který „odebírá“ vzdělání v prostředí odborné praxe. Je tedy na vysoké škole, na pracovišti odborné praxe, jak kvalitně jsou schopni zajistit způsob vzdělávání na pracovišti. Praktická část práce přinesla hlubší náhled na odbornou praxi, jak je vnímána studenty, jak ji vidí oni, co jim vadí, co je povzbuzuje, co by změnili. Výsledky mého šetření nepřinášejí žádné senzační objevy, nicméně některá zjištění jsou velmi zajímavá, některá varovná a s jejich pomocí je možné si uvědomit, do jakých situací se student dostává na odborné praxi, co jej ovlivní a může pak projektivně přenést třeba i

41

Student jako klient se stává odběratelem vzdělávacího programu. Je subjektem výchovy, který očekává, že

vysoká škola ho připraví pro úspěšný výkon profese nebo zaměstnání nebo ho vybaví expertními znalostmi v oboru (Vašutová, 2002 s.159).


74

na pacienta. Doporučení, vhodná pro zlepšení průběhu odborné praxe jsem zpracovala v pokyny určené pro sestry, studenty a pacienty (viz vložené přílohy).


75

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BÁRTLOVÁ, S., SADÍLEK, P., TÓTHOVÁ, V. Výzkum a ošetřovatelství. Brno : NCO NZO, 2005. 146 s. ISBN 80-7013-416-X. CICHÁ, M., DORKOVÁ, Z. Didaktika praktického vyučování zdravotnických předmětů. 1. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 86 s. Texty k distančnímu vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci. ISBN 80-244-1417-1. CICHÁ, M., DORKOVÁ, Z. Didaktika praktického vyučování zdravotnických předmětů. 2. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 57 s. Texty k distančnímu vzdělávání Univerzity Palackého v Olomouci. ISBN 80-244-1418-X. FARKAŠOVÁ, D. Ošetrovateľstvo - teória. Martin : Osveta, 2005. 215 s. ISBN 80-8063182-4. FERJENČÍK, J. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Praha : Portál, 2000. 256 s. ISBN 80-7178-367-6. HALMO, R. Deník ošetřovatelské praxe. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 83 s. Studijní texty Univerzity Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-1878-0. HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2008. 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4. ILLERIS, K. A model for learning in working life. Journal of Workplace Learning. 2004, 8/2004. s. 431-441. ISSN 1366-5626. JIRKOVSKÝ, D., NOVÁKOVÁ, J., ŠVARCOVÁ, E. Hodnocení školitelek pracovní adaptace absolventů škol v oboru Všeobecná sestra. In Cesta k profesionálnímu ošetřovatelství, IV sborník příspěvků IV. Slezské vědecké konference ošetřovatelství s mezinárodní účastí. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2009. 188 s. ISBN 987-80-7248-521-5. KRÁLOVÁ, J., PÁRTLOVÁ, M. Empatie na pracovišti. Sestra. 2006, 10/2006. s. 24-25. ISSN 1210-0404. KRÁTKÁ, A. Speciální příprava mentorů odborné praxe studentů: Studijní pomůcka pro frekventanty kurzu. Zlín : Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2006. 86 s. Učební texty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. ISBN 80-7318-459-1. KUBEROVÁ, H. Didaktika ošetřovatelství. Praha : Portál, 2010. 248s. ISBN 978-80-7367684-1.


76

KURIC, R. Ontogenetická psychologie. Brno : Akadamické nakladatelství Cerm, 2001. 180 s. ISBN 80-214-1844-3. KUTNOHORSKÁ, J. Historie ošetřovatelství. Praha : Grada, 2010. 208 s. ISBN 978-80247-3224-4. KUTNOHORSKÁ, J. Výzkum v ošetřovatelství. Praha : Grada, 2009. 176 s. ISBN 978-80247-2713-4. MAROUŠKOVÁ, J. Postavení učitele praktického vyučování z pohledu zdravotnického pracovníka. Diagnóza v ošetřovatelství. 2009, 1/2009. s. 30-33. ISSN 1801-1349. Myšlenky do kapsy. Olomouc : FIN, 1993, 207 s. ISBN 80-85572-23-0. NOVOTNÝ, P. et al. Pracoviště jako prostor k učení. In Pracoviště jako prostor k učení. Brno : Masarykova univerzita 2009. 97 s. ISBN 978-80-210-4918-5. PACOVSKÝ, V. O moderním ošetřovatelství. Praha : Avicenum, 1975. ISBN neuvedeno. PETTY, G. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 2006. 380 s. ISBN 80-7367-172-7. POSPÍŠILOVÁ, A, VRÁNOVÁ, V. Mentor klinické praxe: Názory na výuku studentů během jejich ošetřovatelské praxe. Diagnóza v ošetřovatelství. 2006, 10/2006, s. 403-406. ISSN 1801-1349. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 2002. 481 s. ISBN 80-7367-047- X. PRŮCHA, J. et al. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2008. 322 s. ISBN 978-80-7367416-8. ROZSYPALOVÁ, M. O sestrách pro sestry. Praha : Avicenum, 1981. 128 s. ISBN neuvedeno. Strategické dokumenty pro všeobecné sestry a porodní asistentky (2). Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2002. 271 s. ISBN 80-85047-21-7. ŠKRLA, P., ŠKRLOVÁ, M. Kreativní ošetřovatelský management. Praha : Advent-Orion, 2003. 496 s. ISBN 80-7172-841-1. VAŠUTOVÁ, J. Strategie výuky ve vysokoškolském vzdělávání. Praha : Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2002. 283 s. ISBN 80-7290-100-1. VRÁNOVÁ, V. Mentor klinické praxe. Diagnóza v ošetřovatelství. 2006, 1/2006. s. 6-7. ISSN 1801-1349.


77

WEST, S., et al. Enabling Learning in Nursing and Midwifery Practice: A Guide for Mentors. Glasgow: John Wiley and Sons, 2008. 268 s. ISBN 978-0-470-059797-1. ZÁVODNÁ, V. Pedagogika v ošetrovateĺstve. Martin : Osveta, 2005. 118 s. ISBN 808063-193-X. ŽIAKOVÁ, K. Ošetrovateĺstvo: teória a vedecký výskum. Martin : Osveta, 2009. 322 s. ISBN 978-80-8063-304-2.

SEZNAM DALŠÍCH POUŽITÝCH ZDROJŮ JAROŠOVÁ, D. Organizace studia ošetřovatelství [online]. Ostrava: Ostravská univerzita, Zdravotně

sociální

fakulta,

2006

[cit.

2011-04-19].

Dostupné

z

WWW:

. Hygiena práce: Ochrana zdraví před riziky pracovního prostředí [online]. [cit. 2011-0419]. Dostupné z WWW: . Metodický pokyn-všeobecná sestra [online]. [cit. 2011-03-25] Dostupné z WWW: <www.mzcr.cz/dokumenty/metodicky-pokyn-vseobecna-sestra_2197_947_3.html>. NCONZO: Stručná historie a vývoj Centra v datech [online]. [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: . UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií [online]. [cit. 2011-03-26]. Deník odborné praxe BVS.

Dostupné

z

WWW:

_7_2010_23.11.2010.pdf>. UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií [online]. [cit. 2011-03-26]. Institut zdravotnických

studií.

Dostupné

z

WWW:

. UTB ve Zlíně, Fakulta humanitních studií [online]. [cit. 2011-03-26]. Pokyn k organizaci praxí

studentů

na

Ústavu

ošetřovatelství.

Dostupné

z

WWW:

http://web.fhs.utb.cz/cs/docs/Pokyn_k_organizaci_17_1_2011.pdf Věstník

MZČR

9/2004

[online].

[cit.

2011-02-19].

Dostupné

http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnik_3648_1778_11.html.

z

WWW:


78

VRUBLOVÁ,Y. Organizace klinických praxí [online]. Ostrava : Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2006 [cit. 2011-02-12]. Dostupné z WWW: . Vyhláška č. 39/2005 Sb., kterou se stanoví minimální požadavky na studijní programy k získávání odborné způsobilosti k výkonu nelékařského zdravotnického povolání [online]. [cit.

2011-04-25].

Dostupné

z

WWW:. Vyhláška č. 55/2011 Sb. o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků

[online].

[cit.

2011-03-26].

Dostupné

z

WWW:

. Zákon č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních [online]. [cit. 2011-0219].

Dostupné

z

WWW:

http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411?PC_8411_p= 5&PC_8411_l=96/2004&PC_8411_ps=10#10821. Zákoník práce: Bezpečnost a ochrana zdraví při práci [online]. [cit. 2011-04-19]. Dostupné z WWW: .


SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK aj.

a jiné.

apod.

a podobně

Bc.

bakalář

BOZP

bezpečnost a ochrana zdraví při práci

CŽV

celoživotní vzdělávání

ČR

Česká republika

ČSČK

Československý červený kříž

EU

Evropská unie

FHS

Fakulta humanitních studií

MZČR

Ministerstvo zdravotnictví České republiky

P/K

pacient/klient

SZŠ

Střední zdravotnická škola

SOŠ

Střední odborná škola

tzv.

takzvané

UTB

Univerzita Tomáše Bati

VOŠZ

Vyšší odborná škola zdravotnická

WHO

World Health Organization

79


SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Absolvovaná škola Graf č. 2: Pracovní a studijní aktivita po maturitě Graf č. 3: Kontaktovaná osoba před odbornou praxí Graf č. 4: Nejoblíbenější typ služby Graf č. 5: Zkušenost se situací: Nesouhlas P/K s ošetřováním studenty Graf č. 6: Kdo by měl vést odbornou praxi – názory Graf č. 7: Přítomnost studentů z jiných typů škol Graf č. 8: Zvládání úkolů/výkonů Graf č. 9: Názor na odbornou praxi: „ Osobně považuji odbornou praxi …“ Graf č. 10: Názor na odbornou praxi: „Odbornou praxi mi znepříjemňuje…“

80


SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Věk respondentů Tabulka č. 2: Ročník studia Tabulka č. 3: Absolvovaná škola Tabulka č. 4: Zaměření absolvované školy Tabulka č. 5: Pracovní a studijní aktivita po absolvování střední školy Tabulka č. 6: Zkušenost s pracovním procesem po střední škole Tabulka č. 7: Registrace v oboru Všeobecná sestra Tabulka č. 8: Kontaktovaná osoba před odbornou praxí Tabulka č. 9: Nejoblíbenější typ služby Tabulka č. 10: Pracovníci, nejčastěji se věnující studentovi Tabulka č. 11: Pracovníci, nejčastěji úkolující studenty Tabulka č. 12: Zkušenost se situací: Nesouhlas P/K s ošetřováním studenty Tabulka č. 13: Postoj k situaci: nesouhlas P/K s ošetřováním studenty Tabulka č. 14: Kdo by měl vést odbornou praxi - názory Tabulka č. 15: Přítomnost studentů z jiných typů škol Tabulka č. 16: Maximální vyhovující počet studentů Tabulka č. 17: Ovlivnění praxe přítomností jiných studentů/žáků Tabulka č. 17 A: Důvody ovlivnění odborné praxe přítomností jiných studentů/žáků Tabulka č. 18: Přínos vlastní osoby respondenta pro oddělení Tabulka č. 18 A: Důvody přínosu vlastní osoby respondenta pro oddělení Tabulka č. 19: Pocity při odborné praxi Tabulka č. 20: Zvládání úkolů/výkonů Tabulka č. 21: Nejčastější postup při nedostatku znalostí/dovedností Tabulka č. 22: Názor na školitele/mentora/pověřenou sestru odborné praxe Tabulka č. 23: Názor na odbornou praxi: "Osobně považuji odbornou praxi ..." Tabulka č. 24: Názor na odbornou praxi: „Odbornou praxi mi znepříjemňuje…“ Tabulka č. 25: Důvod nejistoty na odborné praxi Tabulka č. 26: Co povzbuzuje při odborné praxi Tabulka č. 27: Návrhy změn v organizaci praxe

81


SEZNAM PŘÍLOH Příloha P I:

Odborná praxe - Povinnosti a práva studentů

Příloha P II:

Dotazník

Příloha P III:

Průvodní dopis

Příloha vložená:

Doporučení pro sestry Doporučení pro studenty Informace pro pacienty

82

PŘÍLOHA P I: Odborná praxe - Povinnosti a práva studentů Povinnosti studentů • minimálně 14 dní před zahájením odborné praxe se dostaví na příslušné pracoviště za vrchní sestrou k ústní domluvě na rozpis služeb a termín proškolení. Služby odešle pověřené osobě k zpracování. • dle zaměření pracoviště si zopakuje znalosti o specifikách ošetřovatelské péče na daném oddělení • zajistí si vyhovující pracovní oděv, obuv, jmenovku, dodržuje vyhlášku č. 195/2005Sb. • absolvuje povinné školení BOZP, zacházení s chemickými látkami a v protipožární ochraně - je realizováno vždy na začátku akademického roku. Proškolení na ošetřovací jednotce zajišťuje obvykle vrchní či staniční sestra a je určeno pro všechny studenty, nastupující na ošetřovací jednotku. • musí mít platné očkování proti virové hepatitidě B • připraví si předepsanou dokumentaci, psací potřeby, hodinky • dodržuje rozpis služeb. V případě nemoci nebo jiné vážné situaci je nutno neprodleně informovat ročníkového vedoucího, vedoucího pracoviště či mentora odborné praxe a domluvit s ním náhradu. • pracovní úraz ihned za přítomností svědků nahlásit vedoucímu daného pracoviště, a také ročníkovému vedoucímu. V případě zdravotních problémů se doporučuje stejný postup. Provést doporučené postupy o záznamu úrazu. • aktivně se zapojovat do pracovních činností na daném pracovišti • dodržovat pokyny sestry/ mentorky, plnit svěřené úkoly • dodržovat předepsané pracovní postupy a ošetřovatelské standardy • využívat veškeré vědomosti získané při studiu • dodržovat zásady zdravotnické etiky • splnit stanovený počet hodin klinické praxe podle sylabu

• splnit podmínky pro ukončení předmětu v jednotlivých semestrech42

Práva studentů • být poučen o BOZP na konkrétním pracovišti • právo na ochranné pracovní pomůcky (ne oděvy a obuv) • mít sestru/mentora při činnostech • mít možnost plnit úkoly dle logbooku • být informován o provozu pracoviště • právo na přestávku dle zákoníku práce • právo na možnost konzultací se sestrou/mentorem a garantem předmětu43

42


z WWW: . 43


z WWW: .

PŘÍLOHA P II: Dotazník Vážená kolegyně/kolego, jmenuji se Marie Nedbálková, studuji na Fakultě humanitních studií UTB ve Zlíně program Ošetřovatelství, obor Všeobecná sestra, a to v kombinované formě studia. V rámci ukončení studia zpracovávám bakalářskou práci se zaměřením na Faktory ovlivňující průběh odborné praxe studentů oboru Všeobecná sestra. Součástí průzkumné části mé práce je mimo jiné dotazník a já Vás chci touto cestou poprosit o jeho vyplnění. Dotazník je zcela anonymní a uvedené odpovědi budou použity pouze pro potřebu bakalářské práce. Doba k vyplnění dotazníku je asi 15-20 minut. Předem Vám děkuji za ochotu a spolupráci, bez Vaší pomoci bych nemohla svou práci dokončit. Marie Nedbálková Pokyny k vyplnění dotazníku: pokud nebude uvedeno jinak, zakroužkujte prosím jen jednu odpověď, která nejvíce vyhovuje Vašemu názoru nebo skutečnosti. 1. Kolik je Vám let? □ 19 – 20 □ 21 – 25 □ 26 – a více 2. Jsem studentem/studentkou: □ 2. ročníku □ 3. ročníku 3. Jsem absolventem/absolventkou: □ střední zdravotnické školy – obor Všeobecná sestra □ střední zdravotnické školy – obor Zdravotnický asistent □ střední zdravotnické školy – obor Zdravotnické lyceum □ vyšší odborné školy zdravotnické – obor (doplňte) ………………….…..…………. □ střední odborné školy – obor (doplňte) ……………..……………..………………… □ gymnázia □ jiné (doplňte) …...………………………………………………………….………… 4. Po absolvování střední školy jsem: □ začal/a studovat současnou vysokou školu □ pracoval/a ve zdravotnictví, celkem (doplňte, jak dlouho)..………………………… □ pracoval/a mimo zdravotnictví, celkem (doplňte, jak dlouho)……………………… □ jiné (doplňte).………….…………………………………………..…………………

5. Jste registrovaný/á všeobecná sestra? □ ano □ ne □ ne, ale uvažuji o ní □ ne, nepovažuji ji za nutnou □ jiné (doplňte) ……………………………………………………………………….... 6. Odbornou praxi včetně služeb: (možno označit i více odpovědí) □ jsem si dojednával/a s vrchní sestrou příslušného pracoviště □ jsem si dojednával/a se staniční sestrou příslušného pracoviště □ jsem si dojednával/a s mentorkou příslušného pracoviště □ dojednával/a za mne spolužák/spolužačka, se kterou jsem pak byl/a na příslušném pracovišti □ jiné (doplňte) ………………………………………………………………………. 7. Ze služeb mám nejraději: □ denní 12 hodinové služby □ noční 12 hodinové služby □ je mi to jedno □ jiné (doplňte)……………………………………………………………………….. 8. V průběhu jedné služby se mi nejčastěji věnuje: □ mentor či pověřená sestra □ staniční sestra □ vrchní sestra □ kdo má zrovna čas, ale jen jedna osoba □ všechny sloužící sestry □ nikdo □ jiné (doplňte) ………………………………………………………………………. 9. Úkoly během praxe mi nejčastěji zadává: □ mentor či pověřená sestra □ staniční sestra □ vrchní sestra □ kdo má zrovna čas, ale jen jedna osoba □ všechny sloužící sestry □ všichni sloužící zdravotničtí pracovníci (včetně pomocného personálu) □ nikdo, zapojím se do týmu a pracuji samostatně □ jiné (doplňte) ………..………………………………………………………………. 10. Stalo se Vám, že by pacient/klient nesouhlasil, abyste o něj pečoval/a? □ ano, často □ ano, ale výjimečně □ ne □ nevzpomínám si □ jiné (doplňte) ……………………………………………………………………….

11. Pokud by pacient/klient nesouhlasil s tím, abych o něj pečoval/a: □ nevadilo by mi to a respektoval/a bych jeho rozhodnutí □ vadilo by mi to, ale respektoval/a bych jeho rozhodnutí □ cítil/a bych se velmi nepříjemně, ale vím, že pacient/klient má na takové rozhodnutí právo □ vadilo by mi to a jeho rozhodnutí bych nerespektoval/a □ jiné (doplňte) ………………………………………………………………………… 12. Vyberte z následujících tvrzení to, které se nejvíce blíží Vašemu názoru: □ vyhovuje mi vedení praxe jen mentorem □ vyhovuje mi vedení i sestrami (mají kompetence vést studenty), přímo mentora mít nemusím □ vyhovovalo by mi vedení odborné praxe vždy stejným učitelem vysoké školy □ vyhovovala by mi kombinace - mentor x učitel vysoké školy □ nepotřebuji vedení □ jiné (doplňte) ………………………………………………………………………... 13. Během praxe se na pracovišti setkávám: (možno označit i více odpovědí) □ s žáky SZŠ (střední zdravotnická škola) pod vedením učitelky □ s žáky SZŠ bez učitelky □ se studenty VOŠZ (vyšší odborná škola zdravotnická) pod vedením učitelky □ se studenty VOŠZ bez učitelky □ se studenty jiných vysokých škol □ jiné (doplňte) ………………………………………………………………………. 14. Jaký maximální počet studentů na pracovišti vám vyhovuje? Uveďte číslo: …...... 15. Ovlivňuje Vaši praxi přítomnost jiných studentů/žáků? □ ano, protože (doplňte) ……………………………………………………………… □ ne □ nevím □ jiné (doplňte)………………………………………………………………………... 16. Myslíte si o sobě, že jste pro oddělení přínosem? □ ano, protože (doplňte) ………………………………………………………………. □ ne, protože (doplňte)…………………………………………………………………. □ nevím □ jiné (doplňte)…..……………………………………………………………………... 17. Při odborné praxi máte většinou pocit, že: (možno označit i více odpovědí) □ jsem na pracovišti vítaný/á □ mají sestry zájem, abych se cítil/a dobře □ jsem sestrám lhostejný/á □ překážím □ na pracoviště nepatřím □ jiné (doplňte) ……..………………………………………………………………….

18. Úkoly/výkony, které plním na odborné praxi, vždy ovládám: □ ano □ spíše ano □ spíše ne □ ne □ jiné…………………………………………………………………………………… 19. Pokud se v průběhu odborné praxe objeví nedostatek v mých znalostech či dovednostech, pak nejčastěji: □ upozorním mentora/pověřenou sestru a požádám o ukázku, vysvětlení □ požádám o ukázku, vysvětlení kteroukoliv sestru □ požádám o ukázku, vysvětlení spolužačku □ pokouším se s nadějí, že se mi to podaří □ pokusím se informaci dohledat a pak úkol provést □ předám úkol spolužačce □ nikdy jsem tento problém neměla □ jiné (doplňte).......................................................................………………………….. 20. Školitel/pověřená sestra/mentor doposud ve většině případů: U každého výroku zakroužkujte to číslo, které nejvíce vystihuje Váš názor. ano spíše ano nemohu posoudit spíše ne ne 1 2 3 4 5 znal/a studijní plán oboru všeobecná sestra a uvědomoval/a si možné do1 2 3 4 5 sažené znalosti studentů kladl/a důraz na propojení teorie a praxe 1 2 3 4 5 respektoval/a a přijímal/a každého pacienta celostně

1 2 3 4 5

byl/a odpovědný

1 2 3 4 5

věnoval/a se mi

1 2 3 4 5

ochotně vždy poradil/a

1 2 3 4 5

umožnil/a mi být členem týmu

1 2 3 4 5

na mě kladl/a úměrné nároky

1 2 3 4 5

umožnil/a mi pracovat podle všech správných zásad

1 2 3 4 5

vhodnou formou hodnotil/a moje výkony na pracovišti

1 2 3 4 5

byl/a vhodnou osobností pro mentoring = sestru školitelku

1 2 3 4 5

byl/a mi na daném pracovišti příkladem

1 2 3 4 5

21. Osobně považuji odbornou praxi: U každého výroku zakroužkujte to číslo, které nejvíce vystihuje Váš názor. ano spíše ano spíše ne ne 1 2 3 4 za nejlepší způsob, jak propojit teorii s praxí 1

2

3

4

za velmi potřebnou, abych získal/a jistotu při ošetřovatelských aktivitách

1

2

3

4

přiměřeně dlouhou, abych cítil/a jistotu při realizaci ošetřovatelského procesu u pacienta/klienta na konkrétním pracovišti za ztrátu času, stejně tuto práci po absolvování školy nebudu dělat

1

2

3

4

1

2

3

4

za zbytečnou, stejně se vše musím naučit, až nastoupím do práce

1

2

3

4

22. Odbornou praxi mi znepříjemňuje: U každého výroku zakroužkujte to číslo, které nejvíce vystihuje Váš názor. ano spíše ano spíše ne ne 1 2 3 4 obava z nového prostředí 1

2

3

4

určitý typ pracoviště, kde praxe probíhá

1

2

3

4

strach z přístupu personálu

1

2

3

4

obava z komunikace s pacienty/klienty

1

2

3

4

obava, že ublížím pacientovi/klientovi

1

2

3

4

pocit, že nemám dostatek teoretických znalostí

1

2

3

4

strach z manipulace s přístrojovým vybavením

1

2

3

4

nedostatek času pro přidělený úkol či činnost

1

2

3

4

nedostatek vhodných pomůcek

1

2

3

4

nedostatek činností, cítím se zbytečný/á

1

2

3

4

nepochopení, až zesměšňování personálem, když něco nevím

1

2

3

4

nevhodné zázemí pro výkon praxe (jídlo, WC, šatna, uložení věcí)

1

2

3

4

23. Nejvíce mě na praxi znejistí, když: (doplňte)………………………………………………………………………………...…… ………………………………………………………………………………………………..

24. Na praxi mě povzbudí když: (doplňte)………………………………………………………………………………...…… ……………………………………………………………………………………………….. 25. Co byste na organizaci praxe změnila? (doplňte)………………………………………………………………………………...…… ……………………………………………………………………………………………….. Prosím, zkontrolujte, zda jste odpověděl/a na všechny otázky v dotazníku, bez jejich vyplnění bych nemohla práci zpracovat. Za všechny podněty velmi děkuji, stejně jako za Váš čas, který jste mi věnoval/a vyplněním dotazníku. Na tomto místě se můžete vyjádřit k tématu či k mému dotazníku: ……………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………

PŘÍLOHA P III: Průvodní dopis Vážená kolegyně/kolego, jmenuji se Marie Nedbálková, jsem studentkou 3. ročníku kombinované formy studia oboru Všeobecná sestra na FHS ve Zlíně a absolventka kurzu pro mentory odborné praxe. Obracím se na Vás s prosbou o pomoc při mém průzkumu týkajícího se právě odborné praxe. Chtěla bych Vás požádat, zda byste mohl/a zapisovat svoje pocity při praxi. Postačí shrnutí 1x týdně, kdy byste napsal/a ve větách nebo heslovitě Vaše osobní názory, a to například: jak vás přijali na pracovišti; jak jste se cítil/a; kdo se Vám věnoval během jedné služby (jedna sestra nebo více sester); pochválil vás někdo během praxe, kdo; věděl/a jste si se vším rady, pokud ne, kdo Vám poradil; jste spokojený/á se svou prací u pacientů, pokud ne, co vám vadí; napište nejlepší zážitek z praxe; která situace byla pro vás na praxi nejtěžší; podle čeho hodnotíte svou práci; jsou pro vás sestry příkladem; myslíte, že vám informace ze školy pomáhají při praxi; diskutujete o problémech se spolužačkami; co vám na praxi schází; bylo vám umožněno na pracovišti pracovat podle všech správných zásad nebo jste se musela přizpůsobovat; měl/a jste pocit, že jste členem týmu; cítil/a jste vždy zodpovědnost za vše, co bylo náplní vaší ošetřovatelské praxe; upozornil/a jste během praxe na nějaký nedostatek, pokud ano, jaká byla odezva personálu; připravujete se nějak před nástupem na pracoviště? Jak?; Máte dojem, že jste využil/a vše co, jste se doposud naučil/a a co umíte na maximum?; Udělal/a jste chybu a neřekla to nikomu, nebo jste to řekl/a a komu a co bylo?; Těšíte se na další praxi?; Je pracoviště natolik pro vás atraktivní, že byste tam chtěl/a později pracovat?; Motivují vás (mentoři, sestry, lékaři.) na praxi, chválí vás, kritizují, hodnotí?; Máte vyhovující podmínky pro přestávku, jídlo, toaletu,… Nebojte se kritiky, ale ani pochvaly, zkuste napsat svoje opravdové zážitky a pocity. K jejich odesílání využijte e-mailovou schránku - viz níže, kterou jsem pro tyto účely zřídila. Odesílat postřehy a názory můžete i průběžně. A slíbená adresa, z které můžete odesílat: [email protected]. Přístupové heslo je: bakalarky. Předem děkuji za spolupráci. Marie Nedbálková ([email protected])

Faktory ovlivňující průběh odborné praxe studentů oboru Všeobecná sestra. Marie Nedbálková

Recommend Documents