Etika úředního jednání

Bankovní institut vysoká škola Praha Institut pro evropskou integraci

Etika úředního jednání Bakalářská práce

Autor:

Lenka Ingrová, DiS. Veřejná správa a EU

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Dr. Štefan Danics, Ph.D.

Červen, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci ,,Etika úředního jednání„„ zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

……………………. V Hodoníně, dne 28.6.2010

Lenka Ingrová, DiS.

2

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu doc. Ing. Dr. Štefanu Danicsovi, Ph.D. za jeho cenné připomínky a odborné rady, které mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat mé rodině za podporu při studiu.

3

Anotace Pro zpracování své bakalářské práce jsem si zvolila téma: Etika úředního jednání, neboť současná správní praxe trpí celou řadou nedostatků, především korupcí a klientelismem jednání. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V první části své práce se nejdříve zabývám byrokracií a zkorumpovaností. Ve druhé části práce s poţadavky Evropské unie na řádnou praxi úředníků. Ve třetí kapitole popisuji stav veřejné správy v České republice. V poslední části práce se zabývám moţnostmi zkvalitnění české veřejné správy. Cílem bakalářské práce je upozornit na špatný stav naší veřejné správy a její zkorumpovanost a moţnosti jejího zkvalitnění skrze etické jednání úředníků v duchu přijatého etického kodexu, včetně kontrolních moţností Veřejného ochránce práva a elektronizace celé naší veřejné správy. Klíčová slova Veřejná správa, státní správa, byrokracie, byrokratismus, etický kodex, ombudsman, dobrá správa, korupce, klientelismus, evropské poţadavky na dobrou správu, elektronizace veřejné správy Annotation For elaboration of my bychelor work I chose the theme: The form of official act, because contemporary administration suffer from many problems, mostly from corruption and clentelism. The thesis is dividend into four main chapters. In the first part of my job to first deal with the bureaucracy and corruption. In the second part with European Union officials on the proper practice. The third chapter describes the state of governance in the Czech Republic. The last part deals with the possibilities of improving the Czech public administration. Purpose of this work is to highlight the poor state of our government and its corruption and its possible improvement through the ethical conduct of officials in the spirit of the adopted code of ethics, control options, including the Ombudsman and the computerization of our entire public administration. Keywords Public administrativ, state administrativ, bureacracy, bureaucratism, code of ethics, Ombudsman, good news, corruption, clientelism, European requirements for good governance, the public administration

4

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................... 6 1

OBECNĚ O BYROKRACII A ZKORUMPOVANOSTI........................................ 7 1.1

RŮZNÉ TEORETICKÉ MODELY BYROKRACIE ............................................................ 9

1.1.1 Vymezení byrokracie a byrokratismu .............................................................. 10 1.1.2 Model racionální správy.................................................................................. 12 1.1.3 Model mocenského bloku ................................................................................ 14 1.1.4 Model nadměrné nabídky ................................................................................ 15 1.2 ÚLOHA BYROKRACIE V MODERNÍ SPOLEČNOSTI ................................................... 16 1.2.1 Vykonávání správy........................................................................................... 17 1.2.2 Poskytování politických rad............................................................................. 18 1.2.3 Artikulování a gradování zájmů ...................................................................... 19 1.2.4 Udržování politické stability............................................................................ 19 1.3 MOŢNOSTI KONTROLY BYROKRACIE .................................................................... 20 1.3.1 1.3.2 1.3.3 1.3.4 2

3

Politická odpovědnost ..................................................................................... 21 Zpolitizování byrokracie .................................................................................. 23 Ombudsman ..................................................................................................... 24 Kodexy úředního jednání ................................................................................. 26

POŢADAVKY EVROPSKÉ UNIE NA ŘÁDNOU PRAXI ÚŘEDNÍKŮ............ 29 2.1

EVROPSKÉ PRINCIPY DOBRÉ SPRÁVY .................................................................... 29

2.2

KODEX ŘÁDNÉ SPRÁVNÍ PRAXE ÚŘEDNÍKŮ EU ..................................................... 32

STAV VEŘEJNÉ SPRÁVY V ČR ........................................................................... 37 3.1

STÁTNÍ SPRÁVA .................................................................................................... 37

3.1.1 Klíčové problémy na úrovni státní správy ....................................................... 37 3.2 ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA .......................................................................................... 39 3.2.1 Klíčové problémy v územní veřejné správě a ve vztahu mezi státní správou a místní samosprávou ..................................................................................................... 39 4

MOŢNOSTI ZKVALITNĚNÍ ČESKÉ VEŘEJNÉ SPRÁVY .............................. 40

ZÁVĚR ............................................................................................................................... 50 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................................. 52 PŘÍLOHY .......................................................................................................................... 55

5

ÚVOD Problematika korupce úzce souvisí s otázkou etiky. Přitom právě ve veřejné správě je otázka etiky jednou z nejcitlivějších a nejdiskutovanějších. Důleţitým krokem reformy veřejné správy v ČR byl přijatý Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě, který specifikuje standardy chování zaměstnanců státní správy a samosprávy a je zpracován na základě doporučení Rady Evropy. Etické principy lze chápat samozřejmě mnohem šířeji, neţ jak jsou zachyceny v právních normách, ovšem na rozdíl od právních norem, které jsou právně závazné a vynutitelné státní mocí, etické normy tento aspekt postrádají a vynutit je lze jen velmi obtíţně. Pro kvalitní výkon veřejné správy je nezbytným předpokladem kompetentnost, tedy dobrá znalost právních předpisů, tj. kvalita právního vědomí jednotlivců, kteří veřejnou správu jakoţto veřejnou sluţbu vykonávají. Důleţitou roli při prosazování etických principů hraje také transparentnost vnitřních postupů a všech prováděných operací, dostatečný přístup k informacím pro všechny zaměstnance, systémy vnitřní kontroly a celá organizační struktura organizace. Etický kodex je nástrojem, jde o soubor konkrétních pravidel, které vycházejí z hodnot a principů organizace a vymezují standard profesionálního jednání. Vytváření etických kodexů je zatím typičtější spíše pro nadnárodní instituce, oborová sdruţení nebo profesní asociace. Výbor OECD pro řízení veřejné správy schválil Zásady řízení etiky ve veřejné správě, které mají jednotlivým zemím pomoci při revizi jejich institucí, systémů a mechanismů podporujících etiku ve veřejné správě.

6

1 OBECNĚ O BYROKRACII A ZKORUMPOVANOSTI Aby bylo moţno definovat samotnou byrokracii, je třeba nejprve nastínit její historický vývoj. V této kapitole se proto nejprve zaměřím na stručnou geneze fenoménu byrokracie. Pojem byrokracie poprvé použil de Gournau jako složeninu slov bureau (úřad) a kracia (vládnout), tedy vláda úřadů a úředníků.1 Rozpolcenost kategorie byrokracie má své hlubší společenskohistorické kořeny. Někdy v roce 1920 publikoval Fayol zprávu o stavu francouzského ministerstva pošt, telefonů a telegramů. Tato zpráva vyvolala značné zděšení. Autor charakterizoval činnost úřadu následujícími prerogativy:2  Neustály a nekompetentní šéf úřadu  Absence dlouhodobého plánu a rozpočtu Rozšířením Fayolova modelu byl Tyalorův model funkcionální supervize, kdy liniový pracovník odpovídá několika nadřízeným podle jejich specializace. Další osobností teorie organizace se stal Simon, který navrhl v návaznosti na kritiku školy vědecké správy ,,racionální model řízení“. Snaţil se do modelu včlenit výsledky aplikovaného výzkumu chování a měření uţívajícího kvantitativních metod.

V kaţdé

rozhodovací situaci by měl úředník zváţit všechny moţné způsoby reakce, pak vyhodnotit jejich moţné důsledky a poté vyhodnotit moţné výnosy a ztráty těchto důsledků. Po tomhle zváţení by měl vybrat takovou svoji reakci, která přinese nejvíce čistého výnosu. Dalším američanem, který přispěl k rozvoji teorie organizace, se stal Lindblom. Lindblom vycházel z přesvědčení, ţe je ţádoucí a nevyhnutelné, aby politiky byly realizovány v úzkém spektru moţných alternativ. Realizace politik zahrnuje jen omezené a nekoordinované přizpůsobení se existující situací. Analyzoval také běţné situace vzájemného přizpůsobování se různých organizací.

1

DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s.. s. 8. Dostupný z WWW: http://moodle.vsb.cz/moodle/mod/resource/view.php?inpopup=treu&id=18515 [cit. 2010-05-23].

2

7

Ještě neţ se vrátím k byrokracii jako výrazu pro veřejnou správu, je vhodné obecně se zmínit o zkorumpovanosti (korupci), neboť tento význam v bakalářské práci se také objeví. ,,Od devadesátých let minulého století se pojem korupce objevuje stále častěji v odborném i politickém diskurzu.‘‘3 Tento společenský jev existoval uţ ve starověku jako jedna z nejhorších a zároveň nejrozšířenějších forem chování. Přestoţe s korupcí bojovala jiţ společnost staré Mezopotámie a starého Říma, nelze konstatovat, ţe by někdy tento boj byl definitivně úspěšný. Vyzdvihují se negativní dopady korupce na legitimitu politických režimů, fungování soukromých podnikatelských subjektů, národní hospodářství nebo dokonce životní prostředí, zkoumá se a měří její výskyt, vědci zabývající se společenskými vědami (především ekonomií a sociologií, ale i právem) se na základě svých výzkumů snaží navrhovat taková opatření, která by její výskyt alespoň omezila.4 Média přinášejí v některých zemích informace o případech, kde existuje podezření na korupci, téměř kaţdý den. V jiných zemích zase média o korupci mlčí, ale neznamená to, ţe by se v těchto zemích tento jev nevyskytoval. Zde buď média, která by byla dostatečně svobodná neexistují, nebo korupční skandály vyplouvají na povrch jen zřídka (o to však s větší intenzitou). Skutečnost, že se o korupci hodně mluví a píše, je poměrně nová.5 V období, které předcházelo devadesátým letům 20. století, se moc o korupci nemluvilo. Aţ teprve v období, o kterém jsem se uţ zmínila se dostává problém korupce na agendu národních vlád i mezinárodních organizací. Bylo to dáno jednak tím, ţe si vlády vyspělých zemích začaly uvědomovat výši ekonomických ztrát a také se ve stejné době v mezinárodním měřítku začaly prosazovat nevládní organizace. Tyto organizace měly boj proti tomuto fenoménu ,,v popisu práce“ (např. hnutí Transparency International).6

3

NAVRÁTIL, Zdeněk. Etický kodex úředníka ve veřejné správě. (Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita, 2006/2007. s. 22. 4 TRANSPARENCY INTERNATIONAL – Česká Republika. skripta: Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Kolektiv autorů, 2005. s. 6. Dostupný z WWW: http://www.transparency.cz/pdf/skripta.pdf [cit. 2010-05-27]. 5 TRANSPARENCY INTERNATIONAL – Česká Republika. skripta: Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Kolektiv autorů, 2005. s. 6. Dostupný z WWW: http://www.transparency.cz/pdf/skripta.pdf [cit. 2010-05-27]. 6 Zneuţití pravomocí za účelem získání nezaslouţeného osobního prospěchu, tj. jednání představitelů veřejného sektoru, jímţ se nedovoleně a nezákonně obohacují prostřednictvím zneuţívání pravomocí, které jim byly svěřeny.

8

Korupce je tedy takové jednání, kterým osoba v určitém kvalifikovaném postavení (např. úředník zaměstnaný ve veřejné správě nebo volený zástupce) zneužívá svého postavení a to k osobnímu obohacení nebo obohacení třetích osob, přičemž z tohoto jednání mohou mít přímý užitek osoby, které korupční jednání vyvolají (vždy vzniká škoda do různé míry určité skupině fyzických i právnických osob). Lord Acton kdysi pronesl slavný výrok, že ,,moc korumpuje“ a dodal, že ,,absolutní moc korumpuje absolutně.“7 Korupce je tedy jev bez hranic a vyskytuje se ve všech typech reţimů a ve všech historických obdobích.

1.1 Různé teoretické modely byrokracie Různí autoři pojmu byrokracie přidělují významy často velmi odlišné. V mnoha lidech vyvolává jen slovo byrokracie představy nevýkonnosti a zbytečných formalit, které člověka jen zdrţují. ,,V politologii označujeme slovem byrokracie správní aparát státu, tedy početné zástupy pracovníků státní služby a úředníků, kterým jsou svěřeny práce spojené s vládnutím.“8 Termín byrokracie bývá nejčastěji spojován se třemi odlišnými okruhy významů: 

V historických vědách a v sociologii se pod vlivem díla M. Webera, rozumí byrokracií snaha o racionalizaci kolektivních aktivit, která spočívá ve vytvoření velkých výrobních i nevýrobních organizací a právních systémů. Tyto systémy jsou řízeny pomocí neosobních pravidel. ,,Alternativou moderní byrokracie v tomto slova smyslu by byl návrat k historicky ranějším formám organizace správních i produkčních aktivit, tedy v terminologii M. Webera návrat k patrimoniálním (zděděným) či dokonce patriarchálním formám organizace.“9



Politologie zase rozumí pod ,,byrokracií“ vládu uskutečňovanou skrze úřady, státní aparát složený ze jmenovaných, a nikoli volených činitelů, organizovaný hierarchicky a závislý na legitimní autoritě.10 Jedná se tedy o vládu řídící sice

7

TRANSPARENCY INTERNATIONAL – Česká Republika. skripta: Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Kolektiv autorů, 2005. s 7. Dostupný z WWW: [cit. 2010-05-27]. 8 HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 375. 9 Dostupný z WWW: [cit. 2010-05-29]. 10 Dostupný z WWW:

9

zákony, avšak připouštějící jen minimální účast občanů na řízení veřejných záleţitostí. Jiné uspořádání předpokládá jistou decentralizaci státní správy a doprovodné zvýšení úlohy volených zástupců (občanů), především na úrovni lokální a regionální samosprávy.11 

V běţném uţívání označuje pojem ,,byrokracie“ nesrozumitelný způsob vyřizování jednoduchých záleţitostí, komplikující a znepříjemňující ţivot občanům. Patří sem např.

dlouhé

vyřizování

záleţitostí,

rutinní

nezájem,

ignorování

účelů,

komplikovanost procedur a podobně. Řešením by bylo co nejmenší pouţívání výkazů, dotazníků a statistik, co nejkratší fronty na úřadech a co nejkratší lhůty vyřizování ţádostí. V tomto ohledu pro tento způsob vyřizování veřejných záleţitostí a ţádostí občanů pouţívají někteří autoři i termín „byrokratismus“, neboť jím označují zbytnělou a nepruţnou činnost byrokracie.

1.1.1

Vymezení byrokracie a byrokratismu

Samotný význam byrokracie, jež můžeme vysvětlit jako administrativní systém, ustanovil Max Weber a to když hovořil o byrokracii jako o standardní formě ve společenské vědě 20. století, moderní a racionální formě státní správy.12 Byrokratická organizace se chová podle přísně daných pravidel, které se musí dodrţovat. Takováto pravidla pak zajišťují profesionální chování, nezaujatý postoj k věci a neúplatný výkon rolí ve formálních sdruţeních. ,,Ideální typ Weberovy byrokracie je postaven na pěti pilířích.“13 Hlavním pilířem je striktní dodrţování psaných pravidel na všech hierarchických úrovních. Dalším pilířem dokonalé byrokracie je ostrá hranice mezi profesionálním a osobním ţivotem. V práci by se neměly utvářet přátelské vztahy a měl by se každý řídit pravidlem ,,v práci jen práce“.14 Hierarchie autorit je jasně oddělená. Vyšší autority dohlíţejí nad niţšími a nikdy ne naopak. Mají jasně ohraničené své pravomoci, jejichţ hranice nesmí překročit.

[cit. 2010-05-29]. 11 Dostupný z WWW: [cit. 2010-05-29]. 12 Dostupný z WWW: [cit. 2010-05-21]. 13 Dostupný z WWW: [cit. 2010-05-27]. 14 Dostupné z WWW: [cit. 2010-05-27].

10

Úředníci pracující na plný úvazek, za plat v dané výši a nevlastní ţádné materiální zdroje, s nimiţ disponují. Byrokratická organizace je tedy společnost pod dozorem. Byrokracie je i název pro velkou skupinu profesionálních pracovníků, byrokratismus. Byrokratismus označuje metody, formy a způsoby činnosti tohoto úřednického aparátu. Přijímáme-li byrokracii za zdůvodněné východisko, pak je potřebné pro další zkoumání tohoto fenoménu charakterizovat její podstatné znaky:15 

Monokratický hierarchický systém, ve kterém existuje relativní stabilita struktury funkcí



Úřední funkce s přesně vymezenými kompetencemi a odpovědnostmi



Přesně vymezený, závazný instanční postup, kde jsou všechna rozhodnutí činěna na základě formalizovaných obecných pravidel



Zavedení přísné správní procedury, tzv., že každý problém procedura a řešení jsou roztřiďovány a zařaďovány do kategorií, tedy kategorizovány



Neosobnost struktury moci a technická věcnost ve výkonu povolání



Specializace činností a vázanost na zcela určitý typ úkonů



Vyzvedá přísnou disciplínu a systematickou kontrolu výkonu úřadu



Důsledně považovanou odbornou kvalifikaci, která podmiňuje postup na vyšší místa spolu s výsledky dosavadní činnosti a služebním věkem

K poznání byrokratismu, ale vyjmenování jeho podstatných znaků určitě nestačí.16 V této části se jich okrajově pokusím rozebrat. Jak uţ jsem se zmínila, byrokracii charakterizuje

15

BLAHOUT, Miroslav; DANICS, Štefan. Listy aplikované politologie II. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky. Katedra společenských věd, 2003. s. 8.

11

dělba práce. Hierarchická struktura a kontrola, subordinace, funkce a role výkonného odvětví jsou rozděleny, ale i pod rozděleny a rozpracovány na specializované pracoviště. Například v situaci, kdy chybí hierarchické řízení a kontrola, můţe dotyčný úřad působit jen se souhlasem jiného úřadu a zajištění tohoto souhlasu se stává otázkou, na které záleţí kaţdé přesné vymezení funkce a role kaţdého úřadu i kaţdého pracoviště.17 Tedy ideální model zbyrokratizovaného úřadu vypadá následovně: rozsah činnosti je přesně určen a rozdělen na části, které jsou funkcionálně spjaty. Jednotlivé úkoly se přidělují pracovníkům podle jejich rozsahu působnosti, přičemţ se zároveň i stanoví rozsah odpovědnosti. Pracovníci rozestavění na hierarchickém žebříčku na kterém mají jednotlivé stupně přesně určený rozsah moci a rozhodování, vykonávají činnosti v rámci stanovených norem a předpisů18. Také vztahy mezi nadřízenými a podřízenými musí být vymezeny předpisy, za další jejich způsob vykonávání a rozhodování je stanoven rovněţ zákony a předpisy. Úřad v ideálním modelu funguje jako nějaký výkonný stroj, ve kterém individualita jednotlivých částí téměř nehraje ţádnou roli. Pro byrokrata je svět světem faktů, se kterými je nutno zacházet podle pevných pravidel. Jeho problémem je především, jak je získat, jak se k nim dostat a přitom nebýt jimi pohlcen, co ověřovat a jak to udělat. Ve snaze sestavovat všechno podle přesně dodrţovaných a jednotlivých principů a zásad se pracovníci aparátů samy byrokratizují. Byrokrata vůbec nezajímá obsah vyřizované věci, jeho úkolem je totiž její klasifikace, zařazení pod určitý zákon nebo předpis a vyřízení ve shodě s ním.19

1.1.2

Model racionální správy

Vědeckému studiu byrokracie vévodilo dílo M. Webera. Pro Maxe Webera byla byrokracie tzv. ,,ideáltypem“ vládnutí na základě systému racionálních pravidel. Max Weber

16

BLAHOUT, Miroslav; DANICS, Štefan. Listy aplikované politologie II. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky. Katedra společenských věd, 2003. s. 8. 17 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s.. s. 16. 18 BLAHOUT, Miroslav; DANICS, Štefan. Listy aplikované politologie II. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky. Katedra společenských věd, 2003. s. 8. 19 BLAHOUT, Miroslav; DANICS, Štefan. Listy aplikované politologie II. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky. Katedra společenských věd, 2003. s. 8.

12

analyzovat a popsal soubor zásad, kterými se byrokratická organizace vyznačuje. ,,Z nich nejdůležitější jsou:“20 

Sféry jurisdikce jsou jasně a pevně vymezeny zákony nebo pravidly



Jmenování a povyšování v rámci byrokracie se opírá o profesionální kritéria jako jsou odborná připravenost, odborné znalosti a způsobilost k administrativní práci



Byrokratická pravidla jsou dostatečně přesná, aby prostor pro volné uvážení byl co nejmenší



Věci se vyřizují písemně a za použití spisového systému



Existuje přesně stanovená hierarchie, která zajišťuje, že níže postavené úřady jsou v rámci ,,řetězce velení“ kontrolovány úřady vyššími

Podle Maxe Webera je hlavním rysem jeho racionalita nebo v byrokracii se odráţí růst předvídatelných, spolehlivých a především také účinných nástrojů organizování společnosti. Pro něho byla byrokracie formou organizace, která je typická pro moderní společnost a jejíţ neustálá expanze je nezvratná. Tohle není pouze výsledek odborné převahy byrokracie nad jinými druhy správy, ale také i důsledek značné ekonomické, kulturní a politické rozvinutosti. Podle M. Webera k byrokracii, také přispěla i demokratizace, jejíţ tlak oslabil takové ideje jako jsou například tradice, povinnost, privilegium. Tyto ideje nahradil vírou v otevřenou soutěţ a vládou elity intelektu. Weber také věřil, že proces ,,racionalizace“ povede k tomu, že všechny industriální společnosti si budou stále podobnější, jakmile si osvojí byrokratické formy organizace.21 Později tuhle teoretickou variantu pojmenovanou jako teorie konvergence, rozvinul James Burnham v díle s názvem Manaţerské revoluce v roce 1941. Podle tohoto díla manaţerismu vládne ve všech průmyslově vyspělých společnostech třída manaţerů, technokratů a státních úředníků.

20 21

HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 376. HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 377.

13

M. Weber si však dobře uvědomoval, že byrokracie není pouze jen požehnáním.22 Upozornil také i na další budoucí nebezpečí, které by nadvláda byrokratického ideálu mohla přivodit a to na ,,rozškatulkování ducha“, k němuţ by mohlo dojít v důsledku odosobněnějšího a zmechanizovanějšího sociálního prostředí. Rozum a byrokracie by se mohli změnit v tzv. ,,ţeleznou klec“, která by mohla omezit nejen lidské vášně, ale i svobodu jednotlivce.

1.1.3

Model mocenského bloku

Pohled na byrokracii, jako na model mocenského bloku, je do značné míry produktem socialistické analýzy a to zejména marxismu. Karel Marx, který byl německý filozof, politický myslitel a ekonom (prezentovaný také jako otec komunismu 20. století) sice ţádnou ucelenou teorii byrokracie typu teorie Weberovy nevytvořil, v jeho dílech lze ale snadno objevit náběhy k ní. Marx spíš byrokracii spojoval se zvláštními potřebami kapitalismu. Zajímala ho víc třídní úloha státní byrokracie jako širší společenský fenomén. V byrokracii spatřoval spíš mechanismus, pomocí kterého se prosazují zájmy burţoazie a obhajuje se kapitalistický systém. Analýzu třídní předpojatosti státní byrokracie dále rozvinuli neomarxisté, mezi ně patří například Ralph Miliband. Podle něho jsou nejvyšší pracovníci státní služby ,,konzervativní v tom, že jim přidělené oblasti jsou vědomými nevědomými spojenci stávajících ekonomických a společenských elit“.23 Tak je tomu z mnoha důvodů. Z těch několika důvodů právě nejevidentnější je ten, ţe navzdory vyhovujícím poţadavkům politické neutralitě mají vysoce postavení pracovníci státní sluţby stejné vzdělání a i stejný společenský původ jako průmyslníci a manaţeři firem, proto také mají tendenci sdílet jejich předsudky, ideje a celkový pohled na svět. R. Maliband byl přesvědčen tím, ţe nejdůleţitějším faktorem, který posiluje konzervativní postoje tzv. vyšších úředníků, je jejich neustále narůstající blízkost světu velkého kapitálu. Jednou z váţných je slabin marxistické teorie demokracie je to, ţe si málo všímá problému byrokratizace socialistických systémů. Nejenom pro Marxe ale i pro Engelse byl tento 22 23


14

problém sprovozen ze světa předpokladem, podle kterého jakmile vznikne beztřídní komunistická společnost odumře spolu se státem i byrokracie. Kvůli tomu musel marxismus čelit kritice představitelů společenských věd, kteří tvrdili, ţe byrokracie je obecnější společenský jev. Tento jev můţe jenom socialistický důraz na společenské vlastnictví a plánovaní posilovat. ,,Nejvlivnější marxistickou analýzu postkapitalistické byrokracie podal Lev Davidovi Trockij“24 V knize s názvem Zraněná evoluce upozornil na problém tzv. ,,byrokratické degenerace“. Trockij povaţoval byrokracii za společenskou vrstvu, kterou lze odstranit politickou revolucí.

1.1.4

Model nadměrné nabídky

Představu, ţe kritikové byrokracie přicházejí výlučně zleva, bohuţel vyvrátil nástup teorie racionální volby a také teorie veřejné volby. Obě teorie ovlivnily Novu pravici a pomohly zformovat její názory na podstatu státu a také na vznik ,,velké vlády, respektive ,,velkého státu“. Teorie racionální volby vychází se stejných předpokladů o povaze člověka jako neoklasická ekonomie. Lidé jsou rozumně uvaţující tvorové, kteří usilují o vládní prospěch. Teorie veřejné volby, která hraje významnou roli např. v USA a je spojována s virginskou školou, pouţívá tento model ekonomického rozhodování na veřejný sektor. William Niskanen ve své knize s názvem byrokracie a reprezentativní vláda napsal, ţe vysoce postavení byrokraté jsou motivováni především svým sobeckým kariérním zájmem.25 Proto se snaţí rozšiřovat svou agendu a posilovat rozpočtové částky, které se na agendu vyčleňují. Příčinnou toho je, ţe růst byrokracie dává pracovní jistotu, zvyšuje mzdy, úředníkům na nejvyšších pozicích přináší vyšší moc. V byrokraciích je skryta značná dynamika vedoucí k růstu samostatného státu a k rozšiřování jeho funkcí. ,,V očích Nové pravice pomáhá schopnost jmenovaných úředníků diktovat voleným politikům politické priority do značné míry vysvětlit, proč k růstu státu docházelo za vlád i značně rozdílného ideového profilu.“26 24

HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 378. HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 379. 26 HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 379. 25

15

Kritika Nové pravice upozorňuje i na netrţní charakter státních byrokracií, vyvozuje pro ně nelichotivé závěry se srovnáním orgánů soukromého sektoru na jedné straně a na straně druhé veřejného sektoru. Podle Nové pravice jsou orgány soukromého sektoru, uspořádány kombinací vnitřních a vnějších faktorů. Vnitřním ovlivňovatelem podnikání je snaha o maximalizaci zisku. Tato snaha soustavným tlakem na sniţování nákladů ţene firmy ke stále větší hospodárnosti a výkonnosti. U vnějších faktorů firmy fungují na konkurenčním trhu. Tento trh je nutí reagovat tzv. inovací produktů a cenovými úpravami na tlaky ze strany spotřebitelů. Kritikové obvykle tvrdí o této teorii, ţe je chybná, protoţe vytrhuje jednotlivce z jeho sociálního prostředí. Například Dunleavy tvrdil to, ţe jsou-li jednotliví byrokraté racionálně uvaţující aktéři, budou radši upřednostňovat strategie, které vedou k přizpůsobování úřadů, nikoliv, jak běţná teorie veřejné volby naznačuje (strategie vedoucí k maximalizaci rozpočtů). Dunleavy také naznačil, ţe byrokraté budou spíše svou nejvyšší prioritu spatřovat v tom, aby si zajistili práci odpovídající jejich schopnostem, pruţné a lákavé pracovní prostředí. Je tomu jednak kvůli tomu, ţe výše postavení pracovníci státní sluţby jsou obzvlášť zainteresováni na tom, aby věci, které dělají byly zajímavé a důleţité a to proto, protoţe zaměstnání ve veřejném sektoru sice úředníkům dává malé šance na vyšší platy na straně jedné, ale na straně druhé znamená místo a vyhlídky na povýšení. Nejvýše postavení pracovníci, kterým záleţí na tom, jak budou vypadat jejich úřady, určitě budou pracovat zcela jinak neţ budovatelé říší podle Nové pravice.

1.2 Úloha byrokracie v moderní společnosti Byrokracie plní jen jednu, ovšem neobyčejně důleţitou funkci. Hlavním úkolem byrokracie je realizovat a vynucovat zákony, které schválí legislativa a politická opatření, o kterých rozhodne politická exekutiva. ,,Zatímco jiné funkce vlády (jako jsou například tvorba politiky, reprezentace a artikulování zájmů) plní nejrůznější instituce, realizace politických opatření je věcí výlučně pracovníků státní služby, i když pracujících pod

16

vedením svých politických pánů.“

27

Weberovský model byrokracií jakoby odděloval svět

správy od světa politiky. Na byrokraty se tedy hledí jako na pouhá strojová kolečka (na spolehlivé a výkonné správce, kteří fungují v rámci pevné hierarchie a podle jasně stanovených pravidel). I kdyţ jsou formálně někomu podřízení a jsou třebaţe nestranní, ovlivňují výrazně politický proces a v kaţdém politickém systému tudíţ plní řadu důleţitých funkcí. Z nich nejdůležitější funkce:28 

Vykonávání správy



Poskytování politických rad



Artikulování a gradování zájmů



Udržování politické stability

1.2.1

Vykonávání správy

Hlavní funkcí je implementovat nebo-li uvádět zákony a politická opatření (je jí také svěřeno spravování všeho, co souvisí s vládnutím). O byrokracii se někdy hovoří jako o správě, administrativě (administration) a o politické exekutivě se hovoří jako o vládě (government). Z toho vyplývá, ţe lze jasně odlišit roli politiků a roli byrokratů. Rolí politiků je politiku tvořit a roli byrokratů je politiku realizovat. Jinak řečeno funkcí byrokracie je realizovat skrze odosobněnou moc politická zadání. Většina pracovníků státní sluţby, která ve světě působí, nepochybně plní administrativní úkoly sahající od realizace sociálních programů aţ po regulování ekonomiky, udílení licencí, poskytování informací a rad občanů doma i v cizině. Rozsah byrokracií i úzce souvisí s celkovými úkoly vlády. Počet pracovníků britské státní sluţby narůstal po celé 20. století. ,,V 70. letech dosáhl vrcholu (tehdy šlo o 735 000 osob), v důsledku neoliberálních přístupů, které se začaly uplatňovat od 80. let, se však snižoval a v roce 1996 dosáhl čísla 499 000.“

29

Americká federální byrokracie se rozrostla v důsledku

nového údělu a dnes uţ čítá více jak dva a půl milionu osob.

27


17

Představa, podle které jsou byrokraté pouhými funkcionáři, kteří pouţívají pravidla a provádějí příkazy vydané někým druhým, však můţe velmi mýlit. 1. Jelikoţ mnoho správních podrobností je nutně ponecháno na úředních, můţe být úředníkům státní sluţby zachována značná diskrétnost, aby rozhodovali, jak přesně se mají politická opatření uskutečňovat. 2. Míra politické kontroly nad byrokracií se v jednotlivých zemích hodně různí. Např. v Číně, kde jsou státní úředníci vystaveni neustálé a přísné stranické kontrole, naopak v Japonsku nebo ve Francii jim jejich vysoký status i pověst, které se díky své odbornosti těší, zaručují značnou samostatnost. 3. Jako političtí poradci mají vysoce postavení pracovníci státní služby možnost spoluovlivňovat politická opatření, kterou budou muset později administrativně zajišťovat.30

1.2.2

Poskytování politických rad

Tento význam je dán do značné míry tím, ţe byrokracie je hlavním zdrojem rad a také informací, kterými vláda disponuje. Tato role pomáhá odlišit nejvýše postavené pracovníky státní správy od pracovníků státní správy středních a niţších. Nejvýše postavení pracovníci jsou s politiky v kaţdodenním styku a očekává se od nich, ţe budou vystupovat jako političtí poradci, naopak střední a niţší pracovníci státní správy se zabývají rutinními správními záleţitostmi. Diskuze o politickém významu byrokracií se zpravidla týká právě vysokých státních úředníků. Teoreticky můţeme říct, ţe lze oddělit politickou odpovědnost byrokratů a politickou odpovědnost politiků. Politiku a to ve smyslu politických opatření dělají politikové, zatímco byrokraté jen radí. Politická role pracovníků státní sluţby se tak omezuje na dvojí funkci:  Prezentování politických alternativ  Hodnocení navrhovaných politických opatření

30

HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 381.

18

Politický vliv nejvýše postavených úředníků také omezuje skutečnost, že se buď po nich požaduje politická neutralita (např. v Japonsku, Austrálii atd.) nebo ţe spadají pod systém politických jmenování (např. v USA).31 Existují však ale důvody k domněnce, ţe politická role pracovníků, kteří pracují ve státní sluţbě je významnější, neţ jak bylo právě naznačeno. Kdyţ se zamyslíme, tak neexistuje jasný rozdíl mezi ,,děláním“ politiky a poskytováním politických rad. Rozhodnutí se musí prostě přijímat na základě dostupných informací. Ve skutečnosti to znamená, ţe na obsah jednotlivých rozhodnutí má vţdy vliv rada, které se dostane tomu, kdo rozhoduje. Byrokraté jsou spíš jako hlavní zdroj informací, kterými politikové disponují.

1.2.3

Artikulování a gradování zájmů

I kdyţ artikulace zájmů k jejich formálně vymezeným funkcím rozhodně nepatří, byrokraté ale často pomáhají agregovat a někdy i vyjadřovat zájmy. Do kontaktu se zájmovými skupinami se dostávají díky tomu, ţe zavádí politická opatření, podílejí se na formulování politik a poskytují rady. Např. lékaři, učitelé, podniky apod. se stali ,,klientskými skupinami“, kterými příslušné státní orgány slouţí. Klientské skupiny jsou rovněţ neocenitelným zdrojem rad a informací. Politickému systému můţe právě takový klientelismus prospívat. Klientelismus má také ale i zápornou stránku a to, ţe můţe nevhodně zasahovat do veřejných úkolů a povinností pracovníků státní služby.32

1.2.4

Udrţování politické stability

Funkcí byrokracií je i to, být také v politickém systému jedním z ohnisek stability a kontinuity. Někdy se to povaţuje i za zvlášť důleţité v rozvojových zemích. Zde existence odborně připravených kariérních úředníků můţe být jedinou zárukou spořádaného a spolehlivého vládnutí. Stabilita závisí na statusu byrokratů jako profesionálních a stálých pracovníků státní sluţby, na rozdíl od ministrů a vlády. Ti přicházejí a odcházejí, ale 31 32


19

byrokracie zůstává. ,,Základem Northcotových a Trevelyanových reforem z roku 1870, které vedly ke vzniku moderní britské státní služby, byly zásady nestranného výběru, politické neutrality, definitivy a anonymity.“33 Dokonce i například v USA, kde jsou nejvýše postavení státní úředníci jmenováni podle politických kritérií, tvoří většinu federálních byrokratů právě kariérní pracovníci státní sluţby. Kontinuita můţe mít také i nevýhody. Tam, kde neexistuje účinná veřejná kontrola a odpovědnost, můţe právě vést i ke zkorumpovanosti, respektive ke korupci. S korupcí se setkáváme v mnoha rozvojových zemích, kde se korupce snoubí s chudobou a diskriminací. V jiných případech můţe vyvolávat u pracovníků státní sluţby sklony k arogantnímu chování. Pracovníci státní sluţby si mohou začít myslet, ţe dokáţou lépe definovat společné dobro nebo-li obecnou vůli neţ volení politikové. Mohou se domnívat, ţe mají pravdu, kdyţ čelí radikálním nebo reformistickým politickým tendencím. Jednoduše řečeno: povaţují se za stráţce národních zájmů.

1.3 Moţnosti kontroly byrokracie Jedna ze slabin Weberovi teorie byrokracie naznačuje, ţe úsilí o efektivitu a racionalitu povede k tomu, ţe se na celém světě můţou prosadit v zásadě obdobné byrokratické struktury. Byrokracie mohou být různě organizovány a rozdíly mohou vyplývat i z politického, sociálního a kulturního kontextu, ve kterém fungují. Organizování byrokracie je důleţité ze dvou důvodů: 

Má vliv na správní účinnost vlády a ovlivňuje to také i míru, v níţ lze dosáhnout veřejné odpovědnosti a politické kontroly



Problém spočívá v tom, že využívání technik řízení, struktur a ve stále větší míře i lidí ze soukromého sektoru může oslabit ducha služby veřejnosti, kterého se státní byrokracie už po léta snažily pěstovat34

33 34


20

1.3.1

Politická odpovědnost

Státní byrokracii lze učinit odpovědnou politické exekutivě, soudní moci, shromáţdění nebo i veřejnosti. Z toho,, co jsem teď vyjmenovala je nejdůleţitější politická exekutiva a to z důvodu, ţe za státní správu celkově odpovídá a má se státní sluţbou nejtěsnější pracovní vztahy. Nejpropracovanější systém exekutivní kontroly existoval v systémech státního socialismu, například v Číně a v SSSR, kde hierarchicky strukturovaný systém stranických orgánů kopíroval státní správu, na kterou dohlížel.35 Státní mechanismus byl v těchto reţimech dost sloţitý a také hodně rozsáhlý, ţe ani všudypřítomný vliv strany, vykonávající ,,vedoucí úlohu“ nedokázal vůbec komunistickým byrokraciím zabránit, aby si zformulovaly vlastní zájmy, jehoţ prostřednictvím bylo moţno vyjadřovat ekonomické, sociální a regionální zájmy. V liberálních demokraciích, kde existuje exekutiva parlamentního typu, závisí politická kontrola na respektování teorie ministerské odpovědnosti. Podle této teorie jsou to jedině ministři, kdo shromáţdění odpovídá za postupy svých úředníků a také za politiku, kterou ministerstva sledují. Tato odpovědnost se v nejextremnější podobě zformovala ve Spojeném království. Vyvozuje se z ní, ţe pracovníci státní sluţby odpovídají pouze svému ministrovi a tudíţ i vládě. Existují ale tři faktory bránící, aby tato teorie vedla k politické kontrole. Za prvé, skutečnost, ţe v důsledku odbornosti, sloţitosti a velikosti moderních byrokracií je účinná kontrola ze strany ministerstva fakticky nemoţná. Za další, ministři nebývají ochotni obětovat svou politickou kariéru tím, ţe by odstoupily a premiéři se zdráhají naléhat na rezignaci, která by mohla vyvolat neţádoucí pozornost veřejnosti. Posledním faktorem ve shromáţděních obvykle není dostatek politické vůle ani odbornosti, aby mohli být ministři nebo pracovníci státní sluţby podrobeni skutečně účinné kontrole. K zajištění odpovědnosti byrokratů můţe také přispět i průběţný dohled ze strany zákonodárného sboru. ,,V roce 1979 se ve Spojeném království rozhodlo, že tehdy vytvořené zvláštní parlamentní výbory pro jednotlivé resorty budou moci zevrubně vyslýchat nejen ministry, ale i vysoké úředníky.“36 Tímto se nepřímo přiznalo, ţe systém ministerské odpovědnosti bohuţel selhává. Nakolik je kontrola ze strany zákonodárného

35 36


21

sboru účinná, závisí na přidělování finančních prostředků. Kongres zkoumá prezidentem předložený rozpočet a je z ústavy oprávněn přidělovat jednotlivým ministrům a agenturám finanční prostředky.37 Výborům Kongresu tohle umoţňuje důkladně prošetřovat práci všech ministerstev, zkoumat jejich finanční odhady a také odhalovat případy špatné správy a nemístního utrácení. Se soudní kontrolou byrokracie se můţeme setkat zejména v systémech, kde samostatné odvětví veřejného práva existuje správní právo, vymezující pravomoci a funkce výkonných orgánů státu. V zemích na evropském kontinentu to vedlo k vytvoření soustavy správních soudů a tribunálů. Ty jsou oprávněny rozhodovat spory mezi státní byrokracií a občany. ,,Ve Francii je nejvyšším správním soudem Conseil d´Etat.“ 38 Který vykonává všeobecný dozor nad veškerou francouzskou administrativou, politickou kontrolou, ale můţe i oslabovat, protoţe chrání pracovníky státní sluţby, před neoprávněnými zásahy jejich politických pánů. Existuje spousta formálních i neformálních způsobů, jak učinit byrokraty odpovědnými veřejnosti. Jedním ze způsobů je institut ombudsmana. Institut vznikl ve Skandinávii, později se rozšířil do takových zemích jako je např. Austrálie, Spojené království, Francie a Nový Zéland. Tento institut je sice cestou, jak napravovat individuální křivdy, ale ombudsmani jen zřídka uţívají právní prostředky a obecně ani nedisponují nástroji, jak svá rozhodnutí vynutit. K neformálním tlakům na byrokracii také patří tlaky, které jsou vyvíjené masovými médii a dobře organizovanými zájmovými skupinami. Byrokraté dobře vědí, ţe bez ohledu na mechanismy jejich právně zakotvené odpovědnosti, můţe jejich pověsti u veřejnosti uškodit odhalení korupce, skandálů nebo také administrativní nezpůsobilosti. „Například publicita, která se v 70. letech v USA dostalo aféře Watergate, vedla k posílení kontroly nad americkými agenturami typu Ústřední zpravodajské služby a Federálního úřadu pro vyšetřování.“ 39 Další například francouzský deník Le Monde sehrál také významnou rolu svým podrobným informováním o potopení (Rainbow Warrior) v roce 1985 a přispěl tak

37


22

k odstoupení ministra obrany. Na druhou stranu můţe takové řešení i váţně narušovat kulturu utajování a netransparentnost vlády.

1.3.2

Zpolitizování byrokracie

,,Jedním ze způsobů, který se běžně používá, jak vykonávat politickou kontrolu, je vtáhnout vyšší vrstvy byrokracie do politického entuziasmu momentální vlády.“

40

Tím se smaţou

rozdíly mezi politikou a správou a rozdíly mezi politiky a státními úředníky. Navenek se tato politická kontrola uskutečňuje systémem politických jmenování. Začalo se tomu říkat tzv. ,,systém kořístí“. V USA tento systém v 19. století institucionalizoval Andrew Jackson, který kolem 20 procent pracovníků federální služby nahradil vlastními lidmi.41 S nástupem kaţdého nového amerického prezidenta se mění administrativa. Kolem 3000 vrcholových funkcí se obsazuje lidmi, kteří jsou nominováni na základě politických kritérií. Sám prezident obsazuje nespíš zhruba necelých 200 funkcí, zbylé funkce obsazují vysoce postavení činitelé exekutivy a prezident následně jimi jmenované funkcionáře potvrzuje. V německu systém zvaný Berufsverbot novým ministrům a vládám umoţňuje neţádoucí úředníky propustit a na jejich místo jmenovat lidi, kteří jsou více sympatičtí. Když se v roce 1981 zrušilo britské ministerstvo pro státní služby, vyvolalo to dohady, že vysoce postavení úředníci byli ,,thatcherizováni“.42 Kritika se opírala o zájem, který M. Thatcherová projevovala o nový systém jmenování do vysokých funkcí a její známe kritérium upřednostňování. Např. Tomy Blair byl kritizován kvůli tomu, ţe dovolil zpolitizovat tisková oddělení ministerstev a umoţnil jejich kontrolu. Kolem 500 vedoucích funkcí se dnes obsazuje zcela podle uváţení představitelů vlády a od 80. let jsou jmenováni lidé osobně nebo politicky spjatí s předními politiky nebo s vyhraněným stranickým profilem.

Vrcholy

francouzské

státní

sluţby

dnes

spíše

připomínají

mišmaš

zpolitizovaných klanů neţ jednotné těleso stojící nad politikou stran. ,,Pozorovatelé, kteří jsou přesvědčeni, že neutralita je vždy jen mýtus, nadto obvykle tvrdí, že politizovat nepokrytě je lepší než politizovat ve skrytu.“ 43 Politická věrnost a zavázanost má bohuţel i nevýhody. Mechanismem politické kontroly jsou také i struktury, které mají politikům pomáhat nebo je podporovat. Nejjednodušším systémem je využívání politických poradců 40

HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 392. HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 392. 42 HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 392. 43 HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 392. 41

23

nebo-li ,,lidí zvnějšku“, které je nyní příznačné pro téměř všechny moderní státy.44 Byly proto zřízeny nejrůznější instituce, které se mají s ministry podělit o jejich práci a zajistit jim štáb osobních poradců.

1.3.3

Ombudsman

Najít přesnou definici této instituce je nemoţné. V mnoha publikacích najdeme různé definice. Dle mého názoru, je výstiţná definice, kterou podává Mezinárodní asociace právníků. ,,Úřad zřízený ústavou, legislativním aktem nebo parlamentem, v jehož čele stojí nezávislý, vysoce postavený veřejný činitel, odpovědný zákonodárnému sboru nebo parlamentu, který přijímá stížnosti občanů na vládní úřady, úředníky a zaměstnance, nebo který jedná ze své vlastní iniciativy, a který má pravomoc vyšetřovat, doporučovat nápravná opatření a vydávat zprávy.“ 45 Tato základní myšlenka instituce ombudsmana se odvíjí od švédského modelu, jeţ si následně jednotlivé země modifikovaly svými zákony, tradicemi, zvyklostmi a zvláštnostmi. Tímto byla definována instituce a současně i pojem veřejný ochránce práv. Ale co pojem ombudsman? Co vlastně znamená toto nečesky neznějící slovo a odkud pochází? První zmínky o veřejných ochráncích práv se objevují uţ ve středověku a můţeme je najít ve výrazu ,,umbup“ v překladu znamenající ,,moc a autoritu“. Častějším výkladem však je, ţe slovo ,,ombudsman“ pochází ze švédštiny, neboť Švédsko se pokládá za zakladatele novodobých ombudsmanů. Slovo ,,ombud“z překladu ze švédštiny znamená osobu, která vystupuje jako zástupce, zmocněnec nebo mluvčí jednající v zájmu jiné osoby. Dle znění zákona č. 349/1999 Sb., je veřejný ochránce práv (dále jen ,,ochránce“) volen Poslaneckou sněmovnou na funkční období šesti let s moţností jednoho znovuzvolení z kandidátů, z nichţ dva navrhuje prezident republiky a dva Senát. Ochráncem můţe být zvolen kaţdý, kdo je volitelný do Senátu, tudíţ splňuje podmínky: právo volit, občanství České republiky a dosaţení věku 40 roků. Další důleţitou podmínkou neslučitelnou 44

HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. s. 392. PAVLÍČEK, V. a kol.. Ústavní právo a státověda: I. díl Obecná státověda. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 1998. s. 349. 45

24

s úřadem ochránce je funkce prezidenta republiky, senátora, poslance, soudce a jakoukoli jinou funkcí ve veřejné správě, dále nepříslušnost kandidáta k jakékoliv politické straně nebo hnutí a nesmí také vykonávat jiné výdělečné funkce mimo správy vlastního majetku a činnosti vědecké, umělecké a pedagogické. Zánik funkce ochránce můţe nastat v případě, ţe uplynulo jeho funkční období, ochránce byl pravomocně odsouzen za trestný čin, přestal být volitelný do Senátu nebo ujal se výkonu funkce neslučitelné s výkonem úřadu. V těchto případech předseda Poslanecké sněmovny uvědomí písemně osobu pozbývající tuto funkci, dále prezidenta republiky, Senát, poslaneckou sněmovnu a veřejnost. Ochránce se můţe sám vzdát funkce na základě doručeného písemného prohlášení do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. Volba nového ochránce se koná šedesát dní před koncem předchozího funkčního období. Působnost ochrance je jasně vymezena zákonem č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, podle něhoţ ochránce nemá moţnost zasahovat do řízení jinak, neţ jak přesně stanoví tento zákon. Působnost ochránce dle předchozí citace se vztahuje na ministerstva a jiné správní orgány, správní úřady jim podléhající, Českou národní banku, Radu pro televizní a rozhlasové vysílání, orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy, na Policii České republiky, Armádu České republiky, Hradní stráţ České republiky, Vězeňskou sluţbu České republiky a veřejné zdravotní pojišťovny. Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské sluţby České republiky, na orgány Policie České republiky činné v trestném řízení, státní zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů a to například při řešení průtahů v soudním řízení, popřípadě můţe šetřit postupy policie pokud jednají mimo trestní řízení. Závěrem bych se ještě chtěla zmínit o působnosti veřejného ochránce práv ve vztahu k orgánům slouţícím k ochraně lidských práv. Český ochránce se ochranou lidských práv, jeţ jsou uvedeny v Ústavě, Listině základních práv a svobod a mezinárodních dohodách, nezabývá. V České republice je několik orgánů, 25

jeţ se zabývají ochranou lidských práv. Mezi tyto orgány patří Rada vlády české republiky pro lidská práva, v jejímţ čele stojí zmocněnec vlády pro lidská práva a Ústavní soud. U nás se ochranou lidských práv dle Ústavy, ústavních zákonů, Listiny základních práv a svobod a ratifikovaných mezinárodních dohod o ochraně lidských práv zabývá výhradně jen Ústavní soud (dále jen ,,Soud“). Soud není součástí obecných soudů, je tvořen patnácti soudci, jeţ jmenuje prezident republiky na dobu deseti let. Tito soudci rozhodují v tříčlenných senátech nebo v plénu a jejich rozhodnutí jsou konečná a nelze se proti nim odvolat. Dalším orgánem v České republice jehoţ náplní práce je ochrana lidských práv je jednadvaceti členná Rada vlády České republiky pro lidská práva (dále jen ,,Rada“), v jejímţ čele stojí zmocněnec vlády pro lidská práva. Rada je vlastně poradním orgánem vlády v oblasti ochrany lidských práv a základních svobod. Rada se nezabývá přímo řešením podnětů na porušování lidských práv v České republice, ale jen sleduje vývoj lidských práv, jejich monitorování. Rada zejména dohlíţí na dodrţování závazků plynoucích z přijatých mezinárodních úmluv o ochraně lidských práv. Za tímto účelem Rada zřizuje stálé Výbory nebo dočasné pracovní skupiny.

1.3.4

Kodexy úředního jednání

Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě schválený usnesením vlády české republiky z 21. března 2001 č. 270, je příkladem obecné právní normy, neboť postrádá zřetelněji formulovaná opatření, jmenuje pouze zásady chování zaměstnanců veřejné správy a druhy neetického chování.46 Jeho účelem je specifikovat chování zaměstnanců veřejné správy a informovat zaměstnance, jaké chování se od nich očekává. Etický kodex obsahuje celkem 7 článků:  Článek 1 Základní ustanovení  Článek 2 Obecné ustanovení  Článek 3 Střet zájmů  Článek 4 Politická nebo veřejná činnost  Článek 5 Dary a jiné nabídky 46

NAVRÁTIL, Zdeněk. Etický kodex úředníka ve veřejné správě. (Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita, 2006/2007. s. 26.

26

 Článek 6 Zneužití úředního postavení  Článek 7 Oznámení nepřípustné činnosti Článek 1 – v základních ustanovení říká, ţe zaměstnanec svou práci vykonává ve shodě s Ústavou České republiky, zákony a dalšími právními předpisy,47 zároveň také činí vše nezbytné pro to, aby jednal v souladu s ustanoveními Kodexu. Článek 2 – pojednává o obecných zásadách. Hovoří se zde o tom, že výkon veřejné správy je službou veřejnosti, zaměstnanec ji vykonává na vysoké odborné úrovni, kterou si studiem průběžně prohlubuje, s nejvyšší mírou slušnosti a bez jakýchkoli předsudků.48 Článek 3 – se vyjadřuje ke střetu zájmů. V tomto článku je řečeno, že zaměstnanec nepřipustí, aby došlo ke střetu jeho soukromého zájmu s jeho postavením jako zaměstnance ve veřejné správě.49 Soukromý zájem se tedy chápe jako jakákoliv výhoda pro něj, příbuzné, jeho rodinu a blízké osoby a také fyzické nebo právnické osoby, se kterými měl nebo má obchodní nebo politické vztahy.50 Článek 4 – řeší se zde politická nebo veřejná činnost s tím, že zaměstnanec jedná při výkonu veřejné správy politicky nestranným způsobem. A také zároveň zaměstnanec nesmí vykonávat politickou nebo veřejnou činnost, která by mohla narušit důvěru občanů v jeho schopnost nestranně vykonávat své služební povinnosti.51 Článek 5 – rozebírá dary a jiné nabídky, které zaměstnanec nevyžaduje a ani nepřijímá, aby nenarušily jeho profesionální přístup k věci.52 Pokud je zaměstnanci v souvislosti s jeho zaměstnáním učiněna kterákoliv nabídka, odmítne ji a informuje o tom ihned svého nadřízeného. Článek 6 – tento článek pojednává o zneužití úředního postavení s tím, že zaměstnanec nemůže využívat žádné výhody ani informace získané při výkonu veřejné správy pro svůj

47

POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 262. POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 262. 49 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 77. 50 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 78. 51 POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 263. 52 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 78. 48

27

soukromý zájem.53 Povinností zaměstnance je vyhnout se konfliktům zájmů a předcházet takovým situacím, které mohou podezření z konfliktu zájmů vyvolat. Rovněţ také nesmí uvádět ,,vědomě„„ v omyl ani veřejnost ani ostatní zaměstnance v úřadu. Článek 7 – řeší oznámení nepřípustné činnosti. Je-li zaměstnanec požádán, aby jednal v rozporu s právní úpravou nebo tímto Kodexem, odmítne takové jednání a oznámí tuto skutečnost svému nadřízenému.54

53 54

POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 263. POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 264.

28

2 POŢADAVKY EVROPSKÉ ŘÁDNOU PRAXI ÚŘEDNÍKŮ

UNIE

NA

2.1 Evropské principy dobré správy ,,Pod pojmem ,,dobrá správa‘‘ můžeme zařadit skupinu požadavků, které si kladou za cíl zajistit kvalitní a řádné fungování veřejné správy v podmínkách a prostředí moderního demokratického právního státu založeného na respektu a úctě k základním právům a svobodám jednotlivců.“55 Tento výkon veřejné správy lze označit přídavným jménem, který vyjadřuje jako pozitivní vlastnosti – dobrý. Právě k tomuto poţadavku je věnována největší pozornost (a to jak na úrovni národní, tak i mezinárodní), kde významnou roli sehrála Rada Evropy a její působení k vytváření společného základu veřejné správy pro demokratické státy. V této souvislosti lze poukázat na činnost Rady Evropy a vydávání jejích doporučení a rezolucí. Státy, respektive jejich vlády, mají přinejmenším politický závazek chovat se v souladu s těmito akceptovanými akty, a to i v případě, ţe sama Rada Evropy nepřipravuje kontrolu a ani nevyţaduje, aby byly podávány zprávy o naplňování těchto dokumentů. Představují vodítko pro domácí vnitrostátní legislativu a i pro samotný výkon veřejné správy. ,,V dokumentu Rady Evropy nazvaném Principy správního práva týkající se vztahů mezi úřady a soukromými osobami lze nalézt jednotlivé komponenty principu, které se dnes označují jako dobrá správa.“56 Z těchto komponentů je moţné zmínit např. princip právnosti (zákonnosti), jednotlivého přístupu, proporcionality, informovanosti, subsidiarity a princip veřejné správy jako veřejné sluţby. ,,Pojem ,,dobrá správa“ není v našem právním řádu legislativně vymezen a definován.“57Dobrou správou58 nemůţe být správa, která by byla v rozporu správním 55

Dostupný z WWW: http://www.mvcr.cz/clanek/dobra-sprava-v-dokumentech-rady-evropy.aspx [cit. 2010-06-01]. 56 Dostupný z WWW: http://www.mvcr.cz/clanek/dobra-sprava-v-dokumentech-rady-evropy.aspx [cit. 2010-06-01]. 57 Dostupný z WWW: http://www.mvcr.cz/clanek/dobra-sprava-v-dokumentech-rady-evropy.aspx [cit. 2010-06-01]. 58 V tomto směru dodejme, ţe otázka obsahu principů ,,dobré správy“ byla znovu otevřena v souvislosti s vyhlášením Charty základních práv EU, zvláště pak s jejím článkem, který je programově nazván ,,Právo na

29

řádem a s principy demokratického státu. Patří sem například úcta k základním právům a svobodám. 59 Poţadavky, které jsou kladené na výkon veřejné správy jsou vyjádřeny i jako pilíře evropského správního práva. V této souvislosti se obvykle uvažuje o čtyřech hodnotových pilířích evropského správního prostoru, jimž jsou:60 

Spolehlivost a předvídatelnost



Otevřenost a transparentnost



Odpovědnost



Účinnost a efektivita

Princip spolehlivosti a předvídatelnosti poţaduje po úřadu, aby rozhodoval shodně s tím, jak rozhodoval obdobné případy v minulosti, případně odůvodnil, proč se od své dosavadní praxe v konkrétním případě odchýlil. Úřad také pouţívá v obdobných případech obdobné postupy. Při uţití správního uváţení se úřad drţí předem daných obecných měřítek a vychází ze spolehlivě zjištěných skutečností. Struktura důleţitých dokumentů úřadu je ustálená tak, aby se osoby mohly v těchto dokumentech orientovat. Další zásadou zajišťující princip spolehlivosti a předvídatelnosti je přiměřenost. Na základě tohoto principu úřad zohledňuje při uplatňování svých pravomocí mimořádnou situaci určité osoby a její oprávněné zájmy tak, aby jeho postup nebyl vůči této osobě nepřiměřeně tvrdý. Úřad se vţdy snaţí volit takové prostředky, které co nejméně zatěţují osoby zúčastněné na řízení a jsou vůči nim šetrné a hospodárné. Z moţných řešení k dosaţení účelu řízení upřednostňuje úřad to, které nejvíce respektuje práva a právem chráněné zájmy osob. Po osobách poţaduje pouze takovou míru součinnosti, která je k dosaţení účelu řízení nezbytně nutná. Princip otevřenosti, podle něhoţ úřad umoţní osobám nahlíţet do všech úředních dokumentů a pořizovat si jejich kopie. Toto oprávnění osob omezí pouze do té míry, jakou vyţaduje ochrana osobních údajů, soukromí, oprávněných zájmů osob, utajovaných dobrou správu“. Zřejmě nejde o právo vázané na státní příslušnost, ale jeho nositelem jsou všechny právnické nebo fyzické osoby s legálním bydlištěm nebo sídlem v členském státě Unie. Srovnej např. POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. 1. vy. Praha: C.H. Beck, 2002. s. 110. 59 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 49. 60 POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. s. 47.

30

skutečností, obchodních tajemství nebo jiné zákonné limity. Úřad pečlivě dodrţuje spisový pořádek a vede záznamy o příchozí a odchozí poště, takţe je schopen jednotlivé dokumenty vyhledat. Na dokumentech úřadu je vţdy uvedeno jméno úředníka, který dokument vypracoval, a telefonický nebo emailový kontakt na něj. Budova úřadu je vybavena informačním systémem, který umoţňuje snadnou orientaci osob uvnitř a zaručuje moţnost identifikace jednotlivých úředníků na jejich pracovištích. Úřední deska úřadu je umístěna na snadno dostupném místě, je zřetelně označena a přehledně členěna. Princip odpovědnosti poţaduje po úřadu, aby se nevyhýbal posouzení předběţné otázky nebo přijetí rozhodnutí ve věci, která spadá do jeho působnosti. Ke všem námitkám a návrhům osob se úřad ve svém rozhodnutí jednoznačně vyjádří. V případě, ţe úřad udělá chybu, jasně a výslovně tuto chybu přizná, písemně se za ni osobně omluví a přijme účinná opatření k nápravě. Princip účinnosti se vztahuje ke kvalitě řízení a lze ji vyjádřit jako udržování přijatelného poměru mezi použitými zdroji a dosaženými výsledky. S tím i úzce souvisí efektivita.61 Podle tohoto principu úřad vţdy usiluje o komplexní řešení problému osoby. Za tímto účelem naváţe v případě potřeby kontakt s jinými úřady, případně zajistí vzájemnou komunikaci a předávání informací mezi svými vlastními odbory či organizačními jednotkami. Úřad je důsledný a udrţuje kontakt s kaţdým konkrétním případem či problémem aţ do jeho faktického vyřešení. Jedním z hlavních elementů ovlivňující kvalitu správy je systém státní sluţby. Základní podmínky pro vytvoření systému státní služby fungujícího v moderních evropských demokraciích jsou.62 

Oddělení politiky a správy



Oddělení veřejného a soukromého sektoru



Celý systém povyšování a příjímání zaloţený na zásluhách



Odpovídající ochranu pracovníků, úroveň a stabilitu odměňování, jasně definovaná práva a povinnosti státních úředníků

61 62

DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 51. DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 51.

31



Rozvoj individuální odpovědnosti státních úředníků překonáním kolektivních rozhodovacích procesů

V souvislosti s fiskálními restrikcemi se objevují v členských zemí Evropské unie studie, zabývající se efektivním výkonem správy. Nabízí se třeba přesun některých činností na soukromý sektor prostřednictvím kontraktů, zde si správa podrží roli při tvorbě politik a dohledu nad dodržováním smluv. 63 Legislativně se pak stanovují určitá pravidla při zadávání veřejných zakázek. Pro fungování místní samosprávy a dobré správy je také zapotřebí patřičné politické a kulturní vyspělosti občanů. Politické reformy a zákony mohou sice náraz reorganizovat institucionální, finanční a administrativní struktury, ale nemohou tímto způsobem měnit myšlení lidí a jejich hodnoty. Správě obce nestačí mít dobrou ideu, ale je nutné, aby ji jako dobrou pochopili a přijali všichni zúčastnění.64 Pro místní samosprávu je tedy rozhodující, aby se všichni účastnili, protoţe jenom ,,participatorní obec“ můţe dosáhnout programovaných a sledovaných cílů.

2.2 Kodex řádné správní praxe úředníků EU Evropský parlament přijal dne 6. září 2001 usnesení o schválení Kodexu řádné správní praxe, který by měly orgány a instituce Evropské unie, jejich správní orgány a úředníci65 dodrţovat při styku s veřejností. Myšlenku Kodexu navrhl poprvé člen Evropského parlamentu Roy Perry a to v roce 1998. Na základě šetření z vlastní iniciativy evropský veřejný ochránce práv vypracoval jeho znění a jako zvláštní zprávu jej předložil Evropskému parlamentu.66 Po schválení Kodexu, Evropský parlament vyzval Evropskou komisi, aby předloţila návrh nařízení, které bude Kodex obsahovat. Mělo se za to, že nařízení by zdůraznilo závazný charakter pravidel a zásad v něm obsažených a vztahovalo by se jednotně na všechny orgány a instituce EU, čímž by se podpořila transparentnost a

63

DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 52. DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 52. 65 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s.57. 66 EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Evropský kodex řádné správní praxe. Vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2005. s. 6. 64

32

konzistentnost.67 Tohoto cíle by bylo moţné dosáhnout na základě návrhu Komise na evropský zákon o řádné správě s tím, ţe by se mohl právním základem stát článek III – 398 Smlouvy o Ústavě pro Evropu, kde se uvádí: ,,Při plnění svých úkolů se orgány, instituce a jiné subjekty Unie opírají o otevřenou, efektivní a nezávislou evropskou správu‘‘.68 Tento navrhovaný zákon by pomohl odstranit zmatek, k němuţ v současné době dochází kvůli paralelní existenci různých správních kodexů v rámci Evropské unie. Přínos takovéhoto zákona, už delší dobu zdůrazňuje i Evropský veřejný ochránce práv. Jeho činnost má v tomto směru dvojí rozměr.69 Na straně jedné působí jako externí mechanismus kontroly, protoţe šetří stíţnosti na nesprávný úřední postup a případně doporučuje opatření k nápravě. Na straně druhé jeho činnost slouţí k institucím a orgánům jako zdroj poznatků tím, ţe napomáhá zlepšit činnosti nasměrováním jejich pozornosti do oblastí, které potřebují zkvalitnění a zlepšení správní praxe. Hlavním cílem ale v obou případech je zlepšení služeb poskytovaným občanům Evropské unie s tím, že Kodex občanům říká, co právo podle článku 41 Listiny základních práv znamená a co mohou od evropské správy očekávat.70 Přibliţme si některá podstatná ustanovení, které Kodex obsahuje. Pod pojmem ,,instituce‘‘ se rozumí orgán nebo instituce Společenství a ,,úředníkem‘‘ se rozumí úředník nebo jiný pracovník Evropských společenství.71 Kodex také obsahuje všeobecné zásady řádné správní praxe. Tyto zásady se týkají všech vztahů institucí a jejich správních orgánů s veřejností s tím, že neplatí pro vztahy mezi institucemi a jejich úředníky, jež se řídí služebním zákonem.72 Kodex obsahuje celkem 27 článků. Článek 4 – se týká zákonnosti a pojednává o úřednících, kteří dbají, aby veškerá rozhodnutí byla zaloţena na právních předpisech a jejich obsah odpovídal právním předpisům. 67

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Evropský kodex řádné správní praxe. Vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2005. s. 9. 68 S úplným zněním všech těchto článků je moţné se seznámit např. POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. 1. vyd. Praha: C. B. BECK, 2002. s. 265 – 268. 69 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 58. 70 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 58. 71 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 58. 72 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 58.

33

Článek 5 – tento článek řeší nediskriminaci, neboť při vyřizování žádostí veřejnosti musí dodržovat úředník zásadu rovnosti zacházení.73 Úředník by se měl vyvarovat jakékoliv neodůvodněné diskriminace na základě národnosti, rasy, barvy, pleti, pohlaví, etnického či sociálního původu, jazyka, náboţenství nebo víry, genetických vlastností, politického či jiného přesvědčení, příslušnosti k majetku, postiţení, národní menšině, rodu, věku či sexuální orientaci. Článek 8 – tento článek zdůrazňuje nestrannost a nezávislost jednání úředníka. Platí, že jednání úředníka nesmí být nikdy vedeno rodinným, osobním či národním zájmem nebo politickým tlakem.74 Úředník se rovněţ nemůţe podílet na rozhodování, na němţ má on sám nebo blízký člen jeho rodinný finanční zájem. Článek 9 – řeší objektivitu, úředník bere v úvahu při přijímání rozhodnutí důležité faktory a přikládá při rozhodování každému z nich jeho správnou váhu a současně vyloučí z rozhodování jakýkoliv nedostupný prvek.75 Článek 12 – článek hovoří o zdvořilosti úředníka. Úředník by měl být ve styku s veřejností vţdy zdvořilý, přístupní a korektní. Neodpovídá-li úředník za danou záleţitost, odkáţe slušně občana na příslušného úředníka. Jestliţe dojde k omylu, úředník se za něj slušně omluví a snaží se co nejúčelněji napravit chybu a informuje příslušníka veřejnosti o právech na odvolání.76 Článek 18 – tento článek se týká povinnosti sdělit důvody rozhodnutí, kaţdé rozhodnutí instituce musí uvádět důvody, na nichţ se zakládá, zvýraznit fakta a právní základ rozhodnutí. Úředník by se měl vyvarovat takových rozhodnutí, která jsou zaloţena na nedostatečných základech, a nebo neobsahují individuální odůvodnění.

73

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Evropský tisky Evropských společenství, 2005. s. 12. 74 EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Evropský tisky Evropských společenství, 2005. s. 13. 75 EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Evropský tisky Evropských společenství, 2005. s. 13. 76 EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Evropský tisky Evropských společenství, 2005. s. 14.

kodex řádné správní praxe. Vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední kodex řádné správní praxe. Vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední kodex řádné správní praxe. Vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední kodex řádné správní praxe. Vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední

34

Článek 19 – zdůrazňuje se uvedení možností odvolání jen u rozhodnutí, která mohou nepříznivě ovlivnit práva nebo zájmy soukromé osoby. Musí se uvádět povaha opravných prostředků, orgány, u kterých je možno tyto prostředky uplatnit a taktéž lhůty pro jejich uplatnění.77 Rozhodnutí také musí odkazovat na moţnost projednání a podání stíţnosti k ombudsmanovi. Článek 22 – zachycuje ţádosti o informace. Je-li úředník zodpovědný za danou záleţitost, musí poskytnout příslušníkům veřejnosti informace, o které ţádají. Je-li ústní ţádost o poskytnutí informace příliš sloţitá nebo i příliš obsáhlá, doporučí dotčené osobě úředník, aby svůj poţadavek formulovala písemně. Nemůţe-li úředník zveřejnit informaci vzhledem k její důvěrnosti, sdělí v souladu s článkem 18 dotčené osobě důvody, proč nemůţe úředník informaci podat. Článek 25 – mluví o propagaci Kodexu řádné správní praxe. Instituce by měla přijmout účinná opatření, aby veřejnost informovala o právech, která občanům náleží podle Kodexu řádné správní praxe. Pokud je to možné, zpřístupní text v elektronické podobě na své webové stránce.78 Článek 26 – tento článek se týká práva podat stížnost evropskému veřejnému ochránci práv.79 Kterékoliv nedodrţení zásad stanovených v Kodexu řádné správní praxe ze strany instituce či úředníka můţe být předmětem stíţnosti evropskému veřejnému ochránci práv. Článek 27 – hovoří o kontrole činnosti, která ukládá povinnost kaţdé instituce po dvou letech prověřit jeho uplatňování v praxi a o výsledcích kontroly informovat evropského veřejného ochránce práv.80

77

EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Evropský kodex řádné správní praxe. Vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2005. s. 16. 78 EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Evropský kodex řádné správní praxe. Vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2005. s. 19. 79 EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ. Evropský kodex řádné správní praxe. Vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2005. s. 19. 80 DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 61.

35

Lze říci, ţe od přijetí Kodexu Evropským parlamentem v září 2001, projevili o tento Kodex velký zájem úředníci i občané. Jeho dopad se neomezuje jen na instituce a orgány Unie, ale převzala ho i řada členských států Evropské unie. Kodex slouží nejenom jako užitečné vodítko a zdroj poznatků pro úředníky, ale také zároveň podporuje nejvyšší standardy řádné evropské správní praxe.81

81

DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s. s. 61.

36

3 STAV VEŘEJNÉ SPRÁVY V ČR V této kapitole bych chtěla přiblíţit současný stav veřejné správy a veřejných sluţeb na centrální i územní úrovni a upozornit na klíčové problémy. Částečně jsem vyuţila materiál Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné sluţby – Strategie realizace Smart Administration v období 2007-2015.

3.1 Státní správa V řízení veřejného sektoru zaujímá ústřední státní správa rozhodující úlohu, která spočívá ve tvorbě koncepcí a ve vytváření obecného rámce fungování jednotlivých oblastí ve společnosti. Koncepce naplňuje prostřednictvím legislativních mechanismů a koordinační a kontrolní činnosti. Vláda České republiky v tomto procesu představuje nejdůleţitější orgán. Efektivnost a kvalita fungování státní správy však závisí nejen na rozhodování a činnosti vlády České republiky, ale také na činnostech jednotlivých ministerstev a jejich vzájemné provázanosti.

3.1.1

Klíčové problémy na úrovni státní správy

Lidské zdroje  na trhu práce není státní správa konkurenceschopná, je to málo atraktivní zaměstnavatel  neexistuje centrální metodika, úroveň řízení lidských zdrojů se liší na jednotlivých úřadech  výběr a přijímání pracovníků je v pravomoci jednotlivých manaţerů, neuplatňuje se v praxi jednotný systém  systém

odměňování

je

zastaralý,

zvýhodňuje

déleslouţící

zaměstnance,

nezohledňuje výkonnost, je zde absence motivačních prvků a systém je dlouhodobě podfinancován  nízký důraz na průběţné vzdělávání

37

Finance a efektivita jejich vynakládání  rozpočtování není programově orientováno  není vhodně aplikován systém kontroly efektivity vynakládání přidělených prostředků  absence povinnosti vyhodnocování nákladů, které přinesou předkládané návrhy  systém rozpočtování neobsahuje podněty pro úsporu nákladů Regulace a proces její tvorby  právní řád je nadměrně sloţitý, nestabilní a roztříštěný, dochází k častým změnám a novelizacím, některá ustanovení si vzájemně odporují  u připravované regulace nejsou srovnávány dopady, které přinese, s jejími uţitky  regulace přináší nadměrnou zátěţ (administrativní, finanční a kapitálovou)  právní řád nereaguje pruţně na měnící se podmínky  není

dostatečně

vyuţíváno

alternativních

prostředků

regulace

–

princip

„legislativního optimismu“  systém implementace práva ES/EU je nevyhovující Informační a komunikační technologie  špatná vybavenost orgánů státní správy informačními technologiemi, neefektivní vyuţívání ICT  chybí jednotná komunikační infrastruktura  nejsou propojeny jednotlivé registry – neschopnost výměny dat mezi orgány státní správy  slabá počítačová gramotnost zaměstnanců ve státní správě  chybí elektronizace komunikace ve státní správě – nutnost papírové formy Řízení  špatná úroveň komunikace a koordinace mezi orgány státní správy  chybí metodické postupy pro strategické řízení, nejsou provázány strategické materiály s rozpočty  omezená aplikace metod řízení kvality (CAF, EFQM, benchmarking apod.) a omezená aplikace metod projektového řízení, řízení podle cílů apod.  minimální podpora vzdělávání managementu na všech úrovních řízení  výrazné zatíţení orgánů státní správy operativou 38

 nedostatečná odpovědnost za kvalitu výstupů

3.2 Územní samospráva V České republice je dvoustupňový systém územní samosprávy, člení se na základní a vyšší územní samosprávné celky. Základní územní samosprávné celky jsou obce, vyšší územní samosprávné celky jsou kraje. Kaţdý územní samosprávný celek má své samostatné kompetence, do kterých jiný územní samosprávný celek nemůţe zasahovat. V České republice existuje spojený model veřejné správy – obce a kraje vykonávají kromě samostatných působností i státní správu v přenesené působnosti.

3.2.1

Klíčové problémy v územní veřejné správě a ve vztahu mezi státní správou a místní samosprávou

Jednotlivé oblasti výkonu veřejné správy na místní úrovni ovlivňuje velká roztříštěnost sídelní struktury České republiky. Problémy rozděleny do několika skupin (ty se mohou prolínat). Finance  chybí mechanismus pro zajištění adekvátnosti výše příspěvku na výkon státní správy, neodráţí reálné náklady na výkon státní správy,  velký počet obcí – vysoké náklady na výkon veřejné správy obecně nejednotný systém strategického plánování a jeho provázanost na finanční řízení. Efektivita, kvalita a profesionalita  nízká efektivita výkonu veřejné správy v malých obcích (hodně kompetencí a povinností, které jsou v malé obci méně časté – nelze zabezpečit dostatečnou kvalifikovanost a odbornost),  nedostatečná kvalifikace a kompetentnost managementu zvláště u menších obcí,

39

Sluţby  různorodá kvalita sluţeb, v malých obcích chybí sluţby běţné pro občany velkých obcí Lidské zdroje  špatný systém odměňování – nezohledňuje výkonnost  systém řízení znalostí je nejednotný  liší se úroveň řízení lidských zdrojů na jednotlivých úrovních úřadů  nedostatečná jazyková vybavenost a nízká úroveň dovedností a vyuţívání IT  chybí provázanost strategického řízení na plánování Komunikace a koordinace aktivit  špatná spolupráce s podnikateli a neziskovými organizacemi při rozvoji obce, při přípravě a koordinaci investic na území obce  chybí koordinace a spolupráce investičních záměrů jednotlivých sousedících obcí  obtíţná komunikace s dalšími sférami ţivota mimo veřejnou správu (občané, podnikatelský sektor, neziskové organizace Role státu  nejednotný výkon státní správy, nedostatečná koncepční a metodická činnost státu Modernizace  pomalé tempo modernizace  neefektivní vyuţívání a zavádění ICT  pomalá inovace, nedostatečné vyuţití nových metod, chybí komplexní a rozvojový pohled na správu obce  nejednotnost kompatibility software mezi úřady veřejné správy

4 MOŢNOSTI ZKVALITNĚNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY 40

ČESKÉ

Problém státní správy a jejího byrokratického fungování patří mezi několik základních a tím i věčných problémům fungování celé lidské společnosti. Ve vyrovnávání se s nimi neexistují jednoduchá řešení. Pokud se společnosti podaří nalézt rovnováhu mezi tvůrčími zájmy občanů, podniků a státu, můţe to vést k jejich dlouhodobému rozkvětu a prosperitě. V tomto ohledu předkládám úkoly, které stojí před českou veřejnou správou, aby zkvalitnila svoji celkovou činnost a pracovala v duchu evropských poţadavků na dobrou správu. Z hlediska zkvalitnění české veřejné správy jsem vycházela ze současné situace jaká je momentálně ve státní správě a územní samosprávě, a také jsem vyuţila materiál doc. Ing. Vladimíra Benáčka, CSc. a doc. Dr. Jiřího Kabele, CSc., z Fakulty sociálních věd, Institut sociálních studií Univerzity Karlovy v Praze, kteří jsou spoluautory analytické podkladové studie pro Radu vlády ČR pro sociální a ekonomickou strategii. Analytická podkladová studie se zabývá nástinem zásad, akcí a programů reformy české státní správy.

Reforma státní správy, zejména jejího managementu  Učinit byrokracii veřejným problémem Z pohledu čirého idealismu by bylo zřejmě nejúčinnější, kdyby se lidé probudili ze současné letargie, politiky konfrontace a budování prosperity na úkor jiných, a místo spoléhání se na pomoc zvenčí (od byrokratů, profesionálních politiků, zahraničních zájmů) se sami zaktivizovali a začali mluvit do věcí veřejných. Tento automatický rozvoj „zdola“je však málo pravděpodobnou politikou. Jinými slovy jde o to, aby občanská společnost více participovala na fungování české veřejné správy.  Deklarace vládního programu Vláda by měla dát ve svém programu najevo, ţe reforma státní správy patří mezi její vrcholné priority. Měla by dál deklarovat, ţe za kritérium státní sluţby nepovaţuje ani sluţbu státu, ani sluţbu své straně, ale jedině sluţbu občanům. Reforma musí mít jasné politologicky, ekonomicky a sociologicky zdůvodněné cíle a strategii implementace. Tento přístup „shora“ je standardním přístupem většiny změn na tomto poli. Vláda České republiky jako důleţitá součást veřejné správy 41

musí sehrát rozhodující roli v řízení reformních kroků a jejich koordinaci, včetně kontroly a následných korektur.  Deklarace a prosazování ekonomických cílů Například: Sníţit výdaje státního rozpočtu, proporcionálně k tomu sníţit daňové břemeno, sníţit počet zaměstnanců státní správy, reformovat penzijní systém a systém nemocenského pojištění, atd.  Deklarace a prosazování politických cílů Například: Dosáhnout změn institucí hierarchického spravování v partnerskou sluţbu občanům, tam kde je to ţádoucí., dosáhnout depolitizace základního problému byrokracie, který souvisí se „selháváním“ hierarchické vlády. Politickou soutěţ soustředit na otázku vymezení veřejného blaha, z něhoţ jsou odvozována zadání pro veřejnou správu a sluţbu.  Stanovení sociologicky relevantních cílů (a) dosaţení co nejkratší a neprůhlednější vazby mezi měřitelnými výsledky a rozhodováním kaţdého pracovníka (b) zjednodušení hierarchické struktury s následným omezením zejména „středních kádrů“ (c) rozšiřování laterální spolupráce, umoţňující flexibilitu při vytváření týmů a uzpůsobování jejich zainteresovanosti (d) obecné zpřístupnění a organizace velké většiny informací tak, aby kaţdý pracovník mohl operativně rozhodovat v rámci vůle „top managementu“ (e) omezovat vývoj paralelních mocenských vztahů kolem zůstatkových oblastí neurčitosti (moc expertů a poradců)  Vypracovat koncepci veřejné správy Tato koncepce by měla vyjasnit a zpruţnit vztahy mezi státní správou a samosprávou.  Decentralizace státu na principu subsidiarity V tomto ohledu je nutno znovu zváţit úlohu krajů a střediskových obcí při řízení společnosti a zohlednit princip subsidiarity - tj. převedení rozhodování nad 42

lokálními problémy blíţe k místům jejich vzniku a odbourání tzv. středních mezičlánků. Hrozí totiţ nebezpečí, ţe nekoncepčně prováděná regionální reforma se můţe stát semeništěm „nové“ byrokracie.  Informační transparentnost Uvolnit veřejné informace a zkvalitnit fungování Úřadu pro státní informační systém. Zavést povinnost veřejné administrativy, aby ţádná z jejich činností neměla utajený rozpočet a utajený plán akce. Podpořit urychlené napojení státní i veřejné správy na elektronickou síť a vytvořit pro její práci s veřejností standardy práce.  Rotace vedoucích pracovníků Zamezit vytváření sítí klientel výměnou pracovníků jak na vysokých tak i středních administrativních postech, i kdyţ to můţe být na úkor jejich specializace. Rotace pracovníků a stáţe se musejí stát součástí organizačních statusů a kariérních řádů.  Zvýšení konkurence na pracovním trhu Zvýšení konkurence v poptávce po místech ve veřejné administrativě se neobejde bez výrazného zvýšení platů (například aţ do výše platů běţných v bankovnictví).  Moderní management Vyuţívat při řízení institucí veřejné správy procedury rozhodování a organizace pouţívaných v managementu korporativního soukromého sektoru, tzv. New Public Management – jde o řízení skrze stanovené cíle s tím, ţe výkonné pravomoci jsou delegovány na regionální a lokální úroveň, včetně zavedení prvků soutěţe – veřejné zakázky. Ekonomickou účelnost kaţdé činnosti je tedy potřebné prověřovat mimo jiné i analýzou nákladů a výnosů. Některé tradiční činnosti státní správy lze výrazně zjednodušit nebo dokonce zrušit, aniţ by to mělo jakýkoli negativní dopad na fungování celého systému.  Systém ohodnocení manaţerské a administrativní práce Tento systém musí směřovat k tomu, aby vyhodnocoval přínosy práce jednotlivých úředníků a manaţerů a podle toho i jejich práci ohodnocoval. Aby se státní správa přiblíţila k tomuto cíli, je třeba zavést periodické komisionální hodnocení vedoucích profesních pracovníků státní administrativy podle výsledků v plnění 43

strategických priorit, které určí nejen jejich plat a ale i kariérní vyhlídky.  Budování prestiţe vysokých administrativních pozic Deklarovat strategický princip, ţe v základech úspěšné státní administrativy je synergie přechodné politické elity se stálejší nepolitickou (profesní) elitou, mezi jejichţ kompetencemi by neměla být konkurence. Tímto směrem by se měla zaměřit i vzdělávací a personální politika.  Centrální akční skupina (central task force) Ustavit akční skupinu v podobě nepolitického orgánu v kompetenci premiéra či ministra, předsedy legislativní rady, která by nezávisle zpracovávala a zveřejňovala kaţdoroční zprávu o stavu české byrokracie a plodnosti debyrokratizačního úsilí.  Mezinárodní spolupráce Spolupracovat s OECD a vyuţít sluţeb jeho sekcí PUMA (Public Management Service) s SIGMA (Support for Improvement in Governance and Management in Central and Eastern European Countries). Účelem těchto organizací je pomáhat s expertizou pro debyrokratizaci a zefektivnění regulací a státní správy.

Mobilizace veřejnosti a získávání pro debyrokratizační iniciativy politický mandát 

Občanský výcvik a vzdělávání Současný školský systém naprosto ignoruje právní vzdělávání občanů a uplatnění právních dovedností v kaţdodenním ţivotě i styku s veřejnou správou. Tuto skutečnosti je moţné si vykládat pouze tak, ţe slouţí k udrţování veřejnosti v relativní občanské ignoranci a občanském analfabetismu. Vzdělání ţáků a studentů v oblasti práva, veřejných financí, veřejné volby, mechanismů fungování občanské společnosti a psychologie asertivity by mělo mít praktický rozměr, který můţe být zajištěn jedině výukou zaměřenou na pěstování samostatného myšlení, komunikace a týmové spolupráce.



Politická a ekonomická osvěta Vzdělávat občany v problematice produkce „veřejných statků“ a prosazování „veřejných zájmů“, aby měli realističtější očekávání co mohu získávat od vlády,

44

státní správy a veřejných sluţeb a nepodléhali iluzím nebo demagogům, kteří tvrdí, ţe je moţné koláč zároveň jíst i mít. 

Kultivace politického systému Veřejné správa je ve svých základech problémem vztahu mezi občany a řetězem agentů k zajištění jejich vůle. Je tudíţ problémem mechanismu veřejné volby a funkčnosti politických mechanismů. Tím se funkčnost veřejné správy stává jen projevem stavu demokracie v dané zemi.

 Boj s českým stěţovatelstvím Lidé si byrokracie neváţí, ale podrobují se jí. Je třeba dosáhnout, aby si lidé byrokracie v zásadě váţili, ale přitom se nebáli šlapat ji na paty. V tom je důleţité získat si na svou stranu média.  Boj s falešnou solidaritou Nízká schopnost státní správy vymáhat právo a loajalitu k jejím rozhodnutím je spojena významně také s tím, ţe zpravidla lokální veřejnost je a priori na straně odpůrce a nejrůznějšími způsoby jej sociálně podporuje. Střet zájmům uchopován jako střet mezi MY a ONI. K takovým paušálním interpretacím střetů zájmů mezi státní správou a občany ovšem přispívá velkou měrou arogance a tajnůstkářství úředníků.  Boj s normalizovanou korupcí Korupční skandály a jednorázové antikorupční kampaně nezasahují běţnou korupci, která tvoří zřejmě tolerované podhoubí všech institucí spravování. Protoţe tato drobná korupce je těţko kontrolně postiţitelná (náklady správní kontroly jsou vyšší neţ její přínosy), stává se boj s ní záleţitostí občanských ctností. Občané sami, nikoli nadřízení, zde rozhodují o povaze veřejné správy. Musí k tomu mít své formální i neformální platformy. V korupčně zaplevelené správě se daří ovšem velkým kopřivám.  Mediální podpora klientské asertivity Média do značné míry vytvářejí realitu všemocné byrokracie, vůči níţ jsou občané bezmocní. Vedle skandalizace chronických slabých míst (např. obchodní rejstřík, 45

pozemkové knihy atd.) a jednotlivých velkých případů selhání veřejné správy by mohla média na bázi případových studií posilovat vědomí moci občanů domoci se svých práv.  Podpora svépomocných hnutí a občanských iniciativ Přirozenou oporou takových hnutí a iniciativ by se mohly stát vedle nadací a zahraničních institucí také poslanecké a zastupitelské orgány všech stupňů.

Vytváření právního prostoru pro veřejnou správu  Změnit a zjednodušit filozofii legislativy Český právní systém se příliš orientován na tzv. pozitivní vymezení práva. Obdobné zjednodušení lze provést i s regulačními předpisy, které by měly být spíše definovány pomocí cíle a “ducha” regulace a úředník se místo „šablony“ rozhodování musí řídit úsudkem.  Zákonodárná činnost Zavést povinnost antibyrokratické doloţky v důvodových zprávách zákonů.  Soudnictví Legislativně upravovat dále soudní proces, aby se zkracovala jeho doba a posilovala vymahatelnost soudního rozhodnutí.  Zákon o státní sluţbě Pečlivě váţit oprávněnost jeho institutů, aby se nestal nástrojem lobby byrokracie a nevedl k upevnění její moci tím, ţe jí dá pomocí definitivy větší pravomoci a legalizuje její vrchnostenský monopol, aniţ to bude spojeno s větší konkurencí, efektivností, osobní odpovědností a kontrolou. Zkušenosti z Nového Zélandu říkají, ţe je to právě opuštění systému definitivy co zvyšuje efektivnost státního aparátu.  Boj proti korupci Korupce ve státní správě by měla být tvrdě postihována a spojena kromě právního postihu navíc se ztrátou postavení. Kromě formálně právních postihů by měla být

46

hlídána i neformálně tím, ţe nadřízení budou mít personální odpovědnost za korupci svých podřízených.  Ombudsman Zváţit přínos úřadu ombudsmana, který se zabývá podáními stíţností občanů ve vztahu k fungování státu a poměřit jeho přínos s méně náročnými alternativami. Existence instituce tohoto typu je v českém prostředí nutností o níţ se nediskutuje.

Změna institucí spravování ve sluţbu občanům  Pěstovat kulturu správy a sluţby Ze socialismu jsme převzali dědictví upadlé kultury správy a sluţby, jak o tom svědčí záţitky cizinců ze setkání nejen s českými úředníky, ale také prodavači či personálem hotelů.  Výzkum a vysoké školství v oblasti veřejné správy Vybudovat elitní nezávislou instituci, která by zajišťovala vzdělávání a výzkum v oblasti veřejné ekonomiky a veřejné správy (vhodné by bylo navázat zde na francouzské zkušenosti). Tato instituce by mohla být v mnohém nejen spoluhráčem, ale i protihráčem státu.  Přiměřeně textualizovat a elektronizovat správní agendy Omezit nutnost osobní přítomnosti na úřadě a dokladování originály listin větším vyuţitím pošty (zejména elektronické) a databází k efektivnějšímu vyřizování agend., angaţovat příslušné specialisty a hlídat způsob vynakládání jejich prostředků.  Vzdorovat rasismu a všem formám zanedbávání práv menšin V tomto směru by měla být formulována ucelená a koncepčně pojatá protiextremistická politika našeho státu a rozděleny kompetence jednotlivých orgánů a sloţek. Smyslem protiextremistické politiky je permanentní úsilí o maximální eliminaci extremistických projevů, které hlásají nebo přímo narušují základní hodnoty a principy ústavně-demokratického pořádku. Protiextremistická 47

politika vlastně představuje souhrn preventivních a represivních opatření, která jsou státními a nestátními aktéry prováděna na místní, lokální, národní a nadnárodní úrovni. Klíčová je zde úroveň národní, neboť v jejím rámci je protiextremistická politika svrchovanými orgány demokratického státu utvářena, realizována a korigována. V procesu jejího utváření hrají významnou roli principy, které protiextremistické politice poskytují zcela určitý hodnotový a normativní fundament, přičemţ jí vtiskují i určitou podobu (charakter). Dluţno dodat, ţe v praktické rovině dosud trpí naše protiextremistická politika nekoncepčnostní, neboť se uskutečňuje ad hoc, tj. vůči konkrétním extremistickým projevům, představující aktuální nebezpečí pro naší společnost a její občany.  Připravovat veřejnou správu na sluţbu cizincům Obě posledně zmíněné oblasti veřejné správy jsou velmi sloţité a v dnešním globalizovaném světě jejich role prudce roste. Prolínají se všemi správními agendami a mají významný morální i neformální rozměr.

Účelné získávání zdroje pro veřejnou správu a sluţby  Zásadně přehodnotit obsah a formu fiskálního systému Zjednodušit právní regulaci daní a účetnictví. Například v oblasti podpory malého a středního podnikání, které představuje tvorbu nejméně poloviny HDP, zváţit následující opatření: (a) Sjednotit DPH nebo alespoň systemizovat a zjednodušit její pravidla. (b) Nesniţovat registrační hranici pro plátcovství DPH. (c) Nezavádět účetnictví i pro podnikání fyzických osob. (d) Zjednodušit systém daně z příjmů a systemizovat daňově odpočitatelné poloţky. (e) Změnit odpisovou regulaci, která je antiinvestiční a antiinovativní. Zavést skutečné akcelerované odpisy a umoţnit, aby základem odpisů byly reálné ceny investičního majetku.  Privatizace Podrobit kaţdou sluţbu a činnost poskytovanou veřejnou správou otevřené oponentuře, zda se ve skutečnosti nejedná o agendu, kterou lze mnohem lépe 48

poskytovat a financovat soukromým sektorem. Pokud její provozování nelze přímo zcela liberalizovat, roli „veřejného zájmu“ lze často zcela uspokojit poskytováním časově omezené licence na základě veřejné soutěţe.  Promýšlet systém multizdrojového financování veřejné správy Multizdrojové financování veřejné správy se po listopadovém zvratu vyvíjelo mimo rámec jasné koncepce veřejné správy. Zásada rozpočtové subsidiarity není domyšlena tak, aby nedovolovala se státem zacházet jako s univerzální pojišťovnou kryjící rizika podnikání a selhání managementu. Dosavadní financování veřejné správy neposiluje vţdy dostatečně ani iniciativu manaţerů, ani efektivitu výkonu, ani moţnosti veřejné kontroly.

Účelně evidovat, dohlíţet, regulovat a vymáhat  Sebekontrola veřejné správy Má-li veřejná správa dohlíţet na druhé, regulovat je a vymáhat na nich plnění svých rozhodnutí a práva, musí vytvořit účinný systém sebekontroly. Základem takové sebekontroly by se měly stát praktiky vnitřního auditu.  Posilovat odbornost dozoru, kontroly a regulace Znalosti a dovednosti v oboru dosahování efektivního dozoru, kontroly a regulace jsou zatím v českých zemích podceňovány a zůstávají nevyuţívány.  Obchodní rejstřík, knihy, katastry apod. Patří ke klasickým „úzkým hrdlům“ veřejné správy tvořícím ţivnou půdu korupce. Například uţ dlouho se mluví o naprosté nutnosti zlepšit práci s obchodním rejstříkem a rejstříkovými soudy, nicméně k ţádným výraznějším změnám dosud nedošlo.

 Informace o dluţnících Vybudovat centrální rejstřík dluţních a trestně odpovědných firem, jejich majitelů a právních zástupců a ve správním řízení nepřenášet důkazní břemeno o bezúhonnosti

49

na podnikatele. Propojit tuto databázi s rejstříkem nemovitostí a obchodním rejstříkem.  Racionalizovat systém regulací nad agendami souvisejícími s inovacemi, investicemi, zahraničním obchodem Jedná se o aktivity, které jsou tradičním cílem byrokracie a korupce.  Vymáhání správních rozhodnutí Nekompromisní a neodkladné vymáhání správních rozhodnutí je jedinou cestou, jak zabránit korupci a popřípadě působit preventivně na občany a organizace tak, aby se předcházelo nutnosti tato správní rozhodnutí činit. Relativně vysoké a nevyváţené procento nevymahatelnosti správních rozhodnutí (zejména u fyzických osob, velkých podniků a organizací) musí být váţným důvodem ke změně dané praxe spravování.

ZÁVĚR Kaţdého z nás zcela jistě tíţí a otravuje neustálé chození po úřadech a obstarávání různých

50

potvrzení, vyplňování často velmi sloţitých formulářů, zasílání hlášení. S nárůstem počtu úředníků nezatočila ani reforma veřejné správy, ba právě naopak. Počty ministerských úředníků stále narůstají a zrušením okresů a vytvořením pověřených obcí a krajů ke sníţení také nedošlo. Zvláště dnes, v období ekonomických problémů nás všech, se ozývají stále silnější hlasy po sníţení administrativní zátěţe státu hlavně od podnikatelů a ţivnostníků. Přínos pro nás všechny by to byl velký. Došlo by ke sníţení státního aparátu a tím sníţení výdajů státu. Pro podnikatele a ţivnostníky by to znamenalo značnou úlevu a moţnost věnovat se činnosti, ve které podnikají. Tím by mohli zaměstnat více lidí ve výrobě a sluţbách, a samozřejmě do státní kasy by tím přicházelo více peněz v podobě daní. Pokud chceme dnes podpořit podnikání a vytvořit více produktivních pracovních míst, je to jediná cesta. Sníţení daní, ani výraznější investiční pobídky nejsou dnes uskutečnitelné. Sníţení byrokracie není problém jen České republiky. Evropská komise si dala za cíl sníţit do roku 2012 administrativní zátěţ podnikatelů a ţivnostníků o 25%. A jde to velmi pomalu. Hlavním problémem je neustálá tvorba nových a sloţitějších právních předpisů, které způsobují další administrativní zátěţ a vytvářejí poţadavek na nová úřednická místa. V roce 2008 přijala vláda ČR na základě analýzy akční plán na sníţení administrativní zátěţe o minimálně 20 %. Celková zátěţ byla vyčíslena na cca 90 miliard Kč a jako největší původci administrativní zátěţe byly označeny Ministerstva práce, zdravotnictví, zemědělství, ţivotního prostředí, financí a průmyslu a obchodu. Poslanecká sněmovna schválila balíček na sníţení byrokracie pro podnikatele. Změny se týkají zákonů spadající pod Ministerstvo průmyslu a obchodu a povedou ke sníţení nákladů o půl miliardy korun ročně. Zrušena jsou ustanovení zákonů, které se ukázaly jako neefektivní. Jedná se zejména o nadbytečné zasílání formulářů a dokladů různým kontrolním orgánům, ke sníţení počtu odesílaných hlášení, odstraňují se duplicitní kontroly prováděné státními institucemi. Uvedený návrh je jedním z mála, který se ve sněmovně projednával, který zjednodušuje a zpřehledňuje právní prostředí ČR a odstraňuje nepotřebnou administrativu. Obdobný přínos měl i projekt elektronizace veřejné správy, kdy na dostupných místech si můţeme obstarat výpisy z různých centrálních evidencí. Malá četnost těchto návrhů ukazuje, ţe je velice obtíţné přimět jednotlivé státní úředníky ke sníţení rozsahu jejich často neopodstatněné práce. Česká republika se řadí dle studie Světové banky v administrativní zátěţi na 168 místo ze 178 zkoumaných zemí. Viditelný pokrok můţe přinést pouze racionalizace státní správy a její restrukturalizace, doplněná o projekt e-státu a propojování databází státních institucí. Výrazné zjednodušení můţe také 51

přinést jednotné inkasní a kontrolní místo pro výběr daní a všech dalších odvodů. Při přijímání nové legislativy je nutné důsledně posuzovat dopady zákonů na podnikání a u stávajících zákonů je třeba, aby sníţení administrativy a zprůhlednění předpisů měly jako prioritní úkol všechny státní instituce.

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY

52

Bibliografie 1) ADAMOVÁ, Karolína; KŘÍŢKOVSKÝ, Ladislav; ŠOUSA, Jiří; ŠOUSOVÁ, Jitka. Politologický slovník. 1.vyd. Praha: C. H. BECK, 2001. 284 s. ISBN 80-7179-469-4. 2) BLAHOUT, Miroslav; DANICS, Štefan. Listy aplikované politologie II. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky. Katedra společenských věd, 2003. 22 s. ISBN 80-7251-134-3. 3) DOLISTA, Jiří; JEŢEK, Roman. Etika zaměstnance veřejné správy. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2006. 122 s. ISBN 80-86708-20-9. 4) EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ. Evropský kodex řádné správní praxe. vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2005. 19 s. ISBN 92-95022-31-9. 5) HEYWOOD, Andrew. Politologie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. 481 s. ISBN 80-86432-95-5. 6) HEYWOOD, Andrew. Politická teorie. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2005. 335 s. ISBN 80-86861-41-4. 7) CHAPMAN, Richard A. (ed.); přeloţila VIDLÁKOVÁ, Olga. Etika ve veřejné službě pro nové tisíciletí. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 263 s. ISBN 80-86429-14-8. 8) KELLER, Jan. Sociologie byrokracie a organizace. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. 1991 s. ISBN 80-85850-15-X. 9) MINISTERSTVO VNITRA. Veřejná správa v České republice. 2 rozš. vyd. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2005. 120 s. ISBN 80-239-4709-5. 10) OCHRANA, František. Veřejné zakázky. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2004. 173 s. ISBN 80-86119-79-3. 11) PAVLÍČEK, V. a kol.. Ústavní právo a státověda: I. díl Obecná státověda. vyd. Praha: Linde Praha a.s., 1998. 365 s. ISBN 80-7201-141-3. 12) PIKNA, Bohumil. Evropská unie - vnitřní a vnější bezpečnost a ochrana základních práv (na pozadí boje proti mezinárodnímu terorismu). 1. vyd. Praha: Linde, 2002. 473 s. ISBN 80-7201-383-1. 13) POLIÁN, Milan. Organizace a činnost veřejné správy. 1. vyd. Praha: Prospektrum, 2001. 342 s. ISBN 80-7175-098-0.

53

14) POMAHAČ, Richard; VIDLÁKOVÁ, Olga. Veřejná správa. 1.vyd. Praha: C.H. Beck, 2002. 278 s. ISBN 80-7179-748-0. 15) PRŮCHA, Petr. Správní právo: obecná část. 6. dopl. vyd. Brno: nakladatelství Doplněk, 2004. 360 s. ISBN 80-7239-157-7. 16) ŘÍCHOVÁ, Blanka. Úvod do současné politologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 207 s. ISBN 80-7178-628-4.

Elektronické monografie 1) TRANSPARENCY INTERNATIONAL – Česká Republika. skripta: Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě. Kolektiv autorů, 2005. Dostupný z WWW:

Práce studentů vysokých škol 1) NAVRÁTIL, Zdeněk. Etický kodex úředníka ve veřejné správě. (Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita, 2006/2007. 2) DANICS, Štefan. Model manažerského státu. Vysoká škola finanční a správní, o. p. s.

Zákonná úprava 1) Zákon č. 218/2002 Sb., o sluţbě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (sluţební zákon), ve znění pozdějších předpisů 2) Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod 3) Zákon č. 349/1999 Sb., O veřejném ochránci práv 4) Zákon č. 365/2000 Sb., O informačních systémech veřejné správy

Internetové zdroje

54

1) http://www.eamos.cz/amos/ksb/externi/ksb_9659/3.htm 2) http://moodle.vsb.cz/moodle/mod/resource/view.php?inpopup=treu&id=18515 3) http://www.transparency.cz/pdf/skripta.pdf 4) http://www.seminarky.cz/Byrokracie-esej-8732 5) http://www.mvcr.cz/clanek/boj-proti-korupci-364712.aspx 6) http://www.vlada.cz 7) http://www.ochrance.cz 8) http://www.mvcr.cz/clanek/dobra-sprava-v-dokumentech-rady-evropy.aspx 9) http://smocr.cz/data/fileBank/08c580bb-9cf9-4275-bac8-213844bc257c.doc 10) http://www1.ceses.cuni.cz/benacek/Byrokra-web.pdf

PŘÍLOHY

55

Příloha č. 1 - Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě – příloha k usnesení vlády ČR ze dne 21. března 2010 Příloha č. 2 - Evropský etický kodex Příloha č. 3 – Strategie vlády v boji proti korupci 2006 - 2010

Příloha č. 1

56

Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě – příloha k usnesení vlády ČR ze dne 21. března 2001 č. 270

Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě

Preambule Základními hodnotami, které má kaţdý zaměstnanec veřejné správy ctít a vytvářet tak základ pro vybudování a udrţení důvěry veřejnosti, jsou zákonnost při rozhodování a rovný přístup ke všem fyzickým i právnickým osobám. Zaměstnanec veřejné správy má zájem na efektivním výkonu veřejné správy, a proto si dalším vzděláváním prohlubuje svoji odbornost. Účelem Kodexu je podporovat ţádoucí standardy chování zaměstnanců ve veřejné správě a informovat veřejnost o chování, jeţ je oprávněna od zaměstnanců ve veřejné správě očekávat.

Článek 1 Základní ustanovení 1. Kodex je doporučením pro zaměstnance správních úřadů a pro zaměstnance územních samosprávných celků (dále jen „zaměstnanec“). 2. Zaměstnanec vykonává svou práci ve shodě s Ústavou České republiky, zákony a dalšími právními předpisy a zároveň činí vše nezbytné pro to, aby jednal v souladu s ustanoveními Kodexu. Článek 2 Obecné zásady

57

1. Výkon veřejné správy je sluţbou veřejnosti, zaměstnanec ji vykonává na vysoké odborné úrovni, kterou si studiem průběţně prohlubuje, s nejvyšší mírou slušnosti, porozumění a ochoty a bez jakýchkoli předsudků. 2. Zaměstnanec jedná korektně s ostatními zaměstnanci úřadu i se zaměstnanci jiných úřadů veřejné správy. 3. Zaměstnanec činí rozhodnutí a řeší záleţitosti objektivně na základě jejich skutkové podstaty, přihlíţeje pouze k právně relevantním skutečnostem, a bez zbytečných průtahů. Nejedná svévolně k újmě jakékoliv osoby, skupiny osob nebo orgánu či sloţky právnické osoby, ale naopak prosazuje práva a oprávněné zájmy občanů.

Článek 3 Střet zájmů 1. Zaměstnanec nepřipustí, aby došlo ke střetu jeho soukromého zájmu s jeho postavením jako zaměstnance ve veřejné správě. Soukromý zájem zahrnuje jakoukoliv výhodu pro něj, jeho rodinu, blízké a příbuzné osoby a právnické nebo fyzické osoby, se kterými měl nebo má obchodní nebo politické vztahy. 2. Zaměstnanec se neúčastní ţádné činnosti, která se neslučuje s řádným výkonem jeho pracovních povinností nebo tento výkon omezuje. 3. Pokud si není zaměstnanec jist, zda jde o činnost slučitelnou s jeho podílem na výkonu veřejné správy, projedná záleţitost se svým nadřízeným.

Článek 4 Politická nebo veřejná činnost

58

1. Zaměstnanec jedná při výkonu veřejné správy politicky nestranným způsobem. 2. Zaměstnanec nebude vykonávat takovou politickou nebo veřejnou činnost, která by mohla narušit důvěru občanů v jeho schopnost nestranně vykonávat své sluţební povinnosti.

Článek 5 Dary a jiné nabídky 1. Zaměstnanec nevyţaduje ani nepřijímá dary, úsluhy, laskavosti, ani ţádná jiná zvýhodnění, která by mohla ovlivnit nebo zdánlivě ovlivnit rozhodování ve věci, narušit profesionální přístup k věci, nebo která by bylo moţno povaţovat za odměnu za práci, která je jeho povinností. 2. Zaměstnanec nedovolí, aby se v souvislosti se svým zaměstnáním ve veřejné správě dostal do postavení, ve kterém je zavázán oplatit prokázanou laskavost, nebo které jej činí přístupným nepatřičnému vlivu jiných osob. 3. Pokud je zaměstnanci v souvislosti s jeho zaměstnáním ve veřejné správě nabídnuta jakákoli výhoda, odmítne ji a o nabídnuté výhodě informuje svého nadřízeného. 4. Zaměstnanec se v soukromém ţivotě vyhýbá takovým činnostem, chování a jednání, které by mohlo sníţit důvěru ve veřejnou správu v očích veřejnosti, nebo dokonce zavdat příčinu k vydírání zaměstnance v důsledku jeho jednání v rozporu s právními předpisy nebo etickými normami.

Příloha č. 2

Evropský etický kodex 59

Kodex dobrého správního chování

vypracovaný Evropským ombudsmanem v roce 1999, ve znění přijatém Evropským parlamentem 6. září 2001

Článek 1: Všeobecné ustanovení Instituce a jejich úředníci dodrţují ve styku s veřejností zásady stanovené v tomto Kodexu dobrého správního chování, dále jen „Kodexu“. Článek 2: Osobní rozsah aplikace 1. Kodex se týká všech úředníků, pro které platí sluţební řád, a ostatních zaměstnanců, pro něţ platí pracovní řád ostatních zaměstnanců, pokud jde o jejich vztahy k veřejnosti. 2. Instituce a jejich správní orgány přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, ţe ustanovení uvedená v tomto kodexu se budou týkat také ostatních osob pracujících pro ně, například osob zaměstnaných na základě soukromoprávních smluv, odborníků přidělených z národních orgánů státní správy a stáţistů. 3. Pro účely Kodexu: a) pod pojmem „instituce“ se rozumí instituce nebo orgán Společenství; b) pod pojmem „úředník“ se rozumí úředník a jiný zaměstnance Evropských společenství. Článek 3: Věcný rozsah aplikace 1. Kodex obsahuje všeobecné zásady dobrého správního chování, které se týkají všech vztahů institucí a jejich správních úředníků s veřejností, pokud pro ně neplatí zvláštní právní úprava. 2. Zásady uvedené v tomto kodexu neplatí pro vztahy mezi institucemi a jejich úředníky. Tyto vztahy jsou upraveny sluţebním řádem. Článek 4: Zákonnost

60

Úředník jedná podle práva a pouţívá ustanovení a postupů stanovených v právních předpisech Společenství. Úředník musí zejména dbát na to, aby rozhodnutí, která se týkají práv nebo zájmů jednotlivců, měla právní základ a aby jejich obsah byl v souladu s právem. Článek 5: Nediskriminace 1. Při vyřizování ţádostí veřejnosti a při přijímání rozhodnutí musí úředník zajistit dodrţování zásady rovnosti zacházení. S příslušníky veřejnosti, kteří jsou ve stejné situaci, se musí zacházet obdobným způsobem. 2. Uplatňuje-li se jakýkoli rozdíl v zacházení, úředník zajistí, aby tento rozdíl byl odůvodněn objektivními relevantními rysy daného případu. 3. Úředník se zejména musí vyvarovat jakékoli neodůvodněné diskriminace jednotlivých členů veřejnosti na základě národnosti, pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického nebo sociálního původu, genetických vlastností, jazyka, náboţenství nebo víry, politických či jiných názorů, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodinného původu, zdravotního postiţení, věku, nebo sexuální orientace. Článek 6: Přiměřenost 1. Při rozhodování musí úředník zajistit, ţe přijatá opatření jsou přiměřená sledovanému cíli. Úředník se zejména musí vyvarovat omezení práv občanů, nebo stanovení poplatků z nich, pokud tato omezení či poplatky nejsou v přijatelném vztahu k účelu sledované činnosti. 2. Při rozhodování zachovává úředník spravedlivou rovnováhu mezi zájmy soukromých osob a obecným veřejným zájmem. Článek 7: Zákaz zneuţití pravomoci Pravomoci se vyuţívá výhradně k účelům, pro něţ byla stanovena příslušnými ustanoveními. Úředník se zejména musí vyvarovat vyuţití pravomoci pro účely, které nejsou zaloţeny na právních předpisech, ani nejsou motivovány ţádným veřejným zájmem. Článek 8: Nestrannost a nezávislost 1. Úředník musí být nestranný a nezávislý. Úředník musí upustit od jakéhokoli svévolného činu, který by nepříznivě ovlivnil příslušníky veřejnosti, i od jakéhokoli přednostního zacházení z jakýchkoli důvodů. 61

2. Úředník se nesmí řídit ţádnými vnějšími vlivy jakéhokoli druhu, včetně politických vlivů, anebo osobních zájmů. 3. Chování úředníka nesmí být nikdy usměrňováno osobním, rodinným či národním zájmem nebo politickým tlakem. Úředník se neúčastní rozhodování, na němţ má on sám nebo blízký člen jeho rodiny finanční zájem. Článek 9: Objektivita Při rozhodování úředník bere v úvahu důleţité faktory a kaţdému z nich přikládá v rozhodnutí jeho správnou váhu a současně vyloučí z uvaţování jakýkoli nepodstatný prvek. Článek 10: Oprávněná očekávaní, důslednost a doporučení 1. Úředník musí být důsledný ve svém správním chování, stejně jako ve vztahu ke správní činnosti dané instituce. Úředník jedná podle normální správní praxe dané instituce, pokud v určitém jednotlivém případě neexistují oprávněné důvody odchýlit se od této praxe; tyto důvody musejí být písemně zaznamenány. 2. Úředník respektuje oprávněná a přiměřená očekávání, která má veřejnost s ohledem na jednání dané instituce v minulosti. 3. Pokud je to nezbytné, úředník vysvětlí veřejnosti, jak bude vyřizována záleţitost, která spadá do jeho působnosti, a poradí, jak je třeba v této záleţitosti postupovat. Článek 11: Spravedlnost Úředník jedná nestranně, spravedlivě a rozumně. Článek 12: Zdvořilost 1.Úředník ve styku s veřejností si uvědomuje svoje úkoly, je korektní, zdvořilý a přístupný. Ve vyřizování dopisů, telefonických hovorů a elektronické pošty se úředník snaţí být co nejvíce nápomocen a na poloţené otázky odpovídá co nejúplněji a nejpřesněji. 2. Jestliţe úředník sám není odpovědný za danou záleţitost, odkáţe občana na příslušného úředníka. 3. Dojde-li k omylu, jenţ nepříznivě ovlivní práva nebo zájmy nějakého příslušníka veřejnosti, úředník se za omyl omluví, snaţí se co nejúčelněji napravit negativní důsledky omylu a informuje příslušníka veřejnosti o právech na odvolání v souladu s článkem 19 62

Kodexu. Článek 13: Odpovědi na dopisy v jazyce občana Úředník zajistí, aby kaţdý občan Unie nebo příslušník veřejnosti, který dané instituci napíše v jednom z jazyků Smlouvy, obdrţel odpověď ve stejném jazyce. Totéţ platí, je-li to moţné, pro právnické osoby, jako jsou sdruţení (nevládní organizace) a obchodní společnosti. Článek 14: Potvrzení přijetí a označení odpovědného úředníka 1. Na kaţdý dopis či stíţnost zaslané instituci pisatel obdrţí během dvou týdnů potvrzení o přijetí, pokud v této lhůtě nemůţe být zaslána úplná odpověď. 2. V odpovědi nebo potvrzení o přijetí je vyznačeno jméno a telefonní číslo úředníka, který se záleţitostí zabývá, a příslušné oddělení, v němţ daný úředník slouţí. 3. Potvrzení o přijetí ani odpověď není třeba zasílat v případech, kdy jsou dopisy nebo stíţnosti nemístné pro svůj nadměrný počet nebo pro opakovaný či bezpředmětný charakter. Článek 15: Povinnost postoupit záleţitost příslušnému oddělení Instituce 1. Pokud jsou dopis nebo stíţnost zaslané instituci adresovány nebo předány generálnímu ředitelství, ředitelství nebo útvaru, který není oprávněn se jimi zabývat, jeho oddělení zajistí, aby tato záleţitost byla bezodkladně postoupena příslušnému oddělení instituce. 2. Orgán, který původně dopis či stíţnost obdrţel, uvědomí pisatele o tomto postoupení a uvede jméno a telefonní číslo úředníka, jemuţ byla záleţitost předána k vyřízení. 3. Úředník upozorní příslušníka veřejnosti nebo organizaci na jakékoli chyby či opomenutí v dokumentech a poskytne příleţitost k jejich nápravě. Článek 16: Právo být vyslechnut a učinit prohlášení 1. V případech, které se týkají práv či zájmů jednotlivých osob, úředník zajistí, aby v kaţdém stupni rozhodovacího procesu bylo respektováno právo na obhajobu. 2. Kaţdý příslušník veřejnosti má právo v případech, kdy má být přijato rozhodnutí dotýkající se jeho práv nebo zájmů, předloţit ještě před rozhodnutím písemné připomínky a v případě potřeby ústně přednést svoje připomínky. Článek 17: Přiměřená lhůta pro rozhodnutí 63

1. Úředník zajistí, aby rozhodnutí o kaţdé ţádosti nebo stíţnosti předloţené Instituci bylo vydáno v přiměřené lhůtě, bez prodlení a v kaţdém případě nejpozději do dvou měsíců od data přijetí. Stejné pravidlo platí pro odpovědi na dopisy příslušníků veřejnosti a pro odpovědi na administrativní poznámky, které úředník zaslal svým nadřízeným s ţádostí o vydání pokynů k rozhodnutím, která mají být přijata. 2. Pokud ţádost nebo stíţnost zaslaná Instituci nemůţe být kvůli sloţitosti záleţitosti, které se týká, rozhodnuta ve výše uvedené lhůtě, úředník o tom co nejdříve uvědomí pisatele. V takovém případě by mělo být definitivní rozhodnutí pisateli sděleno v co nejkratší moţné době. Článek 18: Povinnost sdělit důvody k rozhodnutí 1. Kaţdé rozhodnutí Instituce, které můţe nepříznivě ovlivnit práva či zájmy soukromé osoby, musí uvádět důvody, na nichţ se zakládá, a jasně označit důleţitá fakta a právní základ rozhodnutí. 2. Úředník se musí vyvarovat vydávání takových rozhodnutí, která jsou zaloţena na nedostatečných či nejasných základech, nebo neobsahují individuální odůvodnění. 3. Není-li moţné kvůli velkému počtu osob dotčených podobnými rozhodnutími sdělit podrobné důvody rozhodnutí a vyhotovují-li se proto standardní odpovědi, zajistí úředník dodatečné poskytnutí individuálního odůvodnění občanovi, který o to výslovně poţádá. Článek 19: Uvedení moţností odvolání 1. Rozhodnutí Instituce, které můţe nepříznivě ovlivnit práva či zájmy soukromé osoby, musí obsahovat označení způsobů odvolání, které jsou k dispozici pro účely přezkoumání rozhodnutí. Musí zejména uvést povahu opravných prostředků, orgány, u nichţ je moţno tyto prostředky uplatnit, a taktéţ lhůty pro jejich uplatnění. 2. Rozhodnutí musí zejména odkázat na moţnost projednání věci soudem a podání stíţnosti k veřejnému ochránci práv (ombudsmanovi) za podmínek stanovených v článcích 230 a 195 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství. Článek 20: Oznámení rozhodnutí 1. Úředník zajistí, aby rozhodnutí, která mají vliv na práva či zájmy jednotlivých osob, byla dotčené osobě nebo dotčeným osobám neprodleně oznámena v písemné podobě, jakmile byla rozhodnutí vydána.

64

2. Úředník se zdrţí sdělování rozhodnutí jiným zdrojům, dokud nebyla informována dotčená osoba nebo dotčené osoby. Článek 21: Ochrana osobních údajů 1. Úředník, který pracuje s osobními údaji občana, musí respektovat soukromí a integritu jednotlivce v souladu s ustanoveními nařízení č.45/2001 ES o ochraně jednotlivců s ohledem na zpracování osobních údajů institucemi a orgány Společenství a o volném pohybu takových údajů. 2. Úředník zejména nesmí zpracovávat osobní údaje k nezákonným účelům nebo předávat takové údaje k tomu neoprávněným osobám. Článek 22: Ţádosti o informace 1. Pokud je úředník zodpovědný za danou záleţitost, poskytne příslušníkům veřejnosti informace, o které ţádají. Je-li to vhodné, úředník doporučí, jak zahájit správní řízení v oblasti jeho působnosti. Úředník dbá na to, aby sdělovaná informace byla jasná a srozumitelná. 2. Je-li ústní ţádost o poskytnutí informace příliš sloţitá nebo příliš obsáhlá, úředník doporučí dotčené osobě, aby svůj poţadavek formulovala písemně. 3. Nemůţe-li úředník informaci vzhledem k její důvěrnosti zveřejnit, sdělí v souladu s článkem 18 tohoto kodexu dotčené osobě důvody, proč nemůţe informaci podat. 4. V případě ţádostí o informace, za něţ není daný úředník zodpovědný, odkáţe ţadatele na kompetentní osobu a uvede její jméno a telefonní číslo. V případě ţádostí o informace týkající se jiné instituce nebo jiného orgánu Společenství odkáţe úředník ţadatele na tuto instituci nebo orgán. 5. Je-li to vhodné, úředník - v závislosti na předmětu poţadavku - odkáţe osobu poţadující informaci na oddělení instituce, které je odpovědné za poskytování informací veřejnosti.

Článek 23: Ţádosti o veřejný přístup k dokumentům 1. Úředník vyřizuje ţádosti o přístup k dokumentům v souladu s pravidly přijatými Institucí a v souladu s všeobecnými zásadami a omezeními stanovenými v nařízení č. 1049/2001/ES. 65

2. Nemůţe-li úředník vyhovět ústní ţádosti o přístup k dokumentům, doporučí občanovi, aby ţádost formuloval písemně. Článek 24: Vedení dostatečných záznamů Odbory Instituce si vedou přiměřené záznamy o příchozí a odesílané poště, o přijatých dokumentech a o přijímaných opatřeních. Článek 25: Veřejný přístup ke Kodexu 1.Instituce přijme účinná opatření, aby informovala veřejnost o právech, která občanům náleţejí podle tohoto kodexu. Pokud je to moţné, zpřístupní text v elektronické podobě na své webové stránce. 2. Komise za všechny instituce vydá a rozšíří Kodex mezi občany ve formě broţury. Článek 26: Právo podat stíţnost evropskému ombudsmanovi Jakékoli nedodrţení zásad stanovených v Kodexu ze strany instituce nebo úředníka můţe být předmětem stíţnosti evropskému ombudsmanovi v souladu s článkem 195 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství a se Statutem evropského ombudsmana. Článek 27: Kontrola činnosti Kaţdá instituce po dvou letech od zavedení Kodexu prověří jeho uplatňování v praxi a o výsledcích kontroly informuje evropského ombudsmana.

Příloha č. 3

Strategie vlády v boji proti korupci 2006 – 2011

66

VLÁDA CESKÉ REPUBLIKY USNESENÍ VLÁDY CESKÉ REPUBLIKY ze dne 25. října 2006 č. 1199

o Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2006 aţ 2011

Vláda I. s c h v a l u j e Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2006 aţ 2011, obsaţenou v části III materiálu č.j. 1592/06 (dále jen „Strategie“); II. u k l á d á 1. ministru vnitra a informatiky a) předloţit vládě do 30. listopadu 2006 návrh na zřízení speciální protikorupční linky (tel. č. 199), b) vytvořit do 31. prosince 2006 podmínky pro personální a technické posílení specializovaných útvaru Policie České republiky odpovědných za boj proti korupci, c) zajistit do 31. prosince 2006 zpracování povinných vzdělávacích programu orientovaných na problematiku boje proti korupci ca) pro policisty zařazené na úseku boje proti korupci,

67

cb) pro úředníky veřejné správy podléhající reţimu zákona o střetu zájmu, d) předloţit vládě do 31. prosince 2006 da) analýzu účinnosti zákona o svobodném přístupu k informacím, z hlediska rozsahu uplatňované veřejné kontroly činnosti orgánu státu, kraje nebo obce, jejich organizačních sloţek, příspěvkových organizací a právnických osob jimi jinak ovládanými ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku a zákonem zřízených právnických osob, db) návrh zákonné úpravy elektronizace některých úkonu veřejné moci včetně návrhu koncepce elektronizace dalších správních agend, e) předloţit vládě do 31. března 2007 návrh na změnu zákonu o obcích, krajích a hlavním městě Praze tak, aby obsahoval zpřesnění podmínek pro právní úkony při nakládání s majetkem a finančními prostředky kraje nebo obce, jejich organizačními sloţkami, příspěvkovými organizacemi a právnickými osobami jimi jinak ovládanými ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku, f) předloţit vládě do 30. června 2007 fa) návrh věcného záměru zákonné úpravy vedoucí ke zjednodušení, vetší transparentnosti a jednotnosti správních řízení, fb) návrh řešení právní úpravy podávání a efektivnějšího vyřizování stíţností na postup orgánu veřejné správy, g) zajistit zveřejnění tohoto usnesení ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí, 2. ministru spravedlnosti a předsedovi Legislativní rady vlády a) předloţit vládě do 31. března 2007

68

aa) návrh na vytvoření specializovaného senátu u vyššího soudu a na vytvoření zvláštního útvaru působícího při vrchním státním zastupitelství, do jejichţ působnosti bude náleţet stíhání korupce veřejných činitelů a korupce při veřejných zakázkách, veřejných soutěţích a draţbách a dalších významných činnostech obecného zájmu, ab) návrh na zpřísnění trestu za korupci spáchanou veřejným činitelem, včetně návrhu zákonné úpravy povinného ukládání trestu zákazu činnosti osobám odsouzeným za korupční jednání v souvislosti s veřejnými zakázkami, veřejnými soutěţemi a draţbami, případně dalšími významnými činnostmi obecného zájmu, a to zejména při nakládání s majetkem a finančními prostředky státu, kraje nebo obce, jejich organizačními sloţkami, příspěvkovými organizacemi a právnickými osobami jimi jinak ovládanými ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku, ac) návrh zákonné úpravy směrující ke sniţování a zamezení nárůstu nadměrné byrokratické zátěţe včetně zakotvení práva osob na ochranu před byrokratickou zátěţí, ad) návrh věcného záměru úpravy tzv. legitimního lobbingu, b) předloţit vládě do 30. června 2007 ba) návrh na změnu Legislativních pravidel vlády, případně zákonné úpravy legislativního procesu s cílem vytvořit předpoklady pro zavedení povinnosti elektronické veřejné diskuse k připravovaným právním předpisům, rozšíření předkládací zprávy o hodnocení dopadu regulace a zhodnocení moţného rizika zvýšení míry korupce v textu konkrétních návrhu právních úprav, bb) návrh na změnu Jednacího rádu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Jednacího rádu Senátu Parlamentu České republiky s cílem upravit proces uplatňování pozměňovacích návrhu, 3. ministru vnitra a informatiky a ministru spravedlnosti a předsedovi Legislativní rady vlády zpracovat a předloţit vládě do 31. března 2007 návrh změn zákonné úpravy umoţňující vyuţití institutu tzv. protikorupčního agenta, 69

4. ministru financí provést do 31. března 2007 analýzu účinnosti existujících rozpočtových pravidel a dalších právních předpisu, které upravují hospodaření s veřejnými prostředky v rámci veřejných rozpočtu, včetně vyuţívání prostředku z fondu Evropské unie, na základe které by došlo k zajištění vetší transparentnosti, vyšší efektivitě a k posílení kontroly při nakládání s nimi,

5. ministru pro místní rozvoj a) předloţit vládě do 31. března 2007 návrh způsobu zveřejňování informací souvisejících s veřejnými zakázkami a draţbami realizovanými státem, kraji nebo obcemi, jejich organizačními sloţkami, příspěvkovými organizacemi a právnickými osobami jimi ovládanými ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku, b) předloţit vládě do 30. června 2007 v souvislosti s programovacím obdobím let 2007 aţ 2013 hloubkovou analýzu hodnotícího a kontrolního systému projektu spolufinancovaných ze strukturálních fondu se zaměřením na eliminaci moţného střetu zájmu a přijmout protikorupční opatření v souvislosti s doporučeními vyplývajícími z této analýzy, c) předloţit vládě do 30. června 2008 návrh věcného záměru nového zákona o veřejných zakázkách v závislosti na postupu legislativních prací Evropské komise, týkajících se připravované směrnice Evropského parlamentu a Rady o koncesích a návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 89/665/EHS a 92/13/EHS, pokud jde o zvýšení účinnosti přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek, s cílem ca) významné zjednodušit a zprůhlednit systém zadávání veřejných zakázek a koncesí, cb) rozšířit okruh osob se zákazem účasti na veřejných zakázkách v případe, ţe se dopustí korupčního jednání a budou za takové jednání potrestáni (vlastníci, členové orgánu společnosti, manaţeři, zaměstnanci) včetně moţnosti vytvoření 70

speciálního registru takových osob, cc) zavést povinnost pro účastníky veřejných zakázek (dodavatele) vydat a na určeném místě zveřejnit prohlášení, ţe osoba účastnící se řízení nebyla potrestána za korupční jednání a ţe ani taková osoba není majitelem, členem orgánu společnosti, manaţerem, zaměstnancem nebo tichým společníkem nebo jinak spolupracující osobou s účastníkem řízení,

6. místopředsedovi vlády a ministru práce a sociálních věcí předloţit vládě do 31. května 2007 návrh věcného záměru právní úpravy na zvýšení hmotné odpovědnosti zaměstnanců a veřejných funkcionářů,

7. ministru průmyslu a obchodu provést do 30. června 2007 analýzu předpisu regulujících podmínky pro podnikání s cílem odhalit systémové chyby umoţňující vznik korupčního prostředí,

8. ministryni školství, mládeţe a tělovýchovy zajistit do 31. srpna 2007 zapracování protikorupční výchovy dětí a mládeţe v rámci systému vzdělávání v předškolských a školských zařízeních,

9. ministru zdravotnictví a) předloţit vládě do 30. června 2007 aa) návrh věcného záměru zákonné úpravy směrující k jasnému vymezení nároku občanu na zdravotní sluţby hrazené z všeobecného zdravotního pojištění, včetně jejich geografické a časové dostupnosti, a naplnit tak příslušný článek Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, ab) návrh věcného záměru zákonné úpravy zajištující veřejnou dostupnost vybraných dat týkajících se dostupnosti a kvality zdravotní péče,

71

ac) návrh zákonné úpravy zajištující transparentní a efektivní stanovení maximálních cen a úhrad léčiv v souladu s poţadavky Evropské Unie, b) předloţit vládě do 31. prosince 2007 návrh zákonné úpravy vedoucí k vytvoření regulačního úřadu dohlíţejícího nad finančním zdravím zdravotních pojišťoven a dostupností zdravotní péče,

10. členům vlády a vedoucím ostatních ústředních orgánu státní správy v rámci svých úřadu a organizačních sloţek státu, příspěvkových organizací, osob ovládaných ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku a) aktualizovat do 30. června 2007 resortní a interní předpisy s cílem zohlednit protikorupční opatření obsaţená ve Strategii, b) zabezpečit od 1. ledna 2007 informovanost veřejnosti o přijatých protikorupčních opatřeních souvisejících s rozhodováním orgánu státní správy v rámci svěřené působnosti, c) provést do 31. března 2007 vnitrní protikorupční audity v rámci svěřené působnosti a přijmout příslušná opatření k minimalizaci rizika korupce, d) posoudit a analyzovat do 31. prosince 2007 právní předpisy v rámci svěřené působnosti a navrhnout jejich úpravy v souladu se Strategií, e) zajistit zavedení trvalého monitorovacího a kontrolního systému procesu zadávání veřejných zakázek a vţdy k 31. prosinci kaţdého kalendářního roku vyhodnocovat transparentnost zadávacích řízení a přijímat odpovídající opatření k odstranění zjištěných nedostatku

III. d o p o r u c u j e 1. guvernérovi České národní banky přijmout příslušná opatření ve smyslu 72

Strategie, 2. prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu zohlednit Strategii v rámci činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, 3. hejtmanům, primátorům statutárních mest a starostům obcí iniciovat prostřednictvím orgánu samosprávných celku, organizací zřizovaných samosprávnými celky a orgánu právnických osob ovládaných ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku samosprávnými celky přijetí opatření ve smyslu Strategie. Provedou: členové vlády, vedoucí ostatních ústředních orgánu státní správy Na vědomí: hejtmani, primátor hlavního města Prahy, primátoři statutárních mest

Předseda vlády Ing. Mirek T o p o l á n e k , v. r.

Strategie vlády v boji proti korupci

73

Postup vlády CR při potírání korupce je postaven na 3 pilířích, kterými jsou prevence, průhlednost a postih. Za účelem vytvoření společenského prostředí eliminujícího moţnosti výskytu korupčního jednání jsou v rámci uvedených tří pilířů stanoveny následující cíle a opatření směřující k jejich naplnění. 1. Pilíř boje proti korupci - PREVENCE Aby bylo vůbec moţné omezovat korupci, je třeba omezit korupční příleţitosti. Proto je třeba a) minimalizovat státní regulaci, b) zjednodušit legislativu, zvýšit transparentnost legislativního procesu, c) sníţit prostředky přerozdělované státem a zefektivnit kontrolu čerpání prostředků z veřejných rozpočtu, a zjednodušit a urychlit úřadování ve všech úřadech a institucích za vyuţití moderních informačních technologií, d) omezit počet zvláštních procesních pravidel univerzálního rámci správního rádu, e) zabránit ukládání nadměrné byrokratické zátěţe na občany i samosprávy, f) zrovnoprávnit elektronickou a listinnou formu komunikace občana s úřadem a úřadu navzájem, g) spolupracovat s profesními a dalšími organizacemi při podpore etického jednání v jednotlivých oblastech společnosti a při vytváření protikorupční atmosféry ve společnosti; h) posilovat odolnost orgánu veřejné správy proti korupci například formou nácviku řešení korupčních situací, jednoznačným určením odpovědnosti za přijaté řešení. Dále je třeba, aby prokázané případy korupčního jednání byly medializovány a veřejně odsouzeny. Povědomí veřejnosti o správném postupu při získání poznatku nebo podezření z korupčního jednání musí být systematicky zvyšováno a zároveň musí být upevňováno přesvědčení o smysluplnosti obrany proti korupci. S ohledem na to se navrhuje: a) zavést povinnost veřejného připomínkového řízení (prostřednictvím internetu) k připravovaným právním předpisům, b) provádět kaţdé dva roky kontrolu všech platných právních předpisu za účelem zamezení vzniku nadměrné byrokratické zátěţe a navrhovat odstranění nadměrné byrokratické zátěţe včetně moţného zrušení některých právních 74

předpisu, c) vypracovat ke kaţdému návrhu právního předpisu hodnocení dopadu regulace (RIA), d) upravit pravidla jednacího rádu PSP CR pro uplatňování pozměňovacích návrhu, e) pouţívat pro řízení jednotné a srozumitelné formuláře v elektronické nebo písemné formě a umoţňovat převod dokumentu při podání do elektronické podoby, ve které bude následně vyuţíván i dalšími příslušnými úřady, f) provedení protikorupčních auditu na všech úrovních státní správy, g) podpora přijímání profesních etických kodexu a vytváření protikorupční atmosféry ve společnosti. Vláda chce provést vyhodnocení všech právních předpisu z hlediska moţného vytváření otevřeného nebo skrytého prostoru pro korupci, klientelismus nebo protekcionismus. Kaţdý předkladatel nového právního předpisu nebo novely existujícího právního předpisu, a to jak zákona, nařízení vlády nebo vyhlášky musí zajistit provedení tzv. zvláštního protikorupčního auditu, který vyhodnotí veškerá rizika související s moţným vznikem korupčního jednání přijetím navrhovaného právního předpisu. Informace o výsledku protikorupčního auditu musí být součástí předkládací zprávy včetně konstatování, zda existuje v souvislosti s přijetím právního předpisu riziko vzniku korupčního prostoru nebo takové riziko neexistuje. V případe, ţe takové riziko existuje, musí být uvedeno, jaké prostředky budou pouţity pro jeho eliminaci nebo omezení. Zároveň musí být výrazně omezen nahodilý a nepředvídatelný vstup do legislativního procesu prostřednictvím poslaneckých pozměňovacích návrhu, které by mely být vázány nejen na získání většího poctu poslanců pro předloţení pozměňovacího návrhu, ale také na dodrţení postupu, jako platí pro předkladatele tím, ţe i k pozměňovacímu návrhu bude muset být povinně zpracován zvláštní protikorupční audit. 2. Pilíř boje proti korupci – PRUHLEDNOST Maximální a ničím neomezovanou veřejnou kontrolu nad fungováním veřejných institucí a nad nakládáním s veřejnými prostředky pokládá vláda za základní součást systému protikorupčních opatření. Také systém řešení konkrétních stíţností a podezření musí veřejnosti nabízet co nejvíce přístupné a důvěryhodné alternativy. Za zásadní přitom vláda povaţuje: 75

a) zprůhlednění systému čerpání prostředku z veřejných rozpočtu, b) zprůhlednění systému zadávání veřejných zakázek, zvýšení transparentnosti rozhodování orgánu veřejné správy, jimi zřizovaných organizací, jakoţ i dalších institucí, k nimţ veřejnoprávní instituce uplatňuje práva zřizovatele nebo vlastníka s většinovou účastí, a zajištění dostupnosti všech informací o zadání a výběru veřejné zakázky; c) zjednodušení správního řízení a zásadní posílení jeho transparentnosti a jednotnosti, d) elektronizaci agend provozovaných v rámci státní správy, e) vytvoření podmínek pro kontrolu veřejnosti nad činností veřejných funkcionářů a jejich majetkovými poměry po dobu výkonu funkce, f) nastavení pravidel legitimního lobbingu. g) zavedení praxe, kdy občan bude mít právo kdykoli zkontrolovat stav projednávání své věci na úřade nebo internetu, h) zřízení centralizovaného stíţnostního místa nezávislého na státu, které bude provozovat protikorupční linku i další formy kontaktu. Toto místo bude přijímat stíţnosti a podezření veřejnosti, týkající se celé státní správy, a bude se podílet na jejich řešení formou právního posouzení a zvolení vhodného právního postupu ve vztahu k příslušným orgánům veřejné správy; i) procesní zvýhodnění ţadatelů v řízení, jímţ se na povinném subjektu u správního soudu domáhají zpřístupnění informace; j) rozšíření moţností veřejné kontroly nakládání s majetkem obcí a územních samosprávných celku (např. rozšíření informační povinnosti, zavedení periodického vyhodnocování výhodnosti smluvních vztahu). K dosaţení těchto cílu je třeba přijmout zejména následující opatření: a) navrhnout transparentní a jednotný systém čerpání prostředku z veřejných rozpočtu, b) přijmout nový zákon o veřejných zakázkách se začleněním problematiky koncesního zákona a zajistit dostupnost všech informací o nakládání s veřejným majetkem při veřejných zakázkách a vyloučit v této souvislosti moţnost odvolávat se na obchodní tajemství, c) provést analýzu správních předpisu s cílem soustředit úpravu správních řízení do jednoho kodexu (universální správní řízení), následně vypracovat návrh věcného záměru jednotného správního řízení eliminujícího maximální počet zvláštních procesních úprav, d) přijmout opatření ke zveřejňování veškerých informací o zadání a výběru tzv. 76

„malých zakázek“ na internetu nebo jejich zadávání prostřednictvím elektronického trţiště. e) navrhnout zřízení centralizovaného protikorupčního kontaktního místa financovaného ze státního rozpočtu a provozovaného nezávislou nestátní organizací; f) navrhnout prodlouţení lhůty pro zveřejnění záměru obce zcizit nemovitý majetek, a to zejména pokud jde o majetek velké hodnoty; g) stanovit výslovně povinnost zastupitelstva obce vyhodnocovat periodicky výhodnost uzavřených smluv a toto vyhodnocení zveřejňovat; h) umoţnit všem občanům obce, kteří mohou volit do obecního zastupitelstva, aby se mohli domáhat vyslovení neplatnosti smlouvy, jejíţ smluvní stranou je obec. 3. Pilíř boje proti korupci - POSTIH Trvalá pozornost a průběţné vyhodnocování procesu, u kterých je moţné předpokládat vznik korupčních podmínek, musí být zavedeno do systému vnitrní kontroly všech veřejnoprávních institucí. Policie a další instituce musí mnohem aktivněji a důsledněji přistupovat k prověrce poznatku a podnětu získaných od občanu k podezření z korupčního jednání. Prověřování poznatku musí být zaloţeno na individuální spolupráci se svědky a poškozenými. Cílem všech postupu a opatření je zofenzivnění činnosti policie a urychlení vyšetřování případu korupce. Vláda v této oblasti garantuje nekompromisní, nepolitické a profesionální vyšetřování korupčních podezření a obvinění. Pro zvýšení efektivity trestních řízení v případech závaţné korupce je nezbytné zřídit specializované justiční orgány. Za kaţdé porušení zákona musí přijít trest. Preventivní působení trestního zákona je třeba posílit zvýšením trestu pro zkorumpované veřejné činitele i trestu za korupční jednání spáchané v souvislosti s veřejnými zakázkami, soutěţemi a draţbami. Protikorupční dopad zákona o svobodném přístupu k informacím je nutno posílit zavedením sankcí za jeho porušování. Zvýšení odolnosti veřejné správy vůči korupci spojené s veřejnými zakázkami, soutěţemi a draţbami vyţaduje také přísnější úpravu předpokladu pro účast na těchto činnostech. K dosaţení těchto cílu je třeba přijmout zejména následující opatření: a) zřízení speciálního protikorupčního soudu a státního zastupitelství se zaměřením na korupci veřejných činitelů a korupci při veřejných zakázkách a dalších významných 77

činnostech obecného zájmu, b) personální a technické posílení specializované sloţky Policie CR se zaměřením na boj proti korupci, c) zavedení institutu tzv. „protikorupčního agenta“ se zaměřením na odhalování a zjišťování případu korupce, d) zpřísnění trestu za prokázanou korupci na základe novely trestního zákona (za korupci spáchanou veřejným činitelem na 12, resp. 15 let odnětí svobody), e) navrţení právní úpravy, na základe které osobám, jeţ budou odsouzeny za korupční jednání v souvislosti s veřejnými zakázkami, soutěţemi a draţbami (pletichy nebo úplatkářství) bude vţdy vedle trestu odnětí svobody či peněţitého trestu uloţen trest zákazu činnosti (výkon určitých zaměstnání a funkcí). V některých závaţných případech bude moci být uloţen i trest propadnutí majetku, f) zavedení právní úpravy, na základe které osoby, jeţ se dopustí korupčního jednání v souvislosti s veřejnými zakázkami, veřejnými soutěţemi a draţbami se po dobu stanovenou soudem nebudou moci účastnit dalších veřejných zakázek (platí i o společnostech, v nichţ tito lidé působí jako vlastníci, jednatelé či členové orgánu společnosti nebo manaţeři), g) vytvoření zákonných podmínek pro posílení odpovědnosti veřejných funkcionářů při správě majetku, zaloţené na principu rozšířené povinnosti veřejného funkcionáře k náhradě škody, kterou způsobil, h) zavedení nové skutkové podstaty přestupku spočívajícího v porušení povinností stanovených zákonem o svobodném přístupu k informacím ze strany představitelů orgánu veřejné správy a dalších povinných subjektu.

78

Etika úředního jednání

Recommend Documents