Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav
České obecné menšinové školství v německých obcích v soudním okresu Olomouc 1918 – 1938 (magisterská diplomová práce)
Ondřej Fišr
Vedoucí práce: PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D.
Brno 2013
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny. 11. 5. 2013
vlastnoruční podpis
Na tomto místě chci poděkovat mému vedoucímu práce PhDr. Liboru Vykoupilovi, Ph.D., za jeho ochotu, cenné rady, celkové vedení a podporu. Dále bych chtěl poděkovat Mgr. et. Mgr. Michalu Šimáně za jeho výjimečnou ochotu mi poskytnout rady a cenné informace v otázce menšinového školství. Jako poslední bych chtěl poděkovat pracovníkům Státního okresního archivu v Olomouci za jejich profesionální práci.
Obsah Úvod ................................................................................................................................. 2 Literatura a prameny ..................................................................................................... 4 1. Vývoj školství v Rakousku – Uhersku ...................................................................... 7 1.1 Vznik menšinového školství v Rakousku – Uhersku.............................................. 9 1.2 Národnostní poměry v okresu Olomouc v letech 1910 – 1938............................. 10 1.3 České obranné spolky ........................................................................................... 12 2. Období Československé republiky 1918 – 1938 ..................................................... 16 3. Československé školství ............................................................................................ 19 3.1 Struktura školské správy v Československu ......................................................... 20 3.2 Proměna obecného školství ................................................................................... 22 3.3 Československé menšinového školství ................................................................. 25 4. Politická situace v soudním okresu Olomouc v letech 1918 – 1938 ...................... 28 5. Školství v soudním okresu Olomouc 1918 – 1938 .................................................. 34 5.1 České obecné školy v německých obcích v soudním okresu Olomouc ................ 35 6. Národnostní spory ve školství v soudním okresu Olomouc .................................. 45 6.1 České dítě patří do české školy ............................................................................. 45 6.2 Spory v rámci finančních transakcí týkajících se českých obecných škol ............ 51 6.3 Německý kapitál vs. české školy .......................................................................... 54 6.4 Svévole československých úřadů .......................................................................... 57 6.5 Přímé útoky na české školy, jejich personál a žáky .............................................. 60 Závěr .............................................................................................................................. 64 Bibliografie a prameny ................................................................................................. 67 Přílohy ............................................................................................................................ 72
Úvod Rád bych vysvětlil, co mě vedlo k napsání diplomové práce na toto téma. Při příchodu na Masarykovu univerzitu jsem měl to štěstí, že jsem navštěvoval seminář Mgr. et Mgr. Michala Šimáně s názvem Dějiny českého školství a pedagogiky. Zde jsem se setkal s problematikou menšinového školství a napsal jsem seminární práci na toto téma, která nesla název Zřízení menšinové české obecné školy v obci Hněvotín v době Rakouska-Uherska. Tím vše začalo. Jelikož jsem se poprvé začal více zabývat československým školstvím, konkrétně v soudním okresu Olomouc, odkud sám pocházím. Zjistil jsem, že sice je známa jedna konkrétní publikace, která se zabývá českými školami v německých obcích v soudním okresu Olomouc, ale ta se zabývá jen vznikem těchto škol a již nepřináší další informace o problémech českého školství a navíc jí chyběl patřičný nadhled. Proto jsem se rozhodl tomuto problému věnovat více. Ve své diplomové práci se tak zaměřuji na téma České obecné menšinové školství v německých obcích v soudním okresu Olomouc 1918 – 1938. Ve své práci se zaobírám celým soudním okresem Olomouc, který se v období první Československé republiky skládal ze dvou politických okresů, a to Olomouc – venkov a Olomouc – město. Hlavní cílem bylo poznat, popsat a interpretovat nejběžnější spory v rámci českého a německého obecného školství v soudním okresu Olomouc v letech 1918-1938. Vedle tohoto cíle se ještě věnuji obecnému školství v soudním okresu Olomouc, a to hlavně vznikem českých obecných škol v 13 německých obcích, které byly při vzniku Československa v roce 1918 samostatné a v nichž podle sčítání počtu obyvatel z roku 1910 se přihlásila většina obyvatel obce k národnosti německé, ale kde též žila nezanedbatelná česká menšina. V práci jsem se záměrně zcela vyhnul německému obecnému školství a dalšímu stupni měšťanských, středoškolských a vysokoškolských škol, a to jak českých tak i německých. Důvodem mého počínání bylo to, že samo téma českých obecných škol, je velmi rozsáhlé a má-li být dobře zpracováno, zaslouží si k němu přistupovat zodpovědně. Ostatní zmiňované stupně škol si dle mého názoru zaslouží svůj vlastní plnohodnotný výzkum. Kromě jiného je mé zaměření dáno také tím, že u německých obecných škol v dotčených obcích se většina školních a také obecních kronik nedochovala do dnešních časů.
2
Ve své práci vycházím v drtivé většině z pramenů české provenience. K německým pramenům, pokud se dochovaly, jsem přihlížel pouze okrajově. Kromě faktu, že česky psaných pramenů se k problematice, kterou zkoumám, dochovalo velké množství, a analýza těchto dokumnetů si vyžádala mnoho času, se domnívám, že pohled na tuto problematiku z německé strany si též zaslouží svůj vlastní výzkum, a to zejména z toho důvodu, že není v mých silách a ani v možnostech rozsahu magisterské diplomové práce postihnout tento problém komplexněji. Práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola se věnuje školství v Rakousku-Uhersku, vzniku menšinového školství a národnostní skladbě soudního okresu Olomouc. Ve druhé kapitole se již zaměřuji čistě jen na Československou republiku. V další kapitole popisuji proměny obecného školství v průběhu existence československého státu. Dále seznamuji s politickou situací v soudním okresu Olomouc a zrodem českých škol v německých obcích v soudním okresu Olomouc. Těmito kapitolami jsem si tak vybudoval jistý rámec, do kterého zasazuji svou poslední a pro tuto práci stěžejní kapitolu, kde se zaměřuji na spory související s českým a německým obecným školstvím. Sleduji zejména ty, které nějakým způsobem znepříjemňovaly život českých obecných škol či jejich personálu, žákům, popřípadě rodičům těchto žáků. Nesleduji přitom, jak by se dalo očekávat, pouze útoky ze strany německého obyvatelstva, ze kterých vznikala valná většina sporů, ale zabývám se i méně známými skutečnostmi jako byl neodůvodněný nátlak československých úřadů či českých spolků na české popřípadě i německé obyvatelstvo ve věci školní docházky apod. Mým záměrem bylo poukázat, že v letech 1918-1938 se národnostní boj v otázkách školství nemusel odehrávat pouze v pohraničních oblastech Československa, kde v dané době žila většina německého obyvatelstva, ale i ve většinově českém srdci Moravy.
3
Literatura a prameny Problematika českého obecného menšinového školství je u nás docela dobře popsána v obecných souvislostech. Avšak již schází odborná literatura, která by se tématem zabývala více do hloubky či zkoumala konkrétní problémy, se kterými se menšinové školství muselo vypořádávat. Nejprve se zaměřím na literaturu obecněji zaměřenou, následně přejdu k literatuře a pramenům, které se orientují přímo na problematiku mé diplomové práce. Pro období Rakouska – Uherska jsem použil zejména práce Jaroslava Kopáče1, kterou hodnotím jako velmi přínosnou nejen pro jasný obrázek školství v 2. polovině 19. století, ale také pro události, které ovlivnily i počátky školství Československé republiky. Další práci, kterou ve svém textu využívám je od Jaroslava Koťi2, která se týká profesionalizace učitelského povolání. Pro dějiny československého školství jsem využil již zmiňovaného Jaroslava Kopáče3. Další použitá literatura patří Otakaru Kádnerovi4, který se zabývá jak celým československým školstvím, tak i menšinovým. Jeho práce vydaná v roce 1931 přináší dobový pohled. S tím však může být spojeno jisté nebezpečí v otázce kritického pohledu na danou problematiku. Celkově je ovšem jeho dílo zajisté přínosem. Publikace Tomáše Kaspera a Dany Kasperové5 podává na celou problematiku pohled z tzv. „druhé strany“, tedy ze strany německého obyvatelstva a učitelstva na československé školství a tím je velkým přínosem i pro tuto práci. Práce, které se primárně zabývají menšinovým školstvím v Rakousku – Uhersku, je práce Jana Měchýře6 pro české země nebo pro Moravu práce od Toshiaky Kyogoka, která se konkrétně zaměřuje na situaci v Brně.7 Pro československé dějiny, a to hlavně pro pohraničí, je významná práce Karla Řeháčka8, která se sice zaobírá oblastí jihozápadu Čech, avšak i pro mě, jak se ukázalo, se stala přínosnou. Kopáč, Jaroslav: Dějiny české školy a pedagogiky1867 – 1948. Brno 1968, 131 s. Koťa, Jaroslav: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v 19. a první polovině 20. století. Praha 1996, s. 82-112 3 Kopáč, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Díl I. Brno 1971, 224 s. 4 Kádner, Otakar: Vývoj a dnešní soustava školní. II Díl. Praha 1931, 654 s. 5 Kasper, Tomáš, Kasperová, Dana. Češi, Němci, Židé v Národostním Československu. Pohled na školu a vědu. Liberec 2006, 74 s. 6 Měchýř. J.: České menšinové školství v Čechách 1867 – 1914. In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 67-84. 7 Kyogoku, T.: Národní agitace a obecní školství na Moravě na přelomu 19. a 20. Století. Boj o české dítě. In: Místo národních jazyků ve výchově, školství a vědě habsburské monarchii 1867 – 1918. Praha 2003, s. 563-577. 8 Řeháček, K.: Česko – Německé soužití na jihozápadě Čech v letech 1880 – 1938. In: Acta Univerzitatis Palackianae Olomomucesis. Olomouc 2002, s. 217-242. 1 2
4
Práce, které by se přímo dotýkaly mnou sledovaného soudního okresu Olomouc, nebylo mnoho, spíše se zabývají jiným primárním problémem a školství vidí jen jako sekundární téma. Ohledně politického okresu Olomouc – město a pro školství jsem využil dvě publikace, které napsal Milan Tichák.9 Tyto práce však mohou ukázat jen zlomek toho, co se odehrávalo v politickém okresu Olomouc – město. Publikace od Vlasty Kauerové10 se dotýká školství, konkrétně v obce Hněvotín, která ležela v politickém okresu Olomouc – venkov. Zásadní práce, kterou jsem našel o soudním okresu Olomouc, a která se zabývá primárně českými školami v německých obcích, je od prvorepublikového starosty města Olomouce Richarda Fischera.11 Jeho práce se věnuje vzniku škol v soudním okresu Olomouc a je cenným zdrojem informací. Literatura mi však nemohla poskytnout dost podrobné informace o zkoumaném problému mé práce. Ty jsem tak získával z dochovaných pramenů uložených ve Státním okresním archivu Olomouc, který spadá pod Zemský archiv v Opavě. K českým menšinovým školám v soudním okresu Olomouc se dochovalo velké množství pramenů. Jelikož jsem se zaměřoval na česko – německé vztahy ve školství, musel jsem projít všechny fondy, které se této problematiky týkaly. Využil jsem Archiv Města Olomouce 1920 – 1940: Registratura Olomouc 1920 – 1940/ Olomoučtí Němci. Protistátní nálada, Reklamace školních dětí, Místní cihelna Kyselov, stížnosti dělníků na dozorce. Pak dále fond Městský školní výbor Olomouc: Reklamace žáků z německých škol. Dále jako v jediném fondu obranných spolků: Národní jednota pro východní Moravu – místní odbor Olomouc – Nové Sady se mi podařilo nalézt velmi užitečné informace. Dále fondy škol a obcí Základní devítiletá škola, 1. – 5. ročník Véska 1918 – 1967, Základní devítiletá škola (dále jen ZDŠ), 1. – 5. ročník Nedvězí 1919 – 1976, Národní škola Olomouc – Nová ulice 1903 – 1940, ZDŠ 1 – 5. ročník Olomouc – Nový Svět 1912 – 1940, Národní škola Olomouc – Neředín 1918 – 1956, Národní škola Hněvotín, ZDŠ 1. – 5. ročník Mariánské údolí 1919 – 1937, Národní škola Nemilany – Kyselov 1920 – 1948, Základní škola, 1. – 5. ročník, Olomouc – Slavonín, Archív obce Nedvězí 1660 – 1945 (1953), Archiv obce Hněvotína 1701 – 1945, Archiv obce Mrsklesy 1776 – 1940, Archiv obce Kyselova 1541 – 1945, Archiv obce Slavonín 1652
Tichák M.: Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc 1997, 189 s.; Tichák, M.: O osudech městských částí Olomouce. Olomouc 1998, 75 s. 10 Kauerová, V.: Paměti obce Hněvotína. Olomouc, 1998, 47 s. 11 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, 64 s. 9
5
– 1945, ZDŠ Nedvězí 1 – 5. ročník, Archiv obce Velká Bystřice, ZDŠ 1. – 5. roční Slavonín, Národní škola Olomouc, Nová Ulice 1904 – 1953. V těchto fondech, se nachází pro zkoumanou problematiku školní kroniky, konferenční protokoly škol, úřední protokoly, úřední zápisy, korespondence obecní kroniky. Chybí pouze dvě školní kroniky, a to z Mrskles a Hrubé Vody. S obecními kronikami je situace složitější, dochovaly se jen tři, a to Obecní kronika obce Hněvotín a pak obecní kronika Slavonín a Nedvězí, která má z období Československé republiky jen jednu stranu. Obecně při detailnější studiu pramenů jsem narážel na to, že některé školní kroniky byly poškozené vytržením stránek. Nejčastěji z období školního roku 1938/1939, což zajisté má souvislost s politickými událostmi. Například ve školní kronice Nemilany byly informace odstraněny nějakou chemikálií.12 Kromě toho se jako problematické ukázalo to, že školní kroniky sice začínají rokem svého vzniku, ale jsou podle údajů dopisovány po delší době. Občas za neznámých okolnosti končí svůj zápis ze dne na den bez jakýchkoliv zjevných příčin (například uprostřed roku 1932 apod.).13 Při práci s prameny jsem využíval metod typických pro historický výzkum. Zejména jsem vycházel z metody přímě a nepřímé a historicko-srovnávací, tak jak je popisují ve své práci Zwettler, Vaculík a Čapka14.
Olomouc: fond O5 -40. NAD 876. Národní škola Nemilany /Kronika školy v Nemilanech – Kyselově, Nemilany 1933, s. 11 13 SOkA Olomouc: fond 5 – 50. NAD 886. ZDŠ, 1. - 5. ročník Véska/Školní kronika. Véska 1932, 28 s. 14 Zwettler, O. Vaculík, J. Čapka F.: Úvod do studia dějepisu a technika historikovy práce. Brno 1996, s. 85 a 90-91. 12
6
1. Vývoj školství v Rakousku – Uhersku Říjnový diplom vydaný v roce 1860 přinesl vyřešení otázky českého jazyka na českých školách a znamenal velkou kulturní, politickou a hospodářskou aktivitu – vydávání českých novin a časopisů, rozvoj spolkové činnosti (pěvecký spolek Hlahol, tělocvičná jednota Sokol, učitelské jednoty Komenský, nebo Budeč).15 O šest let později bylo zemským zákonem uznáno, že čeština a němčina jsou jazyky rovnocenné a na školách národních a středních se staly jazyky vyučovacími s tím, že jeden jazyk bude vyučovacím a druhý bude nepovinným vyučovacím předmětem. Tímto zákonem byly v podstatě zrušeny dvojjazyčné školy.16 Uznání rovnoprávnosti znamenal velký úspěch české politické reprezentace. Tento návrh předložili čeští politici, kam patřil i Josef Wenig, už v roce 1861 při prvním zasedání zemského sněmu, avšak na pořad jednání se dostal až o tři roky později a přijat byl až v druhém kole jednání, neboť zejména němečtí poslanci tento návrh odmítali. V platnost vešel za další dva roky, ale Němci proti tomuto zákonu protestovali a nechtěli se s ním smířit. K zásadním změnám v českém školství došlo v druhé polovině 60. let 19. století. Dne 21. prosince 1867 byla uzákoněna tzv. prosincová ústava, která se stala reakcí na rakousko – uherského vyrovnání. Ministerským předsedou byl zvolen kníže Karel Auersperg a v jeho vládě se stal ministrem kultu a vyučování pražský rodák Leopold Hasner. Auerspergův kabinet byl také nazýván občanským, neboť se v ní uplatňovali především členové německé velkoburžoazie. Důležitou částí ústavy byly především články státního základního zákona číslo 142 o všeobecných právech státních občanů pro království a země v říšské radě zastoupené. Podle článku 19 tohoto zákona17 „Všechny národové ve státě mají rovné právo, a každý národ má neporušitelné právo chovati a vzdělávati národnost i řeč svou“.18 Před vydáním ústavy byl v dubnu 1867 projednáván zákon o vztahu škol k církvi, neboť sněmovna učinila několik změn. Váňová, R., Rýdl, K., Valenta, J.: Výchova a vzdělání v českých dějinách. Díl 4., Sv. 1., Problematika vzdělávacích institucí a školských reforem (obecné školství - 1848-1939), (střední školství a učitelské vzdělání - 1914-1939). Praha 1992, s. 6. 16 Tamtéž, s. 7. 17 Plné znění zákona viz Reichgesetzblatt für Kaiserthums Oesterreich. Wien: K. k. Hofund Staatsdruckerei, 1867, s. 394-396. 18 Schelle, K. aj: Praktikum z českých právních dějin. Pelhřimov 2006, s. 88. 15
7
V roce 1868, dne 25. května, byl vydán zákon, který upravoval vztah škol k církvi.19 Byly tak zcela provedeny zásady obsažené již v prosincové ústavě, zdůrazňující vrchní řízení a dozor státu nad školstvím a výchovou a omezující církevní vliv na vyučování náboženství a náboženská cvičení. Veřejné školy byly zpřístupněny dětem všech občanů bez ohledu na vyznání. Schvalování učebnic mimo učebnic náboženství patřilo jen školské správě.20 K této správě byly v každém království a v každé zemi zřízeny podle § 10 tohoto zákona nové instituce: Školní zemská rada, Školní okresní rada a Školní rada místní.21 Nový školský zákon přijatý 14. května 1869 je také znám pod jménem Hasnerův. Kromě ministra jsou za autory považováni Adolf Beer, dvorní rada, a sekční šéf Julius Antonín Glaser. Skládal se ze tří částí. Tou nejrozsáhlejší byla první část, která pojednávala o školách veřejných, jenž je pro naši problematiku nejdůležitější. Druhá část se zabývá o ustanoveních soukromých učilišť a třetí díl obsahuje ustanovení přechodná a závěrečná. Tento zákon zavedl povinnou školní docházku od šesti do čtrnácti let a zřídil státní osmitřídní obecnou školu na vesnicích a tříletou školu měšťanskou ve městech jako pokračování po pěti letech školní docházky. Zákon z roku 1870 upravoval zakládání, vydržování a návštěvu veřejných škol. Tím byla splněna požadovaná podmínka, aby si jednotlivé země určily podrobnosti organizace školství samy.22 Téhož roku byl v srpnu vydán novým ministrem kultu a vyučování Karlem Stremayrem Školní a vyučovací řád, který předpisy upravoval vyučování, navštěvování, propouštění ze školy a školní kázeň (tělesné tresty byly nepřípustné), dále se zde jednalo o povinnostech učitelů, rozdělení žactva na třídy a oddělení apod.23 V roce 1882 byl říšský školní zákon doplněn o novelu, jejiž autorem byl ministr vyučování baron Siegmund Conrad z Eybesfeldu. Ta byla přijata následujícího roku.24
Zákon, daný dne 25. května 1868, jímžto se vydávají základní pravidla o postavení školy k církvi, viz Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869, s. 89-91. 20 Kopáč, J.: Dějiny českého školství a pedagogiky 1867 - 1918. Brno 1968, s. 16. 21 Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha 1869, s. 416. 22 Plné znění zákona viz: Zákonník zemský království Českého. Ročník 1870. Praha: Místodržitelská tiskárna, 1870, s. 74-83. 23 Kopáč, J.: Dějiny českého školství a pedagogiky 1867 - 1918. Brno 1968, s. 22. 24 Zákon, daný dne 2. května 1883, kterýmž se mění některá ustanovení zákona ze dne 14. května 1869; plné znění viz Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok 1883. Vídeň: Císařské a královské tiskárny dvorské a státní, 1883, s. 199-206. 19
8
Tato novela znamenala jistý ústup od svobodného vývoje rakouského obecného školství.25 Tyto změny mohly způsobit učiteli jisté problémy, neboť mohl být pronásledován nejen za překročení svých školních povinností, ale i za činnost mimo školu, kam mohla patřit politická nebo náboženská aktivita.26 Novelizace zákona z roku 1869 přinesla úpravu postavení učitelských ústavů. Bylo omezeno učivo v pedagogice a všeobecně vzdělávacích předmětech na úkor výuky náboženství, hry na klavír a na varhany. Počet hodin metodik se zvýšil, ale nikoli jejich kvalita.27 1.1 Vznik menšinového školství v Rakousku – Uhersku V roce 1869 byl vydán již zmiňovaný zákon č. 62 ř. z., kde bylo v § 62 upraveno, že o obecné školy se mají se starat obce.28 O žádostech rozhodovala zemská školní rada a pro vyhovění žádosti bylo také důležité splnit § 59, kde bylo ustanoveno, že obecná škola má být zřízena všude tam, kde v místech položených v okruhu jedné hodiny do vzdálenosti 4 km bylo podle pětiletého průměru nejméně 40 dětí školou povinných.29 Zemský zákon ze dne 19. 2. 1870 pak tento paragraf upravil § 1,30 ve kterém okruh jedné hodiny byl nahrazen okruhem jedné míle, což znamenalo: „Jestliže občané kterékoliv obce v zemi prokázali, že v okruhu přibližně čtyř kilometrů je čtyřicet dětí, které nemohou navštěvovat školu s mateřským vyučovacím jazykem, je obec povinována tuto školu pro ně zřídit.“31 Formou úředních výslechů žadatelů se pak tyto požadavky dokazovaly. Pokud byly splněny, začalo se s výběrem příhodného místa pro budovu školy. Takové vhodné místo muselo odpovídat zemskému zákonu ze dne 19. 2. 1870, přesněji § 13.32 V něm bylo uvedeno, že školní budova může být umístěna na suché místo, které není rušeno hlukem z okolí a je zdravotně nezávadné. Po tom, co
Kádner, O: Školství v republice Československé. In: Československá vlastivěda. Díl X. Osvěta. Praha 1931, s. 112. 26 Koťa, J: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v 19. a první polovině 20. století. Praha 1996, s. 87. 27 Kopáč, J.: Dějiny českého školství a pedagogiky 1867 - 1918. Brno 1968, s. 17. 28 Buzek, K.: Nedůležitější zákony a nařízení o národním školství pro zemi Moravskoslezskou. Praha 1938, s. 63. 29 Tamtéž, s. 62. 30 Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha 1869, s. 74. 31 Měchýř, J.: České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 69. 32 Překlad Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha 1869, s. 75. 25
9
byla budova postavena, následovala kolaudace budovy a pak se mohlo začít se samotnou výukou. Češi museli čelit řadě překážek, které bránily tomu už jen školu zřídit. V čele obecních rad stáli hlavně Němci a ti snahy českých občanů o zřízení české školy sledovali se značným opovržením. Proto Němci v těchto případech například využívali zkreslených údajů ze sčítání obyvatelstva jako jednu z příčin, proč nemůže být česká škola zřízena.33 Jádro těchto problémů spočívalo v tom, že o zřízení školy menšinové rozhodovaly instituce (obecní zastupitelstva aj.), ovládané představiteli většiny. Ti vesměs zřízení jinojazyčné školy považovali za ohrožení svých národních práv (nadvládu), za rušení své národní „državy“. Také z české strany by došlo k nekulturnímu chování, pokud by k tomu měla možnost, což neměla. Představitelé jazykové většiny se proti zřízení menšinové školy bránili všemi možnými prostředky. Některé z nich poskytovali ne dosti ucelené zákonodárství. Například nárok na zřízení veřejné národnostní (menšinové) školy nevznikal ze zákona automaticky. Musela se podat žádost zemské školské radě a nárok musel být prokázán. To byl často nelehký úkol, jelikož o to mohli požádat rodiče dětí. Tito rodiče byli často zastrašováni nejen obecním úřadem v dané obci, ale také od místní jazykové většiny v obci a v nejhorším případě přicházel nátlak ze strany zaměstnavatelů.34 1.2 Národnostní poměry v okresu Olomouc v letech 1910 – 1938 Národnostně soudní okres Olomouc byl převážně český, pouze ve městě Olomouc a v několika obcích ležících jihozápadně v těsné blízkosti města žila německá menšina. Německé obyvatelstvo mělo také obce v severovýchodním cípu okresu, kde sousedil okres Olomouc s německým okresem Šternberk.35 Pokud se zaměříme na politický okres Olomouc – město, tvořený vlastním městem Olomouc, zjistíme, že toto město mělo do roku 1918 německý ráz. Národnostní obrat ve složení obyvatelstva zaznamenalo až mimořádné sčítání lidu, jež proběhlo 1. března 1919 a od kterého víme, že české obyvatelstvo mělo lehkou většinu nad německým. Bylo napočítáno 9772 Čechů, 8089 Němců a 1010 obyvatel židovské Doležal, J.: Z boje o českou školu v Podkrušnohoří před první světovou válkou. Liberec 1964, s. 31. Měchýř, J.: České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 69-74. 35 SOkA Olomouc: fond: M1 – 29. Inventář. Okresní úřad Olomouc – venkov 1918–1937, Olomouc 1970, s. 1. 33 34
10
národnosti. Po sčítání obyvatel v dubnu 1919 se k Olomouci připojilo 13 obcí a vznikla tzv. Velká Olomouc. Tento vznik znamenal pro město i přírůstek nového obyvatelstva z připojených obcí, přičemž složení obyvatel nebylo jednotné, v některých obcích převládali Češi (Hodolany, Bělidla, Černovír, Hejčín, Chválkovice, Lazce, Řepčín) v jiných Němci (Nová Ulice, Nové Sady, Nový Svět, Neředín, Pavlovičky a Povel).36 Při zjišťování údajů o stavu populace a národnostního rozložení jsem vycházel z výsledků tří úředních sčítání lidu (1910, 1921 a 1930) a jednoho mimořádného (1919).37 V době Rakouska – Uherska docházelo k nátlaku sčítacích komisařů a nejinak se toho dělo i při sčítání v roce 1910, kdy byli místní obyvatelé tlačeni k tomu, aby se přihlásili k německé národnosti.38 Podobné situace, ale v opačném směru se odehrály při sčítání z roku 1921 z české strany, kdy bylo německé obyvatelstvo přesvědčováno a upláceno pro přihlášení se k československému národu. Emanuel Rádl ve své knize uvádí: “Nepokládám úřední sčítání lidu z roku 1921 za spolehlivé, ale dovedu odhadnouti, jaký praktický dosah měly praktiky, které se při něm dály. Bylo to příliš krátce po válce a válečné rozčílení, jakož i snaha, ukázati cizině, že máme Němců a Maďarů co nejméně, velice působily. Nemám zvláště úsudky, jaký dosah měl nátlak sčítacích komisařů, na který si stěžovaly osoby velmi rozvážné.“39 Složení obyvatel v soudním okresu Olomouc a v jeho jednotlivých částech vypadalo po jednotlivých sčítáních následovně: 40
SOkA Olomouc: fond M I – I. Inventář. Archív Města Olomouce 1920–1940. Olomouc 1973, s. 1. Problém zde působí dlouhý interval mezi sčítáními z roku 1910 a 1921, bližší oficiální údaje o složení obyvatelstva by mi poskytly lepší představu o jeho vývoji a proměnách. 38 Měchýř, J.: České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 67; nebo Šimáně, M.: České obecné menšinové školství v okrese Ústí nad Labem v období Československé republiky (1918–1938). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno 2010, vedoucí práce PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D., s. 12. 39 Rádl, E.: Válka Čechů s Němci. Praha 1928, s. 195. 40 V Příloze 1 je odkazováno na dalších 14 tabulek s počty obyvatel jednotlivých německých obcí v letech 1910, 1921, 1930. 36 37
11
Tabulka 1) Soupis obyvatelstva Soudní okres Olomouc
Politický okres Olomouc - město
Politický okres Olomouc – venkov
103 280 110 061 125 089
22 245 57 206 66 440
81 93541 52 85542 58 64943
1910 1921 1930
Tabulka 2) Národnostní složení44 p.o.O. – město
s.o. Olomouc Čes.
Něm. Žid. Jiné
1910 70 645 30 985
-
1921 84 029 23 334 794 1930 97 754 23 303
-
928
Cizí
Čes.
Něm. Žid. Jiné
714 8 030 13 253
-
248 1 656 39 213 15 818 792 2 678 1 654 47 861 15 017
-
616
p.o.O. – venkov Cizí
Čes.
Něm.
Žid. Jiné
Cizí
346 62 615 17 734
-
318
286
220 1 163 44 816 7 516
2
28
493
2 613 949 49 893 8 286
-
65
705
1.3 České obranné spolky Představovaly do roku 1918 pro české menšiny základní ochranný pilíř proti německému školství a kultuře, které měly jediný cíl – udělat z Čechů Němce.45 Češi se spolkovou činností byli o krok napřed před Němci, to vyplývalo také tím, že právě Češi potřebovali spolky k ochraně národních hodnot a oni byli politickými a kulturními okolnosti utlačováni. Založení Československé republiky jim vzalo bývalý význam, ale vliv, který měly na etnické složení obyvatel promíšených oblastí, trval dál i za tzv. první republiky.46 Matěj Spurný význam obranných jednot charakterizuje slovy: „Jedním z nejpozoruhodnějších výkonů první republiky zřejmě byla vitalita tehdejší občanské společnosti. Jestliže se u nás na počátku 21. století v mnoha místech cosi jako občanská společnost opět rodí, obnovuje a snad i rozvíjí, je její struktura přece jen výrazně odlišná od dob před 70. lety. Spolků a organizací za nejrůznější, často i dost obskurní cíle, je sice stále více, většinou se však jedná o několik zapálených jednotlivců, kteří Bartoš, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948 –1960, Sv. 3, Ostrava 1972, s. 30. Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1924, s. 63. 43 Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1935, s. 85. 44 Údaje p. o. O. – venkov Cizí podle Bartoš, J. a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948 –1960, Sv. 3, Ostrava 1972, s. 30.; Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1924, s. 63.; Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1935, s. 85. 45 Rádl, E.: Válka Čechů s Němci, Praha 1928, s. 145. 46 Tamtéž, s. 145. 41 42
12
s velkou námahou shání prostředky na uspořádání výstavy, hudebních, slavností, seminářů či vydání časopisu. Výjimkou snad tvoří některé vlivnější ekonomické iniciativy. Společnost, s níž se v českých zemích setkáváme po roce 1918, se však právě v míře angažovanosti širokých skupin obyvatelstva od našeho světa liší snad vůbec nejvíc. Je společnost masových organizací, které mají vliv na život v obcích, v celých regionech, ale často i na rozhodnutí vlády a parlamentu. Jisté je dobré nezapomínat na to, že ona bohatá a pestrá občanská společnost se u nás rozvinula již v 19. století.“47 Hlavní dvě české obranné jednoty, které ve zmiňovaných obcích působily a měly vliv na české školství, byly „Ústřední Matice školská“ a „Národní jednota“. Původ národních obran můžeme nalézt v 80. let 19. století, kdy v dozvucích nacionalismu národního obrození bránily pronikání německého a maďarského kulturně sociálního proudu mezi Čechy a Slováky, podněcovaly národnostní aktivity a v obecné rovině bojovaly proti všemu, co nebylo české. Po rozpadu rakousko-uherské monarchie se jejich zaměření proměnilo. Bránily český živel, respektive české „enklávy“ v národnostně německém území. Výrazy „obraná jednota“ nebo „obranný spolek“ měly za úkol mobilizovat síly proti útoku zvenčí. Jinak myšleno jako obrana v rámci nacionálních útoků ze strany jiného etnika. Tento název používali všechny jak české, tak i německé spolky. Avšak výraz „obranný“ na české straně měl do jisté míry větší opodstatnění jak z historického, tak i chronologického pohledu. Pokud se zaměřím na české spolky, zjistíme, že se již nedá od vzniku ČSR bavit o „obrané“ politice spolků, jelikož od roku 1921 až do roku 1930 klesl počet německých státních úředníků asi na polovinu ve srovnání s předchozím obdobím a také školství vykazuje, že v zemi moravskoslezské klesl počet žáku v německých obecných školách o 21% a v českých obecných školách o 13%. Je ovšem pravda, že hranice mezi obranou a útokem nejsou vždy přesně definovatelné. Je otázkou, kam by se měly zařadit například vánoční besídky, které se dělily na obou stranách. Například zda dítě dostávalo nějaký dárek od vlasteneckých společností nebo jednotlivců (ošacení, učebnice, boty, sladkosti).48 První celorepublikovou působnost měl spolek Ústřední matice školská, založený roku 1880, který před válkou byl nejpopulárnějším českým vlasteneckým spolkem. Jejím prvním předsedou se stal František Ladislav Rieger. Ve stanovách z roku 1882 se
Spurný, M.: V zájmu národa a jeho dětí. Z bojů o české menšinové školství mezi dvěma světovými válkami. In: Časopis národního muzea, roč. 173, díl 3-4. 2004 s. 191. 48 Tamtéž, s. 192. 47
13
definovala jako obranný spolek, jehož cílem bylo zřizování, udržování a podpora škol českých v zemích rakouských.49 Tyto snahy byly převážně patrny v oblastech, kde pro nedostatek dětí nemohla vzniknout veřejná škola. Před rozpadem Rakousko-Uherska, razila Ústřední matice školská heslo, že dítě má být vyučováno ve svém mateřském jazyce. Na rozdíl od Schulveirenu přijímala zprvu do svých škol výhradně děti české, po skončení války i děti německé. Také se změnila politika. Československý národ, který získal po zániku Rakouska-Uherska na našem území primární postavení, mohl své národnostní snahy cílit i do dříve německých oblastí. Právě v těchto snahách sehrály obranné spolky významnou roli. V oběžníku Ústřední matice školské byl v roce 1924 uveřejněn text: „…Nastává v roce 1924 Ústřední matici školské jeden z největších hraničářských problémů, aby budovala naše nejpevnější tvrze národní a osvětové na obranu a znovu dobytí území, nám v staletých zápasech urvaných.“50 Zásadní význam pro změnu jejího fungování měl zákon z „3. dubna 1919 č. 189/1919 Sb. O školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích“. Dle jeho nařízení dochází k masovému zestátnění matičních škol a s tím automaticky k předání pravomocí a zodpovědnosti za fungování těchto škol pod pravomoci státu. To představovalo pro Ústřední matici českou jistou úlevu (hlavně finanční). Její nová úloha spočívala v širší matiční činnosti. Zabývala se zřizováním a udržováním mateřských škol a opatrovnictvím a dohlížela na vyšší vzdělávání absolventů českých obecných škol. Pravidelně přispívala na dojíždění žáků, na jejich stravování, na školní pomůcky a podílela se na výstavbě, rekonstrukci a vybavováním školních budov pro české děti v národnostně německém prostředí.51 Mezi léty 1924 až 1930 se přímo podílela na vybudování 77 škol ve smíšených regionech.52 Druhou významnou „obrannou organizací“ byla Národní jednota. Její struktura byla členěné dle oblastí: Národní jednota pošumavská, Národní jednota severočeská, Národní jednota jihozápadní, Národní jednota východomoravská, Matice opavská a Československá jednota, která se především zaměřovala na Slovensko. Pro mou práci je důležitá Národní jednota východomoravská. Byla založena roku 1885 a její hlavní činností byla práce národní, duševní a hmotné zvelebení českého živlu na severu Moravy. Jmenovitě ve smíšených oblastech olomoucké, šternberské, šumperské, Knápková, P.: České versus německé ochranné spolky. In: Acta uniteversitatis Palackianae Olomoucensis, Facultas philosophica Moravica 1 – 2004, s. 299-304. 50 Tamtéž, s. 300. 51 Řeháček, K.: Ústřední matice školská v letech 1918 – 1951. Praha 2007, s. 98. 52 Tamtéž, s. 100. 49
14
zábřežské, litovelské, hranické, berounské, rýmařovské, novojičínské a moravsko – ostravské oblasti, na poli školském, osvětovém, budovatelském, sociálním a hospodářském.53 V roce 1923 čítala Národní Jednota východomoravská na 58 760 členů. A od roku 1918 do roku 1923 připravila zřízení 65 obecných menšinových škol, v 80 smíšených obcí založila lidové menšinové knihovny.54 Dále pod její činnost spadalo zabezpečování finančních prostředků formou půjček pro české rodiny, které se chtěly usídlit v německých obcích a rozmnožit tak českou menšinu (stavba domu, koupě pozemku atp.).55
Národní jednoty a matice v Československé republice. Praha 1925, s. 26. Tamtéž, s. 26. 55 Její zajmavou činností bylo zprostředkovávání koupí domů pro české osadníky. Vlastnímu prodeji domů předcházelo jejich odkoupení od německého obyvatelstva, německému obyvatelstvu v oblasti se však zpět domy neprodávaly. Důsledkem takovéhoto jednání bylo zvyšování napětí mezi Čechy a Němci. Fischer, R.: 50. Let Národní jednoty v Olomouci. Kronika IV. Díl 1919 – 1935, Olomouc 1935, s. 7-25. 53 54
15
2. Období Československé republiky 1918 – 1938 Nejdůležitějším dnem v moderních dějinách českého a slovenského národa se stal 28. říjen roku 1918, kdy se uskutečnilo v Praze vyhlášení samostatného československého státu Národním výborem.56 Československý stát, jenž vznikl díky rozpadu Rakousko – Uherské monarchie a jeho hranice byli potvrzeny mírovými smlouvami v Saint – Germain – en – Laye a Trianonu, se dostal do složité situace, kdy jedna třetina obyvatel odmítala nový stát57 (zejména Němci a Maďaři)58. Na druhé straně tu byli dvě třetiny obyvatel (Češi a Slováci), kterým se splnil jejich sen o svém státě. Za těchto okolností bylo krajně obtížné, aby se tyto dvě skupiny spolu dohodly na fungování a uspořádání nového státu.59 Mezi základní zákony vydané národním výborem byl též tento den schválen v plénu Národního výboru v Praze narychlo připravený zákon č. 11/1918 Sb. z. a. n. z 28. října 1918 o zřízení samostatného československého státu, který nechával dodatečně v platnosti veškeré zemské a říšské zákony a nařízení (tzv. recepční zákon). Tento zákon připravil Alois Rašín. Přijetí tohoto zákona bylo opodstatněnou záležitostí. Bez něho by totiž, jak poukazuje ve svém spise Novák, mohlo docházet k různým zmatkům apod.60 Jak píše Grycová, platností tohoto zákona byly uplatněny kromě zákonů rakousko-uherských i zákony říšskoněmecké a zemské zákony dolnorakouské. To bylo zapříčiněno připojením Hlučínska a Valticka k československému státu.61 Další zákon, který byl projednáván a schválen Národním výborem při jeho posledním zasedání byl zákon č. 37/198 Sb. z. n. Byl projednávám dne 13. listopadu 1918 a o den později i schválen. Národní výbor se na jeho základě změnil na jednokomorové Národní shromáždění, nazývané též Revolučním Národním shromážděním (RNS). Rozšířil se na 256 členů, přičemž klíč, podle kterého byli voleni zastupitelé, byl dán výsledkem voleb do Říšské rady z roku 1911. Od roku 1919 se jejich počet zvýšil na 270 poslanců. Noví poslanci byli všichni
Schelle, Karel: Organizace Československého státu v meziválečném období (1918-1938). Praha 2006, s. 25. 57 Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu 1918 – 1938. Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s. 11. 58 V ČSR se k národnosti československé hlásilo 61 % populace, Němci tvořili 28 % a Maďaři 8 %. Pernes, J.: Česko – německé soužití ve společném státě v 19. a 20. století, s. 29. 59 Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu 1918 – 1938. Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s. 11. 60 Novák, Karel: Výbor zákonů a nařízení školních republiky československé. Praha 1923, s. 9. 61 Grycová, V.: Materiály k problematice státní správy a státní politiky v oblasti školství v prvních letech Československé republiky (1918 – 1923). Praha 1990, s. 220. 56
16
ze Slovenska. V případě slovenských členů pak byl zcela libovolný. Revoluční Národní shromáždění zasedalo až do dubna 1920.62 Zástupci národnostních menšin v RNS nebyli, v té době odmítali existenci nového státu i účast v jeho orgánech. Musíme si však připustit, že čeští politici o jejich účast nestáli a byli rádi, že jeho činnost bojkotují.63 Zákon č. 11/1918 Sb. z. n. hovoří „jménem československého národa“ a RNS jeho jménem, jako státního národa, vystupovalo. Maďaři a hlavně Němci byli považováni za národnostní menšinu, i když jich bylo více než Slováků. Opomenutí všech národnostních menšin bylo také způsobeno z obav z obstrukcí a nemožností dosažení potřebné většiny k přijetí zejména ústavních zákonů. Z ústavněprávního hlediska nedošlo ihned po vzniku ČSR k žádným změnám v postavení menšin. Jejich práva byla i nadále zaručena čl. 19, zákona o všeobecných občanských právech z prosince 1867 (z. č. 142/1867), který upravoval práva národních kmenů, jak popisuje Rádl.64 Nový stát si vytvořil ideu, kterou je možno charakterizovat čtyřmi základními principy: republikánství, sociální radikalismus, antikatolicismus a odluka církve od státu a čechoslovakismus spojený s československým nacionalismem.65 Dále se budu zabývat čechoslovakismem a československým nacionalismem, jelikož je nejblíže tématu mé práce. Československý stát nevznikl jako národnostní stát, byť se tak prezentoval. Stát byl tvořen mnoha národy: 6 818 876 Čechů, 1 942 059 Slováků, 3 123 568 Němců, 745 431 Maďarů, 461 849 Rusínů a 75 853 Poláků.66 Idea čechoslovakismu, zakládající se na tom, že Češi a Slováci jsou jeden národ a to československý, který je dominantní v novém státě kvantitativně a kvalitativně, řešila problém nerovnováhy mezi jednotlivými národnostními skupinami. Z Němců, druhých nejvíce zastoupených v ČSR,
byla
vznikem
československého
národa
vytvořena
„menšina“.
Čechoslovakismus se projevoval v rovině lokální územní expanze (Podkarpatská Rus a Slezsko) a v rovině vztahu především k německé a maďarské menšině. Nemůžeme tento nacionalismus porovnávat se sousedními státy, které byli přehnaně agresivní a xenofobní.67 Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu 1918 – 1938. Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s. 21-22. 63 Balík. S., a kol.: Politický systém českých zemí 1848 – 1989. Brno 2007, s 46. 64 Rádl, E.: Válka Čechů s Němci, Praha 1928, s. 183. 65 Balík, S., a kol.: Politický systém českých zemí 1848–1989. Brno 2007, s. 45. 66 Tamtéž, s. 45. 67 Tamtéž, s. 45. 62
17
Na tomto místě se zaměřím na německou národnostní menšinu. Tato národnostní menšina tvořila téměř 25% obyvatel celé Československé republiky. Nejvíce se soustředila v historických zemích, tj. Čechy, Morava a Slezsko. Němci byli i na Slovensku, kde tvořili zhruba 5% populace s počtem 139 900 lidí, a také byli na Podkarpatské Rusi, kde tvořili 1,7% z celkového počtu obyvatel, asi 10 460 lidí.68 Po převratu se německý národ bouřil jen ojediněle, ale jejich odpor byl slabý. Sudetští Němci se sice považovali za součást německého národa, ale tápali, zda se připojit k Rakousku či Německu. Němci z říše totiž o české Němce projevovali jen malý zájem, do značné míry za to nesla vinu nevyvážená politická situace panující v Rakousku i Německu. Od té doby si Němci rychle zvykli na nový stav věci; prakticky uznávali tento stát, ale neuznávali jeho ústavu, žádali, aby Československo se stalo „národnostním státem“ po vzoru Švýcarska.69 Ještě dál se dostala německá skupina tvořena sympatizanty německých agrárníků a křesťanských socialistů, ti uznávali ústavu s podmínkou, že v budoucí době se změní. Za svůj cíl si vytkli národnostní stát a kulturní autonomii ve státě. Což mělo kladný ohlas u Němců žijící v ČSR.70 Situace se změnila po nástupu světové hospodářské krize a souvislosti s agitací nacionálních socialistů po 30. lednu 1933.71
Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu 1918 – 1938. Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s. 30. 69 Rádl, E.: Válka Čechů s Němci. Praha 1928 s. 183. 70 Tamtéž, s. 183. 71 Tohr, A., Novotný, L., Stehlík, M.: Národnostní menšiny v Československu 1918 – 1938. Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budějovice 2012, s. 34. 68
18
3. Československé školství Po vzniku Československého státu dochází, jak již bylo řečeno výše, k ponechávání celého právního řádu z dob Rakouska-Uherska.72 To znamenalo, že i školství se prozatím řídilo zákony Rakouska – Uherska. Jak píše Kádner73, školství se opíralo o základní zákon říšský z r. 1869, doplněný později školskou novelou z roku 1883, jakož i o příslušná nařízení bývalého vídeňského ministerstva a na Slovensku byl základní zákonem školský zákon z r. 1868, doplněn zákonem z r. 1876. Proto bylo nutno celou soustavu unifikovat.74 Pro Moravu se upravuje zákon ze dne 27. listopadu 1905, č. 4, z. z. pro r. 1906, na základě Moravského vyrovnání z roku 1905, známého také pod názvem Moravský pakt. Pro naši záležitost je nejzajímavější § 20 a z něho výňatek „…Do škol obecných smějí zpravidla přijímány býti toliko dítky, jež jsou vyučovací řeči mocny.“75 Což již bylo uvedeno dříve v původním zákonu, tudíž k žádné změně nedošlo. Nejvyšší správní úřady zřídily Národní výbor zákonem z 2. listopadu 1918, č. 2/1918 Sb.76 Tímto zákonem vzniklo prvních 12 úřadů nazývaných úřady pro správu. Zakrátko však bylo toto označení nahrazeno názvem ministerstva. Tímto zákonem tak vzniklo i Ministerstvo školství a národní osvěty.77 Ministerstvo školství a národní osvěty mělo působnost ve všech školních záležitostech kromě jediné, a to zemědělského školství, které patřilo pod ministerstvo zemědělství. Dále příslušely do jeho působnosti osvětové věci a záležitosti umění.78 Ministerstvo bylo rozděleno na prezidium a osm (později 7) odborů.79 Prvním ministrem školství a národní osvěty byl od 14. listopadu 1918 Gustav Habrman a tajemníkem ministerstva se stal prof. Dr. František Drtina. Dalším ministrem školství a národní osvěty byl zvolen od 15. září 1920 do 26. září 1921 PhDr. Josef Šusta. Za
Kádner, O.: Vývoj a dnešní soustava školní. II Díl. Praha 1931, s. 16-17. Tamtéž, s. 16-17. 75 Kalabis, E.: Moravský pakt. Stručný výklad a posudek reforem usnesených po dohodě s Němci sněmem moravským listopadu r. 1905. Praha 1906, s. 32. 76 Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1918. s. 2. 77 Janák, J., Hledíková, Z. Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha 2005, s. 337. 78 Tamtéž, s. 356-357. 79 Kádner uvádí 6, v publikaci: Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, s. 5, se dozvídáme, že ministerstvo bylo při svém vzniku rozděleno na prezidium a 7 odborů: odbor I. Vysokoškolský, II. Středoškolský, III. Pro školy odborné, IV. Pro školy obecné, V. Pro národní osvětu, VI. slovenský, VII pro kulturu. Jak se můžeme dočíst na straně 6, dochází 12. července 1919 k vnitřní reorganizaci ministerstva a již vzniká 8 odborů a v červenci vzniká 9. odbor legislativní. Ten je však v dubnu 1921 zrušen. 73 74
19
prvních dvou ministrů byly vydány jedny z nejdůležitějších školních zákonů.80 Jednalo se hlavně o dva nejdůležitější zákony, a to již výše zmiňovaný zákon z 3. dubna 1919, č. 189/1919 Sb. Z. a. n., o školách národnostních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích,81 a zákon z 9. dubna 1920, č. 295/1920 Sb. z. a. n. o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích.82 Tyto zákony upravovaly podobu národních škol83 a soukromých vzdělávacích ústavů. K nim náležel ještě zákon ze dne 9. dubna 1920, č. 292/1920 Sb. z. a. n., jimž se upravuje správa školství.84 To mělo za následek, že se od 1. ledna 1921, kdy tento zákon nabývá platnost, stalo ministerstvo školství a národní osvěty jedinou instancí pro menšinové školství.85 3.1 Struktura školské správy v Československu V novém státní zřízením bylo nutno vytvořit jednotící školský zákon, aby se sjednotilo školství v celém Československu. To měl vyřešit nový zákon, který měl mít platnost na celém území Československé republiky, zákon ze dne 29. února 1920, č. 126, který měl zavádět župní a okresní úřady.86 Ten se však kladného přijeti v českých zemích nedočkal, a to především ze strany nacionalistů. Proto tato reforma byla provedena jen na Slovensku.87 Nakonec pokus o reformu selhal a v roce 1927 se vrátilo zemské zřízení.88 Tento zákon ponechával jen některá ustanovení zákona č. 292. Stát byl rozdělen podle nového zákona na čtyři země: českou, moravskoslezskou, slovenskou a podkarpatskou. Byly ponechány zemské školní rady a okresní školní výbory. Jedinou výraznější změnou se staly specifické kompetence místních školních výborů pro věci menšinové.89 V systému školských úřadů působících v oboru ministerstva a národní osvěty nastaly některé změny. Od roku 1920 byly nově organizovány místní školní rady, zřizovaly se v každé obci, kde byla škola jako veřejný úřad. Skládala se z předsedy
Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, s. 6. Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s. 263-264. 82 Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s. 629-630. 83 Obecných, občanských neboli měšťanských a také menšinových škol. 84 Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s. 624-628. 85 Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, s. 6. 86 Zákon ze dne 29. února, č. 126/1920 Sb. z. a n., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s. 291-304. 87 Beneš, Z., a kol.: Rozumět dějinám. Pardubice 2002, s. 72. 88 Zákon ze dne 14. Července 1927č. 125/1927 Sb. z. a n., o organizaci politické správy viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1928, s. 159-166. 89 Kádner, O.: Vývoj a dnešní soustava školní. II Díl. Praha 1931, s. 18. 80 81
20
(předsedu a jeho náměstka volila místní školní rada ze svých řad), ze zástupců školy, které volila konference učitelstva a ze zástupců školní obce, tyto zástupce volilo obecní zastupitelstvo. Funkční období bylo na 4 roky a přímý dohled na činnosti měli okresní a zemští školní inspektoři.90 Pro menšinové školy byly nově zřízeny místní školní výbory jako pomocné orgány ministerstva91 podle vládního nařízení ze dne 6. listopadu 1920, č. 605.92 Složení bylo obdobné jak u místních školních rad, působnost byla velmi omezena vzhledem k tomu, že veškeré náklady na menšinové školy hradil přímo stát z prostředků ministerstva školství.93 Okresní školní výbory vznikly vládním nařízením 6. listopadu 1920 č. 608, kdy se přetvořily z okresních školních rad.94 Okresní školní výbory spravovaly národní školství ve školních okresech, na které byly rozděleny Čechy, Morava a Slezsko a které zahrnovaly zpravidla všechny školní obce, jejíž školy ležely v témž politickém okresu. V Čechách a na Moravě se dělily národnostně smíšené okresy na dva školní okresy, český a německý. Jestliže v některém politickém okresu se nacházelo málo škol národních menšinových, přidělovaly se tyto školy a jejich školní obce k nejbližšímu školnímu okresu svého jazyka. Praha, Liberec, Brno, Jihlava, Olomouc, Znojmo, Uherské Hradiště, Kroměříž, Opava a Frýdek tvořily pro sebe zvláštní okresy městské. Předsedou okresního školního výboru byl náčelník okresní správy politické, předsedou městského školního výboru starosta města. Členy byli: okresní školní inspektoři, dva až čtyři zástupci učitelstva a čtyři až osm zástupců občanů. Zástupce učitelů a občanů jmenoval předseda zemské školní rady, vyslechl návrhy jednak učitelských organizací a jednak orgánů politických strana v okresu. Sborové schůze projednávaly věci, o nichž se mělo rozhodovat nebo podat kladné vyřízení či návrh. Ostatní věci vyřizoval předseda za pomoci členů.95
Janák J., Hledíková, Z., Dobeš, J.: Dějiny správy v Českých zemích. Od počátku státu po současnost. Praha 2005, s. 357. 91 Tamtéž, s. 357. 92 Nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 605/1920 Sb. z. a n., o místních radách školských a o místních výborech školských (pro školy menšinové) viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s. 1521-1525. 93 Janák J., Hledíková, Z., Dobeš, J.: Dějiny správy v Českých zemích. Od počátku státu po současnost. Praha 2005, s. 357. 94 Buzek, K.: Nejdůležitější zákony a nařízení o národním školství pro zemi Moravskoslezskou. Praha 1938, s. 48.; Nařízení vlády republiky Československé ze dne 6. listopadu 1920, č. 608 Sb. z. a n., o zrušení okresních rad školních a zřízení okresních výbor školních. 95 Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, s. 9. 90
21
Nejvyššími školními úřady v zemi byly i nadále zemské školní rady. Dělily se na dvě národní sekce a kromě společných schůzí, konaly také zvláštní schůze sekční.96 Zemské školní rady se nacházely v Praze, v Brně a v Opavě. Předsedou byl náčelník zemské správy politické. V Čechách jej zastupoval místopředseda zemské školní rady, jmenovaný prezidentem republiky, na Moravě a ve Slezsku se stal předsedovým náměstkem ten, koho předseda k tomu ustanovil. Členy zemských školních rad byli: a) zástupcové vyslaní zemskými výbory; b) referenti pro správní a hospodářské věci školní (státní zaměstnanci); c) zemští školní inspektoři; d) zástupci hlavních měst; e) zástupci církví; f) zástupci učitelstva. V Čechách a na Moravě se dělily zemské školní rady ve dvě národní sekce (českou a německou) a konaly kromě schůzí celkových také schůze sekcí. Sborové schůze projednávaly všechny věci, o nichž se má učinit rozhodnutí nebo podat kladné hodnocení ministerstvu školství národní osvěty. Všechny ostatní věci, jakož i věci spěšné vyřizovali bezprostředně úředníci zemské školní rady za odpovědnosti předsedovi. Předseda měl právo, aby zastavil sborové usnesení, je – li podle jeho názoru nezákonné, a vyžádat si rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty.97 3.2 Proměna obecného školství Školství v ČSR se nacházelo na vysoké úrovni, a to jak německé, tak i české. Na tento stav měly vedle jiných faktorů vliv i neustálé národnostní střety projevující se i v oblasti školství, kde se například každá strana snažila dosáhnout velkého počtu žáků. Kromě toho české země patřily v rámci monarchie k nejprůmyslovějším oblastem, která potřebovala vzdělané a kvalifikované zaměstnance. Negramotnost tak byla velmi nízká.98 Vznikem Československa dne 28. 10. 1918 nastal na území českých zemí přelom v českém školství, které nyní zažívalo rozkvět. Veškerou zákonodárnou a výkonnou moc v Československé republice třímal v rukou Národní výbor. Ten převzal všechny dosud platné říšské zákony i zákony zemské. Ač bylo toto nařízení nezbytné,
Janák J., Hledíková, Z., Dobeš, J.: Dějiny správy v Českých zemích. Od počátku státu po současnost. Praha 2005, s. 357. 97 Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, s. 9. 98 Reich, Andreas: Das tschechoslowakische Bildungswesen vor dem Hintergrund des deutschtschechischen Nationalitätenproblems. In: Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Böhmischen Länder 36, 1995, č. 1, s. 19. 96
22
způsobilo značné potíže, neboť mnohé zákonné normy byly zastaralé a odporovaly novým poměrům.99 Ústředním školským úřadem, v jehož čele stanul Gustav Habrman, bylo Ministerstvo školství a národní osvěty. Státním tajemníkem se stal univerzitní profesor František Drtina, který na ministerstvo zval vynikající středoškolské profesory i učitele z obecných a měšťanských škol. Toto počínání se však nelíbilo vysokým úředníkům – právníkům, kteří by raději v otázkách výchovy a vzdělávání rozhodovali sami.100 Ministerstvo spravovalo přímo státní školy menšinové, školství odborné a vysoké. Reorganizace nižších orgánů měla proběhnout se zavedením župního zřízení, ale k tomu nedošlo. Byla přijata ustanovení o místních školních radách a okresních školních výborech. Místní školní rady, které měly na starost pečovat o věcné potřeby obecných a měšťanských škol, se skládaly z volených zástupců učitelů a občanů, přitom zástupci učitelstva měli tvořit třetinu pléna.101 Obdobně byly složeny okresní školní výbory, členové však nebyli voleni, ale jmenováni zemskou školní radou k návrhu okresního hejtmana. Do okresních školních výborů patřili i školní inspektoři. Zvláštní místo ve školství nové republiky zaujalo školství národnostních menšin. Československo bylo, podle mírových smluv, povinno umožnit těmto menšinám vzdělání v mateřském jazyce všude tam, kde žil značný zlomek jejich příslušníků. Obecná škola měla být otevřena tam, kde žilo nejméně 40 dětí patřících k menšině a měšťanská, kde bylo 400 dětí, což upravoval zákon ze dne 3. dubna 1919, oficiálně č. 189/1919 Sb. zák. a nař. o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích, známý spíše jako tzv. Metelkův zákon.102 O jeho nezpochybnitelném přínosu svědčí fakt, že do konce roku 1919 v Československé republice vzniklo nově 249 obecných českých škol se 491 třídami.103 Menšinové školy byly podřízeny přímo ministerstvu školství a národní osvěty, byly vydržovány nákladem státu a dozor nad nimi vykonávali inspektoři menšinových škol a místní školní výbory.104 Však podle Kaspera a Kasperové byl tento zákon uveden v ne příliš vhodnou dobu, a to před podpisem mírových smluv, před oficiálním politickým vyřešením poválečné situace a před podepsáním smlouvy o ochraně národnostní menšin Kopáč, J: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Díl I. Brno 1971, s. 15. Tamtéž, s. 16. 101 Tamtéž, s. 16. 102 Tamtéž, s. 19-20. 103 Řeháček, K.: Česko – Německé soužití na jihozápadě Čech v letech 1880 – 1938. In: Acta Univerzitatis Palackianae Olomomucesis. Olomouc 2002, s. 219. 104 Tamtéž, s. 220. 99
100
23
v ČSR. Byl odmítnut všemi německými učitelskými organizacemi a také všemi německými politickými stranami. Považovali ho za československý nástroj jak v německých oblastech zřizovat české obecné a měšťanské školy.105 Německý autor Rohn píše, že tento zákon byl německým obyvatelstvem chápán jako vyhlášení boje o školy, neboť jak uvádí, po jeho zavedení docházelo k radikálnímu snižování počtu německých tříd i škol.106 Problémů týkající se odkazu rakousko-uherského školství, a které bylo třeba řešit, byla celá řada. Například to, že odpovědnými správci škol mohli být jmenováni pouze takoví učitelé, kteří prokázali schopnost vyučovat náboženství toho vyznání, ke kterému se přiznávala většina žáků školy. Návrh na zrušení podali poslanci – učitelé a šlo v podstatě o návrat k původnímu znění osnovy zákona ze 14. května 1869 a zrušení školské novely z 2. května roku 1883.107 Návrh byl schválen jako zákon č. 204 z 10. dubna 1919.108 Další významnou změnou byl například zákon o zrušení celibátu učitelek, (zákon č. 455/1919 Sb. zrušení celibátu literních a industriálních učitelek ve školách)109. Zákon z 9. dubna 1920, článek IV, stanovil zásady pro obsazování učitelských míst. Ta se dále obsazovala konkurzem v souladu se zemskými zákony. Než byl tento článek vydán, bylo obsazování míst založeno hlavně na protekci a libovůli. Nyní se mělo přihlížet na služební stáří uchazeče, zájemce služebně mladší mohl dostat přednost jen v tom případě, že jeho kvalifikace byla vyšší nebo, pokud stupeň kvalifikace staršího uchazeče byla horší než dobrá.110 Další změny v oblasti školství přinesl rok 1922, kdy byl vydán tzv. Malý školský zákon. Zavedl nové předměty, a to občanskou nauku a výchovu, domácí nauku pro dívky a ruční práce pro chlapce. Pro dívky se stal povinným předmětem tělocvik. Dále bylo zrušeno privilegované postavení němčiny a maďarštiny na všech školách a povinným jazykem se stal jazyk československý. Malý školský zákon také myslel na
Kasper, T., Kasperová D. Češi, Němci, Židé v Národostním Československu. Pohled na školu a vědu. Liberec 2006, s. 35-36. 106 Rohn, E.: 10 Jahre tchechoslowakische Schulpolitik. In: Zehn Hahre deutschen Lehrerbund im tschechoslowakischen Staate 1920 – 1930. Reichenberg: Selbstverlag des Deutschen Lehrerbundes, 1930 s. 5-6. 107 Kopáč. J.: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Díl I. Brno 1971, s. 24. 108 Tamtéž, s. 25. 109 Chmelík, L.: Vývoj české školské správy na našem území (Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta 2010, s. 20. Vedoucí práce: Prof. JUDr. Ladislav Vojáček, CSc. 110 Kopáč, J.: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Díl I. Brno 1971, s. 26. 105
24
počet žáků ve třídách, z původního čísla 80 někdy i 100 se snížil na 60. Ovšem toto snížení nemělo proběhnout okamžitě ale postupně.111 K dalším významnějším změnám v rámci obecného školství do konce první Československé republiky již nedošlo. 3.3 Československé menšinového školství Říšský zákon ze dne 14. května 1869, jimž to ustanovují pravidla vyučování ve školách obecných112, byl sice ve své době přelomový a napomáhal ve smíšených oblastech
k vytváření
českých
menšinových
škol,
ale
nejpozději
v období
Československé republiky se stal již zastaralým. České obyvatelstvo v národnostně smíšených oblastech bylo do roku 1918 v nelehké situaci. České národní spolky se v této době staly zásadními pro hájení českého školství. Mezi nejvýznamnější v olomouckém okresu patřily Národní jednota východomoravská a Ústřední Matice školská. Měly však jen omezené možnosti a nepatrnou naději na trvalé zlepšení menšinových poměrů. Neustálý národnostní a hospodářský tlak na českou menšinu se nutně začal odrážet ve vztazích k německému obyvatelstvu a na některých místech se dokonce negativně projevil i po vzniku samostatné Československé republiky. Po zániku Rakouska – Uherska se změnil přístup státních orgánů k českému školství, které se díky tomu mohlo plně rozvíjet.113 V zákonodárství z doby po 28. říjnu roku 1918 je termín „menšinových škol“ dvouznačný. Především ve vztahu k hlavě 6. ústavní listiny a konkrétně §131 a §132, kde výklad můžeme chápat tak, že národnostní menšina je jiného jazyka než jazyka československého.114 Oporou pro české obecné školy se stal nový již výše zmiňovaný zákon č. 189/1919 Sb. zákon ze dne 3. dubna 1919 o školách národnostních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávajících. Je rozdělen do 16 paragrafu, které jsou ještě doplněny115 zákonem č. 295/1920 Sb. z. a n., jimž se upravuje správa školství.116
Kopáč, J.: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Díl I. Brno 1971, s. 56. Měchýř, J.: České menšinové školství v Čechách 1867-1914. In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 67 - 84. 113 Fischer, R.: 50 let Národní jednoty v Olomouci, Kronika IV.: 1919 – 1935. Olomouc 1935, s. 7. 114 Buzek, K a kol.: Příručka školské a osvětové správy. Pro potřebu služby školských a osvětových úřadů a orgánů. Státní nakladatelství v Praze 1934, s. 19. 115 Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1919, s. 263. 116 Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, s. 624. 111 112
25
Rád bych se nyní vrátil k zákonu č. 189/1919 z 3. dubna 1919. Z 16-ti jeho paragrafů nás vzhledem k cíli této práce nejvíce zajímají § 1, § 3, § 5 a § 7. Proto zmíním jejich doslovné znění, které nám objasní určité skutečnosti v dalších kapitolách. Nejprve zmiňme, že tímto zákonem byl stanoven, jak tvrdí Kopáč, právní základ ke spravedlivému a rovnému přístupu k menšinovému školství.117 Menšinové školy byly podřízeny přímo ministerstvu školství a národní osvěty, byly vydržovány nákladem státu a dozor nad nimi vykonávali inspektoři menšinových škol a místní školní výbory.118 Dle § 1 zákona čísla 189: „Veřejná obecná škola národní může býti zřízena v každé obci, ve které podle tříletého průměru jest nejméně 40 dětí školou povinných, když ve školní obci není veřejné školy s jazykem vyučovacím, který jest řečí mateřskou těchto dětí. Vyučovací jazyk takové národní školy musí býti totožný s mateřským jazykem dětí, o něž jde“. § 3, který nařizoval, že „Ani žactvu z míst vzdálenějších 4 km od budovy školní nesmí býti přijetí do školy občanské odepřeno, jestliže a pokud místo v učebnách stačí a počet 80 žáků v jedné třídě není překročen. Z okruhu o poloměru 4 km od budovy školní počítaných nesmí býti přijetí žactvu ze škol. ...Překročí-li počet žáků některé třídy 80, budiž zřízena pobočka.“ 119 Jak se dočteme později, některé české menšinové školy by tímto způsobem vůbec nemohly vzniknout z nedostatku žáků. Na toto však myslel § 5: „Z důvodů závažných může ministerstvo školství a národní osvěty výjimečně stanoviti, aby obecné školy veřejné podle § 1 tohoto zákona a občanské (měšťanské) školy veřejné podle § 2 tohoto zákona byly zřízeny a otevřeny i pro menší počet žactva, než jest stanoveno v uvedených paragrafech.“ Po 28. říjnu roku 1918 narůstal počet českých menšinových škol. S tím však nastal problém, kam tyto školy umístit na přechodnou dobu, než bude zajištěna jiná místnost, budova nebo postavena zcela nová škola. Na tento problém myslel §7 již zmiňovaného zákonu. „ Aby se zabezpečilo umístění těchto škol veřejných a bydlení jejich správců, resp. ředitelů a učitelů, má stát i země právo získati místnosti pro školu i pro bydlení za přiměřenou náhradu nájemní. Každý vlastník reality jest Kopáč, J.:Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Díl I. Brno 1971, s. 131-132. Řeháček, K.: Česko – Německé soužití na jihozápadě Čech v letech 1880 – 1938. In: Acta Univerzitatis Palackianae Olomomucesis. Olomouc 2002, s. 228. 119 Počet žáků v jedné třídě byl během let postupně snižován na základě § 5 Zákona ze dne 13. července 1922, č. 226/1922 Sb. zák. a nař., jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských; tzv. Malý školský zákon viz Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha, 1922, s. 1003-1007. Bylo plánováno, že do roku 1933 tento počet 60. Jestliže by počet dětí v jedné třídě byl vyší jek tento počet, měla být při škole zřízena další třída tzv. zatímní, neboli dočasná. Trvalou se měla stát až v případě nepřetržité existence této třídy po dobu tří let. 117 118
26
povinen místnosti své pro tyto účely propůjčit, není – li tím ohrožen jeho vlastní bydlení, nebo jeho vlastní živnost. Stát má právo získati vyvlastněním staveniště pro budoucí budovu školní, nebo vyvlastniti již postavenou budovu, aby v ní byla umístěna škola i byt správce školy.“120 Nicméně můžeme se dočíst, že zákon vydaný roku 1919 a jeho doplnění z roku 1920 mohl být matoucí, jak uvádí například Buzek. Zcela jiný význam podle něj má termín “menšinové školy“ podle zákona č. 292/1920 Sb. z. a n. v §2 odst. definovaný tak, že pojmem „menšinové školy“ se rozumějí: „a) Všechny školy zřízené podle Z 189/1919 Sb.z. a n. a kromě nich b) Ze školy zřízených před jeho účinností (před 15. 4. 1919) školy obecné, měšťanské a mateřské, zřízené pro národnostní menšiny podle dosavadních předpisů, a to zejména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle bývalého čl. 14 Z 142/1867 ř. z.“121 Nejasnost v pojmu „menšinová škola“ tkví dle mého názoru především v tom, že ani Metelkův zákon, ani jeho novela, či tzv. Malý školský zákon s pojmem menšinová škola nepracuje, respektive ve znění těchto zákonů tento pojem vůbec nenajdeme. Přesto se tento pojem běžně používal pro označení škol, které byly zakládány v jazykově smíšených oblastech, jak dokládají mnohé kroniky škol i články z dobových periodik.122 Pojem byl tedy ve veřejnosti zcela zažitý, ač šlo de iure o školy veřejné, zakládaných na stejných zákoných opatřeních jako školy v zcela homogenním jazykovém prostředí. I z toho důvodu byl tento zákon chápán, jak píše například Šimáně a Zounek, jako univerzální vzhledem ke všem menšinám žijícím na území Československé republiky.123
Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1919, s. 263-264. Buzek, K. a kol.: Příručka školské a osvětové správy. Pro potřebu služby školských a osvětových úřadů a orgánů. Státní nakladatelství v Praze 1934, s. 19. 122 Srovnej např. SOkA Olomouc: fond O5 – 177. NAD 1023. ZDŠ 1. – 5. ročník Mariánské údolí 19191937/Školní kronika s. 65, či s přílohou 5 a 6 této práce; nebo s Šimáně, Michal: České obecné menšinové školství v okrese Ústí nad Labem v období Československé republiky (1918 – 1938). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno 2010. 61 s. vedoucí práce PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D. 123 Šimáně, Michal, Zounek, Jiří: Metelkův zákon a jeho uplatnění při zřízení německé obecné menšinové školy v Roudníkách (1918-1938). In Kvalita ve vzdělávání: XX. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu, Praha, 10.-12. září 2012. Praha 2012, s. 648. 120 121
27
4. Politická situace v soudním okresu Olomouc v letech 1918 – 1938 Soudní okres Olomouc tvořil v období 1918 – 1938 politické okresy Olomouc – město a Olomouc – venkov. Politický okres Olomouc se nacházel přibližně ve středu okresu, bližší severní část se hranicemi přibližovala k městu. Soudní okres Olomouc sousedil s politickým okresem Šternberkem a Moravským Berounem na severu, Hranicemi na Moravě na východě, Přerov a Prostějov na jihu a Litovel na západě. Dějiny soudního okresu Olomouc se začaly psát po zrušení patrimoniální správy v roce 1848. Olomouc se stala sídelním okresním hejtmanstvím do roku 1855. Do hejtmanství se řadila včetně Olomouce města Plumlov a Prostějov a 183 obcí. Město Olomouc dostalo v roce 1850 vlastní statut, a to na úrovni okresní. K němu bylo připojeno 13 obcí a tento stav trval až do roku 1949. V roce 1919 měl Soudní okres po tom, co bylo 13 obcí spojeno přímo s Olomoucí, celkem 78 obcí. Jednalo se o tyto obce: Bělidla, Černovír, Hejčín, Hodolany, Chválkovice, Lazce, Neředín, Nová Ulice, Nové Sady Nový Svět, Pavlovice (Pavlovičky 1921), Povel a Řepčín, k Velké Bystřici obec Mrsklesy a k Dolanům obec Véska. Počet městských částí se zvětšila na 15, když se v roce 1924 oddělilo Klášterní Hradisko od Černovíra.124 Nejdříve se budeme zabývat okresem Olomouc – město. Již 21. října se začali čeští Olomoučané připravovat na brzký konec Rakousko – uherské monarchie. Hlavním iniciátorem byl JUDr. Richard Fischer, jenž stál za ustavením okresního národního výboru v Olomouci. Ustavovací schůze národního výboru se konala 26. října a na ní byl dr. Fischer zvolen prozatímním předsedou olomouckého okresního národního výboru. Večer 28. října přišla do Olomouce telegrafická zpráva o vzniku Československého státu a 29. října tuto zprávu rozšířil místní tisk po celé Olomouci a okolí.125 Ta přišla 11. listopadu 1918 o svého starostu Karla Brandhubera, který byl nucen abdikovat na nátlak revolučních orgánů. Než došlo k volbám, které se konaly 3. července 1919, vedla město správní komise v čele s vládním komisařem, který byl navrhnut Národním výborem a odsouhlasen
ústředními
místy
v Praze.
Po
formálním
jmenování
zemským
místodržitelem v Brně 16. listopadu 1918, byl ustanoven JUDr. Richard Fischer. „Revoluční“ správní komise plnila všechny běžné povinnosti městské správy – v oblasti samosprávné i v přenesené působnosti, jak je přinesla doba poválečného Bartoš. J.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 –1960, Ostrava 1972, s. 27. Spáčil V., Tichák M.: V čele města Olomouce. Správa města a jejich představitelé v průběhu staletí. Olomouc 2002, s. 20. 124 125
28
rozvratu a postupná konsolidace poměrů. Komise si uvědomovala také svoji důležitou povinnost změnit navenek německé město v české. Proto se zaměřili například na přejmenování olomouckých ulic, redislokaci školních budov ve prospěch Čechů nebo upravení správní komise v počtu členů, kdy měli Češi 30 členů a němci 10 členů. Dne 3 července se ujalo nové zastupitelstvo s novým starostou JUDr. Karlem Marešem olomoucké radnice. Nového starostu, který 6. září 1919 převzal svůj úřad, čekal nesmírně těžký úkol a to v důsledku rozvrácení zásobování způsobené světovou válkou a špatným stavem městských majetku. Druhý a také posledním prvorepublikovým starostou se stal již zmiňovaný JUDr. Richard Fischer, který byl starostou v letech 1923 až 1939. Jeho působení v Olomouci bylo blahodárné ve všech oblastech správy města a to také ve školství, kdy za jeho funkčního období bylo zřízeno v Olomouci 8 nových škol.126 Olomouc byla v čase státního převratu v říjnu roku 1918 poměrně nevelkým sídelním městem o rozloze 288 hektarů a s přibližně dvaceti tisíci obyvateli, včetně členů mimořádně početné vojenské posádky. Město bylo dobře hospodářsky vybaveno, vlastnilo cihelnu, kamenolom a vápenku, jatky, vodárnu, plynárnu a elektrárnu, patřilo mu dva a půl tisíce hektarů lesů a přes třináct set hektarů pronajímané zemědělské půdy. Avšak mělo nedostatek větších průmyslových podniků.127 Noví obyvatelé nepřicházeli, a proto se ani město nerozvíjelo a nerozšiřovalo. Olomouc tak zůstávala jen malým provinčním městem. Sice se jednalo o obec, kde žila 1/3 českého obyvatelstva, ale zastupitelstvo bylo utvořeno pouze německými členy, kteří kromě vynuceného vydržování malé české obecné školy naprosto ničím nepřispívali společenským, kulturním, natož ekonomickým potřebám obyvatel české národnosti.128 Boj proti národnostní nespravedlnosti byl hlavním bodem mnohaletého programu českých občanských sdružení i politických stran. Ty se netajily tím, že jejich snahou je dosáhnout toho, že jednou bude Olomouc městem českým. Stávající německé zastupitelstvo to jistě cítilo stejně, jenže právě obava před posílením českého živlu odsouvala tuto nezbytnost hodně do pozadí.129 V době první světové války, kolem roku 1917, přiměly velké zásobovací potíže městské představitele k tajným jednáním v tomto smyslu s některými (německými) obcemi v okolí. Zástupci takto oslovené Nové Ulice ani Neředína však mnoho ochoty Tamtéž, s. 48-53. Tamtéž, s. 47. 128 Tamtéž, s. 48. 129 Tichák, M.: Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc 1997, s. 24-25. 126 127
29
neprojevili. Situace se změnila, když vedení města spolu se starostou Karlem Brandhuberem muselo pod vlivem státního převratu 11. listopadu 1918 abdikovat a předat moc správní komisi sestavené takzvaným Okresním národním výborem v Olomouci.130 Již 9. prosince 1918 poslal vládní komisař návrh na připojení Hodolan a zároveň bylo doporučeno zahájit jednání s dalšími vesnicemi v blízkosti Olomouce. U některých vesnic (převážně německých) byla již dříve postupně správa předávána do rukou správních komisí v čele s vládním komisařem.131 Jako oficiální důvody pro sloučení byly označovány potřeby kulturního a hospodářského rozvoje města.132 Také nesmíme zapomenout, že by se zvýšil počet českého obyvatelstva ve městě, jelikož většina nově připojovaných obcí byla česká a německé obce měly většinou silnou českou menšinu. Německá „národní rada“ sice podala proti záměru sloučení obcí protest u kanceláře prezidenta republiky, k jejím námitkám se však nepřehlíželo.133 Zákonem č. 214/19 Sb. ze dne 16. dubna 1919 „o sloučení sousedních obcí s Olomoucí, se pak součástí Olomouce staly města Holice (převážně česká) a Nová Ulice (převážně německá), české obce Bělidla, Černovír s Klášterním Hradiskem, Lazce, Hejčín, Řepčín a Chválkovice a obce s většinou německou: Neředín, Nové Sady, Nový Svět, Povel a Pavlovice (Pavlovičky od roku 1921).134 Němci se však po roce 1918 nesmířili se svým novým postavením. Stále častěji se objevovaly znepokojivé zprávy, že německý živel se začíná probouzet a nabývá nových sil. Konaly se tajné schůzky studentů, významné německé osobnosti byly v častém kontaktu s Vídní a v českých i německých novinách se objevovaly útočné články. Na různých schůzích němečtí představitelé (například v olomoucké tělocvičně Turnvereinu)
vystupovali
proti
Československé
republice
a
celková
nálada
olomouckých Němců byla dosti výbojná. Úřadům se nesly zprávy, že Němci utvářeli OD: Tichák, Milan. "Velký Olomouc" vznikl na počátku republiky: připojením příměstských obcí v roce 1919 se stala hanácká metropole šestým největším městem v zemi. Své území zvětšila čtrnáctkrát. Olomoucký deník, 28. 3. 2009, č. 74, s. 2. 131 Tzv. mimořádný orgán obce byl vládní komisař nebo správní komise. Jestliže zemský úřad rozpustil obecní zastupitelstvo, bylo povinnosti příslušného okresního úřadu stanovit pro obec přechodný orgán. Bez omezené délky činnosti. Mimořádný orgán vedl správu obce až do dosažení nového obecního zastupitelstva. Zákon neukládal v tomto případě, dokdy má být zvoleno nové zastupitelstvo. Pravomoc přechodného orgánu byla omezena jen na běžné zaležitosti a směl provést jen neodkladné akty, jejichž odsunutí by mohla vzniknout obci podstatná škoda srovnej s Janák, J., Hledíková, Z., Dobeš, J.: Dějiny správy v Českých zemích. Od počátku státu po současnost. Praha 2005, s. 378. 132 Spáčil V., Tichák M.: V čele města Olomouce. Správa města a jejich představitelé v průběhu staletí. Olomouc 2002, s. 21. 133 Tamtéž, s. 21. 134 Tamtéž, s. 22. 130
30
různé tajné spolky a plánovali nejrůznější slavnosti, kde by podnikli průvod v národních německých barvách.135 Dále se například z policejní zprávy dozvídáme, že na schůzích, kterých se účastnili olomoučtí Němci i Němci z okolí, se vyjadřovali k poměrům jak ve městě, tak v celém okresu, o německých požadavcích ve školství a také o nesouhlasu s hospodařením na radnici.136 Politická situace v okresu Olomouc – Venkov vypadala následovně. Nejsilnější politickými uskupeními v tomto okresu byla Česká strana lidová, Československá sociální demokracie a agrárníci. Tyto strany měly organizace ve většině obcí v okresu.137 Německé obyvatelstvo volilo celkem rovnoměrně jednotlivé politické strany až do roku 1935, kdy výrazně dominuje Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmecká strana).138 V letech 1918 – a 1919 dochází v některých obcích k rozpuštění obecních výboru a nahrazení buď novým obecním úřadem, nebo vládním komisařem.139 V Nedvězí, po vzniku samostatného československého státu, je v obci jmenovaná správní komise v čele s vládním komisařem, která řídila obec v letech 19191923. Teprve v květnu roku 1923 ji nahradilo zvolené dvanáctičlenné obecní zastupitelstvo. Politický život české a německé části obce byl oddělen a rozšířen do množství stran.140 V Hněvotíně bylo rozpuštěné obecní zastupitelstvo nahrazeno 5. února vládní komisí v čele s vládním komisařem Josefem Kořínkem, toho času řídící učitel z Řepčína.141 Vládní komise fungovala až do řádných voleb, které se konaly začátkem ledna 1921, kdy bylo zvoleno obecní zastupitelstvo kompromisem: 10 Němců a 8 Čechů v obecním zastupitelstvu.142 V politickém životě obce v meziválečném období se výrazněji prosazovali němečtí agrárníci a sociální demokraté, od poloviny třicátých let
LN: Lidové noviny. Olomoučtí Němci. Protistátní nálada – Chystají se pouliční výtržnosti. Lidové noviny. 22. 7. 1920 , roč. 28, č. 358, s. 2. 136 SOkA Olomouc: Fond: M1 – 1. Inv. č. 4. K – 4. Registrarura Olomouc 1920 – 1940/Olomoučtí němci. Protistátní nálada. Olomouc 1920, nestr. 137 Bartoš. J.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960, Ostrava 1972, s. 39. 138 Tamtéž, s. 39. 139 Tamtéž, s. 39. 140 SOkA Olomouc: fond O 1-44. Inventář. Archív obce Nedvězí 1660 - 1945 (1953). Olomouc 1991, s. 2. 141 SOkA Olomouc: fond 01-22. inv.č. 28. Archív obce Hněvotína 1701 - 1945/Kronika obce Hněvotína. Hněvotín 1922, s. 66 142 Tamtéž, s. 66. 135
31
získala rozhodující vliv Sudetoněmecká strana. Česká menšina volila nejvíce stranu lidovou, sociálně demokratickou a národně socialistickou.143 Ve Vésce po roce 1918 bylo německé obecní zastupitelství rozpuštěno a byla spojena s obcí Dolany v roce 1919.144 Mrsklesy i s osadou Mariánské Údolí byly v srpnu 1919 připojeny k Velké Bystřici, aby posílilo české obyvatelstvo.145 V Kyselově po vzniku Československé republiky bylo v obci obecní zastupitelstvo volené na základ principu poměrného zastoupení. O vliv v obci se v meziválečném období dělila řada německých politických stran (Bund der Landwirte, německá sociální demokracie, německá křesťansko-sociální strana, DNSAP), v parlamentních volbách roku 1935 přesvědčivě zvítězila Sudetoněmecká strana. Z českých politických stran byla nejsilnější sociální demokracie.146 Ve Slavoníně nedošlo k vytvoření vládní správy nebo nastolení vládního komisaře, a to zřejmě z toho důvodu, že česká menšina byla příliš početně slabá. Nic méně dostatečně silná na to, aby zde byla vybudována česká škola.147 Po vzniku samostatného československého státu vzniká osmnáctičlenné obecní zastupitelstvo, které ze svého středu volilo šestičlennou obecní radu v čele se starostou obce a jeho náměstkem. Rozhodující slovo v obecním zastupitelstvu a radě měly německé politické strany. Do poloviny třicátých let především Bund der Landwirte a nacionálně socialistická dělnická strana, resp. DNSAP. Vlivné postavení si udržovali i křesťanští sociálové a sociální demokraté. Z českých politických stran, pokud nevystupovaly jednotně, získávala nejvíce hlasů sociální demokracie. Od poloviny třicátých let však získala dominantní postavení v politickém životě a správě obce Sudetoněmecká strana.148 V Hrubé Vodě měla po celé období první republiky silné postavení komunistická strana Československa, která zde v parlamentních volbách vždy s převahou zvítězila.149 Po
vzniku
samostatného
československého
vzniklo
v
Nemilanech
osmnáctičlenné obecní zastupitelstvo, v němž měli převahu zástupci různých SOkA Olomouc: fond 01-22. Inventář. Archív obce Hněvotína 1701 – 1945. Olomouc 1992, s. 1. SOkA Olomouc: fond O5-50. NAD 886. ZDŠ 1. – 5. roč. Véska, 1918-1967 /Školní kronika. Véska 1920, s. 4. 145 SOkA Olomouc: fond 01 – 168. Inventář. Archív obce Mrsklesy 1776 – 1940. Olomouc 1991, s. 2. 146 SOkA Olomouc: fond 01 – 157. Inventář. Archív obce Kyselova 1541 – 1945. Olomouc 1991, s. 2. 147 Srovnej s SOkA Olomouc: fond O5 – 137. NAD 983. ZDŠ 1. – 5. roční Slavonín/ Školní kronika, Slavonín 1930, s. 2. 148 SOkA Olomouc: fond 01-59. Inventář. Archív obce Slavonín1652 – 1945. Olomouc 1991, s. 1. 149 Bartoš. J.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Ostrava 1972, s. 83. 143 144
32
německých politických stran. Nejpřesvědčivějšího vítězství dosáhla v r. 1935 Sudetendeutsche Partei.150
150
SOkA Olomouc: fond O1 – 45. Inventář. Archív obce Nemilany 1664 – 1945. Olomouc 1991, s. 1.
33
5. Školství v soudním okresu Olomouc 1918 – 1938 Politická reprezentace, která v čele s dr. Fischerem převzala v listopadu 1918 do svých rukou správu města, dala absolutní přednost školství, před všemi aktivitami souvisejícícmi se správou města, aby mohla napravit křivdy způsobené Němci z let minulých. 151 Již 16. prosince 1918 ukončila nesnáze české obecné školy, jež sídlila v Purkrabské ulici v nevhodných podmínkách, a nařídila jí přestěhovat se do dřívější ulice Jánského nyní Macharovy. Německé školy byly dočasně přemístěny do Elisabethina. Do nového školního roku 1919/1920 přihlásila již většina obyvatel Olomouce své děti školou povinné do českých škol.152 To ukazovalo například na to, že v některých rodinách zřejmě nebyla národnostní otázka příliš palčivá, jelikož existovalo mnoho smíšených manželství, kde se používala jak němčina, tak i čeština. Také osoby, které byly nějakým způsobem závislé na radnici, se nemusely obávat postihu, že posílají své děti do české školy. Do českých obecných škol se nyní hlásilo 850 dětí, do německých necelých 600.153 Přesto po opatřeních z roku 1919 měly německé školy k dispozici 31 učeben, české jen 18.154 V červenci nově zvolené městské zastupitelstvo muselo řešit redukci německých škol, neboť německých školáků ubývalo a naopak počet českých se neustále zvyšoval. 155 Do roku 1925 Češi postupně obsadili všechny školní budovy kromě budovy německé reálky na Mořickém náměstí. Německá reálka v témže roce přesídlila na tř. Svobody, kdy se spojila s nově přejmenovaným německým státním gymnáziem (nyní
Němci se změnami ve školství nemínili jen tak smířit a bránili se například prostřednictvím novin, kde byl zveřejněn článek, ve kterém autor útočí na městskou radu Olomouce a obviňuje ji z dotací pro české školy a také vydržování škol v okolí Olomouce, které nemají potřebný počet dětí pro své působení. DZ: Zweifelhafte Erfolge der Grenzler – Schulpolitik. In: Deutsche Zeitung 19, listopadu1931, roč. 67, č. 250, s. 3. Na tento článek jsem našel odpoved ve fondu M1 – inv,č, 74 k 117 Zkreslení školní politiky v ČSR. 30. září 1931 byla zaslána městskou radou Olomouce dopis, kde redakci informují o jejich mylných informacích a žádají o nápravu. 152 Tichák M.: Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc 1997, s. 94. 153 Tamtéž, s. 94. 154 Tamtéž, s. 95. 155 O změnu se nesnažili jen čelní představitelé, ale také tisk, který vyvíjel svou vlastní činnost a v článcích vyzíval politiky, aby aktivně zasahovali do školských záležitostí. V článku apeloval, aby byly odčiněny všechny křivdy, kterým byly za německé nadvlády české školy vystaveny a aby byly se české obecné a měšťanské školy mohly materiálně i národnostně rovnat s německými. Dále vyzívá starostu města Olomouce, aby se rázně postavil za české školství a poukazoval na to, že ve školách není dostatek německých dětí, a proto by měly být omezeny a slučovány viz Pozor: O českém školství ve vel. Olomouci. Pozor. 1. Ledna 1920, č. 1, roč. 27, s. 3. 151
34
německé gymnázium reálné). To sídlilo v budově, odkud předtím odešel v té době již zaniklý německý učitelský ústav.156 Po roce 1919 proběhlo připojení 13 obcí k Olomouci.157 Při zmenšení podílu německých škol na vzdělání olomouckých dětí a mládeže za první republiky bychom mohli nabýt dojmu, že Češi Němcům vraceli příkoři, které sami museli zakusit za dobu trvání Rakouska – Uherska. Není pochyb, že čeští političtí představitelé meziválečné Olomouce, kteří z větší části byli svědky a oběťmi těchto ústrků, nepodléhali velkému soucitu. Jen těžko bychom hledali případ, kdy naslouchali protestům německých zástupců, ale bylo by také obtížné dohledat případy, kdy Češi postupovali při regulaci německých škol a tříd takovým způsobem, že by jejich zásahy neodpovídaly národnostním proporcím.158 Jak bylo již zmíněno, bylo k Olomouci připojeno celkem 6 obcí, kde žila německá většina. V těchto obcích již před rokem 1918 existovala česká soukromá nebo veřejná obecná škola či byla založena těsně po roce 1918. Kromě těchto 6 obcí s německou většinou a českou obecnou školou patřících do okresu Olomouc – Město, existovalo v dalších obcích s převládajícím německým obyvatelstvem a náležících do okresu Olomouc – Venkov 8 českých obecných škol. 5.1 České obecné školy v německých obcích v soudním okresu Olomouc Na následujících řádcích uvádím popis založení jednotlivých českých škol v německých obcích soudního okresu Olomouc. Tuto kapitolu jsem zde zařadil zejména z toho důvodu, aby čtenář získal přehled o vývoji těchto škol a zároveň se neztratil při čtení hlavní kapitoly týkající se sporů v rámci českého a německého obecného školství, ve které se na jednotlivé školy odkazuji. Nová Ulice Nejprve se budeme věnovat školám ve městě Nová Ulice (něm. Neugasse), přesněji té české. Tato škola vznikla již před rokem 1918, po těžkých útrapách byla
Tichák M.: Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc 1997, s. 94 – 95. Tamtéž, s. 96. 158 Tamtéž, s. 100. 156 157
35
zřízena v roce 1911.159 Velkou zásluhu na tom měla Národní jednota pro východní Moravu a také Ústřední Matice Školská v Praze, která si vzala na starost platby učitelů. V roce 1919 se škola přestěhovala z Vozovky do místní školní budovy na Müllerově třídě, která doposud sloužila německé škole. Ta se musela přemístit do původních prostor české obecné školy.160 Ve školním roce 1930/1931 do školy nastoupilo 429 žáků, avšak ve školním roce 1935/1936 do školy chodilo jen 318 žáků.161 Nové Sady Další obcí, kde byla zřízena česká obecná škola, byly Nové Sady (Neustift). V roce 1905 v obci vznikl místní odbor Národní jednoty a jeho hlavním cílem bylo zřízení české soukromé školy v obci. Česká obecná škola Ústřední Matice školské byla otevřena 4. října 1907 jako jednotřídka s 36 žáky. Školu sice otevřela Ústřední Matice školská, ale spravovat ji měl odbor Ústřední Národní jednoty v Olomouci. O rok později si školu plně převzala do své správy Ústřední Matice školská a v roce 1912 byla zestátněna.162 Ve školním roce 1919/1920 chodilo do školy již 196 dětí a v témže školním roce se rozšířila na trojtřídní.163 Pavlovičky Zásluhu na založení školy v obci Pavlovičky (Paulowitz) měl odbor Národní jednoty ve Chválkovicích. Za přispění okolních českých vsí a občanů z Pavloviček byl zakoupen domek č. 16, který měl sloužit k účelům školy. V březnu 1907 se započalo se stavbou školní budovy a již 16. září 1907 byla česká škola otevřena. Řídícím učitelem byl ustaven B. Hanák, správcem byl jmenován F. Wölfl a druhým učitelem V. Wölfl. Vydržování učitele na sebe vzala Ústřední Matice školská.164 V roce 1912 proběhlo zestátnění školy. V prvním školním roce 1906/1907 měla škola celkem 110 dětí, z toho 65 pocházelo z Pavloviček, a měla k dispozici dvě třídy. V následujícím školním roce
SOkA Olomouc: fond M5 – 75. NAD 315. Národní škola Olomouc - Nová ulice 1903 - 1940, Nová Ulice 1919, nestr. 160 Tamtéž, nestr. 161 Tamtéž, nestr. 162 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 21. 163 Tamtéž, s. 24. 164 Tamtéž, s. 25. 159
36
navštěvovalo z celkem 100 žáků 75 z Pavlovic a například v roce 1930/31 již 143 dětí.165 Nový Svět Nový Svět (něm. Neue Welt) byla německou vesnicí se silnou českou menšinou a objevovaly se stále silnější tlaky k tomu, aby byla česká obecná škola založena. Protože zde nebyl zřízen odbor Národní jednoty, úkol založit českou školu v obci dostal na starost odbor Národní jednoty v Holici ustanovený v roce 1907. Odbor se své úlohy zhostil velmi dobře. I přes německý odpor koupil v roce 1909 pozemek pro českou školu. Avšak místní obecní zastupitelstvo nebylo nakloněno této věci a dělalo vše proto, aby alespoň tuto záležitost pozdrželo a znepříjemnilo.166 V roce 1912 byly komisí zemského výboru, přes snahy novoměstského zastupitelstva o opak, schváleny plány nové školy. Komise nařídila obecnímu úřadu svolat obecní komisi ke stanovení stavební čáry. Obecní zastupitelstvo se stále snažilo zabránit zbudování české obecné školy, a proto vydalo usnesení projektovat na pozemku odboru Národní jednoty ulici 12 m širokou. Z důvodu, že by se stavba školy o několik let pozdržela, zakoupil odbor od pana J. Strawy vilu a nechal ji upravit tak, aby vyhovovala jako školní zařízení. Přes překážky se začalo vyučovat 1. října 1912, na začátku školního roku bylo zapsáno 79 žáků.167 Od 1. ledna 1919 počet žáků stoupl na 140, neboť přestoupilo 61 dětí z německé školy. V březnu téhož roku byla škola rozšířena a stala se dvoutřídní. Národnostní poměry se za první republiky změnily. V roce 1921 se k české národnosti hlásilo 1657 občanů a k německé jen 742.168 V roce 1922 byla německá dvoutřídka zredukována na jednotřídku a česká obecná škola se rozšířila na trojtřídní.169 Ve školním roce 1929/1930 měla škola již 4 třídy a německá byla jen jednotřídní.170
Tamtéž, s. 26. Tamtéž, s. 28. 167 SOkA Olomouc: fond M5 – 74. NAD 314. ZDŠ 1 – 5. Ročník Olomouc - Nový Svět 1912 – 1940/ Školní kronika. Olomouc 1930, nestr. Srovnej s Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 28, který uvádí počet dětí 80. 168 Tichák, M.: O osudech městských částí Olomouce. Olomouc 1998, s. 56. 169 SOkA Olomouc: fond M5 – 74. NAD 314. ZDŠ 1 – 5. Ročník Olomouc - Nový Svět 1912 – 1940/ Školní kronika. Olomouc 1930, nestr. 170 Tamtéž, nestr. 165 166
37
Neředín V obci Neředín (Neretein) se první české aktivity projevily v roce 1911, kdy byl založen odbor Národní jednoty a místní česká knihovna. Dne 21. listopadu 1918 byla svržena německá správa a byl ustanoven vládní komisař se správní komisí. Okamžitě se konaly porady ohledně zřízení české školy.171 Dne 4. ledna podal obecní tajemník J. Windsor návrh, aby se na škole v Neředíně místo v němčině začalo vyučovat česky. Tato změna měla začít platit už od 7. ledna roku 1919. Ač proti tomu Němci protestovali, tento návrh byl přijat. Správou školy byl pověřen A. Neužil a od 9. ledna se začalo na neředínské škole vyučovat česky. Do německé školy dosud chodilo 56 dětí, nyní do stejné ale počeštěné 62 žáků.172 Od 1. října byla obecná škola dvojtřídní.173 Škola se v prvním školním roce potýkala s úbytkem dětí. Jednalo se hlavně o děti ze smíšených rodin, na které byla cílena německá agitace, aby své děti dávaly do škol německých.174 Pokud se tito rodiče takto rozhodli, musely děti navštěvovat německou školu na Nové Ulici. Žáků postupně přibývalo a od roku 1925 se začalo uvažovat o výstavbě nové budovy. Po určitých obtížích byla škola postavena na pozemku bývalého vojenského cvičiště a otevřena 23. listopadu 1930. 175
Povel V obci Povlu (Powel) se o zřízení české školy také zasloužil odbor Národní jednoty, který vznikl v říjnu 1918. V srpnu 1919 byl proveden soupis dětí, kterým se zjistilo, že se v obci nachází 63 českých dětí školou povinných. Hned nato byla podána žádost k Okresní školní radě v Olomouci o povolení založení české školy.176 Již 15. září 1919 se začalo na škole vyučovat. Ze začátku školního roku 1919/20 byla využita budova německé mateřské školy. Do české školy se sice přihlásilo 63 dětí, ale z důvodu, že nebylo místo ve škole, mohlo nastoupit jen 25 děti. Proto město Olomouc zakoupilo
SOkA Olomouc: fond M1 -159. NAD 2732. Národní škola Olomouc - Neředín 1918 – 1956/ Školní kronika. Neředín 1919, s. 1. 172 Tamtéž, s. 1. 173 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 34. 174 SOkA Olomouc: M1-159. NAD 2732. Národní škola Olomouc - Neředín 1918 – 1956/ Školní kronika. Neředín 1919, s. 1-2. 175 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 36. 176 Tamtéž, s. 36. 171
38
dům, kde se od 1. října 1920 začala výuka.177 I tato upravená budova se brzy stala nevyhovující, a tak se v roce 1924 místní školní rada dohodla postavit zcela novou školní budovu. Nová trojtřídní škola byla otevřena v roce 1927.178 Počet žáků v české škole každým rokem rostl, ve školním roce 1930/1931 počet žáků činil již 114.179 Dosud jsme mluvili o českých obecných školách zřízených a otevřených v německých obcích v politickém okresu Olomouc – město. Nyní pozornost zaměříme na druhý politický okres soudního okresu Olomouc, a to Olomouc – venkov, kde se české obecné školství mnohem více rozvíjelo než v politickém okresu Olomouc – město.
Hněvotín V předešlých obcích se o založení české školy zasložila Národní jednota, ale v Hněvotíně (Nebotein) k tomu přispěl Český školský spolek, který byl založen v roce 1897. Jeho předsedou byl zvolen A. Geisler a hned na první schůzi spolku se jednalo o založení české školy.180 Pozemek pro výstavbu poskytla místní Česká rolnická záložna a spolek si od ní pozemek odkoupil v roce 1904.181 Poměry v této obci byly silně vyhrocené, Němci se nechtěli smířit ani s myšlenkou, že by se ve škole učilo 3 hodiny týdně česky, natož aby se ve vsi zřídila česká škola.182 Proto škola vznikla až po těžkých bojích s obecním zastupitelstvem i zemským výborem, který svojí laxností uměle prodlužoval celou situaci. Po peripetiích s povoleními se v dubnu 1900 začalo s výstavbou školy a v září téhož roku byla budova dokončena.183 Tím však problémy neskončily. Obecní stavební úřad zamítl vydat obývací povolení. Ač byla ihned podána stížnost, věc byla stále nevyřízena až do září 1902, kdy zemský výbor nařídil novou komisi a rozhodnutí. Ovšem obecní komise konaná 25. září
Tamtéž, s. 36. Tamtéž, s. 36. 179 Tamtéž, s. 36. 180 Kauerová, V.: Paměti obce Hněvotína. Olomouc 1998, s. 33. 181 Tamtéž, s. 33. 182 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 38. 183 Tamtéž, s. 40. 177 178
39
1902, neuznala budovu schopnou k obývání a zvláště k pak k účelům školským.184 To však neodradilo školský spolek. Přes všechny překážky byla slavnostně otevřena 30. září 1902.185 Na začátku školního roku měla 25 žáků a výuka začala 1. října 1902. Vyučování ovšem trvalo pouze 8 dní, protože 8. října 1902 vydalo obecní zastupitelstvo rozhodnutí o uzavření české obecné školy, a to do 8 dnů.186 Spor o školu nakonec řešil až Výbor Ústřední Matice školské v Praze, který 21. října 1902 povolil otevření české školy s podmínkou, že se zde bude vyučovat tři hodiny týdně nepovinná němčina.187 Roku 1914 převzal dohled na českou školu v Hněvotíně okrsek Národní jednoty v Olomouci. Od 5. května 1919 se doposud soukromá česká škola (matiční) stala školou státní. V té době do školy chodilo 65 žáků.188 Téhož roku se škola rozšířila na trojtřídní. Během tohoto období došlo k velkému nárůstu žáků. Ve školním roce 1919/1920 vzrostl počet dětí o 49 oproti loňskému roku, hlavním důvodem byl přechod dětí z německé obecné školy.189 V roce 1929 byla dokončena nova školní budova, která sloužila nejen obecné škole, ale i mateřské školce a škole měšťanské.190 Pro představu: v roce 1902/1903 navštěvovalo školu 18 dětí, ve školním roce 1919/1920 84 dětí, to je o 49 žáků více, než v roce minulém.191 Hrubá Voda Také v obci Hrubá Voda (Grosswasser) se o založení české obecné menšinové školy nezasloužil odbor Národní jednoty, ale byla zřízena výnosem ministerstva školství a národní osvěty z 21. listopadu 1927. K jejímu otevření však došlo až téměř za dva V českých novinách Olomoucký Pozor se ve dvou číslech (z 10. září 1902 a ze 19. září 1902) objevují články, které reagují na výhru české menšiny v otázce brzkého otevření školy pro české děti. Nezapomínají také připomenout přispěvatele na české soukromé školy a také vyzívají českou veřejnost, aby tyto školy podporovali (Česká škola v Hněvotíně. Olomoucký Pozor. 10. 9. 1902, roč. 9, č. 136, s. 3), Matiční škola v Hněvotíně. Olomoucký Pozor. 19. 9. 1902, roč. 9, č. 141, roč. 9, s. 2. 185 Kauerová, V.: Paměti obce Hněvotína. Olomouc 1998, s. 34. Jak velký měla škola význam pro místní obyvatelstvo v okolí Olomouce, vypovídá další článek z 1. října 1902, kde se velmi podrobně líčí průběh otevíraní školy, jedná se o kopii článku v kronice. Dále se tam také rozebírá, kdo nakázal místnímu farářovi, aby nesloužil mši pro českou menšinovou školu, viz Vyučování na matiční škole v Hněvotíně, Pozor. 1. 10. 1902, č. 148, roč. 9, s. 2-3. 186 SOkA Olomouc: fond O 5-31. NAD 867. Národní škola Hněvotín /Kronika české obecní školy 18771952. Hněvotín 1920, nestr. 187 Tamtéž, nestr. 188 Tamtéž, nestr. 189 Tamtéž, nestr. 190 Tamtéž, nestr. 191 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 46. 184
40
roky 15. září 1929 a k slavnostnímu – oficiálnímu 22. září.192 Jednalo se o jednotřídku, kterou ve školním roce 1930/31 navštěvovalo pouze 16 žáků. Škola byla umístěna v soukromém domě, kde se nacházela i tzv. Drábrova pila.193 Pro vyučování tedy zcela nevyhovující prostory. Mariánské Údolí Na popud českých obyvatel z Mariánského Údolí bylo rozhodnuto o založení české státní obecné menšinové školy. Z tohoto důvodu se ustanovil místní odbor Národní jednoty Mrsklesy – Mariánské Údolí. Národní jednota hledala vhodné prostory pro školu, jejž jim poskytla firma Moravie, která jim pronajala dům č. 59.194 Řídícím učitelem byl jmenován Bedřich Mádr. K zápisu přišlo 42 dětí a než byla vyřízena žádost pro její zřízení, bylo povoleno otevřít jednu třídu, a to od 1. dubna. Úředně byla česká menšinová škola zřízena výnosem Zemské školní rady v Brně z 23. května 1919 a školní rok měl být zahájen 16. září 1919, kdy se stála školou dvoutřídní.195 Od roku 1921 škola získala novou školní budovu za přispění odboru Národní jednoty Mrsklesy – Mariánské Údolí.196 Ve školním roce1918/1919 42 dětí o rok později již 71.197 Nedvězí V Nedvězí (Nedweis) byla česká obecná menšinová škola otevřena na popud nově založeného místního odboru Národní jednoty pro východní Moravu. Její zřízení potvrdil výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 18. října 1919, čís. 46.836 podle § 5 zák. ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb.198 Nejdříve byla umístěna v německé obecné škole, kde byla výuka zahájena 22. září 1919 s 28 žáky a vyučování probíhalo v polodenních cyklech.199 Počátky školy byly značně rozpačité, jelikož několik dětí
Tamtéž, s. 46. Tamtéž, s. 46. 194 SOkA Olomouc: fond: O5 – 177. NAD 1023. ZDŠ 1. – 5. Ročník Mariánské údolí 1919 – 1937/ Školní konika. Mariánské Údolí 1919, s. 4. 195 Tamtéž, s. 5-6. 196 Tamtéž, s. 18. 197 Tamtéž, s. 6. 198 SOkA Olomouc: fond O5 -13. NAD 977. ZDŠ Nedvězí 1. – 5. ročník/Školní kronika, Nedvězí 1919, nestr. 199 Tamtéž, nestr. 192 193
41
vůbec neovládalo český jazyk a ostatní jen velmi málo, navíc chyběly učebnice a nejrůznější pomůcky potřebné pro vyučování.200 V původních prostorách škola fungovala až do konce roku 1924, kdy byla postavena nová školní budova, kam se žáci přestěhovali na začátku ledna 1925 a 28. ledna již započalo vyučování.201 Tato škola patřila k nejmenším českým školám na Olomoucku vůbec. Ve školním roce 1919/1920 měla 28 žáků a až v roce 1931/1932 překročila hranici třiceti žáků, konkrétně 32.202 Kyselov – Nemilany Snahy o zřízení české obecné školy v Kyselově (Giesshübel) byly silné, neboť město Olomouc tu mělo svoji cihelnu a pracovalo zde mnoho českých dělníků. Právě oni se přihlásili o svá práva na zřízení české školy.203 Jejich přání se vyplnilo, jelikož česká škola byla povolena ministerstvem školství a národní osvěty vymezením z 8. října 1919 č. 45870 a vynesením předsedy moravské zemské školní rady ze 4. října 1919 č. 1717.204 Svého otevření se dočkala 8. března 1920 v místnostech, které poskytla městská cihelna.205 Z důvodu, že se na post učitele nikdo nepřihlásil, místo získal nezkušený kandidát. Obec mu však odmítla zajistit byt a poukázky na životní potřeby. Navíc školu navštěvovaly děti z českých rodin, které neuměly pořádně česky, protože předtím chodily do školy německé ve Slavoníně a jejich národnostní uvědomění značně pokulhávalo. To že chodily do české školy, byla jakási milost prokazovaná českému učiteli. Místní odbor Národní jednoty Olomouc – Nové Sady se zasloužil o postavení nové školní budovy na katastru sousední obce Nemilany (Nimlau). Její stavba byla dokončena v srpnu 1921 a 1. září 1921 se v ní začalo vyučovat.206 V roce 1920 chodilo do školy 22 dětí, ve školním roce 1924/25 již 65 a v roce 1930/1931 77 dětí.207
Tamtéž, nestr. Tamtéž, nestr. 202 Tamtéž, nestr. 203 SOkA Olomouc: fond O 5– 40. NAD 876. Národní škola Nemilany 1920 – 1948/ Školní Kronika. Nemilany 1919, s. 1. 204 Tamtéž, s. 1. 205 Tamtéž, s. 1. 206 Na školní docházku do české obecné školy reagovaly i místní noviny. Článek poukazoval na to, že do německé obecné školy v Kyselově stále docházelo 16 dětí národností české a že není možné, aby v našem československém státě chodily české dětí stále do německé školy, jak se dělo dříve. Proto nabádal školní 200 201
42
Slavonín Ve Slavoníně (Schnobolin) byla česká obecná menšinová škola založena výnosem předsednictva moravské zemské školní rady z 23. září 1919 a otevřena 15. října 1919.208 Nejprve se nacházela v budově německé obecné školy, ale chybělo zde mnoho ze základních učebních pomůcek jako například lavice, tabule, učebnice atd.209 Od března 1931 se škola přestěhovala do nově postavené budovy.210 Ve školním roce 1922/23 chodilo do školy 35 dětí.211 Počet žáků se však snižoval, ve školním roce 1926/1927 školu navštěvovalo jen 25 dětí.212 Vzrůstající tendence zaznamenaly až školní roky 1930/31, kdy do školy docházelo 43 žáků a rok 1931/32, kdy počet dětí vzrostl na 52.213
Mrsklesy Mrsklesy (Nirklowitz) se musely nejprve sloučit s obcí Velká Bystřice i se svou osadou Mariánské Údolí, aby zde mohla být vybudována česká obecná škola. Česká škola by jinak nemohla v obci vzniknout kvůli odporu německého zastupitelstva.214 Škola byla pak z moci úřední založena 27. března 1919.215 V prvním školním roce 1919/20 chodilo do školy 38 dětí a ve školním roku 1931/32 to bylo již 56 dětí.216 Véska Poslední německou vsí s českou menšinovou obecnou školou byla obec Véska. Ta se na začátku roku 1919 sloučila s obcí Dolany. Této situace využil místní odbor úřady k zakročení a k nápravě. Pozor: Kdo utiskuje a kdo, jest utiskován. Noviny Pozor 20. záři 1921 č. 258, roč. 28, s. 3. 207 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 48. 208 SOkA Olomouc: fond O5 – 137. Nad 983. Základní škola, 1. – 5. ročník, Olomouc, Slavonín / Školní kronika, Slavonín 1919, s. 2. 209 Tamtéž, s. 2. 210 Tamtéž, s. 55. 211 Tamtéž, s. 11. 212 Tamtéž, s. 26. 213 Tamtéž, s. 54 214 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 52. 215 Nepodařilo se z pramenného materiálu určit, kdo povolil školu zřídit. 216 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 52.
43
Národní jednoty v Dolanech a začal vyvíjet iniciativu pro založení české menšinové školy ve Vésce.217 Česká obecná menšinová škola byla zřízena výnosem předsednictva moravské zemské školní rady z 14. října 1919 a otevřena 5. listopadu 1919. Tato škola nejprve sídlila v německé obecné škole, kde probíhalo polodenní vyučování.218 V roce 1926 se pak škola dočkala své vlastní budovy.219 V prvním školním roce 1919/20 chodilo do školy 29 žáků220 a například v roce 1929/1930 61 žáků.221
SOkA Olomouc: fond 5 – 50. NAD 886. ZDŠ, 1. - 5. ročník Véska/Školní kronika. Véska 1920, s. 3. Tamtéž, s. 4. 219 Tamtéž, s. 13. 220 Tamtéž, s. 5. 221 Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1935). Olomouc 1935, s. 54. 217 218
44
6. Národnostní spory ve školství v soudním okresu Olomouc Během studia obecních a školních kronik a zápisků ze samosprávy, bylo čím dál více patrné, že v období 1918 až 1924 došlo k největším střetům mezi Čechy a Němci. Po tomto období se situace poněkud uklidnila, ale konflikty znovu propukly s blížícím se rokem 1938. Tyto střety, hlavně ty, které se nějakým způsobem týkají školství v dané obci, jsem rozdělil do pěti skupin. V každé skupině se objevují nejčastější případy národnostních střetů, které se vyskytly v určitých oblastech života lidí žijících v soudním okresu Olomouc. Nejprve se podíváme na momenty související se školní docházkou českých dětí, která se po vzniku ČSR začala řídit (ovšem nikoliv oficiálně), dle v tehdejší době často zmiňovaného hesla, české dítě patří do české školy, a to bez ohledu na názor či rozhodnutí rodičů těchto dětí. V další podkapitole se budeme věnovat některým sporům, které vznikaly v souvislosti s určitými finančními transakcemi v rámci školství. Následně, v další podkapitole, se zaměříme na spory, které se objevovaly ve spojitosti s uplatňováním německého kapitálu v neprospěch českých škol, který byl výrazně silnější než český ve sledovaných obcích. V předposlední kapitole se podíváme na spory, které byly vyvolávány svévolí československých úřadů, a to jak v neprospěch německého, tak i českého obyvatelstva. V poslední podkapitole nakonec rozebereme některé přímé útoky na české školy, jejich personál a žáky. 6.1 České dítě patří do české školy Po vzniku československého státu dochází k velkým přesunům žáků v rámci obecných škol, a to z německých obecných škol do českých obecných. Jeden z největších problémů, který se objevuje snad v každé školní kronice, byla tzv. reklamace222 školních dětí. Většinou byla reklamace dětí provedena bez problému, ale stávaly se takové případy, že rodiče nechtěli své děti posílat do české školy. Tento jev můžeme nejvíce sledovat hned po roce 1918. Dále v menší míře ale i v celém následujícím období první republiky. Jedna taková problémová reklamace se udála v roce 1932. Jednalo se o rodinu česko – polskou, kdy otec byl národnosti české, a
Pokud oba rodiče žáka se hlásili k československé národnosti, nebo se ve smíšeném manželství hlásíl k československé národnosti otec, muselo dítě chodit do české školy. V případě, že rodiče dali dítě do německé školy, bylo toto dítě školským úřadem tzv. vyreklamováno a posláno do české školy. 222
45
matka dítěte byla národnosti polské. Byli předvoláni na Inspektorát menšinových škol národních v Opavě, aby vysvětlili, proč poslali své dítě do německé obecné školy v Odrách, ač předtím dítě chodilo do české obecné školy v Olomouci. K výslechu se dostavila jen matka, jelikož její manžel nedávno zemřel. Hájila se tím, že syn bude pro svoji budoucí profesi potřebovat německý jazyk, a proto ho poslala na rok k sestře, která se provdala za Němce. Po uplynutí jednoho roku se měl chlapec vrátit a opět navštěvovat českou obecnou školu v Nových Sadech. Dále argumentovala, že po smrti manžela nemá dost finančních prostředků a její sestra s švagrem se o dítě postarají. Také se bránila, že nevěděla o tom, že musí mít povolení od školního úřadu, aby její syn mohl navštěvovat německou školu.223 Jiný případ se odehrál v Olomouci – Bělidlech v roce 1932. Místní školní rada v Olomouci v Bělkovicích žádala vyreklamovat Irmu Schwarzovou, jelikož její otec Karel Schwarz byl Čech, a proto i dcera Irma byla národnosti československé, musela chodit do české školy.224 Dítě umělo obstojně česky, a protože mělo další sourozence, bylo důležité, aby chodilo do školy české a posílilo české řady.225 Její sourozenci ji pak měli následovat. Otec byl předvolán k městskému školnímu výboru, aby podal vysvětlení, proč on jako Čech a státní zaměstnanec (poštovní zřízenec) umístil své dítě do německé školy. Také se mělo jednat o reklamaci Irmy z německé školy do české.226 Schwarz vypověděl, že on je sice národnosti československé, ale jeho žena je Němka a česky vůbec neumí. Vzhledem k tomu, že jeho práce je časově náročná, nepobývá často doma, a tak velká část výchovy zůstává na matce, která by mohla dceři alespoň v prvních letech školní docházky pomáhat s učením, protože je Irma slabá, často nemocná a má problémy s učením. Dále argumentoval, že neměli s manželkou v úmyslu dítě tzv. odnárodnit, ale jen co by se zlepšila ve škole, nastoupila by do školy české.227 Tyto důvody i prosby, aby mohla prozatím zůstat v německé škole, místní školní radě nestačily, a proto se obrátila na Poštovní úřad v Olomouci. Odtud jim přišla odpověď, která se v podstatě shodovala se Schwarzovou výpovědí, že Schwarz je Čech a dcera chodí do německé školy na doporučení lékaře.228 Přesto se tento případ dostal až k Zemské školní radě v Brně, a ta 28. října 1932 rozhodla o vyloučení Irmy Schwarzové SOkA Olomouc: Fond: M1 –1 . inv.č. 183.K – 459. Archív města Olomouce/ Reklamace školních dětí. Olomouc 1932, nestr. 224 SOkA Olomouc: fond M5 – 1. inv.č. 65. K – 8. Městský školní výbor Olomouc / Reklamace žáků z německých škol. Bělidla 1932, nestr. 225 Tamtéž, nestr. 226 Tamtéž, nestr. 227 Tamtéž, nestr. 228 Tamtéž, nestr. 223
46
z německé obecné školy v Olomouci – Pavlovičky. 229 Ta tak musela nastoupit do české obecné školy a tím se žádost otce zamítla. Dalším rodičem, který musel vysvětlovat své počínání, byla Božena Štěpánková, která byla 13. února 1931 předvolána k Městské školní radě v Olomouci, aby objasnila, proč posílá svoji dceru do německé obecné školy.230 Štěpánková uvedla, že od roku 1920 slouží u německé rodiny p. Emanuela Bartla v Olomouci – Nových Sadech a že v ten samý rok se jí narodila dcera Anežka, která český jazyk neovládá. Sice jsou obě československé národnosti, ale svou dceru posílá do německé školy, protože je zcela závislá na svých zaměstnavatelích a její dcera dostává od německé školy celé zaopatření, které by ji z měsíčního platu 50 Kč nemohla poskytnout. Navíc ze strany české školy se jí žádné pomoci nikdy nedostalo, a proto chce nechat svoji dceru dál chodit do školy německé.231 Jak byla tato situace vyřešena nelze zjistit, protože prameny v této věci již mlčí. V roce 1921 řešila Česká obecná škola v Nemilanech poněkud odlišnou záležitost. Dostala novou školní budovu, kterou navštěvovalo první rok po svém otevření v letech 1921/1922 pouze 36 dětí.232 Správce školy si ovšem stěžoval na to, že velké množství českých nebo poločeských dětí chodí do německých obecných škol v Nemilanech a také ve Slavoníně. Byly to děti převážně živnostníků, kteří měli strach, že by mohli přijít o německou klientelu, kdyby poslali své děti do české školy. Také se jednalo o děti zaměstnanců československých drah a jiných státních úředníků, kteří ač byli československé národnosti a zaměstnaní ve službách státu, dosud neuznali potřebu českého jazyka pro své děti.233 Ani samotná reklamace dětí neprobíhala uspokojivě. Buď byla reklamace zamítnuta, nebo nebyly příkazy z ministerstva školství a národní osvěty dodržovány a rodiče běžně posílali své děti do německých škol.234
Tamtéž, nestr. SOkA Olomouc: fond M5 – 1. inv.č. 65. K – 8. Městský školní výbor Olomouc / Reklamace žáků z německých škol. Nové Sady 1931, nestr. 231 Tamtéž, nestr. 232 SOkA Olomouc: fond M5 – 1. inv.č. 65. K – 8. Městský školní výbor Olomouc/Reklamace žáků z německých škol. Nemilany 1921, nestr. 233 Tamtéž, nestr. 234 Je zajímavé, že se vůbec objevuje problém s reklamacemi dětí, jelikož z jiných obci a škol je jasné, že vyreklamovat dítě z německé školy bylo dost snadné a úřady vždy žádosti vyhověly. SOkA Olomouc: fond O5 -40. NAD 876. Národní škola Nemilany /Kronika školy v Nemilanech – Kyselově, Nemilany 1933, s. 7- 9. 229 230
47
Jiný problém museli řešit ve škole v obci Hněvotín. Z německé obecné školy odešlo 49 žáků a zůstalo v ní stále 36 českých dětí a 21 dětí ze smíšených manželství.235 Děti, které samy nepřestoupily do české obecné školy, byly vyreklamovány školní radou u nadřízených orgánů. Správce české obecné školy byl pověřen okresní školní radou soupisem dětí zdejší školy a všechny rodiče žáků, kterých se to týkalo, si předvolal a poučil je, jaké mají povinnosti ke svým dětem a vůči národu.236 Dne 7. února 1920 správce školy domluvil kompromis mezi zástupci Čechů a Němců, podle něhož reklamované české děti v celkovém počtu 31, budou předány do české školy. Poté mělo dojít k vypsání obecních voleb, kde Češi obsadí 8 a Němci 10 míst, Čech se stane náměstkem a úřadování bude probíhat ve dvou jazycích. Obě strany se v poklidu dohodly. Tento kompromis byl výhodnější pro Čechy. Ti si od tohoto slibovali hladký přechod českých dětí z německé obecné školy do české obecné. Ale nestalo se tak. Němci nedodrželi své slovo a neuvolnili požadované děti do české školy, a to i přes příkaz okresní školní rady. Němci vědomi si své hospodářské převahy, vyvíjeli tlak na rodiče českých dětí, kteří byli finančně závislí na německém obyvatelstvu, aby podepsali připravené prohlášení, že si přejí, aby jejich děti navštěvovaly školu německou.237 Jak je z předchozích řádků patrné, již zde můžeme pozorovat, jakou roli mohla hrát převaha německého kapitálu, o které budeme mluvit více v podkapitole níže. Během školního roku 1923/1924 bylo reklamováno z německé školy správou školy 46 žáků, z nichž bylo vyreklamováno 24 žáků do české školy, ale jen 2 děti opravdu přišly do české školy. Ostatní děti, které měly navštěvovat školu, se začaly vyučovat soukromě, a to v německém jazyce přesto, že rodiče dostali příkaz od úřadů, že vyučování musí probíhat v českém jazyce.238 Dne 24. června byly tyto děti v přítomnosti inspektora Rudolfa Pelíška a Dr. Müllera podrobeny zkoušce z vyučovacího jazyka školou povinného. Přezkoušením bylo zjištěno, že znalost jazyka je nedostačující a Okresní školní výbor v Olomouci nařídil, aby děti byly po prázdninách zapsány do české školy a soukromé vyučování zakázal.239 Vyreklamování pokračovalo i ve 30. letech, avšak ne takové míře jako v letech 20. V roce 1937 proběhlo vyreklamování jen 2 chlapců. V září roku 1938 se objevily Je velmi těžké určit, jestli opravdu děti nebo rodiče byli Češi nebo jestli jim tento punc daly samy úřady. 236 SOkA Olomouc: fond O 5-31. NAD 867. Národní škola Hněvotín 1877 – 1953/Školní kronika. Hněvotín 1920, nestr. 237 Tamtéž, nestr. 238 Tamtéž, nestr. 239 Tamtéž, nestr. 235
48
případy, kdy rodiny z obavy, že by Hněvotín mohl být připojen k říši, dali své děti do německé školy. Jednalo se o konkrétně o 3 děti, ale na druhou stranu, z německé školy přestoupily 2 děti do české.240 Jakým způsobem celé řízení reklamace probíhalo, přiblíží mnohem více následující příběh rodiny Látalů, který začal tím, že Městský školní výbor v Olomouci se rozhodl reklamovat děti Jarmilu, Rudolfa a Josefa Látalovi z Olomouce – Pavlovice, protože měl podezření, že děti navštěvují školu německou, ač jsou národnosti české.241 Proto předseda městského školního výboru podal 10. října 1925 žádost na městský policejní úřad, aby prošetřil, jaké národnosti byl již zemřelý otec Látal a jak byly děti vychovávány za jeho života.242 Městský policejní úřad mu sdělil, že zesnulý Josef Látal byl národností české, a když v době mobilizace v roce 1914 nastoupil vojenskou službu, bylo jeho nejstaršímu dítěti 1 a ¾ roku. V průběhu války tedy nemohl řádně zasahovat do výchovy svých dětí, a proto byla tato starost zcela ponechána na matce, která se hlásila k národnosti německé.243 Po tomto zjištění se započalo reklamování dětí z německé obecné školy a jejich zařazení do české obecné školy. Matka podala proti tomuto rozhodnutí odvolání k Zemské školní radě moravské v Brně, která 6. ledna 1926 rozhodla, že i když otec zemřel v době, kdy byly děti příliš malé, musí se na ně pohlížet tak, že mají českou národnost.244 Dále pro reklamaci muselo být zjištěno, zda reklamované děti sledují národnost svého otce a muselo se vyšetřit, jak po smrti otce vychovávala své děti matka. Místní školní radě a matce dětí muselo být umožněno, aby se k výsledku řízení mohly vyjádřit.245 Místní školní rada v Pavlovicích (Pavlovičky) se na své schůzi 5. února zabývala reklamací zmíněných dětí. Jak se dočteme z tohoto zasedání, otec byl upřímný Čech, který prý ani německy neuměl. Zemřel při osvobozovacích bojích na Slovensku v roce 1919. Matka dětí Hedvika Látalová mluví plynně česky, a jak sama přiznala nadstrážníku Františku Peškovi, se svými dětmi mluví jen někdy německy a na veřejnosti i v zaměstnání hovoří německy i česky. Děti se dokázaly bez problému Tamtéž, nestr. SOkA Olomouc: fond M5 – 1. inv.č. 65. K – 8. Městský školní výbor Olomouc / Reklamace žáků z německých škol. Pavlovičky 1925, nestr. 242 Tamtéž, nestr. 243 Tamtéž, nestr. 244 Tamtéž, nestr. 245 Domnívám se, že zemský úřad sice uznává, že děti jsou české národnosti a podle zákona by měly chodit do školy české. Jelikož je ovšem otec mrtvý a do výchovy svých dětí nezasáhl, nechce se do této ošemetné otázky, kam děti opravdu patří zaplést a dává podřízenému úřadu a matce cestu k nějaké dohodě. SOkA Olomouc: fond M5 – 1. inv. č. 65. K – 8. Městský školní výbor Olomouc/Reklamace žáků z německých škol. Pavlovičky 1925, nestr. 240 241
49
domluvit oběma jazyky.246 Z toho tedy plynulo, děti patří do české školy po právu. Po zprávě, která byla vyhotovena zmiňovaného 5. února a byla odeslána 25. března Zemské školní radě v Brně, bylo zjištěno, že matka vede své děti vede k němectví a tím pádem bylo rozhodnuto o reklamaci dětí do české školy.247 Jarmila Látalová chodila do 1. třídy, navštěvovala německou obecnou školu v Olomouci – Pavlovičkách, Rudolf Látal, žák 2. třídy, chodil do německé měšťanské školy v Olomouci – Na Hradě. Do stejné školy, ale do třetího ročníku, chodil nejstarší syn Josef Látal. Měli být tedy vyreklamovány a začít chodit do českých škol.248 Rodič měl možnost se odvolat k vyšší instanci do 14 dnů. Vyšší instancí bylo již Ministerstvo školství a národní osvěty.249 Hedvika Látalová tak učinila a podala odvolání vůči rozhodnutí Zemské školní radě v Brně.250 Ministerstvo školství a národní osvěty rozhodlo na základě šetření nejvyššího správního soudu ze dne 11. září 1928, čís. 23.304/28 o stížnosti Hedviky Látalové a dřívější rozhodnutí ze dne 25. Března 1926 čis. 771 zrušilo výnosem ze dne 23. října 1928 čís. 132.969/ I – 28.251 Nařízené rozhodnutí reklamace dětí Josefa a Rudolfa Látala shledalo jako bezpředmětné, jelikož zmíněné děti již povinnou školní docházku ukončily. Pro vady řízení dospělo ministerstvo k závěru, že zemská školní rada neměla pro svůj úsudek, že děti sledují českou národnost zemřelého otce, dostatečné podklady, neboť otec nejen že zemřel v útlém věku dětí, ale navíc nastoupil vojenskou službu již při všeobecné mobilizaci v roce 1914 a až do své smrti působil v aktivní službě, nemohl mít vůbec vliv na výchovu svých dětí, narozených v letech 1912, 1913 a 1919.252 Tyto děti podle policejní zprávy byly vychovávány výlučně německou matkou v německém jazyce a duchu a ani nejmladší dítě Jarmila Látalová nepatří do české školy a může nadále navštěvovat německou školu.253 Tento případ poukazuje, jak mohlo probíhat celé složité vyreklamování dětí z německé obecné školy, když se rodiče vzepřeli nařízení českých úřadu. Případ ukazuje celý proces vyreklamování dítěte od základního až po nejvyšší stupeň a také ukazuje, jak československé školní úřady leckdy postupovaly zcela svévolně bez opory v zákoně v otázce povinné školní docházky českých dětí. Tamtéž, nestr. Tamtéž, nestr. 248 Tamtéž, nestr. 249 Tamtéž, nestr. 250 Tamtéž, nestr. 251 Tamtéž, nestr. 252 Tamtéž, nestr. 253 Tamtéž, nestr. 246 247
50
Snahy získat české dítě do české školy nebyly řešeny pouze reklamacemi, jak ukazujeme na následujících řádcích. Odbor Národní jednoty v Nových Sadech řešil žádost správce školy v Kyselově, kde národní uvědomělost nedosahovala takové úrovně v jako jiných obcí s českou menšinou. Správce byl nucen použít všechny možné prostředky, aby získal pro školu nové žáky a udržel ty stávající. Připravoval vánoční besídku a při té příležitosti by děti, většinou chudých cihlářů, obdržely nějaké oblečení či obuv. Podobné akce se konaly i na školách německých a panovala obava, aby děti nezačaly chodit tam. Proto česká škola nesměla být pozadu.254 Dary nejen o vánočních besídkách řešila i menšinová škola ve Vésce. Tam si na tento druh pomoci rodiče natolik zvykli, že začali posílat děti do té školy, kde dostali více darů. Tím, jak píše správce školy, dochází k "obchodu s dětmi", který vyvrcholil tím, že někteří rodiče chodili ke správci školy a žádali o podporu a odměny za to, že posílají své děti do české školy. Vyhrožovali, že jinak své děti budou posílat do německé školy, protože tam dostanou víc.255 6.2 Spory v rámci finančních transakcí týkajících se českých obecných škol Jiný jev, který byl v obcích zaznamenán a způsoboval národnostní rozepře, tkvěl v různých podpůrných akcích zaměřených na žáky českých i německých obecných škol, které dosahovaly svého vrcholu v období světové hospodářské krize. Tato krize dolehla v ČSR, jak na příslušníky československého národa, tak i na občany německé národnosti. K zmírnění jejích následků docházelo práve k různým podpůrným akcím v českých i německých školách. Jednou z nich byla i mléčná akce konaná v české i německé obecné škole v Mrsklesích. Rodiče z Mrskles se v dopise z 12. března 1937 adresovaném obecnímu SOkA Olomouc: fond O5 -40. NAD 876. Národní škola Nemilany /Kronika školy v Nemilanech – Kyselově (stejnou žádost jsem nalezl i o rok dříve v SOkA Olomouc: fond M6 - 97 (nezpracováno). Národní jednota pro východní Moravu - místní odbor Olomouc - Nové Sady. Nové Sady 1920. Proto se správce školy obrací s prosbou na odbor Národní jednoty o jakoukoliv pomoci. V Kyselově 24. září a 16. října 1920 dostal odpověd, že na každé dítě dostane od Národní jednoty v Olomouci 20 Kč a aby on rozhodl, které dítě nejvíce potřebuje ošacení a obuv. Článek se dotýká vánočních nadílek, kde autor článku apeluje na vlastenectví Čechů, aby přispívali na vánoční nadílky, jelikož pomáhají vzdorovat útlaku ze strany Němců. Také se dovolává českých rodičů, aby nevybírali školy podle toho, která dá více hmotných darů pro jejich děti, ale mají v každém případě zvolit českou obecnou školu. Pozor: Menšinové školy. Noviny pozor 18. Ledna 1920, č. 15, roč. 27 s. 2. Nejen učitel se staral o zaopatření školních dětí, ale i různé spolky pořádaly sbírky, které sloužily potřebným českým dětem. Například dobročinný spolek „Josefina Černochová“ uspořádal sbírku po domech pro žáky české školy na Nové Ulici k účelu nakoupení obuvi a šatstva. Pozor: V české škole v Nové Ulici. Noviny pozor 12. února 1920, č. 39, roč. 27 s. 32. 255 SOkA Olomouc: fond 5 – 50. NAD 886. ZDŠ, 1. - 5. ročník Véska/Školní kronika Véska 1920, s. 10. 254
51
zastupitelstvu ve Velké Bystřici dotazovali na schůzi, která se konala 4. března.256 Na této schůzi bylo schváleno navýšení příspěvku na mléčnou akci, a to pro českou školu o 400 Kč, čímž celková částka příspěvku činila 1000 Kč, ale německá škola získala jen 300 Kč, ačkoliv měla stejný počet žáků jako česká.257 Podepsaní členové rodičovského sdružení i obecního zastupitelstva viděli v tomto rozdělení poškození dětí německé školy a argumentovali, že pokud byla zavedena akce financovaná z obecních prostředků, měla by se rozdělovat rovnoměrně. Dále poukazovali na to, že německý člen zastupitelstva nebyl na schůzi přítomen a nemohl o dotaci pro německou školu rozhodnout, což rodičům připadlo nespravedlivé a celkově jim toto dělení připadlo nesprávné a nedemokratické. Dále apelovali na sociální soucit obecní rady a byli přesvědčeni, že jejich prosba bude vyslyšena.258 Česká menšina se nemusela bránit protiakcím jen z německé strany, ale také od samotných Čechů, kteří byli pro vidinu velkého zisku schopni vědomně poškodit celou českou menšinu a dokonce i vlastní školu. Stalo se, že jistý řídící učitel František Veselý z obecné školy v Novosadech zanedbával své povinnosti jak služební, tak i národnostní.259 Takovou situaci musel řešit Místní odbor Národní jednoty v Olomouci – Novosadech, který informoval Okresní školní radu hlavního města Olomouce o chování tohoto učitele.260 Novosady byly z větší části německé, proto zde byla národnostní činnost velmi důležitá. Avšak řídící učitel i jeho podřízení se vůbec nevěnovali českým otázkám národnostním a školským.261 Ba dokonce bylo doloženo, že učitel nevede ani matriční seznam dětí školou povinných262 a tím pádem není možné provést ani soupis akcí (různá vyhrazení financí pro potřebné děti ve formě darů apod.). Kvůli tomu tedy podala jednota stížnost, neboť měla obavu, že by mnoho českých dětí mohlo odejít z české školy. Stížnost byla sepsána 30. srpna 1921.263 SOkA Olomouc: fond: O1 - 74. inv.č. 150. K – 4. Archiv obce Velká Bystřice/Školství. Mrsklesy 1937, nestr. 257 Tamtéž, nestr. 258 Tamtéž, nestr. Text je sice psán česky, ale je obtížné určit, jestli byl napsán Čechem nebo Němcem. Však podle toho, že žádají mléko pro německou obecní školu, kloním se spíše, že to psali němečtí rodiče. Podpisy jmen jsou česky napsaná, může tedy se jednat o Čechy. Jména podepsaných: Václav Bučovský, Hühmel František a Rosa, Jan a Marie Kimmel, Zita Schloslová, Josef Mader, Štefanie Atager. 259 SOkA Olomouc: fond M6 - 97 (nezpracováno). Národní jednota pro východní Moravu - místní odbor Olomouc - Nové Sady. Nové Sady 1922, nestr. 260 Tamtéž, nestr. 261 Tamtéž, nestr. 262 To mohlo mít za následek, že dítě, které patřilo do české školy, chodilo do německé školy a nebylo vyreklamováno. 263 Tamtéž, nestr. 256
52
Ještě dříve než byla tato žádost podána, řešila v březnu 1921 jednota se stejným učitelem jinou nepříjemnou záležitost. Valná hromada místního odboru Národní jednoty se usnesla prověřit činnost Veselého v kauze prodeje domu českých obyvatel p. Mazáka a pí. Šaršové.264 Veselý učinil podle dobového smýšlení zcela nepochopitelnou věc, neboť zprostředkoval prodej domu (bývalou budovu české matiční školy) německé firmě T. Schützlera, výrobce kořalky z Povlu namísto toho, aby daný prodej budovy nahlásil Národní jednotě, jak bylo zvykem. České budovy totiž Národní jednota v takovýchto situacích kupovala na své náklady, aby se nedostávaly do rukou německých obyvatel a nedošlo tím k ohrožení české menšiny v dané obci.265 Kvůli tomuto případu byla sestavena tříčlenná komise, aby záležitost vyšetřila. Z toho, co se při výslechu obou stran komise dozvěděla, nabyla dojmu, že dům, v němž byla dříve umístěna česká matiční škola, se dostal do německých rukou vinou řídícího učitele. K tomu měla Veselého vést vidina finanční odměny, jenž by mu z tohoto zprostředkování plynula.266 Na mimořádné valné hromadě místního odboru Národní jednoty bylo předneseno, že další rok dojde k úbytku dětí z české obecné školy. František Veselý byl obviněn, že svým ledabylým chováním k národnostním a školským povinnostem ohrožuje chod celé školy.267 Učitel Veselý působil na škole od roku 1913 a po roce 1918 se stal vládním komisařem, avšak z jeho konání byli žáci i rodiče brzy zklamaní. Poslední pověstnou kapkou veškeré jeho činnosti bylo prodání bývalé matiční školy německé firmě, za což učitel získal několika tisícovou částku. Mezi českou veřejnost této obce vlivem tohoto případu se tak postupně, jak je zaznamenáno v pramenech, vkrádala nedůvěra k výchově a vzdělávání svých dětí.268 Ne všichni učitelé českých menšinových škol se ovšem chovali jako výše zmíněný František Veselý. Lze nálézt i případy, kdy naopak učitelé v těžkých situacích nescházeli z cesty povinností menšinového učitele a dokázali odolávat všemožným nástrahám, které toto povolání s sebou přinášelo. Takového učitele lze najít i v soudním okresu Olomouc, jak ukazuje případ v české obecné škole v Nedvězí, kde český učitel Václav Petráň neměl příliš lehkou pozici. Děti navštěvující školu neuměly pořádně česky a německé obyvatelstvo mu dávalo jasně najevo, že o českou školu a o samotného Tamtéž, nestr. Tamtéž, nestr. 266 Tamtéž, nestr. 267 Tamtéž, nestr. 268 Řídící učitel byl za svoje činy vyloučen z Národní jednoty a také byl přemístěn do jiné školy, to můžeme zjistit z tresného oznámení na Adolfa Herzoga, který nařknul Frant. Veselého že byl vyloučen z Národní jednoty v Nových sadech. SOkA Olomouc: fond M6 - 97 (nezpracováno). Národní jednota pro východní Moravu - místní odbor Olomouc - Nové Sady. Nové Sady 1923, nestr. 264 265
53
učitele vůbec nestojí. Jeho postavení mu navíc uškodila i ta skutečnost, že pro jeho bydlení musel být zrekvírován byt u německého rolníka Viléma Müllera.269 Přesto zde vydržel až do svého jmenování menšinovým inspektorem.270 6.3 Německý kapitál vs. české školy Po celou dobu existence první republiky si německé obyvatelstvo na Olomoucku udržovalo jistou pevnost a nezdolnost, k čemuž přispívalo i jejich lepší ekonomické postavení ve srovnání s českými sousedy. Neopomenutelný silný německý kapitál, se ovšem často využíval právě proti české menšině. I přes tento fakt se československé úřady, a také české spolky, pokud měly možnost, snažily přimět, a to hlavně státní zaměstnance, aby posílali své děti do českých obecných škol, jak je patrné dále. V německé obci Slavonín došlo během stavby nové školní budovy ze strany německého obyvatelstva k pokusům překazit vybudování této stavby. Vše se odehrávalo za dramatických okolností, kdy celá stavba byla málem znemožněna tajnou a rafinovanou akcí slavonínských a kyselovských Němců. Místní německé hospodářské družstvo a zelárny podalo v prosinci 1929 k Okresnímu úřadu v Olomouci žádost o povolení stavby nového továrního objektu na zpracování zelí a zeleniny na svých pozemních.271 Bylo si vědomo, že se nachází ve finanční tísni a stavět nemá za co, ale chtělo obdržet od okresního úřadu stavební povolení. Pak jako majitel továrního objektu, který znečišťuje vzduch a je vzdálen méně než 20 m od staveniště školy, znemožní nebo alespoň oddálí z důvodů zdravotních stavbu české školy na zakoupeném pozemku.272 Záměr nebyl vymyšlen špatně, jelikož správě školy bylo potvrzeno na okresním úřadě, že nemůže být uděleno stavební povolení na stavbu školy, pokud má družstvo zelárny v rukou povolení na stavbu továrního objektu.273 Za této situace by mohlo družstvo žádat výjimky o prodloužení, a tak by mohlo stavbu školy o několik let oddálit. Za celým plánem stál tehdejší předseda družstva a kyselovský starosta Atzler, známý pro své nepřátelské postoje proti Čechům v Kyselově, Slavoníně i v
SOkA Olomouc: O5 -131. NAD 977. ZDŠ Nedvězí 1 -5.ročník/Školní kronika, Nedvězí 1919, nestr. Tamtéž, nestr. 271 SOkA Olomouc: fond O5 – 137. NAD 983. ZDŠ 1. – 5. roční Slavonín/Školní kronika, Slavonín 1930, s. 50. 272 Tamtéž, s. 50. 273 Tamtéž, s. 50. 269 270
54
Nemilanech.274 Dne 2. ledna 1930 byl Atzlerův záměr odhalen po doslova detektivní práci správce školy Antonína Obrtela, který zjistil, že družstvo nemá na stavbu haly peníze a že se jedná o klamnou akci.275 Nutno dodat, že jeho pátrání pomohlo i dílo náhody, kdy v místní hospodě zaslechl, jak slavonínští a kyselovští Němci hovoří o české škole a chlubí se svým záměrem.276 Tuto informaci poté předal na Okresní úřad v Olomouci, který se s touto zprávou svěřil komisaři dr. Žáčkovi. Ten okamžitě zareagoval a zelinářskému družstvu v otázce stavby továrny nevyhověl. O této záležitosti informoval správce školy také Ústřední matici školskou v Praze, konkrétně sekčního šéfa Fr. Mlčocha.277 Stavba školní budovy se dostala do prvé etapy v roce 1930.278 Dne 19. května se započalo se stavbou a již 16. srpna byla slavnostně otevřena.279 Akce starosty Atzlera byla opravdu lstivým tahem. Kdyby se vydařil, stavba školní budovy pro českou školu ve Slavoníně by byla zcela znemožněna a zároveň stavební pozemek pro stavbu školy v hodnotě 52 tisíc Kč by byl znehodnocen. Navíc, jak je v pramenech uvedeno, prestiž české menšiny ve Slavoníně i v sousedních obcích by výrazně utrpěla nehledě na to, že tento akt by se mohl stát návodem pro další obce, kde se střetávalo německé obyvatelstvo s českých v otázkách stavby školní budovy.280 Další případ, kde se projevila převaha německého kapitálu, se udál v osadě Mariánské Údolí. Ve školní kronice se dozvídáme, že před válkou německé firmy ochotně přijímaly české dělníky za účelem následně poněmčit jejich děti.281 Tak se dělo i ve zdejší tovární osadě spojené až do roku 1920 se sousední obcí Mrsklesy v jediný politický celek.282 Tato osada byla vždy smíšená, nacházela se zde německá obchodní a železářská akciová společnost Moravia, která vlivem nacionálního úřednictva, jež zde bylo zaměstnáno, negativně působila na českou menšinu spolu se sousední továrnou na hřebíky v Hlubočkách, která rovněž patřila Moravii.283 Každý před válkou ženatý český dělník dostal od Moravie byt, ale součastně byl donucen ihned dát své děti do německé
Tamtéž, s. 50. Tamtéž, s. 51. 276 Tamtéž, s. 51. 277 Tamtéž, s. 52. 278 Tamtéž, s. 52. 279 Tamtéž, s. 56. 280 Tamtéž, s. 56. 281 SOkA Olomouc: fond: O5 – 177. NAD 1023. ZDŠ 1. – 5. ročník Mariánské údolí 1919 – 1937/Školní kronika. Mariánské Údolí 1919, s. 3. 282 Tamtéž, s. 3. 283 Tamtéž, s. 3. 274 275
55
školy v Hlubočkách.284 Po roce 1918 však byla hlubočská škola poloprázdná, protože dvě plné třídy 15. září 1919 přestoupily do českých škol, tím pádem zůstalo ve 4 třídách se 3 paralelkami průměrně 25 – 30 ve třídě. 285 Mariánské Údolí mělo první menšinovou školu v okolí s vlastní budovou už v roce 1921.286 Léta 1922 a 1923 jsou v Mariánském Údolí zasažena odchodem českých dělníků, kdy byly jejich pozice nahrazovány německými dělníky, což byl pro českou menšinu problém. Problém to byl samozřejmě i pro českou menšinovou školu, kde docházelo k odlivu českých dětí.287 Pro posílení české menšiny byl spolkem Čechoslavie z Olomouce vystavěn obytný dům pro 4 rodiny. Velkou zásluhou na tom měl Dr. Bartouška. Dům ležel při silnici k Velké Bystřici p. č. 101. Pozemky, na nichž budova stála, odkoupila místní Národní jednota od českých občanů. Byty byly obsazeny českými rodinami s 11 dětmi a nastěhovaly se zde 31. srpna 1924. Díky tomuto domu bylo částečně zabráněno odchodům českých dětí ze školy.288 Také v Nemilanech byl v srpnu 1921 zakoupen místním odborem Národní jednoty dům, a to i přes odpor německého obyvatelstva.289 V domě byly tři byty, které měly být poskytnuty českým obyvatelům. Češi žili v podnájmu u Němců a ti jim neustále vyhrožovali, že je vystěhují, pokud budou posílat své děti do české obecné školy.290 Na závěr si přibližme případ z Hněvotína, který se odehrál v roce 1926. Bytové podmínky v té době nebyly v obci pro české rodiny příznivé.291 Nejprve dostávaly výpovědi z nájmu od německých pronajímatelů a později dokonce i od lépe situovaných Čechů.292 Snahou místních českých předáků bylo zabránit odchodu českých rodin z obce a tím pádem i odlivu dětí ze školy, proto požádali Ústřední matici školskou v Praze o pomoc.293 Matice žádosti vyhověla a rozhodla o výstavbě matičního domu pro české rodiny. Se stavbou bylo započato v červenci a nacházelo se v něm 13 bytů. Měli zde bydlet učitelé místní české školy, státní zaměstnanci a několik loajálních českých
Tamtéž, s. 4. Tamtéž, s. 4. 286 Tamtéž, s. 26. 287 Tamtéž, s. 40. 288 Tamtéž, s. 61 – 62. 289 SOkA Olomouc: fond O5 -40. NAD 876. Národní škola Nemilany /Kronika školy v Nemilanech – Kyselově, Nemilany 1933, s. 7. 290 Tamtéž, s. 9. 291 SOkA Olomouc: fond O 1-22. inv. č. 28. Archiv obce Hněvotín 1701 - 1945/Pamětní kniha obce Hněvotína. Hněvotín 1926, s. 40. 292 Tamtéž, s. 40. 293 Tamtéž, s. 40. 284 285
56
rodin z Hněvotína a okolních obcí. Tím byla bytová krize v Hněvotíně zmírněna nikoliv však vyřešena.294 6.4 Svévole československých úřadů Jak bylo řečeno v předchozí podkapitole, nepříznivou situaci v oblasti českého školství, která pramenila z lepšího ekonomického postavení německého obyvatelstva, se snažily řešit československé úřady a také české spolky. Nezřídka přitom ovšem dbaly na vůli těch, kterých se to týkalo, a postupovaly svévolně bez jakékoliv opory v zákoně. Československé úřady nejednou přesvědčovaly své zaměstnance k tomu, aby posílaly své dětí do české obecné školy. Často byly na tuto skutečnost úřady upozorněny některým z českých spolků, v našem případě se o to zasloužila Národní jednota východomoravská, respektive její místní odbory. Například v obcích Kyselov a Nemilany sice byla zřízena česká obecná škola, ale čeští státní zaměstnanci odmítali své děti posílat do školy a dále je vodili do školy německé.295 Proto se místní odbor Národní jednoty v Kyselově a na Novosadech obrátil na ředitelství Čšeskoslovenských drah (ČSD) v Brně, jelikož se jednalo o jejich zaměstnance. Odbor požadoval, aby ČSD své zaměstnance před zápisem dětí důrazně poučily a vyzvalo je, aby své děti do české školy zapsali. Dále byl přidán jmenovitý seznam, pro příklad uvádíme 6 jmen: Richard Schenk, František Demel, Josef Kluger, Ondřej Johanes, Jindřich Nabling, Bohumil Kouřil.296 Jednalo se celkem o 15 zaměstnanců, bohužel ve zprávě se nepíše, jaké národnosti jsou tito zaměstnanci. Lze jen usuzovat podle jména, v osmi případech měli příjmení české a v sedmi případech příjmení německé.297 Odbor Národní jednoty v Novosadech dne 31. srpna 1921 informoval Ředitelství pošt a telegrafů v Brně o tom, že rodiny poštovních zřízenců z obce Nemilany, které se řadily vesměs k národnosti smíšené, podléhají svodům německých agitátorů a své děti posílají jen do německých škol a dokonce proti české státní škole vedou přímý boj.298 Tento dopis byl odborem zaslán konkrétně kvůli dvěma zřízencům, a to Šanovskému a Schindlerovi, kteří nebrali ohled na nové poměry a stále posílali své děti do německé Tamtéž, s. 40. Tamtéž, s. 40. 296 Tamtéž, s. 40. 297 Bohužel výsledek této stížnosti není znám. 298 SOkA Olomouc: fond M6 - 97 (nezpracováno). Národní jednota pro východní Moravu - místní odbor Olomouc - Nové Sady. Nové Sady 1921, nestr. 294 295
57
školy.299 Odbor tedy žádal, aby ředitelství všem svým zaměstnancům objasnilo, jaké změny se ve státě odehráli. Ředitelství pošt a telegrafů Národní jednotě zaslalo odpověď, že zmiňovaní zřízenci byli na vše upozorněni a že mají dávat své děti do české školy. Upozirnění však bylo bezúspěšné.300 Šanovský, jak se dovídáme ze spisů Národní jednoty, údajně silně podléhal vlivu své ženy – Němky a navíc argumentoval tím, že jeho syn bude do školy chodit už jen dva měsíce a pak půjde do učení, a proto je zbytečné, aby měnil školu.301 Schindler argumentoval tím, že on i jeho manželka jsou německé národnosti a jejich syn neumí česky, a tudíž by v české škole špatně prospíval.302 K dalším problémovým zaměstnancům, na které odbor Národní jednoty upozornil ředitelství, byli: Krispin Čech, Jan Ryšavý, Eduard Goldemung, Josef Raschondorfer, Karel Mittag a Antonín Kyofský.303 Poslední jmenovaný nejen, že posílal své děti do německé školy, ale také vystupoval proti české škole.304 Celou situaci Ředitelství post a telegrafů v Brně vyřešilo tedy nakonec tím, že prosadilo přeložení těchto zřízenců do oblastí ryze českých, kde německé školy vůbec nebyly.305 Následující příklad nepoukazuje ani tak na svévoli československého úřadu jako na snahu českých obyvatel tento úřad ovlivnit v neprospěch německých obyvatel. Přesto i zde můžeme sledovat určité nestandardní jednání těchto úřadů na daloby se říci malicherné stížnosti ze strany českého obyvatelstva. Dne 18. března roku 1923 přišla Městské radě hlavního města Olomouce prostřednictvím Národní jednoty stížnost zaměstnanců městské cihlárny na německé dozorce.306 V ní si stěžovali, že ani po pěti letech nebyl v městské cihlárně ustanoven správcem a dozorcem Čech. Přestože v cihelně pracuje mizivý počet německých zaměstnanců, nejdůležitější pozice stále drželi Němci. Dále poukazovali na to, že správce – Němec opět začal označovat cihly již vyřazeným razítkem s německým popiskem „Stadt Olmütz“ a navíc běžně hovoří německy a i při rozhovoru s českými
Tamtéž, nestr. Tamtéž, nestr. 301 Tamtéž, nestr. 302 Tamtéž, nestr. 303 Tamtéž, nestr. 304 Tamtéž, nestr. 305 Tamtéž, nestr. 306 SOkA Olomouc: M1 – 1. inv. č. 36. K – 77. Archiv města Olomouce/ Místní cihelna Kyselov stížnosti dělníků na dozorce. Kyselov 1923, nestr. 299 300
58
dělníky používá jen němčinu. Třetí bod stížnosti se týkal české školy v obci, neboť dělníci poukazovali na to, že dozorce Jan Rotter, jenž byl dříve vyloučen z odboru Národní jednoty, veřejně prohlašuje, že česká obecná škola v obci nevydrží déle než dva roky a pak se z ní stane hospoda.307 Jmenovaný dozorce podle dělníků sice posílal své děti do české školy, ale mělo se jednat o pouhou politickou zástěrku, za kterou by se mohl schovat v případě nouze. Z toho důvodu čeští dělníci žádali, aby do čelních míst byli dosazeni skuteční Češi a ne ti, co si na ně jen hrají. Dne 23. března pak obdržela správa městské cihelny a vápenky a dozorce Jan Rotter napomenutí od městské rady, že pokud se bude situace opakovat, bude bezpodmínečně propuštěn.308 Při následném podrobnějším vyšetřování, které proběhlo až 29. března, kdy se jmenovaný Jan Rotter snažil bránit tomuto napomenutí, se ovšem zjistilo, že čeští dělníci nebyli v této věci zcela bez viny, neboť byli často na dozorce drzí a vulgární, proto i je později rada napomenula, že jsou povinni dozorce respektovat a poslouchat.309 Předchozí příklad můžeme posuzovat jako ne zcela průkazný ve věci svévolného jednání československého úřadu. Přesto můžeme být svědky toho, že nepostupoval zcela standardně, jak by postupovat pravděpodobně měl, když vyštřování celé situace proběhlo až po napomenutí dozorce Rottera. Na následujících řádcích jsem se rozhodl poukázat ještě na jeden případ, který je doprovázen velmi kuriózním jednáním ve věci při přebírání úřadu Čechy v Olomouci – Neředíně těsně po vzniku československého státu. Ve středu 20. listopadu 1918 v 19 hodin přišli dva zástupci Národního výboru v Olomouci do zdejšího obecní kanceláře a žádali, aby se německé obecní zastupitelstvo rozešlo dobrovolně.310 Bylo jim navrhnuto, že pokud tak učiní, získají tři křesla v nové vládní komisi a Češi zde budou mít zbývajících šest míst. Místní obecní zastupitelstvo tomu vyhovělo.311 Nedlouho poté následovalo jednání o německé obecné škole v Neředíně, kdy čeští členové vládní komise v čele s vládním komisařem Josefem Letochou vydali dne 4. ledna 1919 usnesení, ve kterém tajemník Jan Wincour navrhl, aby se změnil na zdejší škole vyučovací jazyk z německého na český s platností od 7. Tamtéž, nestr. Tamtéž, nestr. 309 Tamtéž, nestr. 310 SOkA Olomouc: M 5-159. NAD 2732. Národní škola Olomouc - Neředín 1918 - 1953 (1961)/Školní kronika. Neředín 1919, s. 2. 311 Tamtéž, s. 2. 307 308
59
ledna. Proti takovéto změně ostře protestoval člen vládní komise p. Philipp, byl přesvědčený, že návrh tajemníka Wicoura je neplatný, jelikož vládní komise nemá právo o tak důležité věcí rozhodovat a takové rozhodnutí patří jedině obecnímu představenstvu, které je zvoleno v platných volbách.312 Návrh byl ovšem veřejným hlasováním přijat 6 hlasy.313 Dne 9. ledna 1919 zahájil učitel Albín Neužil vyučování v jazyce českém. Němci nevěděli, na čem jsou. Tři členové komise podali protest proti změně ve škole, jmenovitě p. Josef Winsor, Emil Zatloukal, Tadeáš Philipp (st.).314 Bylo zahájeno úřední šetření, ke kterému se dostavili rodiče dětí. Zde jim školní inspektor Josef Martínek a učitel Neužil vysvětlili, jaký význam má změna obecné německé školy na českou obecnou. Nakonec se obě strany dohodly na kompromisu, že rodiče budou děti do školy posílat za podmínky, že se ve škole bude vyučovat 6 hodin týdně i německý jazyk. V německé škole bylo v době změny 56 dětí, po vytvoření české školy se celkový počet zvýšil na 62 dětí.315 6.5 Přímé útoky na české školy, jejich personál a žáky V předcházejících podkapitolách jsme si nastínili pokusy Němců, jak znepříjemnit život českému obyvatelstvu různými akcemi, které byly namířeny proti českým obecným školám. Bohužel dosti často se němečtí obyvatelé dopouštěli i fyzického násilí, které směřovali na školu, zaměstnance školy či dokonce na české rodiče a jejich děti. V této kapitole se takovými útoky budeme věnovat. Jeden takový případ musel řešit Policejní úřad v Olomouci, kam si 6. prosince 1919 stěžovala správa obecné české školy v Olomouci – Nové Ulici. Ve své stížnosti upozornila na to, že žáci české obecné školy jsou během cesty z Úřednické ulice do školy týráni a biti žáky německými.316 Tato šikana dospěla do takového stádia, že jeden z žáků jménem Benedikt Horecký byl tak silně udeřen pouzdrem do týla, že mu rána začala silně krvácet. Celá věc byla nahlášena policii na Úřední ulici a vedení německé školy. Agresorem byl určen jistý Gottlicher, syn zřízence zdejší elektrárny. Česká obecná škola žádala, aby byl na cestu mezi Úřední ulici a školu vyslán strážník, který by Tamtéž, s. 2. Tamtéž, s. 2. 314 Tamtéž, s. 2. 315 Tamtéž, s. 3. 316 SOkA Olomouc: fond: M5 – 75. NAD 315. Národní škola Olomouc, Nová Ulice 1904 - 1953 (1959)/Školní kronika. Nová Ulice 1919, s. 56. 312 313
60
konal pravidelné obchůzky. „Toto opatření bylo před válkou a bylo by dobře, kdyby se zase obnovilo.“317 Tento incident však nemusí být považován za ukázku národnostní nevraživosti vůči Čechům, může být zcela chápan i jen jako projev obyčejných žákovských půtek, se kterými se můžeme setkat i dnes. Nicméně ve školní kronice Slavonín je popsán další incident, který se odehrál 23. října 1920 na české obecné škole. „Pět minut před tři čtvrtě, krátce před mým příchodem do třídy, vniklo několik žáků zdejší německé školy do třídy a pod vůdcovstvím Karla Lauera, žáka 3. třídy, plivalo na obraz presidentův a zasypalo jej pustými nadávkami. Toto bylo dnes oznámeno okr. politické správě. Tuto záležitost není možno vyložit jinak, než výchovou v rodině a nacionální záští rodičů zúčastněných dětí.“318 Slavonínská kronika také popisuje, jak se česká obecná škola chtěla při příležitosti
návštěvy
Olomouce
prezidentem
republiky
Tomášem
Garriguem
Masarykem zahalit do státních barev a oslavit tak tento významný den. Ale to jí nebylo dovoleno. V okamžiku, kdy chtěl český učitel vyvěsit na budovu školy (sídlila zde německá i česká škola – před r. 1918 pouze německá škola) státní prapor, tak mu v tom bylo zabráněno předsedou místní německé školní rady Eduardem Lauerem (mimochodem otcem výše zmiňovaného žáka Karla Lauera319). Ten mu dovolil vyvěsit vlajku jen z okna české třídy, která byla umístěna v přízemí.320 Několikrát jsem zde zmínil kroniku obce Slavonín a poslední uvedená událost pochází právě z tohoto pramenu, konkrétně z roku 1938. Je to jeden vůbec z nejotřesnějších případů národnostních střetů na Olomoucku. Roku 1938, přesněji 23. září, se v obci ozvala ohlušující detonace, která poškodila německou spolkovou tělocvičnu Turnverein, kterou využívaly i děti z místní německé školy.321 Jen zázrakem se nikomu, nic nestalo. Němci neváhali a okamžitě z činu obvinili Čechy. České obyvatelstvo hned přešlo do protiútoku a nařklo z tohoto incidentu Němce, kteří podle nich útok připravili s cílem poukázat na bezpráví a útlak, který se jim má dít ze strany
Tamtéž, s. 56. SOkA Olomouc: fond O5 – 137. NAD 983. ZDŠ 1. – 5. roční Slavonín/Školní kronika, Slavonín 1920, s. 4. 319 Tamtéž, s. 8. 320 Tamtéž, s. 8. 321 SOkA Olomouc: fond O1- 59, inv.č. 22. Archiv obce Slavonín/ Obecní pamětní kronika Slavotín, s. 247. 317 318
61
českého národa.322 Spor vyšel do ztracena, jelikož ho nevyřešily ani přivolaná policie a četnictvo. Zřízení české obecné menšinové školy v obci neznamenalo ještě jasné vítězství, neboť důležité také bylo to, jak bude škola fungovat a zda splní očekávání, která byla do ní vkládána. Například místní Češi v Kyselově a Nemilanech si museli mnohé ze strany svých německých sousedů vytrpět. Nejvíce postiženou skupinou byly samotné děti. Ty se stávaly terčem útoků a nadávek od dětí německých.323 O takových útocích informují i české noviny Pozor například v článku “Zase přepadení českých dětí”.324 Tento článek je ovšem dokladem toho, jakým způsobem tyto situace mohly být vyhroceny ze strany žurnalistů. Čtenář, po jeho přečtění, by mohl nabýt dojmu, že došlo k opakovanému bezpráví dopuštěného na českých dětech, které podle tohoto článku byly napadeny žáky z místní německé školy. Novinová zpráva byla v tomto případě řešena na místním Obecním úřadě, který pověřil okresní správu, aby tento útok prošetřila.325 Vyšetřování přineslo zajímavé rozuzlení. O národnostní útok se nejednalo. Šlo jen o pouhou dětskou koulovačku, při které jeden žák upadl na nos a začal krvácet.326 Ani samotný učitel neměl lehkou úlohu, neboť se musel vypořádat s tím, že mnohé děti neuměly dobře hovořit česky a mnoho obyvatel obce nebylo jeho činnosti nakloněno. Byl často pronásledován, mohl být i fyzicky napaden.327 Důležitou roli hrál zejména v prvních letech existence školy. Učitel se snažil získat děti hravou formou v podobě zpívání českých písniček, říkanek nebo pohádek. Díky této aktivitě dosáhl v krátké době velkého pokroku a děti si mnohem lépe osvojily český jazyk.328 O to více zarazí zjištění, kdy vedle německých útoků se tito učitelé občas museli vyrovnávat i s útoky ze strany Čechů jak ukazují i následující řádky. Nejde sice o útoky fyzické, nicméně jsem uznal za vhodné je zde uvést. Od měsíce září až do konce roku 1926 nesla se veškerá činnost místního odboru Národní jednoty v Mariánském Údolí v duchu snahy odvolat zakladatele menšinové
Tamtéž, s. 247. SOkA Olomouc: fond O5 -40. NAD 876. Národní škola Nemilany /Kronika školy v Nemilanech – Kyselově, Nemilany 1933, s. 11. 324 Pozor: Zase přepadení českých dětí. Pozor. 18. 2. 1923, roč. 29, č. 45, s. 2. 325 SOkA Olomouc: fond M5 – 1. inv.č. 65. K – 8. Městský školní výbor Olomouc / Reklamace žáků z německých škol. Velká Bystřice 1923, nestr. 326 Tamtéž, nestr. 327 SOkA Olomouc: fond O5 -40. NAD 876. Národní škola Nemilany/Kronika školy v Nemilanech – Kyselově, Nemilany 1933, s. 7 328 Tamtéž, s. 8. 322 323
62
školy a řídícího učitele Bedřicha Mádra z funkce.329 V tomto směru byly posílány nejrůznější stížnosti a udání adresované buď na Inspektorát státních škol menšinových v Olomouci, na Ústřední výbor Národní jednoty v Olomouci nebo přímo na Ministerstvo školství a národní osvěty v Praze.330 Nepřátelské útoky ze strany českého obyvatelstva vůči českému učiteli pokračovaly. Dne 17. června navštívil obec školní inspektor, aby prošetřil dvojí udání na Bedřicha Mádra z 1. června, podle kterých se údajně dopustil toho, že líbal děvčata školou povinná.331 Jedním z udavačů byl železniční dělník Vaněk, jednatel místního odboru Národní jednoty a druhým poštmistr Hradil, předseda odboru Národní jednoty.332 Školní inspekce vše vyšetřila a své závěry předložila Ministerstvu školství a národní osvěty v Praze. Celá záležitost pak měla soudní dohru. Při stání u okresního soudu byla odvolána všechna nařknutí, která učinila trojice mužů z Národní jednoty proti správci školy Mádrovi.333 Na tyto rozepře zareagoval spolek Čechoslavie a vypověděl ke dni 26. června 1928 z důvodu přetrvávajících neshod s jednotou a jejím předsedou Ant. Hradilem ochranu nad českou menšinou a tím pádem i nad školou.334 V pozadí těchto událostí stály politické spory mezi učitelem a členy Národní jednoty, kteří se z převážné většiny hlásili ke komunistické straně, a pravicově orientovaný učitel jim byl takříkajíc trnem v oku.335 Ironické povzdechnutí nad touto situací napsané na konci zprávy o této situaci je velice výstižné: „Je nás „Čechů mnoho pohromadě“, nemůžeme to vydržet?!“336 Podobné spory osobního rázu se odehrávaly i v jiných v sousedních obcích například ve Vésce a Mrsklesích, odkud správce menšinové školy Josef Malaska odešel vlivem nekonečných malicherných sporů mezi Čechy s podlomeným zdravím.337 Utváření českého školství v letech 1918 -1938 (hlavně prvních pět let) v rámci Československa nemělo tak hladký průběh, jak bychom se mohli domnívat. Po uklidnění situace se události začaly opět vyhrocovat v roce 1938, ale v soudním okresu Olomouc už nedochází k takovým útokům jako na počátku.
SOkA Olomouc: fond O5 – 177. NAD 1023. ZDŠ 1. – 5. ročník Mariánské Údolí 1919-1937/Školní kronika, s. 67. 330 Tamtéž, s. 67. 331 Tamtéž, s. 91. 332 Tamtéž, s. 91. 333 Tamtéž, s. 91. 334 Tamtéž, s. 95. 335 Tamtéž, s. 91. 336 Tamtéž, s. 67. 337 Tamtéž, s. 67. 329
63
Závěr Hlavním cílem práce bylo poznat, popsat a interpretovat nejběžnější spory v rámci českého a německého obecného školství v soudním okresu Olomouc v letech 1918-1938. Tuto problematiku jsem sledoval v německých obcích, kde se nacházely české obecné menšinové školy. Než jsem ovšem přikročil k popisu jednotlivých sporů, musel jsem se na úvodních stránkách své práce zaměřit na některé souvislosti, bez kterých by celá problematika byla jen stěží pochopitelná. Nejprve jsem se tak ve stručnosti zabýval školskou politikou Rakouska – Uherska, která přinesla základy budoucího československého školství, jež více rozebírám po této kapitole. V rámci tohoto období jsem pak věnoval větší pozornost vzniku menšinového školství. Vznik české menšinové školy nebyl v době Rakouska – Uherska jednoduchý. Jak mohla vznikat taková škola, popisuji v kapitole Školství v soudním okresu Olomouc 1918 – 1938 na příkladu obce Hněvotín. K zásadnímu přelomu v obecném školství dochází až po vzniku Československé republiky po vydání tzv. Metelkova zákona z 3. dubna 1919, který upravoval dosavadní školní zákon tzv. Haslerův ze 14. května 1869. Metelkův zákon nově uspořádal zřizování škol, umístění škol, financování, počty dětí jak ve třídě, tak i ve škole, atd. Další významná změna, která se odehrála v období Československé republiky, bylo přímé podřízení všech menšinových škol pod Ministersvo školství a národní osvěty. Hlavním důvodem bylo to, aby tyto školy nemohly být ovlivňovány politickými úřady, které drželo v oblastech zřizovaných menšinových škol většinové obyvatelstvo, jako tomu bývalo v období Rakouska – Uherska. To jistě bylo zásadní v pohraničních oblastech, ale i z pohledu soudního okresu Olomouc to bylo též důležité zákonné opatření, jelikož české obyvatelstvo sice mělo v tomto soudním okresu naprostou většinu (byl tvořen z 80% obyvateli československé národnosti), ale v jednotlivých německých obcích již nikoliv. V kapitole Školství v soudním okresu Olomouc 1918 – 1938, jak jsem již výše zmiňoval, se zabývám vznikem českých obecných škol a českých obecných menšinových škol v německých obcích, a to škol, které vznikly jak v době Rakouska – Uherska, tak škol, které vznikaly velmi rychlým tempem po roce 1919. Zde můžeme zcela jasně vidět, že po vzniku dochází k vybudování české obecné menšinové školy téměř ve všech německých obcích, které měly českou menšinu. Jedinou obcí, která
64
školu neměla, byla německá obec Hlubočky. Tato situace je však pravděpodobně zapříčiněna tím, že v jejím sousedství byly vybudovány tři jiné české obecné menšinové školy, a to v Mariánském Údolí, Mrsklesích a v Hrubé Vodě. Zřízení školy bylo jednou otázkou, která ve většině případů byla rychle vyřešena. Najít pro školu vhodné umístění v německé obci bylo již obtížnější (podobně i v případě sehnání vhodných vyučovacích pomůcek a jiných propriet důležitých pro chod školy), a proto se lze setkat se zpožděním mezi zřízením a otevřením těchto škol. To však bylo jen krátkodobým problémem a neznamenal pro školy nějaké výrazné zdržení. Brzy se tyto školy začaly setkávat s dlouhodobějšími problémy, jako byly například přeplněné třídy. Ukazuje se, že potřeba nové školní budovy byla čím dál víc aktuálnější. Řešení této palčivé otázky bylo ovšem často v nedohlednu a předmětem mnoha sporů s německým obyvatelstvem. V tomto smyslu si musíme také uvědomit, že některé školy neměly možnost zakoupit či si pronajmout ve své obci nějaký dům, z kterého by mohla sloužit jako školní budova. Proto musely být umístěny do obecných škol německých, a to na příkaz okresní školního výboru. Tím se dostáváme pomalu k hlavnímu tématu této práce, a to k nejběžnějším sporům týkajících se nějakých způsobem otázek obecného školství, a to zejména toho českého. Tyto spory jsem uspořádal do několika podkapitol podle toho, kterých oblastí života školy se dané spory dotýkaly. Na prvním místě uvádím častý jev, který doprovázel školní docházku dětí, tedy reklamace školních dětí. Z dnešního pohledu se může zdát, že šlo o jasnou nátlakovou akci ze strany československých úřadů na rodiče školou povinných dětí. Avšak z pohledu tehdejší doby na toto bylo nahlíženo jako na správný a hlavně nutný krok k zastavení germanizace českého menšinového obyvatelstva v dané německé obci. Československé úřady se v této věci opírali často o znění Moravského paktu z roku 1905 a Metelkův zákon z roku 1919, které oba hovoří o právu vzdělávat dítě v jeho mateřském jazyce. Nicméně při těchto reklamacích vycházeli z národnosti rodičů udané při sčítání obyvatelstva (zejména otce v případech, kdy matka byla jiné národnosti než československé) a zcela záměrně opomíjeli skutečný stav. Tedy jakým jazykem vlastně dítě hovoří, či přání rodičů. Docházelo tak k situacím, kdy děti chodily do české obecné menšinové školy, ale nedokázaly se zde česky dohovořit, což učitelům těchto škol jejich práci při všech dalších problémech, se kterými se potýkali, samozřejmě neulehčovalo. Zajímavé je, že při těchto reklamacích byl vždy hlavním iniciátorem nějaký český spolek nebo správce školy, který o tom informoval své nadřízené. 65
Toto z dnešního pohledu bezpráví dále více rozebírám v podkapitole o svévolném jednání československých úřadů. V ní totiž uvádím více případů, kdy s jistotou můžeme říci, že tyto úřady šly nad rámec svých povinností, jako tomu bylo při vystěhování „nenapravitelných“ státních zaměstnanců československé národnosti do ryze české oblasti, jen kvůli tomu, že si nepřáli, aby jejich děti navštěvovaly českou školu, či s českou školou byli jinak nespokojeni. Též otázka zabrání obecního zastupitelstva v Neředíně, o kterém píšu výše, může být dokladem ne zcela legálního počínání československých úředníků. Vedle těchto sporů jsem se dále zabýval konflikty, které vyvěraly z ekonomické převahy německého obyvatelstva ve srovnání s českým. Německý kapitál byl totiž, jak se ukázalo, často používán v neprospěch českých obecných menšinových škol. A to místy i dost rafinovaným způsobem, jak dokazuje například spor o stavbu školy ve Slavoníně. Německé obyvatelstvo kromě výše popsaného případu, který dnes vzbuzuje spíše úsměv, ovšem využívalo i dost přízemní taktiky v podobě přímých útoků na české školy, jejich personál a žáky, jak popisuji v poslední podkapitole této části práce. Vloupání do českých škol, plivání na obraz prezidenta Masaryka, ničení školního zařízení či prosté slovní i fyzické napadání bylo častým jevem v životě českých menšinových škol, jak je z pramenů zřejmé. I zde je ovšem nutné dané spory zkoumat velice pečlivě, jak dosvědčuje i domnělý útok na české školáky, který jsem přiblížil ke konci práce. Ukazuje se, že ne vždy byla situace tak vyhrocená, jak se ji žurnalisté snažili vypodobnit. Přiklady, které jsem v práci uvedl, se dají považovat za opravdu typické akce, které se v tehdejší době běžně udávaly. Co se týče vyreklamování dětí a nátlaku na rodiče, bylo by možné dodat další příklady těchto událostí, avšak opakoval bych jen to, co jsem již ve své práci uvedl, neboť se jednalo v podstatě o totožné případy, jen se odehrály jinde nebo jindy. Podobně i v jiných případech sporů. Jen u sporů vyvěrající z převahy německého kapitálu, který byl využíván proti českému školství, jsem vyčerpal veškeré informace, které se mi podařilo shromáždit. Bylo by jistě přínosné, pro pochopení celé problematiky, zmapovat problémy školství také z druhé strany, tedy z pohledu německého obyvatelstva. Avšak, jak už bylo zmíněno v úvodu, v současné době není v mých silách ani časových možnostech, které skýtá magisterské studium, shromáždit a prostudovat všechen český i německý pramenný materiál a vše sepsat v rozsahu jedné magisterské diplomové práce. 66
Bibliografie a prameny Literatura Balík. Stanislav, a kol.: Politický systém českých zemí 1848 – 1989. Brno 2007, 178 s. Bartoš, Josef, a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948 – 1960, Sv. 3, Ostrava 1972, 364 s. Beneš, Zdeněk, a kol.: Rozumět dějinám. Pardubice 2002, 306 s. Buzek, Kamil, a kol.: Příručka školské a osvětové správy. Pro potřebu služby školských a osvětových úřadů a orgánů. Státní nakladatelství v Praze 1934, 1930 s. Buzek, Kamil: Nejdůležijejší zákony a nařízení o národním školství pro zemi Moravskoslezskou. Praha 1938, 365 s. Činnost ministerstva školství a národní osvěty za prvé desetiletí. Praha 1928, 104 s. Doležal, Jan.: Z bojů o českou školu v Podkrušnohoří před první světovou válkou. Liberec 1964, 62 s. Fischer, Richard: 50. Let Národní jednoty v Olomouci. Kronika IV. Díl 1919 – 1935. Olomouc 1935, 158 s. Fischer, Richard: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930.). Olomouc 1935, 64 s. Grycová, Vladimíra: Materiály k problematice státní správy a státní politiky v oblasti školství v prvních letech Československé republiky (1918 – 1923). In: Politický systém a státní politika v prvních letech existence Československé republiky (1918 – 1923). Praha 1990, s. 217-295. Chmelík, Luboš: Vývo školské správy na našem území (Bakalářská práce). Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta 2010, s. 39. Vedoucí práce: Prof. JUDr. Ladislav Vojáček, CSc Janák, Jan, Hledíková, Zdenka, Dobeš, Jan: Dějiny správy v Českých zemích. Od počátku státu po současnost. Praha 2005, 568 s. Kádner, Otakar: Školství v republice Československé. In: Československá vlastivěda. Díl X. Osvěta. Praha 1931, s. 7 – 222.
67
Kádner, Otakar: Vývoj a dnešní soustava školní. II Díl. Praha 1931, 654 s. Kalabis, Edvard: Moravský pakt. Stručný výklad a posudek reforem usnesených po dohodě s Němci sněmem moravským listopadu 1905. Praha 1906, 55 s. Kasper, Tomáš, Kasperová, Dana. Češi, Němci, Židé v Národostním Československu. Pohled na školu a vědu. Liberec 2006, 74 s. Kauerová, Věra: Paměti obce Hněvotína. Olomouc 1998, 47 s. Knápková, Petra.: České versus německé ochrané spolky. In: Acta uniteversitatis Palackianae Olomoucensis, Facultas philosophica Moravica 1 – 2004, s. 299- 304. Kopáč, Jaroslav: Dějiny české školy a pedagogiky1867 – 1948. Brno 1968, 131 s. Kopáč, Jaroslav: Dějiny školství a pedagogiky v Československu. Díl I. Brno 1971, 224 s. Koťa, Jaroslav: Učitelé v českých zemích na cestě k profesionalizaci. In: Profesionalizace akademických povolání v 19. a první polovině 20. století. Praha 1996, s. 82-112. Kyogoku, Toshiaki: Národní agitace a obecní školství na Moravě na přelomu 19. a 20. Století. Boj o české dítě. In: Místo národníchjazyků ve výchově, školství a vědě habsburské monarchii 1867 – 1918. Praha 2003, s. 563-577. Měchýř. Jan: České menšinové školství v Čechách 1867 – 1914. In: Sborník k problematice multietnicity. Praha 1996, s. 67 – 84. Národní jednoty a matice v Československé republice, Praha 1925, 37 s. Novák, Karel: Výbor zákonů a nařízení školních republiky československé. Praha 1923, 140 s. Pernes, J.: Česko – německé soužití ve společném státě v 19. a 20. Století. In: Konec soužití Čechů a Němců v Československu. Sborník k 60, výročí ukončení 2. Světové války. Brno, Centrum demokracie a kultury 2005, s. 23-31. Rádl, Emanuel: Válka Čechů s Němci. Praha 1928. 217 s. Reich, Andreas: Das tschechoslowakische Bildungswesen vor dem Hintergrund des deutsch-tschechischen Nationalitätenproblems. In: Bohemia. Zeitschrift für Geschichte und Kultur der Böhmischen Länder 36, 1995, č. 1, s. 19-38.
68
Rohn, Eduard: 10 Jahre tchechoslowakische Schulpolitik. In: Zehn Hahre deutschen Lehrerbund im tschechoslowakischen Staate 1920 – 1930. Reichenberg: Selbstverlag des Deutschen Lehrerbundes, 1930, 148 s. Růžičková, Jiřina, Škrabal, Josef: Historický lexikon obci České republik 1869 -2005, I. díl, Praha 2006. 759 s. Řeháček, Karel.: Ústřední matice školská v letech 1918 – 1951. Praha 2007, s. 96 – 128. Řeháček, Karel: Česko – Německé soužití na jihozápadě Čech v letech 1880 – 1938. In: Acta Univerzitatis Palackianae Olomomucesis. Olomouc 2002, s. 217-242. Schelle, Karel, aj: Praktikum z českých právních dějin. Pelhřimov 2006, 224 s. Schelle, Karel: Vznik Československé republiky 1918. K 90. Výročí vzniku Československé republiky. Ostrava 2008, 95 s. Spáčil Vladimír, Tichák Milan: Včele města Olomouce. Správa města a jejich představitelé v průběhu staletí. Olomouc 2002, 89 s. Spurný, Matěj.: V zájmu národa a jeho dětí. Z bojů o české menšinové školství mezi dvěma světovými valkami. In: Časopis národního muzea, 2004, roč. 173, díl 3-4. s. 191211. Šimáně, Michal, Zounek, Jiří: Metelkův zákon a jeho uplatnění při zřízení německé obecné menšinové školy v Roudníkách (1918-1938). In Kvalita ve vzdělávání: XX. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu, Praha, 10.-12. září 2012. Praha 2012, s. 647-653. Šimáně, Michal: České obecné menšinové školství v okrese Ústí nad Labem v období Československé republiky (1918 – 1938). Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav, Brno 2010, 61 s. Vedoucí práce PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D. Tichák, Milan: O osudech městských částí Olomouce. Olomouc 1998, 75 s. Tichák, Milan: Vzpomínky na starou Olomouc. Olomouc 1997, 189 s. Tohr, Andrej, Novotný, Lukáš, Stehlík, Michal: Národnostní menšiny v Československu 1918 – 1938. Od státu národního ke státu národnostnímu? České Budejovice 2012, 722 s.
69
Váňová, Růžena, Rýdl, Karel, Valenta, Josef: Výchova a vzdělání v českých dějinách. Díl 4., Sv. 1., Problematika vzdělávacích institucí a školských reforem (obecné školství – 1848-1939), (střední školství a učitelské vzdělání – 1914-1939). Praha 1992, 311 s. Zwettler, Otto, Vaculík, Jaroslav, Čapka, František: Úvod do studia dějepisu a technika historikovy práce. Brno 1996, 119 s. Prameny SOkA Olomouc: fond Archív Města Olomouce 1920 – 1940 SOkA Olomouc: fond Archiv obce Hněvotín 1701- 1945 SOkA Olomouc: fond Archív obce Nemilan 1664 – 1945 SOkA Olomouc: fond Archív obce Slavonín1652 – 1945 SOkA Olomouc: fond Archiv obce Velká Bystřice 1676 – 1945 SOkA Olomouc: fond Městský školní výbor Olomouc 1907 – 1949 SOkA Olomouc: fond Okresní úřád Olomouc – venkov 1918 – 1937 SOkA Olomouc: fond Národní jednota pro východní Moravu – místní odbor Olomouc – Nové Sady SOkA Olomouc: fond Národní škola Hněvotín 1877-1952 SOkA Olomouc: fond Národní škola Nemilany 1920 – 1948 SOkA Olomouc: fond Národní škola Olomouc – Neředín 1918 – 1956 SOkA Olomouc: fond Národní škola Olomouc – Nová ulice 1903 – 1940 SOkA Olomouc: fond Národní škola, 1. – 5. ročník, Slavonín 1919-1953 SOkA Olomouc: fond ZDŠ 1. – 5. ročník Nedvězí 1919 – 1976 SOkA Olomouc: fond ZDŠ 1. – 5. ročník Mariánské údolí 1919 – 1937 SOkA Olomouc: fond ZDŠ 1 – 5. ročník Olomouc – Nový Svět 1912 – 1940 SOkA Olomouc: fond ZDŠ 1. – 5. ročník Véska 1918 – 1967 Tištěné prameny Reichgesetzblatt für Kaiserthums Oesterreich. Wien: K. k. Hof- und Staatsdruckerei, 1867, s. 456. Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1918, 88 s. Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1919, 1090 s. Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1920, 1764 s. Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1922, 1910 s. 70
Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Praha 1928, 1446 s. Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku. Praha 1924, 212 s. Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku. Praha 1935, 219 s. Zákonník říšský pro království a země v radě říšské zastoupené. Rok 1883. Vídeň: Císařské a královské tiskárny dvorské a státní, 1883, 536 s. Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1868. Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869, 416 s. Zákonníka říšského vydaný pro království České. Ročník 1869. Praha: Místodržitelská tiskárna, 1869, 514 s.
Periodika DZ: Zweifelhafte Erfolge der Grenzler – Schulpolitik. Deutsche Zeitung 19, listopadu1931, roč. 67, č. 250, s. 3. LN: Lidové noviny. Olomoučtí Němci. Protistátní nálada – Chystají se pouliční výtržnosti. Lidové noviny. 22. 7. 1920, roč. 28, č. 358, s. 2. OD: Tichák, Milan. "Velký Olomouc" vznikl na počátku republiky: připojením příměstských obcí v roce 1919 se stala hanácká metropole šestým největším městem v zemi. Své území zvětšila čtrnáctkrát. Olomoucký deník, 28. 3. 2009, č. 74, s. 2. OP: Česká škola v Hněvotíně. Olomoucký Pozor. 10. 9. 1902, roč. 9, č. 136, s. 3. OP: Matiční škola v Hněvotíně. Olomoucký Pozor. 19. 9. 1902, roč. 9, č. 141, roč. 9, s. 2. OP: Vyučování na matičné škole v Hněvotíně. Olomoucký Pozor. 1. 10. 1902, roč. 9, č. 148, s. 2-3. Pozor: Kdo utiskuje a kdo jest utiskován. Pozor. 20. Záři 1921, roč. 28, č. 258, s. 3. Pozor: Menšinové školy. Pozor. 18. ledna 1920, roč. 27, č. 15, s. 2. Pozor: O českém školství ve vel. Olomouci. Pozor. 1. ledna 1920, roč. 27, č. 1, s. 3. Pozor: V české škole v Nové Ulici. Pozor. 12. února 1920, roč. 27, č. 39, s. 3. SSM: Postup češství v Mrsklesých a Mariánském údolí. Stráž severní Moravy. 12. února 1919, roč. 9, č. 6, s. 2. 71
Přílohy Příloha 1 Ve 14 tabulkách je zachycen vývoj národnostní skladby obyvatelstva ve sledováných německých obcích v průběhu let 1910 – 1930, které jsem zhotovil pomocí údajů v Školní kronika Neředín338, Školní kronika Véska339 Školní kronika Nedvězí340, Lexikon od autorky Jiřiny Růžičkové341 a Historický místopis od Josefa Bartoše342 tyto prameny se stahuji pro období 1910, pro období 1921 a 1930 jsem použil Statistické lexikony.343 Politický okres Olomouc – město Tab. 3) Obec Neředín 1910 1921 1930
Češ. 73 305 1068
Něm. 337 201 203
Žid. 0 -
Jiné 2 0 36
Cizí 10 14
Celkem 412 516 1321
Cizí 178 144
Celkem 6455 6898 9241
Tab. 4) Město Nová Ulice 1910 1921 1930
Čes. 2092 4005 6108
Něm. 4122 2603 2806
Žid. 97 -
Jiné 241 15 183
SOkA Olomouc: M1 -159. NAD 2732. Národní škola Olomouc - Neředín 1918 – 1956/Školní kronika. Neředín 1919, s. 1-2. 339 SOkA Olomouc: fond O5 – 50. NAD 886. Základní devítiletá škola, 1. – 5. ročník, Véska/Školní kronika, Véska 1918, s. 2. 340 SOkA Olomouc: fond O5 – 131 Základní devítiletá škola, 1. – 5. ročník, Nedvězí. NAD 977/Školní Kronika, Nedvězí 1919, nestr. 341 Růžičková, J., Škrabal, J.: Historický lexikon obci České republik 1869-2005. I. díl. Praha 2006, s 356. 342 Bartoš. J.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 – 1960, Ostrava 1972, s. 57-110. 343 Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1924, s. 63 a Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku, Praha 1935, s. 85. 338
72
Tab. 5) Obec Nové Sady 1910 1921 1930
Čes. 732 1243 1522
Něm. 1487 1260 1316
Žid. 4 -
Jiné 4 1 19
Cizí 26 41
Celkem 2173 2534 2898
Cizí 20 15
Celkem 708 2451 2814
Cizí 20 5
Celkem 1247 1268 1088
Cizí 24 39
Celkem 1251 1610 2567
Cizí 1 2
Celkem 1384 1312 1502
Cizí 5 6
Celkem 410 421 466
Tab. 6) Obec Nový Svět 1910 1921 1930
Čes. 173 1657 1798
Něm. 528 742 619
Žid. 12 -
Jiné 7 20 382
Tab. 7) Obec Pavlovičky 1910 1921 1930
Čes. 524 741 576
Něm. 721 493 482
Žid. 13 -
Jiné 2 1 25
Tab. 8) Obec Povel 1910 1921 1930
Češ. 131 556 1150
Něm. 1106 1021 1359
Žid. 5 -
Jiné 14 3 19
Politický okres Olomouc – venkov Tab. 9) Obec Hněvotín 1910 1921 1930
Češ. 177 421 602
Něm. 1205 889 892
Žid. 0 -
Jiné 2 1 6
Tab. 10) Obec Hrubá Voda 1910 1921 1930
Češ. 31 75
Něm. 385 385
Žid. 0 73
Jiné 0 0
Tab. 11) Obec Kyselov 1910 1921 1930
Češ. 0 142 122
Něm. 510 352 381
Žid. 0 -
Jiné 11 0 1
Cizí. 3 9
Celkem 521 497 513
Cizí 0 7
Celkem 816 834 1207
Cizí 18 6
Celkem 1071 1062 1387
Tab. 12) Obec Nemilany 1910 1921 1930
Češ. 0 74 281
Něm. 816 760 919
Žid. 0 -
Jiné 0 0 0
Tab. 13) Obec Slavonín 1910 1921 1930
Češ. 51 228 309
Něm. 1017 816 1071
Žid. 0 -
Jiné 3 0 1
Tab. 14) Obec Mrsklesy (i s Mariánským Údolím) 1910 1921 1930
Češ. 15 235 349
Něm. 628 485 547
Žid. 0 -
Jiné 14 0 1
Cizí 26 22
Celkem 757 746 919
Cizí 8 1
Celkem 341 336 368
Cizí 5 3
Celkem 333 366 466
Tab. 15) Obec Véska 1910 1921 1930
Češ. 47 85 148
Něm. 294 243 219
Žid. 0 -
Jiné 0 0 0
Tab. 16) Obec Nedvězí 1910 1921 1930
Češ. 31 154 256
Něm. 302 207 205
Žid. 0 -
74
Jiné 0 0 2
Jak je zřejmé, během let 1910-1930 dochází ke stálemů nárůstu českého obyvatelstva v německých obcích. Nejvíce patrné to je v obcích, které se připojily v roce 1919 k městu Olomouc. Tyto obce tvoří s politickým okresem Olomouc – město. Z těchto původních 6 samostatných obcí pří sčítání obyvatelstva v roce 1921 zůstávají německými (tedy s většinovým německým obyvatelstvem) pouze dvě obce, a to Nové Sady a Povel. Při dalším sčítaní obyvatelstva v roce 1930, německou obcí zůstává již jen obec Povel. Při pohledu na politický okres Olomouc – venkov, můžeme být svědky toho, že i zde dochází k přilivu českého obyvatelstva do německých obcí. Německé obyvatelstvo si ovšem na rozdíl od politického kresu Olomouc – město ponechává svoji početní převahu i po posledním sčítání ČSR v roce 1930. Příloha 2
(Převzato z: Národní Jednoty a matice v Československé republice, Praha 1925, s. 1.).
75
Příloha 3
(Převzato z: SOkA Olomouc: fond O5 -40. NAD 876. Národní škola Nemilany/Kronika školy v Nemilanech – Kyselově, Nemilany 1922. s. 4).
Příloha 4
(Převzato z: SOkA Olomouc: fond O5 – 177. NAD 1023. ZDŠ 1.- 5. ročník Mariánské údolí 19191937/Školní kronika s. 65.).
76
Příloha 5
(Převzato z: Národní Jednoty a matice v Československé republice, Praha 1925, s. 15)
Příloha 6
(Převzato z: Národní Jednoty a matice v Československé republice, Praha 1925, s. 17)
77
Příloha 7
Nová budova česká obecné menšinové školy ve Slavoníně těsně po dokončení. (Převzato z: Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 51.).
Příloha 8
Školní budova České obecné menšinové školy v Nedvězí. (Převzato z: Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 49.).
78
Příloha 9
Česká obecná škola v Neředímě (Převzato z: Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 33.).
Příloha 10
Bývalá budova české obecné soukromé školy v Nových Sadech. (Převzato z: Fischer, R.: Vznik a vývoj českých škol v Olomouci a v německých obcích olomouckého okresu (1873 – 1930). Olomouc 1935, s. 23.).
79
Příloha 11
Jelikož se mi nepodařilo vyhledat mapu soudního okresu Olomouc období první republiky (1918 – 1938) přikládám mapu z roku 1948, která je autentická. (Převzato z: Bartoš, J., a kol.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948 – 1960, Sv. 3, Ostrava 1972.).
80