ESI 2005 Chile - po návratu. Od 30.6. do 22.7.2005 prožila delegace AMD ČR vedená Liborem Lepíkem část prázdnin na cestách. Cílem bylo Chile a tradiční účast na Expo Science International ESI 2005. Fotodokumentaci i bohaté komentáře s vlastními postřehy najdou zájemci v PODROBNOSTECH.
ESI 2005 Santiago, Chile a ExA (expedice Atacama) Fotografie dokumetující celou akci máte TADY. Po pečlivých přípravách přichází den D. Je čtvrtek 30.6.2005 a Já a Tereza s krosnou a příručním batohem jdeme třídou T.G.M. na nádraží ve Frýdku. Měl jet vlak do Ostravy, ale nejel. Vzhledem k brzkému odjezdu vlaku z Ostravy se jako nejlepší jeví varianta odjezdu taxíkem. 9:57 nastupujeme a 10:21 jsme v Ostravě. Tam přibíráme Ilonu Křižákovou a jedeme vlakem do Otrokovic s přestupem v Přerově. V Otrokovicích nasedáme do dodávky už společně s Vaškem Skálou. Odjezd od Vaškova bytu má mimořádný úspěch, tak jsme si ho zopakovali. Cestou do Vídně přistupuje Míla Kuncová. Naše výprava čítá čtyři dospělé D a jedno dítě D. Cesta do Vídně probíhá bez problémů, jen společnost Iberia odbavuje vlekle a máme letecké zpoždění, které znamená při mezipřistání v Madridu a maratónu po letišti odlet letadla do Santiaga bez nás. Pátek 1.7.2005 Společnost Iberia nám vystavuje letenky na druhý den, přesunujeme se do hotelu a o půl třetí ráno uleháme. Ráno společná snídaně a výlet po Madridu, návrat na hotel, odbavení na letišti a už sedíme v letadle, které směřuje do Chile. No bylo to poněkud drsnější než jsem vylíčil, je pravdou, že už teď toho někteří měli plné kecky. Poznali jsme, že dobrých lidí je pořád dost. Průběh letu: 11600,-53, 7:07, 827; 7500,-29,761; 5800,-18,751; 5460,-16,640; 5070,-13,683; 2651,10,544; 2450,1,530; 1541,6,409; 1089,8,217; 744,9,292; 0,16,0. Přistáli jsme v Jižní Americe v Santiagu. Je sobota 2.7.2005 něco po sedmé hodině ranní. Po odbavení, odevzdání prohlášení a vyzvednutí zavazadel nás čekají organizátoři a vezou k hotelu Los Nogales. Venku prší a je zima. Po příjezdu na hotel musíme vyřešit vzniklý problém s ubytováním (naše sestava je nevhodně složená - dvě ženy, já a Tereza, Vašek, protože v hotelu jsou jen třílůžkové a dvojlůžkové pokoje; ty ostatní jsou o něco dražší), naštěstí mám kopii poslaného e-mailu, ale i tak je problém téměř neřešitelný. Ten den jsem koupil deštník, protože lije jako z konve - jsme na jižní polokouli a tady je zima. Neděle 3.7.2005 Poznáváme Santiago a vyrážíme na výstaviště připravit stánek k prezentaci. Prezentujeme se, vyplňuji vše potřebné, chci zaplatit účastnický poplatek, ale
zatím to není možné. Podaří se to až předposlední den před odjezdem ze Santiaga. Maňana. Pondělí 4.7.2005 Po večerní poradě jsme se dohodli, že stánek vyzdobí a připraví Tereza a Ilona, ostatní vyrážíme na první prohlídku starého centra, nalézáme poštu, kupujeme první pohledy i známky a vracíme se na výstaviště. Společně odjíždíme autobusem k hotelu Los Nogales, obědváme a vyrážíme na slavnostní otvírací ceremoniál. V hale je zima, projevy a uvítací slova vzbuzují aplaus, kolem jsou lidé různých zemí, různé barvy pleti a náboženského vyznání. Všichni si ale rozumí a pokukují kolem sebe. Jdu na jednání s vedoucími delegací MILSET Europe. Kontakty předáme zájemcům. Úterý 5.7.2005 Odjíždíme o hodinu později na poznávací exkurzi. Volíme svůj program a jdeme do předkolumbijského muzea. Na náměstí míjíme místo, na kterém stál dům Valdivia, španělského dobyvatele. Odpoledne se rozdělujeme. Já a Tereza jdeme na setkání delegací a slavnostní uvítání představiteli Santiaga. Ostatní jsou na stánku. Příjemná je i konverzace se zástupci města v pěkném prostředí. Z rozhovorů vyplývá, že většina z nich již Českou republiku navštívila a moc se jim u nás líbilo. Po slavnostním udílení cen významným zástupcům MILSETu se vracíme na hotel a spěchám na výstaviště. Na českou výpravu se přišel podívat na ESI náš velvyslanec v Chile společně se svou ženou. Je příjemně překvapen aktivitami na stáncích českých výprav. Od 15.00 probíhá setkání a jednání zástupců delegací z Evropy a workshop. Na stáncích jsme každý den až do 19 hodin. V hale je zima. Večer je kulturní prezentace delegací. Středa 6.7. 2005 V dopoledních hodinách trávíme čas na exkurzi do rukodělného centra a odpoledne představujeme svůj projekt. Tereza stačí předvést všechny pokusy ještě předtím, než odcházím na jednání MILSETu.
Zápis z jednání MILSET Europe, Santiago de Chile, 6.7. 2005 17:00 prezentace ESE 2006 představiteli Organizace MAGMA z Tarragony 17:30 Oficiální setkání: a) prezence; Poznámka: za Asociaci malých debrujárů České republiky přítomen Mgr. Libor Lepík b) přijetí programu jednání; Poznámka: program jednání byl jednomyslně schválen c) schválení zápisu posledního setkání v Drážďanech Poznámka: schváleno Milset Europe je evropskou nevládní, nevýdělečnou a politicky nezávislou organizací složenou ze členů asociací MILSET (Mouvement International Pour le Loisir Scientifigue et Technique) sídlící v Evropě. Asociace pracují na poli vzdělávání, zaměřují se na vědecko-technické programy pro mladé lidi. MILSET byl založen v roce 1987 v
Quebecku v průběhu prvního Expo Science International. Nyní působí v jednotlivých regionech MILSET AMLAT (Latinská Amerika), MILSET NORAM (Severní Amerika), MILSET EUROPE, MILSET MED (Středomoří), MILSET AFRICA, MILSET ASIA. MILSET Europe byl formálně založen 12. července 2004 v průběhu Expo Science Europe v Drážďanech organizacemi z dvanácti zemí (Česká republika, Slovenská republika, Francie, Bulharsko, Španělsko, Belgie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Rusko, Malta a Dánsko). V listopadu 2005 proběhlo v Praze jednání (za Asociaci malých debrujárů byl přítomen Mgr. Libor Lepík) a byl připomínkován účastníky nevhodný postup pana Medřického při vytváření „Statutu MILSET Evropa“ a „Zakládací listiny“. V únoru 2005 MILSET Europe byl oficiálně uznán jako nevládní organizace ve shodě s českými zákony. MILSET Europe je společenství regionálních a národních organizací mládeže, které jsou současně členy MILSET. Výkonný výbor má prezidenta (Martin Kustek, Slovensko), generálního sekretáře (Stanislav Medřický, ČR), víceprezidenty (Guy Severs, Antoine van Ruymbeke Belgie), členy výkonného výboru. Aktivity MILSET Europe - ESE (Expo Science Europe, koná se každé dva roky v různých zemích Evropy), ESDY (European Science Day for Youth - Evropský den vědy pro mládež se letos konal poprvé, své projekty zaslaly i dva debrujáské kluby, KMD Výškovice a KMD při GaSOŠ F-M - aktivity zrealizované v rámci tohoto dne jsme prezentovali na panelech ESE 2005 v Santiagu), snaha o zmapování existujících aktivit a spolupráce mezi zeměmi - zde se vše rozbíhá, myslím, že semináře, výměny mládeže na sebe nedají dlouho čekat, hlavním cílem MILSET Europe bude zajištění podmínek pro možné výměny a setkání. d) Roční zpráva - ta obsahovala v části „Komunikace se členy“ informace o ESE 2004, 1. ESDY 2005 , popis organizací, ESI Chile, webové stránky MILSET Europe (pokud se na ně podíváte, pak musíte být velmi nespokojeni. Stále jsou v rekonstrukci, přesto uvádím adresu http://www.milset-europe.org a e-mail, prostřednictvím kterého můžete komunikovat -
[email protected]), ESE 2006, situaci v představenstvu. V části „Komunikace s médii“ se píše, že byla zaslána tisková zpráva z ESE 2004, že existuje možnost vystavit projekty tak, aby byly dostupné pro mezinárodní média, je nutné komunikovat s místními médii, která předají informace veřejnosti a to nám umožní získat sponzory. V části „Komunikace s jinými“ jsou informace o aktivitách Martina Kusteka a Sandry Scicluna. V části „Komunikace s výkonným výborem“ jsou informace o tom, že probíhala elektronicky. Proběhla dvě setkání, jedno v Praze a jedno v Bruselu. Thomas Härtling vypracoval profil MILSET Europe, popis organizací vypracoval Antoine van Ruymbeke (chybí přijaté v Chile Na ESI 2005), diskutována bude finanční otázka. Cílem je připravit strategii, jak získat prostředky z evropských fondů. d) Jako zástupce Asociace malých debrujárů České republiky jsem vyplnil členský dotazník a oficiálně požádal za přijetí do MILSET Europe. Všem přítomným jsem podal zprávu o náplni činnosti Asociace malých debrujárů a cílech, členské základně a aktivitách AMD ČR nejen v letošním roce ale i v letech minulých. Naše členství bylo jednomyslně schváleno všemi přítomnými zástupci členských organizací MILSET Europe. e) Nominace a volba reprezentantů MILSET Europe pro MILSET f) Výzva k ESE 2008
g) Nové projekty - připravuje se na příští rok 2. ESDY 2006, ESE 2008 To nejdůležitější: 1) 6. července 2005 v 18 hodin 37 min chilského času jsme se stali členy MILSET Europe. 2) V Luhačovicích kromě prezentace ESI 2005 v Santiagu můžete shlédnout prezentaci z ESE 2004 v Drážďanech. Musím říci, že organizace ESI 2004 a ESE 2005 se nedá srovnávat, byla jiná. Malé debrujáry reprezentovala na ESI Tereza s přihlášeným projektem Making physics popular. Předvedla 22 jednoduchých pokusů z fyziky, chemie a ekologie. Do činnosti se zapojili i malí Čilánci. Naše delegace čítala celkem pět členů: Terezu, Libora, Vaška, Mílu a Ilonu. Všem patří poděkování za prezentaci činnosti AMD ČR. 3) V pátek 8.7. v 10 hodin jsme byli přijati na Velvyslanectví ČR v Chile. 4) ESE 2006 se uskuteční v Tarragoně v termínu 17.7.-23.7.2006. Tarragona bude místem setkání mladých lidí, vědců a veřejnosti. Více informací však zatím na adrese www.ese06.org nenajdete. Tarragona je velmi zajímavé město na pobřeží Středozemního moře. Čtvrtek 7. červenec. 7. červenec 2005 Dopoledne si volíme svůj program, protože autobusy nepřijely a organizace hapruje. Odpoledne děláme pokusy na stánku od 14 do 19 hodin. Probíhají jednání mezi zástupci organizací o další možné spolupráci. Jean-Claude Guiraudon, prezident MILSET pořádá tradiční večeři pro vedoucí delegací. Vzhledem k tomu, že jsme byli za celý den velmi unaveni, tak jsme popřáli osobně Jean-Claudovi hodně zdraví a dlouhá léta a vrátili se na hotel. Byl prezidentem MILSET hodně dlouho. Jednám se zástupci South Africa. Zkuste se podívat na http://www.scienceinafrica.co.za/budding.htm V pátek 8.7. v 10 hodin jsme byli přijati na Velvyslanectví ČR v Chile. Velmi vřele nás přijal velvyslanec PhDr. Lubomír Hladík. www.mzv.cz/santiago. Probíhá General Assembly, jsou zvoleni noví zástupci, přijati noví členové, jednotliví zástupci MILSETů informují o proběhlých a chystaných aktivitách v regionech. Odpoledne je po demontáži a úklidu stánků závěrečný ceremoniál. Výpravy se rozjíždějí domů. my se také loučíme s novými přáteli, předáváme si kontakty a vyměňujeme drobnosti. Jako příklad projektů uvádím práci studentů gymnázia z Liberce: Chemický portál Chemický portál je internetovou aplikací, která vzniká již pěknou řádku let. Na jádro, tvořené z periodické tabulky prvků se postupně nabalily další chemické oddíly. Podílela se na ní celá řada studentů i profesorů, které, abych někoho neopomněl, nebudu jmenovitě uvádět. Aplikace tak obsahuje: • Periodickou tabulku • Detailní informace o prvcích • České, německé a anglické názvosloví anorganických sloučenin
• Databázi minerálů • Chemické výpočty • Videa laboratorních pokusů • Laboratorní práce (v PDF) • Odpovědnu Jedná se tedy o snad nejrozšířenější databázi chemických znalostí na českém internetu. Vhodná je především pro výuku chemie na středních školách a gymnáziích. A je přístupná veřejnosti na adrese http://chemie.gfxs.cz! Gravitační pole Multimediální prezentace Gravitační pole popisuje vztahy a pohyby těles v gravitačním poli Země i Slunce. Texty jsou doplněny fyzikálními vzorci a obrázky. Uživatel může své nově nabyté vědomosti otestovat na řešených fyzikálních úlohách. Prezentace také obsahuje simulace pohybů těles, které může uživatel ovlivnit dosazením vlastních vstupních veličin. Multimediální prezentace je určena pro výuku fyziky na střední škole a může být využita při výkladu látky přímo ve třídách s vyučujícím s pomocí projektoru nebo dotykové tabule. Dále může být využita při domácím samostudiu jednotlivými žáky. Tato prezentace byla využita při výuce fyziky na našem gymnáziu. Studenti nejvíce oceňovali názorné simulace, díky nimž pochopili vztahy a pohyby těles v gravitačním poli. Průzkum ukázal, že studenty výuka pomocí multimédií baví a že je velmi názorná a účinná. Multimediální prezentace jde stáhnout na adrese http://www.gfxs.cz/gpole/. Santiago a jeho nejzajímavější místa? Patří k nim určitě náměstí Plaza de Armád, katedrála Santo Domino, bulvár Ahumeda a prezidentský palác „La Moneda“. Z vrchu San Cristobal se otvírá krásný panoramatický pohled na celé město a okolní andské masívy. Santiago má i moderní čtvrti s obchodními a finančními centry. Některá fakta o Chile: počet obyvatel kolem 15 330 000, ve věkové struktuře 0-14 let je více chlapců, ve věkové struktuře 15-64 let je více žen, 65 let a více je mnohem více žen než mužů, počet obyvatel se mírně zvyšuje. Muži se v průměru dožívají 72,63 let, ženy 79,42 let. Průměrný počet dětí narozených jedné ženě je 2,16. Počet lidí nakažených HIV/AIDS byl 15000. V Chile se mluví španělsky. Průmysl : měď a jiné nerosty, potraviny, ryby, železo a ocel, dřevo a výrobky ze dřeva, cement, textil. Zdroje elektrické energie: fosilní paliva: 61%, voda: 35%, jaderná energie: 0%, jiné: 4% (1999). Zemědělské produkty: pšenice, kukuřice, vína, fazole, cukrovka, brambory, ovoce; hovězí maso, drůbež, vlna; ryby; stavební dříví. Měnou je Chilean peso (CLP). Kurs Chilean pesos vůči US dollar - 571.12 (leden 2001), 535.47 (2000), 508.78 (1999), 460.29 (1998), 419.30 (1997), 412.27 (1996). Červená barva na vlajce připomíná krev, kterou prolili bojovníci za svobodu, bílá znamená andský sníh a modrá oblohu, jež se klene nad Chile, a také Tichý oceán. Chile je země velmi dlouhá - 4500 km a úzká jako fazolový lusk. Nabízí bláznivé možnosti. Můžete surfovat v moři, plážovat, poznávat předkolumbovské kultury a umění, být lázeňskými hosty, navštívit vinohrad a posedět ve vinném sklípku, sjet po zadku skálu, na kajaku řeku, chytat ryby, projet se na kole nebo koni kolem sopky, projít se po horách, pozorovat jižní oblohu, vylézt na hory And a lyžovat, zaletět na Velikonoční ostrov nebo si číst knihu Robinson Crusoe na Isla Robinson Crusoe,
rozdělat ohýnek v parku nebo zažít bruntál v Patagonii, nebo jen ztratíte všechny brýle, baterky, průvodce či špatnou náladu. Prostě srdce se vám rozbuší často. Já jsem byl strašně rád, že jsem v Chile mohl pobývat se svou dvanáctiletou dcerou. To bylo z celé expedice pro mě to nejcennější. Dovedete si představit, že se Vám splní sen a budete celých 22 dnů ve dne v noci s teenagerem a zažijete dobrodružství, na která nezapomenete? Sobota 9.7.2005 Odjíždíme autobusem se společností Turbus na sever. je to zajímavá zkušenost. cestování autobusem Vás může příjemně překvapit. Od střední části Chile se směrem k severu táhne suchá polopoušť, pojmenovaná Puna de Atacama. Tu pak vystřídá pouštní krajina s písečnými přesypy. Nehostinná poušť Atacama o délce více než 1000 chilských kilometrů dál pokračuje kolem peruánského pobřeží. Atacama zasahuje až 100 kilometrů do vnitrozemí, až na úpatí sopečné Západní Kordillery do výšek kolem 5000 metrů, odkud stupňovitě klesá k pobřeží oceánu, kde se zvedá Pobřežní Kordillera.Rozlehlá území nejsušší pouště světa jsou téměř bez srážek. Vlhké větry od Atlantiku sem přes horská pásma And neproniknou, a vláhu nepřinášejí ani pobřežní větry od jihu a jihovýchodu, protože jsou vlivem uchylující síly zemské rotace stáčeny vlevo, tedy od pobřeží zpět k oceánu. Ve městě Arica, poblíž hranice Chile a Peru, spadne v dlouhodobém průměru jen 0,8 milimetru srážek za rok. I zde byl však v uplynulých sto letech déšť několikrát zaznamenán. Způsobila ho pravděpodobně porucha systému mořských a vzdušných proudů, označovaná jako El Nino. Tyto výjimečné srážky, přicházející přibližně čtyřikrát za sto let, jsou spojeny s celým řetězcem katastrofických událostí, jako jsou povodně, sesuvy svahů či kamenné a bahenní proudy. Atacama je rovněž typická náhlými výkyvy teplot. V létě se obvykle teploty pohybují kolem 18 °C, po poledni však mohou však vystoupit i na 50 °C. Naopak večer se prudce ochlazuje, často až k nule.'Takové změny teplot napomáhají intenzivnímu zvětrávání hornin. Díky suchému vzduchu a bezvětří je Atacama místem, kde stopy lidské činnosti zůstávají dlouho patrné. V měkké krustě vyprahlých úlomků skal a krystalků soli, zvané costra, jsou dodnes patrné brázdy vyhloubené povozy, které tudy projížděly před sto lety. Zvlášť tajemné stopy minulosti představují geoglyfy, abstraktní vzorce a stylizované postavy vyryté do kamenů. Největší z nich je Ata-camský obr z kopce nedaleko Iquique, vysoký 120 metrů. Obrazce vyryté do země vypadají jako nové, jejich stáří však může dosahovat až tisíce let. Vytvořily je mnohdy národy, které odtud dávno zmizely. Původní obyvatelé pouště, španělsky zvaní Atacameeos, podlehli peruánským Inkům nedlouho předtím, než sem v 16. století přišli Španělé. Neděle 10.7.2005 Odpoledne přijíždíme do San Pedro de Atacama (2438m.n.m). Po příjezdu nás odchytávají náhončí z hostelů. Ubytování jsme sehnali. První dojem nic moc, ale to lepší přijde.Tak právě na tomto místě V San Pedru se mi splnil další sen. Poprvé v životě jsem na vlastní oči uviděl na jasné obloze souhvězdí Jižního Kříže. Ještě na ESI jsem s jedním Mexičanem vyměnil tričko za mapu noční oblohy. Kolem půl sedmé už bylo tma a výrazně se ochladilo, takže pozorování noční oblohy probíhalo v zimní bundě, ale ta nádhera. Tak jasnou oblohu bez mraků a bez Měsíce, no co víc jsem si večer mohl přát? (Proč je v noci tma? Koloběh celého našeho života a průběh evoluce přirozeným výběrem reaguje na každodenní střídání dne a noci. Mohli bychom se jednoduše
domnívat, že noc existuje výhradně proto, že se Země otáčí a je vůči Slunci v určité poloze. Tak to ale není. Je způsobena rozpínáním vesmíru. Kdyby se vesmír nerozpínal, pak by v každém směru, kterým bychom se do vesmíru podívali, skončil náš pohled u nějaké hvězdy, připomínalo by to pohled do lesa plného stromů. Ve vesmíru, který by se nerozpínal, by celá obloha připomínala povrch jediné hvězdy, byli bychom ozařováni věčným světlem. Od tohoto trvalého světla nás osvobozuje právě rozpínání vesmíru, snižuje intenzitu světla ze vzdálených hvězd a galaxií a ponechává noční oblohu v temnotách.) Noci byly velmi chladné, ale pod řadou pokrývek bylo teplo. Někdy tekla i teplá voda, ze tří zásuvek fungovala alespoň jedna, světlo na pokoji lehce zářilo do tmy a jen v případě, že na vedlejším pokoji holky vařily, se na pokoji setmělo. Pan domácí indián a jeho žena byli milí, vedle na pokoji Švýcarka s Chilanem večer rovněž zářili nadšením. Ráno jsme vždy chutně posnídali a vyráželi na výlety. Už první večer jsme si obešli některé agentury a zjistili výrazné rozdíly v cenách. Potkali jsme v místní cestovce Poláky z Bialsko-Biale, takže jsme si pokecali o tom, kde byli oni, a kam směřujeme my. Dopoledne jsem si s Terkou půjčil kola a vyjeli jsme do pouště směrem k bolivijsko-argentinsko-chilské hranici k sopce Licancabul. Hned za vesnicí jsme najeli na dobrou cestu a je-li po ní k sopce. Projížďka pouští bez obláčku by asi nepotěšila K.H. Máchu, protože verše o stínech modra nebe “…kudy plynete u dlouhém dálném běhu a tam, kde svého naleznete břehu, tam na své pouti pozdravujte zemi,…“ jsou z oblasti science fiction. V průběhu celého pobytu jsme nezahlédli ani mráček. Cestou jsme se rozhlíželi kolem, měli jsme na sobě mikiny, vždyť jsme byli ve výšce 2400 m.n.m. Nechtěl jsem Terezu znepokojovat, takže jsem jí ani neřekl, že do pouště v nedávné minulosti spadlo ruské vesmírné těleso, které mělo na palubě docela hodně radioaktivního materiálu. Nikdy ho nikdo nenašel a ani nehledal. V Atacamě si také zkoušeli Amíci jedno marsovské vozítko, protože krajina je velmi podobná té marťanské (NOMAD - čtyřkolový robot pro budoucí využití v Antarktidě, na Měsíci a na Marsu, vyvinutý NASA Ames Research Center a Robotic Institute (Carnegie Mellon University) v Pittsburghu. Má hmotnost 720 kilogramů a skvěle se osvědčil 15.-31. července 1997, když urazil 215 kilometrů v chilské horské poušti Atacama. Asi dvacet kilometrů se řídil zcela sám, 25. 7. byl řízen z Kalifornie na vzdálenost 9 000 kilometrů. V roce 1998 a 1999 byl využit pro hledání meteoritů v Antarktidě). Ujeli jsme kolem dvaceti kilometrů jako NOMAD, kolem byly šutry různé barvy. Samozřejmě, že jsme je prozkoumali, protože v poušti se vyskytuje docela hodně meteoritů (jsou zde lépe vidět než v lese). K sopce jsme nedojeli, protože na ni se musí do šesti tisíc metrů z bolivijské strany, ale byli jsme spokojeni, protože jsme se konečně protáhli trošku jinak a mohli pozorovat celou řadu sopek na chilské hranici. Některé sopky jsou stále aktivní, lehce dýmí… Po návratu z cyklovýletu jsme zamířili pro vodu do prodejny (pitnou vodu je lepší si kupovat) a už v kraťasech vyrazili před agenturu, která nás odvezla na prohlídku okolí San Pedra, Údolí smrti (to jsme prošli pěšky a viděli i surfaře na jemném písku klouzati) a pak do Měsíčního údolí (opět úžasná procházka, kde i skálu slyšíte pukat) a pak už jsme zamířili na Velkou dunu v centrální části kráteru a pozorovali úžasný západ Slunce.
Krajina měnila barvu stejně jako někteří turisté, kteří svým tempem dorazili písečným terénem na vrchol po západu Slunce. Na oblohu se vyhoupl Měsíc a my už za tmy se vraceli do San Pedra.. V místním zařízení jsme povečeřeli (já jsem si dal empanádu) a zamířili chladem pod svíticí oblohou do svého. Ta obloha fakt byla úžasná, ještě teď mi chodí mráz po zádech. Ještě před půlnocí jsme šli spát, protože už ráno ve čtyři jsme odjížděli na další výlet ke gejzírům Tatio (4280 m.n.m., zeměpisná šířka 22.35°S, zeměpisná délka 68.03°W). Vzbudit ráno Terezu byl nelehký úkol. Vyrazili jsme v zimních bundách, čepicích a rukavicích k našemu mercedesu, ve kterém nás uvítal vtipný indián nejen španělsky ale i anglicky a popřál nám dobrou noc, protože nás čekala dvou a půl hodinová cesta po tvrdých silnicích. Jeli jsme dost rychle, takže ještě za úplné tmy jsme dorazili někam. Neviděli jsme na krok, jen jsme se drželi při procházce po geotermálním poli za sebou. Zima teda byla pořádná, kolem mínus patnácti stupňů. Kosa byla hlavně těm, co neměli třeba zimní boty. Zima, vytřepanost po jízdě těžkým terénem, nadmořská výška - to vše se projevilo i na turistech. Někteří blinkali hned a jiní později, někteří přestávali pravidelně dýchat a srdce rovněž bušila jinak než obvykle. Ale ta obloha, no už jste někdy v červenci viděli na obloze Orion? Tato „čokoládová hvězda“ přestávala zářit a Slunce začínalo vítězit. Kolem nás sopky a hory a už jsme i viděli kouřící gejzíry (pára) a bublající vodu. Byl čas na snídani. Vše potřebné se ohřívalo vodou z gejzírů, snídaně dobrá, tak vysoko jsem Žán na Zemi ještě nesnídal. Sytý hladovému nevěří, ale přesto i ti, kterým bylo špatně po jízdě říkali, že jim už je lépe. Zima ale byla pořád veliká, ale pohled na stoupající páru z gejzírů byl úžasný. Pára stoupala a my čekali na odjezd. Všichni se dočkali a popojeli jsme na jiné pole. To už bylo pod dopadem fotonů, takže jsme se vystavili slunečním paprskům a ohřívali se. No a někteří z nás využili ranního rozbřesku k tomu, aby si zaskákali po zdánlivě zamrzlé půdě a skončili po kolena v blátě. Zdola jde dým, plameny naštěstí ne, a my míříme k uměle vytvořenému bazénu a jsme vybídnuti k tomu, abychom si zaplavali. To je výzva, tak vysoko jsem se nikdy celý nemyl, nekoupal a ani neplaval. Ne všichni se cítí, ale my ducha lvi svlékáme vše nepotřebné a hurá do vody. Teplota vzduch už je kolem nuly. Je to boží. Jsme 4320 metrů nad hladinou moře. Ale blíž se čas, kdy z teplé vody musím ven. Jo, jo, na každého jednou dojde. Když jsem vylezl z vody, bylo mi překvapivě nezima. Oblékl jsem se až do zimní bundy a procházkovým výletním tempem se odebral k mercedesbusku, ve kterém už některým byla nabídnuta vzduchotechnika. Naše tour pokračuje do staré indiánské vesnice Machuca s kostelem jako v nějakém westernu. Tady kdysi vládli Inkové. Dost tady fouká, malebná krajina vybízí ke snění. Téměř všichni turisti už jsou fit. Po výjezdu z vesnice se dostáváme na zelenou plošinu, na které se pasou lamy, zurčí ledová voda, v dáli sopka - krajina zbavená snů. A to se ještě zastavujeme v kaktusovém údolí. Do San Pedra přijíždíme spokojeni, jen organizmus Míly vaří. Ale do rána je vše dobré. Odpoledne někdo spí, někdo pere a někdo se jen tak opaluje. Já s Terezou mířím ještě do krámků na kokový čaj a jiné tretky. Procházíme i tržiště, na kterém můžete koupit snad všechny modely šatstva sedmdesátých let. Ale tady se to tak nebere, lidé jsou milí a usměvaví a velmi ochotní. Nejvíc jsou spokojení při placení. Večer jdeme s Terkou na pouštní večeři ve velkém stylu. Sedli jsme si u vchodu do
restaurace, ale i v zimní bundě je nám zima, tak se posouváme dál. Oheň v krbu plápolá. Servírka umí anglicky a little, což znamená yes a no. Nastává komplikace při výběru z menu, ale díky naší španělštině a mimoverbálním komunikačním dovednostem si objednáváme jen to dobré. Balíme a ráno po snídani odjíždíme autobusem do Calamy. (Vulkán San Pedro: 6145 m, 21.88°S, 68.40°W, poslední erupce v roce 1960). Přestože je Atacama poušť, má co nabídnout. Blízko vesničky San Pedro je národní park Los Flamengos, který je známý hlavně díky kolonii plameňáků u jezera Chaxa. Ve stejné oblasti se nachazí i Údolí Měsíce - Valle de la Luna, který připomíná měsíční krajinu, tak jak jsme ji viděli na snímcích expedice NASA Apollo 11. Kousek dál je obrovská gejzír El Tatio. Nachází se ve výšce 4300m a je to nejvýše položený gejzír na světě. Je středa 13.7.2005. Přijíždíme do Calamy, domlouváme exkurzi do měděných dolů, touláme se městem. Spíme na hornické ubytovně. Nic moc. Je čtvrtek 14.7.2005 Odjíždíme taxíkem do dolů v Chuquicamatě. Obrovská díra do země. Ve stopách evropských dobyvatelů přišli prospektoři, kteří tu pátrali po zlatu a stříbru a přitom se nevyhýbali ani četným dochovaným starověkým hrobkám. Kolem roku 1840 bylo v nehostinném atacamském vnitrozemí nalezeno bohatství zcela odlišného rázu - největší světová ložiska dusičnanu sodného, který se používal k výrobě střelného prachu a ceněného hnojiva. Ložiska se původně nacházela na území Peru a jejich bohaté zásoby vyvolaly v letech 1879-84 vojenský střet mezi Chile, Peru a Bolívií, známý jako Pacifická nebo také Ledková válka. Po vítězství Chile přišlo Peru o doly a Bolívie nakonec o své pobřeží. Pro Chile znamenal úspěch ve válce roční export ledku dosahující na přelomu 19. a 20. století až 5 miliony tun, což tehdy představovalo asi čtyři pětiny celkového chilského vývozu. Dusičnan sodný se na třicet let stal zdrojem téměř veškerého chilského bohatství. Po l. světové válce ale na místo přírodních hnojiv nastoupila hnojiva umělá a celý průmysl, který byl na této surovině závislý, se zhroutil. Atacama však ukrývá ložiska dalších nerostných surovin, například u města Chuquicamata je největší světové naleziště mědi, těží se i železo a jiné kovy. Večer odjíždíme do Copiapó. Ráno jsme na místě o něco dříve než Vašek předpokládal … V okolí Copiapó se těží i zlato. Je pátek 15.7.2005. V průběhu dne se mění počasí a večer je takový liják, že město zůstává bez elektřiny. Usínáme při svíčkách. Kape voda ze stropu. Sobota 16.7.2005 Jedeme na výlet k Pacifiku do Caldery. Caldera leží 75 kilometrů severovýchodně od Copiapó. V minulých dobách byl exportním přístavem pro Copiapó. Nyní je zajímavým místem regionu. Na pláži, kterou jsme navštívili se nikdo nekoupal. Pacifik nás přivítal tiše bez velkých vln. Tereza na pláži našla velké lastury, sbírala a sbírala, až jsme měli všechny batohy plné. I Míla se připojila. Po krátkém odpočinku na lavičkách jsme vyrazili s Terezou přes kopec a dorazili pouští až k mořské zátoce plné slunce a života. Stejnou cestou jsme se po svých vrátili zpátky a znova chtěli sbírat lastury. Obklopilo nás ale tolik psů, že jsme se v klidu a nenápadně raději vytratili. Prošli jsme přes náměstí a kostela San Vicente (postaven v
roce 1862) a zamířili k autobusovému stanovišti. Dali jsme si pečivo plněné karamelem a autobusem odjeli do Copiapó. Jsme sice příjemně unaveni, ale vulkán Copiapó naštěstí také. Večer odjíždíme zpět do Santiaga. Mám sice odpověď na e-mail o možné návštěvě observatoře v poušti, ale do našeho programu se již nevejde a také pozorování noční oblohy v San Pedru mě dostatečně nadchlo a uspokojilo. Proto na observatoř už nezamíříme. Bylo by to na delší dobu. Observatoře se v minulosti stavěly ve městech nebo poblíž města. Toto umístění je nyní nevhodné. Při pozorování noční oblohy nám překáží umělé osvětlení obydlených oblastí, hustá atmosféra, smog a vlhkost, které zamlžují obraz. Proto je dobře astronomovi v horách a v opuštěné oblasti. Obrovská britská observatoř je umístěna v horách na Kanárských ostrovech na ostrově Tenerife, v USA je největší observatoří Kitt Peak v Arizoně. Jedním takovým vhodným místem je poušť Atacama. Jedná se také o nejsušší místo na světě, atmosféra je velmi čistá a je zde velký počet bezmračných nocí v roce. V roce 1964 se započalo se stavbou observatoře La Silla asi 160 km od města La Serena, 600 km severně od Santiaga de Chile. Je zde několik optických dalekohledů. Největší je teleskop o průměru 3,6 m, který byl uveden do provozu roku 1976. Teleskop NTT má primární zrcadlo o průměru 3,5 m a je vybaven nejdokonalejší technikou tohoto druhu na světě. Využívá aktivní optiky - zakřivení zrcadla se upravuje počítačem podle potřeby. To je nutné, aby se zabránilo pokroucení zrcadla v důsledku vysoké hmotnosti. Pod zrcadlem je 78 podpěr ovládaných počítačem. Tím se dosáhne vyšší ostrosti obrazu než u ostatních teleskopů stejné velikosti. Švédský teleskop SEST je parabola o průměru 15 m. Je konstruována s přesností povrchu 0,07 mm, což umožňuje pozorování na velmi krátkých vlnových délkách. Tento radioteleskop se používá pro studium molekul v mezihvězdných mračnech Galaxie. Dále je zde teleskop Adonis s adaptivní optikou, která koriguje zkreslení způsobené atmosférou. Má průměr 3,5 m. Je vybaven soustavou akčních členů, které podpírají plochu zrcadla. Obraz z teleskopu dopadá na plochu složenou z rastru mnoha malých čoček. Ten pak dopadá obraz na čip CCD, z něhož jsou data zpracovávána počítačem. Vzhledem k tomu je počítač schopen vyhodnotit momentální změny chvění vzduchu v atmosféře. Na ty pak reaguje deformováním plochy zrcadla pomocí hydrauliky, čímž jsou turbulence vzduchu kompenzovány. V roce 1999 byla uvedena do provozu novější observatoř na vrcholu hory Paranal ve výšce 2635 m. n. m. Zde se nachází teleskop VLT (Very Large Telescop), sestávající ze 4 obřích teleskopů o průměru zrcadel 8,2 m a několika pomocných teleskopů o průměru 1,8 m. Světlo z dalekohledů se dá propojit a vytvoří se tak optický interferometr, jehož základna se dá zvětšit až na 210 čtverečních metrů. Dosáhne se tak úhlového rozlišení tisícin vteřiny. Přístroj je tak citlivý, že by měl zaznamenat předměty vzdálené 18 miliard světelných let. A ještě ELT (Extremely Large Telescope). Zajímavosti o …. Poloměr Země na rovníku je 6 378 kilometrů, na pólu 6 357 kilometrů (my jsme letěli ve výšce 10 km nad hladinou oceánu v Boeingu s doletem se společností Iberia s funkční vzduchotechnikou). Kdybychom se rozhodli obejít Zemi po rovníku museli bychom ujít 40075 kilometrů (my jsme přeletěli obratník Raka, rovník, obratník Kozoroha - pak jsme ho přejeli nedaleko města Antofagasta). Kdybychom šli kolem Země po poledníku museli bychom ušlapat jen o trochu méně - 40 008 kilometrů (zjistili jsme, že daleko lepší jsou procházky po poledni). Nejdeštivějším místem světa je havajský
ostrov Kauai v s průměrnými ročními srážkami 12090 mm (z vlastní zkušenosti ale vím, že dobře prší v Bruntále i v Belgii) Nejsušším místem je Asuán u řeky Nil. Uvádí se však i Údolí králů ležící u Théb nebo oblast západního pobřeží Chile, konkrétně poušť Atacama. Průměrné roční srážky na těchto místech dosahují pouhého půl milimetru. Největší hloubky dosahuje Tichý oceán v Mariánském příkopu s hloubkou 10 924 metrů. Nejodlehlejším ostrovem je Velikonoční ostrov vzdálený asi 3 300 kilometrů od pobřeží Jižné Ameriky. Nejvyšší horou je Mount Everest s 8 848 metry (i na Zemi hraje gravitace klíčovou úlohu tím, že ohraničuje rozměry živých i neživých věcí. Jelikož molekuly drží pohromadě díky vazbám mezi atomy, nemohou být pozemské hory o mnoho vyšší než Mount Everest. Když je hora vyšší a těžší, vzrůstá tlak na její základnu. kdyby byla příliš těžká, vazby mezi atomy by se začaly rozpadat a hora by se prostě propadala do zemské kůry). Největší absolutní výšky dosahuje Mauna Kea (Bílá hora) na Havaji. Vrchol hory ční 4 205 metrů nad hladinou moře, podmořská část je však ještě dalších 6 000 metrů, takže celková výška hory je úctyhodných 10 205 metrů! Neděle 17.7.2005. Přijíždíme do Santiaga a odtud budeme vyrážet do okolí. Spíme u Holanďana. Zažijeme zde piknik s Argentincem, Kubáncem, Francouzkou, Chilanem.V neděli je Santiago ještě živější než kdykoli jindy. Ulice jsou plné bavících se lidí. Ještě několik následujících dní jsme poznávali Santiago. Město věčně plné smogu, rušných ulic, čadících autobusů, které staví všude na přání pasažérů, či do kterých lidé naskakují téměř za jízdy. Občas se ze smogu vysoko nad hlavami vynoří obrysy 3000 metrů vysokých vrcholků hor - And. Spíše však je možno vidět nad hlavami výškové budovy. V samém centru města je několik historických památek. Zajímavý je osud „největšího“ chilského národního hrdiny O´Higginse. Jeho spory s velkými majiteli půdy vyústily až v ozbrojené povstání této opozice reformních snah. O´Higgins byl donucen odstoupit a odešel do exilu v Peru. V průběhu emigrace za ním byly vysílány zvláštní mise, aby vyslechli jeho názor. Po roce exilu O´Higgins zemřel. Chile patří k nejvýbojnějším státům Jižní Ameriky. Chile se stala cílem mnoha evropských emigrantů. V zemi bohaté na nerostné bohatství si vybudovala silnou pozici Velká Británie. Velká řada přistěhovalců Angličanů, Němců, jižních Slovanů. Kromě starousedlíků, kteří v průběhu minulého století rozsáhlé německé zázemí vytvořili, do Chile proudili Němci prchající před Hitlerem, po válce se do Chile uchýlili mnozí fašisté a po roce 1989 zde našel azyl i poslední komunistický vůdce NDR Eric Honecker. Z vrcholku Santa Lucie je výhled na okolní město, a některými směry i do stěn prosklených mrakodrapů. 18.7.2005 jedeme do Valparaisa. Viňa del Mar tvoří se sousedním Valparaísem jakési dvojmostí. Viňa s písčitými plážemi, Valpa se svou historií. Ve Valparaísu sídlí chilský parlament, je to důležitý chilský přístav. Sídlem vlády je Santiago. 19.7.2005 a 20.7.2005 jsme v Santiagu. 21.7.2005 odlétáme z Chile. Je 22.7.2005. Každý let jednou skončí a i my jsme úspěšně přistáli ve Vídni. Odjeli jsme z Vídně dodávkou (pěkně jsem si cestou zmastil kalhoty, takže jsem musel chodit se zavázanou mikinou kolem pasu; to na čem jsem cestou seděl a vcuclo se mi do gatí nejde vyprat). Vlakem jsme z Otrokovic jeli přes Ostravu do Frýdku. A teprve doma jsem si
pořádně zapotil. Baňos, baňos, baňos, chi, chi, chi, le, le, le, oláá, Chile! Jak se baví piloti a mechanici Po každém letu vyplňují piloti formulář, kde uvádějí všechny technické problémy a závady, které zpozorovali během letu. Mechanici si to přečtou, pokusí se závadu odstranit a dopíší co a jak bylo opraveno. To, že mechanici mají docela zvláštní humor potvrzuje kniha, vydaná leteckou společností Quantas, která obsahuje ty nejlepší chuťovky z těchto zápisů. A tady máte některé z nich. Přinášíme Vám některé z nejlepších reakcí na poznámky pilotů, které mechanici napsali do těchto formulářů. Poznámka: Levá vnitřní pneumatika skoro potřebuje vyměnit. Mechanik: Levá vnitřní pneumatika byla skoro vyměněna. Zkušební let byl O.K., ale automatické přistávání bylo velice drsné. ... automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno. Něco je uvolněno v pilotní kabině. ... něco bylo utaženo v pilotní kabině. Mrtví brouci na předním skle. ... byli objednáni živí brouci. Autopilot v poloze "držet výšku" nechá letadlo klesat 60 m za minutu. ... tento problém si nemohu předvést na zemi. Hlasitost DME je na neuvěřitelné síle. ... hlasitost DME byla nastavena na uvěřitelnou sílu. Třecí zámky způsobují, že se škrtící páčka zastaví. ... proto tam také jsou. Podezření na prasklé sklo. ... podezření je správné. Motor číslo 3 chybí! ... po krátkém hledání byl motor nalezen na pravém křídle. Letadlo se za letu chová legračně. ... letadlo bylo varováno, aby se polepšilo a létalo vážně. Cílový radar pobroukává. ... cílový radar byl přeprogramován přidáním písničkových textů. Myš v pilotní kabině.
... byla namontována kočka. Zpod přístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to zvuky jako by trpaslík bouchal na něco kladívkem. ... trpaslíkovi bylo odebráno kladívko. Poznámka zpracovatele textu: konečně jsem pochopil, co je to vyčerpávající text...to malé osvěžení v závěru přišlo vhod...hluboce smekám před každým, kdo se dostal až sem...PZ