ES... 4

Obsah Úvod ..................................................................................................... 3 1.

Vstup Řecka do EU/ES ............................................................... 4

1.1

Jednání o přistoupení k EHS ............................................................................. 5

1.2

Přistoupení země do ES .................................................................................... 8

1.3

Stanoviska vybraných členů ES ...................................................................... 11

1.4

Řecko a HMU .................................................................................................. 12 1.4.1

Vymezení pojmu .................................................................................... 12

1.4.2

Konvergenční kritéria ............................................................................. 13

1.5

Pakt stability a růstu ........................................................................................ 16

1.6

Řecko a vstup do eurozóny ............................................................................. 16

2.

Vnitropolitická charakteristika ................................................ 21

2.1

Formování současného politického systému ................................................... 22

2.2

Ústava ............................................................................................................. 31

2.3

Výkonná moc ................................................................................................... 32 2.3.1

Hlava státu ............................................................................................. 32

2.3.2

Vláda ..................................................................................................... 32

2.4

Zákonodárná moc a zákonodárný proces ....................................................... 33

2.5

Soudní systém ................................................................................................. 34

2.6

Místní správa a samospráva............................................................................ 35

2.7

Evropský parlament ......................................................................................... 36

2.8

Politické strany a stranický systém .................................................................. 37

2.9

Významné politické strany ............................................................................... 38

3. 3.1

3.2

Hospodářská politika a její postavení v EU ........................... 40 Cíle a nástroje hospodářské politiky ................................................................ 41 3.1.1

Cíle hospodářské politiky ....................................................................... 41

3.1.2

Nástroje hospodářské politiky ................................................................ 44

Hospodářská politika Řecka ............................................................................ 45 3.2.1

Obecná charakteristika struktury řecké ekonomiky................................ 45

3.2.2

Hrubý domácí produkt ........................................................................... 46

3.2.3

Inflace .................................................................................................... 47

3.2.4

Nezaměstnanost .................................................................................... 48

3.2.5

Saldo běţného účtu ............................................................................... 50 1

3.2.6

4. 4.1

Účinnost hospodářské politiky ............................................................... 51

Dluhová krize a její vliv na Řecko ........................................... 53 Příčiny dluhové krize v Řecku.......................................................................... 54 4.1.1

Vysoké rozpočtové výdaje ..................................................................... 55

4.1.2

Veřejný dluh ........................................................................................... 59

4.1.3

Daňový systém a šedá ekonomika ........................................................ 60

4.2

Průběh krize v Řecku ...................................................................................... 60

4.3

Alternativní řešení krize ................................................................................... 65 4.3.1

Úsporná opatření a mezinárodní finanční pomoc: ................................. 65

4.3.2

Dluhová restrukturalizace a reprofilace .................................................. 66

4.3.3

Vystoupení zemí z eurozóny a návrat k národním měnám .................... 67

4.3.4

Rozdělení eurozóny ............................................................................... 67

4.3.5

Fond na výplaty splátek věřitelům.......................................................... 68

Závěr .................................................................................................. 69 Seznam tabulek, obrázků a grafů .............................................................................. 71 Pouţitá literatura ....................................................................................................... 72

2

Úvod Od roku 2007 se světová ekonomika nachází uprostřed největší finanční krize. Ta, podobně jako v případě pádu na burze 1929 a následovné Velké hospodářské krize před osmdesáti lety, znamená přelomový moment historie světové ekonomiky, přičemţ všechny její dopady se ještě naplno nestačily projevit a do značné míry závisejí na tom, jak lidé na krizi zareagují. Členské země EU i samotný proces integrace stojí na jedné z významných křiţovatek rozhodování, jaké jsou moţnosti, kam lze vůbec aţ zajít v řešení dopadu krize, a je velmi důleţité, kterým směrem se vydají. Evropská unie se od roku 2008 s touto krizí snaţí různými způsoby vypořádat. Vznik dluhové krize má v jednotlivých ekonomikách odlišné důvody. Mezi prvními zeměmi s neúnosnou mírou zadluţení bylo Řecko a Irsko, ke kterým se postupně přidaly další země – Portugalsko, Španělsko, Itálie nebo Belgie. Tato práce je zaměřena na dluhovou krizi v Řecku právě v kontextu evropské hospodářské krize. V první kapitole se budeme věnovat vnitropolitické charakteristice Řecka. Zaměříme se zejména na formování současného politického systému. Dále si podrobněji rozebereme jednotlivé segmenty ústavně-politického systému země a zachytíme základní charakteristiky demokratického vládnutí Řecka – ústavy, moci výkonné, moci zákonodárné, soudního systému a místní samosprávy. V závěru kapitoly se podíváme na stranický systém a současné nejvýznamnější politické strany. Druhá část práce je věnována vstupu Řecka do Evropských společenství. Zaměříme se na důvody přistoupení a vývoj vyjednávání. Dále se budeme zabývat připojením země do eurozóny. Toto období lze povaţovat za klíčové pro pochopení dnešních problémů Řecké ekonomiky Ve třetí kapitole je obecně pojednáno o hospodářské politice a jejích cílech. Zaměříme se obzvláště na čtyři základní makroekonomické ukazatele – tempo růstu produktu, míru inflace, míru nezaměstnanosti a podíl salda běţného účtu platební bilance na HDP – a následně bude podrobněji rozebrán a porovnán vývoj těchto

3

základních makroekonomických veličin Řecka s hospodářskými politikami Německa a EU27. Čtvrtá kapitola je věnována samotné dluhové krizi v Řecku. Pozornost bude věnována obzvláště důvodům jejího vzniku, které je moţno spatřovat v samotném historickém a ekonomickém vývoji – v nadměrných rozpočtových výdajích, existenci šedé ekonomiky, v daňových únicích a vysokém zadluţení země. Dále bude pojednáno o dosavadním průběhu dluhové krize v zemi a reakcích jejích obyvatel, jakoţ i o moţnostech řešení krize. Cílem této práce je v prvé řadě analýza politického systému země, jeho dopadu na dosavadní ekonomický a politický vývoj a poukázání na hlubší příčiny vedoucí k současným problémům Řecka. Pro dosaţení určeného cíle je pouţit deskriptivní postup. Ačkoliv bylo téma krize zpracováno uţ nespočetněkrát, tato práce by měla přispět k pochopení aktuální situace, ve které se Řecko a jeho obyvatelstvo nachází.

1. Vstup Řecka do EU/ES Počátky evropské integrace datujeme do padesátých let 20. století, kdy se evropské země stále vyrovnávaly s následky válečné devastace. Evropský kontinent byl rozdělen „ţeleznou oponou“ na východní komunistický blok, kde si SSSR upevňovala své mocenské pozice, a západní kapitalistický blok, kde došlo k zformování tří evropských společenství1.

1

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) – Paříţská smlouva (18. 4. 1951) – návrh organizace na zavedení společné těţby uhlí a výroby oceli předloţený v květnu 1950 Ropbertem Shumanem. Členství bylo navrţeno všem státům Evropy, které o něj projeví zájem, s hlavním cílem udrţení míru a rekonstrukce nejširšího spektra oblastí od infrastruktury, průmyslu, zemědělství aţ po zajištění základních funkcí státu. K budování společného trhu ESUO se připojily Francie, Německo, Belgie, Itálie, Nizozemsko a Lucembursko. Evropské hospodářské společenství (EHS) – Římské smlouvy (27. 3. 1957) – mezinárodní organizace, která byla vytvořena, aby podpořila vznik společného trhu, odstranila rozdíly mezi jednotlivými hospodářskými politikami členských států a zajistila hospodářský rozvoj, stabilitu a zvyšování ţivotní úrovně. Evropské společenství pro atomovou energii (EUROATOM) – Římské smlouvy (27. 3. 1957). Cílem EUROATOMu je vytváření, rozvoj a růst evropského jaderného průmyslu.

4

„Smluvní strany jsou rozhodnuty zaměnit staletou rivalitu za sloučení základních zájmů, poloţit zřízením hospodářského společenství první kámen pro další a hlubší spojení mezi národy, jeţ rozdělovaly dlouhou dobu krvavé střety, a poloţit institucionální základy, jeţ by dokázaly určit společný směr jejich nyní uţ jednotného osudu.“2

1.1 Jednání o přistoupení k EHS Snaha Řecka stát se součástí západního evropského prostoru včetně jeho institucionálního řádu byla motivem řeckého směřování od konce občanské války v roce 19493. Po parlamentních demokratických volbách v březnu 1949 se vládnoucí koalice liberálních stran snaţila stabilizovat domácí a zahraniční politický vývoj země – zrušení výjimečného stavu, zmírnění postihů odpůrců reţimu, přerušení poprav komunistů odsouzených k trestu smrti. Byla vydána nová ústava, která obsahovala řadu ustanovení o rovnoprávnosti a základních lidských a politických právech všech občanů. V roce 1952 bylo Řecko přijato do Severoatlantické aliance a stalo se prozatímním členem OSN. I přes zmíněné skutečnosti Řecko zůstalo paralyzováno a vyznačovalo se politickou nestabilitou. „Pod vnějším povrchem zdánlivě demokratického státního zřízení a politického pluralismu působil ‚paralelní‘ státní systém autoritářského, extrémně pravicového typu, který pokračoval i v nových podmínkách v uplatňování represivního kursu z let občanské války a který sféru jeho působnosti rozšířil z komunistů na všechny občany ‚nenárodního‘ politického smýšlení.“4 Po roce 1958 Řecko hospodářsky stagnovalo i přes dosavadní snahy kabinetu premiéra Konstantina Karamanlise o modernizaci a rozvoj řeckého hospodářství. 2

Preambule Smlouvy o zaloţení Evropského společenství uhlí a oceli, tzv. Paříţská smlouva (1951). Řecká občanská válka – vojenský konflikt, který proběhl v letech 1944–1949 v Řecku. Konflikt, kde na jedné straně stála EAM-ELAS v čele s komunisty, podporovaná komunistickými reţimy v sousední Albánii, Jugoslávii a Bulharsku, a na druhé straně pravicové síly, royalisté a konzervativci, podporované Velkou Británii a později USA. Občanská válka způsobila ještě větší škody a ztráty neţ 2. světová válka. Více neţ 150 tisíc lidí bylo zabito, několik tisíc členů komunistické strany bylo internováno nebo popraveno. Kolem sta tisíc lidí emigrovalo do různých zemí východního komunistického bloku. 4 HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, str.479. 3

5

Hlavním důvodem byl prohlubující se rozdíl ve vývoji jednotlivých hospodářských odvětví a i samotná struktura hospodářství. Řecko představovalo především zemědělsky orientovaný stát, jehoţ největší devizou byl vývoz komodit – tabák, ovoce, olivy, olivový olej atd., obzvláště do zemí sovětského bloku. Soukromý sektor byl sloţen z velkého počtu malých a středních firem, zpravidla v rodinném vlastnictví. Podíl zemědělské výroby na HDP v roce 1960 představoval 32,2% a podíl průmyslové výroby tvořil 19,2% a sektor sluţeb 48,65. Dalším důvodem bylo postupné omezování hospodářské pomoci ze strany USA6 a dalším významným faktorem bylo, ţe se jednalo o stát se silně zakořeněným protekcionismem. „K. Karamanlis začal hledat východisko v reorientaci Řecka, v odloučení od Blízkého východu a napojení na západ, v důrazné restrukturalizaci. Jak ekonomické, tak politické a sociální, tak i kulturní.“7 Z řeckého pohledu bylo výhodnější upřednostňovat spolupráci s ES před EFTA8. Po předběţném průzkumu hospodářské situace země 8. června 1959 poţádalo Řecko na základě článku 238 Smlouvy o EHS o asociační dohodu. Mělo dojít k liberalizaci vzájemného obchodu, odbourání cel, stabilizaci státních financí a harmonizaci daňového systému s EHS. Tempo řecké ekonomiky se mělo postupně přizpůsobit charakteru evropské integrace a Řecko se mělo zapojit do činností EHS a formování jejích politik. Členské státy ES a Řecko 9. července 1961 podepsaly asociační dohodu, známou také pod názvem Athénská dohoda. Athénská dohoda v prvé řadě byla pro Řecko výhodná a specifická tím, ţe obsahovala přesně stanovené jednotlivé etapy a rychlost slaďování řeckého 5

Pro srovnání, v roce 1980 klesl podíl zemědělské výroby na 25 %, podíl průmyslové výroby vzrostl na 25,3 % a podíl sektoru na HDP zůstal prakticky nezměněn – 49,7 %. Zdroj: OECD Economic Outlook, Greece. 6 Za období 1947–1951 se jednalo téměř o 1,5 miliardy amerických dolarů (Hradečný, D. O., 2001: str. 466). Veškerá hospodářská pomoc byla ukončena do roku 1963. 7 GONĚC, Vladimír. Od „malé Evropy“ k „velké Evropě“: dějiny rozšiřování Evropských společenství / Evropské unie 1950–2002. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, str. 80. 8 Evropské sdruţení volného obchodu (ESVO, EFTA) je v současnosti ekonomické společenství čtyř evropských států – Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko –, které vzniklo 3. května 1960 jako alternativa pro ty státy, kterým nebylo dovoleno nebo které preferovaly spolupráci bez vytvoření nadstátních řídících institucí, za předpokladu realizace společného trhu, jehoţ podstatou byla celní unie, uvolňující pohyb zboţí uvnitř společenství a zavádějící společné celní sazby vůči nečlenským zemím. Původními členy byly Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie.

6

hospodářství s EHS, obsahovala moţnost vstupu, ale nestanovila ţádný přesný časový horizont a dále ponechávala moţnost přizpůsobení se konkrétním potřebám a situacím jednotlivých smluvních stran. Zástupci EK, vlád členských zemí a Řecka vytvořily Radu přidruţení, kde zástupci jednomyslně rozhodovali o otázkách spojených s realizací asociační dohody. Řecko muselo zavést společnou celní sazbu během 12 nebo 22 let v závislosti na druhu produktu. Dále dohoda stanovovala dvě přechodná období pro zrušení tarifů a kvót na průmyslové i zemědělské produkty – země ES měly omezení odstranit v horizontu 12 let, v opačném směru se jednalo o období 22 let9. „Asociační dohoda uzavřela svazek mezi Řeckem a EHS, jehoţ cílem bylo podporovat postupné vzájemné posilování obchodních a hospodářských vztahů mezi smluvními stranami, přičemţ by měl být kladen důraz na potřebné urychlení rozvoje řeckého hospodářství vedoucí ke zlepšení úrovně zaměstnanosti a ţivotních podmínek řeckého obyvatelstva. Tento cíl měl být dosaţen prostřednictvím vytvoření celní unie, podporou společných opatření, vzájemnou harmonizací různorodých oblastí řeckých politik a politik Společenství a zpřístupněním finančních zdrojů EHS, jeţ by pomohly usnadnit rychlý rozvoj Řecka.“10 Politický vývoj však dalšímu sbliţování zabránil. Na jaře 1967 proběhl vojenský převrat a 21. dubna došlo k nastolení vojenské diktatury.11 Nově nastolený plukovnický reţim pod vedením Georgiese Papadopulose zrušil všechny dosavadní politické strany, rozpustil parlament, byly ustanoveny zvláštní soudní tribunály, probíhaly čistky ve všech státních sloţkách a institucích, docházelo k perzekuci obyvatelstva a uvěznění nepřátel, především z řad liberálů a komunistů.

9

GONĚC, Vladimír. Od „malé Evropy“ k „velké Evropě“: dějiny rozšiřování Evropských společenství / Evropské unie. 10 Association Agreement [online]. 1961 Dostupné z: http://www.eui.eu/HAEU/OralHistory/bin/CreaTopics_all_prg.asp?top=EC+association+agreement&ctp =ECM 11 V čele revoluce stáli armádní dustojníci Georgios Papadopulos, Nikolaos Makarezos a Stylianos Pattakos. Během tří hodin s pouze 3000 vojáky a150 tanky obsadili strategické budovy a do zajetí vzali významné politické osobnosti. Vojenští důstojníci odůvodnili vojenský zásah tím, ţe zasáhli ve prospěch Řecka a jeho lidu před hrozbou komunistického reţimu a dále pro vysvobození Řecka z chaosu a anarchie „falešného“ parlamentarismu a dosavadní „zkorumpované“ demokracie (Hradečný et al. 2001: str. 508–509).

7

„Nedemokratické praktiky reţimu měly silnou zahraničněpolitickou odezvu, která se projevila zastavením dodávek těţkých zbraní z USA, vystoupením z Rady Evropy v prosinci 1969, a hlavně oficiálním zmrazením asociační dohody mezi ES a Řeckem.“12 Evropský parlament dne 7. května 1969 schválil rezoluci, která stanovuje, ţe dohodu o přidruţení Řecka nelze uplatnit, dokud v zemi nebude obnoven demokratický reţim. Logicky tak došlo k ochlazení vztahů se Společenstvím a zmrazení asociační dohody. Společenství svým rozhodnutím zmrazit asociační dohodu chtělo zabránit izolaci Řecka a nastolení ochranářského reţimu, coţ by stávající řecké politické zřízení mohlo jen posílit a upevnit. Plukovnický reţim se u moci udrţel 7 let do 23. července 1974, kdy byl z exilu povolán zpět Konstantin Karamanlis, který měl nastartovat transformaci země směrem k demokracii. Jeden z důvodů rozkladu a pádu diktatury lze hledat v eskalaci brutality reţimu po odstoupení prezidenta Georgiese Papadopulose, kdy vládu nad zemí převzal velitel vojenské policie generál Dimitrios Ioannidis. Druhým důvodem byl neúspěšný pokus o státní převrat na Kypru. A třetím důvodem byl nepříznivý ekonomický vývoj, ovlivněný především ropnými šoky13, a zhoršující se ekonomická situace země. Došlo k nárůstu cen nejdůleţitějších spotřebních výrobků o 55 aţ 100%. Inflace přesáhla 33%. Zadluţení státu vzrostlo z 1107 milionů USD v roce 1967 na 4519 milionů USD v roce 197414.

1.2 Přistoupení země do ES Po návratu K. Karamanlise v prvních parlamentních volbách se řecké vnitřní a vnější poměry začaly normalizovat a v celé zemi zavládla euforie. I přes kritiky 12

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Rozšiřování ES/EU. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2001, str. 66. 13 Ropné krize – v 70. a 80. letech ovlivnily výrazně světovou ekonomiku. První ropný šok začal na podzim roku 1973, kdyţ země sdruţené v organizaci OPEC sníţily těţbu ropy (asi o 5 %), aby mohly ovlivňovat její cenu ve svůj prospěch, a zároveň bylo vyhlášeno embargo na vývoz ropy do zemí, které během Jomkipurské války podporovaly Izrael. Druhý ropný šok nastal v roce 1979 po Íránské revoluci, kdy nový islámský reţim sníţil objem těţby a omezil export ropy. Země OPEC naopak zvýšily těţbu – celkové sníţení světové produkce bylo pouze okolo 4 %, avšak vinou rozsáhlé paniky došlo k dalšímu růstu ceny ropy, většímu, neţ by odpovídalo váţnosti situace. 14 HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, str. 518.

8

opozice většina řecké společnosti byla „proevropsky“ naladěna a EHS bylo vnímáno jako přirozený ekonomický i politický partner.15 „Karamanlis se nemínil spokojit s obnovou platnosti asociační dohody Řecka a EHS, zmrazené v letech vojenské junty, a usiloval i přes odpor svých kritiků z řad levice a části politického středu o plnou integraci do této organizace.“16 Snahou Řecké strany bylo celý proces vyjednávání co nejvíce uspíšit z obavy z moţného sjednocení vstupních rozhovorů a následného zpomalení vstupních rozhovorů s dalšími dvěma státy-Španělskem a Portugalskem17, které se politicky i ekonomicky nacházely v obdobné pozici. Ţádost o přijetí Řecka za plnohodnotného člena ES byla podána 12. června 1975. Vstup do EHS pro Řecko znamenal stabilizaci demokratického systému a jeho budoucího vývoje, posílení postavení v rámci regionálního a mezinárodního systému – zejména s ohledem na vztahy s Tureckem a Kyprem, a hlavně členství v EHS mělo přispět k rozvoji a modernizaci řeckého hospodářství a řecké společnosti18. Evropská komise po dlouhých vyjednáváních dne 28. Ledna 1976 vydala posudek, kde zdůraznila, ţe urychlený vstup Řecka do ES nepovaţuje za vhodný. Ve zprávě poukázala na problémové oblasti, díky kterým vyţaduje předvstupní přípravné období.19 Hlavní problémové oblasti byly následující.: a) Problematické řecko-turecké vztahy: zejména kyperská otázka. Komise se domnívala, ţe přijetí Řecka do ES by mohlo narušit rovnováhu vůči oběma zemím. Komise svým stanoviskem dala najevo, ţe oba státy jsou pro Společenství rovnocenní partneři s moţností budoucího členství v ES.

15

Karamanlis dlouho věřil, ţe „Řecko patří k západu“, na druhé straně opoziční leader strany PASOK Andreas Papandreou uváděl: „Řecko patří Řekům“. Tyto dva protichůdné výroky byly významné pro budoucí vztahy mezi ES/EU a Řeckem. 16 HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, str. 527. 17 Stejně jako Řecko, Španělsko a Portugalsko poţádaly o vstup do ES uţ v roce 1962. S ohledem na diktátorské reţimy byly ţádosti zamítnuty. Vyjednávání byla obnovena aţ poté, co ve Španělsku v roce 1975 zemřel Francisco Francoa v Portugalsku byl svrţen v roce 1974 Marcelo Caetano. Ve srovnání s původními členskými státy byly obě země velmi chudé. Ale stejně jako v případě Řecka zde převáţila snaha podpořit nově se tvořící demokracie. 18 FIALA, P., PITROVÁ, M.: Evropská unie. 19 FIALA, P., PITROVÁ, M.: Rozšiřování ES/EU.

9

b) Strukturální nedostatky řecké ekonomiky a ekonomické dopady integrace této země: Problematický se jevil slabý řecký průmysl, velikost zemědělské populace a také samotná struktura jednotlivých zemědělských odvětví. Bylo by tedy pro Řecko obtíţné sloučit své hospodářství se členskými zeměmi ES. Nutné změny by si vyţádaly nemalé finanční dotace plynoucí z rozpočtu Společenství,

c) Dopad rozšíření na fungování společenství: Komise se domnívala, ţe případné Řecké přidruţení by mohlo zpomalit chystané reformní kroky například přímé volby do Evropského parlamentu a přípravu Hospodářské měnové unie a Řecké podmínky vstupu by se mohly stát precedentem pro budoucí začlenění Španělska a Portugalska. Svým návrhem na uskutečnění přípravného předvstupního období dala Komise Řecku i Radě ministrů jasně najevo, ţe přechodná opatření ani časové omezené výjimky, které jsou ustaveny v asociační dohodě, nemusí vést vţdy k zajištění dostatečného přizpůsobení státu vůči Společenství. Je nezbytné, aby proběhlo další období konvergence, jak politické, tak ekonomické, které bude předcházet zahájení přístupových jednání vedoucích k plnohodnotnému členství v ES. „Rozhodnutí Komise však bylo zvráceno vůlí Rady ministrů Evropských společenství. Rada sice uznala všechny argumenty Komise za oprávněné, zároveň však ve svém rozhodnutí sledovala politické parametry, tedy Řecku je momentálně nutno vyjít vstříc.“20 Smlouva o přistoupení Řecka k ES byla uzavřena 28. května 1979 v Athénách a 1. ledna 1981 vešla v platnost. Řecko se tak stalo desátým členem Evropských společenství. Vstup zahrnoval dvě základní podmínky:

20

GONĚC, Vladimír. Od „malé Evropy“ k „velké Evropě“: dějiny rozšiřování Evropských společenství / Evropské unie 1950–2002. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, str. 93.

10

a) Kompletní přijetí bez jakýchkoli výjimek acquis communautaire. b) Pětileté přechodné období. V určitých oblastech přechodné období bylo stanoveno na 6–7 let (na export rajčat a broskví, harmonizaci daňové soustavy, volný pohyb pracovních sil atd.).

Lze říci, ţe vstup Řecka do ES rozhodně posílil demokratickou stabilitu, ale i jeho zahraničněpolitickou a bezpečnostní pozici. Z ekonomického hlediska země začala zaostávat za ostatními členskými státy, nenaplnila všeobecná očekávání, která reagovala na její vynikající hospodářské výsledky v průběhu minulých dvou dekád. Důvodem byl nízký stupeň obchodní spolupráce se zeměmi ES a zrušení protekcionistických opatření domácí ekonomiky.

1.3 Stanoviska vybraných členů ES Po přistoupení Řecka a později Španělska a Portugalska bylo jasné,ţe dojde k posílení hospodářské rozdílnosti uvnitř Společenství a větší finanční zátěţi, ale rozšiřování ES nebylo jen záleţitostí ekonomickou, ale i otázkou bezpečnostní v západní Evropě–situace ve středomořském regionu byla celkem nestabilní a Společenství mohlo částečně uplatňovat svůj vliv na tento region. Jak uţ bylo zmíněno výše, Komise zpočátku byla proti začlenění Řecka, jelikoţ se nezdálo být ekonomicky připravené. Komise získala podporu Velké Británie a Německa a Řecko naopak podporovala Francie. Francie jako jedna ze zakládajících zemí Evropské unie byla vţdy povaţována za hnací sílu integrace, která je pro ni volbou z přesvědčení i nástrojem, jak získat zpět ztracenou velmocenskou pozici. Francie nikdy nebyla velkým zastáncem rozšiřování Evropských společenství a později Evropské unie. Ale po předchozím rozšíření o Dánsko, Irsko a Spojené království v roce 1973 měla obavy z oslabení vlastního dominantního postavení mezi členskými státy a vstup Řecka horlivě podporovala.

11

Postoje Velké Británie a Německa byly více rezervované. Společně za hlavní problém povaţovaly řecko-turecké vztahy, jelikoţ Řecko po dosaţení plného členství mohlo blokovat vztahy mezi ES a Tureckem. Velká Británie společně s Dánskem a Belgií vznesly formální námitky, naopak Německo však svůj postoj změnilo.21 Německá politika se zaměřovala na prosazování dlouhodobých bezpečnostních a ekonomických strategických směrů rozvoje Evropského společenství a obávala se, ţe zamítnutí ţádosti by mohlo mít negativní dopad na řecké členství ve vojenských strukturách NATO22.

1.4 Řecko a HMU 1.4.1 Vymezení pojmu „Pod pojmem HMU myslíme oblast jednotné měny v rámci jednotného trhu Evropské unie, kde se lidé, zboţí, sluţby a kapitál pohybují beze všech omezení. HMU tvoří rámec hospodářského růstu a stability, který má oporu v působení nezávislé Evropské centrální banky a v zákonné povinnosti zúčastněných členských států sledovat zdravou hospodářskou politiku a pečovat o její koordinované uplatňování.“23 Hospodářská a měnová unie je výsledkem prohlubujícího se procesu integrace zemí Evropského společenství. Členské státy se vzdávají autonomie v oblasti monetární a měnové politiky. Rozhodovací pravomoci jsou přeneseny na společnou centrální banku. Předpokladem je liberalizace pohybu kapitálu, úplná integrace finančních trhů a nahrazení národní měny měnou společnou, čímţ se zamezí moţnost upravovat (pouţívání devizového kurzu a úrokové sazby) hodnotu národní měny. V rukou vlád zůstává fiskální politika, ale i zde mají členské vlády omezené moţnosti. Z důvodu poţadavku fiskální disciplíny a harmonizace daňových soustav.

21

FIALA, PITROVA – Rozšiřování ES/EU. NATO – Severoatlantická aliance, zaloţeno 4. 4. 1949, jedná se o mezinárodní vojenský pakt. V průběhu druhé světové války bylo Řecko okupováno Německem a k osvobození došlo za pomoci spojeneckých armád, hlavně Velké Británie. Po poráţce povstání organizovaném komunisty se Řecko orientovalo na západní demokracie a společně s nepřátelským Tureckem se v roce 1952 stalo členem aliance. 23 BUSSINESINFO, Měnová politika Evropské unie. [on-line]. [cit. 2008-04-05]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/menova-politika-evropske-unie-5135.html 22

12

Důleţitým mezníkem v prohlubování měnové spolupráce byla Delorsova zpráva, která definovala nutné podmínky a etapy transformace s postupným přesunem od hospodářské a měnové koordinace k jednotné měně s nezávislou Evropskou centrální bankou a s pravidly pro řízení velikosti a financování národních rozpočtových schodků24. Zpráva byla schválena dne 27. června 1989 na zasedání Evropské rady v Madridu. Současně bylo rozhodnuto o zahájení první etapy HMU k 1. 1. 1990, jelikoţ nastartování této etapy nevyţadovalo ţádnou reformu právního řádu. Pro druhou a třetí etapu bylo nutné revidovat Smlouvy o zaloţení Evropského hospodářského společenství. Vznikla nová Smlouva o Evropské unii a podepsána byla 7. února 1992 v Maastrichtu25. První etapa, 1990–1993, vyzvala ke vzájemnému odbourání měnových, devizových bariér a omezení restrikcí v rámci toku kapitálu mezi členskými státy. Druhá etapa, 1994–1998, byla zahájená vytvořením Evropského monetárního institutu (EMI), předchůdce Evropské centrální banky (ECB), který bude nezávislý na národních orgánech i na orgánech Společenství. Třetí etapa, 1999, je charakterizována jednotnou měnovou politikou a zavedením společné měny do oběhu po splnění tzv. konvergenčních kritérii26. 1.4.2 Konvergenční kritéria Splnění těchto kritérií je nutnou podmínkou vstupu státu do měnové unie a zavedení společné měny.

24

EVROPSKÁ KOMISE. Jedna měna pro jednu Evropu [online]. [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: Dostupný na WWW: ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication6730_cs.pdf 25 Smlouva o EU – Vytváří Evropskou unii, spočívající na třech pilířích: Evropských společenstvích, společné zahraniční a bezpečnostní politice (SZBP) a policejní a soudní spolupráci v trestních věcech (SVV). Smlouva zavádí evropské občanství, posiluje pravomoci Evropského parlamentu a zakládá hospodářskou a měnovou unii (HMU). Dále nahrazuje EHS Evropským společenstvím (ES). Měnová politika je pro státy eurozóny řízena Evropskou centrální bankou, fiskální a strukturální politiky jsou koordinovány na evropské úrovni a implementovány členskými státy. 26 1. ledna 1999 byla společná měna zavedena v 11 zemích – Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. Řecko se přidalo 1. ledna 2001. Dánsku a Velké Británii byla udělena výjimka – nemuseli se zapojit do třetí etapy HMU.

13

Cenová stabilita: míra inflace nesmí překročit průměr tří nejstabilnějších zemí o více neţ 1,5 %. Úrokové sazby: dlouhodobé úrokové sazby nesmějí překročit průměr tří nejstabilnějších zemí o více neţ 2% Deficity: schodek veřejných rozpočtů musí být niţší neţ 3 % HDP. Veřejný dluh: celková zadluţenost veřejných rozpočtů nesmí překročit 60 % HDP. Stabilita směnného kurzu: směnné kurzy musí zůstat alespoň po dva roky bez provedení devalvace vůči měně jakéhokoliv členského státu. Plnění kritérií je vyhodnocováno v Konvergenční zprávě jednou za dva roky, kterou zpracovává Evropská komise společně s Evropskou centrální bankou (ECB). Pokud jsou kritéria splněna, Rada EU po konsultaci s Evropským Parlamentem určí fixní konverzní poměr mezi národní měnou a eurem, podle kterého se budou přepočítávat veškeré částky v národní měně27. Výhody a rizika jednotné měny jsou podle Brůţka28 následující: Výhoda – konvergence makroekonomických veličin: Zavedení společné měny euro představuje stabilizaci měnové oblasti. Hlavní výhodou jsou sjednocené úrokové sazby. Ty přispívají ke sníţení rizika podnikání a podílí se na zániku devizových spekulací v důsledku rozdílných úrokových měr. Dochází k rozšíření kapitálového trhu a efektivnější alokaci finančních prostředků. Rostoucí intenzita kapitálu a rozvoj konkurenceschopnosti má dlouhodobě za následek sníţení ekonomických rozdílů mezi jednotlivými členskými státy.

27 28

Přepočítací koecifient řecké drachmy – 340,75 EUR/GRD. BRŮŢEK, A, SMRČKOVÁ.: Evropská měnová integrace.

14

Výhoda – všeobecné snížení nákladů: Ve všech zemích eurozóny je moţné provádět platby stejnými penězi. Podniky a občané nejsou proto zatíţeni rozdílem mezi nákupním a prodejním kurzem při provádění jednotlivých transakcí. Pro členské státy se sniţuje nutnost drţet hotovostní devizové prostředky v různých měnách. Díky těmto dvěma důvodům dochází k úspoře transakčních a zajišťovacích nákladů. Platby jsou vyřizovány rychleji a flexibilněji. Další významnou výhodou společné měny je odstranění měnového rizika při obchodu, coţ zjednoduší kalkulace budoucích nákladů29. Výhoda – cenová transparentnost: Ceny zboţí a sluţeb jsou vykazovány v jedné měnové jednotce společné pro všechny země eurozóny, a proto jejich komparace je velmi jednoduchá. Takto lze porovnávat mzdy, důchody, sociální dávky, daně, pojištění a i jednotlivé makroekonomické ukazatele. Dochází k podpoře působení konkurence, z čehoţ profitují všichni spotřebitelé. Výhoda – zlepšení postavení Evropy ve světové ekonomice: Evropská unie se stále dělí mezi členské státy eurozóny a země mimo eurozónu. Odstraněním nejednoty měnové politiky by mělo dojít k nárůstu vlivu eura v ekonomické, obchodní a finanční sféře. Nevýhoda – suverenita národních měn: Ztráta národní měny se leckdy jeví, jako ztráta národního symbolu, ale základním aspektem HMU je přesun měnové suverenity na nadnárodní instituci – ECB. Suverenitu členské země nepřenášejí v rozpočtové oblasti, a proto se setkáváme s určitou prioritou uplatňování národních zájmů nad zájmy eurozóny. Nevýhoda – ztráta nezávislé měnové politiky: Po vstupu do eurosystému členské země ztrácí pravomoc provádět měnovou politiku pomocí regulace mnoţství peněz v oběhu, změnou sazby úrokové míry a měnového kurzu. Posilování měnového kurzu vede k poklesu inflace a současně při nízkých úrokových sazbách dochází k ekonomickému růstu. Měnová politika ECB je uţívána celoplošně a je do

29

Eurozóna při přeshraničních platbách pouţívá platební systém TARGET.

15

značné míry ovlivněna ekonomickým vývojem jednotlivých zemí, proto nemusí vyhovovat všem. Nevýhoda – neschopnost čelit asymetrickým krokům: Asymetrické šoky nemají stejné dopady, a absence národních monetárních nástrojů těmto šokům nedokáţe čelit. Projevují se tehdy, kdyţ ekonomika a finanční sektor jedné členské země není dostatečně strukturálně sladěn s ostatními ekonomikami členských států. Národní monetární nástroje by měla nahradit mobilita pracovních sil v rámci eurozóny a flexibilita mzdových sazeb30. Nevýhoda – finanční náklady: Vstup do eurozóny a realizace měnové unie vyţaduje značné finanční prostředky samotné EU, ale i jednotlivých členských států, bankovního sektoru a podnikové sféry. Je nutné provést výměnu či přizpůsobení technického zařízení – bankomatů, účetních programů, školení pracovníků, emise nových mincí a bankovek atd. Většinou se však jedná o jednorázové nástroje a jejich pořízení si kaţdý musí uhradit z vlastních zdrojů, coţ bývá nákladné.

1.5 Pakt stability a růstu V průběhu druhé etapy HMU na zasedání Evropské rady v roce 199731 byl schválen Pakt stability a růstu, který zavazuje členské státy udrţovat rozpočtovou kázeň. Schodek veřejných nesmí překročit 3 % HDP, veřejný dluh musí být menší neţ 60 % HDP nebo se musí sniţovat. Odpovědnost za monitorování dodrţování podmínek nese Evropská komise.

1.6 Řecko a vstup do eurozóny Euro bylo zavedeno v zemích a ve dvou krocích podle původního, tzv. Madridského scénáře (obrázek. 1.1). V první etapě tohoto scénáře je euro zavedeno v pouze v bezhotovostní formě (v roce 1999 a Řecku v roce 2001). Stanoví se kurz národní měny určitým neodvolatelným přepočítávacím koeficientem. 30 31

Tzv. teorie optimálních měnových zón. V roce 2005 proběhla revize Paktu stability a růstu.

16

Po uplynutí časového období (max. 3 roky) je euro zavedeno i v hotovostní podobě (bankovky a mince byly uvedeny do oběhu k 1. 1. 2002). Obr. 1.1 Madridský scénář zavedení eura

Zdroj: Bussinesinfo.cz

Řecko jiţ od počátku svých snah o začlenění se do eurozóny patřilo k zemím s nedostatečně stabilní ekonomikou, potýkalo se zejména s vysokou inflací, drachma se nedala označit za měnu se stabilním kursem32, financování státu se stávalo čím dál tím draţší, veřejný dluh převyšoval 100% hranici HDP, deficit veřejného rozpočtu se pohyboval kolem 4 % HDP a vysoké byly také výnosy z dlouhodobých vkladů. Přijetí společné měny představovalo pro Řecko řešení zmíněných problémů. Výnosy z dluhopisů by klesly a Řekové by platili silnou světovou měnou jako Německo a Francie. Řecko však nebylo dostatečně připravené na zapojení do eurozóny.

32

Díky turbulencím způsobených spekulativními útoky musela v roce 1997 Řecká centrální banka intervenovat 2,5 miliardy USD ve prospěch drachmy. Greek Monetary Economics In Retrospect [online]. No.2/2003 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: www.bankofgreece.gr/BogEkdoseis/Paper200302.pdf

17

Pro ilustraci tabulka 1.2 zobrazuje stav plnění a neplnění konvergenčních kritérií za období 1995–1998:

Tab 1.2 Plnění konvergenčních kriterii Řeckem v období 1995-1998 Cenová stabilita HICP (v %)

Dlouhodobá úroková míra (v %)

Referenční hodnota

2,4

7,2

Deficit veřejných financí (v % HDP) -3,0

1995

9,0

17,4

-10,2

108,7

1996

7,9

15,1

-7,8

111,3

1997

5,4

9,9

-4,6

108,5

1998

4,5

9,8

-3,1

105,4

Veřejný dluh (v % HDP) 60,0

Zdroj: Evropská centrální banka, Covergence Report 2000. Dostupné na:

http://www.ecb.int/pub/convergence/html/index.en.html

Z tabulky je patrné, ţe inflace v Řecku byla v období 1997–1998 téměř na dvojnásobku referenční hodnoty, deficit překročil 3% hranici. Kritérium úrokových sazeb téţ nebylo splněno. Řecko splnilo jen kritérium účasti v měnovém systému EMR II, a to jen částečně, jelikoţ národní měna by v tomto systému měla být minimálně po dobu 2 let – drachma pouze od dubna 1998. V době přechodu k třetí etapě HMU Řecko neplnilo nominální konvergenci, Evropská komise proto rozhodla 3. května 1998 o zamítnutí řecké ţádosti a Řecko bylo vynecháno z účasti v konečné etapě HMU.33 Po neúspěšném pokusu o vstup do eurozóny si vláda předsevzala splnit kritéria do konce roku 1999, zvláště v oblasti fiskální politiky.

33

EVROPSKÁ KOMISE. Council decisison [online]. 3.5 1998. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexplus!prod!CELEXnumdoc&numdoc=31998D0317& lg=en

18

Do konce roku 1999 došlo ke konsolidaci veřejných financí a ke sníţení daní na některé výrobky, coţ dopomohlo významně ke sníţení inflace. Drachma se pohybovala v pásmu 1,9 – 9,6 % nad svou centrální paritou. Hodnota úrokové dlouhodobé míry dosáhla 6,3% – tedy 0,9 procentního bodu pod limitem.34 Řecko splňovalo čtyři z pěti kritérií, výše veřejného dluhu se pohybovala nad hodnotou 100 % a nesplňovala tak stanovenou 60% hranici, ale zadluţení bylo vyhodnoceno jako dostatečně klesající pro přijetí EURA. Díky této zázračné transformaci Evropská komise 19. 6. 2000 schválila řeckou ţádost o účast ve společné měnové unii a 1. 1. 2001 se Řecko stalo plnohodnotným členem eurozóny. Vládní statiky Řecka byly vţdy podezřelé, ale po uveřejnění čísel tohoto ekonomického úspěchu pojal Eurostat váţné pochybnosti o kvalitě a správnosti statistických dat. V roce 2004 Evropská komise nařídila fiskální audit35, který ukázal, ţe je třeba revidovat údaje z let ještě před vstupem do eurozóny, tedy za období 1997–2003. Na základě této revize bylo zjištěno, ţe Řecko vstoupilo do eurozóny za pomoci statistických podvodů, a řecký vstup do eurozóny byl neoprávněný a nelegitimní. V reakci na zprávu Yiannos Papantoninu36 prohlásil, ţe „Řecko neučinilo nic jiného, neţ co by učinila Francie nebo Německo či jakákoliv jiná evropská země ve svém úsilí, aby předloţila, co nelepší moţný fiskální výsledek k dosaţení vstupu do eurozóny.“ Podle zprávy Eurostatu37 docházelo k systematickému podhodnocování hospodářských výsledků. Jednalo se zejména o nadhodnocování daňových příjmů a transferů z evropských fondů, způsob vykazování a nezapočítávání armádních výdajů a výdajů na obranu, podhodnocování kapitalizace úroků ze státního dluhu 34

EUROSTAT. Report by Eurostat on the Revision of the Greek Government deficit and debt figures 2004. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/GREECE/EN/GREECE-EN.PDF 35 Řecká data byla zrevidována ještě několikrát: v září 2006 řecká vláda oznámila změnu v HDP z roku 2000, kdy vláda uveřejnila o 25,6 % vyšší HDP, neţ jaké bylo doopravdy. V roce 2009 došlo k revizi. 36 Ministr financí v období 1994–2003. 37 EUROSTAT. Report by Eurostat on the Revision of the Greek Government deficit and debt figures 2004. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/GREECE/EN/GREECE-EN.PDF

19

a nadhodnocení přebytku státních pojišťoven. Jak ukazuje tabulka 1.3 na další straně, revidovaný deficit ani v jednom roce neklesl pod stanovenou hranici 3 % a hodnota veřejného dluhu přesahovala 110 % hranici a klesající tendence nevykazovala.

Tab 1.3 Původní a revidované údaje Eurostatu o deficitě a zadlužení za období 1997-2003 Deficit veřejných financí( v % HDP)

Veřejný dluh (v % HDP)

původní

revidované

původní

revidované

1997

4,0

6,6

108,2

114,0

1998

2,5

4,3

105,5

112,4

1999

1,8

3,8

105,8

112,3

2000

2,0

4,1

106,6

114,0

2001

1,4

3,7

106,6

114,7

2002

1,4

3,7

104,6

112,5

2003

1,7

4,6

102,6

109,9

Zdroj: Eurostat 2004. Report by Eurostat on the Revision of the Greek Government deficit and debt figures. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/GREECE/EN/ GREECE-EN.PDF

Jak bylo moţné zatajit tyto statické machinace? Vysvětlení nabízí bývalý ministr financí George Papaconstantinoua: „Řecko nemělo ţádný výbor pro rozpočet a ani ţádný nezávislý statistický úřad. Strana u moci si proto jednoduše mohla vymyslet pro své vlastní účely čísla, jaká se jí zlíbila.“38 Řecké chybné údaje v Bruselu vyvolaly podobnou diskusi. Komisař pro měnové a hospodářské záleţitosti kritizoval ředitele Eurostatu, ten obviňoval Evropskou centrální banku a ta opět Evropskou komisi.

38

LEWIS, Michael. Bumerang: Beware of Greeks Bearing Bonds.

20

Mluvčí Evropské komise Gerassimos Thomas uvedl: „Řecký vstup do eurozóny byl proveden na základě konvergenční zprávy, a na její metodologii nebyla tehdy podána stíţnost.“39 Navíc se ukázalo, ţe americká investiční banka Goldman Sachs dopomohla po vstupu země do eurozóny řecké vládě zakrýt část dluhu, za pomoci měnového swapu, který umoţňuje sníţit nebo navýšit zadluţení. Tento nástroj umoţnil, aby dluh v USD a JPY byl vyměněn za dluhy denominované v euru, a po čase je přeměnil zpět.40 Řecko si tak mohlo, pouţitím tohoto sporného nástroje, půjčovat finanční prostředky, aniţ by to orgány EU zaregistrovaly. Celkově lze říci, ţe vstup Řecka do eurozóny urychlil tvorbu stabilnějšího ekonomického a politického prostředí, sníţil mnoţství potenciálních měnových turbulencí, ale na fiskální disciplínu a zodpovědnost vlády příliš vliv neměl. Díky přílivu laciných peněz ze severní Evropy vláda pokračovala v rozhazovačné politice. Řeckým falšováním statistik došlo jednoznačně k porušení Smlouvy o EU a uškodilo to nejen důvěryhodnosti země samotné, ale negativně to ovlivnilo i postavení celé eurozóny na finančních trzích. Díky tomu, ţe Německo a Francie pomohly uvolnit prosazování Paktu stability a růstu v roce 200541, komise nepodnikla ţádné ráznější kroky v postihu země. Byl nastolen určitý precedens pro ostatní členské země, a i kdyţ Eurostat sice uvádí, ţe úprava dat takového rozsahu je ojedinělá, pochybnosti ohledně relevantnosti dat panují například o Itálii, nebo dokonce Belgii.

2. Vnitropolitická charakteristika Dnešní Řecká republika, stejně tak jako její sousední státy Albánie, Makedonie,

Bulharsko

a

Turecko,

se

můţe

pochlubit

historicky

bohatou

proměnlivostí a komplikovaností svého politického systému. Řecký vývoj ve 39

Greece admits deficit figures were fudged to secure euro entry. [online]. Dostupné z: http://www.independent.co.uk/news/world/europe/greece-admits-deficit-figures-were-fudged-tosecure-euro-entry-6157967.html 40 BEAT, Balzi. Greek Debt Crisis: How Goldman Sachs Helped Greece to Mask its True Debt. [online]. Dostupné z: http://www.spiegel.de/international/europe/greek-debt-crisis-how-goldman-sachs-helpedgreece-to-mask-its-true-debt-a-676634.html 41 V listopadu 2003 měly být kvůli přemrštěnému dluhu uvaleny sankce za nedodrţování Paktu na Francii a Německo. Rada ministrů hospodářství a financí (ECOFIN) však po nátlaku obou zemí zrušila sankční proceduru Evropské komise.

21

20. století zahrnuje velké mnoţství historických epoch, zvratů a státních útvarů, které jsou z historického i politického hlediska nesmírně zajímavé a rozhodně ovlivnily politický, ekonomický, sociální, kulturní vývoj řecké společnosti, stručně je však obsáhnout nelze. V následujícím textu se proto zaměřím jen na základní aspekty vývoje, úzce související s fungováním dnešního politického systému.

2.1 Formování současného politického systému Zásadní průlom ve vývoji politického systému přinesl pád vojenské junty v červenci 1974, kterému předcházela destabilizace společnosti – oţivení teroru, posílení diktátorské vlády, poprava 20 protestujících studentů a zhoršující se ekonomická situace související s tzv. strukturální krizí42. Ale pomyslný poslední hřebíček do rakve tomuto sedmiletému brutálnímu reţimu zasadil pokus o vraţdu vůdce Kypru, arcibiskupa Makariose, a převrat, který měl sjednotit Kypr s Řeckem, na coţ reagovalo Turecko vojenskou invazí, okupací severního Kypru a později ustanovením Severokyperské turecké republiky. K zamezení vnitropolitickému chaosu, lidovému povstání, aţ vypovězení války s Tureckem byla 23. července 1974 svolána konference prezidentem-generálem Faidonem Gizikisem, která dospěla k rozhodnutí z jedenáctiletého paříţského exilu povolat nazpět do země Konstantina Karamanlise (předseda vlád z

padesátých let a počátku šedesátých let)

a zplnomocnit jej k řešení napjaté politické situace. Pro Řecko to znamenalo definitivní pád vojenské junty. Po návratu do země před K. Karamanlisem stál úkol postupně transformovat zemi směrem k demokracii, očistit státní a veřejné instituce od představitelů vojenské junty a stabilizovat vnitřní situaci v zemi. V návaznosti na tyto úkoly vytvořil K. Karamanlis do prvních voleb vládu národní jednoty. V čele této přechodné vlády se postavili představitelé pravice a středu – levice byla vynechána.„V průběhu roku 1974 vláda anulovala diktátorskou ústavu z let 1968/1973, obnovila platnost ústavy z roku 1952 (s výjimkou ustanovení o hlavě státu a státní formě, o jejichţ podobě 42

Termín strukturální krize označuje krizi surovinovou, potravinovou a energetickou z počátku 70. a 80. let. Viz. Světová ekonomika, nové jevy a perspektivy, Cihelková, Kříţková a kol. Praha, 2001, str. 5.

22

mělo rozhodnout referendum), zrušila výjimečný stav, propustila politické vězně a umoţnila příslušníkům obou komunistických stran vyvíjet legální politickou činnost.“43 Termín voleb byl stanoven na 17. listopadu 1974. Výsledkem bylo přesvědčivé vítězství pro středo-pravicovou Novou demokracii (ND), zaloţenou K. Karamanlisem, která získala 220 z 300 mandátů v parlamentu (nadpoloviční většina z 54,4% hlasujících voličů při účasti 79,5%). ND se profilovala jako liberálně-konzervativní strana, která v politickém a ekonomickém směru usilovala o prozápadní směřování země a začlenění do Evropských společenství. Koaliční strana Středová unie-nové síly (EK-ND44), programově blízká ND, vedená ministrem zahraničí Georgiosem Mavrosem, získala 20,4% a 60 mandátů v parlamentu. Opoziční středo-levicová strana

Panhelénistické

Papandreou,

dosáhla

socialistické skromného

hnutí

vítězství.

(PASOK), Získala

zaloţená 13,6%

a

Andreasem 12

mandátů

45

v parlamentu.

PASOK,

především

z počátku,

představoval

reformně

socialistickou,

populistickou, ale zároveň velmi flexibilní stranu, která usilovala o alternativní přístup k modernizaci Řecka. Oproti ND se strana vyznačovala spíše chladným a rezervovaným vztahem k západu. Odmítala spoléhat se na západní síly a usilovala o vyšší míru samostatnosti a nezávislosti. Podobně odměřený postoj zaujímala i k účasti Řecka v NATO.46 Koaliční strana Sjednocená levice (EA)47, sloţená ze tří radikálně levicových stran, získala pouze 9,4% a ţádné zastoupení v parlamentu.

43

HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, Str. 521. Středová unie-nové síly – sociálně demokratická strana, programově blízká ND, zaloţená v roce 1974 a rozpuštěná v roce 1976. 45 Výsledky voleb čerpány z Hellenic Parliament: Elections 1974–2012. Dostupné z: http://www.hellenicparliament.gr/en/Vouli-ton-Ellinon/To-Politevma/Ekloges/Eklogikaapotelesmata-New/#Per-1 46 2001 STRMISKA, M. et al., Politické strany moderní Evropy: Analýza stranicko-politických systémů, Praha: Portál, 2005, s. 410–41. 47 Sjednocená levice (1967–1974) – levicová koalice sloţená z komunistických stran – Komunistické strany Řecka (KKE) a prosovětské Komunistické strany vnitřní (KKE int.) a vnější (Eurokomunisté). 44

23

Krátce po parlamentních volbách proběhlo referendum

o zachování

prezidentské, parlamentní demokracie (návrh byl schválen téměř 70 % voličů při volební účasti 77%)48. Nová demokracie na počátku 70. let usilovala především o posílení ekonomické a společenské stability v zemi. PASOK si v tomto období budoval image nové a moderní politické strany, která usiluje o socialistickou transformaci řecké společnosti. Opíral se zejména o neprivilegovanou skupinu řeckého obyvatelstva.49 Z hlediska dalšího politického vývoje v 70. letech jednou z klíčových událostí bylo schválení nové ústavy (1975), která posilovala pravomoci prezidenta. Další událostí byla volba prezidenta parlamentem (1975). Novým prezidentem se stal Konstantinos Tsassos, díky podpoře K. Karamanlise a většinovému zastoupení ND v parlamentu. A poslední událostí byly předčasně konané volby v roce 1977, ve kterých si ND udrţela většinu 41,8% a 171 míst, došlo však k posílení pozice opoziční strany PASOK, 25,3 % a 93 míst, Svaz demokratického středu (EDIK původně EK-ND)50 získal 11,9%, 16 míst, a poprvé se voleb jako nezávislá strana od roku 1937 zúčastnila a s 9,3 % obsadila 11 míst Komunistická strana Řecka (KKE)51. Mezi hlavní důvody pro rozpuštění parlamentu (13 měsíců před koncem jeho funkčního období) a konání předčasných voleb byla potřeba zvýšení autority ND a K. Karamanlise, obnovení důvěry v řešení zejména krize ve vztazích s Tureckem a dále pak politické a ekonomické otázky spojené s vládou a rozhodnutím týkajícím se vstupu země do Evropského hospodářského společenství. Výsledek voleb poukázal na úpadek středového směru a na počátek polarizace stranického systému mezi dva hlavní stranicko-politické póly. Pod tíhou sílící kritiky a pro udrţení mocenské pozice se rozhodl K. Karamanlis usilovat v roce 1980 o post prezidenta republiky a byl nakonec zvolen. Dne 1. Ledna 1981se Řecko stalo10.členem Evropského společenství.

48

HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, str. 525. HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. 50 Svaz demokratického středu – radikální levice. Původně strana politického středu, v průběhu 80. let se na poli politického spektra začala posouvat do leva. 51 Viz str. 17. 49

24

V roce 1981 řecká ekonomika stagnovala. Inflace rostla, hrubý domácí produkt byl záporný, došlo ke sníţení reálné mzdy a deficit veřejného sektoru se rychle zvyšoval. V důsledku těchto skutečností a přechodem K. Karamanlise do funkce prezidenta byla vláda ND v obtíţné situaci a ocitla se v opozici, hlavně kvůli silným vnitrostranickým rozporům. Díky své populistické předvolební rétorice zaměřené na příslušníky dělnické a střední vrstvy se PASOK zdál být nejvhodnější politickou stranou, která ví, jak vyřešit hlavní problémy řeckého hospodářství52. V parlamentních volbách konaných18. října1981 si Řecko zvolilo první socialistickou vládu. PASOK obdrţel 48% a 172mandátů. ND s novým předsedou Georgiosem Rallisem získala 35,8% a 115 mandátů. KKE obdrţela s 10,9% 13 mandátů. Ve stejný den se také konaly první volby do Evropského parlamentu. Z 24 mandátů PASOK obdrţel 10 mandátů, ND získala 8 mandátů, KKE získala 3 mandáty a po 1 mandátu obdrţela KS Řecka vnitřní (KKE.int)53, pravicová strana pokroku a koalice dvou stran (KAE) – Strana demokratického socialismu a Strana rolníků a dělníků. Pro výsledky ostatních evropských parlamentních voleb za období 1989–2009 viz tabulka číslo 1.1 na str. 15. PASOK nabídl občanům program, který kombinoval populistické sliby ekonomických, sociálních a politických reforem a řadu z nich i uskutečnil – zvýšení státních výdajů na sociální, školské a zdravotní účely, dělnická třída byla uspokojena výrazným zvýšením důchodů a mezd, došlo k rozšíření pracovních míst ve státním a veřejném sektoru, reformě trestního zákoníku, zrovnoprávnění ţen, vláda poskytla investiční pobídky pro soukromý sektor do aplikovaného výzkumu, řízení lidských zdrojů, technologických inovací54. Ukázalo se, ţe obzvláště ekonomické reformy měly opačný efekt, neţ vláda očekávala. Došlo k nárůstu importu zboţí a komodit, zvýšení inflace a cen zboţí, zpomalení růstu HDP a poklesu průmyslové produktivity. Vláda čelila kritice ze všech 52

HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka. KS Řecka (1968–1987) „vnitřní“ – pro ES/EU orientovaná strana vyznávající myšlenku socialismu s lidskou tváří. 54 DOSTÁLOVÁ, Růţena. Řecko. 53

25

stran politického spektra, jednak za zhoršování ekonomické situace, klientelismus, korupci a také za autoritářské vedení strany a vlády A. Papandreouem. Politická situace se začala více vyostřovat. Ve volbách do Evropského parlamentu konaných v červnu 1984 viděla opoziční ND s předsedou Evangelosem Avenroffem moţnost svrhnout dosavadní vládu. Po neuspokojivém výsledku E. Avenroff rezignoval a jeho nástupcem se stal Konstantinos Mitsotakis. Politické napětí a mocenské boje mezi ND a PASOK dál eskalovaly a nakonec vyústily aţ v ústavní krizi, kdyţ v roce 1985 premiér A. Papandreu odmítl podporovat v prezidentských volbách K.Karamanlise pro druhé funkční období – prezidentem byl zvolen soudce Nejvyššího soudu Christos Sartzetakis a parlament schválil novelizaci ústavy týkající se omezení pravomocí prezidenta. Následující volby v červnu 1985 se vyznačovaly masivní, negativní a agresivní rétorikou obou politických stran. ND kritizovala vládní opatření a hospodářskou situaci, PASOK v odpovědi na kritiku argumentoval tím, ţe potřebuje více času na realizaci svého programu a zároveň řecké společnosti sliboval lepší zítřky. Ve volbách zvítězil PASOK – získal 45,8% a 161 křesel, ND 40,8% a 126 křesel, KKE 9,8% a 12 křesel, KKE.int získala 1.8% a 1 křeslo v poslanecké sněmovně. Krátce po volbách A. Papandreu oznámil zavedení nepopulárního úsporného programu, který měl napomoci řeckému hospodářství. Hlavní charakteristikou programu byla devalvace drachmy, pokles reálných mezd, snaha o získání zahraničních investic a výhodných půjček. Většinová převaha taktéţ umoţnila snadnou změnu dosavadního volebního zákona z většinového principu na proporcionální, který však nezajišťoval volebnímu vítězi většinu parlamentních křesel. I přes další kritiku a odhalení korupčních afér se vláda udrţela u moci aţ do dalších voleb. Na výsledku voleb z roku 1989 se podepsal proporcionální volební systém. Po prvních volbách konaných 18. Června 1989 ND získala 44% a 145 mandátů, PASOK

26

39,1% a 125 mandátů, Koalice levice (KL)55 13,3% a 28 mandátů, DIANA56 0,58 % a 1 mandát. Vítězná ND nebyla schopna zformovat samostatnou většinovou vládu a utvořila dočasnou koaliční vládu s KL. O půl roku později, před druhým kolem voleb, obě frakce očekávaly, ţe strana PASOK je dostatečně zdiskreditována, jelikoţ jeho vedení bylo obviněno z řady skandálů spojených s podvody, zpronevěrou a korupcí. ND šlo o získání rozhodujícího počtu hlasů a KL doufala v posílení svých pozic. Výsledky dopadly víceméně obdobně-ND 46,1% a 148 mandátů, PASOK 40,6% 128 mandátů, KL 10,9% a 21 mandátů. Ţádná strana nebyla schopna spolupráce při sestavování koaliční vlády a po dohodě byla ustanovena společná vláda národní jednoty, v jejímţ čele stanul bývalý guvernér centrální banky Řecka Xenofón Zolotas. V době rozpadu SSSR a s ním souvisejícími změnami světové ekonomiky představa velké koalice ND, PASO a KKE byla velmi populární a vítaná. Čistě proporční systém potlačil polarizaci politického systému. Nicméně brzy bylo jasné, ţe vláda národní jednoty je dlouhodobě neudrţitelná, kvůli stálým sporům mezi frakcemi a nevraţivostí mezi A. Papandreoua K. Mitsotakisem57. Vládnoucí politické strany sice našly konsensus v oblasti nezbytnosti stabilizace domácí ekonomiky, ale z důvodu protichůdných zájmů nebyly schopny přijmout zásadní a nutná opatření. V dubnu 1990 se konaly další parlamentní volby – ND získala 46,8% a 150 mandátů, PASOK 38,6 % 123 mandátů, KL 10,2% a 19 mandátů, DIANA 0,6 % a 1 mandát, FEA58 0,77 % a 1 mandát. ND s podporou stran DIANA a FEA získala konečně parlamentní většinu a novým prezidentem zvoleným na funkční období 1990–1995 se stal opět K. Karamanlis. Počátek 90. let vlády ND v čele s K. Mitsotakisem se vyznačoval nepříliš úspěšným úsilím o restrukturalizaci a oţivení ekonomiky, která byla nezbytná pro splnění podmínek stanovených Maastrichtskou smlouvou a zastavení zaostávání Řecka

za

vývojem

s problematickými

ostatních

vztahy

zemí

uvnitř

EU.

ND,

55

Dále

týkajícími

se se

K.

Mitsotakis

potýkal

názorových

rozdílů

Koalice levicových stran – Synaspismos – zaloţená v roce 1991 (koalice sloţená z KKE, KKE.int a dalších menších politických skupin). Strana se profilovala jako radikální levice. 56 Demokratická obnova (1985-1996) – seskupení, které vzniklo oddělením od ND a profilovala se jako liberálně konzervativní strana. 57 HRADEČNÝ, Pavel. Dějiny Řecka 58 Federace ekologů a alternativních skupin – zaloţena v roce 1989 a byla jedinou stranou zelených, kteří dosáhli zastoupení v parlamentu.

27

v zahraničněpolitických otázkách ohledně rozpadající se jugoslávské federace a vyhlášení

nezávislosti

postkomunistických

republik,

obzvláště

Makedonie,

Bulharska a Albánie. Neschopnost konsenzu v roce 1992 vyústila k odvolání ministra zahraničí Antoniase Samarase, který zaloţil vlastní politickou stranu – Politické jaro (POLAN)59.Tento rozkol vedl k pádu vlády a předčasným volbám v září 1993. Vítězem se stal A. Papandreu a PASOK, který získal 46,8% a 170 mandátů, ND 38,6%, 111 mandátů, POLAN 4,8% a 10 mandátů, KKE 4,5% a 9 mandátů. 90. léta byla ve znamení politické proměny a počátku zvyšující se frustrace a volatility voličů. ND pod vedením synovce K. Karamanlise, Costase Karamanlise, upustila od neoliberálních myšlenek a profilovala se jako moderní, obnovená politická síla středo-pravicového směru, kombinující liberalismus a stát blahobytu. PASOK proklamoval politiku úspornějších výdajů do veřejného sektoru, omezení státních intervencí a posílení konkurenceschopnosti. Prezidentem na období 1995–2000, zvoleným181 hlasy díky spojenectví stran PASOK a POLAN, se stal Konstantinos Stefanopulous. V roce 2000 byl znovu zvolen 296 hlasy. V

okamţiku,

kdy

socialisté

získali

moc,

pokračovali

ve

stabilizační hospodářské politice a z části navázali na snahy ND o oţivení ekonomiky. Ale A. Papandreu opět autoritářsky určoval směr vývoje vnitřní zahraniční politiky, coţ vyvolalo kritiku veřejnosti a neshody uvnitř strany. Na začátku roku 1996 A. Papandreu těţce onemocněl a v červnu téhoţ roku zemřel. Jeho nástupcem se stal Konstantinos Simitis, pod jehoţ vedením se PASOK přiblíţil modelu západoevropských sociálních demokracií. Předčasné volby konané v září 1996 se nesly ve znamení změny voličských preferencí, mezi voliči vzrůstala apatie, odcizení a nedůvěra k politickému systému. PASOK a ND sice nadále dominovaly řecké politické scéně, ale jejich popularita byla oslabena. PASOK získal 41,4% a 162 mandátů, ND 38,1%, 108 mandátů, KKE 5,6% a 11 mandátů, KL 5,1 % a 10 mandátů, DIKKI60 4,4% a 9 mandátů. Prioritou Simitisovy vlády byly reformy zdravotnictví, dopravy, školství, reformy penzijního a sociálního systému, které měly 59

Politické jaro (1993–2004) – pravicová strana vyznávající národní konzervatismus. Demokratické sociální hnutí – zaloţena v roce 1997, jako sociálně demokratická strana sloţená z bývalých členů PASOK a příznivců A. Papandreua. 60

28

za následek masivní demonstrace v Athénách. Dále přípravy na Olympijské hry konané v roce 2004 a začlenění země do Eurozóny, i kdyţ bylo jasné, ţe nedokáţe splnit konvergenční kritéria. Řecká vláda začala falšovat statistiky o velikosti rozpočtového deficitu a současně opticky sniţovala výši zadluţení státu, coţ dopomohlo Řecku k přijetí eura. Na podnět K. Simitise se v roce 2000 konaly předčasné volby, které vedly k jasnému zesílení bipolárního politického uspořádání. Jeho cílem bylo upevnit pozice strany PASOK v parlamentu, v souvislosti se zavedením společné měny. Vítězem se stal PASOK, získal 43,8% a 158 mandátů, ND 42,7% a 125 mandátů, KKE 5,5% a 11 mandátů, KL 3,2% a 6 mandátů. V roce 2004 byly uspořádány předčasné volby. Opět byl potvrzen trend dominujícího dvoustranického systému. Apatie a nedůvěra veřejnosti k řecké vládě byla stále výraznější, neboť ta se neustále potýkala s korupcí, skandály a neefektivností. Vítězem se stala ND vedená C. Karamanlisem, získala 45,3 % a 165 mandátů, PASOK v čele s novým předsedou Giorgosem Papandreuem obdrţela 40,5 % a117 mandátů, KKE 5,9 % a 12 mandátů. Nové uskupení Koalice radikální levice (SYRZA)61, nesouhlasící se zavaděnými reformami, získalo 3,2 % a 6 mandátů. Hlavními podněty byly neschopnost zavedení reforem a skandály spojené s falšováním ekonomických údajů. Nová demokracie rychle vyuţila situace a odstartovala dlouhou předvolební kampaň zaloţenou na reorganizaci ekonomiky, skoncování

s klientelistickými praktikami PASOKu,

zavedení

transparentnosti

a nastolení nové morálky v politickém ţivotě země. Po volbách nový předseda C. Karamanlis nechal provést finanční audit, jehoţ výsledek ukázal, ţe údaje, na jejichţ základě bylo Řecko přijato do eurozóny, byly zfalšované. Navíc se ukázalo, ţe ačkoliv do Olympijských her zbývalo jiţ jen pár měsíců, řada staveb dosud nebyla hotova – urychlené, nákladnější dokončování znamenalo další zadluţení země. Karamanlisova vláda proto pokračovala v praktikách svých předchůdců. V roce 2007 C. Karamanlis svolal předčasné volby šest měsíců před koncem svého funkčního období. V témţe roce byl pouţit volební systém počítající 61

Viz str. 17.

29

s bonusem pro vítěze voleb. ND i přes ztrátu podpory, zapříčiněnou pomalou reakcí vlády na devastující lesní poţáry, zvítězila s 41 % a 152 mandáty, PASOK získal 38,1 % a 102 mandátů, KKE 8,1 % a 22 mandátů, SYRZA obdrţela 5 % a 14 mandátů, Lidové ortodoxní shromáţdění (LAOS)62 3,8 % a 10 mandátů. Následující volby roku 2009 přinesly velmi podobné mocenské uspořádání. PASOK zvítězil s 43,9% a 160 mandáty, ND obdrţela 33,1 % a 91 mandátů, KKE 8,1 % a 21 mandátů, LAOS získal 5,6 % a 15 mandátů, SYRZA 4,5 % a 13 mandátů. Poslední parlamentní volby se odehrály v květnu a červnu roku 2012, kdy celý svět čelí nejhorší ekonomické krizi od konce 2. světové války a Řecko před bankrotem zachránila mezinárodní finanční pomoc. Předvolební klání lze vnímat jako souboj mezi „eurooptimismem“ a „europesimismem“. V květnových volbách ND získala 18,8 % a 108 mandátů, SYRZA 16,7 % a 52 mandátů, PASOK 13,1 % a 41 mandátů, ANEL 10,6 % a 33 mandátů, KKE 8,4 % a 26 mandátů, XA63 6,9 % a 17mandátů, DIMAR64 6,11 % a 19 mandátů. Výsledky zásadně potlačily dosavadní bipolární podobu systému, v parlamentu získalo relevantní zastoupení sedm politických stran napříč řeckým politickým

spektrem. Po neúspěšných pokusech o sestavení vládní koalice prezident Karalos Papulias rozpustil řecký parlament a stanovil termín předčasných voleb na 17. června. Ţádná ze stran nebyla ochotna podílet se na vládní koalici s ND a PASOKem, které jako jediné chtěly pokračovat v politice razantních finančních úspor a reforem, kterými EU a MMF podmínily poskytování záchranných půjček. Koalice zbylých stran by měla potřebnou většinu 151 křesel, ale nezaručila by potřebnou stabilitu pro vyvedení země z krize, jelikoţ v koalici by byli zastoupeni komunisté a fašizující krajní pravice65. Řekové v těchto volbách nemilosrdně potrestali korupci a protekční jednání. Červnové volby vyhrála ND s 29,6 % a 129 mandáty, SYRZA získala 26,8 % a 71 mandátů, PASOK 12,2 % a 33 mandátů, ANEL 7,5 % a 20 mandátů, KKE 4,5 % a 12mandátů, DIMAR 6,2 % a 17 mandátů. 62

Lidové ortodoxní hnutí – zaloţeno v roce 2000. Strana se profiluje jako radikální pravicová politická strana. 63 Viz str. 18. 64 Demokratická levice – zaloţena v roce 2010, profiluje se jako sociálně demokratická proevropská strana. 65 Řeckou vládu sestavuje SYRIZA, spíš to vypadá na nové volby. [online]. Dostupné z: www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/175421-reckou-vladu-sestavuje-syriza-spis-to-vypada-na-nove-volby/

30

Dne 9. července získala důvěru koalice vlád ND, PASOK a DIMAR. Důvěru jí vyslovilo 179 poslanců. Výsledek voleb nebyl dobrou zprávou pro orgány EU, které doufaly, ţe v Aténách vznikne jasná většina podporující program vládních škrtů a reforem. Pro vládu v čele s A.Samarasem je těţké prosadit úsporná opatření, jelikoţ strany jako SYRIZA, DIMAR a ANEL je dosud odmítaly.

2.2 Ústava66 Podle ústavy je řecký politický systém parlamentní demokracií. Současná ústava byla přijata parlamentem a vstoupila v platnost 11. června 1975. Vznikla po obnovení demokracie, přepracováním ústav z roku 1927 a 1952. Ústava z roku 1975 obsahovala řadu individuálních a sociálních práv, šitých na míru potřebám doby. Hlava státu měla právo zasahovat do politického dění v zemi a současně ústava obsahovala ustanovení o účasti v mezinárodních organizacích (nepřímo začlenění do Evropského hospodářského společenství). Přes politické a ústavní napětí byla ústava v roce 1986 novelizována, došlo k omezení působnosti prezidenta republiky a byl zaveden čistě parlamentní vládní systém. Rozsáhlejší revize z roku 2001 zavedla nová individuální práva (jako je ochrana genetické identity nebo ochrana osobních

údajů

elektronickým

zpracováním),

zavedla

také

nová

pravidla

transparentnosti v politickém ţivotě (pokud jde např. o financování politických stran, volební výdaje). Naposledy došlo ke změně ústavy v roce 2008. I přes ambiciózní revizní plány byly schváleny parlamentem pouze 3 relativně malé (z 38 navrţených) ústavní změny (byly upraveny podmínky profesionální neslučitelnosti členů řeckého parlamentu, zavedena opatření pro rozvoj ostrovních a horských oblastí a za určitých podmínek má parlament právo pozměnit stávající státní rozpočet). Ústava je rozdělena do 4 částí. V první části jsou uvedeny základní principy řeckého státu. Druhá část definuje základní lidská práva a svobody. Následující třetí část se věnuje legislativní a exekutivní moci, resp. roli parlamentu, prezidenta a vlády, zabývá se soudní mocí, podává popis místní samosprávy – deskripci jejích práv a povinností. Poslední část definuje případnou změnu ústavy a udává přechodná a konečná ustanovení. 66

Řecká ústava (2008) dostupná na: http://www.hri.org/docs/syntagma/artcl25.html

31

Návrh na změnu ústavy můţe iniciovat minimálně 50 poslanců; ústavní dodatky musí být přijaty 180 z 300 všech členů parlamentu.

2.3 Výkonná moc 2.3.1 Hlava státu Prezidentské pravomoci jsou vymezeny ústavou ve třetí části (čl. 30–50). Prezidentem se můţe stát řecký občan, který ţije v zemi alespoň 5 let, jeho matka či otec musí být řeckého původu a dosáhl věku 40 let. Je volen parlamentem na pětileté funkční období s právem jednoho znovuzvolení. Dle současné ústavy je pro zvolení prezidenta nutné získat 2/3 z celkového počtu poslanců (není-li zvolen v prvním kole) a stejný počet platí i pro druhé kolo. Pokud se tak nestane, následuje třetí kolo, kde je ke zvolení zapotřebí 3/5 z celkového počtu poslanců. Jestliţe prezident není zvolen ani třetím kolem, je rozpuštěn parlament, vypsány nové volby a následující parlament volí ve čtvrtém kole prezidenta opět 3/5 většinou a v pátém kole ke zvolení stačí nadpoloviční většina celkového počtu poslanců (151 z 300). Pokud této většiny není dosaţeno, je voleno mezi dvěma osobami s nejvyšším počtem hlasů a osoba, která obdrţí poměrnou většinu, je zvolena prezidentem. Prezident spíše kumuluje reprezentativní funkce. Například formálně jmenuje předsedu vlády, můţe svolat zasedání parlamentu, vyhlásit referendum o zásadních vnitrostátních záleţitostech. Zastupuje stát v jeho vztazích s jinými státy, podepisuje mezinárodní smlouvy, uděluje amnestii, nejvyšší vojenské hodnosti a funkce, je vrchním velitelem ozbrojených sil. Současným prezidentem je Karolos Papoulias, který byl znovu zvolen prvním kolem v roce 2010. 2.3.2 Vláda Řecký vládní systém řízení je typický pro mnoho zemí po celém světě, a to zejména v rozvojových zemích a na Blízkém východě. Je charakterizován jednou základní zásadou – nadřazenost předsedy vlády.

32

Téměř všechna výkonná moc je soustředěna v rukou předsedy vlády. Předseda vlády určuje základní orientaci vnitřní a zahraniční politiky země, zaručuje realizaci legislativy a vládních nařízení, koordinuje práci jednotlivých resortů. Předseda vlády je volen parlamentem a poté jmenován prezidentem a je to obvykle vůdce strany ovládající absolutní většinu členů v parlamentu. Činnost vlády je v ústavě vymezena ve třetí části (čl. 81–86). Vláda se skládá z kabinetu, který tvoří předseda vlády a ministři. Ministři jsou vybráni předsedou vlády a návrhy jsou předloţeny prezidentovi k formálnímu jmenování či odvolání. Člen vlády nesmí zastávat ţádnou jinou státní funkci či pracovat v privátním sektoru. Vláda je odpovědná parlamentu a parlament můţe vyslovit nedůvěru vládě jako celku nebo jednotlivým členům vlády. Návrh na odvolání vlády podává písemně 1/6 členů parlamentu a k jeho přijetí je potřeba nadpoloviční většina všech hlasů. Současným premiérem je Antonis Samaras, předseda strany ND.

2.4 Zákonodárná moc a zákonodárný proces Podle ústavy (část třetí čl. 51–77) je Řecký parlament jednokomorový, skládá se nejméně z 200 a nejvýše z 300 poslanců. Je volen na čtyři roky prostřednictvím přímého, univerzálního a tajného hlasování. Právo volit má kaţdý Řek, který je způsobilý k právním úkonům a dosáhl věku 18 let. Právo být zvolen má taktéţ kaţdý Řek, který dosáhl 25 let. Volební účast je povinná, ale bez moţnosti uloţení sankcí za neúčast. Poslanecká imunita začíná dnem zvolení. Poslanec nemůţe být zatčen ani trestně stíhán. Výjimku představuje pouze případ, kdy poslanec byl zadrţen přímo při činu. Funkce poslance je neslučitelná s jakoukoliv jinou funkcí ve státních institucích, organizacích či komerční sféře. Z nejdůleţitějších funkcí parlamentu lze vyjmenovat následující: schvalování, změna doplnění a rušení zákonů, schvalování státního rozpočtu a zprávy o plnění rozpočtu, revize ústavy, vyhlašování referenda, volba prezidenta, předsedy vlády, výkon kontroly řecké vlády.

33

Parlamentní volby v Řecku se konají na základě posíleného proporčního systému. Současný volební zákon byl pouţit poprvé pro volby v květnu 2012. Je specifický existencí mandátového bonusu – vítězná strana ve volbách automaticky získává 50 poslaneckých křesel, coţ jí umoţňuje sestavení většinové vlády, s cílem posílení vládní stability. Jako minimální poţadavek je stanovena 3% volební klauzule na úrovni celého státu pro strany i stranické koalice, která vyuţívá HagenbachBischoffovou kvótu přepočtů hlasů. Počet všech platných hlasů, které byly odevzdány v konkrétním volebním obvodě, je vydělen počtem mandátů náleţících na tento volební obvod plus jedna. Země je rozdělena do 56 jedno- i více mandátových volebních obvodů, z nichţ si voliči mohou zvolit nezávislé kandidáty nebo kandidáty, kteří jsou součástí kandidátní listiny. Zákonodárnou iniciativu mají jednotliví poslanci, parlamentní výbory a vláda. Ministři a poslanci mohou nejpozději tři dny před hlasování parlamentu předloţit změny nebo dodatky k návrhům zákonů. Samotný legislativní proces má dvě čtení a zákon je přijímán prostou většinou hlasů poslanců. Jakmile je návrh zákona přijat, je předloţen k podpisu prezidentu republiky. Řecko, podobně jako řada ostatních evropských zemí, předpokládá instituci referenda. Referendum (čl. 44) na národní úrovni, týkající se zásadních vnitrostátních zájmů, je vyhlášeno prezidentem republiky na návrh vlády, který musí být schválen nadpoloviční většinou celkového počtu poslanců.

2.5 Soudní systém Soudní moc je definována ve třetí části ústavy (čl. 87–100). Řecký soudní systém je třístupňový, dělený na správní, občanské a trestní soudy. Na nejniţším, prvním stupni stojí okresní soudy, které rozhodují o méně závaţných trestních, občanských případech, nad nimi stojí oblastní soudy, které slouţí také jako odvolací soudy okresních soudů. Následuje odvolací soud, který posuzuje odvolání z oblastních soudů, a na nejvyšší úrovni je Nejvyšší kasační soud a Nejvyšší správní soud. Nejvyšší kasační soud dohlíţí na jednotný výklad práva v praxi všech soudů. Nejvyšší správní soud je speciální orgán a vrchní instance soudního práva, řeší spory o zákonitosti vyhlášek vlády, provádí právní kontrolu činnosti správních orgánů 34

a Nejvyšší soudní rady. Součástí soudní moci je také řada speciálních soudů, např. speciální soud týkající se zločinů premiéra, členů vlády a prezidenta republiky, vojenské tribunály.

2.6 Místní správa a samospráva V současné době má Řecko třístupňovou správu. Reforma směrem k decentralizaci

byla

zavedena

v roce

2011

(Kallikratisovy

reformy:

zákon

3852/2010). Území je nově rozčleněno z původních 13 na 7 samostatných regionů (Attiva, Makedonie-Thrákie, Epirus, Thesálie-Střední Řecko, Peloponés-Západní Řecko-Jónské Ostrovy, Egejské ostrovy, Kréta). V čele kaţdého regionu stojí vládou jmenovaný guvernér, který pracuje na základě jejích pokynů. Dalším stupněm místní samosprávy je 13 krajů (původně 54 prefektur) vedených hejtmany, volenými kaţdých 5 let. Nejniţší územně správní celky tvoří 325 obcí, které byly sloučeny z 1033 měst a obcí, aby průměrná obecní populace dosahovala 25 000 občanů. Obce jsou řízeny místními zastupitelstvy a starosty, kteří jsou voleni na základě všeobecného, rovného a tajného volebního práva současně na období 3,5 roku a od 2014 na období 5 let.

35

2.7 Evropský parlament Řeckou republiku zastupuje v Evropském parlamentu 22 poslanců, kteří jsou voleni proporčně na pětileté funkční období. Věková omezení jsou stejná jako v případě voleb do národního parlamentu. Politické strany nebo vládní koalice sestavují kandidátní listiny, které obsahují maximálně 24 kandidátu. Pro strany i koalice stran platí 3% volební klausule. Sedadla jsou přerozdělována podle pořadí kandidátů na seznamu. Na kaţdého řeckého europoslance odpovídá cca 467.000 občanů.67 V současné době je v Evropském parlamentu zastoupeno šest řeckých stran: Nová demokracie, PASOK, Komunistická strana Řecka (KKE), Koalice radikální levice (SYRIZA), Lidové ortodoxní shromáţdění (LAOS) a strana Zelených.

Tab 2.1 Výsledky voleb do Evropského parlamentu 1981-2009 Rok Politická strana PASOK ND KKE KKE.int KAE Strana pokroku EPEN KL DIANA POLAN DIKKI LAOS SYN SYRZA Ekolog. Zelení

1981

1984

1989

1994

1999

2004

2009

%

křesla

%

křesla

%

křesla

%

křesla

%

křesla

%

křesla

%

křesla

40,1 31,3 12,8 5,3 4,2 I.96

10 8 3 1 1 1

41,5 38 11,6 3,4

10 9 3 1

35,9 40,4

9 10

37,6 32,7 6,2

10 9 2

32,9 36 8,6

9 9 3

34 43 9,4

8 11 3

36,6 32,2 8,3

8 8 2

2,2

1 14,3 1,3

4 1

6,2

2

5,16

2

8,6

2 6,8

2 4,1 4,1

1 1

7,1

2

4,7 3,4

1 1

Zdroj: Řecké Ministerstvo vnitra Dostupné z: http://www.hri.org/MPA/gr/other/elections99/elections_gr.html

Evropský parlament:Turnout at the European elections (1979-2009). Dostupné z : http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/en/000cdcd9d4/Turnout-(1979-2009).html

67

Http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/etudes/afco/2009/410672/IPOLAFCO_ET%282009%29410672_EN.pdf

36

2.8 Politické strany a stranický systém Od prvních parlamentních voleb v roce 1974 je řecký stranický systém silně polarizován se dvěma dominantními politickými a programově rozdílnými stranami – socialistickým Panhelénským socialistickým hnutím (PASOK) a proevropskou středopravicovou Novou Demokracií (ND)68. Obě strany ve většině případů byly schopné vládnout pohodlnou většinou bez potřeby koaličních partnerů. Uvedené strany jsou silným elementem řecké politické scény a v průběhu 40 let střídání u moci došlo vnitřně i navenek k transformaci charakteru stran v oblasti myšlenek, politické rétoriky, programů, iniciativ za různá časová období. Svůj politický profil měnily častokrát z důvodu přizpůsobení se novým výzvám a potřebám řecké společnosti. Charakteristické pro řecký stranický systém je přelévání voličských hlasů od jedné strany ke druhé. V minulosti z důvodu nespokojenosti se stagnující ekonomikou, kvůli nesouhlasu s úspornými opatřeními či v souvislosti s nedůvěrou v politiky vyvolanou korupčními skandály, Současným trendem je podpora nově vzniklých (odštěpených) stran, jak extremisticky orientovaných, tak stran politického středu, které se však udrţely u moci jedno, maximálně dvě volební období. Faktem zůstává, ţe ND a PASOK si nastavovaly volební systém tak, aby co nejvíce posilovaly vítěze voleb. Třetí strany byly díky takto nastaveným podmínkám z vládnutí vyloučeny. Pro současnou vládnoucí ND je příznačné nekonzistentní a neúčinné programové opotřebení. I PASOK se nachází v přechodu bez konkrétního konce, který se vyznačuje nejasným programovým a politickým směřováním a současně se musí vyrovnávat s problematickou image některých svých členů. Hospodářská krize a krize politického systému posiluje všechny ostatní politické formace – zejména levicově zaměřené SYRZA, KKE, DMAR a pravicově zaměřené Zlaté jitro, Nezávislí Řekové. Všechny tyto strany získaly poslanecké mandáty ve volbách 2012.

68

Výjimkou jsou zatím květnové volby 2012, jelikoţ relevantní zastoupení v parlamentu získalo sedm politických stran, zahrnujících celé politické spektrum.

37

2.9 Významné politické strany NOVÁ DEMOKRACIE (ND) Nová demokracie je liberálně-konzervativní středopravicová politická strana, která byla zaloţena Konstantinem Karamanlisem (v roce 1974). Od roku 1981 strana byla prakticky v opozici s výjimkou období (1990–1993, 2004–2007 a 2009–2012) pod vedením George Rallise, Evangellose Averofva, Costase Mitsotakise, Miltiadise Everte. K moci se vrátila v roce 2004 pod vedením Costase Karamanlise (synovec zakladatele K.Karamanlise). V předčasných volbách 2009, které premiér C. Karamanlis vypsal, aby získal mandát pro řešení hospodářské krize, strana utrţila nejhorší volební poráţku od jejího zaloţení. C. Karamanlis rezignoval a ve funkci ho nahradil současný premiér A. Samaras. PANHELÉNSKÉ SOCIALISTICKÉ HNUTÍ (PASOK) PASOK je středolevicová strana, zaloţená v roce 1974 kolem osobnosti jejího zakladatele, Andrease Papandreu. Společně s ND patří mezi největší strany v Řecku.Po volbách v roce 1977 byla největší opoziční stranou, v roce 1981 zvítězila a udrţela se u moci i v následujících funkčních obdobích s výjimkou 1990–1993. V roce 1996, kdy zemřel A. Papandreu, se stal předsedou PASOK Konstantinos Simitis, pod jehoţ vedením se PASOK přiblíţil modelu západoevropských sociálních demokracií.

V roce

2004

byl

nahrazen

Georgeosem

Papandreuem

(syn

A. Papandreua). G. Papandreus svou stranu nedokázal dovést k vítězství ve volbách roku 2004 a2007. V důsledku hospodářské krize a následných úsporných opatření se od roku 2007 popularita strany začala střemhlav propadat. Pro volby v roce 2012 byl novým předsedou strany zvolen Evangelos Venizelos. KOMUNISTICKÁ STRANA ŘECKA (KKE) KKE byla zaloţena 1918. Do roku 1974 byla zakázaná a v témţe roce kandidovala jako součást aliance dvou komunistických stran, ortodoxní prosovětské Komunistické strany Řecka „vnější“, ES/EU orientované Komunistické strany Řecka 38

„vnitřní“ a Jednotné demokratické levice (EDA). KKE je jednou z posledních zbývajících opravdu nekompromisních komunistických stran v Evropě. Politicky, KKE odmítla účastnit se vlády na národní úrovni a udrţuje anti-euro a euroskeptickou linii. Od roku 1991 je generálním tajemníkem strany Aleka Papariga. KOALICE RADIKÁLNÍ LEVICE (SYRZA) Strana byla zaloţena v roce 2004. Jedná se o koalici několika levicových politických stran (např. Synaspismos – SYN, Spojené demokratická levice – DEA, Obnovená komunistická ekologická levice – AKOA a sdruţení Aktivních občanů). Ideologicky

zastává

postoje

demokratického

socialismu, antikapitalismu a ekosocialismu, staví se proti pokračování současné politiky úsporných opatření, reforem a plnění ujednaných podmínek se státy eurozóny a MMF. Ve volbách 2004 získala 3,3% a 6 mandátů v poslanecké sněmovně. Po volbách v roce 2012 (26,8 % a 71 mandátů) se SYRZA stala druhou nejsilnější stranou po ND, předseda strany Alexis Tsipras byl pověřen sestavením vlády, ale neuspěl poté, co odmítl sestavit koalici se stranami z minulé vlády. NEZÁVISLÍ ŘEKOVÉ (ANEL) ANEL byla zaloţena Pannosem Kammenosem a bývalými členy ND v roce 2012. Jedná se o pravicovou stranu, v předvolební kampani v roce 2012 vyzývala k ochraně národní suverenity, stíhání a zrušení imunity vládních funkcionářů, kteří jsou zodpovědní za ekonomickou krizi. Ve volbách v roce 2012 získala 7,5 % a 20 poslaneckých mandátů. ZLATÉ JITRO (XA) Zlaté jitro je radikálně zaměřena pravicová nacionalistická politická strana. Strana byla zaloţena v roce 1980, ale oficiálně registrovanou politickou stranou se stala v roce 1993. Členové strany jsou často obviňováni z provádění násilných činů a zločinů z nenávisti proti přistěhovalcům, politickým odpůrcům a etnickým

39

menšinám. Po volbách v roce 2012 obsadila strana s 6,9 % 18 křesel v parlamentu. Leadrem strany je Nikolaos Michaloliakos.

3. Hospodářská politika a její postavení v EU Hospodářská politika stojí na pomezí ekonomické teorie a hospodářské praxe a dá se definovat jako snaha o naplňování hospodářsko-politických cílů jejích nositelů. Těmi mohou být státní i nestátní instituce, jednotlivci a skupiny jednotlivců, kteří se aktivně podílí na tvorbě, provádění, kontrole hospodářské politiky a souvisí úzce s tvorbou a spotřebou statků a sluţeb. Podle Urbana je definice hospodářské politiky následující: „Přístup státu k ekonomice své země. Jde o činnost, při níţ nositelé hospodářské politiky pouţívají určitých nástrojů a svěřených pravomocí k tomu, aby ovlivnili ekonomický a sociální vývoj, přičemţ se snaţí dosáhnout určitých ekonomických (v širších souvislostech i celospolečenských) cílů. Dle Dvořáka lze hospodářskou politiku chápat jako: makroekonomicky motivovanou regulaci ekonomických vztahů státem.“69 Zaměřuje se na ekonomické chování nositelů trţní ekonomiky (domácnosti, firmy, vládní instituce), aby se pokusila pochopit a vysvětlit ekonomické jevy, zahrnuje také analýzy stávajícího stavu a návrhy opatření vedoucích ke zlepšení v budoucnosti pomocí konkrétních nástrojů. Dělit hospodářskou politiku lze z makroekonomického a mikroekonomického hlediska. Makroekonomická hospodářská politika věnuje pozornost udrţování všeobecné ekonomické rovnováhy jako celku, zkoumá efektivnost a důsledky vývoje ekonomiky státu a vyuţívání zdrojů. V rámci makroekonomické hospodářské politiky rozlišujeme fiskální, monetární, důchodovou a vnější hospodářkou politiku. Mikroekonomická hospodářská politika se zaobírá jednotlivými hospodářskými subjekty. Zaobírá se chováním státu, firem a jednotlivců na trhu a alokací jejich

69

DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize.

40

zdrojů. Zahrnuje například politiku ochrany hospodářské soutěţe, strukturální politiku a sociální politiku70.

3.1 Cíle a nástroje hospodářské politiky 3.1.1 Cíle hospodářské politiky Hlavním cílem je maximalizace společenského blahobytu. Kaţdá jedinec má vlastní zájmy, cíle a preference, které jsou determinovány jednak kulturou, zvyky a tradicemi a také rozdílností ve vnímání základních společenských hodnot – svobody, spravedlnosti, jistoty, nezávislosti, bezpečnosti, pokroku a demokracie71. To činí tento cíl těţce kvantifikovatelný a měřitelný. Nejpodstatnější úlohou a funkcí hospodářské politiky je zajištění podmínek pro stabilní a progresivní vývoj ekonomiky kaţdého státu. Ovlivňovat tento vývoj se pokoušejí na základě výsledku voleb tzv. hospodářsko-politické autority – vlády, ministerstva, centrální banky pomocí hospodářských politik72. Kaţdá vláda chce být úspěšná a její úspěch se projevuje zejména ve čtyřech směrech, které označujeme jako magický čtyřúhelník. Obr 3.1 Magický čtyřúhelník73

70

SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. URBAN, Luděk. Hospodářská politika. 72 KUBÍČEK, Jan. Hospodářská politika. 73 Zdroj: ČNB 71

41

Magický čtyřúhelník graficky značí úspěch ekonomiky státu. Čtyř klíčových (ekonomických) cílů lze jen velmi obtíţně dosáhnout dohromady, dosaţení jednoho vede ke ztrátě jiného. Vztahy mezi jednotlivými cíli je moţno ilustrovat za pomoci například: Phillipsovy křivky (vztah mezi inflací a nezaměstnaností) nebo Swanova diagramu (vztah vnitřních a vnějších cílů). Pokud trpí země ekonomickými neduhy, je její obrazec různě zdeformovaný a jeho plocha je navíc mnohem menší neţ plocha ideálního čtyřúhelníku. Čím země dosahuje většího výkonu a stability, tím je plocha jejího čtyřúhelníku větší. Z hlediska správného rozhodování je nutné stanovit pořadí a důleţitost cílů, mezi kterými mohou existovat vertikální nebo horizontální vztahy. Mezi horizontální vztahy řadíme negaci, neutralitu, komplementaritu a totoţnost. Vertikální vztahy jsou odrazem pořadí cílů, nastavení priorit a jejich důleţitosti. Do tohoto vstupuje ekonomická analýza a politické hodnoty, ale také například různé zájmové skupiny. Vrcholy jsou tvořeny těmito makroekonomickými veličinami:

tempo růstu reálného produktu (= y %)

průměrná roční míra inflace (= π %)

průměrná roční míra nezaměstnanosti (= u %)

podíl salda běţného účtu PB na nominálním produktu (= bú %) Ideální magický čtyřúhelník dle OECD má stát, jehoţ roční míra inflace je rovna hodnotě 2 %, nezaměstnanost cca 5 %, tempo růstu HDP 3 % a saldo účtu platební bilance = 0 %. Růst reálného produktu: Hrubý domácí produkt je objem vyrobených statků a poskytnutých sluţeb v ekonomice daného státu za určité období (zpravidla jeden rok), přičemţ nezáleţí na tom, kdo výrobní faktory vlastní, ale kde jsou umístěny. Je jedním z nejdůleţitějších cílů hospodářské politiky kaţdého státu. Vyjadřuje progresivní (nejlépe stabilní) nárůst potenciálu země. K jeho měření se pouţívá HDP 42

nebo HNP74. Závisí na něm výše celkových příjmů v ekonomice – ţivotní úroveň kaţdého obyvatele. „Optimální nebo přiměřený růst ve skutečnosti znamená, ţe se usiluje o nejvyšší moţnou míru růstu s přihlédnutím k objektivním mezím růstu a ostatním cílům hospodářské politiky.“75 Míra inflace: Inflace je procedura postupného znehodnocování mezd v důsledku růstu cen. Pokud inflace roste, dochází k poklesu kupní síly dané měny, znehodnocení úspor, a tedy přispívá k celkové ekonomické nestabilitě. Počítá se na základě tzv. indexu spotřebitelských cen, který odráţí změny cen výrobků a sluţeb nakupovaných spotřebiteli. Inflace bývá povaţována obecně za negativní faktor, zejména je-li její hodnota příliš vysoká. Rozlišujeme několik stupňů inflace podle její velikosti (inflace mírná, pádivá a hyperinflace). Míra nezaměstnanosti: Ta představuje stav, kde část pracovního potenciálu nenalézá uplatnění nebo o to neusiluje. Nezaměstnanost je nejčastěji vyjadřována mírou nezaměstnanosti a určitá míra nezaměstnanosti v ekonomice je vţdy nutná. Kliková definuje přirozenou míru nezaměstnanosti jako „situaci, kdy je produkt na své potenciální úrovni.“76 Z hlediska charakteru můţeme nezaměstnanost rozdělit na frikční, strukturální, cyklickou a sezónní. Pro ekonomiku státu není vhodná jak vyšší nezaměstnanost (jejím důsledkem jsou vysoké nároky na sociální síť a zároveň sníţení odvodů formou daní), tak i niţší nezaměstnanost, coţ znamená, ţe podniky nemají moţnost nahradit nekvalitní zaměstnance novými. Nulová nezaměstnanost je iluze; tento stav samozřejmě vede k úpadku výkonnosti pracovníků, kteří vědí, ţe je zaměstnavatel nemůţe nahradit. Vývoj platební bilance: Snaha o vyrovnanou platební bilanci je jedním z nejdůleţitějších cílů vnějších hospodářských vztahů. Zahrnuje všechny výdaje (platby za importované zboţí a sluţby, nákupy zahraničních aktiv atd.) a všechny příjmy (příjmy za prodeje v rámci exportu, za prodej domácích aktiv cizincům atd.). Platební bilanci lze dle Slaného definovat takto: „Platební bilance je statistický účetní

74

HNP zahrnuje veškerou finální produkci vyrobenou kdekoliv ve světě za sledované období. HDP se uţívá většinou v evropských zemích, HNP např. v USA. 75 SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 76 KLIKOVÁ, Christiana. Hospodářská politika.

43

záznam fungující na principu podvojného účetnictví.“77 To znamená, ţe v kaţdé transakci musejí být přesně vyváţeny pasivní a úvěrové poloţky, tím pádem celková platební bilance musí být pokaţdé vyrovnaná. Podle Klikové jde o „bilanci veškerých peněţních a reálných toků mezi domácí ekonomikou a zbytkem světa.“78 3.1.2 Nástroje hospodářské politiky Podle Slaného rozumíme pod pojmem nástroje hospodářské politiky „ekonomickou veličinu nebo ekonomicky relevantní veličinu, kterou mohou hospodářští politikové určit nebo měnit, a působit tak na cílové proměnné.“79 Nástrojů hospodářské politiky je poměrně mnoho, jejich uţití je ovlivněno zvoleným cílem. Obecně je lze rozdělit: 1) Podle úrovně působení – makroekonomické a mikroekonomické. 2) Podle charakteru vlivu – přímé a nepřímé. 3) Podle oblasti působení – nástroje monetární a fiskální. 4) Podle způsobu ovlivňování – nástroje globální a selektivní. 5) Podle působení na vývoj vztahů mezi účastníky trhu: Nástroje systémotvorné: U těchto nástrojů není moţno přesně predikovat

důsledky

dopadu,

jelikoţ

mění

hlavní

prvky

ekonomického sytému pomocí závazných právních norem či formou doporučení. Nástroje běžné: U nich je moţno odhadnout důsledky případných změn, protoţe nedochází ke změnám v organizaci hospodářského systému, dochází jenom ke změně dat. Např. změna úrokové a daňové sazby. 77

SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. KLIKOVÁ, Christiana. Hospodářská politika. 79 SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. 78

44

3.2 Hospodářská politika Řecka 3.2.1 Obecná charakteristika struktury řecké ekonomiky Helénská republika Řecko leţí na jihu Balkánského poloostrova a její rozloha celkem činí 131 940 m2 a v jejím vlastnictví je dalších cca 2000 ostrovů. Řecko má podle posledních zveřejněných statistik 11 309 885 obyvatel80. Mezi stěţejní odvětví ekonomiky patří sektor sluţeb – tvoří přibliţně 79 % HDP. Nejvýznamnější podíl na sektoru sluţeb má cestovní ruch. Díky důsledkům finanční krize příjmy do tohoto sektoru v období 2008–2010 mírně poklesly (z 11,31 na 9,61 mld. EUR), ale k opětovnému růstu v roce 2011 (10,52 mld. EUR) přispěl konflikt v Egyptě. Rostoucí tendence tohoto odvětví se dají očekávat pro rok 2013 díky nepokojům v Turecku. Dalším významným odvětvím je průmyslový sektor, jehoţ podíl na HDP tvoří cca 18 %. Hlavní odvětví tohoto sektoru tvoří: petrochemický, potravinářský, tabákový, farmaceutický, těţební a metalurgický průmysl. Necelá polovina řeckého průmyslu je koncentrována do oblasti hlavního města Athén a jeho blízkého okolí. Tento sektor v důsledku krize také stagnuje. Index průmyslové výroby vykazuje klesající tendence z -4,0% v roce 2008 na -8,4% v roce 2011. Sektor zemědělství, který patřil k pilířům řecké ekonomiky, tvoří 3,6 % HDP. Hlavními odvětvími, se kterými se Řecko zapojuje do mezinárodního obchodu, jsou sluţby (cestovní ruch a námořní doprava), zemědělské a potravinářské výrobky (bavlna, tabák a tabákové výrobky, víno, olivový olej, hrozinky, citrusové plody), těţební průmysl (bauxit, hliník a jeho produkty, koncentráty rud barevných kovů, ferroslitiny, magnezit, azbest, cement) a produkty průmyslové výroby, zvláště spotřební zboţí. Tabulka číslo 3.2 sleduje podíl největších odvětví na tvorbě HDP.

80

Zdroj: ELSTAT

45

Tab 3.2 Podíl odvětví na tvorbě HDP (v %) Primární sektror Sekundární sektror Průmysl a energetika Stavebnictví Terciální sektor Obchod, cestovní ruch, veřejné stravování, Bankovnictví a správa nemovitostí Ostatní služby

2007 3,4 18,8 12,3 6,5 77,8

2008 3,1 18,1 13,1 5,1 78,7

2009 3,1 17,8 13,3 4,5 79,1

2010 3,2 18,7 13,2 5,5 78,1

2011 3,5 17,8 13,1 4,7 78,7

34,8

34,5

33,0

31,4

31,3

16,8 29,9

18,1 29,3

19,2 19,1 19,8 23,8 25,2 26,3 Zdroj: Řecký statistický úřad ELSTAT Dostupné na:http://www.statistics.gr/portal/page/portal/ESYE

Od roku 2008 výkonnost ekonomiky slábne, především díky rozšíření světové finanční a hospodářské krize a obzvláště vlivem špatného stavu veřejných financí. V následujících podkapitolách budeme vývoj řecké hospodářské politiky analyzovat podrobněji ve srovnání s EU27 a Německem, jelikoţ Německo je jednou z nejlépe prosperujících ekonomik eurozóny. 3.2.2 Hrubý domácí produkt Řecká krize plně propukla na podzim roku 2009, předcházela jí globální finanční krize z roku 2007. Předtím, neţ se plně projevily důsledky krize, mohla se řecká ekonomika chlubit mezi lety 2000 aţ 2007 průměrným růstem okolo 4 % HDP, ve srovnání s průměrem eurozóny kolem 2 % HDP. Růstu v té době výrazně přispěla velká expanze domácí poptávky, především soukromé spotřeby a domácích investic. Vysoký růst reálných mezd, uvolněná fiskální politika – to vše přispělo k růstu HDP. I přesto je třeba na expanzi v tomto období nahlíţet s přihlédnutím k vývoji schodků veřejných rozpočtů, které byly financovány levnými úvěry po vstupu Řecka do eurozóny. Graf 3.3 zobrazuje vývoj tempa růstu reálného HDP v Řecku, Německu a průměr pro země EU27 mezi lety 2001–2012. Z grafu je patrné, ţe před rokem 2006 byl průměr růstu HDP vyšší neţ v Německu a EU27. Od roku 2006 se tempo růstu ve všech sledovaných zemích výrazně propadá – v důsledku finanční krize. Propad v Řecku byl umocněn špatným stavem řecké ekonomiky. Propad pokračuje ve všech sledovaných zemích aţ do roku 2009, po té v Německu a ve všech sledovaných 46

zemích následuje růst, který se předpokládá i pro další roky. I přes mírný růst v roce 2011 Řecko pro další období podle prognóz zůstane v záporných hodnotách. Očekávaný vývoj bere pouze v úvahu očekávaný dopad fiskálních opatření, která jsou

značně

nadhodnocená

(-4,2 % HDP v roce 2013, v roce 2014 by řecký růst měl dosahovat kladných hodnot 0,4% HDP).

Graf 3.3 Tempo růstu reálného HDP za období 2001-2012 (v %) 8 6 4 2 0 -2

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Řecko Německo EU 27

-4 -6 -8 Zdroj: EUROSTAT

3.2.3 Inflace Řecko se dlouhodobě potýká s výší inflace, do roku 1995 Řecko nebylo schopno dosáhnout jednociferné míry81. Po vstupu do eurozóny hodnota klesla na 3,7 %, coţ v porovnání s ostatními zeměmi EU27 a Německem byla vysoká hodnota. Graf 3.4 sleduje vývoj míry inflace za období 2001–2012. Můţeme sledovat, ţe inflace v Řecku se do roku 2007 pohybovala v oscilačním pásmu 3–4 %. Tento vývojový trend je výrazně obdobný s vývojem inflace v EU27 a Německu. V roce 2008 u všech sledovaných začala inflace narůstat a následoval prudký pokles v roce 2009 v důsledku působení finanční krize. Po roce 2009 lze sledovat vysoký nárůst hodnoty, který byl zapříčiněn zvýšením daní z přidané hodnoty kvůli nezbytnosti navýšení příjmu státního rozpočtu. Po roce 2010 můţeme sledovat markantní propad 81

Při vstupu do ES v roce 1981 míra inflace činila 24,3 %, v roce 1985 – 19,5% a v roce 1990 – 26,5 %. V roce 1995 – 8,9 %.

47

míry inflace aţ pod úroveň EU27, inflace se dostala nejníţe za posledních 45 let v důsledku drastických vládních úsporných opatření, aby země mohla získávat mezinárodní finanční pomoc. Hlavní příčinou, která přispívá k propadu poptávky, je sníţení příjmů obyvatelstva aţ o 50 %, zisky klesají kvůli niţší poptávce a podniky nemůţou přizpůsobit své ceny v důsledku vyšších daní. Nelze vyloučit ani nedostatečné fungování výrobních trhů v Řecku (např. uzavřené profese, oligopoly atd). Pro rok 2013 se předpokládá další pokles inflace, který by mohl dosáhnout záporných hodnot. Přechodně by tento pokles mohl omezit růst cen elektřiny82.

Graf 3.4 Míra inflace 2001-2012 (HCIP %) 5 4.5 4 3.5 3 2.5 2 1.5 1 0.5 0

Řecko Německo EU27

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: EUROSTAT

3.2.4 Nezaměstnanost Odvětvím ekonomiky, které zaměstnává nejvíce populace, je sektor sluţeb, zaměstnává 65,1% (22,4% v porovnání s ostatními členy EU). Průmysl zaměstnává 22,4 % populace a sektor zemědělský 12,4 %83. Míra nezaměstnanosti v Řecku v období 2001–2007 byla vyšší, neţ průměr EU27, jak ukazuje graf 3.4. Po propuknutí krize můţeme sledovat pokles míry nezaměstnanosti aţ pod 8% hranici, 82

Řecká inflace poprvé v historii na nule. Deflace je za dveřmi. [online]. 15.12 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2265801/recka-inflace-poprve-v-historii-na-nuledeflace-je-za-dvermi.html 83 The World Factbook [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gr.html

48

ale od roku 2009 došlo k velmi rychlému nárůstu nezaměstnanosti. Opačný vývoj můţeme sledovat v Německu, tam naopak od začátku krize míra nezaměstnanosti vykazuje klesající tendence. V důsledku recese se podmínky na trhu práce dramaticky zhoršily, hodnota míry nezaměstnanosti v březnu 2013 vystoupala aţ na 27,2 %, dosáhla tak nejvyšší úrovně od počátku krize a předpokládá se další růst84. Tabulka 3.5 nabízí srovnání s ostatními zeměmi EU. Vysvětlení se nabízí následující: cyklický pokles poptávky po zboţí a sluţbách díky recesi má za následek slabou poptávku po pracovní síle. Nezaměstnanost je u ţen mnohem vyšší neţ u muţů před recesí. V roce 2007 míra nezaměstnanosti u ţen byla 12,8 % oproti 5,2 % u muţů, v březnu 2013 činila míra nezaměstnanosti u ţen 30,4 %, tedy dvojnásobnou hodnotu a u muţů 24,1 %. Míra nezaměstnanosti u muţů je vyšší, díky dominanci zastoupení ve více cyklicky citlivých odvětví – zpracovatelský průmysl, stavebnictví. Více neţ polovina (52,8 %) mladých ve věku do 24,42 % mladých ve věku do 29 je bez zaměstnání. Co se týká minimálních mezd podle kolektivní smlouvy85, od roku 2010–2012 byly mzdy sníţeny o 22 % a u mladých do 25 let o 32 %. Měsíčně v průměru pobírá nekvalifikovaný svobodný jedinec 586 € brutto a jedinec do 25 let 510 € brutto, minimální mzda se vztahuje na čtyřicetihodinový týden, padesát dva týdnů v roce86. Díky stoupající nezaměstnanosti a sniţování mezd je jasné, ţe ţivotní úroveň klesá a dá se předpokládat odliv pracovní síly, kvalifikované i nekvalifikované, ze země. Jen do konce roku 2010 zemi opustilo více neţ 120 000 odborníku, včetně lékařu, inţenýrů , IT specialistů apod87.

84

Nezaměstnanost v Řecku roste, v březnu byla nejvyšší za sedm let. [online]. 6.6 2013 [cit. 2013-0623]. Dostupné z: http://www.financninoviny.cz/tema/zpravy/nezamestnanost-v-recku-roste-v-breznubyla-nejvyssi-za-sedm-let/947799&id_seznam=447 85 Soubor opatření EU, ECB a MMF z 14.2 2012 (zákon 4046/2012). 86 The minimum salary in Greece iw.grres still among the highest in the European Union [online]. 18.2 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.grreporter.info/en/minimum_salary_greece_still_among_highest_european_union/8739 87 ABILIS, Andy. Greek Jobless Rate A Record 27.2% [online]. 11.4 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://greece.greekreporter.com/2013/04/11/greek-jobless-rate-a-record-27-2/

49

Graf 3.5 Míra nezaměstnanosti 2001-2012 (v %) 30 25 20 Řecko 15

Německo

10

EU 27

5 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zdroj: EUROSTAT

Obr 3.6 Míra nezaměstnanosti v zemích EU – Březen 2013 (%)

Zdroj: CTK a EUROSTAT

3.2.5 Saldo běžného účtu Řecká ekonomika se, oproti Německu, dlouhodobě potýká s prohlubujícím se deficitem běţného účtu platební bilance. V období 2001–2010 došlo k růstu zahraničního zadluţení země, nutno zmínit, ţe většina státních dluhopisů je drţena 50

v rukou nerezidentů země. Jak ukazuje graf 3.7, v období 2006–2008 lze pozorovat prudký pokles. Od roku 2009 je moţno sledovat zlepšení vývoje, zejména kvůli rychlejšímu poklesu importu neţ exportu, poklesu deficitu výnosů, naopak pokles nastal u bilance sluţeb a běţných převodů. Jak můţeme pozorovat, průměrný stav v zemích EU27 se pohybuje v záporných hodnotách, coţ můţe být nepříjemný ukazatel

do

budoucna.

Graf 3.7 Vývoj běžného účtu 2001-2012 (v % HDP) 10 5 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 -5

Řecko Německo EU27

-10 -15 -20 Zdroj: EUROSTAT

3.2.6 Účinnost hospodářské politiky Účinnost hospodářských politik Řecka a Německa je srovnána za pomoci magických čtyřúhelníků pro rok 2007 před vypuknutím krize a pro rok 2012 po plném propuknutí krize. Oba dva grafy jsou doplněny o optimální magický čtyřúhelník podle OECD, o jejichţ hodnoty by měly státy usilovat. Jak poznamenává Kliková, tyto hodnoty jsou sestaveny podle průměrných hodnot vyspělých zemí OECD, nereflektují proto přirozené odlišnosti mezi zeměmi a hodnocení podle nich jsou tak pouze orientační88. Na následujícím obrázku 3.8 (za rok 2007) můţeme sledovat, ţe Řecko i Německo se optimálním hodnotám přibliţovaly mírou inflace a tempem růstu HDP. Obě země se od optima liší v hodnotách nezaměstnanosti a salda běţného

88

KLIKOVÁ, Christiana. Hospodářská politika.

51

účtu. Německo dosahovalo salda kladného a Řecko salda záporného. Patrný rozdíl mezi oběma ekonomikami lze sledovat jiţ před začátkem krize. Německá hospodářská politika se více blíţí optimálním hodnotám a lze ji shledat jako účinnější.

Obr 3.8 Magický trojúhelník 2007 - Řecko, Německo, OECD

Zdroj: EUROSTAT

Výrazné rozdíly lze sledovat na obrázku 3.9 (za rok 2012), díky působení finanční krize a nedostatkům řecké ekonomiky. Německo se nadále blíţí optimálním hodnotám podle OECD, kdeţto Řecko je velmi vzdáleno. V Řecku došlo k markantnímu nárůstu nezaměstnanosti, inflace a poklesu tempa růstu HDP, které je dlouhodobě záporné. Pozitivní změnu můţeme vidět ve vývoji salda platební bilance, to však také zůstává v záporných hodnotách.

52

Obr 3.9 Magický trojúhelník 2012 – Řecko, Německo, OECD

Zdroj: EUROSTAT

4. Dluhová krize a její vliv na Řecko Celosvětová finanční krize začala poměrně nepozorovaně na podzim roku 2007 krachem dvou hedgeových fondů investiční banky Bear Stearns, ukázalo se, ţe podobnými problémy trpí řada dalších finančních institucí – Lehman Brothers, AIG, Goldman and Sachs, Fredie Mae, Fanie Macatd. Krize poté pokračovala jako ekonomická recese a dluhová krize vlád po celém světě, díky propojenosti světových finančních trhů. Předcházela jí dlouhá řada měně významných, ale stále váţnějších ekonomických otřesů – patřil k nim zejména propad amerických akciových trhů v roce 1987, krize úspor a úvěrů na konci 80. let, japonská krize a velká stagnace 90. let a asijská finanční krize z let 1997–1998. Dnešní finanční krize je všechny dalece překonala, jak ekonomika Spojených států, tak ekonomiky zbytku světa se nacházejí ve stavu hlubokého propadu a čelí tak perspektivě dlouhodobé stagnace.

53

V první části této kapitoly se budeme zabývat příčinami finanční krize v Řecku, v druhé části kapitoly se zaměříme na vznik a dosavadní průběh krize v zemi. V závěru nastíníme moţná alternativní řešení současné situace.

4.1 Příčiny dluhové krize v Řecku Řecká hospodářská politika trpěla váţnými problémy před plným vypuknutím krize. Řecká ekonomika se zejména potýkala s dlouhodobým špatným stavem veřejných financí, sniţováním konkurenceschopnosti na mezinárodních trzích, vysokým

zahraničním

znovunastolení

zadluţením

demokracie

bylo

a

vysokými

Řecko

rozpočtovými

strukturou

výdaji.

hospodářství

Po

převáţně

zemědělským státem, kde téměř chyběla průmyslová výroba. Tehdejší vláda měla snahu, co nejrychleji se vyrovnat vyspělým zemím ES a jejich standartu ţivotní úrovně, coţ vedlo k růstu veřejného zadluţení. Před vstupem do ES země jiţ dlouhodobě trpěla dluhovými problémy, spojenými obzvláště s čerpáním půjček na poválečnou obnovu, které měly nastartovat ekonomiku, stabilizovat politický vývoj v zemi. Avšak často byly vyuţívány na podporu spotřeby a sociálního systému. Také řecké hospodářství se před vstupem vyznačovalo sloţitým systémem ochrany jednotlivých odvětví, prostřednictvím tarifních a netarifních opatření, vývozních subvencí nebo státních intervencí, které postupně byly odstraňovány. I kdyţ řecký průmyslový sektor zaţíval značný růst před vstupem Řecka do EU, jeho struktura se od roku 1974 příliš nezměnila. Zahrnoval velký počet malých a středních podniků se strukturou rodinného vlastnictví, které nebyly připraveny na konkurenční prostředí a nedokázaly těţit výhody z přístupu na nové trhy. Příznačné pro Řecko je, ţe levicové i pravicové vlády hleděly spíše na udrţení přízně voličů a zvýšení popularity, neţ na potřeby státního rozpočtu. Vlády tak dlouhou dobu nepodnikly ţádná restriktivní opatření a reformy, naopak spíše docházelo ke zvyšování státních výdajů. Vţdy, kdyţ se země dostávala do problémů, spojených s předluţením, splácením dluhu a vysokými deficity, vládnoucí strana aplikovala úsporná opatření a jiné kroky pro eliminaci moţných negativních dopadů. 54

Například: devalvace drachmy, restrukturalizace dluhu či odmítnutí jeho splácení. Těmito opatřeními se vţdy podařilo vyprostit z dluhových problémů, byla posílena důvěryhodnost v zahraničí, která vedla k získání nových půjček, které opět nebyly pouţity na zavedení potřebných reforem, ale na financování veřejného sektoru. Světová finanční krize se dá označit jako pouhý spouštěč řeckých finančních problému a spíše dluhovou krizi v Řecku uspíšila. V následujícím textu si rozebereme nejdůleţitější faktory vlivu na vznik hospodářských problémů země: 4.1.1 Vysoké rozpočtové výdaje Řecko od 80. let hospodařilo kaţdoročně s rozpočtovým deficitem. Vládní výdaje rostly bez odpovídajícího navýšení příjmů státního rozpočtu a vládnoucí strana silně utrácela, s cílem posílit svou popularitu, coţ vedlo k dalšímu zadluţení země, viz tabulka 4.189. Díky příznivému tempu růstu HDP a nízkým úrokovým sazbám státních dluhopisů se dlouhodobě dařilo tyto deficity zčásti zakrývat. Ale jak náklady na půjčky vzrůstaly, Řecko, aby nadále mohlo financovat svůj deficit (během období 1988–1993 dosahoval průměrné hodnoty 12 %) a zároveň splácelo úrok z rostoucího dluhu, bylo nuceno více se zadluţit90. Špatný stav veřejných financí se projevil aţ později, tempo růstu HDP se začalo sniţovat v důsledku finanční krize a Řecko se dostalo do tzv. dluhové pasti, úroky z dluhu převyšovaly tempo růstu HDP, a navíc došlo k vytváření primárních deficitů.

89

World Economic Outlook Databaze [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2011/01/weodata/index.aspx pozn.: roky 2013-2014 jsou odhady 90 V roce 1990 na úroky a amortizaci dluhu bylo vyhrazeno 15 % HDP.

55

Graf 4.1 Vývoj příjmů a výdajů v Řecku (% HDP) 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Výdaje Příjmy

1980

1985

1990

1995

2000

2005

2010

2011

2012 2013* 2014*

Zdroj: EUROSTAT

Mezi nejvyšší výdaje řeckého státního rozpočtu patří: Přezaměstnanost veřejného sektoru: Od 80. let dochází trvale k navyšování pracovních míst v řeckých státních institucích a organizacích. Ve státním sektoru pracuje celkově 35 % pracovní síly a je zaměstnáno cca 700.000 tisíc úředníků91. Snem kaţdého mladého Řeka je stát se státním úředníkem, plat je v průměru 2,5krát vyšší neţ u zaměstnance v soukromém sektoru, pracovníci veřejného sektoru mají také nadstandardní platové bonusy – třinácté, čtrnácté platy a různé prémie byly celkem běţné (například za informační a počítačovou gramotnost a znalost cizího jazyka můţe státní zaměstnanec k platu dostat aţ 1.300 EUR), propouštění je výjimečné, zaměstnanec můţe být propuštěn na základě rozhodnutí Rady státní správy a jen z důvodu týkajícího se výkonu sluţby či v případě rušení místa, avšak s moţností odvolání. Podle tohoto samého zákona státní zaměstnanci dostávají 72– 100 odstupných platů92. Například v řeckém parlamentu na 300 poslanců pracuje 1.600 zaměstnanců93. Do konce roku 2013 je plánováno propustit 4.000 státních zaměstnanců a do konce roku 2014 dalších 11.500, aby vláda mohla čerpat další

91

Česká republika zaměstnává cca 400.000 tisíc obyvatel s podobným počtem obyvatel. Zákon o státních zaměstnancích č. 2683/1999,článek 39. 93 BERAN, Michal. Sen každého Řeka, pracovat ve státním sektoru [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-43157590-sen-kazdeho-reka-pracovat-ve-statnim-sektoru 92

56

část záchranného úvěru MMF v hodnotě 8,8 mil. EUR. Tyto škrty pravděpodobně zvýší nezaměstnanost a vyvolají další demonstrace po celé zemi94. Tab 4.2 Oficiální věk odchodu do důchodu Muži

Penzijní systém: Podle statistik Německo OECD (viz. tabulka 4.2) byl nárok Norsko čerpat státní penzi u ţen i muţů po dosaţení 58 let (odpracování 35 let ţivota), to je v kontrastu například s Německem, kde byl odchod do důchodu zvýšen z 65 na 67 let. Také v Řecku existují výjimky, kdy zaměstnanci státního i soukromého sektoru mohou odejít do důchodu po dosaţení 50 let. Například z důvodu rizikového

povolání.

Kromě

pochopitelných povolání jako jsou hasiči a policisté, nad některými zůstává

rozum

stát:

například

kadeřnice (práce s chemikáliemi), moderátoři

rozhlasu

(moţnost

nákazy z bakterií v mikrofonech)95. V rámci reforem tato hranice byla v roce 2010 stanovena na 65 let a v roce 2012 na 67 let96. Další

výraznou

zátěţí

státního rozpočtu byly dlouhodobě

USA Mexiko Portugalsko Nový zéland Švédsko Irsko Švýcarsko Austrálie Dánsko Kanada Velká Británie Holandsko Polsko Španělsko Finsko Lucembursko Rakousko Průměr OECD Japonsko Česká republika Maďarsko Slovenská rep. Korea Turecko Belgie* Francie* Řecko* Itálie*

Věk 67 67 65,8 65 65 65 65 65 65 65 65 65 65 65 65 65 65 65 65 63,6 63 62 62 62 60 60 60 60 58 57

Ženy Německo Norsko USA Mexiko Portugalsko Irsko Nový zéland Španělsko Švédsko Kanada Holandsko Dánsko Finsko Lucembursko Švýcarsko Austrálie Průměr OECD Slovenská rep. Japonsko Korea Velká Británie Francie* Belgie* Maďarsko Rakousko Polsko Česká republika Turecko Řecko* Itálie*

Věk 67 67 65,8 65 65 65 65 65 65 65 65 65 65 65 64 63 62,7 62 61 60 60 60 60 60 60 60 59 58 58 57

*) nárok na čerpání penze mají: Belgie, francie po dosažení 60 let a 40 odpracovných let, řecko - 58 let a 35 odpracovaných let, Itálie - 57 let a odpracovaných 35 let

Zdroj: OECD

94

Řecko propustí v rámci úspor 15 000 státních zaměstnanců [online]. 29.4 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/ekonomika/300480-recko-propusti-v-ramci-uspor-15-000-statnichzamestnancu.html 95 LANDON, Thomas. Is Greece’s Debt Trashing the Euro? [online]. 6.2 2010 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2010/02/07/business/global/07greece.html?ref=landonjrthomas&_r=0 96 KLEKNER, Radim. Řekům klesl za rok o pětinu plat, do důchodu jdou v 67 [online]. 21.9 2012 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=758116

57

výplaty důchodů. Důchodové výdaje představují přibliţně 14,1 % HDP, v porovnání s unijním průměrem 6,5 % HDP97. Po odpracování potřebných 35 let, bez výše zmíněných výjimek, získali řečtí penzisté podle dat OECD (2008) 95,8 % průměrného platu. Průměr v zemích OECD činil 59% a v Německu 43%. Podle odhadů mělo být 86 % obyvatelstva do roku 2060 finančně závislých na řeckém státu, tedy pokud by nedošlo ke změně v důsledku vyšší ekonomické produktivity, míry porodnosti nebo míry imigrace. Díky štědrosti řeckého státu byla ţivotní úroveň průměrného Řeka celkem vysoká. Stát se tak ocitl na pokraji bankrotu a MMF, členské země EU poskytly finanční záchranu v rámci „solidarity“. Rozhazovačnost Řeků vyvolala celkem pochopitelné rozhořčení například v Německu, jak bylo zmíněno výše, průměrný věk odchodu do důchodu v Německu je 67 let a dotování řeckých penzí se německým daňovým poplatníkům příliš nelíbilo. Vojenské výdaje: Státní rozpočet velmi zatěţují vojenské výdaje.

Na vojenské

výdaje se v průměru vynakládalo aţ 4 % HDP, coţ bylo nejvíce z celé EU. Podle směrnic EU pro výstavbu společné bezpečnostní a obranné politiky by měl být podíl na HDP ve zbrojení v kaţdé členské zemi minimálně 2 %98. Největší poloţkou je import zbraní, ve kterém je Řecko v období 2008–2012 na 15. pozici největších dovozců zbraní, za ním je například Irák a Afghánistán99. Díky vládním škrtům se výdaje do tohoto sektoru podařilo zredukovat pro tento rok na 2,1 % HDP100. Vysoký podíl

vojenských

výdajů

je

důsledkem

pokračujícího

napětí

na

Kypru

a dlouhotrvajících sporů s Tureckem.

97

Evropská komise, The Economic Adjustment Programme for Greece, Occasional Paper No. 61. Tuto hranici ale v roce 2008 překročily pouze Bulharsko, Estonsko, Francie a Velká Británie, jejíţ vojenské výdaje dosáhly téměř 70 miliard dolarů, tedy cca 2,5 % HDP. 99 The Top 20 Arms Importers, 2008–2012 [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.sipri.org/googlemaps/2013_of_at_top_20_imp_map.html 100 DEMPSEY, Judy. Military in Greece Is Spared Cuts [online]. 7.1 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2013/01/08/world/europe/08iht-letter08.html?_r=0 98

58

4.1.2 Veřejný dluh Jak ukazuje Graf 4.3, veřejný dluh rostl nebezpečným tempem před rozšířením finanční krize.

Graf 4.3 Hrubý veřejný dluh 2000-2014 (v % HDP) 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0

152.5 152.3 157.6 142.02 126.8 103.4

156.9

103.7 101.4 97.2 98.4 100.2 106.1 105 110.3

Zdroj: EUROSTAT

Řecko v roce 2010 plánovalo cíl 120,4 % HDP, v roce 2011 dluh měl dosáhnout hranice 120,6 % HDP a postupně klesat na 113,4 % HDP v roce 2013. Jak je z grafu patrné, v roce 2010 byl plán přesáhnut o 21,6 procentního bodu HDP (142 % HDP), v roce 2011 dokonce o 31% (152,3% HDP). A vykazuje stále vzrůstající tendence, coţ je nepochybně alarmující výsledek, který poukazuje na fakt, ţe situace je skutečně závaţná a dosavadní snaha o úsporná opatření nestačí. Velká část tohoto dluhu je drţena cizozemci. V minulosti dlouhodobě docházelo ke sniţování investiční pozice země, došlo k odlivu prostředků, které nemohly být reinvestovány v domácí ekonomice. Řecko je tedy pro zahraniční investory značně neatraktivní při hrozící platební neschopnosti, na finančních trzích se rozšířila nervozita a opatrnost–úrokové sazby stouply na konci roku 2010 na 12 %, postupně v roce 2011 vystoupaly na 15 % a aţ na 25 % v roce 2012.

59

4.1.3 Daňový systém a šedá ekonomika Mezi hlavní problémy příjmové stránky veřejných rozpočtů Řecka patřil dlouhodobě značně sloţitý daňový systém s mnoţstvím různých daňových úlev či slev na dani a přetrvávajícím problémem je efektivnost jejich vybírání. Řecko v rámci EU patřilo a patří k zemím s nejvyšším daňovým zatíţením. Průměrná hodnota daňové kvóty101 v zemi mezi lety 1999–2010 činila 34,4 % HDP, průměrná hodnota v zemích EU 27 přitom byla 37,3 % a v rámci eurozóny 35,8 %. V rámci EU a eurozóny byla tedy hodnota podprůměrná102. Vysoké daňové sazby příliš zvýšení příjmů nepřinesly i díky přispění šedé ekonomiky a daňovým únikům. Šedá ekonomika dosahovala mezi lety 2008 a 2009 zhruba 25 % HDP, průměr jedenadvaceti sledovaných zemí OECD se pohyboval okolo 13 % v tom samém období. V současnosti se daňové úniky v Řecku odhadují na 12 aţ 15 % HDP, coţ je zhruba 40 aţ 45 miliard EUR ročně103. V souvislosti s řešením krize je nutné provést reformu daňového systému. Nový systém má být jednoduší a transparentnější, jelikoţ kvůli častým změnám v období 2010–2011 byl nestabilní a nepřehledný. Hlavními body reformy mají být jiţ zmíněné zjednodušení systému, zpřísnění systému výběru daní, následné kontroly a zvýšení sazeb některých nepřímých daní104.

4.2 Průběh krize v Řecku Dne 20. října 2009 Jorgos Papandrea oznámil předpokládaný odhad deficitu na 12,5 % (z původního 6 %) HDP, který se později ukázal jako nepřesný – schodek se vyšplhal na 15,8 % HDP. Krátce po tomto oznámení ratingové agentury sníţily ratingové známky země (22. října 2009 sníţila agentura FITCH známku z A na A-, 8. prosince 2009 došlo k dalšímu sníţení agenturou FITCH na BBB+, 16. prosince S&P z A- na BBB+ a 22. prosince 2009 poslední, třetí agentura z tzv. velké trojky, Moody´s,sníţila hodnocení z A1 na A2). Finanční světové trhy na sníţení ratingu agenturou FITCH reagovaly prakticky ihned – došlo k oslabení eura. Řecko na 101

Souhrnná daňová kvóta Řecka vyjádřená jako podíl vybraných daní a příspěvků na sociálním zabezpečení na HDP. 102 Zdroj: EUROSTAT. 103 KRÁLÍČEK, Tomáš. Daňové úniky v Řecku dosahují až 45 miliard eur ročně [online]. 8.5 2012 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/tema/detail/danove-uniky-v-recku-dosahuji-az-45miliard-eur-rocne-983588.html 104 Řecko: Finanční a daňový sektor [online]. 14.6 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-financni-a-danovy-sektor-19223.html

60

evropském summitu 10. prosince 2009 ujistilo ostatní země, ţe bankrot zemi rozhodně nehrozí a přislíbilo provedení nezbytných reformních kroků. Koncem roku 2009 byl schválen úsporný rozpočet, který počítal se zmraţením počtu státních zaměstnanců, sníţením výdajů na sociální zabezpečení a zavedením opatření, zabraňujícím daňovým únikům. První půjčka Řecku od Evropské unie a MMF dosáhla 110 mld. z původních 30 mld. EUR (2. května 2010). Země eurozóny měly poskytnout 90 mld. EUR, zbytek částky MMF. Prvotní úroková sazba činila 5 %, ale postupně byla sníţena na 4 % a došlo k prodlouţení splatnosti z 3 na 7,5 roku105. O pár dní později, 6. května 2010, řecký parlament odsouhlasil striktní podmínky týkající se rozpočtových škrtů, které byly podmínkou EU a MMF pro poskytnutí finanční injekce. V červnu 2010 došlo k opětovnému sníţení ratingu Řecka (Moody´s z A2 na Ba1). Díky poskytnuté pomoci země zaplatila nejbliţší splátky státních dluhopisů a situace se na chvíli uklidnila. Do země postupně přijíţdějí kontroloři EU a MMF, kteří kontrolují dodrţování stanovených podmínek a ECB spouští program na odkup dluhopisů finančně slabých zemí s cílem ochránit je před útoky trhů. 5. května 2010 v Řecku vypukly masivní protesty proti škrtům a reformám, které se zvrtly v násilné střety. Radikální účastníci atakovali řeckou policii kameny a zápalnými láhvemi, ta odpovídala slzným plynem. Zemi tak naprosto ochromila generální stávka státních zaměstnanců a protesty prakticky trvají s přestávkami aţ dodnes. Přes všechna úsporná opatření Řecko v roce 2010 hospodařilo s deficitem 10,5 % HDP, coţ bylo o 2,4 % HDP více, neţ se plánovalo, a sníţit deficit na 2,6 % HDP do roku 2014 se zdálo nereálné. Podstatou vyjednávaných podmínek měla být především záruka dostatku času na to, aby se Řecko vypořádalo se současnou ekonomickou situací díky odloţení těchto rozpočtových cílů na delší časový horizont. V tomto období je jiţ zcela patrné, ţe dluhovými problémy je postiţeno také Portugalsko, jako určitá hrozba je vnímáno Španělsko a Itálie. V těchto zemích dochází k sníţení ratingu a narůstá i riziková přiráţka k úrokům ze státních dluhopisů. Problém představuje i Irsko, kterému jiţ předtím byla poskytnuta pomoc 105

Náklady půjčky na finančních trzích byly v tomto období více neţ dvojnásobné.

61

85 mld. EUR. Irsko se na rozdíl od zmíněných zemí dostalo do problémů zejména v důsledku prasknutí realitní bubliny a problémům některých velkých bank, coţ bylo následek celosvětové finanční krize. 11. března 2011 jsou ujednána pravidla záchranného fondu, který by měl v eurozóně vzniknout pro případy nezbytnosti řešení podobných situací. Bylo rozhodnuto, ţe do fondu bude vloţena částka 750 mld. EUR106. Dále se hovoří o moţnostech prodlouţení splatnosti dluhopisů. 16. května 2011 se koná další setkání „eurogroup“, hlavním tématem je situace v Řecku a Portugalsku, Portugalsku je přislíbena finanční pomoc (ve výši 78 mld. Eur), která je potřebná pro odvrácení bankrotu země. Zvaţuje se další půjčka Řecku a restrukturalizace dluhu, ale aţ po té, co bude potvrzeno, ţe Řecko plní dohodnuté cíle a uskutečňuje slíbené reformy. Agentura FITCH sniţuje rating země na B+. Dne 9. června 2011 řecká vláda schvaluje privatizační program a další úsporná opatření, které vyvolávají v Athénách nové nepokoje. Prvním důvodem jsou zmíněná opatření vlády, druhým důvodem je skutečnost, ţe země neplní podmínky mezinárodní finanční pomoci pro uvolnění 12 mld. EUR ze 110 mld. EUR úvěru. Řecku proto hrozí insolvence, a nebyl by tak dostatek peněz na splátky dluhu, výplaty mezd a důchody.107 V červenci je poskytnuta další část pomoci a Řecko tak uniká hrozícímu bankrotu. Ekonomická situace se v zemi zhoršuje a je jasné, ţe první pomoc stačit nebude. Agentura S&P na úroveň CCC108. Na summitu EU 21. července 2011 je schválen druhý balík mezinárodní finanční pomoci ve výši 109 mld. EUR (později byl navýšen na 130 mld.). Banky souhlasí s návrhem, aby Řecku odpustily 21 % dluhu. Dále bylo ujednáno, ţe zbytek řeckého dluhu, který uţ přerostl 350 mld. EUR (přiblíţil se hranici 160 % HDP), dostane příznivější splátkový kalendář. ECB chce zabránit dalšímu šíření krize a začne nakupovat dluhopisy Španělska a Itálie. 31. října 2011 pak z Řecka přichází poměrně šokující zpráva – premiér J. Papandreu vyhlásil referendum, týkající se přijetí 106

Země eurozóny do garančního fondu vloţily 440 mld. eur, Evropská komise 60 mld. eur a MMF 250 mld. eur. 107 ŠPAČKOVÁ, Iva. Euro prudce kleslo po zprávě, že Řecko asi nedostane další část úvěru. [online]. 1. 6. 2011 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/euro-prudce-kleslo-po-zprave-zerecko-asi-nedostane-dalsi-cast-uveru-1gq-/eko-zahranicni.aspx?c=A110601_092840_ekozahranicni_spi 108 Aktiva s vysokou rizikovostí.

62

druhé pomoci, odsouhlasené v červenci na summitu EU. Zpráva vyvolala velkou nevoli v ostatních zemích eurozóny, zejména v Německu, kde rozpoutala bouři na finančních trzích, a euro oslabilo. Premiér J. Papandreu nakonec rezignuje.109 Veřejně se diskutuje o podmínkách restrukturalizace řeckého dluhu, uvaţuje se o odpuštění zhruba 50% všech dluhů110. V prosinci 2011 je obviněn ředitel řeckého statistického úřadu ze zrady národních zájmů, jelikoţ údajně nadhodnotil deficit státního rozpočtu, aby bylo nutné přijmout úsporná opatření, přitom jen došlo k revizi údajů o výši zadluţení. V Řecku se nadále zhoršuje ekonomická situace a nedaří se dodrţovat podmínky mezinárodní půjčky (propad o 7,7 % HDP v prvním pololetí). Řecko dostává příslib na uvolnění další pomoci v hodnotě 8 mld. EUR. Řecký parlament je nucen schválit další balík úspor a v zemi vypuká nová vlna protestů a nepokojů. Na začátku roku 2012 státní dluh Řecka přesáhl 350 miliard EUR, z toho na soukromé věřitele připadá asi 200 miliard EUR. Země eurozóny proto začínají vyvíjet silný tlak na Řecko, aby se dohodlo s investory na restrukturalizaci dluhu. Tato

dohoda o odpisu soukromých dluhů se pro MMF spolu s „Eurogroup“ stala podmínkou toho, ţe Řecku bude poskytnout další úvěrový balík v hodnotě kolem 130 miliard EUR111. Po Řecku je poţadován další škrt výdajů státního rozpočtu, omezení státní správy, sníţení důchodů a sraţení mezd vsoukromém sektoru. Obzvláště omezení platů, platových bonusů a doplňkových penzí vyvolávají rozpory na politické scéně. Řekové chtějí slevit z podmínek, jelikoţ ekonomika je čtvrtým rokem v recesi112. 12. 2. 2012 parlament schvaluje plány úsporných opatření, zemi ochromí další generální stávka a mezi obyvatelstvem sílí extremistické názory113. 29. 2. 2012 německý parlament odhlasoval záchranný balík pro Řecko, země si tak zajistila 109

Řecké referendum by mohlo rozpoutat v eurozóně další krizi [online]. 1.11 2011 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/141409-recke-referendum-by-mohlorozpoutat-v-eurozone-dalsi-krizi/ 110 Později návrh zvýšen na 60 %. 111 Tento nový úvěr Řecko potřebuje získat nejpozději do 20. března, kdy je splatná část dluhopisů v hodnotě 14,5 miliardy eur. 112 Zadluţení země přesahuje 150 % HDP, míra nezaměstnanosti se v listopadu 2011 vyšplhala na rekordních 20,9 % a průmyslová produkce v roce 2011 poklesla o 8,4 %. 113 ŠPAČKOVÁ, IVA. Řekové stávkují, politici dotahují dohodu o úvěru a EU má už všeho dost [online]. 7.2 2012 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/rekove-stavkuji-politici-dotahujidohodu-o-uveru-a-eu-ma-uz-vseho-dost-1e8-/eko-zahranicni.aspx?c=A120207_114451_ekozahranicni_spi

63

finanční pomoc v hodnotě 130 mld. EUR114 a došlo k restrukturalizaci dluhu. Došlo k výměně dluhopisů za nové, s niţší hodnotou. 85,8 % soukromých věřitelů odsouhlasilo tuto restrukturalizaci a akceptovalo tak ztrátu z původní hodnoty dluhopisů ve výši 53 %. Bylo dohodnuto, ţe veškerý zisk, který z podílu na řeckém dluhu získají evropské centrální banky, bude transferován zpět do Řecka. V Aténách bude působit monitorující tým, dohlíţející na to, aby slibované reformy a opatření vstoupily v platnost. Řecku se však nedaří dluh zkrotit a výhled na rok 2012 vypadá opět špatně. V květnu a červnu se konají předčasné volby (viz kapitola 1). Nová vláda odsouhlasí škrty ve výši 11,6 mld. EUR a zvýšení daní. Zemi ochromí další masivní stávky úředníků státní správy. Do stávky se zapojili zaměstnanci daňové správy, profesoři, učitele, lékaři, zdravotní sestry, právníci a bankovní úředníci. Situace se přiostřuje a skupiny anarchistů a neonacistů napadají policejní příslušníky po celých Athénách115. 30. října 2012 zákonodárci rozhodli o privatizaci klíčových státních podniků. Jedná se o prodej největších přístavů, vodárenské společnosti, rafinerie Hellenic Petroleum, části podílů elektrárenského gigantu DEI, podílu řecké pošty či velkých dopravních podniků. Prodejem majetku by stát do roku 2016 mohl získat 11,1 miliard EUR a do roku 2020 15 miliard EUR. Doposud Athény zprivatizovaly majetek za pouhých 900 mil. EUR. V listopadu zemi ochromuje další masivní stávka. Do stávky se připojuje široká škála státních zaměstnanců i pracovníků soukromého sektoru. Uzavřené zůstaly úřady, školy, ale i obchody a banky, zastavila se i letecká, ţelezniční a lodní doprava, v Aténách nefungovala městská hromadná doprava, televize a rozhlas nevysílaly, státní nemocnice udrţovaly jen pohotovostní sluţbu. Vláda schvaluje úsporný rozpočet pro rok 2013. Tento rozpočet počítá s dalším zvyšováním daní a škrty v hodnotě 13,5 mld. EUR116. V listopadu 2012 byla dohodnuta další půjčka pro Řecko v hodnotě 44 mld. EUR ze záchranného balíku.

114

Tato částka byla Řecku půjčena za niţší úrok. Řecko ochromila generální stávka, maskovaní aktivisté útočili zápalnými lahvemi [online]. 26. 9. 2012 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-57652350-recko-ochromilageneralni-stavka-maskovani-aktiviste-utocili-zapalnymi-lahvemi 116 Tento rozpočet počítá s dalším poklesem HDP o 4,5 % (2012 byl pokles 6,5 %), deficit rozpočtu by měl klesnout na 5,2 % (roku 2012 deficit 6,6 %) a státní dluh by měl vzrůst z 340 na 346,2 miliardy eur. 115

64

Cílem vlády a mezinárodních věřitelů pro rok 2012 byl pokles schodku na 16,3 miliard EUR, tedy na 8,4 % HDP. Za rok 2012 rozpočtový schodek dosáhl 15,7 miliardy EUR. Deficit se tak v roce 2012 sníţil na 8,1 % HDP z 9,4 % HDP v roce 2011. V reakci na další úsporná opatření, týkající se sniţování počtu státních zaměstnanců, sníţení platů a rostoucí nezaměstnanosti, se konají v únoru a květnu 2013 další generální stávky. V Athénách se zastavuje veřejná doprava, provoz omezily, mimo jiné, nemocnice, školy, přístavy či letiště. Řecká ekonomika by podle řecké centrální banky měla v roce 2013 poklesnout o 4,6 % a míra nezaměstnanosti vystoupat na přibliţně 28 % ze současných 27 %. V červnu 2013 řecká vláda rozhodla, ţe v rámci úsporných opatření dojde k omezení výdajů na veřejnoprávní televizi a rozhlas ERT117. ERT přestala vysílat 11.6 2013, propuštění čeká cca 2700 zaměstnanců. Rozhodnutí vlády vyvolalo váţný spor v řecké vládní koalici. Vládní špičky se na čtvrtečním setkání nedokázaly dohodnout o dalším vývoji ERT a řecká Demokratická levice oznámila odchod z vlády118.

4.3 Alternativní řešení krize Během pětiletého trvání krize se objevil nespočet návrhů a způsobů, jak by bylo moţné situaci řešit. Tyto návrhy lze rozčlenit na protikrizová opatření a opatření preventivní povahy. Protikrizová opatření mají zabránit dalšímu prohubování krize a zajistit pomalé vyproštění země z recese. Opatření preventivní povahy by měla být aplikována v rámci eurozóny, aby nedocházelo k podobným problémům. Nutno dodat, ţe některá opatření spolu vzájemně souvisí nebo se doplňují. 4.3.1 Úsporná opatření a mezinárodní finanční pomoc: Na začátku dluhové krize se předpokládalo, ţe Řecko bude schopno vyřešit problémy pomocí reforem a sníţení vládních výdajů – fiskálních restrikcí, avšak zadluţení země bylo velmi vysoké a hospodářská situace natolik nepříznivá, ţe 117

Roční náklady na provoz ERT dosahovaly zhruba 300 miliónů eur, koncesionářské poplatky činily měsíčně 4,30 euro. 118 Greek coalition fails to agree on ERT dea [online]. 21.6 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-22997822

65

řecká vláda, i přes úsporná opatření a reformy, nebyla schopna a ani nemohla upadnutí země do „dluhové pasti“ zabránit. Země ze svých emisí dluhopisů musela platit vysoké úroky a další emise dluhopisů se stávala obtíţnější v důsledku poklesu důvěry investorů. Řecko zhoršující situaci nedokázalo čelit samo. Mezinárodní finanční výpomoc MMF a EU neměla vyřešit dluhové problémy Řecka, ale měla, spíše poskytnout zemi přechodné období na řešení situace pomocí fiskálních restrikcí. Sníţení vládních výdajů vede k poklesu reálného produktu, k růstu nezaměstnanosti, obyvatelstvu klesá jeho disponibilní příjem a omezuje svou spotřebu. Vzrůstá nespokojenost a v reakci na úsporná opatření dochází k demonstracím, stávkám a nepokojům, to značně stěţuje provádění potřebných reforem. Fiskální restrikce proto pravděpodobně nebude stačit pro potlačení krize a poskytnutí mezinárodní finanční pomoci spíše oddaluje uskutečňování nezbytných kroků. 4.3.2 Dluhová restrukturalizace a reprofilace

Restrukturalizace a reprofilace bývá častým řešením dluhových problémů, a to jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru. Po dohodě s investory je moţné provést reprofilaci dluhu, jedná se o prodlouţení doby splatnosti dluhopisů a restrukturalizace znamená odpis části hodnoty dluhopisů. Obě opatření je moţno aplikovat současně. Věřitelé sice na takovémto postupu tratí (v případě restrukturalizace dluhu), ale naopak je jim poskytnuta záruka částečného splacení jejich pohledávek. V případě, ţe by k dohodě o restrukturalizaci dluhu nedošlo, mohlo by se stát, ţe země bude nucena vyhlásit bankrot a následně by mohla odmítnout splácet veškeré své závazky. Vyhlášení bankrotu země není moc často praktikovaným postupem, jelikoţ země ztratí kredibilitu a mohla by mít v budoucnu potíţe s udáním svých dluhopisů, které mají také vysokou rizikovou přiráţku.

Pravděpodobné je, ţe bankrotu

některých zemí se nebude moţné vyhnout. V tom případě státy eurozóny chystají mechanismy i pro ně. O bankrotu však nebude rozhodovat země samotná, ale orgány EU. Díky restrukturalizaci dochází ke sníţení zadluţení země, reprofilace naopak zemi poskytuje čas na získání prostředků, které jsou potřeba ke splacení dluhu. V případě Řecka je zřejmé, ţe samotná restrukturalizace je důleţitý krok k nápravě a je pravděpodobné, ţe nebude dostačovat. 66

4.3.3 Vystoupení zemí z eurozóny a návrat k národním měnám V souvislosti s dluhovými problémy Řecka a ostatních států PIIGS119 je často zmiňovaným řešením odchod „slabých“ zemí z eurozóny, nebo by naopak eurozónu mělo opustit příliš „silné“ Německo. V případě, ţe by se Řecko muselo vrátit k národní měně, drachmě, znamenalo by to, ţe řecká centrální banka by mohla znovu ovlivňovat ekonomický vývoj pomocí úrokových sazeb, dále by Řecko mohlo devalvovat měnu a zvýšit tak konkurenceschopnost, vzrostl by vývoz a dovoz by naopak klesl. Tato moţnost řešení je spojena s řadou potenciálních potíţí. Před zavedením národní měny by se Řekové snaţili vybrat veškeré své prostředky, drţené v eurech před její devalvací, v návaznosti na hromadné výběry by byly zavedeny limity, aby nedošlo k pádům bankovních ústavů. Splátky a úroky dluhů denominovaných v euru a jiných zahraničních měnách by značně podraţily, jelikoţ velká část řeckého dluhu je drţena cizozemci, došlo by ke vzrůstu nákladů na dluhové sluţby. Řecko by mělo v budoucnosti problém s udáváním dluhopisů díky ztrátě důvěry, došlo by k omezení investic v zemi. Pokud by opustilo eurozónu Německo, dopady by byly mnohem horší. Došlo by k rychlému zhodnocení marky a patrně znehodnocení eura, němečtí vývozci by utrpěli nemalé ztráty, jelikoţ Německo je jedním z největších světových exportérů. Dále by pravděpodobně došlo k přesunu investic do méně zadluţených a stabilnějších zemí, kde se dá očekávat jejich výraznější zhodnocení. Ochodem Řecka by nastaly problémy v domácí ekonomice, ale opuštění Německa by poznamenalo i jiné země. 4.3.4 Rozdělení eurozóny Dalším z návrhů je rozdělení eurozóny a vytvoření „silného“ a „slabého“ eura. Od současné eurozóny by se oddělily silnější země, zcela určitě Německo, Francie, Nizozemsko, Finsko a Rakousko. Původní měna by zůstala zemím PIIGS spolu s ostatními. Problémové státy by měly moţnost devalvovat měnu a kaţdá část eurozóny by měla moţnost stanovovat úrokové sazby.

119

PIIGS – Anglická zkratka pouţívaná pro problémové země – Portugalsko, Itálii, Irsko, Řecko a Španělsko.

67

4.3.5 Fond na výplaty splátek věřitelům Tento návrh počítá s vytvořením speciálního svěřeneckého fondu, kam by byla směřována čas prostředků mezinárodní finanční pomoci pro Řecko. Z tohoto fondu by byly vypláceny splátky věřitelům, zbytek byl poskytován přímo Řecku a v případě, ţe by Řecko neplnilo slíbené podmínky, tyto splátky by bylo moţno zablokovat. Zabránilo by se tak panice na finančních trzích, ale tento návrh nebyl příliš diskutován.

68

Závěr Za posledních šest let řecká společnost zaţívá ekonomický, politický a sociální kolaps, bezprecedentní v jeho poválečné historii, který bude zemi stigmatizovat dál po mnoho desetiletí. Tento kolaps se rozrostl na všechny aspekty individuálního i kolektivního ţivota. Díky katastrofálním účinkům po sobě jdoucích vln úsporných opatření velká část populace trpí, dochází k zvyšování počtu nezaměstnaných, obzvláště mladých lidí, 3,9 milionu obyvatel se ocitá pod hranicí chudoby, kaţdá řecká domácnost musí omezit své výdaje, dochází k dramatické explozi bezdomovectví a lidí, kteří nemají přístup k základním zdravotním a sociálním sluţbám. Právě tito lidé mají velký vliv jak na strukturu a podstatu politického ţivota, tak na fungování řecké demokracie jako takové. Skoro čtyřicetiletý politický vývoj ukázal, ţe řecké obyvatelstvo bylo znuděné a apatické k fungování národního politického systému a finanční kolaps zrušil dosavadní bilaterální konsenzus. Samotné koaliční rozloţení sil můţeme brát jako pozitivum, ale spolu s ekonomickým a sociálním úpadkem můţeme sledovat nebezpečný volební vzestup extrémně radikálních levicových a pravicových formací. I kdyţ tato společensko – politická transformace na vnitřní politické scéně dosud nevykrystalizovala v plném rozsahu, v případě Řecka tento proces představuje významné narušení účasti v jádru politik EU a integračních procesů. Dluhovou krizi v Řecku je nutno chápat jako významný precedent, který můţe ovlivnit jak hospodářské politiky členských států, především, co se týče fiskálních politik, tak fungování a budoucí směřování Evropské unie i HMU. Současně se evropské země dostaly do propojeného komplexu problémů, které vedou k více či méně viditelnému přehodnocení některých ekonomických a politických teorií, na nichţ byl poválečný vývoj západní Evropy postaven. Samotné členství Řecka v EU odhalilo komparativně nedostačující míru schopnosti adaptace ekonomiky na změny související s integračním procesem, která se projevila zhoršením hodnot makroekonomických ukazatelů hlavně v letech po 69

vstupu do EU. Projevilo se tak, co můţe v konečném důsledku přivodit dlouholeté zadluţování států i v obdobích hospodářského růstu. Důsledkem dluhové krize v Řecku bude patrně kladen větší důraz na fiskální disciplínu a sestavování přebytkových, eventuálně vyrovnaných státních rozpočtů a na evropské úrovni se pak také zvýší úsilí o důslednější prosazování a dodrţování vymezených fiskálních kritérií i větší centralizace ve fiskální oblasti. Ale je zcela zřejmé, ţe dluhovou krizi krize nelze řešit bez další mezinárodní finanční pomoci fiskálně zdravých evropských států fiskálně slabým státům, lze proto předpokládat fiskalizaci nákladů krize a jejich přenesení na daňové poplatníky EU. Podle mého názoru bylo přijetí Řecka a ostatních problematických zemí do EMU přinejmenším předčasné. Ale kdyţ vezmeme v potaz vysoké deficity státních rozpočtů, míru zadluţení a fakt, ţe v případě Řecka upravování statistických údajů obstálo bez sankcí, je jasné, proč by země měla být motivována sama řešit svoji nezodpovědnost a problémy. Rozhodně můţeme říci, ţe členství země v eurozóně dosti komplikuje moţnosti řešení krize a ohroţuje samotný vývoj měnové unie. Vytvoření eurozóny bylo podmíněno obzvláště politickými, nikoliv ekonomickými důvody, potencionální dobrovolný odchod země z eurozóny nebo její vyloučení není politicky moţné.

Eurozóna tak nějakou dobu setrvá v aktuální podobě, a pokud

zváţíme problematičnost a nákladovost alternativních řešení, současné udrţení stavu je moţná tou nejlepší strategii. Aktuální otázkou pravděpodobně jiţ není, zdali dojde k řeckému bankrotu nebo návratu k drachmě, ale kdy vlastně k nim dojde a jakým způsobem, i přes všechna negativa s tím spojená. Do té doby země bude muset pokračovat v provádění úsporných kroků, reforem, privatizaci státního majetku. Ať se jiţ situace bude dále vyvíjet jakkoli, je jisté, ţe tato opatření způsobí další odpor obyvatelstva a pokles tempa růstu ekonomiky.

70

Seznam tabulek, obrázků a grafů Obrázek 1.1 Madridský scénář zavedení eura

17

Tabulka 1.2 Plnění konvergenčních kriterii Řeckem v období 1995-1998

18

Tabulka 1.3 Původní a revidované údaje o deficitu a zadluţení za období 1997-2003

20

Tabulka 2.1 Výsledky voleb do Evropského parlamentu 1981-2009

36

Obrázek 3.1 Magický čtyřúhelník

41

Tabulka 3.2 Podíl odvětví na tvorbě HDP (v %)

46

Graf

3.3 Tempo růstu reálného HDP za období 2001-2012 (v %)

47

Tabulka 3.4 Míra inflace 2001-2012 (HCIP %)

48

Graf

50

3.5 Míra nezaměstnanosti 2001-2012 (v %)

Obrázek 3.6 Míra nezaměstnanosti v zemích EU – Březen 2013 (%)

50

Graf

3.7 Vývoj běţného účtu 2001-2012 (v % HDP)

51

Obrázek 3.8 Magický trojúhelník 2007 - Řecko, Německo, OECD

52

Obrázek 3.9 Magický trojúhelník 2007 - Řecko, Německo, OECD

53

Graf

56

4.1 Vývoj příjmů a výdajů v Řecku (% HDP)

Tabulka 4.2 Oficiální věk odchodu do důchodu

57

Graf

59

4.3 Hrubý veřejný dluh 2000-2014 (v % HDP)

71

Použitá literatura BRŮŢEK, Antonín, Gabriela SMRČKOVÁ a Martin ZÁKLASNÍK. Evropská měnová integrace. 1. vyd. Praha: Velryba, 2007, 197 s. ISBN 978-808-5860-191.

CASSIDY, John. Jak selhávají trhy: logika ekonomických kalamit. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, 420 s.;. XXI. století. ISBN 978-80-200-2100-7. CIHELKOVÁ, Eva, KŘÍŢKOVÁ Jana, KUNEŠOVÁ Hana, MARTINÁČÍK David. Světová ekonomika: nové jevy a perspektivy. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2001, xvii, 257 s. ISBN 80717-9311-6. DOSTÁLOVÁ, Růţena, Pavel OLIVA a Vladimír VAVŘÍNEK. Řecko. Praha: Libri, 2002, 146 s. Stručná historie států, sv. č. 3. ISBN 80-727-7110-8. DRULÁK, Petr. Teorie mezinárodních vztahů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003, 220 s. ISBN 80717-8725-6. DVOŘÁK, Pavel. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2008, xx, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1.

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 978-807-3252-236. . Rozsir

/EU. 1. vyd. Brno: Masarykova , 2001, 193 p. Edic ada Studie (Brno, Czech Republic), sv. c. 19. ISBN 80-210-2645-6. FIALA, Petr a Maxmilán STRMISKA. Teorie politických stran. dotisk [i.e. 2. vyd.]. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister, 2009. ISBN 978-808-7029-718. GONĚC, Vladimír. Od "malé Evropy" k "velké Evropě": dějiny rozšiřování Evropských společenství / Evropské unie 1950-2002. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 235 s. Dějiny evropské integrace. ISBN 80-210-3255-3. HRADEČNÝ, Pavel et al. Dějiny Řecka. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Lidové noviny, 2001, 765 s. ISBN 80-710-6192-1. KLIKOVÁ, Christiana. Hospodářská politika. 1.vyd. Ostrava: Institut vzdělávání Sokrates, 2003, 275 s. ISBN 80-865-7204-8. Kohout, P.: Finance po krizi: důsledky hospodářské recese a co bude dál, Praha, Grada 2009.

KUBÍČEK, Jan. Hospodářská politika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006, 302 s. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 80-868-9899-7. LEWIS, Michael. Boomerang: travels in the new Third World. 1st ed. New York: W.W. Norton, c2011, xxi, 213 p. ISBN 03-930-8181-8. MÜLLER, Karel. Politická sociologie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 215 s. 216 str. ISBN 978807-3673-802. SLANÝ, Antonín. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Vyd. 1. Praha: C. H. Beck, 2003, xiii, 375 s. ISBN 80-717-9738-3.

STRMISKA, Maxmilián. Politické strany moderní Evropy: analýza stranickopolitických systémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 727 s. ISBN 80-736-7038-0. URBAN, Luděk. Hospodářská politika. 1.vyd. Praha: Victoria Publishing, 1994, 155 s. ISBN 80-858-6501-7.

72

ZAHRADNÍK Petr.: Globální finanční krize a koncepty jejího řešení v Evropě a Spojených státech amerických, Mezinárodní politika, roč. XXXIII.

Zdroje z internetu: ABILIS, Andy. Greek Jobless Rate A Record 27.2% [online]. 11.4 2013 [cit. 2013-0623]. Dostupné z: http://greece.greekreporter.com/2013/04/11/greek-jobless-rate-arecord-27-2/ Association Agreement 1961 Dostupné z: http://www.eui.eu/HAEU/OralHistory/bin/CreaTopics_all_prg.asp?top=EC+associatio n+agreement&ctp=ECM BANK OF GREECE. Greek Monetary Economics In Retrospect [online]. No.2/2003 [cit. 2013-06-10]. Dostupné z: www.bankofgreece.gr/BogEkdoseis/Paper200302.pdf BEAT, Balzi. Greek Debt Crisis: How Goldman Sachs Helped Greece to Mask its True Debt. [online]. Dostupné z: http://www.spiegel.de/international/europe/greekdebt-crisis-how-goldman-sachs-helped-greece-to-mask-its-true-debt-a676634.htmlHellenic Parliament:Elections 1974-2012. BERAN, Michal. Sen každého Řeka, pracovat ve státním sektoru [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/c1-43157590-sen-kazdeho-reka-pracovat-ve-statnimsektoru DABILIS, Andy. Greek Jobless Rate A Record 27.2% [online]. 11.4 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://greece.greekreporter.com/2013/04/11/greek-jobless-rate-a-record-27-2/ DEMPSEY, Judy. Military in Greece Is Spared Cuts [online]. 7.1 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2013/01/08/world/europe/08iht-letter08.html?_r=0

Greece admits deficit figures were fudged to secure euro entry. [online]. Dostupné z: http://www.independent.co.uk/news/world/europe/greece-admits-deficit-figures-werefudged-to-secure-euro-entry-6157967.html BBC. Greek coalition fails to agree on ERT dea [online]. 21.6 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-22997822 Evropský parlament:Turnout at the European elections (1979-2009). Dostupné z : http://www.europarl.europa.eu/aboutparliament/en/000cdcd9d4/Turnout-(19792009).html

EVROPSKÁ KOMISE. Council decisison [online]. 3.5 1998. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/smartapi/cgi/sga_doc?smartapi!celexplus!prod!CELEXnumdoc&numdo c=31998D0317&lg=en EUROSTAT http://epp.eurostat.ec.eu

EUROSTAT. Report by Eurostat on the Revision of the Greek Government deficit and debt figures 2004. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/GREECE/EN/GREECE-EN.PDF

73

ECB. Covergence Report 2000 http://www.ecb.int/pub/convergence/html/index.en.html

Hellenic parlament elections http://www.hellenicparliament.gr/en/Vouli-ton-Ellinon/To-Politevma/Ekloges/Eklogikaapotelesmata-New/#Per-1 KLEKNER, Radim. Řekům klesl za rok o pětinu plat, do důchodu jdou v 67 [online]. 21.9 2012 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=758116 KRÁLÍČEK, Tomáš. Daňové úniky v Řecku dosahují až 45 miliard eur ročně [online]. 8.5 2012 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/tema/detail/danove-uniky-v-reckudosahuji-az-45-miliard-eur-rocne-983588.html LANDON, Thomas. Is Greece’s Debt Trashing the Euro? [online]. 6.2 2010 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2010/02/07/business/global/07greece.html?ref=landonjrthomas&_r= 0 Nezaměstnanost v Řecku roste, v březnu byla nejvyšší za sedm let. [online]. 6.6 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.financninoviny.cz/tema/zpravy/nezamestnanost-vrecku-roste-v-breznu-byla-nejvyssi-za-sedm-let/947799&id_seznam=447 Řecká inflace poprvé v historii na nule. Deflace je za dveřmi. [online]. 15.12 2013 [cit. 201306-23]. Dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2265801/recka-inflace-poprve-vhistorii-na-nule-deflace-je-za-dvermi.html OECD Economic Outlook, Greece. Dostupné z:http://www.OECD.com/greece ELSTAT - Řecký statistický úřad Dostupné z:http://www.statistics.gr/ Řeckou vládu sestavuje SYRIZA, spíš to vypadá na nové volby. [online]. 8.5 2012 [cit. 201306-23]. Dostupné z: www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/175421-reckou-vladu-sestavuje-syrizaspis-to-vypada-na-nove-volby/ Řecko ochromila generální stávka [online]. 26.9 2012 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-57652350-recko-ochromila-generalni-stavka-maskovani-aktivisteutocili-zapalnymi-lahvemi Řecké referendum by mohlo rozpoutat v eurozóně další krizi [online]. 1.11 2011 [cit. 201306-23]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/141409-recke-referendumby-mohlo-rozpoutat-v-eurozone-dalsi-krizi/ Řecko: Finanční a daňový sektor [online]. 14.6 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/recko-financni-a-danovy-sektor-19223.html Smlouva o EU, on-line text http://www.euroskop.cz/gallery/2/758-smlouva_o_eu_puvodni_verze.pdf ŠPAČKOVÁ, Iva. Euro prudce kleslo po zprávě, že Řecko asi nedostane další část úvěru [online]. 1.6 2011 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/euro-prudcekleslo-po-zprave-ze-recko-asi-nedostane-dalsi-cast-uveru-1gq-/ekozahranicni.aspx?c=A110601_092840_eko-zahranicni_spi ŠPAČKOVÁ, IVA. Řekové stávkují, politici dotahují dohodu o úvěru a EU má už všeho dost [online]. 7.2 2012 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/rekove-stavkuji-

74

politici-dotahuji-dohodu-o-uveru-a-eu-ma-uz-vseho-dost-1e8-/ekozahranicni.aspx?c=A120207_114451_eko-zahranicni_spi

THE CONSTITUTION OF GREECE [online]. [cit. 2013-06-24]. Dostupné z: http://www.hri.org/docs/syntagma/artcl25.html The minimum salary in Greece iw.grres still among the highest in the European Union [online]. 18.2 2013 [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: The minimum salary in Greece is still among the highest in the European Union - See more at: http://www.grreporter.info/en/minimum_salary_greece_still_among_highest_european_union /8739#sthash.7gxREYa6.dpuf The Top 20 Arms Importers, 2008–2012 [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.sipri.org/googlemaps/2013_of_at_top_20_imp_map.html The World Factbook [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/gr.html World Economic Outlook Databaze [online]. [cit. 2013-06-23]. Dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2011/01/weodata/index.aspx

.

.

75