ENVIRONMENTÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHOVA A OSVĚTA VE ŠKOLE Zpracovala : Mgr. Marcela Rafflerová Garant : Mgr. Božena Holková, ředitelka školy Realizace : pedagogičtí a nepedagogičtí pracovníci školy
OBSAH 1. ÚVOD 2. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 3. LEGISLATIVNÍ VÝCHODISKA 4. ŠKOLNÍ KONCEPCE EVVO 5. HLAVNÍ DLOUHODOBÉ CÍLE ŠKOLY
1. Úvod Motto: „Utrhl jsem květinu - a ona mně uvadla. Chytil jsem motýla - a on mně zahynul. A já zjistil, že krásu lze vnímat pouze srdcem.“ Ekologická výchova směřuje k harmonii cítění, myšlení a odpovědnému chování člověka k vnějšímu prostředí, živým organismům, ostatním lidem i vůči sobě samému. Tato výchova se dnes většinou realizuje formou tzv. globální výchovy, která se snaží rovnoměrně využívat rozumu i citu, rozvíjet intelekt, představivost, analýzu, intuici, schopnost komunikovat, spolupracovat, sdělovat názor a rozhodovat. Globální výchova se snaží formovat postoje mladého člověka přímou zkušeností a prostřednictvím různých pohledů na problém. Globalita má čtyři základní roviny: Prostorová rovina – snaží se vytvořit vědomí neustále rostoucího propojení současného světa. Snažíme se pochopit změny v nejbližším okolí, abychom pochopili svět jako mnohovrstevný dynamický systém. Časová rovina – je potřeba si uvědomit, jak minulost určuje naši přítomnost a jaké důsledky může mít pro budoucnost naše dnešní chování. Rovina problémů – ukazuje, jak jsou jednotlivé problémy dnešního světa, jako porušování lidských práv, terorismus, chudoba, narušování životního prostředí apod., spolu vzájemně propojeny. A to nejen v čase a prostoru, ale i svojí podstatou. Vnitřní rovina – uvědomění si světa souvisí úzce s uvědoměním si sebe samého. Není vnější cesty bez vnitřní. Neexistuje žádný problém v makrosvětě, který by neovlivňoval vnitřní svět každého jedince. Ekologická výchova ve škole se realizuje v souladu s výše uvedenými principy globální výchovy. Již při prvním pohledu na čtyři roviny globality je patrné, že tato výchova prostupuje do celého vzdělávacího programu, do všech vyučovacích předmětů. Do ekologické výchovy patří i osobnostní výchova a výchova ke zdraví. Zdraví lze chápat jako „celistvost“ jednotlivých aspektů: - tělesné zdraví (fyzická stránka osobnosti) - mentální zdraví (duševní stránka osobnosti) - citové zdraví (emoční stránka osobnosti) - sociální a osobní zdraví (individualita osobnosti a seberealizace) - duchovní zdraví (podstata lidského bytí – podstata existence světa)
2. Vymezení základních pojmů „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.“ (Definice dle zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí) „Ekologická výchova je výchova k odpovědnému jednání vůči přírodě i lidem.“ (Definice dle PhDr. Václava Břicháčka) „Ekologická výchova je výchova o životním prostředí, v životním prostředí a pro (ochranu) životního prostředí.“ (Bělehradská charta, 1975 a závěry Tbiliské konference, 1977)
Jde o terminologicky složitou a teprve se ustalující oblast. V historii i současnosti se lze setkat s různými příbuznými názvy: výchova k ochraně přírody, výchova k ochraně (a tvorbě) životního prostředí, k péči o životní prostředí, ekologická výchova (a vzdělávání), environmentální výchova (a vzdělávání), výchova (a vzdělávání) k udržitelnému způsobu života / pro udržitelný rozvoj /život, globální výchova. Tyto rozmanité názvy pokrývají zhruba tutéž oblast výchovy a vzdělávání, ale vyjadřují různé akcenty. V současné době se nejčastěji setkáváme s názvy: environmentální výchova (a vzdělávání), ekologická výchova (a vzdělávání), výchova (a vzdělávání) k udržitelnému způsobu života / pro udržitelný život / rozvoj. Environmentální výchova (a vzdělávání) – zdůrazňuje zaměření na celé (přírodní i umělé) životní prostředí (člověka) , zdůrazňuje odlišnost od pouhé „výuky ekologie“. Termín je použit např. v zákoně č. 123/1998 a ve Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Ekologická výchova (a vzdělávání) – zdůrazňuje zaměření na vztah člověka a prostředí, („v polemice“ s předchozím názvem), nikoli jen na poznání okolí obklopujícího člověka (= životní prostředí). Zdůrazňuje tedy celostní (holistické) pojetí, lze ji odvodit od „ekologie člověka“ (sociální / humánní ekologie), aplikovaného oboru zkoumajícího vztah člověka a jeho prostředí. Termín je použit např. v zákoně č. 114/1992, tradičně se objevuje v názvech specializovaných pracovišť – středisek ekologické výchovy. Je však potřeba rozlišovat mezi výukou ekologie (= biologické disciplíny – tedy součástí výuky biologie), naukou o životním prostředí – environmentalistikou (tedy výukou interdisciplinárního oboru zaměřeného na životní prostředí) a ekologickou výchovou (tedy celkovou kultivací odpovědného vztahu člověka vůči přírodě i společnosti, resp. inovací celého systému výchovy a vzdělávání o tento aspekt). Výchova (a vzdělávání) k udržitelnému způsobu života / pro udržitelný život / rozvoj – zdůrazňuje vyvážený důraz na kvalitní životní prostředí, na ekonomický, na sociální a na kulturní rozvoj, na dlouhodobou udržitelnost. Implicitně je v současném chápání pojmu „udržitelný rozvoj“ zahrnuta např. i široká účast a zapojení veřejnosti v rozhodování. Vychovávat k udržitelnému způsobu života znamená tedy nejen věnovat se vzdělávání o přírodě („ekologické výchově“ v užším slova smyslu), ale zabývat se širokou škálou ekologických, ekonomických, sociálních i kulturních témat a jejich vzájemnými vztahy.
Nejdůležitější principy ekologické výchovy: -
má chápat životní prostředí v jeho celistvosti – přírodní i člověkem vytvořené má být trvalým celoživotním procesem – školním i mimoškolním má být interdisciplinární má věnovat pozornost globálním, regionálním i místním hlediskům a současným i budoucím situacím má se zabývat rozvojem a růstem z hlediska životního prostředí má vést k aktivní účasti v prevenci a řešení problémů životního prostředí
Ekologická výchova má rozvíjet zájem a cítění, znalosti, postoje, dovednosti, účast. Jde o proces permanentní (celoživotní). Klíčová témata: - „Člověk mezi lidmi“ (význam spolupráce a komunikace pro řešení problémů) - „Co máme za humny“ (životní prostředí / příroda v místě, regionu a České republice) - „Co si pamatuje krajina“ (vývoj vztahu člověka a krajiny v minulosti a výhledy do budoucnosti) - „Pán, správce nebo jeden z mnoha?“ (ekologická etika)
- „Je jen jedna Země“ (globální souvislosti a globální problémy) - „Meze růstu“ (vztah ekonomického a sociálního rozvoje a životního prostředí) - „Kdo řekl, že nemůžeme změnit svět“ (nástroje udržitelného rozvoje, možnosti zapojení) Metody ekologické výchovy: Metody ekologické výchovy většinou využívají výchovu prožitkem / zkušeností (zahrnující bezprostřední kontakt s prostředím, aktivní práci, společnou práci v různě velkých skupinách, výchovu příkladem – provoz školy, osobnost …..). Příklady typických metod ekologické výchovy: práce na školním pozemku, problémová a projektová výuka, simulační hry a simulace, modelové situace, řízené diskuse, praktické činnosti v ochraně přírody a péči o životní prostředí, výtvarné práce s přírodními materiály a jiné tvořivé činnosti včetně využití metod dramatické výchovy, smyslového vnímání přírody. Typické organizační formy ekologické výchovy:, ekologické výukové programy poskytované středisky EV – krátkodobé i pobytové, projektová výuka, dlouhodobější školní ekologické projekty, konference a jednání a další. Ekologická výchova a výchova pro udržitelný život by měla rozvíjet tyto znalosti, dovednosti a postoje: - využití kooperativních a komunikačních dovedností jako nástroje pro řešení problémů životního prostředí - praktické dovednosti pro pobyt v přírodě a zacházení s přírodou - praktickou znalost přírodních a kulturních hodnot životního prostředí ve svém okolí a chápání příčin, následků a projevů jejich poškozování - schopnost citového vztahu k životnímu prostředí ve svém okolí a k přírodě - chápání postavení člověka v přírodě a hodnoty přírody, schopnost hodnotit různé postoje, názory a chování člověka k přírodě - chápání vývoje vztahu člověka a přírody a problémů životního prostředí - chápání globálních souvislostí (propojení současného světa) a příčin globálních problémů - chápání vzájemné závislosti ekonomického a sociálního rozvoje a stavu životního prostředí - schopnost odpovědného jednání a aktivní a kvalifikované (informované) účasti v ochraně životního prostředí Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) – je předávání soustavy znalostí a dovedností týkajících se zákonitostí biosféry, vztahu člověka a životního prostředí z globálního i lokálního hlediska a možností i způsobů dosažení udržitelného rozvoje; rozvinutí schopností uvažovat v souvislostech a chápat interakci přístupu ekologických, technicko technologických, ekonomických i sociálních; podněcování aktivity a tvořivosti zaměřené k žádoucímu jednání; ovlivňování vztahu k přírodě, odpovědnosti za jednání vůči prostředí, ohleduplnosti a spolupráce v mezilidských vztazích; působení na utváření hierarchie životních hodnot a celkového životního stylu ve smyslu potřeb udržitelného rozvoje (metodický pokyn MŠMT k ekologické výchově). Žáci potřebují vědět a znát: -
přesné informace o ekologických problémech že existují místní, národní a mezinárodní zákony týkající se životního prostředí jak životní prostředí ovlivňuje jejich vlastní život proč je při práci na ekologických projektech nezbytná účast společnosti jaký mají jejich ekologické aktivity vliv na naši planetu
Čeho je třeba se vyhnout v ekologické výchově: nepoužívat informační zdroje, které by poskytly žákům příležitosti omlouvat ekologicky nevhodná rozhodnutí - nepoužívat materiály, které zdůrazňují negativní stav a tím tlumí u studentů jejich úsilí nevynášet soudy, které mohou brzdit otevřenou komunikace - nepředpokládat, že studenti mohou znát určitou informaci, zatímco ji pravděpodobně neznají, a naopak - esoustředit se výhradně na ekologické katastrofy a beznadějnost stavu našeho životního prostředí -
Žáci by měli začít takto: - získat sebevědomí a důvěru ve vlastní schopnosti - pochopit důležitost ekologické výchovy - uvědomit si své vlastní zásady, a co je třeba udělat pro záchranu životního prostředí
3. Legislativní východiska -
Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších škol (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
.
Usnesení vlády ČR č. 1048/2000 ke Státnímu programu EVVO – součástí byl Akční plán na léta 2001 – 2003 Usnesení vlády ČR ze dne 8. října 2003 č. 991 bylo předchozí období vyhodnoceno a přijat Akční plán na léta 2004 – 2006 „Bílá kniha“ – Národní program rozvoje vzdělávání Metodický pokyn k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě ve školách a školských zařízeních vydaný MŠMT ČR 14. prosince 2001 pod č. j.: 32 338/2000-22 Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání a pro střední vzdělávání
DOKUMENTY K EVVO VE ŠKOLE
Strategický plán školy Celoroční plán činnosti školy Organizace školního roku Vnitřní řád školy Minimální preventivní program
4. Školní koncepce EVVO Hlavní východiska: Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších škol (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů - Metodický pokyn k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě ve školách a školských zařízeních vydaný MŠMT ČR 27. 10. 2008 pod č. j.: 16745/2008 - Učební plány a učební osnovy studijních oborů ve škole - Strategický plán školy
-
ORGANIZACE A ŘÍZENÍ EVVO NA NAŠÍ ŠKOLE Školní program EVVO Školní program EVVO na naší škole zahrnuje dvě základní části: dlouhodobou koncepci EVVO a konkrétní plán EVVO na příslušný školní rok. Vznikl jako výsledek týmové práce: vedení školy,výchovná poradkyně a školní metodička prevence, vedoucí předmětových komisí, koordinátor ekologické výchovy, jednotliví vyučující. Školní program EVVO (a tedy i optimální systém ekologické výchovy ve škole) zahrnuje následující čtyři oblasti: jednotlivé vyučovací předměty a činnosti školy integrující celky učiva provoz a atmosféra školy komunikace školy s okolím Činnost ředitele školy v oblasti EVVO: - usiluje o celkově dobrou atmosféru školy, prodchnutou duchem spolupráce, tolerance, ohleduplnosti a tvořivosti - koncepčně a systematicky uplatňuje Metodický pokyn k EVVO MŠMT - vyhodnocuje a oceňuje naplňování školního plánu EVVO - umožňuje všem učitelům účast na akcích DVPP v oblasti EVVO - podporuje zařazení EVVO do systému výchovného působení a do všech vyučovacích předmětů (nejen přírodovědných) - nezaměřuje se jen na přírodovědný aspekt, zdůrazňuje také význam návratu k tradicím, lidové kultuře, vychází z místních podmínek a spolupráce s městem - podporuje účast žáků v nejrůznějších soutěžích - podporuje školní ekologické projekty a vytváří podmínky pro aktivní podíl žáků na životě školy - umožňuje ve výuce využívat učebnic s ekologickým zaměřením, doplňování učitelské knihovny publikacemi s ekologickou tématikou a školních pomůcek pro EVVO - podporuje koutky živé přírody, péči žáků o zeleň ve škole a mimoškolní aktivity související s EVVO - podporuje ekologizaci provozu školy (pitný režim žáků a zaměstnanců školy, zdravá výživa ve školní jídelně, oboustranné kopírování) - zajišťuje dostupnost aktuálních a objektivních informací o životním prostředí a jeho ochraně pro žáky, učitele, další zaměstnance školy, rodiče a širší veřejnost - uvědomuje si, že hlásané zásady a principy EVVO a důraz na nekonzumní a duchovní stránky života by měly být v souladu s jednáním zaměstnanců školy a celkovým vzhledem, provozem a působením školy - má stále na mysli význam a nenahraditelnost přímého kontaktu dětí s přírodou
Činnost koordinátora EVVO: - připravuje dlouhodobý program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty a jeho každoroční realizační část (roční program EVVO) - účastní se dalšího vzdělávání pro koordinátory EVVO - ve spolupráci s vedením školy, výchovnou poradkyní a školní metodičkou prevence, vedoucími předmětových komisí a jednotlivými vyučujícími integruje přístupy k poznávání okolního prostředí - podněcuje kontakty s rodiči a s dalšími subjekty v oblasti péče o životní prostředí a EVVO - organizuje nebo přispívá k organizaci akcí zaměřených k EVVO - podněcuje a organizačně přispívá k ekologizaci provozu školy (formou šetření energií, péčí o zeleň atd.) - sleduje odborný, populárně-naučný a časopisecký tisk pro danou oblast - pravidelně doplňuje zařízení a vybavení kabinetu pro EVVO ve škole - organizuje pro studenty besedy s ekologickou tématikou - obohacuje biologické a ekologické sbírky o další exponáty - doplňuje biologickou a ekologickou knihovnu o nové knižní tituly EKOLOGIZACE NAŠÍ ŠKOLY • • • • • • • • • • • • •
soustavně je zvelebováno a zkrášlováno vnitřní i vnější prostředí školy, v budově školy je hodně květin neustále je dbáno na školní hygienu – třídy jsou náležitě osvětleny, řádně větrány a jejich prostředí je zpříjemňováno různou výzdobou při rekonstrukcích budovy je brán v úvahu vliv kvality i barevnosti použitých materiálů na životní prostředí, jsou zvažovány účinky technického vybavení na zdraví žáků a zaměstnanců školy školní informační centrum (internet, knihovna, videotéka) jsou vybaveny a průběžně doplňovány potřebným softwarem, aktuálními tituly knih, časopisů a videosnímků atmosféra ve škole je celkově dobrá, většinou prodchnutá duchem spolupráce, tolerance, ohleduplnosti a tvořivosti ve škole panuje vlídný celodenní režim vztahy mezi učiteli a žáky jsou založeny na slušném a vzájemně tolerantním základu škola se snaží vlídně působit na žáky a jejich rodiče v budově školy je velké množství druhů pokojových rostlin v prostoru školy je skleník skladba jídelníčku a kultura stravování ve školní jídelně respektuje zásady zdravé výživy je dbáno na zajištění pitného režimu žáků, voleny jsou vhodné nápoje a mléčné výrobky
INTEGRACE EVVO VE ŠKOLNÍ VÝUCE Začlenění EVVO do výuky jednotlivých vyučovacích předmětů: Zeměpis - široké využití zejména témata: člověk a krajina. Vlivy dopravy, energetika, vlivy průmyslu na okolní krajinu, atmosféra a její ozónová vrstva, životní prostředí v různých částech naší planety, globální problémy Země, chráněná území v ČR a světě, cestovní ruch a jeho vliv na krajinu, poškozování sfér Země, biocenózy, synergetika prostředí se zájmy člověka, nebezpečí povodní, požárů (ochrana člověka za mimořádných situací)
Dějepis - trvale udržitelný rozvoj, péče o kulturní dědictví, historie přírody a její ochrany, kolonizace, objevné cesty, následky působení člověka na přírodní svět a jeho obyvatele, poučení se na chybách svých předchůdců a ochrana před jejich opakováním, historie katastrof Přírodopis - v průběhu celého roku a to ve všech ročnících, témata vztahů člověka a přírody, ekologie lesa, rybníka, louky; zdravý životní styl a výživa Chemie - voda, vzduch, plasty, čistící prostředky, kyselé deště, nebezpečný odpad, využití tříděného odpadu, recyklace, pesticidy v zemědělství, paliva, energetika, mimořádné situace a ochrana zdraví člověka (havárie, úniky chemikálií, jaderné nebezpečí…). Fyzika - rozpínavé plyny, úspora elektřiny, alternativní energetické zdroje, fyzikální zákony, jaderná fyzika Matematika - praktické úkoly a slovní úlohy s tematickým zaměřením na ekologii a zdravou životosprávu (počty možných lineárních následků lidské činnosti, produkce odpadů, statistika) Občanská výchova - vztah člověka k přírodě,aktuální události a zprávy ze světa, konzumní způsob života, přírodní katastrofy a kulturní, sociální a válečné konflikty a cesta k řešení. Cizí jazyky - texty a rozbory aktuálních témat s náměty o životním prostředí, ekologii, ochraně lesů a zvířat, pojmy a slovíčka k tématu, globální problémy v cizojazyčných zemích, imigrace chudého obyvatelstva do anglosaských zemí, multikulturní tolerance Český jazyk - slohové práce na ekologická témata, vlastní názor k tématu životního prostředí, diktáty a slovní cvičení + čítankové texty s ekologickým námětem. Pracovní činnosti - práce s přírodními materiály, úklid okolí školy (sběr odpadků a údržba zeleně), pobyt mimo budovu školy za příznivého počasí, zvelebování blízkého okolí, práce na školním pozemku Tělesná výchova - tělesná hygiena a zdravý styl života, výchova k sportovním aktivitám a pohybu v přírodě Výtvarná výchova – využití různých technik s ekologickým námětem
VYBAVENÍ ŠKOLY PRO EVVO - biologické a ekologické sbírky – kabinet přírodopisu, kabinety 1. stupně - školní knihovna
Další dovybavování školy pomůckami pro EVVO je přímo závislé i na možnostech rozpočtu školy.
SPOLUPRÁCE S DALŠÍMI ORGANIZACEMI
Spolupráce s místními institucemi Městský úřad v Bílině - starosta města a tajemník (spolupráce s vedením školy – různé akce) - odbor školství a kultury (spolupráce s vedením školy – různé akce) - odbor životního prostředí a zemědělství (spolupráce v oblasti ekologizace školy) Kaskáda - výchovně-vzdělávací pořady pro žáky školy - kulturní akce - výstavy
Hvězdárna Teplice - výchovně-vzdělávací pořady pro žáky školy - odborné přednášky
Dům dětí a mládeže v Bílině
Regionální muzeum Teplice - výchovně-vzdělávací pořady pro žáky školy - výstavy
5.
HLAVNÍ DLOUHODOBÉ CÍLE ŠKOLY V EVVO -
.
-
Zabezpečit systematickou a komplexní implementaci environmentálních aspektů do vzdělávacího programu školy. Podporovat a motivovat spolupráci všech zaměstnanců a studentů školy a dalších subjektů při realizaci EVVO. Zajistit potřebné finanční prostředky v rozpočtu školy na rozvoj a realizaci EVVO ve škole. EVVO rozvíjet a realizovat směrem k žákům školy. EVVO rozvíjet a realizovat směrem k učitelům a dalším pracovníkům školy. Připravit pedagogy školy pro všestranné uplatňování environmentální výchovy a principů (trvale) udržitelného rozvoje na úrovni školy a pro spolupráci s mimoškolní oblastí EVVO rozvíjet a realizovat podle možností směrem i k rodičům žáků školy. Průběžně poskytovat nové environmentální informace. Průběžně nabízet nové formy a metody práce i didaktické postupy použitelné v environmentálním vzdělávání a výchově. Ekologizovat prostředí a jednotlivá zařízení budovy školy. Vytvořit projekt k problematice třídění odpadu ve třídách a ve škole. Realizovat EVVO společně s dalšími výchovnými a vzdělávacími složkami
