Egypt a české výzkumy v Abúsíru očima naší občanky Kráčím abúsírským wádím – údolím, jež představuje hranici mezi nekropolemi Sakkárou a Abúsírem – místem kudy se ve starověku přicházelo na rozlehlé pohřebiště. Wádí je tak široké. Jaké pocity mohlo toto místo vzbuzovat v Egypťanovi, který tudy kráčel před zhruba 4500 lety? V ostrém slunečním světle bíle zářící hrobky různých velikostí přitahovaly jeho oči. Široký pruh pouště, který hraničí s úrodnou půdou, byl osázen stovkami hrobek snad ze všech období faraonských dějin… … Dnes zde můžeme mastaby z vápence či nepálených cihel pouze tušit v písečných kopečcích tvořících vlny v poušti. Toto téměř nezkoumané území s velkým badatelským potenciálem je místem české archeologické koncese (obr. 1). Obr. 1 Abúsírské pyramidy, v popředí zlodějské vkopy na tzv. Bonnetově pohřebišti u vesnice Abúsír (foto M. Frouz).
Pravidelný archeologický výzkum byl letos na jaře přerušen revolučními událostmi, během nichž došlo k rabování egyptských památek. Jelikož mezi nejvíce postižené lokality patřil i Abúsír, bylo cílem letošní jarní expedice zmapovat rozsah škod způsobených zloději jednak ve skladech s nálezy z předešlých sezón, jednak živelným kopáním na lokalitě samotné. Během třítýdenních prácí byly inventarizovány sklady a zdokumentovány nelegální zlodějské vkopy na území české archeologické koncese (obr. 2).
Obr. 2 Geodet Vladimír Brůna při zaměřování zlodějských vkopů (foto M. Frouz).
Obr. 3 Magnezitová miska se jménem Huniho, panovníka 3. dynastie. Stav před a po rabování skladů (foto M. Frouz).
V průběhu takzvané lotosové revoluce na počátku roku 2011 na sebe přitáhly pozornost médií také její stinné stránky. Zlomek obyvatel Egypta využil situace revolučních dnů, bylo mimo jiné zcizeno několik předmětů z Tutanchamonovy hrobky uložených v Egyptském muzeu v Káhiře. Nelegální aktivita probíhala současně v oblastech starověkých pohřebišť (Sakkára, Dahšúr, Abúsír), které náležely k Memfidě, někdejšímu hlavnímu městu země na Nilu. Venkované lačnící po pokladech násilně vnikli do polních skladů české archeologické expedice v Abúsíru skrze zazděné a zapečetěné dveře. Při zběsilém hledání zpřeházeli, rozbili a poničili nálezy z předešlých sezón uspořádané v regálech. Třebaže kýžené artefakty nenašli, svým hrubým počínáním napáchali nevratné škody na materiálu, který na zpracování specialistů teprve čekal, a to především na kosterních pozůstatcích lidských a zvířecích. Velká většina nálezů byla ze svých míst v policích vytažena, naházena na podlahu a rozdupána (obr. 3 a 4).). Několik předmětů materiální kultury starověkých Egypťanů si s sebou zloději přece jen odnesli. Mezi ně
patřilo
např.
měděné
zrcadlo
z pohřební
komory
manželky
vrchního
lékaře
Obr. 4 Stav v době zahájení inventarizace abúsírských skladů bezprostředně po vandalském řádění zlodějů (foto M. Frouz).
Neferherptaha, jehož hrobka byla objevena a zkoumána během podzimní sezóny roku 2010. Ztratily se také polychromované vápencové nepravé dveře, které patřily jakémusi Idžedžimu (obr. 5). Jeho titul prozrazuje, že jako inspektor kněží ducha ka dohlížel na chod zádušních kultů několika jedinců pohřbených v této oblasti memfidské nekropole. Tyto nepravé dveře však jako brána z onoho světa přestaly vytržením z původního umístění v Idžežiho hrobce fungovat již ve starověku. Z dalších nálezů, které byly zcizeny, jmenujme například korálkový náhrdelník hodnostáře Inpunefera, umně vyhotovené kamenné nádoby,
amulet
v podobě
knoflíkového
pečetítka,
fragmenty reliéfní výzdoby hrobek apod.
Obr. 5 Nepravé dveře Idžedžiho, inspektora kněží ducha ka (foto M. Frouz).
Krom
expedičních
skladů
vnikli
„hledači
pokladů“ také do hrobky kněze Rahotepa (obr. 6), kterou čeští egyptologové objevili v roce 1991, a zcizili jeho nepravé dveře. Dále na české koncesi provedli přes sto nelegálních vkopů. Ani v tomto případě však zloději nemohli nalézt očekávané plody, které si od této činnosti slibovali. Asi v polovině případů se strefili do jednoduchých struktur z nepálených cihel, v nichž byli ukládáni níže postavení jedinci s chudou hrobovou výbavou (obr. 7). Několik mělkých děr na povrchu pouště nasvědčuje tomu, že vandalové po
nějaké
bezvýsledného
chvíli kopání
brzy zanechali.
Obr. 6 Zloději vnikli do hrobky kněze Rahotepa a zcizili jeho nepravé dveře. Tuto hrobku objevili čeští egyptologové v roce 1991 (foto M. Frouz).
Obr. 7 Jeden ze zlodějských vkopů na území české archeologické koncese, při němž byl poničen a rozmetán rodinný hrob z Řecko-římského období (foto M. Frouz).
V březnu letošního roku zabrali obyvatelé vesnice Abúsír velkou část tzv. Bonnetova pohřebiště z Raně dynastické doby (cca 3150–2930 př. Kr.; obr. 8). Prostor obehnali bílou zdí a rozšířili tak stávající muslimský hřbitov, který s tím starověkým sousedí. Díky zásahu egyptské armády byly narychlo obezděné hrobky rozebrány a nová obvodová zeď zbořena. V budoucnu plánovaný archeologický výzkum pohřebiště z období krátce po vzniku staroegyptského státu tak nebude ohrožen. Egypt, v němž jsem na jaře několik týdnů pobývala, byl jiný oproti tomu jaký jsem znala z předchozích návštěv. Tentokrát, bezprostředně po tzv. lotosové revoluci, jej prostupovala atmosféra, která v jeho obyvatelích dávala cítit naději a víru v lépe řízený a spravovaný Egypt. Zároveň však se našli tací, pro které bylo svržení prezidenta a dalších autorit impulzem ke zlodějským aktivitám na archeologických lokalitách, ve skladech a muzeích se starověkými památkami. Věřme, že právě probíhající parlamentní a připravované prezidentské volby naplní tyto naděje a současně nastolí autoritu a řád, který tato mnohamilionová země v přechodném období, jež se v dějinách Egypta cyklicky vrací, potřebuje.
Obr. 8 Rozšíření stávajícího muslimského hřbitova záborem tzv. Bonnetova pohřebiště z Raně dynastické doby (foto V. Dulíková).
(V časopise Pražské egyptologické studie VIII/2011, který vyšel v podzimních měsících, si můžete přečíst o jarních událostech v Egyptě pohledem Mohameda Megaheda, egyptského egyptologa studujícího v Praze, a dále v článku věnovaném řádění zlodějů v Egyptském muzeu v Káhiře a na české archeologické koncesi v Egyptě z pera Miroslava Bárty). Veronika Dulíková, autorka textu, pracuje v Českém egyptologickém ústavu se sídlem v Praze a Káhiře, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, je členkou řešitelského týmu profesora Miroslava Vernera a účastnicí archeologických expedic v Abúsíru (místo české archeologické koncese v Egyptě) pod vedením profesora Miroslava Bárty.
