dvouměsíčník 3. ročník

dvouměsíčník 3. ročník

Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním a bude v onen den světlo velké aleluja. Přelom církevního roku je provázen docela zajímavě symbolikou světla. Jednak jsou to světla svící, která hoří na našich hřbitovech a vyjadřují naše modlitby a oběti pro zemřelé - přání onoho „věčného světla“, ve které smíme sami díky Božímu milosrdenství doufat. Jednak vstupujeme do adventní doby provázeni svícemi na adventním věnci, které postupným rozžíháním o adventních nedělích symbolizuje blížící se „Světlo pravé“ (J 1,9), které přišlo na naši zem, Krista, jehož příchodem se naplnily touhy proroků a spravedlivých a které se definitivně naplní při jeho druhém příchodu. V kontrastu s touto symbolikou jsou tady světla vyzdobených ulic a obchodů, které s nedočkavostí chtějí předejít posvátnou dobu čekání a touhy a podsouvat nám svůj shon i své Číslo 15

1

vnímání doby. Potřeba křesťana, žít v tomto světě, ale ne pro tento svět, o to více vyniká. Snad právě proto jsem se zastavil u věty evangelia, kterou vyslovil slepec jako svou prosbu Kristu u bran Jericha: Pane, ať vidím (L 18,41). Cítím v ní nejen aktuální prosbu člověka, který je postižen tělesnou vadou zraku, ale vnímám ji jako prosbu, kterou by mohl přednést Kristu každý z nás. Vždyť, kdo z nás nepotřebuje uzdravit svůj vnitřní zrak? Jak správně hodnotit svůj život, jeho události, jak pokročit ve vztazích k druhým, v umění neodsuzovat, porozumět, odpouštět, jak být citlivějším pro potřeby druhých, jak najít moudrost pro svá rozhodnutí a sílu ke změně života? Pane, ať vidím! Tolik toho potřebuji. Ať neupadá můj život do sebeiluze, ať nepropadám mínění světa a 12/2009-01/2010

nepromarním vzácný dar času, který mi byl dán. Ať může být můj život plnohodnotný za všech okolností. Slepec u Jericha potřeboval zázrak uzdravení zraku, člověk vnitřně slepý potřebuje zázrak uzdravení srdce. To co je pro nás nejdůležitější, je přiznat si svou slepotu. Poznávat svá „omezení“, která stojí v kontrastu s naší touhou stát se lepším, ve snaze změnit svůj život. Věřím, že se to čas od času ozývá v každém člověku. Slepec u Jericha uslyšel, že se kolem něj něco děje. Uslyšel, že jde Ježíš kolem. Nechtěl propásnout příležitost a volal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou! - Co chceš, abych pro tebe udělal? - Pane, ať vidím!“ (L 18,38;41) V této scéně je důležité si všimnout, jakou roli v uzdravení slepce sehrál sluch. A platí to pro rovinu duchovní slepoty. Při jedné přednášce jsem na téma správně vidět zaznamenal: Kdo chce správně vidět (vnitřním zrakem), musí se naučit správně slyšet. Učiňte vše, co vám řekne (J 2,5), je radou P. Marie. Pak je nasnadě vidět určitou rovnici jednání: chceš-li správně vidět, dej prostor Božímu hlasu, naslouchej, co říká tvému životu, ale nezůstaň jen u toho, učiň vše, co ti řekne. Přál bych nám, aby se nastávající advent stal pro nás dobou této zkušenosti. Aby nám přinesl znovu trochu více světla do vlastního jednání, do vztahů k Bohu i k lidem. Až si

Číslo 15

2

zapálíte adventní věnec setrvejte chvilinku v tichu. Snažte se vzbudit v sobě onu touhu, která prostupuje dlouhými věky lidským pokolením jako volání po Spasiteli, po Bohu, který se znovu stane blízkým člověku. Zkuste připustit, že volání této touhy se týká také vás, že v tom tichu u adventního věnce je prostor pro Boží světlo do vašeho života. Zaslechnete-li jeho hlas (Ž 95,7), tj. jestli rozpoznáte v sobě novým pohledem jistou skutečnost života, proste o sílu ji změnit. Tak bude přibývat světla nejen symbolicky, ale skutečně ve vás samotných a skrze vás i v tomto světě. Pak půjdete s úsměvem kolem rozsvícených stromků na náměstí a světlem hýřících výkladních skříní a bude vám dobře. Budete vědět, že je něco nezcizitelného ve vás samotných. Možná se ale v tichu u adventního věnce nestane nic, nic nepocítíte, nic neprožijete. Nezoufejte, ta chvíle sama o sobě je vaší novou hodnotou. Jen si představte, jak mohla být na různý způsob zneužita a znehodnocena. Pane, ať vidím! Kéž nás to provází letošním časem adventu.

Požehnaný a pokojný advent, radostné prožití svátků Pánova narození a do nového roku všem čtenářům Farníku hodně zdraví, Božího požehnání a především hodně lásky ve vašich

12/2009-01/2010

domovech a rodinách v modlitbě chce vyprošovat

přeje

a

o. Stanislav

DIÁŘ FARNOSTI
Co už je za námi:  18. 10. Misijní neděle – Misijní jarmark (více str. 4)  6. - 8. 11. Víkend pro ženy (více str. 5)  17. 11. Výlet do Punkevních jeskyní (více str. 6)  28. 11. Církevní Silvestr SENZAMEZ (více str. 6)
Co je před námi:  9. 12. v 17:30 h - koncert v kostele Slavík Moravia  12. 12. v 15 h – koncert v kostele: Alfred Strejček, Halina Františáková, Eva Měchová – adventní setkání se skladbami starých mistrů, poezií, adventním slovem a vánočními příběhy  19. 12. od 9 h do 11:30 h – příležitost ke svátosti smíření  24. 12. v 14:30 h – „Otvírání Betléma“  17. 1. Dětský karneval v sále OÚ  30. 1. Farní ples v sále OÚ

Z MATRIKY Rozloučili jsme se s těmito farníky: Josef Švrček Soňa Mikušková Anežka Ocelková Jan Kahánek Josefa Pokludová Marie Doležilová

V naší farní rodině přibyly tyto děti: Daniela Kociánová Josef Maxmilián Eliáš Vítejte v našem farním společenství!

Kéž se jednou všichni zase sejdeme v nebi!

Číslo 15

3

12/2009-01/2010

ŽIVOT VE FARNOSTI  Pořad bohoslužeb o Vánocích 24. 12. 14:30 – bohoslužba slova – „Otvírání Betléma“ 20:30 – Lhotka 22:00 – Kozlovice 23:30 – Myslík 25. 12. 7:30 – Kozlovice 9:00 – Lhotka 10:30 – Kozlovice

10:30 - Myslík 27. 12. 7:30 – Kozlovice 9:00 – Lhotka 10:30 – Kozlovice – Jaroslav Křička – Valašská mše vánoční v podání Oderského sboru Chorus 1. 1. 2010 7:30 – Kozlovice 9:00 – Lhotka 10:30 – Kozlovice

26. 12. 7:30 – Kozlovice 9:00 – Lhotka

 Něco ze života MISIJNÍHO KLUBKA DĚTÍ - Misijní jarmark Jak už se psalo v minulém čísle Farníku, bylo u nás ve farnosti založeno Misijní klubko dětí, spadající pod Papežské misijní dílo dětí (PMD) (www.misijnidila.cz). Dne 18. 10. 2009 – misijní neděle – jsme s dětmi tohoto klubka pořádali v kostele malý Misijní jarmark, na kterém děti nabízely drobné výrobky z dílničky klubka, a prosily tak o finanční dar na Papežská misijní díla. Akce se opravdu zdařila a vybralo se na ni neuvěřitelných 4 086 Kč, za které upřímně jménem chudých a trpících dětí děkujeme. Peníze putovaly na námi vybraný konkrétní projekt dětí v Zambii. Pro upřesnění a lepší představivost Vás s projektem seznámíme: Číslo 15

4

ZAMBIE, Arcidiecéze Lusaka – zmírnění utrpení a podpora vzdělání bezmocných dětí Sestry služebnice jsou zodpovědné za tento projekt. Pracují pro nedotknutelné (nejnižší, opovrhovaná kasta) a bezbranné děti z různých oblastí v kraji Kapiri Mposhi dále od města Kabar. Je to oblast postižená chudobou. Lidé jsou tam odkázáni na počasí a dešťové srážky nejsou dostačující pro úrodu. Cíle projektu: • Zmírnit utrpení dětí, které jsou následkem chudoby oslabené a těžce podvyživené • Poskytnout dodávky jídla a léků dětem narozeným HIV/AIDS pozitivním matkám, které 12/2009-01/2010

z důvodů zabránění přenosu HIV/AIDS přestaly předčasně kojit (6 měsíců) • Poskytnout vzdělání v oblastech, kde děti (od 7 do 14 let) nechodí do škol z finančních důvodů.

Počet dětí: 450 Věříme, že vy, kteří jste jakýmkoli způsobem přispěli k vybrání tak krásné sumy peněz, souhlasíte s tímto námi vybraným projektem.

Díky misionářům jsou děti vedeny a učeny křesťanským hodnotám. Učí se také dobrému chování. P. Jiří Šlégr, národní ředitel PMD nám zaslal děkovný dopis, který si můžete přečíst na vývěsce v zadní části kostela. I my se připojujeme ještě jednou s díky vám všem, kterým není lhostejný život chudých trpících dětí a není cizí heslo DĚTI POMÁHAJÍ DĚTEM. DÍKY! A na závěr snad jen toto: Na procházce, když hodně foukal vítr, se mě syn úzkostlivě zeptal: „Maminko, já se strašně bojím takového větru, co když na nás spadne nějaký strom?“ Odpověděla jsem mu: „Neboj. Pamatuj, že tě vždy ochráním.“ Syn se trochu uklidnil, ale po chvíli radostně vykřikl: „No jo, jsem já to popleta, docela jsem zapomněl, maminko, ty to nevíš? Vždyť nás přece chrání Bůh!“A tohle je poselství, které opravdu ze srdce posíláme všem chudým, nemocným a smutným trpícím dětem – Bůh vás ochraňuj! Němejci

 Víkend pro ženy Zdá se již tradicí, že první víkend po dušičkách je plánován jako víkend pro ženy, které si chtějí odpočinout od každodenních starostí, pobavit se, vyrobit si něco pro radost a udělat něco jen pro sebe :-) Letos se nás sešlo 15 a obydlely jsme už po několikáté chalupu „Salaš“ v Pstruží. Přijely jsme v pátek odpoledne, zabydlely jsme se, povečeřely a protože paní, která měla mít přednášku na téma „Děti a domácí práce“ onemocněla, udělaly jsme si vlastní program, kde jsme se více dověděly

Číslo 15

5

jedna o druhé a užily si spousty legrace. A v sobotu to vše začalo! Po snídani jsme se přesunuly do pracovní místnosti, kde jsme tvořily - pletly z pedigu (tácy, koše, zvonky...) nebo jsme tvořily různé dekorace ubrouskovou metodou. Mezi tím jsme měly možnost využít služeb pedikérky, maséra, kosmetičky nebo kadeřnic. Některé z nás za tu dobu změnily úplně svou vizáž po návštěvě kadeřnic a kosmetičky nebo jsme se mohly cítit jak „znovuzrozené“ po návštěvě pedikérky či maséra a jiná zas byla schopná za odpoledne uplést 7 košíků! 12/2009-01/2010

A za to vše velké díky Magdě Strakošové, která to všechno zorganizovala, dále všem těm, kteří za námi přijeli, aby se o nás starali. Zvláště pak dvěma kuchařkám, které

nám navařily skvělá jídla a vše i uklízely, abychom měly ten kýžený čas jen pro sebe! Bylo super!!! Jedna z účastnic

 Výlet do Punkevních jeskyní Nastartovaný autobus v 8 hodin ráno 17. 11. 2009 sliboval všem to správné útočiště v ne příliš vydařeném počasí, podobně jako tomu bylo v minulých dnech. Po zaplnění posledního místa (jelo nás asi 50) jsme vyrazili směr Blansko do Punkevních jeskyní. Cesta tam, myslím, uběhla velice rychle a příjemně díky společné modlitbě za šťastnou a bezpečnou cestu a díky společnému zpěvu. Dojeli jsme na parkoviště poblíž propasti Macocha, a po chvilce jsme už s respektem shlíželi do 138metrové hloubky skrz převalující se opar. Jako ve filmu… Poté jsme si vytáhli své zásoby a pustili se do nich. Někteří rodiče se zahřívali svařáčkem a děti provedly nájezd na suvenýry. Po skupinkách jsme přecházeli ke kabinkové lanovce, která nás svezla dolů k jeskyni s teplotou asi 7 ºC. Ta nás okouzlila svými jezírky, stalaktity, stalagnity a stalagnáty. Některé vypadaly romanticky – třeba jako tanečnice,

zasněžené stromky nebo andělé, jiné naopak velmi přízemně – jako prasečí hlavy… Většiny z nás se však asi nejsilněji dotkl osud Romea a Julie. Nezmýlila jsem se, nemluvím o divadle, ale o stalagnitu a stalaktitu, které se už nikdy nespojí, protože už nejsou „živé“. Procházka jeskyněmi nás opět dovedla k Macoše, přesněji - na její dno, kde se nám tentokrát otevřel pohled nahoru doprovázený podmanivou hudbou. Překvapila nás skvělá akustika. Takto okouzleni jsme nastoupili na lodičky a těšili se na projížďku po pohádkových jezírkách. Myslím, že nikdo z nás neudělal žádný zbytečný pohyb, aby náhodou neskončil ve vodě, kde byla místy obrovská hloubka. Když se s námi průvodce rozloučil, pochopili jsme, že je čas na návrat domů. Přesunuli jsme se lanovkou zpátky k autobusu, který nás v 18 h dovezl domů. Účastnice výletu

 Církevní Silvestr SENZAMEZ

Číslo 15

6

12/2009-01/2010

Na Senzamez (= oslavu církevního Silvestru) jsme se těšili už dlouho. O to větší radost jsme měli, když jsme se dozvěděli, že na mši před touto akcí bude hrát naše Kozlovická super schola. Naší náladu nám zvedlo i letošní téma, které se neslo v duchu filmů a pohádek. Vymyslet kostým sice bylo těžší než jsme čekali, ale nakonec se kozlovická banda v podání rodinky Simpsnových, Nevěsty na útěku, Hurvínka a ostatních přívrženců dostavila 28. 11. do Frýdku-Místku. Mši sloužil nový místecký kaplan a schola se ukázala v dobrém světle. Poté proběhl rychlý přesun do Lidového domu, všechny stoly byly rázem obsazené a dámské záchody se změnily v šatnu. Holky se proměnily za postavy z rebelů a šakalích let, princezny nebo jeptišky. Hoši zase za postavy z Matrixu, Zora, spousta z nich ale zvolila možnost jít sami za sebe. Filmy o nich prý teprve natočeny budou:-) Takže už nic nebránilo, aby se zaplnil parket, a o to se postaral známý DJ Kovik v podání Pavla

Kováře. Někteří šli na parket hned, jiní se nechali chvíli přemlouvat a někteří z nich možná čekali na pásmo písniček od kapely KWK, která k nám zavítala a zahrála nám na živo několik bluesrockových písniček. Nechyběly ani videa z dob historie a vzniku filmu. „Třešničkou na dortu“ byla scénka frýdlantského spolča aneb parodie na Červenou Karkulku. Ale to už byl na pódiu opět DJ a my to rozjížděli v rytmu ABBY, Pomády a jiných známých rytmů. S postupující hodinou a blížícím se koncem se ale písničky zpomalovaly a na řadu přišly oblíbené ploužáky. V samém závěru jsme zapálili 1. adventní svíčku a vydali se zpět do svých domovů. Senzamez 2009 nebyl jen ledajakou taneční akcí, ale taky možností setkat se s přáteli, kamarády a poznat nové. Někteří za námi do Místku přijeli z veliké dálky – tím se potvrzuje, že tato akce je známá široko daleko. Takže snad zase za rok;-) Kateřina Toflová

 3. adventní neděli se zpovědní místnost promění v obchůdek V neděli 13. 12. budete mít opět možnost koupit si knihy s křesťanskou tématikou. A to po obou mších svatých ve zpovědní místnosti kostela. Jde o knihy prodávané v místeckém knihkupectví Jakub. Nejedná se o výdělečnou činnost, jen vám jdou Číslo 15

7

knížky touto cestou naproti, ne každý má možnost jet si vybrat přímo „do Jakuba“… Letos budou nabízeny i FAIR TRADE výrobky. O nich se více dočtete v rubrice K zamyšlení. Mnozí z naší farnosti už okusili a doporučují! 12/2009-01/2010

Zvláště „kafaři – labužníci“ nedají na kávu FAIR TRADE dopustit. Třeba najdete někoho, komu tímto

originálním dárkem stromečkem radost…

uděláte

pod

 Otvírání Betléma … pro děti malé, odrostlé i ty dospělé společně se zamyslíme nad Božím slovem, shlédneme krátkou scénku a domů si navíc budeme moci odnést Betlémské světlo. Naopak z domu můžeme přinést nové či použité: Tužky * obaly na sešity * penály * jakékoliv sešity * barevné papíry *

vodové barvy * aktovky * propisky * lepidla * výkresy * cvičební úbor * štětce * nůžky * gumy * pravítka * pastelky Tímto drobným dárkem můžeme potěšit děti, které si nemohou dovolit tyto pomůcky nakoupit. O předání do správných rukou se postarají pracovníci Charity Frenštát p. Radh.

 Betlémské světlo 2009 Již tradičně přivezou skauti do Kozlovic Betlémské světlo, které je zapalováno v Betlémě a přes mnoho lamp a svící doputuje až k nám. Jako každý rok si pro světlo můžete přijít na Štědrý den do kostela sv. Michaela a Barbory v Kozlovicích, kde jej budeme rozdávat u příležitosti Otevírání Betléma, které začíná v 14:30 h.

Číslo 15

8

Světlo vám také rádi přineseme domů – stačí vhodit lísteček se jménem a adresou do jedné ze schránek, s nápisem „Betlémské světlo“. Najdete je v kostele, na Obecním úřadě a na festivalu Souznění (pro upřesnění sledujte prosím naše webové stránky www.skautifm.cz/kozlovice). Můžete vhazovat i lístečky se jmény lidí ve vašem okolí, o kterých si myslíte, že 12/2009-01/2010

by je světlo potěšilo a nemůžou si pro něj již dojít. Na vaše návrhy se moc těšíme.

S přáním poklidného prožití Vánoc a šťastného nového roku

Skauti z Kozlovic

ZA HUMNY  Kopřivnice – kostel sv. Bartoloměje • Koncert *SCHOLA GREGORIANA PRAGENSIS s programem Adventus Dominy* Úterý 15. 12. 2009 v 19 h v kostele sv. Bartoloměje v Kopřivnici. Vstupné 150 Kč. Vstupenky lze koupit v předprodeji v informačních centrech v Kopřivnici, Novém Jičíně a Příboře a v Kopřivnici v Katolickém domě v restauraci Maestro. Srdečně zve Katolická beseda v Kopřivnici

STŘÍPKY Z FARNÍ KRONIKY Na rozdíl od předcházejících let je rok 1940 zachycen ve farní kronice velmi podrobně. Uvedu jen ty nejzajímavější záznamy. 14.4. – Den katol. dělníků ve Frenštátě – z farnosti hojná účast

„11.2. - je mnoho sněhu, proto se nekonal lurd. průvod okolo kostela (konával se od r. 1936) 17.3. - pořízeny roušky na zahalení obrazu pro dobu „Utrpení“ – dar dobrodinců 21.3. - na Zelený čtvrtek se konal průvod ke Getsem. zahradě (kaplička před křižovatkou v Tiché) 23.3. – Bílá sobota – Vzkříšení s průvodem (k Váze, pak dolů na křižovatku ke Lhotce)

Číslo 15

28.4. – udělil sv. Otec všem kněžím možnost hromadného rozhřešení z hříchů (bez vyznání hříchů) při leteckém útoku – u nás byl klid od let. útoku 13.5. – padá několikrát sníh, hory jsou bílé, střechy bílé od mrazu 29.6. – pouť na Sv. Hostýn – 240 účastníků

9

12/2009-01/2010

23.7. – pouť od redemptoristů z M. Ostravy na Sv. Horu – 18 účastníků z farnosti 18.8. – poutní průvod do Frýdku – 230 lidí 6.9. – přeložen z Kozlovic do Frenštátu P. Vladimír Tichý, z Frenštátu do Kozlovic P. Vojtěch Zapletal 20.10. – zřízena u nás stanice Farní Charity na faře, to jest lékárna pro farníky 29.10. - instalován na faru v Kunčicích p. O. dp. P. Hugo Schneider 25.12. – letos na Štědrý den odpadá půst újmy pro válku, na Štědrý den odpoledne je dovoleno sloužiti vánoční

mši sv., u nás byla až ráno na Boží hod vánoční. Již delší čas je nařízeno v domech i v kostele zatemnění, t. j. zastření oken, aby večer světlo nepronikalo z příbytků a neprozrazovalo cíl nepřátelským letadlům. Díky Bohu u nás letadla nebyla. Roku 1940 koupena ohnivzdorná skříň na matriky a kalichy nákladem 3500 korun. Sv. přijímání bylo 16 400. Konečně byl zaplacen dluh z r. 1923 za zvony. V průběhu roku se konaly několikrát exercicie vždy pro určité skupiny farníků.“ Z farní kroniky vybrala Božena Kubečková

Farník se ptá farníků ... Ještě před začátkem adventu, jsem oslovila několik farníků, kteří se ve vzpomínkách vrátili o pár desítek let zpátky a odpověděli mi na tuto otázku: Na co rádi vzpomínáte z dětských let co se týče adventu a rorát? My jsme chodívali pravidelně na roráty. Bývaly hodně brzo ráno, chodívali jsme za tmy. V adventu se ve velkém slavil i 8. prosinec, Neposkvrněné početí Panny Marie, to bývaly dvě mše svaté a ještě požehnání. Vlasta 84 let Jsem už stará a tak často žiji ve vzpomínkách na mládí. V adventu

Číslo 15

10

roráty bývaly v 6 hodin ráno. Nevím přesně jestli každý všední den. Bylo to skoro ráno, brzo jsme vstávali, ale na rorátech bylo vždycky hodně lidí, i nás dětí, co jsme po rorátech šli do školy. Mohli jsme se tam pak posadit k pecku a ohřát se. Mše byly takové kajícné, tiché, ale to pak pěkně vynikly ty Vánoce. Na adventy mám pěkné vzpomínky. Když už se stmívalo často nám maminka pravili, že budu brzo Vánoce, že se narodí Ježíšek. Po 12/2009-01/2010

večerech jsme si spolu všeci povídali. Bylo to jiné i my děti jsme byly jiné. Teď už jsou jen pěkné vzpomínky. Marie 95let

Mé vzpomínky z dětských let na advent. Pokud si vzpomínám na ranné dětství, vím, že mne maminka odmala brala do kostela, zvlášť na roráty, ty jsme se snažili nevynechat. Pan farář nám dával malé známky, ty jsme si nalepovali za každou účast. Tenkrát bývaly každý den v 6 hodin ráno. To nadšení nám vytrvalo až do Vánoc. Když už jsem chodila do školy, tak jsme po rorátech mohli jít dřív do školy, kde jsme se ohřáli u pece. Kolik to bývalo lidí a dětí!! Když jsem přišla později, tak jsem se nemohla protlačit dopředu. Doma jsme se každý den modlívali růženec v adventu i v postě. Od 15. prosince chodilo několik skupinek ve farnosti: pobožnost hledání noclehu Panně Marii. I teď budou mít děti hezké vzpomínky na otce Stanislava. Jak je naučil v adventu chodit v průvodu s lucerničkami k oltáři.

Mnoho z nich možná i víru ztratí, ale rády si vzpomenou na dětská léta a řeknou si jak to bylo krásné. Marie 80 let Na roráty jsem jako děti chodili pěšky 4 km od domova do města. Ráda na to vzpomínám, ale na roráty v roce 1939 jsem nezapomněla a nezapomenu. Uskutečnily se na venku při měsíčku. Kněz misionář sloužil mši svatou. Při promluvě uvedl význam rorát a potom mluvil na téma Kristus Král. Byli jsme nadšeni touto promluvou, a to nás čekalo ještě něco více – téma: “Pane zachraň nás, hyneme!“ Bylo to nečekané a úžasné. Lidi plakali, noc byla tichá a jakoby taky plakala. Dojati jsme odcházeli do svých domovů a ještě se vzpomínalo. Na roráty jsme chodili každý den a vždycky aspoň jeden z rodiny – bylo nás hodně. V adventu jsem se doma společně modlívali Anděl Páně. Žofie 84 let *******************************

Magda Strakošová

Farník na výzvědách ... Rozhovor na kůru Václav Víta, 1936, varhaník Když to vezmeme od začátku, nepředpokládám, že by varhany byly

Číslo 15

11

Váš první hudební nástroj, na který jste hrál. Čím jste začal?

12/2009-01/2010

Jako malý kluk jsem hrál na housle, pak otec prodal mlátičku a koupil mi čtyřřádovou chromatickou harmoniku zn. Kebrdle. Zpívat jsem uměl dobře odmala. Brzo jsem začal hrát a zpívat s kapelou, která hrávala po hospodách. Časem jsem se stal jejím kapelníkem. Taky jsem zpíval ve smíšeném sboru tenor. O svátcích jsme zpívali v kostele. Zapojovala se i Hrnčárkova kapela. Sbor založil Josef Ocelka, vyučoval na hudební škole ve Frenštátě. Po něm jsem přebral vedení sboru salesián P. František Krpec. Po jeho úmrtí se sboru na krátkou dobu ujal Michal Pustka, po něm já. Jaká byla cesta k tomu, že jste se stal varhaníkem? Vidím to jak dneska, když mi dovezl domů Boháč, který kopal hroby, harmonium a sdělil mi, že budu hrát v kostele na varhany, ať se rychle učím hrát. Bylo to roku 1969. Na přechodnou dobu dojížděl v neděli hrát Michal Pustka. Přechod z knoflíkové harmoniky na harmonium a varhany byl hodně těžký, úplně jiný prstoklad a hmaty. Noty jsem znal. Učil jsem se sám. A manželka mě v tom podporovala, byla ráda, že skončí hraní s kapelou po hospodách. Takže už hrajete 40let! Do té doby spadá i vláda komunistů…

No, za totality to bývalo těžké. Někdy jsem musel v zaměstnání i lhát, když jsem měl jít hrát na pohřeb a potřeboval jsem odejít už třeba v 10 hodin. Ale oni často ani netušili, jak takový pohřeb v kostele probíhá. Mysleli, že chodím hrát na harmoniku ☺. Vzpomínáte, kterou píseň jste trénoval jako úplně první? „V zkroušenosti srdce svého“ a mariánskou „Máti Páně“, v C dur. Pamatujete si první mši svatou, na které jste hrál? Byl to pohřeb Jana Ulčáka. V té době byl knězem u nás P. Morys, který se mnou nesl ty těžké začátky. Co jsem nezahrál, to jsem aspoň zazpíval. Co si s chutí zahrajete, když zasednete za varhany? LARGO od Dvořáka – Veliký Bože náš (z 9. symfonie „Z nového světa“) Kterou liturgickou nejraději? Vánoce – hraní koled.

dobu

A třeba velikonoční žalmy? To ne, já nehraju rád v moll, Vánoce mám radši. Děkuji za rozhovor, Věrka Kociánová

Rok kněží

Číslo 15

12

máte

12/2009-01/2010

19. 6. 2009 papež Benedikt XVI. slavnostně zahájil jubilejní rok kněží. Pojí se s 150. výročím úmrtí Jana Maria Vianneye, faráře arského. Rok kněží Benedikt XVI. ukončí 19. 6. 2010, kdy se zúčastní Světového setkání kněží na náměstí sv. Petra ve Vatikánu. Tento rok má být příležitostí k obnově vědomí důležitosti služebného kněžství mezi věřícími a v první řadě mezi samotnými kněžími. V tomto roce se budou kněží více zamýšlet nad svým posláním a obdarováním, kterým mají pro celou církev být. Proto přichází Farník s novou rubrikou. V tomto a následujících číslech bude položeno 5 otázek některému z kněží, kteří mají nějakou vazbu k naší farnosti. P. Josef Maňák, 25. 8. 1950, Huslenky. Vysvěcen 28. 6. 1986. V Kozlovicích působil v letech 1988-1991. Pak přestoupil do farnosti Místek, kde je děkanem doposud. 1. Když se řekne farnost Kozlovice… Malebná valašská vesnice (podle pana učitele Boháče) mezi Ondřejníkem a monumentálním hradem Hukvaldy, a zároveň moje „první láska“, neboť tak se říká první farnosti, kterou kněz spravuje samostatně. A pak spousta dobrých lidí, kteří vytvářejí jádro farního společenství. 2. Co Vám utkvělo z kostela… Barevná okna od akademického malíře Jana Jemelky. První stavitelské dílo, které jsem kdy jako kněz realizoval. Musím se přiznat, že jsem měl z toho strach, protože abstraktní vyjadřování pana Jana Jemelky je možná pro dnešního člověka nesrozumitelné. Zpočátku jsem ani já nemohl toto dílo přijmout. Ale díky panu architektu Černouškovi a mistru Janovi Jemelkovi jsem postupně pronikal do myšlení, cítění a vyjadřování dnešního umělce. A musím říct, že dílo, které Číslo 15

13

zdobí váš kostel, je originální a poctivé, řadící se svou uměleckou hodnotou mezi nejlepší sakrální díla vůbec. Olomoučtí jezuité mají nakladatelství Refugium a každá kniha je ilustrována detaily z barevných vitráží Jana Jemelky, samozřejmě i z kostela z Kozlovic. Někdy jsem používal těchto obrazů i k vysvětlování pravd víry snoubencům. 3. Co je pro Vás jako kněze vždy těžké a co byste rád změnil… Někdy jsem bezmocný v situaci, kdy mám vysvětlit pravdu víry a posluchači mě nechápou. Třeba rodiče chtějí křest dítěte nebo mladí lidé chtějí svatbu v kostele, já jim vysvětluji, že to všechno je událost víry a ne jen rituál, snažím se všemožně jim to přiblížit, a oni přesto nechápou a jde jim jen o ten rituál. Je

12/2009-01/2010

to často jak se říká „já o voze, ty o koze.“

jeden rok v mé kněžské službě, abych nepokřtil několik dospělých.

4. Ze kterých aktivit, které se ve vaší farnosti odehrávají, máte skutečnou radost? Aktivit je ve farnosti hodně a mám z toho radost, kolik lidí je zapojeno, že nejsou jen pasivní. Ale největší radost mám z práce s dětmi a z přípravy dospělých ke křtu. V tom prvním případě platí Ježíšova slova: „Nebudete-li jako děti, do Božího království nevejdete.“ Dítě důvěřuje, je upřímné, spontánní, hned reaguje, hned se chytne. V názorech však není stálé, což je pochopitelné. Je třeba systematického vedení. Pokud se týká dospělých a jejich přípravy ke křtu, to je půda neoraná a člověk jen žasne, s jakou vnímavostí, upřímností a pokorou přijímají Boží pravdy. Není

5. Chtěl byste se stěhovat? Poznat jinou farnost nebo raději zůstat na jednom místě? Stěhovat bych se nechtěl, zažil jsem to jen dvakrát, a to mi stačí. Je neuvěřitelné, kolik zbytečných věcí člověk nashromáždí a pak neví, co s tím, jestli to rozdat nebo přesunout. Ale na druhé straně jinou farnost bych docela rád poznal, protože za delší dobu působení ve farnosti se člověk opotřebuje a vyčerpá. Ale i to má své výhody. Zase zná člověk souvislosti a mnohé věci ho nepřekvapí. Moc pozdravuji do Kozlovic a když projíždím, tak v duchu žehnám a děkuji Bohu, že jsem s vámi tři a půl roku mohl kráčet na cestě k Pánu Bohu.

MYŠÍ STRÁNKA

Číslo 15

14

12/2009-01/2010

Myší stránku tvoří Eliška Toflová

K ZAMYŠLENÍ Chudoba v nákupním košíku – KÁVA Káva je pro mnohé z nás nepostradatelnou součástí všedních i svátečních dnů. Ceníme si její hořké chuti a jejích povzbudivých účinků. V každém městě můžeme na hlavní třídě vidět nablýskané výlohy kaváren, v každém obchodě s potravinami se prodává nespočet Číslo 15

15

druhů atraktivně vyhlížejících balíčků kávy. Jsou ale věci, které zůstávají našim smyslům skryty... „Chtěl bych lidem u vás říct, že nápoj, který si vychutnávají, je příčinou všech našich problémů. Zaléváme ho svým potem a prodáváme ho za nic.“ To jsou slova Lawrence Seguy z Ugandy, jehož obživa - podobně jako obživa 12/2009-01/2010

dalších více než 30 milionů malých pěstitelů a dělníků na plantážích závisí na pěstování kávy. On i naprostá většina pěstitelů kávy jsou velmi chudí lidé, kteří žijí v rozvojových zemích. Malí pěstitelé jsou nuceni prodávat svou kávu pod úrovní nákladů na její produkci, dělníci na kávových plantážích dostávají za celodenní dřinu odměnu odpovídající 25 až 75 korunám. Pěstitelé kávy a dělníci pracující na kávových plantážích si nemohou dovolit ani to základní – posílat své děti do školy, zaplatit za zdravotní péči, jíst výživnou stravu. Investice do obnovy a péče o kávovníky jsou nemyslitelné. Obchod s kávou přitom tvoří velký a lukrativní segment světového hospodářství. Podíl pěstitelů na ziscích je ale stále menší. V současnosti dosahuje výše maximálně 10 % z konečné ceny mleté kávy a asi o polovinu méně u kávy instantní. Fakta o kávě • Káva je druhou nejvíce obchodovanou komoditou na světových burzách (po ropě). • Ze 35 Kč, které vám naúčtují za šálek espresa v kavárně, dostane pěstitel kávy - když dobře - tak 40 haléřů. • V roce 2002, který byl nejhorším rokem dosud poslední kávové krize (trvala mezi lety 2000 a 2004), si průměrný tanzánský drobný pěstitel kávy se svou roční produkcí zhruba 200 kg

Číslo 15

16

vydělal pouhých 3200 Kč za celý rok! Pěstitelé jsou odkázáni na milost obchodních prostředníků, kteří jejich kávu vykupují za zlomek aktuální ceny surové kávy na světovém trhu. V Latinské Americe prostředníkům říkají coyotes – kojoti a mají pro to své důvody. Prostředníci zneužívají převahy, kterou mají nad neorganizovanými malými pěstiteli – jako jediní mívají váhy, a tak není těžké pěstitele při výkupu kávy šidit, jako jediní mívají nákladní auta, kterými mohou přepravit kávu z místa sklizně na trh, kde ji prodají za mnohem vyšší cenu, než za jakou nakoupili. Pěstitelé nemají informace o vývoji cen a poptávky na světovém trhu. Kdo profituje z obchodu s kávou? Zatímco pěstitelé prodávají svou kávu za cenu nižší než jsou výrobní náklady a nemohou se uživit, jejich partneři – obchodníci a velcí zpracovatelé kávy jako Nestlé (značka Nescafé), Kraft (značky Jacobs, Dadák), Tchibo (Jihlavanka, Davidoff) nebo Sara Lee (Douwe Egberts) – dosahují rekordních zisků v řádech miliard dolarů. Pěstitelům můžete pomoci – stačí málo! Jako spotřebitelé kávy, kakaa, čaje, bavlny a dalších zemědělských výrobků, které jsou pěstovány v rozvojových zemích, máme obrovskou moc. 12/2009-01/2010

Můžeme nakupovat výrobky nejen podle jejich ceny a kvality, ale také na základě toho, zda pěstitelé a dělníci na začátku obchodního řetězce dostali náležitě zaplaceno. Záruku, že tomu tak skutečně bylo, poskytuje nezávislá ochranná známka FAIR TRADE, kterou naleznete na mnoha výrobcích na českém trhu. Za výrobky označené touto známkou dostali certifikovaní pěstitelé v rozvojových zemích cenu,

která pokrývá nejenom výrobní náklady, ale umožňuje pěstiteli a jeho blízkým vést důstojný život a plánovat budoucí investice. Více informací: www.svetvnakupnimkosiku.cz www.explzen.cz/fair-trade

****************************************************************************

PODĚKOVÁNÍ Rád bych alespoň cestou Farníku poděkoval panu Oldřichu Toflovi za jeho dlouhodobou péči o kostelní hodiny. Ví pouze Pán, kolik to bylo času stráveného nezištnou a obětovavou prací, aby hodiny fungovaly a odbíjely nezadržitelně čas. Kéž Pán odmění vše, co jste pro dobro ostatních vykonal. Díky! o. Stanislav ****************************************************************************

Uzávěrka příštího čísla je 29. 1. 2010. Schránka Farníku je umístěna v zadní části kostela. Nápady a připomínky, nabídky spolupráce: o. Stanislav Kotlář – [email protected] nebo Věrka Kociánová – [email protected]

Číslo 15

17

12/2009-01/2010