Tato publikace vychäzi v rämci projektu Anthologie zur Geschichte der Religionswissenschaft, dotovaneho Austrian Science and Research Liaison Office Bmo.
Dejiny religionistiky
Diese Publikation erscheint im Rahmen des von Austrian Science and Research Liaison Office Bmo unterstützen Projektes Anthologie zur Geschichte der Religionswissenschafr.
Antologie
BRETISLAV HORYNA
HELENA PAVLINCOVA
NAKLADATELSTV[
OLOMOUC Olomouc 2001
Hubert Seiwert
HUBERT SEIWERT (1949)
Nemecky religionista se zamerenim na obecnou a srovnavaci religionistiku. Narodil se v Saarbrückenu, . studoval v letech 1968-1974 na uni verzite v Bonnu a na Ecole pratique des hautes etudes V Paffzi. Promoval r. 1978 na univerzite v Bonnu. V letech 1974-1985 püsobil jako odborny asistent a po habilitaci v oboru obecna religionistika (univerzita Hannover 1983) jako do- cent na univerzitach v Hannoveru a v Bremach. Od roku · 1985 do roku 1994 püsobil jako profesor obecne a srovnavaci religior;istiky na univerzite v Hannoveru, odkud byl r. 1994 povolan na univerzitu v Lipsku, kde v soucasnosti vede ustav religionistiky. Je vydavatelem · nemeckeho religionistickeho easopisu Zeitschrift fiir Religionswissenschaft. Jeho hlavni odborny zajem plati nabofonskym dejinam Ciny, problematice teorie näbofonstvi a postaveni nabozensM v evropske moderne. Publikace: Religiöser Wandel: Alternativen religionswissenschaftlicher Fragestellungen und Erklärungsmodelle, in: G. Stephenson (ed.), Der Religionswandel unserer Zeit im Spiegel der Religionswissenschaft, 1976, 309-323; Systematische Religionswissenschaft: Theoriebildung und Empiriebildung, Zeitschrift für Missions- und Religionswissenschaft 61, 1977, 1-18; Orakelwesen und Zukunftsdeutung im chinesischen Altertum.~ Eine religionsgeschichtliche Untersuchung zur Entwicklung des Welt- und Menschenbildes während der Zhou-Dynastie, 1979; ,,Religiöse Bedeutung" als wissenschaftliche Kategorie, Annual Review for the Social Sciences of Religion 5, 1981, 57-99; Volksreligion und nationale Tradition in Taiwan. Studien zur regionalen Religionsgeschichte einer chinesischen Provinz, 1985; Popular religious sects in south-east China: Sect connections and the problem of the Luo jiaol Bailian jiao dichotomy, Journal of Chinese Religions 20, 1992, 33-60; Orthodoxie, Orthopraxie und Zivilreligion im vorneuzeitlichen China, in: H. von Preißler-H. Seiwert (eds.), Gnosisforschung und Religionswissenschaft. Festschrift zum 65. Geburtstag von Kurt Rudolph, 1994, 529-542; Das Spezifische religiöser Wahrheit: Diskursive und pragmatische Begründung religiöser-:~ Wahrheitsansprüche, in: W. Kerber (ed.), Die Wahrheit der Religionen, 1994; The dialectics of modernization and religion, in: Dai Kangsheng-Zhang Xinying-Michael Pye (eds. ), Religio!l and Modernization in China. Proceedings of the Regional Conference of the International Association for the History of Religions held in Beijing, China, April 1992, 1995.
„Nabozensky vyznam" jako vedecka kategorie Obraz sveta a nomizacni systemy Nez se pokusfme objasnit zvlastnost nabozenskych vykladovych vzorü, je nezbytne, abychom zfskali pfesnejsf obraz toho, CO bylo dosud zamenne OZnacovfoo jako „vykJa-
367
dovy vzor", „vykladove schema", „interpretacnf ramec" nebo „obraz sveta". Mimo uvedene terminy se ve vectecke literatufe uziva jeste fada da!Sich, ktere naznacujf vicemene tvz obsah: „vykladove systemy", „systemy symbolizace", „vnitfnf model vnejsfho sveta", ;bychom jmenovali jen ty nejbefoejsi. Zda se proto, 2e bude na miste, kdyz vysvetlime terminologii, uzivanou V teto studii, a tim SOUcasne pfedlozime nektere zak!adni teoreticke pfedpoklady. Z uvedenych pojmü je obraz svita nejen nejvic rozföeny v befoem jazyce, ale zda se mne i nejvystifoejsi. „Obraz sveta" oznacuje vnitfnf obraz, ktery ma subjekt o skutecnosti, mohli bychom take fici, 2e obraz sveta je vedomim skutecnosti. Obraz sveta tedy subjektu definuje momentalne platnou skutecnost,jejeho „obrazem o svete". Je dü!efüe si povsimnout, Ze „skutecnost" ve zde uzivanem smyslu je subjektivni kategorie: skutecne je to, eo je v ramci obrazu sveta jako skutecne definovano. „Skutecnost" tedy neznamena: vse, eo (objektivne) existuje, nybtl: vse, eo se v ramci obrazu sveta pojfma jako existujfcL To, eo existuje objektivni, tedy nezavisle na tom, zda to v ramci nejakeho obrazu sveta plati za skutecne nebo ne, nazyvame „fakticita". Fakticita je prazdna formule, kterou nelze obsahove urCit: jakmile bychom hovofili o tom, eo existuje fakticky (tzn. objektivne), byl by tento pfedmet jiz obsahem naseho vedomi a tim soucasti nasf (subjektivnf) skutecnosti. Müzeme tedy popisovat toliko nasi vlastni ci cizi skutecnost, nikoli vfak fakticitu. Pfirozene se v ramci obrazu sveta pfedpokläda. Ze to, eo nahlizfme jako skutecne, take existuje fakticky. Zda tomu tak je, nelze ovsem rozhodnout. Obrazy sveta jsou nutny pfedpoklad pro orientaci cloveka V jeho svete. K tomu lze uvest antropologicke a systemove teoreticke, jakoz i informacne teoreticke düvody. Temito duvody se zde nemusime däle zabyvat, chceme ale blifo sledovat, jaky je vykon obrazu sveta. Domnfvam se, ze muzeme analyticky rozliSit tfi druhy vykonu, jez jsou OVSeffi V praxi UZCe vzajemne propojeny: (a) definice SkUtecnosti, (b) relacionizace prvku skutecnosti, a (c) hodnocenf prvku skutecnosti. Prvnf z techto tff vykonü, definice skutecnosti, byl vysvetlen jiz shora: obraz sveta def.inuje, eo je skuteene: To by v5ak samo o sobe jeste neumoznovalo zadnou orientaci ve svete. tohoto duvoduje druhy vykon obrazu sveta prave tak dülezity jako prvni: relacionizace prvku skutecnosti. Pfedmety definovane obrazem sveta jako skutecne jsou uvadeny do vzajemneho vztahu, urcuji se mezi nimi relace. Svet se tedy nejevi jako amorfnf nahromadeni pfedmetu, nybrz jevf se jako strukturovany. Pouze ve strukturovane skuteenosti, tzn. pouze existujf-Ii relace jakehokoli druhu mezi urCitymi prvky, je mofoa orientace ve skutecnosti, a to v doslovnem i v pfenesenem smyslu. Relacionizace prvkü skutecnosti se v praxi objevuje pfedevsfm ve dvou formach: v poradani a ve vysvetleni. Pofdddni znamena, 2e se dilcfm prvküm stanovuje jejich relativni pozice, zpravidla tim, Ze jsou postaveny do vzajemneho prostoroveho nebo easoveho vztahu. Vysvitleni müze byt v nejobecnejsf forme vylofono jako vytvafenf vztahö mezi pfedmety. Vztahy mohou byt logickeho, zvlaste kauzalniho druhu, ale tez historickeho, funkcionä!niho nebo intencionälniho druhu. Vsem typüm vysvetlenf je spolecne, ze pfedmet vysvetleni je postaven do vztahu k jednomu nebo vice pfedmetum. Tietf vykon obrazu sveta spocfva v hodnoceni skutecnosti, resp. jejfch dilcich prvkü. Zde postacf analyticky rozlisit dva druhy hodnoceni, jez oznaeuji jako „normativnf" a „funkcionalnf". Zvlaste vyraz normativni hodnoceni potfebuje blizsi vyklad, nebof bez nej nenf srozumitelny. Mys!fm jfm takova hodnoceni, pfi nichz je hodnoceny pfedmet pomefovan normou, „idea!nf hodnotou" nebo „Zädouci hodnotou", definovanou v ramci obrazu sveta. Do teto mfry dochazf k re!acionizaci, totiz se zfetelem na Zädouci hodnotu, na normu. K da!Si relacionizaci mü2e dojit tim, 2e pfedmety vzajemne srovnavame a ur-
z
368
Antologie
Hubert Seiwert
cujeme jejich relativnf hodnotu. Avsak i V techto pfipadech je mefitkem hodnocenf vzdy pfedem dan:i norma, kter:i tvofi tertium comparationis. Tato norma, Z:idoucf hodnota, die nfz se pomei'uje, je stanovena v r:imci obrazu sveta, lze ji tedy uvest nezdvisle na konkrritnf situaci. Z:idouci hodnota je pevne stanovena v rdmci momentdlniho obrazu sveta. Z techto uvah plyne, ze obrazy sveta nejen definujf realitu, nybrz vedle toho do jiste mfry vymezujf ide:ilni skutecnost. Obrazy sveta tedy majf jednak kognitivni aspekt, protofo obsahuji vedenf o tom, eo je, a jednak normativni aspekt, tzn. vedenf o tom, eo by melo byt. Normativni hodnoceni se deje srovn:inim „skutecnosti, jaka je" se „skutecnosti, jak:i by mela byt". Na rozdil od normativnich hodnocenf jsoufunkciondlni hodnoceni z:ivisla na situaci. Neoznacujf hodnotu v normativnim smyslu, nyba „dülezitost" nejakeho pfedmetu v ramci daneho kontextu, napl'. se zfetelem na z:idouci eil. Funkcionalni hodnota je proto uzce spojena s postavenim, ktere zaujima dotycny pfedmet v siti relacf Usoucf) skutecnosti: ma-li byt urcena funkcion:ilni hodnota, je zapotfebi db:it na souvislosti mezi jednotlivymi pfedmety, napl'. ma-li byt vysvetleno, jak dülefüa je nejak:i vec pro dosazeni daneho eile. Bodem, kde se spojuji normativni a funkcion:ilni hodnocenL je definice eile: eil, 0 ktery je vhodne USi]oVat, je UfCoV:in V ramci skutecnosti, jaka ma byt. Müfome shmout: Vykony obrazu sveta byly analyticky rozcleneny do fö tfid: definice skutecnosti, relacionizace prvkü skutecnosti a hodnocenf skutecnosti. Z düvodü terminologickeho zjednodusenf je ucelne zavest pro tyto tl'i druhy vykonü souhmny pojem. Volim pro nej termfn ,,nomizace". Nomizace znamen:i „definici, relacionizaci a hodnoceni skutecnosti". Obrazy sveta nomizujf skutecnost. Zde je na miste si pfipomenout, proc tak podrobne usilujeme o to, abychom si teoreticky objasnili, jake vykony pfinaseji obrazy sveta. Vposledku jde o vymezeni predik:itu „n:ibofonskf'. Zjistili jsme, ze n:ibozenskä kvaJita nejakeho pfedmetU mÜze byt StailOVena vzdy jen V re]aci k danemu vyk!adoveffiU schematu, ci, jak nyni müfome nci lepe: k danemu obrazu sveta. Pl'edmet ma n:iboZensky vyznam v rämci obrazu sveta. Abychom vysvetlili, za jakych podminek hovofime o näbofonskem vyznamu, musime se zabyvat analyzou obrazü sveta. Nez se vrätime k nasi hlavni argumentacnf linii, je ale zapotl'ebi uvest nekolik dalSich uvah. Dosud jsme implicitne vzdy hovol'ili o obrazech sveta, ktere jsou vlastni subjektüm: kazdy clovek (s vyjimkou extremnich pfipadü psychickych poruch) disponuje nejakym obrazem sveta. Potud jsou obrazy sveta cimsi subjektivnim. Na stranu druhou VSak lze hovol'it tez o skutecnosti. Tim, ze jazykove pl'edlozim svüj obraz skutecnosti, stävä se jakozto skutecnost disponovatelnym i pro jine subjekty. Subjektivni skutecnost se meni ve skuteenost intersubjektivni. Jen proto, Ze o skutecnosti müfome komunikovat, müfome skuteenost „sdilet", tzn. müfome vsichni fü ve (vicemene) tefo skuteenosti. NejvetSi cäst nasi individuälnf skutecnosti je n:im zprostl'edkoväna spolecensky, je spolecenskou skutecnosti. Obrazy sveta lze nejen jazykove objektivizovat, ale i pisemne fixovat. V ramci historickeho badäni jsou nam obrazy sveta pffstupne pouze V pisemne fixovane forme. Pl'i tom si ale musime uvectomovat fakt, ze ve spisech, ale ani v rozhovorech se n:im nikdy nezprostl'edkov:iv:i celkovy obraz sveta subjektu (osoby nebo spolecnosti), nybrz vzdy jen jeho cästi. Popisuje se omezene mnofatvi pfedmetü, pfedkläd:i se omezene mnozstvi souvislosti a hodnocenf. To, eo na z:iklade pramenü rekonstruujeme, je tedy zasadne pouze vyfez obrazu sveta. Toto zjisteni nemä vyznam jenom pro posuzoväni mofoosti historickeho poznäni. Ukazuje neco dalsiho: Obrazy sveta lze reprezentovat ve vyl'ezech, a pfesto jsou - pi'inejmensim v urCitych pl'fpadech - tyto vyl'ezy pochopitelne jako vicemene uzavl'ene jednotky. To pfedpokl:idä strukturaci obrazü sveta, jiz mohou byt rüzne dilci oblasti sku-
teenosti diferencoväny. Formulovano jazykem systemove teorie: chapeme-li obrazy sveta jako nomizacni systemy, pak mohou byt uvnitf jednotlivych systemü rozliSeny subsystemy, jez se vztahuji na dilci oblasti skutecnosti. Kupnkladu ve svem vlastnim obrazu sveta rozlisujeme dilci oblasti politiky, hospodäfstvi, nabozenstvi, vedy, sportu, apod. Tyto dilci oblasti nahliZime jako relativne diskretni subsystemy. Obrazy sveta nemuseji byt diferencovany do subsystemü. Napl'iklad o obrazu sveta primitivnich spolecnosti se jednoduse pfedpoklädä, ze diferencoväny nejsou. Jestliie vfakjsou, pak lze tyto subsystemy znäzomit a analyzovat jako relativne uzavl'ene celky. Pokud napfiklad fikäme, ze zkoum:ime „näbo:lenske obrazy sveta", myslime tim näbo:lenske subsystemy. Abychom zarucili jasne terminologicke rozliseni, budeme V nasledujicim textu uzivat termin „obraz sveta" jen tehdy, kdyz se nomizace bude vztahovat na ce!ou skuteenost. Pokud se vfak bude tykat jenom dilci oblasti, budeme hovofit o „nomizacnich systemech''. Obraz sveta tedy mü:le zahrnovat vfce nomizacnich systemü.
369
Nabo:lensky vyznam Nez se budeme venovat ot:izce, za jakych podminek fikame, ze nejaky pl'edmet m:i nabo:lensky vyznam, je nejprve nutne objasnit, eo se obecne mini pojmem „vyznam". Teprve pote müfome specifikovat ,,n:ibo:lensky vyznam". Na zäklade dosavadnich vyvodü by melo byt zl'ejme, ze vyznam, jenz mä dany pfedmet, mu neni dan „s:im od sebe". Neco muze mit urcity vyznam pouze pro nekoho. Formuloväno obecne: Pfedmet mä vyznam pouze v relaci k momentälne danemu obrazu sveta, resp. nomizacnfmu systemu. Vyznam neni absolutni, lze ho uvest jen relativne k nomizacnimu systemu. Tento fakt jsme zjistili jiz v souvislosti se speciaJnim pfipadem nabo:lenskeho vyznamu. Na cem zävisi vyznam, ktery mä nejaky pfedmet v rämci nomizaeniho systemu? Zde je uziteene pfipomenout tl'i shora popsane aspekty nomizace: definici, relacionizaci a hodnoceni skutecnosti. Aby mohl mit vyznam, musi byt pl'edmet nejprve definovän v rämci nomizacniho systemu jako existentni: S6kratova osoba nemüfo mit z:idny vyznam pro klasickou cinskou filosofii, nebof Sokrates - na rozdil tl'eba od Buddhy nenälefol k cinske skutecnosti. Je-li splnen z:ikladni pl'edpoklad, totiz byt soucasti skutecnosti, pak forma vyznamu vyplyva z druhu relacionizace, je:l se uskutecnuje v rämci dotycneho nomizacniho systemu. Relace mezi jednotlivymi pfedmety vytväl'eji strukturu nomizacniho systemu. Pfitom nejsou vsechny pfedmety stejne „vyznamne". Druh vyznamu plyne mj. z postaveni, jez zaujimä jeden prvek uvnitf spleti vztahü prvkü: vyznam pl'edmetu plyne ze strukturdlniho postavenfuvnitl' nomizacniho systemu. Abychom znovu pouzili shora uvedeny pl'iklad: Tibetsky posv:itny obräzek stoji v obrazu sveta evropskeho sberatele umeni v jinem kontextu nez ve svetovem obrazu tibetskeho buddhisty. „Stät v jinem kontextu" neznamenä nie jineho nez „byt ve vztahu s jinymi pl'edmety". Relace, ktere existuji v rdmci nomizacniho systrimu mezi rozdilnymi pl'edmety, tvofi podstatny aspekt vyznamu jednotlivych pfedmetü. To ostatne plati take pro vyznam ve smyslu „dülezitosti". Kdyz nkäme, :le neja.1<:ä vec ma „centraJnf vyznam", pak tim rovnez odkazujeme najeji struktur:ilni postaveni V rämci daneho nomizaeniho systemu. Cim cetnejsi jsou vztahy, jez mä nejaky prvek k ostatnim prvküm, tim dülezitejsi je jeho role ve struktufe nomizacniho systemu. Cim mene vztahü k ostatnim prvküm, tim „perifemejsi" je vyznam prvku v rämci nomizacniho kontextu. I zde tedy vidime, :le vyznam pfedmetu z nejvetSi cästi zävisi na druhu relacionizace. Za tfeti aspekt nomizace jsme oznacili hodnoceni. Funkcionälni hodnoceni plynou rovnez ze strukturalniho postaveni pl'edmetu v rämci nomizacniho kontextu, nebor na
Antologie
Hubert Seiwert
nem, jak jsme pr:ive videli, zavisi „dülezitost". Oproti tomu normativni hodnocenf se uskutecnuji pomoci pomefovanf pfedmetu s „zadouci hodnotou", definovanou v ramci nomizacniho systemu. I hodnoceni tvofi nepochybne cast toho, eo oznacujeme jako „vyznam". Proto müzeme potvrdit, fo vyznam nejake veci plyne z jeho strukturälniho postaveni a z jeho hodnmy uvniti' nomizacniho systemu. Jinymi slovy: vyznam je zavisly na nomizaci. Nebot' „nomizace" byla urcena jako „definice, relacionizace a hodnoceni skutecnosti". Rozhodujici bod, ktery je zapoti'ebf vyzvednout, je ten, Ze vyznam pfedmetu je urCitelny vylucne v ramci daneho nomizacnfho systemu. Nato musime brat zfetel, jestlifo zkoumame otazku, kdy hovofime o ndbozenskim vyznamu. Nejprve prozkoumame nektere teoreticke mofoosti vymezeni nabofonskeho vyznamu, jez plynou z dosavadnich uvah. Jeden z nejcastejsich pokusü o takove vymezenf nahlfö nabozensky vyznam jako zvlastni pfipad hodnoceni: formulace jako „ultimate concem", „ultimate conditions of existence" nebo „major emotional preoccupations" lze pfelozit do zde uzivane terminologie asi nasledujicim zpüsobem: Nabofonstvi mä eo delat s takovymi pfedmety, ktere v ramci nornizacniho systernu zaujimaji dülezite, resp. nejdülefüejsi postavenf; nebo: je-li jeden pfedrnet nahfüen jako dülezitejsi nez vsechny ostatni v universu, pak mä tento pfedmet pro dotycne individuum nabofonsky vyznam. Z teoretickych hledisek se proti takovym definicnim pokusöm neda nie namitat, nebof postupuji eiste nominalisticky, a proto nemohou byt spravne nebo chybne, nybd jen vice ci mene poufüelne. Ze dvou dövodü se mne zdaji byt malo poufüelne. Za prve v kazdem nomizacnim systemu existuje jeden nebo vice prvkü, ktere maji nejvyssi ci „posledni" vyznam: büh, hmota, „J:'i", moc nebo penize jsou jen nektere z historicky prokazatelnych „ultirnate concems". Neni pfilis smysluplne definovat n:ibozensky vyznam tim zpüsobem, 'le per definitionem kazdy obraz sveta obsahuje nabofonske vyklady. Tim bychom se totiz prohfesili proti shora vytycenemu pofadavku, ze definice „nabofonstvi", resp. „nabozenskeho" nesmi odporovat befoemu jazykovemu pfedporozumeni, nybd se podle nej musi orientovat. Totez v jeste vyssi mffe plati pro druhou namitku proti poufüelnosti takovych definic. Müze se totiz stät, Ze bychom podle nich museli za „nenabofonske" oznaCit skutecnosti, ktere jsou podle obecneho pfedporozumeni hodnoceny jednoznacne n:ibozensky, a naopak. Uvedeme pfiklad: Pfedpokl:idejme, Ze nejaky majetnicky clovek je praktikujici katolik. Podle obvykleho pfedporozumeni bychom fekli, ze UCaSt na msi pro nej ma nabofonsky vyznam. Je VSak myslitelne, Ze V pfipade konfliktu spiSe rezignuje na bohosluZbu nez na docileni materi:ilniho zisku. Protofo by v tomto pfipade byl materi:ilni zisk nahli'len jako „dülefüejsi", museli bychom tfeba ve smyslu Bairdovy definice fici, ze ma „nabo'lenskf' vyznam, ktery naopak nemä nävsteva mse. Jak feceno, principialne je mofoe definovat n:ibofonsky vyznam timto nebo podobnym zpüsobem, nezda se to v5ak pfilis ucelne. Jinä mofoost jak ohraniCit näbofonske vyklady od vykladü nenäbofonskeho druhu spociva v tom, 'le se urcite obsahy nomizacniho systemu nahlifoji quasi jako näbofonske „vztafoe body". Uvederne znämy pfiklad: Podle Spirova pojeti se nabo'lenske systems belief odlisuji od nenabofonskych tim, Ze se vztahuji k superhuman beings. Spirovo ohraniceni systemü näbozenske viry se z pragmatickych hledisek jevf temer optimalni, zejmena pokud pfihlectnerne ke kontextu jeho argumentace. Presto proti nernu lze na zaklade zde pfednesenych uvah vznest namitky. Nejlepe zdüvodnitelna je obsahova namitka, Ze ne ve vsech systemech viry, obvykle nahlifonych jako näbofonstvi, hrajf podstatnou roli superhuman beings v tom smyslu, ktery Spiro definoval. Jako empiricke pfiklady k tomu se zpravidla uvadeji hinajanovy buddhismus nebo vedsky ritualis-
mus. Nejsem si jist, zda se na Spirovu definici skutecne da zautocit timto zpüsobem, protofo existence nadpfüozenych bytosti jiste platf, pfipadne platila i v uvedenych pfipadech za samozfejmou. Pokud by to nesouhlasilo, byl by Spiro pravdepodobne pfipraven oznaCit dotycne systemy za nenabozenske. Naproti tomu se mne zda byt dulefüejsi namitka, fo podle Spirovy definice nenf objasneno, v cem spociva zvlastnost _nabo'lenskych vykladü. Spiro pouze urcuje obsahy nabofonskych vykladö: superhuman beings. pfolozirne-li jeho tezi do nasi terminologie, zni: Jsou-li v rarnci nornizacniho systemu definovany nadlidske bytosti jako soucast skutecnosti, jedna se 0 nabofonsky nomizacni system. Pornoei teto formulace lze sice jednoznacne urcit, kdy mtizeme (v rarnci jazyka vedy) hovofit o nabofonskych nornizacnich systemech. Neni ovsem objasneno, kdy ma nejaky pfedrnet V rdmci danilw nomizacniho systimu nabo'lensky vyznam. Zde naräzime na nanejvys obtifoy problem rozdilu jazykovych a nomizacnich rovin, ktere pfi pokusu urcit predikät „nabofonskf' museji byt rozliseny. Protofo je nezbytne, abychorn meli jasno v tornto problemu, mame-li pochopit zde pfednasenou argumentaci, chci se mu venovat formou exkursu; religionisticka diskuse se navic touto otazkou dosud vlastne nezabyvala.
370
371
Rozdilne vyznamove roviny pojmu „näbozensky" Jjz nekolikrat jsme uvadeJi, Ze nabofonsky vyznam nejake Veci trva jen V ramci illOmenta!ne daneho nomizacniho systemu. N:ibofonsky vyznam plyne z näbozenske „nomizace". Vychazirne tedy z toho, Ze na rovine nomizacnich systemu, jez jsou objektem vedeckeho pozorovani, mohou byt pfedjimany rüzne vyklady prvkü skutecnosti. Tyto ruzne druhy nornizace rozdelujeme do dvou tfid: r a non-r. Je dülefüe si povsimnout, ze rozdil rnezi nomizaci r a non-r spociva na objektove rovine (tzn. v rämci nomizacnich systemü, jez jsou objektem vecteckeho pozoroväni). Zvlastni druh vykladü, k nimz dochazi na objektovi rovine, totiz füda r, nechf je oznacena jako „näbofonske nomizace": Pfedmety maji v rämci nomizacniho systernu nabozensky vyznarn, jsou-li nabofonsky vykladany, nabozensky nomizovany. Hovofime-li o rozdflech rnezi näbofonskyrni a nenabozenskymi nomizacemi, nepohybujeme se ovsem jiz na objektove rovine, nybd na metarovine, totiz rovine vedeckeho jazyka. „Näbofonske" a „nenabofonske vyklady" jsou tedy rozlisenim, k nemuz dochazi v rarnci na5eho vecteckeho nomizacniho systemu. Zvlastni problem plyne z toho, fo „nabozensky - nenabofonskf' je sice rnetajazykove rozliseni, ovsem vztahuje se na rozdilne nomizace, na r a non-r, k nimz doch:izi na objektove rovine. Abychom definovali „nabozenskf', musirne vysvetlit, cfm se odlisuji r a non-r nomizace. Kriteria rozliSeni se nasledne museji vztahovat naformu nomizace a nikoli na jeji obsahy, tzn. ty pfedmety, jez jsou nomizoväny (napt. bohy, nadlidske bytosti, atd.). Vyrokem „je pfedmetem nabofonske nomizace" by pale sice probehlo metajazykove rozliseni, av5ak definice by nikdy neurCila rozdil mezi r a non-r nomizaci, nevztahovala by se tedy na rozdilne vyklady, k nimz dochäzi v rarnci objektovych nomizacnich systernü. Tim bychom neuspeli pi'i pokusu definovat „nabozenskf' tak, aby byla oznacena zvlastni forma nomizace, r, k niz dochäzi na objektovi rovine. Problem, pfed nimz stojime, tedy znf, objasnit na metajazykovi rovine (tzn. v rämci vedecke argumentace), nakolik se na metajazykovi rovine (tzn. v ramci zkoumaneho nomizacniho systemu) vyskytuj[ rozdilni formy nomizaci, r a non-r, pficemi. zvld.Stni formu nomizaci, r, metajazykove oznacujemejako „ndboienskou". Brizance tohoto problemu spocfva v tom, fo na zaklade spojeni rozdilnych rovin jazyka a nomizaci mufo velmi snadno dochäzet ke sme5ovani. Tuto brizanci jeste zvyStije, fo „nabofonskf' je take
372
Antologie
pojem befoeho jazyka, takze se pfidava dalSi nomizacni rovina: nevectecka rovina hovoroveho jazyka, rovina pozorovatele, metarovina, jez je svym zpüsobem altemativni k systemu vedecke nomizace. Prob!emjazykovych rovin nebudeme rozvijet dale nezje nezbytne nutne. Chceme se soustfedit na to, abychom pokud mofoo jasne rozpracovali jädro, jez ma pro celou argumentaci rozhodujici vyznam: Nasfm cflem je definovat, kdy v ramci vecteckeho jazyka müzeme hovofit o „nabozenskych skutecnostech". K tomu jsme uvedli, ze nejaky pfedmet lze jako „nabo:Zenskf' urCit jen se zfetelem na dany obraz sveta, resp. nomizacni system. neb_ot nabo:Zensky vyznam spociva na nabo:Zenskem vykladu, tzn. nabo:Zenske nomizaci. Abychom urCili, kdy hovofime o „nabo:Zenskych skutecnostech", musime objasnit, v cem se odlifojf nabo:Zenskc a nenabozenske nomizace. Az do tohoto bodu se neobjevuji zactne metodicki obtfze, jez by staly za zminku, proto:Ze jde jen o to, najit k1i.teria odlisenf rüznych nomizaci. Takova kriteria by v principu mohla byt definovana libovolne. aniz by se dalo neco metodicky namitat. Metodicke problemy vystupuji teprve tehdy, kdyz budeme zadat, aby se rozdilne druhy nomizaci, jez metajazykove oznacujeme jako „nabozenske" a „nenabozenske", chapaly jako rozdflne i na objektove rovine. Z toho totiz plyne, ze kriteria rozliseni musejf byt stanovitelna na objektove rovine. Jinak bychom nemohli vychazet z toho, ze urcite pfedmety v ramci nomizacniho systemu, ktery je objektem zkoumanf, majf nabo:Zensky vyznam, nybr:Z jen z toho, :Ze v nasem vlastnim, tzn. vecteckem nomizacnim systemu, je nahli:Zime jako nabozenske. Tuto problematiku, jez je dispozicnim slovnfkem te:Zko vyjadfüelna, lze vysvetlit na pfikladu Spirem navr:Zene definice systemü nabozenske vfry. Spiro piSe: „Beliefs conceming the existence and attributes of these beings [rozumej superhuman beings, H. S.] and of the efficacy of certain types of behavior (ritual, for example) in influencing their relations with man, constitute a belief system" (M. Spiro, Religion - Problems of definition and explanation, in: M. Banton (ed.), Anthropological approaches to the study of · religion, London 1966, s. 98). Tato definice pfedstavuje poufüelne metajazykove vymezenf systemü nabozenske vfry. Jasne totiz upravuje, kdy mü:Zeme jako vedci, ktefi Z teto definice vychazejf, hovofit V ramci Vedeckeho jazyka 0 systemech nabofonske viry. Spirova definice je ovsem nevhodna, pomföme-li ji cilem, ktery jsme si stanovili v pfedchozim zkoumani. Spiro totiz „zvnejsku", tzn. z metaroviny, stanovuje urcity ob.sah nomizace, superhuman beings, a definicne urcuje, :Ze nomizace, jez se k nemu vztahuji, majf byt pojmenovany jako „nabozenske". Rozdil mezi nabozenskymi a nenabozenskymi nomizacemi pfitom ovsem existuje jen z hlediska metaroviny. Neplyne z toho, :Ze tez na objektove rovine se oblast superhuman beings chape jako nejakym zpüsobem odlisna od jinych oblasti skutecnosti. Vyjactfeno jinak: Neni zfejme, zda to, co se metajazykove odlisuje jako „nabo:Zensky vyznam" a „nenabo:Zensky vyznam", ma rozdilny vyznam rovnez na objektove rovine. Avsak nasim cilem je prave vysvetlit, kdy ma neco nabo:Zensky ·1yznam pro Clove!w, jenz je pfedmetern nafeho zkoumdni. Musfme tedy umet urcit, nakolik je to, co se vyklada jako näbozenske, na objektovi rovine vyklactano jinak: je tfeba rozlifovat rüzne formy nomizace, nikoli rüzne obsahy. H. Sei wert, „Religiöse Bedeutung" als wissenschaftliche Kategorie, Annual Review for the Social Sciences of Religion 5, 1981, 66-79.
FRIEDRlCH DANIEL ERNST SCHLEIER.t\1ACHER (1768-1834)
Nemecky protestantsky teolog, filosof, filosof nabozenstvi, jeden z pi'edchüdcü a prükopnikü religionistickeho mysleni o nabozenstvi a nabozenstvich. Narodil se ve Vratislavi v rodine kazatele Gottlieba Adolpha Schleiermachera, ktery ho pfipravoval na drähu teologa. Po ukoncenf skolni dochazky nastoupil Schleiermacher r. 1783 ke srudiu na pfipravnem seminan v Niesky, vzdelavatelskem stfedisku bratrske teologie, odkud r. 1785 odesel na seminar bratrske cirkve v Barby. Jeho nesouhlas se zdejsirn silne pietistickym zamefenim se projevil da!Sfm odchodem do Halle (r. 1787), kde dokonCil studium teologie. Proto:Ze ale nemohl najit zamestnani, odesel do Berlina, kde nejprve r. 1794 slozil druhou zkousku z teologie a posleze zaeal pracovat jako pomocny kazatel („Prediktadjunkt"). V Berline se seznamil s pfedstaviteli nemecke romantiky, pfedevsim s Friedrichem Schlegelem, ktery ho uvedl do dobovych inte!ektua!nfch diskusf. Mezi plany, ktere tehdy v kruhu romantikü vznikaly, patfi nejen spolecne vydavany casopis a pfeklad Plat6novych del, ale rovnez apologeticky spis vyjadfujici zakladni znaky modemiho pojeti nabozenstvi; tento plan byl formulovan r. 1798 a vzesla z nej Schleiermacherova nejznamejsi präce, Reci o nabo:Zenstvf (Reden über die Religion, 1799, anonymne). Okruh rane romantiky opustil r. 1802, kdy odesel na mista dvomiho kazatele ve Stolpu, az konecne r. 1804 byl povolan na univerzitu ve Würzburku. Svou akademickou drähu ale nezahajil zde, nybr:Z na univ_erzite v Halle, ktera mu nabfdla mimoradnou profesuru. V Halle pösobil do r. 1807, kdy Napoleon uzavi'el univerzitujakozto stfedisko protifrancouzskeho odporu. Po kratke dobe, kdy püsobil jako soukromy docent v oblasti filosofie a historie, nastoupil r. 1810 na nove otevfenou univerzitu v Berline. Zde püsobil jako profesor teologie a prvni dekan teologicke fakulty az do sve smrti. Na Schleiermacherüv obraz nabozenstvi a dejin nabo:Zenstvi mela vedle vlastni luterske tradice vliv osvicenska filosofie a dobove romanticke vedomi epochalnich kultumich promen (po r. 1789), ktere si vy:Zadovaly rovnez nove pochopenf mibozenstvi. Naproti dosavadnfm rekonstrukcim dejin nabo:Zenstvi, ktere se zamefovaly na tzv. podstatu nabo:Zenstvi definovanou prostfednictvfm osvicensky pochopeneho abstraktniho rozumu, na5el vfak Schleiermacher spolecny znak nabo:Zenstvi jinde: nabozenstvi jsou rüznorode zpüsoby „nazirani uni versa", existujf ve forme „nabo:Zenskychjednotlivin" a cleni se do mnoha „druhü" a „sekt". Byt' videl v nazfeni universa nejobecnejsi vyjädfeni nabo:Zenstvi, odmital Schleiermacher pfedstavu, podle ktere plni nabozenstvi poznavaci, vysvetlovaci a interpretacni funkce. Näbo:Zenstvi neni ani vedeni, ani jednani, nybr:Z „pocit absolutni zavislosti" (schlechthinniger Abhängigkeit), ktery plyne z vlivu „nazfeneho na nazirajfciho". Pokud chce chäpani nabo:Zenstvi proniknout nad tuto prereflexivni totalitu nazoru a pocitu a zkoumat „podstatu", „substanci" ci „pfirozenost" nabo:Zenstvi, meni tim podle Schleiermachera nabo:Zenstvf V „prazdnou mytologii" ci ,,Spatnou mystiku", jak tyto pokusy stfidave nazyval. Nabo:Zenstvf je zasadne produkt easu a dejin a k jeho vyzkumu je nezbytne vypracovat pro gram „konsekventni historizace", ktera se bude odehravat na pozadi Schleiermacherem vy:Zadovane
