VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2011
Nikola Hiklová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní politika a diplomacie
Mezinárodní obchod se zbraněmi: dopady, možnosti regulace a jejich efektivita
Autor: Bc. Nikola Hiklová Vedoucí práce: Ing. Zbyněk Dubský, Ph.D.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Mezinárodní obchod se zbraněmi: dopady, možnosti regulace a jejich efektivita vypracoval/a samostatně a vyznačil/a všechny citace z pramenů.
V Praze dne …………
………………… podpis studenta
Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Zbyňkovi Dubskému, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce a cenné rady a připomínky.
Anotace Cílem práce je analýza efektivity globální regulace obchodu se zbraněmi, resp. regionální regulace EU. První kapitola se zabývá trendy v obchodu s konvenčními zbraněmi, hlavními exportéry a klíčovými oblastmi importu, motivací exportérů resp. importérů zbraní. Druhá kapitola pak hodnotí dopady mezinárodního obchodu se zbraněmi a efektivitu globální regulace mezinárodního obchodu ze zbraněmi. Jako významný dopad obchodu se zbraněmi je představen dopad na udržitelný rozvoj v zemi importu. Závěrečná kapitola analyzuje efektivitu regionální regulaci Evropské unie. Práce nepředkládá komplexní výčet ustanovení, ale spíše upozorňuje na klíčové oblasti, resp. kritéria, která by neměla být opomenuta či nejasně formulována při tvorbě globální regulace obchodu se zbraněmi. Klíčová slova: mezinárodní obchod se zbraněmi, dopady obchodu se zbraněmi, regulace obchodu se zbraněmi, udržitelný rozvoj
The aim of the thesis is to analyse the effectiveness of the current global regulation of the arms trade and the regional EU regulation. In the first chapter trends in the conventional arms trade, main exporters together with key import regions, motivation of both exporter and importer for participation in the arms trade are presented. Second chapter deals with the impacts of the international arms trade and assesses the global regulation of the arms trade. The impact of the international arms trade on sustainable development in the importing country is presented as the key one. Last chapter focuses on the analysis of the EU regulation of the international arms trade. The thesis does not introduce comlex listing of future provisions, but rather focuses on major issues, stressing criteria that should not be omitted or vaguely formulated in the prospective global regulation of the arms trade.
Key words: international arms trade, impacts of the arms trade, regulation of the arms trade, sustainable development
Obsah
ÚVOD ............................................................................................................................................................... 1 1
ZÁKONITOSTI A TRENDY OBCHODU SE ZBRANĚMI.............................................................. 4 1.1 1.2 1.3 1.3.1 1.3.2 1.4 1.5 1.5.1 1.5.2 1.5.3 1.5.4
2
DOPADY OBCHODU SE ZBRANĚMI, MEZ. REGULACE A PŘÍPADNÁ ÚSKALÍ ............... 26 2.1 2.2 2.2.1 2.3 2.3.1 2.3.2 2.4 2.4.1 2.4.2 2.4.3 2.5 2.5.1 2.5.2 2.5.3
3
OBCHOD SE ZBRANĚMI .................................................................................................................... 4 VOJENSKÉ VÝDAJE A JEJICH VÝZNAM PRO OBCHOD SE ZBRANĚMI ................................................... 5 MOTIVY PROČ VYRÁBĚT A EXPORTOVAT ZBRANĚ ........................................................................... 7 Motivace pro obchod se zbraněmi - teorie Keitha Krauseho..................................................... 8 Export jako zdroj vlivu v zemi importu ...................................................................................... 9 PRODUCENTI A JEJICH ZAŘAZENÍ DO ŘÁDŮ SPOLU S CHARAKTERISTIKAMI JEJICH EXPORTŮ .......... 10 TRENDY V OBCHODU SE ZBRANĚMI ............................................................................................... 12 Znaky obchodu se zbraněmi za studené války.......................................................................... 12 Obchod se zbraněmi po studené válce ..................................................................................... 14 Hlavní exportéři zbraní............................................................................................................ 17 Příjemci zbraní......................................................................................................................... 21
DOPADY NA EXPORTÉRA ............................................................................................................... 27 DOPADY NA MEZINÁRODNÍ SPOLEČENSTVÍ .................................................................................... 28 Dopad importu zbraní na udržitelný rozvoj ............................................................................. 30 EXISTUJÍCÍ GLOBÁLNÍ REGULACE A JEJICH EFEKTIVITA ................................................................. 33 Registr konvenčních zbraní OSN ............................................................................................. 34 Wassenaarské ujednání (The Wassenaar Arrangement).......................................................... 35 CESTA K ATT................................................................................................................................ 36 Postoj USA ............................................................................................................................... 38 Postoj Číny............................................................................................................................... 38 Postoj Ruska............................................................................................................................. 39 VÝZVY PRO ATT ........................................................................................................................... 39 SALW ....................................................................................................................................... 40 Lidská práva – otázka formulace kritéria ................................................................................ 40 Další nedořešené otázky v rámci ATT...................................................................................... 41
EFEKTIVITA REGIONÁLNÍ REGULACE EXPORTU ZBRANÍ ............................................... 43 3.1 KODEX CHOVÁNÍ, SPOLEČNÁ PRAVIDLA – PŘEDSTAVENÍ DOKUMENTŮ ......................................... 45 3.1.1 Cesta ke Kodexu....................................................................................................................... 45 3.1.2 Společný postoj, společná pravidla a staronová kritéria ......................................................... 46 3.2 NEDOSTATKY REGULACE EU ........................................................................................................ 50 3.2.1 Liberální interpretace kritérií .................................................................................................. 50 3.2.2 Problém s licenční výrobou...................................................................................................... 59 3.2.3 Problém exportu komponentů .................................................................................................. 61 3.2.4 Jaké závazky chybí ve Společném postoji a jaké informace nejsou obsaženy v konsolidovaných zprávách EU? ............................................................................................................. 62
ZÁVĚR ........................................................................................................................................................... 64 SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ........................................................................................................ 67 PŘÍLOHY....................................................................................................................................................... 71
Seznam tabulek, grafů Graf 1: Otázka korelace vývoje vojenských výdajů a obchodu se zbraněmi .............................7
Tabulka 1: Přehled kritérií a jejich závaznost...........................................................................47 Tabulka 2: Nedostatky v reportingu členských států, která se promítají i do konsolidované zprávy EU .................................................................................................................................62
Seznam příloh Příloha 1: Transfery hlavních konvenčních zbraní dle importéra za rok 2009....................71 Příloha 2: Vojenské výdaje USA a ostatní země světa- srovnání za období 2000-2009.....76 Příloha 3: 9 států s nejvyššími vojenskými výdaji po USA, za období 2000-2009.............77 Příloha 4: Postavení největších exportérů a importérů v jednotlivých letech......................78 Příloha 5: Hlavní importéři 1992-2000................................................................................79 Příloha 6: Hlavní exportéři 1992-2000 ................................................................................80 Příloha 7: Hlavní importéři 2001-2009................................................................................81 Příloha 8 Hlavní exportéři 2001-2009 .................................................................................82
Úvod Konec studené války s sebou přinesl pokles počtu mezistátních konfliktů, to ale nebylo reflektováno v poklesu objemu obchodu se zbraněmi, vznikají stále vyspělejší zbraňové systémy, spojené s nutností značných investic do výzkumu a vývoje. V současnosti se navíc setkáváme s opětovným nárůstem světových vojenských výdajů. Stále existuje silná motivace pro účast na mezinárodním obchodu se zbraněmi, takřka všechny státy jsou zapojeny do obchodu s konvenčními zbraněmi. Vzhledem k primárnímu cíli států, kterým je zachování vlastní bezpečnosti, jsou konvenční zbraně a obchod s nimi vnímány jako legitimní. Zejména po válce v Perském zálivu uznává většina států alespoň formálně nutnost regulace obchodu s konvenčními zbraněmi, přesto je pozornost politických představitelů i většiny médii soustředěna především na transfery zbraní hromadného ničení. Obchod s konvenčními zbraněmi a (absence) jeho regulace má přitom značné důsledky pro mezinárodní bezpečnostní, politické i ekonomické vztahy. Cílem práce je analýza efektivity globální regulace obchodu se zbraněmi, resp. regionální regulace Evropské unie. Výchozím předpokladem výše uvedeného cíle je představení a rozbor trendů a zákonitostí obchodu se zbraněmi a jeho dopadů. Rozbor trendů v oblasti legálního obchodu se zbraněmi se soustředí zejména na obchod s konvenčními zbraňovými systémy. Prostor je v dílčí míře věnován specifikům lehkých a ručních zbraní, konkrétně v druhé kapitole. Problematika zbraní hromadného ničení není předmětem této práce, vzhledem k odlišnému přístupu států a mezinárodního společenství jako celku k tomuto typu zbraní. Předkládaná práce se nikterak nevěnuje problematice ilegálního obchodu se zbraněmi, i když samozřejmě i tento typ obchodu ovlivňuje předložení a následnou implementaci regulací, nicméně opět vzhledem k rozsahu práce není tomuto typu obchodu věnován prostor. Mým záměrem není předložit komplexní výčet ustanovení, která by měla globální regulace obsahovat, ale spíše upozornit na klíčové oblasti, resp. kritéria, která by neměla být opomenuta či nejasně formulována. Cílem úvodní kapitoly je představit trendy v současném obchodu se zbraněmi, spolu s hlavními exportéry a klíčovými oblastmi importu (pro své výsadní postavení mezi importéry je rozebráno postavení Číny a Indie) a motivací exportérů resp. importérů zbraní. Součástí této kapitoly jsou i teoretické přístupy k motivaci a rozdělení producentů
1
do tří řádů, z něhož vyplývají i následná exportní specifika, která jsou blíže analyzována v rámci následující subkapitoly, která se věnuje exportérům. Předkládaná teoretická východiska čerpají zejména z monografie K. Krauseho Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, jenž je dle mého názoru jedinečnou publikací věnující se analýze teorie obchodu se zbraněmi. Samotnému rozboru současných trendů předchází stručnější představení vzorců obchodu se zbraněmi za studené války, jehož důsledky se částečně prolínají i do trendů současných. Součástí úvodní kapitoly je i snaha zhodnotit vztah mezi vojenskými výdaji a obchodem se zbraněmi, dopady 11. září a finanční krize na obchod se zbraněmi. Trendy v oblasti obchodu se zbraněmi jsou zpracovány s využitím nejrůznějších zdrojů, nicméně ve snaze dosáhnout objektivnosti čerpám zejména z aktuálních ročenek SIPRI a odborných článků členů programu SIPRI zabývajícím se transferem zbraní, kterými jsou P. Holtom a M. Bromley. V neposlední řadě také monografie The International Arms Trade od R. Stohl a S. Grillot představuje aktuální trendy v obchodu se zbraněmi. Druhá kapitola analyzuje jak dopady spojené s mezinárodním obchodem se zbraněmi, tak i klíčové problémy, se kterými se potýkají současné regulace, cestu k Arms Trade Treaty (ATT, Smlouva o obchodu se zbraněmi) a výzvy, resp. nedořešené otázky, které mohou ohrozit existenci či efektivitu budoucí mezinárodní právně závazné regulace. Dopady obchodu se zbraněmi jsou hodnoceny zejména z pohledu mezinárodního společenství, výraznější prostor je věnován dopadu importu zbraní na udržitelný rozvoj. Část zabývající se samotnou ATT se pak snaží zdůraznit význam lidsko-právního kritéria pro rozhodování o exportu, otázku exportu ručních a lehkých zbraní a objasnit změnu postoje USA vůči globální regulaci a podmínky s ní spojené. Analýza dopadu importu zbraní na udržitelný rozvoj, který pokládám za dopad klíčový, čerpá z publikace Oxfam- Guns or Growth? Assessing the Impact of Arms Sales on Sustainable Development, jejíž autorkou je J. Chanaa. Zhodnocení regulací a cestu k Arms Trade Treaty krom publikací SIPRI dobře dokumentuje kniha No-Nonsense Guide to the Arms Trade, jejímž autorem je N. Gilby. Závěrečná kapitola se pak snaží o zhodnocení efektivity regionální regulace Evropské unie. Je zřejmé, že pokud konference OSN, která se bude konat v roce 2012, dospěje k závazné formě regulace obchodu se zbraněmi, je pravděpodobné, že se v praxi bude muset potýkat s velmi podobnými výzvami. Ty je nutné brát v potaz při vyjednávání znění globální regulace ve formě Arms Trade Treaty, za předpokladu, že má být regulací efektivní. 2
Analýza regionální regulace se soustředí zejména na problémy spojené s liberální interpretací kritérií, kterými se mají státy řídit, a z toho vyplývající nebezpečí negativní konvergence. Další nedostatky regulace představují úskalí spojená s exportem komponentů či licenční výrobou, zmíněny jsou také nedostatky reportingu Evropské unie (EU). Analýza regulace EU je zpracována např. v odborných článcích The limitations of European Union reports on arms exports: : the case of Central Asia a Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports. Analýza nedostatků současné regulace EU je tak přínosná vzhledem k potřebě vyhnout se podobným chybám v globální regulaci. Samozřejmě vstřícný postoj klíčových aktéru v obchodu se zbraněmi je předpokladem efektivity globální regulace. Není jisté, zda skutečně panuje všeobecná shoda na nutnosti regulovat legální obchod se zbraněmi, ať už z důvodu práva na sebeobranu (resp. její zajištění) či vlivem ekonomických faktorů. Pokud bychom po analýze dopadů obchodu se zbraněmi efektivní regulaci označili jako žádoucí, není jisté, zda lze takového stavu v praxi dosáhnout. Jedním z hlavních předpokladů efektivity regulace by byl zřejmě účinný systém verifikace a zavedení sankčního mechanismu, čemuž by se v praxi řada států odmítala plně podrobit.
3
1 Zákonitosti a trendy obchodu se zbraněmi 1.1 Obchod se zbraněmi Pokud se chceme zabývat problematikou obchodu se zbraněmi, je nutné definovat pojem zbraň a obchod se zbraněmi. Hned na začátku však narazíme na problém, neexistuje obecně přijímaná definice těchto pojmů- mezinárodní organizace a instituce za účelem měření objemu obchodu se zbraněmi používají seznamy, na kterých je často obsaženo i zboží dvojího užití1, komplexnost takovýchto seznamů se však liší. US Arms Control and Disarmament Agency vytvořila následující definici, kterou často používají právě výzkumníci: Válečné zbraně, jejich části, munice, doplňkové vybavení, a další zboží navržené pro vojenské užití, vybavení dvojího užití, jehož primární úkol je identifikován jako vojenský, výstavba zařízení na výrobu zbraní, vojenské služby jako trénink, oprava vybavení, technická pomoc a sestrojení jsou označeny jako obchod se zbraněmi, pokud existují dostupné informace o výše uvedeném.2 Databáze Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI), na kterou se odkazuji i v následujícím textu například neobsahuje transfery většiny ručních a lehkých zbraní. Zpráva Kongresu Conventional Arms Sales to Developing Nations pak poskytuje podrobnější přehled i o ručních a lehkých zbraních (SALW)3.4 Paul Levine a Ron Smith definují zbraně pomocí 5 kategorií - Zbraně hromadného ničení (ZHN), hlavní zbraňové systémy, ruční zbraně, vybavení dvojího užití a vojenské služby. Hlavní zbraňové systémy jsou kategorií, v níž se uskutečňuje většina měřeného obchodu se zbraněmi, podle registru Organizace spojených národů (OSN) se jedná o transfery bojových tanků, bojových letadel, helikoptér, válečných lodí apod. Obchod s těmito zbraněmi je kontrolován národními vládami. Ruční zbraně lze označit jako levné, snadno a ve velké míře dostupné (často prostřednictvím soukromých dealerů), obtížně monitorovatelné. Zároveň jsou hlavní příčinou úmrtí v konfliktech. Obchod s nimi lze jen obtížné kontrolovat, vzhledem k tomu, že technologie výroby je dostupná a existuje rozsáhlý nelegální prodej. Vybavení dvojího 1
Jsou vyráběny a předurčeny pro civilní použití, mohou být vzhledem k svému charakteru a vlastnostem zneužity zejména k výrobě zbraní hromadného ničení a jejich nosičů případně pro vojenské účely. 2 The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control 3 Neexistuje obecně přijímaná definice tohoto typu zbraní, např. dle Small Arms Survey, (http://www.smallarmssurvey.org/weapons-and-markets/definitions.html ) se touto zbraňovou kategorií se rozumí např. pistole, pušky, samopaly, útočné zbraně, kulomet, granátomety, protiletadlové zbraně, přenosné protitankové zbraně, přenosné protiraketové obranné systémy, minomety s ráží pod 100mm. 4 Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 9
4
užití a vojenské služby jsou také obtížněji regulovatelné. Údržba zbraní a instruktáž představují lukrativní část kontraktu a pro potenciální kupující jsou nezbytnou součástí dohody.5 Většina zemí se bojí hrozeb, což je důvodem, proč si rozhodnou pořídit si zbraně.6 Pokud na to domácí průmyslové kapacity nestačí a existují ochotní dodavatelé, většina zemí se rozhodne pro import. I když pokud počet mezistátních konfliktů znatelně klesá, je pochopitelné, že státy cítí potřebu chránit se před potenciální hrozbou. Domácí produkce má svá plus- zajištění nabídky, nezávislost na importu a příp. embargu, které by ohrozilo dodávky munice, možnost vybudování vlastního zbrojního průmyslu je také lákavá vzhledem k možnosti spin-offs do civilních technologií.7 Domácí produkce se však vyplatí jen několika málo státům. Moderní zbraňové systémy se vyznačují obrovskými fixními náklady výzkumu a vývoje, tzn. že většina států navzdory případným vládním dotacím nemá reálnou možnost vyrábět moderní zbraně. V této kapitole v drtivé většině případů používám ukazatel SIPRI – hodnotový ukazatel trendu (Trend Indicator Values). Agreguje skutečné transfery zbraní, nikoli uzavřené kontrakty. Čísla jsou vyjádřena v konstantních dolarových cenách roku 1990, nicméně neodpovídají finanční hodnotě toků zbraní. Úkolem ukazatele je odhalit změny v trendech obchodu se zbraněmi – objemu obchodu či geografickou změnu hlavních toků. Protože data nedopovídají finanční hodnotě zboží, je zřejmé, že údaje o exportu, které poskytují národní vlády a které jsou obsažené např. ve zprávě kongresu USA se budou lišit od dat SIPRI. Institut si zvolil následující způsob měření obchodu se zbraněmi, protože se neměl v plánu soustředit na ekonomické důsledky exportu, ale na důsledky vojenské.8
1.2 Vojenské výdaje a jejich význam pro obchod se zbraněmi Neexistuje nezbytně přímý vztah mezi zvýšením výdajů na zbrojení a nárůstem objemu světového obchodu se zbraněmi. Většina vojenských rozpočtů připadá na personální náklady nikoliv na nákup zbraní. Země s největšími vojenskými výdaji navíc lze označit i za hlavní výrobce zbraní, kteří si vyrobí velkou část zbraní „sami“ a nárůst jejich vojenských výdajů se nepromítne takovou měrou do růstu objemu obchodu se 5
Levine P., Smith R., Reichlin L.: The Arms Trade, str. 342 Například Kostarika nemá armádu, otázkou zůstává jestli svého rozhodnuté nelituje vzhledem k sporu s Nikaraguou a následnou okupací teritoria Kostariky nikaragujskou armádou. 7 Tento faktor hrál roli zejména v minulosti, v současnosti je typický i spin on – civilní technologie lze efektivně uplatnit ve vojenství, rozdíl mezi typicky civilní a vojenskou technologií může být nepatrný 8 pro bližší vysvětlení indikátoru samotného, procesu sběru a započítávání dat http://www.sipri.org/databases/armstransfers/background/explanations2_default 6
5
zbraněmi. Samozřejmě autarkie je v tomto ohledu nesmysl a samy Spojené státy, nejvýznamnější exportér zbraní, byly v období 2004-2008 zároveň sedmým nejvýznamnějším importérem zbraní. Nicméně navzdory výše uvedeným argumentům lze očekávat, že v důsledku regionálního či celosvětového zvýšení vojenských výdajů vzrostou i výdaje na získání zbraní. Vzhledem k tomu, že většina států se spoléhá spíše na importy než na vlastní zdroje, lze tak očekávat nárůst obchodu se zbraněmi. 9 Během let 1989-1998 klesly výdaje na zbrojení reálně o 1/3. Státy snižovaly arzenály nebo restrukturalizovaly, což bylo spojeno s nižším zásobováním zbraněmi. Nejdrastičtěji tento proces probíhal v Rusku a bývalých státech Varšavské smlouvy, mírněji pak v Africe, Amerikách a Západní Evropě. Vojenské výdaje nicméně rostly v Asii (o 27%) a na Blízkém východě (o 17%). Během let 1998 – 2007 však celosvětové vojenské výdaje vzrostly o 45%. Faktory, které ovlivnily tento nárůst od r. 2001 zahrnují směs zahraničněpolitických cílů, reálných nebo domnělých hrozeb, ozbrojených konfliktů a příspěvků na mezinárodní peacekeepingové operace.10 Významný nárůst vojenských výdajů v letech 2002-2004 je téměř výlučně důsledkem růstu vojenských výdajů USA v důsledku rozpočtových priorit souvisejících s 11. zářím a válkou proti teroru.11 Následující graf ukazuje, že vztah mezi vojenskými výdaji a objemem obchodu se zbraněmi není zcela jednoznačný. Neexistuje spolehlivá korelace, nicméně je zřejmé, že po r. 2001 došlo k nárůstu jak vojenských výdajů, tak obchodu se zbraněmi.
9
Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 12 Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 13-14 11 Sköns E.: Military Expenditure, str. 5 10
6
Graf 1: Otázka korelace vývoje vojenských výdajů a obchodu se zbraněmi
1600
60000
1400
50000
1200 40000
1000 800
30000
600
20000
400 10000
200
finanční hodnota obchodu se zbraněmi (v konst. cenách roku 2007 v mil.$)
0
19 9 19 8 9 20 9 0 20 0 0 20 1 0 20 2 0 20 3 0 20 4 0 20 5 0 20 6 07
0
vojenské výdaje (v konst. cenách roku 2008 v mld. $)
Zpracovala: autorka na základě údajů ze SIPRI databases pro období 1998-2007
1.3 Motivy proč vyrábět a exportovat zbraně Richard Nixon přišel s konceptem exportu zbraní významným spojencům jako substitutu za vojenskou přítomnost USA v místě konfliktu. Transfery zbraní jsou ospravedlňovány souborem strategických, politických a ekonomických důvodů. Je zřejmé, že od začátku 90. let to jsou zejména motivy ekonomické, jejichž vliv je dominantní při rozhodování o exportu zbraní. 12 V roce 1992 George Bush nabízel Taiwanu bojová letedla F16 a stíhací tryskáče F15 s odůvodněním „ V době ekonomické změny, chci udělat vše, abych udržel Američany v zaměstnání.“13 V podobných případech je ovšem nutné zvažovat i mezinárodní dopady takovýchto transferů. Ve výše zmiňovaném případu Taiwanu se Čína rozhodla přerušit rozhovory stálých členů Rady bezpečnosti OSN zaměřené na omezení transferů zbraní do oblastí konfliktu, s poukazem na to, že Spojené státy porušily dohodu z r. 1982 o stropech na výši úrovně zbraní, které USA mohou poskytnout Taiwanu. Clinton poté explicitně zahrnul do své směrnice o prodeji zbraní obavy o obranně-průmyslový komplex14 a zrušil dlouholetý zákaz exportu zbraní do Latinské Ameriky, pod nátlakem zbrojního průmyslu
12
Hartung W.: An Unstoppable Arms Trade?, str. 138 “ In times of economic transition, I want to do everything I can to keep Americans at work“ Tamtéž, str.139 14 symbiotický vztah, kdy ze vzájemného propojení a hájení svých zájmů profitují vojenské síly, zbrojní společnosti i politické struktury 13
7
totiž povolil export bojových letedel F16 do Chile. O exportech se mělo dále rozhodovat případ od případu, bez přímého zákazu.15
1.3.1 Motivace pro obchod se zbraněmi - teorie Keitha Krauseho Keith Krause představuje 3 agregované kategorie16 : bohatství, postavení a vítězství v konfliktu jako hnací motor proč vyrábět resp. exportovat zbraně. Snaha získat bohatství - Zbojní průmysl je považován za katalyzátor či vedoucí sektor na cestě k industrializaci a ekonomickému rozvoji. - Export zbraní jako zdroj cizí měny s pozitivním účinkem na platební bilanci. - Díky úsporám z rozsahu se snižují náklady na domácí zbraně. - Udržení zaměstnanosti v odvětvích spojených s obranou. - Export jako kompenzace výdajů na vědu a výzkum. Snaha získat mocenské postavení - Díky exportu získám vliv na stát-importéra a mohu tak lépe dosáhnout cílů své zahraniční politiky. - Upevnění vazeb, transferem zbraní ukazuji svůj závazek přispět ke stabilitě a bezpečnosti importujícího státu. Příkladem může být současný export USA do Pákistánu, jak bude zmíněno níže. - Snaha vytvořit či udržet regionální rovnováhu prostřednictvím exportu zbraní. -Snaha vytvořit či udržet přítomnost či vliv v regionu. Snaha dosáhnout vítězství v (potenciálním) konfliktu /bezpečnosti - Substitut za přímou vojenskou přítomnost. - Snaha dosáhnout interoperability.
Vnímání výroby zbraní a následného exportu jako katalyzátoru celkového ekonomického rozvoje, bylo znatelné zejména v minulosti. V současnosti je důraz kladem na civilní technologie. Vliv, který mají exporty na uchování zaměstnanosti a platební bilanci je ovšem velmi diskutabilní, například přínosy, které přináší platební bilanci, jsou často negativně 15 16
Hartung W.: An Unstoppable Arms Trade?, str. 139 Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, str 13
8
kompenzovány – ústupnými opatřeními – offsety,17poskytnutím půjčky s minimálními úroky či odpuštěním dluhu18, což je častá praxe. Pokud stát- exportér nemá k dispozici nejvyspělejší technologie a vzhledem k charakteru trhu se zbraněmi jsou offsety často jedinou možností, jak zajistit, že daná zakázka bude udělena tomuto státu. Pokud se budeme dále zabývat možností regulace obchodu se zbraněmi, zůstává zajímavým námětem také varianta zákazu offsetů. Za účelem dosažením interoperability, tedy možnosti využít synergii při plnění společného úkolu, státy prodávají zbraně zemím, po jejichž boku se mohou ocitnout v boji a je tedy žádoucí, aby tyto státy znaly či používaly stejnou technologii. Dosáhnutí interoperability je nicméně velmi obtížné.19 Nutno dodat, že v současnosti jsou výše uvedené motivy silně upozaděny ve prospěch ekonomických imperativů.
1.3.2 Export jako zdroj vlivu v zemi importu Zajištění vlivu v importující zemi je podle Cassady Craft možné jen za následujících podmínek: Příjemce je závislý na importu zbraní, dodavatel je jediným či jedním z mála exportérů do konkrétní země. Poskytnutí úvěru na nákup zbraní by mělo posílit vliv státu exportéra, poskytnutí zbraní pak zajistí vliv spíše na zahraniční politiku než domácí.20 Nicméně v realitě lze vidět, že vliv na zahraniční politiku státu díky poskytnutí zbraní lze jen velmi obtížně zajistit. Pokud bychom přijali základní premisu realismu, že se státy pohybují ve svépomocném systému, kde čelí bezpečnostním dilematům, bez možnosti skutečně efektivní spolupráce, je jasné, že poptávka po zbraních jako takřka jediném prostředku, jak si zajistit vlastní bezpečnost bude vysoká. Ještě větší pak bude snaha vyrobit zbraně vlastními silami, protože nutnost importovat se rovná určité slabosti a závislosti na státech – exportérech. Bez domácího zbrojního průmyslu se lze na světové scéně jen těžko chovat nezávisle.21 Současný trh se zbraněmi je vnímán jako trh kupujícího, takže stát importér a jeho případná závislost je velmi limitována, vzhledem ke skutečnosti, že si může „vybírat.“ Například navzdory mohutné vojenské pomoci, kterou poskytují Spojené státy Izraeli, se jim nepodařilo ovlivnit to, jak Izrael používá americké zbraně. Dle exportních 17
Offset jako kompenzace, kterou importér požaduje jako odměnu od exportéra za to, že si zvolil právě jeho zbraně. Problematika offsetů je nastíněna také v závěrečné kapitole práce (regionální regulaci EU) 18 Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, str 109 19 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, 49 20 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 50 21 Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, str. 15-17
9
dohod platí zákaz užití kazetových bomb v hustě zalidněných oblastech, ten ovšem Izrael v Libanonu v roce 2006 ve válce s Hizballáhem nedodržel. Spojené státy nicméně dále užívají exporty zbraňových systému jako pobídku k souhlasu se svou politikou resp. podpoře ze strategicky-bezpečnostního hlediska klíčových států. Ve válce proti teroru by operace v Afghánistánu byly neproveditelné bez pomoci Pákistánu, který byl odměněn dodávkami zbraní, což byl údajně jeden z hlavních faktorů, které přesvědčily tehdejšího prezidenta Mušarafa ke spojenectví s USA. 22
1.4 Producenti a jejich zařazení do řádů spolu s charakteristikami jejich exportů Tato subkapitola vychází z teorie K. Krauseho z počátku 90.let, nicméně i když je pravdou, že dynamické změny posledních dvaceti let přinesly nové vzorce obchodu ze zbraněmi (viz následující kapitola), troufám si tvrdit, že předkládaná teorie je i v současnosti relevantní, přístupná a komplexní. Producenti 1. řádu – jsou schopni inovovat a posouvat existující technologie dál. Mají největší domácí investice do výzkumu a vývoje spolu s největším domácím trhem, jsou dominantními výrobci schopnými produkovat celou škálu zbraní s použitím špičkových technologií. Jsou hlavními exportéry, přičemž jejich průmysl je relativně nejméně závislý na exportu (v porovnání s ostatními řády). Dominantní motivací je síla. Soustředí se na úsilí o uchování svého postavení při exportech. 23 V současnosti lze do této kategorie řadit pouze USA. Při svých exportech ovšem berou v potaz obavy ze ztráty či podstatného zmírnění technologického náskoku v důsledku společných projektů a licenční výroby. V současnosti jsou tyto obavy zmírňovány ekonomickými imperativy. Od 90. let se však vlivem ekonomických faktorů a silně skloňovanému argumentu udržet zaměstnanost ve zbrojním průmyslu i v čase klesajících vojenských výdajů přístup USA přiblížil přístupu evropských producentů 2. řádu. Producenti 2. řádu- schopnost producentů 1. řádu řídit celý systém transferu zbraní a nechat politické faktory rozhodovat o následných exportech je limitována existencí producentů 2. řádu, kteří jsou schopni vyrábět zbraně s užitím současných technologií a přizpůsobit je specifickým potřebám trhu. Mají nižší investice do vědy a výzkumu, menší domácí trh a jsou závislejší na dotacích domácích vlád. Jejich exportní podíl je limitován 22 23
Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 50, 51 Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, str. 21
10
skutečností, že nejsou schopni vyrobit moderní zbraně se stejnými náklady jako producenti 1 řádů. Větší ekonomické tlaky tak povedou k alespoň nějakému stupni specializace ale zejména větší ochotě exportovat „znalosti a dovednosti“ nutné k výrobě samotných zbraní. Dominantní motivací při exportech je úsilí o bohatství a snaha zmírnit technologický náskok exportérů prvního řádu. Obranný sektor je v řadě producentů 2. řádu natolik závislý na exportech, že do určité míry obětuje vlastní požadavky nutnosti vyvinout zbraně pro exportní trh.24 Producenti 3. řádu – jsou schopni kopírovat a reprodukovat existující technologie, ale nejsou schopni zachytit proces inovace či přizpůsobení. Očekává se ještě větší závislost na exportech než u exportů 2. řádu, přičemž je takřka nevyhnutelná specializace na nízkonákladové a snadno ovladatelné zbraně založené na nízkých investicích do výzkumu a vývoje. Jejich podíl na exportech bude poměrně omezený.25 Podle některých názorů lze do kategorie producenti 3. řádu řadit dvě různorodé skupiny. Jednu tvoří vyspělé, malé státy schopné vyrábět velmi omezený okruh technologicky vyspělých zbraní (Švýcarsko, Rakousko, Norsko), přičemž nejsou schopni vyrobit celou škálu zbraní a využít úspory z rozsahu. Naopak některé velké rozvojové země, jako Čína a Brazílie uplatňují úspory z rozsahu nutné k výrobě širokého okruhu zbraní, chybí jim však průmyslová a technologická základna. 26 Krause v závěru podotýká, že podřadné postavení producentů 3. řádu se nezlepší, pokud se nezpomalí proces inovace27. Což je pravděpodobně proces, který nastává v současnosti. S poklesem vojenských výdajů, které jsou charakteristické pro uplynulá takřka dvě desetiletí v kontrastu se skutečností, že je zapotřebí stále více prostředků investovaných do vývoje a výzkumu, aby se dosáhlo revoluční inovace. Pokud se tedy skutečně snižuje tempo inovací, prospívá to zejména producentům 3. a 2. řádu, kteří mohou zmenšit náskok, který mají producenti 1. řádu. Pokusy zemí vyvinout vlastní zbrojní průmysl a zvýšit svůj podíl na zahraničních exportech mají tradičně malou naději na úspěch vzhledem k technologickým nárokům a nedostatečnému průmyslovému základu. Dohody o licenční produkci nicméně vedly ke skutečnosti, že řada států je schopna vyrobit méně náročné zbraňové systémy, jakými jsou např. SALW. Ačkoliv dohody o licenční produkci často obsahují ustanovení, kdo může importovat zbraně vyrobené v rámci licenční výroby, v některých případech chybí jejich 24
Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade str. 141 Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade str. 31-32 26 DeVorre M.: Arming Europe: Political Economy of European Defence, str. 93 27 Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, str. 209 25
11
vymahatelnost, nebo nejsou podobná ustanovení zahrnuta.28 Úroveň technologií, které může země, kde výroba probíhá, získat je různá. V některých případech probíhá v zemi výroby pouze kompletace výstupního produktu z komponentů, jindy může tento typ výroby posloužit jako krok k zvládnutí celého výrobního procesu.29 Vztah mezi úrovní HDP, výrobou zbraní a exportem dle Levineho Při nízkých úrovních Hrubého domácího produktu (HDP) bude země vyrábět ruční zbraně a munici, která je potřebná pro vnitřní bezpečnost. S postupným růstem HDP začne importovat vyspělejší systémy a bude se snažit vyvinout technologicky vyspělejší vojensko – průmyslovou základnu. Pokud uspěje, importy se sníží a tato země začne sama exportovat. Pokud HDP dále poroste, stane se země samostatnější ve výrobě zbraní a získá podstatný podíl coby exportér. Podíl importu na vojenských výdajích jako funkce HDP má pak tvar obrácené U křivky. 30 Na základě údajů, které poskytují databáze a ročenky SIPRI o exportech a importech Číny, klesající importy do Číny dávají tušit, že tuto teorie U křivky lze s určitou obezřetností a snahou brát v potaz i další faktory, aplikovat na vývoj postavení Číny v exportu zbraní. Její samostatnost v této oblasti závisí na ekonomických a politických faktorech uvnitř Číny a např. také na případném zrušení embarga Evropské unie (EU) vůči Číně, čemuž je věnován prostor dále.
1.5 Trendy v obchodu se zbraněmi 1.5.1 Znaky obchodu se zbraněmi za studené války V důsledku předpokladu, že transfer zbraní do Afriky, Asie a Blízkého východu usnadní vytvoření silnějších partnerských vazeb a aliancí, exporty zbraní byly vnímány jako důležitý nástroj zahraniční politiky, díky němuž mohli dodavatelé získat vliv na chování států-klientů. Obavy ze zbrojení a nárůst držení jak konvenčních tak nukleárních zbraní byly impulsem výzkumu úrovně zbrojení a otázky udržení míru. 31 Ještě v 50. letech se Francie i Británie pokoušely používat exporty zbraní a vojenskou pomoc jako nástroj zahraniční politiky, protože věřily ve vzkříšení svého postavení na úrovni producentů prvního řádu, jako tomu bylo v předválečném období. Nicméně od 50. let je zřejmé, že politické a vojenské faktory působí spíše jako záchranná
28
The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control, Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 17 30 Levine P., Smith R., Reichlin L.:The Arms Trade, str. 343 31 Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, str. 7 29
12
brzda v krajních případech, přičemž vůdčím principem jsou ekonomické pohnutky a nutnost získat úspory z rozsahu. Když se po druhé světové válce znovu vynořil evropský zbrojní průmysl, Francie i Německo se tak posunuly do kolonky výrobců 2. řádu, kde setrvávají do současnosti. Velká Británie představovala do určité míry výjimku, protože její zbrojní průmysl byl po druhé světové válce takřka nenarušen, nicméně nebyla schopna udržet tempo (a pozici technologického inovátora) se Spojenými státy. Sovětský svaz hrál zpočátku v exportech zbraní menší roli než by se očekávalo vzhledem k jeho statutu v mezinárodní politice, nicméně vzhledem k nutnosti ekonomické obnovy a konsolidaci vlivu ve Východní Evropě se globálním exportérem zbraní stává až v roce 1955 po dohodě o dodávce zbraní Egyptu. To otevřelo cestu k dalším dodávkám Francie, Německa, Československa či Itálie do oblasti Blízkého východu. Americká dominance pokračovala a politická soutěž se přesunula do rozvojového světa, kde proces dekolonizace v 60. letech vytvořil nové zákazníky. 32 Henry Kissinger se zasadil o to, aby byly navázány vztahy s takovými klienty jako byl Irán či Saudská Arábie, kteří měli plnit úlohu policisty a ochránce amerických zájmů v regionu. Vrcholným rokem pro americké transfery byl rok 1987, v tomto roce dosáhly svých největších hodnot. Globální transfery dosáhly svého vrcholu v roce 1982.33 Během 70. a 80. let se exporty zbraní do oblasti Perského zálivu staly hojně používaným nástrojem zahraniční politiky a zároveň možností, jak získat petrodolary po ropných krizích v 70.letech.34 Výrobci zbraní byli v minulosti sami zodpovědní za propagaci svých výrobků, ale ve spojení s obdobím druhé světové války se vlády staly součástí procesu propagace exportů prostřednictví svých kanceláří a agentur, k podpoře výrobců se připojily i vládní investice do výzkumu a vývoje, určené mimo jiné k zlepšení designu zbraní.35 Druhá polovina 20. století také zaznamenala změnu ve struktuře příjemců zbraní, do 70. let se hlavními importéry zbraní staly rozvojové země. Obchod se zbraněmi probíhal dle studenoválečné blokové logiky, koncem 70.let byli hlavními příjemci amerických zbraní Irán, Saudská Arábie a Izrael. Sovětský svaz zásoboval zejména Sýrii, Irák, Libyi a Egypt. Dvacáté století také zaznamenalo další trend v obchodu se zbraněmi, kdy růst technologií a z toho vyplývající technologické náročnosti zbraní v průběhu století znamenal, že výroba zbraní pro domácí spotřebu byla stále nákladnější. Vzhledem k růstu nákladů spojených 32
Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, str. 82-84 Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, 102 34 Keller W.W., Nolan J.E.: The Arms Trade: Business As Usual?, str. 114 35 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 16,17 33
13
s výzkumem se prodejnost zbraní na mezinárodním trhu stala významným faktorem při jejich výrobě.36Tento trend je ještě viditelnější v současnosti. Během studené války státy platily a samy prováděly výzkum a přidělovaly zakázky domácím společnostem tak, aby naplnily jejich požadavky.37 Většina exportů pak směřovala ke strategickým spojencům dle studenoválečné linie, s koncem studené války došlo ke snížení poptávky po vojenském vybavení a zbraních obecně, a tak i poklesu exportu zbraní.
1.5.2 Obchod se zbraněmi po studené válce Objem obchodu se zbraněmi spolu s koncem studené války významně poklesl. Tento trend je v současnosti zvrácen, tj. v posledních letech dochází k opětovnému nárůstu objemu transakcí v obchodu s zbraněmi. Pokud se ale v vrátíme k období 90. let, objem byl skutečně na svém minimu, vzhledem ke skutečnosti, že většina států se zásobila v letech předcházejících a s koncem studenoválečné hrozby nebylo nutné importovat nové systémy. Ekonomická krize konce 90. let také snížila poptávku po zbraních, např. Chile si vzhledem k poklesu cen mědi nemohlo dovolit potvrdit dohodu o nákupu bojových stíhacích letounů s USA.38 Spojené státy neochvějně dominovaly obchodu se zbraněmi v období bezprostředně po studené válce, vzhledem k různorodosti svých zákazníků a faktu, že ruské zbraně byly vnímány jako nespolehlivé. Mnoho expertů však předpokládá návrat Ruska jako vedoucího světového importéra zbraní. V období, které následuje po konci studené války, se také objevuje větší napětí mezi obchodními a politickými zájmy států- exportérů. Ve snaze dosáhnout zisku a pomoci zbrojnímu průmyslu přežít bylo typické vyzbrojování jak spojeneckých států, tak potenciálních nepřátel těchto států.39 Po válce v Perském zálivu, kdy byl Sadám Husajn vyzbrojen zbraněmi od takřka všech exportérů zbraní, byl region Blízkého východu stále terčem zakázek, vzhledem ke skutečnosti, že řada států regionu Irák vnímala jako bezpečnostní hrozbu. Spojené státy a jejich partneři chtěli získat v oblasti spojence, které tedy mohutně vyzbrojovali. Poté, co byla poptávka v regionu nasycena, nastalo další období útlumu a snížení objemu obchodu se zbraněmi. 40
36
Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str 18-20 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 24-27 38 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 24,25 39 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, 28,29 40 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 32 37
14
Jak již bylo uvedeno výše, s koncem studené války dochází ke stabilnímu poklesu exportu zbraní, nejnižšího bodu exporty dosáhly v roce 2002, kdy byly na 38% studenoválečné úrovně. Tento trend se mění v letech 2005-2009, v tomto období jsou totiž zaznamenané exporty o 22% vyšší než v období 2000-2004. 41 Charakteristickým rysem obchodu se zbraněmi je dominantní postavení 5 exportérů. V letech 2005-2009 byly největšími exportéry dle ukazatele SIPRI Spojené státy s 30% podílem, Rusko s 23%, následované Německem (11%), Francií (7%) a Velkou Británií (VB) (4%), podíl uvedených států dohromady odpovídá 76%. Žebříček by vypadal podobně i např. v 80.letech, kdy ale dominantní pozici zaujímalo Rusko a tehdejší Spolková republika Německo by pětičlenný seznam uzavírala.42 Dominantní pozice USA a Ruska jako nejvýznamnějších vývozců zbraní nebude v blízké budoucnosti ohrožena, nicméně zajímavým trendem, který odpovídá teoretickému vzorci Keitha Krauseho je rostoucí počet producentů/dovozců 2. řádu. Vládní představitelé států hlavních exportérů se snaží zajistit kontrakty státními návštěvami potenciálních importérů a reorganizací domácích agentur na podporu exportu zbraní.43 Konec Studené války tak uspíšil konsolidaci zbrojního průmyslu, kdy docházelo z ekonomickým důvodů k fúzím a internacionalizaci výroby. S koncem studené války a snížením vojenských výdajů USA a SSSR (resp. Ruska) došlo i k snížení objemu obchodu se zbraněmi. Tento trend se mění v druhé polovině prvního desetiletí roku 21. století. Roli hraje vysoká kupní síla států Perského zálivu díky rostoucím příjmům z ropy a nový program podpory transferu zbraní, který byl spuštěn během druhého volebního období Georgie W. Bushe. 44 Spojené státy vlastní nejšpičkovější technologie a obávají se ztráty či zmírnění uvedeného náskoku, nicméně roli hraje též možnost posílení koordinace s partnerskými státy při společných akcích a nutnost udržet vlastní obranně-průmyslový komplex.45 Transfery technologií jsou často předmětem obchodu a v řadě případů také elementem, který je nezbytný pro uzavření zakázky. Charakteristickým pro současný obchod se zbraněmi je i agresivní marketing v zahraničí, nejznatelnější v podobě veletrhů se zbrojním materiálem. Firmy dělají vše k přežití v období klesajících prodejů, ani Spojené státy se nemohou spoléhat na domácí trh. V období globalizace většina 41
Pro relevanci údajů je lepší posuzovat údaje za agregované období, nedojde k zkreslení výsledků, kdy např. rozsáhlé zakázky z jednoho roku mohou vybočit z průměru 42 The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control 43 SIPRI Yearbook 2009, str. 285 44 Hartung W.: An Unstoppable Arms Trade?, str. 137 45 Hartung W.: An Unstoppable Arms Trade?, str. 138
15
společností využívá volný trh, to ale nemůže být rozšířeno bezpodmínečně i na společnosti zbrojní, zabývající se obchodem s vojenskými technologiemi a vyspělými zbraněmi. Zbrojní průmysl existuje, protože si státy potřebují zajistit vlastní národní bezpečnost. V současnosti však zbrojní společnosti zapomněly na primární důvod svého vzniku a snaží se přizpůsobit požadavkům globálního trhu, nikoli státního. Další rozdíl mezi zbrojním sektorem a jakýmkoliv jiným odvětvím ekonomiky je následující- většina obchodu probíhá v rámci triády Západní Evropa, Severní Amerika a Východní Asie, to neplatí u obchodu se zbraněmi. V tomto specifickém případě se jedná zejména o transfery vojenského zboží, služeb a technologií od několika málo vyspělých zemí do velké skupiny zemí měně vyspělých.46 Zbrojní společnosti se chovají jako ostatní firmy v globalizaci a snaží se získat nejlepší technologie a vyrábět s co nejnižšími náklady. Rozvojové země se tak stávají destinacemi, kde dochází k výrobě technologicky náročného zbrojního vybavení pro západní zbrojní firmy, globalizace produkce pak vede k transferům technologie, které umožňují výrobu zbraní, čím dál tím více zemím.47 Komponenty většiny zbraňových systémů jsou komerčními produkty od výrobců, kteří se nepovažují za část zbrojního průmyslu. Technologie vyvinutá armádou v období mezi 40. a 80. lety byla na nejvyšší úrovni a docházelo k spin-off do civilního využití. Od konce studené války je nicméně technologie vyvinutá v civilních sektorech klíčová pro výrobu zbraňových systémů.48 Důsledky 11. září pro zbrojní průmysl Události 11 září daly zbrojnému průmyslu a vládám novou pobídku k oživení obchodu se zbraněmi, zejména díky „objevu“ nových obchodních partnerů. Indie a Pákistán se staly novými klienty USA a do určité míry tak zastínily tradiční zákazníky z oblasti Blízkého východu. Spojené státy tak zřejmě vzhledem k významu Indie a Pákistánu pro boj s terorismem odstavily obavy z porušování lidských práv a narušení regionální stability na vedlejší kolej.49 Nárůst výdajů na zbrojení v USA po 11. září znamenal, že mnoho zbrojních společností se pokoušelo dostat na trh USA tím, že koupí
46
Keller W.W., Nolan J.E.: The Arms Trade: Business As Usual?, str. 122 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, 24-27 48 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 38-39 49 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 34 47
16
americké společnosti.50 Období po 11. září je charakteristické stále rostoucím významem technologií dvojího užití a komerčních technologií pro zbrojní průmysl.51 Dopad finanční krize na obchod se zbraněmi V současnosti se zdá, že dopad finanční krize na zbrojní průmysl bude značně omezený, zejména vlivem vysokých vojenských výdajů, monopsonického charakteru obchodu se zbraněmi, tj. malému počtu poptávajících, a konfliktům v Iráku a Afghánistánu. Poptávka po zboží a službách nabízeném zbrojním průmyslem tak zůstává poměrně nedotčena.52 Podle SIPRI existuje celá řada příkladů, kdy se společnosti zabývající se jak vojenskou, tak civilní53 výrobou po propadu komerčních prodejů v roce 2009 spoléhají na vojenskou stránku svého podnikání jako stabilní zdroj příjmů. Kontrakty uzavřené v důsledku konfliktů v Iráku a Afghánistánu zaručily americkým zbrojním společnostem další rok úspěchů, pokud jde o prodeje.54 Dalším faktorem, který by měl limitovat dopady finanční krize, je skutečnost, že záchranné balíčky vlád se týkaly i zbrojního průmyslu.55 K posouzení dopadu finanční krize by bylo nutné analyzovat nejnovější data, která jsou obtížně dostupná, výše uvedené skutečnosti napovídají, že dopad krize nebude nijak silný, nicméně zřejmě ani zanedbatelný.
1.5.3 Hlavní exportéři zbraní Spojené státy V letech 2005-2009 směřovalo 39% vojenského exportu USA do asijskopacifického regionu, těsně následované Blízkým východem s 36%, do Evropy šlo 18%. Hlavním importérem zbraní USA byla v tomto období Jižní Korea (např. 40 bojových letadel F-15K).56
50
Britská BAE Systems koupila United Defence Corporation a Armour Holdings, navzdory tomu, že BAE Systems je stále vnímána jako britská společnost, většinu jejího zisku generuje zásobování americké armády. Také evropské společnosti Thales a EADS koupily americké společnosti, zabývající se civilní výrobou, díky technologiím dvojího užití jsou ale dodavateli pro armádu. Viz Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 24-27 51 Někteří dokonce vnímají vojensko- průmyslový komplex jako brzdu ekonomické vitality a podporují investice výlučně do technologií dvojího užití, které mají větší ekonomický význam pro oba sektory. 52 SIPRI Yearbook 2009, str. 265 53 Jedná se o motory, automobily, semikonduktory. 54 Lockheed Martin zvýšil během roku 2009 prodeje bojových systému, tréninkových a simulačních aktivit.Britské BAE Systems zaznamenalo v polovině roku 2009 taktéž nárůst objednávek a příjmů. 55 SIPRI Yearbook 2009, str. 266-267 56 SIPRI Yearbook 2009, str. 288
17
V říjnu 2010 oznámily USA dohodu o obchodě s Pákistánem s cílem podpory boje proti Talibánu, obchod bude rozprostřen do následujících pěti let, Pákistán tak získá zbraně v hodnotě 2 miliard dolarů. Někteří členové kongresu se obávají, že vojenská pomoc nebude využita k boji proti terorismu, ale k vyzbrojení vůči Indii. Dalším záměrem USA je snaha stabilizovat Pákistán a zmírnit tak obavy, že by v zemi s jaderným arzenálem získali moc islámští extrémisté. 57 Spojené státy se také rozhodly exportovat do Saudské Arábie zbraně v hodnotě 60 miliard dolarů, jedná se tak o největší obchod se zbraněmi v historii. Andrew Shapiro, tajemník ministerstva zahraničí pro politické a vojenské záležitosti, obchod okomentoval slovy: „Zašleme tak zprávu ostatním zemím regionu, že Spojené státy jsou zavázány podporovat bezpečnost svých klíčových partnerů a spojenců v Arabském zálivu a v oblasti širšího Blízkého východu. A také posílí schopnost Saudské Arábie odradit a bránit se vůči ohrožení hranic či infrastruktury nezbytné pro těžbu ropy, což je kritickým zájmem USA.“58 USA také doufají, že se jim podaří zadržovat Irán posílením obranných schopností Saudské Arábie a sousedících států zálivu. Obchod zahrnuje 84 nových bojových letadel F15, zkvalitnění stávajících 70 saudských letadel F-15, 190 helikoptér a široké pole dalších zbraní jako hlavice, bomby, příslušenství a radarové systémy. Vztahy mezi Saudskou Arábií a USA byly po 11. záři narušeny, ale společné strategické zájmy spolu s recesí a tlakem, který vyvíjí zbrojní průmysl, jsou klíčovými faktory, které vedly k překonání rozporů ve vzájemných vztazích. Obchod se setkal pouze s minimálním odporem proizraelské lobby. 59 Od roku 2001 zvýšily USA vojenskou pomoc pro své partnery v oblastech, kde existují napjaté vztahy nebo dokonce konflikt. Barack Obama trvá na slibu, který dala Bushova administrativa Izraeli, že v roce 2012 dosáhne vojenská pomoc 3 miliard dolarů. Dalšími příjemci jsou Egypt a státy 60Gulf Coopeartion Council. 61 V srpnu 2009 Barack Obama započal rozsáhlou revizi kontrolního mechanismu regulujícího americké exporty. Zatím pokračuje v linii Georgie W. Bushe, pokud jde o zásobování zbraní dlouhodobým spojencům v oblastech potenciálních konfliktů a státům, které usilují o boj proti mezinárodnímu terorismu. USA jsou v současnosti jedinou zemí, která nabízí bojové 57
US offers Pakistan $2bn arms deal to fight Taliban and al-Qaida It will send a strong message to countries in the region that US are committed to support the security of key partners and allies in the Arabian Gulf and broader Middle East. And it will enhance Saudi Arabia's ability to deter and defend against threats to its borders and to its oil infrastructure, which is critical to US economic interests - US Congress notified over $60bn arms sale to Saudi Arabia 59 US Congress notified over $60bn arms sale to Saudi Arabia 60 Rada spolupráce arabských států Perského zálivu 61 The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control, 58
18
letadlo 5. generace k exportu, jde o F-35 Joint Strike Fighter. USA se však ohrazují vůči poskytnutí technologií klíčovým spojencům (jedná se o technologie spojené právě s F-35.). Přístup nebo spíš omezený přístup k technologiím Spojených států pro nejbližší spojence tak samozřejmě zůstává problémem ve vzájemných vztazích. Navzdory těmto omezením nizozemská a norská ministerstva obrany podporují nákup právě zmírněných letadel před konkurenčními projekty. Odmítnutí poskytnout technologie samozřejmě do určité míry znevýhodňuje Spojené státy v soutěži o získání nových kontraktů, pokud jde o zásobování Indie či Brazílie, kde západní Evropa a Rusko s poskytnutím technologií a softwarových kódů neváhá. Dodavatelé, kteří nabízejí bojová letadla neobsahující americké komponenty, tak mohou spíše získat kontrakty od zemí, které chtějí rozvinout vlastní zbrojní průmysl s exportním potenciálem.62 Na základě následujících údajů se jedná zřejmě o Čínu, Indii a Brazílii. Rusko V Rusku bývalý sovětský zbrojní průmysl málem nepřežil, když výdaje na zbrojení dosahovaly pouze 6% sovětské úrovně. V posledních letech Rusku hodně pomáhá export spolu se státní podporou a domácími objednávkami. Stále však musí řešit problém se zastaralými vybavením a technologiemi. Ruský zbrojní průmysl zažívá reorganizaci, dochází k vytvoření několika málo státních holdingových společností, které mají konsolidovat různé sektory zbrojního průmyslu.63 Rusko je ochotné vyvinout a produkovat zbrojní systémy spolu s ostatními zeměmi, aby upevnilo vazby importérů. Dále souhlasilo se zrušením dluhu Vietnamu, pod podmínkou že zakoupí ruská bojová letadla s ponorkami a umožní ruským společnostem zapojení se do těžby vietnamské ropy.64 V období 2004 – 2008 bylo víc jak dvě třetiny exportu ruských zbraní namířeno do zemí asijsko-pacifického regionu, zejména Indie a Číny. 65 Očekává se, že ruské exporty do Číny budou dále klesat, protože čínský domácí zbrojní průmysl se stává stále schopnějším uspokojit domácí potřeby v oblasti zásobování zbraněmi. Rusko také musí stále naléhavěji obstát v konkurenci s Izraelem a EU, pokud jde o exporty do Indie. Dmitrij Medvěděv oznámil podporu společným projektům zaměřeným na vývoj a výrobu vojenských produktů za účelem posílení vazeb s importujícími státy. 77% indických 62
SIPRI Yearbook 2009, str 288-290 Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 16 64 The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control 65 Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 2 63
19
importů zbraní v období 2005-2009 pocházelo právě z Ruska. V říjnu 2009 se obě země dohodly na společném desetiletém projektu vzájemné spolupráce na poli vojenských technologií se závazkem společného vývoje helikoptéry a bojového letadla 5. generace. V září 2009 Venezuela získala úvěr ve výši 2,5 miliard dolarů na nákup zbraní jako odměnu za uznání Abcházie a Jižní Osetie. Rusko se také rozhodlo zaměřit na Blízký východ jako klíčového zákazníka na poli vzdušné obrany, obrněných vozů a letadel. Rusko a Izrael také údajně diskutovali vliv svých exportů na bezpečnost druhého státu (ruské exporty do Iránu, izraelské do Gruzie). 66 Přesto, že v minulosti poskytnutí zbraní Iránu ze strany Ruska vzbudilo velmi negativní ohlas většiny států mezinárodního společenství, Rusko se do budoucna této možnosti nezřeklo, nicméně skutečnost, že došlo k diskuzi o tomto subjektu může být vnímána jako budoucí základ koordinace. Na druhou stranu, pokud se hlavní exportéři nedokáží dohodnout na určitém „neformálním“ a platném embargu vůči např. Iránu, je otázkou jestli by v této situaci globální regulace dokázala vyvinout tlak na efektivní řešení. Západní Evropa Západoevropské státy, zejména Francie, se řídí při exportech zbraní zejména ekonomickými faktory. Jistě více než Spojené státy, jak vyplývá i z výše uvedeného členění na producenty/exportéry tří řádů. Vzhledem k charakteru trhu je zřejmé, že v řadě případů jsou to právě západoevropské země a Spojené státy, které usilují o podobné zakázky. Potenciál pro politické rozpory mezi USA a západoevropskými státy kvůli exportu konvenčních zbraní v posledních letech vzrostl, zejména díky snahám Francie a Německa zrušit embargo EU na dovoz zbraní do Číny. Grimettův report z roku 2009 výslovně uvádí, „…evropské exporty budou zájmem tvůrců politiky USA, vzhledem k faktu, že prodeje vyspělého vojenského vybavení zemím označených jako countries of concern má dopady na bezpečnostní politiku USA.“ Hlavní západoevropští vývozci posílili svou pozici vůči konkurenci díky vládnímu marketingu, schopnosti vyrobit vyspělé i základní vzdušné, pozemní či námořní zbrojní systémy, schopnosti zajistit si nové kontrakty s rozvojovými zeměmi, kdy finanční hodnota dohod z roku 2009 zaznamenala nárůst o 3,6miliard ve srovnání s rokem předchozím. 67
66
SIPRI Yearbook 2009, str. 291, 292 Francie, UK, Německo – dohody o exportech do rozvojových zemí v hodnotě - 10,6 miliard v roce 2009, 7 miliard v roce 2008 Grimett M.: Conventional Arms Transfers to Developing Nations, 2002 – 2009, str. 11 67
20
Podpora významnější vnitroevropské spolupráce při plánování obranného programu a spolupráce v oblasti zbrojních kontraktů by měla zajistit přežití vojensko-průmyslové základny jednotlivých členských států a zvýšit tak schopnost evropských zbrojních firem obstát v konkurenci na mezinárodním trhu se zbraněmi. Několik evropských státu se rozhodlo pro spolupráci se Spojenými státy, příkladem může být projekt Joint Strike Fighter, která jim umožní uspokojit vlastní poptávku po bojovém letadle, spolu s podílem na zisku, který bude plynout z případných prodejů.68 Nicméně na základě výše uvedených poznámek o opatrnosti Spojených států ohledně sdílení technologií, existuje zřejmě širší podpora pro vnitroevropskou spolupráci. V roce 2007 zjednodušila francouzská vláda exportní systém země a začala hrát aktivnější roli při podpoře exportů zbraní. Za účelem získání zakázek je Francie ochotná souhlasit s dalekosáhlými transfery technologií. V princi 2009 navštívil Nicolas Sarkozy Brazílii, aby uzavřel obchod za takřka 10 miliard, jehož předmětem byly ponorky a technologie, které by měly Brazílii pomoci s vývojem ponorky na nukleární pohon. 69 Francie, země s ochotou poskytnout technologii importérům, také silně lobuje za odstranění zbrojního embarga vůči Číně. Většina francouzských exportů směřuje do států Blízkého východu.70 Pozice Německa jako exportéra zbraní se v posledních málo letech posílila, v současnosti odpovídá asi 10% podílu, za tímto nárůstem stojí zejména evropské exporty, obzvláště do Řecka a Turecka. Britské zbraně jsou exportovány zejména do USA a Indie.71
1.5.4 Příjemci zbraní Narozdíl od exportéru, žebříček hlavních importérů konvenčních zbraní má sklon ke značné volatilitě. V období 2005-2009 hlavními importéry konvenčních zbraní dle SIPRI byly Čína (9%), Indie (7%), Jižní Korea(6%), Spojené arabské emiráty(6%) a Řecko (4%) – jejich podíly tvoří dohromady 32% světových importů – tzn. že exporty zbraní jsou mnohem koncentrovanější než jejich importy.. Pro porovnání- v 80. letech byly hlavními importéry Irák, Indie, Libye, Sýrie a Egypt. Co se týče hlavních importérů, za posledních 30 let se hlavním importním regionem stává asijsko-pacifický region, předstihující Blízký východ, nicméně nejnovější data ukazují určitý obrat, kdy stále stoupá význam dodávek do oblasti Blízkého východu. 68
Grimett M.: Conventional Arms Transfers to Developing Nations, 2002 – 2009, str. 12 The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control 70 Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 3 71 Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trad,e str. 3 69
21
Neexistuje obecně platné kauzální spojení mezi importem zbraní a vypuknutím konfliktu, nicméně státy, které získají množství zbraní mohou být náchylnější k řešení nesrovnalostí nebo interních problémů ozbrojenými silami. 72 Hlavní oblasti importu Asijské státy obdržely 37% všech importů hlavních konvenčních zbraní, 3 ze 4 hlavních exportérů v letech 2004-2008 jsou asijské státy. (Čína, Indie, Jižní Korea). Čína importovala v roce 2007 i 2008 polovinu průměrného ročního objemu z let 2002-2006. Čínské importy jsou tedy zdá se na ústupu. V roce 2008 odsouhlasily USA dlouho očekávaný balíček zbraní pro Taiwan. 73 Státy Blízkého východu obdržely 18% všech importů hlavních konvenčních zbraní v období 2004- 2008. V porovnáním s obdobím 1999-2003, kdy byly exporty do regionu o 38% vyšší, došlo ke značnému poklesu. Hlavními importéry byly Spojené arabské emiráty, Izrael a Egypt. Většina zbraní importovaných do Izraele pocházela z USA formou vojenské pomoci, Izrael však také importoval komponenty z evropských zemí.74 Do evropských zemí směřovala v letech 2004-2008 čtvrtina všech transferů hlavních konvenčních zbraní. Do členských států EU směřovalo 19% ( z 24% do Evropy) Nevýznamnějším importérem bylo Řecko, které však v uvedeném období pokleslo ze světového 3. největšího importéra na 5. pozici. Podobný pokles prodělalo i Turecko (ze 4. místa na 8.místo).75 Africké importy odpovídaly v období 2004-2008 asi 7 % všech transferů hlavních konvenčních zbraní, to je přibližně stejný podíl jako v předcházejícím období, hlavními importéry regionu byli Alžírsko, Jižní Afrika a Súdán. Pokud bychom odečetli JAR, pak transfery do zemí subsaharské Afriky odpovídají asi 2% světových importů. Na dynamiku případného konfliktu v regionu však může mít vliv i transfer malého objemu hlavních konvenčních zbraní76 Podíl Severní a Jižní Ameriky na světových importech byl v období 2004-2008 11%, hlavním dovozcem byly přitom Spojené státy. Polovina importů USA za období 2004 – 2008 pocházela z EU. Evropské výrobky dostaly v několika případech přednost před americkými (EC145 helikoptéra a C-273 transportní letadlo), nicméně dle dohody
72
The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 7 74 Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 8 75 Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 7 76 Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 5 73
22
bude většina produkce probíhat na území USA. Nejvýznamnějším importérem z Jižní Ameriky je Chile. Brazilské síly však prochází programem modernizace, v prosinci 2008 Brazílie podepsala dohodu s Francií, jejímž předmětem byla licenční výroba padesáti EC 273 helikoptér, 4 konvenčních ponorek a 1 ponorky na nukleární palivo.77 Čína Největším importérem byla v období 2004 až 2008 dle SIPRI Čína. Hlavním dodavatelem zbraní do Číny pak bylo Rusko, které poskytlo 92% čínských importů. Nicméně objem zbraní doručených do Číny v roce 2007 i 2008 byl nejnižší od roku 1999 přibližně na úrovni 1/3 let 2005 a 2006. V prosinci 2008 se sešla rusko-čínská společná komise pro vojensko-technologickou spolupráci, nebyly však oznámeny nové zakázky. Nelze popřít, že právě přístup Číny ke zbraním a vojenské technologii Ruska měl klíčový význam pro rozvoj čínských vojenských kapacit. Před rokem 1990 byly Čínské zbraně zastaralé, založené na sovětských návrzích z 50. let. Číně se tak podařilo částečně zmírnit náskok ostatních států, nicméně stále je závislá na importu technologií a komponentů. Pokud jde o vlastní produkci Číny, mnoho zbraní velmi připomíná ruské systémy a není jisté, z jaké části došlo k importu dle předchozí dohody a do jaké míry Čína ruské systémy kopíruje, aniž by získala povolení. V prosinci 2008 podepsala Čína a Rusko dohodu o právech duševního vlastnictví obchodu se zbraněmi. Rusko ovšem stále váha s prodejem nejnovějších technologií Číně, ač samo potřebuje příjmy, které generuje export zbraní pro financování výzkumu a vývoje. Rusko tak čelí rozhodnutí, jak reagovat na čínské žádosti o poskytnutí nejvyspělejších technologií. 78 Po studené válce importovala Čína z Ruska ohromné množství letadel, lodí, ponorek a vzdušných obraných systémů, nicméně v posledních letech čínské importy klesají. Čína je tak sice stále závislá na exportu komponentů a sub-komponentů pro své zbraňové systémy, nicméně je schopna vyrobit řadu vyspělých systému sama, a to právě díky licenční výrobě a poskytnutí technologie. Čína je nicméně stále obviňována, že její vlastní zbraně jsou vlastně kopiemi zbraní ostatních zemí.79 Čína má jen omezené možnosti, jak získat zbraně. Nicméně navzdory embargu EU lze evropské státy označit jako významné dodavatele vojenské technologie a technologie dvojího užití do Číny. V roce 2007 státy EU povolily export vojenského vybavení
77
Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 6 SIPRI Yearbook 2008, str. 308-310 79 The International Arms Trade: Difficult to Define , Measure, and Control 78
23
v hodnotě 209 milionů eur a dodaly vybavení přinejmenším za 100milionů eur, čísla za rok 2006 jsou dokonce o něco vyšší, většina těchto exportů zahrnovala letadla a elektronické vybavení. Čínské helikoptéry jsou zcela založené na evropských návrzích, komponentech či technologiích, které jsou importovány v rámci civilního programu. Mezi EU a Čínou existuje i úzká spolupráce civilních vojenských technologiích, čínská účast v Galileu také znamená přístup k nejvyspělejším technologiím satelitní navigace, která má samozřejmě také vojenské využití.80 Za zmínku stojí také pozice Číny coby exportéra. Co se týče prodeje konvenčních zbraňových systémů, v r. 2009 uzavřela dohodu s Pákistánem, na jímž základě Čína dodá 36 J-10 bojových letadel v hodnotě 1,5 miliard dolarů. Co se týče klientské základny, jedná se zejména o státy Afriky a Asie, které poptávají SALW. Motivací Číny, která stojí za rozhodnutím poskytnout zejména zemím Afriky tento typ zbraní, který pro exportéra generuje jen omezené finanční zisky, je zřejmě snaha pozvednout své postavení na mezinárodní scéně a upevnit vztahy se konkrétními státy a zajistit si tak nerušený přístup k přírodním zdrojům.81 Indie Indie byla druhým nejvýznamnějším importérem v období 2004 – 2008 a do budoucna se má stát největším trhem pro export zbraní.82 Cílem Indie je totiž zvýšit v období 2009 – 2013 významně výdaje na získání zbraní. Obnovené napětí mezi Indií a Pákistánem po teroristickém útoku v Bombaji v listopadu 2008 bylo jedním z hlavních faktorů, které uspíšil rozhodnutí Indie zvýšit uvedené výdaje. Letadla „long range strike“ a modernizace námořních sil jsou namířeny zejména vůči Číně, která je vnímána jako bezpečnostní výzva pro Indii, a odvěkému rivalovi Pákistánu. V roce 2008 podepsala Indie dohodu s Ruskem o koupi 80 helikoptér Mi-17 v hodnotě 1 miliardy dolarů. Rusko nabízí Indii technologie a spolupráci na vývojových programech, čímž do jisté míry nahrazuje přímé prodeje zbraní. V roce 2007 obě země podepsaly dohodu na jejímž základe by se měly podílet na vývoji společného vojenského letadla PAK-FA, jehož indická verze je plánována na roku 2015 či 2016, nicméně o realizaci projektu existují určité pochyby. Např. v roce 2008 se jeden z ruských partnerů rozhodl odstoupit z podobného projektu na
8080
SIPRI Yearbook 2008, str. 310 Grimett M.: Conventional Arms Transfers to Developing Nations, 2002 – 2009, 2002 – 2009, str. 9,10 82 Podle zpráv SIPRI z března 2011, pokud porovnáme importy za období 2006-2010, Indie předstihla Čínu a je nejvýznamnějším importérem. Blíže viz Trends in international arms transfers, 2010 http://books.sipri.org/files/FS/SIPRIFS1103.pdf 81
24
vývoj transportního letadla, což způsobilo značné potíže. Není tak vyloučeno, že se podobná situace bude opakovat.83 Vztah India a Ruska v oblasti obchodu se zbraněmi je negativně ovlivněn problémem kvality ruských zbraní a prodlením v poskytnutí technologií. Indie má na rozdíl od Číny možnost získat zbraně od jiných dodavatelů. USA v současnosti Indii vnímají jako strategického partnera, v roce 2008 byla přijata objednávka Indie na 6 transportních letadel. Vztahy USA a Indie nicméně kalí 2 faktory. USA požadují ujištění, že prodané zbraně nebudou poskytnuty jiným koncovým uživatelů, a k jiným účelům, než je uvedeno ve smlouvě, bez zvláštního povolení USA. USA pak trvají na inspekcích na území nakupujícího, Indie s podobným postupem nesouhlasí. Dalším problémem je skutečnost, že Indie požaduje offsety, zejména transfery technologií a výroby samotné.84
V oblasti Blízkého východu a východní Asie existuje řada územních sporů, spory o národní vody, přístup k vodě a právě tyto spory či regionální rivalita povzbuzují jednotlivé země v oblasti, aby získaly vojenské prostředky k ochraně toho, na co nahlíží jako své právoplatné nároky.85 Ekonomický růst východní příp. jižní Asie ji činí významnějším regionem z hlediska příjmu importů než tradičnější oblasti – pokud ale budeme brát v potaz stávající trend v poklesu importu Číny a započítáme historicky největší obchod, který uzavřela Saudská Arábie se Spojenými státy je dost možné, že statistiky budoucího období ukáží návrat ke stálému vzorci, který zobrazuje Blízký východ jako hlavního klienta. Rozhodující vliv bude mít i statut embarga EU vůči Číně, tempo růstu vojenských výdajů Indie a velkým otazníkem je také situace na Blízkém východě a případný postoj nových vlád v některých státech k nákupu zbraní.
83
SIPRI Yearbook 2008, str.311 SIPRI Yearbook 2008, str.312, 313 85 Levine P., Smith R., Reichlin L.: The Arms Trade, str. 342 84
25
2 Dopady obchodu se zbraněmi, mezinárodní regulace a případná úskalí Historicky se snahy zabránit proliferaci zbraní soustředily na tzv. zbraně hromadného ničení, tato striktní rozdělení (zbraně hromadného ničení vs. konvenční zbraně) pak umožnilo věnovat zbraním hromadného ničení větší prostor a koncentrovat tak úsilí o jejich regulaci. Negativním dopadem tohoto dělení je skutečnost, že na obchod s konvenčními zbraněmi se nahlíží jako na obchod s jednou z komodit. Nicméně válka v Perském zálivu ukázala, že koordinovaný konvenční útok může dosáhnout úrovně devastace srovnatelné s použitím zbraní hromadného ničení. 86 Právě tento konflikt se stal katalyzátorem snah o regulaci obchodu se zbraněmi, s cílem zabránit opakování této situace. Největší překážkou efektivní regulace je vlastní legitimita konvenčních zbraní. Konvenční zbraně jsou nezbytné pro národní bezpečnost a policejní aktivity, ruční zbraně jsou užívány jako vybavení při sportu, lovu a podobných aktivitách. Je tedy nejen nemožné ale také nežádoucí, aby byly konvenční zbraně a jejich transfer zcela zakázán. Cílem je dosáhnout takového omezení obchodu se zbraněmi, který by zabránil destabilizaci, která vyplývá z nadměrného vyzbrojení a zneužití konvenčních zbraní. Váhavý či takřka odmítavý postoj ze strany některých hlavních exportérů nepříznivě ovlivňuje ochotu a schopnost mezinárodního společenství implementovat přísnější resp. vymahatelnější pravidla pro obchod se zbraněmi.87 Pokud se nejedná např. o nášlapné miny, jejichž export se v 90.letech podařilo zakázat díky Ottawské konvenci,88je obchod s konvenčními zbraněmi přijímán. Následující kapitola má za cíl představit dopady obchodu se zbraněmi, načrtnout a zhodnotit existující mezinárodní regulace a na základě zjištěných nedostatků již existujících kontrolních režimů upozornit na opatření, která by měla být obsažena v globální iniciativě ATT. Otázkou zůstává efektivita případné globální regulace. Odpovědí by mohla být krom návrhů rozebíraných v této kapitole také analýza evropské regulace, předložená v závěrečné kapitole, která se věnuje zejména problémům, se kterými se regulace EU v praxi potýká, protože je zřejmé, že podobná úskalí mohou čekat i případnou globální regulaci.
86
Keller W.W., Nolan J.E.: The Arms Trade: Business As Usual?, str. 119 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 181 88 pro bližší informace o vyjednávacím procesu, jehož výsledkem byla Ottawská konvence viz The Landmine Ban: A Case Study in Humanitarian Advocacy : Watson Institute for International Studies, 2000 87
26
Pokud političtí představitelé řeší otázku konvenčních zbraní, musí zvážit tři různé a zároveň propojené agendy: -
globální, tedy použití zbraní v mezistátních a vnitrostátních konfliktech a nutnosti kontroly právě tohoto použití zbraní.
-
lokální agenda zahrnuje potřebu státu vyrábět zbraně pro svou vlastní bezpečnost a exportovat část z nich (z ekonomických důvodů).
-
třetí agenda je jak globální, tak lokální, protože zahrnuje použití zbraní a jejich export jako manifestaci síly a vlivu na světové scéně.
Podle této třetí agendy hrozba užití síly, export zbraní či embargo na export zbraní ovlivní světový vývoj a podpoří národní zájmy dotyčného státu. Propletení těchto tří agend pak vytváří určité bezpečnostní dilema a je také odpovědí na otázku, proč se liší politika státu, co se týče kontroly zbrojení na straně jedné a exportu zbraní na straně druhé.89
Obchod se zbraněmi je tak aspektem mezinárodních vztahů, kde se střetávají hlavní cíle zahraniční politiky jednotlivých států – udržení bezpečnosti (což je zároveň závazkem stálých členů Rady bezpečnosti a mezinárodního společenství jako celku - zachování míru a bezpečnosti) s ekonomickými zájmy, tedy obchodem a zaměstnaností domácího obyvatelstva.90
2.1 Dopady na exportéra Kapitola zabývající se dopady nemá za cíl představit pouze negativní charakteristiky, které vyplývají z obchodu se zbraněmi, možné pozitivní důsledky pro jednotlivé státy exportéry či importéry byly zmíněny v konkrétní části, která se zabývala motivací států pro export. Následující přehled by tak měl shrnout „pozitiva“ a představit možné negativní dopady.
89
Remacle E., Martinelli M.: CSFP Initiatives on Conventional Arms limitations: Global Actorness or GlobalResponsibility, str. 113 90 Levine P., Smith R., Reichlin L.: The Arms Trade, str. 359
27
Vlastní analýza přínosů a ztrát spojených s exportem zbraní
Výhody, které státům přináší export zbraní: + zachování domácího zbrojního průmyslu (prodloužení výrobních cyklů, úspory z rozsahu) díky zachování obranně-průmyslového komplexu + spin off+ pracovní místa + zlepšení obchodní bilance + export přináší možnost vlivu na politiku státu, který jeho zbraně importuje + možnost posílit přátelský stát, upevnit vazby + substitut za přímé nasazení sil
Nevýhody, které státům přináší export zbraní: − poskytnutí citlivých technologií − vlastní zbraň může být použita proti původnímu exportérovi (př. Irán a USA) − obrácená závislost – nutnost podporovat stát, který importoval zbraně, aby nepřestal splácet − ekonomický ztráty – nesplacené úvěry − možnost, že exportované zbraně budou použity v konfliktu, kde bude zasaženo civilní obyvatelstvo či k interním represím (na první pohled nepředstavuje ztrátu pro exportující stát, ale je velmi pravděpodobné, že exportér coby člen mezinárodního společenství pocítí dopady konfliktu, které pro něj zřejmě budou mít negativní ekonomické dopady
2.2 Dopady na mezinárodní společenství Vzhledem ke skutečnosti, že cílem této kapitoly bude posoudit relevanci a možnosti efektivní regulace na globální úrovni, pozornost bude věnována zejména dopadům na importující stát a jeho prostřednictvím na mezinárodní společenství, jehož členem je však samozřejmě i stát exportér. Odhadnout finanční hodnotu globálního obchodu se zbraněmi je obtížné, vzhledem ke skutečnosti, že někteří významní exportéři neuvádějí údaje o finanční hodnotě svých exportů. Odhad pro rok 2007 se pohybuje okolo částky 51,3 miliard, což je asi 0,3% světového obchodu, skutečné číslo je však z výše uvedeného důvodu pravděpodobně
28
vyšší.91 Vzhledem k relativně nízkému podílu obchodu se zbraněmi na světovém obchodu, lze důsledky obchodu se zbraněmi označit za mnohem významnější, než by vyplývalo z výše uvedeného procentního údaje. Další procentní údaj, který můžeme zmínit, je skutečnost, že přibližně 95% zbraní a munice používané v Africe jsou vyrobeny mimo tento kontinent.92 Export zbraní sice v souladu s chartou OSN umožňuje uvedené importující zemi vykonávat případně právo na sebeobranu, nicméně v řadě případů je v konfliktu s tzv. lidskou bezpečností.93 Bezpečnost jedince se tak v řadě případů nezvyšuje díky importu zbraní, v praxi je tomu bohužel často naopak. Bezpečnost je přitom často hlavní prioritou a nezbytnou podmínkou pro zlepšení kvality života. Rozvojový program OSN vydal v roce 1994 Zprávu o lidském rozvoji (Human Development Report), dokument, který představil dimenze lidské bezpečnosti.94 Nebezpečím je skutečnost, že nezodpovědné poskytnutí zbraní může vést k jejich užití neodpovědnými a chabě vycvičenými vojenskými jednotkami za účelem potlačení lidských práv a demokratického vývoje, provádění násilí na ženách nebo bezohledné těžbě nerostných surovin, ze které profituje jen velmi úzká skupina.95 Důsledky použití zbraní v konfliktech jsou zřejmé. Obchod s konvenčními zbraněmi je zodpovědný za většinu úmrtí v konfliktech. Většina úmrtí v konfliktech je spojována s použitím SALW, nicméně těžké konvenční zbraně dokáží být velmi efektivní v tomto ohledu – bombardování v Afghánistánu či Iráku nebo válka mezi Izraelem Libanonem dokazují, že tyto zbraně mají podstatný vliv na počet obětí. Peacekeepingové operace a mise nevládních organizací jsou omezovány ve svých úkolech skutečností, že jejich pracovníkům není zajištěna bezpečnost. V rámci organizací, které se zabývají rozvojovou pomocí, tak může dojít k odklonu finančních prostředků, pokud se rozhodnou pracovat v oblasti ovládané nebezpečnými komunitami, objem zdrojů, které mohou použít je snížen o výdaje nutné na zajištění vlastní bezpečnosti. Zbraně mají také vliv na pozici vnitřně přesídlených obyvatel, kteří se nemohou po skončení konfliktu vrátit vzhledem k zamoření určitých oblastí zbraněmi. Zbraně pak vedou k odklonu zdrojů v rámci ekonomik a odstavení investic do zdravotnictví či vzdělávání na vedlejší kolej.96 Výše 91
Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 9 The Long –And Unfinished Road – To Globally Regulating Small Arms And Light Weapons Trade 93 Koncept human security, kdy by referenčním objektem bezpečnosti měl být jedinec. 94 Bezpečnost tak má několik dimenzí : potravinová, ekonomická, zdravotní, enviromentální, osobní, komunitární politická viz http://hdr.undp.org/en/media/hdr_1994_en_chap2.pdf 95 Chanaa J. Guns or Growth? Assessing the Impact of Arms Sales on Sustainable Development, str. 3-4 96 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 119-124 92
29
uvedené negativní dopady jsou zřejmě ve většině případů spojeny s nelegálním obchodem se zbraněmi, či odklonem části legálního obchodu do rukou povstalců.
2.2.1 Dopad importu zbraní na udržitelný rozvoj Negativním dopadem, který lze připsat legálnímu obchodu se zbraněmi, je omezení udržitelného rozvoje v důsledku importu zbraní. Vzhledem k negativním dlouhodobým důsledkům pro celý stát a ve většině případů i mezinárodní společenství jako celek97 bych se ráda pokusila o analýzu provázanosti udržitelného rozvoje a importu zbraní. Jak již bylo několikrát zmíněno, charta OSN uznává právo států na individuální a kolektivní sebeobranu, nicméně ze znění článku 26 jasně vyplývá nutnost dosáhnout mezinárodní bezpečnosti s co nejmenším odčerpáním lidských a hospodářských zdrojů světa na zbrojení, tedy nákup zbraní.98 Importéři i exportéři zbraní by tak měli brát v potaz skutečnost, že transfery zbraní podlamují udržitelný rozvoj.99 Pokud mají být dodržována sociální a hospodářská práva obyvatel rozvojových zemí, je nezbytné, aby státy používaly účinný způsob hodnocení dopadu zamýšlených exportů na udržitelný rozvoj v potenciální exportní destinaci. Obchod se zbraněmi má další negativní účinky na ekonomický rozvoj, protože je s ním často spojen problém zadlužení státu importéra. V r. 1994 se odhadovalo, že jedna pětina dluhů rozvojového světa je způsobena importem zbraní, tedy regionálními závody ve zbrojení, které měly své kořeny v období studené války. 100 Řada rozvojových zemí, která importuje konvenční zbraně, tak činí kvůli reálným bezpečnostním hrozbám, nicméně náklady spojené s nákupem vojenských systémů musí být hodnoceny v kontextu úrovně stupně rozvoje dané země. Je jasné, že příčiny chudoby jsou komplexní a různorodé, nicméně významné výdaje vlád na vojenské vybavení jednoduše znamená, že na veřejné zdravotnictví, školství a snižování chudoby je k dispozici méně finančních zdrojů. V 90. letech Světová banka uznala, že existují náklady obětované příležitosti 97
Stát, kde nedochází k ekonomickému rozvoji, či rozvoji blahobytu obyvatel je v dlouhodobém hledisku zátěží pro mezinárodní společenstvím nejen pro to, že je destinací, kam směřuje rozvojová pomoc, ale vzhledem k možné destabilizaci, která může následovat, pokud prostředky, které by měli být určené na investice do lidského kapitálu jsou vydány na nákup vojenských technologií apod. 98 Článek 26 Aby bylo usnadněno nastolení a udržování mezinárodního míru a bezpečnosti za nejmenšího odčerpávání lidských a hospodářských zdrojů světa na zbrojení, ukládá se Radě bezpečnosti, aby za pomoci Vojenského štábního výboru, zmíněného v článku 47, vypracovala plány na zavedení systému úpravy zbrojení a předložila je členům Organizace spojených národů. – Chatra OSN http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/charta-organizace-spojenych-narodu-a-statut-mezinarodnihosoudniho-dvora.pdf 99 tj. ekonomický růst a sociální pokrok, který uspokojuje potřeby současnosti bez omezení možnosti budoucí generace uspokojovat své vlastní potřeby 100 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 67, 68
30
vojenských výdajů a poznamenala, že tyto výdaje mohou odčerpávat prostředky z programů určených na rozvoj.101 Například nákup radarových systémů Watchman Tanzanií v hodnotě 40 milionů USD od VB v roce 2001 byl v Tanzanii samotné kritizován jako příliš nákladný a nevhodný pro potřeby země. Oficiální stanovisko vlády nákup hájilo přínosem, který bude mít vyšší bezpečnost pro příjmy z turismu. Nicméně 40milionů dolarů by stačilo na poskytnutí zdravotní péče 3,5 milionu obyvatel Tanzanie. Zneužití zbraní vojenskými složkami či složkami, které mají za úkol vymáhat právo, může vést ke ztrátě investic, pramenící ze skutečnosti, že ekonomičtí aktéři ztratí důvěru v sektor práva jako celek a rozhodnou se investovat v oblastech, které jsou vnímány jako bezpečnější.102 Mezi pozitivními důsledky pro stát – importéra, krom zmíněného zajištění bezpečnosti, které je ovšem silně zpochybňováno nebezpečím snížení lidské bezpečnosti a možnosti spuštění bezpečnostní spirály v regionu, jsou také uváděny offsety poskytované exportérem, zejména zvýšení zaměstnanosti v zemi importu, pokud je obsahem dohody také skutečnost, že část produkce bude vyráběna formou licenční produkce v zemi importu. Offsety, příslib budoucí investice jako podpora současného obchodu, jsou v transakcích týkající se civilního obchodu zakázány pravidly WTO, zbrojní průmysl si nicméně vyjednal výjimku s poukazem na otázku národní bezpečnosti. Politici importních zemí často zmiňují offsety při pokusech ospravedlnit vysoké výdaje spojené s nákupem zbraní. Praxe však ukazuje, že slibované přínosy se málokdy podaří realizovat, díky narušení trhu či korupci.103 Otázkou zůstává jaké ukazatele použít, pokud chceme identifikovat státy, resp. případy, kde má konkrétní import zbraní negativní efekt na udržitelný rozvoj. Exporty zbraní, které míří do zemí s nízkou úrovní HDP na osobou, s velmi nízkým či záporným hospodářským růstem, které jsou navíc závislé na exportu jedné komodity, dle analýz rozvojového ekonoma Paula Colliera velmi zvyšují riziko konfliktu.104 Potenciálně negativní efekt může odhalit porovnání vojenských výdajů s úrovní sociálních výdajů, tj. výdajů na vzdělávání a zdravotnictví. Nicméně důležitá je i efektivita sociálních výdajů a schopnost zakomponovat i jiné faktory, které mohou potenciálně představovat nebezpečí – Control Arms Campaign navrhuje brát jako první v potaz spínače 101
Chanaa J. Guns or Growth? Assessing the Impact of Arms Sales on Sustainable Development, str. 13-19 Chanaa J. Guns or Growth? Assessing the Impact of Arms Sales on Sustainable Development, str. 22- 25 103 Chanaa J. Guns or Growth? Assessing the Impact of Arms Sales on Sustainable Development, str. 32 104 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 69, 102
31
(triggers), které identifikují možné kritické země. Prvním spínačem má být úroveň HDI 105
– pro země, které mají ukazatel nižší než 0,65 a hodnota zamýšleného transferu zbraní je
vyšší než 0,002% HDP, je potřeba podrobit zamýšlený export důkladné analýze (podobně pak pro země s HDI v rozmezí 0,65-0,85 a transferu ve výši 0,0275 HDP). Předmětem analýzy je pak zkoumání dalších faktorů jako je ekonomický dopad transferu (vojenské výdaje jako procento výdajů na vzdělávání a zdravotnictví, zadlužení jako procento HDP, oficiální rozvojová pomoc obdržena uvedenou zemí jako procento HDP), úspěchy země při plnění rozvojových cílů tisíciletí, statut práv žen, lidská bezpečnost v zemi.106 Po sběru indikátorů následuje třetí a poslední hladina - zhodnocení kritických faktorů jako je good governance, respektování občanských a politických práv, historie (ne)zodpovědného užití zbraní, historie či absence korupčních praktik spojených s importem zbraní, přiměřenost importovaných zbraních vzhledem k bezpečnostnímu prostředí v oblasti, otázka zda je podobný import ospravedlnitelný z politického či bezpečnostního úhlu pohledu, kapacita importéra- stupeň industrializace, existence zaměstnanců s adekvátními schopnostmi vzhledem ke importované technologii.107 Je zřejmé, že na méně rozvinuté země připadá menší díl celosvětových vojenských výdajů, nicméně ekonomická zátěž, kterou tyto výdaje přináší je vysoká, vzhledem k nižším hodnotám HDP i skromnější výdaje na obranu spolykají významný díl státních zdrojů. Častý výskyt konfliktů v řadě rozvojových zemí sice do jisté míry ospravedlňuje bezpečnostní nároky spojené s vojenskými výdaji a vzhledem k nižší úrovni domácích technologií tak samozřejmě i importu zbraní. Fakt, že většina současných konfliktů jsou konflikty vnitrostátními, však zpochybňuje otázku vojenských výdajů v tomto bezpečnostním kontextu. Armáda a vojenské technologie jsou vnímány především jako prevence externího útoku. Do jaké míry však mohou zabránit vnitrostátnímu konfliktu? Je tedy nutné brát v potaz i širší dopady vnitrostátního konfliktu, ve většině případů má konflikt tohoto typu důsledky nejen pro sousední státy, ale i vzdálenější oblasti.108 Příkladem může být lokální nestabilita spojena s nebezpečím vzniku útočiště teroristů, emigrační vlny, přerušení dodávek surovin dodávaný zemí v konfliktu a následný růst jejich světových cen.
105
Human Development Index, Index lidského rozvoje, ukazatel publikovaný OSN, který vyjadřuje kvalitu lidského života, k jeho výpočtu se používají údaje o očekávané délce života, vzdělání a příjmech. 106 Chanaa J. Guns or Growth? Assessing the Impact of Arms Sales on Sustainable Development, str. 55-62 107 Chanaa J. Guns or Growth? Assessing the Impact of Arms Sales on Sustainable Developmen, str. 64-70 108 Sköns E.: Military Expenditure, str. 4
32
Pokud jsou současné konflikty téměř výlučně konflikty vnitrostátními, je možné, že řada vlád se pro import zbraní rozhodne z důvodu posílení své pozice, tzn. oslabení impulsu k protestům a ochromení činnosti opozičních hnutí. To v konečném důsledku znamená, že jedním z hlavních použití importovaných zbraní může být porušování lidských práv a svobod, např. při rozhánění demonstrací. Dodávání zbraní či vybavení, které může být užito k porušovaná lidských práv (SALW, vojenská vozidla a ostatní těžké vybavení) vlastně znamená podporu takovéhoto jednání, jednoduše proto, že exportér takový postup vůbec umožňuje. Nicméně, i pokud nejsou exportované zbraně přímo užity při porušování lidských práv, pokud jsou dodávány do autoritářských zemí, stále zvyšují schopnosti její armády. Navíc, i když rozhodnutí dodat zbraně do konkrétní země je důsledkem zejména ekonomických faktorů, transferu je přikládána politická hodnota, udělující tak importujícímu státu a praktikám jeho režimu určitou politickou či morální legitimitu.109 Navzdory možným bezpečnostním výzvám, kterým čelí řada rozvojových zemí, náklady spojené s případným vnitrostátním konfliktem jsou komplexním problémem, kterým se zabývá např. výše zmiňovaný Paul Collier, podle propočtů jeho týmu typická občanská válka generuje náklady v rozmezí 60-250 miliard dolarů, přičemž spodní hranice odpovídá zejména ekonomickým dopadům a nákladům rekonstrukce, přičemž suma 250 miliard dolarů se snaží zahrnout také dopady na běžné obyvatele a jejich budoucí možnosti.110 Podle Control Arms Campaign stojí občanská válka v zemi s nízkým příjmem 50 miliard dolarů ročně.111 Metodologie odhadu nákladů občanských válek je komplikovaná, uvedená čísla nejsou samozřejmě obecně platná. Cílem výše uvedených údajů je snaha upozornit na skutečnost, že pokud importy zbraní přispívají k vzniku vnitrostátního konfliktu, snaha kvantifikovat jeho náklady může poskytnout klíčovou argumentaci pro regulaci obchodu se zbraněmi.
2.3 Existující globální regulace a jejich efektivita Již v roce 1925 představila Společnost národů návrh konvence o obchodu se zbraněmi, ta nebyla nikdy přijata. Ani v současnosti neexistuje globální smlouva, která by zakazovala nebo omezovala exporty konvenčních zbraní. Zbrojní embarga jsou jediným 109
Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 57 Collier P.: The Security Challenge in Conflict-Prone Countries, str. 12, pro bližší informace o nákladech a důsledcích občanských válek viz tato publikace 111 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, str. 125 110
33
celosvětovým právně závazným zákazem vztahujícím se na obchod se zbraněmi. Embarga jsou uvalována na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN, k jejich existenci je potřeba 9 hlasů z 15 členné Rady, přičemž je nutné, aby souhlasili všichni stálí členové.112 K porušování embarga OSN dochází jak ze strany států, tak nestátních aktérů. Panely expertů OSN monitorují porušování zbrojního embarga, nicméně není jisté, zda jejich odhalení reprezentují jen malý zlomek případů, kdy k porušování dochází či odhalili takřka všechny případy. Vzhledem k překážkám, kterým panely čelí ve své činnosti (krátký mandát, nutnost spolupráce s vládními činiteli, absence pravomoci vydat povolení k prohlídce či předvolat konkrétní osoby) nejsou schopny odhalit všechny případy porušení embarg, resp. ověřit dodržování zbrojního embarga jako takového.113
2.3.1 Registr konvenčních zbraní OSN V r. 1991 byl založen Registr konvenčních zbraní OSN (UNROCA) s cílem zvýšit transparentnost v obchodu se zbraněmi, vyžadující po všech členských státech OSN předkládání zpráv dokumentujících exporty a importy sedmi kategorií 114konvenčních zbraní. Ačkoli nelze popřít, že UNROCA představuje důležitý krok směrem k transparentnosti, údaje v něm obsažené mají omezenou vypovídací hodnotu vzhledem k nekompletnímu či chybějícímu předložení údajů určitými státy a omezenému rozsahu kategorií konvenčních zbraní, které mají být zveřejňovány. Dalším negativem je skutečnost, že dochází k poklesu počtu států účastnících se registru. Důvodem může být i negativní publicita, pokud stát předloží, že neimportoval žádné vojenské vybavení v daných kategoriích a jiný stát pak ve svých reportech uvádí, že do daného státu exportoval, jako se stalo v případě (údajných) čínských a ukrajinských exportů do Keni v roce 2007. V roce 2009 skupina vládních exportů jmenována generálním tajemníkem OSN připustila, že je možné, že UNROCA ztratí svou relevanci, pokud se registr nerozšíří o další kategorii zbraní zachycující transfery SALW. Vytvoření této dodatečné kategorie nezískalo nutnou podporu.115 Některé státy využívají možnost informovat o obchodu se SAWL mimo dané kategorie zbraní. V roce 2003 vyzvalo Valné shromáždění OSN státy, aby UNROCA poskytly údaje o transferech SALW. K 31.12.2008 poskytlo 72 států UNROCA údaje o
112
Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade str. 18 Brzoska M.: Monitoring and verification of the arms trade and arms embargoes, str. 35 114 tanky, obrněná bojová vozidla, dělostřelectvo, bojová letadla, úročné helikoptéry, válečné lodě, rakety a odpalovací zařízení pro rakety 115 Transparency in Arms Transfers, SIPRI Yearbook 2009, str. 322-324 113
34
exportech resp. importech SALW nejméně jednou od roku 2003. Od roku 2006 existuje také standardizovaná forma reportingu SALW. V roce 2010 dvě třetiny národních reportů předložených v rámci UNROCA obsahovaly i importy a exporty SALW. Vypovídací hodnota těchto údajů je zpochybňována, protože Čína, Rusko ani USA údaje neposkytly. Dalším zdrojem informací o světovém obchodu se SALW jsou celní údaje, které státy předkládají UN Commodity Statistics Database (comtrade).116 Dalším problémem registru je, že se spoléhá na schopnosti nejtransparentnějších států přesvědčit ostatní, aby následovali jejich příkladu.117 Pokud se stát rozhodne poskytnout údaje o svých exportech, je tomu tak poté, co k exportu došlo, což eliminuje možnost zabránit příp. destabilizujícímu účinku tohoto exportu, tedy např. vyvinout diplomatickou ofenzívu proti transferu. Zřejmě se jedná o jedinou formu oznámení exportů resp. importů, která je v současnosti přijatelná alespoň pro některé státy. Toto je však krajně nedostačující, vezmeme-li v potaz informaci zmíněnou výše –pokles počtu států poskytující údaje registru.
2.3.2 Wassenaarské ujednání (The Wassenaar Arrangement) Je dědictvím studené války, jehož původním účelem bylo zabránit transferu citlivých západních technologií do komunistických států východní Evropy. V současnosti má 40 členů (např. USA, Rusko, Evropa, Austrálie). Cílem je zabránit destabilizující akumulaci konvenčních zbraní podporou zodpovědnosti a transparentnosti v otázce transferu konvenčních zbraní a technologií dvojího užití. Členové by se při rozhodování o exportech měli řídit systémem směrnic a vyměňovat si informace o transferech. Obsahuje též kritéria (jako motivace kupujícího, regionální stabilita, příp. destabilizace spojena s exportem, lidská práva), která se mají použít při rozhodnutí o exportu. Členské státy se pak mají důvěrně informovat, pokud se rozhodnou zamítnout export do konkrétní země na základě aplikace uvedených kritérií.118 Vzhledem k tomu, že uvedená ustanovení nejsou právně závazná a že řada států, signatářů ujednání soupeří o stejné zakázky, je otázkou jak vypadá koordinace a systém konzultací v praxi.
116
Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 10, pro bližší informace viz UN Register of Conventional Arms – fact sheet http://www.un.org/disarmament/convarms/Register/DOCS/2010-1101_RegisterFactSheet.pdf 117 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 132 118 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 131-132
35
Wassenaar uznává silný destabilizační efekt SALW a MANPADS,119 SALW hrají klíčovou roli umožněním porušování lidských práv a mezinárodního práva humanitárního. MANPADS jsou zbraně, které mohou snadno získat teroristé a s jejich pomocí sestřelit civilní letadla.120
2.4 Cesta k ATT V roce 2003 byla spuštěna Control Arms Campaign, řízena Amnesty, Oxfam a International Action on Small Arms, jejímž cílem je přijetí Arms Trade Treaty, která byla prvně představena skupinou nositelů Nobelovy ceny. Koncept předpokládá právně závaznou smlouvu zaručující, že všichni signatáři budou zachovávat vysoké standardy pro obchod s konvenčními zbraněmi, čímž zmizí příležitost využít volnějších zákonů v určitých zemí při exportu zbraní.121 V roce 2006 schválilo Valné Shromáždění OSN rezoluci,122 která vyzvala vlády členských států, aby se vyjádřily k obsahu budoucí ATT. Zároveň vyzvalo generálního tajemníka k ustanovení skupiny vládních exportů, která měla zjistit realizovatelnost, rozsah a jednotlivé parametry ATT. Hlavními překážkami na cestě za globální regulací byl, resp. je postoj hlavních exportérů. EU sice vyjádřila svou podporu, nicméně USA, Rusko i Čína se ke globální regulaci stavěly krajně skepticky. Důvod, který uváděly USA je obava z nutnosti slevit ze svých standardů na úroveň případné globální regulace, problémem je i otázka vynutitelnosti smlouvy a nebezpečí liberální interpretace.123 Jak ukáže následující kapitola uvedené obavy nejsou zřejmě nadsazené, protože podobným problémům čelí i regionální regulace EU. Otázkou je, zda a jakým způsobem zakomponovat do ATT jasná ustanovení, která by zamezila negativní konvergenci, i za cenu, že se k ní nepřipojí např. Rusko nebo Čína. V říjnu 2009 došlo k radikálnímu obratu postoje USA. Spojené státy se připojily k početné většině států hlasujících pro rezoluci Prvního výboru OSN, stanovující časový rozvrh vyjednávání komplexní Arms Trade Treaty. Tento obrat od vytrvalé negace celého procesu byl od Obamovy administrativy očekáván. Přesto řadě států dělá starosti okolnost, kterou USA podmínily svůj souhlas s rezolucí – požadavek na přijímaní rozhodnutí formou konsenzu. Bez uvedené podmínky by Spojené státy proces vytvoření Arms Trade
119
Man-portable air-defense systems, přenosné protiraketové obranné systémy. Gärtner H.: The Wassenaar Arrangement (WA): How It is Broken and Needs to be Fixed, str. 54 121 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 133 122 153 hlasů pro, USA přitom jako jediná země hlasovaly proti, 24 zdržení -mimo jiné Rusko, Čína, Izrael,Indie 123 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str.133-135 120
36
Treaty nepodpořily. Spojené státy si tak chtějí uchovat možnost práva veta, protože by mělo dle USA zaručit vysoký standard ustanovení dohody. Některé státy a pozorovatelé z řad občanské společnosti se však obávají, že konsensus bude v praxi znamenat, že státy budou používat veta k dosažení svých specifických požadavků. Jednání tak uváznou na mrtvém bodě či povedou k přijetí velmi nízkého společního standardu. V roce 2011 a 2012 se bude scházet přípravná komise, jejímž úkolem bude připravit půdu pro konferenci o smlouvě, která se bude konat v roce 2012.124 Control Arms Campaign si zatím vytyčila následující cíle, resp. kritéria, která mají být obsažena v ATT: -
státy nebudou exportovat zbraně, pokud je pravděpodobné, že budou užity k porušování lidských práv, mezinárodního práva humanitárního
-
budou mít negativní vliv na udržitelný rozvoj
-
vyprovokují či zostří probíhající konflikt
-
hrozí, že budou zabaveny a použity k výše uvedeným účelům či k terorismu.125
Je to zejména zkušenost s již existujícími regulacemi, která odhaluje problémy, kterým bude ATT muset pravděpodobně čelit. Jedná se např. o harmonizace výkladu kritérii. Pokud bude přijata ATT, vlády jednotlivých států zůstanou zodpovědnými za povolení či zamítnutí exportu zbraní či vojenského vybavení. Ty při svých rozhodnutích o povolení exportu berou v potaz snahu vyhnout se destabilizujícím transferům zbraní, nicméně významnou roli hrají jak domácí ekonomické a politické důsledky spojené s transferem, tak i priority zahraniční a bezpečnostní politiky. Výše uvedené musí brát v potaz i ti, kteří v současnosti propagují mezinárodní smlouvu s právně závaznými směrnicemi. Pokud dojde k uzavření ATT, další výzvou bude zajistit schopnost států kontrolovat transfery zbraní. Je tedy nutné prosadit i dohodu s ohledem na mechanismy mezinárodní spolupráce a pomoci při implementaci ATT. Podrobný mechanismus reportingu, který by ukázal státům a občanské společnosti jak státy interpretují a analyzují dohodnutá kritéria je jedinou možností, jak dosáhnout globální dohody o tom, jaký typ exportů by měl být zamítnut na základě ATT.126
124
US joins efforts toward a global Arms Trade Treaty. Str. 15 -16 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 134 126 The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control 125
37
Je nezbytné zdůraznit, že v rámci přípravy ATT je nejefektivnější způsob kontroly exportu zbraní přísný systém národní kontroly. Ne všechny státy jsou ochotné či mají možnosti provádět kontroly u koncového uživatele.
2.4.1 Postoj USA USA chtějí, aby dokument obsahoval co nejvyšší standardy (např. u kontroly koncového uživatele). Nicméně pokud se v rámci konference bude jednat o prosazení kritéria, které by stanovovalo, že exporty nesmí být v rozporu s narušením regionální stability, je dost možné, že právě Spojené státy by se zdráhaly užít co nejpřísnější hledisko. Důvodem by byla samozřejmě neochota vzdát se možnosti exportovat do zemí, které mají klíčový význam ve válce proti terorismu. Počáteční nesouhlas USA s případnou globální regulací byl zdůvodňován obavou, že dohodnuté mezinárodní standardy by byly nižší než je domácí regulace USA, a tak z důvodu udržení těchto standardu byly Spojené státy nuceny hlasovat proti. V současnosti se zřejmě rozhodly pokusit se vysoké standardy promítnout do globální regulace. Postoj USA k Arms Trade Treaty dle náměstkyně pro kontrolu zbrojení a mezinárodní bezpečnost Ellen Tauscher: “Pokud dokument nezíská podporu důležitých hráčů, budou právě oni schopni podlomit cíl a účel globální regulace, což by bylo z pohledu USA horší než situace, kdyby žádný dokument neexistoval. Konsensus je tak dle USA nutný k zajištění vysokých standardů, není metodou, jak se vyhnout skutečné regulaci. USA tak kritizují unáhlený přístup některých vlád, jejichž cílem je dosáhnout povrchních ustanovení. Někteří tak mohou argumentovat, že rozhodování formou konsenzu bude na překážku skutečnému pokroku ve vyjednávání.“127
2.4.2 Postoj Číny Postoj Číny k regulaci obchodu s konvenčními zbraní je velmi zdrženlivý, viz následující názor na exporty SALW. Pokud vezmeme v potaz i zájem Číny na zrušení zbrojního embarga EU a důraz, který Čína klade na nezasahování do vnitřních záležitostí, nelze si dost dobře představit Čínu jako zástupce přísné regulace legálního obchodu se zbraněmi. “Mezinárodní společenství by mělo podporovat státy a regiony v jejich úsilí vypořádat se s problémem SALW. Mezinárodní společenství by mělo pomoci státům rozvinout své ekonomiky a odstranit chudobu za účelem vymýcení nelegálního obchodu se
127
Tauscher E.: Arms Trade Treaty
38
SALW. Suverenita států musí být respektována, právo na legální výrobu, vlastnictví a transfer ručních zbraní by nemělo být ohroženo.“ 128
2.4.3 Postoj Ruska Rusko vyjádřilo pochyby, zda je možné dospět k právně závazným kritériím regulace vzhledem k potenciálně subjektivní povaze procesu zvažování kritérií. Jak ukazuje závěrečná kapitola, zaměřující se na regulaci EU, tyto obavy nejsou neopodstatněné. Ruský zbrojní průmysl je také dosti závislý na exportu a řada importérů ruských zbraní by zřejmě nebyla jednomyslně označena jako zodpovědní koncoví uživatelé. Je tedy zřejmé, že překonání ruských obav bude náročným úkolem.129 Vnitropolitická situace v Rusku samotná může být faktorem, který se promítne ve vztahu Ruska k regulaci, nicméně je dost pravděpodobné, že i kdyby v čele Ruska setrval Dmitrij Medvěděv, zájmy ruského zbrojního průmyslu, který je velmi orientován na export, budou rozhodujícím faktorem ruského postoje.
2.5 Výzvy pro ATT V roce 2012 se sejde čtyřtýdenní konference OSN, jejímž cílem bude vypracovat právně závazný dokument, rozhodování na konferenci bude probíhat formou konsenzu. 130 I když ATT má fungovat jako multilaterální široká smlouva, je zřejmé, že pro její úspěch má klíčový význam překonání rozporů mezi členy Rady bezpečnosti v této oblasti, protože je zřejmé, že legitimita smlouvy by byla na nesrovnatelné úrovni, pokud by ji podpořili hlavní exportéři. Mezi klíčové nedořešené otázky patří problém, které zbraně do regulace zahrnout. Celá řada států podporuje zahrnutí 7 kategorií zbraní131, které zahrnuje již Registr konvenčních zbraní OSN (UNROCA). Obtížnější shoda panuje na zahrnutí SALW. Spojené státy jsou pro jejich zahrnutí, s výjimkou munice, což lze označit za klíčový požadavek rozvojových zemí, zejména zemí Latinské Ameriky.
128
Wang Y.. býv. čínský delegát při OSN in The Long –And Unfinished Road – To Globally Regulating Small Arms And Light Weapons Trade 129 International Arms Transfers in SIPRI Yearbook 2006, str. 436-438 130 Progress Made at Arms Trade Treaty Meeting 131 tanky, obrněná bojová vozidla, dělostřelectvo, bojová letadla, úročné helikoptéry, válečné lodě, rakety a odpalovací zařízení pro rakety
39
2.5.1 SALW V polovině 90. let se mezinárodní pozornost přesunula k otázce SALW. Transparentnost vlád, pokud jde o tento typ zbraní, značně zaostává za ostatními typy zbraní. Pozornost je tak zřejmě věnována zejména nelegálnímu obchodu s ručními zbraněmi.132 Nicméně užití legálně importovaných ručních zbraní při porušování lidských práv v importní zemi či reálná hrozba, že tyto zbraně skončí v rukou radikálních skupin, nejsou dostatečně adresovány. Vzhledem k výrazné nestabilitě a nízkému zisku, který exportérovi přináší obchod se SALW je s podivem, že mu není věnována větší pozornost. Státy se nechtějí vzdát legálních transferů možná pro hodnotu, která má skutečnost, že dodávka ručních zbraní upevňuje obchodní vztahy, pokud jde o těžší konvenční zbraně či zboží komerčního využití.
2.5.2 Lidská práva – otázka formulace kritéria Aplikace závazků spojených s dodržováním lidských práv při rozhodování o exportu zbraní je široce přijímané. Většina existujících regionálních regulací obchodu se zbraněmi obsahuje směrnice, které se soustředí i na otázku dodržování lidských práv. Dle článku 56 charty OSN se členské státy zavazují k podpoře lidských práv.133 Pokud stát exportér ví o možném úmyslu státu importéra použít dovezené zbraně k vážnému porušení lidských práv, tak mu vlastně poskytuje pomoc při porušování lidských práv.134 Vztah mezi mezinárodním právem humanitárním a transferem zbraní je sice zřejmý, nicméně největším problémem praxe je přijít s určitým standardem lidských práv, který by státy měly respektovat, pokud rozhodují o svých exportech. Současné dohody a směrnice neobsahují jednoznačná ustanovení, tzn. kritéria, která státy obvykle zvažují, by potřebovala vylepšit jasnějším a detailnějším vyjádřením. Pokud existuje značné riziko, že tyto konkrétní zbraně budou použity k podpoře vážných porušování mezinárodních lidskoprávních norem práva, zamýšlený transfer by měl být zamítnut, do doby než bude toto riziko odstraněno.135 Výše uvedené podstatné riziko a závažné porušení lidských práv136 pak určuje praxe práva v lidsko-právní oblasti. Podstatné či značné riziko porušování lidských práv 132
Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 10 Da Silva C. : Creating a human rights standard for the Arms Trade Treaty, str. 28,29 134 Toto vyplývá z komentáře International Law Commission k Článku 16 dokumentu Articles on the Responsibility of States for Internationally Wrongfull Acts, uvedeno v Da Silva C. : Creating a human rights standard for the Arms Trade Treaty, str. 30 135 Da Silva C. : Creating a human rights standard for the Arms Trade Treaty, str. 30-31 136 V angličtině substantial risk a serious violation 133
40
vyžaduje krom analýzy řady specifik také zhodnocení praxe dodržování lidských práv v zemi, kam má směřovat import zbraní. Státní úřady povolující export by tak měly zkoumat zejména koncového uživatele a způsob užití, který importér předpokládá. Dále analyzovat, zda k minulosti došlo u podobného koncového uživatele k porušení lidských práv. Závažnost porušení lidských práv je pak charakterizována povahou porušeného práva a rozsahem porušení. Orgány OSN zabývající se lidskými právy ve svých zhodnocení národních zpráv o lidských právech stanovily určité činy, které představují závažná porušení, například vražda, znásilnění, vynucené vysídlení, útoky proti civilní populaci, nepřiměřené použití síly vojenskými a bezpečnostními složkami, páchání násilných činů, jejímž terčem jsou ženy či menšiny, nucené nábory dětí a jejich mučení. 137
2.5.3 Další nedořešené otázky v rámci ATT Implementace smlouvy, monitoring a proces verifikace, na který klade velký důraz USA, budou zřejmě jedním z klíčových součástí budoucí regulace. Přísná pravidla Spojených států v této oblasti, kdy ve všech případech trvají na udělení povolení k reexportu, i pokud jde pouze o re-export komponentů, vedou ke sporu se státy Evropské unie, zastánci právně závazné ATT, které mají námitky vůči americké kontrole exportu komponentů.138 Je jasné, že proces ověřování dodržování globální regulace typu ATT bude klíčovým ustanovením, které ovlivní efektivitu regulace jako celku. Nezávislé kapacity OSN musí hrát významnou roli v tomto procesu, nicméně je zřejmé, že státy, které mohou vykonávat monitoring svých exportů bez mezinárodní pomoci, budou v praxi dávat přednost vlastnímu postupu při ověřování. Nutným ustanovením je i přijmutí sankcí v případě nedodržování ATT. Možností je i ustanovení stálé mezinárodní sankční komise, který by hodnotila zprávy jednotlivých zemí a vyšetřovala sporné případy podobným způsobem jako jiné sankční výbory OSN.139 V roce 2009 Open-Ended Working Group sice dospěla k závěru, že neregulovaný obchod s konvenčními zbraněmi je problémem, kterým se musí mezinárodní společenství zabývat, nicméně země jako Čína, Indie, Pákistán, Rusko či Venezuela nejsou přesvědčeny, že Arms Trade Treaty slouží jejich národním zájmům. V návaznosti na tuto skutečnost existuje skupina států, zastávajících názor, že je v současnosti nutné vytvořit
137
Creating a Human Rights Standard for the Arms Trade Treaty, str. 31 Brzoska M.: Monitoring and verification of the arms trade and arms embargoes, str. 32 139 International Arms Transfers in SIPRI Yearbook 2006, str. 436-437 138
41
pevný právně závazný nástroj, ke kterému se primárně připojí jen některé státy, přičemž ostatní je budou následovat v budoucnu.140
140
The Arms Trade Treaty PrepCom: Prepared and Committed?
42
3 Efektivita regionální regulace exportu zbraní Analýza Kodexu chování EU při vývozu zbraní, resp. Společného postoje Rady, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu
Od založení Evropských společenství byly exporty zbraní, spolu s dalšími záležitostmi spojenými s obranou , vyňaty z pravidel Evropských společenství a později EU. Ustanovení 1 článku 346 Lisabonské smlouvy (tj. bývalý článek 296 Smlouvy o Evropských Společenstvích) v zásadě vyjímá obchod s vojenským materiálem z jednotného trhu. 141 Článek 346 1. Ustanovení Smluv nebrání použití následujících pravidel: a) Členský stát není povinen poskytovat údaje, jejichž zpřístupnění podle jeho názoru odporuje podstatným zájmům jeho bezpečnosti, b) každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmějí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny k vojenským účelům.
Evropa tak nemá jednotný zbrojní trh, členské státy EU mají samozřejmý zájem na přežití svého vlastního zbrojního průmyslu, který je v souvislosti s se snižováním obranných rozpočtů pod silným tlakem. Státy EU tak dlouho nebyly ochotné vzdát se jakéhokoliv stupně národní kontroly v této oblasti, s výjimkou multilaterálního embarga.142 Díky uvedenému článku mohou členské státy vyčlenit zakázky v oblasti obrany z obecného regulačního rámce evropského práva, tedy i ze směrnic, jimiž se řídí vypisování veřejných zakázek a kontrola státní podpory. Trh je roztříštěný a neexistuje
141
Mareš M.: Zbrojní politika Evropské unie, str. 13 Evropská komise usiluje o překonání daného omezení a tedy o vytvoření jednotného obranného trhu. (EDEM). Kroky EU v oblasti zbrojního trhu mají pouze deklaratorní charakter. Mimo jiné by EDEM měl omezit právo zatajovat informace, jejichž zpřístupnění vlády povařují za obtížné, vzhledem k národní bezpečnosti 142 The Impact on Domestic Policy of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 5
43
konkurence, přežívají tak firmy, které by za normálních podmínek musely ustoupit efektivnějším konkurentům.143 Keith Krause argumentuje, že Evropa, resp. EU by s mohla zbavit závislosti na exportech pouze vytvořením integrované panevropské produkce zbraní spolu s integrovaným trhem pro zásobování. Spolupráce se tak jeví jako nezbytná vzhledem k poklesu exportů do rozvojového světa během 80.let, vyšší konkurenci na straně dodavatelů a rostoucím nákladům na vývoj zbraní. Nicméně přínosy pramenící ze spolupráce jsou často nižší než se na první pohled zdá, vlivem nevyhnutelných duplikací a nadbytku byrokracie, požadavky států jsou navíc často neuspokojeny v důsledku kompromisu a nebezpečí, že někdo z partnerů z projektu vycouvá, což zvýší náklady a prodlouží fázi vývoje. 144 Nicméně některé státy uvažují o společném zbrojním trhu, protože si uvědomují přínosy spojené s jeho zavedením, tedy změkčením článku 346. Navzdory určitému omezení utajení specifik armádních zakázek jednotlivých zemí jsou výhody společného trhu lákavé: úspory z rozsahu, zvýšení konkurenceschopnosti, úspora nákladů a možnost věnovat více prostředků do vědy a výzkumu a zejména oslabit závislost na exportu, která je pro členské země EU typická. Jednoduše řečeno, užší a efektivní kooperace v rámci EU by mohla zmírnit nutnost spoléhat se na export ve snaze dosáhnout úspor z rozsahu a prostředků na vědu a výzkum. Pokles poptávky po běžných zbrojních systémech a nutnost investovat stále více do vědy a výzkumu tak dále posílily orientaci na export, která byla vzhledem k zařazení evropských zemí mezi výrobce druhého řádu vždy poměrně výrazná.145 Nicméně od 90. let existují stále silnější ekonomické pobídky pro koordinovaný postup v oblasti zbrojního průmyslu vzhledem k internacionalizaci zbrojního průmyslu a dalším důsledkům spjatým s globalizací, o kterých bude pojednáno níže. S koncem studené války přichází rostoucí důraz na prevenci konfliktů, který plní funkci výzvy pro etičtější zahraniční politiku a regulaci exportu zbraní.146 Země mají právo na sebeobranu a jejich legitimním právem je tedy snaha získat vojenské vybavení. Je ale zřejmé, že proliferace, zejména ručních a lehkých zbraní, podněcuje konflikty v některých rozvojových zemích. Zbraně jsou často použity k posílení 143
Veřejné zakázky v oblasti obrany Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, str. 149 145 Za zmínku stojí další problém EU a tou je nízká účinnost nákladů vynakládaných na výzbroj – více Mareš M.: Zbrojní politika Evropské unie, str. 30 146 Bromley M. : 10 years down the track – the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 1 144
44
či udržení režimu, který porušuje lidská práva. Prostředky, které země vynaloží na získání vojenského vybavení jsou takto využity na úkor investic do rozvoje. Důraz, který EU klade na lidská práva a rozvojovou pomoc je často vnímán jako součást její soft power. Podpora lidských práv a demokracie se tak stala integrální součástí vnější politiky. Kodex chování EU pro vývoz zbraní bývá označován za nejsofistikovanější a nejefektivnější nástroj multilaterální kontroly exportu zbraní na světě. 147 Přesto, že Kodex získal v prosinci 2008 formou společného postoje Rady EU podobu Společných pravidel, dokumentu, který je právně závazným, existuje několik závažných nedostatků současného kontrolního režimu EU. Cílem následujícího textu bude představit důvody vzniku Kodexu chování a zhodnotit přínosy vyplývající z přijetí společného postoje, klíčovou částí je pak analýza nedostatků exportní kontroly EU, které plynou z nekonzistentní interpretace kritérií jednotlivými členskými státy, možnosti negativní konvergence, problematikou licenční výroby a následného nebezpečí reexportu, exportu komponentů a nedostatků konsolidované zprávy EU, která např. neobsahuje koncového uživatele.
3.1 Kodex chování, Společná pravidla – představení dokumentů 3.1.1 Cesta ke Kodexu S koncem Studené války a s ním spojeným silným důrazem na prevenci konfliktů a zejména po ostudné zkušenosti s nekontrolovaným exportem do potenciálně nepřátelských zemí, bylo v 90. letech jasné, že obchod se zbraněmi je nutné podřídit kontrolnímu režimu. Irácko-Íránský konflikt a zejména pak válka v Perském zálivu, kdy byl Sadám Husajn perfektně vyzbrojen takřka všemi významnými exportéry zbraní byly hlavním důvodem reflexe EU k rozhodnutí sestavit kritéria exportu, která by zamezila opakování takovéto situace. Kritéria byla představena formou deklarace již v roce 1992,148 tedy takřka bezprostředně po válce v Perském zálivu. Předchůdcem Kodexu byla společná iniciativa 600 nevládních organizací (NGOs), která získala podporu Nizozemí, Švédska a Belgie.149 Britsko-francouzský návrh se pak stal základem dokumentu, který byl v roce 1998 přijat jako Code of Conduct on Arms Export, kritéria tak v roce 1998 získala podobu politicky závazného Kodexu chování, který byl pak společným postojem, dokončeným v r. 147
Trinchieri L.: Is the 1998 Code of Conduct on Arms Exports Adequate to Support the EU's Promotion of Human Rights? Assessing the Effectiveness of Criterion 2 in Curbing the Exports of Small Arms to Third Countries, str. 11, 14 148 Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports, Str. 2 149 Mareš M.: Zbrojní politika Evropské unie, str. 60
45
2005 a schváleným v r. 2008, změněn na dokument právně závazný- Společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu.150 Na přijetí společného postoje naléhala řada NGOs, důvodem proč byl návrh přijat s několikaletým zpožděním byl postoj Francie. Ta podmiňovala svůj souhlas se společným postojem zrušením embarga EU vůči Číně. Vzhledem ke skutečnosti, že podobná rozhodnutí jsou řešena konsensem,151 reforma Kodexu se protáhla do prosince 2008, kdy Francie v závěru svého předsednictví souhlasila s přijetím společného postoje. Embargo EU vůči Číně, uvalené v roce 1989, tak zůstává v platnosti.152 Za zmínku stojí i skutečnost, že časová etapa vytvoření Kodexu jako politicky závazného dokumentu koresponduje s obdobím, kdy nastupuje etapa konsolidace a internacionalizace evropského zbrojního průmyslu. Podstatnou roli pak hrají také ekonomické přínosy pramenící z lépe koordinované exportní politiky. Od 80. let prochází evropský zbrojní průmysl obdobím konsolidace charakterizovaným fúzemi evropských společností, tyto velké společnosti pak vlastní holdingy a výrobní kapacity v několika zemích. Samy zbrojní společnosti pak vyžadují koordinaci exportních politik, která usnadní přeshraniční spolupráci a zefektivní export, EU je přitom primárním nástrojem, jak toho dosáhnout.153
3.1.2 Společný postoj, společná pravidla a staronová kritéria Společný postoj154 Rady 2008/944/SZBP, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu se týká všech konvenčních zbraní, sestává se zejména z 8 kritérií, které mají zabránit tomu, aby transfery zbraní z EU přispívaly k porušování lidských práv, interním represím, porušování mezinárodního míru a bezpečnosti nebo podlomení udržitelného rozvoje v dané importní zemi. Dle Společného 150
tzn. že od roku 2008 existuje možnost zpochybnit rozhodnutí ohledně povolení exportu před soudem France blocking plan for EU code on arms exports 152 Arms Embargoes Database - http://www.sipri.org/databases/embargoes 153 Bauer S.: The EU Code of Conduct on Arms Exports:much accomplished, much to be done , str 32-33 Nabídková strana zbrojního průmyslu se mezitím integrovala, aby dokázala přežít na globalizovaném trhu. V Evropě jsou dominantními dvě velké nadnárodní společnosti: první je BAE Systems – největší evropská zbrojařská společnost. Druhá příčka patří EADS (European Aeronautic Defence and Space Company), která vznikla fúzí německé DASA (Daimler Chrysler Aerospace AG Mnichov), francouzské Matra (Aerospatiale Matra Paříž) a španělské CASA (Construcciones Aeronáuticas S.A. Madrid). Blíže viz Evropský zbrojní trh – výzva i pro Čechy http://www.natoaktual.cz/evropsky-zbrojni-trh-vyzva-i-pro-cechy-d9p/tiskni.asp?c=A071008_162951_na_analyzy_m02&r=na_analyzy 154 Definuje postoj EU k určité otázce, je právně závazný – viz http://ec.europa.eu/ceskarepublika/information/glossary/term_161_cs.htm Smyslem společného postoje v kontextu společné zahraniční a bezpečnostní politiky je učinit spolupráci více systematickou a vylepšit její koordinaci. Členské státy se musí přizpůsobit a realizovat ty postoje, které byly přijaty jednomyslně na zasedáních Rady. 151
46
postoje jsou státy zavázány zamítnout povolení k vývozu zbraní, pokud je zakázka v rozporu s kritérii 1-4 a zvážit faktory obsažené v kritériích 5-8. Přehled kritérií spolu s postupem, který mají členské státy aplikovat, pokud dojde k porušení kritérií, uvádí následující tabulka. Níže uvedené postupy jsou minimem, které členské státy musí dodržet při rozhodování o své exportní politice v oblasti zbraní. 155 Tabulka 1 Přehled kritérií a jejich závaznost
Název kritéria
1. kritérium
2. kritérium
3. kritérium
4. kritérium
Popis kritéria
např. embarga OSN, EU, OBSE, zákaz Mezinárodní vývozu protipěchotních závazky členských min, závazky států z Wassenaarského ujednání Riziko, že voj. technologie nebo voj. materiál mohou být Dodržování LP a použity pro vnitřní Mezinárodního represi + k závažnému práva humanitárního porušování mezinárodního humanitárního práva U zemí, kde jsou podle hodnocení příslušných orgánů OSN, EU, RE vážně porušována lidská práva. Pokud by vývozy podněcovaly Vnitřní situace v či prodlužovaly zemi konečného ozbrojené konflikty určení nebo zhoršovaly jako výsledek napětí existující nebo ozbrojených napětí a konflikty v konfliktů. zemi konečného určení.
Zachování regionálního míru, bezpečnosti a stability.
Riziko, že by zamýšlený příjemce použil voj. technologie nebo voj. mat. k agresi vůči jiné zemi nebo k prosazení územního požadavku
155
Postup uložený Společným postojem, pokud je zamýšlený vývoz v rozporu s kritériem
Zamítnout vývozní licenci
Zamítnout vývozní licenci
Vydávat licence se zvláštní obezřetností a opatrností = postupovat případ od případu a vzít v úvahu povahu voj-technologií nebo voj. mat. Zamítnout vývozní licenci
Zamítnout vývozní licenci156
Společný postoj Rady 2008/944/ SZBP Brát v potaz pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu mezi příjemcem a jinou zemí, územní požadavek vůči sousední zemi, který se příjemce v minulosti snažil prosadit nebo hrozil prosadit silou. 156
47
silou.
5. kritérium
6. kritérium
7. kritérium
Členské státy berou v úvahu: - potenciální dopad voj. technologií nebo voj. materiálu, které mají být vyvezeny, na své obranné a bezpečnostní zájmy i zájmy svých spojenců 157 - riziko použití daných voj. technologií nebo voj. mat. proti svým vlastním ozbrojeným silám nebo ozbrojeným silám
Národní bezpečnost členských států a území, za které členské státy ve vnějších vztazích odpovídají, jakož i bezpečnost spřátelených a spojeneckých zemí.
Členské státy berou v úvahu mimo jiné pověst kupující země z hlediska: její podpory nebo podněcování terorismu a mezinárodního organizovaného zločinu; jejího dodržování mezinárodních závazků, zejména ve vztahu k nevyužívání síly, a MHP jejího závazku k nešíření a dalším oblastem kontroly zbrojení a odzbrojení, zejména podepsání, ratifikaci a provádění
Chování kupující země vůči mezinárodnímu společenství
Existence rizika, že voj. technologie nebo voj. mat. budou v kupující zemi dodány jinému než deklarovanému odběrateli nebo znovu vyvezeny za nežádoucích podmínek
Členské státy berou v úvahu - technická schopnost přijímající země využít tyto technologie - schopnost přijímající země provádět účinnou kontrolu vývozu; riziko, že tyto technologie nebo materiál budou znovu vyvezeny do nežádoucích míst určení pověst přijímající země z hlediska dodržování předpisů pro opětovný vývoz
157
Přičemž uznávají, že tento faktor nemůže ovlivnit posuzování kritérií o dodržování lidských práv a o regionálním míru, bezpečnosti a stabilitě
48
8. kritérium
Slučitelnost vývozu vojenských technologií nebo vojenského materiálu s technickou a hospodářskou kapacitou přijímající země.
Žádoucí je, aby státy své legitimní potřeby v oblasti bezpečnosti a obrany naplňovaly s co nejmenším využitím lidských a hospodářských zdrojů pro potřeby zbrojení.
Přihlédnout k informacím jako např. Rozvojový program OSN, WB, IMF, OECD, berou členské státy v úvahu, zda by navrhovaný vývoz mohl vážně ohrozit udržitelný rozvoj přijímající země posuzují relativní úroveň vojenských a sociálních výdajů přijímající země, s přihlédnutím k případné pomoci poskytované této zemi ze strany EU či na bilaterálním základ
Zpracovala: autorka na základě ustanovení Společného postoje Rady 2008/944/ SZBP
V roce 2003 Working Party on Conventional Arms Exports (COARM) vydala první Uživatelskou příručku (Users Guide), jehož cílem bylo stanovit dohodnutou praxi a objasnit zodpovědnost, která z dokumentu vyplývá pro členské státy. Měla/má pomoci s implementací a interpretací kritérií, ta je taktéž upravována každý rok.158 Pokud porovnáme původní Kodex chování a jeho novou verzi ve formě Společných pravidel, došlo k rozšíření působnosti kritérií na rozhodování o povolení licenční výroby, tranzitu či zprostředkování, rozhodnutí členských států o výše uvedeném musí též vycházet z kritérií. V kritériu 2 je jasněji vyjádřena nutnost hodnotit stav lidských práv v zamýšlené zemi dovozu. Státy tak musí odmítnout povolit export do zemí, kde je jasné nebezpečí, že zbraně by byly použity ke spáchání prohřešků vůči mezinárodnímu právu humanitárnímu.159 To by teoreticky mělo učinit rozhodnutí o exportu snadnějším, pokud stát-exportér hodlá aplikovat kritéria bez liberálnější interpretace. Cílem Společné pozice je též konvergence mezi členy EU, toho má být dosaženo prostřednictvím konzultací, oznámení o zamítnutí exportu do konkrétní země, konsolidované zpráva EU, která následně srovnává údaje členských zemí. Vzhledem k tomu, že společná pravidla ve formě společného postoje jsou právně závazným dokumentem, je právním závazkem členských států zajistit, aby jejich národní legislativa byla v souladu se společným postojem.160
158
Case Study: EU Code of Conduct on Arms Exports, str. ,1 Holtom P., Bromley M. : The limitations of European Union reports on arms exports : the case of Central Asia , str. 3 159 Společný postoj Rady 2008/944/ SZBP, článek 2, str. 2-3, EU Code of Conduct on Arms Export. Str 2 160 Společný postoj ale není součástí evropského práva a není subjektem jurisdikce ECJ. The Impact on Domestic Policy of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 9
49
Nový dokument Společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu kodifikuje požadavek, aby členské státy vydávaly národní zprávy o exportech vojenských technologií a vybavení. Přijetí společných pravidel reflektuje potřebu posílit důvěryhodnost politiky EU161 a podpořit tak globální smlouvu o obchodu se zbraněmi a svůj apel na ostatní státy, aby zavedly efektivní kontrolní režim, úspěch EU v těchto ohledech je limitován, pokud by sama neposílila vlastní pravidla formou právního závazku .
3.2 Nedostatky regulace EU Za účelem maximalizace účinnosti tohoto společného postoje posílí členské státy svou spolupráci v rámci SZBP (Společná zahraniční a bezpečnostní politika) a budou podporovat konvergenci v oblasti vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu. 162
Nicméně rozhodnutí o poskytnutí či zamítnutí povolení k exportu jsou plně v
kompetenci jednotlivých členských států. Je proto nejspíš nevyhnutelné, že v některých případech dojde k rozdílné interpretaci. Pokud mají být Kodex či Společná pravidla dokumentem, který plní svůj účel, pak se musí státy vyhnout protichůdným rozhodnutím, které by podkopávala jednotlivá kritéria. Ustanovení Kodexu/Společných pravidel jsou neurčitá v tom ohledu, že nelze jednoduše říci, že stát nezohlednil uvedené kritérium, protože neexistuje společný standart, jak konkrétní kritérium uplatnit. Státy také nejsou zavázány k tomu, aby (pokud jeden ze členů odmítne exportovat) musely učinit ten samý krok. 163
3.2.1 Liberální interpretace kritérií Lze namítat, že v níže předložených případech došlo k porušení, či velmi liberální interpretaci kritérií před prosincem 2008, kdy byl přijat PRÁVNĚ nikoliv politicky závazný Společný postoj. Nicméně pokud si necháme vygenerovat transfery za rok 2009, 161
SIPRI Yearbook 2008, Strengthening the European Union Code of Conduct on Arms Exports, str. 473 Společný postoj Rady 2008/944/ SZBP, článek 7, strana 4 163 Viz Společný postoj Rady 2008/944/ SZBP, Článek 4, Dříve než členský stát udělí licenci, která byla jiným členským státem či státy během posledních tří let zamítnuta v podstatě pro identickou transakci, konzultuje nejdříve členský stát nebo státy, které ji zamítly. Pokud se přesto členský stát po těchto konzultacích rozhodne licenci udělit, oznámí tuto skutečnost členskému státu nebo státům, které ji zamítly, s podrobným vysvětlením svého postupu. Rozhodnutí o povolení nebo zákazu transferu jakýchkoliv vojenských technologií nebo vojenského materiálu zůstává v pravomoci každého členského státu. Zamítnutím licence se rozumí takový případ, kdy členský stát odmítl povolit skutečný prodej nebo vývoz daných vojenských technologií nebo vojenského materiálu a kdy by se v opačném případě prodej uskutečnil nebo by došlo k uzavření příslušné smlouvy. V tomto smyslu může zamítnutí podléhající hlášení v souladu s vnitrostátními postupy zahrnovat zamítnutí vydat povolení k zahájení jednání či zápornou odpověď na formální prvotní žádost o informace ke konkrétní zakázce. 162
50
které jsou dostupné v databázi SIPRI, zjistíme, že do zemí jako je Pákistán či Saudská Arábie exportují přední evropští vývozci i po prosinci 2008. Ve větší míře se jedná o dodávky zbraní, které byly dohodnuty např. v letech 2006 či 2007, nicméně databáze dokumentuje i případy, kdy došlo k zcela novým objednávkám. V Příloze 1 jsou proto uvedeny některé exporty spolu s doplňujícími údaji. Tímto si netroufám tvrdit, že v důsledku přijetí právně závazného Společného postoje nedošlo k pozitivnímu vývoji ve směru rigidnější interpretace kritérií. Na podobná hodnocení je příliš brzy, nicméně údaje o transferech nenasvědčují, že by otázka liberální interpretace kritérií, byla po r. 2008 bezpředmětná.
Následující výčet porušování/velmi liberální interpretace kritérií je čerpán zejména z The limitations of European Union reports on arms exports a Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports a novinových článků, jedná se tedy o konkrétní případy, které nejsou jen nepotvrzenými domněnkami.
3.2.1.1 Exporty v rozporu s kritériem 1 - porušení embarga164 Uzbekistán V roce 2005, v důsledku toho, že uzbecká vláda použila nepřiměřeně a nediskriminativně sílu k potlačení protestu v Andijanu požadoval Vysoký komisař OSN pro lidská práva prošetření tohoto incidentu, uzbecká vláda však odmítla. V reakci na to EU souhlasila s přijetím restriktivních opatření, včetně zbrojního embarga vůči Uzbekistánu. Na základě informací ze zpráv EU lze tvrdit, že Rakousko exportovalo zbraně do Uzbekistánu v době, kdy bylo v platnosti embargo Rady Evropské Unie, dle zprávy EU z r. 2006 se jednalo zejména o ruční zbraně. Je jasné, že tyto exporty byly v rozporu s embargem EU, nicméně ani konsolidovaná zpráva EU ani národní zpráva Rakouska neobsahuje vysvětlení, Rakousko 164
Kodex ani Společný postoj Rady neobsahují seznam zemí, pro které by platil zákaz exportu. Rozhodnutí jsou učiněna na základě jednotlivých konkrétních případů. Rada EU však může uvalit embargo na konkrétní zemi nebo skupinu. Členské státy EU sdílí názor, že je nutné dodržovat embarga OSN na export zbraní do konkrétní země. EU tak pravidelně uvaluje embargo na země, které jsou již pod embargem OSN, EU však často uvaluje embargo i na země, které nejsou předmětem embarga ze strany OSN. To lze vnímat jako důkaz, že regionální přístup EU je striktnější než je aplikován na úrovni mezinárodního systému. Důvodem je zřejmě skutečnost, že státy sedmadvacítky se dokáží snáze shodnout na terči embarga, než Rada Bezpečnosti OSN.V současnosti je platnosti embargo vůči Talibánu, Číně, Guinee, Iránu, Iráku, Libanonu, Libérii, Barmě, Somálsku, Súdánu, Zimbabwe. – bližší informace zde - www.sipri.org/embarga Embarga EU jsou implementována a vynucována na národní úrovni, informace o uvalování příp. „opomíjení“ uvalit sankce jsou shromažďována pracovní skupinou RELEX/Sanctions a nejsou veřejně přístupná. –Holtom P., Bromley M. : The limitations of European Union reports on arms exports : the case of Central Asia , str. 5
51
teprve po zrušení embarga v r. 2010 uvedlo, že se jednalo o účetní chybu a že transfery, u nichž byla uvedené jako kupující země Uzbekistán, směřovaly ve skutečnosti do Jihoafrické republiky. Tento případ je tak velmi zavádějící a je podivné, že ani RELEX Sanctions nezkoumal tyto veřejně dostupné dokumenty.165 Dalším porušovatelem by dle zprávy EU mělo být Německo v roce 2007, nicméně ve svém národní zprávě Německo ozřejmuje, že vybavení a zbraně byly určeny pro ambasádu NATO v Uzbekistánu. Die Tageszeitung potom ukazuje na ještě pravděpodobnější porušení embarga ze strany Německa, kdy Německo nepřerušilo vojenský výcvikový program a jeho ozbrojené síly poskytovaly taktický výcvik bez ohledu na embargo.166 Z rozhodnutí Rady EU embargo skončilo k 13.listopadu 2009. Rada EU jako důvod uvedla závazek Uzbekistánu spolupracovat s EU na celé řadě otázek týkajících se lidskoprávní problematiky a právního státu. Dále Rada uvedla, že Uzbekistán podnikl kroky v uvedených oblastech během posledních několika let. Nicméně vzhledem k tomu, že Uzbekistán nesplnil klíčový požadavek z r. 2005, tedy prošetření okolností masakru v Andijanu, nabízí se jako vysvětlení, že dodržování lidských práv bylo odstaveno na druhou kolej vzhledem k zájmu některých členských států posílit vazby na Uzbekistán, stát s energetickými zdroji a strategickými významem, který má Uzbekistán pro zásobování německých jednotek v Afghánistánu.167 Zbrojní embargo EU a sankce s ním spojené také nejsou monitorovány nezávislými mechanismy, které by zhodnotily pozitiva či negativa, která přinesly. RELEX/Sanctions nemá mandát k vyšetřování ani mechanismus, který by umožnil veřejně oznámit údajná porušování embarga. Navíc pokud by vyšetřování prokázalo, že německé autority porušily sankce vůči Uzbekistánu, není jasné jaké důsledky by takový výstup vyšetřování přinesl. Vzhledem k tomu, že kritéria jsou členskými státy aplikována velmi nekonzistentně, embargo může být velmi užitečným mechanismem, jak v extrémních případech harmonizovat rozhodnutí o (zamítnutí) exportu. 168 Na příkladu embarga vůči Uzbekistánu lze ilustrovat rozpor, který je mezi strategickými zájmy členských států a zájmy na good governance, demokracii a dodržování lidských práv v Uzbekistánu. Pokud by EU měla aplikovat kritéria rigidně, tak nelze očekávat hladké uzavření obchodní, energetické či strategické dohody 165
Holtom P., Bromley M. : The limitations of European Union reports on arms exports : the case of Central Asia, str. 13 166 Schützenhilfe nach dem Massaker 167 EU removes Uzbekistan arms block 168 Holtom P., Bromley M. : The limitations of European Union reports on arms exports : the case of Central Asia, str.19
52
s Uzbekistánem nebo středoasijskými zeměmi obecně. V oblasti energetiky se může jednat např. o středoevropské či východoevropské státy, které nebudou tlačit na rigidní interpretaci kritérií v zájmu zajištění energetické bezpečnosti. Nicméně hlavně velké státy EU si uvědomují, že pokud bude EU jako jediný hráč odmítat exporty do strategických zemí, viz Čína v následující subkapitole, pak potenciálně ekonomicky ztrácí. Čína Po masakru na náměstí Tiananmen je v platnosti embargo na export zbraní do Číny, to ale členské státy nerespektovaly a embargo bylo porušováno ze strany Francie, Německa, Itálie, VB… Členské státy buď exportovaly, nebo poskytly svolení se zřízením licenční výroby v Číně.169 Hodnota licencí poskytnutých Francií dosáhla v letech 20022006 asi 850 milionů eur.170 To ukazuje význam Číny pro EU a podkopává funkci embarga. Zastánci zrušení embarga vůči Číně pak mohou argumentovat, že embargo samo o sobě je neefektivní v plnění svého primárního cíle, nedokázalo totiž zabránit Číně legálně importovat zbraně a není ani účinným nástrojem, jak omezit porušování lidských práv v Číně. Otázkou je, jak by vypadaly exporty z EU bez platného embarga, zda by státy EU místo alespoň základního jednotného postoje vůči Číně nelítostně soutěžily o přidělení jednotlivých kontraktů pro „své“ zbrojní firmy. Vzhledem ke skutečnosti, že zrušení embarga je podmíněno souhlasem všech členských států a pokud ani nátlak Francie v souvislosti s přijetím společného postoje nepřinesl kýžený efekt, dalo by se předpokládat, že ke zrušení embarga v blízké budoucnosti nedojde a takový krok ze strany EU bude podmíněn mírnou změnou čínského oficiálního postoje v oblasti lidských práv. Nicméně zprávy z prosince 2010 ukazují, že dochází k určitému zmírnění opozice vůči zrušení embarga, tato otázka tak bude jedním z důležitých témat, která by se měla řešit během roku 2011. Současné vztahy Číny a EU a také Číny a Spojených států jsou na dobré úrovni. Hlavními podporovateli zrušení embarga jsou Španělsko a Francie, nicméně nesouhlasný postoj ostatních států se zrušením embarga se také poněkud zmírnil. Eurozóna má navíc problém se získáním úvěru na otevřeném trhu a právě Čína by mohla nabídnout přijatelné úrokové sazby.171
169
Možno ověřit zadáním Číny jako importéra do Trade register SIPRI http://armstrade.sipri.org/armstrade/page/trade_register.php 170 Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 7 171 EU could end China arms embargo early 2011: report
53
Je jasné, že vzhledem ke svému postavení v mezinárodních vztazích a všude skloňovanému potenciálu je otázkou času, kdy Čína vybuduje komplexní takřka nezávislý zbojní průmysl. Podle SIPRI je již nejvýznamnějším importérem Indie a to právě díky vlastním kapacitám Číny. Hlavním exportérem do Číny je Rusko, nicméně v posledních letech importy do Číny značně poklesly, čínský zbrojní průmysl je tak schopen vyrobit některé vyspělé zbraňové systémy sám, např. bojové letadlo 4. generace, nicméně ve většině oblastí je stále jednu až dvě generace za nejvyspělejšími technologiemi.172 Transfery technologií poskytnuté státy EU, například Francií, která by byla zřejmě k takovému kroku ochotna, by dle mého názoru měly klíčový vliv pro vývoj a posílení samostatnosti domácího čínského zbrojního průmyslu.
3.2.1.2 Exporty v rozporu s kritériem 2 V r. 2005 Itálie exportovala 16000 revolverů do Pákistánu,173 Velká Británie (VB) exportovala do Pákistánu 1007 odstřelovacích zbraní v r. 2006, 5367 odstřelovacích zbraní do Turecka. VB a Německo odsouhlasily export ručních zbraní do Saudské Arábie (SA). V r. 2007 VB povolila export obrněných vozidel a 625 kulometů do SA. 174 Navzdory skutečnosti, že právě exporty do zemí Blízkého východu v 80.letech byly hlavním katalyzátorem pro vznik Kodexu chování, se tato oblast stále řadí mezi primární odbytiště obchodu se zbraněmi. Blízký východ je oblastí soupeření všech hlavních exportérů, státy EU, tedy zejména Francie a VB se snaží obstát v soupeření s USA o to, kdo bude dodávat zbraně Saudské Arábii. Po rozhodnutí saudského krále Abduláha nediversifikovat své zdroje a udělení největší zakázky v historii výlučně Spojeným státům175 se zdá, že postavení Francie a Velké Británie je druhořadé, nicméně nesmíme pominout zakázky z let minulých.176 Navzdory chování Izraele v okupovaných teritoriích a následné kritice ze strany EU jsou členské státy vcelku ochotné do Izraele exportovat zbraně. Mezi léty 2003 až 2006 povolily transfer zbraní v hodnotě skoro 900milionů euro, spadající do všech kategorií ze seznamu vojenského vybavení krom jediného – energetické zbraňové systémy. Na případu obchodu s Izraelem je zřetelné, že členské státy exportovaly převážně komponenty. Tato 172
Arms Trade: Difficult to Define, Measure and Control, Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade, str. 16 173 V těchto letech v Pákistánu vládl Pervíz Mušaraf a docházelo k mohutnému porušování lidských práv 174 Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports str. 7 175 US Congress notified over $60bn arms sale to Saudi Arabia 176 Trade Register SIPIRI, po zadání Saudské Arábie jako importéra (http://armstrade.sipri.org/armstrade/page/trade_register.php)
54
skutečnost může na první pohled působit jako polehčující okolnost, nicméně je plně v souladu se současnými trendy v obchodu se zbraněmi a ve většině případ se jedná o části, které mají rozhodující vliv na efektivní fungování zbraňového systému. Státy jako Nizozemí či Belgie pak dávají přednost exportu komponentů do USA, které pak hotový zbraňový systém exportují do Izraele. 177 Po roce 1998, kdy došlo k přijetí Kodexu, klesly exporty do zemí, ve kterých docházelo k hrubému porušování lidských práv (fyzické integritě), nicméně export do zemí, které porušují občanská a politická práva se nijak nezměnil.178 Členské země EU si jsou vědomy významu, které mají exporty do Pákistánu a Saudské Arábie pro jejich zbrojní průmysl, a strategické polohy a významu obou zemí. Z obav, že by podobné klienty zcela ztratily do budoucna, nepřerušují exporty lehkých a ručních zbraní, které jsou citlivě vnímány jak domácí veřejností, tak nevládními organizacemi.
3.2.1.3 Exporty v rozporu s kritériem 3 Belgická vláda povolila v r. 2002 export 5500 kulometů do Nepálu, země, kde podle pozorovatelů probíhala občanská válka. Belgie export povolila se zdůvodněním, že vláda Nepálu má legitimní právo potlačit nelegální vzbouřeneckou aktivitu. Belgie poskytla licenci tři měsíce poté, co ji Německo odmítlo udělit. Samotné „podkopání“ podobného typu nebylo kodexem zakázáno, nicméně Belgie nezahájila konzultace s Německem před poskytnutím licence. Rozhodnutí belgické vlády spustilo krizi, která přiměla Belgii přenést Kodex do národní legislativy (v době, kdy byl jen politicky závazným dokumentem.). Sporným krokem se pak ukázalo rozhodnutí přenést zodpovědnost za vydání povolení k exportu na regionální vlády. Regionální vláda je přitom vlastníkem hlavního výrobce SALW – FN Herstal. 179 Obecně převedení uvedených pravomocí na regionální úroveň zbavuje centrální vládu odpovědnosti a případného zdiskreditování, regionální vláda bude také pravděpodobněji více sledovat své komerční zájmy na úkor humanitárních cílů. Je jasné, že stát má formální právo na podobné „podkopávání“ a jeho právním závazkem není povinnost exportní licenci odmítnout, nicméně může mít politickou cenu, tzn. že tzv. politické náklady musí resp. jsou zakomponovány do rozhodování. Politickou 177
Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports. Str. 10 Dle výzkumu Bromleyho a Brzosky z r. 2007, uvedeno Trinchieri L.: Is the 1998 Code of Conduct on Arms Exports Adequate to Support the EU's Promotion of Human Rights? Assessing the Effectiveness of Criterion 2 in Curbing the Exports of Small Arms to Third Countries, str. 20 179 Holm, K. Europeanising Export Controls: The Impact of the European Union Code of Conduct on. Arms Exports in Belgium, Germany and Italy Code of Conduct on Arms Export, str. 214, 220 178
55
cenou belgického exportu do Nepálu byla protestní resignace vicepremiérky 180, je zřejmé, že kritika spojená s exportem dlouho rezonovala belgickou veřejností.
3.2.1.4 Exporty v rozporu s kritériem 4 Příkladem, kdy regionální stabilita nebyla brána v potaz je export do Pákistánu resp. Indie. Jak Indie, tak Pákistán jsou významnými trhy pro evropské zbrojní společnosti. Francie, Velká Británie a Německo poskytly exportní licence v hodnotě 3 miliard euro Indii v období 2003-2006, jednalo se o všechna vybavení uvedená na seznamu vojenského materiálu s výjimkou kryogenního vybavení. Některé konkrétní zakázky vyvolávají dojem obav z ohrožení regionální stability, např. Francie prodala Indii 10 stíhacích letounů Mirage v r. 2000 a VB 40 stíhacích bombardérů v r. 1999, které jsou bez či s drobnými úpravami schopny nést nukleární materiál. V r. 2004 odsouhlasila VB další zakázku jejímž předmětem bylo poskytnutí tréninkového systému Hawk, který slouží k vyškolení pilotů na uvedené stroje. Dle odborníků jsou uvedené systémy také velmi vhodné pro navigaci horským terénem, jakým je např. oblast Kašmíru. Vzhledem k potenciálnímu a stále hrozícímu vypuknutí lokálního konfliktu mezi Indií a Pákistánem se poměrně neracionálním jeví export zbraní v hodnotě 1,75 miliard eur do Pákistánu, kde hlavním vývozcem je opět Francie. Vzhledem k vztahům mezi Indií a Pákistánem lze na tyto exporty nahlížet jako na exporty přinášející destabilizační efekt na regionální bezpečnost. V současnosti Nicolas Sarkozy v rámci své cesty po Indii dohodl další kontrakty pro francouzský zbrojní průmysl. 181
3.2.1.5 Exporty v rozporu s kritériem 7 Po invazi do Iráku, jsou evropské země dodavatelem zbraní. Mimo tradiční exportéry, tj. Francii a Velkou Británii stojí za povšimnutí export ručních zbraní z Polska (50 000 lehkých zbraní v letech 2005-2006) a Rakouska (200 000 zbraní Glock 20052006). Všechny tyto transfery byli určené pro vládní či policejní jednotky podléhající oficiální irácké vládě, nicméně existuje vážné podezření, že část těchto zbraní byla odkloněna či zabavena protivládními skupinami182
180
Belgium furore over arms sale to Nepal Sarkozy Seeks Arms, Nuclear-Power Sales on India Trip 182 Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports str. 9 181
56
3.2.1.6 Exporty v rozporu s kritériem 8 Znepokojující je nedostatek soudružnosti mezi exportem zbraní a rozvojovou politikou členských zemí- v některých případech totiž částka, kterou zaplatí rozvojové země za exporty z EU téměř odpovídá rozvojové pomoci. Možnou interpretací je pak jednoduše subvencování zbrojního průmyslu prostředky určenými na zahraniční pomoc. Názorným příkladem podobného postupu může být vnímán Egypt. Uvedené částky se takřka shodují v případě Egypta v roce 2005, kdy Francie poskytla bilaterální pomoc ve výši 64,5 milionu euro a zároveň dodala vojenské vybavení v hodnotě 62,5 milionů euro.183 Jihoafrická republika odsouhlasila v r. 1999 kontrakt za 4,5 miliardy eur, jehož předmětem bylo dodání 28 bojových letounů Gripen, 24 tréninkových systémů jestřáb z VB, 3 válečné lodě typu korveta a 4 ponorky z Německa, 40 lehkých helikoptér z Itálie. Šéf akvizicí na ministerstvu obrany JAR tento obchod kritizoval pro ignoraci skutečných vojenských potřeb JAR. Celkově si tato zakázka vysloužila kritiku pro odčerpání prostředků z klíčových oblastí jako je zdravotnictví a vzdělávání.184 Interpretace kritéria 8 je obzvláště volná až rozporuplná. Uživatelský příručka se na 7 185stranách snaží o vysvětlení, jak by státy měly kritérium aplikovat. Francie tak s odvoláním na toto kritérium odmítla 60 obchodů. VB, stát objemem transferů srovnatelný s Francií, který má vlastní metodologii na zhodnocení případů spadajících pod toto kritérium, neodmítla jediný obchod s poukazem na rozpor s tímto kritériem. Švédsko podle vyjádření svých představitelů nepoužívá žádné konkrétní postupy k zhodnocení, zda je potenciální obchod v rozporu se kritériem 8 a neodmítá transfery výlučně z důvodu chudoby přijímajícího státu.186
3.2.1.7 Problematika podkopávání Transparentnost a konvergence ve způsobu výkladu kritérií by byla podpořena, pokud by výroční zpráva EU obsahovala informaci, kolikrát došlo k podkopání rozhodnutí některého státu. Členský stát se totiž ve společném postoji zavazuje konzultovat se státem, který již odmítl konkrétní zakázku do určité země, pokud sám zvažuje identickou transakci. Současná zpráva187 obsahuje údaje o počtu konzultací, v roce 2009 jich proběhlo 183
Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 11 Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 10, 185 Best practices of interpretation of criterion 8, Users guide CHAPTER 3, SECTION 8, str. 90-96 186 Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 12 187 Eleventh Annual Report, str. 409-410 184
57
101, u každého státu je informace kolik jich inicioval, u jednotlivých potenciálních importérů jsou pak údaje v kolika případech byla zahájena konzultace o tom, zda s nimi obchodovat. Veřejně dostupné informace o „podkopávání“ by pak díky tlaku veřejného mínění a NGOs podobné praktiky nejspíše omezily či by alespoň přiměly státy k důkladnějšímu zdůvodnění, proč jejich rozhodnutí nejsou v rozporu s kritérii, pokud se na ně jiný členský stát dovolával.
3.2.1.8 Nebezpečí negativní konvergence Konvergence je zmíněna jako jeden z hlavních cílů jak Kodexu chování tak Společných pravidel. Je jasné, že proces dosažení úplné konvergence není otázkou několika dní po vydání dokumentu, je potřeba změnit legislativu apod. Konvergence se ale nemusí týkat jen pozitivního směru vývoje. Sám Kodex/Společná pravidla totiž říkají, že to co stanovují je nejnižším společným základem a povzbuzují členské státy k aplikaci přísnějších norem ve vlastní politice. 188 Pokud stát uplatní přísnější podmínky něž je dáno Kodexem, jeho domácí firmy působící ve zbrojním průmyslu se cítí omezeny a znevýhodněny v konkurenčním boji s firmami ze zemí, které se drží pouze ustanovení Kodexu, či je vykládají poměrně liberálně. Ty pak mohou vyvíjet nátlak na zákonodárce, aby svá opatření zmínili právě na úroveň konvergence. Takto funguje negativní konvergence, která je velmi nežádoucí pro efektivní regulaci a pro budoucí posun k striktnější a efektivnější politice EU v této oblasti. Konkrétním případem, kdy se státy rozhodly zmírnit svou politiku je Nizozemí, které se neúspěšně snažilo prosadit celounijní zákaz exportu do zemí, které nespolupracují s Registrem Konvenčních zbraní OSN, poté vyškrtlo toto kritérium i ze své národní strategie. Podobně tomu bylo i s návrhem Nizozemí zakázat export do Indie a Pákistánu poté, co oba státy otestovaly své jaderné zbraně a porušily tak Non-Proliferation Treaty. Ostatní členské státy podobný krok odmítly a Nizozemí od něj ustoupilo i ve vlastní politice. Nizozemská vláda aplikovala kritéria přísněji než ostatní členské státy a to do takového rozsahu, který narušil její konkurenceschopnost. 189 Stojí za zmínku, že pokud by konvergence pokročila žádoucím opačným, tj. pozitivním směrem, pak by se EU jako celek musela vzdát exportu do řady rozvojových zemí a Izraele. V praxi je pak Kodex liberálně orientován některými státy. Tím, že vytváří
188
Společný postoj Rady 2008/944/ SZBP, Článek 3 Bromley M.: The Impact on Domestic Policy of the EU Code of Conduct on Arms Exports The Czech Republic, the Netherlands and Spain, str. 31,32
189
58
minimální standard regulace, tak se firmy v jiných zemích, které mají přísnější regulace, cítí znevýhodňovány v globální soutěži. Kodex/ Společná pravidla tak mohou působit odrazujícím způsobem na ty, kteří uplatňují přísnější regulace, tzn. mohou z nich slevit na úroveň pravidel EU. Podle závěru analýzy Kyrre Holm z PRIO byly Itálie a Německo znevýhodněny tím, že uplatňovaly vyšší úroveň regulace v oblasti exportu SALW než je obsaženo v Kodexu, na rozdíl od státu s nižším stupněm regulace dle vlastní legislativy– Belgie, která naopak získala díky mírnější regulaci a podkopání (tj. souhlas s exportem, který byl zamítnut jiným členským státem.)190
3.2.2 Problém s licenční výrobou Přeměnou Kodexu na Společná pravidla formou společného postoje Rady by se kritéria obsažená v dokumentu měla aplikovat i na udělování povolení za účelem licenční výroby zbraní ve 3. zemích. Trh s vojenským materiálem a technologiemi bývá někdy označován jako trh kupujícího, kvůli jeho silnému postavení, pokud jde o obchod, kdy si jeho uzavření importéři podmiňují kompenzací.191 Jednou z nejčastěji požadovaných kompenzací je přemístění alespoň části produkčního cyklu do země kupujícího (věc prestiže- výroba zbraní, zajištění domácí zaměstnanosti). Jediný kdo stojí v podobných případech proti podobným přímým kompenzacím jsou vlády, které chtějí udržet, popř. vytvořit nové pracovní příležitosti v domovské zemi. Přiklánějí se tedy ke kompenzacím nepřímého rázu, tj. tedy investicím, které nesouvisí s přímou investicí týkající se prodeje zbraní, jedná se např. o poskytnutí úvěru s měkčími podmínkami. 192 Licenční výroba ve třetích zemích znamená, že produkty jsou vyráběny zahraniční firmou v zahraničí s užitím práv duševního vlastnictví původní země. Problémem je, že bez přiměřených a potřebných ustanovení EU ztrácí kontrolu nad exportem, jakmile je zahraniční výroba zahájena. Masakr v Andjianu slouží jako příklad problému s reexportem; uzbecké bezpečnostní služby používaly vojenské vozy Land Rover Defender 110, vyrobené v Turecku firmou Otokar jako licencovaný produkt VB, následně exportovaný do Uzbekistánu. Turecko přitom Land Rover 110 vybavilo přimontovanými zbraněmi, závěsnými háky, omračujícím osvětlením apod. Pokud by výroba probíhala 190
Holm, K. Europeanising Export Controls: The Impact of the European Union Code of Conduct on. Arms Exports in Belgium, Germany and Italy Code of Conduct on Arms Export, str. 229 191 Export zbraní s sebou často přináší i export pracovních míst, proti tomu zbrojní společnosti neprotestují např. vzhledem k nižším mzdovým nákladům a lepšímu proniknutí (příp. etablování se) na trzích v rozvojových zemích např. V r. 2004, India zakoupila 66 Hawks od BAE Systems , ale jen 24 jich bude postaveno v Indii, zbytek v Indii. – Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, str. 87 192 Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports str. 14
59
v Británii, musel by být export podroben kritériím Kodexu. Ačkoliv 70% komponentů bylo exportovaných z VB, nebyla požadována žádná povolení k reexportu hotových vozů, protože komponenty nebyly klasifikovány jsou kontrolovatelné zboží, vzhledem k tomu, že se jednalo o zboží k čistě komerčním účelům, které nebylo uvedeno na vojenském seznamu ani seznamu dvojího užití. 193 Británie tvrdila, že se EU bude snažit rozšířit působnost kontrolního systému vztahujícího se na zboží s dvojím užitím. V regulaci EU na exporty dvojího užití by došlo k rozšíření aplikace na veškeré vybavení, jehož koncovým uživatelem je policie, armáda či paramilitantní nebo bezpečnostní jednotky a kde existuje jasné riziko, že zboží by bylo použito při vnitřních represích, porušování lidských práv nebo proti VB a jejím spojeneckým silám. Týkalo by se to zemí pod embargem nebo dodatečně uvedených destinací, kde existují obavy z výše uvedených událostí. Nicméně britská vláda se zdráhá zvýšit kontroly na export produkce vyráběné licencovaně v zahraničí. 194 Navíc i pokud se příslušná vláda třetího státu zaručí, že bude zbraně či komponenty používat čistě pro svou vlastní potřebu, může dojít ke změně vlády, převratu či jen k přehodnocení názoru. Pokud EU souhlasí s licenční výrobou ve třetích zemích, musí si uvědomit, že tyto třetí země nemusí souhlasit s restriktivní exportní politikou opírající se o kritéria. Pokud je v zájmu EU efektivní kontrola exportu zbraní, která zamezí exportu do „problémových“ zemí a zájmem zbrojní společnosti je přístup na nové trhy, přesídlení produkce do země s nižšími restrikcemi na export zbraní, je zřejmě, že mezi oběma zájmy tak existuje přímý rozpor. Nežádoucí re-export pak představuje závažný problém. Není úplně jasné, jak takové nebezpečí monitorovat. Nutností by mělo být zvážení vztahů mezi státem, kde se má uskutečnit licencovaná produkce a významnými porušovateli lidských práv, nicméně takovéto vazby nemusí být vždy zřetelné a je těžké si představit, že evropské vlády zamítají licenční výroby svým společnostem s poukazem, že jimi vybraná destinace má potenciálně velmi přátelské vztahy s režimem porušujícím lidská práva. Na druhou stranu
193
Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 19 British Department for Business, Enterprise and Regulatory Reform (BERR), Review of Export Control Legislation (2007): Government’s End of Year Response (BERR: London, Dec. 2008), p. 6. British House of Commons, Business and Enterprise, Defence, Foreign Affairs, and International Development committees, Scrutiny of Arms Export Controls (2009): UK Strategic Export Controls Annual Report 2007, Quarterly Reports for 2008, Licensing Policy and Review of Export Control Legislation, First Joint Report of Session 2008–09 (Stationery Office: London, 19 Aug. 2009), para. 65., uvedeno v Holtom P., Bromley M. : The limitations of European Union reports on arms exports : the case of Central Asia, str. 12 194
60
zvážení podobného kritéria moc neovlivní případy, kdy rozhodují zejména ekonomické faktory.
3.2.3 Problém exportu komponentů Výrobní řetězce jsou v době globalizace velmi komplikované a to platí plně pro zbraně, hotové produkty obsahující komponenty z EU jsou často sestavovány ve třetích zemích. Je jasné, že zbrojní průmysl, tak jako jiná odvětví, ve snaze zachovat svoji konkurenceschopnost, se snaží o zvyšování zisků a získání přístupu na nové trhy mimo EU. Existuje tendence aplikovat nižší standart na opatření kontrolující export komponentů než na export hotových zbraní. To platí i o komponentech uvedených na EU seznamu vojenského materiálu a technologií duálního použití, kde se exportéři snaží o to, aby se nezamítal export, pokud se jedná „jen“ o komponenty. Argumentem je, že rozhodnutí o exportu by mělo být na rozhodnutí státu, kde je sestavován finální produkt, protože opatření omezující příp. export komponentů nebo celých zbraní obsahující komponent poškozují reputaci dodavatele komponentu, a tím ho činí méně vyhledávaným v mezinárodním dodavatelském řetězci. Dalším argumentem je, že sledování cílového užití komponentů je velmi složité až nemožné. Aplikace nižších standardů kontroly pokud jde o komponenty je krátkozrakým rozhodnutím do budoucna, kdy je pravděpodobné, že se jejich význam ještě zvýší. 195 V r. 2004 byly představeny směrnice, které snížily kontrolu transferu zboží – jako jsou komponenty, které mají být včleněny do výrobků určených pro následný re-export.196 Pokud má země, která komponent včleňuje účinný systém rozhodující o exportech, ve skutečnosti by mělo být rozhodnutí přenecháno v její kompetenci. To je v rozporu s kritériem 7, kde je explicitně řečeno, že státy mají zvážit riziko vyplývající z případného re-exportu. Britské displejové jednotky se používají do stíhacích letadel Spojených států F16, která jsou exportována do Izraele. To je potom v rozporu s odsouzením vojenských akcí Izraele na území Palestinských teritorií.197 V budoucnu dojde k ještě výraznější internacionalizaci zbrojní výroby, povolení pro užití komponentů budou tak zabírat stále větší podíl zakázek, je tedy nutná regulace, spolu s odvoláním těchto směrnic.
195
Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 17 User’s guide to Council Common Position, Assessment of applications for ‘incorporation’ and re-export str. 20 197 Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 18 196
61
Zprávy EU neobsahují případy, kdy dochází k exportu komponentů pro jejich integraci do zbraňových systémů v zahraničí a následný re-export do třetích zemí. V r. 2009 Rusko oznámilo, že se dohodlo s francouzskou společností Thales na licencované produkci tepelných imagerů dlouhého dosahu v Rusku, určených pro Ruské tanky T-90S, Turkmenistán si objednal několik těchto tanků v době, kdy Rusko oznámilo dohodu s Thales.198
3.2.4 Jaké závazky chybí ve Společném postoji a jaké informace nejsou obsaženy v konsolidovaných zprávách EU? Společný postoj neobsahuje ustanovení o verifikaci, následném monitoringu a inspekci, která by měla být součástí podobného dokumentu. Chybí také standardizované kontroly reexportu, kontroly zprostředkování, které probíhá mimo teritorium EU a standardizovaná forma reportingu. 199 Tabulka 2 Nedostatky v reportingu členských států, která se promítají i do konsolidované zprávy EU
Nedostatky reportingu
Nedostatečný stupeň konvergence u exportních zpráv
Příklad lepší praxe - Finsko, Francie a Slovensko uvádějí podrobnější popis vybavení než jaký uvádí Common Military List - Nizozemí pak uvádí podrobný report o zamítnutých exportech.
Absence koncového uživatele, země uvedená jako příjemce nemusí být příjemcem koncovým
Česká republika, Dánsko, Belgie ve svých zprávách identifikují koncového uživatele
Dostupnost informací o zamítnutí exportu jen v agregovaném formátu, chybí tak informace o konkrétních destinacích a typech zbraní, které byly zamítnuty
Švédsko ve svých zprávách uvádí informace, které společnosti získali povolení k výrobě v zahraničí, zmiňuje též udělená povolní k re-exportu s uvedením příjemce, typu a množství zbraní či vojenského vybavení
Zpracovala: autorka na základě údajů z The limitations of European Union reports on arms exports : the case of Central Asia, str. 6, 15-17
Uživatelská příručka přitom obsahuje volitelná opatření na národní úrovni, jako je např. závazná dohoda s kupujícím státem, která bude obsahovat určení koncového uživatele a stanovovat omezení na re-export. To ale není povinností pro členské státy. Členské státy se tak často soustředí zejména na kontroly spojené s fází před udělením
198
Holtom P., Bromley M.: The limitations of European Union reports on arms exports : the case of Central Asia, str. 15 199 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, s. 120, viz také Common Position 2008
62
povolení k exportu. Podceňují tak po-exportní kontroly, což samozřejmě není v jejich zájmu. EU např. zásobuje oficiální síly Iráku ručními zbraněmi navzdory obavám, že přinejmenším část z nich skončí v rukách protivládních sil.200 Je velmi obtížné zjistit v jakém procentu případů a jakém rozsahu dochází k takovýmto odklonům produkce. Členské státy EU by se měly snažit uzákonit opatření, která by podobné případy eliminovala, tzn. zavést opatření, která by kontrolovala, kdo je skutečným koncovým uživatelem zbraně, ověřování dodávek do nečlenských zemí by mělo podléhat důslednějšímu dohledu. Je otázkou, jak moc jsou uvedené kroky proveditelné, vzhledem k tomu, že zbrojní společnosti z členských zemí by pak mohly přestat být tak vyhledávanými dodavateli, kvůli této nutnosti pro kupujícího být podroben přísnějšímu dohledu. Pokud by EU v podobných zpřísňujících opatření zůstala jako jediný hráč, je dost možné, že její společnosti by utrpěly konkurenční nevýhodu. Nevýhodou zpráv je i skutečnost, že jakmile jsou vydány jejich obsah není příliš prověřován či podroben zkoumání, důkazem může být skutečnost, že ve zprávě uvedené rakouské exporty do Uzbekistánu, které byly zmíněny v kapitole o porušení embarga EU, nebyly skandalizovány již v roce jejich uvedení. Posílit parlamentní dohled jak na národní, tak na úrovni EU se zdá být řešením, jak podrobit zprávy větší kontrole. Dialog mezi Radou a Komisí v této oblasti vázne, Parlament by se měl účastnit implementace Společného postoje, organizovat slyšení a vydávat hodnocení o stavu implementace Společného postoje 201
.
200
Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports, str. 21,22 Holtom P., Bromley M. : The limitations of European Union reports on arms exports : the case of Central Asia, str. 17 201
63
Závěr V současnosti jsou hlavními důvody exportu zbraní ekonomické faktory, snaha zajistit přežití vlastního obranně-průmyslového komplexu. Státy však uznávají destabilizační důsledky exportů zbraní do řady rozvojových zemí, které mohou negativně ovlivnit celé mezinárodní společenství. Státy tak připouštějí nutnost regulace, otázkou zůstává do jaké míry jsou ochotny upozadit ekonomické (v některých případech také strategické) faktory. Přísnost regulace obchodu s konvenčními zbraněmi je také limitována legitimitou konvenčních zbraní, která spočívá v právu států na sebeobranu. Na konvenční zbraně nicméně nelze pohlížet jako na komoditu a nechat volnému trhu roli jediného regulátora, vzhledem k dopadům, které mají konvenční zbraně na stav udržitelného rozvoje v zemi importu, a tím i na celé mezinárodní společenství. EU je od počátku aktivním podporovatelem ATT. Pokud jde o přesvědčování předních exportérů, logickým krokem se jevila snaha přesvědčit USA o nutnosti podpořit ATT. Účast USA, jediného exportéra prvního řádu, dává naději na podporu Ruska a Číny uvedenému projektu. Vzhledem ke skutečnosti, že Spojené státy mají vlastní komplikovaný systém regulace exportu zbraní, globální mocenské zájmy a partnerství se státy, které považují za nutné vyzbrojovat, nelze předpokládat, že budou ochotny přistoupit na regulaci, která by skutečně omezovala jejich dlouhodobé cíle. Obamova administrativa je ke globální regulaci mnohem svolnější než administrativa předchozí, v říjnu 2009 se USA připojily k rezoluci představující časový rozvrh vrcholící vyjednávací konferencí v roce 2012. Případný optimismus však kalí dvě skutečnosti. Podmínka konsensu, která Spojeným státům poskytuje alibistickou únikovou cestu, tzn. i když podporují současný proces, nelze se spoléhat na jejich souhlas s případnou globální rezolucí, pokud nebude vyhovovat zájmům USA. Druhým důvodem k opatrnosti je skutečnost, že navzdory spekulacím se Spojené státy pod vedením Baracka Obamy dosud nepřipojily k Ottawské konvenci o nášlapných minách. Možná právě z důvodu, že se USA nechtějí do budoucna vzdát možnosti použít také zbraně, které konvence zakazuje.202 Rozhodnutí USA podpořit současný proces a účastnit se aktivně jednání má za cíl dosáhnout dohody na takovém dokumentu, které obsahuje vysoké standardy, což je pro mezinárodní společenství nesporným přínosem. Spojené státy si uvědomují, že pokud 202
tedy zřejmě smíšený systém, který využívá protitankové miny
64
dojde k uzavření podobného dokumentu, je lepší se na jeho vypracování podílet. Snaha Spojených států podpořit vývoj mezinárodního práva v této oblasti může být přičítána i úsilí zvýšit svou soft-power. Postoj Číny a Ruska je ovšem těžko předvídatelný. Rada Bezpečnosti OSN je vzhledem ke svým pravomocem a skutečnosti, že sdružuje hlavní exportéry zbraní, nejvhodnějším subjektem schopným přijít s legitimní regulací, která má naději na úspěch. Otázkou zůstává, zda rok 2012 přinese dohodu, jejímž výsledkem bude přísnější regulace, ke které se připojí jen část zodpovědnějších států, a nadějí pro budoucnost bude postupné připojení států, které regulaci původně odmítly. Je zřejmé, že neúčast klíčových aktérů by podkopala účinnost regulace, to by však mohlo být kompenzováno procesem postupného připojení. Nicméně pokud by ATT dostala podobu vágní formulace s čistě politickou závazností, není ani nutné zabývat se otázku její účinnosti. Standardizovaný reporting, jasná formulace kritérií, problematika negativní konvergence, monitoring, kontroly na místě a sankční mechanismus jsou nezbytnou součástí funkční regulace, nicméně otázkou zůstává právě případná praxe států. V zájmu EU je jednoznačně prvně jmenovaná verze přísnější ATT. Pokud EU dokáže, že je schopna dodržet Společná pravidla, může se pak ve spolupráci s NGOs snažit přesvědčit ostatní exportéry. Harmonizace praktik a postojů jednotlivých členských států je navíc jediným řešením, pokud má být kontrolní režim EU účinným nástrojem SZBP, který posílí vazby se spojenci a vliv EU na mezinárodní scéně. I když se transparentnost v porovnání s předchozím obdobím zlepšila, členské státy stále schvalují transfery, které se zdají být v rozporu s kritérii. Hodnota a význam některých států-importérů vojenského materiálu a technologií pro EU se zdá být faktorem, který příležitostně převáží případné pochybnosti, zda obchod splňuje kritéria uvedená v Kodexu/Společných pravidlech. Dokumenty samy připouštějí, že členské státy mohou brát v potaz své zájmy při rozhodování o vývozech, tyto zájmy však neovlivňují uplatňování výše uvedených kritérií. Je však jasné, že v realitě přinejmenším v nízkém procentu případů dojde k tomu, že tyto zájmy, ať již politické či ekonomické způsobí, že státy mohou v hraničním/sporném případě rozhodnout pro povolení exportu. Jak jinak si pak lze vysvětlit fakt, že některé členské státy v několika případech „podkopaly“ rozhodnutí jiného člena EU, když se uvolily k exportu zbraní i za situace, kdy jiný členský stát exportovat odmítl na základě některého z kritérií.
65
Současná situace, kdy jsou Společná pravidla narozdíl od Kodexu právně závazným dokumentem, kterým se členské státy zavázaly, že jeho ustanovení budou přenesena do národních právních řádů, by mohla v budoucnu zajistit, aby k takovému postupu nedocházelo. Odvážným krokem, který by měl bezpečně zajistit konvergenci mezi postoji jednotlivých členských států, by bylo doplnění současný pravidel o právně závazný zákaz podkopávání, důvěra v potenciál Společných pravidel být modelem pro ostatní regionální uskupení by se tak nepochybně posílila. Tento krok je ale nepravděpodobným, otázkou je jestli postupný proces harmonizace dosáhne této úrovně v nadcházejících letech bez nutnosti zavést zákaz „podkopávání“ Zhodnotit dopady přijetí Kodexu a jeho následné úpravy prostřednictvím Společného postoje je úkolem obtížným, z doby před rokem 1998 nejsou k dispozici srovnatelná data o exportech. Situace se však za oněch 12 let od přijetí Kodexu znatelně zlepšila, transparentnost se zvýšila díky každoroční konsolidované zprávě EU a taktéž zprávám, které publikují jednotlivé členské státy. První konsolidovaná zpráva EU měla pouze 4 strany, dnešní má asi 400 stran. Je tedy jasné, že v poměrně krátkém časovém horizontu došlo k významnému pokroku. Nicméně hlavním nedostatkem v oblasti transparentnosti zůstává skutečnost, že informace ve zprávách neposkytují nezávislému pozorovateli mnoho indicií, co vedlo vlády k rozhodnutí ke konkrétnímu exportu či licencované výrobě. Informace obsažené v těchto dokumentech nedovolí čtenáři zhodnotit, zda při udělení povolení k exportu byla ve všech případech opravdu brána v potaz uvedená kritéria. Dále pak chybí přesný popis exportovaného zboží a koncového uživatele. Evropské unii se nevyplatí, pokud bude export regulovat jako jediná, taková politika bude neefektivní, jiní hráči na trhu pak zaujmou místa na trzích, které EU opustí, to pak přinese jediný důsledek – ztrátu pro zbrojní průmysl EU, to pak není přijatelné pro vlády jednotlivých zemí. Nezbytným krokem EU je silná podpora vzniku Arms Trade Treaty a snaha ovlivnit další významné exportéry, aby se připojily k mezinárodnímu kontrolnímu režimu. EU si uvědomila že pro efektivní podporu globální regulace, která je v zájmu EU, je nutné zpřísnit vlastní kontrolní režim, což odrazí případnou kritiku ze strany ostatních aktérů. Harmonizace praktik a postojů jednotlivých členských států je jediným řešením, pokud má být kontrolní režim EU efektivním nástrojem SZBP, který bude např. používat embarga EU k posílení svého vlivu.
66
Seznam literatury a zdrojů Monografie Chanaa J. Guns or Growth? Assessing the Impact of Arms Sales on Sustainable Development, Oxfam Publishing, 2005 DeVorre M. Arming Europe: Political Economy of European Defence, University of St. Gallen, 2010 Gilby N.: The No-Nonsense Guide to the Arms Trade, New Internationalist, Cornwall, 2009 Krause K.: Arms and the State: Patterns of Military Production and Trade, Cambridge University Press, 1995 Mareš M. : Zbrojní politika Evropské unie, Brno :Masarykova univerzita, 2006 Remacle E., Martinelli M.: CSFP Initiatives on Conventional Arms limitations: Global Actorness or GlobalResponsibility in Europe And the Global Arms Agenda: Security, Trade And Accountability Baden-Baden, Nomos, 2004 Stohl R., Grillot S.: The International Arms Trade, Polity Press, 2009 Trinchieri L.: Is the 1998 Code of Conduct on Arms Exports Adequate to Support the EU's Promotion of Human Rights? Assessing the Effectiveness of Criterion 2 in Curbing the Exports of Small Arms to Third Countries, Hamburg : Institut für Friedensforschung und Sicherheitspolitik, 2008. Faktografie a dokumenty Eleventh Annual Report according to Article 8(2) of Council Common Position 2008/944/CFSP Defining Common Rules Governing Control of Exports of Military Technology and Equipment [online]. Official Journal of the European Union, 2009, [cit. leden 2011]. Dostupné z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2009:265:FULL:EN:PDF EU Code of Conduct on Arms Export, [online]. 1998 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://ec.europa.eu/external_relations/cfsp/sanctions/codeofconduct.pdf Společný postoj Rady 2008/944/ SZBP ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu [online]. Úřední věstník Evropské unie, 2008 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:335:0099:0099:CS:PDF User’s guide to Council Common Position 2008/944/CFSP [online]. Council of European Union, 2009 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://register.consilium.europa.eu/pdf/en/09/st09/st09241.en09.pdf
67
Odborné články Abrahamson J.: Progress Made at Arms Trade Treaty Meeting [online]. The Arms Control Association, Sptember 2010, [cit. leden 2011]. Dostupné z http://www.armscontrol.org/act/2010_09/ATT Bauer S.: The EU Code of Conduct on Arms Exports:much accomplished, much to be done [online]. SIPRI, resp. Christian Council of Sweden, Sundbyberg, 2004, [cit. březen 2011]. Dostupné z http://www.gothenburgprocess.org/download/18.514cc05910c58eb13ad800019013/Armstr ade_II.pdf Bromley M.: 10 years down the track – the EU Code of Conduct on Arms Exports [online]. Isis Europe, 2008 , [cit. prosinec 2010]. Dostupné z http://www.isiseurope.org/pdf/2008_artrel_176_esr39-bromley-eucoc.pdf Bromley M.: The Impact on Domestic Policy of the EU Code of Conduct on Arms Exports The Czech Republic, the Netherlands and Spain [online]. SIPRI, 2008 , [cit. prosinec 2010]. Dostupné z http://books.sipri.org/files/PP/SIPRIPP21.pdf Bromley M., Holtom P.: Recent Trends in the Arms Trade [online]. SIPRI, June 2010, [cit. prosinec 2010]. Dostupné z http://books.sipri.org/files/misc/SIPRIBP0904a.pdf Brzoska M.: Monitoring and verification of the arms trade and arms embargoes, [online]. Disarmament Forum, 2010 [cit. březen 2011]. Dostupné z http://www.unidir.org/pdf/articles/pdf-art3000.pdf Collier P.: The Security Challenge in Conflict-Prone Countries, [online]. Copenhagen Consensus 2008 Challenge Paper, 2008, [cit. únor 2011]. Dostupné z http://www.fas.org/sgp/crs/weapons/R41403.pdf Da Silva C. : Creating a human rights standard for the Arms Trade Treaty, [online]. Ideas for Peace ans Security, 2009 , [cit. březen 2011]. Dostupné z http://www.unidir.org/pdf/articles/pdf-art2861.pdf Gärtner H.: The Wassenaar Arrangement (WA): How It is Broken and Needs to be Fixed. Defense and Security Analysis Vol. 24 No. 1 March 2008 Good conduct? Ten years of the EU Code of Conduct on Arms Exports [online]. Saferworld Reports, 2008, [ cit. leden 2011]. Dostupné http://kms1.isn.ethz.ch/serviceengine/Files/ISN/57366/ipublicationdocument_singledocum ent/63f5d378-647e-4611-90ee-7355b6c48d94/en/Goodconduct.pdf Grimett M. : Conventional Arms Transfers to Developing Nations, 2002 – 2009 [online]. Congressional Research Service, September 2010, [cit. leden 2011]. Dostupné http://www.fas.org/sgp/crs/weapons/R41403.pdf Hartung W.: An Unstoppable Arms Trade? [online]. World Policy Institute, 2008, [cit. březen 2011]. Dostupné z http://wpj.sagepub.com/content/25/3/137.full.pdf+html
68
Holm, K. Europeanising Export Controls: The Impact of the European Union Code of Conduct on. Arms Exports in Belgium, Germany and Italy Code of Conduct on Arms Export, European Security, Volume 15, Number 2, June 2006 , str. 213-234 Holtom P., Bromley M. : The limitations of European Union reports on arms exports : the case of Central Asia [online]. SIPRI, 2010, [cit. leden 2011]. http://books.sipri.org/files/insight/SIPRIInsight1005.pdf Holtom P., Bromley M. : The International Arms Trade: Difficult to Define, Measure, and Control, [online]. The Arms Control Association, June 2010, [cit. leden 2011]. Dostupné z http://www.armscontrol.org/act/2010_07-08/holtom-bromley Hudson A.: Case Study: EU Code of Conduct on Arms Exports [online]. Overseas Development Institute 2006 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://www.odi.org.uk/RAPID/projects/RAP0031/docs/EU_PCD_Security.pdf Keller W.W., Nolan J.E.: The Arms Trade: Business As Usual? Foreign Policy, No. 109, str. 113-129, Winter 1997-1998 Levine P., Smith R., Reichlin L. :The Arms Trade, Economic Policy, Vol. 12, No. 25, str. 335-370, 1997 Mack D. : The Arms Trade Treaty PrepCom: Prepared and Committed?, [online]. The Arms Control Association, July/August 2010, [cit. březen 2011]. Dostupné z http://www.armscontrol.org/act/2010_07-08/mack Sköns E.: Military Expenditure, [online]. Investing in Security, 2005 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://www.unidir.org/pdf/articles/pdf-art2390.pdf Tauscher E.: Arms Trade Treaty [online]. Carnegie Endowment For International Peace February 18, 2010, [cit. březen 2011]. Dostupné z http://www.state.gov/t/us/136849.htm Wilson B.: The Long –And Unfinished Road – To Globally Regulating Small Arms And Light Weapons Trade [online]. American Diplomacy 2010, [cit. prosinec 2010]. Dostupné z http://www.unc.edu/depts/diplomat/item/2010/0103/comm/wilson_unfinished.html Ročenky a databáze SIPRI Yearbook 2006 SIPRI Yearbook 2008 SIPRI Yearbook 2009 Trade register http://armstrade.sipri.org/armstrade/page/trade_register.php Arms Embargoes Databáze http://www.sipri.org/databases/embargoes
69
Zpravodajství Belgium furore over arms sale to Nepal [online].The Telegraph, 2002 [cit. únor 2011]. Dostupné z http://www.telegraphindia.com/1020828/asp/foreign/story_1143976.asp EU could end China arms embargo early 2011: report [online]. EUbusiness, 2010 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://www.eubusiness.com/news-eu/china-arms-embargo.7uk EU removes Uzbekistan arms block [online]. BBC, 2009 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://news.bbc.co.uk/2/hi/8327703.stm France blocking plan for EU code on arms exports [online]. The EU Observer, 2007 [cit. prosinec 2010]. Dostupné z http://euobserver.com/9/23296 US Congress notified over $60bn arms sale to Saudi Arabia [online]. The Guardian, 2010 [cit. prosinec 2010]. Dostupné z http://www.guardian.co.uk/world/2010/oct/21/us-congress-notified-arms-sale-saudi-arabia US joins efforts toward a global Arms Trade Treaty: UN resolution promises negotiations to begin in 2010 [online]. The Ploughshares Monitor Winter 2009, volume 30, no. 4 [cit. březen 2011]. Dostupné http://www.ploughshares.ca/libraries/monitor/mond09e.pdf US offers Pakistan $2bn arms deal to fight Taliban and al-Qaida [online]. The Guardian, 2010 [cit. prosinec 2010]. Dostupné z http://www.guardian.co.uk/world/2010/oct/22/us-offers-pakistan-arms-deal Sarkozy Seeks Arms, Nuclear-Power Sales on India Trip [online]. Bloomberg, 2010 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://www.businessweek.com/news/2010-12-03/sarkozy-seeksarms-nuclear-power-sales-on-india-trip.html Schützenhilfe nach dem Massaker [online]. Die Tageszeitung, 2010 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://www.taz.de/1/politik/asien/artikel/1/schuetzenhilfe-nach-dem-massaker/ Veřejné zakázky v oblasti obrany [online]. EU-Media, 2006 [cit. leden 2011]. Dostupné z http://www.euractiv.cz/bezpecnost-a-spravedlnost0/link-dossier/veejn-zakzky-v-oblastiobrany
70
Přílohy Příloha 1: Transfery hlavních konvenčních zbraní dle importéra za rok 2009 Transfers of major conventional weapons: sorted by recipient. Deals with deliveries or orders made for year range 2009 to 2009 Source: SIPRI Arms Transfers Database Information generated: 25 December 2010
Recipient/ supplier (S) No. or licenser (L) ordered
Algeria S: France Italy UK Colombia S: France Germany (FRG) Italy Spain
L: Netherlands Egypt S: Germany (FRG) Italy Netherlands
Year Year(s) of order/ of licence deliveries
No. delivered/ produced
Weapon designation
Weapon description
(21) 6 (25) 4
FPB-98 EH-101-400 A-109K Super Lynx-300
Patrol craft Helicopter Light helicopter Helicopter
2007 2007 2009 2007
20 1 (1) 4 1
LG-1 105mm Fassmer-1850 Compact 76mm C-295 CN-235MP
Towed gun OPV Naval gun Transport aircraft MP aircraft
2009 (2008) (2009) 2007 2009
(1)
FFL(M)
OPV
(2007)
Status uncertain
MTU-8000 TRS-3D Super Rapid 76mm Super Rapid 76mm Scout STING
Diesel engine (SH) Air/sea surv radar Naval gun Naval gun Sea surv radar Fire control radar
2006 (2006) (2006) (2009) (2006) (2006)
For 3 Ambassador-3 FAC from USA; designation uncertain For 3 Ambassador FAC from USA; possibly from US production line For 3 Ambassador-3 FAC from USA For 1 Ambassador-3 FAC from USA; contract not yet signed For 3 Ambassador-3 FAC from USA For 3 Ambassador FAC from USA
9 3 3 1 3 3
2008-2009
Comments
(7) Part of EUR402 m deal; delivery 2010 For border guard and police; delivery from 2010 Part of EUR402 m deal; delivery 2010 LG-1 Mk-3 version; delivery 2010 For 1 FFL(M) OPV from Netherlands
2008-2009
4 CN-235-300MP version
71
India S: France
Germany (FRG) Italy
L: France
6
PA-6
Diesel engine (SH)
(1999)
42
PA-6
Diesel engine (SH)
(2004)
(36)
SM-39 Exocet
Anti-ship missile
2005
150
Mistral
Portable SAM
2006
MICA MTU-838 MTU-396 Super Rapid 76mm India Support Ship India Support Ship
BVRAAM (2009) Diesel engine (AV) (1990) Diesel engine (AV/SH) 2005 Naval gun (2001) Support ship 2008 Support ship 2009
..
MILAN
Anti-tank missile
(1979)
6
Scorpene
Submarine
2005
GS-100 Mirage-2000-5
Air search radar FGA aircraft
2009 (2009)
MILAN
Anti-tank missile
(600) (155) (24) 3 1 1
19 (51) Germany (FRG)
..
2007-2009
(18)
2008-2009
(20)
2009
(60)
1984-2009
(18000)
(1979)
1984-2009
(18000)
(56) 6
Do-228MP TMX
MP aircraft Fire control radar
1983 (2001)
1986-2009
(54)
Italy Netherlands
(12)
ZW-06
Sea surv radar
(1989)
1997-2004
(9)
3
LW-08
Air search radar
(1999)
3
LW-08
Air search radar
(2003)
3
LW-08
Air search radar
2008
2009
(1)
72
For 3 Shivalik (Projekt-17) frigates produced in India; PA-6-STC version For 4 Project-28 frigates, 5 Sankalp OPV, 4 other OPV and 4 Magar and Shardul landing ships produced in India; 20PA-6B and 12PA-6 version Possibly $150 m deal; SM-39 Block-2 version; for Scorpene submarines AAM version; for Dhruv helicopter and probably LCH combat helicopter; possibly for evaluation only For Mirage-2000-5 combat aircraft For 124 Arjun tanks produced in India For 6 Scorpene submarines from France For 3 Shivalik (Project-17) frigates produced in India EUR139 m or EUR200 m deal; delivery 2010 Delivery 2011 MILAN-2 and MILAN-2T version; ordered from French-FRG company; most produced in India; incl for BMP-2 IFV; delivery to be finished by 2012 INR131 b (EUR2.4 b) 'Project-75' (incl EUR900 m for French designing company and EUR1.1 b for production in India); delivery possibly 2012-2017 Incl 13 produced in India; delivery from 2010 EUR1 b deal; Indian Mirage-2000H rebuilt to Mirage-2000-5; incl 4 rebuilt in France and rest in India; contract not yet signed MILAN-2 and MILAN-2T version; ordered from French-FRG company; most produced in India; incl for BMP-2 IFV; delivery to be finished by 2012 Incl some 30-36 for coast guard For 3 Shivalik (Project-17) frigates produced in India; Indian designation Shikari For modernization of 1 Viraat aircraft carrier and for 3 Delhi (Project15) destroyers and 3 Brahmaputra (Project-16A) and 3 Shivalik (Project-17) frigates produced in India; Indian designation Rashmi For 3 Shivalik (Project-17) frigates produced in India; Indian designation RAWL-02 Mk-3 For 3 Kolkata (Project-15A) destroyers produced in India; Indian designation RAWL-02 Mk-3 For modernization of 3 Godavari (Project-16) frigates; Indian designation RAWL-02 Mk-3
UK
Indonesia S: France
Italy Netherlands Poland
L: Germany (FRG) Spain
66
Hawk-100
Trainer/combat ac
2004
2007-2009
(29)
20
Jaguar-S
FGA aircraft
2006
2007-2009
(20)
MM-40 Exocet Master Mistral PA-6 TSM-2633 Spherion-B Ocean Master Compact 76mm A-244 324mm SIGMA-90 GROM-2 Kobra MMSR
Anti-ship missile Air search radar Portable SAM Diesel engine (SH) ASW sonar MP aircraft radar Naval gun ASW torpedo Frigate Portable SAM AD system
(2004) 2005 2005 2005 2005 2009 2005 2006 2005 2006 2006
Bo-105C C-212 Aviocar
Light helicopter Transport aircraft
1976 2009
(30) 3 (80) 4 2 3 2 (12) 2 (100) 1 (52) 1
2008-2009 2008-2009 2008-2009
(80) 4 2
2008-2009 2008-2009 2008-2009 2009 2009
2 (12) 2 (100) 1
1977-2009
(52)
Iraq S: France Italy
24 4
EC-135/EC-635 Diciotti
Light helicopter Patrol craft
2009 2006
2009
Israel S: Germany (FRG)
..
MTU-883
Diesel engine (AV)
(2000)
2002-2009
2
Dolphin/Type-800
Submarine
2006
AIFV M-113
IFV APC
2007 2007
2009 2009
Anti-tank missile Light helicopter
(2007) (2005)
2009 2006-2009
(100) (6)
2009 2006
2006-2009
3
Lebanon S: Belgium
(17) (12)
Libya S: France Italy
.. 10
MILAN A-109K
Nigeria S: France Italy
5 (3)
AS-532 Cougar/AS-332 Helicopter AW-139 Helicopter
4 (300)
(17) (12)
GBP1.1 b ($2 b) 'Advanced Jet Trainer' (AJT) programme (incl $1.6 b for aircraft); incl 8 assembled and 42 produced in India; Hawk-132 version Jaguar International-IS version; Indian designation Shamsher MM-40 Block-2 version; for SIGMA-90 frigates; delivery 2010 Master-T version; delivery 2010-2012 For SIGMA-90 frigates For 2 SIGMA-90 frigates from Netherlands For 2 SIGMA-90 frigates from Netherlands For 3 CN-235MPA MP aircraft produced in Indonesia For 2 SIGMA-90 frigates from Netherlands For SIGMA-90 frigates Part of $40 m deal; for Kobra SAM system Part of $40 m deal Indonesian designation NBO-105CB/CBS; incl for police NC-212 version
EUR360 m deal; armed version EUR80 m deal For Merkava-4 tanks produced in Israel; assembled in USA from components produced in FRG EUR1 b b deal (33% financed by FRG); option on 1 more; delivery 2012-2013
Ex-Belgian Ex-Belgian EUR168 m deal; MILAN-3 version EUR80 m deal; for border patrol; delivery 2006-2009/2010 Second-hand; EUR69 m deal
73
2 4 (4) Oman S: France
Italy
Netherlands UK Pakistan S: France Germany (FRG) Italy
Sweden
L: Italy Sweden
Saudi Arabia S: Belgium France
Germany (FRG) Italy
ATR-42MP PW-100 A-109K
MP aircraft 2007 Turboprop/turboshaft 2007 Light helicopter (2009)
MICA MM-40-3 Exocet 2R2M 120MM A-321 Super Rapid 76mm Centauro Centauro SMART STING Khareef
BVRAAM Anti-ship missile Mortar Transport aicraft Naval gun Armoured car Armoured car Air search radar Fire control radar Frigate
2006 2006 2007 2007 (2007) 2008 2009 2007 2007 2007
AS-350/AS-550 Fennec MESMA M-113
Light helicopter AIP engine APC
(2007) 2007 (2007)
25 200 (10) 4
Falco Aspide-2000 Spada-2000 Saab-2000 AEW
UAV SAM SAM system AEW&C aircraft
2006 2007 2007 2006
2009
(25) .. (150)
Falco RBS-70 MFI-17 Supporter
UAV Portable SAM Trainer aircraft
2009 (1985) (2001)
1988-2009 2001-2009
84 (80) .. (25) 30 3 3 (1400) (9)
LCTS 90mm CEASAR 155mm Mistral 2R2M 120MM Damocles A-330 MRTT A-330 MRTT IRIS-T X-TAR
AV turret Self-propelled gun Portable SAM Mortar Aircraft El/Op system Tanker/transport ac Tanker/transport ac SRAAM Surveillance radar
(2009) 2006 2006 2007 (2007) 2008 2009 2009 (2004)
(60) (50) 6 2 3 6 3 3 3 3 10 (2) (250)
2009 2009
2009 2009
2008-2009
1 2
6 (2)
(25)
1
(550) (96)
2007-2009 2009 2009
(300) (10) (5)
2008-2009
(3)
74
$73 m deal; delivery 2009-2010 For 2 ATR-42MP MP aircraft from Italy; PW-127 version A-109LUH version; delivery probably 2010 MICA VLS SAM version; for Khareef frigates For Khareef frigates For 6 VAB APC A-320 version; incl for VIP transport For 3 Khareef frigates from UK Version with 120mm gun; delivery 2010 Version with 120mm gun; delivery 2011 For 3 Khareef frigates from UK; SMART-S Mk-2 version For 3 Khareef frigates from UK $700 m deal; delivery 2010-2011 AS-550C3 version; delivery 2010 For 2 Agosta-90/Khalid submarines; delivery 2011 Ex-FRG; status uncertain after German government halted deliveries in late 2007 Incl assembly in Pakistan Part of EUR415 m deal for Spada-2000 SAM systems EUR415 m deal; Spada-2000 Plus version; delivery 2010-2012 Original SEK8.3 b deal for 6-8 reduced to SEK7 b deal for 4; delivery 2009-2010/2011
Super Mushshak version
For 84 Piranha (LAV-2) FSV from Canada For National Guard; delivery 2010-2011 For National Guard For M-113 mortar carrier; for National Guard For Tornado combat aircraft Incl 2 assembled in Saudi Arabia; delivery from 2011 For Tornado and Typhoon combat aircraft EUR25 m deal
UK
Thailand S: France Sweden
L: UK Venezuela S: Germany (FRG) Italy Netherlands
Spain
(261) 72
Tactica Eurofighter/Typhoon
APC/ISV FGA aircraft
(2006) 2007
..
Brimstone
Anti-tank missile
(2008)
6 6
CEASAR 155mm JAS-39 Gripen
Self-propelled gun FGA aircraft
2006 2008
1 1
Saab-340AEW Saab-340B
AEW&C aircraft Transport aircraft
2008 2008
Part of THB19 b ($637 m) deal; JAS-39C version; option on 6 more; delivery 2011-2012 Ex-Swedish; part of THB19 b ($637 m) deal; option on 1 more Second-hand
1
BVT 90m
OPV
2009
THB3 b (USD85 m) deal
MTU-1163 Compact 76mm MIRADOR Scout SMART STING Variant BVL
Diesel engine (SH) Naval gun Air search radar Sea surv radar Air search radar Fire control radar Air/sea surv radar OPV
(2006) (2006) 2006 2006 2006 2006 2006 2006
POVZEE
OPV
2006
(16) 8 8 8 4 8 4 4 4
2008-2009 2009
2009
(261) (8)
6
2009 2009 2009
1 1 1
2009 2009 2009
1 1 1
Zdroj: SIPRI Arms Transfers Database, vygenerováno 25. 12. 2010
75
For National Guard; inclfrom Belgian production line GBP4.4 b deal (part of up to GBP20 deal); 48 assembled in Saudi Arabia; delivery 2009-2011 For Tornado combat aircraft; contract not yet signed
For 4 POVZEE (Caribé) OPV from Spain For 4 POVZEE (Caribé) and 4 BVL (Guaicamacuto) OPV from Spain For 4 POVZEE (Caribé) and 4 BVL (Guaicamacuto) OPV from Spain For 4 POVZEE (Caribé) and 4 BVL (Guaicamacuto) OPV from Spain For 4 POVZEE (Caribé) from Spain; SMART Mk-2 version For 4 POVZEE (Caribé) and 4 BVL (Guaicamacuto) OPV from Spain For 4 BVL (Guaicamacuto) OPV from Spain Part of EUR1.2 b deal; Venezuelan designation Guaicamacuto; delivery 2009-2011/2012 Part of EUR1.2 b deal; delivery 2010-2011
Příloha 2: Vojenské výdaje USA a ostatní země světa- srovnání za období 2000-2009
Zdroj: http://www.sipri.org/research/armaments/milex/resultoutput/trendgraphs/worldus2010/usworld/image_view_fullscreen
76
Příloha 3: 9 států s nejvyššími vojenskými výdaji po USA, za období 2000-2009
Zdroj http://www.sipri.org/research/armaments/milex/resultoutput/trendgraphs/next92010/nextnine2010/image_view_fullscreen
77
Příloha 4: Postavení největších exportérů a importérů v jednotlivých letech Rank 2000-2009 Supplier 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Rank 2000-2009 Recipient 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Rank 1999-2008 1 2 3 4 5 6 8 10 9 11
USA Russia Germany (FRG) France UK Netherlands China Italy Sweden Israel
2000 7220 3985 1603 1055 1484 280 272 189 306 354
2001 5694 6011 821 1270 1257 203 496 217 830 360
2002 5091 5773 892 1308 915 243 515 400 185 414
2003 5596 5202 1697 1288 617 342 632 312 515 358
2004 6750 6260 1067 2194 1180 208 282 214 305 612
2005 6600 5321 1875 1633 915 583 306 743 537 315
2006 7394 6156 2510 1577 808 1221 599 525 417 282
2007 7658 5243 3002 2342 987 1322 412 706 367 379
2008 6090 6026 2499 1831 1027 554 544 424 457 271
2009 6795 4469 2473 1851 1024 608 870 588 353 760
2000-2009 64886 54447 18439 16350 10214 5563 4928 4318 4271 4104
Others
1394
1894
1771
2365
1984
1729
3039
3025
3043
2850
23094
Total
18141
19052
17506
18924
21056
20557
24528
25443
22766
22640
210613
China India South Korea Greece UAE Turkey Australia Egypt Israel USA
2000 2015 911 1262 710 243 1170 364 788 357 301
2001 3366 1242 623 725 186 553 1191 848 131 449
2002 2819 1872 461 491 213 1009 647 701 326 453
2003 2207 2802 680 2241 695 438 798 613 275 533
2004 3080 2227 986 1528 1246 187 505 601 844 512
2005 3511 1036 686 389 2198 1005 470 628 1113 501
2006 3831 1257 1650 598 2026 422 682 777 1117 581
2007 1474 2179 1758 1796 938 585 629 676 859 731
2008 1481 1810 1821 563 748 578 380 214 665 808
2009 595 2116 1172 1269 604 675 757 217 158 831
2000-2009 24379 17452 11099 10309 9098 6621 6423 6063 5845 5700
Others Total
10019 18141
9738 19052
8516 17506
7644 18924
9342 21056
9019 20557
11586 24528
13817 25443
13698 22766
14246 22640
107625 210613
Rank 1999-2008 1 2 3 4 5 6 9 8 7 12
Zdroj : http://armstrade.sipri.org/armstrade/html/export_toplist.php
78
Příloha 5: Hlavní importéři 1992-2000
Hlavní importéři zbraní v letech 1992-2000 6000 5000
TI V
4000 3000 2000 1000 0 1992
1993
1994
Čína Jižní Korea Saudská Arábie Spojené arabské emiráty
1995
1996
Indie Taiwan Japonsko
1997
1998
Turecko Řecko Egypt
Zdroj: graf vytvořen na základě údajů z Přílohy 4
79
1999
2000
Příloha 6: Hlavní exportéři 1992-2000
Hlavní exportéři zbraní v letech 1992-2000 18000 16000 USA Rusko Německo Francie UK Čína Nizozemí Ukrajina Itálie
14000 12000
TI
V
10000 8000 6000 4000 2000 0 1992
1993
1994
1995
1996
Zdroj: Graf sestrojen za základě údajů z Přílohy 4
80
1997
1998
1999
2000
Příloha 7: Hlavní importéři 2001-2009
Hlavní importéři zbraní v letech 2001-2009 4500 4000
Čína Indie Turecko Jižní Korea USA Řecko Austrálie Izrael Egypt Spojené arabské emiráty
3500 3000
TI V
2500 2000 1500 1000 500 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 Zdroj: graf sestaven na základě údajů z Přílohy 4
81
Příloha 8: Hlavní exportéři 2001-2009
Hlavní exportéři zbraní v letech 2001-2009 9000 8000
USA Rusko Německo Francie UK Čína Nizozemí Švédsko Itálie
7000 6000 TI V
5000 4000 3000 2000 1000 0 2001
2002
2003
2004
2005
Zdroj: graf sestaven na základě údajů z Přílohy 4
82
2006
2007
2008
2009
