Cena 2,- Kč
VIII. ročník Červen 2003
1
Referendum Ve dnech 13. a 14. června 2003 se koná referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii. První den referenda (pátek) začíná hlasování ve 1400 hodin a končí ve 2200 hodin. Druhý den referenda (sobota) začíná hlasováním v 800 hodin a končí ve 1400 hodin. Místem konání hlasování v referendu v naší obci je místnost pro hlasování v budově Obecního úřadu Moravské Bránice čp. 325. Oprávněnou osobou je státní občan ČR, který alespoň druhý den referenda dosáhl věku nejméně 18 let. Oprávněný občan je povinen po příchodu do hlasovací místnosti prokázat svou totožnost a státní občanství České republiky. Totožnost a státní občanství prokáže oprávněný občan platným občanským průkazem nebo cestovním pasem České republiky. Neprokáže-li oprávněný občan svou totožnost a státní občanství České republiky, nebude mu hlasování umožněno. K zajištění pořádku a důstojného průběhu hlasování v místnosti pro hlasování je každý povinen uposlechnout pokynů předsedy okrskové komise. Každý oprávněný občan se musí před hlasováním odebrat do prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků, jinak mu okrsková komise hlasování neumožní.
Z Moravských Bránic do Evropské unie ? Poprvé za existence naší České republiky přistoupíme o třetím červnovém víkendu k urnám, abychom využili svého občanského práva a hlasovali v referendu, jehož otázka zní: „Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?“ Do rozhodnutí, jak odpovědět a zda-li se vůbec referenda zúčastnit, nemíníme občanům zasahovat. Někdo si řekne, že diskuse kolem vstupu do Evropské unie probíraná ve sdělovacích prostředcích, už unavuje. Přesto by bylo vhodné si položit otázku, jak se probíhající vývoj o rozšiřování Evropské unie dotýká života naší republiky, a tím i naší obce a našich občanů. Jsem přesvědčen, že uvědomělí občané chápou význam tohoto aktu i důsledky, které z něho plynou. Na rozhodnutí každého z nás, na každém našem hlasu závisí naše budoucnost, budoucnost jedince, rodiny i společnosti, budoucnost České republiky. A ta nám nemůže být lhostejná.
Vodárenství a Evropská unie Příprava na vstup do EU znamená změnu v řadě oborů, které se dotýkají téměř každého z nás. Jedním z nich je obor vodovodů a kanalizací, který nás vzhledem k připravované místní investici zajímá. Základní směrnice Evropského parlamentu pro oblast vodní politiky se připravovala neobvykle dlouhou dobu. Šlo o to , sloučit do jednoho dokumentu nejen 2
technické normy na kvalitu vody, ale i o zásady pro reálné zabezpečení trvale udržitelného rozvoje. Cílem je ochrana zdraví člověka a péče o životní prostředí. V oblasti vodního hospodářství je hlavním cílem dosažení tzv. přijatelného dobrého stavu vodních toků. Je to dlouhodobý proces plánovaný na řadu let s jasně definovanými dílčími cíli, které budou kontrolovány a mohou v určitých případech znamenat i sankce pro členské státy. Majitelům a provozovatelům vodovodů a kanalizací je uložena celá řada povinností, např. měření množství a jakosti odebírané povrchové a podzemní vody, přičemž se tyto údaje povinně a bezplatně předávají orgánům státu. Naše nová vyhláška pro kvalitu pitné vody má celkem 70 ukazatelů, které jsou závazné. V oblasti hygienického zabezpečení pitné vody se začalo s úspěchem využívat oxidu chloričitého místo chlóru, a to proti množení mikroorganizmů. Předchází se tak vzniku vedlejších produktů (chloroformu) a zlepšuje se významně provozování rozsáhlých vodárenských soustav s malými odběry. Zvláštní kapitolou jsou kaly s čistíren odpadních vod, které se v minulosti téměř výlučně aplikovaly přímo na zemědělské pozemky. S ohledem na výskyt nebezpečných vlastností, zejména infekčnosti těchto kalů, se v současné době pohlíží na kaly jako na odpad a jeho využití má velmi přísná pravidla. Ukazuje se, že voda není jen běžným komerčním produktem, ale je veřejným statkem, který musíme úzkostlivě chránit a předávat odpovědně z generace na generaci.
Jak máme daleko do Evropy Než se nadějeme, budeme rozhodovat, zda se staneme členy Evropské unie (EU), nebo ne. Věřím, že se rozhodneme pro vstup mezi pokrokové státy. Leccos se změní a my se budeme měnit také. Pokud se nechceme cítit jako jen trpění členové, budeme se muset rychle přizpůsobit evropským standardům. Spousta věcí a návyků je tam vžitých a samozřejmých, a pokud se nebudeme chtít negativně lišit v každodenních situacích, budeme muset na sobě pracovat. Zdá se mi, že s růstem životní úrovně roste i pochopení pro druhé občany. Dalo by se snad očekávat, že se lidé budou uzavírat se svým bohatstvím, ale opak je pravdou. Mnohem více se daří charitativní činnosti. Úspěšné sbírky, štědré sponzorování ušlechtilých projektů jsou docela běžné. Lhostejnost k okolí však jako by odrážela náš postoj z doby totality a nesvobody. Jsme lhostejní k utrpení druhých a k tomu, co se kolem nás děje. V zemích, které znám, by se nemohlo stát, aby lidé nečinně přihlíželi útoku na jejich spoluobčana jako se to stalo v pražském metru. Evropa nebude po nás požadovat hrdinské činy s nasazením vlastního života. Bude od nás očekávat, že se vyloupneme z ulity lhostejnosti. Nesmí nám být jedno, jak vypadají naše ulice, parky, vodní toky a veřejná prostranství. Ty jsou zpravidla nejhezčí, když napadne sníh a přikryje milosrdně stopy, které tu zanechali lidé. V Evropě je podstatně míň chodců než u nás. Přesto řidiči Vám přímo vnucují přednost při přechodu přes ulici. Často se musím otočit zády, abych dal najevo, že přecházet nechci, nebo že chci, aby řidič plynule pokračoval v jízdě. Přechody jsou 3
označeny zřetelně a řidič nemusí pátrat jako stopař, zdali tam nějaká „zebra“ byla. Chodce také chrání obava řidiče, že by se nedoplatil, kdyby Vás zranil. Jsem přesvědčen, že do Evropské unie nemusíme vstupovat zakřiknutí. Máme se čím chlubit a na co být právem hrdí. Svědectví našich dějin jsou nevyčíslitelné hodnoty. Naši lidé jsou pověstní svou vynalézavostí i pracovitostí. Máme nádhernou přírodu, máme nejhezčí děvčata na světě i chuť se rovnat s každým. MUDr. Richard Kania
Jak to vidím Poprvé v životě, a to už mám na sobě osm desítek let, dává mi zákon právo jít ve dnech 13. nebo 14. června 2003 k urně a v referendu odpovědět na otázku, zdali si přeji, aby Česká republika přistoupila do Evropské unie. Je to poprvé, kdy já, občan České republiky, mám svým hlasem vyjádřit p ř í m o svůj postoj k otázce, která je pro další vývoj mé země osudová. Zamýšlím-li se nad tímto referendem, jeví se mi jeho význam ve dvou rovinách. Především nestačím stále dost dobře nasávat rozměry jeho demokratických hodnot. Stačí jen si vzpomenout, kolik závažných až osudových rozhodnutí z té či oné strany poznamenalo život v této zemi, a nikdo se nás neptal, co o tom smýšlíme. Mnichov 1938 urval pohraničí, odtrhli se Slováci. Němci okupovali torzo republiky a nastolili Protektorát s totalitním režimem. Přišla válka. Po válce zabral Sovětský svaz naši Podkarpatskou Rus a osoboval si právo jako vítězná válečná velmoc ovlivňovat poválečnou naši politiku. Únor 1948 tento trend zpečetil se vším všudy do té míry, až skryté napětí kulminovalo v srpnových událostech 1968. Následná tuhá normalizace jako pomsta znovu pod sovětskou „péčí“ dvacet let vtiskovala Čechům a Slovákům stigma pokrytecké demokracie. Listopad 1989 učinil tomuto dramatickému vývoji konec, a přesto došlo k rozdělení Československa v roce 1993 rozhodnutím „o nás bez nás“. Při zpětném pohledu je to až k nevíře, že tyto vpravdě historické zvraty stačila prožít na vlastní kůži se všemi šrámy a zádrhely jedna jediná generace, moje generace. Druhá rovina referenda se týká jeho obsahu, konkrétní odpovědi na danou otázku: „Jsi pro vstup do Evropské unie?“ Odpověď je jednoduchá: „Ano.“ Když první prezident Osvoboditel T.G.Masaryk zakládal po rakousko-uherské kapitulaci v první světové válce v roce 1918 nový stát Čechů a Slováků Československou republiku, vtiskl jí do vínku také myšlenky evropanství. Československo se stalo v období mezi oběma světovými válkami skutečným vzorem demokratického státu, který byl příkladem mnohým, i sousedům. Z tohoto pohledu se proto domnívám, že se musíme svým hlasem po letech odcizení a klamání do Evropy vrátit. Musíme navázat na svou evropskou zkušenost z první republiky. Musíme pokračovat v této cestě novými formami spolupráce se všemi členy evropské pospolitosti. Ta nám zaručuje prosperitu a otvírá bez hranic nadějné zítřky především našim dětem. Až budete proto odpovídat na otázku položenou v referendu, zdali si přejete, aby naše republika vstoupila do Evropské unie, myslete na naši budoucnost, myslete na své děti. Jan Kouřil 4
TJ Sokol Moravské Bránice informuje Přebory jednoty v atletice – 14.5.2003 (výsledky) Rodiče a děti 1.Navrátil Pavel 2.Hron Adam
Předškolní 1.Vacík Dominik 2.Pikna František 3.Fuchs Petr
Žáci I. 1.Hron Štěpán 2.Svoboda Lukáš 3.Slepánek Tomáš 4.Vacík Tomáš 5.Badin Vojtěch 6.Odehnal Aleš 7.Firsow Dominik 8.Pirožek Radek Žáci II. 1.Předešlý Libor 2.Grynišak Rostislav 3.Křivý Michal 4.Hladký Matěj 5.Příkazský David 6.Smutný Roman
1.Schořová Kateřina 2.Hašková Karolína 3.Příkazská Lucie 4.Odehnalová Sabina 5.Příkazská Zuzana 6.Šmídová Kristina
1.Slezáčková Markéta 2.Urbánková Dominika 3.Orgoňová Kateřina 4.Ruibarová Klára Žákyně I. 1.Baumgartnerová Alena 2.Šínová Hana 3.Ruibarová Šárka 4.Hladká Veronika Žákyně II. 1.Skálová Petra 2.Pazourková Lucie 3.Orgoňová Terezie 4.Svobodová Ivana 5.Křečková Kateřina 6.Němcová Veronika 7.Holubová Anna 8.Pirožková Lenka 9.Pislcajtová Lucie
Žáci III. 1.Jaša Josef 2.Slezáček Lukáš 3.Badin Jakub
Žákyně III. 1.Slepánková Lucie 2.Fríbertová Jana 3.Sládková Alena
Žáci IV. 1.Jaša Antonín 2.Sládek Rostislav 3.Kocáb Richard 4.Procházka Tomáš
Žákyně IV. 1.Matušková Markéta
Božena Šafářová
5
Jaro v mateřské škole Pro děti z mateřské školy nastalo s příchodem jara období výletů, divadelních představení a zábavných akcí. V březnu jsme se jeli podívat do Ivančic na loutkové představení s názvem Špalíček pohádek. Děti zhlédly pásmo nejznámějších pohádek doplněných pěknými písničkami. Navštívili jsme v základní škole hudební pořad Muzikanti, co děláte? Děti si tu mohly zazpívat známé lidové písně a písničky z pohádek. Mateřská škola pozvala na oplátku základní školu a mateřskou školu z Nových Bránic na divadelní představení O princezně, která hádala, až prohádala. Staré tradice jsme si připomněli 21.března, o prvním jarním dnu. Děti si vyrobily Morenu, ustrojily ji a za zpěvu jarních písniček ji donesly k řece. Tam ji zapálily a vhodily do vody. Spolu s ní odpluly ze vsi bohužel jen symbolicky nemoci a všechny nešvary. Blížící se Velikonoce rozjasnily školu barvami velikonočních vajíček. Děti si nazdobily nejen třídy, ale i chodby. Zlatá kuřátka se houpala na keřích a posedávala na trávníku školní zahrádky. Spousta dětí i rodičů se přišla podívat na tradiční Velikonoční dílničku. Zdobili jsme vajíčka, perníčky, pletli jsme velikonoční pomlázky a vytvářeli drobné jarní dekorace. 17.dubna jsme se vypravili na první jarní výlet ke Stříbskému mlýnu, kde jsme navštívili umělecký ateliér řezbáře pana Zahradníka. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u koníčků pod železničním mostem. Po novobránické straně řeky plnily děti úkoly s přírodní tematikou. Následující týden jsme navštívili znovu Ivančice. Tentokrát jsme se jeli podívat na divadelní představení O kolotoči a ztraceném sluníčku. Po celý další týden byla motivována činnost v mateřské škole Cestou kolem světa, při které jsme formou her a na vycházkách navštívili všechny kontinenty. Poté jsme se vydali do lesa čistit studánku. Jeli jsme také do Ivančic na rozhlednu. Zpáteční cestu si zpestřily děti tím, že si ji samy značily a ukládaly si úkoly. Ve stejném duchu se nesl výlet do Dolních Kounic. Ve středu 30.dubna se děti sešly na zahrádce školky i s některými rodiči při dětském pálení čarodějnic. Přivítaly je převlečené čarodějnice, od nichž si děti vysloužily po splnění úkolů košťátka a sladkosti. Z kartonů zhotovily děti papírové čarodějnice, které pak nesly v průvodu na sokolovnu. Tam je upálily. Akce skončila opékáním buřtíků a zpěvem za doprovodu kytary. Konečně 7.května vyjely děti s maminkami na celodenní výlet do ZOO v Lešné u Zlína. V prostorných výbězích se setkaly děti s žirafami, zebrami a klokany, se lvy a tygry, se slony, nosorožci, medvědy, gorilami, papoušky a dalšími obyvateli ZOO. Počasí nám přálo a přispělo ke zdaru výletu, na který budou všichni jistě dlouho a rádi vzpomínat. Blanka Martinovská, učitelka MŠ
Škola v přírodě – Jeseníky, Václavov Letos poprvé se vydala naše základní škola na ŠKOLU V PŘÍRODĚ, a to poměrně daleko, do Jeseníků, v době od 28. dubna do 5. května 2003. Zájezd zorganizoval pro základní školy ze tři sousedních obcí ( Moravské Bránice, Nové Bránice a Dolní Kounice ) pan Rostislav Kandrnál, ředitel ZŠ v Dolních Kounic. 6
Zpočátku měli mnozí své pochybnosti, proč vůbec jezdit na nějakou „Školu v přírodě“, když přírody je všude kolem nás plno. Ale důvody pro organizování těchto zotavovacích akcí pro děti spočívají v něčem naprosto odlišném. Jednak mají děti možnost poznat se navzájem v naprosto odlišném prostředí, než na které jsou zvyklí, mohou je tak i lépe poznat samotné učitelky, které je doprovázejí. Naučí se zde trochu samostatnosti: naučí se porovnat si zrána postel, někteří jsou nuceni poprvé v životě porovnat si všechny svoje věci, protože neúprosné ranní bodování a následné odměňování bylo snad dostatečnou motivací i pro ty nejzatvrzelejší. Poznají kulturu stolování v restauraci, naučí se spoustě nových věcí, které nemají možnost poznat ani ve škole, ani doma, ale jenom v kolektivu s ostatními dětmi . Ubytování bylo poměrně komfortní. Většina dětí spala na pokojích ve dvojicích, někteří ve třech. Hotel Václavov působil v krajině dominantně. Nedaleko odtud byla i stejnojmenná vesnice. Nejatraktivnějším místem v celém hotelu byl krytý bazén, kam jsme denně chodili po skupinkách na hodinu plavat. Přímo pod chatou tekl tzv. „Jestřábí potok“, kde jsme děti učili, jak se rýžovalo zlato. Měli jsme s sebou za tímto účelem čtyři rýžovací talíře a „kupu“ zlatých valounů. Ty údajně poschovával kolem Jestřábího potoka zlatokop Tom a děti měly bojovou hru „Hledání zlatých valounů“. Jídlo dostávaly děti pětkrát denně. Měly možnost vyžít se ve spoustě nejrůznějších činností – od výtvarných a praktických, např. hejkal, strom v květináči dřevěná kočička, přes hudební (píseň o hejkalovi a další písničky k táboráku), až k těm vědomostním a sportovním, jako orientační závod lesem s úkoly pro skupinky, olympiáda různých legračních disciplín, např. běh na lyžích k cíli samostatně nebo ve dvojicích. Nešlo o běžné lyže, ale o lyže vyrobené z prkýnek a švihadel. Nedovedete si představit, jak zábavné je pozorovat takové lyžaře. Děti se dostatečně vyřádily také při sletu čarodějů a čarodějnic u táborového ohně. A protože se tam sešly děti hned ze tří škol, byl to rej vskutku nevídaný (až z toho paní učitelky málem onemocněly bolehlavem). Děti zmalované všemi možnými barvami a různě vyšňořené tančily na vlastnoručně vyrobených košťatech. Největší horor je však čekal až po setmění, kdy se někteří vůbec poprvé v životě vydali na stezku odvahy. Většina dětí putovala po cestě označené svíčkami sice ve skupince, ale přesto i hejkal u lesa slyšel různé nářky. Kdyby je neodmítal do lesa vpustit, kdovíjak by to s některými skončilo. Možná by bloudily dušičky lesem dodnes. Ještěže tam ten hejkal byl! Někdo si myslel, že to byla převlečená ředitelka Navrátilová, ale to přece vůbec není pravda. Asi jsme si trochu nadělali ostudu při delších výpravách do okolí, které vedl pro všechny školy pan ředitel Kandrnál, protože se ukázalo, že mnohým bránickým nožičky prostě vůbec neslouží (a to ať už šlo o Moravské, nebo Nové), všechny se projevily jako praví „gaučoví diváci“, takže asi začneme více trénovat turistiku. Ale výlety opravdu stály za to a bez dobrého orientačního smyslu vedoucího výletu bychom se asi neobešli. Jednou nás dokonce pěkně převezl, když jsem byla plně zaměstnaná rozmísťováním zpráv po cestě, aby měly děti zábavu, přestala jsem na chvíli sledovat turistické značky a šla pořád po široké cestě rovnou za nosem, což pana ředitele schovaného někde za bukem pěkně pobavilo. Ale protože to předvídal (zná přece ženské ), tak dal na cestu také zprávu, která nás poslala asi sto metrů zpátky. 7
Nedaleko od hotelu jsme natáhli lana přes potok, aby se mohly děti seznámit s ručkováním. Všechny děti si to vyzkoušely a šlo jim to velmi dobře. Lano pro nohy bylo nízko nad potokem a já byla připravená přiskočit na pomoc. Ostatně jednou už jsem se stejně namočila, když jsem lano jako první vyzkoušela. Myslím, že si děti opravdu užily týden zábavy a sportu. Jestli se někdo potom cítil unavený, je to jenom dobře, protože se zřejmě nenudil. Je to výzva, abychom více děti nutili (my všichni – rodiče, učitelé) k pohybu a turistice a neměli z nich pecivály. Další možností, kde toto všechno mohou pod odborným vedením rozvíjet, je letní tábor pořádaný naší školou v době od 13. do 26. července 2003 nedaleko Lipůvky pod Krkatou babou. Je zatím přihlášeno asi třicet dětí z různých míst. Škoda, že se tak málo hlásí děti z Moravských Bránic. Snad příště, až uslyší od druhých, jak se jim tam líbilo. Mgr. Jana Navrátilová, ředitelka školy
Pobyt v italském Caorle Od 2. do 11. května 2003 jsme prožily krásné dny s brněnskou cestovní kanceláří Di Lenardo v hotelu Minerva. Bylo nás 8 žen ze Sokola Moravské Bránice. Sluníčko nám 7 dní přálo, některý den bylo až moc štědré. „ Lenošení“ s opalováním, besedování, koupání v moři, sbírání lastur, ale i vycházky vyplňovaly náš pobytový čas. Hlavně na vycházkách za bližším poznáním městečka jsme se seznámily s jeho historickými památkami i současnými stavbami. Rybářský přístav s vykládkou úlovků byl pro nás více než zajímavý. Jízda vláčkem po Caorle se všem líbila, neboť její účastníci projeli i velmi vzdálená místa. Dobré jídlo, česká obsluha, možnost občerstvení v naší měně, blízkost moře, obchodů, to jsou výhody, které nás vedly k rozhodnutí, že příští rok pojedeme opět. Tento rekreační pobyt doporučujeme a současně tímto zveme další zájemce. Božena Šafářová, vzdělavatelka TJ
Výsledky spolupráce Redakce Zpravodaje požádala Základní školu v Dolních Kounicích, aby vybídla své žáky, kteří bydlí v Moravských Bránicích a mají zalíbení v kreslení, zdali by nechtěli s námi spolupracovat. Zástupkyně ředitele ZŠ Mgr. Hana Svobodová se této nabídky ujala, vytipovala nám kreslíře, resp. kreslířky, se kterými jsme navázali osobní kontakt. Vypracovali jsme pro ně metodický list, který je orientuje v jejich výtvarné práci. Výsledek je překvapující. Čtenáři Zpravodaje mohou už na stránkách tohoto čísla posoudit, jaké šikovné kreslíře u nás máme. Děvčata, děkuji vám jménem redakce za vaši píli. Děkuji paní Mgr. Svobodové za organizaci kontaktů i učitelce výtvarné výchovy Mgr. Procházkové za její metodickou pomoc. Mám radost z toho, že se navázáním spolupráce se ZŠ v Dolních Kounicích podařila dobrá věc. Jan Kouřil Kulturní akce v naší obci : - 6. 6. Noční pochod
Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil, ilustrace Magda Svobodová, žákyně 9.A, ZŠ Dolní Kounice
8
Přísloví o hlupákovi Počet hlupáků je nekonečný. Biblické Hlupák hlupáka vidí zdaleka. Ruské Když hlupák vstoupí na most, v řece propuká panika. Latinské Hlupáka se na nic neptej, řekne ti všechno sám. Tatarské Hlupák má sto tisíc životů. Čínské Hlúpych nesejú, a rodia sa. Slovenské Na náš věk hlupáků dostatek. České
9
