Vítám Vás u dalšího novoročního vydání časopisu. Na co se můžete těšit tentokrát? Určitě nepřehlédněte rubriku Letem světem s Bell@torem, protože se vydáme na mezikontinentální výlet Asie – Austrálie. Poté nám sluch zamíří do let, kdy Elvisovo jméno bylo neznámé a rock‘n’roll byl sotva v plenkách. Také si přečteme pokračování příběhu o posledním indiánském státě, rozhovor s kuželkářkou, nebo zajímavosti ze sportu. Na závěr na Vás čeká začátek nové povídky: Pevná vůle v pevných rukou. Za redakci Akáde Bagr
Události ve sportu Zraněný motokrosař Kuchař: Že by prokletá ČEZ Aréna? Tři starty Kuchaře v Ostravě a ani z jedné nevyvázl bez zranění. Avšak Kuchař tvrdí, že v tom chyba není. Chybu přisuzuje sobě a málo odskákaných tréninkových skoků. Ale možná je to i tím, že místo své klasické motorky nyní sedlal čtyřtaktní stroj. Po krkolomném pádu Kuchař vyvázl s pochroumaným kotníkem, naraženými žebry a otřesem mozku. I přes to všechno chce kuchař v ČEZ Aréně nadále skákat pro potěšení lidem.
Hala pro Sáblíkovou: Realita nebo jen jeden velký sen? O výstavbě nové bruslařské haly se začalo uvažovat od počátku prvních úspěchů Sáblíkové. Nejvíce od olympijských her v Turíně. Hala by se mohla začít stavět už na podzim letošního roku. Na výstavbu by padlo kolem půlky jedné miliardy. Peníze by se měly získat z pergamenek na 5 let. Jenže to by jich musely nakoupit tisíce příznivců bruslení. Proto je to zatím pouho pouhý sen…
Semtex, Strite
Lepidlo a plast na čtyřech kolech Na světě je asi přes miliardu Indů. No a právě této miliardě svitla „nová budoucnost“ – Tata Nano. Auto, které stojí přibližně 1 000 rupií (asi 46 000 Kč) a proto otvírá neuvěřitelně velký prostor pro diskusi. Auto, které má duté ocelové součástky, je slepeno z plastu a nemá žádné zvláštní vymoženosti. Je pouze levné. Jenomže přesně to výrobce zamýšlel a tím také pobláznil celé davy, kterým se tak otevírá možnost vlastní dopravy. Odpůrci však vytýkají kufr bydlení pro deset myší (možná jedenáct) indickému „pokladu“ mnoho spotřeba 4 litry benzinu na 100 km nedostatků. Asi místo kovových šroubů nejzávažnějším problémem je plasty a lepidla motor Bosch za 700 USD nedostatečná ochrana ekologie, protože jestli začne opravdové výkon motoru 30 až 35 koní davové šílenství, pak závod vydrží jízdu do 70 km za hodinu, ložiska kol vyrobí ročně až půl milionu pak hrozí zničení těchto „vozů“. A to by podle ekologů znamenalo obrovský problém. Zvlášť zajímavý je argument, který se zabývá bezpečností cestujících. Pokud může být smrtelný náraz „obyčejného“ vozu už v 60 kilometrů za hodinu, pak náraz takto řešeného vozidla by byl jako když pustíme na zem plát vajec.
Příběh čtyř miliard igeliťáků Austrálie si donedávna lámala hlavu, jak zatočit s neuvěřitelným množstvím odpadu, které se jí nashromáždilo po celém kontinentu. A tak se stane prvním kontinentem, který se plošně pokusí zbavit „šustivého moru“ – plastových sáčků, igelitek, rukavic a dalšího odpadu. „Poletují tu nějaké čtyři miliardy igelitových sáčků. Jsme už v kritické fázi, něco s tím musíme dělat!“ řekl australský ministr životního prostředí Peter Garrett. A ještě překvapivěji se ke stejnému problému postavila Čína. Stát, o kterém by to nikdo neřekl, chce do olympiády, kterou pořádá, zbavit Peking veškerých nečistot. Otázkou zůstává, jak tyto země problém vyřeší. V New Yorku je povinností velkých prodejců, aby měli pořízeny recyklační kontejnery u prodejen. V Irsku zase výrazně poklesla poptávka po igelitových taškách, když se na ně před pěti lety uvalila vysoká daň. Václav Kula
Rock n‘ Roll Dneska jsem se rozhodla věnovat se trochu historii a tomu, na čem byli vychováni naši rodiče. Řeč bude o Rock n‘ Rollu, hudbě 50. let, a také o jejím hlavním představiteli, legendě Elvisu Presleym. Rock n‘ roll je označení pro historickou etapu rocku. Vznikl v 50. letech a od poloviny těchto let se stal velice populárním hudebním stylem. Začínal v USA, ale rychle se rozšířil do celého světa. Dalo by se říct, že celý tento styl vznikl z černošské hudby – Rythm a blues. Hlavním představitelem byl v té době B. Haley. Hned po něm se na scéně objevil E. Presley, který pronikl do záře reflektoru hitem Heartbreak Hotel. Okamžitě se stal idolem, získal si velkou část mladých lidí. Na začátku 60. let se Rock n’roll začíná označovat jako rock. Elvis Presley neboli „Král Rock n’rollu“ Narodil se v r. 1935 v Tupelo – USA. Byl zpěvák, ale také herec. Svou slávu si získal díky dokonalému skloubení Blues a Country. V americké historii si získal obdiv a obrovskou slávu, která nespočívala jen v obrovském prodeji desek a velké návštěvnosti koncertů. Neuvěřitelných 100 jeho hitů se dostalo do TOP 40 nejlepších písní té doby, z toho 17 dosáhlo samého vrcholu. Přitom začal nevinnými nahrávkami, které věnoval své matce. V roce 1957 dostal předvolání na vojnu, povedlo se mu však tento termín odložit až na jaro následujícího roku a během získané doby nahrál další desku. Vojně se však nevyhnul a byl povolán do Německa, kde poznal svou budoucí manželku Priscillu Beaulieu, která v té době měla pouhých 14 let. Po návratu z vojny se však jeho hudba zklidňuje a začíná zpívat balady. Rozvádí se. Jeho popularita klesá ve stínu nové éry Beatles. Snaží se o comeback, což se však moc nedaří. Koná se ještě pár koncertů a jeho hity se občas uchytí. Avšak Elvis tento pád ze scény nezvládá a 16. srpna 1977 je nalezen se svou snoubenkou mrtev v jejich domě v Memphisu. Elvis se stal prvním umělcem, který 4x po sobě dokázal vyprodat Madison Square Garden v New Yorku. Verča a Danča
Zmizelé civilizace střední Ameriky Příběh o posledním „indiánském“ státě – část 3. … Ctižádostivý aristokrat Don Martín de Úrsua y Arismendi tedy rozhodl, že Tayasal zničí. Byl si vědom hlavní výhody Itzů, kterou byla poloha Tayasalu (leželo uprostřed velkého jezera). Proto dal příkaz dopravit na břeh jezera materiál, ze kterého později vznikly galéry. Materiál donášeli „indiánští nosiči“ a trvalo zhruba měsíc, než došli do Tayasalu. Přesně 1. března 1697 se Španělé v plné zbroji dostavili na břeh a vybudovali dobře opevněný tábor pro případ odporu. Mezitím k táboru každý den připlouvalo mnoho člunů, na kterých byli Itzové a mávali na Španěly klacky, bušili do bubnů nebo vydávali válečné pokřiky. Když ale zjistili, že to k ničemu není, uchýlili se ke lsti. 10. března vyplula z Tayasalu spousta člunů. Na prvním z nich vlál bílý prapor. Knězi Itzů přivezli Španělům mnoho darů (sekery, nože, skleněné korále apod.). Don Martín de Úrsua y Arismendi to přijal velice vřele a byl spokojen. Měli se sejít s Canecem na břehu za dva dny. Samozřejmě v určenou hodinu a dobu nikdo nepřišel. Zato k večeru vyplulo z Tayasalu mnoho válečných člunů, které byly podporovány pěšími vojáky po souši. Kdyby nepřišel brzký soumrak, byla by to jistě rozhodující bitva. A tak se Itzové schovali zase zpět do Tayasalu. V tomto kritickém okamžiku svolal Don Martín rozhodující poradu. Ta rozhodla, že na Itzy budou muset jít silou. 13. března začala velká bitva. Všichni dobyvatelé se před ní dostavili na mši beze zbraní. Toto byla poslední šance Itzů, kterou však promarnili. A tak se Španělé začali naloďovat. Vypluli ještě dopoledne za rozbřesku. Ovšem v polovině cesty to začalo být poněkud ostré. Itzové je obklíčili svými čluny a začali po dobyvatelích házet oštěpy, šípy a podobné věci. Španělé ale palbu neopětovali. Dostali totiž rozkaz, že nesmí vystřelit na Itzy bez smluveného signálu. Jinak dostanou trest smrti. To ale porušil seržant Juan Gonzáles, který dostal ránu opeřeným šípem do ruky. Nabil proto svou mušketu a odpálil ji do davu „indiánských“ bojovníků. To se stalo signálem pro další dobyvatele. Brzy začali všichni pálit před sebe do bezmocných Itzů. A tak rázem bitva skončila. Itzové totiž ještě nikdy neviděli střelné zbraně. Naskákali do vody a tím se vzdali. Zakrátko byl Tayasal pustý a Španělé bez překážek vtrhli do města. Tayasal padl. Poté již přejmenovaný Tayasal (na Nuestra Seňora de los Remedios y San Pablo de Itzáes) ztratil veškerou moc. Devět hodin ničili španělští dobyvatelé všechny modly a chrámy ve městě. Kradli, ničili, loupili a znásilňovali. Tak dopadl Tayasal. Z kamene byly vybudovány kostely a podobné věci, které však nikdy nenahradily krásu, kterou kdysi Tayasal oplýval. Avšak jediný chrám zůstal - chrám Cortézova koně (který byl ale zničen později). Canec byl přejmenován na dona Josého Pabla Caneca a velekněz Cincanec na dona Francisca Nicolase Caneca. Oba je poté odvezli do Méridy. Itzové ale nepodlehli. Útočili totiž na Španěly z lesů, kam se uchýlili při španělském útoku, až do konce 19. století.
Zurix
Vizitka: Jméno: Ivana Příjmení: Kateřiňáková Věk: 15 Pohlaví: žena Přibližná adresa: Valašské Meziříčí Zaměstnání: Student
1. V kolika letech jsi začala hrát kuželky? A od kolika let hraješ závodně? Kuželky jsem začala hrát v 10 letech a od 11 roků je hraji závodně. 2. Jak ses k tomuto sportu dostala? Dostala jsem se k němu přes sestřenku, která jej hrála o něco dříve než já. Řekla mi, ať to zkusím, že je to fajn sport. Tak jsem to zkusila a bavilo mě to. 3. Chodíš někam trénovat? A jak často? Chodím trénovat u nás ve Val.Mez. na kuželnu, kterou máme necelé 2 roky starou, takže je krásná a nová. Trénovat chodím 2x do týdne a to v pondělí a ve středu. Ale jelikož mám teď školu, tak na trénink chodím tak jednou do týdne. Podle toho, jak to stihnu. 4. Jaký je rozdíl mezi kuželkami a bowlingem? Rozdíl mezi kuželkami a bowlingem je v tom, že v kuželkách je jenom 9 kuželek, koule nemá díry a váží všechny stejně. Ale při bowlingu každá koule jinak váží, má 3 díry v kouli a je tam 10 kuželek. 5. Jakých závodů jsi se zúčastnila a kde jsi byla nejdál? Na závody jezdíme většinou pryč z města. Jezdíme po celé republice a je to super. Pořád nějaké nové zážitky a noví lidé. Nejdál jsem hrála kuželky v Polsku, kde jsme se potkali i se
Slováky. V Polsku jsme i přespali, a tak jsem se šla s kluky, se kterýma jsem hrála ve družstvu, projít večerním Polskem. Bylo to pěkný. Pokecali jsme s Poláky i se Slováky a zas není tak těžké jim rozumět. :-) 6. Jakých nejlepších výsledků jsi docílila? Výsledky jsou pěkné, protože už mám doma 4 poháry a snad jich bude ještě víc. 7. Potřebuješ k provozování tohoto sportu nějaké speciální oblečení? Nebo můžeš jít jen tak v riflích? No, v riflích se toho asi moc nenahraje. Musí být nějaké pružné kalhoty, kraťasy nebo třičtvrťáky. Něco látkového. Triko může být volné nebo i uplé a boty musí být s bílou podrážkou, aby se nedělaly na drahách šmouhy od černé nebo jiné podrážky. 8. Závodíš za družstvo nebo za jednotlivce? Poslední dobou spíš hraji závody za družstvo, ale samozřejmě i někdy hraji za jednotlivce. 9. Můžeš laikovi vysvětlit, jak fungují pravidla v kuželkách? Pravidla v kuželkách jsou podobná jako v bowlingu. Ale ono se to nedá tak lehce vysvětlit. To chce zažít na vlastní kůži a ne si to přečíst. Když to člověk uvidí, tak to pochopí lépe, než když si to přečte. V bowlingu je 10 hodů, ale každý se skládá ještě ze 2 hodů. Jeden se hází do všech 10i kuželek, ale ten druhý se hodí do kuželek, které nám z těch 10-ti zbyly. Ale v kuželkách se hra skládá buď z 60 hodů, ze 100 hodů anebo ze 120 hodů. 60 hodů se hraje na 2 drahách. Na jedné dráze 30 hodů a na druhé taky 30 hodů. To samé je i u 100 hodů. Na jedné dráze 50 hodů a na druhé dráze 50 hodů. Ale 120 hodů se hraje tak, že se hraje na 4 drahách, tzn. na každé dráze 30 hodů. Když mám těch 30 hodů, tak se hraje 15 hodů do plných kuželek. To znamená, že se mi 15 hodů za sebou staví pořád všech 9 kuželek. Pak následuje 15 hodů na dorážku a to, když hodím do všech 9-ti kuželek a zbude mi jich třeba 6, tak budu na těch 6 kuželek házet tak dlouho, dokud je neshodím. Až je shodím, tak se mi postaví zase všech 9 kuželek. Když mi zase zůstane 6 kuželek, tak je budu shazovat obdobně. A o tom je dorážka. U těch 50 kuželek je to tak, že máme 25 kuželek do plných a 25 kuželek dorážku. Chce to fakt vidět a člověk to pak lépe pochopí. Jinak je to skvělá hra a kdo ji ještě nehrál, tak si ji zahrajte a uvidíte, že toho nebudete litovat.:-) Lucy a Deňa
P Peevvnnáá vvůůllee vv ppeevvnnýýcchh rruukkoouu Už od svých pěti let se věnoval hokeji. Stejně jako jeho otec. Byl mu vzorem a syn chtěl jít v jeho stopách. Jeho sen byl stát se profesionálním hokejistou a hrát v nejslavnější lize světa – NHL. Věřil, že se mu to jednou podaří. Dělal vše pro to, aby byl lepší než ostatní. Byl vždy o krok vepředu. Nevynechal jediný trénink, pokud to nebylo nutné. Dřel jako kůň, aby si splnil životní sen. A trenéři si toho byli dobře vědomi, byli si vědomi jeho cílevědomosti, jeho píle, snahy, chtivosti a plně ho ve všem podporovali. Byl zkrátka lepší než jeho vrstevníci, ne-li nejlepší. Hrál na pozici útočníka. Pravé křídlo s přesnou trefou. Jednoduše talent. U soupeřů si vydobyl respekt. Málokterý obránce jej dokázal zastavit. Když už se tak stalo, byla to výjimka. Sbíral pět bodů za zápas. To už stačilo za zmínku v místních novinách. Brzy se o jeho talentu dozvěděly i věhlasnější média a nová naděje českého hokeje byla na světě! Senzace! V osmnácti letech poprvé nastoupil do reprezentace dospělých. Byly to sice jen přátelské zápasy, ale i to se počítá. Nebylo překvapením, že v zápasech zářil. Nastupoval ve druhé formaci, aby podpořil sílu ofenzivy. A úkol plnil výtečně. Získal si okamžitě srdce mnoha fanoušků a fanynek. Rázem se stal hvězdou ledního hokeje. Mimo ledovou plochu to byl velice sympatický mladý muž. Sláva mu naštěstí nestoupla do hlavy. Měl mnoho přátel, ale s postupujícím úspěchem jich čím dál víc ubývalo. Podepisovala se na nich pouhá závist z úspěchu. Sám to nedokázal pochopit. Velice ho to mrzelo, ale nic s tím dělat nemohl. Není nic horšího, než to, že se na něj vykašlali jeho nejbližší známí. Jeho největší sen ho neustále popoháněl kupředu. Jeho otci se takto nikdy nepodařilo prosadit. Syn ho chtěl předčít. A ve všech směrech se mu to dařilo. Přecházel od jednoho úspěchu k druhému. Měl z toho nádherný pocit a cítil, že jeho největší sen je na dosah ruky. Mohl se jej dotknout, kdyby nebylo toho dne. Toho dne. Toho dne, v hluboké noci uprostřed silnice. Jeden okamžik změnil celý jeho život. Život budoucí velkolepé hvězdy, jemuž největší hokejoví odborníci předpovídali velkou budoucnost. Okamžik, jenž jako mávnutím proutku proměnil vše v ten nejstrašlivější sen. Ale byla to skutečnost, bohužel. Vracel se domů, pozdě v noci. Provázen skvělou náladou jel přeplněnou dálnicí. Počasí nepřálo, nepříjemně pršelo. Doslova lilo. Rychlost jeho jízdy se pohybovala kolem 50km/h. Pomalu přijížděl ke koloně aut, jež se před ním protivně rýsovala. Nic netušící pomalu natahoval ruku k rádiu pro zpříjemnění toho následujícího čekání. A pak … … plnou rychlostí kdosi do něj zezadu narazil. Ozvalo se kvílení brzd, pak prudký náraz a nakonec tříštění skla. Ohlušující rachot. Náraz byl tak prudký, že naražené auto sunul pár metrů před sebou. Způsobil tak hromadnou dopravní nehodu. Příčina byla v chybě řidiče. Na kluzké vozovce nedokázal ubrzdit své vozidlo, nekorigoval ani svou rychlost. Špatně odhadl vzdálenost mezi stojícími auty. Řidič, který nehodu zavinil, byl na místě mrtev. Ze zmačkaného auta nárazem vyprostili záchranáři další tělo. Byl to náš hokejista. Rychlá záchranka jej okamžitě převezla do nemocnice a bojovali o jeho život. Zachránili jej. Ovšem diagnóza byla strašná. Upadl do komatu a není jisté, zda-li bude někdy chodit. Ba co víc, kdy se z komatu probudí… I ten největší optimista ztrácel naději. Teď už nešlo o slávu velkého hokeje, nešlo o největší talent. Šlo o život. Andy