Brněnský dětský sbor (1945 - 1977)
Dětský pěvecký sbor, založený a řízený Františkem Lýskem na střední škole v Brně, Kotlářská ul. (od r. 1994 sídlo Lýskova nadačního fondu a od r. 2003 Společnosti F. Lýska v Brně, založených býv. zpěváčky). BDS navázal na tradici Jistebnických zpěváčků (19291938) a Dětského sboru z Baťova (1938-1945).Vítěz soutěží (Llangolen, 1959, Grand Prix Montreux, 1971 aj.). Koncerty v rozhlase a televizi (Pražské jaro 1956, italské turné s FOK, s Moravanem, s Českou filharmonií 1958, 1965). Film „Děti a noty“ (Stříbrný lev v Benátkách, 1964). Zlatá deska Supraphonu udělena gramodesce „BDS“ (1977). Lýskovy sbory podnítily skladatelskou tvorbu pro dětské sbory. Během více 50 leté činnosti sbormistra v nich zpívalo přes 10 tisíc dětí.
Brněnský dětský sbor Dorostu ČČK (Brno, 1947)
BDS před rozhlasem v Brně na Stadioně (rok 1949). V horní řadě P. Vavřín *, v první řadě M. Štědroň **
Brněnský dětský sbor při natáčení na výstavě MEVRO (Praha 1949)
Brněnský dětský sbor na Sborovém festivalu v Brně (60. léta)
Brněnský dětský sbor v Rudolfinu (Praha 1. polovina 60. let)
Z natáčení filmu Děti a noty ve studiu Krátkého filmu (1961)
Brněnský dětský sbor děkuje za potlesk (Brno, sál Stadionu 1974)
Z cest doma a do zahraničí
Mapa vystoupení BDS z pera sbormistra
Před odjezdem na koncertní vystoupení
Ze zahraničních cest BDS
Jedeme do Llangolenu
Festival v Itálii (Perugia, Citta di Castello, Gubbio, Terni)
Pozvánka na koncert BDS v italském Fermu (1969)
Cena pro vítěze ze švýcarského Motreux (1971)
Na pozvání kanadského skladatele Headleyho BDS vycestoval na třítýdenní turné na Festival Children to Children Cultural Exchange – červenec 1969
Skladatel Hubert Klyne Headley s autorkou textu skladby Peace Elizabteh Mackay
Věnování skladatele a autorky textu sbormistru F. Lýskovi po koncertu BDS v Dijonu
Na břehu Pacifiku
Po koncertu ve Vancouveru (červenec 1969) s klavíristkou E. Kociánovou
F. Lýsek: „Život s dětským zpěvem“. Ostrava 1990 Úryvky z publikace Promyšlený, prožitý zpěv Vlastní činnost Brněnského dětského sboru začala v lednu 1946. Nebylo tu nic nového pod sluncem. Sbor zásadně ale tvořili jen zájemci, kteří četné hudební a hlasové nedostatky překonávali nebo kompenzovali vytrvalostí a progresívností zájmu i snah i tou ušlechtilostí charakteru, kterou se nemohli vykázat mnozí hudebně a pěvecky třeba talentovanější žáci. Bylo však třeba se smířit s daleko větší těkavostí pěveckých zájmů členů sboru a v důsledku toho se značnější fluktuací než u venkovských dětí. Jen se ukázaly první obrysy výsledků, musel jsem čelit lákavým nabídkám: nač se „dřít s dětmi“, když na vás čeká mužský či smíšený sbor? Bylo to dobře míněno. Ale na škole obecně povinné jsem chtěl dokončit důkaz, že v každých podmínkách je právě na takové škole možno utvořit dětský sbor, který umělecky i pedagogicky tvoří přirozenou základnu rozvoje hudebnosti celého národa (...). Sbor tedy zůstal typicky školní se všemi výhodami denního kontaktu s dětmi a možnostmi mého vlastního působení povinnou hudební výchovou, matematikou a kreslením. Vlastní existence školního pěveckého sboru už byla samozřejmostí – nebylo tu ani stínu nejrůznějších bojů, kterými bylo třeba kdysi obhajovat pedagogické a umělecké zásady a podmínky průkopnické činnosti Jistebnických zpěváčků. (...) Pravý sborový pěvecký projev dětí Pevně věřím, že krása a estetično působí na dobro. F. Lýsek, 1973 Když roku 1957 zazněla v Domě umělců v Praze Janáčkova Říkadla v podání našeho sboru, Hudební rozhledy napsaly, že interpreti připravili zcela zvláštní zážitek: „Z výkonu mladých zpěváků vyzařovala radost, spontánnost, která jakoby překrývala obtíže nácviku. Ne drezúra, ale spontánní radost ze zpěvu!“ Jak je to vlastně s kázní a spontánnosti dětí při sbormistrovské práci? Kázeň prý zatlačuje radost ze zpěvu, tvrdilo se po jihlavském festivalu. Co je soustředěnost tvůrčího činu a co je přirozenost, tyto otázky interpretačního projevu Brněnského dětského sboru se vyrojily tak záhy, jak prudce a čím dále zjevněji zářila hvězda sboru v uměleckém světě. Začal jsem se s brněnským dětským sborem vyrovnávat s představami přesvědčivé, přirozené interpretace dětské. Pěvecko-technická dovednost sboru byla vždycky jenom prostředkem pravého výrazu, jehož prvním základem je krásná řeč. Žádné technické překážky úměrné dětskému věku nejsou obtížné, jde-li o skladby umělecky nesporné a interpretačně strhující. Při tom všem jsme hledali pravý sborově dětský projev, který nenapodobuje dospělé a sám je nenapodobitelný, protože odpovídá sboru nejen specifického složení a vedení, ale i věku opravdu dětskému. Kdyby děti jenom imitovaly dospělé pěvce, popírala by se nebo ignorovala známá dětská představivost, obrazotvornost a tvůrčí specifičnost. A tak Brněnský dětský sbor odmítal rady a pokyny, aby se do akustického uměleckého záměru vnášely i prvky optické, vyjadřované i hrou obličeje, mimikou, i prvky pohybové předstírající radostnou náladu. Ovšem, kdo nedovede vnímat pohyb hudební, chce - aspoň
tělesný. I když výraz obličeje nelze přehlížet a úsměv, výraz radosti ze zpěvu, je samozřejmostí, o pravdivém vyjádření hudebního obsahu skladby rozhoduje především převaha tónových, hudebních prostředků, radost z jejich estetické krásy. Vroucnost výrazu a prostota projevu (Jiskřivé spolutvoření) Nejkrásnější chvíle jsem se sborem prožíval o zkouškách, při vlastním sborově tvůrčím a pedagogickém procesu, v onom jiskřivém, vzájemně hřejivém prolínání hudebních schopností sbormistra a dětí za mobilizace intelektu, citu a vůle. Těžko se to dá vylíčit tomu, kdo sám nebyl tvořivě účastný. Středeční koncert ve Smetanově síni 25. září 1957. Půl osmé. Místo ženského sboru zpívá Brněnský dětský sbor. My víme, jaká je to odvaha. Čelíme námitkám proti obavám z „košatosti“ nebo síly zvuku, které prý dětský sbor nedosáhne. Pražský tisk složení smíšeného sboru, v němž místo žen zpívají děti, nadobro zatratil jako „experiment krajně problematický“. Ale nad uvedenými slovy se vznáší neslýchaná čistota a vroucnost výrazu a prostota projevu , které tolik rozhodovaly právě o dětském sboru a zrovna pro Dvořákovo Rekviem připravované na koncertní zájezd Moravana a Brněnského dětského sboru s orchestrem FOK do Itálie. Zkušenosti, kterých jsme ve spolupráci s Moravanem dosáhli, mají však cosi nového, svébytného. Sopránové a altové party pro Dvořákovo Rekviem a Smetanovy České písně jsme nastudovali k provedení v Itálii (Florencie, Perugia, Arezzo, Gubio, Citta di Castello, Milán, Sulmona, Benátky) a v Rakousku (Linec, Vídeň). Brněnský dětský sbor také připravil pro Vídeň samostatný koncert. Příprava na turné byla v září podnětem ke zvýšenému zájmu dětí z Brna. Do sboru se hlásily děti hudebně talentované, ale i nenadané, kterým dvojka na vysvědčení z hudební výchovy „kazila“ vysvědčení: jakmile si ji opravily, obvykle ztrácely zájem o další účast ve sboru... Prvním koncertem za hranicemi vlasti onoho září 1957 byl koncert v Linci. děti zpívaly s hrdostí a nadšením, chtěly dokázat, co dovedeme u nás doma. Eva v kronice vzpomíná: Dáváme zpěvu celou duši, nejmilejší místa hýčkáme a nemůžeme se s nimi rozloučit. Rekviem je nádherná skladba. jenže to zpívání moc utíká a naše přímo andělské sólo v Agnus Dei nám připomíná konec, poslední chvějivé tóny. Čím déle jsme skladbu zpívali, tím více nás uchvacovala. Kouzlo dětského zpěvu (Italská cesta BDS 1957) Do Itálie v září 1957 Brněnský dětský sbor odcestoval přes Rakousko na čtrnáct dní, a to ihned po koncertě ve Smetanově síni. Za deset dní jsme uskutečnili jedenáct koncertů. Bylo pozváno 240 členů hudebního tělesa: Symfonický orchestr FOK s dirigentem Václavem Smetáčkem, mužský sbor Moravan se sbormistrem J. Veselkou, sólisté Národního divadla D. Tikalová, M. Krásová, B. Blachut, T. Šrubař a E. Haken, varhaník L. Vachulka a náš Brněnský dětský sbor se skupinkou děvčat z brněnské konzervatoře. najali jsme vlak o osmi vagónech: dva normální, jeden nákladní, šest spacích. V první skupině cestovali hráči orchestru, ve druhé pěvci. Ve dne jsme měli zkoušky, odpoledně a večer jsme koncertovali a v noci nás vlak převážel do dalšího města. Oba sbory dokumentovaly tradiční výši sborového zpěvu u nás doma. Koncertovali jsme čtyřikrát na mezinárodním hudebním festivalu Sagra musicale Umbra v Perugii, po jednom koncertu jsme měli v Citta di Castello, v Římě, Sulmoně, Arezzu, Florencii, Miláně
a v Benátkách. Zazněly skladby trojhvězdí Smetana - Dvořák - Fibich a poprvé v Itálii, kolébce zpěvu, symfonické i vokální skladby Janáčka, Ostrčila, Suka, Foerstera, Suchoně, Jeremiáše. Dostalo se nám uznání tím, že jsme zahajovali světové oslavy dvoutisících narozenin básníka Ovidia v Sulmoně a pořadatelé odložili dokonce o tři dny zahájení, aby využili naší přítomnosti v Itálii. Publikum si vyžádalo jako přídavek Tuba mirum z Dvořákova Rekviem a po koncertě, třebaže už bylo k půlnoci, účastníci provázeli všechny účinkující až k autobusům a loučili se s námi potleskem na náměstí a v ulicích, kudy jsme projížděli. Veškerá italská kritika tleskala našim dětem. Jejich umělecké vítězství bylo naprosté a pochybovačné hlasy o spojení mužského sboru s dětským byly u nás utlumeny. Sborový zpěv – nikoli cíl, ale prostředek výchovy Ptačí hody B. Martinů (1960) Ve druhé polovině ledna 1959 jsme provedli sedm výchovných koncertů pro žáky brněnských škol a zpívali jsme v úvodu celostátní konference o estetické výchově v Brně... Jestliže dětský sbor zpívá dobře, těší to. Pro práci v dětském sboru jsem však vždy hledal síly proto, že zpěv a sborový zpěv je nikoli cíl, ale prostředek,a to nenahraditelný prostředek výchovný! Hodnoty, které se získávají zpěvem a hudbou, ty nelze ničím jiným nahradit. Požadavek hudební výchovy není otázka stavovská, ale otázka harmonické, úplné výchovy člověka. Děti, které zpívaly na konferenci, ovládají 52 skladeb od vokální polyfonie až po skladby umělé a úpravy lidových písní, až po Dvořákovo oratorium Rekviem a Janáčkova Říkadla. Po llangolenském soutěžním úspěchu roku 1959 napsal pro náš sbor skladbičku Ptačí hody Bohuslav Martinů. Zásluhu na tom má dr. Jan Trojan, který byl tenkrát v brněnském rozhlase a staral se o využití našeho sboru. Bylo by možné zjišťovat, není-li tato skladbička mezi mistrovými posledními, ne-li poslední vůbec...Rukopis (zůstal v rozhlase, kde byl rozmnožen) prozrazoval, že jej Mistr psal z posledních fyzických sil, pravá ruka slábla, podklesávala...Měli jsme co dělat, abychom jej vyluštili . Zdá se, že Mistr opomněl uprostřed dílka zaznamenat clarinu: uvedl ji na začátku, pak se odmlčuje a dává jí zaznívat až na konci. Sbor musí držet tóninu, aby se s clarinou „sešel“. Dílko jsme natáčeli v rozhlase roku 1960, party tam zůstaly. Chvála dětského sborového zpěvu. Orffova Carmina burana (1960) Film Děti a noty určený kongresu mezinárodní společnosti pro hudební výchovu (ISME - International Society of Music Education) byl jí zaslán pro kongres ve Vídni v červnu 1961. Kongresu jsem se zúčastnil jako delegát vysokých škol. Brněnský dětský sbor přicestoval v doprovodu autobusem za mnou. Pochopil důležitost vystoupení, každý člen se snažil zpívat co nejléppe a třebaže šlo o jednodenní záležitost, podaly děti plný výkon: Lasso, Vodňanský, Palestrina, Handel, Schubert, Smetana, Janáček, Novák, Fradkin, Kjerulf, Bartók, Kodály, Blažek, Pauer, moje úpravy lidových písní. Snad největší ohlas měl intonačně a rytmicky obtížný Bartókův Pustý starý mlýn. „Slovenská hudba“ uveřejnila, že vystoupení bylo velkou senzací: „Pro neinformovanost západních delegátů o úrovni a výsledcích naší hudební výchovy bylo typické, jak byli doslova otřeseni skutečností, že Lýskův sbor zpíval latinsky renesanční polyfonii, anglicky Handela, německy Schuberta, že zpíval s maximální kulturou hlasovou, intonačně čistě, a přece nefalšovaně dětsky, muzikantsky vřele. nebylo divu, že sboru pak přímo pršela pozvání na vystoupení do celého světa.“ Po italské cestě si děti „latinu“ oblíbily. Její zvukovou nosnost jsme podepřeli při vystupování doma v Besedním domě rozčleněním sboru na dvojsbory a využili jsme balkonů. Nebylo to samoúčelné...
Ke stálému interpretačnímu prohlubování výkonu Brněnského dětského sboru vedla jeho spolu´část v oratoriích a kantátách. Po Šostakovičově kantátě Píseň o lesích (1951) došlo se symfonickým orchestrem brněnského rozhlasu k provedení náročných sborově dětských částí Prokofjevova oratoria Na stráži míru (1953). Roku 1960 jsme předvedli Orffova Carmina burana a rok předtím Kabalevského Píseň jitra, míru a jara. Přes palubu se někdy háže vše, čeho bylo dosaženo již v padesátých letech, různí mudrci a křiklouni vystrkují růžky. je přirozené, že každé novoty sebou přinášejí zrní, ale i plevy. Dělalo se vše tenkrát tak, jak se nejlépe dovedlo. Můžeme nyní tvrdit, že za nových patnáct let budeme spokojeni s tím, co se tvoří dnes? Brněnský dětský sbor s mými předešlými sbory měl to štěstí, že rostl ve znamení stovek našich i zahraničních konstruktivních seriózních kritik. Do zkoušek přišlo (do r. 1966) už 71 zahraničních odborníků, z našich - nepatrný počet. . není pak divu, že mezi úrovní naší a zahraniční kritiky je podstatný rozdíl. Neznalost praxe vede u mladých kritiků někdy až ke spekulativně konstruovanému posuzování: to nebývá na prospěch ani celkové hudební výchově. Zvláštností hudební kritiky byly její podněty k veřejným demonstracím metod přípravy sborově dětské pěvecké interpretace. Brněnský dětský sbor byl k nim vyzván a ochotně je předvedl roku 1956 v sále Ústřední knihovny v Praze, roku 1963 ve Varně, roku 1965 v Bad Godesbergu, roku 1969 v kanadské Viktorii na univerzitě. Podnět k přímým ukázkám metod příprav a sborově nácvičného procesu dala vždy hudební kritika spolu s pedagogickými autoritami. Začal dvaačtyřicátý rok mé soustavné práce s dětskými sbory, je mou radostí, i když je vykonávána mimo mé vlastní povolání a klade stále větší nároky. přípravným sborem vychováváme členy sboru od šesti let, hudební výchova školská má klesající úroveň. Zájem o sborový zpěv a jeho společenské uplatnění stále slábne, naproti tomu kompoziční požadavky narůstají. Pokud síly stačí a pokud si nevyhledám a nevychovám zástupce a pak nástupce, už u dětského sborového zpěvu zůstanu trvale. Zpívají dnes absolutně! Triumf brněnských dětí 1965 Tak ocenil kritik Rovnosti výkon našeho sboru v červnu 1965 před jeho cestou do NSR. Klade si otázku, jak dosahuje Brněnský dětský sbor té překvapivé úrovně. Symbióza sbormistra a sboru? Bylo jí opravdu zapotřebí, protože v červnu šlo o mnoho - o reprezentaci české sborově pěvecké kultury na mezinárodním kongresu západoněmeckých pracovníků v hudební výchově. Nebyla to však reprezentace, ale triumf brněnských dětí! První koncert byl v Kolíně nad Rýnem v amfiteátru pod širým nebem. nejvíce si ovšem zatím cením úspěchu na koncertu v Bonnu v ultramoderní a superakustické Beethovenhalle, kde naše vystoupení rozpoutalo bouři ovací dvou tisíc posluchačů - odborníků. Zůstali jsme s dětmi jako omráčeni. potlesk, dupání, volání nebralo konce. Natáčeli jsme pak dvanáct skladeb. Pořadatelé pozvali během kongresu na mezinárodní koncert jen čtyři sbory z celého světa, podle jejich úsudku nejlepší: z USA, z Francie, západoněmecký z Řezna a náš. naše metoda výuky byla uznána za vynikající a na místě se přihlásili delegáti z řad hudebních vědců a pedagogů, kteří ji k nám přijedou studovat. Díky velké hudebnosti a houževnaté přípravě dětí našeho pětasedmdesátičlenného sboru jsme přesvědčivě zvítězili. Zvítězila přirozeně rozvíjená zpěvnost dětí, pro Moravu konečně typická. Děti vycítily závažnost vystoupení v NSR a vydaly ze sebe absolutní výkon! Vždyť koncerty vlastně byly sympoziem dvou tisíc odborníků z oboru hudební výchovy. Ještě jednou jsme pak zanedlouho přispěli ke slávě české hudebnosti, to když jsme v září 1965 vyjeli dvěma vlaky mezi šesti sty českých a slovenských umělců na XX. jubilejní
festival Sagra musicale Umbra do stotisícové Perugie v Itálii. Byl to odvážný experiment, který se vydařil. Šlo o důstojnou reprezentaci Československa. Sbor byl na festivalu podruhé, ale tehdy před osmi lety to byly jiné děti. Zvláště nadšené obecenstvo jsme měli na samostatném koncertu pro hudební mládež v Reggio Emilia. Byli by chtěli všechno opakovat: bravo, bravissimo, bis! Ve vlaku jsme pak spali, besedovali, někdy i zkoušeli. Mívali jsme čajové dýchánky v kupé. Každou chvíli jsem vařil čaj a roznášel ho žíznivým dětem, aspoň si nezničily studenou vodou hlasivky. Měly heslo: Pro každý krk horkého čaje hlt. Děti byly svěží, až jim to dospělí záviděli...
