Bohemia Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder A Journal of History and Civilisation in East Central Europe Herausgegeben im Auftrag des Collegium Carolinum von Martin Schulze Wessel, Michaela Marek und Frank Hadler
Band 48 Heft 2 2008
Redaktionsbeirat: Christoph Boyer (Salzburg), Peter Bugge (Aarhus), Gary B. Cohen (Minneapolis, MN), Mark Cornwall (Southhampton), Horst Förster (Tübingen), Steffen Höhne (Weimar), Miroslav Hroch (Prag), Elena Mannová (Bratislava), Sheilagh Ogilvie (Cambridge) und Jiří Pešek (Prag)
Editorial
AUFSÄTZE
DER DEUTSCHE INSIGNIEN- UND ARCHIVALIENRAUB AUS DER PRAGER UNIVERSITÄT 1945 THE THEFT, BY GERMANS, OF INSIGNIA AND DOCUMENTS FROM PRAGUE UNIVERSITY ARCHIVES IN 1945 Karel Hruza In the april of 1945, authorities of the German administration ordered the historical insignia and many important archive documents of Charles university in Prague to be taken away. These items never reappeared, their whereabouts remaining unknown. Among the stolen items were five 16th-century sceptres and ceremonial chains worn by high functionaries of the university as well as more than six tons of archive materials ranging from the 14th to the 19th century. Even the two charters which decreed the setting-up of the university, one from 1347 and the other from 1348, disappeared in this context. This event is one of the unsolved mysteries of World War II, and the loss it entails constitutes an important part of the Czech collective memory of the German occupation. The present contribution portrays national policies that determined the respective positions of the different ethnic groups from the 19th century onwards and then proceeds to reconstructing the administrative process in 1944 and 1945 that culminated in the seizure of the memorabilia. Among the persons involved, apart from high representatives of the German administration and the curator and the rector of the German university in Prague, were two historians who occupied important functions on the staff of the university at that time: Heinz Zatschek, head of the university archives, and Joachim Beyer, Dean of the philosophical faculty. The article is complemented by reprints of documents including the correspondence between Zatschek and the president of the “Monumenta Germaniae historica” society, Theodor Meyer.
AU SUJET DU VOL DES INSIGNES ET DES DOCUMENTS D’ARCHIVES DE L’UNIVERSITÉ DE PRAGUE COMMIS PAR LES ALLEMANDS EN 1945 Karel Hruza En avril 1945, des insignes historiques et des documents d’archives d’importance de l’université Charles de Prague furent dérobés et transportés par des agents administratifs allemands et sont toujours portés disparu à ce jour. Le butin comprenait notamment cinq sceptres du XVIe siècle, des chaînes d’or de fonction ainsi que des documents d’archives du XIVe au XIXe siècle pesant plus de six tonnes. Les deux actes de fondation de l’université de 1347 et de 1348 disparurent aussi dans les mêmes circonstances. Leurs pertes font partie des énigmes non résolues de la Seconde Guerre mondiale et occupent une place importante dans la mémoire tchèque sur l’occupation allemande. Ensuite, la contribution présente les facteurs déterminants politico-nationaux virulents depuis le XIXe siècle et elle reconstruit le déroulement technico-administratif des années 1944 et 1945 qui mena à ce convoi. Parmi ceux qui y prirent part, on comptait – outre de hauts représentants de l’administration d’occupation allemande, l’administrateur et le recteur de l’université allemande de Prague – les historiens qui y travaillaient, à savoir l’archiviste de l’université Heinz Zatschek et le doyen de la faculté de Philosophie Hans Joachim Beyer. En annexe, on trouve imprimés d’autres documents ainsi que la correspondance épistolaire entre Heinz Zatschek et le président des Monumenta Germaniae Historica, Theodor Meyer.
ODCIZENÍ INSIGNIÍ A ARCHIVÁLIÍ PRAŽSKÉ UNIVERZITY NĚMCI ROKU 1945 Karel Hruza V dubnu 1945 byly historické insignie a významné archiválie Univerzity Karlovy v Praze odvezeny německými správními orgány neznámo kam a jsou od té doby považovány za ztracené. Mezi zcizenými předměty bylo například pět žezel z 16. století, řetězy a archiválie ze 14. až 19. století o celkové váze přes šest tun. V této souvislosti zmizely také obě zakládací listiny univerzity z let 1347 a 1348. Tato ztráta patří k nevyřešeným záhadám druhé světové války a zaujímá významné místo v českých vzpomínkách na dobu německé okupace. Příspěvek nejprve sleduje od 19. století virulentní národnostně-politické determinanty a poté
rekonstruuje správně-technické procesy let 1944 a 1945 vedoucí k odvozu. Do těchto procesů byli vedle vysokých reprezentantů německé okupační správy, kurátora a rektora pražské Německé univerzity zapojeni také zde činný historik Heinz Zatschek jako archivář univerzity a Hans Joachim Beyer jako děkan Filozofické fakulty. V příloze k článku je vedle jiných dokumentů otištěna také korespondence Heinze Zatscheka s prezidentem Monumenta Germaniae Historica, Theodorem Meyerem.
DEUTSCHE UND TSCHECHISCHE ARCHIVARE IN DER ERSTEN TSCHECHOSLOWAKISCHEN REPUBLIK. EIN BEZIEHUNGSGESCHICHTLICHER BEITRAG GERMAN AND CZECH ARCHIVISTS IN THE FIRST CZECHOSLOVAK REPUBLIC. A CONTRIBUTION TO THE HISTORY OF INTERNATIONAL RELATIONS Stefan Lehr On the staff of the archives of the Interior Ministry, the largest archives in interwar Czechoslovakia, were several German officials, among them Josef Bergl, Gustav Pirchan, and Anton Blaschka. Having offered comprehensive information about the biographies of these three archivists, the author of the present contribution examines their respective relationships with Czech archive directors Ladislav Klicman and Josef Prokeš, and with their Czech co-workers. These relations, as is convincingly demonstrated, were characterized by cooperation, by contacts and exchanges. Both Czech supervisors always showed a benevolent attitude towards their German staff members. The author draws the conclusion that the relations between German and Czech citizens in the democratic First Czechoslovak republic had considerable potential for improvement. But he also uses the example of the three archivists to demonstrate how easily many Germans adopted Nazi positions towards Czechoslovakia in 1938. The final part of the article deals with the fact that the three archivists witnessed different memories of the inter-war period once they had been evicted from Czechoslovakia.
LES ARCHIVISTES ALLEMANDS ET TCHÈQUES PENDANT LA PREMIÈRE RÉPUBLIQUE TCHÉCOSLOVAQUE. UNE CONTRIBUTION SUR LES RELATIONS HISTORIQUES Stefan Lehr Plusieurs fonctionnaires allemands, dont Josef Bergl, Gustav Pirchan et Anton Blaschka, travaillèrent dans les archives du ministère de l’Intérieur, les plus grandes archives tchécoslovaques de l’entre-deux-guerres. La contribution relate d’abord avec force détails les biographies de ces trois archivistes et elle étudie leurs relations avec les directeurs Ladislav Klicman et Jaroslav Prokeš ainsi qu’avec leurs collègues tchèques. Il apparaît que leurs relations se déroulaient sous la forme de travail en équipe, d’échanges et de contacts. Les deux chefs tchèques se montrèrent en permanence bienveillants avec leurs collaborateurs allemands. L’auteur en conclue que la cohabitation professionnelle des Allemands et des Tchèques pendant la Première République tchécoslovaque portait en elle un potentiel de développement. Mais toujours à l’exemple des archivistes, il montre avec quelle rapidité de nombreux Allemands adoptèrent en 1938 les vues national-socialistes de la Tchécoslovaquie. La dernière partie de la contribution est consacrée aux différents souvenirs sur l’époque de l’entre-deux-guerres des archivistes présentés ici après leur déplacement forcé hors de Tchécoslovaquie.
NĚMEČTÍ A ČEŠTÍ ARCHIVÁŘI ZA PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY. PŘÍSPĚVEK Z DĚJIN VZTAHŮ
Stefan Lehr V Archivu ministerstva vnitra, největším československém archivu meziválečné doby, pracovala celá řada německých úředníků, mezi nimi Josef Bergl, Gustav Pirchan a Anton Blaschka. Příspěvek na jedné straně poskytuje obsáhlé biografie těchto tří mužů a na straně druhé se zabývá jejich vztahy s českými řediteli Ladislavem Klicmanem a Jaroslavem Prokešem a ostatními českými kolegy. Přitom se ukazuje, že vzájemné poměry se vyznačovaly spoluprácí, výměnou a kontakty. Oba čeští nadřízení byli svým německým spolupracovníkům po celou dobu příznivě nakloněni. Autor z toho vyvozuje, že soužití Čechů a Němců v demokratické první československé republice v sobě mělo vývojový potenciál. Na příkladu archivářů ale zároveň ukazuje, jak rychle roku 1938 mnoho Němců
převzalo nacistický pohled na Československo. Poslední část příspěvku je pak věnována rozdílným vzpomínkám prezentovaných archivářů na meziválečné období po jejich nuceném vysídlení z Československa.
DEUTSCHE KRIEGSGESCHÄDIGTE IN DER TSCHECHOSLOWAKEI 1918-1938
GERMAN VICTIMS OF WAR IN CZECHOSLOVAKIA Natali Stegmann This contribution deals with German victims of war in the First Czechoslovak republic. It examines the influence injuries and losses inflicted by the war exerted on national interpretational patterns adopted by the German minority, in particular those connected to the lost war. The analysis draws attention to injuries, social and national losses all contributing to bring about a depressive overall mood determining, among other things, the attitude of the German war victims’ organisation, “Association of victims of wartime injuries, widows and orphans in the Czechoslovak republic”: In the first few years, the “Association” did clamour for welfare payments from state coffers, albeit not without demonstrating widely divergent attitudes towards the new order. The national administration reacted by making tempting offers and stressing, at the same time, its intention to be the governing force. Beginning with the mid-1930s, with the Sudeten German Party becoming stronger and stronger, the respective positions of the “Association” and “Prague” grew somewhat closer. From that point onwards, pacifism and safeguarding democratic government became common goals of the German war victims, who suddenly found their interests threatened, and Czechoslovak politicians. Not before 1938 did the “Association” yield to the pressure and adopt the Sudeten German position, a position of which the Sudeten German party claimed to be the sole representative. It was possible, in this process of bringing everyone into line, to make good use of customary patterns of reasoning, some of them of considerable vintage, by adapting them to a view placing national descent above everything else.
LES SPOLIÉS ET BLESSÉS ALLEMANDS PAR LA GUERRE EN TCHÉCOSLOVAQUIE Natali Stegmann La contribution traite des Allemands spoliés et blessés par la guerre durant la Première République tchécoslovaque. Elle pose la question de savoir comment les dommages occasionnés par la guerre s’accordait au modèle de signification nationale de la minorité allemande, notamment à celui de guerre perdue. Ce faisant, il se dessine une atmosphère de fond dépressive dans laquelle les pertes corporelles, sociales et nationales se liaient. Cela influa aussi sur l’attitude de l’organisation des spoliés et blessés de guerre allemands, l’„Association des blessés de guerre, des veuves et orphelins en République tchécoslovaque“: au cours des premières années, l’association réclama haut et fort, il est vrai, des prestations sociales de la part de l’État, mais montra en même temps un comportement très ambigu vis-à-vis de l’Ordre nouveau. L’administration d’État réagit en faisant des offres alléchantes, mais attesta clairement ses prérogatives de domination. Avec le renforcement du parti des Allemands des Sudètes, il y eut un rapprochement au milieu des années 1930 entre l’„Association“ et „Prague“. Le pacifisme et la préservation de la démocratie furent dès lors les buts communs des spoliés et blessés de guerre allemands des hommes politiques tchécoslovaques, qui avaient tournés à la défensive. Ce n’est qu’en 1938 que l’association changea de direction sous la pression de la ligne „sudète-allemande“, qui réclamait pour elle le droit de représenter toute seule le parti sudète-allemand. Dans ce processus de nivellement, d’anciens modèles d’agitation purent continuer à être utilisés et ils furent dès lors adaptés à une conception du monde „völkisch“.
VÁLKOU POSTIŽENÍ NĚMCI V ČESKOSLOVENSKU Natali Stegmann Příspěvek se zabývá válkou postiženými osobami německé národnosti v první Československé republice. Předmětem zájmu je otázka, jak byla válečná újma zakomponována do nacionálních interpretačních vzorů německé menšiny, především do představy o prohrané válce. Vychází přitom najevo depresivní tendence, v níž se spojovaly tělesné, sociální a národní ztráty. Ta určovala i postoj německé organizace válkou postižených osob, kterým byl „Spolek válečných invalidů, vdov a sirotků v Československé republice“: V prvních letech republiky se
sice „Spolek“ na státu hlasitě dožadoval sociálních dávek, zároveň ale k novým pořádkům zaujímal velmi rozpolcený postoj. Státní administrativa na to reagovala propagačními nabídkami, dávala ale také jasně najevo svůj mocenský nárok. S posílením Sudetoněmecké strany došlo od poloviny třicátých let ke sblížení mezi „Spolkem“ a „Prahou“. Společným cílem v defenzivě se nacházejících osob německé národnosti postižených válkou a československých politiků se stal pacifizmus a zachování demokracie. Teprve roku 1938 se „Spolek“ pod tlakem přiklonil k „sudetoněmecké“ linii, na jejíhož jediného zástupce se pasovala Sudetoněmecká strana. V rámci tohoto zglajchšaltovacího procesu mohly být zčásti nadále využity staré agitační vzory, které byly nyní přizpůsobeny národoveckému pojetí.
„DEUTSCHBÖHMEN“ ALS KONSTRUKT DEUTSCHER NATIONALISTEN IN ÖSTERREICH UND DEM DEUTSCHEN REICH
GERMAN(IC) BOHEMIA, AN ARTIFICIAL NOTION ESTABLISHED BY GERMAN NATIONALISTS IN AUSTRIA AND THE GERMAN EMPIRE Julia Schmid Beginning with the 1890’s, equality among the constituent ethnic groups became more and more the norm in the cisleithanian part of the Habsburg monarchy. As a consequence, ethnic German bourgeois circles reduced their agenda for Bohemia, relinquishing their previous goal of overall German dominance in favour of demanding German administration for a separate territory yet to be established. German nationalists sought to establish “German(ic) Bohemia” in a multitude of ways. Both “historical merit” and an alleged cultural superiority were cited to legitimatize territorial demands. Geographical theories then current were exploited to construe “German(ic) Bohemia” as part of what allegedly constituted “natural Germany.” Nationalistically-coloured travel guides and travel accounts contributed to support the notion of a “German(ic) Bohemia,” its history, culture, economy, and social system bearing an exclusively German imprint. Names of streets and squares or the erection of monuments signalled the “Germanness” of a town to citizens and visitors alike.
LA „BOHÊME ALLEMANDE“ EN TANT QUE CONSTRUCTION DE NATIONALISTES ALLEMANDS EN AUTRICHE ET DANS L’EMPIRE ALLEMAND Julia Schmid À partir des années 1890, dans la partie cisleithanienne de la monarchie des Habsbourg, on instaura progressivement l’égalité des droits nationaux. En conséquence, les forces bourgeoises allemandes réduisirent pour la Bohême leur programme de la conception de la domination allemande et revendiquèrent un territoire administratif allemand séparé. En Autriche et dans l’Empire allemand, les nationalistes allemands travaillèrent de manière variée à la création d’une „Bohême allemande“. Des „mérites historiques“ ainsi que le postulat de valeur supérieure culturelle servaient également à la légitimation des revendications territoriales. En ayant recours à des représentations géoscientifiques de l’époque, ils conçurent la „Bohême allemande“ en tant que partie d’une „Allemagne naturelle“. Des guides touristiques nationaux et des récits de voyage contribuèrent également à consolider l’idée d’une „Bohême allemande“ historique, culturelle, économique et sociale d’empreinte purement allemande. Le nom de rues ou de places, ou encore l’érection de monuments mettaient l’accent à l’intérieur comme à l’extérieur sur le „caractère allemand“ d’un lieu.
„DEUTSCHBÖHMEN“ JAKO KONSTRUKT NĚMECKÝCH NACIONALISTŮ V RAKOUSKU A NĚMECKÉ ŘÍŠI Julia Schmid Od devadesátých let 19. století se v předlitavské části habsburské monarchie postupně prosazovala národní rovnoprávnost. V důsledku toho zredukovaly německé měšťanské síly v Čechách svůj program z představy německé dominance na požadavek oddělené německé správní oblasti. Němečtí nacionalisté v Rakousku a Německé říši pracovali nejrůznějším způsobem na vytvoření „Německých Čech“ (Deutschböhmen). K legitimizaci územních vlastnických nároků přitom stejnou měrou sloužily „historické zásluhy“ jako postulát kulturní nadřazenosti. V návaznosti na tehdejší geografické představy byly „Německé Čechy“ koncipovány jako část „přirozeného Německa“. K upevnění představy o historicky, kulturně, hospodářsky a sociálně čistě německy formovaných „Německých Čechách“ přispěly svým dílem i nacionalisticky orientované turistické průvodce a
cestopisy. Signál o „německém charakteru“ místa pak dovnitř i navenek vysílalo pojmenování ulic a náměstí či zřizování pomníků.
ADEL UND ARMENFÜRSORGE IN BÖHMEN (1848-1914) THE NOBILITY AND THE ALIMENTATION OF THE POOR IN BOHEMIA, 1848-1914 Tatjana Tönsmeyer Even after the revolution, Bohemian aristocrats did still possess large estates, which were administrated with a view to maximizing profit. These estates were the reason why the nobility was able to maintain a form of governing power with regard to a distinct territory even after its privileges had been withdrawn. One of the tactics exploited towards this end was charity. The Czernin Endowment for the Poor is a good example to demonstrate that the “alms” distributed mostly went to people who had once been on the payroll of the count’s estates, provided they were as loyal as they were in need of support. As an instrument of power, the funds donated were aimed at overcoming anonymity by singling out individual recipients, thereby transforming economic or legal ties into affective ones. To the local poor this meant that they had to seek the means to cover their needs from either communal institutions or the ones established by the count. They stood the best chance of success when they managed to “use” local authorities to make sure their interests were acted upon by the count’s endowment for the poor.
LA NOBLESSE ET L’AIDE CHARITABLE AUX PAUVRES EN BOHÊME ENTRE 1848 ET 1914
Tatjana Tönsmeyer Après la révolution, la noblesse conserva ses grands domaines exploités en vue de faire des profits. Ils étaient le fondement qui lui permirent, après l’abolition de ses privilèges, de continuer à exercer une forme de domination locale. Une des pratiques qu’elle utilisait était les dons de bienfaisance. A l’exemple de l’Institution des Pauvres de Czernin, il apparaît que les „dons charitables“ étaient surtout attribués aux anciens serviteurs des domaines comtaux, lorsqu’il s’avérait que ceux-
ci étaient aussi loyaux que nécessiteux. Ces mesures en tant qu’instruments de domination avaient pour but d’individualiser et de lever l’anonymat pour transformer ainsi des liens économiques, voire juridiques en liens affectifs. Au niveau local, pour les pauvres, cela signifiait qu’ils devaient prouver qu’ils étaient dans le besoin soit auprès des communes, soit auprès des institutions comtales. Ils avaient le plus de chance de réussir s’ils arrivaient à „utiliser“ les administrations pour faire prévaloir leurs intérêts face à l’institution caritative des pauvres dirigées par les comtes.
ŠLECHTA A PÉČE O CHUDÉ V ČECHÁCH 1848-1914 Tatjana Tönsmeyer České šlechtě zůstaly i po revoluci její velké statky se správou zaměřenou na zisk. Díky nim si mohla i po zrušení svých privilegií udržet lokálně ukotvenou formu vlády. Jednou z praktik, kterých přitom využívala, byla dobročinnost. Na příkladu Černínské nadace pro chudé je možné ukázat, že „laskavé dary“ byly především v případě bývalých zaměstnanců hraběcích statků udělovány tehdy, pokud se ukázalo, že tito jsou stejně loajální jako potřební. Jako mocenský instrument byla opatření zaměřena na individualizaci a odstranění anonymity, aby mohlo dojít k přeměně ekonomických, resp. právních vazeb v afektivní. Pro místní chudé to znamenalo, že své potřeby museli vyjednat buď s komunálními nebo s hraběcími zařízeními. Jejich pozice pak měla nejvíc nadějí, pokud se jim podařilo „využít“ úřadů k prosazení svých zájmů u hraběcí nadace pro chudé.
MISZELLEN Das Münchner Abkommen 1938 in europäischer Perspektive (Jana Osterkamp) Clashes in European Memory. The Case of Communist Repression and the Holocaust (Peter Hallama) Loyalitäten im Staatssozialismus – DDR, Tschechoslowakei und Polen (Volker Mohn/Thomas Oellermann)
Die Wandlungen des Diskurses der tschechischen marxistischen Historiografie (Jitka Rauchová) Medien und Öffentlichkeit seit dem 19. Jahrhundert. Zur nationalen und transnationalen Wirkungsmacht von Massenmedien im Spannungsfeld zwischen Tschechien, der Slowakei und Deutschland (Christiane Brenner) Verlorene Nähe – Prag und Nürnberg im Wandel der Jahrhunderte (Martina Maříková) Die deutschsprachige Bevölkerungsgruppe in der Tschechoslowakei nach 1945 (Lenka Šteflová) Die wissenschaftliche Selbstbeschreibung der sozialistischen Gesellschaft: Soziologie und Ethnologie/Ethnographie in Ostmittel- und Südosteuropa 19451989 (Jan Arend)
NEUE LITERATUR České země v evropských dějinách (Manfred Alexander) Nechutová, Jana: Die lateinische Literatur des Mittelalters in Böhmen (Franz Machilek) Halas, František X.: Fenomén Vatikán. Idea, dějiny a současnost papežství (Jaroslav Šebek) Durajová, Miroslava/Smíšek, Rostislav (Hgg.): Hieronymus der Ältere Schlick: Das Tagebuch (Ivan Hlaváček) Schadel, Erwin (Hg.): Johann Amos Comenius – Vordenker eines kreativen Friedens (Franz Machilek) Wäntig, Wulf: Grenzerfahrungen. Böhmische Exulanten im 17. Jahrhundert (Martina Thomsen) Řezník, Miloš (Hg.): Grenzraum und Transfer. Perspektiven Geschichtswissenschaft in Sachsen und Tschechien (Susanne Fritz)
der
Mat’a, Petr/Winkelbauer, Thomas (Hgg.): Die Habsburgermonarchie 1620 bis 1740 (Helmut Reinalter) Dahlmann, Dittmar (Hg.): Unfreiwilliger Aufbruch. Migration und Revolution von der Französischen Revolution bis zum Prager Frühling (Katja Hoyer) Fischer, Erik (Hg.): Musik-Sammlungen – Speicher interkultureller Prozesse (Rüdiger Ritter) Trvdík, Milan/Wiesmüller, Wolfgang (Hgg.): Stifter und Böhmen (Steffen Höhne) Hanuš, Jiří/Vlček, Radomír (Hgg.): Historik v proměnách doby a prostředí 19. století (Bedřich Loewenstein) Lorenz, Torsten (Hg.): Cooperatives in Ethnic Conflicts. Eastern Europe in the 19th and early 20th Century (Tim Mathias Schmidt) Triendl-Zadoff, Mirjam: Nächstes Jahr in Marienbad. Gegenwelten jüdischer Kulturen der Moderne (Peter Hallama) Frankl, Michal: „Emancipace od židů“. Český antisemitismus na konci 19. století (Anke Zimmermann) Judson, Pieter M.: Guardians of the Nation. Activists on the Language Frontiers of Imperial Austria (Martina Winkler) Michel, Bernard: Prague, Belle Epoque (Georg Escher) Nekula, Marek/Fleischmann, Ingrid/Greule, Albrecht (Hgg.): Franz Kafka im sprachnationalen Kontext seiner Zeit (Barbora Šrámková) Binder, Hartmut: Kafkas Welt. Eine Lebenschronik in Bildern. – Wagenbach, Klaus: Franz Kafka. Bilder aus seinem Leben (Steffen Höhne) Jagow, Bettina von/Jahraus, Oliver (Hgg.): Kafka-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung (Steffen Höhne)
Musilová, Dana: Z ženského pohledu. Poslankyně a senátorky Národního shromáždění Československé republiky 1918-1939 (Květa Jechová) Pehr, Michal a kol.: Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích (Raimund Paleczek) Dejmek, Jindřich: Edvard Beneš. Politická biografie českého demokrata (René Küpper) Lovčí, Radovan: Alice Garrigue Masaryková. Život ve stínu slavného otce (Sarah Lemmen) Mändl Roubíčková, Eva: „Langsam gewöhnen wir uns an das Ghettoleben“. Ein Tagebuch aus Theresienstadt (Helena Srubar) Škrábek, Josef: „Die gestrige Angst“. Deutsche und Tschechen – schwierige Nachbarschaft in der Mitte Europas (Volker Strebel) Spurný, Matěj u.a. (Hgg.): Proměny sudetské Krajiny (Marco Zimmermann) Schroubek, Georg R.: Studien zur böhmischen Volkskunde (Hans Lemberg) Kossert, Andreas: Kalte Heimat. Die Geschichte der deutschen Vertriebenen nach 1945 (Karin Pohl) Zídek, Petr/Sieber, Karel: Československo a subsaharská Afrika v letech 1948-1989 (Martin Pavlík) Vaněk, Miroslav/Mücke, Pavel/Pelináková, Hana: Naslouchat hlasům paměti. – Vaněk, Miroslav/Urbášek, Pavel (Hgg.): Vítězové? Poražení? Politické elity a disent v období tzv. normalizace (Sarah Scholl-Schneider) Kovařík, David: Proměny českého pohraničí v letech 1958-1960 (Eagle Glassheim) Segert, Dieter: Prager Frühling. Gespräche über eine europäische Erfahrung (Bedřich Loewenstein) Fuchs, Gerhard: Ein Sechsstaatenbürger. Teil II/2. Als deutscher Historiker mit Böhmen verbunden (1953-2006) (Christiane Brenner)
Srubar, Helena: Ambivalenzen des Populären. Pan Tau und Co. zwischen Ost und West (Petr Bednařík) Segert, Dieter (Hg.): Postsozialismus. Hinterlassenschaften des Staatssozialismus und neue Kapitalismen in Europa (Christiane Lahusen)
SUMMARIES RÉSUMÉ RESUMÉ ABKÜRZUNGSVERZEICHNIS MITARBEITERINNEN UND MITARBEITER DES HEFTES