Pøehledné èlánky
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 20 2016 ÈÍSLO 2
AUDITIVNÍ EVOKOVANÉ POTENCIÁLY ZÁVISLÉ NA HLASITOSTI JAKO MARKER CENTRÁLNÍ SEROTONERGNÍ TRANSMISE THE LOUDNESS DEPENDENCE OF AUDITORY EVOKED POTENTIALS AS A MARKER OF CENTRAL SEROTONERGIC NEUROTRANSMISSION
ANNA BRAVERMANOVÁ1,2, MICHAELA VIKTORINOVÁ1,3, PAVEL MOHR1, MARTIN BRUNOVSKÝ1 Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 3 3. lékaøská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 1
2
SOUHRN Auditivní evokované potenciály závislé na hlasitosti (LDAEP) jsou považovány za dostupnou a neinvazivní elektrofyziologickou metodu odrážející neuromodulátorovou aktivitu monoaminù, zejména serotoninu, v centrálním nervovém systému. Z dosavadních studií vyplývá, že LDAEP mohou být užiteèným nástrojem v klinické predikci terapeutického efektu SSRI pøi léèbì deprese. Tento èlánek pøináší souhrn souèasných znalostí o potenciálním markeru centrální serotoninergní funkce, který by v budoucnosti mohl rozšíøit spektrum objektivních diagnostických metod v psychiatrii. Klíèová slova: evokované potenciály, serotonin, biologický marker, auditivní evokované potenciály závislé na hlasitosti, deprese
SUMMARY The loudness dependence of the auditory evoked potential (LDAEP) is an easily accessible and non-invasive electrophysiological method of assessing neuromodulatory effects of monoamines, specifically serotonin, on central nervous system. Previous studies showed that the LDAEP can be a useful tool in clinical practice in predicting the therapeutic effect of SSRI in depressive disorder. The review summarizes current knowledge about this potential marker of central serotonergic function which could become one of the objective diagnostic methods in psychiatry. Key words: evoked potentials, serotonin, biological marker, loudness dependence of auditory evoked potentials, depression Bravermanová A, Viktorinová M, Mohr P, Brunovský M. Auditivní evokované potenciály závislé na hlasitosti jako marker centrální serotoninergní transmise. Psychiatrie 2016; 20(2): 88–92.
Úvod Porucha centrální serotoninergní transmise hraje dùležitou roli v etiopatogenezi øady duševních poruch, zejména deprese, úzkostné poruchy, schizofrenie, obsedantnì-kompulzivní poruchy, impulzivních vzorcù chování, bulimie, alkoholismu a dalších onemocnìní (Lucki, 1998). Produkce serotoninu (5-hydroxytryptamin, zkrácenì 5-HT) v CNS vychází pøevážnì ze serotoninergních neuronù v raphe nuclei, v menší míøe z oblasti retikulární formace. Jejich axonální projekce je široká, dosahuje od mozkového kortexu po míchu (Törk, 1990). Vysoká denzita 5-HT receptorù v CNS se nachází zejména v povrchových a støedních vrstvách neokortexu a limbických strukturách, nižší je v oblasti bazálních ganglií (Varnäs et al., 2004).
88
Nejèastìjším pøípadem farmakologického ovlivnìní serotoninergní neurotransmise v klinické praxi je léèba deprese inhibitory zpìtného vychytávání 5-HT (SSRI, SNRI). Aèkoliv se terapie depresivní poruchy stále zdokonaluje, nadále zùstává znaèný poèet pacientù, kteøí na serotonergní antidepresiva odpovídají jen èásteènì (parciální respondeøi), nebo jsou k nim rezistentní (non-respondeøi). Terapeuticky rezistentní deprese postihuje 1533 % depresivních pacientù (Berlim a Turecki, 2007; Souery et al., 2006) a nalezení prediktoru klinické odpovìdi na léèbu SSRI/SNRI by mìlo velký význam. Takový prediktor by pomohl vyselektovat skupinu nemocných, kteøí mají pøed léèbou nízkou hladinu serotoninergní transmise, a mohou tedy z léèby SSRI profitovat více než pacienti, kteøí by mìli být léèeni primárnì antidepresivy s jiným mechanismem úèinku.
Pøehledné èlánky
P SY CH I A T R I E ROÈNÍK 20 2016 ÈÍSLO 2 Ve snaze najít relevantní znak centrální serotoninergní transmise monitorovala øada studií hladiny 5-HT a jeho hlavního metabolitu 5-HIAA (kyseliny 5-hydroxyindoleoctové) v plazmì a v mozkomíšním moku. Vzhledem k tomu, že 5-HT v CNS podléhá øadì komplexních dìjù (syntéza, skladování, uvolnìní do synaptické štìrbiny, metabolismus, re-uptake), pøinášejí biochemické nálezy pouze pøibližný obraz o jeho funkci (Murphy, 1990; Boadle-Biber, 1993). Informaci o 5-HT aktivitì na molekulární úrovni podávají zobrazovací techniky, jako pozitronová emisní tomografie (PET) èi single photon emission computed tomography (SPECT). Tyto metody reflektují in vivo distribuci 5-HT receptorù a/nebo vazebný potenciál serotoninového transportéru (SERT) (Paterson et al., 2013). Pro svou invazivitu a použití radioaktivních látek mají spíše experimentální význam a jejich využití v klinické praxi je znaènì limitováno. Proto i nadále zùstává ideální marker centrální serotoninergní aktivity pøedmìtem hledání. Takovým slibným nástrojem by mohly být LDAEP, na hlasitosti závislé sluchové evokované potenciály (z angl. loudness depedence of the auditory evoked potentials, LDAEP). Hlavní hypotézou LDAEP je, že pozorovaná silná závislost amplitudy EP na hlasitosti reflektuje nízkou hladinu 5-HT v CNS a opaènì (Hegerl a Juckel, 1993). Cílem tohoto pøehledového èlánku je poskytnout souhrnnou informaci o možnostech a limitech využití LDAEP jako markeru 5-HT neurotransmise. LDAEP provedení a hodnocení LDAEP oznaèuje závislost amplitudy auditivních evokovaných potenciálù na intenzitì prezentovaných sluchových stimulù. Vyšetøovanému subjektu jsou do obou uší pseudorandomizovanì vysílány krátké tóny (cca 40 ms) v pìti rùzných intenzitách hladiny akustického tlaku (sound pressure level, SPL), nejèastìji 50, 60, 70, 80, 90 dB. Výstupem je komplex evokovaného potenciálu, ve kterém stanovujeme hlavní negativní a pozitivní komponenty (vrcholy N1 a P2 v intervalu mezi cca 70–250 ms od vyslání stimulu). Se vzrùstající intenzitou vysílaných tónù jsou pozorovány i vyšší amplitudy N1/
subjekt 1
P2 N1/P2 ampl.
N1 subjekt 2
N1
P2
hlasitost (dB)
strmá křivka LDAEP
hlasitost (dB)
plochá křivka LDAEP
N1/P2 ampl.
Obrázek 1: Subjekt è. 1 vykazuje strmou køivku LDAEP (velký nárùst amplitud N1/P2 komplexu v závislosti na zvyšující se hlasitosti stimulu), svìdèící pro nízkou 5-HT aktivitu v CNS, zatímco subjekt è. 2 vykazuje plošší køivku LDAEP (malý nárùst amplitud N1/P2 komplexu pøi zvyšující se hlasitostí stimulu), která odpovídá vyšší 5-HT aktivitì. (Upraveno dle: Senkowski et al., 2003.)
P2 komplexu a tuto závislost (strmost nárùstu amplitudy) lze matematicky vyjádøit pomocí smìrnice (sklonu) regresní pøímky. Na základì provedených animálních a humánních studií lze konstatovat, že strmìjší køivka LDAEP (tj. výraznìjší závislost amplitudy EP na intenzitì stimulu) svìdèí o nižší 5-HT aktivitì (hyposerotonergní stav), zatímco normální úroveò 5-HT aktivity je doprovázena plošší køivkou LDAEP (Hegerl a Juckel, 1993), viz obrázek 1. Plošší charakter køivky (tj. menší zmìna evokované odpovìdi na zvyšující se intenzitu stimulu) u normálních subjektù lze pak podle døívìjších studií interpretovat jako dùsledek centrálního mechanismu ochrany organismu pøed senzorickým zahlcením (Buschbaum, 1976). Vznik komplexu N1/P2 a jeho distribuce na skalpu je vysvìtlena pomocí dvou dipólù každé hemisféry. Tangenciálnì orientovaný dipól reflektuje aktivitu primární sluchové kùry; radiální dipól odráží aktivitu sekundární sluchové kùry (Hegerl et al., 1994) tak, jak je znázornìno na obrázku 2. Vìtší 5-HT inervaci však vykazuje primární sluchová kùra, a nikoliv sekundární sluchová kùra (Juckel et al., 2003). Nìkteøí autoøi proto považují za klíèové hodnotit LDAEP pouze z oblasti primární sluchové kùry, aby tak nedocházelo k pøekryvu signálu z ostatních oblastí a deformaci evokovaného potenciálu (EP). K takovému zacílení se pak doporuèuje metoda analýzy dipólových zdrojù (dipole source analysis, DSA) provádìná napø. pomocí software BESA (Brain electric source analysis) (Scherg a Picton, 1991), která rozkládá povrchovì snímanou aktivitu na zmiòované dipóly (Hegerl a Juckel,1993; Gallinat a Hegerl, 1994). Jiní autoøi preferují stanovení aktivity primární sluchové kùry (a strmosti jejího nárùstu se zvyšující se intenzitou stimulù) v podobì tzv. proudové hustoty voxelù v 3-D zobrazení pomocí low resolution brain electromagnetic tomography (LORETA) (Pascual-Marqui et al., 1994; Mullert et al., 2002; O’Neill et al., 2008). Øada autorù LDAEP odvozuje bez tìchto sofistikovaných metod, pouze z jednoho èi více EEG kanálù, nejèastìji z Cz elektrody (Hensch et al., 2008). Vyvstává však otázka, zda rùznými metodickými postupy v analýze LDAEP vizualizujeme stejný jev. Existují práce, kdy se výsledky DSA a Cz analýzy shodovaly (Guille et al., 2008), avšak ze studie zabývající se pøímým srovnáním LDAEP odvozených pomocí DSA a jednoelektrodové Cz analýzy u zdravých jedincù vyplývá, že výstupy tìchto dvou metod nekorelují (Hagenmuller et al., 2011). Jedním z dùvodù mùže být pøesnìjší zacílení DSA do temporální oblasti. Pøi stimulaci tóny o vyšší intenzitì (jako 90, 100Hz SPL) totiž dochází k protektivní aktivaci frontální kùry, což mùže zpùsobit paradoxní redukci amplitudy N1/P2 komplexu. DSA zacílená temporálnì tuto frontální komponentu nezaznamená, do Cz elektrody se však mùže promítat. Podobnì i ostatní autoøi, kteøí zahrnuli více metod, nacházeli rozdílné výsledky (Mulert et al., 2002; Wyss et al., 2013). Ménì èasovì nároèná analýza LDAEP z Cz elektrody však mùže být použita v pøípadì malého množství registrujících elektrod nebo tam, kde DSA èi LORETA není možná (Hagenmuller et al., 2011). LDAEP v animálním modelu Zatímco amplituda kortikální evokované odpovìdi souvisí s fázickými procesy, jako je uvolnìní glutamátu a GABA, závislost amplitudy EP na hlasitosti, odrážející globální reaktivitu kortikálních neuronù na odlišnou intenzitu stimulace, spíše souvisí s tonickou aktivitou neuromodulátorových systémù,
89
Pøehledné èlánky zejména serotoninergního (Hegerl a Juckel, 1993). Tato hypotéza byla stejnými autory ovìøena v animálním modelu s koèkami (Juckel et al., 1997). Z epidurálnì implantovaných elektrod nad oblastmi primární a sekundární sluchové kùry, resp. A1 a A2, byla snímána elektrická aktivita pøed a po i.v. podání rùzných látek. Autoøi hodnotili komponentu P12 auditivních EP (první pozitivní komponentu s nejvyšší funkèní podobností AEP u lidí). Po systémové aplikaci agonisty 5-HT1a receptoru 8-OH-DPAT v A1 oblasti pozorovali signifikantní redukci závislosti EP na hlasitosti, zatímco po aplikaci 5-HT2 antagonisty ketanserinu pozorovali v oblasti A1 dlouhotrvající zesílení EP závislosti na intenzitì. Oba nálezy svìdèí pro mechanismus postsynaptického ovlivnìní 5-HT receptorù. Nápadné zmìny závislosti EP na hlasitosti však zpùsobilo též podání atropinu (antagonisty muskarinového receptoru), kdy došlo k výraznému nárùstu závislosti EP na hlasitosti. Naopak podání D1/D2 agonisty vedlo k signifikantnímu snížení LDAEP. V roce 1999 stejní autoøi provedli pokus s intratekálnì injikovanými látkami do oblasti raphe nuclei. Aktivace autoreceptoru 5-HT1a agonistou 8-OH-DPAT vedla mechanismem presynaptické inhibice k navýšení závislosti EP na intenzitì a reciproènì aplikace antagonisty 5-HT1a spiperonu snížila závislost amplitudy v primární sluchové kùøe (Juckel et al., 1999). I další animální studie podporují pøedchozí nálezy. Wutzler prokázal in vivo negativní korelaci mezi epidurálnì registrovanými LDAEP (komponentou N1) s hladinami extracelulárního serotoninu detekovaného mikrodialýzou, pøed i po systémové (intraperitoneální) aplikaci citalopramu, u potkanù Wistar (Wutzler et al., 2008). LDAEP ve vztahu k zobrazovacím a genetickým metodám Otázkou neuromediátorové podstaty LDAEP se dále zabývají studie pøímo kombinující metodiku LDAEP se zobrazovacími metodami, zejména s výše zmínìným SPECT zobrazením. Výhodou SPECT je nabídka více èi ménì specifických radioligandù s afinitou k SERT [123I] ADAM, [123I] -CIT a/nebo dopaminergnímu transportéru (DAT) [123I] -CIT, [99mTc] TRODAT. Pogarell prokázal signifikantní negativní korelaci mezi vazebnou kapacitou SERT v mezencefalu a LDAEP u zdravých dobrovolníkù (Pogarell et al., 2008). V jiných studiích byla navíc pozorována korelace LDAEP s aktivitou dopaminergního transportéru (DAT) ve striatu u pacientù s OCD a zdravých dobrovolníkù (Pogarell et al., 2004; Lee et al., 2011). Podíl dopaminergní aktivity na LDAEP dokládá napøíklad i genetická studie, jež testovala vztah mezi genetickými variantami pro katechol-O-methyltransferázu (COMT) a LDAEP (Juckel et al., 2008). LDAEP ve výzkumu depresivního onemocnìní Deprese pøedstavuje jednu z nejèastìjších psychiatrických diagnóz dnešní doby. Pro depresivní onemocnìní jsou charakteristické zmìny nejen v prožívání (anhedonie, snížená odpovìï na odmìnu, zvýšená citlivost na negativní zpìtnou vazbu) a kognitivních schématech (negativní vnímání sebe a okolního svìta, ruminace), ale i v cyklu spánek-bdìní nebo v jídelních návycích (Willner et al., 2013; Nestler et al., 2002). Deprese souvisí s deplecí monoaminù (5-HT, NA a D) v mozkových oblastech hrajících klíèovou roli v rozvoji tohoto
90
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 20 2016 ÈÍSLO 2
2
1
4
3
1 2 3 3
1
2
L
R
4 1
4
200 ms
20 nAm
R
Obrázek 2: Tangenciální dipól (1 a 2) reprezentující aktivitu primární sluchové kùry a radiální dipól (3 a 4) odrážející aktivitu sekundární sluchové kùry. (Upraveno dle: Juckel et al., 2003.)
onemocnìní – dorzolaterální prefrontální kùra, amygdala, hipokampus, subgenuální cingulum (Cg25), nucleus accumbens aj. (Ressler a Mayberg, 2007). Antidepresiva rùznými mechanismy zvyšují nabídku monoaminergních transmiterù v synaptické štìrbinì. LDAEP byly testovány jako marker 5-HT funkce u deprese ze tøí hlavních úhlù pohledù jako marker akutních a dlouhodobìjších zmìn v 5-HT systému a z hlediska predikce odpovìdi na serotoninergní antidepresiva. LDAEP jako marker akutních a dlouhodobìjších zmìn v 5-HT funkci V modelu deprese vyvolané tryptofanovou deplecí (Dierks et al., 1999) dochází k výraznému snížení hladiny tryptofanu v krevní plazmì a následnì i k èasnému poklesu v syntéze a uvolòování serotoninu. LDAEP, registrované v intervalu 4,5 až 5 hodin po navození deplece u 12 zdravých dobrovolníkù, však nezachytily žádné významné zmìny oproti kontrolnímu souboru. Ke stejným závìrùm došly i jiné studie (Debener et al., 2002; Massey et al., 2004). Zmìny v LDAEP nebyly zjištìny ani pøi souèasné depleci serotoninu a dopaminu (O’Neill et al., 2008). Tyto prvotní nálezy však byly zpochybnìny výsledky placebem kontrolovaných studií se zdravými dobrovolníky, u kterých byl po jednorázovém podání antidepresiva (20 mg citalopramu) zaznamenán významný pokles køivky amplitud N1/P2 (Nathan et al., 2006; Segrave et al., 2006), a LDAEP tedy citlivì reagovaly na akutní zmìny v serotonergním systému. Dalším autorùm se však již nepodaøilo tyto závìry replikovat (Guille et al., 2008; Uhl et al., 2006). Nabízí se nìkolik vysvìtlení tìchto protichùdných výsledkù. Intervenujícími promìnnými by mohla být již døíve zmínìná volba intenzity prezentovaných tónù a zpùsob hodnocení LDAEP. Dalším faktorem mùže být odlišné naèasování registrace LDAEP, které bylo ve studiích zvoleno tak, aby korespondovalo s pøedpokládaným maximálním úèinkem podané látky (od 60 minut až po 3,5 hodiny). Vliv mùže mít kouøení. Zatímco soubory testovaných osob se bìžnì zdržují kofeinu a alkoholu 24 hodin pøed experimentem, ne všechny studie explicitnì uvádìjí, zda jsou jejich úèastníci kuøáci èi nikoliv. Vliv nikotinu na centrální serotonergní aktivitu byl pøitom již popsán døíve (Schwartz et al., 2005). Z výsledkù uvedených studií lze shrnout, že souèasný stav poznání zatím neumožòuje spolehlivé využití LDAEP jako
Pøehledné èlánky
P SY CH I A T R I E ROÈNÍK 20 2016 ÈÍSLO 2 indikátoru akutních zmìn centrální serotonergní funkce. Mohly by ale LDAEP posloužit jako ukazatel chronických zmìn v 5-HT funkci? Jedním z prvních takových dùkazù byla studie pacientù s depresí, u kterých postupné zvyšování dostupnosti serotoninu pomocí fluvoxaminu vedlo k poklesu strmosti køivky LDAEP (Hegerl et al., 1991). Rovnìž u zdravých dobrovolníkù vedlo užívání 50 mg sertralinu po dobu 24 dní k výraznému snížení strmosti køivky LDAEP (Simmons et al., 2011). Výsledky je však tøeba replikovat, neboś se objevují i výzkumy, které u pacientù s diagnostikovanou depresí nezjišśují žádné významné zmìny v LDAEP oproti kontrolnímu souboru zdravých osob (Linka et al., 2007; Jaworska et al., 2011). Lepší porozumìní tìmto protichùdným výsledkùm by mohlo poskytnout zohlednìní efektu pohlaví (Oliva et al., 2011) nebo genetických vlivù, konkrétnì polymorfismu genu serotoninového transportéru SERT, kdy u homozygotních nositelù dlouhé alely (l/l) byl popsán významnì vyšší nárùst v LDAEP v porovnání s heterozygotními nositeli s/l genotypu. Tento faktor vysvìtluje 10, respektive 15 % pozorované variability (Gallinat et al., 2003; Strobel et al., 2003). Zatímco výzkumy hodnotící LDAEP jako marker akutních a dlouhodobìjších zmìn v 5-HT funkci pøinesly rozporuplné závìry, v oblasti predikce odpovìdi na antidepresivum se LDAEP zdají být velice slibným nástrojem. Linka ukázal u 16 pacientù s depresivní poruchou léèených SSRI (citalopram), že míra strmosti nárùstu N1 amplitudy (baseline mìøení vs. 3 týdny po léèbì) predikovala odpovìï na SSRI citalopram (vyjádøenou významnì nižšími skóry v Hamiltonovì stupnici pro posuzování deprese, HDRS) (Linka et al., 2004). V podobnì navržené studii Jaworska hodnotila rozlièné LDAEP parametry (N1, P2 a N1/P2 køivky, N1 a P2 køivky lokalizované pomocí sLORETA) u 51 pacientù s depresí pøed zahájením léèby a dále 1 a 12 týdnù po nasazení jedné ze tøí variant léèby (SSRI + bupropion; bupropion; SSRI). Strmost køivek N1 amplitud (stanovených metodou sLORETA) jasnì rozlišovala mezi respondery a non-respondery (Jaworska et al., 2013). Autorka studie tedy v souladu s jinými autory (Hegerl et al., 2001; Linka et al., 2004) potvrdila, že depresivní pacienti, kteøí pøed zahájením léèby vykazují strmìjší køivku LDAEP (a tedy nižší funkci serotonergního systému), profitují z následné léèby SSRI více než pacienti s plošší køivkou LDAEP, u kterých se naopak
potvrzuje lepší klinická odpovìï na noradrenergní antidepresiva, napø. reboxetine (Juckel et al., 2007). Schopnost predikce se nevztahuje pouze na diagnózu depresivní poruchy, LDAEP mohou být slibným nástrojem odpovìdi na SSRI i u pacientù napø. s generalizovanou úzkostnou poruchou (Park et al., 2011). Závìr Øada klinických, animálních i neurozobrazovacích studií podporuje hypotézu, že LDAEP reflektují pøevážnì serotoninergní aktivitu v CNS. Ze souèasných znalostí vyplývá, že LDAEP jsou slibným nástrojem k predikci terapeutického efektu serotoninergních antidepresiv u diagnózy deprese a v budoucnosti by se mohly stát bìžnou souèástí klinické medicíny. Naopak mnoho studií poukazuje na multitransmiterové ovlivnìní geneze LDAEP. Nepochybnì se na nejednotnosti výstupù podílí i fakt, že metodika LDAEP doposud nebyla plnì sjednocena z hlediska vlastností prezentovaných stimulù ani z hlediska následného hodnocení evokované odpovìdi (analýza jednotlivých elektrod vs. DSA vs. LORETA). Kromì metodologických aspektù bude tedy potøeba více specifikovat samotnou úlohu 5-HT v genezi LDAEP cestou multimodálních pøístupù s použitím elektrofyziologických, zobrazovacích, biochemických a genetických výzkumných metod. Podpoøeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ÈR s reg. è. 15-33250A, grantem IGA MZ ÈR è. NT/12024-5/2011 a projektem PRVOUK P34. Veškerá práva podle pøedpisù na ochranu duševního vlastnictví jsou vyhrazena.
MUDr. Anna Bravermanová Národní ústav duševního zdraví Topolová 748 250 67 Klecany e-mail:
[email protected] Do redakce došlo: 6. 1. 2016 K publikaci pøijato: 24. 2. 2016
LITERATURA Berlim MT, Turecki G. What is the meaning of treatment resistant/refractory major depression (TRD)? A systematic review of current randomized trials. Eur Neuropsychopharmacol 2007; 17(11): 696707. Boadle-Biber MC. Regulation of serotonin synthesis. Prog Biophys Mol Biol 1993; 60(1): 1–15. Buchsbaum M. Self-regulation of stimulus intensity: augmenting reducing and the average evoked response. In: New York: Plenum Press, 1976; 101–135. Debener S, Strobel A, Kürschner K, et al. Is auditory evoked potential augmenting/reducing affected by acute tryptophan depletion? Biol Psychol 2002; 59(2): 121133.
Gallinat J, Senkowski D, Wernicke C, et al. Allelic variants of the functional promoter polymorphism of the human serotonin transporter gene is associated with auditory cortical stimulus processing. Neuropsychopharmacology 2003; 28(3): 530532. Guille V, Croft RJ, O’Neill BV, et al. An examination of acute changes in serotonergic neurotransmission using the loudness dependence measure of auditory cortex evoked activity: Effects of citalopram, escitalopram and sertraline. Hum Psychopharmacol 2008; 23(3): 231241. Hagenmuller F, Hitz K, Darvas F, Kawohl W. Determination of the loudness dependence of auditory evoked potentials: single-electrode estimation versus dipole source analysis. Hum Psychopharmacol 2011; 26(2): 147154.
Dierks T, Barta S, Demish L, et al. Intensity dependence of auditory evoked potentials (AEPs) as biological marker for cerebral serotonin levels: effects of tryptophan depletion in healthy subjects. Psychopharmacology (Berl) 1999; 146(1): 101107.
Hegerl U, Juckel G, Rao ML, Müller-Oerlinghausen B. Blood serotonin and auditory evoked potentials under fluvoxamine challenge and phototherapy. In: Cassano GB, Akiskal HS (eds). Serotonin-related psychiatric syndromes: clinical and therapeutic links. London: Royal Society of Medicine: 1991; 163–170.
Gallinat J, Hegerl U. Dipole source analysis. Linking scalp potentials to their generating neuronal structures. Pharmacopsychiatry 1994;2 7(2): 5253.
Hegerl U, Juckel G. Intensity of auditory evoked potentials as indicator of central serotonergic neurotransmission: A new hypothesis. Biol Psychiatry 1993; 33(3): 173187.
91
Pøehledné èlánky
PSYC HIATR IE ROÈNÍK 20 2016 ÈÍSLO 2
Hegerl U, Gallinat J, Mrowinski D. Intensity dependence of auditory evoked dipole source activity. Int J Psychophysiol 1994; 17(1): 113.
auditory evoked potential (LDAEP) in humans. Hum Psychopharmacol 2008; 23: 301–312.
Hensch T, Herold U, Diers K, et al. Reliability of intensity dependence of auditory-evoked potentials. Clin Neurophysiol 2008; 119(1): 224236.
Pascual-Marqui RD, Michel CM, Lehmann D. Low resolution electromagnetic tomography: a new method for localizing electrical activity in the brain. Int J Psychophysiol 1994; 18(1): 49-65.
Jaworska N, Blier P, Fusee W, Knott V. Scalp- and sLORETA-derived loudness dependence of auditory evoked potentials (LDAEPs) in unmedicated depressed males and females and healthy controls. Psychopharmacol 2011; 213(23): 625632. Jaworska N, Blondeau C, Tessier P, et al. Response prediction to antidepressants using scalp and source-localized loudness dependence of auditory evoked potential (LDAEP) slopes. Prog Neuropsychopharmacol Biol Psychiatry 2013; 44: 100107. Juckel G, Molnár M, Hegerl U, et al. Auditory-evoked potentials as indicator of brain serotonergic activity-first evidence in behaving cats. Biol Psychiatry 1997; 41(12): 11811195. Juckel G, Hegerl U, Molnár M, et al. Auditory evoked potentials reflect serotonergic neuronal aktivity a study in behaving cats administered drugs acting on 5-HT1A autoreceptors in the dorsal raphe nucleus. Neuropsychopharmacology 1999; 21(6): 710716. Juckel G, Gallinat J, Riedel M, et al. Serotonergic dysfunction in schizophrenia assessed by the loudness dependence measure of primary auditory cortex evoked activity. Schizophr Res 2003; 64(23): 115124. Juckel G, Pogarell O, Augustin H, et al. Differential prediction of first clinical response to serotonergic and noradrenergic antidepressants using the loudness dependence of auditory evoked potentials in patients with major depressive disorder. J Clin Psychiatry 2007; 68(8): 12061212. Juckel G, Kawohl W, Giegling I, et al. Association of catechol-O-methyltransferase variants with loudness dependence of auditory evoked potentials. Hum Psychopharmacol 2008; 23(2): 115120. Lee IH, Yang YK, Chen PS, et al. Loudness dependence of auditory evoked potentials, (LDAEP) correlates with the availability, of dopamine transporters and serotonin transporters in healthy volunteers a two isotopes SPECT study. Psychopharmacology 2011; 214: 617–624. Linka T, Muller, BW, Bender S, Sartory G. The intensity dependence of the auditory evoked N1 component as a predictor of reponse to Citalopram treatment in patients with major depression. Neuroscience Letters 2004; 367(3): 375378. Linka T, Sartory G, Bender S, et al. The intensity dependence of auditory ERP components in unmedicated patients with major depression and healthy controls. An analysis of group differences. J Affect Disord 2007; 103(13): 139145. Lucki I. The spectrum of behaviors influenced by serotonin. Biol Psychiatry 1998; 44(3): 151162. Massey AE, Marsh VR, McAllister-Williams RH. Lack of effect of tryptophan depletion on the loudness dependency of auditory event related potentials in healthy volunteers. Biol Psychol 2004; 65(2): 137145. Mulert C, Juckel G, Augustin H, Hegerl U. Comparison between the analysis of the loudness dependency of the auditory N1/P2 component with LORETA and dipole source analysis in the prediction of treatment response to the selective serotonin reuptake inhibitor citalopram in major depression. Clin Neuropsychol 2002; 113(10): 15661572. Murphy DL. Peripheral indices of central serotonin function in humans. Ann N Y Acad Sci 1990; 600: 282295. Nathan PJ, Segrave R, Phan K, et al. Direct evidence that acutely enhancing serotonin with the selective serotonin reuptake inhibitor citalopram modulates the loudness dependence of the auditory evoked potential (LDAEP) marker of central serotonin function. Hum Psychopharmacol 2006; 21(1): 4752. Nestler EJ, Barrot M, DiLeone RJ, et al. Neurobiology of depression. Neuron 2002; 34(1): 1325. Oliva JL, Leung S, Croft RJ, et al. Evidence for sex differences in the loudness dependence of the auditory evoked potential in humans. Hum Psychopharmacol 2011; 26(2): 172176. O’Neill BV, Guille V, Croft RJ, et al. Effects of selective and combined serotonin and dopamine depletion on the loudness dependence of the
92
Paterson LM, Kornum BR, Nutt DJ, et al. 5-HT radioligands for human brain imaging with PET and SPECT. Med Res Rev 2013; 33(1): 54111. Park YM, Kim DW, Kim S, et al. The loudness dependence of the auditory evoked potential (LDAEP) as a predictor of the response to escitalopram in patients with generalized anxiety disorder. Psychopharmacology 2011; 213: 626632. Pogarell O, Tatsch K, Juckel G, et al. Serotonin and dopamine transporter availabilities correlate with the loudness dependence of auditory evoked potentials in patients with obsessive-compulsive disorder. Neuropsychopharmacology 2004; 29(10): 19101917. Pogarell O, Koch W, Schaaff N, et al. [123I]ADAM brainstem binding correlates with the loudness dependence of auditory evoked potentials. Eur Arch Psychiatry Clin Neurosci 2008; 258: 40–47. Ressler KJ, Mayberg HS. Targeting abnormal neural circuits in mood and anxiety disorders: from the laboratory to the clinic. Nature Neurosci 2007; 10(9): 1116–1124. Segrave R, Croft RJ, Illic S, et al. Pindolol does not augment central serotonin function increases to citalopram in humans: an auditory evoked potential investigation. Pharmacol Biochem Behav 2006; 85(1): 8290. Senkowski D, Linden M, Zubrägel D, et al. Evidence for disturbed cortical signal processing and altered serotonergic neurotransmission in generalized anxiety disorder. Biol Psychiatry 2003; 53(4): 304–314. Scherg M, Picton TW. Separation and identification of event-related potential components by brain electric source analysis. Electroencephalogr Clin Neurophysiol Suppl 1991;42: 2437. Schwartz K, Weizman A, Rehavi M. Decreased platelet vesicular monoamine transporter density in habitual smokers. Eur Neuropsychopharmacol 2005; 15(2): 235238. Simmons JG, Nathan, PJ, Beger G, Allen NB. Chronic modulation of serotonergic neurotransmission with sertraline attenuates the loudness dependence of the auditory evoked potential in healthy participants. Psychopharmacology (Berl) 2011; 217(1): 101110. Strobel A, Debener S, Schmidt D, et al. Allelic variation in serotonin transporter function associated with the intensity dependence of the auditory evoked potential. Am J Med Genet B Neuropsychiatr Genet 2003; 118: 41–47. Souery D, Papakostas GI, Trivedi MH. Treatment-resistant depression. J Clin Psychiatry. 2006; 67(6): 1622. Törk I. Anatomy of the Serotonergic System. Ann N Y Acad Sci 1990; 600: 9–34. Uhl I, Gorynia I, Gallinat J, et al. Is the loudness dependence of auditory evoked potentials modulated by the selective serotonin reuptake inhibitor citalopram in healthy subjects? Hum Psychopharmacol 2006; 21(7): 463471. Varnäs K, Halldin Ch, Hall H. Autoradiographic distribution of serotonin transporters and receptor subtypes in human brain. Hum Brain Mapp 2004; 22(3): 246–260. Willner P, Scheel-Kruger J, Belzung C. The neurobiology of depression and antidepressant action. Neurosci Biobehav Rev 2013; 37(10): 23312371. Wyss Ch, Hitz K, Hengartner MP, et al. The Loudness Dependence of Auditory Evoked Potentials (LDAEP) as an Indicator of Serotonergic Dysfunction in Patients with Predominant Schizophrenic Negative Symptoms. PLoS One 2013; 8(7): e68650. Wutzler A, Winter C, Kitzrow W, et al. Loudness dependence of auditory evoked potentials as indicator of central serotonergic neurotransmission: simultaneous electrophysiological recordings and in vivo microdialysis in the rat primary auditory cortex. Neuropsychopharmacology 2008; 33(13): 31763181.
