Žaneta Lichtenbergová Ptáci vykolejili z brázd
Žaneta Lichtenbergová
Ptáci vykolejili z brázd
Otevřít knihu básní. Vkročit do neznámé krajiny. Básnická krajina Žanety Lichtenbergové je střídmá, ale nikoliv strohá. Úsporná, na debut až nečekaně ukázněná poezie jde po dřeni prožitku. Je třeba číst pozorně, postupovat soustředěně úvozem slov. A není to lehké, nejde se snadno; za slovy je cítit napětí jako struna, které se při čtení opatrně dotýkáme, aby nepraskla. Mnoho se tu děje v exteriéru. V prvním celku nazvaném Líšnice dominuje příroda, druhý oddíl se odehrává ve Městě. Třetí — zdánlivě nejvíce intimní, ale intimita je tu přítomna všude — je pohybem v sobě, v krajině duše. Krajina je obrazem i metaforou dětství, ale také blízkou bytostí s vlastní vůlí. A možná nejzajímavěji: vědomým tělem. Na malé ploše je tu vyslovováno mnoho, silné jsou oblouky k pointě. V poslední strofě či verši se často odehrává těžiště příběhu nebo se otevře celý nový příběh jako průrva či výhled po namáhavém výstupu; až se chce zalapat po dechu. Prvotiny mohou být hledáním a experimentováním. Nikoliv však tady. Autorka ví, čeho chce v poezii dosáhnout. A umí to také nechat spatřit. Jitka N. Srbová
H _ALUZE
literárně kulturní časopis
Žaneta Lichtenbergová Ptáci vykolejili z brázd
Občanské sdružení H_aluze, 2011 Text © Žaneta Lichtenbergová, 2011 Ilustrace © Iva Munduchová, 2011 ISBN 978-80-87593-00-4
2
Líšnice Světlaně…
4
5
S jarem přišly i vzpomínky s rozbřeskem přichází hluk i na samoty a hlavně na ně
6
na šťovíkovou louku ukrytou v březovém mlází na tvé ruce jako krky pelikánů vidím tvé ruce jak ladí modré radio a voní naší stodolou
7
Maruška
Rozednila jsem se
když jsem byla dítě chodívala jsem ke své kamarádce Marušce Maruška bydlela na faře a měla obrovského houpacího koně musely jsme se tehdy hodně snažit abychom jej osedlaly občas jsme se houpaly obě najednou Maruščiny vlasy voněly po kopřivách
mezi stehny kopců když vlhkost hor orosila spánky nad hlavami slunečnic zlomených v pase stíny mrtvých vlaků křižují mé nebe
když je příležitost chodívám ke své kamarádce Marušce na kafe Maruška nemá ráda kočky v jejím bytě je cítit aviváž
8
9
Tak větrno i ptáci na polích vykolejili z brázd na mezi není k hnutí
10
11
Geologická
Stavení mezi lesem a lesem
v kamenech prý bývá ukrytá voda
za vraty štěká pes před vraty mlčím já někdo tu rozlil kbelík základních barev
zurčí, klokotá ze spánku skřípe zubany ale kdo by si na kameni zuby nevylámal
12
na vratech cedule Neparkovat!
13
Podvodní kameny
Zahrada
hned vedle cesty v lese leží nahý potok má namodralé rty snad z chladu snad ze stínů vybydlených hnízd
podkluzovaly nám nohy na koberci z přezrálých hrušek a světlo mezi námi lámalo se jako filigrán pak dlouho pršelo
hned vedle cesty v lese voda s kameny třese
14
15
Je slyšet řeku neznámým jazykem cosi si mrmlá do kamenů za sebou na špagátku táhne jaro jako kačenu
16
17
Oblohu přikryla plst
Saturnus
plátny Pollocka rozkvetly meze
v ochlupení kopců klečí osamělý kostel v neděli otevírá ústa polyká
za deště plakat nelze
18
19
Okřídlené ryby
Stromy pod paží
plují na obzoru polykají mraky kopce hvězdy za oknem setmělo se parapet prohnutý v kříži pod vahou deště
zahřívají zbytky světla ve kterém žena s chlapcem sbírá kaštany na zvířátka
20
21
Město Nebe se propadlo nebe se propadlo o několik pater na jazyku kondenzují mraky jehličí mezi zuby srdeční stěna je až příliš tenká popraskává šustí jako tráva na mezi kdesi za Líšnicí
22
23
Ušlechtilá
Dům v Opletalově ulici
časná rána jsou ušlechtile ocelová i řeka je klidná bez vrtochů
už tak byl tichý přesto mu suchá ústa nadobro umlčeli cihlami
líbá své břehy s ostychem panny
24
25
Hustě prší dívka klopýtá městem s knihou jako nemluvnětem na prsou ze strachu téměř nedýchá
26
27
Pohraničář
Pečlivá
muž ve čtvrtém okně bez záclon nahlíží za hranice svého ticha
v rukou chlapce ožívá studem vysvlečená marioneta
dveře na dva západy
28
29
Vražda z afektu té noci byl Měsíc rozlícen vztekle seknul srpem jenž nebohé obloze rozpáral ploché břicho nejprve se vyřinuly hvězdy v jejich závěsu nekonečné ticho
30
noc z posledních sil rdousí ticho ve stejném okamžiku láme svou páteř o stydké kosti kopců za okny tence křupe jak krky holoubátek
31
dnešní noc má zpřelámané paže v hrudníku měsíc jako zrezlá břitva vražen
32
33
Kaluže mezi pražci přes okno prokapává večer a ze stěn sálá teplo udřeného dne u domu křičí pes na ženu v zeleném svetru žmolky strachu vržou o kůži
jako rozbitý nákladní vlak líně a bez houkání drkotají lidi do stanic vypouští páru úzkorozchodné koleje bytů jsou cítit po vodě a rzi na dva prsty mělké kaluže mezi pražci synchronně tepou neviditelným srdcem
34
35
Všechno je zmrzlé na kost v podchodu byl cítit meloun hluboko uvnitř mě se přikrčila křehkost okamžiku
36
křehké a dýchavičné ojíněné slepé rameno prasklo pod smíchem bruslařů ticho a mlhavo z úst stařen dere se nosem ven
37
Město otevřelo oči plné vody v zákrutech ulic klopýtají Bretonovy postavy
38
39
Někdy se bojím
V mrazivých ránech
někdy se bojím lidí kteří si bez zeptání sednou vedle mě
pukají pečené kaštany mraky visí tak nízko a všude je cítit voda v břichu tramvaje žbluňkne při každé zatáčce
to pak synchronizuji náš dech abychom si nebyli tolik cizí
40
41
Kristina Na konečné strojvůdce z dveří vymetá ozvěny nedávných pasažérů noc se láme cinká o podlahu
42
43
Malá ranní hudba poslední kostka domina zapadla do jeřabiní
ocelová symfonie rovnoběžek procitá prvním staccatem
v jeden moment
to ospalé slečny mlčí mnou ruce v kabátcích těkají očima
struna se ve mně přetrhla o něco vyšší než ta tvá utekla bych ještě dál
44
nádražní cedule ten vysoký muž po pravé ruce mlžný horizont doutnající nedopalek změť hovorů těch starších — odpočatých unylý hlas z reproduktoru straší možným zpožděním
45
Pokrytecká v podvečer ukryji do vlasů líná slova
stále studené ruce připomínají motýly
na ranním prostěradle zlomeném bílou vytvoří úhledné hromádky holých vět Raději nevidět Raději neslyšet
46
47
když se prořezávám moji blízcí nemohou spát
48
49
Sobělži nebe je propálené od cigaret a do slabin mě řežou sobělži od sobělží mám natržený ret milosrdné ráno čeká ve věžích
50
pach kamen visí mezi prsty jako pavučina v trnkovém čaji stydnou tvé oči
51
Kristina
Kristina pláče
poslední zvukové stopy stříhá pohyb nohou na hladině parket
pelest pokryly mapy neznámých zemí do nichž se nikdy nikdo nepodívá
zčeřená hladina prasátkuje do tváří negativ noci
52
53
obsah:
Líšnice s rozbřeskem������������������������������������������������������������������6 S jarem přišly i vzpomínky ������������������������������������������������7 Maruška���������������������������������������������������������������������������8 Rozednila jsem se ������������������������������������������������������������9 Tak větrno����������������������������������������������������������������������10 Geologická ��������������������������������������������������������������������12 Stavení mezi lesem a lesem��������������������������������������������13 Podvodní kameny ����������������������������������������������������������14 Zahrada�������������������������������������������������������������������������15 Je slyšet řeku�����������������������������������������������������������������16 Oblohu přikryla plst��������������������������������������������������������18 Saturnus �����������������������������������������������������������������������19 Okřídlené ryby����������������������������������������������������������������20 Stromy pod paží�������������������������������������������������������������21 Nebe se propadlo�����������������������������������������������������������22
54
Město Ušlechtilá����������������������������������������������������������������������24 Dům v Opletalově ulici����������������������������������������������������25 Hustě prší����������������������������������������������������������������������26 Pohraničář ��������������������������������������������������������������������28 Pečlivá��������������������������������������������������������������������������29 Vražda z afektu �������������������������������������������������������������30 noc z posledních sil �����������������������������������������������������31 dnešní noc�������������������������������������������������������������������32 přes okno prokapává večer �����������������������������������������34 Kaluže mezi pražci����������������������������������������������������������35 v podchodu byl cítit meloun ����������������������������������������36 Všechno je zmrzlé na kost�����������������������������������������������37 Město otevřelo oči plné vody�������������������������������������������38 Někdy se bojím��������������������������������������������������������������40 V mrazivých ránech �������������������������������������������������������41 Na konečné �������������������������������������������������������������������42 Kristina poslední kostka domina�����������������������������������������������44 Malá ranní hudba �����������������������������������������������������������45 Pokrytecká ��������������������������������������������������������������������46 stále studené ruce �������������������������������������������������������47 když se prořezávám�����������������������������������������������������48 Sobělži �������������������������������������������������������������������������50 pach kamen ����������������������������������������������������������������51 Kristina�������������������������������������������������������������������������52 Kristina pláče ����������������������������������������������������������������53
55
edice H_aluze řídí Alice Prajzentová www.h-aluze.cz
[email protected]
Žaneta Lichtenbergová Ptáci vykolejili z brázd Ilustrace Iva Munduchová Obálka a sazba Miloš Makovský Odpovědný redaktor Alice Prajzentová Jazyková redakce Alice Prajzentová Tisk a knihařské zpracování PRINTIA, s. r. o. Počet stran 58 Samostatně neprodejná příloha Literárně-kulturního časopisu H_aluze č. 17
Tato edice je součástí projektu Vzděláním k multikulturalitě www.vzdelanimkmultikulturalite.cz Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Vydání první Občanské sdružení H_aluze, 2011
foto: archiv autorky
Žaneta Lichtenbergová (* 1984, Praha) Vyučila se oboru Umělecký rytec, jemuž se příležitostně věnuje doposud. Své básně publikovala v literárních časopisech Souvislosti, H_aluze, Ztichlá klika a na internetu. Pracuje jako knihkupec. Žije v Praze.
H _ALUZE
literárně kulturní časopis