ANALÝZA NOVÝCH FOREM POSKYTOVÁNÍ POMOCI V HMOTNÉ NOUZI

JUDR. IGOR TOMEŠ

CONSULTING MALEŠICKÁ 13, 130 00 PRAHA 3

Projekt výzkumu a vývoje VaV – ZVZ87, č. projektu HS 106/03

ANALÝZA NOVÝCH FOREM POSKYTOVÁNÍ POMOCI V HMOTNÉ NOUZI V SYSTÉMU SOCIÁLNÍ PÉČE

Závěrečná zpráva

Praha leden 2004

Projekt HS106/03, str.

2

Obsah 1. ÚVOD................................................................................................................................6 1.1. VÝCHODISKA SOCIÁLNÍ POLITIKY EU ...................................................................6 1.2. ZADÁNÍ ...............................................................................................................7 1.3. METODIKA ŘEŠENÍ ...............................................................................................7 1.4. ŘEŠITELÉ .............................................................................................................8 2. SEKUNDÁRNÍ ANALÝZA ...........................................................................................10 2.1. ZAHRANIČNÍ VÝZKUMY .....................................................................................10 2.2. DOMÁCÍ VÝZKUMY ............................................................................................12 2.3. PŘEDCHOZÍ VÝZKUM ŘEŠITELE ...........................................................................17 3. POSTOJE NEVLÁDNÍCH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ K SOUČASNÉMU SYSTÉMU SOCIÁLNÍ POMOCI .....................................................................................25 3.1. OBECNÁ VÝCHODISKA .......................................................................................27 3.2. NÁZORY ZÁSTUPCŮ NEZISKOVÉHO SEKTORU NA SOUČASNÝ SYSTÉM PREVENCE CHUDOBY A STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY A SOCIÁLNÍCH DÁVEK .............................................. 28

3.2.1. Názory na systém dávek sociální péče a podpory – dostupnost a zneužívání dávek ............................................................................................................................30 3.2.2. Vyloučení ze systému dávek sociální péče a podpory (lidé bez domova, bez dokladů a lidé dezorientovaní) ......................................................................................35 3.2.3. Motivace klientů k vlastní aktivitě ............................................................36 3.2.4. Sociální poradenství ................................................................................39 3.3. NÁZORY ZÁSTUPCŮ NEZISKOVÉHO SEKTORU NA KONKRÉTNÍ FORMY POMOCI LIDEM V HMOTNÉ NOUZI A JEJICH ZKUŠENOSTI S TOUTO POMOCÍ...................................................... 39

3.4. POSTAVENÍ NNO A HLAVNÍ PROBLÉMY NNO V OBLASTI POSKYTOVÁNÍ POMOCI A SOCIÁLNÍCH SLUŽEB LIDEM V HMOTNÉ NOUZI ....................................................................... 41

3.5. SHRNUTÍ VÝSLEDKU VÝZKUMU STEM ...............................................................42 4. OTEVŘENÉ OTÁZKY SOUČASNÉHO SYSTÉMU DÁVEK SOCIÁLNÍ POTŘEBNOSTI – NÁMĚTY PRO ZAHRANIČNÍ VÝZKUM ......................................45 4.1. VÝSLEDKY „BRAINSTORMINGU“ ........................................................................45 4.2. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU SYSTÉMU SOCIÁLNÍ POMOCI V ČR......................45 4.2.1. Stávající právní úprava (pocházející z roku 1991) ...................................45

© JUDr. Igor Tomeš – PERSONNEL CONSULTING, leden 2004


3

4.2.2. Otázky spojené s právní úpravou sociální pomoci ....................................47 4.3. ZAJÍMAVÉ ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI, NA KTERÉ BY SE VÝZKUM MĚL ZAMĚŘIT.....54 4.3.1. Závažné problémy soudobé české sociální péče, pro jejichž řešení je zahraniční zkušenost podnětná ......................................................................................54 4.3.2. Další otázky pro zahraničí .......................................................................58 4.3.3. Dotazník pro zahraniční spolupracovníky ................................................61 5. ZAHRANIČNÍ ZPRÁVY ...............................................................................................65 5.1. POLITICKÉ OTÁZKY ............................................................................................65 5.1.1. Všeobecná filosofie sociálního začleňování, sociálního vyloučení a pomoci lidem v nouzi.................................................................................................................65 5.1.2. Definice materiální potřebnosti ................................................................68 5.1.3. Koncepce právní úpravy, rozdělení kompetencí........................................70 5.2. ROZDĚLENÍ KOMPETENCÍ ...................................................................................72 5.2.1. Dělba kompetencí a financování sociální pomoci mezi stát, kraje a obce . 72 5.2.2. Motivace obcí ke snižování nákladů redukcí počtů příjemců dávek...........73 5.2.3. Příslušnost k péči o chudé ........................................................................74 5.3. OD SOCIÁLNÍ PÉČE K PODPOŘE PRÁCE.................................................................75 5.3.1. Aktivační opatření....................................................................................75 5.3.2. Podmínění poskytování dávek sociální pomoci .........................................77 5.3.3. Integrační smlouvy...................................................................................78 5.3.4. Aktivační programy pro příjemce dávek sociální pomoci .........................79 5.3.5. Dávky poskytované v rámci systému RMI .................................................80 5.4. PŮJČKY MÍSTO DÁVEK........................................................................................80 5.4.1. Sociální bezúročné půjčky ........................................................................80 5.4.2. Mikrokredity ............................................................................................81 5.5. PODMÍNKY VZNIKU NÁROKU NA SOCIÁLNÍ POMOC ..............................................81 5.5.1. Synchronizace výplaty dávek sociální pomoci ..........................................81 5.5.2. Neschopnost řešení vlastní situace a mezinárodní závazky .......................83 5.5.3. Nároky cizích státních příslušníků ............................................................83 5.6. FORMY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍ POMOCI A SLUŽEB (VČETNĚ DOB POSKYTOVÁNÍ DÁVEK) ............................................................................................................................... 84

5.6.1. Koncept osobního finančního bankrotu ....................................................84 5.6.2. Doby poskytování dávek sociální pomoci .................................................85



4

5.6.3. Zvláštní nástroje podpory rodin ...............................................................89 5.6.4. Role sociálního poradenství .....................................................................90 5.6.5. Další formy sociální pomoci ....................................................................90 5.7. ŘÍZENÍ...............................................................................................................91 5.7.1. Zvláštnosti řízení v sociální pomoci .........................................................91 5.7.2. Opravné prostředky .................................................................................92 5.7.3. Ochrana osobních údajů ..........................................................................93 5.8. SOCIÁLNÍ PRÁCE A JEJÍ ORGANIZACE ..................................................................93 5.8.1. Normativní počty sociálních pracovníků ..................................................93 5.8.2. Organizace sociální práce .......................................................................94 5.8.4. Monitorování chudoby .............................................................................94 5.8.5. Jednotný informační systém .....................................................................95 5.9. ZNEUŽÍVÁNÍ SOCIÁLNÍCH DÁVEK .......................................................................95 6. ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOST JAKO INSPIRACE PRO ČR ......................................97 6.1. ZÁVĚRY PLYNOUCÍ ZE ZAHRANIČNÍCH ZPRÁV .....................................................97 6.1.1. Politické otázky ........................................................................................97 6.1.2. Dělení kompetencí mezi stát a místní správní orgány a financování sociální pomoci ........................................................................................................................ 100 6.1.3. Od zabezpečení k motivaci k práci (from welfare to workfare) ............... 101 6.1.4. Půjčky místo dávek ................................................................................ 103 6.1.5. Podmínky vzniku nároku na sociální pomoc ........................................... 103 6.1.6. Formy poskytované sociální pomoci....................................................... 104 6.1.7. Řízení..................................................................................................... 106 6.2. MOŽNÉ ZAHRANIČNÍ ZDROJE INSPIRACE PRO ČR ............................................... 107 7. ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ........................................................................................ 111



5

Použité zkratky

ČR

Česká republika

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

NNO

Nestátních neziskové organizace

SR

Slovenská republika

Studie

„Analýza nových forem poskytování pomoci v hmotné nouzi v systému sociální péče“

RMI

Reddito minimo d´inserimento (minimální příjem za účelem začlenění)

RUI

dávka poslední možnosti podpory



6

1. Úvod Systém pomoci v hmotné nouzi v ČR vznikl v roce 1991 jako opatření záchranné sociální sítě v době očekávaných sociálních následků liberalizace a privatizace. Vznikl v rámci zděděné právní úpravy sociální péče1, která platí dodnes. V snaze zabránit hmotným důsledkům procesů ekonomické transformace, ke kterým patří nezaměstnanost, inflace a s ní spojená ztráta reálné hodnoty peněz, byl tento systém upraven, tehdy na úrovni federace2. Pozitivním elementem tehdejší úpravy bylo oddělení procesu zjišťování hranice chudoby od procesu stanovení pravidel k zabezpečení hmotné nouze. První proces byl pojat jako objektivní statistický proces, který respektoval realitu; druhý jako politicko-ekonomický proces, který respektoval finanční možnosti vlády. Tento přístup následovalo několik států. Dodnes uplatňované principy, které zabezpečují spíše sociální pomoc a ochranu než sociální integraci a reintegraci osob ohrožených sociální vyloučeností, však byly dobově podmíněné a dnes jsou již ekonomickým i sociálním vývojem překonané. S podobnými koncepčními problémy zápolí většina přístupových i členských zemí EU.

1.1. Východiska sociální politiky EU Evropská unie v roce 19923 vyhlásila politiku sociální soudržnosti a boje proti sociální vyloučenosti. Přitom se v dokumentech EU v posledních deseti letech zdůrazňuje,

že

nejčastějším

zdrojem

vyloučenosti

je

nezaměstnanost.

Nezaměstnanost v širším pojetí nedostatku zdrojů z ekonomické činnosti produkuje chudobu a sociální vyloučenost. Moderní politika podpory v hmotné nouzi musí aktivně podporovat ekonomickou činnost klientů, jejich účast na trhu práce, včetně samostatně výdělečné činnosti. Proto se členské státy dohodly na vypracovávání národních plánů zaměstnanosti i akčních programů omezování sociální vyloučenosti. Proto se vyvíjejí sociální indikátory pro měření dosaženého sociálního pokroku při omezování různých projevů hmotné nouze.

Zákon č.100/1988 Sb. , o sociálním zabezpečení, ve znění novel. Srov. „Scénář sociální reformy“, projednaný vládou a parlamentem v září 1990, blíže viz Igor Tomeš, Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost, Socioklub, Praha 2001, str. 216 3 Srov. Igor Tomeš a Kristina Koldinská, Sociální právo EU, C.H.Beck, Praha 2003, str. 48 a násl. 1 2



7

Evropské zkušenosti ukazují, že nestačí jen dobře nastavit parametry „hmotné nouze“ a „nakalibrovat“ nástroje na její zmírnění tak, aby motivovaly aktivní chování klientů směrem k ekonomické činnosti. Musí se tak konat s plným ohledem na konkrétní sociální prostředí. Platí, že to, co motivuje jedny v jednom státě, nemusí motivovat jiné, kteří se nacházejí v odlišném sociálně ekonomickém a pracovním prostředí. Proto se zahraniční zkušenosti musí analyzovat s ohledem na konkrétní sociálně ekonomické a tradiční prostředí. Jen tak lze odhadnout, zda budou zkušenosti jiných států pozitivně a účinně působit i v českém sociální prostředí.

1.2. Zadání S těmito premisami zadavatel (Ministerstvo práce a sociálních věcí) pověřil výzkumný tým JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting vypracovat studii v rámci projektu výzkumu a vývoje na téma „Analýza nových forem poskytování pomoci v hmotné nouzi v systému sociální péče“ (dále jen Studie). V souladu s nabídkou uložil zadavatel řešiteli provést: a) sekundární analýzu dosavadních výzkumů chudoby a procesů zabezpečování životního minima, včetně efektivity aplikace nástrojů řešení hmotné nouze, b) analýzu nedostatků stávajícího řešení problému hmotné nouze v ČR metodou řízených rozhovorů mezi odborníky a politiky na centrální a regionální úrovni, c) analýzu zahraničních zkušeností s aplikacemi aktivační politiky v sociální pomoci, d) vyhodnocení

možností

aplikace

zahraničních

zkušeností

do

sociálně

ekonomických podmínek v ČR, a e) návrh řešení.

1.3. Metodika řešení V souladu se zadáním řešitel postupoval dle níže uvedené metodiky: Ad a) V posledních deseti letech bylo provedeno mnoho výzkumů chudoby a dopadů transformace na obyvatelstvo. Studie vychází z jejich závěrů, protože není dost času na jejich zopakování. Proces proto začal sekundární analýzou dosavadních výzkumů chudoby a procesů zabezpečování životního minima, včetně efektivity aplikace nástrojů řešení hmotné nouze. Při tom řešitel spolupracoval © JUDr. Igor Tomeš – PERSONNEL CONSULTING, leden 2004


8

se Sociologickým ústavem AV ČR, který má nejlepší tradici v těchto výzkumech, jakož i s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, který v minulých letech zveřejnil mnoho studií na dané téma. Sekundární analýza je obsahem kapitoly č. 2. Ad b) Na základě zjištění ze sekundární analýzy dosavadních výzkumů bylo třeba hovořit s odborníky z praxe. Na centrální úrovni byl proveden brainstorming, jehož výsledky jsou obsahem kapitoly č. 4.1. Po dohodě se zadavatelem byl pozměněn původní záměr a místo úředníků na regionální úrovni byli osloveni zástupci nevládních neziskových organizací. Byli tázáni na nedostatky stávajícího řešení problému hmotné nouze v ČR. Otázky byly kladeny v rámci řízených rozhovorů se zástupci NNO, vybranými kombinací náhodného a cíleného výběru. Rozhovory byly provedeny ve spolupráci se STEM. Analýza řízených rozhovorů je uvedena v kapitole č. 3. Ad c) O zahraniční zkušenosti požádal řešitel své stálé spolupracovníky z Francie, Německa, Finska a Slovenska. Nad rámec zadání byli rovněž dotázáni odborníci z Nizozemí a Itálie. Zahraniční experti zodpověděli dotazník připravený řešiteli ve spolupráci se zadavatelem. Excerpce zahraničních zpráv je obsahem kapitoly č. 5. Ad d) Řešitel zanalyzoval zahraniční zprávy a vyhodnotil možnosti aplikace zahraničních zkušeností do sociálně ekonomických podmínek v ČR. Možnosti poučení pro ČR tvoří obsah kapitoly 6. Ad e) V závěru studie jsou pak obsažena navrhovaná řešení.

1.4. Řešitelé Řešením byli pověřeni Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc., hlavní řešitel, a JUDr. Kristina Koldinská, Ph.D., řešitelka, za asistence Marie Sršňové (technickoorganizační pomoc). V týmu JUDr. Igor Tomeš – PERSONNEL CONSULTING dále pracovali tito zahraniční odborníci:



9

Prof. André den Exter, Evropské centrum pro právní studium zdravotní péče, Erasmus University, Rotterdam, Nizozemsko, Prof. Gerhard Igl, Ústav pro sociální právo a sociální politiku v Evropě, Christian-Albrechts-Universität, Kiel, Německo, Prof. Yuri Kazepov, Sociologický ústav, Univerzita Urbino, Itálie, Ing. Olga Reptová, Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny, Slovensko, Dr. Kari Välimaki, ředitel odboru financí a plánování Ministerstva sociálních věcí a zdravotnictví, Finsko. V týmu také pracovala Dr. Aline Aufrett, advokátka, soukromá konzultantka v oboru sociálního zabezpečení, Francie, která však z vážných důvodů práci nemohla dokončit. Autoři touto cestou děkují za účinnou pomoc Ing. Petru Víškovi zejména při „brainstormingu“ na centrální úrovni, a kolektivu STEM za provedené řízené rozhovory. Dále děkujeme za podnětné připomínky oponentům doc. PhDr. Oldřichu Matouškovi, CSc., vedoucímu katedry sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, a Mgr. Daně Hacaperkové z odboru sociální politiky MPSV.


Projekt HS106/03, str. 10

2. Sekundární analýza 2.1. Zahraniční výzkumy Hlavním trendem v Evropě od 80. let minulého století byla a je snaha pomoci klientům sociální péče (pomoci) co nejrychleji se vrátit do pracovního procesu, eventuálně se v něm udržet. Ve všech státech se setkáváme se sociálně politickými koncepcemi vedoucími příjemce sociálních dávek k tomu, aby si zvyšovali svůj příjem vlastní prací, a tak se dostali ze závislosti na dávkách. Vůdčí myšlenka sociálního zabezpečení byla částečně nahrazena politikami orientovanými na pobídky k práci. Současná sociální politika je v oblasti sociální pomoci převážně orientována na vzdělání, výcvik a pozitivní pobídky k zaměstnání. Stejně tak ve vztahu k nezaměstnaným došlo k posunu od důrazu na základní sociální práva, tedy na sociální dávky, k odpovědnosti, tedy k povinnosti pracovat, najít si práci, být samostatný a vést aktivní život. Do popředí tak vystoupilo téma individuální odpovědnosti. V těchto souvislostech se v evropském kontextu objevují čtyři základní dimenze změn potřebných k modernizaci sociální politiky v oblasti sociální pomoci. •

Omezení vstup do sociální sítě a zrychlit výstup z ní

•

Segmentace účastníků

•

Zavedení smluvních povinností

•

Formulace pobídek a služeb orientovaných na práci

V současné době se napříč Evropou, i u nás a u našich sousedů, vedou sociálně politické debaty o tom, zda a do jaké míry má být systém sociální pomoci adresný, či univerzální. V rámci adresnosti a cílenosti dávek se v současnosti zavádějí metody vycházející ze zdanitelných příjmů – test příjmu se provádí v rámci finanční kontroly, není pro něj tedy potřeba zavádět zvláštní systém. Na druhé straně se však požaduje zachovat v sociální pomoci alespoň určitou míru univerzálnosti, aby se ze systému nevytratil princip společenské solidarity.4

4

Gilbert, N.: Transformation of the welfare state, Oxford University Press, New York 2002



V současné evropské sociálně politické literatuře se rovněž klade důraz na ekonomický vývoj země a na změnu koncepce přerozdělování sociálních transferů. Efektivitu je třeba hledat nikoli v krácení výdajů, ale v jejich jiném směřování tak, aby se podporovala aktivizace občanů a jejich schopnost výdělečné činnosti. 5 V poslední době byla v oblasti sledovaného tématu vyhotovena mezinárodní studie pro potřeby OECD s názvem „Systémy sociální pomoci v Evropě – národní a lokální systémy boje proti chudobě“6. Zmíněná studie pojednává o mnoha důležitých aspektech sociální pomoci a jejích nových forem. Podle jejích autorů se nové formy sociální pomoci musí orientovat na řešení následujících základních problémů a dilemat: •

Byrokratická regulace vs. diskreční pravomoc (rozuměj „volná úvaha“) – volná úvaha by měla být použita pouze v takové situaci, kdy chybí jasná pravidla, nebo je situace příliš komplexní a individualizovaná. Sociální pracovníci někdy mohou dokonce v rámci své diskreční pravomoci rozhodovat o potřebnosti těch, kteří žádají o peněžní dávky.

•

Tradiční povinnosti rodiny vs. kolektivní solidarita – je třeba zvážit, jak koncipovat povinnosti rodiny vůči jejím sociálně slabším členům a od kdy má nastoupit kolektivní solidarita, jež v současné složitě strukturované společnosti povinnosti rodiny v podstatě nahrazuje.

•

Universální vs. adresné dávky – je třeba, aby adresnost byla koncipována na základě vysoké úrovně místního i celospolečenského konsensu. Univerzálnost přitom neimplikuje automaticky homogenní poskytování dávek.

•

Výběrovost – znamená stanovení prahu výše příjmu, přičemž lze modifikovat příjmy, jež se v testu příjmu zohlední. Zohlednit by se měly i regionální diference v příjmech a nákladech.

•

Štědrost systému – dávky by měly poskytovat možnost, aby se jejich příjemci nedostali pod práh chudoby. Zároveň je ale třeba vyvarovat se

5

srov. Ruud J. J. Muffels, Tsakloglou, P., Mayes, D.G.: Social Exclusion in European Welfare States, Edward Elgar Publishing, Glos 2002 6 Saraceno Ch.: Social Assistance Dynamics in Europe, National and Local Poverty Regimes, Policy Press, Bristol 2002



nemotivačního efektu systému dávek, proto se jejich poskytování v poslední době váže na určité povinnosti příjemce – v současné době se v různých systémech objevuje tendence podmiňovat přiznání dávky aktivitou příjemce, především jeho snahou o získání zaměstnání. Rozlišují se faktory „pushing“ (tlak) a „pulling“ (vytažení). První z nich předpokládají sankce v případě nesplnění požadavku ze strany příjemce, druhé znamenají pobídková a aktivační opatření. Autoři studie v závěru kapitoly „Opatření podporující příjem chudých v evropských městech“7 vytyčují několik koncepčních otázek, jež je třeba si položit v případě, že se koncipuje nový systém sociální pomoci: •

Dokáže systém dávek podporujících příjem každému jedinci zaručit překonání hranice chudoby?

•

Dokáže koncepce ekvivalence zohlednit individuální potřeby a zároveň odpovídat potřebám širokého spektra domácností?

•

Jsou zohledněny náklady na domácnost?

To jsou otázky, na které je třeba hledat odpověď i v tomto výzkumu.

2.2. Domácí výzkumy Na domácí půdě bylo v poslední době vypracováno několik zásadních studií, jež mapovaly chudobu v ČR, příjemce dávek sociální péče a analyzovaly stávající systém státní sociální podpory. Mnoho z těchto studií bylo vyhotoveno v Brně výzkumnými týmy vedenými převážně Tomášem Sirovátkou. V letech 1996-2000 a 2000-2001 byly zkoumány domácnosti a sociální dávky. 8

Ze

dvou

vyhotovených

studií

vyplynuly

následující

závěry,

jež

reprodukujeme: V letech 1996-2000:

7

Bonny Y., Bosco N.:Income support measures for the poor in European cities , in “Social Assistance Dynamics in Europe. National and Local Poverty regimes (ed. Chiara Saraceno)”, Policy Press, Bristol 2002 8 Sirovátka, T., Jahoda, R., Kofroň, R.: Domácnosti a sociální dávky v letech 1996-2000, VÚPSV, Praha 2002; Sirovátka, T., Kofroň, R.: Domácnosti a sociální dávky v letech 2000-2001, VÚPSV, Praha 2003



•

Došlo k reálnému růstu mezd, a tedy k omezení nároků na většinu sociálních příjmů, zároveň však tempo růstu sociálních příjmů převýšilo růst tržních příjmů domácností

•

Přínos sociálních příjmů k čistým peněžním příjmům domácností se zvýšil spíše ve vyšších decilových skupinách, zatímco v nižších příjmových skupinách poklesl

•

Nejvýznamnějším sociálním příjmem jsou u úplné rodiny přídavky na děti; cílenost dávek na děti se v důsledku jejich výraznějšího reálného poklesu ve středních a vyšších příjmových skupinách zvýšila

•

Došlo k reálnému poklesu jednotlivých sociálních dávek, který je nejvíce patrný u socálního příplatku. Největší vliv na reálný pokles sociálních příjmů mají přídavky na děti, na které mají nárok téměř všechny rodiny.

•

Celkové dopady sociálních dávek jsou důsledkem vlivu změn ve strukturách domácností, vývoje jejich pracovních a pracovní příjmy nahrazujících příjmů, posunů v definicích nároků na dávky, změn v reálné výši sociálních dávek, změn v cílenosti dávek

•

Jako problém se jeví, že systém působí nivelizujícím způsobem na příjmy ekonomicky aktivní populace v dosti širokém příjmovém pásmu. To je v rozporu se zásluhovým principem a může to působit demotivačně.

•

S ohledem na růst životních nákladů v oblasti bydlení příjmová nedostatečnost pravděpodobně narůstá více, než je patrné. Náklady na bydlení kompenzuje příspěvek na bydlení. Ten však nezohledňuje nijak skutečné náklady na bydlení. Proto by bylo nutné s deregulací cen zavádět i další příjmově testované dávky vztažené k bydlení. Příspěvek na bydlení sice sehrává účinnou roli při doplňování příjmů, jeho cílenost není však zcela naplněna. Spíše kompenzuje nízké pracovní příjmy.

V oblasti státní sociální podpory se v roce 2001 navrhovalo: •

Posoudit relaci mezi přídavkem na dítě a sociálním příplatkem a míru společné cílenosti obou dávek. Ty se totiž jeví ve svém spojení příliš redistributivní.



•

Ve větší míře by měly být uplatněny finanční pracovní stimuly, jež by vylepšily úroveň životního minima pro zaměstnané dospělé v rodinách s dětmi a nízkým příjmem.

V roce 2002 byly uvedené poznatky doplněny o analýzu příjmů domácností a sociálních

transferů

v prvních letech

nového

tisíciletí9.

Z analýzy vyplynuly

následující závěry: •

Rozložení celkových sociálních tranferů pro ekonomicky aktivní je v ČR málo cílené v relaci ke skupinám s nižšími příjmy v porovnání s jinými zeměmi.

•

Relativní výše dávek určených ekonomicky aktivním jsou z hlediska relace na průměrné mzdy příliš nízké. Přídavky na děti v relaci k průměrné mzdě jsou pro průměrné a vyšší příjmy rovněž nízké – jsou srovnatelné nejspíš s dávkami na děti v zemích jižní Evropy.

•

Příjmové postavení rodin s dětmi, zejména neúplných rodin a rodin s třemi a více dětmi, je o dost horší proti jiným domácnostem. Sociální transfery jejich relativní příjmovou situaci zlepšují spíše mírně, přestože jsou značně cílené podle příjmu domácnosti.

V důsledku uvedených poznatků byla vyslovena následující doporučení: •

„Účinnost systému dávek by bylo vhodné zlepšovat úpravou proporcí dávek mezi sebou navzájem a úpravou způsobů cílenosti dávek i z hlediska vztahu dávek k pracovním příjmům.

•

Cílenost více typů dávek podle výše příjmu, jako je tomu v současné době, není vždy efektivním řešením, někdy vede ke zneužívání a přitom ohrožuje pracovní pobídky pro skupiny s nízkými příjmy. Je třeba přehodnotit např. i cílenost dávek na děti, a to i ve vazbě na daňový systém.

•

Ve větší míře by měly být uplatněny finanční pracovní stimuly, jež by zlepšily pobídky.”

Ve studii Jiřího Večerníka se autor zabývá koncepcí systému sociálních dávek ve vztahu k mezinárodní zkušenosti.10 Mimo jiné se zde uvádí: „Integrační koncepty,

9

Sirovátka, T., Kofroň, R.: Domácnosti a sociální dávky v letech 2000-2001, Praha, VÚPSV 2003



které se snaží sjednotit daňový a dávkový subsystém přerozdělení, zatím zůstávají jen v teoretické poloze. Princip občanství, priorita individuálních práv, snaha předcházet chudobě a zásada rovnosti potřeb jsou pilíři alternativních přístupů k sociálnímu zabezpečení a řešení problému chudoby. Můžeme sem řadit základní příjem, sociální dividendu a zápornou daň z příjmu. Základní příjem (někdy též sociální mzda či rodinný úvěr) je univerzalistickým propojením daňové a dávkové soustavy. Každý má z titulu svého občanství od narození nárok na příjem odpovídající jeho základním potřebám, který dostává bez testování zaměstnání či prostředků. Ve chvíli, kdy jeho pracovní příjem toto minimum překročí, je normálně zdaněn a daňový výnos je pak zdrojem tohoto, podle předpokladu soběstačného systému. Nositelem příjmu je jednotlivec, takže odpadá řada problémů s definicí subjektu daně. Sociální dividenda se používá někdy jako synonymum základního příjmu, její pojetí je však méně vyhraněné. Základní rozdíl se spatřuje v jejím financování, kdy nejde o výnos z daní, nýbrž o podíl na národním bohatství. ……. Namísto následného řešení problému chudoby se jí předchází, neboť k poklesu příjmů pod minimum vůbec nemůže dojít. Záporná daň je konceptuálně zaměřena na sjednocení a provázání systému daní se systémem sociálních dávek. Jde mj. o to, aby pro každého bylo vždy výhodnější pracovat než nepracovat. Jeho velkou předností je tedy za prvé racionalizace celé daňové a dávkové soustavy. Odpadá sociální pojištění, finanční úřady splývají se sociálními institucemi, domácnosti buď daň platí nebo naopak dostávají, a to podle relace svých příjmů k určenému příjmovému minimu. Za druhé, důležitým záměrem je vyřešit tzv. “past nezaměstnanosti”, která drží toho, kdo by si zaměstnáním polepšil jen málo nebo vůbec. Princip záporné daně je zajímavý a často uváděný, nicméně jeho aplikace má řadu problémů. Výdělek se v případě záporné příjmové daně započítává až do určité úrovně jen zčásti, takže příjmy domácnosti, v nichž někdo pracuje, jsou vždy vyšší než stanovené sociální minimum. Charakteristickým rysem příslušných návrhů je to, že míra započtení příjmu pod hranicí minima je vyšší než míra zdanění příjmu nad

10

Večerník, Jiří: Přerozdělování příjmů a jeho efekty: zahraniční analýzy a mezinárodní srovnání



ním, takže linie znázorňující růst odváděné daně není přímá, ale zalomená. Jinak by totiž procento zdanění muselo být příliš vysoké, tak aby zápočet příjmů pro příjemce nízkých mezd byl dostatečně motivující. Procento započtených příjmů je třetí nutnou veličinou pro konstrukci daně, vedle příjmového minima a sazby daně. … Z interakce daňového a dávkového systému mohou vyplynout nezamýšlené efekty. Nejlepším příkladem takové nežádoucí interakce je “past chudoby”. Jde v podstatě o takovou situaci, kdy případný výdělek není vůbec nebo je jen nepatrně vyšší než dosavadní příjem ze sociálních fondů. Takto demotivačně může zapůsobit právě nahrazení nízké, avšak nezdaněné sociální dávky mírně vyšším, avšak zdaněným výdělkem. Problém “pasti chudoby” můžeme ovšem rozšířit i na větší okruh domácností, které svými příjmy překračují oficiální hranici chudoby (životní minimum), mají však stále nárok na některé testované dávky. Tam je potom potřebné sledovat průběh daný kumulací dávkových a daňových prahů, v němž se vytvářejí výrazné přeryvy definované marginálním ziskem či ztrátou. Jinou otázkou průniku daňového a dávkového systému je zdanění dávek. V řadě západních zemí nejsou základní sociální dávky zdaněny tak jako u nás, nicméně v některých zemích naopak jsou. Jak ukázala podrobná analýza OECD (Adema et al., 1996), toto zatížení je výrazně diferencované mezi zeměmi liberálními a sociálně tržními, resp. sociálně demokratickými. Zatímco ve Velké Británii a USA jde o zatížení nepatrné (0,2 a 0,1% HDP), v zemích jako je Dánsko, Německo, Holandsko a Švédsko se pohybuje v rozmezí 2,5-6%. To je třeba brát v úvahu při srovnávání výše sociálních dávek, která zpravidla na fakt a míru jejich zdanění neberou zřetel.“ Ve studii je rovněž načrtnuto schéma přerozdělení příjmů v rámci sociálních transferů:



Schéma: Přerozdělení příjmů: standardní přístup a zpětná vazba Přerozdělovací toky

Hypotetické výchozí rozdělení pracovních příjmů

Skutečné rozdělení pracovních příjmů

Konečný čistý příjem domácností

2.3. Předchozí výzkum řešitele Dosud poslední velkou studií v této oblasti je studie JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting: „Analýza „chudinského prvku” v systému dávek státní sociální podpory a návrhy na převedení vybraných dávek do systému dávek sociální potřebnosti”11. Z uvedené studie vyjímáme: „V současné době je na dávky sociální péče (podmíněné ověřením možnosti zvýšit si příjem vlastním přičiněním) – při vědomí nedostatečnosti rozhodovacího procesu, vypláceno cca 13 mld. Kč ročně, zatímco cestou nárokového přiznání sociálního příspěvku cca 34 mld. ročně. Tato „nárokovost“ vytváří v příjmových sociálních skupinách, kde vzniká nárok na dávky podpory i péče, značně demotivující prostředí. Jsou signály o tom, že v části populace vede dokonce k chování, které je v rozporu se záměrem zákonodárce a na místo podpory příjmů, plní systém státní sociální podpory roli náhrady příjmů a k získání pracovních příjmů není, při relativně snadné dostupnosti navazujících dávek sociální péče, dostatečná motivace. Současně má tato situace za následek, že není zcela patrné, jaké prostředky de facto vynakládá stát do oblasti podpory příjmů rodin jako projev „pro–rodinné“ politiky (podpory rodin, pomoc v plnění rodičovských funkcí, krytí zvýšených nákladů na děti souvisejících se vzděláním, přípravou na povolání a pod) a jaké prostředky

11

srov. JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting, „Analýza chudinského prvku v systému dávek státní sociální podpory a návrhy na převedení vybraných dávek do systému sociální potřebnosti”, projekt č. HS105/03, závěrečná zpráva, Praha 2003, uložená na MPSV.



vynakládá do prosté podpory chudých rodin, tedy do podpory, bez níž by se ocitly v situaci chudoby až bídy s rizikem sociálního vyloučení. Tato skutečnost byla a je předmětem kritiky a celá státní sociální podpora byla označována simplifikovaně za „chudinské dávky“, bohužel ovšem s reálným upozorněním, že navázání těchto dávek na životní minimum, jakkoliv je to z hlediska teorie dávek brilantní řešení, snižuje reálnou hodnotu těchto dávek, protože životní minimum svou konstrukcí a změnami nesleduje zcela všeobecný příjmový standard. V případě dávek, které ve státní sociální podpoře představují redistribuční tok od „bohatých k chudým“, se kritizuje především určitá „snadná dostupnost“ této redistribuce, protože se jedná o dávku nárokovou a nezkoumá se snaha změnit nepříznivou příjmovou situaci vlastním přičiněním, jako tomu je v režimu dávek sociální péče (means test). Tuto kritiku je třeba ovšem chápat rovněž konkrétně historicky, protože právě snadná dostupnost těchto dávek (zejména sociálního příplatku) byla účelovým programovým řešením, kterým měly být (a skutečně byly) velké skupiny rodin ochráněny před propadem do chudoby – kde by musely být zabezpečovány dávkovým systémem sociální péče s neúnosnými administrativními nároky. (Analýza ukáže, že dokonce taková cesta „musela“ být přijata s ohledem na nutnost zrušit a nahradit tzv. státní vyrovnávací příspěvek). Tato úvaha byla správná. Riziko se nakonec potvrdilo v druhém dávkovém systému (dávek sociální potřebnosti), kde totální kapacitní podhodnocení nevedlo vůbec k individualizaci poskytování péče a vymáhání vlastní aktivity příjemců, ale naopak ke zformálnění a simplifikaci, a to za nákladů vyšších než v systému státní sociální podpory a na rozdíl od dávek SSP k nejednotnosti poskytování dávek. … Stát má nadále v úmyslu rozdělit podporu rodin tak, aby v systému státní sociální podpory zůstaly jen tzv. horizontální dávky, to znamená dávky jejichž výše se neodvozuje od výše příjmu rodiny. Dávky, které se od příjmu odvozují, tzn. že u nich platí princip - čím nižší příjem rodiny, tím vyšší podpora (samozřejmě s omezujícími limity) by měly být převedeny do jiného systému a tím by měla být omezena jejich „jednoduchá“ nárokovost. Vznik nároku na tyto dávky bude podřízen více podmínkám, což znamená více ověřování, více sociální práce, ale i náročnosti na prokazované skutečnosti. Je třeba si tedy položit otázku – lze v rámci dávek státní sociální podpory oddělit „chudinský prvek“ od „skutečné“ podpory rodiny, jako realizace určité (byť minimální) rodinné politiky? Jinak řečeno lze v rámci dávek



státní sociální podpory identifikovat velikost části stání podpory uskutečňované jako podpora rodin (quasi rodinná politika) a části státní podpory, která je v tomto systému podporou chudých rodin a tak vlastně přesahuje do systému sociální péče? Tato myšlenka byla i podkladem rozhodnutí vlády převést sociální příplatek a příspěvek na bydlení do systému sociální péče. Snaha o vyloučení chudinského prvku ze systému státní sociální podpory se projevila i v dalším uvažovaném řešení, které bylo deklarované ve vládním prohlášení, později připravené a rozpracované a nakonec odložené. Šlo o návrh poskytovat přídavek na dítě všem dětem bez ohledu na příjem rodičů. Tento krok měl garantovat rovné právo všech dětí, tzn. i rovné právo na pomoc státu. Proto navrhovaná řešení předkládala nejen rozšíření okruhu příjemců na všechny děti, ale i sjednocovala výši přídavků na dítě bez ohledu na výši příjmu rodiny. To by jednoznačně znamenalo odstranění „chudinského prvku“ z této dávky státní sociální podpory – jistě poněkud paradoxním způsobem, neboť řešení by znamenalo zavést přídavek na dítě i pro rodiny s nejvyššími příjmy. Skutečnost, že jsou přídavky na dítě vypláceny ve třech úrovních a že nejvyšší přídavky na dítě pobírá největší podíl rodičů, kteří deklarují příjmy do 1,1násobku životního minima rodiny (v této kategorii je 38,84 % všech dětí, které mají na dávku nárok), činí z přídavku na dítě významný redistribuční nástroj pokud jde o „chudinské pojetí“ dávek. … V úvahách o identifikaci „chudinského prvku“ byly probírány různé možnosti, postupně došlo k vyloučení použití průměrné dávky, což je sice statisticky použitelná veličina, která však vůbec neodpovídá rozdělení dětí i finančních prostředků v jednotlivých příjmových kategoriích rodin. Nakonec byla vyslovena úvaha, že za diferencující redistribuční tok, uplatňující "chudinský princip", můžeme vzít objem prostředků vyplacený v dolních dvou kategoriích příjemců, tzn. u zvýšené a základní výměry, po odečtení objemu prostředků, které by byly vyplaceny těmto příjemcům ve výměre snížené. K výpočtu celkových nákladů bylo samozřejmě brána i výše zmíněná potřebnost začlenění všech nezaopatřených dětí do systému. Jinak řečeno pro zjištění jaký objem finančních prostředků lze označit za skutečnou dávku pro děti a jaký za podporu chudých rodin lze vzít následující příklad •

měl-Ii by přídavek na dítě být pouze dávkou zajišťující a garantující rovné právo všech dětí na pomoc, musela by tato dávka být vyplácena všem nezaopatřeným dětem a ve stejné výši - např. všechny nezaopatřené děti



by dostávaly přídavek na dítě ve výši 0,14násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte (pro výpočet tohoto příkladu je potřeba zdůraznit, že by se rozšířil počet stávajících příjemců dávky na všechny nezaopatřené děti) •

rozdíl mezi tímto finančním objemem a skutečně vyplacenými částkami na tuto dávku lze označit za podporu chudých rodin. “ …

„Současné řešení sociální péče v dávkové oblasti, které je roztříštěno do řady právních předpisů, lze označit za nepřehledné, neprovázané a nevyhovující. Zákon o sociální potřebnosti, který obsahuje relativně velký rozsah správního uvážení pro příslušné správní orgány a dává tak možnost reagovat na zcela individuální obtížné sociální situace občana, způsobuje však z řady důvodů ve většině případů naprostou simplifikaci aplikace právního předpisu na pouhé matematické operace (jde např. o tzv. „doplnění příjmu do životního minima“, popř. do jiné „hranice“) nebo naopak neúměrné rozdíly v hodnocení plnění podmínek sociální potřebnosti a v návaznosti na to i při rozhodování o výši dávky sociální péče. Řada problémů je vyvolána zásadním personálním poddimenzováním. V průměru připadá na jednoho pracovníka, zabývajícího se posuzováním sociální potřebnosti a rozhodováním o výši dávky sociální péče, v průměru cca 300 klientů, přičemž na vlastní sociální práci, potřebnou při řešení obtížné sociální situace těchto klientů, zbývá v průměru cca 3 hodiny ročně. Stát, který garantuje poskytování sociální pomoci– péče – v oblasti dávek, a která je v současné době realizována příslušnými obcemi a jejich úřady v přenesené působnosti, nemá de facto žádný vliv na personální a technické podmínky, za kterých je pomoc prostřednictvím dávek sociální péče poskytována. Mezi nedostatky současného právního stavu je možno jmenovat zejména neexistenci jednotného softwarového a hardwarového vybavení, napojení řízení o dávkách sociální péče na správní řád, problémy s ochranou osobních údajů apod. Stávající legislativa nechává volný prostor pro tzv. „lidovou tvořivost“ v systému dávek sociální péče. Dochází k vysoké administrativní náročnosti s ohledem na několikeré „přepočítávaní výše dávek“ v průběhu měsíce a s tím spojenou nehospodárnost ve vynakládání veřejných prostředků.



Stávající řešení vytváří sociální past tím, že garantuje za poměrně snadno splnitelných podmínek příjem na úrovni, kterou zejména osoby s více dětmi a nízkou kvalifikací nemohou reálně, tj. z příjmů z výdělečné činnosti, dosáhnout. To vede k nezájmu o hůře placenou práci a navržená osvědčená cílená řešení nebyla zatím akceptována. Šlo např. o zápočet pouze určité části příjmu z pracovní činnosti pro účely posouzení sociální potřebnosti občana, popřípadě o zohlednění zvýšených nákladů v souvislosti s výdělečnou činností. V řadě případů řeší stávající systém sociální péče nedostatky jiných systémů, často s problematikou sociální péče přímo nesouvisejících. Jde např. o hodnocení působení občanů samostatně výdělečně činných, hodnocení jejich příjmů pro účely sociální péče prostřednictvím fiktivního příjmu, a to s velkým odstupem prostřednictvím jejich daňových přiznání, kde stávající zákony umožňují stlačovat skutečný příjem těchto osob pod hranici životního minima.“ … Ve studii je obsažen rovněž popis současných návrhů nového systému boje proti sociálnímu vyloučení a hmotné nouzi. Z podkladů nashromážděných již v této souvislosti vyplývá, že se předpokládá použití následujících nástrojů: a)

„Sociální práce je nezastupitelným nástrojem i metodou řešení situace hmotné nouze osoby (osob společně posuzovaných) za předpokladu, že bude pro tyto účely kodifikována a pracovníci zabývající se řešením hmotné nouze budou právní normou zavázáni k využití všech součástí sociální práce. Proto je nezbytné formulovat základní principy sociální práce tak, aby je bylo možno do právního předpisu zapracovat. V rámci sociální práce prosazovat vlastní snahu občana o zvýšení příjmu vlastním přičiněním, především vlastní prací, poskytnutí potřebné sociální služby, event. pokud není jiná možnost, poskytnutí pomoci formou peněžité dávky.

b)

Sociální poradenství ve všech jeho formách a na všech úrovních veřejné správy, včetně poradenství spočívajícím v nízkoprahové pomoci.

c)

Využití různých forem naturální (věcné) pomoci, a to v případech, kdy je zřejmé, že prostřednictvím peněžité pomoci by se nedosáhlo předpokládaného výsledku, popřípadě tam, kde je zřejmé, že



peněžní prostředky by byly prokazatelně použity k jinému účelu než byly poskytnuty. d)

Využití různých typů poukázek na konkrétní věc či službu, směřující k zamezení manipulace s hotovými penězi a s možností využití poskytnuté peněžité pomoci k jinému účelu. Může jít např. o poukázky na úhradu ubytování v azylu, poukázky na odběr teplého jídla, popřípadě základních potravin z obchodu apod.

e)

Přímá peněžní pomoc formou jednorázové či opakující se peněžité dávky.

Jde

o

peněžitou

a

nevratnou

pomoc,

podmíněnou

jednoznačně vymezenými podmínkami. Znovu se doporučuje v určitých sociálních situacích využít přímou peněžitou pomoc prostřednictvím půjčky, tj. tzv. vratnou pomoc. Jde hlavně o případy, kdy se jedná o přechodnou situaci hmotné nouze a je z okolností zřejmé, že se občan v krátké době vrátí do pracovního procesu a nabude znovu soběstačnosti v uspokojování svých základních životních potřeb.“ Ze studie vyplývá, že původní koncept těchto dávek státní sociální podpory (a tohoto druhu redistribučního toku) je již historicky – věcně překonán a je třeba dávkové systémy státní sociální podpory i sociální péče nově koncipovat, rekonstruovat, a to na základě redefinice cílů. Oba tyto systémy mají v současnosti jiné zadání, než jaké bylo na počátku devadesátých let. Ve studii o chudinském prvku se uvádějí některé potřebné charakteristiky budoucího zákona o hmotné nouzi: 1) „je třeba omezit přístup k sociálním dávkám – zvýšit náročnost na jejich poskytování, přičemž je třeba zohlednit skutečnost, že se jedná o 60% obyvatel země (rodiny s dětmi), změny dopadnou na obyvatele s nízkou úrovní příjmů, problém rodin se středními příjmy není řešen daněmi, celkový objem státní sociální podpory je v současnosti kritizován pro nízké výdaje, přičemž systém působí nepřesně pokud jde o cílenost 2) nový dávkový sytém je nezbytné koncipovat zcela jednoznačně na bázi nejmodernějších informačních technologií, s vytvořením celostátního datového systému



3) dávky sociální péče zůstávají v režimu přenesené působnosti, zatímco dávky státní sociální podpory se vracejí do rukou státu a je třeba řešit vzájemný vztah působení obou systémů. V této souvislosti by bylo možné navrhnout, aby stát převzal veškeré nepojistné sociální redistribuce do svých rukou. Takové řešení však vyžaduje nejmenší reformní rozhodnost a tu v nejbližších letech nelze očekávat.“ Řešitel studie navrhl několik možností reformy stávajícího systému sociálních dávek. Jednou z nich je ponechat současné distribuční systémy, ale změnit podíl státu a aktivit, které za stát vykonávají obce v přenesené působnosti, popř. zcela oddělit tyto aktivity a část aktivit přenést do samostatné působnosti obcí. Problémem zmiňovaným i v jiných studiích (viz výše – Tomáš Sirovátka) však zůstává snadná dostupnost sociálního příplatku, event. příspěvku na bydlení, a to jen na bázi prokázaného příjmu, přičemž chybí motivační působení. Tuto situaci je možné řešit následně: a)

ponechat

obě

dávky

v systému

státní

sociální podpory

za

změněných podmínek, poskytovat tyto dávky jen těm, kteří mají pracovní příjem a ostatní

b)

příjemce a jejich potřeby řešit v systému sociální péče, sociální příplatek zachovat v systému státní sociální podpory,

c)

přičemž ti, kteří nepracují a nestačí pokrýt své sociální situace, by byli řešeni jiným režimem, za jiných, rozhodně náročnějších podmínek. Tato selekce a diferenciace by zřejmě sama o sobě byla velmi významnou motivační silou pracovat. Další možností je sociální příplatek zrušit, event. zrušit obě dávky bez náhrady. V případě reformy systému by bylo třeba nově detekovat cílovou skupinu – rodinu. To lze provést na základě příslušnosti k vymezené skupině – k rodinám s nezaopatřenými dětmi, přičemž předpoklady pro vznik nároku na dávku by byly: nízký příjem, snaha řešit situaci vlastním přičiněním, přítomnost nezaopatřených dětí. Takové

řešení

by bylo

poněkud

konzervující,


protože

při

vysoké

úrovni


nezaměstnanosti by opět sklouzlo ke snaze o nabytí a udržení nároků a k opakované výplatě. Proto se nabízí definice potřeby formulovaná prostřednictvím sociální události, v jejímž důsledku by osoba nemohla uspokojovat přiměřené potřeby, o nichž je společnost přesvědčena, že jsou oprávněné. Základními vstupními podmínkami by byl nízký příjem, ochota řešit situaci vlastním přičiněním, přítomnost nezaopatřených dětí a společensky uznaná sociální událost. Takové řešení by nevylučovalo opakovanou výplatu při déletrvající sociální události, ale v logice řešení by bylo opakované testování, zda daná událost trvá a i ostatní podmínky trvají.

* * * * * * * Ze studií, jež jsou v současné době dostupné a byly zpracovány v posledních letech, vyplývá, že systém státní sociální podpory, stejně jako systém sociální péče, pokud se týká dávek, jež mají dorovnávat nedostatečný příjem, již nevyhovuje současným společenským podmínkám v ČR a je třeba ho přetvořit. Z tohoto důvodu je třeba se zabývat koncepcí nových forem sociální pomoci. Následující text navazuje na závěry předešlých studií a přináší nové poznatky získané dalším (pokračujícím) výzkumem.



3. Postoje nevládních neziskových organizací k současnému systému sociální pomoci Poté, co byla provedena sekundární analýza dosavadních výzkumů, bylo nutné, v souladu se zadáním, získat informace od odborníků z praxe o tom, jak působí současný systém sociální pomoci a ve kterých oblastech by bylo třeba jej modernizovat. Po dohodě se zadavatelem řešitel upustil od původního záměru provést šetření mezi úředníky státní správy.12 Sociologické šetření formou hloubkových rozhovorů bylo zaměřeno na pracovníky nevládních neziskových organizací. Kvalitativní průzkum mezi zástupci neziskových organizací, zaměřený na jejich zkušenosti se stávajícím systémem sociální podpory a dávek sociální péče a s pomocí občanům v hmotné nouzi, provedlo Středisko empirických výzkumů – STEM. Zjišťovaly se obecnější názory na současné postavení nevládních neziskových organizací (NNO), na fungování systému státní sociální podpory a dávek sociální péče, možnosti jeho zneužívání, otázky motivace klienta k vlastní aktivitě a k sociálnímu začleňování, jakož i konkrétní zkušenosti zástupců NNO s poskytováním pomoci lidem v hmotné nouzi. Záměrem výzkumu bylo oslovit představitele takových NNO, které se orientují na poskytování služeb sociální intervence a na pomoc chudým. Vzhledem k tomu, že sociální situace a skupiny lidí, kteří se v hmotné nouzi nacházejí, jsou velmi různorodé (bezdomovci, matky s dětmi, mládež opouštějící ústavní péči, ohrožené děti apod.), je rovněž spektrum dotázaných NNO relativně široké. Hloubkové

rozhovory

byly

uskutečněny

s kompetentními

osobami

ve

vybraných NNO. Nejčastěji se jednalo o ředitele, koordinátory sociálních programů či sociální pracovníky. U těchto osob se předpokládala orientace v oblasti systému sociální podpory a sociálních dávek, ale i praktické zkušenosti s pomocí lidem v hmotné nouzi. Z důvodů zachycení celé šíře zkoumané problematiky proběhly v jednom případě v rámci jedné NNO dva rozhovory. Celkem proběhlo šestnáct rozhovorů, z toho devět v Praze, čtyři v Olomouci a tři v Písku. Z hloubkových rozhovorů byly zjištěny tři kategorie informací: Tento záměr byl částečně realizován v podobě brainstormingu s předními odborníky z centrální státní správy (výsledky jsou obsahem další kapitoly).

12



Názory zástupců neziskového sektoru na současný systém prevence

I.

chudoby a státní sociální podpory a sociálních dávek Názory zástupců neziskového sektoru na jednotlivé formy pomoci lidem

II.

v hmotné nouzi a jejich zkušenosti s nimi III.

Postavení NNO a hlavní problémy NNO v oblasti poskytování pomoci a sociálních služeb lidem v hmotné nouzi Uvedené kategorie tvoří zároveň osnovu této kapitoly, jež je zprávou STEM. Rozhovor byl proveden u následujících NNO:

Praha •

Armáda spásy

•

Česká katolická charita

•

Diakonie a misie církve československé husitské

•

DOM – Dům na půl cesty pro mladé lidi bez zázemí

•

Emauzy ČR – Praha

•

Naděje

•

SOS centrum Střediska křesťanské pomoci Diakonie Českobratrské církve evangelické – ekumenická poradna pro lidi v zátěži

•

Středisko náhradní rodinné péče

•

PhDr. Jiřina Šiklová

Olomouc •

Středisko SOS pro vzájemnou pomoc občanů

•

Charitativní azylový dům Samaritán v Olomouci (při České katolické charitě)

•

Fond ohrožených dětí, pobočka Olomouc

•

Občanské sdružení Pro Vás

Písek •

Fokus

•

Mesada



•

Diakonie Písek

3.1. Obecná východiska Tradičním základem sociálního zabezpečení osob v hmotné nouzi jsou těsné sociální vazby v rodině a v komunitě. Pro obec jako komunitu byl původně charakteristický paternalistický přístup k jejím členům. V moderní společnosti jsou však tradiční rodinné a komunitní vazby narušeny a odosobněný státní systém sociálního zabezpečení je nemůže nikdy zcela nahradit. Stát má k občanům univerzální přístup, což je vykoupeno vysokým stupněm institucionalizace sociálního zabezpečení. Specifikum postavení NNO v systému sociálního zabezpečení spočívá mimo jiné v tom, že jsou zaměřeny na kasuistiku a vyplňují bílá místa mezi státní správou sociálního zabezpečení a občanem v hmotné nouzi. NNO se v oblasti hmotné nouze obvykle orientují na chudé lidi, kteří potřebují akutní i dlouhodobou pomoc, jsou ze systému sociální péče a podpory z nějakého důvodu vyloučeni a je třeba s nimi pracovat individuálně. NNO v zásadě odmítají větší míru univerzalizace práce s klientem. V současnosti jsou NNO v rámci systému sociálního zabezpečení stále více vnímány jako nezastupitelné. NNO se vyznačují specializací na různé sociální skupiny a na sociální situace. Péče a pomoc, kterou poskytují chudým občanům a lidem v nouzi, je proto velmi diferencována a mnohdy se zaměřuje na individuální práci s klientem. Z tohoto důvodu jsou i stanoviska a dílčí postřehy jednotlivých zástupců NNO rozdílné a pohled zprostředkovaný zástupci NNO na státní systém sociálního zajištění je do značné míry parciální. Většina zástupců NNO sice není dopodrobna obeznámena s fungováním státního systému sociálního zajištění, mají však dostatečnou odbornost a v oblasti hmotné nouze se celkem orientují. Zvláště jejich detailní znalost terénu a problematiky hmotné nouze v oblasti působnosti, ve které působí, mohou být pro stát velice přínosné, přinejmenším jako nenahraditelný zdroj informací. Mohou rovněž výrazně napomoci při tvorbě a přípravě legislativy v oblasti sociálního zajištění. Na druhou stranu může bezprostřední kontakt s terénem působit i kontraproduktivně. Úzká specializace brání větším zobecňováním a může vést k prosazování parciálních změn v oblasti zájmu dané NNO. Návrhy a podněty zástupců NNO vycházejí především z praxe a ze znalosti potřeb a poptávky klientů a směřují k praktickým řešením krizových situací. Původní předpoklad, že zástupci NNO budou mít empirické zkušenosti s aplikací tzv. nových forem pomoci v hmotné nouzi, nebo alespoň teoretické zkušenosti ze © JUDr. Igor Tomeš – PERSONNEL CONSULTING, leden 2004


zahraničí, se však nepotvrdil. Důvodem mohou být jak zastaralý legislativní rámec sociálních služeb, tak obecně nízká poptávka po těchto formách pomoci, a v některých případech i nedůvěra k fungování takové pomoci.

3.2. Názory zástupců neziskového sektoru na současný systém prevence chudoby a státní sociální podpory a sociálních dávek Zástupci NNO se k otázce fungování současného systému prevence chudoby a péče o lidi v hmotné nouzi vyjadřují relativně diferencovaně, a to vzhledem k tomu, s jakou oblastí pomoci chudým lidem mají nejvíce zkušeností. Reflexe odlišných problémů vztahujících se k situaci hmotné nouze obecně souvisí se specifickým zaměřením jednotlivých NNO. Lze nicméně zaznamenat několik problémových okruhů, které v souvislosti s fungováním současného systému připomíná většina dotázaných zástupců NNO. Jako jedna z hlavních slabin současného systému je uváděna všeobecně nízká informovanost občanů o státních dávkách sociální podpory a péče a o sociálních službách. Podle zkušeností pracovníků NNO potřební občané ani jejich příbuzní velmi často nevědí, na které sociální dávky mají nárok a kam se mají obrátit, aby získali informace („... lidi nevědí na co mají nárok. Já jsem před chviličkou říkal, že ta síť sociálních dávek je fakt celkem štědrá v České republice... Problém je v tom, že o tom lidi nevědí.“). Dostačující a dostupné informace o systému dávek státní sociální péče a podpory by měl podle většinového názoru zástupců NNO zajistit stát, který je jejich poskytovatel. Problém neinformovanosti občanů se však týká nejen státního systému, ale i služeb nabízených samotnými NNO. Ohrožení lidé nebo rodiny proto o pomoc nežádají ani stát, ani NNO. Riziko, že se propadnou do chudoby, se tím zvyšuje. Představitelé NNO navrhují různé alternativy, jak informace účinně rozšiřovat. Bylo by potřebné zvýšit nabídku informací v samotných obcích a na příslušných úřadech formou vývěsek, letáků a pomocí internetu, nebo podávat informace přímo v terénu. Vyskytl se návrh, aby veškeré sociální služby poskytované státem a NNO byly po britském vzoru nabízeny v terénu. Pracovník zvaný care manager by disponoval katalogem všech aktuálně dostupných a poskytovaných sociálních služeb, z něhož by si potřební lidé mohli vybírat. V jiných návrzích, jak informace o možnostech sociální pomoci (ať už ve státní nebo v neziskové sféře) rozšiřovat, byly doporučovány krátké přednášky v zájmových sdruženích, ve školách, nebo využití



dobrovolníků. V několika případech zazněl názor podporující osvětu na středních školách, to jest výuku postupu v krizových situacích sociální či hmotné nouze a fungování systému sociálních dávek. Ve dvou případech bylo za nejúčinnější způsob rozšiřování informací o poskytování pomoci v hmotné a sociální nouzi považováno využití médií a mediálních osvětových kampaní, zejména v rozhlase a v televizi. („Já myslím, že jsou dostupné (pozn. dávky), ale informace o nich nejsou dostupné. Systém informovanosti není dobrý. Já si myslím, že když se najížděl ten program sociální podpory, běžely hodně reklamní šoty v televizi. Chtělo by to ještě zopakovat.“) Obecně lze říci, že zástupci NNO považují oblast prevence chudoby a hmotné nouze u nás za málo rozvinutou. Mezi preventivními opatřeními, které nejsou uspokojivě vyřešeny, jsou často citovány již zmíněná informovanost, dále depistáže občanů v nouzi, individuální práce s klienty či obecné systémové změny. Kromě nedostatečné informovanosti občanů o systému státní sociální podpory a péče je upozorňováno především na malý zájem státu vyhledávat ohrožené občany nebo rodiny v terénu. Podle většinového názoru by měl na vyhledávání rizikových osob nebo rodin mít zájem stát a mělo by být zajišťováno prostřednictvím sociálních pracovníků nebo NNO. („Tak, domnívám se, že stát i kraje je těmto lidem dost vzdálený na to, aby jednal s konkrétními lidmi, kteří takovou pomoc potřebují. Myslím si, že na to by byly ideální obce, které by u sociálního odboru měly nějaké pracoviště s terénními pracovníky a ti by vyhledávali takto méně orientované lidi a napomáhali by jim sociální dávky a podpory získat.“) Situaci hmotné nouze, v níž se klient nachází, není možné podle názorů většiny zástupců NNO řešit pouze poskytnutím finanční nebo hmotné pomoci. Zdůrazňují, že společně s hmotnou a finanční podporou rodiny nebo občana by měla probíhat rovněž intenzivní sociální práce s klientem, která by měla být vedena individuálním způsobem. Nejlépe by se práce s klientem měla realizovat na bázi spolupráce mezi odpovědnými sociálními úřady a NNO nebo zcela v kompetenci NNO, které mají možnost poskytnout celý komplex služeb sociální intervence. Zástupci NNO pracujících s dětmi a s mládeží se potýkají s tím, že státní koncepce přístupu k problematice rodiny je neucelená. Kritizují především obecně známé tendence úředníků státní správy přiklánět se spíše k ústavní péči než k podpoře rodinného a komunitního prostředí, jak je evropským trendem. („Většina evropských států je si vědoma, že je lepší pečovat o neplatiče a jejich rodiny, než potom řešit problém rodin, které se ocitnou na ulici, nebo věnovat se seniorům



v obtížných situacích.“) Hlavním zájmem státu by mělo být zajištění sociálních služeb rodinám v nouzi a předcházet odebrání dětí z rodin nebo vystěhování chudých lidí či rodin na ulici, popřípadě do holobytů. Ve svých názorech poukazují představitelé NNO na to, že tyto stereotypní postupy pracovníků sociálních odborů jsou v důsledku pro stát nákladnější a vytváří další rizikové skupiny. („Děti, které tímto systémem nedostanou v rámci té původní rodiny podporu, tak se opravdu stávají jednou z nejohroženějších skupin, co se týká toho, že budou živořit na okraji společnosti, závislé na sociálních dávkách.“) Další oblastí, která je obecně považována za Achillovu patu stávajícího sociálního systému, je sociální bydlení. Pomoc chudým lidem a rodinám výrazně ztěžuje nedostatek sociálních bytů. To se velmi dotýká především klientů (např. bezdomovců a matek s dětmi), kteří opouštějí azylové nebo chráněné bydlení a snaží se zapojit do společnosti. Na absenci funkčního systému bydlení doplácí rovněž početné rodiny, které jsou v krizové hmotné situaci. Podobně jako v případě problematiky dětí a rodiny si zástupci NNO uvědomují, že se jedná spíše o nedostatky v bytové politice než o parciální problém sociálního zabezpečení. Představitelé NNO zmiňované slabiny systému prevence chudoby často vztahují k tzv. „rezortizaci“ pravomocí. To je situace, kdy jsou kompetence rozděleny mezi několik ministerstev. V současnosti se to týká například problematiky rodiny a dítěte, respitní služby – úlevové péče, která je kombinací zdravotních a sociálních služeb, nebo otázek sociálního bydlení. Mezi hlavní nedostatky, které z toho pro práci NNO vyplývají, řadí jejich zástupci ztíženou komunikaci se státem, obtíže při koordinaci legislativy, organizace a financování. („A zdá se mi, že tam je ještě další problém, že jedno ministerstvo to přehrává na další ministerstvo, protože nikdo se necítí ani plně odpovědný, ani plně kompetentní k řešení problematiky rodiny a dítěte.“)

3.2.1. Názory na systém dávek sociální péče a podpory – dostupnost a zneužívání dávek Systém dávek sociální péče a podpory posuzují představitelé NNO obvykle z hlediska sociálních služeb, které jejich organizace poskytuje, a z hlediska sociálních skupin, na které se orientuje. Spíše než aby detailně hodnotili jednotlivé dávky sociální péče, posuzují systém sociální pomoci jako celek a více se zaměřují na příčiny hmotné a sociální nouze. Logicky mezi zástupci NNO převládá mínění, že pouhé využívání sociálních dávek není dostačujícím řešením situace hmotné nouze. Pomoc poskytovaná občanovi v nouzi by se neměla omezovat pouze na hmotnou



úroveň, ale měla by být spojena s různými programy resocializace či rekvalifikace a s individuálním přístupem ke klientovi. Mezi zástupci NNO převládá spíše všeobecná informovanost o dávkách sociální péče a podpory. S jednoznačným odlišením systému dávek sociální péče a systému sociální podpory měla více než polovina z nich potíže. O jednotlivých dávkách či příspěvcích se s hlubší znalostí vyjadřovali především ti, kteří v předchozí době pracovali jako kurátoři nebo sociální pracovníci a měli s poskytováním dávek vlastní zkušenost. Ostatní se raději hodnocení vyhýbali a odkazovali na sociální pracovníky či kurátory ve státní správě, kteří mají podle jejich názoru k tématu dávek blíže. Obecně je současný systém státní sociální péče a podpory hodnocen přestaviteli NNO jako relativně funkční a dostatečně široký, bez nějž se nelze obejít. Jen v některých případech je považován za poněkud komplikovaný a pro klienty příliš složitý. Na druhou stranu si jsou zástupci NNO vědomi toho, že dostupnost dávek sociální péče a podpory musí být určitým způsobem omezena, aby nedocházelo k jejich zneužívání. Větší část zástupců NNO si nemyslí, že by dávky sociální podpory byly dostatečnou prevencí rodin s dětmi před propadem do chudoby. Jako důvod uvádějí, že sociální dávky často přicházejí pozdě a nejsou podmíněny spoluprací klienta se sociálním pracovníkem, ať už ze státního nebo nestátního sektoru, na zlepšení klientovy situace. Dávky sociální péče a podpory jsou obecně považovány za relativně nízké, jen výjimečně však za nedostatečné. Zástupci NNO se ale domnívají, že na sociálních odborech často chybí snaha nebo čas řešit případy individuálně, vzhledem ke specifické situaci klienta. („Myslím, že ten systém pamatuje na velkou skupinu, je to spíš otázka nějakých dávek, které by mohly potom pomáhat cíleně. Větší využívání dávek, které nejsou nárokové. To znamená pomoc opravdu rodině, která má tu potřebu a efektivně by ty peníze využila.“) Ve třech případech se objevil názor, že dávky sociální podpory by měly být výrazněji odstupňovány vzhledem k hmotné a finanční situaci rodiny. Rozdíly mezi dávkami by podle těchto názorů měly být větší (například v řádu tisíců korun), přičemž vyšší podpora by měla směřovat do velmi chudých rodin. Počáteční podpora rodiny, která se již nachází v kritické hmotné situaci, je považována za nízkou k tomu, aby pokryla její nezbytné potřeby. Problém spočívá v tom, že z dávek sociální péče a podpory nelze našetřit potřebné prostředky. („Myslím si, že dávky sociální podpory jsou hodně plošné a že jsou rodiny, které dostávají stejnou částku sociální podpory a přitom je mezi nimi obrovský ekonomicky rozdíl. Raději bych



viděla, kdyby se rodina zkoumala individuálně. Vytvořila bych rozdíl mezi sociálními dávkami, ne stovkové, ale tisícové. A opravdu pomohla rodinám, které jsou na tom hodně špatně. A naopak rodiny, které ne, tak by měly mít nějakou nižší podporu.“) Shoda panuje v kritice současného stavu, který dávky sociální péče a podpory váže na trvalé bydliště klienta. Tato vazba by podle mínění většiny zástupců NNO měla být zrušena. Problémy, které současná situace přináší, spočívají ve finančně i časově náročném dojíždění klienta do místa jeho trvalého bydliště. V rozhovorech nejsou výjimkou konstatování typu: „on/ona celou tu svou podporu projezdí“. Zrušením spojitosti vyplácení dávek s trvalým bydlištěm by vedlo nejen k ušetření nákladů

na

jízdném,

ale

i

k

usnadnění

komunikace

NNO

s příslušným

městským/obecním úřadem nebo s úřadem práce ve věci klienta. Obvyklým návrhem je například zavedení nového institutu přechodného bydliště, který by odpovídal místu, kde by dotyčný delší dobu pobýval a kde by zároveň mohl dávky sociální podpory a péče pobírat. Zvláště by byla vítána možnost, aby alespoň klienti NNO měli možnost zaregistrovat se v místě, kde je jim sociální služba a pomoc poskytována. To by však předpokládalo komplexní propojení úřadů informačním systémem. („Já si myslím, že pokud by bylo v moci státu to zajistit, tak by potom to poskytování podpory nemělo být vázané na hlavní bydliště, ale na spolupráci toho člověka. To znamená, že by se mohl někde zapojit za určitých podmínek do programu a pak by měl nárok, ale musel by splnit jasné podmínky. A taky pokud by to zajišťoval stát, tak by se vědělo, že jako když už v Jihlavě začal toto, tak v Pelhřimově to tedy nebude to samé, že to jako neoblbne dvakrát ten systém.“) K fungování systému sociální péče a podpory se vztahuje další rozšířený názor mezi zástupci NNO, který byl v různých souvislostech nezřídka zmiňován. Jedná se o kritický postoj k jednání pracovníků sociálních odborů. Dezorientovaný nebo sociálně nejistý občan si s terminálním dávkovým pracovníkem často neporozumí a bývá odmítnut. Úřední bariéru již pravděpodobně nepřekoná a na sociální dávku bez cizí pomoci nedosáhne. Odmítnutí jedním pracovníkem však často znamená odmítnutí celým systémem. Systém poskytování dávek sociální péče a podpory je v tomto smyslu považován za málo nestranný a příliš závislý na rozhodnutí jednoho dávkového pracovníka. Zvláště se to týká úřadů, se kterými daná NNO blíže nespolupracuje. Pracovníci NNO upozorňovali na častou situaci, kdy je klient státním sociálním pracovníkem odmítnut, v případě že mu pracovník NNO schůzku předem nedomluví. Na druhou stranu zástupci NNO rovněž zmiňovali nedostatečné časové i personální kapacity, které mají sociální odbory k dispozici pro



práci s klientem a které jejich práci negativně ovlivňují. („...nicméně ze strany státních úředníků se občas objevuje postoj takový, aspoň jak o něm mluví naši klienti, že je víceméně snaha příjem těch dávek znesnadnit, než upozornit, jaká práva má. Některý klient bez pomoci nějaké osoby nebo organizace není schopen si ty dávky vyřídit.“) Na druhou stranu dochází podle některých názorů zároveň k vyplácení dávek sociální podpory lidem v zásadě nepotřebným, kterým není sociální podpora určena, ale kteří jsou obratní a schopní si dávky obstarat. V tomto smyslu dochází ke zneužívání sociální podpory, především přídavků na děti, a tomu by mohlo bránit zmíněné odstupňování. Na otázku, kterých sociálních skupin se takové zneužívání týká, asi třetina představitelů NNO uvedla, že zvláště rodinné přídavky zneužívají romské rodiny. Někteří zmiňovali rovněž zajištěné občany, kteří dávky v zásadě nepotřebují, ale mají na ně nárok. Ostatní nebyli schopni konkrétní skupinu jmenovat. („A potom by to byli Romové, ti dovedou teda využít všech těch možností, které stát nebo obec skýtá v různých podporách.“) Srovnají-li se systém sociální péče a systém sociální podpory, převažuje názor, že první je hůře zneužitelný. Jen dva zástupci NNO jmenují konkrétní případy zneužití dávek sociální péče. Například existují postižení lidé, kteří dostávají příspěvek na vůz, ale vozit se nechávají pečovatelskou službou; nebo je zneužíván příspěvek na péči o osobu blízkou. V tomto případě zazněl i zcela opačný názor, podle kterého je dávka zneužívána jen minimálně, a navíc je velmi nízká (srovnámeli její výši s výdaji na ústavní péči). Mezi skupinami, které dávky sociální péče zneužívají, jsou opět nejčastěji jmenováni Romové. V názoru, zda by mělo být vyplácení přídavků na děti podmíněno tím, aby jejich příjemci dbali na školní docházku svých dětí, se zástupci NNO liší. Někteří se domnívají, že by to s určitostí pomohlo dětem samotným, jiní vidí účel takového opatření v tom, že pokud stát sociální dávky poskytuje, měl by zároveň vyžadovat a kontrolovat určitou snahu příjemce. („Rozhodně bych tuto školní docházku preferovala, aby se nějakým způsobem zajímaly ty orgány nebo aby se kontaktovaly se školou, kam to dítě chodí, protože zneužití těchto rodinných příspěvků se děje ve velkém, speciálně v romských rodinách a nebo asociálních rodinách. Je to prokazatelné, že tam se zneužívají.“) Obecně převládá názor, že podmíněné vyplácení dávek sociální podpory je funkční a smysluplně zabraňuje jejich zneužívání. Mohlo by se jednat nejen o podmínku dohledu nad školní docházkou



dětí, ale i o nastoupení do nějakého programu či kurzu hospodaření – rodinných financí, nebo by mělo být vyžadováno doložení (vyúčtování), k čemu byl obnos dávky využit apod. („Myslím si, že pokud stát něco někomu dává, tak by měl vyžadovat určité plnění nějakých povinností a závazků. Pokud rodiče nedbají o školní docházku svých dětí, tak bych byla určitě pro to, aby to byl jeden z faktů, aby se to podnítilo. Myslím si, že by bylo dobré zkoumat i jiné okolnosti.“) V těchto případech by však mělo docházet k objasnění důvodů takového opatření klientovi. Ojediněle zazněl názor, že podmiňování výplaty dávek sociální podpory je neetické a neúčelné, stát by si doslova „neměl kupovat posílání dětí do školy“. V oblasti zneužívání sociálních dávek uvádějí zástupci NNO, kteří mají zkušenost s provozováním azylových domů, jeden z dalších výrazných problémů: tzv. práci načerno. Podle jejich zkušeností si lidé pobírající sociální dávky často nelegálně přivydělávají. Jedná se opět o problém, který přesahuje oblast sociálního zabezpečení. Nicméně domnívají se, že by stát měl zajistit větší kontrolu černé práce jak na pracovištích, tak mezi klienty pobírajícími dávky. Jinou variantou je, aby lidé pobírající sociální dávky, kteří si najdou zaměstnání, měli alespoň zpočátku možnost legálního přivýdělku. („Základ černé práce je, že spousta lidí pobírá dávky v nezaměstnanosti nebo následně sociální dávky, když ztrácí nárok na podporu, nebo

obojí

dohromady;

dávky

v nezaměstnanosti

jsou

malé,

podpora

v nezaměstnanosti je malá; tak spousta z nich dělá na černo.“) Zneužívání dávek jako součást trvalého životního stylu nepovažují zástupci NNO za příliš častý jev. Výjimkou jsou lidé, kteří ze zásady pracovat nechtějí, a určitá část romského etnika. Většina se domnívá, že výše sociálních dávek péče a podpory je na hranici přežití, příliš důstojný život se proto pouze z dávek vést nedá. Ojediněle se vyskytovala úvaha, která zdůrazňuje malý rozdíl mezi minimální mzdou a životním minimem, jež je demotivující, a svádí k pobírání sociálních dávek a k nečinnosti. Fenomén zneužívání zaznamenávají rovněž samotné NNO poskytující finanční pomoc nebo ubytování a jídlo na dluh (azylové domy, domy na půl cesty), které klient následně splácí. NNO se zneužívání brání například účinným informačním systémem uvnitř organizace, který umožňuje předávání zpráv o nedůvěryhodných klientech. Navíc NNO poskytují větší finanční pomoc, hmotnou pomoc nebo ubytování v azylovém domě vždy až po vlastním prověření klienta (přes úřady, přes jejich okolí), častěji ale na doporučení sociálního odboru, který již klienta prověřil. K tomu je nutno dodat, že pokud by přesto chtěl někdo služeb azylového domu či chráněné dílny zneužívat, bývá brzy odhalen. S určitým zneužitím se však



počítá. Především zástupci charit a diakonií zastávají stanovisko, že je lépe pomoci nepotřebnému, než nepomoci potřebnému. Všichni zástupci NNO nicméně uvedli, že se zneužívání pomoci v jejich organizaci snaží v každém případě bránit.

3.2.2. Vyloučení ze systému dávek sociální péče a podpory (lidé bez domova, bez dokladů a lidé dezorientovaní) Mezi rizikovými skupinami chudých lidí, které jsou ze systému dávek sociální podpory a péče vyloučeny, byly nejčastěji jmenovány osoby neinformované, dále bezdomovci, lidé dezorientovaní, staří lidé se sníženou pohyblivostí, lidé méně vzdělaní, alkoholici, lidé sociálně nepřizpůsobiví, mentálně postižení, ale i uprchlíci a další. Zástupci NNO nebyli většinou schopni odlišovat mezi dostupností dávek sociální péče a podpory pro různé rizikové skupiny, v obou případech obvykle uváděli stejnou skupinu. Velmi často navrhovaným řešením, především pro bezdomovce, pro mladé lidi vycházející z dětských domovů nebo pro vězně propuštěné po výkonu trestu, je zavedení určité varianty tzv. domovského práva, podle kterého by každý občan měl domovské právo v určité obci nebo městě. Domovské právo by získal podle místa narození nebo by ho mohl získat dlouhodobým pobytem v dané obci nebo městě. Člověk, který by se ocitl v hmotné nouzi, by se mohl obrátit na svou domovskou obec. Obec, na rozdíl od trvalého bydliště, by byla jakousi poslední instancí a měla by povinnost se o člověka v nouzi postarat, tj. například zajistit mu nezbytné sociální služby. Odpovědnost za tyto jedince by měl nést stát v zastoupení obce. („Myslím si, že o své občany by se měla postarat obec, domovská obec. Tak jak to bylo dříve, že byl chudobinec, protože celý život platí člověk i té obci, tam, kde žije, tam, kde určitým způsobem přežívá. Částečně by to měla být obec a je jedno, jestli k tomu zřídí nějakou organizaci, nebo jestli to bude nezisková organizace, která bude podporovaná obcí.“) Azylové domy nebo tzv. nízkoprahová denní centra (kde je možnost se najíst, umýt, informovat, vyhledat pomoc) jsou v mnoha případech považovány za vhodná a funkční zařízení pro osoby vyloučené ze systému sociální péče a podpory. („Chybí v podstatě typ služby, který se nazývá denní centrum, něco v podobném duchu, kdy by klient, který je ve hmotné nouzi, mohl vyhledat poradenské služby, najíst se, osprchovat se, takové ty základní věci. A náš sociální systém na to nepamatuje a provozovat tyto služby není obtížné.“) Nejsou však dostupné v dostatečném počtu, zvláště pro ženy (opakovaně zmiňováno mimopražskými organizacemi). Tyto služby



by měly být financovány a podporovány státem, protože kraje ani obce nemusí mít zájem na jejich zřizování. V mínění zástupců NNO proto převládá obava, že v současném systému veřejné správy se budou obce snažit o odsunutí této problematiky. (Pro úplnost uveďme i návrh zcela vybočující z řady ostatních. Podle tohoto názoru by bylo účelné zavést podle německého vzoru ad hoc vyplácení pevně stanovené částky lidem bez dokladů. Částka by se mohla pohybovat kolem 10 euro na den a byla by vyplácena například brzy ráno po dobu dvou hodin. Brzkou ranní hodinou a časovým omezením by se údajně dostatečně eliminovalo zneužívání této pomoci.) Starost o dezorientované osoby a osoby bez dokladů je obecně považována za práci pro NNO, které jim mohou věnovat dostatek individuálního přístupu, vyřídit doklady, poskytnout akutní hmotnou a sociální pomoc atd. Pro dezorientované a společensky handicapované občany jsou zvláště potřebné, ale stále nedostatkové tzv. průvodcovské služby. V jejich rámci je potřebnému občanovi poskytnut pomocník (pracovník, dobrovolník), který jim vše potřebné vysvětlí, doprovodí je na úřad, do obchodu atp. Tyto služby jsou zajišťované NNO. Jinou navrhovanou alternativou pomoci dezorientovaným občanům ze strany státu bylo vytvoření přátelského a otevřeného prostředí na úřadě, kde by zároveň působil speciální sociální pracovník, který by se zvláště věnoval „problémovým klientům“.

3.2.3. Motivace klientů k vlastní aktivitě Motivace klienta k vlastní aktivitě vymanit se ze situace hmotné nouze je, jak zdůrazňují zástupci neziskového sektoru, především otázkou individuálního přístupu ke klientovi. Je zřejmé, že motivace klienta k vlastní aktivitě se liší například podle věku a jeho šance získat zaměstnání v dané oblasti, či podle jeho sociálního zázemí (rodina, přátelé). Například situace mladých lidí vycházejících z dětského domova je odlišná od situace starších mužů před důchodem propuštěných z výkonu trestu atp. Jednoznačně převládá názor, že motivační postupy a nástroje lze jen těžko univerzalizovat, například převádět nějakým způsobem do systému dávek. Individuální přístup ke klientovi a jeho spolupráce jsou v tomto ohledu považovány za základní prvky práce s klientem a jeho motivace. Zástupci NNO se shodují rovněž na tom, že sociální dávky současného systému příliš nemotivují. Pokud se o možnosti zvýšení motivační schopnosti dávek zmiňují, obvykle vycházejí z principu odměňování klienta za projevenou snahu. Mohlo by se proto jednat o obdobu určitých bonifikačních programů, spíše než



sankčních

(objevuje

se

kritika

vyřazení

dlouhodobě

nezaměstnaného

z evidence úřadu práce), které by klientovi napomáhaly v jeho vlastní aktivitě. Nejčastěji uváděnou variantou je, že by se podpora v nezaměstnanosti po odpracování určitého počtu hodin zvyšovala (například veřejně prospěšných prací, dobrovolných prací aj.). Méně častým návrhem bylo umožnit po určitou dobu pobírat při zaměstnání zároveň podporu. Obdobnou variantou, která by podle mínění některých zástupců NNO vedla ke zvýšení motivace klienta, je umožnit vedle podpory či dávky sociální péče legální přivýdělek, například v podobě krátkodobých brigád. („Víte, co by strašně pomohlo? Kdyby ti lidé třeba mohli být na té bazální dávce, jako ty naši jsou, a mohli si přivydělat. A oni by vlastně v tom programu dělali za peníze. Nejenže by měli nárok na tu bazální dávku, ale k tomu by si přivydělávali třeba úměrně tomu výkonu. To by šíleně pomohlo, to by strašně pomohlo, protože takhle dneska je to úplně nemožné. Když my ty lidi zaměstnáme, tak jim vlastně jako nesmíme za to zaplatit za tu práci, když jsou na dávkách. A kdyby z těch dávek odešli, tak my zase nemůžeme, protože jejich výkon nelze ekonomicky využít, aby si na sebe vydělali.“) Tím by se omezilo další propadávání člověka závislého na dávkách do chudoby a pravděpodobně by se snížil výskyt práce na černo. Nicméně někteří zástupci NNO zdůrazňují velký negativní vliv úrovně nezaměstnanosti na motivaci klienta. V oblastech, kde je vysoká nezaměstnanost nemohou samotné dávky motivovat, dokonce ani podmínka odpracování určitého počtu hodin pro zvýšení podpory nemůže fungovat. Některé organizace (DOM, Emauzy, Armáda spásy) mají velmi pozitivní zkušenost se spoluprací s úřady práce. Tyto NNO zaměstnávají klienta za minimální mzdu v chráněných dílnách a podpůrných programech, čímž je později usnadněno další sociální začleňování klienta (sbírání pracovních zkušeností a dovedností), a zároveň je klient tímto způsobem motivován k vlastní práci. Jedná se především o klienty, kteří nemají pracovní návyky, protože je nikdy nezískali (mladí lidé odcházející z dětských domovů), nebo protože je již ztratili (dlouhodobě nezaměstnaní), hůře se přizpůsobují, jsou dezorientovaní apod. Tyto programy jsou však náročné na čas a odborný personál. („To znamená třeba v rámci té podpory v zaměstnanosti vyvinout pro to možnosti, aby je mohl někdo zaměstnat, úplně legálně se vším všudy. Ale na místo, které je tréninkové, v podstatě získat nějakou jako finanční podporu. To by určitě pomohlo. Já si myslím, že řada, já se dost pohybuji i v podnikatelské sféře, řada podnikatelských subjektů by zkoušela zaměstnávat lidi, které by třeba doporučila nějaká neziskovka, která s nimi pracuje, za určitých podmínek. Třeba na kratší úvazek na jednoduchou práci nebo naopak složitější práci, kdyby mohli první tři měsíce ty jejich mzdy vyúčtovat třeba tomu



pracáku v nějaké výši. A toto jakoby existuje, ale je s tím opravdu strašných problémů.“) Názor na smysluplnost a efektivitu odpracování dvaceti hodin veřejně prospěšných prací jako podmínku pro získání podpory je velmi nekonzistentní. V otázce hodnocení efektivity takového opatření jsou většinou zástupci NNO opatrní, připomínají nutnost svobodného rozhodnutí jedince pracovat a nedůstojnost některých veřejně prospěšných prací, jiní takové opatření hodnotí jednoznačně pozitivně. Vyskytlo se však i přesvědčení, že varianta vyplácení dávky za podmínky odpracování veřejně prospěšných prací je naprosto nepřijatelná. Co se týká smysluplnosti zajišťovaných prací, opět proti sobě stojí dva opačné názory. Menšina se domnívá, že práci lze v obcích nalézt i zajistit. Převládá však mínění, že obce nejsou schopné zabezpečit smysluplnou veřejně prospěšnou práci, a to hlavně z důvodů nekompetentnosti úředníků nebo jejich nezájmu. Ve výsledku by se z veřejně prospěšných prací mohla stát spíše formalita. Podmínění získání podpory v nezaměstnanosti odpracováním určitého počtu veřejně prospěšných prací ztrácí navíc efekt, pokud se nejedná o činnost, ve které vidí klient smysl. Jako reálná možnost se proto nabízí práce NNO, která by ve spolupráci s obcí provozovala kvalitní rehabilitační programy v oblasti veřejně prospěšných prací. V jejich rámci by si klienti mohli vydělat například dvakrát tolik, než je životní minimum. Takové programy jsou však časově, metodicky i finančně náročné, proto by jejich realizace měla připadat na NNO. („My taky děláme prospěšný práce, což jsou taky dotace na mzdu. Když u nás někdo bydlí a nemůže si najít práci, protože je handicapovaný např. vzděláním, národnostní skupinou atd., my se domluvíme s úřadem práce a domluvíme veřejně prospěšná místa a práci s dotací na mzdu. Ti lidé u nás pracují.“). Na druhé straně by zavedení veřejně prospěšných prací vedlo obce k tomu, aby si uvědomily odpovědnost za „své nezaměstnané“. Individuální plány jsou téměř ve všech případech neziskovými organizacemi využívány k práci s klientem jako vhodný nástroj motivace. Opakovaně se vyskytl názor, že jsou úspěšné především u mladých lidí, kteří potřebují určitou vizi do budoucnosti. Princip spočívá v průhlednosti plánu a v jasném definování cílů, kterých lze za jasných podmínek dosáhnout. („Já nevím, jak se sankcemi, ale že hodně motivující je jakoby jasná vize toho, že za těchto podmínek toto, třeba pokud se nebudete snažit, dostanete tolik, když už tak jo, a podmínit to také tím, že když proděláte ten rekvalifikační kurz, tak tím se uplatníte na trhu práce o to lépe.“)



Mnohokrát reflektovaný problém, který ztěžuje NNO práci s klienty, je v úvodu zmiňovaná absence sociálního bydlení pro klienty, kteří opouští azylové domy. Tito lidé, i když si najdou zaměstnání, nemají po odchodu z azylového domu nebo chráněného bydlení dostatek prostředků na koupi nebo na pronájem „normálního“ bytu. Pobývají na relativně drahých ubytovnách, čímž jsou stále marginalizováni a zůstávají na okraji společnosti. Z tohoto důvodu NNO nemohou svým klientům nabídnout realizovatelnou vizi jejich integrace do společnosti, což zásadním způsobem snižuje motivaci klientů. Panuje představa, že sociální byty by měly být zajišťovány ve spolupráci s obecním úřadem pro klienty doporučené NNO (například tak to již částečně funguje na Praze 8).

3.2.4. Sociální poradenství Mezi sociálními službami, které jsou pro pomoc občanům v hmotné nouzi nejdůležitější a kterých je zároveň stále nedostatek, zástupci NNO často uvádějí sociální nebo občanské poradenství, které je provozováno samostatně či v rámci tzv. denních center, kde je poskytována rovněž strava, ošacení a možnost základní hygieny. Obě tyto služby jsou považovány za velmi důležitý prvek prevence občanů před chudobou. Nezahrnují pouze vysvětlení klientovi, na jaké sociální dávky má nárok, ale i pomoc nebo její zprostředkování v krizových situacích. Problémem však stále zůstává malá informovanost občanů o těchto službách a nezvyk tyto služby využívat („lidé nechodí nebo přicházejí pozdě“).

3.3. Názory zástupců neziskového sektoru na konkrétní formy pomoci lidem v hmotné nouzi a jejich zkušenosti s touto pomocí Při přijímání klienta či klientky k bydlení do azylového domu NNO obvykle spolupracují s městskými/ obecními úřady. Práce NNO se významně odlišuje podle toho, zda přijímají klienty či klientky rovnou z ulice, nebo až na doporučení sociálního odboru. Spolupráci s úřady se zástupci NNO nevyhýbají, naopak, jsou to právě úřady, které mají dostatečné nástroje ke zjištění finanční situace klienta. Vyskytl se však i argument, že finanční zázemí klienta není třeba hlouběji kontrolovat, jelikož v azylovém domě se po určité době skutečná situace klienta nakonec odhalí. („Tam se to jako striktně zjišťuje (pozn. u azylového bydlení) a tam jsme ve spolupráci právě s tou městskou částí, která také má další nástroje zjištění situace toho klienta



a my si bereme toho klienta po dohodě s nimi. Tak jako od té městské části, nebereme je z ulice.“) Z hmotné pomoci poskytují NNO nejčastěji ošacení a stravu. Šaty bývají poskytovány buď jednorázově v denních centrech, za malý poplatek nebo zdarma, nebo na doporučení kurátora ze sociálního odboru (určitý typ poukázky). Nabídka šatů zdarma bývá omezena na tři výběry do měsíce. Strava je poskytována jednorázově zcela zdarma, při delším pobytu v azylovém domě za určitý poplatek. V českém prostředí jsou dobré zkušenosti s tzv. potravinovou bankou, kterou provozuje Naděje a která shromažďuje potraviny od různých sponzorů nebo s končící spotřební lhůtou. Obdobným způsobem získávají potraviny rovněž Emauzy. Menší NNO si to však nemohou dovolit, potraviny by nestihly v takovém množství zpracovat a spotřebovat. S poskytováním ošacení a stravy nejsou žádné negativní zkušenosti. Obě tyto služby jsou zajišťovány NNO a lze předpokládat, že jako akutní i dlouhodobější pomoc fungují bez větších problémů. Obvykle nejsou vázány na splnění podmínek, jsou chápány jako základní pomoc, která by měla být dostupná všem potřebným lidem například v denních centrech. NNO se orientují převážně na pomoc přímou, proto poukázky, kterými by nahrazovaly hmotnou či finanční pomoc nebo zajišťovaly určité služby, neposkytují. Jen Česká katolická charita poskytuje poukázky na vlak vězňům navracejícím se z výkonu trestu domů, které fungují na základě dohody s ČD. Zkušenosti s poukázkami jsou sice malé, naprostá většina zástupců neziskových organizací však poukazuje na to, že poukázky problematiku zneužívání pomoci rozhodně neřeší. Jediná možnost, jak zabránit zneužití – jak poukázek, tak finančního obnosu – je doprovodit dotyčného člověka do obchodu a potřebné věci s ním nakoupit. Nicméně poukázky ani přímá hmotná pomoc nejsou dlouhodobým řešením krizové situace klienta, klienta je třeba naučit hospodařit s penězi. („Takže si říkám, že v nějaké formě by to určitě bylo nosné, ale zároveň se mi zase příčí říct, no, měli by to dostat v naturáliích, neměli by dostat peníze, protože cílem stejně nakonec je, aby klient byl schopný svými finančními prostředky hospodařit rozumně.“) Finanční pomoc je NNO poskytována jen výjimečně a v malých částkách (do 500,- Kč). Větší obnos je poskytován jedině rodinám v kritické situaci, jejichž finanční situace je dostatečně prověřena. Do oblasti finanční pomoci lze zařadit i tzv. mikrofinance, neboli malé půjčky, které by například umožňovaly oddlužení rodiny a fungovaly by jako určité přemostění počáteční kritické hmotné nouze. Zkušenosti s takovými půjčkami jsou v neziskovém sektoru malé a pokud jsou, tak jsou v zásadě negativní. Názory na fungování mikrofinancování v našich podmínkách jsou



vzhledem k malým zkušenost jen velmi mlhavé. Někteří se domnívají, že by za přísné kontroly a sociální práce s klientem mohly být takové půjčky funkční, jiní naopak tuto možnost z obavy ze zneužívání zcela odmítají. Zástupci NNO však mají velkou zkušenost s půjčkami na nájemné v jejich zařízeních, které jsou klientům poskytovány ve formě prvotního dluhu, jež klienti musí následně splácet.

3.4.

Postavení

NNO

a

hlavní

problémy NNO

v oblasti

poskytování pomoci a sociálních služeb lidem v hmotné nouzi Zástupci neziskových organizací si téměř vždy stěžují na oblast financování NNO a současně nedostatečné legislativní vymezení postavení NNO. Rovněž zdůrazňují, že práce NNO státu šetří peníze a považují financování státních poskytovatelů služeb a nestátních organizací za nerovnoprávné. V některých případech představitelé NNO vyjádřili nespokojenost se spoluprací s místními úřady a zastupitelstvy. Významnou roli zde hraje ochota vzájemně spolupracovat a snaha NNO prosadit se, upozornit na sebe a informovat úřady. V současnosti, pokud se NNO snaží uplatňovat nové a efektivní programy sociálního začleňování, vznikají specifické smlouvy mezi obecním úřadem a NNO. Spíše na okraj je zmiňován názor, že existence některých neziskových organizací, je „poněkud vágní“. Rovněž je připomínána podpora standardů kvality proto, aby došlo k jasnější diferenciaci NNO a kvality služeb, které poskytují. („Velkou část našich příjmů tvoří buď státní nebo obecní prostředky, a to, co nejvíce cítím, je taková zatím pořád jakoby koncepční neukotvenost toho financování.“) Problémy spolupráce NNO a státu, o kterých zástupci NNO nejčastěji hovoří, se koncentrují do kritiky spolupráce mezi úředníky a zástupci neziskového sektoru. Spolupráce by měla být užší a měla by spočívat v předávání zkušeností z praxe, které by bylo možné využívat při tvorbě legislativy, financování apod. Za pozitivní je často považováno postupné zlepšování komunikace a jednání státu s NNO. Především zástupci velkých neziskových organizací jsou spokojeni s prací MPSV, které si problematiku chudých lidí uvědomuje a snaží se těmto velkým organizacím vycházet vstříc. Spolupráci s ministerstvem si chválí. Většina zástupců NNO přitom na MPSV spoléhá. Opakovaně zmiňovaným problémem je absence regionálních či obecních plánů v oblasti rozvoje sociálních služeb a pomoci. Jasnou vizi, jak bojovat



s chudobou, nemá však podle některých názorů ani samotný stát. Rovněž ve společnosti je toto téma opomíjené. Důsledkem je nedostatečná legislativní opora NNO a často zmiňovaná nekoncepčnost přístupu krajských a obecních zastupitelstev při řešení problematiky hmotné a sociální nouze. („... kraj je největší možný region, který může ty služby nějakým způsobem monitorovat a zvažovat, které jsou vlastně potřeba a které nejsou, protože ten systém, který teď funguje, že každý, kdo si založí občanské, může požádat o grant a že to rozhodování je velmi často iracionální, to prostě nemůže fungovat. Já jsem ekonom, vím, že to nemůže fungovat. To znamená, musí existovat nějaký plán a statistika potřebných atd.“) V oblasti spolupráce obcí a neziskových organizací zástupci NNO obvykle staví svůj názor na individuálních zkušenostech, které se mezi jednotlivými NNO značně liší. Zástupci neziskového sektoru se shodují pouze v tom, že vše je otázka vyjednávání a dohody mezi obecním zastupitelstvem a NNO, ve kterém rozhodující úlohu hraje lidský faktor. Někteří nacházejí v komunikaci se zastupitelstvy převážně pozitivní prvky, jiní mají naopak negativní zkušenosti. Vše závisí na oboustranné ochotě k dohodě. Zmiňované zkušenosti s přístupem obcí k NNO se příliš neliší v závislosti na velikosti NNO, známosti NNO nebo jejím zaměření. V některých případech je poukazováno na problematickou spolupráci se zastupitelstvy (krajskými, obecními) vzhledem k tomu, že jednají především s ohledem na politické motivy. Jeden z názorů poukazoval na to, že paralelní koexistence veřejné samosprávy a státní správy působí problémy nejen pro práci NNO. Rovněž se vyskytují obavy, že obce zatím postrádají dostatek kompetencí k tomu, aby rozhodovaly o výběru NNO, které by dané služby sociální intervence zajišťovaly. Je však nutné dodat, že zástupci NNO spolupráci s úřady, především s úřady práce, na institucionální úrovni spíše oceňovali. („... ten kurátor je z městské části a s ním my máme právě velmi dobré kontakty, to je jiná sféra než sféra těch různých zastupitelstev, které se chovají na různých městských částech různě.“)

3.5. Shrnutí výsledku výzkumu STEM Poznatky uvedené ve zprávě STEMu lze shrnout následovně: •

Prevence chudoby je v současnosti vnímána jako velmi slabá stránka systému sociálního zabezpečení. Za prvořadý, ale zatím velmi nedostatečně rozvinutý nástroj prevence a řešení chudoby je obecně považováno občanské poradenství.



Zástupci NNO se shodli na tom, že informovanost občanů v hmotné nouzi o možnostech státní i nestátní pomoci je velmi malá. Lidé v krizové situaci sami pomoc často nevyhledávají. Z tohoto důvodu by měla být posílena terénní práce sociálních pracovníků, zejména vyhledávání postižených rodin a osob, například v podobě depistážních šetření. •

Vazba trvalého bydliště na zažádání o dávku a její vyplácení, která pro klienta v hmotné

nouzi

vytváří

výraznou

bariéru

zabraňující jejímu

získání,

je

považována za málo efektivní. Zástupci NNO navrhují odstranění této vazby a zavedení například spojení nárokování a vyplácení dávky s místem poskytování sociální služby klientovi. Otázku místní příslušnosti bezdomovců, mladých lidí opouštějících dětské domovy či propuštěných vězňů navrhují řešit zavedením tzv. domovského práva (obecní příslušnosti), které by fungovalo jako poslední instance pomoci lidem v hmotné nouzi. V otázce financování péče o tyto lidi však paradoxně zdůrazňují spíše roli státu než samotné obce. •

Dávky sociální péče a podpory by měly fungovat spíše na bonifikačním, než sankčním principu. Častým návrhem pro zvýšení motivace klienta je po určitou dobu souběžné vyplácení dávky a mzdy, pokud se vrátí do zaměstnání. Jinou možností je vyplácet klientům, kteří ztratili sociální dovednosti, minimální mzdu (nebo obdobu transformované dávky) za práci v chráněných dílnách či v tréninkovém přechodném zaměstnání. Některé NNO na poskytování této služby již s úřady práce spolupracují. Asi polovina zástupců NNO se přikláněla k možnosti podmínit výplatu dávky veřejně prospěšnými nebo dobrovolnickými pracemi. Mezi sankčními nástroji byla zmiňována větší kontrola využívání dávek, například požadavek vyúčtování použití dávky.

•

Z nových forem pomoci v hmotné nouzi jsou podle slov zástupců NNO nejčastěji aplikovány a kladně hodnoceny individuální plány osobního rozvoje, na jejichž principu s klientem pracuje většina NNO. Zástupci NNO se však nedomnívají, že je v současnosti možné tento přístup univerzalizovat tak, aby ho zajišťoval stát. S poskytováním poukázek naopak zástupci NNO nemají mnoho zkušeností nebo je většinou nepovažují za vhodné řešení hmotné podpory. Za efektivnější způsob považují poskytování přímé hmotné pomoci, zejména stravy a oblečení. Rovněž s poskytováním finanční půjčky klientovi jsou malé zkušenosti a obvykle je považováno za málo účelnou formu pomoci klientovi. Obávají se, že lze jen těžko zajistit návratnost půjčky. Na druhou stranu jsou dobré zkušenosti s půjčkou na nájemné v zařízení NNO (klient z počátku neplatí nájem, následně ho však musí NNO splácet).



•

NNO jsou v současném systému sociálního zajištění konfrontovány nejčastěji se způsobem financování jejich práce a s legislativními problémy existence NNO a poskytováním sociálních služeb. Zkušenosti a názory zástupců NNO se spoluprací s veřejnou správou není snadné zobecňovat. Na úrovni obcí je spolupráce hodnocena tak říkajíc případ od případu. Na úrovni státu jsou zástupci NNO více méně s komunikací spokojeni, přesto by se nebránili intenzivnější spolupráci.



4. Otevřené otázky současného systému dávek sociální potřebnosti – náměty pro zahraniční výzkum 4.1. Výsledky „brainstormingu“ V rámci zpracovávání projektu výzkumu a vývoje byli osloveni přední čeští odborníci a metodou „brainstormingu“ byla provedena zjištění, jež jsou obsahem této kapitoly. „Brainstorming“ se zaměřil na následující dvě oblasti zjišťování: a)

analýza současného stavu, včetně kritických míst a problémů, se kterými se současný systém potýká

b)

vymezení důležitých témat, na která by se měly zaměřit zahraniční zprávy

Výsledky jsou uvedeny v následujícím textu.

4.2. Analýza současného stavu systému sociální pomoci v ČR 4.2.1. Stávající právní úprava (pocházející z roku 1991) Stávající právní úprava vychází ze zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti z roku 1991 (a dalších zákonů jako např. zákon č. 100/1988 Sb., zákon č. 114/1988 Sb.), a fakt, že bez významných změn tato právní úprava platí do současností je sám o sobě závažnou skutečností. Je tomu tak především proto, že se změnily cíle systému sociální pomoci, přesněji řečeno systému dávek sociální péče. Na počátku 90. let byly tyto dávky chápány jako součást záchranné sociální sítě a měly s využitím životního minima garantovat, že nikdo nepropadne do chudoby v situacích, kdy nemůže vlastním přičiněním zabezpečit své základní potřeby. Hlavní rolí tohoto systému byla sociální ochrana, která měla zajistit klidné sociální prostředí a dobré podmínky pro politickou akceptaci zásadních ekonomických změn. Tohoto úkolu bylo také s pomocí pevné záchranné sociální sítě dosaženo a reforma české politiky i ekonomiky se obešla bez sociálních otřesů i přes závažné důsledky, která na sociální situaci obyvatel měla.



Během

dvanácti

let

působení

zákona

o

sociální

potřebnosti

došlo

k významným sociálně-ekonomickým i politickým změnám a proto je třeba cíle systému sociální péče revidovat, redefinovat a případně doplnit. Prvním důvodem pro změnu právní úpravy je tedy změna zadání. I v současnosti je ochranná role dávek v sociální potřebnosti zcela nepochybně významná, ale postupně se vytvořila situace, kdy závislost na takových dávkách je možné účelovým jednáním příjemce udržovat a je to dokonce výhodnější než získat sociální suverenitu vlastním přičiněním, přijetím zaměstnání apod. Vzniká tak sociální past. Novým zadáním je proto vytvoření mechanizmů, které by působily motivačně a aktivizačně. Tyto mechanismy pak mohou obsahovat také bonifikační popř. sankční nástroje. Od dávkového systému je třeba požadovat, aby působil „employment friendly „ a „ inclusionfriendly“. Právě tyto prvky ve stávajícím systému chybí. Druhým důvodem je skutečnost, že v roce 2002, došlo ke změně pozice státu a samosprávných orgánů při poskytování dávek státní sociální podpory a dávek sociální péče, a to v rámci druhé etapy reformy veřejné správy. Dochází k další etapě decentralizace, i když pokud dávek sociální potřebnosti se to týká pouze tak, že kontrola nad výkonem státní správy v přenesené působnosti v této oblasti přešla také na samosprávné orgány (krajské úřady). Nicméně již předchozí a do vyšší míry i současný systém, kdy dávky sociální péče jsou vypláceny samosprávnými obcemi jako výkon státní správy v přenesené působnosti, vede k řadě závažných problémů. Na prvním místě lze uvést skutečnost, že stát má pro prosazování kvality a hospodárnosti při výkonu přenesené působnosti relativně málo nástrojů a je téměř přírodním zákonem, že utrácí-li někdo cizí peníze, není motivován k jejich hospodárnému vynakládání nebo k tomu, aby rozvíjel aktivity, které by nahradily dávky, tj. aktivity směřující k práci a podobně. Reforma veřejné správy nejen nevyřešila, ale de facto zhoršila další problém spočívající ve výkonu přenesené působnosti samosprávnými orgány. Totiž skutečnost, že samosprávný orgán města a jeho zaměstnanci vykonává státní správu i pro občany jiných obcí, jejichž obyvatelé nejsou jejich občany (a voliči), a to se projevuje v rozdílném přístupu, co se týká podmínek pro výkon práce, personálního a technického vybavení. Příspěvek na výkon této státní správy v přenesené působnosti se považuje za nedostatečný.



Dalším (na předchozí navazujícím) důvodem, proč je třeba revidovat stávající systém dávek sociální potřebnosti, zejména ve smyslu rozdělení rolí a odpovědností mezi stát a samosprávné obce, je skutečnost vstupu do Evropské unie a nutnost plnit závazky, které Česká republika s touto událostí přijala. Jde zejména o plnění Evropské sociální charty, článku 13, kde se v několika odstavcích o podpoře v situaci hmotné nouze této oblasti mluví. Stát se přijetím ESCH zavázal k aktivitám, které jsou např. v oblasti sociálního poradenství, v samostatné působnosti a stát nemá účinné nástroje k jejich zajištění. To se ovšem týká i ekonomické zainteresovanosti samosprávných měst na vynakládání státních prostředků. Výplata dávek sociální péče se tak stala postupně předmětem významné kritiky veřejnosti a při jednáních o reformě veřejných financí byla tato kritika intenzivně frekventována. V závěrech z těchto jednání bylo doporučeno, aby byly revidovány a redukovány dávky sociální péče, aby byl „ztížen“ přístup k těmto dávkám zpřísněním podmínek, a aby byly zavedeny motivační mechanismy, které mohou mít podobu bonifikací nebo podobu sankcí. Posledním důvodem, proč je třeba provést zásadní revizi stávajícího systému, je korigovat různé legislativní, technické, procedurální i kapacitní problémy, které jsou s výplatou dávek sociální péče spojeny, a které, jak se ukazuje, závažným způsobem znehodnocují výkon aktivit v této oblasti. Především jde o zásadní personální podhodnocení celého systému, který vede k totální simplifikaci procesu poskytování dávek na matematickou operaci, směřující k vyrovnání rozdílu mezi skutečným příjmem a životním minimem. Velmi liberální právní norma, umožňující zcela individuální řešení, se realizuje v zásadě jen jako matematický algoritmus a dokonalý penězovod. Na základě výše uvedených skutečností je možné formulovat řadu problémů či otázek, na které je třeba hledat odpovědi, popř. které je třeba nově vyřešit aby mohl vzniknout moderní dávkový systém.

4.2.2. Otázky spojené s právní úpravou sociální pomoci První otázkou je, jaká je filosofie pro poskytování pomoci lidem v hmotné nouzi a jaká je obecná koncepce politiky směřující k sociálnímu začleňování. Koncepty boje s chudobou a aktivit k sociálnímu začleňování se v EU, ale i v jejich jednotlivých členských státech, chápou různě. Může jít o uplatnění principu lidských



práv, problém narušení solidarity s jednotlivcem, koncept ohrožení sociální soudržnosti, dobročinnost apod. Problém je, že není formulována veřejná politická zakázka. Je pouze vyslovována kritika nedostatků. Přitom moderní řešení byla připravena, ale propadla se do mocenského vakua – do politického nezájmu. V této situaci nikomu nevadilo, že zásady zákona o sociální pomoci schválené (podle tehdejších pravidel) výbory poslanecké sněmovny, popř. věcný záměr zákona schválený vládou (podle nových pravidel), nebyly na MPSV dopracovány do podoby zákona a předloženy Parlamentu ČR. Významné politické subjekty se také odmítly vymezit vůči expertně a v zásadě širokospektrálně vypracované „Sociální doktríně České republiky“, a daly tím najevo nezájem o diskusi na toto téma. Tato situace v podstatě trvá a pro tvůrce nového právního řešení je absence všeobecně akceptované doktrinální báze zásadním problémem. O to významnější bude získání využitelných informací z jiných evropských zemí. Je patrné, že sociální péče chce podpořit občany tak, aby jejich životní podmínky byly zabezpečeny na úrovni, která je konsensuálně chápána jako minimálně únosná. Definovat cíle pomoci je však třeba do větší šíře. Jde o to pomoci také člověku, aby byl co možná nejdříve schopen vrátit se do stavu sociální suverenity, tedy do stavu, kdy pomoc nepotřebuje (efekt trampolíny). Dalším cílem je prevence chudoby, což je samo o sobě velmi široké téma, v oblasti sociální péče jde minimálně o oblast sociálního poradenství, ale také o sociální plánování. Tomu odpovídá i formulace článku 13 Evropské sociální charty, odstavec 3, kde se mluví o sociálním poradenství, jehož cílem je zabránit tomu, aby lidé do chudoby propadali. Je nezbytné formulovat klíčové výchozí principy či podmínky pro vymezení cíle celého systému. Předběžně lze předpokládat, že sociální péče se bude zabývat osobou nebo rodinou, která se nachází v hmotné nouzi, a tato osoba či rodina nemá možnost tuto svou obtížnou situaci vlastním přičiněním změnit. Jde o situaci, na jejímž řešení má společnost konsensuální zájem, tzn. uznává ji jako sociální událost. Taková skutečnost je za sociální událost označena již Evropskou sociálních chartou, popř. Listinou základních práv a svobod. Bude zřejmě potřebné definovat další možné principy pro aktivity dávkového systému sociální péče. Půjde o situace, kdy se sice významné skupiny lidí, například rodiny, či osoby se zdravotním postižením, nenacházejí pod hranicí chudoby, ale mají odůvodněné (uznané) potřeby, které by bez hmotné podpory nemohly řešit



způsobem, o němž se společnost domnívá, že je přiměřený. Tato definice se týká navrhovaného přenesení chudinského prvku ze systému státní sociální podpory do systému sociální péče. Obsahem tohoto přenesení do režimu dávek sociální péče je snaha podmínit poskytnutí dávky projevenou snahou. Druhou velmi významnou otázkou, na kterou je třeba hledat odpověď, také s pomocí zahraničních zkušeností, je otázka, jaké je rozdělení rolí mezi státem a komunitami – obcemi, zda jde o výkon státní správy, nebo je komunám, samosprávám, tento výkon delegován. A s tím samozřejmě souvisí otázka, kdo jakou část výdajů na dávky sociální péče, chudinské dávky, dávky sociální potřebnosti hradí, financuje. Jsou financovány ze státního rozpočtu, nebo jsou financovány z městského rozpočtu komunity? Anebo je dosaženo stavu, kdy dávky jsou hrazeny v různém rozsahu souběžně – zda tedy nejde o kofinancování? To je mimořádně významná otázka, protože je možno mít za to, že spolufinancování obce, spolufinancování dávek sociální péče obcí může být, a také v některých zemích je – v Německu, Švýcarsku, Itálii, Švédsku, Francii – chápáno jako nástroj ke zvýšení jejich aktivit k vytváření pracovních příležitostí, k vytváření dobrovolnických prací, k omezování počtu lidí závislých na dávkách sociální péče. Stávající systém v České republice takové motivační prvky ve vztahu k samosprávným obcím nemá. Další otázkou, kterou bude třeba při tvorbě nové právní úpravy řešit, je hledání způsobu, jakým bude vyvíjen tlak na příjemce dávek sociální péče, který by směřoval k přijetí nového nebo obnovení starého zaměstnání. Uplatňování takového tlaku může mít více podob, může mít např. podobu bonifikační, tj. může být uplatněna myšlenka již opakovaně navržená (nicméně parlamentem nepřijatá), aby se při výpočtu výše dávky nezapočítávala část příjmu – čímž by byla zvýhodněna osoba pracující před osobou, která je pouze závislá na dávkách sociální péče. Jiným řešením, které bylo např. uplatněno na Slovensku, a také se uplatňuje v nových návrzích, je časově omezené vyplácení dávek zároveň ke mzdě za zaměstnání. Po určitou dobu, například 6 měsíců, je osobě, která se vrátí do zaměstnání (ať do původního nebo do nového), a odejde ze stavu plné závislosti na dávkách sociální péče, se této osobě nadále vyplácí dávka sociální péče, kterou dostával předtím. Lze uvažovat i o určitém menším podílu dosud vyplácené dávky. Druhou možností je sankční cesta. Té lze dosáhnout tak, že při neplnění určitých podmínek může být dávka snížena na nějakou nižší úroveň. Stejně tak je



ovšem možně, aby tato nižší úroveň byla úrovní základní. A od ní se teprve odvozovaly vyšší dávky za splnění náročnějších podmínek. Jde tady v tomto případě v zásadě o německý koncept práce místo péče. Zajímavým řešením v takové situaci je možnost, zda by dávky sociální péče nemohly být určitým způsobem transformovány do podoby mzdy. Ať už by tuto mzdu vyplácel jako odměnu za práci poskytovatel té práce – obec, nebo nestátní subjekty, nebo podnikatel. V této situaci ovšem vzniká problém určitého zvýhodnění nebo možnosti zneužití ze strany podnikatelů, nerovných podmínek apod. S prováděním drobných prací pro obec souvisí další otázka – zda je možné podmínit výplatu dávek sociální péče výkonem nějaké práce, nějakých veřejných prací, drobných prací pro obec, jak je to stanoveno ve Slovenské republice, nebo výkonem dobrovolnických aktivit v určitém stanoveném rozsahu. Pokud jde o dávky sociální péče, vstupují do určité synchronizace s dávkami, které jsou vypláceny jako podpora nezaměstnaných, v českém právním řádu hmotná podpora nezaměstnanosti. Tyto dávky by na sebe měly navazovat, měly by mít nějakou logiku a měly by působit společně. Dokonce v některých zemích, například v Holandsku nebo nyní na Slovensku, dojde nebo už došlo k situaci, kdy dávky sociální péče a dávky podpory v nezaměstnanosti vyplácí jeden a tentýž úřad, nazývejme ho úřad práce a sociálních věcí, a potřebná koordinace a synchronizace je přímo v samotném konstituování těchto orgánů a ve tvorbě a využití „společných“ nástrojů. Relativně samostatným problémem a otázkou je tedy způsob zabezpečení synchronizovaného působení dávek sociální potřebnosti a hmotné podpory v nezaměstnanosti. V České republice se postupně vytvořil stav, kdy osoby s nízkou kvalifikací a vyšším počtem dětí v zásadě nejsou aktivovány a nemají zájem hledat zaměstnání, protože by příjmu, jaký mají prostřednictvím dávek sociální péče, vlastní pracovní aktivitou nedosáhly. Tato situace se ostatně opakuje v řadě zemí. V České republice bohužel stále přetrvává obecně nízká úroveň mezd a malá mzdová diferenciace, a nízké mzdy zabezpečují pro rodiny příjem jen mírně nad hranicí chudoby, nebo ani to ne. Oba systémy totiž vznikaly za předpokladu, že se rychle dosáhne vysoké úrovně nezaměstnanosti. Ta se ale projevila až v druhé polovině devadesátých let, kdy se již fortifikovaly přijaté pracovní postupy, vzájemné vztahy, zejména jisté autarkní chování úřadů práce, které se projevuje ve vztahům k samosprávným obcím.



Jedním ze závažných problémů, se kterými se setkává český (i když nejen český) systém pro poskytování dávek sociální péče, je problematika procesní úpravy poskytování dávek sociální péče. Do jaké míry se proces odlišuje od běžných, standardních norem pro správní řízení? Jde o takové věci, jako je způsob podání žádosti, způsob odvolání, situace, kdy hrozí nebezpečí z prodlení a správní řízení by trvalo dlouho apod. Pro systém, který má být schopen naléhavé sociální situace řešit rychle, účinně, hospodárně, spravedlivě a z hlediska ochrany údajů bezpečně, je významná úprava procesů správního řízení systému. Z tohoto pohledu je velmi důležitá otázka, jak probíhá proces odvolání. Jak se řeší problém konfliktu, který vzniká na jedné straně zamítnutím žádosti o poskytnutí pomoci, na straně druhé názorem žadatele, že taková pomoc je oprávněná a aktuální? Řeší jej soudy? Je možné přijmout jakási provizorní řešení před rozhodnutím o oprávněnosti odvolání? V té souvislosti vzniká další otázka, a tou otázkou je problematika ochrany osobních údajů při poskytování dávek sociální péče. Ochrana osobních údajů je zcela nepochybně nezbytný moderní fenomén, současně ale právě v systému sociální péče dochází k určité kontradikci. Aby mohla být poskytnuta dávka sociální péče co možná nejpřesněji, nejvěrohodněji, nejúčelněji, k tomu je potřeba získat velmi mnoho, z hlediska klienta intimních, informací. Informací o zdravotním stavu, sociální situaci, rodinných vztazích, o tom, jak bydlí, jaké má možnosti sám o sebe se postarat, jaké má sociální dovednosti apod. A problematika ochrany osobních údajů a potřeba velkého množství podrobných informací se zde dostává do konfliktu. Otázka tedy zní, jak jsou tyto otázky řešeny v evropských zemích, jak je tento problém, tento paradox řešen. Je možno vyslovit soud, že ten, kdo žádá o dávky sociální péče sám, otevírá své soukromí, protože tím samotným aktem říká: „já sám nejsem schopen se zabezpečit, pomozte mi“. Problém se zejména týká ověřování nezdaněných příjmů ze šedé ekonomiky, majetku klientů, otázek bankovního tajemství apod. Jedním z nejzajímavějších problémů, na které bude třeba hledat odpověď při tvorbě nového zákona, je otázka, jak je systém koncipován s ohledem na roli terminálního sociálního pracovníka (street-level byrocracy). Jde o to, jaký je prostor pro správní rozhodnutí terminálního dávkového pracovníka. Obecně jde o legislativní koncept zákona. Jde o způsob, jakým je právní norma (zákon)



formulována. Jsou zde dvě možnosti. Zákon může např. obsahovat pouze stanovení základních cílů, principů, podmínek, nástrojů a procesů. Konkrétní rozhodnutí v individuálních situacích se mohou významně lišit, a přesto dané cíle zákona naplňují. Práce s takovým zákonem potom znamená hledat cesty k naplnění cíle. Druhou možností je, že zákon obsahuje spíše detailní popis očekávaných situací a stanovení (závazných) způsobů jejich řešení. Práce se zákonem takto pojatým spočívá v hledání cest dodržení ustanovení zákona. Je zřejmé, že první řešení je lepší, ale vyžaduje kompetentní personální zázemí, které má v tomto případě značný prostor pro individualizaci práce. Druhé řešení skýtá vetší právní jistotu a poskytuje menší prostor pro správní rozhodování. K této otázce se vyjádřil Evropský soud pro lidská práva (rozhodnutí č. 29032/95), který uvádí, že „právní jistota je vysoce žádoucí, může s sebou však nést přílišnou rigiditu a právo musí být schopno držet krok s měnícími se podmínkami. V souladu s tím, jsou zákony formulovány způsobem, který je do větší či menší míry vágní a jehož interpretace a aplikace jsou otázkou praxe“. Pro dávkový systém je to konkrétní problém. Je to otázka, zda je výpočet dávky v zásadě předurčen striktně kalkulací, součtem příjmových deficitů, rozdílů mezi příjmy a uznanými výdaji, nebo zda naopak má terminální sociální pracovník nějakou možnost individuálně ovlivnit výši dávky i způsob pomoci. Nemusí jít totiž vždy jen o peněžní dávku, ale o hmotnou pomoc (poskytnutí jídla, oblečení), o sociální službu (azylové ubytování) apod. Nebo zda oba tyto faktory (norma a prostor pro uvážení) jsou vyváženy, tedy že určitá část rozhodnutí je dána zákonem a pro rozhodnutí terminálního pracovníka je jistý prostor, v němž se může pohybovat. Otázka zní tedy také, zda existují nějaké standardní postupy pro určení výše dávky nebo hmotné pomoci, pro volbu způsobu pomoci, určité nepodkročitelné nebo nepřekročitelné meze. Eventuálně jakou právní závaznost mají taková řešení. Co stanoví zákon a co stanoví právní normy nižšího řádu? Velmi

důležitou

otázkou

je

oblast

sociálních

služeb,

které

jsou

poskytovány chudým lidem. V českém právním řádu, v české úpravě jde o služby sociální péče a je třeba říci, že takových služeb je zatím velmi málo. Většina sociálních služeb, a tak se téměř chápou, se týká starých lidí a zdravotně postižených, některé služby jsou poskytovány v oblasti sociálně právní ochrany.



V Česku došlo k záměně, popř. ještě nedošlo k pochopení rozdílu mezi „rozsáhlým“ a „významným“. Největší objem sociálních služeb je skutečně poskytován osobám, u nichž jejich potřeba vzniká v souvislosti se zdravotním stavem. V posledním vládou schváleném věcném záměru zákona o sociální pomoci byly definovány jako služby sociální péče. Tyto služby mají sociálně zdravotní povahu a v řadě zemí patří do systémů zdravotního pojištění, jsou zajišťovány soukromými subjekty a obcemi. Protože jsou běžně poskytovány, nepředstavují nějakou zvláštní prioritu. Služby, které byly v uvedeném dokumentu označeny jako služby sociální intervence, naopak takovou prioritu představují, státy se v jejich zabezpečení významně angažují. Jde o služby, které se týkají chudoby a sociálního vyloučení. Chudoba se chápe jako „riziko demokracie“ (Usnesení Evropského parlamentu č. 1196) a za prioritní cíl je formulováno (také v dokumentech EU), úsilí o dosažení trvalé sociální udržitelnosti. Službou, která plní skutečně roli jakési prevence, ale i řešení problematiky chudoby a sociálního začleňování, je sociální poradenství, zejména v systému občanského poradenství. Hmotná nouze není jediným zdrojem rizika sociálního vyloučení. Ale při poskytování hmotné pomoci bude třeba postupovat i tak, že nepůjde jenom o dávky, ale i o určité aktivity, které přesahují čistě peněžní pomoc, již zmíněné sociální poradenství. Jsou tu ale i další možnosti – přímé poskytování hmotné pomoci, tj. vytváření například sítě jídelen pro lidi s nízkými příjmy, nebo poskytování oblečení za určitých podmínek. Technickým řešením hmotné podpory může být také poskytování poukázek – voucherů na nákup věcně vymezeného zboží, které mohou nahradit peníze tam, kde není rozumné dávat peníze klientovi do rukou, protože není jistota, že by je použil k danému cíli. To se může týkat gamblerů, osob, které jsou v područí lichvářů, apod. Takovými poukázkami může být hrazeno i školní stravování, ale je tu i možnost zvláštního příjemce apod. Čili je tu otevřená otázka, jaké jsou zkušenosti s poskytováním poukázek do vybraných obchodů a na vybrané zboží, takové vouchery se používají ve Francii či v Belgii, popřípadě zda takové poukázky je možno použít i na některé veřejně užitečné aktivity pro děti – návštěvu kina, sportoviště apod.



Jedním z velmi závažných problémů je problematika místní příslušnosti. To jest, kdo je kompetentní k poskytnutí pomoci a jaká je definice k určení trvalého bydliště. Jde v podstatě o otázku kdo, komu a za jakých podmínek pomoc poskytne. Jak se např. řeší situace bezdomovců, kteří velmi často nejsou obyvateli města, které by se o ně mělo starat? Nezájem o řešení těchto problémů v Česku omezuje snahu měst rozvíjet aktivity sociální pomoci, jsou-li jejich příjemci pro město či obec „cizí“. Existence např. azylové pomoci v místě přitahuje potřebné osoby z širšího okolí. Je doplňkovou otázkou, zda v takových situacích přejímá v zahraničí určitou roli stát.

4.3. Zajímavé zahraniční zkušenosti, na které by se výzkum měl zaměřit 4.3.1. Závažné problémy soudobé české sociální péče, pro jejichž řešení je zahraniční zkušenost podnětná Závažným problémem české sociální péče je skutečnost, že v návaznosti na nezaměstnanost, která je hlavním korelačním faktorem růstu počtu příjemců dávek sociální péče, je dlouhodobá závislost na dávkách sociální péče a její růst. Závažnou otázkou proto je, jak se dávky sociální péče, respektive jejich rozsah, popř. podmínky poskytování, vyvíjí v průběhu času, v průběhu délky trvání závislosti. Otázka zní, jsou nároky časově neomezené, nebo se nároky postupně snižují, nebo se zvyšují nároky na aktivitu příjemce, nebo je dokonce možné výplatu dávky po stanovené době zcela ukončit? To zřejmě s ohledem na Evropskou sociální chartu nebude možné, protože i tam se pro případ sankce vyžaduje, aby i ta nejnižší úroveň, která bude poskytována, měla nějaké logické vysvětlení, například aby to byla částka existenčního minima. Pak je na místě důležitá otázka, zda existuje nějaká nepodkročitelná hranice, pod kterou úroveň hmotné podpory nemůže jít. Podle Evropské sociální charty je podmínkou pro poskytnutí pomoci nemožnost příjemce řešit svou situaci vlastním přičiněním. Reálně se ovšem vyskytují skupiny sociálně problémových osob, které takovou podmínku nesplní. Zůstanou zcela bez podpory, převezme minimální péči o ně nestátní sektor? Jejich ponechání bez jakékoliv pomoci je rizikem pro ostatní společnost. Jak postupovat, vyskytují-li se v takových sociálních skupinách děti?



Dalším závažným problémem, který reaguje na vývoj dávek sociální péče v České republice, respektive na charakter, způsob jejich výplaty, je otázka personálního vybavení celého systému. V České republice došlo k hlubokému poddimenzování této kapacity, což má řadu mimořádně závažných důsledků, které byly popsány v analýze MPSV o poskytování dávek. Na jednoho pracovníka připadá v České republice zhruba 300 klientů, krajní hodnoty jsou necelých 100 klientů a nejvyšší hodnota je 1000 klientů. Při 300 klientech na jednoho pracovníka a 1700 hodinách disponibilního času připadá na jednoho pracovníka několik málo hodin ročně na sociální práci, diskusi, poradenství, návštěvu, kontakty, doprovod apod. Ve městě, které má 20 % nezaměstnanost, 1000 klientů na pracovníka, to znamená, že kdyby tento pracovník pouze vyřizoval žádosti o dávky, mohl by se věnovat jednomu klientovi půl hodiny ročně. Za tuto aktivitu a kontakt s klientem mu ovšem stát vyplatí několik desítek tisíc, i více než 100 000 Kč ročně. Situace je paradoxní i ve vztahu k úřadům práce, které mají zhruba 100 klientů na pracovníka: sociální odbory pověřených měst, kde klienti skončí půl roku poté, co ztratili zaměstnání (a dostali se do dlouhodobé obtížné sociální situace, protože nenašli práci), už mají klientů na jednoho pracovníka 300. Místo toho, aby se práce s klientem zintenzivňovala, aby se neustále hledaly další možnosti, jak mu pomoci, zájem státu prezentovaný obcemi klesá. To je zcela nepřijatelné a je třeba si uvědomit, že posílení počtu pracovníků je nezbytné. Tato potřeba představuje zhruba 3000 kvalifikovaných dávkových a sociálních pracovníků. A tato otázka předznamenává další otázku: jak je to s organizací práce v systému dávek sociální péče, zejména ve smyslu oddělení sociálního poradenství a sociální práce od dávkové agendy. V řadě evropských zemí – Německu, Švýcarsku, Holandsku – je práce rozdělena a organizována na dva typy pracovišť, které reprezentují také dvě etapy přístupu úřadu ke klientovi. První je pracoviště, kterému se říká „pracoviště u dveří“, jakési přijímací, testovací a poradenské; druhé je oddělení dávkové, kde se dávky vyměřují. Je zřejmé, že povaha práce obou oddělení je odlišná a je často vzájemně kontroverzní, protože oddělení přijímací působí spíše jako sociální poradna. Např. ve Švýcarsku v přijímacím oddělení pomáhají vyplnit žádost o dávku, kterou jiní pracovníci na úřadu musí prověřit, spočítat, a to často vede ke konfliktu, dojde-li k zamítnutí žádosti. Je to ale konflikt mezi dvěma odbornými pracovišti, nikoliv konflikt mezi



klientem a odbornými pracovišti. Čelí se tím profesní solidaritě, která se v českých systémech uplatňuje zcela mimořádně intenzivně. S tím také souvisí další otázka, rozlišení odbornosti pracovníků. V týmech sociálních referátů západoevropských zemí existují vedle sebe dva typy pracovníků. První jsou sociální pracovníci – odborníci na sociální práci, kteří mohou dělat socioterapeutickou práci, stanoví hodnocení potřeb a situace klienta, doprovázejí klienta. Existuje celá škála rolí, které tento sociální pracovník v individuálním případě může sehrát. Definují se tak, že sociální pracovník někdy stojí „před“ klientem a zastupuje ho, někdy stojí „vedle“ něj a doprovází ho, a někdy „za“ ním a je mu oporou. Každá povaha této role je přesně definována. Druhým profesním typem sociálního pracovníka je dávkový specialista, tj. pracovník, který je povinen spočítat vše, co je třeba, ověřit dokumenty, včetně dokumentů o majetku apod. Ten potom dávky vypočítává a je povinen dodržovat všechny právní předpisy a ekonomický řád. Jeden nebo druhý z nich, nebo možná oba, by měli mít možnost jistého prostoru pro vlastní uvážení. Například u dávkového pracovníka je to otázka možnosti k jistému příjmu či majetku nepřihlížet nebo jej ocenit s určitou tolerancí, a stejně tak sociální pracovník by měl mít možnost doporučit určitou variantu nebo jistou úroveň hmotné pomoci s ohledem na to, že klienta dobře poznal a považoval by to za dobrý motivační nebo ochranný prvek. V sociální ochraně sehrává významnou roli rodina, a to se potvrdilo i na počátku devadesátých let, kdy rodiny byly schopny (jako sociálně ekonomické jednotky) eliminovat individuální důsledky růstu cen, změn příjmů členů rodiny, nezaměstnanosti apod). Postupně se však vytvořil stav, kdy se v rodině může postupovat způsobem, který zákonodárce nepředpokládal. Jako příklad lze uvést dva takové postupy. První je případ, kdy rodiče u soudu účelově deklarují hluboké vzájemné rozpory a soud rozhodne o úpravě péče o děti. Manželé se pak považují z hlediska dávkových systémů za samostatné příjemce dávek (přestože žijí ve společné domácnosti), což pro ně má významný finanční přínos. Druhý příklad je situace, kdy dospělé dítě deklaruje, že vede samostatnou domácnost – přestože že žije ve společné domácnosti s rodiči. To jim opět umožňuje větší finanční příjem cestou sociálních dávek. Rodina se tak stává místem, kde se vytváří určité účelové jednání. Takovým postupům je třeba čelit a naopak je třeba hledat nástroje k tomu, aby se rodina stala spojencem sociální péče, aby byla nadána schopností motivovat



své členy, aby za snahu byla oceněna. Jde o aktivitu k posílení kompetence rodiny (empowerment) být subjektem sociální pomoci. Proto je třeba položit otázku, zda systémy sociální péče v evropských zemích posilují schopnost rodiny a její podíl na řešení sociálních problémů. Závažným fenoménem, který snižuje legitimitu sociální politiky obecně, je zneužívání sociálních dávek. Může mít řadu podob – od chybného postupu (opomenutí) z neznalosti až po zcela účelné jednání k získání finanční výhody, které může mít až povahu kriminální. V českém prostředí půjde v oblasti sociální péče patrně nejčastěji o zatajování příjmů, popř. majetku, manipulace s nesprávnou deklarací soužití s jinými osobami a další. Pro vytvoření dávkového systému je potřebná jistá předvídavost, a proto je zajímavou otázkou, jaké jsou nejobvyklejší formy zneužívání dávek a boj proti nim v evropských zemích. Jde o získání informací a zkušeností o zneužívání právě těch nových řešení, která by se měla při rekonstrukci systému sociální péče uplatnit v Česku. V české právní úpravě je kodifikováno životní minimum jako hranice chudoby a v řadě systémů je ho využíváno jako nástroje při vyhledání osob, které mají být cílovými pro poskytnutí pomoci a nástroje k udržení (alespoň částečně) reálné hodnoty dávek v návaznosti na vývoj životních nákladů. Představuje určitou definici chudoby a bylo by pro srovnání velmi přínosné získat informaci o tom, jak je v zahraničí definována hmotná nouze a jak se měří. Poslední problematika je technického rázu. Jde o statistické sledování poskytování dávek sociální péče. Jaký je rozsah celostátně sledovaných dat? Je tato statistika celostátně řízena, užívá informačních technologií, je uplatněn jednotný software při rozhodování o poskytování dávek sociální péče? Doplňkovou otázkou pak je, zda existuje nějaký pravidelný systém souboru kritérií k monitorování chudoby. Jak ukazují předběžné kontakty a informace z evropských zemí, většina z otázek, které jsou dále položeny, je v zásadě velmi problematická ve všech evropských zemích a ve všech zemích je předmětem diskuse. Nicméně některá konkrétní řešení, odpovídající na položené otázky, byla v evropských zemích realizována a aktuální poznatky zkušenosti budou pro tvorbu nové právní úpravy v České republice přínosné.



4.3.2. Další otázky pro zahraničí Ze zahraničních zkušeností se ukazuje jako velmi zajímavá metoda aktivizace příjemců pomoci, která má podobu uzavíraní kontraktů, sociálních smluv, nebo individuálních plánů osobního rozvoje, kde se dva aktéři – na jedné straně úřad, na druhé straně příjemce (klient) dohodnou na aktivitách, které musí příjemce realizovat. Může to být i účast na dobrovolnické práci, na práci pro nestátní subjekty či pro obec apod. Může to být rekvalifikace či vzdělávání. Mohlo by to být i určité chování, dosažení pozitivní změny v péči o děti, udržování domácnosti, udržování kontaktu se sociálním pracovníkem apod. Na druhé straně se úřad zavazuje vyplácet hmotnou podporu, zabezpečovat osobu či rodinu finančně. Zde je samozřejmě mnoho možností, jak je možné postupovat. Například tak, že dávky sociální péče jsou rozděleny do více úrovní, přičemž základní úroveň je dosažitelná za (určitým způsobem) přesně definovaných a snadno ověřitelných podmínek a všechny další úrovně mohou být zatíženy náročnějšími podmínkami, například právě těmi podmínkami, které jsou zapsány v individuálním plánu sociálního rozvoje. Jiným řešením je, že se dohodne určitá úroveň hmotné pomoci do středu rozpětí úrovní a neplnění vede k sankci, a naopak při úspěšné realizaci může dojít k dalšímu zvýšení (bonifikaci). Kontrakty jsou, zdá se, velmi významnou možností pro individuální aktivizaci klientů, i když některé diskuse (ve Finsku) poukazovaly na nerovné postavení obou smluvních partnerů, úřad má v ruce možnost nátlaku. V západoevropských zemích a postupně také v České republice dochází k situacím, které by se daly definovat jako předlužení, jako situace vysokého zadlužení, individuálně již nezvládnutelného, které se v podnikatelské sféře řeší podle zákonů o bankrotu a vyrovnání. Problematika zadlužení je významná proto, že při výměně informací mezi bankami se dluh popř. zadlužení musí nutně projevit jako bariéra jakékoliv další půjčky a jako významný fenomén pro sociální vyloučení. V řadě měst České republiky skutečnost dluhů na nájemném vylučuje klienta z možnosti přidělení jiného bytu, ač je to třeba v některých případech absurdní, a právě přidělení jiného bytu, levnějšího, by bylo řešením. Vzniká tedy určitý začarovaný kruh a zadlužení je třeba systémově řešit. Zkušenosti o tomto řešení jsou proto mimořádně důležité. Například v Holandsku je i v oblasti sociální péče uplatňován systém bankrotu a vyrovnání, který se pracovně nazývá „poslední šance“, která se realizuje tak, že se © JUDr. Igor Tomeš – PERSONNEL CONSULTING, leden 2004


vysoce zadluženému člověku zpracuje splátkový kalendář na několik let, umožní se mu postupovat tak, aby platil pouze ty částky, které je ze svého příjmu schopen přiměřeně zaplatit. Tj. zaplatí jenom zlomek svého dluhu a zbytek se mu promine právě podle zákona o bankrotu a vyrovnání. Činí se tak jednou za deset let, aby toho nebylo zneužíváno. Obdobně ve Velké Británii je systém občanského poradenství využíván také tak, že věřitelé požádají poradnu, aby jednala s dlužníkem o zaplacení alespoň malé části, protože vědí, že by jinou částku (vyšší) nevysoudili, a věc se řeší smírně. Rovněž v Německu jsou poradny pro dlužníky. V přímé návaznosti na problematiku zadlužení jsou zajímavé dvě další otázky. Tou první je rozvoj sociálního poradenství, tedy občanského poradenství jako nástroje prevence a řešení chudoby. V Evropské sociální chartě se státy zavazují vytvořit systém bezplatného sociálního poradenství v oblastech relevantních pro zabezpečení základních životních podmínek, jako je bydlení, zdravotní péče, zaměstnanost, sociální zabezpečení apod. A je třeba postupovat tak, aby toto poradenství bránilo zbytečnému propadání do chudoby. Tedy, aby se lidé nedopouštěli chyb, aby jim bylo pomoženo, aby byla posílena jejich kompetence, jejich sociální dovednosti k udržení práce, k zachování sociálního standardu a ke znovuzískání sociálního poradenství. Toto poradenství má zcela mimořádný význam. Sociální poradenství, jak je i v systému Asociace občanských poraden v České republice prezentováno, usiluje o to být nestranné, objektivní a působit v zájmu klienta. Mohlo by se říci, že takové poradenství může zabezpečovat úřad sám. Není tomu tak vždycky, ne vždy se úřad chová adekvátním způsobem, ne vždy i osobní předpoklady pracovníků úřadu umožňují stavět se ke klientovi jako k osobě, které chtějí pomoci. Bohužel frekventovanou situací v Česku jsou případy, kdy klientovi nejsou poskytnuty potřebné informace, které významně limitují jeho nároky a možnosti jejich uplatnění. Občanské poradenství může sehrávat mimořádnou roli a je otázka, jak je v jednotlivých zemích zabezpečováno a financováno. Jedná se o významnou otázku, protože sociální poradenství je zatím definováno jako sociální služba, z toho důvodu je zařazeno do sociálních služeb, které jsou vykonávány v samostatné působnosti obcemi. Co je vykonáváno v samostatné působnosti, nad tím má stát jen velmi malou možnost kontroly, totiž jen kontroly zákonnosti, nikoliv kontroly vhodnosti. To znamená, že mělo-li by občanské poradenství sehrát v prevenci chudoby, při řešení chudoby a sociálním začleňování významnější roli,



bude muset být upraveno v tomto zákoně a zákon bude muset obcím ukládat, jak se v této oblasti mají chovat tak, aby stát na straně druhé splnil své mezinárodní závazky. Jak již bylo zmíněno, významným fenoménem chudoby je zadlužení. V této situaci se naskýtají vždy přinejmenším dvě možnosti, totiž poskytnout dávku sociální péče, anebo poskytnout půjčku, nebo možná obecnější definice návratnou dávku, která může být vrácena, pakliže dojde k obratu k lepšímu. V obou případech, ať už je definice jakákoliv, jde o to, že klientovi může být aktuálně pomoženo. V případě, že se jedná o situaci, která alespoň na začátku budí zdání, že je pouze přechodná, bude překonána. Může mu být poskytnuta půjčka, a to půjčka výhodná, nikoli lichvářská. problém je v tom, že klientovi, který je v obtížné sociální (a příjmové) situaci, profesionální obchodní finanční instituce nepůjčí. Proto se vyskytuje možnost poskytovat jakousi sociální bezúročnou půjčku osobám, které nejsou kreditibilní pro banku. Takové řešení obsahuje riziko, že tato půjčka bude muset být prominuta a uznána jako dávka, když se nenaplní očekávání, že se sociální situace zlepší. To by měl garantovat ten, kdo za jiných okolností poskytuje dávku sociální péče, tj. orgán sociální péče. Zcela nepochybně má taková půjčka motivační účinky a může být příznivá i pro ty, kteří by z různých důvodů o dávku nepožádali, protože se svou situací cítí zahanbeni a rádi by ji vyřešili vlastním přičiněním. Pak samozřejmě vzniká otázka technického postupu (půjčit, sledovat splácení, vymáhat). Bylo by patrně nesmyslné, aby tyto činnosti vykonávali pracovníci sociálních úřadů. Nabízí se možnost, že by takové půjčky mohla poskytovat některá z bankovních nebo pojišťovacích institucí za určitých ekonomických podmínek s tím, že by zaplacení půjčky garantoval orgán sociální péče. Tato otázka je velmi zajímavá a její menší odezvou je problematika mikrofinancí, které jsou zmíněny v dokumentu Evropské unie – Mikrofinance a snižování chudoby – kde se jedná o vysloveně malé půjčky (mikrokredity), které mají překonat zcela krátkodobé naléhavé situace. Lze uvažovat o nějakém fondu, který má velmi nízký práh dostupnosti. Jde o situaci, kdy je standardní systém dokonce operativní, ale například pro skutečnost, že příjemce nemá doklad, mu nemůže být vyplacena standardním způsobem peněžní hotovost, a je mu tedy na základě jiných procedur (na základě důvěry, osobní znalosti apod.) možné poskytnout malou půjčku s rizikem, že ji nevrátí. Takový fond by musel mít jiný



proces realizace a musel by být schopen nést velké riziko ztráty. I to riziko ztráty ovšem přináší větší hodnotu, než případný propad do chudoby, zejména ve vztahu k lichvářství, jak se to projevuje frekventovaně u romských komunit.

4.3.3. Dotazník pro zahraniční spolupracovníky Na základě výše uvedených poznatků získaných při brainstormingu se špičkovými odborníky v oblasti sociální péče a státní sociální podpory byl zpracován dotazník, který řešitel rozeslal svým stálým zahraničním spolupracovníkům. Těm byly položeny následující otázky: 1. Jaká je filozofie pro pomoc lidem v hmotné nouzi, jaké jsou základní cíle a principy pro poskytování pomoci v hmotné nouzi? 2. Jaké je rozdělení rolí mezi stát a komunity (obce)? Je to výkon státní správy, nebo je to komunitám delegovaná pravomoc a stát ji hradí, nebo je to financováno z prostředků obce? Kdo financuje sociální dávky chudým? Je použito více zdrojů? 3. Je spolufinancování obce chápáno jako nástroj ke zvýšení jejich vlastní aktivity směřující ke snížení počtu osob závislých na dávkách? Např. pro vytváření pracovních míst? (Německo, Švýcarsko, Itálie, Švédsko, Francie) 4. Jak je uplatňován tlak na příjemce dávek sociální péče směřující k jejich aktivizaci a motivaci, zejména k návratu do práce? Německý koncept “práce místo péče“. Je možné transformovat prostředky „určené na sociální dávky“ do podoby mzdy za odvedenou práci? 5. Je možné podmínit výplatu sociální chudinské dávky výkonem nějakých veřejných prací? (Německo, Slovensko) 6. Do jaké míry se procesní úprava poskytování dávek sociální péče odlišuje od běžných norem pro správní řízení? 7. Jaký je proces odvolání, řeší spory soudy? Jak se řeší problém potřeby okamžité pomoci kontra délky odvolacího popř. soudního řízení? 8. Je řešena synchronizace výplaty hmotné podpory v nezaměstnanosti s dávkami sociální péče, zejména tak, aby působení obou dávek motivovalo k přijetí práce i za nižší mzdu? Riziko sociální pasti u méně kvalifikovaných osob s větším počtem dětí. (Německo) © JUDr. Igor Tomeš – PERSONNEL CONSULTING, leden 2004


9. Jak se přistupuje k problematice ochrany osobních údajů (soc. péče jich potřebuje velmi mnoho a zasahuje do soukromí)? 10. Jaký je legislativní koncept právní úpravy? Určuje zákon spíše cíle a nástroje a ponechává určitý rozhodovací prostor, nebo je spíše rigidní a stanoví přesné nároky a postupy? Konkrétně jaká je vůle pro správní rozhodnutí terminálního dávkového pracovníka (streetleveldemocracy)? Je výpočet výše dávky spíše určen – reglementován právním předpisem, nebo se spíše určuje individuálně, nebo jde o vyvážené proporce? 11. Sociální služby poskytované chudým lidem. Jaké jsou zkušenosti s -

přímým poskytováním hmotné pomoci, tj. strava, ošacení

-

poskytováním poukázek do vybraných obchodů a na vybrané zboží (vouchery – Francie, Belgie), je možné použít poukázek třeba pro chudé děti k návštěvě sportoviště či kina

-

obecně se sociálními službami „pro chudé lidi“ např. poradenství, pomoc při vedení domácnosti, příměstskými letními tábory pro chudé děti apod.

-

další zde neuvedené formy a možnosti

12. Jak se řeší problém místní příslušnosti úřadu k poskytnutí pomoci? (Domovské právo, trvalé bydliště, občan města. Jak se řeší bezdomovci – tedy ne-občané města, zejména v situaci, kdy je část péče poskytována z městských prostředků?) Přispívá stát? 13. Jak se řeší problémy občanů ostatních členských států, pokud se na území státu nevyskytují jako migrující pracovníci a v zásadě jen zatěžují sociální systém země? 14. Využívají se při poskytování sociální pomoci sociální kontrakty o poskytnutí sociální dávky úřadem a dohodnutých (inklusivních) aktivitách na straně příjemce (popř. osobní plány rozvoje apod)? Je dohodnuta základní výše podpory, která se plněním podmínek navyšuje nebo je naopak neplnění podmínek provázeno snížením – sankcí? (Francie, Finsko.) Je použití kontraktů povinnou formou, nebo je to jeden z individuálně volitelných nástrojů?



15. Aktivizační programy pro osoby závislé na sociálních dávkách. (Itálie) 16. Dávka s obecným názvem RMI (Itálie, Španělsko, Francie). 17. Jak se řeší problematika zadlužení? Problematika osobního bankrotu a vyrovnání. Poskytnutí možnosti (někdy tzv. „poslední šance“), jak se dostat z beznadějné a vylučující pozice dlužníka. (Holandsko, Německo – poradny pro dlužníky, Velká Británie). 18. Role sociálního poradenství, zejména tzv. občanského poradenství v řešení chudoby. Citizen Advice Bureaus (CAB ve Velké Británii). Financování tohoto systému. Kdo je garantuje? V Evropské sociální chartě se zavázaly státy k zabezpečení dostupného bezplatného poradenství. 19. Možnost poskytovat sociální bezúročné půjčky osobám, kterým bankovní úřad nepůjčí. Půjčka jako alternativa za sociální dávku při krátkodobém výpadku příjmů s reálnou nadějí vrácení a odepsáním, když se očekávání nenaplní. Půjčka motivuje. Zaplacení garantuje město. Kdo půjčky administruje – úřad města, nebo banka? 20. Existence fondů ke krytí tzv. mikrofinančních půjček (tzv. mikrokredity) k překonání mimořádných situací. Takový fond má nízký práh dostupnosti, minimální formality, je postaven na důvěře a je schopen nést velké riziko ztráty. Nepřekročitelný roční objem prostředků fondu, nebo objem „dle potřeby“? 21. Vývoj způsobů a rozsahu poskytování dávek sociální péče v průběhu času. Jsou nároky časově neomezené, nebo se nároky postupně snižují, nebo se zvyšují nároky na aktivitu příjemce, nebo je dokonce možné výplatu dávky po stanovené době zcela ukončit ? 22. Podle Evropské sociální charty je podmínkou pro poskytnutí pomoci na straně příjemce nemožnost řešit svoji situaci vlastním přičiněním. Reálně se ovšem vyskytují skupiny sociálně problémových osob, které takovou podmínku nesplní. Zůstanou zcela bez podpory, převezme minimální péči o ně nestátní sektor? Jak postupovat, vyskytují-li se v takových sociálních skupinách děti?



23. Jsou stanoveny nějaké normativy pro to, kolik klientů může mít v péči jeden pracovník? Popř. jsou údaje o průměrných počtech popř. o názorech či doporučeních pro tuto problematiku? Příklady, nejlepší zkušenosti? 24. Jaká je organizace práce v systému poskytování dávek sociální péče, zejména z hlediska oddělení sociálního poradenství a sociální práce od poskytování dávek? Tzv. oddělení u dveří apod. 25. Jak je definována a jak se měří hmotná nouze? 26. Nejobvyklejší formy zneužívání dávek a boj proti nim? 27. Jsou při poskytování pomoci v hmotné nouzi a sociálním začleňování k dispozici nástroje k posílení kompetence rodiny při řešení sociálních problémů? 28. Použití informačních technologií. Je uplatněn celostátně jednotný software při rozhodování o poskytování dávek sociální péče? 29. Doplňková otázka: existuje nějaký pravidelný systém souborů kritérií k monitorování chudoby? Ve všech zemích byl předním expertům předán dotazník vypracovaný výzkumným týmem v angličtině (viz příloha), zaměřený na základní otázky výzkumu „Nových forem sociální pomoci“. Odpovědi jsou v další kapitole.



5. Zahraniční zprávy Výzkumný tým obdržel odpovědi na dotazník z Německa, Itálie, Finska a Slovenska; odpověď z Francie nebyla kontrahovaným expertem dodána. Odpovědi jsou rozčleněny do následujících částí: 5.1. Politické otázky 5.2. Rozdělení kompetencí 5.3. Od sociální péče k podpoře práce 5.4. Půjčky místo dávek 5.5. Podmínky vzniku nároku na sociální pomoc 5.6. Formy poskytování sociální pomoci a služeb (vč. dob poskytování dávek) 5.7. Řízení 5.8. Sociální práce a její organizace 5.9. Zneužívání sociálních dávek Tyto části, stejně jako témata jednotlivých otázek (bylo jich celkem položeno 29), tvoří osnovu této kapitoly, jež je excerpcí zpravidla anglického originálu zahraničních zpráv.

5.1. Politické otázky 5.1.1. Všeobecná filosofie sociálního začleňování, sociálního vyloučení a pomoci lidem v nouzi Ve Finsku se dříve používaly termíny „chudoba“ a „znevýhodněné skupiny“, namísto koncepce sociálního začlenění se přijala univerzalistická koncepce sociální politiky, tedy univerzálního pokrytí dávkami a službami. Celá populace je tedy kryta stejným systémem, a přitom neexistuje horní stropování výše finančních dávek. Třetí pilíř systému dávek tvoří právě sociální pomoc, která se využívá poměrně zřídka. Do systému sociální pomoci se ve Finsku řadí rovněž sociální a zdravotní služby, poskytované na základě stejných příležitostí a stejných služeb pro všechny příjmové skupiny. Sociální pomoc je přitom poslední instancí finanční podpory v rámci sociálního zabezpečení. Na sociální pomoc mají nárok ti, kteří si nejsou schopni



zajistit své zabezpečení a zabezpečení svých potřeb pro každodenní život. Orgány veřejné správy musí dále zaručovat základní zdravotní služby všem v zájmu zachování veřejného zdraví. Pomoc lidem v nouzi je členěna na dávky peněžité a věcné. Sociální pomoc je koncipována jako dočasná pomoc. Neexistuje ale žádný časový limit, který by stanovil maximální dobu poskytování dávky sociální pomoci. Přitom se nicméně zachovává zásada, že každý je zodpovědný za péči o sebe a svou rodinu, podle svých schopností. V Itálii lze poslední legislativní vývoj v oblasti sociální pomoci rozčlenit do několika časových etap. Až do 70. let byla sociální pomoc charakterizována tradiční koncepcí kombinace adresných dávek poskytovaných skutečně nejpotřebnějším a charitativní práce. Klient byl objektem sociální politiky. Od té doby až do poloviny 90. let je v Itálii patrno období posunu kompetencí ze státu na regiony a na mnoho charitativních organizací, které pracovaly spíše na základě principu dělení klientů do kategorií – o každou kategorii chudých lidí pečovala jiná charitativní organizace. V posledních deseti letech lze pak v Itálii pozorovat hlubší dělbu kompetencí mezi obce a regiony a přijetí všeobecné filosofie osamostatňování obcí a přidělení jim více kompetencí. V rámci těchto kompetenčních změn vzniká v Itálii systém RMI (Reddito Minimo d´Inserimento – minimální příjem potřebný pro začlenění) a klient se stává v systému smluvní stranou. V roce 2000 je rovněž přijat nový zákon zakotvující národní integrovaný systém sociálních služeb a sociální intervence (zákon č. 328/2000), který konečně zaplnil mezeru, která se vytvořila v roce 1977 přesunem kompetencí na regiony. V systému RMI se především nově definovaly sociální potřeby. Účelem nového zákona bylo sjednotit dosud roztříštěný systém. Vzhledem k tomu, že systém RMI, jenž byl pilotně již realizován v některých italských obcích, nebyl přijat jako celonárodní koncepce, nachází se v současné době Itálie v poměrně složité přechodné fázi reformy sociální pomoci. V Holandsku byly základy moderní sociální pomoci položeny již v roce 1944, kdy byla zakotvena zásada, že stát se postará o své občany v nouzi, pokud toho nebudou schopni sami, přitom je ale každý povinen přispět k rozvoji společnosti tím, že si najde práci a bude pracovat na svém vlastním živobytí.



Všeobecná koncepce je koncepcí sociálního začlenění a sociálního občanství. Neoliberální filosofie v poslední době přichází s tím, že příjemce sociálního zabezpečení, který je neaktivní a nepřispívá do systému, se musí přinutit podílet se na rozvoji ekonomiky, jinak bude ponechán pouze s minimálním příjmem. Základním záměrem sociální pomoci je zajistit dávku na základní živobytí, v minimální výši pokrývající základní potřeby. Na Slovensku bylo přijato Společné memorandum o začleňování, které je společným dokumentem s EU a ve kterém se stanoví základní zásady, jimiž se má a bude řídit systém sociální pomoci v SR. Zákon o sociální pomoci je založen na následujících zásadách: Do subsystému sociální pomoci se občan dostává až tehdy, když mu systém sociálního pojištění a státní sociální podpory nepokryje jeho základní a životní potřeby. Sociální péče byla nahrazena systémem sociální pomoci, zahrnujícím sociální prevenci a řešení hmotné nebo sociální nouze občana. Sociální pomoc je založená na individuálním přístupu k občanovi a jeho rodině. Řešení nepříznivé sociální situace nemá být výlučným úkolem státu. To nahrává na princip plurality subjektů poskytujících sociální pomoc. Dalšími základními principy sociální pomoci jsou subsidiarita, posílení aktivní účasti a zodpovědnosti občana a jeho rodiny, sociální solidarita, adresnost, individuální přístup, přednost služby před peněžními dávkami, vícezdrojové financování, efektivnost a komplexnost. V Německu byla na konci roku 2003 dopracována nová právní úprava sociální pomoci. 13 Nově upravená sociální pomoc je založena na zásadě subsidiarity a spolupráce poskytovatelů sociální pomoci. Účelem sociální pomoci je umožnit oprávněným vést lidsky důstojný život. Lidská důstojnost a lidská práva jsou v Německu zaručena Ústavou. Základními principy, na kterých i nadále stojí německá sociální pomoc, jsou následující:

13

Gesetz zur Einordnung des Sozialhilferechts in das Sozialgesetzbuch vom 27. Dezember 2003 (http://217.160.60.235/BGBL/bgbl1f/bgbl103s3022.pdf)



Princip finality – nárok na dávky, nezávisle na příčině vzniku potřebnosti, existuje vždy, i nezávisle na tom, zda se sociálně potřebný zadlužil, či nikoli. Princip pokrytí potřeby – veřejná pomoc se poskytuje osobám, které se nacházejí individuálně ve stavu nouze a potřebují pomoc k pokrytí svých individuálních potřeb. Princip posledního řešení – na sociální pomoc nemá nárok ten, kdo nevyčerpal všechny možnosti řešení své situace uplatněním nároků u jiných systémů sociálního zabezpečení. Princip individualizace – způsob, forma, měřítko sociální pomoci se řídí zvláštnostmi každého jednotlivého případu příjemce sociální pomoci a jeho osobních životních poměrů.

5.1.2. Definice materiální potřebnosti Sociální pomoc a dávka poskytovaná z toho systému se ve Finsku určuje jako rozdíl mezi příjmem osoby a jejími potřebami a náklady. Sociální pomoc se poskytuje jako základní, nebo jako doplňková dávka. Prostřednictvím základní dávky se pokrývají základní životní potřeby, vč. Potřeby základní zdravotní péče. K dávce se připočítává rovněž 7% nákladů na bydlení, které jsou považovány za nezbytné. Pokud je to potřeba, doplňková dávka pokrývá ještě náklady na domácnost a další zdravotní péči, která byla nutná. Současná výše dávek sociální pomoci je uvedena v následující tabulce. Tabulka č. 1 Výše dávek sociální pomoci v roce 2003 Kategorie příjemce

Obce I. kategorie Euro/měsíc

Obce II. kategorie Euro/měsíc

Euro/den

Euro/den

Jeden rodič

374,92

12,50

358,79

11,96

Sníženo –20%

299,94

10,00

287,03

9,57

Sníženo –40%

224,95

7,50

215,27

7,18

Další člen rodiny starší 18 let

318,68

10,62

304,97

10,17

Sníženo –20%

254,94

8,50

243,98

8,13

Sníženo –40%

191,21

6,37

182,98

6,10

Děti mladší 18 let žijící s rodiči

273,69

9,12

261,92

8,73

Sníženo –20%

218,95

7,30

209,54

6,98

Sníženo –40%

164,21

5,47

157,15

5,24


Projekt HS106/03, str. 69 Děti ve věku 10-17 let 1. dítě

262,44

8,75

251,15

8,37

2. dítě

243,70

8,12

233,21

7,77

3. a další dítě

224,95

7,50

215,27

7,18

1. dítě

236,20

7,87

226,04

7,53

2. dítě

217,45

7,25

208,10

6,94

3. dítě

198,71

6,62

190,16

6,34

Děti mladší 10 let

Redukce

výše

dávek

se

provádí

v případech,

kdy

příjemce

dávky

nespolupracuje, a to buď odmítá neodůvodněně práci (-20%), nebo opakovně odmítl nabízenou práci (-40%). V Itálii se materiální potřeba definuje jako stav, ve kterém je dvoučlenná rodina nucena spotřebovat pouze tolik, kolik je státní průměr spotřeby na hlavu. V roce 2000 to byla částka 810 euro za měsíc. Podle zákona č. 328/2000 se zohledňuje nikoli pouze materiální potřebnost, ale také nedostatek mezilidských vztahů. V některých případech stanovují hranici sociální potřebnosti (kterou zohledňují pak svou vlastní sociální pomocí) obce. Podle RMI je prahem chudoby 265 euro za měsíc. V Holandsku se nedostatek příjmu definuje jako příjem pod hranici sociálního dostatku, která se definuje jako 70% minimální mzdy. Minimální mzda je cca 50% průměrné mzdy. Materiální potřebnost se pak měří jako zvláštní náklady na domácnost, které nejsou pokryty všeobecným systémem sociální pomoci. Lidé, kteří se ocitli pod stanovenou hranicí příjmu, zpravidla nejsou ani schopni účastnit se pracovního procesu, poskytnutí minimální dávky sociální pomoci se ani na takovou podmínku neváže. Na Slovensku se hranice chudoby nestanoví explicitně, definuje se pouze životní minimum, které je definováno právem a jsou v něm zohledněny osobní potřeby i potřeby na udržení chodu domácnosti. Pokud příjem občana nedosahuje životního minima, nachází se ve stavu hmotné nouze, na který povinně reaguje systém sociální pomoci. Do konce roku 2003 se rozlišovala hmotná nouze ze subjektivních důvodů (občan si vědomě nebo nedbalostí svůj stav zapříčinil), nebo z objektivních důvodů (občan nenese za svou momentální situaci žádnou vinu). Od tohoto pojetí bylo upuštěno přijetím nového zákona upravujícího sociální pomoc v případě hmotné nouze. Stále se nicméně klade důraz na to, zda občan přistupuje



k řešení nebo zmírnění své sociální situace aktivně. Podmínky vzniku nároku na dávku sociální pomoci jsou na celém území SR stejné a na řízení o poskytnutí dávky sociální pomoci se vztahují podmínky stanovené v zákoně o správním řízení. K posouzení hmotné nouze se nezohledňuje jen příjem, ale také vlastní majetek. Maximální hranice poskytnutí dávky sociální pomoci je stanovena na 10 500 Sk. Německá právní úprava nově stanoví, že na sociální pomoc vzniká nárok v okamžiku, kdy je zjištěno, že jedinec nemůže zabezpečit dostatečně své potřeby vlastními silami. Pod pojmem základní životní potřeby se rozumí zejména výživa, ubytování, oblečení, péče o tělo a zdraví, topení a osobní potřeby každodenního života. V německé koncepci patří k osobním potřebám každodenního života také vztahy k životnímu prostředí, podíl na kulturním a společenském životě apod. Pomoc k zabezpečení těchto základních životních potřeb může být poskytnuta ve formě opakujících se nebo i jednorázových dávek sociální pomoci. Výše konkrétní pomoci se stanoví zemskou vyhláškou. Osobám starším 65 let se přiznává nárok na zvýšení dávky i na zvláštní plnění ze systému sociální pomoci (zabezpečení ve stáří).

5.1.3. Koncepce právní úpravy, rozdělení kompetencí Ve Finsku poskytují sociální pomoc obce, které provádějí rovněž další sociální zabezpečení, včetně zdravotních služeb. Zákon o sociální pomoci obsahuje jak dispozitivní, tak závazná ustanovení. Např. výše základní dávky sociální pomoci je stanovena na národní úrovni, zatímco posouzení nároku na doplňkovou dávku je záležitost místního správního orgánu. Italský zákon č. 328/2000 definuje některá obecná pravidla za účelem eliminace regionálních rozdílů (jež jsou v Itálii tradičně značné) v poskytování dávek sociální pomoci. Sociální politika jednotlivých regionů je v Itálii dosud značně roztříštěná, a to jak z hlediska teritoriálního, tak z hlediska kategoriálního. Zmíněný zákon výrazně zasáhl do práv a kompetencí správních orgánů na nejnižší úrovni. Před rokem 2000 bylo totiž jejich rozhodování velmi nejednotné. Tato situace se změnila právě v důsledku zákona č. 328/2000, který předpokládá oficiální stanovení výše dávek. Problém je, že tato výše dosud nebyla stanovena na národní úrovni, takže správní orgány stále disponují na národní úrovni určitou diskreční pravomocí. Sociální pomoc se financuje z národního fondu, jehož prostředky se na vládní úrovni rozdělují podle následujícího schématu:



Tabulka 2: Národní plán sociálních služeb 2001-2003 – rozdělení prostředků Národního fondu sociální politiky Subjekty financované z veřejných prostředků

% poskytovaných prostředků

Regiony a samostatné provincie

47,6%

Obce

14,2%

Odbory sociální politiky

2,3%

Další orgány veřejné správy

1,9%

Dobrovolnické asociace

4,1%

Národní úřad sociálního zabezpečení Total

29,9% 100,00%

Systém RMI byl myšlen jako národní politika, jejímž zavedením by se předešlo právě regionálním sociálním rozdílům. Po dobu prvních dvou let, kdy bylo RMI experimentálně zavedeno, bylo financováno z Národního fondu sociální politiky. V souvislosti se zavedením RMI bylo rovněž ustanoveno, že obce, které se podílely na projektu, byly povinny ho financovat minimálně z 10%. Holandský zákon o sociální pomoci je specifický v ustanoveních týkajících se financování pomoci domácnostem a práv a povinností těch, kteří na nich závisejí. Určitá diskreční pravomoc je ponechána tomu, kdo rozhoduje o určitých kategoriích příjemců – mladí nezaměstnaní, nebo starší dlouhodobě nezaměstnaní. Obce jsou odpovědné za aplikaci zákona o sociální pomoci a diskreční pravomoci mohou využívat pouze na vlastní náklady. Již v 70. letech byl zaveden systém národních finančních norem pro sociální pomoc. Byly zavedeny tři standardní úrovně dávek, které se poskytovaly dospělým, a to: jednočlenné domácnosti, domácnosti jednoho rodiče, domácnosti se dvěma manžely pod 65 let věku. Tyto kategorie se ještě dělily dále podle typu domácnosti a věku jejích členů. Německý zákon BSHG poukazuje kromě ústavy rovněž na azylový zákon a zákon o podporách v nezaměstnanosti. Kompetence rozhodujících orgánů jsou i na nejnižší úrovni vázány na zákonné předpoklady. Stejně tak je kogentní úprava stanovena v oblasti poskytování služeb sociální pomoci. Nový zákon o sociální pomoci je celý koncipován jako kogentní právní norma.



5.2. Rozdělení kompetencí 5.2.1. Dělba kompetencí a financování sociální pomoci mezi stát, kraje a obce Ve Finsku jsou k poskytování sociální pomoci kompetentní obce. To znamená, že vyplácejí dávku sociální pomoci ze svých vlastních prostředků. Za tímto účelem dostávají rovněž obce státní dotace podle zákona o sociálním zabezpečení. Výše státní dotace závisí na věkové struktuře, zaměstnanosti, nezaměstnanosti a odlehlosti konkrétní obce. Italský stát stanoví principy a cíle sociální politiky v základním zákoně. Zdroje financí rozděluje na sociální politiku regionu, přičemž se regiony dále podporují, pokud jim nestačí prostředky, jež jim náleží. Kraje mají poměrně rozsáhlou autonomii, provincie se účastní plánování integrovaného systému sociálních služeb, obce konkrétně vykonávají systém sociální ochrany a spolu s kraji a státem financují integrovaný systém sociálních služeb. Hlavní zdroj financování sociálních služeb představuje Národní fond sociální politiky. Tento fond má podporovat na národní úrovni systém sociální pomoci. V Nizozemí je v oblasti sociálního zabezpečení, jeho právní úpravy i správy a managementu kompetentní stát. Obce jsou příslušné k aplikaci zákona o sociální pomoci a zvláštní veřejnoprávní instituce jsou příslušné k politice zaměstnanosti a zprostředkování práce. Na Slovensku v současné době probíhá postupný proces decentralizace státní moci. Od roku 1990 zde funguje duální model veřejné správy a proces decentralizace začal v dubnu 2000. V této souvislosti byl přijat zákon č. 416/2001 Z.z., o přechodu některých působností z orgánů místní státní správy na obce a na vyšší územní celky. V souladu s tímto právním předpisem přešly kompetence, kterými dosud disponovaly místní orgány státní správy, na orgány místní samosprávy.

Poskytování

dávek

sociální

pomoci

nicméně

nadále

zůstává

v působnosti orgánů státní správy a v budoucnosti se předpokládá přechod této kompetence do samosprávné působnosti měst a obcí. Ustanovení samosprávné působnosti orgánů samosprávy v oblasti sociální pomoci zvyšuje na jedné straně svéprávnost samosprávných orgánů, na druhé straně však nevzniká povinnost státu poskytnout obci nebo kraji potřebné finanční prostředky nad rámec schválené © JUDr. Igor Tomeš – PERSONNEL CONSULTING, leden 2004


decentralizační dotace. Tato situace není uspokojivá – došlo k tomu, že byly přeneseny kompetence, ale nikoli finanční zdroje. V této oblasti je třeba zjednat nápravu a SR nemůže sloužit jako vzor pro ČR, která má ostatně v podstatě stejné problémy. V Německu poskytují sociální pomoc místní a regionální orgány veřejné správy. Tito regionální poskytovatelé jsou velmi různě organizovaní, a to v závislosti na spolkové zemi, do které patří.

5.2.2. Motivace obcí ke snižování nákladů redukcí počtů příjemců dávek Ve Finsku neexistuje žádná zvláštní úprava motivace obcí k redukci počtu klientů závislých na dávkách sociální pomoci. Stát podporuje sociální zabezpečení a zdravotní služby bez ohledu na počty jejich příjemců. Italské obce jsou zpravidla limitovány vlastními rozpočtovými omezeními, přičemž mají poměrně rozsáhlé diskreční pravomoci, takže mohou určitým způsobem ovlivňovat počet příjemců dávek sociální pomoci. Obecní plánování v oblasti sociálních služeb, směřující např. k redukci příjemců sociálních služeb, však není téměř vůbec rozvinuté, obce v této oblasti zpravidla neplánují. V systému RMI se naopak předpokládala velmi významná účast obcí na projektu, zvlášť v řízení opatření a definování tzv. integračních smluv a aktivních opatření. Obce však navrhovaly jen malé množství integračních programů. Z tohoto důvodu tyto programy málokdy vedly ke skutečnému začlenění a zlepšení situace klienta natolik, že by opustil svůj stav sociálně potřebného.14 Holandsko odděluje sociální pomoc a zaměstnanost. V roce 1998 byl přijat program zaměstnávání příjemců sociální pomoci, který zahrnuje 20-40 % těchto osob, především mladé lidi a lidi středního věku, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a částečně neschopní práce. Liberální vláda však rozhodla redukovat výdaje na tato pracovní místa a obcím uložila uspořit cca 600 milionů euro. Možnost obcí udržet v provozu tato obecní pracovní místa je tedy silně redukována.

Poučením pro ČR v této souvislosti může být, že pokud by se měnil systém, je třeba velmi kvalitně a efektivně proškolit obecní sociální pracovníky tak, aby byli schopni možnosti nového systému kvalitně využívat.

14



Na Slovensku jsou k poskytování dávek sociální pomoci, stejně jako k jejich financování, kompetentní orgány státní správy. Tato situace by se měla změnit v důsledku postupující decentralizace státní správy.

5.2.3. Příslušnost k péči o chudé Péčí o chudé v obci je možné pověřit různé orgány veřejné správy – obec místa narození, obec místa pobytu apod. Ve Finsku se sociální pomoc poskytuje zásadně tam, kde je ten, kdo ji potřebuje, hlášen k trvalému pobytu (v některých případech se může stát, že členové stejné rodiny jsou hlášeni k trvalému pobytu v různých obcích15). Není-li takové obce, je příslušná obec, ve které sociálně potřebný a jeho rodina uskutečňují své životní náklady16; v případě, že není ani takové obce, je příslušná obec, kde se potřebný momentálně nachází, pokud řešení jeho situace nesnese odkladu. Změna místní působnosti obce a její přenesení na tu, kde se potřebný momentálně zdržuje, je nicméně poměrně řídkým jevem. Italské obce poskytují sociální pomoc potřebným podle místa jejich bydliště. Kdo hodlá nárokovat služby sociální pomoci, musí mít trvalé bydliště v určitém regionu, resp. určité obci. V systému RMI bylo potřeba splnit podmínku alespoň ročního pobytu v obci, nebo se nacházet v situaci nouze, jejíž řešení nesnese odkladu. V Nizozemí je za poskytování finanční pomoci osobám v nouzi odpovědný odbor sociálních služeb. K péči a sociální pomoci o osoby bez domova přispívá centrální rozpočet. Osoby, které na území státu pobývají nelegálně, zpravidla nemají nárok na obecní dávky sociální pomoci. Na Slovensku sehrávají důležitou roli v řešení otázky bezdomovectví nevládní organizace, na jejichž činnosti se stát podílí finančními příspěvky. Obce jsou

Před finské soudy se např. dostal případ, kdy pan X žil ve městě S a jeho manželka žila v jiném městě T. Zákon o sociální pomoci rozumí rodinou manžele, kteří žijí ve společné domácnosti. Protože v tomto případě nebylo jasné, zda manželé žijí ve společné domácnosti, byly dávky sociální pomoci pana X spočítány v závislosti na jeho příjmu, aniž by byly započítány příjmy jeho manželky.

15

Příkladem zde může být situace studia v jiném městě, než kde má student trvalý pobyt. V takovém případě se místní příslušnost dělí mezi obec, kde je student hlášen k trvalému pobytu, a obec, kde uskutečňuje své životní náklady. Místní příslušnost druhé obce se vztahuje pouze na uvedené realizované životní náklady.

16



příslušné pouze k zabezpečení přístřeší. Pro novou právní úpravu se předpokládá, že se bude tato otázka řešit v rámci zákona o sociálních službách. V Německu je k pomoci osobě v nouzi příslušná obec, na jejímž území se tato osoba nachází. Jedná-li se o základní pomoc ve stáří (nová úprava), nebo má-li být sociální pomoc poskytnuta v zařízení, je příslušná obec, ve které má potřebný trvalý pobyt.

5.3. Od sociální péče k podpoře práce 5.3.1. Aktivační opatření Ve Finsku poměrně dlouho nefungovala kvalitní spolupráce mezi úřady práce a obcemi. Důsledkem toho byla velmi nepříznivá situace v období vysoké míry nezaměstnanosti. V reakci na to bylo v posledních letech přijato několik reforem za účelem růstu aktivace mezi nezaměstnanými. Úřady práce a sociální pracovníci musí od té doby vypracovávat plány aktivace pro nezaměstnané. Nezaměstnaní mladší 25 let jsou povinni účastni se na tzv. rehabilitačních pracovních aktivitách. Pokud tuto povinnost nesplní, může jim být snížena dávka sociální pomoci. Existuje rovněž plán vytvoření úřadů služeb zaměstnanosti, které by pracovaly na obecní úrovni a spolupracovaly s úřadovnami sociálního pojištění. Měly by se zabývat především zaměstnáváním těžko zaměstnatelných osob. Italský zákon č. 328/2000 je založen na aktivní politice. Systém RMI předpokládal uzavření smlouvy, ve které by nezaměstnaný akceptoval další vzdělávání, nebo profesionální výcvik a uplatňoval by tzv. pracovní granty v dočasných zaměstnáních. Tato smlouva by byla výsledkem individuálního, komplexního jednání s každým klientem, které by vedl sociální pracovník. Příjemci RMI mají zároveň právo účastnit se na integračních programech, toto právo však není vymahatelné před soudem. Do vzdělávacích a jiných aktivačních programů bylo zapojeno 34 % žadatelů o dávku RMI. Ne všichni příslušníci obcí, které byly zapojeny do RMI projektu, tedy byli zapojeni do aktivačních programů. Důvodem zde byla především nepřipravenost obcí takové programy koncipovat a organizovat. RMI však bylo koncipováno právě za účelem redukce nezaměstnanosti a pasti chudoby. Následující tabulka vypovídá o počtech obcí, které se programu zúčastnily.



Tabulka č. 3: Obce a integrační programy RMI Typ integračních programů

Počet zapojených obcí

Výchova k rodičovské a rodinné zodpovědnosti

14

Výchova a vzdělávání

25

Terapie a rehabilitace (drogy, alkohol, mentální postižení, senioři)

24

Společenské začlenění (asociace, sociální spolky,…,)

20

Veřejně prospěšné práce (osobní asistence, úklid ve školách,…),

17

Projekty zaměstnání

14

Výcvik a další kurzy

14

Aktivační politika vůči nezaměstnaným má v Nizozemí několik forem. Jedná se o pokuty za pasivní přístup k trhu práce (je možné zkrátit dávku sociální pomoci až o 20 %), dále tlak na příjemce sociální pomoci, aby sepsal a předložil minimální počet žádostí o zaměstnání za každý měsíc. Pro dlouhodobě nezaměstnané byla koncipována povinná účast na integračních programech a na programech sociální aktivace ve formě dobrovolnické práce. Slovensko se v současné době řídí Strategií podpory růstu zaměstnanosti na základě reformy sociálního systému a trhu práce, která byla nedávno schválena a je založena na principu, že smysluplná práce je lepší než nečinnost a růst zaměstnanosti je nejúčinnější způsob boje proti chudobě. V souladu s touto koncepcí by měly být navrženy některé změny právní úpravy, jejichž základní filosofií je motivace a poskytnutí perspektivy a motivace jednotlivci a jeho rodině. V Německu se podle nové právní úpravy poskytuje pomoc k překonání zvláštních sociálních obtíží. V rámci této pomoci se poskytují všechna plnění a přijímají všechna opatření, která mohou vést k odvrácení nepříznivé sociální situace. Zejména se počítá s poradenstvím a individuální sociální prací s klientem. Tato pomoc se poskytuje bez ohledu na příjem a majetek žadatele. Dále je v novém zákoně upraveno poradenství, podpora a aktivace. Smyslem je příjemce dávek sociální pomoci rovněž doprovázet radou a podporou. V rámci podpory je příjemci dávek sociální pomoci navržena a zprostředkována především práce. Silným motivačním prvkem v sociální pomoci je pak nepochybně skutečnost, že sociální pomoc se poskytuje pouze v případě, že žadatel prokáže, že vyčerpal všechny možnosti poskytované v jiných systémech sociálního zabezpečení a že pro



řešení své situace použil svůj příjem i svůj majetek v takové výši, v jaké to lze spravedlivě požadovat 17. Dosud bylo možné motivovat k práci podporou začínajícího podnikání.

5.3.2. Podmínění poskytování dávek sociální pomoci V některých právních úpravách se v současné době objevuje možnost podmínit poskytnutí dávky sociální pomoci, např. účastí klienta na obecních pracích apod. Podle finské ústavy sociální pomoc nemůže být plně podmíněna. Dávka sociální pomoci však může být snížena, pokud se její příjemce odmítá podílet na rehabilitačních pracovních programech. V zákoně o sociální pomoci se navíc uvádí, že všichni lidé jsou odpovědní za péči o sebe sama a své zabezpečení, jakož i zabezpečení své rodiny. Dávka sociální pomoci však nemůže být zcela odebrána pouze proto, že příjemce nesplnil podmínku, která mu byla stanovena kompetentním úřadem. V Itálii jsou v rámci RMI systému všechny dávky podmíněny účastí na integračním programu. Vzhledem k tomu, že tento program je tvořen ve spolupráci s klientem, nevznikají v této souvislosti žádné problémy. Přerušení výplaty dávky z důvodu neochoty příjemce podílet se např. na pracovní rehabilitaci je naproti tomu mnohem častější v obcích, kde projekt RMI nebyl zaveden. V Nizozemí se někdy motivace k práci navrhuje zavést pouze pro mladé nezaměstnané.

Návrhy

na

pracovní

integraci

starších

a

dlouhodobě

nezaměstnaných v současné době nemají úspěch z důvodu nedostatku pracovních míst. Právo na sociální pomoc je zásadně podmínitelné za určitých majetkových poměrů příjemce. Na Slovensku je v současné době možné podmínit výši dávky sociální pomoci participací občana na vykonávání menších obecních služeb. Novelizovaný zákon o sociální pomoci předpokládá, že občan se může ocitnout v hmotné nouzi ze

Znamená to, že nelze např. požadovat na klientovi, aby pro zabezpečení svých potřeb prodal nemovitost, ve které bydlí, nebo použil kapitál naspořený v rámci důchodového připojištění či přiměřené vybavení domácnosti apod.

17



subjektivních důvodů rovněž v případě, že je v evidenci nezaměstnaných na příslušném úřadě práce a odmítá se zúčastnit obecních služeb. V Německu se na celostátní úrovni stanoví pouze povinnost příjemce sociální pomoci účastnit se aktivně hledání vhodného zaměstnání pro sebe. V jednotlivých spolkových zemích se pak tato povinnost realizuje různě. Navíc bude přijata nová právní úprava, která situaci poněkud změní. Všeobecně lze tedy konstatovat, že poskytnutí dávky sociální pomoci jako takové se nepodmiňuje, je možné podmínit poskytnutí určité výše a při nesplnění podmínky dávku krátit.

5.3.3. Integrační smlouvy Integrační smlouvy jsou novým prvkem systémů sociální pomoci. Uzavírají se s klientem na základě jeho jednání se sociálním pracovníkem. Obsahem smlouvy je zpravidla program integrace jedince buď sociálním vyloučením ohroženého, nebo se již v této situaci nacházejícího. Plněním integrační smlouvy ze strany klienta lze podmínit vyplácení dávky sociální pomoci. Ve Finsku musí být pro každého nezaměstnaného po určité době trvání jeho nezaměstnanosti stanoven aktivační plán. Návrh tohoto plánu je povinný. Pokud se nezaměstnaný odmítne zúčastnit integračního plánu, může mu být dávka v nezaměstnanosti na určitou dobu zcela odepřena a dávka sociální pomoci může být snížena. V italském RMI systému je možné snížit dávku v případě, že klient neplní integrační smlouvu s ním uzavřenou. Dávku však nelze naopak navýšit v případě, že klient plní ustanovení také smlouvy velmi přesně a svědomitě. Systém RMI zároveň vyžaduje pro svou realizaci účast i jiných subjektů – např. těch, kteří školí či zaměstnávají klienta. V Nizozemí byla zavedena myšlenka integračních smluv za účelem zavázání klienta k účasti na integračních aktivitách – zejména týkajících se zaměstnání. V oblasti sociální pomoci se však tyto smlouvy někdy stávají pouze formalitou, protože klienti sociální pomoci jsou obtížně zaměstnatelní, a tedy není co plnit a na čem se účastnit.



Na Slovensku se dávka sociální pomoci stále poskytuje na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Tento orgán může dávku sociální pomoci odejmout, zastavit její výplatu, pokud se změní skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku sociální pomoci. Součástí rozhodnutí o přiznání dávky sociální pomoci není individuální rozvojový plán. Tyto plány se v současné době uplatňují na úřadech práce ve vztahu k nezaměstnaným. Rovněž v Německu se možnost uzavření integrační smlouvy do přijetí nové právní úpravy sociální pomoci omezovala pouze na oblast zaměstnanosti. Od 1.1.2005, kdy nabude účinnosti zákon o sociální pomoci, bude možné uzavírat dohody o poskytování sociální pomoci, které bude třeba uzavřít do 4 týdnů od začátku poskytování dávek sociální pomoci. Podle potřeby může být v dohodách stanoven i časový plán integrace potřebného.

5.3.4. Aktivační programy pro příjemce dávek sociální pomoci Finská zpráva v této oblasti odkázala na předchozí odpovědi. Italský systém RMI předpokládá pracovní aktivační programy pouze ve svém rámci. Tam, kde obce nejsou účastny systému RMI, závisí eventuální aktivační programy na dobré vůli té které obce. Nizozemský systém disponuje již téměř pět let mnoha programy k zaměstnání, které

mají

různou

míru

úspěchu.

Nizozemský

program

pro

dlouhodobě

nezaměstnané dokonce využívá prostředků Evropského sociálního fondu. Na programech se účastní cca 25 % příjemců sociální pomoci. Současný slovenský systém řešení hmotné nouze neobsahuje aktivační složky pro příjemce dávky sociální pomoci. Tento systém umožňuje občanům pasivně přistupovat k řešení jejich hmotné nouze, přičemž dávkový systém není motivující a většina lidí se nachází v pasti chudoby. Proto se předpokládá reforma systému sociální pomoci. Jejími základními políři budou: nová dávka v hmotné nouzi, zvýšení motivace dlouhodobě nezaměstnaných, důraz na podporu pracujících rodin a opatření k motivaci ekonomicky neaktivních. Nová dávka v hmotné nouzi bude moci obsahovat příspěvek za účast na aktivačních činnostech (včetně vzdělávání), příspěvek na bydlení, příspěvek pro rodiny s dětmi navštěvujícími školu či předškolní zařízení, příspěvek na zdravotní péči a ochranný příspěvek. Pro dlouhodobé



příjemce dávky hmotné nouze se přesune důraz na zabezpečení základních životních podmínek ze strany obce a omezení dávek poskytovaných v hotovosti. Německý zákon o sociální pomoci umožňuje koncipování aktivačních pracovních programů, v reálu však nejsou tyto programy zvlášť používány a ani zákonná úprava tuto koncepci nijak nepropracovává.

5.3.5. Dávky poskytované v rámci systému RMI Na tuto otázku přišla zcela přirozeně odpověď pouze z Itálie, která je jedinou ze zkoumaných zemí, kde tento systém funguje. Dávka RMI se poskytuje na základě testu majetku a její výplata není podmíněna rozpočtovými omezeními. Je tedy poskytována na základě diskreční pravomoci sociálního pracovníka. RMI se má vyplácet podle potřeby klienta, ale pravidelně, v závislosti na účasti klienta na jeho integračním programu. RMI by tedy mělo účinně působit proti chudobě a sociálnímu vyloučení prostřednictvím zlepšení sociálních a ekonomických podmínek osob vystavených riziku marginalizace a osob, které nejsou schopny postarat se o své děti. RMI je založen na individuálních programech a integračních peněžních dávkách, takže spočívá ve dvojí intervenci. V budoucnu se však nepočítá s celostátním uplatněním RMI systému. Systém RMI má být i v místech, kde byl zaveden, zrušen do konce roku 2004 a nahrazen systémem RUI (dávka poslední možnosti podpory), jehož koncepce měla být vyjasněna do roku 2003; ve zprávě z října 2003 však dosud nebylo možné uvést nic konkrétního.

5.4. Půjčky místo dávek 5.4.1. Sociální bezúročné půjčky Ve Finsku existuje systém sociálních půjček, jejichž účelem je prevence finančního vyloučení a zadlužení a zároveň pomoc lidem lépe zvládnout svou situaci. Tyto půjčky však nepředstavují alternativu k poskytování sociální pomoci, spíše doplňují systém. Poskytnutí těchto půjček je fakultativní pro každou obec. V Itálii neexistuje takový systém sociálních půjček. Objevují se nicméně některé pokusy v oblasti mikrokreditů. Nejedná se však o institucionalizovanou formu sociální pomoci.



Holandsko umožňuje poskytnout sociální pomoc jako mzdu tomu, kdo splňuje podmínky vzniku nároku. Někdy jsou tyto „sociální mzdy“ vyplácené ve formě „startovních půjček“. Pro zadlužené osoby existuje obecní kreditní banka, kde si mohou chudí lidé půjčit peníze proti zástavě. Na Slovensku existuje v současné době pouze systém sociálních půjček poskytovaných obcí. Jedná se o fakultativní možnost, půjčka je bezúročná a poskytuje se na základě smlouvy. Občanovi, který je v hmotné nouzi z objektivních důvodů, je možné rovněž poskytnout jednorázovou dávku sociální pomoci na úhradu mimořádných výdajů. Rovněž

německá

právní

úprava

umožňuje

poskytování

bezúročných

krátkodobých půjček, je-li výhled návratnosti takové půjčky. Podle nové právní úpravy je možné poskytnout dávku sociální pomoci ve formě půjčky, pokud se jeví účelným poskytnout dávku ve větším rozsahu, než v jakém to umožňuje právní úprava. To, co se poskytne „navíc“, lze poskytnout ve formě sociální půjčky.

5.4.2. Mikrokredity Jedinou

zemí,

kde

se

předpokládá

eventuální

možnost

poskytnutí

mikrokreditu, je Holandsko, kde lze poskytnout zvláštní sociální pomoc, pokud obecná sociální pomoc nepokrývá celé měsíční potřeby. Zvláštní sociální pomoc se financuje ze strukturálních rozpočtů, ale poskytuje se velmi zřídka. V ostatních zemích není institut mikrokreditů zaveden. V Německu je umožněn právní úpravou, rovněž formou institutu zvláštní sociální pomoci ve specifických případech, např. pokud hrozí vypovězení z bytu. Nová právní úprava zavedla rovněž mikrokredity jako formu krátkodobé sociální dávky, pokud nastaly mimořádné a výhledově krátkodobé sociální problémy, jež mohou být vyřešeny krátkodobou jednorázovou půjčkou, jejíž návratnost je velmi pravděpodobná.

5.5. Podmínky vzniku nároku na sociální pomoc 5.5.1. Synchronizace výplaty dávek sociální pomoci Protože je sociální pomoc posledním možným zdrojem dávek sociálního zabezpečení, jsou ve Finsku brány v potaz všechny ostatní dávky při definování výše sociální pomoci. Ve Finsku neexistuje institut minimální mzdy. Podobná výše dávky



v nezaměstnanosti a možného příjmu představuje sociální past. Tato situace se však v posledních letech výrazně zlepšila, protože pracovní příjem je vždy vyšší, než příjem sociální. V Itálii není pomýšleno na synchronizaci plateb. Nedostatek integrovaného systému vytváří mnoho problémů. Politika zaměstnanosti byla nicméně reformována na začátku 90. let, zatímco reforma sociální politiky dosud nebyla provedena. Rovněž v italském sociálním systému se objevují sociální pasti. Zároveň se objevují rovněž skupiny potřebných, které nejsou pokryté systémem. Pro tyto osoby je posledním možným zdrojem podpory rodina. V Holandsku se problém souběhu dávek objevuje pouze v případě sociálních dávek

poskytovaných

postiženým

osobám.

Stávající

holandský

systém

nepředstavuje sociální past, protože dávky jsou tak nízké, že každý pracovní příjem je vždy vyšší. Existují sice určité kategorie klientů, kdy mohou dávky ve svém souhrnu být vyšší než minimální mzda; nejedná se však o většinu příjemců sociální pomoci nebo jiných minimálních dávek. Past chudoby se může objevit např. v případě přídavků na děti, zejména u početných rodin. Ani zde ovšem nelze zobecňovat, protože pro naprostou většinu rodin je mnohem zajímavější využívat např. služeb předškolních zařízení a dalších zvýhodnění pro pracující rodiče, než zůstat doma odkázáni pouze na sociální dávky. Na Slovensku jsou systémy sociální pomoci a podpory v nezaměstnanosti synchronizovány tak, že jedním z důležitých aspektů zkoumaných při posuzování nároku na dávku sociální pomoci je skutečnost, zda je občan evidován jako uchazeč o zaměstnání. Institut minimální mzdy je na Slovensku znám a vyvíjí se v souladu s ekonomickým vývojem v zemi. Z nové německé právní úpravy sociální pomoci nevyplývá přímo, že by se předpokládala povinná spolupráce a synchronizace systémů zaměstnanosti a sociální pomoci. V rámci sociální pomoci se nicméně poskytuje poradenství a podpora při hledání nového zaměstnání pro klienta, u kterého je sociální potřebnost způsobena absencí zaměstnání. Tím se otevírá větší prostor pro synchronizaci obou systémů.



5.5.2. Neschopnost řešení vlastní situace a mezinárodní závazky Ve Finsku se dávka sociální pomoci jako poslední zdroj sociálního zabezpečení vyplácí i v případě, že klient není schopen nebo nechce řešit svou situaci. Lze pouze snížit výši dávky, nelze ji však zcela odebrat nebo nepřiznat. V Itálii se příjemci sociální pomoci dělí na spolupracující (a zaslouží si tedy pomoc) a nespolupracující. Nejhůře je zpravidla pohlíženo na dospělé práceschopné muže. Lépe se přistupuje k dětem, postiženým atd., kteří zpravidla dostávají lepší péči. Systém v Itálii rovněž není schopen příliš dobře absorbovat přistěhovalce. Ti zpravidla vyhledávají pomoc dobrovolnických organizací. V Holandsku mají nárok na sociální pomoci i ti dlouhodobě nezaměstnaní, kteří se neúčastní pracovního procesu a odmítají vstoupit na trh práce. V současné době se volá po růstu tlaku na tyto osoby, aby bylo možné je více aktivovat. I ve Slovenské republice se přiznává právo každému na zabezpečení základních životních podmínek. Základním předpokladem poskytnutí sociální pomoci je, že občan sám ani s pomocí své rodiny není schopen řešit svou hmotnou nebo sociální nouzi. Klade se však důraz na zjištění, zda občan přistupuje k řešení nebo zmírnění své životní situace aktivně. V Německu bylo právně zakotveno, že kdo odmítá nabízenou práci nebo odmítá přijmout jiná přiměřená opatření motivující ho k účasti na pracovním trhu, může přijít o nárok na sociální pomoc. Dávka sociální pomoci mu může být zkrácena o 25 %. Přitom je však povinnost zohlednit potřeby dětí a dalších osob, závisejících na takovém klientovi sociální pomoci výživou. V současné nové právní úpravě podobné ustanovení není obsaženo.

5.5.3. Nároky cizích státních příslušníků Dávku sociální pomoci nelze vyvézt z Finska. Pokud občan jiného členského státu EU žije dlouhodobě na území Finska, má nárok na sociální pomoc. Pro uprchlíky jsou k dispozici pouze zvláštní dávky, které se poskytují v prvních letech jejich pobytu ve Finsku. Italský zákon č. 328/2000 stanoví, že sociální pomoc a sociální služby jsou určeny pro všechny občany členských států EU a jejich rodinné příslušníky. Sociální



služby lze rovněž poskytovat cizincům s povolením k pobytu v Itálii. Podíl cizinců nárokujících sociální pomoc je nicméně velmi malý. V Nizozemsku mají na dávky sociální pomoci nárok cizinci s legálním pobytem na území Nizozemska, tedy žadatelé o azyl a nezaměstnaní migrující pracovníci. Cizinci, kteří získali v Holandsku pracovní vízum, jsou dočasní migrující pracovníci a ti nárok na sociální pomoc nemají. Migrující pracovníci zaměstnaní legálně přispívají do daňového systému, ze kterého se hradí sociální pomoc jejich nezaměstnaným kolegům. Náklady na sociální pomoc si tak migrující zaměstnanci hradí částečně sami. Dočasně migrující pracující nebo pracující s pracovním vízem nemají nárok na sociální pomoc. K dávkám sociální pomoci nemají přístup nelegální přistěhovalci. Pracovněprávní i sociálněprávní legislativa stanovuje velmi přísné podmínky pro účast cizinců na nizozemském pracovním trhu, nejsou-li příslušníky některého z členských států EU. Tak se nizozemská legislativa chrání před nechtěnou pracovní migrací do Nizozemska ze třetích států. Ve slovenské zprávě se uvádí, že evropská legislativa v oblasti sociální pomoci nevyžaduje koordinaci, a dále se otázkou v podstatě nezabývá. Podle nové německé právní úpravy mají cizinci nárok na následující plnění ze systému sociální pomoci: pomoc k živobytí (Hilfe zum Lebensunterhalt – základní dávky sociální pomoci), pomoc v nemoci (Hilfe in Krenkenheit), pomoc v těhotenství a mateřství (Hilfe bei Schwangerschaft und Mutterschaft), pomoc při potřebě péče (Hilfe zur Pflege).

5.6. Formy poskytování sociální pomoci a služeb (včetně dob poskytování dávek) 5.6.1. Koncept osobního finančního bankrotu Osobní bankrot se v těch zemích, kde se vůbec zohledňuje, se řeší poradenstvím a asistencí dlužníkům. V holandské zprávě se uvádí, že existuje možnost asistence dlužníkům a specializovaných úřadoven pro pomoc s řešením osobní zadluženosti. Dlužnické poradenství upravuje i německý zákon o sociální pomoci.



5.6.2. Doby poskytování dávek sociální pomoci Ve Finsku se sociální pomoc poskytuje zpravidla na jeden měsíc, nejsou však dány limity počtu, kolikrát může být poskytnuta. S časem výše dávky neroste ani neklesá. V Itálii se dávka poskytuje tak dlouho, dokud trvá potřeba. Po každém roce čerpání dávky se znovu přezkoumávají podmínky trvání nároku. V systému RMI se doby poskytování dávek a služeb rozlišují podle různých kontextů a programů, ve kterých jsou poskytovány. Podrobně o tom vypovídá následující tabulka.



Jméno

RMI pilotní projekt

Centrální systém sociální pomoci

Regionální systémy

Lokální systémy sociální pomoci pro určité kategorie (např. Životní minimum v Miláně)

Lokální systémy sociální pomoci pro určité kategorie (např. Životní minimum všeobecně)

Další systém sociální pomoci

Sociální poukaz

Cílová skupina

Podmínky vzniku nároku

Doba poskyto vání dávky

Povinnost pracovat

Platnost

Testování od 1-12-1998 do 31-12-2000 ve 39 1 rok, městech. Jednotlivci a možnost Rozšířeno na domácnosti s opaková dalších 300 nízkými příjmy ní městkých částí 12/2002 Ukončeno 30-6-2003. V obbdobí 1977 to 2000 upravovaly sociální pomoc místní (regionální) právní předpisy. Často zmocňovaly obce nejen k aplikaci těchto norem a poskytování dávek, ale rovněž k vydávání místních vyhlášek. Proto jsou na místní úrovni definovány pomdínky nároku, což znamená velkou rozmanitost regionálních systémů sociální pomoci. Měsíční 3-6 příjem pod měsíců, Jednotlivci či stanovenou lze domácnosti s hranicí. Zádná zvláštní opakovat nízkými Rozpočtová povinnost, ale silný 1990-nyní v případě příjmy, s pravidla tlak na práceschopné (LR 1/86; mladistvý vážnými dávají PSA-R 1989 příjemce, kteří často ch, nebo sociálními, sociálním nedostávají přímo PSA-C 1990) postižený osobními či pracovníkům dávku. ch členů rodinnými větší domácno problémy. diskreční sti. pravomoc. Silná místní variace všech složek. Cílovou skupinou jsou ti samí, ale výše dávek i doba poskytování se liší město od města. Vě většině případů nemají na dávky nárok práceschopní dospělí, pokud nemají další sociální problémy (např. Závislost na drogách či alkoholu, postižení, psychické problémy apod.). Mnoho obcí pro ně nemá ani systémy, které existují jen pro rodiny s dětmi nebo postižené. Věd nad 65 let; příjem pod stanovenou hranici; Podle Daší lidé s 1996-nyní občanství Ne. potřeby nízkými příjmy (LN 335/95) EU; trvalý pobyt v Itálii, předchozí zaměstnání v Itálii Bydliště v obci (min. 1 rok pro občany EU, 3 roky pro ostatní); měsíční příjem pod stanovenou hranici.


Povinnost podepsat integrační smlouvu a být připraven pracovat, nebo se vzdělávat, pokud se jedná o práceschopného a bez dětí do tří let věku.


Pomoc s nájemný m

Občanství EU, trvalý pobyt, nedostatek Ženy, které mateřských Mateřský nemají nárok 1999-nyní dávek, příjem 5 měsíců. Ne. poukaz na mateřské (DM 306/99) pod dávky. stanovenou hranici (25.823 €/rok pro tříčlennou rodinu) Italské občanství; měsíční Nízkopříjmové Poukaz pro 1 rok, příjem pod početné rodiny pečující možnost stanovenou 1999-nyní Ne. rodiny s dětmi o nejméně tři opakován hranici (DM 306/99) závislými na děti í. (16.113 výživě rodičů. €/rok). Nejméně 3 malé děti. Postižení mezi 74 and Nízkopříjmoví 100%; příjem postižení bez pod 1971-nyní Invalidní dostatečných Podle stanovenou Ne. (L 118/1971; důchody příspěvků do potřeby. hranici, Dl 112/1998) důchodového žádný nárok systému. na dávky pro postižené Existuje v RMI i některých lokálních systémech životního minima, náklady na bydlení se zahrnují do posouzení prahu životního minima, stejně jako se zohledňuje nájemné, které je osoba povinna zaplatit. V této oblasti není žádná jednotná legislativa.



V Nizozemsku ani na Slovensku neexistují žádné časové limity pro poskytování dávky. V Nizozemsku se po dlouhodobé závislosti na dávkách sociální pomoci (5 a více let) poskytuje dávka na nezbytné opravy v domácnosti. Výše této dávky však náklady nepokrývá. Na Slovensku se poskytuje dávka sociální pomoci měsíčně, její výše je pevně stanovená zákonem a nelze ji měnit. Stejně tak v Německu neexistují limity poskytování dávek sociální pomoci.

5.6.3. Zvláštní nástroje podpory rodin Sociální pomoc je ve Finsku součástí sociální práce, která přirozeně podporuje rodiny. Stejně tak v Itálii existují daňové úlevy pro rodiny s dětmi a rovněž existují opatření související s rodičovskou dovolenou. V systému sociálního zabezpečení se objevují některé dávky, jež přímo podporují rodiny. Např. dekretem č. 151/01 byla zavedena dávka poskytovaná v závislosti na výši příjmů pro zaměstnance ve veřejném i v soukromém sektoru a členy družstev. Přiznává se jim právo na 20 týdnů pracovního volna a výplatu 80 % minimální mzdy jako sociální dávky. Tyto mateřské dávky se vyplácejí prostřednictvím Národního institutu sociálního zabezpečení. Stejný právní předpis předpokládá, že stejná skupina matek má nárok rovněž na tzv. mateřský šek, který činí 1290 euro, a to za každé porozené, adoptované či do pěstounské péče přijaté dítě. Do tří let věku dítěte má kterýkoliv z rodičů nárok být omluven z práce po dobu nemoci dítěte. Teprve v roce 1997 byla přijata právní úprava, která upravuje podporu a dotace zařízením a službám pro děti. Italská právní úprava tedy není zrovna dobrým zdrojem inspirace pro Českou republiku. V Nizozemí existují dávky zmírňující náklady na péči o dítě v předškolních zařízeních v případě, že rodič – samoživitel přijme pracovní místo. Na Slovensku se upravuje rodičovská dovolená v zákoníku práce. Od roku 2002 zde existuje systém státní sociální podpory, která představuje jeden ze způsobů realizace práva občana a rodiny na sociální zabezpečení ve smysle Ústavy SR. Německá právní úprava předpokládá účast orgánů sociální pomoci na upevnění rodinných

vztahů, za účelem jejich využití v případě, že jeden z členů



rodiny bude potřebovat sociální pomoc. V německé národní zprávě se však uvádí, že toto zákonné ustanovení se příliš nepoužívá, dosud v podstatě nebylo realizováno.

5.6.4. Role sociálního poradenství Ve Finsku je poradenství součástí sociální práce, existují však poměrně značné rozdíly mezi jednotlivými obcemi. Poradenství poskytují i některé nevládní organizace. Italské poradenské služby jsou rovněž poskytovány sociálními pracovníky – jedná se o součást běžné sociální práce. V Holandsku je poradenství prováděno formou rozpočtových poraden. Tyto však nehrají významnou roli v měřítku klientů sociální pomoci. Poradny jsou financovány ze státního rozpočtu. Na Slovensku je sociální poradenství jednou z forem řešení hmotné a sociální nouze občana. Jedná se o odbornou činnost zaměřenou na zjištění rozsahu a charakteru hmotné nebo sociální nouze, na zjištění příčin jejího vzniku a poskytnutí informací o možnostech řešení hmotné nebo sociální nouze, a na usměrnění občana při volbě a uplatňování forem sociální pomoci. Nedávno byly zpracovány standardy sociálního poradenství, které se v současné době ověřují, jejich gestorem je nevládní organizace – Asociace supervizorů a sociálních poradců. V Německu je sociální poradenství rovněž součástí sociální práce. Úkoly plynoucí z této činnosti na sebe často berou nevládní organizace.

5.6.5. Další formy sociální pomoci V jednotlivých systémech se objevují i další formy sociálních služeb, jako jsou např. potravinové poukázky, poskytování jídla a ošacení, poradenství a pomoc při udržování domácnosti apod. V národních zprávách se tedy objevily zmínky o těchto dalších formách. Ve Finsku je např. možné poskytovat poukázky, během 90. let začaly vyvíjet poměrně silně aktivitu církve, které začaly poskytovat jídlo chudým lidem. Některé nevládní organizace organizují aktivity jako letní tábory pro chudé rodiny a děti. Tyto mimořádné formy sociální pomoci jsou velmi vítané.



Rovněž v Itálii byly zavedeny poukázky, a to zákonem č. 328/2000. Přidělují je obce, na základě kritérií stanovených regiony. Další sociální služby, jako jídlo, ošacení apod., jsou poskytovány nevládními organizacemi. V Nizozemí se zavedly svačiny pro chudé děti podávané ve školách. Jídlo se poskytuje rovněž bezdomovcům, především prostřednictvím nevládních organizací. Neexistují zde potravinové poukázky, pouze slevy pro příjemce sociální pomoci a pro chudé staré lidi. Starším lidem a ženám po porodu se poskytuje domácí asistence. Další velmi důležitou formou je program podpory nájemného. Ta se poskytuje na základě testu příjmu a zjištění výše nájemného. Na Slovensku se pomoci chudým občanům stále více věnují místní organizace, místní státní správa, charita a nevládní organizace. Jednou z forem sociální pomoci upravenou zákonem o sociální pomoci je organizování výchovněrekreačních táborů pro děti např. občanů, kteří jsou v hmotné nouzi, pro děti s poruchami chování či s těžkým zdravotním postižením, stejně jako pro děti z náhradní rodinné péče. Organizace takových táborů je v působnosti orgánů státní správy a v působnosti samosprávných krajů. Nová německá právní úprava stanoví pro zvláštní případy pomoc k řešení zvláštních sociálních potíží (viz výše) a pomoc v ostatních životních situacích. Jako formy této pomoci byly ustanoveny pomoc k dalšímu vedení domácnosti, pomoc starým lidem, pomoc slepým, pomoc v dalších životních situacích.

5.7. Řízení 5.7.1. Zvláštnosti řízení v sociální pomoci Z národních zpráv vyplývá, že sociální pomoc nedisponuje zvláštními procesněprávními předpisy. Zvláštnosti se objevují v Holandsku, kde se používá test majetku. V národní zprávě se nicméně upozorňuje na stigma, které je se žádostí o sociální pomoc spojeno. Zbytek procedur není natolik stigmatizující. V Německu se řízení ve věcech sociální pomoci zahajuje ex-offo za účelem vyloučení stigmatizace klienta v okamžiku, kdy se úřad dozví, že nastala sociální událost, kterou je třeba řešit v rámci tohoto systému. Příslušný úřad je buď uvědomen, nebo situaci zjistí z vlastní depistáže.



Ve Finsku je sociální pomoc součástí sociální práce a je tedy upravena stejnými předpisy, jako sociální zabezpečení. Na Slovensku je řízení o sociální pomoci součástí správního řízení. V Itálii není řízení o sociální pomoci v podstatě vůbec upraveno.

5.7.2. Opravné prostředky Ve Finsku má klient stejné právo na odvolání proti rozhodnutí o dávce sociální pomoci, jako v jiných systémech sociálního zabezpečení. V roce 2001 vstoupil v platnost zákon o postavení a právech klienta sociální pomoci, který upravuje klíčové právní principy ohledně účasti, zacházení a právní ochraně klienta. Účelem zákona je podpořit proklientní koncepci sociální pomoci. Práva klienta a povinnosti sociálních pracovníků se týkají jak soukromého, tak veřejného sektoru sociální pomoci. Klient má právo na odvolání proti rozhodnutí orgánu obce k okresnímu soudu a svůj případ může dovést až k nejvyššímu správnímu soudu. Italská právní úprava nestanoví možnost domáhat se svých práv u soudu. Přesto existuje teoretická možnost odvolání proti rozhodnutí a poskytnutí sociální pomoci ke správnímu krajskému tribunálu. Zákon z roku 1990 ustanovuje institut ombudsmana na obecní a provinční úrovni. Ombudsman garantuje správnost poskytování správních služeb a je povinen hlásit porušení povinností ze strany správních orgánů. Nedisponuje však žádnými výkonnými kompetencemi. V Holandsku existuje možnost stížnosti po správní linii formou odvolání. V případě nespokojenosti s vyřízením je možné se odvolat a opravný prostředek podat až k nejvyššímu soudu. Od roku 1998 je zde zakotvena povinnost správních orgánů komunikovat s klientem ohledně jeho sociálního zabezpečení. Na Slovensku je každé právoplatné rozhodnutí přezkoumatelné soudem. Kompetenčním zákonem se v rámci zvláštní úpravy řízení vyloučila možnost použití mimořádných opravných prostředků ve správním řízení, týkají-li se poskytování dávky sociální pomoci. V Německu existuje nad rozhodováním o dávkách sociální pomoci pouze správní kontrola. V této oblasti však nejsou žádná zvláštní ustanovení. I v případě, že probíhá opravné řízení, není přerušeno poskytování dávky sociální pomoci.



5.7.3. Ochrana osobních údajů Obecní orgány, které poskytují sociální pomoc, mají právo na získání nutných informací od jiných orgánů či institucí. Podle platné právní úpravy může obecní orgán používat informace pouze k účelům, za kterými je získal a pokaždé, když se žádá o nové údaje, je potřeba přesně specifikovat požadavek. V Itálii byl na úrovni RMI ustaven zvláštní systém sběru statistických údajů. Zákon o ochraně osobních údajů, který vstoupil v platnost v lednu 2004, upravuje celou oblast ochrany osobních údajů v Itálii a je plně v souladu s evropskou právní úpravou. V Holandsku roste problém ochrany osobních údajů od té doby, kdy jsou propojeny správní a finanční úřady a další veřejnoprávní instituce. Osobní údaje nejsou právně chráněny, pokud jsou nezbytné pro test majetku. I na Slovensku existuje zákon o ochraně osobních údajů. V jeho rámci jsou přesně stanovené postupy subjektů, pracujících s osobními daty, tak, aby nedošlo k jejich zneužití. K zajištění lepší kvality poskytované sociální pomoci se uvažuje o zřízení komory sociálních pracovníků, která však dosud nebyla ustavena.

5.8. Sociální práce a její organizace 5.8.1. Normativní počty sociálních pracovníků Předmětem současných diskusí je kromě jiného, kolik má mít sociální pracovník klientů a jaká je nejlepší zkušenost v této oblasti. Ve Finsku nejsou žádné přesné normy, kolik by mělo být sociálních pracovníků. V Národním akčním plánu sociálního zabezpečení a zdravotnictví je obsaženo doporučení, že by měl být nejméně jeden sociální pracovník na 2000 obyvatel. Z Itálie a Německa přišla zpráva, že takovými informacemi se nedisponuje. V Holandsku se již mnohokrát, ale bezvýsledně, diskutovalo o institutu specializovaných sociálních pracovníků, kteří by byli kompetentní pro specifickou oblast sociálních problémů. Z důvodu rozpočtových úspor je však v současné době stálý nedostatek kvalifikovaného personálu a velká fluktuace toho stávajícího. Ani zde zřejmě žádná zvláštní data určující ideální stav nejsou.



Stejně tak Slovensko nedisponuje žádnými normami. V současné době připadá na jednoho zaměstnance úseku dávky sociální pomoci průměrně 261 klientů, přičemž existuje problém s vybaveností úřadu.

5.8.2. Organizace sociální práce Ve všech zkoumaných zemích existuje spolupráce mezi poskytovateli sociálních služeb a poskytovateli dalších forem sociální pomoci. Ve Finsku poskytují obce veškeré nutné sociální zabezpečení a sociální asistence je součástí sociální práce a sociálního zabezpečení jako celku. V italské zprávě se k danému tématu neuvádí žádné další informace. V Holandsku se klientní management a správa provádí rozdělením speciálních funkcí, jako rozhodování o dávkách a jejich výpočet, kontrola apod. Sociální práce v oblasti sociální pomoci byla regulérním úkolem institucí sociální pomoci před rokem 1980, kdy složení klientů nedominovali dlouhodobě nezaměstnaní. Poté se změnila situace a zároveň přišly rozpočtové škrty. Sociální práce byla vytlačena ze systému sociální pomoci, protože sociální pracovníci jsou zcela zaměstnáni pomocí dlouhodobě nezaměstnaným. Na Slovensku existuje např. propojení činností odborů sociálních věcí okresních úřadů s úřady práce. Nástroje a formy sociální pomoci se využívají současně pro řešení nepříznivé sociální situace občana, a to ve vzájemné účelné a efektivní kombinaci. Z Německa žádná odpověď nepřišla.

5.8.4. Monitorování chudoby Ve Finsku existuje mnoho studií a statistik o chudobě. Statistická data sbírá finský statistický úřad a národní výzkumné a rozvojové centrum pro sociální zabezpečení a zdravotnictví (STAKES). V Itálii sbírala po dobu patnácti let statistické údaje o chudobě vládní komise pro chudobu. V současnosti byla přejmenována na Komise pro otázky sociálního vyloučení a každý rok zveřejňuje statistiky o chudobě. Plnit stoprocentně tuto úlohu je však těžké, protože není dosud jednotně definován systém sociálního zabezpečení.



V Nizozemsku monitorují chudobu obecní a národní výzkumné ústavy od roku 1983. Na Slovensku dosud nebyla chudoba jako taková definována, vychází se tedy z informací o počtech příjemců dávky sociální pomoci. Odbory sociálních věcí jednotlivých okresních úřadů poskytují na vyžádání údaje o celkovém počtu příjemců dávek sociální pomoci, o počtu příjemců dávky sociální pomoci z objektivních a subjektivních důvodů, o počtu příjemců příspěvku na zvýšené životní náklady, o počtu příjemců účelové dávky pro občany s těžkým zdravotním postižením, o počtu příjemců peněžitého příspěvku na kompenzaci sociálních důsledků těžkého zdravotního postižení, o počtu příjemců dávky sociální pomoci z řad evidovaných nezaměstnaných,

o

počtu

příjemců

dávky

sociální

pomoci

se

společně

posuzovanými osobami. Provádí se rovněž mikrocensy. V Německu vydala spolková vláda v roce 2000 národní zprávu o chudobě a bohatství v zemi. Průběžně se tedy zřejmě data nesledují. Nová právní úprava však počítá se sledováním statistických údajů na spolkové úrovni. Za účelem zhodnocení dopadů nové právní úpravy a možnosti určit její další vývoj budou sledovány statistické údaje o příjemcích dávek sociální pomoci a o výdajích a příjmech systému sociální pomoci.

5.8.5. Jednotný informační systém V žádné ze zkoumaných zemí neexistuje jednotný informační systém pro oblast sociální pomoci, který by byl navíc propojitelný po celé zemi.

5.9. Zneužívání sociálních dávek Zneužívání sociálních dávek se objevuje v podstatě ve všech zkoumaných zemích. Finská zpráva uvádí, že neexistují žádné specifické skupiny, které by zneužívaly zvlášť dávek sociální pomoci. Dobrý přístup správních orgánů k různým databázím zamezuje zneužití. V Itálii a Nizozemí jsou dávky tak nízké, že příliš nesvádějí ke zneužívání; v Nizozemsku se objevuje účast na šedé ekonomice při současném pobírání dávek, nejedná se však o nijak zvlášť komplikovaný jev.



Na Slovensku způsobuje zneužívání demotivační charakter dávek sociální pomoci. Připravovaná reforma sociální pomoci nadále zachovává ochranný charakter právní úpravy pro rizikové skupiny obyvatel na úrovni zabezpečení základních životních podmínek. Obsahuje zároveň silné motivační prvky s cílem aktivace občana různými formami jako účast na rekvalifikaci, dalším vzdělávání, obnovení si pracovních návyků apod. V Německu neexistují řádné reprezentativní průzkumy na téma zneužití dávek sociální pomoci. Po přijetí nové právní úpravy se nicméně plánuje zpřísnění kontrol příjemců sociální pomoci.



6. Zahraniční zkušenost jako inspirace pro ČR 6.1. Závěry plynoucí ze zahraničních zpráv Ze zahraničních zpráv, jež byly excerpovány v předchozí kapitole, plynou některé důležité závěry, které mohou sloužit jako inspirace pro nové formy sociální pomoci koncipované pro Českou republiku.

6.1.1. Politické otázky A. Základní principy systému sociální pomoci Boj proti sociálnímu vyloučení představuje moderní zkušenost systémů sociálního zabezpečení v evropských zemích. Nová strategie se musí projevit v dosavadních systémech boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Ve většině zkoumaných zemí je zakotveno právo na zabezpečení základního příjmu, aby se předešlo ohrožení jedince chudobou (hmotnou nouzí). Toto základní lidské právo je většinou garantováno ústavou a či jiným ústavněprávním předpisem zakotvujícím základní lidská práva. Základ je tedy v evropských zemích v podstatě stejný. Toto právo plyne rovněž z mezinárodních závazků těchto států. Jednotlivé země se liší pouze způsobem provedení této zásady. Zřejmě nejštědřejším systémem je sociální pomoc ve Finsku. Boj proti chudobě

a

sociálnímu

znevýhodnění

je

koncipován

univerzálně,

znamená

univerzální pokrytí dávkami a službami, a to bez stanovení maxima peněžních dávek. Sociální pomoc je ale zároveň koncipována jako poslední možný zdroj pomoci v rámci sociálního zabezpečení. Základním kritériem pro vznik nároku je přitom neschopnost zajistit si vlastní životní potřeby svým vlastním příjmem. V takovém případě vzniká nárok na zajištění základního příjmu a péče ze systému sociální pomoci. V rámci sociální pomoci se poskytují věcné i finanční dávky, sociální pomoc se distribuuje prostřednictvím místních sociálních úřadoven a je úzce spojena se sociální prací. V rámci této koncepce se nicméně klade stále větší důraz na odpovědnost každého jedince za vlastní zabezpečení a zabezpečení potřeb vlastní rodiny.



V podstatě reziduální systém sociální pomoci je koncipován v Holandsku, kde je základním principem sociální pomoci sociální začleňování – sociální inkluze. Sociální pomoc se poskytuje na minimální úrovni schopné pomoci zabezpečit právě sociální začlenění sociálně vyloučeného jedince a jeho rodiny. Dalšími principy jsou princip testování (v tomto případě majetku) a kontroly aktivní snahy zlepšit vlastním přičiněním svou situaci – klienti jsou především žádáni k aktivní účasti na pracovním procesu. Zásadami respektovanými na Slovensku jsou individualizace a deetatizace, přičemž se sociální pomoc člení podle toho, zda hmotná nouze vznikla z objektivních nebo ze subjektivních důvodů. Dalšími principy jsou subsidiarita (posílení aktivní účasti a zodpovědnosti občana a jeho rodiny), sociální solidarita, adresnost, individuální přístup, pluralita subjektů pomoci, efektivnost, účelnost a komplexnost. Podobné principy jsou formulovány rovněž v Německu. Jedná se o následující: ♦ Princip finality – nárok na sociální pomoc vzniká bez ohledu na příčinu vzniku sociální potřebnosti ♦ Princip pokrytí potřeby – jedná se o veřejnou pomoc pro jedince nacházejícího se v současné situaci nouze, k pokrytí konkrétní individuální potřeby ♦ Princi doplňkovosti – kdo si může pomoci sám, nebo má nárok na pomoc ze strany třetí osoby, nemá nárok na sociální pomoc ♦ Princip individualizace – způsob, forma a měřítko sociální pomoci se řídí podle konkrétní podoby potřeby V Itálii dosud nebyly stanoveny žádné základní principy sociální pomoci, neboť tento systém se v uvedené zemi nachází již delší dobu v poměrně složitém stadiu transformace. Ta souvisí s historickým vývojem v posledních třech dekádách. Zatímco v 70. letech sociální pomoc v podstatě celou provozoval a poskytoval stát, v druhé polovině 90. let se objevily snahy přejít od sociální pomoci poskytované kraji k sociální pomoci poskytované obcemi, přičemž by se zachovala silná tradiční účast nevládních organizací. Základním principem současné sociální pomoci je přechod k podpoře a uschopnění klienta. V této souvislosti byl rovněž experimentálně



v některých oblastech zaveden systém RMI (minimální příjem za účelem začlenění), který ale nebyl realizován na celostátní úrovni. Od této koncepce se ustoupilo. Snaha sjednotit dosud velmi roztříštěný systém sociální pomoci se stále nesetkává s úspěchem, resp. nebyla dosud nalezena vhodná koncepce reformy. Italská zkušenost tak učí, že pro provedení reformy není potřeba jen profesionální koncepce sociální politiky, ale stále více je v dnešních moderních společnostech zapotřebí politického konsensu, který bude natolik pevný, aby odolal častým politickým změnám, ke kterým v demokratických společností dochází.

B. Definice materiální potřebnosti (hmotné nouze) Hranice materiální chudoby se v podstatě ve všech zkoumaných státech stanoví v závislosti na velikosti rodiny, která se posuzuje společně, eventuálně i na věku dětí (v této oblasti se tedy zahraniční zkušenost shoduje s českou koncepcí životního minima). V Nizozemí se tento práh chudoby určuje jako příjem nedosahující tzv. normu sociálního zabezpečení, která odpovídá cca 70% hrubé minimální mzdy, jež činí cca polovinu průměrné mzdy. Dávky sociální pomoci dorovnávající příjem do určité hranice (která např. na Slovensku představuje životní minimum) se poskytují v plné výši pouze v případě, že si příjemce dávky nemůže příjem zvýšit vlastním přičiněním, zejména svou prací. Někde, např. ve Finsku, se poskytuje základní dávka a dále doplňková dávka, náležející v případě zvýšené potřeby (např. jsou-li zvýšené potřeby zdravotní péče nebo náklady na bydlení).

C. Míra volné úvahy a kompetencí správních orgánů na nejnižší úrovni Ve zkoumaných zemích se kombinuje rigidní úprava s pravomocí správních orgánů na místní úrovni řešit případy volnou úvahou. Např. ve Finsku se výše základní dávky stanoví na národní úrovni, zatímco výše dávky doplňkové je v pravomoci místního správního orgánu. V Itálii byla v roce 2000 dosud velmi široká volná úvaha místních správních orgánů omezena, takže v podstatě její rozsah odpovídá finskému modelu, kdy základní výše dávky je stanovena na národní úrovni, zatímco doplňující dávky jsou stanoveny na základě volné úvahy místních orgánů.



V podstatě zcela rigidní úprava je v Německu, kde výši jednotlivých sociálních dávek stanoví buď federace, nebo spolková země. Od této výše není možné se odchýlit. Na stejném principu pak pracuje rovněž systém sociální pomoci na Slovensku, kde se výše dávky sociální pomoci odvíjí od pevně stanoveného životního minima, od něhož rovněž není možné se odchýlit. Ve všech zkoumaných státech se nicméně volná úvaha týká pouze orgánů veřejné správy, a rozhodovací pravomoc o dávkách a jejich výši nebyla v žádném ze států svěřena nevládním organizacím.

6.1.2. Dělení kompetencí mezi stát a místní správní orgány a financování sociální pomoci Ve všech zkoumaných státech dochází v oblasti sociální pomoci k dělbě kompetencí. Na úrovni státu se přijímají koncepční rozhodnutí a přerozdělují se prostředky ze státního rozpočtu. Na regionální a lokální úrovni se pak tvoří místní strategie boje proti sociálnímu vyloučení a poskytují se konkrétně dávky ze systému. (Itálie, Nizozemí, částečně Německo, kde federální systém správy připouští poměrně značné rozdíly mezi jednotlivými spolkovými zeměmi.) Financování sociální pomoci probíhá z daní, přičemž se prostředky ze státního rozpočtu přerozdělují obcím a krajům do jejich místních rozpočtů. Tyto místní správní orgány pak s poskytnutými prostředky nakládají podle potřeb svého regionu. Na Slovensku v současné době probíhá proces decentralizace státní správy, a to i v oblasti sociální pomoci, která přechází do samosprávné působnosti místních orgánů veřejné správy (obcí a krajů).18 Z národních zpráv nevyplývá přímá relace mezi pravomocí obcí a jejich povinností financovat sociální pomoc z místních rozpočtů a jejich motivací k redukci počtů osob závislých na sociální pomoci. Např. v italské zprávě se uvádí, že přesun kompetencí na místní úroveň bez přesného stanovení kritérií, standardů, práv a povinností na národní úrovni znamenalo v případě nakonec nerealizovaného projektu RMI potíže v aplikaci konkrétních specifických začleňovacích opatření. 18

Decentralizace se týká všech postkomunistických zemí, které byly spravovány z centra – státem, a to do posledních detailů. Zvolit účinnou a vhodnou koncepci decentralizace se ukazuje jako velmi složitý úkol. Určitou střední cestou se může jevit dekoncentrace, kdy se přenášejí pouze úkoly státu na místní orgány, při decentralizaci se přenášejí i pravomoci. S nimi je však třeba rovněž převést finanční prostředky ze státního rozpočtu, jinak je úspěch decentralizace ohrožen.



Národní zákony nicméně zpravidla upravují povinnost osob, jež mají nárok na dávky sociální pomoci, účastnit se pracovního procesu, např. i formou obecně prospěšných prací (Německo, Nizozemí). Tyto začleňovací aktivity ve svém důsledku redukují počet osob závislých v konkrétním regionu na dávkách sociální pomoci. Konkrétní sociální pomoc – služby i dávky – poskytují ve všech zkoumaných zemích obce. Je to důsledek uplatňování principu subsidiarity. Tento postup je logický, neboť obce jsou těmi články veřejné správy, jež jsou klientovi nejblíže a mohou tedy nejefektivněji reagovat na jeho potřeby. Jak již bylo uvedeno výše, v některých zemích jsou stanoveny podmínky pro činnost obce v oblasti sociální pomoci na celostátní úrovni a tato činnost je financována ze státního rozpočtu.

6.1.3. Od zabezpečení k motivaci k práci (from welfare to workfare) Motivace klientů sociální pomoci je důležitým tématem všech systémů ve zkoumaných zemích. každá země přistupuje nicméně k danému tématu odlišně. Spíše pozitivní motivace k práci je patrná v systémech Finska a Itálie, jakož i Německa, zatímco negativní podtext motivačních opatření lze vnímat v Nizozemsku. Ve Finsku se v současné době intenzivně zlepšuje spolupráce mezi sociálními úřady a úřady práce, jejíž nedostatek byl velmi silně pocítěn v průběhu 90. let, kdy došlo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti. Nezaměstnaní mladší 25 let jsou povinni se zúčastnit programu tzv. „rehabilitačních pracovních aktivit“; v případě porušení této povinnosti jim mohou být sníženy dávky sociální pomoci. Podle finské ústavy však nemůže být nárok na dávku sociální pomoci zcela podmíněn – jedná se o uplatnění základního lidského práva, které existuje bez dalšího. Na druhou stranu nicméně platí zásada, že každý je povinen se postarat o sebe, a to podle svých možností a schopností. Každý nezaměstnaný je povinen účastnit se aktivačního plánu, jež mu je po určité době nezaměstnanosti vyhotoven. V Itálii byla motivace k práci jedním z nejdůležitějších znaků systému RMI, který byl experimentálně zaveden v několika oblastech v Itálii. Jak již bylo uvedeno, k jeho aplikaci na celostátní úrovni nedošlo, a tak je eventuální aplikace systému pobídek k práci čistě na vůli jednotlivých obcí, zda a jak je koncipují. Systém RMI předpokládal vytvoření plánu začlenění na základě spolupráce klienta a sociálního pracovníka. Účast na tomto plánu podmiňovala poskytnutí dávky



sociální pomoci. Tento plán byl ale vytvořen ve spolupráci s klientem, nešlo tedy o nařízení určité aktivity shora, z úřadu, ale o nastavení individuálního plánu pro každého klienta zvlášť a uzavření smlouvy s tímto klientem o poskytování dávky za předem dohodnutých podmínek. Dávka RMI se poskytuje na základě testu majetku a její výše je stanovena fixně, nelze ji zvyšovat v případě, že se klient aktivně účastní svého začleňovacího programu a dosahuje výsledků. Vzhledem k tomu, že se jedná o program začlenění předem dohodnutý s klientem, nebývají časté případy, že by byla dávka RMI přerušena či odňata. Častěji se to stává u obcí, které nejsou do projektu RMI zapojeny a klienti tedy neuzavírají s obcí individuální smlouvy o začlenění. RMI má v podstatě dvojí přínos pro integraci jedince a jeho rodiny zpět do společnosti. Jednak se z RMI poskytuje dávka, která umožňuje, aby se klient nedostal pod hranici chudoby a jednak se v jeho rámci koncipuje individualizovaný integrační program, „šitý na míru“ jednotlivci. Dávka se poskytuje na dobu jednoho roku a je možné její poskytování prodloužit, zjistí-li se, že potřeba podpory nadále trvá. V Německu se v současné době pracuje na změně systému motivujícího k práci. V současné době je možné získat státní motivační podporu v případě, že nezaměstnaný začne podnikat. Sociálně potřebnému, který nemůže sehnat práci, jsou povinny pomoci místní úřady, které napomáhají svým klientům při hledání zaměstnání. V každé spolkové zemi byly vytvořeny specifické systémy této organizace hledání práce pro klienty sociální pomoci. V této oblasti mohou vyvíjet činnost

nejen

obce,

ale i

soukromé

subjekty,

jako

nevládní

organizace,

zprostředkovatelny práce apod. Nezaměstnaní jsou rovněž jedinou skupinou, se kterou je možné uzavřít dohodu o začlenění, která je v podstatě plánem hledání zaměstnání pro klienta, eventuálně jeho angažovanosti na dočasných integračních a rekvalifikačních programech. Jiný typ integračních programů dosud německé zákonodárství nepředpokládá. Poměrně represivnější systém je popsán v nizozemské národní zprávě. Zde se předpokládají pokuty v podobě až 20% zkrácení dávek sociální pomoci v případě pasivního přístupu klienta k jeho povinnosti pokusit se najít si práci. Příjemci sociální pomoci jsou navíc povinni měsíčně předkládat seznam pracovních míst, o která se



ucházeli, přičemž je stanoven jejich minimální počet. Pro dlouhodobě nezaměstnané je koncipována povinná účast na reintegračních programech a na aktivačních programech v podobě dobrovolnické práce. Na Slovensku není motivace k práci dosud příliš rozvinuta. Umožňuje se pochopitelně účast na rekvalifikaci, dávky v nezaměstnanosti je možné redukovat či zcela odejmout v případě, že nezaměstnaný nepřistupuje aktivně ke své povinnosti hledat si zaměstnání, neexistuje však dosud aktivační politika vtělená do právního předpisu. Na druhé straně je možné podmínit přiznání a výplatu dávky sociální pomoci účastí na obecních pracích organizovaných obcí.19

6.1.4. Půjčky místo dávek Sociální půjčky jsou uzákoněné v podstatě ve všech zkoumaných zemích, vyjma Itálie. Jedná se nicméně zpravidla o půjčku, která může být komplementární k sociální dávce a je fakultativní – neexistuje na ni právní nárok. Rozhodnutí o tom, zda se půjčka poskytne, závisí na obci. Půjčka se v podstatě ve všech zemích poskytuje na základě testu majetku, který byl však již proveden v souvislosti s posouzením nároku na dávku sociální pomoci. V případě mimořádné sociální události jen nizozemský systém poskytuje tzv. zvláštní sociální pomoc, která nevyrovnává měsíční nedostatek příjmu, její výše je cca 1/5 běžné dávky sociální pomoci. Nejedná se tedy o významnou formu sociální pomoci.

V Německu

existuje

možnost

poskytnutí

dávky

sociální

pomoci

v mimořádných případech. Rozhodnutí o poskytnutí dávky a její výši je na obci, jež se řídí zemskou právní úpravou. V ostatních zemích se „mikro-půjčky“ neposkytují.

6.1.5. Podmínky vzniku nároku na sociální pomoc A. Synchronizace systémů sociální pomoci a zabezpečení v nezaměstnanosti Ve Finsku a v Itálii představuje synchronizace obou systémů problém, který je třeba řešit. Zejména v italské zprávě se uvádí, že systém zaměstnanosti byl

Je zřejmé, že v případě podmínění vzniku nároku na dávku např. účastí na obecních pracích je třeba koncipovat příslušnou právní úpravu tak, aby nenarážela na mezinárodní zákaz nucené práce, vyslovený zejména Mezinárodní organizací práce již na začátku minulého století.

19



reformován již na začátku 90. let, zatímco systém sociální pomoci na svou skutečnou reformu teprve čeká. Tato dichotomie vnáší nesrovnalosti do celého systému zabezpečení osob ohrožených sociálním vyloučením a jejich ochrany před ním. V Holandsku tato skutečnost zřejmě nepředstavuje závažný problém, zejména z důvodu skutečně nízké výše dávek sociální pomoci, která je na takové úrovni, že nemůže vznikat past chudoby, občan je stále dostatečně motivován, aby místo závislosti na velmi nízkých dávkách sociální péče raději získal prostředky na svou obživu vlastní prací. Německo stojí v této souvislosti před reformou právní úpravy, která by měla oba systémy synchronizovat.

B. Dávky pro ty, kteří nepřispívají ke zlepšení své situace I v případě, že příjemce sociální pomoci selže a není ochoten ke zlepšení své situace přispět vlastním přičiněním, je ve všech zkoumaných státech možné, aby tato osoba dostávala dávku sociální pomoci, byť v minimální výši, sloužící k zachování jejímu a její rodiny při životě. V Itálii se nicméně může stát, že někdo, pokud nemá trvalý pobyt v některé italské obci, vypadne ze sociální sítě. V tomto případě se angažují nevládní organizace, jež poskytují pomoc potřebnou k zajištění přežití těchto osob.

C. Sociální pomoc poskytovaná cizím státním příslušníkům Cizím státním příslušníkům se poskytuje sociální pomoc zpravidla v případě, že mají legální pobyt na území daného státu. Příslušníkům členských států EU se poskytuje sociální pomoc bez dalšího v Itálii. Oblast sociální pomoci nepatří do koordinace sociální politiky, proto není dána povinnost poskytnout sociální pomoc bez ohledu na státní příslušnost. Pro nárok je však ve všech zkoumaných zemích rozhodující legální pobyt na území státu.

6.1.6. Formy poskytované sociální pomoci Zahraniční experti byli tázáni rovněž na možnost intervence systému sociální pomoci v případě, že dojde k „osobnímu krachu“ klienta. Kromě Nizozemí neexistuje žádný relevantní systém pomoci v tomto případě. Nizozemská právní úprava zná možnost poradenství dlužníkům jako formu sociální služby.



Dávky sociální pomoci jsou poskytovány ve všech státech měsíčně po takovou dobu, po jako trvá potřeba sociální pomoci. Jen v Itálii jsou některé časové limity délky, na jakou může být dávka poskytována, tento limit je ale možné prodloužit, resp. obnovit nárok na dávku. V rámci systému sociální pomoci neexistují ve zkoumaných zemích žádné zvláštní dávky, systém sociální pomoci se nicméně může aktivizovat v případě, že jiné systémy, které mají plánovitě pomáhat rodině v plnění jejích základních funkcí selžou. Např. v Itálii, pokud matka dítěte nezískala nárok na dávky v mateřství, může jí být poskytnut tzv. „mateřský šek“, který slouží k pokrytí potřeb jejích i dítěte. Rovněž rodičům je umožňováno dělit se o péči o dítě prostřednictvím rodičovské dovolené, přičemž dávka pro matku i otce je poskytována ve stejné výši (Itálie). V rámci systému sociální pomoci se rovněž poskytuje sociální poradenství, které je ve všech zkoumaných zemích součástí sociální práce prováděné sociálními pracovníky působícími v rámci systému sociální pomoci. V Německu přebírají iniciativu na poli poradenství nevládní organizace. V rámci systému sociální pomoci se poskytují také některé další formy plnění, jako např. potravinové poukázky (Finsko), zdravotnické služby či poskytování jídla. V Itálii se na poskytování těchto forem sociální pomoci velmi významně podílejí neziskové organizace, které poskytují zejména jídlo a ošacení. Poukázky se v této zemi zavedly v roce 2000 – jsou přidělovány obcemi na základě kritérií určených regiony. V Holandsku se např. v základních školách poskytují svačiny dětem z hůře situovaných rodin, stejně jako v Itálii se i zde poskytuje jídlo za velmi výhodnou cenu nebo zcela zdarma bezdomovcům – tuto činnost provozují rovněž neziskové organizace, poukázky se zde nevydávají. V Holandsku se rovněž podporují ti, kteří nemohou ze svého příjmu platit nájem. Dětské tábory provozované pro děti ze sociálně slabších rodin se organizují na Slovensku a ve Finsku. Všechny formy sociální pomoci mohou být poskytovány v kombinaci, neexistují oddělené subsystémy jednotlivých forem, a to ani v jedné ze zkoumaných zemí.



6.1.7. Řízení V oblasti sociální pomoci nejsou ve zkoumaných zemích upraveny žádné zvláštní procesní postupy. Jedinou výjimku tvoří proces testu majetku, který je zejména v Nizozemí považován za velmi stigmatizující. V oblasti sociální pomoci jsou k dispozici standardní opravné prostředky v rámci správního procesu. Možnost soudního přezkumu je výjimečně dána v Itálii a ve Finsku, zatímco na Slovensku je soudně přezkoumatelné každé správní rozhodnutí. V souvislosti se zjišťováním rozhodných skutečností se v rámci procesu o přiznání dávky sociální pomoci zjišťuje poměrně značné množství osobních údajů. To je ale nezbytné k tomu, aby bylo možné individuálně posoudit nárok i formu pomoci konkrétnímu klientovi. Ochrana osobních údajů nicméně roste a sbírané údaje jsou stále lépe zabezpečeny (Nizozemí). Sbírané osobní údaje jsou naproti tomu využívány jako cenný zdroj statistických informací (Itálie). Ve všech zkoumaných zemích jsou úředníci vázáni povinností mlčenlivosti a osobní údaje klientů mohou být použity pouze k tomu účelu, ke kterému byly zjištěny. Ve všech zemích se sbírají statistiky vypovídající o chudobě v příslušném státě. Na Slovensku např. údaje o počtech klientů sociální pomoci suplují údaje o chudých v zemi, protože hranice chudoby nebyla dosud oficiálně stanovena. Ve zkoumaných zemích není nicméně jednotný softwarový systém, který by používaly veškeré místní subjekty poskytující sociální pomoc. naopak, každá obec má vlastní systém, což poněkud komplikuje práci a sjednocování celého systému. Systém sociální pomoci je zneužíván stejně jako jakýkoli jiný systém. Nelze říci, že by v některém státě docházelo k nadměrnému zneužívání systému, ani nebyla označena žádná zvláštní skupina, jež by se zneužívání dopouštěla. V některých zemích, např. v Německu a na Slovensku, se nicméně počítá se zavedením možnosti zpřísnění kontrol využívání sociální pomoci a participace klienta na úsilí o řešení jeho situace. Zkušenost však ukazuje, že míra kontroly nesmí klást větší finanční nároky, než uspořené peníze získané z postihu za zneužívání systému.



6.2. Možné zahraniční zdroje inspirace pro ČR Právní úpravy systému sociální pomoci v hmotné nouzi se ve zkoumaných zemích pochopitelně liší. Ze zahraničních zpráv samotných i z jejich analýzy, jež je obsahem předchozí subkapitoly, je nicméně patrné, že systém sociální pomoci ČR, jenž stojí před reformou, se může některými způsoby řešení inspirovat. Možné zdroje inspirace jsou zdůrazněné v následujícím textu. Z hlediska celkové koncepce systému sociální pomoci v hmotné nouzi je třeba zdůraznit, že v podstatě ve všech zemích tento systém funguje jako poslední zdroj pomoci, jakási „poslední instance“, a aktivuje se teprve v okamžiku, kdy občan nacházející se v hmotné nouzi nemůže hledat pomoc jinde. Zároveň jsou tyto systémy koncipovány tak, že dávky, které z nich mohou plynout, zpravidla nejsou tak vysoké, aby motivovaly klienty k setrvání v systému. Jiná je situace v ČR, kde v podstatě všichni odborníci upozorňují na časté zneužívání především systému sociální pomoci, který představuje kombinaci rodinných dávek a dávek s chudinským prvkem. Zdá se, že problém není v soudobé kombinaci rodinných dávek s chudinským prvkem v systému státních sociálních dávek, ale v jiném, přísnějším koncipování onoho chudinského prvku. Tam, kde je chudinský prvek zachován, je třeba zřejmě po vzoru zahraničních právních úprav zpřísnit podmínky tak, aby systém příliš nemotivoval ke zneužívání. V oblasti koncepce a principů, kterými se řídí systémy sociální pomoci v hmotné nouzi, je rovněž velmi inspirativní princip komplexnosti. Všechny zahraniční systémy spějí k tomu, aby pomoc byla poskytovaná komplexně, tedy tak, že se v rámci jednoho typu jednání s klientem poskytne komplexní zabezpečení – např. dávka a pomoc k aktivní účasti na pracovním procesu, doplněná např. vzdělávacím programem či motivací k účasti na obecních pracích. Takový přístup by byl zřejmě velkým přínosem pro velmi roztříštěnou a zastaralou českou úpravu sociální péče, doplněnou některými dávkami sociální potřebnosti a státní sociální podpory. Podmínky takové účasti musí respektovat dobrovolnost, jinak by takové úsilí mohlo hraničit s nucenou prací, která je zakázána námi ratifikovanou Úmluvou MOP. S další zásadou – zásadou individualizace – velmi úzce souvisí celý komplex potřebných změn, ke kterým je možné se inspirovat v zahraničí. Všechny tyto změny souvisí s požadavkem sociální práce. Zatímco v ČR (a do značné míry i v SR) není



sociální práce mimo NNO dostatečně rozvinutá, zejména ve Finsku, ale např. i v italském systému RMI (i když nebyl přijat na celém území), je sociální práce nezbytnou součástí celého systému sociální pomoci. Sociální pracovníci by mohli být právě ti, kdo budou s klienty vypracovávat individuální programy začleňování. Pro ČR, která právě dokončila svou reformu veřejné správy a stojí před reformou sociální pomoci, je stěžejní otázkou dělba kompetencí. Inspiraci je možné v zahraničí čerpat v tom smyslu, že výkonné kompetence jsou zpravidla děleny mezi kraje a obce, přičemž stát si ponechává nejen svou koncepční a koordinační roli, ale poskytování sociální pomoci rovněž financuje. To je důsledek plošně pojaté solidarity, neboť jinak by vznikly nežádoucí rozdíly mezi chudými a bohatými kraji a obcemi. Není zcela automatické, že přenos kompetencí znamená pro obec či kraj rovněž finanční zátěž pro obecní rozpočet. Tento způsob řešení je zřejmě vhodné vzít v úvahu, především s vědomím toho, že jedním z nejzávažnějších nedostatků, vytýkaných v podstatě všeobecně odmítanému věcnému záměru zákona o sociálních službách, je právě nedořešené financování služeb. V každém případě je tedy třeba s reformou řešit i otázku financování nového systému. V oblasti osobní příslušnosti obce k řešení sociální nouze určitého občana je zřejmě inspirativní model používaný ve Finsku, kdy při použití zásady subsidiarity se kompetence k zajištění chudého postupně posouvá od obce, kde je ten, kdo potřebuje pomoc, hlášen k trvalému pobytu, na obec, ve které sociálně potřebný a jeho rodina uskutečňují své životní náklady, a pokud není ani taková obec, pak se kompetence přesouvá na tu obec, kde se potřebný momentálně nachází, nesnese-li řešení jeho situace odkladu. Systémy sociální pomoci ve všech zkoumaných zemích rovněž různými způsoby motivují klienty k práci a obsahují různá aktivační opatření. I v této oblasti mohou být zahraniční právní úpravy pro Českou republiku inspirací. Z hlediska konceptu základních lidských práv nelze poskytnutí dávky sociální pomoci občanu v hmotné nouzi zcela podmínit jeho aktivním přístupem. Ani v ČR, kde je v sociální oblasti patrný silný důraz na lidskoprávní dimenzi, nebude tedy zřejmě možné zbavit klienta sociální pomoci zcela nároku na dávku poskytovanou v hmotné nouzi pouze s tím, že se aktivně nepodílí na řešení své situace.



Podnětem k hlubší analýze by zřejmě měl být italský experiment RMI, jehož nedílnou součástí je smluvní princip sociální pomoci. Zakládá se na tom, že způsob a formu poskytnuté sociální pomoci hledá sociální pracovník spolu s klientem, a výsledkem tohoto společného hledání je uzavření integrační smlouvy, podle které se klient zavazuje postupovat, má-li nadále trvat jeho nárok na dávku. Tato cesta se jeví jako jedno z velmi dobrých a moderních řešení. V mnoha případech se totiž nemusí osvědčit sankční aspekt dávky sociální pomoci, kdy příjemce, pokud nesplňuje požadavky, které se na něj kladou, může ztratit i nárok na dávku jako takovou. Princip integračních smluv se objevil nejdříve v systémech zaměstnanosti a záhy přešel i do systémů sociální pomoci. V současné době se ze zkoumaných zemí uplatňuje v Itálii a ve Francii, přičemž v Itálii nebyl, zřejmě z politických důvodů, prosazen celostátně. Jako doplňková forma sociální pomoci se v některých zemích uplatňuje tzv. sociální půjčka, nebo dokonce tzv. mikrokredit. V zemích, kde byl proveden výzkum, se tato forma používá v podstatě zřídka, mikrokredit pouze v některých zemích. Zajímavou cestu zvolilo Nizozemsko, kde existují obecní kreditní banky, které půjčují klientům sociální pomoci proti zástavě. Lze však vznést pochybnost, zda by institut sociálních půjček měl být v České republice obnoven na základě inspirace ze zahraničí. Nevládní neziskové organizace jsou k této alternativě velmi zdrženlivé, nemají s ní dobrou zkušenost. Sociální půjčky by bylo zřejmě možné poskytovat, ovšem

za

poměrně

striktních

podmínek

a

v případech

poměrně

vysoké

pravděpodobnosti návratnosti půjčky. Pokud by se v České republice měla zavádět nějaká metoda snižování dávek sociální pomoci po určité době jejich pobírání, nebo omezování doby poskytování těchto dávek, z hlediska zkoumaných zemí by se ČR zařadila mezi průkopnické státy. Ve zkoumaných zemích se totiž neobjevuje metoda postupného snižování dávek v závislosti na době jejich poskytování, nebo naopak zvyšování dávek v případě dobré spolupráce klienta na integračních projektech. V procesní oblasti sociální pomoci je jistě příkladem pro ČR proklientní koncepce sociální pomoci, známá např. ve Finsku, kde byl v roce 2001 přijat zákon o postavení a právech klienta sociální pomoci. Jedná se o velmi inovační prvek systému sociální pomoci, kdy jsou práva klienta chráněna nejen ústavou nebo listinou základních práv

a svobod, ale ústavněprávní principy jsou provedeny



speciálním zákonem v oblasti sociální pomoci. Určitým podkladem pro eventuální další rozvoj úvah na toto téma může být zákon o ochraně osobních údajů, který se může stát odrazovým můstkem pro zajištění práv klientů sociální pomoci i v ČR ve větším rozsahu, než je tomu nyní. Aby však ČR mohla podobnou úpravu přijímat, musí nejdříve vytvořit právní prostředí v oblasti sociální pomoci, které bude odpovídat novým koncepcím a novým formám sociální pomoci, které se v různých podobách objevují dnes v zahraničí.



7. Závěry a doporučení Základním poznatkem ze studia zahraničních zkušeností evropských zemí je, že nedostatky systému chudinských dávek jsou v nedostatečné koordinaci s ostatními systémy sociálních ochrany, což vede k překryvu a přemíře péče inspirující nezužívání i sociální pasti na straně jedné, a k nepokrytým potřebám a nesladěnému integračnímu úsilí na straně druhé. Ukazuje se, že politika za sociální soudržnost

a

proti

sociálnímu

vyčleňování

musí

být

sladěna

s politikou

zaměstnanosti, zdravotní politikou, sociálním pojištěním a politikou školskou (vzdělanostní). Schematicky se tato koordinace může vyjádřit takto.

Politika školská a vzdělanostní Zdravotní politika, péče a pojištění

Politika bydlení

Politika proti chudobě Politika sociálního pojištění a zabezpečení

Politika a provoz sociálních služeb

Vláda ČR v současné době stojí před náročným úkolem – reformovat v mnoha aspektech již zastaralý a nevyhovující systém sociální péče do moderní podoby sociální pomoci odpovídající současným integračním požadavkům a současnému společenskému zadání. Tento systém musí reagovat na novou formu chudoby a sociálních problémů, které se začaly objevovat i v České republice, a souhrnně jsou označovány pojmem „sociální vyloučení“. Nový zákon o hmotné nouzi a boji proti sociálnímu vyloučení bude muset odpovídat novým požadavkům, a proto je třeba koncipovat nové formy sociální pomoci. Z předkládané studie lze vyvodit některé závěry a deset doporučení, jež jsou obsahem této kapitoly. 1. Doporučuje se změnit celkovou koncepci systému sociální pomoci



Klienty20 sociální pomoci jsou osoby, které čelí velmi závažným sociálním problémům, jež neřešeny mohou představovat nebezpečí pro celou společnost. Obecně platí, že chudoba je vážným nebezpečím pro prosperitu. Vede k sociální desintegritě a ekonomické heterogenitě, které jsou brzdou sociálně-ekonomického pokroku. Moderní společenská struktura je pro tyto, často dezorientované osoby, velmi nepřehledná a složitá. Chudoba v moderní společnosti je důsledkem nedostupnosti příjmů (nezaměstnanost), vzdělání, zdravotní péče a bydlení; má velmi různé a individualizované příčiny. Proto je třeba přistupovat k příjemci sociální pomoci a jeho reintegraci do společenských struktur individualizovaně, tedy řešit případ od případu individuálně, prostřednictvím kvalitní sociální práce a zároveň komplexně, aby se předešlo překryvům jednotlivých systémů sociálního zabezpečení a řešila se komplexní životní situace, nikoli dílčími způsoby dílčí potřeby z ní vycházející. Výhody takovéto koncepce jsou: ♦ Efektivita (za předpokladu kvalitní sociální práce) ♦ Řešení příčiny a situace jako celku, nikoli jednotlivých částí Jako úskalí takového přístupu lze vnímat: ♦ Přílišnou náročnost (je mnohem jednodušší vyplácet dávky na základě matematického klíče) ♦ Nebezpečí „pasivizace“ klienta v případě že se „přežene komplexnost“ řešení jeho situace a vytratí se tlak na jeho aktivní přístup 2. Doporučuje se zvýšit kvalitu poskytování sociální pomoci S požadavkem na vyšší kvalitu sociální pomoci velmi úzce souvisí potřeba většího důrazu na sociální práci. Sociální práce jako nová metoda v oblasti sociální pomoci si v České republice stále jen těžko hledá své místo. Je tomu tak především proto, že platná právní úprava nevytváří pro sociální práci dostatečný prostor a česká společnost zřejmě dosud nevnímá sociální práci jako nezbytnou společenskou

V této souvislosti je vhodné upozornit, že v Německu se v odborné praxi místo pojmu „klienti“ stále častěji používá pojem „zákazníci“. Tato změna se však zatím v legislativně nepromítla.

20



aktivitu prospívající rozvoji občanské společnosti 21. Sociální práce se v současné době vyučuje na několika vyšších odborných i vysokých školách v ČR, v současné době je však stále nedostatek odborníků této profese. Má-li být nově formulována sociální pomoc, je sociální práce klíčová, už jen proto, že mezi moderní, nové formy sociální pomoci patří např. integrační smlouvy, aktivační opatření, sociální půjčky, poukázky apod. K zajištění možnosti účelného poskytování sociální pomoci v těchto formách je nezbytná kvalitní sociální práce. Přitom je třeba zdůraznit právě kvalitu sociální práce, která vychází z vysoké úrovně profesionality sociálních pracovníků. S tím tedy souvisí nejen požadavek na „produkování“ sociálních pracovníků, ale na jejich další vzdělávání na vysoké úrovni tak, aby byli schopni přesně vyhodnocovat velmi složité situace a nacházet na ně účelná řešení. S novými formami sociální pomoci se totiž rozšíří pravomoci sociálních pracovníků a jejich možnosti ovlivnit řešení sociální situace klienta. Kvalitní sociální práce má zřejmě především výhody jako: ♦ Efektivita sociální pomoci ♦ Spokojenost klienta a jeho brzký návrat zpět do společnosti ♦ Prevence sociálně patologických jevů, nebo jejich řešení již v zárodku ♦ Možnost účelně individualizovat sociální pomoc a zvolit nejlepší možné řešení, a to ve spolupráci s klientem Nevýhodami zajišťování vysoké úrovně kvality sociální práce jsou: ♦ Vysoké nároky kladené na vzdělávací systém ♦ Vyšší finanční náklady, než v případě automatizovaného poskytování dávek 3. Ze studie vyplývá, že praxe v současné době volá po zavedení smluvního principu do systému sociální pomoci Věcný záměr zákona o hmotné nouzi a sociálním vyloučení předpokládá zavedení integračních smluv do nového systému sociální pomoci. Jedná se o moderní metodu, která maximálně aktivizuje klienta – ukládá mu zpravidla povinnost uzavřít se sociálním pracovníkem, za jeho asistence a podpory, integrační smlouvu,

21

Svědčí o tom např. ohodnocení sociálních pracovníků a jejich společenský status.



jejíž součástí je integrační plán – plán sociální integrace osoby, jež se ocitla v hmotné či sociální nouzi. Tato forma se v zahraničí osvědčila především v oblasti zaměstnanosti a posléze začala být využívána i v oblasti sociální pomoci. Proto navrhujeme podpořit záměr zavedení integračních smluv do nového systému sociální pomoci. Výhodami integrační smlouvy jsou: ♦ Možnost stanovení konkrétní kombinace forem sociální pomoci „na míru“, a tedy zaručení komplexního přístupu ke klientovi ♦ Individuální přístup ke klientovi – je třeba se s ním na celém integračním programu dohodnout ♦ Vyšší záruka aktivního přístupu klienta k procesu jeho sociální integrace (na tvorbě programu se podílí klient sám) ♦ Efektivita sociální pomoci Jako nevýhody se mohou projevit: ♦ Finanční náročnost – je třeba koncipovat v každé obci aktivační programy a vyškolit sociální pracovníky, kteří budou integrační smlouvy uzavírat ♦ Možná neschopnost obcí zajistit sjednávání i realizaci integračních smluv – obce musí být na eventuální přechod na integrační smlouvy připraveny (nebezpečí negativních zkušeností jako v Itálii, kde některé obce neuzavíraly integrační smlouvy, protože na to nebyly personálně vybaveny) ♦ Možná neochota klienta smlouvu uzavírat (integrační smlouva by tedy neměla být jedinou možností stanovení forem sociální pomoci, bez jejíhož použití by občanu v nouzi hrozily vážné existenční problémy). 4. Systém sociální pomoci by měl poskytovat širokou škálu dávek a služeb, aby bylo možné sociální pomoc individualizovat Do systému sociální pomoci je žádoucí vnést co nejvíce forem sociální pomoci tak, aby bylo možné kombinovat jednotlivé formy mezi sebou a zvolit co nejvhodnější kombinaci pro konkrétního klienta. Dotázaní zástupci NNO se však jak k poukázkám, tak k půjčkám vyslovovali poměrně skepticky. Jedná se tedy opět o kvalitní sociální



práci, která bude mít dostatek prostoru, např. i na to, obstarat potřebné věci s klientem. Sociální půjčky lze tedy doporučit pouze částečně. Naproti tomu osvědčenou a dosud nikoli dostatečně rozvinutou další formou sociální pomoci je sociální poradenství, jež, pokud je poskytováno kvalitně, může znamenat velký přínos i z hlediska prevence vzniku hmotné či sociální nouze. Výhodami poskytování dalších forem sociální pomoci je: ♦ Pestrost systému sociální pomoci a možnost zvolit vhodnou kombinaci pro řešení konkrétní sociální situace ♦ Možnost sociálního pracovníka zasáhnout efektivně Nevýhody tkví ve: ♦ Finanční náročnosti systému – čím více forem dostupných na místní úrovni, tím vyšší náklady (ale zároveň tím větší efektivita!) ♦ Vysokých nárocích kladených na personální zajištění sociální pomoci – je třeba disponovat poměrně velkým počtem sociálních pracovníků na profesionálně vysoké úrovni, aby byli schopni kvalitně posoudit situaci a navrhnout nejlepší řešení, a zároveň aby na takovou volbu měli dostatek času 5. Současný systém sociální pomoci bývá často zneužíván ze strany klientů. Proto je třeba hledat nástroje redukce tohoto zneužívání. Zneužívání systémů sociální pomoci je velmi závažným problémem, se kterým se tento systém v ČR potýká. Zahraniční zkušenosti přitom ale ukázaly, že zneužívání není v jiných zemích tak velkým problémem. Ze získaných poznatků vyplynulo, že je především třeba systém dobře nastavit a eliminovat z něj demotivační prvky, které ke zneužívání přímo vybízejí. Dokonce je možné podmínit nárok na dávku v plné výši účastí na aktivačních opatřeních. Také je možné nahradit peněžitou dávku poskytováním přístřeší a stravy pro ty, kteří nespolupracují na své reintegraci. Z již provedených studií i dalších zdrojů informací použitých v této studii je patrné,

že

důvodem

zneužívání

stávajícího

systému

v ČR

je

především

nedostatečná kvalita koncepce sociální pomoci a s ní související existence mnoha demotivačních prvků v systému, která implikuje jeho zneužívání. Ukazuje se, že platí © JUDr. Igor Tomeš – PERSONNEL CONSULTING, leden 2004


pravidlo, že systém lze zneužívat jen do té míry, do jaké to dovoluje svou nekoncepčností, nesystémovostí a nedokonalostí. Systém musí mít jeden (ne více) výrazný obecný cíl – integrovat a integraci udržovat. Míra zneužívání systému by tedy měla být redukována tím více, čím lépe bude koncipován nový systém sociální pomoci. 6. Důležitým aspektem koncepce nového systému sociální pomoci by mělo být

zřetelné dělení kompetencí jednotlivých poskytovatelů

sociální pomoci osobám v nouzi Kompetence budou zřejmě děleny v souladu s novou podobou veřejné správy tak, jak je koncipovaná po reformě veřejné správy provedené v minulých letech. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že zřejmě ideální rozvržení věcných kompetencí spočívá v ponechání koncepčních a řídících pravomocí v centru a rozdělení výkonných kompetencí mezi obce a kraje. Tuto cestu lze doporučit i České republice. Jedná se v podstatě o to, do jaké míry bude systém decentralizován a dekoncentrován. Výhodami vysoké míry decentralizace jsou: ♦ Blízkost klientovi – klient nemusí nikam daleko dojíždět, svého sociálního pracovníka má zpravidla přímo ve své obci ♦ Možnost pružně reagovat na sociální situaci v obci a potřeby jejích chudých ♦ Možnost hledat a nacházet řešení „šitá na míru“ obyvatelům obce (obecní plánování) Nevýhodami vysoké míry decentralizace jsou: ♦ Nebezpečí tvorby příliš velkých regionálních rozdílů ♦ Nejednotnost systému, která snižuje právní jistotu ♦ Finanční problémy, pokud není dostatečně dořešeno financování sociální pomoci. V případě přenesení kompetencí na obce či kraje, do jejich samosprávné působnosti, je třeba vždy vyřešit i otázku financování systému, jinak vzniká velké



nebezpečí, že obce dostanou kompetence, ale nikoli finance na jejich plnění. Negativní důsledky takového, eventuálně déle trvajícího stavu, by nesl klient. 7. Spolu s decentralizací22 se rovněž doporučuje řešit míru volné úvahy svěřené správním orgánům V zahraničí se uplatňují obě formy koncepce právní úpravy. Např. v Německu a na Slovensku jsou kogentně stanovena pravidla poskytování dávek sociální pomoci, od kterých se nelze odchýlit. Jinde je naopak dána sociálnímu pracovníkovi příslušného orgánu možnost rozhodnout o formě a někdy i o výši dávky sociální pomoci s tím, že kogentně je stanovena zpravidla minimální výše dávky a sociální pracovník ji může podle potřeby navýšit. V současné době se v oblasti sociální pomoci objevují spíše trendy k uvolnění právní úpravy a ponechání větší možnosti správního uvážení sociálnímu pracovníkovi, který o dávce rozhoduje. Tento trend lze doporučit i České republice. Plýtvání v sociální pomoci se v některých zemích brání regulací úhrnné účelově určené částky přidělené do krajského nebo obecního rozpočtu v závislosti na vybraných sociálních indikátorech, tzv. „grantová“ metoda financování sociální pomoci, jež je rovněž hodná pozornosti pro sociálně politické úvahy o nové koncepci sociální pomoci. Výhody vysoké míry volné úvahy sociálního pracovníka jsou: ♦ Možnost určit výši dávky na základě individuálního posouzení situace ♦ Odstranění přílišné rigidnosti systému, která v oblasti sociální pomoci zřejmě není na místě ♦ Možnost pružné reakce na chování klienta Vysoká míra volné úvahy má však i své nevýhody: ♦ Nebezpečí vzniku velkých regionálních rozdílů, nebo dokonce i rozdílů uvnitř jedné obce v závislosti na rozhodování jednotlivých sociálních pracovníků ♦ Nedostatek právní jistoty – občan nemůže předem říci, na co má nárok

Často se decentralizace zaměňuje za dekoncentraci, což zřetelně není totéž. Při decentralizaci se předávají nejen odpovědnost, ale i pravomoc a volnost při nakládání s prostředky v mezích zákona.

22



8.

V novém systému sociální pomoci se doporučuje nově řešit i místní příslušnost kompetentních orgánů

Z hlediska klienta je důležitou otázkou, kde může dávky sociální pomoci nárokovat. Ze zahraničních i domácích zpráv je patrné, že jednou z možných „staronových variant“ by bylo znovuzavedení institutu domovského práva. Domovské právo znamená příslušnost občana k určité obci (zpravidla dle místa narození nebo místa dlouhodobého pobytu, nebo místa, kde platí daně z příjmů – daňový úřad), na jejímž základě je možné u domovské obce nárokovat kromě jiného sociální pomoc v případě vzniku sociálně nepříznivé situace. Domovské právo bylo jako právní institut zavedeno na českém území na konci minulého století23, má zde tradici a proto lze doporučit jej znovu použít. Výhody zavedení domovského práva by byly: ♦ Tradice, na kterou lze navázat – tedy institut, který není české právní kultuře cizí ♦ V případě modernizace koncepce pružnost – problémem vázanosti dávek na místo trvalého bydliště je povinnost klientů si pro dávku jezdit, takže její část „projedou“; v případě, že by se domovské právo koncipovalo jako právo na sociální pomoc u obce, kde klient dlouhodobě žije, bylo by možné poskytovat sociální pomoc blízko klientovi ♦ Jistota příslušnosti domovské obce Nevýhody domovského práva ale jsou: ♦ Potřeba revize – původní koncepce byla myšlena pro zcela jinou společenskou situaci ♦ Nutnost informovat občany o změně koncepce a „naučit je“ ji používat ♦ Nebezpečí snahy státu zbavit se zodpovědnosti za financování sociální pomoci a ponechání povinnosti obce financovat ji z vlastního rozpočtu 9. V moderním systému sociální pomoci bude třeba nově definovat postavení NNO

23

Srov. zákonč. 105/1883 ř.z., o domovském právu.



NNO představují ve všech zemích důležitý doplněk veřejné správy v oblasti sociální pomoci. Zpravidla poskytují především materiální pomoc – ošacení a jídlo – a poradenskou činnost. Jak je všeobecně známo, nevládní organizace působící v oblasti sociální pomoci, dosud nemají svou zvláštní legislativu, která by definovala standardy jejich činnosti (vč. kvalifikačních požadavků) a způsoby jejich financování v případě, že svou činností v podstatě nahrazují veřejnou správu. Pro činnost NNO doporučujeme definovat: ♦ Postavení NNO

a jejich eventuelní kompetence v oblasti sociální

pomoci 24 ♦ Standardy činnosti NNO v oblasti sociální pomoci ♦ Financování činnosti NNO v oblasti sociální pomoci V českém kontextu je v současné době těžko představitelné, že by NNO vyvíjely činnost rovněž v oblasti poskytování finančních dávek sociální pomoci. NNO zřejmě zůstanou v oblasti poskytování věcné pomoci a pomoci formou služby. 10. Doporučuje se nový systém sociální pomoci vybavit moderními informačními technologiemi. Ze studie vyplývá, že systém sociální pomoci vyžaduje rovněž informační vybavení, má-li fungovat účelně a efektivně. Doporučujeme tedy koncipovat moderní informační systém, který by centralizoval data o klientech sociální pomoci a formách jejího poskytování. Dosud žádná ze zkoumaných zemí nedisponuje takovým informačním systémem. Je přitom zřejmé, že jeho existence by velmi ulehčila fungování celého systému sociální pomoci. Zárodky takového informačního systému byly včleněny do informačního systému pro státní sociální dávky. Bude tedy zřejmě nevyhnutné koncipovat další rozvoj tohoto systému vhodným propojením se informačními systémy sociálního pojištění, úřadů práce a finančních úřadů. Nespornými výhodami komplexního informačního systému jsou: ♦ Centralizace dat

V oblasti sociálních služeb je dokonce možné po německém vzoru definovat princip subsidiarity – když sociální službu již poskytuje NNO, nesmí ji začít poskytovat rovněž obec

24



♦ Snadná přístupnost oprávněných osob odkudkoli k údajům o každém klientu sociálních služeb při respektování ochrany osobních dat ♦ Možnost pro oprávněného sociálního pracovníka informovat se o programu, který klient, jenž se např. dostavil na úřadovnu, sleduje a o jeho postupu ♦ Propojenost všech dávkových míst ♦ Prevence zneužívání dávek sociální pomoci Nevýhodami jednotného informačního systému jsou: ♦ Vysoké náklady na jeho zavedení – vč. obslužnosti ♦ Riziko nespolehlivosti či dokonce zneužití, pokud by systém nebyl dobře koncipován po programátorské stránce ♦ Porušení zákona o ochraně osobních dat, pokud nebude přístup jednotlivých oprávněných osob přesně identifikován a přísně regulován. K tématu

informací

v sociální

pomoci

patří

i

požadavek

na

větší

informovanost klientů o jejich možnostech a nárocích v rámci systému sociální pomoci. Tento nedostatek je často zmiňován a lze ho odstranit v souvislosti se zavedením nových forem sociální pomoci a podporou sociální práce, jejíž součástí bude i informační činnost namířená na klienty.


JUDR. IGOR TOMEŠ

CONSULTING MALEŠICKÁ 13, 130 00 PRAHA 3

Projekt výzkumu a vývoje VaV – ZVZ87, č. projektu HS 106/03

ANALÝZA NOVÝCH FOREM POSKYTOVÁNÍ POMOCI V HMOTNÉ NOUZI V SYSTÉMU SOCIÁLNÍ PÉČE

Přílohy

Praha leden 2004

Projekt HS106/03, přílohy, str.

2

Obsah Příloha I.

3

Zákon o zmiernení hmotnej núdze (Slovenská republika) Příloha II.

40

Zákon o podpoře (Holandsko) (vybrané části) Příloha III. Dotazník pro zahraniční experty v angličtině

© JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting, leden 2004

65


3

NÁRODNÁ RADA SLOVENSKEJ REPUBLIKY III. volebné obdobie

369 Vládny návrh Zákon z ....................................... 2003 o zmiernení hmotnej núdze a o zmene a doplnení niektorých zákonov

Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:

Čl. I PRVÁ ČASŤ ZÁKLADNÉ USTANOVENIA § 1 Predmet úpravy Tento zákon upravuje právne vzťahy pri posudzovaní hmotnej núdze občana a poskytovaní dávky v hmotnej núdzi (ďalej len „dávka“) a príspevkov k dávke (ďalej len „príspevok“), ktorých cieľom je spolu s jeho príjmami zabezpečiť základné životné podmienky a zmierniť hmotnú núdzu s prispením aktívnej účasti občana a fyzických osôb, ktoré sa s občanom spoločne posudzujú.

Hmotná núdza § 2 Hmotná núdza je stav, kedy príjem občana a fyzických osôb, ktoré sa s občanom spoločne posudzujú, nedosahuje životné minimum 1) a občan a fyzické osoby, ktoré sa s občanom spoločne posudzujú, si príjem nemôžu zabezpečiť alebo zvýšiť vlastným pričinením. 1)

§ 2 a 5 ods. 6 zákona č. ..../2003 Z. z. o životnom minime.



4

§3 Na účely zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze rovnaké postavenie ako občan má aj cudzinec, osoba bez štátnej príslušnosti, azylant, odídenec s pobytom na území Slovenskej republiky na základe povolenia príslušného orgánu a zahraničný Slovák s pobytom na území Slovenskej republiky, ak sa im pomoc neposkytuje podľa osobitných predpisov 2) alebo podľa medzinárodných zmlúv, ktorými je Slovenská republiky viazaná.

DRUHÁ ČASŤ Posudzovanie hmotnej núdze a poskytovanie dávky a príspevkov Posudzovanie hmotnej núdze § 4 Fyzické osoby, ktoré sa spoločne posudzujú na účely posudzovania hmotnej núdze, zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze sú a) manžel a manželka, b) rodičia a nezaopatrené deti3) žijúce s nimi v domácnosti,4) c) rodičia a ich deti do 25 rokov veku, ktoré nemajú príjem alebo majú príjem 5) najviac vo výške minimálnej mzdy,6) žijúce s rodičmi v domácnosti,4) okrem detí, ktorým v čase evidencie uchádzačov o zamestnanie vznikol nárok na dávku v nezamestnanosti. §5 (1) Za vlastné pričinenie zabezpečenia príjmu alebo zvýšenia príjmu na účely posudzovania

hmotnej

núdze,

zabezpečenia

základných

životných

podmienok

a zmiernenia hmotnej núdze sa považuje najmä vlastná práca, užívanie vlastného majetku podľa § 8 alebo uplatnenie zákonných nárokov podľa § 9 ods. 2. (2) Pri posudzovaní hmotnej núdze, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze sa na účely zisťovania príjmu započítavajú Zákon č. 48/2002 Z. z. o pobyte cudzincov a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov Zákon č.480/2002 Z. z. o azyle a o zmene a doplnení niektorých zákonov. Zákon č. 70/1997 Z. z. o zahraničných Slovákoch a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení zákona č. 403/2002 Z. z. 3) § 3 zákona č. .../2003 Z. z. o prídavku na dieťa. 4) § 115 zákona č. 40/1964 Zb. Občiansky zákonník v znení neskorších predpisov. 5) § 6 a 7 zákona č. 366/1999 Z. z. o daniach z príjmov v znení neskorších predpisov. 6) Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 90/1996 Z. z. o minimálnej mzde v znení neskorších predpisov. 2)



5

a) u posudzovaného občana jeho príjem a príjem jeho manžela (manželky), b) u posudzovaného občana jeho príjem, príjem jeho manžela (manželky), príjem nezaopatrených detí žijúcich s nimi v domácnosti4) a príjem detí uvedených v § 4 písm. c), c) u posudzovaných rodičov s nezaopatrenými deťmi príjem týchto rodičov,

príjem

4)

nezaopatrených detí žijúcich s nimi v domácnosti a príjem detí uvedených v § 4 písm. c), d) u posudzovaných rodičov, ktorí sú sami nezaopatrenými deťmi, ich príjem a príjem, ktorý na ne poberá iný občan, a príjem nezaopatrených detí žijúcich s nimi v domácnosti,4) e) u posudzovaného nezaopatreného dieťaťa, ak žije v domácnosti4) s iným občanom, jeho príjem a príjem, ktorý na neho poberá tento občan. (3) Za príjem sa na účely posudzovania hmotnej núdze, zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze považuje príjem podľa osobitného predpisu.7) (4) Za príjem sa na účely tohto zákona nepovažuje a) 25 % z príjmu zo závislej činnosti osôb, 8) b) 25 % zo starobného dôchodku priznaného dôchodcovi, ktorý získal obdobie dôchodkového poistenia najmenej 25 rokov, c) prídavok na dieťa,9) d) nevyhnutná okamžitá pomoc poskytnutá obcou podľa osobitného predpisu, 10) e) príjem z príležitostných činností, náhodné a jednorazové príjmy 11) do výšky dvojnásobku životného minima 12) získané v bežnom roku, f) štipendium podľa osobitného predpisu 13) znížené o prídavok na dieťa, § 4 zákona č. ..../2003 Z. z. o životnom minime. § 6 zákona č. 366/1999 Z. z. v znení neskorších predpisov. 9) Zákon č. .../2003 Z. z. o prídavku na dieťa. 10) § 3 ods. 4 zákona Slovenskej národnej rady č. 369/1990 Zb. o obecnom zriadení v znení neskorších predpisov. 11) § 10 ods. 1 písm. a) zákona č. 366/1999 Z. z. v znení neskorších predpisov. 12) § 2 písm. a) zákona č. .../2003 Z. z. o životnom minime. 13) Zákon č. 131/2002 Z. z. o vysokých školách a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov. Vyhláška Ministerstva školstva Slovenskej republiky č. 326/1990 Zb. o poskytovaní štipendií študentom vysokých škôl v znení neskorších predpisov. Vyhláška Ministerstva školstva Slovenskej socialistickej republiky, Ministerstva zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky a Ministerstva práce a sociálnych vecí Slovenskej socialistickej 7) 8)



6

g) peňažné príspevky na kompenzáciu sociálnych dôsledkov ťažkého zdravotného postihnutia, okrem peňažného príspevku za opatrovanie. (5) Príjem zistený podľa odsekov 3 a 4 sa zaokrúhľuje na celé desaťkoruny nadol. §6 Príjem na účely posudzovania hmotnej núdze, zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze sa zisťuje za kalendárny mesiac, v ktorom bola podaná žiadosť o posúdenie hmotnej núdze, zabezpečenie základných životných podmienok a zmiernenie hmotnej núdze; pritom sa prihliada na priemerný mesačný príjem za posledných 12 kalendárnych mesiacov pred podaním žiadosti. §7 Možnosť zabezpečiť si príjem alebo zvýšiť si príjem vlastnou prácou na účely zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze sa neskúma, ak ide o občana, ktorý a) dosiahol vek potrebný na nárok na starobný dôchodok, b) je invalidný, c) sa osobne, celodenne a riadne stará o dieťa, ktoré je podľa posudku príslušného orgánu dieťa s ťažkým zdravotným postihnutím,14) d) sa osobne, celodenne a riadne stará o občana, ktorý je podľa posudku príslušného orgánu občan s ťažkým zdravotným postihnutím,14) e) má nepriaznivý zdravotný stav, za ktorý sa na účely tohto zákona považuje choroba, porucha zdravia uznaná príslušným ošetrujúcim lekárom trvajúca nepretržite viac ako 30 dní, alebo f) sa zúčastňuje na resocializačných programoch, v rámci ktorých si nemôže zabezpečiť príjem vlastnou prácou. § 8 (1) Občan v hmotnej núdzi a fyzické osoby, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, sa nepovažujú za občanov v hmotnej núdzi, ani keď ich príjem nedosahuje životné minimum ustanovené osobitným predpisom,1) ak si svojím majetkom môžu zabezpečiť základné životné podmienky a zmierniť hmotnú núdzu.

republiky č. 88/1984 Zb. o poskytovaní štipendií a hmotného zabezpečenia žiakov gymnázií a stredných odborných škôl. 14) § 51 a 52 zákona č. 195/1998 Z. z. o sociálnej pomoci v znení neskorších predpisov. © JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting, leden 2004


7

(2) Za majetok podľa tohto zákona sa považujú hnuteľné veci a nehnuteľné veci, a ak to ich povaha pripúšťa, práva alebo iné majetkové hodnoty. (3) Občan v hmotnej núdzi a fyzické osoby, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, si majú zmierniť svoju hmotnú núdzu užívaním vlastného majetku, správou vlastného majetku, predajom vlastného majetku alebo prenájmom vlastného majetku. Od občana a fyzických osôb, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, nemožno požadovať predaj alebo prenájom a) nehnuteľnosti, ktorú užívajú na primerané trvalé bývanie, b) poľnohospodárskej pôdy a lesnej pôdy, ktorú užívajú pre svoju potrebu, c) hnuteľnej veci, ktorá tvorí nevyhnutné vybavenie domácnosti, alebo na ktorú sa poskytla jednorazová dávka v hmotnej núdzi alebo peňažný príspevok na kompenzáciu sociálnych dôsledkov ťažkého zdravotného postihnutia, d) osobného motorového vozidla, ktorého sú držiteľom alebo vlastníkom a 1. využívajú ho na individuálnu prepravu z dôvodu ťažkého zdravotného postihnutia alebo 2. jeho hodnota podľa znaleckého posudku nie je vyššia ako 100 000 Sk, alebo e) hnuteľnej veci, ak by bol v rozpore s dobrými mravmi. § 9 Uplatnenie zákonných nárokov (1) Ak si občan v hmotnej núdzi a fyzické osoby, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, neuplatnia svoje zákonné nároky, ktorými si môžu zabezpečiť základné životné podmienky a zmierniť svoju hmotnú núdzu, nepovažujú sa za občanov v hmotnej núdzi. (2) Zákonnými nárokmi podľa odseku 1, ktorých uplatnením je možné zabezpečiť si základné životné podmienky a zmierniť si hmotnú núdzu, sú výživné podľa osobitného predpisu,15) nemocenské dávky podľa osobitného predpisu, 16) dôchodkové dávky podľa osobitného predpisu, 17) nároky z pracovnoprávnych vzťahov,18) dávky výsluhového

§ 85 a 86 a § 91 a 92 zákona č. 94/1963 Zb. o rodine v znení neskorších predpisov. Zákon č. .../2003 Z. z. o náhrade príjmu pri dočasnej pracovnej neschopnosti zamestnanca a o zmene a doplnení niektorých zákonov. 17) Zákon č. .../2003 Z. z. o sociálnom poistení. 18) Zákonník práce. 15)

16)



8

zabezpečenia 19) a opakované štátne sociálne dávky podľa osobitných predpisov20) okrem prídavku na dieťa. Dávka a príspevky § 10 Dávka (1) Dávka patrí občanovi, ktorý je v hmotnej núdzi, a fyzickým osobám, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, na zabezpečenie základných životných podmienok; na tento účel slúžia aj príjmy uvedené v § 5 ods. 4 písm. a) až e). (2) Dávka je a) u jednotlivca 1 450 Sk mesačne, b) u jednotlivca s dieťaťom alebo najviac so štyrmi deťmi 2 160 Sk mesačne, c) u dvojice bez detí 2 530 Sk mesačne, d) u dvojice s dieťaťom alebo najviac so štyrmi deťmi 3 210 Sk mesačne, e) u jednotlivca s viac ako štyrmi deťmi 3 160 Sk mesačne, f)

u dvojice s viac ako štyrmi deťmi 4 210 Sk mesačne. § 11 Príspevok na zdravotnú starostlivosť (1) Príspevok na zdravotnú starostlivosť patrí občanovi v hmotnej núdzi a každej

fyzickej osobe, ktorá sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzuje, na výdavky spojené s úhradou za služby súvisiace s poskytovaním zdravotnej starostlivosti, ak splnili podmienky nároku na dávku. Príspevok na zdravotnú starostlivosť nepatrí občanom, ktorí sú oslobodení od povinnosti uhradiť platby podľa osobitného predpisu. 21) (2) Príspevok na zdravotnú starostlivosť je 50 Sk mesačne. § 12 Aktivačný príspevok (1) Aktivačný príspevok patrí občanovi v hmotnej núdzi a každej fyzickej osobe, ktorá sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzuje, na podporu získania a zvýšenia

Zákon č. 328/2002 Z. z. o sociálnom zabezpečení policajtov a vojakov a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov. 20) Zákon č. 236/1998 Z. z. o zaopatrovacom príspevku. Zákon č. 265/1998 Z. z. o pestúnskej starostlivosti a príspevkoch pestúnskej starostlivosti. Zákon č. 280/2002 Z. z. o rodičovskom príspevku v znení zákona č. 643/2002 Z. z. 19)



9

pracovnej aktivity počas zmiernenia hmotnej núdze, ak splnili podmienky nároku na dávku, ak tento zákon neustanovuje inak. 2) Aktivačný príspevok je 800 Sk mesačne. (3) Občan v hmotnej núdzi, ktorý je zamestnaný, má nárok na aktivačný príspevok, ak a) si zvyšuje kvalifikáciu formou štúdia popri zamestnaní, kombinovaného štúdia a štúdia jednotlivých vyučovacích predmetov alebo formou externého štúdia; toto neplatí, ak občan získal vysokoškolské vzdelanie druhého stupňa, b) sa zúčastňuje na vzdelávaní a príprave pre trh práce uskutočňovaných v rámci projektov schválených územným úradom sociálnych vecí a služieb zamestnanosti (ďalej len „územný úrad“) podľa osobitného predpisu, 22) alebo c) sa zúčastňuje na vykonávaní menších obecných služieb 23) alebo dobrovoľníckych prác uskutočňovaných na základe dohody s územným úradom alebo obcou. (4) Občan v hmotnej núdzi, ktorý je v evidencii uchádzačov o zamestnanie má nárok na aktivačný príspevok, ak a) si zvyšuje kvalifikáciu formou štúdia popri zamestnaní, kombinovaného štúdia a štúdia jednotlivých vyučovacích predmetov alebo formou externého štúdia; toto neplatí, ak občan získal vysokoškolské vzdelanie druhého stupňa, b) sa zúčastňuje na vzdelávaní a príprave pre trh práce uskutočňovaných v rámci projektov schválených územným úradom podľa osobitného predpisu22) alebo c) sa zúčastňuje na vykonávaní menších obecných služieb23) alebo dobrovoľníckych prác uskutočňovaných na základe dohody s územným úradom alebo obcou. (5) Aktivačný príspevok patrí občanovi v hmotnej núdzi a) počas zvyšovania kvalifikácie formou štúdia popri zamestnaní, kombinovaného štúdia a štúdia jednotlivých vyučovacích predmetov alebo formou externého štúdia najviac 24 mesiacov, b) počas jedného vzdelávania a prípravy pre trh práce evidovaného uchádzača o zamestnanie v roku, po celý čas jeho trvania,

21)

§ 3a ods. 10 psím. a) tretí bod a písm. b) siedmy bod zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 98/1995 Z. z. o Liečebnom poriadku v znení zákona č. 138/2003 Z. z. a zákona č. .../2003 Z. z.. 22) § 34 zákona č. .../2003 Z. z. o službách zamestnanosti. 23) § 3 ods. 3 písm. a) zákona Slovenskej národnej rady č. 369/1990 Zb. v znení neskorších predpisov.


Projekt HS106/03, přílohy, str. 10

c) počas

vykonávania menších obecných

služieb23)

alebo dobrovoľníckych prác

uskutočňovaných na základe dohody s územným úradom alebo obcou. (6) Nárok na aktivačný príspevok zaniká, ak a) občan v hmotnej núdzi je vyradený z evidencie uchádzačov o zamestnanie pre nespoluprácu, b) územný úrad alebo obec zistí, že občan v hmotnej núdzi nevykonáva aktivity, ktoré sú podmienkou na vznik nároku na aktivačný príspevok. (7) Nárok na aktivačný príspevok vznikne občanovi v hmotnej núdzi znovu po splnení podmienok ustanovených v odsekoch 1, 3 a 4 najskôr po uplynutí 12 mesiacov od zániku jeho nároku podľa odseku 6. (8) Aktivačný príspevok vo výške 800 Sk mesačne patrí najviac šesť mesiacov dlhodobo nezamestnanej osobe, 24) ktorá sa zamestná a pred nástupom do zamestnania mala zabezpečované základné životné podmienky a zmiernenú hmotnú núdzu a jej príjem zo závislej činnosti je najmenej na úrovni minimálnej mzdy,6) najviac však na úrovni trojnásobku minimálnej mzdy. Odsek 7 na účely aktivačného príspevku pre dlhodobo nezamestnanú osobu platí primerane. (9) Ak občanovi vznikne nárok na aktivačný príspevok podľa odseku 8, nemá nárok na aktivačný príspevok podľa odseku 3. § 13 Príspevok na bývanie (1) Príspevok na bývanie patrí občanovi v hmotnej núdzi a fyzickým osobám, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, na úhradu nákladov spojených s bývaním na zmiernenie hmotnej núdze, ak splnili podmienky nároku na dávku. (2) Príspevok na bývanie je a) 780 Sk mesačne, ak ide o jedného občana v hmotnej núdzi, b) 1 330 Sk mesačne, ak ide o občana v hmotnej núdzi a fyzické osoby, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú. (3) Občan v hmotnej núdzi a fyzické osoby, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, majú nárok na príspevok na bývanie, ak občan v hmotnej núdzi alebo niektorá z fyzických osôb, ktorá sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzuje podľa § 4

24)

§ 9 písm. c) zákona č. .../2003 Z. z..



a) je vlastníkom bytu, vlastníkom rodinného domu, nájomcom bytu alebo nájomcom rodinného domu a b) uhrádza náklady spojené s bývaním a predloží doklad o zaplatení týchto nákladov za predchádzajúcich šesť po sebe nasledujúcich kalendárnych mesiacov alebo preukáže uznanie dlhu a dohodu o splátkach v prípade, že má nedoplatky spojené s úhradou nákladov spojených s bývaním. (4) Príspevok na bývanie patrí len jednému občanovi v hmotnej núdzi a fyzickým osobám, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, a patrí len na jednu adresu. (5) Podmienky nároku na príspevok na bývanie sa prehodnocujú raz za šesť po sebe nasledujúcich kalendárnych mesiacov. (6) Nárok na príspevok na bývanie zaniká, ak územný úrad alebo obec zistí, že občan v hmotnej núdzi nespláca uznaný dlh uvedený v odseku 3 písm. b). § 14 Ochranný príspevok (1) Ochranný príspevok patrí občanovi v hmotnej núdzi a každej fyzickej osobe, ktorá sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzuje, ak si z dôvodov uvedených v § 7 nemôžu zabezpečiť základné životné podmienky a zmierniť hmotnú núdzu a splnili podmienky na vznik nároku na dávku. (2) Ochranný príspevok je 800 Sk mesačne. (3) Ochranný príspevok nepatrí občanovi v hmotnej núdzi alebo fyzickým osobám, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, ak im patrí aktivačný príspevok podľa § 12. § 15 Jednorazová dávka v hmotnej núdzi (1) Jednorazovú dávku v hmotnej núdzi možno poskytnúť občanovi v hmotnej núdzi a fyzickým osobám, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, ktorým sa vypláca dávka a príspevky najmä na úhradu mimoriadnych výdavkov na nevyhnutné ošatenie,

základné

vybavenie

domácnosti,25)

zakúpenie

školských

potrieb

pre

nezaopatrené dieťa a na mimoriadne liečebné náklady.

25)

§ 115 ods. 2 zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 233/1995 Z. z. o súdnych exekútoroch a exekučnej činnosti (Exekučný poriadok) a o zmene a doplnení ďalších zákonov v znení neskorších predpisov.



(2) Občanovi v hmotnej núdzi a fyzickým osobám, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, ktorým sa vypláca dávka a príspevky, možno poskytnúť jednorazovú dávku v hmotnej núdzi do výšky preukázaných skutočných nákladov, najviac však do výšky trojnásobku životného minima.12) § 16 Poskytovanie dávky a príspevkov a jednorazovej dávky v hmotnej núdzi Poskytovanie dávky a príspevkov a poskytovanie jednorazovej dávky v hmotnej núdzi sa navzájom nevylučujú. Určenie výšky dávky a príspevkov § 17 (1) Výška dávky a príspevkov sa určí ako rozdiel medzi sumou nárokov uvedených v § 10 ods. 2, § 11 ods. 2, § 12 ods. 2, § 13 ods. 2 a § 14 ods. 2 a príjmom. (2) Ak dávka a príspevky patria občanovi, ktorý je v hmotnej núdzi, a fyzickým osobám, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, výška dávky a príspevkov sa určí ako rozdiel medzi sumou nárokov uvedených v § 10 ods. 2, § 11 ods. 2, § 12 ods. 2, § 13 ods. 2 a § 14 ods. 2 a ich príjmom a poskytujú sa v jednej sume. (3) Ak výška dávky a príspevkov určená podľa odsekov 1 a 2 je nižšia ako 50 Sk, dávka a príspevky sa nevyplácajú. (4) Sumy uvedené v § 10 až 14 môže upraviť k 1. septembru kalendárneho roka vláda Slovenskej republiky nariadením. § 18 (1) Ak sa dávka a príspevky

poskytujú občanovi v hmotnej núdzi a fyzickým

osobám, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú s nezaopatreným dieťaťom, ktorí sú v hmotnej núdzi z dôvodu, že povinná osoba si neplní voči nezaopatrenému dieťaťu vyživovaciu povinnosť určenú právoplatným rozhodnutím súdu alebo súdom schválenou dohodou, prechádza nárok dieťaťa, ktoré je z tohto rozhodnutia alebo súdom schválenej dohody oprávnené, na štát alebo obec. (2) Nárok dieťaťa uvedeného v odseku 1 prechádza na štát alebo obec do výšky dávky a príspevkov určených týmto zákonom pre občana v hmotnej núdzi a fyzické osoby, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, najviac však do sumy súdom určeného výživného alebo súdom schválenej dohody. (3) Vyplatená suma podľa odseku 2 je pohľadávka štátu alebo obce.



(4) O poskytovaní dávky a príspevkov pre občana v hmotnej núdzi a fyzické osoby, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú s nezaopatreným dieťaťom, voči ktorému si povinná osoba neplní vyživovaciu povinnosť, územný úrad alebo obec vydá rozhodnutie v závislosti od pôsobnosti. (5) Občan, za ktorého štát alebo obec plnili vyživovaciu povinnosť čiastočne alebo úplne podľa

odsekov 1 a 2, je povinný sumu uvedenú v odseku 2 vrátiť zvýšenú o 25

% územnému úradu alebo obci, ktoré dávku a príspevky poskytli. Týmto nie sú dotknuté príslušné ustanovenia osobitných predpisov o výkone rozhodnutia.26) (6) Polovicu z percentuálnej sumy uvedenej v odseku 5 územný úrad alebo obec po jej vrátení vyplatí zákonnému zástupcovi, ktorému je dieťa uvedené v odseku 1 zverené do starostlivosti alebo plnoletému dieťaťu, ktoré je z plnenia podľa odseku 2 oprávnené. Formy a spôsob poskytovania dávky a príspevkov a ich financovanie § 19 (1) Dávka a príspevky sa poskytujú v peňažnej forme, vecnej forme alebo v kombinovanej forme. Aktivačný príspevok podľa § 12 ods. 8 sa poskytuje len v peňažnej forme. (2) Dávka vo vecnej forme je jedno teplé jedlo denne, nevyhnutné ošatenie a prístrešie. (3) Územný úrad poskytuje dávku a príspevky najviac počas dvoch rokov odo dňa vzniku nároku na dávku a príspevky. (4) Po uplynutí dvoch rokov od vzniku nároku na dávku a príspevky nárok na príspevky zaniká s výnimkou príspevku na zdravotnú starostlivosť, ochranného príspevku a aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8. Nárok na zabezpečenie základných životných podmienok, nárok na príspevok na zdravotnú starostlivosť, nárok na ochranný príspevok a nárok na aktivačný príspevok podľa § 12 ods. 8 a zmiernenie hmotnej núdze priznaním príspevkov prechádza do pôsobnosti obce tak, že a) základné životné podmienky zabezpečuje obec pri prenesenom výkone štátnej správy, ak podmienky na ich zabezpečenie naďalej trvajú, b) príspevok na zdravotnú starostlivosť, ochranný príspevok a aktivačný príspevok podľa § 12 ods. 8 vypláca obec pri prenesenom výkone štátnej správy, ak podmienky na ich poskytovanie naďalej trvajú,

26)

§ 251 až 351 zákona č. 99/1963 Zb. Občiansky súdny poriadok v znení neskorších predpisov. Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 233/1995 Z. z. v znení neskorších predpisov.



c) nárok na aktivačný príspevok s výnimkou aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8 a príspevok na bývanie priznáva obec pri výkone svojej samosprávnej pôsobnosti a podmienky ich priznania a výšku ustanoví všeobecne záväzným nariadením. (5) Obec zabezpečuje základné životné podmienky podľa odseku 4 písm. a) a poskytuje príspevok na zdravotnú starostlivosť, ochranný príspevok a aktivačný príspevok podľa odseku 4 písm. b) pri prenesenom výkone štátnej správy na základe rozhodnutia územného úradu alebo na základe rozhodnutia obce o posúdení hmotnej núdze, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze odo dňa prenesenia výkonu štátnej správy. (6) Obec prizná príspevky podľa odseku 4 písm. c) z vlastných finančných zdrojov na základe ňou vydaného rozhodnutia. § 20 Hmotnú núdzu občana a fyzických osôb, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, ktoré sa opätovne ocitnú v hmotnej núdzi do 12 mesiacov po zániku hmotnej núdze, zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze v pôsobnosti obce, posudzuje opätovne obec. § 21 (1) Dávka a príspevky poskytované v pôsobnosti územného úradu sa financujú zo štátneho rozpočtu. (2) Dávka, príspevok na zdravotnú starostlivosť, ochranný príspevok a aktivačný príspevok poskytované pri prenesenom výkone štátnej správy v pôsobnosti obce sa financujú zo štátneho rozpočtu. (3) Aktivačný príspevok a príspevok na bývanie poskytované pri samosprávnej pôsobnosti obce sa financujú z rozpočtu obce.

TRETIA ČASŤ Pôsobnosť orgánov štátnej správy a obce pri zabezpečení základných životných podmienok a pri zmiernení hmotnej núdze § 22 Pôsobnosť Ústredia sociálnych vecí a služieb zamestnanosti Slovenskej republiky



Ústredie sociálnych vecí a služieb zamestnanosti Slovenskej republiky 27) (ďalej len „ústredie“) a) riadi a kontroluje výkon štátnej správy v oblasti zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze uskutočňovaný územným úradom27) a obcou pri prenesenom výkone štátnej správy, b) vykonáva v druhom stupni štátnu správu vo veciach, v ktorých v správnom konaní v prvom stupni koná a rozhoduje územný úrad, c) kontroluje hospodárenie územného úradu s finančnými prostriedkami určenými na zabezpečenie základných životných podmienok a zmiernenie hmotnej núdze, d) vedie evidenciu občanov poberajúcich dávku a príspevky podľa tohto zákona, e) koordinuje činnosť územných úradov, obcí a ostatných organizácií podieľajúcich sa na zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze podľa tohto zákona. § 23 Pôsobnosť územného úradu Územný úrad27) a) rozhoduje 1. o hmotnej núdzi, zabezpečení základných

životných

podmienok

a zmiernení

hmotnej núdze dávkou a príspevkami, 2. o zániku nároku na príspevky podľa § 19 ods. 4 písm. c) a o zastavení výplaty dávky, príspevku na zdravotnú starostlivosť, ochranného príspevku a aktivačného príspevku podľa § 19 ods. 4 písm. a) a b), 3. o zániku nároku na aktivačný príspevok podľa § 12, 4. o zániku nároku na príspevok na bývanie podľa § 13, 5. o vrátení plnenia podľa § 18 ods. 2, 6. o vrátení neprávom vyplatenej dávky a príspevkov, 7. o preddavkovom priznaní dávky a príspevkov s výnimkou aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8, 8. o odňatí a zastavení výplaty dávky a príspevkov,

27)

Zákon č. .../2003 Z. z. o orgánoch štátnej správy v oblasti sociálnych vecí, rodiny a služieb zamestnanosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov.



9. o dodatočnom priznaní, zvýšení alebo doplatení dávky a príspevkov, 10. o určení a o uvoľnení osobitného príjemcu dávky a príspevkov, b) dohliada, ako osobitný príjemca plní povinnosti podľa tohto zákona, c) podáva podnet podľa § 29 ods. 4 písm. a) a b) orgánom činným v trestnom konaní na začatie konania, d) vykonáva poradenstvo pri zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze, e) získava podklady na rozhodovanie a sledovanie účelného využitia vyplatenej dávky a príspevkov priamo v prirodzenom prostredí občana v hmotnej núdzi a fyzických osôb, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, f) vedie evidenciu občanov poberajúcich dávku a príspevky podľa tohto zákona, g) koordinuje činnosť orgánov a organizácií uvedených v § 30 pri zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze, h) kontroluje na základe písomného poverenia ústredia prenesený výkon štátnej správy v pôsobnosti obce, i)

vykonáva v druhom stupni štátnu správu vo veciach, v ktorých v správnom konaní v prvom stupni koná a rozhoduje obec pri prenesenom výkone štátnej správy. § 24 Pôsobnosť obce (1) Obec pri výkone svojej samosprávnej pôsobnosti

a) rozhoduje 28) 1. o zmiernení hmotnej núdze podľa § 19 ods. 4 písm. c) príspevkami, 2. o zániku

hmotnej

núdze,

zabezpečenia

základných

životných

a zmiernenia hmotnej núdze, 3. o zániku nároku na aktivačný príspevok, 4. o zániku nároku na príspevok na bývanie, 5. o odňatí príspevkov na zmiernenie hmotnej núdze, 6. o vrátení neprávom vyplatených príspevkov, 7. o preddavkovom priznaní príspevkov na zmiernenie hmotnej núdze, 28)

§ 27 zákona Slovenskej národnej rady č. 369/1990 Zb. v znení neskorších predpisov.


podmienok


8. o dodatočnom priznaní, zvýšení, znížení alebo doplatení príspevkov, 9. o určení a o uvoľnení osobitného príjemcu príspevkov, 10. o jednorazovej dávke v hmotnej núdzi, b) dohliada, ako osobitný príjemca plní povinnosti podľa tohto zákona, c) získava podklady na rozhodovanie a sledovanie účelného využitia vyplatených príspevkov priamo v prirodzenom prostredí občana v hmotnej núdzi a fyzických osôb, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, d) vykonáva poradenstvo pri zabezpečení základných životných podmienok a pri zmiernení hmotnej núdze, e) vedie evidenciu občanov poberajúcich dávku a príspevky podľa tohto zákona, f) koordinuje činnosť orgánov a organizácií uvedených v § 30 pri zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze. (2) Obec pri prenesenom výkone štátnej správy a) rozhoduje28) 1. o

hmotnej núdzi, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení

hmotnej núdze dávkou a príspevkami, 2. o vrátení neprávom vyplatenej dávky na zabezpečenie základných životných podmienok,

príspevku

na

zdravotnú

starostlivosť, ochranného

príspevku

a aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8, 3. o preddavkovom priznaní dávky na zabezpečenie základných životných podmienok, príspevku na zdravotnú starostlivosť a ochranného príspevku, 4. o odňatí a zastavení výplaty dávky na zabezpečenie základných životných podmienok,

príspevku

na

zdravotnú

starostlivosť, ochranného

príspevku

a aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8, 5. o dodatočnom priznaní, zvýšení, znížení alebo doplatení dávky na zabezpečenie základných životných podmienok, príspevku na zdravotnú starostlivosť, ochranného príspevku a aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8, 6. o určení a o uvoľnení osobitného príjemcu dávky na zabezpečenie základných životných podmienok, príspevku na zdravotnú starostlivosť a ochranného príspevku, 7. o vrátení plnenia podľa § 18 ods. 2,



b) zabezpečuje základné životné podmienky podľa § 19 ods. 4 písm. a) a poskytuje príspevok

na

zdravotnú starostlivosť, ochranný príspevok a aktivačný

príspevok

podľa § 19 ods. 4 písm. b), c) dohliada, ako si osobitný príjemca plní povinnosti podľa tohto zákona, d) podáva podnet podľa § 29 ods. 4 písm. a) a b) orgánom činným v trestnom konaní na začatie konania, e) vykonáva poradenstvo pri zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze, f) získava podklady na rozhodovanie a sledovanie účelného využitia vyplatenej dávky na zabezpečenie základných životných podmienok, ochranného príspevku a aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8 priamo v prirodzenom prostredí občana v hmotnej núdzi a fyzických osôb, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, g) vedie evidenciu občanov poberajúcich dávku a príspevky podľa tohto zákona, h) koordinuje činnosť orgánov a organizácií uvedených v § 30 pri zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze.

ŠTVRTÁ ČASŤ KONANIE

VO VECIACH

HMOTNEJ NÚDZE

§ 25 (1) Na konanie o posúdení hmotnej núdze, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze dávkou a príspevkami sa vzťahujú všeobecné predpisy o správnom konaní,29) ak tento zákon neustanovuje inak. (2) Na konanie o posúdení hmotnej núdze, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze sa nevzťahujú ustanovenia § 60 až 68 zákona o správnom konaní. (3) Konanie sa začína podaním písomnej žiadosti občana alebo na podnet orgánu, ktorý je príslušný rozhodovať o posúdení hmotnej núdze, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze dávkou a príspevkami. Žiadosť musí obsahovať meno a priezvisko občana, jeho trvalý pobyt a rodné číslo. Na výzvu územného úradu alebo obce občan doplní ďalšie údaje o svojej osobe alebo o osobách, ktoré sa s ním spoločne posudzujú podľa § 4.

29)

Zákon č. 71/1967 Zb. o správnom konaní (správny poriadok) v znení zákona č. 215/2002 Z. z.



(4) Nárok na dávku a príspevky vzniká právoplatným rozhodnutím územného úradu alebo obce o ich priznaní. (5) Žiadosť o posúdenie hmotnej núdze, zabezpečenie základných životných podmienok a zmiernenie hmotnej núdze sa podáva na územnom úrade alebo obci podľa miesta trvalého pobytu občana. Žiadosť o zmiernenie hmotnej núdze podľa § 19 ods. 4 písm. c) sa podáva v obci podľa miesta trvalého pobytu občana. (6) Dávka a príspevky sa vyplácajú za celý kalendárny mesiac, a to aj v prípade, ak podmienky nároku boli splnené len za časť mesiaca. (7) Územný úrad alebo obec vypláca dávku a príspevky občanovi v hmotnej núdzi mesačne pozadu, a to najneskôr do konca kalendárneho mesiaca nasledujúceho po kalendárnom mesiaci, v ktorom občan v hmotnej núdzi a fyzické osoby, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, splnili podmienky nároku na dávku a príspevky. (8) Dávka a príspevky sa nevyplácajú do cudziny a nepatria za čas, v ktorom sa občan v hmotnej núdzi alebo niektorá z fyzických osôb, ktorá sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzuje, zdržiavajú v cudzine. (9) Právoplatné rozhodnutie o hmotnej núdzi, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze dávkou a príspevkami je preskúmateľné súdom podľa osobitného predpisu.30) § 26 Zánik nároku na dávku a príspevky (1) Dávku a príspevky územný úrad alebo obec odníme a ich výplatu zastaví, ak sa priznali neprávom alebo sa nevyužívajú na účel, na ktorý sa poskytli. (2) Územný úrad alebo obec dávku a príspevky odníme a ich výplatu zastaví alebo ich zvýši, alebo zníži a vyplatí ich vo vyššej sume alebo v nižšej sume, ak sa zmenia skutočnosti rozhodujúce na vznik nároku. (3) Nárok na výplatu dávky a príspevkov alebo ich časť v pôsobnosti územného úradu zaniká uplynutím troch rokov odo dňa nadobudnutia právoplatnosti rozhodnutia o posúdení hmotnej núdze, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze. (4) Nárok na výplatu príspevkov alebo ich časť v pôsobnosti obce zaniká uplynutím troch rokov od nadobudnutia právoplatnosti rozhodnutia o zmiernení hmotnej núdze.

30)

§ 244 až 250k zákona č. 99/1963 Zb. Občiansky súdny poriadok v znení neskorších predpisov.



(5) Ak územný úrad alebo obec zistí, že dávku a príspevky nepriznal, vyplácal v nižšej sume alebo vyplácal vo vyššej sume, ako patrila, alebo priznal od neskoršieho dňa, ako patrili, dávku a príspevky dodatočne prizná, zvýši, zníži alebo doplatí odo dňa, od ktorého patrili. (6) Nárok na dodatočnú výplatu dávky a príspevkov podľa odseku 5 zaniká uplynutím troch rokov odo dňa, od ktorého dávka a príspevky alebo ich časť patrili. § 27 Preddavkové priznanie dávky a príspevkov (1) Dávka a príspevky s výnimkou aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8 sa môžu priznať preddavkovo, ak sa začalo konanie o peňažnom príspevku za opatrovanie, poskytnutie dávky nemocenského poistenia, dávky dôchodkového poistenia alebo opakovanej štátnej sociálnej dávky, konanie o určenie otcovstva, konanie o výživnom alebo konanie o nárokoch z pracovného pomeru alebo obdobného pracovného vzťahu, alebo zo služobného pomeru vrátane mzdových nárokov. (2) Po nadobudnutí právoplatnosti rozhodnutia vydaného v konaní podľa odseku 1 územný úrad alebo obec rozhodne o dávke a príspevkoch, pričom zohľadní výšku peňažného príspevku za opatrovanie, priznanej dávky nemocenského poistenia, dávky dôchodkového poistenia alebo opakovanej štátnej sociálnej dávky, výšku výživného, výšku mzdových nárokov alebo výšku ďalších nárokov z pracovného pomeru alebo obdobného pracovného vzťahu, alebo služobného pomeru. Územný úrad alebo obec zároveň rozhodne o doplatení dávky a príspevkov alebo o ich vrátení. (3) Územný úrad alebo obec zúčtuje dávku a príspevky s opakovanou štátnou sociálnou dávkou alebo s peňažným príspevkom za opatrovanie po vzniku nároku na opakovanú štátnu sociálnu dávku alebo na peňažný príspevok za opatrovanie, ktorých platiteľom je štát. § 28 Osobitný príjemca (1) Osobitný príjemca podľa tohto zákona je obec, vo výnimočných prípadoch iná právnická osoba alebo fyzická osoba určená rozhodnutím územného úradu alebo obce. Na poskytovanie aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8 nemožno určiť osobitného príjemcu. Ak osobitný príjemca zabezpečuje dávku a príspevky vo vecnej forme, je povinný ich poskytovať za cenu obvyklú a na mieste dostupnom občanovi v hmotnej núdzi. (2) Územný úrad alebo obec určí osobitného príjemcu, ak sa doterajšou výplatou dávky alebo príspevkov nedosiahol alebo zrejme nedosiahne účel, na ktorý sú dávka alebo © JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting, leden 2004


príspevky určené alebo, ak na výzvu obce občan v hmotnej núdzi odmietne zúčastniť sa na vykonávaní menších obecných služieb. Územný úrad alebo obec určí osobitného príjemcu po jeho predchádzajúcom súhlase. (3) Osobitný príjemca je povinný dávku a príspevky použiť len na prospech občana v hmotnej núdzi. (4) Územný úrad alebo obec dohliada, ako ním určený osobitný príjemca plní svoje povinnosti. Ak si osobitný príjemca neplní svoje povinnosti, územný úrad alebo obec určí iného osobitného príjemcu. (5) Ak sa dávka a príspevky vyplácajú osobitnému príjemcovi, ktorým je právnická osoba, môže dávku a príspevky vyplatiť bezhotovostným prevodom územný úrad alebo obec zo svojho účtu na účet osobitného príjemcu. § 29 Povinnosti a zodpovednosť občana v hmotnej núdzi (1) Občan v hmotnej núdzi, ktorému sa vypláca dávka a príspevky, je povinný ohlásiť územnému úradu alebo obci písomne do ôsmich dní zmeny vo všetkých skutočnostiach rozhodujúcich na trvanie nároku na dávku a príspevky a na ich výplatu. (2) Občan v hmotnej núdzi je povinný na výzvu územného úradu alebo obce preukázať skutočnosti rozhodujúce na poskytovanie dávky a príspevkov, ich výšku alebo výplatu v lehote do ôsmich dní odo dňa doručenia výzvy, ak územný úrad alebo obec neurčil dlhšiu lehotu. Ak občan v hmotnej núdzi nevyhovie výzve v určenej lehote, možno výplatu dávky

a príspevkov zastaviť, ak bol vo výzve upozornený na tento následok.

O zastavení výplaty dávky a príspevkov územný úrad alebo obec vydá rozhodnutie. (3) Občan v hmotnej núdzi, ktorému sa vypláca dávka a príspevky, je povinný územnému úradu alebo obci, ktoré vo veci konali, v lehote do ôsmich dní oznámiť výšku svojich príjmov a hodnotu majetku, ohlásiť zmeny v ich výške, ako aj zmeny v rodinných pomeroch a majetkových pomeroch, ktoré sú rozhodujúce na určenie výšky dávky a príspevkov. (4) Občan v hmotnej núdzi je povinný vrátiť dávku a príspevky alebo ich časť zvýšené o 10 % odo dňa, od ktorého nepatrili vôbec alebo vo výške, v akej sa vyplácali, ak a) nesplnil niektorú jemu uloženú povinnosť a prijímal dávku a príspevky alebo ich časť, hoci vedel a musel z okolností predpokladať, že sa vyplácajú neprávom alebo vo vyššej sume, než patrili; v prípade podozrenia z trestného činu podvodu územný úrad alebo obec podá podnet orgánom činným v trestnom konaní na začatie konania,



b) úmyselne spôsobil, že dávka a príspevky alebo ich časť sa vyplatili neprávom alebo vo vyššej sume, ako patrili; územný úrad alebo obec podá podnet orgánom činným v trestnom konaní na začatie konania. (5) Ak si občan v hmotnej núdzi nesplnil svoje povinnosti ustanovené týmto zákonom, územný úrad alebo obec rozhodne o zastavení príspevkov v trvaní 12 mesiacov. (6) O povinnosti vrátiť dávku a príspevky alebo ich časť vyplatené neprávom alebo vo vyššej sume, ako patrili, rozhoduje územný úrad alebo obec. Sumy neprávom prijaté možno zrážať aj z bežne vyplácanej alebo neskôr priznanej dávky a príspevkov. (7) Nárok na vrátenie dávky a príspevkov vyplatených neprávom alebo v nesprávnej výške zaniká uplynutím troch rokov odo dňa, keď územný úrad alebo obec túto skutočnosť zistili, najneskôr uplynutím 10 rokov odo dňa, za ktorý sa dávka a príspevky vyplatili. Tieto lehoty neplynú počas výkonu rozhodnutia alebo ak sa na úhradu preplatku vykonávajú zrážky z dávky a príspevkov. (8) Rozhodnutia vydané podľa odsekov 6 a 7 možno vykonať najneskôr do 10 rokov po uplynutí lehoty určenej na splnenie uloženej povinnosti. (9) Bežne vyplácaná dávka a príspevky nepodliehajú výkonu rozhodnutia podľa osobitného predpisu.26) § 30 Súčinnosť a spolupráca štátnych orgánov, samosprávy a ďalších právnických osôb a fyzických osôb (1) Sociálna poisťovňa, zdravotné poisťovne, ústav na výkon väzby a ústav na výkon trestu odňatia slobody, zdravotnícke zariadenia, školské zariadenia, daňové úrady a ďalšie orgány štátnej správy, obce a samosprávne kraje sú povinné poskytovať súčinnosť orgánom štátnej správy a obciam pri zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze, vyhovieť ich žiadostiam a bezplatne im podávať oznámenia a informácie vo veciach zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze. Rovnakú povinnosť majú Sociálna poisťovňa, zdravotné poisťovne, ústav na výkon väzby a ústav na výkon trestu odňatia slobody, zdravotnícke zariadenia, školské zariadenia, daňové úrady a ďalšie orgány štátnej správy k obciam, a to v rozsahu, v akom obce zabezpečujú základné životné podmienky a zmierňujú hmotnú núdzu podľa tohto zákona. (2) V rámci zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze orgány štátnej správy a obce spolupracujú s občianskymi združeniami, cirkvami, náboženskými spoločnosťami a ďalšími právnickými osobami, najmä s obcami a fyzickými



osobami, vo veciach zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze. § 31 Prechod nárokov vzniknutých pri zmiernení hmotnej núdze (1) Nárok na dávku a príspevky sa nemôže postúpiť. (2) Nárok na dávku a príspevky zaniká dňom smrti občana, ktorému sa vyplácali. (3) Ak sa dávka a príspevky priznali pred smrťou občana, splatné sumy, ktoré sa nevyplatili do dňa smrti občana, sa nevyplatia. (4) Nároky vyplývajúce zo zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze sú predmetom dedičstva, ak ide o nároky územného úradu alebo obce vyplývajúce z § 18. § 32 (1) Poverený zamestnanec územného orgánu alebo obce, ktorý plní úlohy ustanovené týmto zákonom, môže navštíviť občana s jeho súhlasom v byte a

je

oprávnený požadovať od všetkých zúčastnených právnických osôb uvedených v § 30 ods. 1 a fyzických osôb potrebné informácie a vysvetlenia. Právnické osoby a fyzické osoby sú povinné poskytnúť potrebné informácie. (2) Poverený zamestnanec územného úradu alebo obce, ktorý plní úlohy ustanovené týmto zákonom, je povinný zachovávať mlčanlivosť o skutočnostiach, ktoré sa dozvedel v súvislosti so svojou činnosťou, ak tento zákon neustanovuje inak. Informácie poskytuje iba v prípade, ak by ich zamlčaním hrozilo vážne nebezpečenstvo pre život alebo zdravie občanov alebo ak táto povinnosť vyplýva z osobitných predpisov.31) PIATA ČASŤ PRECHODNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA § 33 Prechodné ustanovenia (1) O žiadostiach o poskytovanie dávky sociálnej pomoci, ktoré boli podané a o ktorých sa právoplatne nerozhodlo do dňa účinnosti tohto zákona, sa rozhoduje podľa tohto zákona, ak tento zákon neustanovuje inak.

31)

§ 166 až 168 zákona č. 140/1961 Zb. Trestný zákon v znení neskorších predpisov.



(2) Pri rozhodovaní o nároku na príspevok na bývanie za obdobie do 31. decembra 2003, ktorý bol uplatnený do 31. decembra 2003, sa postupuje podľa doterajších predpisov,32) ak tento zákon neustanovuje inak. (3) Hmotná núdza, ktorá sa posudzuje a zmierňuje podľa doterajších predpisov do 31. decembra 2003, sa považuje za hmotnú núdzu podľa tohto zákona. Dávka sociálnej pomoci sa poskytuje vo výške, v ktorej patrila do dňa účinnosti tohto zákona, najdlhšie do 29. februára 2004. (4) Ak vznikne občanovi nárok na dávku a príspevky podľa tohto zákona, zaniká občanovi nárok na príspevok na bývanie podľa doterajších predpisov.32) (5) Občanovi, ktorému sa podľa doterajších predpisov32) vyplatil príspevok na bývanie v januári 2004 a ktorý je naďalej nájomcom bytu alebo vlastníkom bytu, alebo vlastníkom rodinného domu, vyplatí sa mu príspevok na bývanie aj za jednotlivé kalendárne mesiace roku 2004 v mesačnej výške zodpovedajúcej výške príspevku na bývanie vyplatenej v mesiaci január 2004 za mesiac december 2003. (6)

Ak občan, ktorému sa poskytuje dávka sociálnej pomoci podľa doterajších

predpisov do 29. februára 2004, si podá žiadosť o posúdenie hmotnej núdze, zabezpečenie základných životných podmienok a zmiernenie hmotnej núdze, príslušný orgán rozhoduje o hmotnej núdzi podľa tohto zákona a zároveň poskytovanie dávky sociálnej pomoci podľa doterajších predpisov zastaví. Ak sa poskytuje dávka sociálnej pomoci podľa doterajších predpisov a príslušný orgán vyzve občana, aby osvedčil skutočnosti na poskytovanie dávky a príspevkov do 29. februára 2004, príslušný orgán rozhoduje podľa tohto zákona. (7)

Ak príslušný orgán nepostupoval do 29. februára 2004 podľa odseku 6,

rozhodne z vlastného podnetu najneskôr s účinnosťou od 1. marca 2004 o posúdení hmotnej núdze, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze občana. § 34 Zrušovacie ustanovenia Zrušujú sa: 1. Zákon č. 300/1999 Z. z. o príspevku na bývanie. 2. Nariadenie vlády Slovenskej republiky č. 92/2001 Z. z., ktorým sa upravuje koeficient zaťaženosti príjmu spoločne posudzovaných osôb výdavkami spojenými s bývaním a sumy minimálnych výdavkov na bývanie fyzickej osoby alebo fyzických osôb. 32)

Zákon č. 300/1999 Z. z. o príspevku na bývanie.



Čl. II Zákon č. 195/1998 Z. z. o sociálnej pomoci v znení zákona č. 389/1998 Z. z., zákona č. 155/1999 Z. z., zákona č. 450/2000 Z. z. , zákona č. 416/2001 Z. z., zákona č. 567/2001 Z. z., zákona č. 507/2002 Z. z., zákona č. 534/2002 Z. z., zákona č. 724/2002 Z. z. a zákona č. .../2003 Z. z. sa mení a dopĺňa takto: 1. V § 1 sa vypúšťajú slová „hmotnú núdzu alebo“ a slová „zabezpečiť základné životné podmienky občana v prirodzenom prostredí,“. 2. Nadpis nad § 2 znie: „Sociálna pomoc a sociálna práca“. 3. V § 2 ods. 1 písm. b) sa vypúšťajú slová „riešenie hmotnej núdze alebo“ a slová „v ktorej dôsledku si občan nemôže sám ani s pomocou rodiny zabezpečiť základné životné podmienky a“. 4. V § 2 sa vypúšťajú odseky 2 a 3. Doterajší odsek 4 sa označuje ako odsek 2. 5. Poznámka pod čiarou k odkazu 5 sa vypúšťa. 6. V § 3 ods. 2 sa vypúšťajú slová „hmotnej núdze alebo“. 7. V § 4 ods. 1 písmeno b) znie: „b) cudzinec,1) osoba bez štátnej príslušnosti, azylant,2) odídenec,2) zahraničný Slovák,3) ak sa im neposkytuje pomoc podľa osobitných predpisov4) alebo medzinárodných zmlúv, ktorými je Slovenská republika viazaná,“. 8. V poznámke pod čiarou k odkazu 2 sa citácia „Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 283/1995 Z. z. o utečencoch v znení zákona č. 309/2000 Z. z.“ nahrádza citáciou „Zákon č. 480/2002 Z. z. o azyle a o zmene a doplnení niektorých zákonov.“. 9. V § 4 sa vypúšťa odsek 2. Súčasne sa zrušuje označenie odseku 1. 10. V § 6 ods. 3 sa vypúšťajú slová „hmotnú núdzu alebo“ a v odseku 5 sa vypúšťajú slová „hmotnej núdze alebo“. 11. V § 6 ods. 6 sa vypúšťa písmeno a). Doterajšie písmená b) až d) sa označujú ako písmená a) až c). 12. Nadpis druhej hlavy znie: „Riešenie sociálnej núdze“. 13. § 7 a 8 vrátane nadpisu sa vypúšťajú.



14. V § 9 sa vypúšťa odsek 1. Doterajšie odseky 2 a 3 sa označujú ako odseky 1 a 2. 15. V § 9 ods. 2 sa vypúšťa prvá veta. 16. Poznámky pod čiarou k odkazom 11 až 19 sa vypúšťajú. 17. Nadpis tretej hlavy znie: „Formy riešenia sociálnej núdze“. 18. V § 11 sa vypúšťajú slová „hmotnej núdze a riešenia“. 19. V § 11 sa vypúšťa písmeno d). Doterajšie písmeno e) sa označuje ako písmeno d). 20. V § 12 ods. 1 sa vypúšťajú slová „hmotnej núdze alebo“. 21. V § 14 ods. 1 sa vypúšťajú slová „na riešenie hmotnej núdze alebo“. 22. V § 16 ods. 2 sa slovo „právo“ nahrádza slovom „nárok“ a slová „tohto zákona“ nahrádzajú slovami „osobitného predpisu 29a)“. Poznámka pod čiarou k odkazu 29a znie: „29a) Zákon č. ..../2003 Z. z. o zmiernení hmotnej núdze a o zmene a doplnení niektorých zákonov.“. 23. V § 18 ods. 1 sa vypúšťajú slová „hmotnú núdzu alebo“. 24. V § 20 ods. 1 písm. b) druhom bode sa vypúšťajú slová „hmotnú núdzu alebo“. 25. V § 24 ods. 1 sa vypúšťajú slová „hmotnú núdzu alebo“. 26. V § 30 ods. 1 písm. a) sa za slová „v hmotnej núdzi“ vkladajú slová „podľa osobitného predpisu 29a)“. 27. V § 36 ods. 2 sa slová „uvedeným v § 2 ods. 2, ak si uplatňujú právo na zabezpečenie základných životných podmienok“ nahrádzajú slovami „ktorým sa zabezpečujú základné životné podmienky podľa osobitného predpisu29a).“ 28. V § 39 ods. 1 sa slová „dávka sociálnej pomoci a ktorý je v hmotnej núdzi z objektívnych dôvodov“ nahrádzajú slovom „dávka29a)“. 29. V § 40 ods. 1 sa vypúšťajú slová „Osoba uvedená v § 4 ods. 1 písm. b) nie je povinná platiť úhradu za zabezpečenie základných životných podmienok.“. 30. V § 43 sa vypúšťa odsek 2. Doterajšie odseky 3 až 12 sa označujú ako odseky 2 až 11. 31. V § 43 ods. 5 sa nad slovo „podmienok“ umiestňuje odkaz 29a).



32. § 48 sa vypúšťa. 33. Poznámka pod čiarou k odkazu 39 sa vypúšťa. 34. V § 68 písm. a) sa vypúšťa druhý bod. Doterajší tretí až jedenásty bod sa označuje ako druhý až desiaty bod. 35. V § 68 písm. a) štvrtom bode a piatom bode sa vypúšťajú slová „dávky sociálnej pomoci“ v príslušnom gramatickom tvare. 36. V § 68 písm. a) sa vypúšťa šiesty bod. Doterajší siedmy až desiaty bod sa označuje ako šiesty až deviaty bod. 37. V § 68 písm. a) siedmom bode sa vypúšťajú slová „dávky sociálnej pomoci a“. 38. V § 68 písm. a) ôsmom bode sa vypúšťajú slová „§ 48 ods. 7,“. 39. V § 68 sa vypúšťa písmeno ab) Doterajšie písmená ac) až ag) sa označujú ako písmená ab) až af). 40. V § 71 ods. 1 písm. a) sa vypúšťa ôsmy bod a deviaty bod. Doterajší desiaty až dvanásty bod sa označuje ako ôsmy až desiaty bod. 41. V § 91 ods. 3 písm. b) treťom bode sa slová „v § 2 ods. 2“ nahrádzajú slovami „v § 36 ods. 2“. 42. V § 91 a 92, § 99, 100 ods. 1 až 4, § 103 až 105 a § 109 sa vypúšťajú slová „dávka sociálnej pomoci“ vo všetkých gramatických tvaroch. 43. V § 92 ods. 3 sa vypúšťajú slová „(§ 7 ods. 2)“. 44. V § 92 sa vypúšťa odsek 10. Doterajšie odseky 11 a 12 sa označujú ako odseky 10 a 11. 45. V § 92 ods. 11 sa vypúšťajú slová „dávky sociálnej pomoci a výška“. 46. V § 99 sa vypúšťa odsek 3. Doterajšie odseky 4 až 6 sa označujú ako odseky 3 až 5. 47. V § 100 ods. 3 sa vypúšťajú slová „dávky sociálnej pomoci, na výplatu“. 48. V § 100 sa vypúšťa odsek 5. 49. § 101 sa vypúšťa. 50. V § 102 ods. 2 sa vypúšťajú slová „dávky sociálnej pomoci alebo doterajšou výplatou“ a slová „dávka sociálnej pomoci alebo“.



51. V § 102 ods. 3 a 5 sa vypúšťajú slová „dávku sociálnej pomoci alebo“ a slová „.dávka sociálnej pomoci alebo“ 52. V § 105 v nadpise sa vypúšťajú slová „dávka sociálnej pomoci“. 53. V § 106a ods. 3 písm. a) sa vypúšťajú slová „v konaní o dávke sociálnej pomoci“.

Čl. III Zákon Národnej rady Slovenskej republiky č. 98/1995 Z. z. o Liečebnom poriadku v znení zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 222/1996 Z. z., zákona č. 251/1997 Z. z., zákona č. 332/1997 Z. z., zákona č. 140/1998 Z. z., zákona č. 17/1999 Z. z., zákona č. 3/2000 Z. z., zákona č. 118/2002 Z. z., zákona č. 534/2002 Z. z. a zákona č. 138/2003 Z. z. sa mení takto: 1. V § 3a ods. 10 písm. a) šiestom bode sa vypúšťajú slová „osoba v stave hmotnej núdze, ktorá sa preukáže rozhodnutím okresného úradu o dávke sociálnej pomoci vydaným podľa osobitného predpisu5f) (ďalej len „osoba v hmotnej núdzi“), a“. 2. V § 3sa ods. 10 písm. b) sa vypúšťa štvrtý bod. Doterajší piaty až ôsmy bod sa označuje ako štvrtý až siedmy bod. 3. Poznámka pod čiarou k odkazu 5f sa vypúšťa. 4. v § 10 ods. 5 sa vypúšťajú slová: „osoba v hmotnej núdzi5f) a“.“

Čl. IV Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januára 2004. Dôvodová správa

A.

Všeobecná časť Predložený návrh zákona o zmiernení hmotnej núdze a o zmene a doplnení

niektorých zákonov bol vypracovaný na základe uznesenia vlády Slovenskej republiky č. 319/2003 bod B.1, ktorým vláda Slovenskej republiky schválila Stratégiu podpory rastu zamestnanosti prostredníctvom zmien sociálneho systému a trhu práce. Právnu úpravu sociálnej pomoci ako jedného zo subsystémov systému sociálneho zabezpečenia možno považovať za významný krok realizácie Koncepcie transformácie sociálnej sféry Slovenskej republiky. Cieľom právnej úpravy sociálnej pomoci (zákon č. 195/1998 Z. z. o sociálnej pomoci v znení neskorších predpisov) bola demonopolizácia,



decentralizácia, účelovosť, pluralita foriem a pluralita zdrojov sociálnej pomoci. Menili sa paradigmy – cieľom bolo zmeniť starostlivosť o občana na pomoc občanovi s jeho aktívnou účasťou. V oblasti ekonomickej pomoci sa zmenil systém poskytovania rôznych typov dávok sociálnej starostlivosti na poskytovanie jednej dávky – dávky sociálnej pomoci. Zároveň bol upravený nový spôsob posudzovania nároku na dávku sociálnej pomoci a jej výšku. Po právnej stránke právna úprava sociálnej pomoci zaručuje každému, kto je v hmotnej núdzi takú pomoc, ktorá je nevyhnutná na zabezpečenie základných životných podmienok. V sociálnom systéme Slovenskej republiky dlhodobo pretrváva vysoká miera závislosti obyvateľstva na dávke sociálnej pomoci. Podiel poberateľov dávky sociálnej pomoci spolu so spoločne posudzovanými osobami dlhodobo tvorí cca 10 – 11 % obyvateľov, pričom existujú výrazné regionálne rozdiely. Pretrvávajúcu tendenciu závislosti na systéme sociálnej pomoci umožňuje aj súčasná právna úprava v tom, že dovoľuje systém využívať bez časového obmedzenia poskytovania dávky a priznanie dávky nie je priamo úmerné osobnej aktivite. Je treba uviesť, že demotivačne pôsobí poberanie dávky sociálnej pomoci u osôb, ktoré nemajú pevne vžité pracovné návyky, majú všeobecne nižší životný štandard a početnejšie rodiny ako je v spoločnosti obvyklé. Nevýhodou súčastného zákona o sociálnej pomoci je, že rozlišuje to, či sa poberatelia dávky sociálnej pomoci dostali do hmotnej núdze z vlastnej viny, alebo nie a na základe toho ich rozdielne odmeňuje, snaží sa ich donútiť k spolupráci s úradom práce, či obcou pod hrozbou vyradenia z evidencie nezamestnaných a následnou stratou finančných výhod. Systém sociálnej pomoci je po viacerých čiastkových zmenách zákona bez filozofie a v súčastnej podobe predstavuje pre chudobných a nezamestnaných sociálnu pascu. Navrhovaná právna úprava

korešponduje s pripravovanými zmenami v sociálnej

sfére a vychádza z filozofie motivácie a poskytnutia perspektívy jednotlivcovi a jeho rodine. Navrhuje sa upraviť právne vzťahy pri posudzovaní hmotnej núdze, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze. Navrhuje úpravu podmienok pre poskytovanie pomoci v čase, keď občan sám, ani s pomocou rodiny nie je schopný zabezpečiť si svoje základné životné podmienky. Pri posudzovaní hmotnej núdze sa rozširuje okruh osôb spoločne posudzovaných s občanom v hmotnej núdzi o ich deti do 25 rokov veku, ktoré nemajú vlastný príjem, alebo ktoré majú príjem na úrovni minimálnej mzdy, pričom sa vychádza z § 85 Zákona o rodine, podľa ktorého vyživovacia povinnosť rodičov voči deťom trvá do času, pokiaľ deti nie sú schopné samy sa živiť. Na účely posudzovania

hmotnej

núdze,

zabezpečenia


základných

životných

podmienok


a zmiernenia hmotnej núdze sa navrhuje do príjmu nezapočítavať 25 % z príjmu občana zo závislej činnosti, 25 % z priznaného starobného dôchodku u dôchodcu, ktorý získal obdobie dôchodkového poistenia aspoň 25 rokov, prídavok na dieťa, nevyhnutnú okamžitú pomoc poskytovanú obcou, príjem z príležitostných činností, náhodné a jednorazové príjmy do výšky dvojnásobku životného minima získané v bežnom roku, sociálne štipendium študenta vysokej školy zníženého o výšku prídavku na dieťa a peňažné príspevky na kompenzáciu sociálnych dôsledkov ťažkého zdravotného postihnutia okrem peňažného príspevku za opatrovanie. Právna úprava vychádza zo základných

práv a slobôd upravených v Ústave

Slovenskej republiky v čl. 39, podľa ktorého každý, kto je v hmotnej núdzi má právo na takú pomoc, ktorá je nevyhnutná na zabezpečenie základných životných podmienok. Navrhuje sa občanovi v hmotnej núdzi a osobám, ktoré sa s občanom v hmotnej núdzi spoločne posudzujú, priznaním dávky v hmotnej núdzi zabezpečiť základné životné podmienky na šiestich úrovniach a príspevkami k dávke v hmotnej núdzi zmierniť hmotnú núdzu. Navrhuje sa príspevok na zdravotnú starostlivosť, aktivačný príspevok, príspevok na bývanie a ochranný príspevok. Cieľom príspevku na zdravotnú starostlivosť je prispievať občanovi v hmotnej núdzi na výdavky súvisiace so zdravotnou starostlivosťou. Cieľom aktivačného príspevku je motivovať občana v hmotnej núdzi, aby sa aktívne spolupodieľal na zmiernení svojej sociálnej situácie, čo znamená, aby si aktívne hľadal uplatnenie na trhu práce, zvyšoval kvalifikáciu a zručnosti, vykonával práce v prospech svojej obce alebo dobrovoľnícke práce. Osobitne sa navrhuje riešiť dlhodobo nezamestnaného občana v súlade s cieľmi politiky zamestnanosti tak, že ak sa takýto občan zamestná a jeho príjem je aspoň na úrovni minimálnej mzdy a maximálne do trojnásobku minimálnej mzdy môže počas šesť mesiacov poberať aktivačný príspevok súbežne so mzdou, aj keď nebude v hmotnej núdzi. Ako prostriedok na riešenie mimoriadnych životných situácií, počas

ktorých si

občan v hmotnej núdzi nemôže zabezpečiť príjem vlastnou prácou sa navrhuje upraviť ochranný príspevok. Zohľadňuje také situácie ako sú vek občana, invalidita občana, celodenná starostlivosť o občana, či dieťa, ktorí sú posúdení ako občania s ťažkým zdravotným postihnutím, ako aj situáciu, keď sa občan v hmotnej núdzi zúčastňuje na resocializačných programoch. Navrhuje sa, aby sa príspevkom na bývanie občanovi v hmotnej núdzi a osobám, ktoré sa s ním spoločne posudzujú, prispievalo na úhradu nákladov spojených s bývaním.



Návrh zákona upravuje pôsobnosť orgánov štátnej správy a obcí pri posudzovaní hmotnej núdze, zabezpečovaní základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze dávkou

a príspevkami. Posudzovanie hmotnej núdze, zabezpečenie základných

životných podmienok a zmiernenie hmotnej núdze občana a osôb, ktoré sa s občanom spoločne posudzujú sa navrhuje počas dvoch rokov vykonávať v pôsobnosti príslušných územných úradov. Po uplynutí tohto času sa navrhuje, aby zabezpečovanie základných životných podmienok, príspevok na zdravotnú starostlivosť, ochranný príspevok a aktivačný príspevok podľa § 12 ods. 8 prešli ako prenesený výkon štátnej správy na obce. V rámci samosprávnej pôsobností obcí sa navrhuje, aby obce rozhodovali o zmiernení hmotnej núdze priznaním príspevkov. Dôvodom navrhovanej úpravy je, že pri zmiernení hmotnej núdze obcou je možné zohľadňovať miestne podmienky, navyše obec najlepšie pozná potreby svojich obyvateľov, ako aj to, kto pomoc naozaj potrebuje. Na konanie o posúdení stavu hmotnej núdze, zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze sa budú vzťahovať všeobecné predpisy o správnom konaní s výnimkou § 60 až 68. Súčasťou predkladaného návrhu je aj návrh zmien a doplnení zákona č. 195/1998 Z. z. o sociálnej pomoci v znení neskorších predpisov. Návrh zákona nebude mať dopad na zvýšenie čerpania finančných prostriedkov zo štátneho rozpočtu. Predpokladá sa finančný dopad na rozpočty obcí v súvislosti s prechodom zmiernenia hmotnej núdze príspevkami pri výkone samosprávnej pôsobnosti obcí, a to najskôr po uplynutí dvoch rokov od nadobudnutia účinnosti návrhu zákona. Návrh zákona nemá v roku 2004 vplyv na zamestnanosť a tvorbu pracovných miest. Navrhovaná

právna

úprava

je

v súlade

s

Ústavou

Slovenskej

republiky

a s medzinárodnými zmluvami, ktorými je Slovenská republika viazaná. Vzhľadom na doložku zlučiteľnosti návrhu zákona s právom Európskej únie a s právom Európskych spoločenstiev nie je možné vypracovať tabuľku zhody ani aproximačnú prílohu. K návrhu zákona sa vyjadrilo Ministerstvo financií Slovenskej republiky listom z 11. júna 2003 č. 12931/2003-81. Vo svojom stanovisku sa vyjadrilo, že s návrhom zákona súhlasí a žiada doplniť doložku finančných, ekonomických, environmentálnych vplyvov a vplyvov na zamestnanosť. Kvantifikácia dopadov bola v tejto doložke dopracovaná.



Doložka zlučiteľnosti návrhu zákona s právom Európskych spoločenstiev a právom Európskej únie 1. Navrhovateľ zákona: vláda Slovenskej republiky 2. Názov návrhu zákona: Zákon o zmiernení hmotnej núdze a o zmene a doplnení niektorých zákonov 3. Záväzky Slovenskej republiky vo vzťahuj k Európskym spoločenstvám a Európskej únii: a) Problematika návrhu zákona nie je prioritou aproximácie práva podľa čl. 70 Európskej dohody o pridružení, bielej knihy, Partnerstva pre vstup. Národného programu pre prijatie acquis communautaire, screeningu. Pravidiel správy Európskej komisie o stave pripravenosti Slovenskej republiky na členstvo v Európskej únii a Prioritnou úlohou vlády Slovenskej republiky na rok 2003, Návrh zákona nebol úlohou zahrnutou do Plánu legislatívny úloh vlády Slovenskej republiky na rok 2003 b) V práve Európskej únie nie je problematika návrhu zákona upravená. 4. Problematika návrhu zákona: a) b) problematika návrhu zákona nie je upravená v práve Európskych spoločenstiev, c) d) problematika návrhu zákona nie je upravená ani v práve Európskej únie. 5. Stupeň zlučiteľnosti návrhu zákona s právom Európskych spoločenstiev a právom Európskej únie: Vyjadrovanie stupňa zlučiteľnosti návrhu zákona s právom Európskych spoločenstiev a právom Európskej únie je bezpredmetné. 6. Gestor: Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky 7. Účasť expertov pri príprave návrhu zákona a ich stanovisko k zlučiteľnosti návrhu zákona s právom Európskych spoločenstiev a právom Európskej únie: osobná účasť expertov Európskej únie a domácich expertov, ani iná forma expertnej spolupráce pri príprave návrhu zákona nebola.



B. Osobitná časť K čl. I K § 1 až 3 Navrhuje sa právna úprava cieľov a základných pojmov návrhu zákona. Určujú sa podmienky posúdenia hmotnej núdze, t. j. situácie, keď príjem občana nedosahuje sumy životného minima a nie je schopný si ho sám, ani s pomocou rodiny zabezpečiť alebo zvýšiť. Navrhuje sa, aby za rovnakých zákonom stanovených podmienok bola zmiernená aj hmotná núdza iných osôb, ako občanov Slovenskej republiky (napríklad azylant, odídenec a pod.). K§4 Vymedzuje sa okruh osôb spoločne posudzovaných na účely zákona. Vychádza sa zo zásady, že okrem osobnej zodpovednosti samotného občana na zmiernení hmotnej núdze majú participovať aj jeho rodina t.j. okruh spojený s vyživovacími povinnosťami vyplývajúce

zo

zákona

o rodine

vo

vertikálnej

aj

horizontálnej

línii.

Oproti

predchádzajúcemu právnemu stavu je okruh spoločne posudzovaných osôb rozšírený o plnoleté zaopatrené deti do 25 rokov veku, ktoré nemajú príjem a s príjmom najviac vo výške minimálnej mzdy. Podmienkou spoločného posudzovania plnoletých detí s rodičmi je spoločná domácnosť. K § 5 až 6 Navrhuje sa, aby sa pri posudzovaní hmotnej núdze zohľadnil fakt, či občan vyvíja snahu pri zmiernení svojej hmotnej núdze pracovnou činnosťou, užívaním majetku alebo uplatnením zákonných nárokov. Navrhuje sa, aby sa za príjmy na účely tohto zákona považovali príjmy vymedzené zákonom o životnom minime. Pre zistenie príjmu sa započítavajú aj príjmy osôb, ktoré sa s občanom posudzujú spoločne. Na rozdiel od súčasného právneho stavu sa na účely tohto zákona navrhuje do príjmu nezapočítať 25 % z príjmu zo závislej činnosti občana, 25 % z priznaného starobného dôchodku občanovi, ktorý pracoval najmenej 25 rokov. Cieľom navrhovanej právnej úpravy je motivovať občana k získaniu a udržaniu zamestnania aj za menej výhodných platových podmienok. Zároveň sa navrhuje do príjmu nezapočítavať prídavok na dieťa, nakoľko účelom prídavku na dieťa je podpora výchovy a výživy dieťaťa bez ohľadu na to, či je rodina v hmotnej núdzi. Cieľom návrhu zákona je zmierniť hmotnú núdzu, v ktorej sa občan a jeho rodina ocitli, t. j. ich súčasnú príjmovú situáciu. Navrhuje sa, aby rozhodujúcim obdobím na posudzovanie

hmotnej

núdze,

zabezpečenie

základných

životných

podmienok

a zmiernenie hmotnej núdze bol aktuálny príjem zistený za mesiac, v ktorom bola podaná žiadosť. Navrhuje sa tiež, aby v záujme objektívneho posúdenia boli zohľadnené i celkové príjmové pomery za posledný rok.



K§7 I napriek skutočnosti, že cieľom návrhu zákona je najmä dosiahnuť, aby si občan svoju situáciu zmiernil svojim vlastným pričinením, osobitne vlastnou prácou, navrhuje sa taxatívne upraviť aj životné situácie (napr. staroba, choroba, starostlivosť o ťažko zdravotne postihnutú osobu), keď občan v hmotnej núdzi si sám ani s pomocou rodiny nie je schopný zabezpečiť alebo zvýšiť príjem vlastnou prácou. K§8 Navrhuje sa nepovažovať občana v hmotnej núdzi v situáciách, keď jeho príjem síce neobsahuje životné minimum, ale vlastní taký majetok, pre ktorý ho nie je možné považovať za občana v hmotnej núdzi. Zároveň sa však navrhuje upraviť, kedy nie je možné požadovať, aby si občan zmiernil svoju hmotnú núdzu svojim majetkom, t. j. predal alebo prenajal veci, ktoré vlastní a príjmom z nich si zmiernil hmotnú núdzu. Ide o veci, ktoré nevyhnutne potrebuje a bežne ich užíva pre svoju potrebu a potreby rodiny, alebo veci duchovného charakteru. K§9 V súlade so základnou zásadou návrhu zákona ustanovenie akcentuje požiadavku aktivity občana, prejavujúcu sa uplatnením zákonných nárokov z iných systémov a zdrojov, čím sa zachováva doplnkový charakter pomoci, ktorú štát poskytuje na zabezpečenie základných životných podmienok a zmiernenie hmotnej núdze. K § 10 Návrh ustanovenia upravuje výšku dávky na zabezpečenie základných životných podmienok občana v hmotnej núdzi na šiestich úrovniach v závislosti od typu a veľkosti domácnosti. Pri určovaní výšky bola zohľadnená aj existencia fixných nákladov domácnosti, ktoré sú nemenné bez ohľadu na počet členov v domácnosti. K § 11 Navrhuje sa zaviesť príspevok na zdravotnú starostlivosť z dôvodu legislatívnych zmien v zdravotníctve. K § 12 Navrhuje sa ustanoviť aktivačný príspevok, ktorý sa prizná občanovi v hmotnej núdzi nad rámec zabezpečenia základných životných podmienok dávkou. Príspevok je určený na zmiernenie hmotnej núdze občanovi, ktorý sa zúčastňuje na aktivitách, ktoré vedú k obnove alebo vytvoreniu jeho pracovných návykov, získaniu teoretických vedomostí a praktických zručností, k zvýšeniu kvalifikácie a pod. Ustanovenie obsahuje návrh, ktorý sa svojou podstatou líši od filozofie zákona, t. j. podporiť občana, ktorý sa po dlhodobej nezamestnanosti zamestnal a má príjem aspoň na



úrovni minimálnej mzdy, nesmie však presiahnuť jej trojnásobok. Tento aktivačný príspevok vo výške 800 Sk je určený na podporu adaptácie občana do pracovného procesu. K § 13 Nakoľko sa predpokladá zánik štátnej sociálnej dávky – príspevku na bývanie, ktorého užívateľmi sú v 2/3 prípadov práve občania v hmotnej núdzi, na vyrovnanie rodinného rozpočtu sa navrhuje priznať občanom v hmotnej núdzi príspevok na bývanie. Príspevkom na bývanie sa navrhuje prispievať na úhradu nákladov spojených s bývaním na dvoch úrovniach v závislosti od počtu členov v domácnosti. Ustanovenie upravuje podmienky, ktorých cieľom je zabezpečiť účelné využitie tohto príspevku. K § 14 Popri motivačnom cieli, návrh zákona v tomto ustanovení upravuje ochranný príspevok, ktorý má charakter pomoci určenej tej skupine občanov, ktorí z vekových, zdravotných alebo iných dôvodov nie sú schopní dočasne, alebo dlhodobo si zabezpečiť základné životné podmienky a zmierniť svoju hmotnú núdzu. Ide o prejav solidarity spoločnosti a garancie štátu na ich ochranu aj nad rámec ich základných potrieb. K § 15 a § 16 V návrhu ustanovenia sa upravuje i možnosť poskytnúť jednorazovú dávku v hmotnej núdzi pre prípady mimoriadnych výdavkov občanov v hmotnej núdzi. Ustanovenie uvádza situácie, keď na mimoriadne výdavky možno poskytnúť nad rámec dávky a príspevkov aj jednorazovú dávku. Túto dávku, ktorej výšku ani periodicitu zákon neupravuje, môžu poskytnúť obce za podmienky, že občan, ktorý ju žiada sa nachádza v hmotnej núdzi a poberá dávku a príspevky. Z povahy jednorazovej dávky je zrejmé, že sa môže poskytnúť súbežne s opakovanou dávkou a príspevkami. K § 17 Ustanovenie určuje mechanizmus výpočtu dávky a príspevkov. Vzhľadom na predchádzajúce ustanovenia, v zmysle ktorých sa občan posudzuje v okruhu osôb spoločne posudzovaných pri zachovaní zásady solidarity v rámci rodiny, sa výška dávky určuje a vypláca ako doplnenie príjmu do zákonom taxatívne ustanovených súm. Z dôvodu, že zákonom ustanovené sumy sú pevné, v ustanovení je daná možnosť ich zmeny nariadením vlády Slovenskej republiky. K § 18 V súlade s Ústavou Slovenskej republiky a medzinárodnými zmluvami, ktorými je Slovenská

republika

viazaná,

ustanovenie

garantuje

zabezpečenie

práva

výživy

nezaopatreného dieťaťa v prípadoch, keď občan povinný výživou, túto zákonom ustanovenú povinnosť zanedbáva. Vzhľadom na filozofiu návrhu zákona táto garancia siaha po úroveň zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze dávkou a príspevkami a je svojou povahou náhradná a dočasná, pretože popri



aktuálnej garancii časti výživného toto plnenie sa následne požaduje od povinného vrátiť. Povinný občan je penalizovaný 25 %, ktoré je povinný zaplatiť nad rámec dlžnej sumy, pričom 50 % z penále príslušný orgán vyplatí oprávnenému zákonnému zástupcovi dieťaťa alebo plnoletému dieťaťu. K § 19 až 21 Ustanovenie upravuje formy a spôsob priznania dávky a príspevkov s uvedením možnosti priznania v peňažnej, vecnej forme a v ich vzájomnej kombinácii, závislej od individuálneho posúdenia príslušným orgánom a od možnosti a schopnosti občana použiť ich na účel, na ktorý boli určené. V týchto ustanoveniach sa upravujú aj základné životné podmienky zabezpečované vo vecnej forme. Návrh určuje dvojročnú lehotu, v rámci ktorej je občan v hmotnej núdzi riešený v pôsobnosti územného úradu. Po uplynutí dvoch rokov od vzniku nároku sa zabezpečenie základných životných podmienok, poskytovania príspevku na zdravotnú starostlivosť, ochranného príspevku a aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8 prenáša na obec ako prenesený výkon štátnej správy. Rozhodovanie o aktivačnom príspevku s výnimkou aktivačného príspevku podľa § 12 ods. 8 a príspevku na bývanie prechádza do samosprávnej pôsobnosti obce, pričom podmienky ich priznania a výšky si obec určuje všeobecne záväzným nariadením. Do jedného roku od zániku hmotnej núdze riešenej v pôsobnosti obce, bude zmierňovať hmotnú núdzu občana naďalej obec; v prípade, že od zániku hmotnej núdze uplynie viac ako jeden rok,

je vecne príslušný na zmiernenie

hmotnej núdze územný úrad. Návrh upravuje spôsob financovania dávky a príspevkov poskytovaných územným úradom ako aj spôsob financovania dávky a príspevkov obcou pri prenesenom výkone štátnej správy a samosprávnej pôsobnosti. K § 22 až 24 Navrhuje sa upraviť pôsobnosť orgánov štátnej správy a samosprávy pri zabezpečovaní základných životných podmienok občanov a zmiernení ich hmotnej núdze. Výrazným spôsobom sa navrhuje rozšíriť najmä pôsobnosť obce a to tak pri výkone samosprávnej pôsobnosti ako aj pri prenesenom výkone štátnej správy. Navrhuje sa, aby obec pri výkone svojej samosprávnej pôsobnosti rozhodovala vo veciach zmiernenia hmotnej núdze a zabezpečenia základných životných podmienok. Naďalej sa ponecháva v pôsobnosti obce rozhodovanie o jednorazovej dávke v hmotnej núdzi. Pri prenesenom výkone štátnej správy bude obec zabezpečovať základné životné podmienky a poskytovať príspevok na zdravotnú starostlivosť, ochranný príspevok a aktivačný príspevok podľa § 12 ods. 8 za zákonom ustanovených podmienok.



K § 25 V konaní sa navrhuje i naďalej postupovať podľa zákona č. 71/1967 Zb. o správnom konaní v znení neskorších predpisov s výnimkou ustanovenia § 60 až 68. Navrhuje sa zachovať dvojstupňové konanie. K § 26 V návrhu ustanovenia sa upravujú podmienky, za ktorých územný úrad alebo obec odníme dávku a príspevky. Zároveň sa upravuje zánik nároku na výplatu uplynutím troch rokov od nadobudnutia právoplatnosti rozhodnutia a zánik nároku na dodatočnú výplatu uplynutím troch rokov odo dňa, od ktorého dávka a príspevky alebo ich časť oprávnenému patrili. K § 27 V súlade

s povinnosťou

príslušných

úradov

sledovať

účelné

používanie

prostriedkov, ktoré sa vynakladajú na zabezpečenie základných životných podmienok a zmiernenie hmotnej núdze, navrhujú sa podmienky priznania dávky a príspevkov preddavkovo. Zachováva sa princíp okamžitej pomoci občanovi v hmotnej núdzi za predpokladu, že si uplatňuje zákonné nároky, ktorého výsledok v čase konania o dávke a príspevkoch nie je známy, ale je predpoklad na ich úspešné uplatnenie. Po ukončení konania o zákonných nárokoch bez ohľadu na ich úspešnosť, príslušný orgán s občanom preddavkovo priznanú dávku zúčtuje. K § 28 Na zabezpečenie účelného vynakladania prostriedkov na dávku a príspevky sa pre prípady, že oprávnený občan nie je schopný alebo spôsobilý ich využiť v prospech seba alebo osôb spoločne posudzovaných, navrhuje určiť náhradného poberateľa – osobitného príjemcu. Podľa doterajších poznatkov vyplýva, že optimálnym osobitným príjemcom je najmä obec, navyše bude aj aktívnym účastníkom právnych vzťahov pri zabezpečovaní základných životných podmienok občanov a zmiernení hmotnej núdze. Z dôvodu zamedzenia zneužívania postavenia osobitného príjemcu a zamedzenia korupcie sa zároveň ustanovujú podmienky, za ktorých osobitný príjemca zabezpečuje vecné plnenie (napr. dodržiavanie obvyklých cenových relácií príslušného regiónu). Navrhuje sa určiť osobitného príjemcu, ktorý bude spravovať dávku v hmotnej núdzi aj v prípadoch, kedy občan nevyvíja aktivity, ktorými si môže zvýšiť príjem príspevkom, a to účasťou na menších obecných službách, aj nad rámec základnej dávky. K § 29 V návrhu ustanovenia sa upravujú povinnosti a zodpovednosť občana v hmotnej núdzi. Dôraz sa kladie najmä na aktívnu účasť občana pri zabezpečení jeho základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze. Vo všetkých fázach konania, keď musí občan najmä preukázať svoju hmotnú núdzu, ako aj v priebehu jej zmiernenia bude občan



aktívnym aktérom, ktorý osvedčuje trvanie hmotnej núdze a potrebu pomoci zo strany štátnych a samosprávnych orgánov. Ustanovenie upravuje aj sankcie pre prípad, že občan poruší svoje povinnosti. K § 30 Okrem občana, ktorému návrh zákona upravuje povinnosti pri zabezpečení základných životných podmienok a zmiernení hmotnej núdze, ustanovenie vymenováva orgány, organizácie a ďalšie subjekty, ktoré spolupôsobia pri zmiernení hmotnej núdze. Súčinnosť orgánov sa upravuje v záujme komplexnosti riešenia tak zložitého problému, ktorý navrhovaný zákon rieši. K § 31 Ustanovenie upravuje prechod nárokov občana, ktorému vznikol nárok na zmiernenie hmotnej núdze. Novou úpravou sa ustanovuje, že nároky územného úradu alebo obce vyplývajúce zo zmiernenia hmotnej núdze sú predmetom dedičstva. K § 32 Ustanovenie upravuje oprávnenia zamestnanca orgánu, ktorý realizuje sociálnu politiku v časti zabezpečenia základných životných podmienok a zmiernenia hmotnej núdze. Vzhľadom na problematiku, ktorú návrh zákona rieši, mu vytvára priestor na získanie čo najširších informácií o občanovi, ktorý o pomoc žiada a to aj vstupom do jeho obydlia a na jeho pracovisko. Súčasne ukladá zamestnancovi povinnosť mlčanlivosti o veciach, o ktorých sa pri svojej činnosti dozvedel. K § 33 Navrhuje sa spôsob riešenia situácií vzniknutých pri prechode zo súčasného právneho stavu na nový právny stav tak, aby bolo garantované zabezpečenie základných práv a slobôd občana a aby sa nenarušila kontinuita zabezpečenia základných životných podmienok občanov. K § 34 Navrhuje sa zrušiť zákon o príspevku na bývanie v súvislosti s navrhovaným riešením otázky pomoci občanom v hmotnej núdzi pri úhrade nákladov spojených s bývaním len v systéme zmiernenia hmotnej núdze. K čl. II V súvislosti s navrhovanou osobitnou právnou úpravou zmiernenia hmotnej núdze je treba novelizovať zákon č. 195/1998 Z. z. o sociálnej pomoci v znení neskorších predpisov tak, aby zodpovedal skutočnosti, že zmiernenie hmotnej núdze nebude predmetom tejto právnej úpravy.



K čl. III V súvislosti s návrhom na poskytovanie príspevku na zdravotnú starostlivosť bolo treba vstúpiť do zákona Národnej rady Slovenskej republiky č. 98/1995 Z. z. o Liečebnom poriadku v znení neskorších predpisov, aby sa odstránila duplicita. K čl. IV Navrhuje sa účinnosť zákona od 1. januára 2004. Bratislava 21. augusta 2003

Mikuláš Dzurinda, v. r. predseda vlády Slovenskej republiky

Ľudovít Kaník, v. r. minister práce, sociálnych vecí a rodiny Slovenskej republiky



ZÁKON O PODPOŘE (HOLANDSKO) (vybrané části) HLAVA II. PRÁVO NA PODPORU ........................................................................... 42 §1. Okruh oprávněných osob ................................................................................ 42 Článek 7 ............................................................................................................ 42 Článek 8 ............................................................................................................ 42 Článek 9 ............................................................................................................ 43 Článek 10 .......................................................................................................... 44 § 2. Osoby, kterým lze podporu poskytovat .......................................................... 44 Článek 11 .......................................................................................................... 44 Článek 12 .......................................................................................................... 44 § 3. Nastavení podpory ......................................................................................... 44 Článek 13 .......................................................................................................... 44 Článek 14 .......................................................................................................... 44 §3a. Správní pokuty .............................................................................................. 45 Článek 14a ........................................................................................................ 45 Článek 14b ........................................................................................................ 45 Článek 14c ........................................................................................................ 46 Článek 14d ........................................................................................................ 46 Článek 14e ........................................................................................................ 46 Článek 14f ......................................................................................................... 46 §4. Nenutné náklady ............................................................................................. 47 Článek 15 .......................................................................................................... 47 Článek 16 .......................................................................................................... 48 §5. Poměr ke stávajícímu zabezpečení ................................................................ 48 Článek 17 .......................................................................................................... 48 Článek 18 .......................................................................................................... 48 HLAVA III. FORMA PODPORY ................................................................................ 48 Článek 19 .......................................................................................................... 48 Článek 20 .......................................................................................................... 49 Článek 21 .......................................................................................................... 49 Článek 22 .......................................................................................................... 49 Článek 23 .......................................................................................................... 50 Článek 23a ........................................................................................................ 50 Článek 24 .......................................................................................................... 50 Článek 25 .......................................................................................................... 51 Článek 25a ........................................................................................................ 51 HLAVA IV. VÝŠE PODPORY ................................................................................... 51 Oddíl 1. Všeobecná podpora .................................................................................... 51 §1. Obecně ........................................................................................................... 51 Článek 26 .......................................................................................................... 51 Článek 27 .......................................................................................................... 51 Článek 28 .......................................................................................................... 51 §2. Norma podpory ............................................................................................... 52 Článek 29 .......................................................................................................... 52 Článek 30 .......................................................................................................... 52 Článek 31 .......................................................................................................... 52 Článek 32 .......................................................................................................... 53 §3. Zvýšení a snížení normy podpory ................................................................... 53 Článek 33 .......................................................................................................... 53



Článek 34 .......................................................................................................... 53 Článek 35 .......................................................................................................... 53 Článek 36 .......................................................................................................... 53 Článek 37 .......................................................................................................... 53 Článek 38 .......................................................................................................... 54 Oddíl 2. Mimořádná podpora .................................................................................... 54 Článek 39 .......................................................................................................... 54 Článek 40 .......................................................................................................... 54 Článek 41 .......................................................................................................... 55 Oddíl 3. Prostředky ................................................................................................... 55 § 1. Obecně .......................................................................................................... 55 Článek 42 .......................................................................................................... 55 Článek 43 .......................................................................................................... 55 Článek 44 .......................................................................................................... 56 Článek 45 .......................................................................................................... 56 §2. Příjem.............................................................................................................. 57 Článek 47 .......................................................................................................... 57 Článek 48 .......................................................................................................... 57 Článek 49 .......................................................................................................... 58 Článek 50 .......................................................................................................... 58 § 3. Majetek .......................................................................................................... 58 Článek 51 .......................................................................................................... 58 Článek 52 .......................................................................................................... 58 Článek 53 .......................................................................................................... 59 Článek 54 .......................................................................................................... 59 Oddíl 4. Upravování částek ...................................................................................... 59 Článek 55 .......................................................................................................... 59 Článek 56 .......................................................................................................... 60 Článek 57 .......................................................................................................... 60 Článek 58 .......................................................................................................... 60 Článek 59 .......................................................................................................... 60 Článek 60 .......................................................................................................... 61 Článek 61 .......................................................................................................... 61 Článek 62 .......................................................................................................... 61 HLAVA VIII. POVINNOSTI SPOJENÉ S PODPOROU............................................. 61 § 1. Obecně .......................................................................................................... 61 Článek 106 ........................................................................................................ 61 Článek 107 ........................................................................................................ 61 Článek 108 ........................................................................................................ 61 Článek 108a ...................................................................................................... 62 Článek 109 ........................................................................................................ 62 Článek 110 ........................................................................................................ 62 Článek 110a ...................................................................................................... 62 § 2. Podpora samostatného zajištění existence .................................................... 62 Článek 111 ........................................................................................................ 62 Článek 112 ........................................................................................................ 63 Článek 114 ........................................................................................................ 63 Článek 114a ...................................................................................................... 64 Článek 115 ........................................................................................................ 64 Článek 115a ...................................................................................................... 64



HLAVA II. PRÁVO NA PODPORU §1. Okruh oprávněných osob Článek 7 1. Každý Nizozemec, který se ve státě dostane do situace, že nedisponuje prostředky k pokrytí nutných existenčních nákladů, nebo kterému hrozí, že se do takové situace dostane, má právo na státní podporu. 2. Nizozemci v prvním odstavci je postaven naroveň cizinec pobývající ve státě, který má platné povolení k pobytu v Nizozemsku ve smyslu paragrafu 8, písmene a až e a písmene l zákona o cizincích z roku 2000. 3. Všeobecným správním nařízením mohou být pro použití tohoto zákona Nizozemci postaveni naroveň uprchlíci pobývajícím ve státě jinak než podle paragrafu 8, písmene a až e a písmene l zákona o cizincích z roku 2000: a) k výkonu smlouvy nebo rozhodnutí mezinárodněprávní organizace, či b) uprchlíci, kteří po vypršení platnosti povolení k pobytu v Nizozemsku ve smyslu paragrafu 8, písmene a až e a písmene l zákona o cizincích z roku 2000 pobývají legálně v Nizozemsku podle paragrafu 8, písmene g nebo h zákona o cizincích z roku 2000.

Článek 8 1. Osobě samostatně výdělečně činné, která po delší dobu jako taková pracovala a její živnost či nevázaná činnost je reálně rentabilní bude poskytována všeobecná podpora nejvýše po dobu 12 měsíců. Prodloužení této lhůty o maximálně 24 měsíců je možné pouze v případě, že příčina vzniku nároku na podporu tkví v externích okolnostech přechodného charakteru. 2. Osobě, která pobírá podporu v nezaměstnanosti a která zahájí reálně rentabilní samostatnou výdělečnou činnost, nebo manželovi/manželce této osoby, bude po ukončení poskytování podpory v nezaměstnanosti poskytována všeobecná podpora po dobu nejvýše 36 měsíců. Prodloužení této lhůty je možné, jestliže oprávněná osoba není ze zdravotních nebo sociálních důvodů plně způsobilá k výkonu živnosti nebo nevázané činnosti. 3. Osoba samostatně výdělečně činná, jejíž živnost nebo nevázaná činnost není reálně rentabilní, má nárok na podporu pouze v případě, že: a) je starší 55 let a živnost nebo nevázanou činnost vykonávala souvisle nejméně po dobu 10 let bezprostředně předcházejících žádosti o podporu a z této činnosti jí plynou příjmy trvale nedostatečné k pokrytí nutných existenčních nákladů; či b) se zaváže ukončit živnostenskou nebo nevázanou činnost co nejrychleji, avšak nejpozději do 12 měsíců. Prodloužení této lhůty o nejvýše 12 měsíců je možné na základě žádosti oprávněné osoby, pokud příslušný obecní úřad usoudí, že pro ukončení činnosti je zapotřebí delší lhůty. 4. Osobě samostatně výdělečně činné, která ze zdravotních důvodů nemůže vůbec nebo částečně vykonávat svou živnostenskou nebo nevázanou činnost a která zažádala o podporu ze zákona o invalidním pojištění samostatně výdělečně činných osob, bude poskytnuta všeobecná podpora do doby, než bude přijato rozhodnutí podle uvedeného zákona. Poté může být osobě samostatně výdělečně činné poskytnuta podpora pouze na základě odstavce jedna, tři nebo pět tohoto článku. © JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting, leden 2004


5. Podpora za účelem zajištění potřebného kapitálu k provozování živnosti může být poskytnuta pouze osobě samostatně výdělečně činné podle odstavce jedna, dva a tři, písmene a, a odstavce čtyři druhé věty. 6. Osobě pobírající všeobecnou podporu, která se chystá zahájit živnostenskou nebo nevázanou činnost a v souvislosti s ní nemůže v přípravné fázi pokračovat v zaměstnaneckém poměru, může být tato podpora nadále poskytována po dobu maximálně 12 měsíců. V takovém případě: a) není platný článek 113, odstavec jedna, písmeno a, b, c, d a f; b) je oprávněná osoba povinna spolupracovat s asistencí třetí osoby určené obecním úřadem; a c) může být poskytnuta částka k pokrytí nákladů souvisejících s přípravou činnosti, jejíž maximální výše bude stanovena všeobecným správním nařízením. 7. Všeobecným správním nařízením budou stanovena bližší pravidla poskytování podpory podle tohoto článku.

Článek 9 1. Nárok na podporu nemá ten, a) kdo je ve výkonu trestu odnětí svobody; b) kdo je ve výkonu základní vojenské služby nebo náhradní civilní služby; c) kdo se neúčastní pracovního procesu z důvodu stávky a v důsledku toho nedisponuje potřebnými prostředky; d) kdo má trvalé bydliště v Nizozemsku, avšak po dobu delší než obvyklou pro dovolené pobývá mimo Nizozemsko; e) kdo je mladší 18 let. 2. Nárok na všeobecnou podporu nemá ten, a) kdo ve věku 18, 19 nebo 20 let pobývá v nápravném zařízení; b) [zrušen] c) kdo nejméně 19 pracovních hodin týdně věnuje studiu či školení, nejedná-li se o studium nebo školení podle článku 113, odstavce jedna, písmene e, či o studium nebo školení jako opatření na základě zákona o zařazení do pracovního procesu; d) kdo pobírá podporu na základě zákona o zajištění příjmů umělců nebo kdo je sezdán s osobou, která takovou podporu pobírá. e) kdo čerpá placenou dovolenou / placené volno podle článku 1, písmene i, zákona o nezaměstnanosti, nebo kdo je s takovou osobou sezdán, a v důsledku toho nedisponuje potřebnými prostředky, není-li oprávněná osoba rodičem samoživitelem, na něhož se nevztahují povinnosti na základě článku 107, odstavce dva, a uvedenou dovolenou / volno čerpá podle článku 644 knihy 7 Občanského zákoníku. 3. Ministr sociálních věcí může stanovit pravidla ohledně toho, čím se rozumí doba obvyklá pro dovolenou, uvedená v odstavci jedna, písmeni d. 4. Ustanovení odstavce jedna, písmene a se nevztahuje na kategorie osob označené všeobecným správním nařízením, jimž byl uložen výkon trestu odnětí svobody mimo vězeňské zařízení, zařízení ochranné léčby nebo nápravné zařízení pro mladistvé podle článku 65 zákona o péči o mládež.



Článek 10 Osoba ve věku 18, 19 nebo 20 let má nárok na mimořádnou podporu, pouze pokud její nutné existenční náklady překračují příslušnou normu podpory a jejich krytí nemůže požadovat od rodičů, neboť: a) jejich prostředky k tomu nedostačují; či b) nemůže na rodičích uplatnit svůj nárok na výživné.

§ 2. Osoby, kterým lze podporu poskytovat Článek 11 1. Osobě, která nemá nárok na podporu, může obecní úřad s přihlédnutím k veškerým okolnostem ve velice naléhavých případech podporu poskytnout přes ustanovení paragrafu 1. 2. Ustanovení předchozího odstavce se vztahuje výhradně na cizince podle článku 7 odstavce dva a tři.

Článek 12 [Zrušen]

§ 3. Nastavení podpory Článek 13 1. Obecní úřad nastaví poskytování podpory a s ním spojené povinnosti se situací, možnostmi a prostředky oprávněných osob. 2. Podpora a s ní spojené povinnosti osobám tvořícím spolu rodinu bude přizpůsobena situaci, možnostem a prostředkům rodiny. 3. Nárok na podporu požívají manželé společně, jestliže oběma manželům tento nárok vzniká. 4. Jestliže je to s přihlédnutí k veškerým okolnostem nutné, nemusí obecní úřad ustanovení odstavce dva uplatnit na všechny rodinné příslušníky.

Článek 14 1. Jestliže oprávněná osoba neprojevuje dostatečnou zodpovědnost za zajištění existence, nebo jestliže v době předcházející žádosti o podporu či po jejím podání nespolupracuje na získání nebo udržení zaměstnání, jestliže nedodrží povinnost podle článku 65, odstavce jedna nebo článku 28, odstavce dva a článku 29, odstavce jedna zákona o struktuře výkonné organizaci práce a příjmů ve lhůtě stanovené obecním úřadem nebo Ústřední organizací práce a příjmů, nebo jestliže nedodrží či řádně neplní povinnosti podle článku 8, odstavce šest, písmene b, článku 65, odstavce dva a tři, článku 70, odstavce čtyři, nebo podle hlavy VIII, odepře obecní úřad po určitou dobu zcela nebo částečně poskytování podpory. 2. Opatření podle odstavce jedna bude odpovídat závažnosti chování a míře, v jaké lze toto chování přičíst oprávněné osobě a v jaké situaci, v níž se nachází. Opatření nebude rozhodně ukládáno v případě, že dané chování nebylo zaviněno oprávněnou osobou.



3. Pokud nebyla včas splněna povinnost podle článku 65, odstavce jedna, nebo podle článku 28, odstavce dva a článku 29, odstavce jedna zákona o struktuře výkonné organizaci práce a příjmů, a v důsledku toho byla neoprávněně poskytnuta podpora nebo podpora v příliš vysoké částce, může obecní úřad upustit od uložení opatření podle odstavce jedna a uplatnit pouze písemné upozornění na včasné plnění povinnosti, jestliže k překročení této povinnosti nedošlo do dvou let od předchozího písemného upozornění. 4. V mimořádných případech může obecní úřad upustit od uložení opatření podle odstavce jedna. 5. Všeobecným správním nařízením mohou být stanovena bližší pravidla ohledně ustanovení odstavce jedna a dvě.

§3a. Správní pokuty Článek 14a 1. Jestliže oprávněná osoba nesplní nebo řádně neplní povinnost podle článku 65, odstavce jedna nebo článku 28, odstavce dva a článku 29, odstavce jedna zákona o struktuře výkonné organizaci práce a příjmů tím, že neposkytuje informace nebo poskytuje informace nesprávné či neúplné, uloží mu obecní úřad pokutu až do výše 2.269,- euro. 2. Výše pokuty bude odpovídat závažnosti chování a míře, v jaké lze toto chování přičíst oprávněné osobě a v jaké situaci, v níž se nachází. Pokuta nebude rozhodně uložena v případě, že dané chování nebylo zaviněno oprávněnou osobou. 3. Pokud nebyla splněna nebo není řádně plněna povinnost podle článku 65, odstavce jedna, nebo podle článku 28, odstavce dva a článku 29, odstavce jedna zákona o struktuře výkonné organizaci práce a příjmů, ale toto překročení nevedlo k neoprávněnému poskytnutí podpory nebo podpory v příliš vysoké částce, může obecní úřad upustit od uložení pokuty podle odstavce jedna a uplatnit pouze písemné upozornění na řádné plnění povinnosti, jestliže k překročení této povinnosti nedošlo do dvou let od předchozího písemného upozornění. 4. V mimořádných případech může obecní úřad upustit od uložení pokuty podle odstavce jedna. 5. Osoba, které byla pokuta uložena, je na výzvu obecního úřadu povinna poskytnout informace v souvislosti s touto pokutou a jejím placením. 6. Platnost pokuty, která nebyla zaplacena, zaniká úmrtím osoby, jíž byla uložena. 7. Všeobecným správním nařízením mohou být stanovena bližší pravidla ohledně ustanovení odstavce jedna a dvě.

Článek 14b 1. Jestliže obecní úřad podnikne vůči oprávněné osobě kroky, z nichž si tato může vyvodit, že mu jí bude za určité chování uložena pokuta, není oprávněná osoba povinna o tomto chování vypovídat. Oprávněná osoba o tom bude uvědomena dříve, než po ní budou ústně požadovány informace. 2. Pokud se obecní úřad rozhodne přejít k pokutování oprávněné osoby, bude tato vyrozuměna s uvedením důvodů, na nichž je toto rozhodnutí založeno. Vyrozumění je krokem podle odstavce jedna. © JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting, leden 2004


3. Na žádost oprávněné osoby, která neporozuměla vyrozumění pro nedostatečnou znalost nizozemského jazyka, zajistí obecní úřad, aby bylo vyrozumění o důvodech pokutování oprávněné osobě sděleno pokud možno v jazyce jí srozumitelném. 4. Obecní úřad umožní před uložením pokuty oprávněné osobě, aby buď písemně nebo ústně vyjádřila svůj pohled. 5. Jestliže se oprávněná osoba vyjádří ústně, zajistí obecní úřad, aby oprávněné osobě, která nevládne dostatečně nizozemským jazykem, asistoval tlumočník, pokud lze předpokládat, že je toho zapotřebí.

Článek 14c 1. Rozhodnutí, jímž je uložena pokuta, uvádí lhůtu její splatnosti, jakož i způsob, jímž bude podle článku 14f výkon tohoto rozhodnutí uložen v případě, že nedojde k včasnému uhrazení. 2. Na žádost oprávněné osoby, která neporozuměla rozhodnutí pro nedostatečnou znalost nizozemského jazyka, zajistí obecní úřad, aby byly informace v rozhodnutí oprávněné osobě sděleny pokud možno v jazyce jí srozumitelném. 3. Všeobecným správním nařízením mohou být stanovena bližší pravidla týkající se prvního odstavce.

Článek 14d 1. Dokud je chování oprávněné osoby vyšetřováno státním zastupitelstvím, nebude jí pokuta uložena. 2. Pokuta se neukládá v případě, že je proti oprávněné osobě ve věci jejího chování při pobírání podpory zahájeno trestní stíhání a bylo zahájeno přípravné šetření, či pokud bylo trestní stíhání zastaveno v důsledku paragrafu 74 trestního zákoníku. 3. Státní zástupce vyrozumí obecní úřad o okolnostech uvedených v odstavci jedna a dva.

Článek 14e 1. Pokuta bude uložena do jednoho roku ode dne, kdy obecní úřad umožnil oprávněné osobě, aby v souladu s článkem 14b vyjádřila své stanovisko. Jestliže bylo ve věci podáno trestní oznámení nebo sepsán protokol začíná jednoroční lhůta dnem poté, co státní zastupitelství obecnímu úřadu oznámí, že nezahájí trestní stíhání. 2. Pokuta nebude uložena po uplynutí pěti let od té doby, co k uvedenému chování došlo.

Článek 14f 1. Rozhodnutí, jímž je uložena pokuta, má exekuční moc ve smyslu druhé knihy občanského řádu. Tato moc se vztahuje na úroky a náklady podle sedmého odstavce. 2. Pokud osoba, jíž byla pokuta uložena pobírá podporu nebo dávky na základě zákona o zajištění příjmů starších a částečně invalidních nezaměstnaných, zákona o zajištění příjmů starších a částečně invalidních bývalých osob samostatně výdělečně činných nebo na základě zákona o zajištění příjmů umělců, bude rozhodnutí o pokutě vykonáno zaúčtováním této podpory nebo dávky. © JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting, leden 2004


3. Jestliže osoba, jíž byla pokuta uložena, již pobírá podporu či dávku podle druhého odstavce od jiné obce, než která uložila pokutu, zaplatí na žádost pokutující obce pokutovou částku druhá obec i bez zmocnění dotyčné osoby. 4. Jestliže osoba, jíž byla pokuta uložena, pobírá dávky na základě zákona o nezaměstnanosti, zákona o nemocenském pojištění, zákona o invalidním pojištění osob samostatně výdělečně činných, zákona o péči o invalidní mládež, zákona o invalidním pojištění, zákona o péči o invalidní vojáky, zákona o přídavcích, zákona o starobním důchodu, zákona o vdovském důchodu nebo zákona o práci a péči, zaplatí pokutovou částku na žádost pokutující obce Výkonný institut zaměstnaneckých pojištění, respektive Banka sociálního zabezpečení i bez zmocnění dotyčné osoby. 5. Jestliže osoba, jíž byla pokuta uložena, nepobírá nebo již nepobírá podporu či dávky podle odstavce dva a čtyři, nebo na takovou podporu nelze uplatnit ustanovení odstavce tři a čtyři, bude v případě neuhrazení pokuty rozhodnutí o uložení pokuty na náklady dotyčné osoby doručeno a uloženo k výkonu v souladu s občanským právním řádem. 6. Výkon rozhodnutí o uložení pokud probíhá za použití odstavce dvě, tři nebo čtyři, nebo za použití odstavce pět, případně za použití odstavce dva, tři a čtyři v kombinaci s odstavcem pět. 7. Nebude-li pokuta zaplacena včas, bude zvýšena o zákonné úroky z prodlení a o náklady spojené s jejím vymáháním. 8. Doručení a výkon v důsledku použití odstavce pět může být proveden prostřednictvím soudního příkazu podle článku 231, odstavce dva, písmene e zákona o obcích. Článek 256 téhož zákona zde má shodnou platnost. 9. Na exekuci provedená v důsledku použití tohoto článku obecním úřadem na mzdu, sociální dávky a jiné pravidelné příjmy, které dluží třetí osoby pokutovanému se vztahují články 479b až 479g, vyjma článku 479e, odstavce dva, občanského řádu. Pravomoc přiznaná článkem 479g Radě pro ochranu dětí připadá obdobně obecnímu úřadu. 10. Výkon rozhodnutí za použití tohoto článku bude proveden tak, aby pokutovaný disponoval minimálním nezabavitelným příjmem ve smyslu článku 475c a 475d občanského řádu. 11. Ustanovení odstavce deset neplatí, dokud pokutovaný nesplní nebo řádně neplní povinnost podle článku 14a, odstavce pět.

§4. Nenutné náklady Článek 15 1. Osoba, která žádá o podporu za účelem částečného nebo úplného umoření dluhu a která v době vzniku dluhu nebo poté disponovala nebo disponuje prostředky k pokrytí nezbytných existenčních nákladů, nebude považována za osobu, která se nachází v situaci popsané v článku 7, odstavci jedna. 2. I přes ustanovení odstavce jedna může obecní úřad: a) poskytnout mimořádnou podporu formou kauce, jestliže byla zamítnuta žádost oprávněné osoby na prodloužení úvěru ke umoření dluhů z důvodu omezených možností splacení úvěru a pokud je tato kauce nutná k realizaci jmenované úvěrové transakce: 1) obecní kreditní bankou podle zákona o spotřebitelských úvěrech;



2) kreditním ústavem podle článku 1, odstavce jedna, bodu 1 zákona o dohledu nad úvěrovými transakcemi z roku 1992, a tento ústav je zapsán v rejstříku podle článku 52, odstavce dva zákona o dohledu nad úvěrovými transakcemi z roku 1992, v případě, že obec není propojena s žádnou obecní kreditní bankou, ani s ní není v žádném vztahu; b) poskytnout mimořádnou podporu, pokud k tomu existují velice naléhavé důvody a možnost pod písmenem a) není východiskem; c) poskytnout podporu osobě samostatně výdělečně činné k částečnému nebo úplnému umoření dluhu z podnikání pod podmínkou, že bude poskytnuta na základě článku 8, odstavce pět.

Článek 16 K nezbytným existenčním nákladům se rozhodně nepočítají: a) plnění vyživovací povinnosti; b) placení pokuty; c) utrpěná nebo způsobená škoda; d) dobrovolné placení pojistného v rámci veřejnoprávních pojištění.

§5. Poměr ke stávajícímu zabezpečení Článek 17 1. Nárok na podporu nevzniká pokud je možné se odvolat na stávající zabezpečení, které je vzhledem ke své povaze a účelu považováno pro oprávněnou osobu za vhodné a dostatečné. 2. Nárok na podporu se nevztahuje taktéž na náklady, které nejsou ve stávajícím zabezpečení považovány za nezbytné existenční. 3. I přes ustanovení odstavce jedna a dva může obecní úřad poskytnout podporu na uvedené náklady, jestliže k tomu s přihlédnutím k veškerým okolnostem existují velmi naléhavé důvody. 4. Neposkytuje se podpora na náklady na lékařské úkony a zákroky, které mohou být zařazeny pod vývojovou medicínu podle zákona o mimořádných lékařských úkonech, nebo pokud jsou takovéto úkony či zákroky prováděny mimo Nizozemsko. 5. Zákon o zajištění příjmů umělců neplatí jako stávající zabezpečení podle prvního odstavce.

Článek 18 Obecní úřad dbá na to, aby oprávněným osobám byly poskytovány informace a zprostředkování, potřebné pro zapojení stávajícího zabezpečení.

HLAVA III. FORMA PODPORY Článek 19 Neurčí-li tento zákon jinak, je podpora poskytována bezplatně.



Článek 20 1. Oprávněná osoba, která je vlastníkem bytu s příslušným pozemkem, obývaného jím nebo jeho rodinou, má nárok na podporu, pokud není možné racionálně požadovat zpeněžení, zastavení nebo prodloužení zástavy majetku vázaného k tomuto bytu s příslušným pozemkem jinak než v důsledku tohoto článku. 2. Jestliže oprávněné osobě podle odstavce jedna vznikne nárok na všeobecnou podporu, má tato podpora podobu peněžní půjčky s hypotéčním závazkem: a) jestliže bude podpora za jeden rok, počítáno od prvního dne jejího poskytování, činit více než minimální čistá mzda podle článku 55, odstavce jedna; a b) pokud majetek vázaný k bytu s příslušným pozemkem není vyloučen na základě odstavce tři. 3. Z majetku vázaného k bytu s příslušným pozemkem je vyloučeno: a) 6.807,-euro jakož i polovina částky překračující, avšak nejvýše 27.227,euro; a b) částka, o kterou je ostatní majetek při zahájení poskytování podpory nižší než použitá majetková hranice uvedená v článku 54. 4. Pokud je poskytována mimořádná podpora může obecní úřad v případě, že jsou splněny podmínky druhého odstavce, poskytnout tuto podporu formou peněžní půjčky s hypotéčním závazkem, jestliže oprávněná osoba nemá nárok na dávky podle článku 8, odstavce dva zákona o zajištění příjmů umělců. 5. Jestliže bude podpora činit méně, než částka uvedená v druhém odstavci, písmeni a) může tuto podporu obecní úřad poskytnout výhradně v podobě peněžní půjčky, kauce nebo bezplatných dávek. 6. Ustanovení odstavců jedna až pět se nevztahují: a) na osoby samostatně výdělečně činné; b) na obytné přívěsy. 7. Všeobecným správním nařízením mohou být stanovena bližší pravidla týkající se podmínek poskytování podpory formou peněžní půjčky s hypotéčním závazkem.

Článek 21 1. Mimořádná podpora na pořízení potřebných trvalých spotřebitelských výrobků může být poskytnuta formou peněžní půjčky nebo kauce, či formou jednorázové nevratné částky. 2. Jestliže bude poskytnuta peněžní půjčka podle odstavce jedna, přizpůsobí obecní úřad výši a délku splátek situaci, možnostem a prostředkům oprávněné osoby. Výše splátek bude stanovena tak, aby oprávněná osoba mohla disponovat minimálním nezabavitelným příjmem ve smyslu článku 475d občanského řádu. 3. Na poskytování mimořádné podpory se nevztahuje článek 4.2. zákona o správním právu.

Článek 22 1. Podpora osobám samostatně výdělečně činným za účelem založení podnikatelského kapitálu je poskytována formou úročené peněžní půjčky nebo kauce.



2. Pod podmínkami, které blíže stanoví všeobecné správní nařízení, je jinak než v prvním odstavci uvedená podpora: a) poskytována formou jednorázové nevratné částky v případě, že příjem osoby samostatně výdělečně činné je trvale nižší než částka podporové normy podle hlavy IV, oddílu 1, paragrafu 2 a 3, a poskytnutá mimořádná podpora a jeho jmění nepřekročí určitou hranici; b) z moci úřední zcela nebo zčásti převedena na jednorázovou nevratnou částku, jestliže příjem osoby samostatně výdělečně činné byl po dobu dvanácti měsíců bez přerušení nižší než částka podporové normy podle hlavy IV, oddílu 1, paragrafu 2 a 3, a poskytnutá mimořádná podpora a jeho jmění nepřekročí určitou hranici.

Článek 23 1. Jestliže je osobě samostatně výdělečně činné poskytována podpora na základě článku 8 jinak než k zajištění podnikatelského kapitálu, bude mít tato podpora prozatím formu bezúročné peněžní půjčky, která je vyplácena v měsíčních lhůtách. 2. Jakmile je znám příjem za účetní rok, v němž byla poskytnuta podpora podle prvního odstavce, bude její výše definitivně stanovena a pokud jmění samostatně výdělečně činné osoby nepřekročí hranici, která bude stanovena všeobecným správním nařízením, dojde do její výše k převodu na jednorázovou nevratnou částku. 3. Jinak než v odstavci jedna bude uvedená podpora poskytnuta formou jednorázové nevratné částky, jestliže: a) nemá být vyplácena déle než šest měsíců; b) příjmy z živnosti nebo nevázané činnosti jsou po celý rok pravidelné a trvale nižší než částka podporové normy podle hlavy IV, oddílu 1, paragrafu 2 a 3, a poskytnutá; a c) jmění osoby samostatně výdělečně činné nepřekročí hranici, která bude stanovena všeobecným správním nařízením.

Článek 23a 1. Podpora podle článku 8, odstavce šest, písmene c, má prozatím formu bezúročné peněžní půjčky. 2. Jestliže oprávněná osoba po uplynutí přípravné fáze: a) nezahájí vlastní živnostenskou nebo nevázanou činnost, bude peněžní půjčka převedena na jednorázovou nevratnou částku; b) zahájí vlastní živnostenskou nebo nevázanou činnost, bude peněžní půjčka převedena na úrokovou peněžní půjčku. Na tuto půjčku se vztahují pravidla stanovená článkem 22.

Článek 24 Podpora může být také poskytnuta formou peněžní půjčky nebo kauce, jestliže: a) lze předpokládat, že oprávněná osoba bude v krátkodobé perspektivě disponovat prostředky k zajištění nutných existenčních nákladů; b) potřeba poskytnutí podpory je důsledkem nedostatečného smyslu pro zodpovědnost za zajištění vlastních existenčních prostředků; c) žádost oprávněné osoby se týká složení peněžní zástavy; či d) se podpora určena k částečnému nebo úplnému umoření dluhu.



Článek 25 Podpora, která je za použití článku 74 poskytnuta zálohově, má formu bezúročné peněžní půjčky.

Článek 25a Podpora, která je poskytnuta za použití článku 144a, má předběžně formu bezúročné peněžní půjčky. Na tuto půjčku se vztahuje ustanovení článku 23, odstavce dva.

HLAVA IV. VÝŠE PODPORY Oddíl 1. Všeobecná podpora §1. Obecně Článek 26 1. V souladu s hlavou II má jednotlivec nebo rodina nárok na všeobecnou podporu, jestliže: a) je zvažovaný příjem nižší než částka podporové normy paragrafu 2 a 3, a; b) nedisponuje žádným vlastním majetkem. 2. Výše všeobecné podpory činí rozdíl mezi příjmem a podporovou normou podle paragrafu 2 a 3. 3. Ve všeobecné podpoře je zahrnut přípěvek na dovolenou ve výši 4,8% [Pozn.: od 1. dubna 2003 jen 4,7%] z podpory. 4. Všeobecná podpora je navýšena o daň z příjmu a platby sociální zabezpečení, jakož i platby zdravotního pojištění, které je obec poskytující podporu povinna zadržovat ze zákona o daních z mezd z roku 1964. 5. Při stanovení nároku na všeobecnou podporu podle prvního odstavce není na jednotlivce či rodinu uplatněno snížení daně podle hlavy 8 zákona o daních z příjmu z roku 2001.

Článek 27 1. Všeobecná podpora je stanovena na kalendářní měsíc. 2. Všeobecná podpora je stanovena za část kalendářního měsíce, ve které trvá nárok na podporu, jestliže jedinec nebo rodina před nebo po poskytnutí podpory: a) po dobu nejméně 30 dnů nepobírá všeobecnou podporu; nebo b) neměl jiný nárok na všeobecnou podporu. 3. Obecní úřad může rozhodnout o stanovení všeobecné podpory na delší období, pokud si to vyžaduje struktura a výše příjmů oprávněné osoby.

Článek 28 Tento oddíl se nevztahuje na podporu za účelem zajištění podnikatelského kapitálu.



§2. Norma podpory Článek 29 1. Pro oprávněné osoby mladší 21 let, které nejsou živiteli dětí, činí norma podpory za kalendářní měsíc: a) u svobodných ve věku 18, 19 nebo 20 let 196,23 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 196,92 euro]; b) u manželů, kdy jsou oba manželé ve věku 18, 19 nebo 20 let: 392,46 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 393,84 euro]; c) u manželů, kdy je jeden z manželů ve věku 18, 19 nebo 20 let a druhý ve věku 21 let a starší: 764,02 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 766,74 euro]. 2. Pro oprávněné osoby mladší 21 let, které jsou živiteli jednoho či více dětí, činí norma podpory za kalendářní měsíc: a) a) rodičů samoživitelů ve věku 18, 19 nebo 20 let 423,34 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 424,85 euro]; b) u manželů, kdy jsou oba manželé ve věku 18, 19 nebo 20 let: 619,57 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 621,77 euro]; c) u manželů, kdy je jeden z manželů ve věku 18, 19 nebo 20 let a druhý ve věku 21 let a starší: 991,13 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 994,67 euro].

Článek 30 1. Pro oprávněné osoby starší 21 let, avšak mladší 65 let, činí norma podpory za kalendářní měsíc: a) u svobodných: 567,79 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 569,82 euro] b) u rodičů samoživitelů: 794,90 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 797,75 euro] c) u manželů, z nichž jsou oba mladší 65 let: 1.135,57 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 1.139,64 euro] 2. Pro oprávněné osoby starší 65 let, činí norma podpory za kalendářní měsíc: a) u svobodných: 843,90 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 846,75 euro] b) u rodičů samoživitelů: 1.071,01 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 1.074,68 euro] c) u manželů, z nichž jsou oba starší 65 let: 1.188,16 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 1.196,46 euro] d) u manželů, z nichž je jeden starší 65 let a druhý starší 21 let, avšak mladší 65 let: 1.197,70 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 1.206,31 euro].

Článek 31 1. V případě pobytu v ústavním zařízení činí norma podpory za kalendářní měsíc: a) u svobodných nebo rodičů samoživitelů: 245,85 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 246,77 euro] b) u manželů: 382,43 euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 383,86 euro]. 2. Jestliže je v ústavním zařízení jeden z manželů, činí norma podpory součet norem podpory, které by platily pro každého z nich jako pro svobodného nebo rodiče samoživitele.



Článek 32 Jestliže jednomu z manželů nevzniká právo na všeobecnou podporu, rovná se norma podpory pro oprávněného z manželů normě pro svobodné či rodiče samoživitele.

§3. Zvýšení a snížení normy podpory Článek 33 1. Obecní úřad zvyšuje normu podpory oprávněným osobám starším 21 let, avšak mladším 65 let, které jsou rodiči samoživiteli, o příplatek na nutné existenční náklady, které převyšují pokrytí standardní normou podpory a vznikly v důsledku toho, že je oprávněná osoba musí nést zčásti nebo zcela sama. 2. Příplatek činí nejvýše 227,11 euro za kalendářní měsíc [Pozn.: k 1. červenci 2003: 227,91 euro]

Článek 34 Obecní úřad může manželů, z nichž oba jsou mladší 65 let, snížit normu podpory, pokud jsou nutné existenční náklady oprávněných osob nižší než standardní norma podpory v důsledku toho, že je nesou manželé zčásti nebo zcela společně.

Článek 35 1. Obecní úřad může stanovit nižší normu podpory, než jak je uvedena v článku 29 a 30, nebo nižší příplatek, než jak je uveden v článku 33, pokud má oprávněná osoba nižší nutné existenční náklady než standardní norma nebo příplatek v důsledku toho, že nemá žádné výdaje na bydlení. 2. Snížení uvedené v prvním odstavci je provedeno nejprve na příplatku.

Článek 36 1. Obecní úřad může stanovit nižší normu podpory, než jak je uvedena v článku 29 a 30, nebo nižší příplatek, než jak je uveden v článku 33, oprávněné osobě, která v poslední době ukončila vyšší nebo odborné vzdělání: a) pokud v době studia měla nárok na financování studia na základě zákona o financování studia z roku 2000, na příspěvek na školné a učební potřeby na základě hlavy 4 zákona o příspěvcích na školné a učební potřeby, či; b) oprávněná osoba byla k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí, v němž ukončila studium, mladší 25 let a nejméně 19 hodin pracovního týdně věnovala studiu, nejedná-li se o školení nebo doplnění vzdělání podle článku 113, odstavce jedna, písmene e, nebo o školení či doplnění vzdělání jako opatření na základě zákona o zařazení do pracovního procesu. 2. O ukončení studia vyššího nebo odborného vzdělání v poslední době se jedná, pokud od ukončení neuplynulo šest měsíců.

Článek 37 1. Obecní úřad může svobodným ve věku 21 nebo 22 let stanovit příplatek uvedený v článku 33 jinak, pokud je přesvědčen, že vzhledem k výši minimální



mzdy mládeže by výše příspěvku mohla být překážkou k přijetí pracovního místa. 2. Minimální mzdou mládeže v prvním odstavci se míní minimální mzda platná pro uvedený věk podle článku 8, odstavce tři zákona o minimální mzdě a minimálním příplatku na dovolenou.

Článek 38 1. Obecní úřad stanoví nařízením, kterým kategoriím osob bude norma podpory zvýšena nebo snížena, a na základě jakých kritérií bude určena výše zvýšení nebo snížení. 2. V nařízení podle prvního odstavce obecní úřad v každém případě stanoví, že: a) v souladu s články 35, 36 a 37, bude příplatek podle článku 33 u svobodných a rodičů samoživitelů s dětmi ve vlastní péči, kteří nesdílejí bydlení s nikým jiným, stanoven na maximum uvedené v témž článku; b) vůči oprávněným osobám nebudou pravomoci podle článků 36, odstavce jedna a 37, odstavce jedna uplatněny zároveň. 3. V tomto nařízení budou stanovena výhradně zvýšení a snížení uvedená v článcích 33 až 37. 4. Zvýšení či snížení normy podpory, nebo odlišné stanovení příplatku je provedeno při zachování platnosti článku 13, odstavce jedna.

Oddíl 2. Mimořádná podpora Článek 39 1. V souladu s hlavou II má jedinec nebo rodina právo na mimořádnou podporu, pokud nedisponuje prostředky na zajištění nutných existenčních nákladů vyplývajících z mimořádných okolností a tyto náklady nemohou být podle mínění obecního úřadu pokryty z normy podpory podle oddílu 1, paragrafu 2 a 3, ani z vlastních možností. 2. Jinak než v článku 6, písmeni b, může být mimořádná podpora poskytnuta i osobě z určité kategorie, aniž je třeba zjišťovat, zda existenční náklady pro tuto osobu byly skutečně nutné nebo skutečně vznikly, pokud se o kategorii osob, k níž patří, předpokládá, že se nachází v mimořádné situaci, která vede ke vzniku určitých nutných existenčních nákladů, které nejsou pokryty všeobecnou podporou a překračují možnosti dotyčné osoby. 3. Pokud je obec podle zákona o mzdách z roku 1964 povinna k zadržování daní a plateb sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, bude o ně podpora navýšena.

Článek 40 1. Ke stanovení vlastních možností oprávněných osob přihlédne obecní úřad zcela nebo zčásti k: a) vlastnímu majetku oprávněných osob; b) k příjmům oprávněných osob, pokud překračují normu podpory podle oddílu 1, paragrafu 2 a 3. 2. Obecní úřad určí dobu, v níž budou vlastní možnosti oprávněných osob zvažovány, jakož i datum, k němuž tato doba začíná.



Článek 41 Obecní úřad je oprávněn při použití článku 39, odstavce jedna, neposkytnout podporu na uvedené náklady, pokud tyto za období dvanácti měsíců nepřekročí částku 107,- euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 109,- euro]

Oddíl 3. Prostředky § 1. Obecně Článek 42 K prostředkům oprávněných osob se počítají veškeré součásti majetku a příjmů, jimiž jedinec či rodina disponuje nebo má disponovat. K prostředkům podle první věty rozhodně patří příslušné zkrácení daně jednotlivce či rodiny podle hlavy 8 zákona o daních z příjmu z roku 2001.

Článek 43 1. K prostředkům oprávněných osob se dále počítají prostředky, které pobírá jako výživné osoba nezahrnutá v podpoře. 2. K prostředkům oprávněných osob se nepočítají: a) prostředky, které oprávněná osoba pobírá jako výživné od osoby nezahrnuté v podpoře; b) přídavky na děti oprávněných osob, ať již bydlí v Nizozemsku nebo mimo něj; c) snížení daně rodičům a doplňkové snížení daně rodičům podle hlavy 8 zákona o daních z příjmu z roku 2001; d) dotace na bydlení pobírané na základě zákona o dotacích na bydlení nebo mimořádný příspěvek na nájemné pobíraný na základě článku 26b téhož zákona; e) vrácení nebo snížení daně ze mzdy nebo daně z příjmu a plateb sociálního zabezpečení na základě nákladů, které nejsou zahrnuty do všeobecných nutných existenčních nákladů, nebyla-li na tyto náklady poskytnuta podpora; f) volné odměny a volné platby podle hlavy IIA zákona o daních ze mzdy z roku 1964, nebyla-li na tyto odměny a platby poskytnuta podpora; g) příjmy z práce dětí v péči a výživě, jakož i podpory v nezaměstnanosti a invalidní důchody těchto dětí, nejde-li o poskytování mimořádné podpory na mimořádné existenční náklady těchto dětí; h) úroky ze jmění a úspor na základě článku 52, odstavce jedna, písmen b, c a d; i) jednorázová dotace na dokončení vzdělání nebo studia podle článku 114, pokud nepřekračují částku 1.311,- euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 1.316,- euro]; j) dotace jednorázová i opakovaná, poskytovaná nad rámec platné mzdy za účelem přijetí nebo udržení zaměstnání, pokud tyto dotace nepřekračují za období jednoho roku 1.944,- euro [Pozn.: k 1. červenci 2003: 1.952,- euro];



k) dávky v souvislosti s utrpěnou nehmotnou škodou, pokud je to s přihlédnutím k jejich povaze a výši z hlediska poskytování podpory zodpovědné; l) jednorázová dávka přiznaná bývalým horníkům v souvislosti se silikózou; m) příjmy z práce do 89,- euro měsíčně, jakož i polovina příjmů vyšších, avšak do celkové výše 163,- euro měsíčně, obojí pokud oprávněná osoba pobírá všeobecnou podporu a náleží ke kategorii osob, pro kterou naplatí povinnosti podle článku 113, odstavce jedna na základě ustanovení článku 107, odstavce dva, nebo článku 113, odstavce čtyři; n) příjmy z práce do 89,- euro měsíčně, jakož i polovina příjmů vyšších, avšak do celkové výše 163,- euro měsíčně, obojí pokud oprávněná osoba pobírá všeobecnou podporu a náleží ke kategorii osob, která je v souladu s nařízením obecního úřadu ze zdravotních či sociálních důvodů odkázána na částečný pracovní úvazek; o) jednorázová dávka v důsledku zákona o odškodnění veteránů po dvouaž pětileté službě; p) dotace poskytované na základě článku 3 zákona o zákona o zařazení do pracovního procesu za dobrovolné provádění organizovaných veřejně prospěšných prací, pokud tyto dotace: 1) činí za období jednoho kalendářního měsíce méně než 81,euro; a, 2) jsou poskytovány dlouhodobě nezaměstnaným podle článku 1, odstavce jedna, písmene e zákona o zařazení do pracovního procesu, nebo oprávněné osobě náležející do kategorie osob pro kterou naplatí povinnosti podle článku 113, odstavce jedna na základě ustanovení článku 107, odstavce dva, nebo článku 113, odstavce čtyři, nebo článku 114a; q) příspěvek na vlastní bydlení nebo mimořádný příspěvek na základě zákona o podpoře vlastního bydlení; r) individuální dávky v rámci odškodnění obětí druhé světové války ze židovského, romského nebo indonéského společenství. 3. Výživné, které pobírá na základě knihy 1 Občanského zákoníku oprávněná osoba mladší 21 let od jednoho nebo obou rodičů, není počítáno k prostředkům oprávněné osoby, pokud toto výživné bylo již na základě článku 10 zahrnuto při stanovení nároku na mimořádnou podporu. 4. Ministr sociálních věcí může stanovit pravidla ohledně případů, v nichž: a) není platný odstavec dva, písmeno j a n; b) dávka podle odstavce dva, písmene k není počítána k prostředkům oprávněné osoby.

Článek 44 Do prostředků oprávněných osob nejsou zahrnovány dary institucí a osob, pokud je to s přihlédnutím k jejich povaze a výši z hlediska poskytování podpory zodpovědné.

Článek 45 1. Zvažují se prostředky do částky, která zbývá po odečtení: a) daně ze mzdy nebo daně z příjmu oprávněné osoby;



b) platby sociálního zabezpečení, zaměstnaneckého pojištění a zdravotního pojištění, či srážek shodných s jednou nebo více z těchto plateb; c) povinných příspěvků na penzijní pojištění oprávněné osoby; d) jiných povinných srážek oprávněné osoby. 2. U osob samostatně výdělečně činných jsou daně z příjmu a platby sociálního zabezpečení z příjmu, z něhož není odváděna daň ze mzdy, stanoveny na 20% z příjmu. Článek 46 Ministr sociálních věcí stanoví pravidla ohledně zvážení nároku na příplatků na dovolenou.

§2. Příjem Článek 47 1. Příjmem se rozumí prostředky podle paragrafu 1, pokud : a) se jedná o příjmy z práce, z majetku, dotaci na dokončení školení či vzdělání nebo na přijetí nebo udržení placené práce, dotaci za dobrovolné provádění organizovaných veřejně prospěšných prací, příjmy z pronájmu, ze strávníků, dávky sociálního zabezpečení, výživné podle knihy 1 Občanského zákoníku, vrácení daně z příjmu, daně ze mzdy nebo plateb sociálního zabezpečení, či jiné příjmy shodné povahou s uvedenými; a b) byly uskutečněny v období, v němž je uplatňován nárok na podporu. 2. Prostředky, které mají povahu příjmů s odkladem, jsou zahrnovány do období, kdy byly nabyty. Prostředky, které mají povahu proplacení příjmů, jsou zahrnuty do období, kdy mohou být čerpány. 3. Jinak než v prvním odstavci, pod písmenem b, je při poskytování podpory osobě samostatně výdělečně činné zvažován příjem za účetní rok stanovený na základě jejího účetnictví. Vrácení daně z příjmu a plateb sociálního zabezpečení není u osob samostatně výdělečně činných počítáno k příjmům.

Článek 48 1. jestliže je zvažován příjem v naturáliích, je jeho hodnota stanovena na nižší existenční náklady z něho vyplývající. 2. Příjmy z financování studia podle zákona o financování studia z roku 2000 je zvažován podle normy výživného, podle níž jsou vypočítány s tím, , že norma výživného podle článku 3.2 uvedeného zákona je stanovena: a) u studujících v místě bydliště na 271,06 euro za kalendářní měsíc; b) u studujících mimo místo svého bydliště na 486,94 euro za kalendářní měsíc. 3. Příspěvky na školné a učební potřeby na základě hlavy 4 zákona o příspěvcích na školné a učební potřeby bude zvažováno podle normy základního příspěvku podle článku 4.3 uvedeného zákona. 4. Jestliže oprávněná osoba sdílí byt s jedním nebo více nájemníky, podnájemníky nebo strávníky, budou z toho vyplývající nižší existenční náklady zvažovány jako příjem, pokud tak obecní úřad již neučinil při stanovení zvýšení či snížení normy podpory podle oddílu 1, paragrafu 3.



Článek 49 Jestliže je svobodný, rodič samoživitel nebo jeden z manželů starší 65 let, nebudou při stanovení výše podpory do výše příjmů zahrnovány pravidelné dávky soukromého penzijního připojištění, pokud: a) nepřekročí u svobodných a rodičů samoživitelů 16,45 euro za kalendářní měsíc; b) u manželů společně 32,90 euro za kalendářní měsíc.

Článek 50 1. Jestliže jednomu za manželů nevzniká nárok na všeobecnou podporu, bude k jeho příjmům přihlíženo pouze, pokud společný příjem manželů včetně podpory, která by byla poskytnuta v případě, že by se k jeho příjmu nepřihlédlo, překročí normu podpory stanovenou na základě oddílu 1 pro manžele. 2. Jinak než v prvním odstavci se v případě, že manželé žijí odděleně, avšak ne trvale odděleně, přihlíží k příjmu neoprávněného manžela, pouze pokud překračuje normu podpory podle oddílu 1, paragrafu 2 a 3. 3. Pro stanovení normy podpory podle prvního odstavce platí shodně článek 36, jestliže neoprávněný manžel: a) získává vyšší nebo odborné vzdělání, na základě čehož má nárok na financování studia podle zákona o financování studia z roku 2000, na příspěvek na školné a učební potřeby podle hlavy 4 zákona o příspěvcích na školné a učební potřeby, či; b) je mladší 25 let a nejméně 19 hodin pracovního týdně věnuje studiu, nejedná-li se o školení nebo doplnění vzdělání podle článku 113, odstavce jedna, písmene e, nebo o školení či doplnění vzdělání jako opatření na základě zákona o zařazení do pracovního procesu. 4. Pro stanovení příjmu neoprávněného manžela má tento oddíl shodnou platnost.

§ 3. Majetek Článek 51 1. Majetkem se rozumí: a) hodnota majetku, jímž jednotlivec nebo rodina při zahájení poskytování podpory disponuje nebo má disponovat, snížená o stávající dluhy; b) prostředky, k nimž je přihlíženo na základě paragrafu 1, získávané v období, kdy je uplatňován nárok na podporu, pokud nejsou příjmem podle článku 47. 2. Při poskytování podpory osobě samostatně výdělečně činné, která provozuje živnost nebo nevázanou činnost společně s jednou či více osobami, se majetkem rozumí taktéž majetek těchto osob.

Článek 52 1. K majetku se nepočítá: a) naturálie, které jsou svou povahou a hodnotou všeobecně běžné nebo jsou vzhledem k situaci jednotlivce nebo rodiny nutné; b) majetek nižší než platná hranice majetku podle článku 54;



c) majetek nabytý v období, kdy je uplatňován nárok na podporu, až do částky, o níž byl při zahájení poskytování podpory majetek nižší než platná hranice majetku uvedená v článku 54; d) úspory vytvořené za období, kdy je pobírána podpora; e) dávky v souvislosti s utrpěnou nehmotnou škodou, pokud je to s přihlédnutím k jejich povaze a výši z hlediska poskytování podpory zodpovědné. 3. U osob samostatně výdělečně činných se k majetku nepočítá: a) naturálie, které jsou svou povahou a hodnotou všeobecně běžné nebo jsou vzhledem k situaci jednotlivce nebo rodiny nutné; b) majetek nutný pro vykonávání živnostenské nebo nevázané činnosti, včetně majetku vázaného k bytu a příslušnému pozemku, který samostatně výdělečně činná osoba či její rodina obývá.

Článek 53 1. Hodnota majetku bude stanovena podle jeho hodnoty v obchodním styku. 2. Všeobecným správním nařízením budou stanovena bližší pravidla pro určení hodnoty majetku vázaného k bytu a příslušnému pozemku, který samostatně výdělečně činná osoba či její rodina obývá. 3. Všeobecným správním nařízením budou stanovena bližší pravidla pro určení hodnoty majetku nutného pro vykonávání živnostenské nebo nevázané činnosti osoby samostatně výdělečně činné.

Článek 54 Majetková hranice podle článku 52, odstavce jedna, písmene b a c činí: a) u svobodných: 4.975,- euro; b) u rodičů samoživitelů: 9.950,- euro; c) u manželů společně: 9.950,- euro.

Oddíl 4. Upravování částek Článek 55 1. V tomto oddílu se minimální mzdou rozumí minimální měsíční mzda uvedená v článku 8, odstavci jedna, písmeni a zákona o minimální mzdě a minimálním příplatku na dovolenou, navýšená o příplatek na dovolenou, na nějž má zaměstnanec podle článku 15 téhož zákona nárok, po odečtení srážek daně ze mzdy, plateb sociálního zabezpečení, zaměstnaneckého pojištění a podílu na zdravotním pojištění. 2. Daň ze mzdy a platby sociálního zabezpečení jsou vypočítány pro zaměstnance mladšího 65 let s přihlédnutím k nejvýše dvojímu všeobecnému snížení daně podle článku 22 zákona o daních ze mzdy z roku 1964, z minimální mzdy a příplatku na dovolenou, navýšené o zaměstnanecký podíl na platbách zdravotního pojištění a snížené o platby zaměstnaneckého pojištění. Daň ze mzdy a platby sociálního zabezpečení srážené k příplatku na dovolenou za minimální mzdu se vypočítají za použití tabulky zvláštních odměn, v nichž není zapracována pracovní úleva podle článku 22a zákona o daních ze mzdy z roku 1964.



3. Jestliže jsou v důsledku zákonů o sociálním zabezpečení sráženy platby, jejichž výše se liší podle oborů, bude za dodržení pravidel stanovených ministerskou vyhláškou stanoveno průměrné procento. 4. Cenovým indexem spotřeby rodiny se v tomto oddílu rozumí index podle článku 13, odstavce šest, zákona o přídavcích na dítě.

Článek 56 1. Ministr sociálních věcí upraví ke dni, k němuž bude změněna čistá minimální mzda: a) s procentem této změny normy podpory podle článku 29 a článku 30, odstavce jedna, a částku uvedenou v článku 33, odstavci dva; b) procento uvedené v článku 26, odstavci tři tak, aby odpovídalo percentuálnímu poměru mezi nárokem na minimální příplatek na dovolenou z minimální mzdy a součtu čisté minimální mzdy a minimálního příplatku na dovolenou. 2. Ministr sociálních věcí upraví ke dni, kdy bude změněna minimální mzda bez příplatku na dovolenou, procentem této změny částky uvedené v článku 43, odstavci dva, písmene i, j, m, n a p.

Článek 57 Ministr sociálních věcí upraví částky uvedené v článku 30, odstavci dva, ke dni, kdy bude změněn starobní důchod a k němu náležející příspěvky v důsledku zákona o starobním důchodu procentem této změny.

Článek 58 1. Ministr sociálních věcí upraví ke dni, kdy bude změněna hrubá minimální mzda, procentem této změny částku uvedenou v článku 41. 2. Hrubou minimální mzdou se v prvním odstavci rozumí částka uvedená v článku 8, odstavci jedna, písmeni a zákona o minimální mzdě a minimálním příplatku na dovolenou.

Článek 59 1. Ministr sociálních věcí upraví ke dni, kdy bude změněna čistá minimální mzda a s ní spojené korekce uvedené v třetím odstavci, nebo nominální platby na základě zákona o nemocenském pojištění a zákona o pojištění mimořádných léčebných výloh, procentem této změny normy podpory podle článku 31, odstavce jedna, po odečtení průměrných nominálních plateb, které jsou povinni odvádět svobodní nebo manželé na základě zákona o pojištění mimořádných léčebných výloh. Takto upravená částka bude poté navýšena o průměrnou nominální výši plateb svobodných či manželů na základě zákona o pojištění mimořádných léčebných výloh. 2. Minimální mzdou uvedenou v prvním odstavci se rozumí čistá minimální mzda podle článku 55, odstavce jedna, s tím, že budou odečteny srážky průměrných nominálních svobodných a manželů na základě zákona o nemocenském pojištění a zákona o pojištění mimořádných léčebných výloh. 3. Korekce uvedená v prvním odstavci představuje percentuální rozdíl mezi změnou cenového indexu spotřeby rodiny a cenového indexu na spotřebu energie.



Článek 60 Ministr sociálních věcí upraví ke dni, kdy bude změněn rozpočet na výživné, jak je uvedeno v článku 3.2, odstavci jedna, písmeni a zákona o financování studia z roku 2000 a bude poskytnuta částka na základě článku 3.29, odstavce jedna téhož zákona studujícímu, který za kalendářní měsíc neobdržel příplatky na cestovné, částky uvedené v článku 48, odstavci dva tak, aby odpovídaly tomuto rozpočtu.

Článek 61 Ministr sociálních věcí upraví k 1. lednu každého kalendářního roku částky v článku 49 a 54 o percentuální růst cenového indexu spotřeby rodiny.

Článek 62 Ministr sociálních věcí stanoví procento uvedené v článku 45, odstavci dva tak, aby odpovídalo částce, kterou odvádějí osoby mladší 65 let v daních ze mzdy a platbách sociálního zabezpečení vyjádřené v procentech z všeobecné podpory navýšené o tuto daň a platby.

HLAVA VIII. POVINNOSTI SPOJENÉ S PODPOROU § 1. Obecně Článek 106 Vedle povinností spojených v každém případě s poskytnutím podpory na základě této hlavy nebo na základě nařízení obecního úřadu, může obecní úřad ode dne ohlášení podle článku 68a, odstavce dva, uložit povinnosti, které se vztahují na zařazení do pracovního procesu v zaměstnaneckém poměru nebo v samostatné výdělečné činnosti, nebo které souvisejí s povahou a cílem určité formy podpory, které vedou k jejímu snížení nebo ukončení. Povinnost může na radu lékaře zahrnovat i podrobení se potřebnému ošetření či léčení.

Článek 107 1. Obecní úřad může rozhodnout, že neuloží povinnosti podle této hlavy, nebo že oprávněnou osob těchto povinností dočasně zprostí, v případech, kdy obecní úřad usoudí, že k tomu existují zdravotní nebo sociální důvody, či důvody spočívající v povaze a cíli podpory. 2. Na rodiče, který má ve své péči jedno či více dětí nebo svěřenců mladších pěti let se nevztahují povinnosti podle článku 113, odstavce jedna. 3. Pro rodiče, kteří se podílejí na péči o dítě, a na manžele, kteří o dítě pečují společně, platí, že povinnosti podle článku 113, odstavce jedna jsou uloženy rodiči respektive rodičům s tím, že tento respektive každý z nich musí být k dispozici po dobu poloviny platné plané pracovní doby k zařazení do pracovního procesu.

Článek 108 Povinnost k podání žádosti o přiznání výživného může být v souladu s článkem 108a spojena s podporou pouze v případě, že se výživné má platit manžel, bývalý manžel nebo rodič, jestliže: © JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting, leden 2004


a) tato žádost může být podána společně se žádostí o rozvod, rozchod od stolu a lože nebo rozchod od stolu a lože po rozvodu manželství; nebo b) manžel, bývalý manžel či rodič pobývá mimo Nizozemsko a jmenovaná povinnost musí být splněna, aby rozhodnutí nizozemského soudu o vzniku nároku na výživné bylo možné uplatnit v zahraničí na základě Newyorské úmluvy o vymáhání výživného v zahraničí z 20. června 1956 (Trb. 1957, 121).

Článek 108a Jestliže není vůči oprávněné osobě dodržováno vykonavatelné rozhodnutí soudu o placení výživného podle knihy 1 Občanského zákoníku, může obecní úřad spojit s podporou povinnosti, které vedou k tomu, aby oprávněná osoba spolupracovala na výkonu soudního rozhodnutí.

Článek 109 Pokud jsou existující nebo hrozící dluhy dostatečným důvodem k tomu, aby se dalo předpokládat, že oprávněná osoba není bez pomoci stavu odpovědně vynakládat existenční prostředky, může obecní úřad s podporou spojit povinnost, aby oprávněná osoba spolupracovala na uskutečnění nutných plateb jejím jménem z přiznané podpory.

Článek 110 1. Obecní úřad spojí s poskytnutím podpory s hypotéčním závazkem podle článku 20 povinnost, aby oprávněná osoba spolupracovala na založení hypotéky. Jestliže oprávněná osoba tuto povinnost nedodrží, je poskytnutá podpora okamžitě zpětně vymahatelná. 2. Obecní úřad může s poskytnutím podpory formou peněžní půjčky, jinak než s hypotéčním závazkem v prvním odstavci, spojit povinnosti směřující k zajištění dodržování povinných splátek a úroků vázaných k této formě podpory.

Článek 110a Obecní úřad spojí s poskytnutím podpory oprávněné osobě bez trvalého bydliště podle článku 1 zákona o základní evidenci osobních dat přihlašovací povinnost na korespondenční adrese poskytnuté obecním úřadem podle článku 1 téhož zákona.

§ 2. Podpora samostatného zajištění existence Článek 111 1. Podpora je určena k tomu, aby byla oprávněná osoba schopna samostatného zajištění existence. Obecní úřad podporuje, aby oprávněná osoba využila opatření, která přispívají k samostatnému zajištění existence. Obecní úřad dbá na informovanost a potřebné zprostředkování. 2. Obecní úřad spolupracuje s Ústřední organizací práce a příjmů a s Výkonným institutem zaměstnaneckých pojištění, aby podpořil zařazení osob pobírajících podporu do pracovního procesu. 3. Všeobecným správním nařízením mohou být stanovena pravidla ohledně spolupráce podle odstavce dva.



Článek 112 1. Obecní úřad uloží osobě samostatně výdělečně činné, které poskytuje všeobecnou podporu nebo podporu na zajištění podnikatelského kapitálu za použití článku 8, povinnosti, které považuje na potřebné pro účelné vykonávání živnosti či nevázané činnosti. 2. Osoba samostatně výdělečně činná, která pobírá podporu uvedenou v prvním odstavci, je povinna vést řádné účetnictví. 3. Na osobu samostatně výdělečně činnou, která svou živnostenskou nebo nevázanou činnost nevykonává nebo nevykonává řádně po dobu nejméně půl roku, se vztahuje článek 113. Článek 113 1. Oprávněná osoba, která je k samostatnému zajištění existence odkázána na práci v pracovním poměru je ode dne ohlášení podle článku 68a, odstavce dva, povinna: a) podle svých schopností usilovat o získání pracovního poměru; b) dbát na to, aby byla evidována jako nezaměstnaná v ústřední organizaci práce a příjmů, a evidovaná zůstala, pokud na to má nárok na základě článku 25, odstavce jedna zákona o struktuře výkonné organizace práce a příjmů; c) přijmout odpovídající práci; d) opustit činnosti, které jí brání v zařazení do pracovního procesu; e) spolupracovat při zjišťování způsobilosti k účasti na školení či vzdělání, které je pro ni považováno za potřebné; f) být přístupná opatřením podle zákona o zařazení do pracovního procesu, spolupracovat na získání těchto opatření, využít jich a dostavit se v uvedených čas na uvedené místo. 2. Odpovídající prací se rozumí každá práce, odpovídající síle a schopnostem oprávněné osoby, není-li pro ni nevhodná z důvodů fyzického, psychického nebo sociálního charakteru. Za neodpovídající práci je považována práce na základě pracovní smlouvy podle hlavy 2 zákona o vytváření pracovních míst. 3. Jestliže je poskytována podpora manželům, platí povinnosti podle odstavce jedna pro oba z nich. 4. Ministr sociálních věcí může stanovit pravidla ohledně použití nebo nepoužití jedné nebo více povinností uvedených v prvním odstavci u jedné nebo více kategorií oprávněných osob. 5. Všeobecným správním nařízením mohou být stanovena pravidla ohledně pojmu odpovídající práce podle odstavce jedna a dva.

Článek 114 1. Obecní úřad může oprávněnou osobu, která zahájí studium nebo školení, potřební pro její zařazení do pracovního procesu, zprostit povinností podle článku 113, odstavce jedna, písmene a) a c) po dobu trvání studia či školení. Školení či studium je považováno za potřebné pro zařazení do pracovního procesu pouze tehdy, pokud prokazatelná snaha oprávněné osoby o získání práce nevedla k žádným výsledkům. 2. Ministr sociálních věcí může stanovit pravidla ohledně uznání školení či studia jako potřebného k zařazení do pracovního procesu, která budou dodržována při posuzování podle prvního odstavce. 3. Pro použití odstavce jedna je za potřebné školení či studium považováno takové, které je určeno postiženým oprávněným osobám podle zákona o © JUDr. Igor Tomeš – Personnel Consulting, leden 2004


integraci postižených nebo podle zákona o zařazení do pracovního procesu a které bylo předem ohlášeno obecnímu úřadu. 4. Jestliže oprávněná osoba zahájí studium nebo školení jinak, než jak je uvedeno v prvním odstavci, ohlásí to předem obecnímu úřadu.

Článek 114a Obecní úřad může oprávněnou osobu, která se účastní činností přispívající k její sociální aktivaci podle článku 3, odstavce jedna zákona o zařazení do pracovního procesu, zprostit povinnosti podle článku 113, odstavce jedna, písmene a na dobu trvání této činnosti.

Článek 115 1. Jestliže oprávněná osoba hodlá vykonávat bezplatnou činnost, musí to co nejdříve ohlásit obecnímu úřadu. 2. Pro postiženou oprávněnou osobu, která bude na základě zákona o integraci postižených na zkušební dobu ne delší šesti měsíců vykonávat u zaměstnavatele neplacenou práci, jinou než v odstavci jedna, neplatí na tuto zkušební dobu povinnosti podle článku 113, odstavce jedna, písmene a) a c). 3. Neplacená práce na zkušebním místě je: a) činnost odpovídající síle a schopnosti oprávněné osoby; b) činnost, na niž zaměstnavatel, u něhož je osoba na zkušební době, uzavřel úrazové pojištění a pojištění hmotné zodpovědnosti ve prospěch zaměstnance; c) činnost, kterou oprávněná osoba ještě nevykonávala na jiném zkušebním místě u téhož zaměstnavatele nebo jeho právního předchůdce.

Článek 115a [Zrušen]



Questionnaire Background information: In the early 990s the Czech government created a modern system of public subsidies (safety net) in order to protect people from the negative consequences of the economic transformation which was implemented as part of the shock therapy after the breakdown of the communist regime. In the following 10 years very little was done to further develop the system of public assistance. In the optics of the best European practices the current system seems to have become outdated. Therefore, the Czech Ministry of Labour and Social Affairs (MoLSA) is granting the study „New Forms of Providing Help in Material Need within the System of Social Care“. The aim of the study is to identify best European practices and modern forms of conceptualising social assistance, applicable to the Czech needs. An important part of the study is also to collect and compare international standards and experience with the formulating the social inclusion policy. The MoLSA has identified several countries of special interest. …………… is one of the selected countries, whose experience the Czech government is interested in. Therefore, we would like to ask you kindly to answer the following questions on social assistance law and practices in your country: A. Historical background 1. Please describe briefly the historical development of the legislation on social assistance protecting the citizens against the material poverty. 2. Please describe briefly the political and legal discussions leading to the adoption of the current legislation on social assistance. What were the major targets the legislation was focussing? What were the most important issues, if any, discussed at that time? B. The sociological and demographic situation In order to compare different international experience, it is very important to understand the current situation in the examined society. Such knowledge can help to make the country reports really comparable. Please, provide us with information on: 1. Sociological stratification of material poverty (income span, size of those under 50% of the median of economic income, etc.) 2. Main demographic groups threatened by the material poverty 3. Structure by age, sex and education of the unemployed versus longterm unemployed C. Current legislation 1. Please, list the relevant laws on social assistance, minimum living standards and poverty and possibly provide us with a copy of the relevant legislation in English, German or French. 2. Please describe briefly the legislation on measuring poverty and the method employed to set minimum living standards, if any.



3. Please describe the benefits in cash and in kind offered to the poor and the poorest of the poor 4. What steps and what other (additional) measures did you have take to implement the policy recommended by the EU in the field of poverty? D. Current national praxis 1. Please list and briefly describe the activating measures motivating people to seek employment (economic activity) and help themselves and their families in the situation of material poverty 2. Please list and briefly describe the measures avoiding people falling into the “social trap”. 3. Please describe the problems you face when implementing your legislation and the discussion of an eventual need for reform of the system. 4. Which of the instruments to combat social exclusion you consider most effective and recommendable to the government of the Czech Republic E. Administration and organisation 1. Please briefly describe the administration of the social assistance and measuring the poverty. List the competent bodies a briefly summarise their competencies. 2. What competences are managed by the NGOs? How their activity in combating material poverty (social exclusion) is regulated? 3. What is the actual role position of the social assistance system in the whole system of social security (in terms of the size of activities, expenses, etc.)? F. Evaluation 1. Please evaluate the current system of social assistance in the field of measuring and combating material poverty. 2. Mark the positive elements of social assistance recommendable to the Czech Republic. 3. What should the Czech Republic avoid? Thank you very much. In case of any questions or remarks, please do not hesitate to contact us. JUDr. Igor Tomeš – PERSONNEL CONSULTING Malešická 13 130 00 Praha 3 tel: +420.271776876 fax: +420.271776877 e-mail: [email protected]


ANALÝZA NOVÝCH FOREM POSKYTOVÁNÍ POMOCI V HMOTNÉ NOUZI

Recommend Documents