AMU po dvou letech – a v letech: 2007 až 2008 z pohledu prorektora a rektora.
prof. Mgr. Miloslav Klíma doc. Mgr. Ivo Mathé
únor 2007
1
AMU po dvou letech – a v letech příštích: 2007 až 2008 I během druhého roku svého funkčního období jsem se zdržel kroků, které bych sám kvalifikoval jako revoluční. Jednotlivé skupiny akademické obce AMU by zřejmě některé radikální návrhy přivítaly, leč bez sjednocujícího názoru. Bylo však možné sledovat, jak i malé zásahy podněcující efektivitu ve všech jejích podobách rozčeřily hladinu po léta chráněnou před jakoukoli čerstvou vlnkou. Již podvakrát veřejně diskutovaná vize si nejen proto – podobně jako vloni – říká o pečlivou reflexi.
Identita AMU jako celku a jednotlivých fakult Nezávislost AMU jako jedné ze stěžejních českých veřejných vysokých škol stejného právního ukotvení zůstává přes příslušnost k veřejnoprávním korporacím jedním z nenaplněných cílů. Kromě neutuchající snahy státních úředníků – jejichž počet a ambice spíše rostou – neztratit pozice „nadřízených“ (a často i „neomylných“) přežívají přímo na našich univerzitách úspěšně obavy z nevídané míry osobní odpovědnosti provázané s nárůstem rozhodovacích pravomocí. Málokdo se přizná hlasitě, leč zaběhlé pořádky svou nabídkou klidu vítězí díky setrvalosti, aniž by kromě obyčejných obav z nepoznaného dominoval skutečně pádný důvod. Jinak tomu není ani na AMU, kde pak setrvačnost reprezentují nejen administrativní složky, ale mnohdy ji preferují nespokojení, často právem brblající a někdy až nešťastní učitelé a výzkumníci. Například vloni se naše setkání „u kulatého stolu“ dřív než brzy proměnilo v arénu s jediným soustem: mzdy (pedagogů). Skutečně jsou – po masivních navýšeních v roce 2006 i předtím v roce 2005 – platy ústředním problémem AMU? Nebo se jedná v našem případě spíše o nedůkladně promyšlenou distribuci peněz na mzdy? Jejich podvakrát v letech 2005 a 2006 zvětšený objem se blíží celkovému příspěvku AMU od státu, který už tak skoro celý spotřebujeme na výplaty zaměstnancům; na další náklady velmi drahého studia už mnoho neposkytuje. Není počet našich zaměstnanců (a spolupracovníků) – činící víc než 50% celkového čísla studentů – poněkud vyšší? A stále vyšší? Nenabízí se leckdy termín neodpovídající či dokonce „nadbytečný“? Není rozumnější odměňovat lépe méně lidí, než víc špatně? Za dostatečných (což je velice relativní pojem) příjmů bychom tedy byli skvělí? Není i tato domněnka projevem, za hranicemi nepříliš rozšířeného, avšak u nás běžnějšího, koktejlu pýchy, premiantství a zároveň připravenosti se sehnout? I proto jsem přivítal nabídku pilotního mezinárodního poměření úrovně alespoň jedné z našich fakult již v roce 2007. Snad nám pomůže nalézt cestu k vyšší kvalitě výuky i při nižším počtu pedagogů a dalšího personálu na všech fakultách. Obhlédnutelný celoškolní tým aktivních pracovníků (pedagogů, výzkumníků a dalších zaměstnanců) by prospěl nejen vlastní integraci AMU, ale zároveň by obrousil názorové střety vznikající zbytečnou polarizací na jedné straně sice nezbytné, ale zbytečně dominující administrativy, na druhé straně kateder, přednášejících či zkoumajících.
2
I další rok potvrdil vloni formulovanou zkušenost: ač je Akademie múzických umění je zřejmě nejznámější a nejtradičnější ústav (včetně značky AMU) mezi českými uměleckými vysokými školami, zůstává poněkud méně věhlasná než se – my se školou spjatí – domníváme a já nahlas, např. při promocích, opakovaně podtrhuji. Značná část (a mám na mysli tu vzdělanější a sběhlejší) veřejnosti má ve společenství uměleckých univerzit (AVU, JAMU, VŠUP a AMU) včetně našich fakult stále spíš zamlženo. O zahraničí známosti lze referovat jen stěží, většinou se – např. na rozličných konferencích – pohybujeme v po léta kolegialitou provázaném prostředí, které svou sebestředností reflexi zabraňuje např. CILECT). Nikdo nezpochybňuje, doma ani v zahraničí, naší univerzitní pozici, avšak v České republice pokračuje snaha dalších a dalších učilišť otvírat totožné či příbuzné studijní obory, a proto bude opakovaně vybuchovat diskuse o koeficientu příspěvku na studenta „našich“oborů. Nezaměnitelnost naší vysoké školy by přes uvnitř panující klid tudíž potřebovala silný impuls. Odhodlaná snaha omezená vesměs na několik členů „vedení“ AMU, často třeba i podceňovaná, nepostačí. Individuální proslulost našich fakult byla a je pochopitelná, fakticky nestojí ani proti – z mého pohledu – tak potřebné homogenitě AMU. Koneckonců samy fakulty prožívají úsilí o vlastní identitu na své úrovni velmi obdobně; namátkou připomínám jen postavení pantomimy či tance, na počátku existence vloni oslavených 60 let AMU stěžejního oboru pro vznik celé školy. Integrující logotyp AMU prožívá svou implementaci ve zdraví. Někteří původní oponenti se bez tlaku shora dokonce rozhodují pro fakultní aplikace. Faktického naplnění čeká ještě obsahově: jak v několikrát zmíněné úrovni ideové tak v provozně nezbytné. Například webová prezentace AMU včetně svých dalších nenahraditelných, zavedených a dnes už i povinně vyžadovaných funkcí předpokládá víc než rutinní součinnost všech fakult a součástí školy. Ač (opět) nesměřuji svou energii k sloučení designu, mnozí zaangažovaní by chápali kromě jednotné redakce a funkčnosti jednotný grafický styl, tedy brand-indentity, jako logický krok vpřed.
Ekonomika AMU a dopady na kvalitu akademického života Zmínka o mzdách v předchozí části textu předznamenala tuto kapitolu. Po mnoha letech projednávání pouhého torza rozpočtu, totiž rozpisu dotace resp. příspěvku MŠMT ze dvou zásadních ukazatelů (A+B), je nyní teprve podruhé diskutován rozpočet kompletní. Jedná se zhruba o dalších 35% celkového objemu, chcete-li obratu, prostředků AMU. Odstranění této metodické chyby vyžaduje kromě manažerského úsilí mnohem pečlivější odhady všech dalších výnosů a upřesnění nákladů. Přináší pochopitelně novou, leč nezbytnou práci pro všechny, kteří se na zdravé ekonomice AMU chtějí podílet. Přirozenou složkou rozpočtu se tak staly i další zdroje, např. rozvojové programy, granty MŠMT, GAČR, doplňková činnost, a důkladně zvážené výdaje. Nejen Akademický senát a Správní rada AMU, ale celá akademická obec musí mít kromě opravdového rozpočtu k dispozici i přesné informace o krytí všech našich investičních aktivit, ať financovaných ze státního rozpočtu, či v kombinaci s našimi vlastními penězi.
3
Závěrečný účet od roku 2005, tedy i za 2006, prochází účetním auditem jako u mnoha jiných veřejných vysokých škol. Spolupráce s auditorem přinesla některé liberálnější interpretace norem vztahujícím se k ekonomickému životu naší školy. Možnost průběžných konzultací s auditorem by mohla výrazně napomoci zvládat náročnou administraci ekonomických operací a snížit související byrokracii. Málokde, včetně ryze státních institucí, je kupříkladu zúřadování klasického cestovního příkazu složitější než u nás. Vhledem k perspektivně omezené štědrosti státu se budeme stále víc opírat o vlastní ekonomické zázemí v širším slova smyslu. Zatímco ve výnosech z pronájmů jsme se objemem pohybovali na úplné špičce všech veřejných vysokých škol, kvalita nájemních smluv pokulhávala. Po stabilizaci platební morálky nájemce parteru a suterénu paláce Lažanských v roce 2005 i 2006 (protlačili jsme změnu akcionářské struktury, tím pádem jiného vlastníka), nebyla prodloužena značně nevýhodná a podivná smlouva s nájemcem podkroví v UZA na Tržišti. Prostor byl přes léto 2006 v rekordní době upraven na sedm luxusních zkušeben („cvičen“) pro HAMU. Vyrovnali jsme se taktéž – snad v nejvhodnějším okamžiku platnosti dlouhodobé smlouvy – s nájemcem parteru Hartigovského paláce, kde nyní probíhají přípravné práce k přestavbě na víceúčelový galerijní prostor o zhruba 170m2, zkušebnu 110m2 pro HAMU a kompletní pracoviště NAMU. Podobné úvahy by se při stále rostoucím nedostatku prostor k základní činnosti AMU (s deficitem místností, atelierů a zkušeben se podle přehledu žádostí potýkají všechny fakulty) měly týkat i přízemí v Lichtenštejnském paláci užívaném pro stravování prostřednictvím fy Eurest. Výnos z pronájmu je zanedbatelný a zcela netržní, výhodu oběda „v domě“ využívá sotva 10% zaměstnanců AMU. Snad ještě letos vstoupíme výukou i do nově (a bezplatně!) po dvouletém úsilí získané budovy na Tržišti č. 20, která po dlouhé době zásadně rozmnoží portfolio nemovitostí AMU, tentokrát však ideálně situovaným domem ze dvou stran obklopeným naším areálem. Dokonalému využití brání nedostatek peněz na generální rekonstrukci, ale i po kompromisních úpravách se jistě uvolní dlouhodobý prostorový přetlak všech fakult i celoškolních pracovišť. Většímu aktuálnímu rozmachu oprav brání i důkladná, již dlouho naléhavá, přestavba koleje v Hradební, která na sebe váže naprostou většinu „volných“ financí. Druhou příčinou nulových rezerv AMU je vyrovnání ztráty AMU z minulých let, překračující v roce 2005 26 milionů Kč, jíž bylo z naléhavých důvodů během co nejkratší doby vyrovnat. Aniž by byl omezen provoz či kvalita výuky – v období dvojnásobného navýšení mezd – bylo třeba během dvou fiskálních let 2005 a 2006 (a tudíž většiny mého rektorského mandátu) ztrátu zlikvidovat. Pracovníkům AMU se i vloni dařilo prosazovat a obhájit výrazně vyšší počet výzkumných projektů, ať již z programů MŠMT, tak např. z GAČR, než do roku 2005. Jde o zásadní přínos nejen finanční, ale i obsahový: umělecká univerzita má co zkoumat, ač většina oficiálních úvah o podpoře výzkumu počítá jen s technickými obory. Navíc rozhodující parametry při posuzování jsou často vysloveně namířeny proti nám, kupříkladu příběh kvalitního výzkumného záměru „Hudební a taneční řeč 20. století“ je varující i skandální. Nesmíme se nechat odradit souvisejícím „papírováním“, které někdy zavání až šikanou. Každopádně bychom měli pokračovat ve vytváření vlastního komfortnějšího zázemí pro výše
4
uvedené týmy a nikoli je dále zatěžovat dalšími povinnostmi (např. „žádostmi o otevření akce“, proč?). Přirozený sklon k administrativnímu diktátu trvá, málokdo z těch, kdo drží opratě sám od sebe poleví. Jistotu po léta zaběhlého stylu jsem kritizoval již v preambuli tohoto textu. Management AMU OECD svou studií nepřekvapilo. Mimo jiné konstatovala v „managementu“ českých veřejných vysokých škol slabiny a nedostatky. Tým OECD v roce 2006 navštívil i AMU, zejména mezi studenty a experty proběhla neformální výměna názorů, v následném novinovém rozhovoru šéf skupiny explicitně AMU pochválil. Ale výtka týkající se omezovaných pravomocí a možností jednat efektivně ve vlastní zprávě výjimky neznala. Jednání úředníků našeho rektorátu je přitom často vnímáno jako příliš autoritativní, neboť, cituji svůj loňský text: „příliš mnoho zásadních kompetencí se po dlouhá léta sbíhalo jen v několika párech párů rukou“. Letos dodávám: navíc mimo samosprávné orgány AMU. Přílišná centralizace spojená s nižší transparencí rozhodování v problematice, která není vysloveně na očích, je stejnou chybou jako bojácnost rozhodovat, či udržovat zvyklostmi a sadou mnohastránkových předpisů podlomenou akceschopnost. Bez přiznané osobní odpovědnosti volených představitelů školy a jejich spolupracovníků se nepohneme z místa. Škole je nutno kompetentně sloužit, nikoli ji udržovat v podobě vyhovující vlastním zvykům. Značného pokroku bylo dosaženo v počítačové gramotnosti, dnes již zcela nezbytném vybavení studentů a pedagogů bez ohledu na charakter univerzity. Ovládání KOS, postup v ECTS, vydávání Diploma Supplement v roce 2006 jsou jen výběrem výsledků svědčící o schopnostech i ochotě zaměstnanců AMU držet krok se světem. Vlastní portál AMU funguje a čeká na další zásadní vylepšení včetně shora změněného univerzálního redakčního systému. Klasičtí dodavatelé aplikací (BBM, Elanor) důležitých pro ekonomický a administrativní fungování AMU poněkud stagnují a jejich praxe zůstává neakceptovatelná. Letos je po přípravách v roce 2006 takzvaná IP telefonie skutečně nadosah, každá úspora, zatím leckomu lhostejná, přijde vhod. Zvláštním průsečíkem zájmů, služeb, nákladů a potřeb je UVS Poněšice, kde vloni pokračovaly drobné, ale pro využití střediska podstatné opravy. Celoroční provoz je zajištěn, k dispozici je od loňska agregát, který nahradí dosti obvyklé výpadky el. proudu, a po dobudování sociálních zařízení v roce 2006 byla zrekonstruována i loděnice a čistírna odpadních vod. Středisko s takovým standardem by se kromě služeb v rámci studijních programů AMU mělo postavit na vlastní nohy – přes neutajovaný sentiment – i ekonomicky. Otevřenost AMU Akreditace studijních oborů na DAMU a HAMU v angličtině patřily v roce 2006 k dalším naplněným cílům. Nejde jen o tzv. „internacionalizaci“ (podivný
5
terminus technicus…) či perspektivně zajímavý finanční efekt, ale zejména o cestu ke zkvalitnění studií i domácích studentů, prověření známosti naší školy zahraničním zájmem a vytvoření přirozeného tlaku na pedagogy a školní infrastrukturu ještě před zavedením jakékoli formy školného. Domluvená podmínka srovnatelných hodnotových požadavků na všechny uchazeče každopádně zaručuje jistý standard studií. Na okraji zájmu nesmíme nechat ani zaběhlé programy vysílání a přijímaní studentů v rámci evropských programů, např. Erasmus (pokud bude funkční), a navíc sledovat od počátku uvádění nástupnických projektů EU či možnosti kooperací doposud nevyužívaných. Co lze dělat dál? Mnohé! Po loňské zkušenosti nemá valného smyslu poukazovat na pracné zpracování aktualizace Dlouhodobého záměru AMU na rok 2007. Byť jsme k úkolu přistoupili velmi zodpovědně, vážili každou větu a její provázanost, a materiál pak úspěšně na ministerstvu obhájili, použitelnost je podvázána finančními možnostmi. Přesto jde o dokument, který důkladně vypovídá o našem konceptu vývoje AMU v nejbližším období Jak již bylo připomenuto, dřív nebo později nás čeká oficiální hodnocení AMU zvenku, ze zahraničí. Proto ještě víc platí loňské přání: “mít od počátku vliv na kritéria posuzování, neboť jeho výsledky mohou budoucnost AMU ovlivnit“. O konsistenci svědčí i další, sic nepatrně korigovaný citát z loňských podkladů k debatě: musíme dospět k většímu intelektuálnímu propojení studentů a pedagogů všech tří fakult, naléhavě k synergickému využívání většího počtu rychle morálně stárnoucích kapacit, k dalším integrujícím – i celoškolním – vědeckovýzkumným aktivitám, ke zjednodušení a průhlednosti administrativy, k efektivitě studia a jeho zázemí, k ještě intenzivnějšímu kontaktu se zahraničím (které už pro naše studenty ani „zahraničím“ není), pokusit se o vysoké hodnocení AMU prestižní institucí a podporovat respektované tvůrčí výsledky našich studentů a absolventů. Ivo Mathé, únor 2007
6
Několik doplňujících bodů z pohledu a zkušeností prorektora o Mnoho posledních konkrétních příhod akceleruje téma: „Věda a umění“. Myslím, že je přesně chvíle, kdy je třeba zjistit, zda se shodneme ve větších celcích a množinách uvnitř školy, ve vazbě na jiné podobné školy a musíme nutně přizvat i umělecké fakulty uvnitř jiných škol. Oni posléze musí mít zájem tento problém otevřít „doma“. Pokusit se co možná brzo definovat nepochybně a uznatelně a prosadit obecněji uznání rovnosti poznávání světa prostřednictvím obou cest. (Racionální a kreativní). Nejen slovně a proklamativně – to už bylo a navíc jsme prokázali vícekrát společný zájem a řadu argumentů - ale opravdu a do hloubky a vytrvale a soustředěně s konsekvencemi a konkrétními otázkami, nabídkami řešení, nepolevujícím tlakem na okolí. Pak jasně proklamovat problémy, které plynou z dosavadního nerovnovážného chápání (např. vynález = ?; patent = ?; prototyp = ?...atd.) a tedy CEP, RIV, impaktovanost apod. o Mezinárodní projekty jako další reálná a vhodná cesta internacionalizace v našich oborech o CV pedagogů a posléze studentů na webu AMU – zodpovědná sebeprezentace o Vnitřní sebereflexe a vzájemné reflexe – podoby prezentačních přehlídek či prezentací nejlepších výsledků fakult či kateder před zraky akademické obce a odborné i ostatní veřejnosti o úkoly o Stav AMU na cestě v boloňském procesu – reflektovat reálnou fázi o Stav webové prezentace AMU – ideální cílová podoba i ve vazbě na požadavky boloňského procesu 12. 2. 2007
-mik-
7
