Akumulátory v motorových vozidlech
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Ing. Zdeněk Vala. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz; ISSN 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské a poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).
1. ZDROJE ELEKTRICKÉ ENERGIE MOTOROVÝCH VOZIDEL Úvod, zdroje elektrického napětí a proudu, rozdělení Jako zdrojovou soustavu využívá motorové vozidlo rotační generátor (dynamo, alternátor), ve spojení s regulačním relé a s akumulátorem. Základním (primárním) zdrojem napětí a proudu je rotační generátor, který musí mít takový výkon, aby s dostatečnou rezervou kryl veškerou spotřebu motorového vozidla včetně dovolených doplňků, a také měl proudovou rezervu na dobíjení akumulátoru. Akumulátor považujeme za vedlejší (sekundární) zdroj elektrické energie, je v ní akumulována energie potřebná pro krytí spotřeby v době kdy generátor nepracuje.
Elektrické akumulátory, obecně Elektrické akumulátory jsou chemické zdroje elektrické energie, které jsou v průběhu nabíjení schopné přijímat elektrickou energii z vnějšího zdroje a ukládat ji (akumulovat) ve svých elektrodách jako energii chemickou (změna chemického složení elektrochemicky aktivních hmot, složek elektrod). Při vybíjení dodává akumulátor elektrickou energii do spotřebiče. Přitom se mění chemické složení aktivních složek, hmot elektrod – chemická energie v nich akumulovaná se mění na energii elektrickou (viz. obr.) Obr. Schematické zobrazení funkce akumulátoru
Části akumulátoru Hlavními funkčními částmi elektrických akumulátorů jsou kladná a záporná elektroda, systém elektrolytu, který je tvořený elektrolytem nějakého typu, separátory, obal akumulátoru včetně proudových vývodů elektrod. Název akumulátorová baterie přísluší teprve skupině dvou a více spojených článků. Jsou-li články spojeny do série, má baterie, oproti jednomu článku napětí tolikrát vyšší, kolik článků je do série zapojeno. Kapacita zůstává nezměněna, jako u jednoho článku. Zapojením článků paralelně se zvyšuje kapacita baterie tolikrát, kolik článků je paralelně zapojeno, napětí zůstává na úrovni jednoho článku. Třetí možností je sériově paralelní zapojení článků v baterii. Baterie má pak oproti jedinému článku napětí tolikrát vyšší, kolik článků je zapojeno do série a kapacita tolikrát vyšší, kolik článků je zapojeno paralelně.
Rozdělení akumulátorových baterií Akumulátorové baterie můžeme rozdělit podle těchto hledisek: - podle hlavního použití - podle stupně uzavření článkové nádoby - podle použitého elektrolytu a pracovní teploty - podle systému nabíjení Podle hlavního použití: Průmyslové baterie, tyto dále dělíme na staniční a trakční Staniční – jsou trvale dobíjeny, zajišťují napájení elektrickou energií v době výpadku elektrické sítě a to především v energetice. Tyto baterie prodělají během svého provozu jen malý počet cyklů. Životnost se proto u těchto baterií udává podle počtu let provozu. Trakční – používají se především k pohonu elektrovozíků plošinových a zvedacích, elektromobilů. Pracují v cyklickém provozu nabíjení – vybíjení. Životnost se proto udává počtem cyklů nabití – vybití. Startovací baterie, slouží jako zdroj elektrické energie ke spouštění (roztočení na spouštěcí otáčky) spalovacích motorů automobilů, lodí, letadel, dieselagregátů. Jejich provoz je charakteristický tím, že jsou krátce (po dobu několika sekund) vybíjeny vysokým proudemstartování, vybije se však pouze malá část kapacity. Po dobu provozu spalovacího motoru jsou opět nabíjeny tak, aby byly udržovány v téměř nabitém stavu. K hlubokému vybití dochází vyjímečně v případě ponechání zapnutého spotřebiče v době kdy spalovací motor neběží. Přístrojové baterie, používají se převážně jako jediný zdroj elektrické energie v různých mobilních zařízeních, např. v mobilních telefonech, fotoaparátech, přenosných počítačích, hračky, modely, měřící přístroje apod. Podle druhu spotřebiče se mohou používat primární nebo sekundární akumulátorové baterie o kapacitách od setin až do desítek ampérhodin. Nejčastěji se zatěžují přerušovaně až do plného vybití. Podle stupně uzavření článkové nádoby: U akumulátorů s vodným (kapalným) elektrolytem dochází během nabíjení, vybíjení a také v době klidu k elektrolýze vody z elektrolytu na plyny kyslík a vodík. Tyto plyny tvoří výbušnou směs a navíc strhávají kapičky aerosolu elektrolytu, které unikají do okolního prostoru, způsobují korozi zařízení a snižují elektrický odpor mezi póly článků (baterie). Podle množství unikajících plynů a aerosolu se musí dimenzovat větrání prostoru s bateriemi. Otevřený článek, nemá víko, elektrolyt je v přímém kontaktu s ovzduším. Použití u olověných staničních akumulátorů s kapacitami desítky, stovky ampérhodin. Pro snížení úniku aerosolu do ovzduší se na články pokládá krycí sklo. Uzavřený článek, má nádobu opatřenou víkem s otvorem pro unikání plynů. Otvor bývá opatřen zátkou nebo ventilem. Otvorem se článek plní elektrolytem, doplňuje se destilovaná voda, měří se hustota a teplota elektrolytu. Kontakt hladiny elektrolytu s ovzduším je tedy omezen. Ventilem řízený článek, má nádobu uzavřenou ventilem. Dosáhne-li přetlak plynu v článku určité hodnoty, ventil umožní přebytečnému plynu uniknout. Ventil se z článku nesnímá a články se nedoplňují.
Uzavřený plynotěsný článek, po dobu životnosti je článek trvale uzavřený, neuniká z něj žádný plyn a elektrolyt. Nedoplňuje se vodou ani elektrolytem. Pro zabránění případného nebezpečného přetlaku (přebíjení článků), bývá opatřen bezpečnostním systémem. Hermetický článek, je plynotěsně uzavřený bez zařízení k uvolňování přetlaku. Úplná hermetizace je možná u článků, ze kterých se neuvolňují žádné plyny. Jsou to například primární články a akumulátory s jiným než vodným elektrolytem. Knoflíkové články – vyvíjí se tak malé množství plynu, že stačí difundovat těsnícími pryžovými nebo plastovými materiály. Nikl-kadmiové akumulátory – řešení spočívá v zabránění vývoje vodíku a vyvíjený kyslík reaguje v uzavřeném cyklu za uvolňování tepla a tím následné ohřevu článku. Olověný akumulátor – hermetizaci lze řešit zavedením pomocné vodíkové elektrody spojené s kladnou elektrodou. Za plně hermetizované články lze považovat též články, u kterých difúzní koeficient vodíku větší než difúzní koeficient jiných plynů. Podle použitého elektrolytu a pracovní teploty: Elektrolyty můžeme dělit podle chemického složení na, kyselé elektrolyty – H2SO4 používané v olověných akumulátorech alkalické elektrolyty – KOH používané např. v akumulátorech Ni-Cd, Ag-Zn a palivových článcích O2 – H2 . Dále na : neutrální, nevodné, taveniny soli (400-600°C), tuhé elektrolyty (300-350°C). Podle systému nabíjení: Elektrickým proudem – stejnosměrným, pulsním, střídavým asymetrickým Dále se může nabíjení provádět mechanicky, chemicky, tepelně, světlem, ionizujícím zářením.
Ing. Jiří Marek c.s.c Luděk Stehlík Doc.RNDr.Miroslav Cenek,CSc. 2003 a kol.
Hermetické akumulátory v praxi, IN-EL Praha 2004 Akumulátory od principu k praxi, FCC PUBLIC
Olověné akumulátory Jsou to sekundární elektrochemické zdroje proudu s kyselým elektrolytem. Důvodem k velmi širokému používání je dobře zvládnutá technologie výroby, nízká pořizovací cena, provozní spolehlivost, dobrá účinnost a dostatečný výkon. Obr. Příklad rozdělení různých konstrukcí olověných akumulátorů
Startovací akumulátory, akumulátory v motorových vozidlech Tyto akumulátory jsou konstruovány pro spouštění zážehových a vznětových motorů vozidel, lodí, letadel, stacionárních spalovacích motorů a k napájení jejich elektrických příslušenství. Základní funkcí akumulátoru je tedy dodávat elektrickou energii v době, kdy je motor vozidla v klidu , tj. zejména dodat energii zapalovací soustavě vozidla a startéru. Princip jako elektrochemický zdroj Jsou to tzv. sekundární elektrochemické zdroje, které pracují na principu nahromadění přiváděné elektrické energie stejnosměrného proudu. Tento proud, tato energie je v případě potřeby z části vracena. Nositelem elektrických vlastností jsou kladné a záporné desky, elektrody. Tyto desky jsou tvořeny základní mřížkou , odlitou z čistého olova s malým množstvím příměsi antimonu, případně dalšími prvky. Otvory, mřížky desek jsou vyplněny vetřenou směsí základních surovin-olověný prach, suřík .., ve formě pasty. Tyto základní suroviny se elektrochemickou cestou (formováním, může být provedeno i u výrobce) při nabíjení přemění na vlastní činné - aktivní hmoty elektrod, tj. oxid olovičitý (PbO2 , tmavě hnědé barvy) na kladné desce a čisté houbovité olovo ( Pb , šedé barvy)na desce záporné. Elektrolytem pro olověné akumulátory je vodný roztok kyseliny sírové H2SO4 . Průchodem proudu se tedy na jedné elektrodě vytvoří oxid olovičitý a na druhé elektrodě houbovité olovo, Tím vzniknou dvě elektrody s odlišnými povrchy – fungují jako elektrolytický článek. Pozn. Elektrolýza je děj, který probíhá na elektrodách při průchodu stejnosměrného elektrického proudu elektrolytem. Je to v podstatě rozklad elektrickým proudem. Jedná se o redoxní reakci, kdy na katodě probíhá redukce a na anodě probíhá oxidace. Obr. Chemické pochody v akumulátoru: a) nabitý stav, b) vybitý stav
Jestliže se akumulátor naplní elektrolytem, musí se neustále udržovat v nabitém stavu. Jak již bylo uvedeno při nabíjení a vybíjení akumulátorů nastávají v každém článku vratné chemické pochody. Při vybíjení hustota elektrolytu vždy klesá a na obou druzích elektrod se vytváří síran olovnatý PbSO4 , zatímco při nabíjení hustota elektrolytu vždy stoupá, na kladných elektrodách se zpětně vytváří oxid olovičitý PbO2 a na záporných deskách čisté olovo Pb,
Fyzikální změny probíhající v akumulátoru Během vybíjení dochází k mechanickému namáhání elektrod tvořícím se síranem olovnatým (sulfatace elektrod – nevratný děj), který se usazuje na elektrodách. Se stupněm vybití se zmenšuje i poréznost elektrod. To vede ke zpomalování difuze iontů kyseliny sírové do aktivních hmot elektrod. Hustota kyseliny sírové v elektrodách je proto během vybíjení menší než v elektrolytu. Rozdíl je tím větší, čím větším proudem je akumulátor vybíjen, čím jsou elektrody silnější a čím více je akumulátor vybit. Sulfát, síran olovnatý má velmi špatnou elektrickou vodivost a proto s přibývajícím sulfátem vzrůstá vnitřní elektrický odpor akumulátoru. Obr. Závislost vnitřního elektrického odporu na stupni vybití akumulátoru (trubkové elektrody, kapacita C=100Ah
Obr. Vliv teploty na vnitřní elektrický odpor olověného akumulátoru
Hustota elektrolytu je přímo úměrná stavu nabití akumulátoru. Podle hustoty elektrolytu tedy můžeme zjišťovat hodnotu vybití, nabití akumulátoru. Hustota také ovlivňuje bod mrznutí elektrolytu. Nabitý akumulátor bez problémů snáší teploty pod -25 oC, elektrolyt u vybitých akumulátorů může zamrznout při teplotě -10 oC i menší teplotě. Během nabíjení je hustota kyseliny v elektrodách větší než hustota kyseliny v elektrolytu a to tím více čím většími proudy jsou akumulátory nabíjeny. Při nabíjení se také zvyšuje napětí na akumulátoru, akumulátor plynuje, vzniká směs kyslíku a vodíku. Kyslík uniká v podobě bublinek z pórů aktivní hmoty kladných elektrod, utrhává málo soudržné částice PbO2 a způsobuje korozi nosných částí těchto elektrod tím více, čím vyšší je konečné napětí akumulátoru a čím déle jsou akumulátory při tomto napětí přebíjeny. Konstrukce akumulátoru Akumulátor je složen z těchto částí: nádoba, víko, elektrody, sepárátory, elektrolyt, zátky, ventily. Akumulátorová nádoba – materiálem pro výrobu je plast a to nejčastěji polypropylén PP, dále může být nádoba provedena z průsvitného plastu a to u akumulátorů s kapalným elektrolytem. U dna nádoby je kalový prostor pro tzv. ukládání kalů z odpadávající aktivní hmoty elektrod. Prostor musí být tak velký, aby po celou životnost nedocházelo ke zkratu elektrod nahromaděným kalem. Nad kalovým prostorem je prostor elektrodový, nad ním prostor plnící a v nejvyšší části je prostor plynovací. Víko akumulátoru – zhotovuje se ze stejného materiálu jako nádoby a jsou k nádobám hermeticky natavena. Dále jsou zde pólové vývody, otvory pro zátky nebo pojistný ventil. Elektrody – jsou základní částí akumulátoru. Na konstrukci elektrod závisí jakou má akumulátor kapacitu, jak velkým vybíjecím proudem může být vybíjen a jakou může mít životnost v cyklickém provozu. Pro získání kapacity akumulátoru se kladné elektrody spojují paralelně v kladné sady a záporné elektrody se spojují paralelně v záporné sady. Vznikne tedy sada kladných a záporných desek, které jsou sesazeny do článku a to jako jeden celek. Kapacita jedné kladné elektrody násobená počtem elektrod v sadě udává kapacitu akumulátoru. Počet elektrod v sadě je omezený a proto se vyšší kapacity dosahuje použitím větší elektrody, která se opět paralelně spojuje v sady. Elektrody obsahují tzv.aktivní hmotu, což je materiál, který při vybíjení článku dodává prostřednictvím chemické reakce elektrickou energii a nabíjením se vrátí do svého původního stavu. Kladné elektrody – nejčastěji mřížkového tvaru, nosná kostra bývá o tloušťce 1 -2mm, tenčí elektrody mají menší vnitřní odpor, materiál tvrdé olovo, tedy čisté olovo legované antimonem 5 - 7% (zvýšená mechanická pevnost, vyšší odolnost). Nevýhodou takového množství antimonu je vyšší samovybíjení akumulátoru, které se zvyšuje se stárnutím akumulátoru. Výrobci proto snižují množství antimonu až na 1,8% a antimon nahrazují např. arzenem, selenem. Elektrody mohou být i bez antimonu a to pouze legované vápníkem (cca 1%), jsou ale choulostivější na přebíjení a hluboké vybíjení. Pro zvýšení odolnosti se také přidává malé množství stříbra. Mřížky elektrod jsou vyplněny tzv.aktivní hmotou Výhodou mřížkových elektrod je snadná výroba, malá hmotnost, nízká cena.nevýhodou je kratší životnost. Kladné elektrody mají obecně asi třikrát nižší životnost než záporné elektrody
Obr. Kladná mřížková elektroda
Záporné elektrody – mřížkový tvar, materiál elektrod stejný jako u kladných elektrod. Jiné konstrukce elektrod – nosné konstrukce mřížkových kladných a záporných elektrod se vyrábějí jako desky obdélníkového tvaru. Používají se však i jiné konstrukce elektrod s parametry, které nelze klasickými konstrukcemi elektrod dosáhnout. Bipolární elektrody – jsou polarizovány z jedné strany kladně a z druhé strany záporně Spirálové elektrody – kladná a záporná elektroda jsou konstruovány do spirály včetně separátoru. Ukládají se do článkové nádoby válcového tvaru, elektrolyt je zde vsáknutý do separátoru a aktivních hmot elektrod. Diskové elektrody – pro staniční akumulátory, mají kruhový tvar, tímto tvarem zamezíme nerovnoměrnému rozložení tlaků expandující aktivní hmoty, které jinak způsobují praskání mřížek a trhlinky v aktivní hmotě. To se příznivě projevuje na životnosti elektrod. Pozn. – podle matematického modelu se tlak stejnoměrně rozkládá do zesíleného kruhového obvodu elektrod a zeslabuje se vydouvání středu elektrod.
Obr. Rozpínání aktivní hmoty mřížkových elektrod
Separátory (oddělovače) elektrod – elektricky oddělují kladné elektrody od elektrod záporných. Požaduje se aby kladly co nejmenší elektrický odpor a zabraňovaly průchodu kovů a částic aktivní hmoty z elektrod jedné polarity na elektrody druhé polarity. Používají se buď ve tvaru listů, kdy okraje listu přesahují ze všech stran kraje elektrod nebo ve tvaru obálek, které jsou ze spodu uzavřené. Do každé obálky se zasune jedna kladná elektroda. Kal, který odpadává z elektrod tak zůstává v každé obálce. Proto může být snížen nebo zcela odstraněn kalový prostor a tím snížena i výška akumulátoru. Typy separátorů podle materiálu: Papírové separátory – nízký odpor, dobrá průchodnost iontů, velikost pórů 20 -30 µm, krátká životnost, nízká cena. Mikroporézní separátory – materiál PVC, pryž, velikost pórů 5 -0,03 µm, dobře zachytávají částice, dlouhá životnost. Separátory ze skleněných vláken – používají se společně s mikroporézními separátory pro zvýšení životnosti akumulátorů pracujících v horších podmínkách. Přikládají se na stranu kladných elektrod. Použití v akumulátorech typu AGM řízených ventilem s elektrolytem pouze nasáknutým v separátorech a elektrodách.
Elektrolyt – jako elektrolyt pro olověné akumulátory se používá zředěná kyselina sírová destilovanou vodou hustoty 1,28 g/cm3. Výrobci akumulátorů dodávají v současné době převážně baterie již naplněné elektrolytem a to v nabitém stavu. Vlastnosti elektrolytu: Elektrická vodivost elektrolytu – závisí na hustotě elektrolytu a jeho teplotě. Největší elektrickou vodivost má elektrolyt v nabitých akumulátorech S poklesem hustoty elektrolytu klesá jeho elektrická vodivost. Obr. Vliv hustoty elektrolytu na elektrickou vodivost při různých teplotách
Podle ČSN se olověné startovací akumulátory označují devítimístným číselným kódem, rozděleným do tří skupin (A, B, C). Každá skupina obsahuje tři číslice. Skupina A: udává napětí a jmenovitou kapacitu baterie: Skupina B: udává geometrické vlastnosti Skupina C: udává 1/10 intenzity startovacího proudu Icc (A)
Doc.RNDr.Miroslav Cenek,CSc. 2003 a kol.
Akumulátory od principu k praxi, FCC PUBLIC
Typy akumulátorů v motorových vozidlech Olověné akumulátory můžeme rozdělit do 2 základních skupin: a) akumulátory vyžadující údržbu (klasické se zátkami, kapalný elektrolyt) b) akumulátory bezúdržbové (bez zátek, kapalný elektrolyt nebo elektrolyt vázaný nekapalný). a) akumulátory klasické Tyto akumulátory obsahují kapalný elektrolyt a vyžadují údržbu, inspekci elektrolytu.. Na víku mají zátky, které slouží ke kontrole hladiny elektrolytu a případně k doplňování destilované vody. Elektrody jsou zaplaveny roztokem kyseliny sírové s destilovanou vodu o hustotě 1,28g/cm3 . Materiál elektrod olovo legované antimonem Pb/Sb. Antimonu cca 6-7 % b) akumulátory bezúdržbové Tyto akumulátory můžeme dělit na: -bezúdržbové s kapalným elektrolytem -bezúdržbové s elektrolytem vázaným nebo ve formě gelu (nekapalný elektrolyt). Tzv. bezúdržbovost elektrolytu je zajištěna tím, že v elektrodách došlo ke snížení podílu antimonu a bylo přidáno určité množství vápníku. Vznikla koncepce, která využívá vápník v obou elektrodách tedy jak záporných tak i kladných. Jedná se o kompozit, jehož základem je olovo s přísadami antimonu v dávce cca 1,5-3% a přísadami vápníku v dávce cca 0,08-0,12%. Dotování vápníkem se podílí na minimálním odpařování vody, došlo ke snížení cca na pětinu hodnoty obvyklé u akumulátoru Pb/Sb. Tímto bylo dosaženo, že hladina elektrolytu (byť nepatrně klesá) se udržuje na bezpečné úrovni po dobu životnosti akumulátoru. Samozřejmě za předpokladu správné funkce dobíjecí soustavy a odpovídající péči při delším odstavení vozidla. Akumulátory bezúdržbové s kapalným elektrolytem: mají v podstatě stejnou konstrukci jako klasický, jen dolévací otvory jsou skryty pod víkem a byly použity jen k prvnímu naplnění. Víko akumulátoru má labyrint kanálků, který omezuje možný únik elektrolytu při náklonu nebo převržení vozidla. Zároveň však zabezpečuje bezpečné odvětrávání nahromaděných plynů. Konstrukce kalcium-kalcium se rovněž příznivě projevuje na samovybíjení akumulátoru. U klasického akumulátoru (koncepce olovo-antimon) je hodnota samovybíjení cca 1% za den. U akumulátoru konstrukce kalcium-kalcium klesá samovybíjení až na třetinu (0,3-0,4%) za den. Technologie konstrukce mřížek (elektrod) akumulátoru se také neustále vyvíjí, každý výrobce má svoje řešení. Mřížky se legují i stříbrem (Bosch), selenem (Baren). O vlastnostech mřížek a tím akumulátoru však nerozhoduje jen jejich materiálové složení (kompozit), ale také jejich tvar a konstrukce, což ovlivňuje náchylnost ke korozi a odlučování (odpadávání) aktivní hmoty z elektrod. Akumulátory beúdržbové (vázaný elektrolyt nebo gel)-progresivní Můžeme je rozdělit na dva typy: a) Akumulátory s vázaným elektrolytem-AGM b) Akumulátory gelové
AGM akumulátory (Absorbed Glass Mat)-jsou akumulátory s vázaným elektrolytem, ektrolyt je vsáknutý v separátoru. Separátor má poněkud jinou konstrukci a také je jinak uzpůsobené řešení mřížek-elektrod. Separátor-odděluje kladné a záporné elektrody, je konstruován ze skelných vláken, které jsou dotovány bórem. Výhodou tohoto separátoru je výborná iontová vodivost. Konstrukce také omezuje drolení aktivní hmoty. Tímto se tedy snižuje riziko mezimřížkových zkratů Výhodou těchto akumulátorů je nízký vnitřní odpor, velký výkon za nízkých teplot, vysoká odolnost proti otřesům, zvýšená kapacita při snížené hmotnosti, minimální samovybíjení a také absolutní bezůdržbovost. Gelový akumulátor-je s vázaným elektrolytem, kterým je gel v křemičité suspenzi. Kladné a záporné desky jsou odděleny celkem běžným separátorem, má vyšší vnitřní odpor. Výhodou je nižší citlivost na vyšší provozní teplotu, kdy u AGM může dojít při vyšší teplotě při nabíjení bez teplotní kompenzace (chlazení) k tzv. teplotnímu zkratu za vývinu značného množství plynů. Následkem může být destrukce akumulátoru. Uzavřené koncepce akumulátorů AGM nebo gelové, mají elektrody, mřížky dotované vápníkem (antimon nevyhovuje) Pb/Ca, který velmi snižuje plynování akumulátoru. Konstrukce je zde uzpůsobena tak, aby plyny, které vznikají při nabíjení mohly účinně nekombinovat. Uplatňuje se zde tzv. kyslíková rekombinace-kyslík vznikající při nabíjení prochází psy separátoru od kladné elektrody k záporné, kde je redukován na vodu (za uvolnění tepla). Tímto procesem se velmi snižuje množství plynného kyslíku a vodíku vznikajícího při nabíjení (přebíjení). Takto je dosaženo úplné hermetičnosti akumulátoru. Akumulátory AGM nebo gelové jsou vždy výhradně koncepce VRLA, tj. řízené ventilem. Ventil slouží k regulaci pracovního tlaku uvnitř akumulátoru a zároveň působí jako bezpečnostní přetlakový ventil (otevře se při tlaku asi 10 - 40 kPa dle typu akumulátoru). Jeho konstrukce je řešena tak, že neumožňuje průnik vzduchu z okolí do pracovního prostoru akumulátoru. Stratisfakce kyseliny-jedná se o jakési vrstvení hladin kyseliny s různou hustotou, kdy se u dna nádoby hromadí elektrolyt s vyšší koncentrací. Stratisfakce napomáhá sulfataci a vede k rychlejší degradaci akumulátoru. Stratisfakce je u akumulátorů AGM a gelových snížena na minimum, v podstatě se nevyskytuje.
Marconi Doc.RNDr.Miroslav Cenek,CSc. 2003 a kol.
Akumulátory od principu k praxi, FCC PUBLIC
