Agromagazín 2000
Strana 1
Identifikace a kategorizace odvodňovacích soustav na zemědělské půdě v povodí Orlice Z. Kulhavý /1, F. Doležal /1, M. Soukup /1, M. Havel /2
Úvod Hlavním účelem odvodnění, jako jednoho z melioračních opatření, je úprava vodního a vzdušného režimu zemědělských půd, tj. optimalizace vlhkosti a provzdušenosti půd z hlediska potřeb rostlin, zpracovatelnosti půdy a únosnosti půdy pro zemědělské mechanismy, resp. podle způsobu využití daného pozemku. Stavby odvodnění mohou být provedeny buď povrchovými otevřenými příkopy nebo podzemní trubní sítí v závislosti na vyhodnocení místních i technických podmínek. V ČR však naprosto převažuje odvodnění systematickou podzemní drenážní sítí. To je namístě především tam, kde zamokření srážkovou vodou nebo podzemními přítoky je rovnoměrné. Systematická drenáž byla však často navrhována i tam, kde zamokření bodovými nebo liniovými zdroji nebo v důsledku místní koncentrace povrchově odtékající vody je komplikované a náklady na podrobný průzkum by značně převýšily předpokládaný užitek. I systematická drenáž ovšem byla navrhována s přihlédnutím k místním podmínkám. Podle tzv. drenážních okrsků se měnily rozchody drénů, hloubka drénů a speciální úprava zásypu drenážní rýhy, popř. použití drenážních filtrů. Jako materiál drenážního potrubí byly v minulosti používány vesměs trubky z pálené hlíny o různém průměru potrubí. Zhruba od poloviny šedesátých let začalo být využíváno flexibilní perforované potrubí z PVC, a to především u sběrných drénů. Vedle plošného odvodnění bylo navrhováno i odvodnění jednotlivými drény, nazývané sporadickou drenáží. Celé území je pak odvodňováno systémem uvedených technických opatření s návazností na síť otevřených či uzavřených (trubních) příkopů - odpadů, tvořících společně s koryty vodních toků základní hydrografickou kostru povodí. Odvodnění bylo v ČR celkem provedeno zhruba na 1,1 mil. ha zemědělské půdy. Tuto plochu uvádí SMS, neboť v její databázi je většina odvodňovacích systémů. Některé starší systémy však byly postupně překrývány systémy novými a některé staré systémy nejsou zřejmě ani evidovány. Nad starými, někdy již víceméně zanesenými a zastaralými systémy byly postaveny systémy úplnější, ve vazbě na neustále probíhající vlastnické změny. Uváděnou plochu je proto třeba vzhledem k dostupnosti a věrohodnosti především historických údajů považovat za orientační. V povodí Orlice má odvodňování zemědělských půd, stejně jako v celých Čechách, dlouholetou tradici. Rozsáhlejší meliorační opatření se ve východních Čechách začínají provádět od druhé poloviny 19. století, kdy přijetím legislativních opatření byly položeny základy pro jejich realizaci za podpory státních či zemských orgánů a úřadů. Příznivé výsledky prvních melioračních staveb a snaha o zvýšení úrodnosti zemědělských půd vedly k zakládání účelových Vodních družstev a tedy k organizovanému zúrodňování pozemků v rozsáhlé míře již před první světovou válkou. Právní předpisy byly při osamostatnění našeho státu v roce 1918 převzaty a upraveny v roce 1931 zákonem o státním fondu pro vodohospodářské meliorace. V tomto období dochází za výrazné finanční podpory státu k druhé vlně budování vodohospodářských meliorací. Třetí významné období, přibližně od roku 1960, je spojeno s koncepcí tehdejší zemědělské politiky, která podporovala meliorační opatření, jako základní opatření při zúrodňování zemědělských půd. /1 Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha, Žabovřeská 250, 156 27 Praha 5 – Zbraslav; tel.02-57921640-2, fax. 02-57921246, E-mail:
[email protected],
[email protected], http://web.telecom.cz/vumop_pce /2 Státní meliorační správa, Regionální kancelář Hradec Králové, Kydlinovská 245, P.O.Box 374, 500 05 Hradec Králové, tel. 049-5630041-5, fax. 049-611268, E-mail:
[email protected], http://www.monsms.cz
Agromagazín 2000
Strana 2
Rozvoj všech zmiňovaných opatření investičního i neinvestičního charakteru v celé republice, především jejich finanční rozsah a technická náročnost vyvolaly potřebu zřízení investorské a inženýrské organizace, která by kromě významného podílu při přípravě a stavebním dozoru při realizaci melioračních staveb zajišťovala i odbornou správu rozsáhlých majetků státu – drobných vodních toků, vodohospodářských děl s nimi spjatých, či hlavních melioračních zařízení. Z těchto důvodů byla k 1.1.1970 založena ministerstvem zemědělství účelová organizace Státní meliorační správa se zřizovatelským zadáním ke komplexnímu řízení a provádění melioračních a zúrodňovacích opatření včetně správy a péče o vybudované stavby. Této organizaci také byla uložena povinnost evidovat a archivovat informace a data melioračního oboru ve vlastním informačním systému. Jde o jedinečné technické podklady, které jsou nutné pro údržbu a rekonstrukce těchto staveb, v koncepčních studiích pak poskytují informaci o struktuře a potenciálu těchto vodohospodářských krajinných systémů – v návaznosti na vyhodnocení funkce hydrografické sítě apod. Předložený příspěvek poukazuje mimo jiné na možnosti využití těchto územních informací ve vodním hospodářství, státní správě a při prevenci škod i ochraně majetku.
Informační systém o melioračních stavbách Informační systém SMS, složený z datové základny a grafické části v měřítku 1 : 50 000, 1 : 10 000 a v některých okresech 1 : 5 000, obsahuje informace o provedené meliorační investiční výstavbě, přičemž každý druh melioračních opatření tvoří samostatný soubor (např. odvodnění, úpravy toků a nádrže). Data o závlahových soustavách byla již předána Asociaci závlahářů ČR. Datová základna je složena z jednotlivých kódů, které identifikují okres, katastrální území, číslo stavby archivní a okresní, název stavby, hydrologické pořadí, rok dokončení stavby, její rozsah (kapacitu) a celou řadu dalších informací s odkazem na dochovanou dokumentaci skutečného provedení jednotlivých staveb. Grafická část informačního systému, dosud převážně nedigitalizovaná, však již zdaleka neodpovídá současným standardům a trendům informatiky, neumožňuje poskytování existujících dat jiným informačním systémům a znesnadňuje všeobecnou operativní práci s těmito geografickými informacemi. V databázi Územního informačního systému SMS jsou v uceleném povodí Orlice (Tichá Orlice, Divoká Orlice a spojená Orlice k soutoku s Labem) evidovány stavby, budované již kolem roku 1900. Podíl odvodněných ploch s datem výstavby do roku 1948 dosahuje 29% z celkové plochy plošného odvodnění. Intenzitu výstavby odvodnění v historicky významných etapách dokumentuje Obr 1. Databáze eviduje celkem 26 672 ha systematického (plošného) odvodnění zemědělských půd, což z celkové plochy povodí 1.963 km2 představuje přibližně 14 %. Pokud vyjádříme odvodněnou plochu v poměru k ploše zemědělské půdy (cca 980 km2 - stanoveno pro tyto účely jen orientačně), dosahuje průměrný podíl odvodnění systematickou drenáží hodnoty 28%. Identifikaci staveb odvodnění v území provádí příslušné pracoviště SMS z písemných a mapových podkladů, na základě evidence staveb v databázi, případně dohledáním podrobností ve svých archivech. V současné době je však celá řada informací o specifických podmínkách staveb vázána na paměť či místní znalost konkrétních pracovníků. Tyto zkušenosti se velmi obtížně zapracovávají do standardních informačních systémů a proto s odchodem „pamětníků“ se ztrácí možnost s informacemi tohoto typu pracovat. Závažná je tato skutečnost právě u podzemních odvodňovacích systémů, u nichž je dodatečné shromáždění některých parametrů stavby velmi nákladné nebo i nemožné. Pro identifikaci stavby je možné využít i archívů bývalých zemědělských družstev a státních statků, případně projekčních organizací, pokud nedošlo k likvidaci těchto materiálů v procesu privatizace či
Agromagazín 2000
Strana 3
transformace jednotlivých subjektů. Při identifikaci může být užitečné využívat i informace získané od místních obyvatel. Pro systematickou tvorbu informačních systémů většího rozsahu je tato varianta neefektivní a lze ji považovat pouze za doplňkovou. S ohledem na potřebu kompletace územních informačních systémů o tématickou vrstvu staveb odvodnění, získává na významu současné členění evidovaných staveb podle územně správního uspořádání (okres, katastrální území), podle hydrologického pořadí a podle identifikačních charakteristik stavby (archivní číslo stavby, okresní číslo stavby, název stavby). Stavba plošného charakteru (v tomto případě odvodnění) je rozčleněna na části, vymezené jednak hranicemi katastrálního území, jednak hydrologickou rozvodnicí povodí. Členění staveb podle příslušnosti k hydrologickému pořadí je zásadní při posuzování vodohospodářských funkcí odvodnění v rámci povodí. Povodí toků s vlastním vyvinutým korytem a plochou zpravidla větší než 5 km2 jsou začleněna do státního identifikačního systému a jsou vyznačena v základní vodohospodářské mapě 1:50 000. Povodím jednotlivých vodních toků jsou přiřazena číselná označení – čísla hydrologického pořadí v říční soustavě toků podle systému, vytvořeného HMÚ pro území bývalé Československé republiky v roce 1965. V návaznosti na tento systém členění povodí a vodních toků je při zpracování Hydroekologického informačního systému (HEIS ČR) připojením dalšího pětičíslí identifikace rozšířena na všechny vodní toky v rozsahu Základní vodohospodářské mapy 1:50 000, tedy i na povodí s plochou menší než 5 km2. Odvodňovací stavba působí v systému povodí transformačním účinkem při vytváření odtoku. V jednoduchých případech odvodňuje plochu totožnou s rozlohou vlastní stavby v rámci jednoho povodí, mohou se však vyskytnout případy, kdy lze účinek stavby považovat za „převod“ podpovrchových vod mezi dílčími povodími. Často je více staveb umístěno v tomtéž povodí a naopak jedna stavba může být rozmístěna ve dvou nebo více povodích. Rozvodnice povodí jsou odvozeny z topografie terénu (odvozenou z vrstevnic); pro specifické případy však nemusí tento způsob stanovení vyhovovat a bude nutné provést nové členění melioračních staveb podle rozvodnic podpovrchových vod a to popř. i v několika horizontech (respektujících hydrogeologické poměry lokality). V odůvodněných případech (např.při podrobných případových hydrologických studiích) lze členění podle hydrologického pořadí dále zjemnit, např. definováním dílčího povodí ke každému významnému profilu, nebo vymezováním podpovodí stále nižších řádů. V tomto smyslu je pak třeba korigovat a doplnit existující podklady.
Odvodňovací soustavy dnes Odvodňovací soustava je tvořena kostrou - hlavním melioračním (odvodňovacím) zařízením (např. otevřené odvodňovací příkopy a zakryté kanály od světlosti 30 cm, doplněné případně odvodňovací čerpací stanicí) a odvodňovacím detailem. Hlavní meliorační zařízení (HMZ), která vymezuje a definuje § 14 zákona o půdě č.229/91 v platném znění, jsou majetkem ČR ve správě Pozemkového fondu ČR. Tomuto subjektu je stejnou právní normou uložena povinnost hradit ze svých prostředků náklady spojené s údržbou, provozem a opravami těchto zařízení. Na základě „Příkazní smlouvy“ mezi Pozemkovým fondem ČR a SMS je vlastní výkon správy do doby konečného rozhodnutí státu o tomto majetku svěřen SMS. V současné době probíhají přípravné práce, zadané Ministerstvem zemědělství ČR, které mají vymezit tu část HMZ, kterou je logické a účelné privatizovat, a tu rozhodující část, která pro svoji liniovost a neadresný, nekomerční, veřejně prospěšný účinek nemůže být předmětem privatizace a měla by sdílet režim státních majetků s veřejnými zájmy.
Agromagazín 2000
Strana 4
Podrobné odvodňovací zařízení, tedy vlastní podzemní trubková drenáž systematická či sporadická, je složeno z drénů sběrných, zachycujících a odvádějících přebytečnou vodu a drénů svodných, do nichž jsou sběrné drény zaústěny, které odvádějí vodu do recipientu. Tato část odvodňovacích soustav byla vždy vlastnictvím fyzických či právnických osob, které na půdě hospodařily (v nedávné minulosti zejména zemědělská družstva a státní statky). Proces úprav vlastnických vztahů k půdě, zvláště pak jeho legislativní norma – Zákon o půdě č.229/1991 Sb. v platném znění - však způsobil, že tato část staveb nebyla považována za podstatné zhodnocení vydávaných pozemků a oprávněným osobám byla pouze uložena povinnost stavby udržovat. Tento neuvážený krok, který lze chápat jen v kontextu porevolučních let, si vybírá již dnes daň a přivodí ještě mnoho dalších problémů, především samotným vlastníkům či uživatelům odvodněných pozemků. Skutečnost, že povinnost údržby přešla souborem právních úkonů na vlastníka pozemků, je logickým důsledkem nápravy vlastnických vztahů k půdě, dochází k ní však po období přerušení kontinuity tržního zemědělství. To se mj. negativně projevuje i v nedostatečné informovanosti o existenci staveb odvodnění a nedostatečné návaznosti na zpracování půdy a na organizaci zemědělských činností daného hospodářství obecně (např. při vymezení produkčních pozemků, k jejichž zhodnocení meliorace jako takové přispívají, nebo naopak při vymezení pozemků pro extenzivní hospodaření, přispívající k podpoře ekologické rovnováhy v krajině). V rámci rychlé transformace zemědělských subjektů nedocházelo v převážné většině případů k předání dokumentací vybudovaných odvodňovacích systémů. Tyto systémy byly jednorázově účetně odepisovány. Samostatnou kapitolou zůstávají pozemky státní, které jsou dnes pronajímány jednotlivým uživatelům a v současné době jsou předmětem prodeje. Odbornou péči o vybudovaná podrobná odvodňovací zařízení lze provádět jen se znalostí toho, kde se odvodnění nachází, jak bylo technicky realizováno a kdy k výstavbě došlo. Vznikají tak určité paradoxy. Vlastník půdy a vesměs i podzemního odvodňovacího systému nemá prostředky na údržbu systému a často se vůči němu staví laxně, jako kdyby mu nepatřil; sám si ho totiž neobjednal. Je však nutno zdůraznit, že odvodňovací systém téměř vždy přesahuje plochu pozemku jednoho vlastníka, a proto ošetřovat a udržovat takový systém lze vzhledem k jeho vnitřním technickým a funkčním vazbám jen na základě dohody všech vlastníků jednoho systému či podsystému. Ve nedávném vývoji péče o půdu chybí období přirozeně vyvolávající potřebu zřizování vodních společností, jak je známe z jiných zemí a z předválečné historie našeho státu. Obnova těchto Vodních družstev v ČR je žádoucí, ale zatím chybí jak legislativa, tak dostatečný zájem. Bude zejména třeba vymezit podmínky spoluúčasti státu. Pokud Vodní družstva vzniknou, dojde pravděpodobně k jejich postupné integraci do větších celků. Stejně tak je nutné respektovat i technickou a funkční vazbu detailu odvodnění a hlavního melioračního (odvodňovacího) zařízení HMZ. Skutečnost, že došlo ke striktnímu oddělení těchto dvou, úzce na sebe navazujících systémů bez právního ošetření (které by jednoznačně definovalo vazby obou systémů - právní vztahy, práva a povinnosti všech zúčastněných, včetně vlastníků, obcí a státu), je vážným nedostatkem současného právního řešení a postupu privatizace. Hydromeliorační stavby v krajině stále existují a do značné míry samočinně fungují, čímž ovlivňují vodní provoz dané lokality a kvalitu vody. Zda v konkrétních podmínkách je jejich funkce pozitivní či negativní, je věcí objektivního posouzení. V intenzivních zemědělských oblastech bezpochyby odvodňovací stavby přispívají ke stabilizaci výnosů vhodnou úpravou vodního a vzdušného režimu půd, zpřístupněním pozemků na jaře a po deštivých obdobích atd. Změny ve využití půdního fondu mohou však způsobit potřebu přehodnocení návrhových (resp. v praxi dosahovaných) technických parametrů stavby. Při odvodnění půd byly louky často převáděny na ornou půdu a v celku tak byla ku škodě ochrany půdy výrazně snížena plocha trvalých travních porostů. Dnes je však trend z mnoha důvodů obrácený a při zpětném převodu orné půdy na trvalé travní porosty je na mnoha lokalitách třeba zpomalit odtok nebo snížit intenzitu odvodnění. Rovněž změna hlavních plodin v osevních postupech může vyvolat potřebu snížení intensity odvodnění.
Agromagazín 2000
Strana 5
Nejzávažnějším důvodem pro změnu funkce odvodnění a zavedení retardace odtoku (řízení drenážního odtoku) jsou však potřebné změny v hydrologickém režimu dané lokality. Dalším důvodem rozšíření funkce odvodnění o složku retardační je výskyt suchých period, které lze řízením odtoku zkrátit. Nástrojů k úplné nebo částečné eliminaci funkce odvodnění je celá řada (Soukup a Kulhavý, 2000), neměla by se však připouštět varianta nekontrolované destrukce odvodňovacího systému v důsledku nekvalifikovaných zásahů či absence údržby. Neopomenutelným hlediskem při hodnocení funkce odvodňovacích staveb je jejich příspěvek ke zkulturnění krajiny i ke zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství. Naopak je třeba přiznat, že v důsledku zpolitizovaných trendů v zemědělství, nebo i z nedostatku odbornosti byly projektovány a realizovány stavby v podmínkách málo vhodných nebo byla zvolena nevhodná technologie, někdy s ochotným přispěním dodavatelů staveb. Příkladem je nepřiměřeně vysoký podíl zatrubněných odpadů v horní části povodí Tiché Orlice (Králíky). V posledních letech často diskutovaný negativní vliv odvodnění na extrémní průběh povodní se publikováním výsledků řady odborných prací posunul do realistické roviny (viz např. konference Povodně a krajina ´97 v Brně nebo závěrečná zpráva projektu MŽP "Vyhodnocení povodňové situace v červenci 1997" a řada článků v tisku a odborných časopisech). Otevřením této problematiky v rámci diskusí v odborné veřejnosti vznikla potřeba některá tvrzení zobecnit a zpřesnit kvantifikaci v plošném i časovém rozsahu i v objemu vod. Účast VÚMOP na řešení III. okruhu projektu GA ČR „Extrémní hydrologické jevy v povodích“ (viz webovou stránku projektu – http://cihla.fsv.cvut.cz/~suchyh/grant/) iniciovala zpracování dostupných podkladů o plochách zemědělského odvodnění v uceleném povodí Orlice. Nedořešeným problémem je též kvantifikace příspěvku odvodňovacích systémů ke kvalitě vody v tocích a podzemních vod. Databáze o stavbách, spravovaná SMS, spolu s dalšími archivními materiály, je nepominutelným výchozím podkladem pro řešení těchto otázek.
Metodika vyhodnocení Při zpracování existujících podkladů jsou významné tři etapy: 1) Přetřídění a součtové zpracování existující databáze Územního informačního systému staveb v evidenci SMS podle jednotlivých povodí a vodních toků. Výsledkem je informační systém s možností poskytování operativních informací o plochách odvodněné zemědělské půdy a délky odvodňovacích kanálů (zvlášť otevřených a zvlášť zatrubněných) v dílčích povodích, zejména pak s možností představit tyto informace v souvislostech povodí vyšších řádů. 2) Digitalizace mapových podkladů SMS (obrysů ploch podrobného odvodnění a tras kanálů s hydraulickými a jinými parametry jako atributy), poskytující podklad k plošné identifikaci staveb systematického odvodnění jako celku, jejich navázání na stávající existující databázi Územního informačního systému staveb v evidenci SMS a kategorizaci staveb odvodnění podle definovaných klíčů. Tím se vytvoří souborný informační podklad (převážně v prostředí GIS), který umožní realizovat územní analýzy, slučitelné s výsledky obdobných analýz jiných tématických vrstev GIS. Při kategorizaci jednotlivých staveb odvodnění na zemědělských půdách budou postupně volena kritéria, která umožní členění do skupin staveb shodných vlastností. Vedle vyhodnocení geometrických parametrů stavby, jejich umístění v krajině, stáří staveb a jejich funkčnosti, lze využít kategorizaci i např. podle odvozených vlastností, jakými jsou hydrologická hlediska transformace složek odtoku (povrchového a podpovrchového). V těchto územních analýzách se využijí techniky hydrologického modelování s uplatněním digitálního modelu reliéfu, s vymezením odvozených vlastností překrytím s jinými informačními vrstvami (např. vrstvou půdních vlastností, současného využití půd a metod hospodaření, využití map aluviálních-nivních půd nebo stanovených
Agromagazín 2000
Strana 6
zátopových čar apod.). Dalším hlediskem hodnocení je, zda odvodnění leží v oblastech s intenzivní a perspektivní zemědělskou výrobou, popř.zda je třeba v některých oblastech intenzitu odvodnění snížit. Vytvořené vrstvy GIS by měly být překryty vrstvami klimatických okrsků, BPEJ, průměrných výnosů, efektivnosti zemědělských podniků atd. To není cílem hodnocení tohoto příspěvku, jde však o témata, pro něž je příspěvek východiskem. 3) Digitalizace stavebních výkresů jednotlivých melioračních staveb, která je časově i finančně značně náročná, a vyžaduje zpracovatele, kteří mají zkušenosti s projekcí a prováděním staveb tohoto druhu. Jak vyplývá z několika realizovaných záměrů exaktně zpracovat výkresy původní projektové dokumentace mimo oblast povodí Orlice (Jižní Čechy, Východní Čechy – v povodí Žejbra), je třeba citlivě korigovat proces digitalizace a umístění stavby v terénu a nespoléhat jen na mapový podklad samotný. Předložená práce informuje o dosavadních výsledcích v rámci prvních dvou uvedených etap. Je presentován výsledek: průběžné načítání plochy a relativní plochy odvodňovacích soustav od pramene toku až po ústí do toku vyššího řádu (viz Obr. 3) a mapového zobrazení hustoty odvodnění v jednotlivých povodích (viz Obr.2). V podmínkách povodí Orlice jde o zásadní úkol, neboť v současnosti neexistují ucelené podklady v digitální podobě pro celé takto vymezené území. Přitom, jak vyplývá z řady studií, se jedná o oblast velmi exponovanou, z melioračního hlediska i o oblast místně značně problematickou. Jak vyplývá z Obr. 2, základní informace lze odvodit kombinací několika podkladů (ÚIS SMS a vodohospodářských map). Vlastní digitalizace mapových podkladů SMS je však úkolem následujícího období. V současné době se připravuje digitalizace pro modelová povodí Bělé a Kněžné v povodí Divoké Orlice a pro povodí horní části Tiché Orlice k profilu Sobkovice. Z dřívějších zkušeností vyplývá, že digitalizace obrysů ploch podrobného odvodnění a tras kanálů z map měřítek 1:10 000 resp. 1:5 000, jak jsou zpracovány a uloženy na územních pracovištích SMS, je vhodná a časově nenáročná. Přenášejí se v ní však chyby, způsobené manuálním překreslováním objektů z projektové dokumentace (zpravidla z měřítek 1 : 2 000).
Dosavadní výsledky analýz a diskuse Výsledkem dosavadních územních analýz v prostředí GIS je mapa na Obr. 2, vyjadřující plošnou intenzitu odvodnění v dílčích povodích Orlice. Z podkladu je patrný celkově vysoký podíl odvodněných ploch v zájmové ploše; extrémních hodnot je dosaženo v horním toku Tiché Orlice (Králíky, Horní a Dolní Lipka) a v části spojené Orlice (u Hradce Králové, Třebechovic, Týniště n.O., Třebešova) i v oblasti u České Třebové. Tyto výsledky budou postupně zpřesňovány digitalizací map odvodnění a propojením s existujícími databázemi jednotlivých staveb. Příkladem analýzy existující databáze SMS je v Obr. 3 znázorněné vyjádření podílu odvodnění k velikosti součtové plochy povodí v dílčím povodí Tiché Orlice. V povodích malých toků do cca 20 km2 je plocha odvodněných půd velmi různorodá podle místních podmínek a pohybuje se zpravidla v rozmezí od 0 do cca 50 % celkové plochy povodí. Ve větších povodích se tato variabilita snižuje a s výjimkou několika málo intenzivněji odvodněných povodí (v rámci povodí Tiché Orlice jde zejména o povodí Bělé), která tvoří horní větev grafu, je průměrná hustota odvodnění ustálená už v dílčích povodích Divoké Orlice o velikosti cca 150 km2, kde činí kolem 5 % celkové plochy povodí (viz spodní větev grafu). Toto procento se mírně zvyšuje poté, co Divoká Orlice přibírá přítoky z intenzivněji odvodněných dílčích povodí, až na cca 20 % u soutoku s Tichou Orlicí. V povodích jiných řek bude tento obraz pochopitelně poněkud jiný, ovlivněný místními zvláštnostmi. Informace
Agromagazín 2000
Strana 7
tohoto druhu je důležitá zejména z hlediska posuzování příspěvku odvodňovacích systémů k povodňovému odtoku a ke kvalitě vody v toku. Podobný typ analýz lze realizovat pro délku odvodňovacích kanálů (hlavních melioračních zařízení) otevřených i zatrubněných, připadajících na 1 km2 plochy dílčích povodí nasčítané od pramene každého toku až k příslušnému závěrnému profilu. Zajímavou vlastností povodí Divoké Orlice je též fakt, že ve středně velkých dílčích povodích hlavního roku (Divoké Orlice) převládá použití zatrubněných kanálů, zatímco v povodích některých intenzivně odvodněných přítoků (především Bělé) převládají otevřené kanály. Oba trendy se vzájemně vyrovnávají ve spojeném povodí. Pro úplnost je třeba zdůraznit, že není hodnoceno odvodnění lesních půd ani odvodnění intravilánu a dopravních staveb, které ovšem rovněž ovlivňují hydrologický režim povodí a při jeho komplexním hodnocení se musejí brát v úvahu. Vyhodnocení pro celé povodí Orlice dosud není dokončeno. Zahájili jsme rovněž digitalizaci ploch a linií odvodňovacích staveb v povodí Orlice. V realizovaných výsledcích spatřujeme následující prvotní praktický význam: - pro jednotlivé vlastníky a uživatele, jako podklad pro pozemkové úpravy, údržbu a rekonstrukci, - pro hydrologické hodnocení celého povodí a výběr typických odvodňovacích systémů (pokud jde o jejich umístění v krajině) pro posouzení funkce odvodnění (např. z hlediska vlivu na povodně nebo na kvalitu vody) v celém povodí.
Závěr V příspěvku se pokoušíme shrnout argumenty, potvrzující nutnost zapracovat do územních informačních systémů podklady o rozsahu odvodnění zemědělských půd. Informace o vybudovaných odvodňovacích zařízeních jsou v současnosti k dispozici pouze v písemné a archivní podobě na jednotlivých okresních pracovištích SMS. Tyto podklady dosud nejsou k dispozici uceleně v digitální podobě (jak je dokumentováno na povodí Orlice) a jejich digitalizace by měla být systematicky zahájena bez dlouhého odkladu. Problémem je pochopitelně finanční zabezpečení takové činnosti, zvláště při současné absenci vědomí právního vztahu k těmto stavbám u mnoha vlastníků. Zahájené práce na digitalizaci dílčích ploch Orlice v rámci řešení projektu GA ČR mohou být příspěvkem k dovršení snahy SMS vybudovat moderní, ucelený informační systém o melioračních stavbách na zemědělských půdách naší republiky. Podrobná odvodňovací zařízení jsou pro absenci údržbových prací ve velmi špatném stavu. K velkým poruchám dochází na liniových stavbách, svoje škody na těchto zařízeních napáchaly i povodně minulých let. Zvýšené povědomí o existenci těchto staveb a jejich zlepšená evidence pomocí moderních informačních systémů mohou přispět k jejich většímu respektování a hledání způsobů optimalizace jejich funkce v hydrologii krajiny. Poděkování Rádi bychom vyjádřili poděkování pracovníkům ze Státní meliorační správy, kteří nám připravili datové podklady příspěvku, i panu RNDr.Josefu Eichlerovi,CSc. z pracoviště VÚMOP v Pardubicích za zpracování grafických příloh v GIS. Presentované výsledky vznikly s finanční podporou GAČR v rámci účasti autorů na řešení projektu č.103/99/1470 „Extrémní hydrologické jevy v povodích“.
Agromagazín 2000
Strana 8
Literatura SOUKUP M., KULHAVÝ Z. – Způsoby regulace odtoku z odvodňovacích systémů. Metodická příručka. Výstup projektu EP 090006150 NAZV, VÚMOP Praha, březen 2000. 48 str. +26příl. PATERA, A, VÁŠKA, J., JAKUBÍKOVÁ A. - Extrémní hydrologické jevy v povodích. Sborník přípsěvků z Workshopu '99 ke stejnojmennému grantovému projektu GA ČR reg. č. 103/99/1470, Praha, 25. října 1999. Vydalo ČVUT, Praha a ČVTVS, Praha, POVODNĚ A KRAJINA ´97 – Sborník přednášek (Fídler J. – Odtok z drenážních systémů na zemědělských půdách, Tlapák V. – Vliv meliorací na ochrannou a produkční funkci krajiny a jejich možný vliv na průběh povodní, Kulhavý F. – Možnosti krajinných meliorací ovlivnit průběh povodní u nás, Meruňka K. – Vliv realizovaného odvodnění zemědělské půdy v povodí na vznik a parametry povodňové vlny). ICID, listopad 1997 VYHODNOCENÍ POVODŇOVÉ SITUACE V ČERVENCI 1997 – Zpráva za Dílčí úkol 5.2. Vliv stavu a využívání krajiny na povodňovou situaci v rámci projektu. MŽP ČR, ČHMÚ, květen 1998, koordinátor DÚ 5.2. VÚMOP Praha Úplná jména autorů: Ing. Zbyněk Kulhavý, CSc.; Ing. František Doležal, CSc.; Ing. Mojmír Soukup, CSc.; Ing. Miloš Havel
Popisy obrázků: Obr.1 Plocha dokončeného plošného odvodnění (tis. ha) v povodí Orlice Obr.2 Podíl plošného odvodnění zemědělských půd v povodí Orlice Obr 3. Plocha odvodněných pozemků v % celkové plochy povodí od pramene každého toku až k příslušnému závěrnému profilu v povodí Divoké Orlice