Adventisté a ekologie Ukrajinský sbor v Praze Teologický seminář

Advent ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE

Adventisté a ekologie Ukrajinský sbor v Praze Teologický seminář

09/2005

Obsah Počátky ukrajinského sboru CASD v Praze

4

Křesťan — adventista a ekologický problém?

6

Dobrá správa o blížiacom sa konci sveta… 9 Ekologické chování jako výpověď o Bohu 11 Z domova

14

Vzpomínka na Afriku

15

Příloha Pathfinder

17

Impulz

25

Z oddělení církve

30

Zamyšlení nad…

33

Z vašich dopisů

36

Oznámení

38

Inzerce

39

Téma příštího čísla: Adventisté a sociální práce Téma Adventu č. 1/06: Adventisté a politika

Své příspěvky k tématu Adventisté a politika můžete zasílat na adresu: [email protected] do 25. 11. 2005

V ukrajinském sboru jsme „jedna rodina“ V sobotu 27. srpna 2005 byl oficiálně založen ukrajinský sbor CASD v Praze. Jeho kazatelem se stal Oleksander Lytovchenko, který se i s rodinou přestěhoval do Čech. Domluvili jsme si setkání, na kterém jsem mu položil několik otázek. Jak jsi prožíval okamžik, kdy tě bratři z Ukrajinské unie oslovili, abys šel jako kazatel do ukrajinského sboru v Čechách? V té době jsem byl v Lugansku. Pracoval jsem jako kazatel ve sboru, věnoval se mládeži a dělal evangelizační přednášky. Je pravdou, že jsem vždy chtěl být „misionářem“. Bůh to zařídil tak, že jednoho dne přijel bratr Krupský (předseda Ukrajinské unie) a zeptal se mě, zda jsem ochoten odjet jako kazatel do jiné země. Ale neřekl mi kam. Když jsem odpověděl, že ano, tak jsem se dozvěděl, že to bude do Čech, do sboru v Praze, kde jsou rusky mluvící sestry a bratři. Jak na tuto zprávu reagovala tvá rodina — manželka a tři děti? Manželka pochází z kazatelské rodiny a je zvyklá na stěhování. Já sice nepocházím z kazatelské rodiny, ale stěhování mi nevadí. Zvykli jsme si. Je pravdou, že od místa, kde jsme bydleli na Ukrajině, je Praha vzdálená asi tři tisíce kilometrů. Museli jsme opustit lidi, které jsme znali, přátele. Vnímáme, že je zde jiná kultura, tradice, styl života, všechno je jiné. Ale díky Bohu, jsou zde sestry a bratři, se kterými jsme se již spřátelili. Pomalu si také zvykáme na styl života v Čechách. Synové chodí do školy. První den byli ještě trochu překvapení, nerozuměli dobře. Ale od druhého dne to bylo lepší a dnes již zcela zapadli do třídy ve škole. Jak jsi prožíval první setkání ukrajinského sboru a pak jeho založení? Jak ses s novým sborem sžil? Sbor zde v Praze je velmi zajímavý. Lidé pocházejí z různých oblastí jak Ukrajiny, tak i Moldávie, Běloruska a Ruska. Nejsou zde jen adventisté sedmého dne, ale i různé skupiny věřících, kteří světí sobotu. Spojuje nás jednak jazyk, ale také to, že pocházíme se stejné země. Jsme „jedna rodina“. A je pravda, že objevujeme mnoho společných známých z Ukrajiny, nacházíme společné kořeny. Staráš se o sbor, který má zhruba 80 členů. Jaké máš vize, plány do budoucna? Jaké plánujete aktivity? Pražský ukrajinský sbor má osmdesát členů, v sobotu se schází zhruba sedmdesát pět lidí, ale když slavíme večeři Páně, přijde kolem sta lidí. Každou sobotu také přichází několik přátel. Mojí vizí je, aby se tento sbor stal „živým organismem“. Věřím na vnitřní misii. Chci ve sboru vytvořit takové prostředí, aby se lidé, kteří do sboru přijdou poprvé, cíti-

ADVENT 09/2005

ROZHOVOR

Na Ukrajině je složitá ekonomická situace. Mnoho Ukrajinců přijíždí do Čech pracovat. Nepočítají s tím, že by zde mohli mít problémy a složitou situaci. Dost často je pak reálná situace ještě těžší. Proč? Česká společnost se na Ukrajince nedívá moc přívětivě. To může mít souvislost jak s rokem 1968, tak s jinými kulturními tradicemi. Myslím si, že zde Ukrajinci odvádějí dobrou práci a jsou to přátelští lidé. Máme ve sboru bratry, kteří mohou pomoci těm, kdo přijedou do Čech pracovat a ocitnou se ve složité situaci. Poskytnou jim radu, případně pomohou najít ubytování a práci. Pokud by se tedy někdo dostal do problémů, může přijít na bohoslužbu v sobotu a konkrétně se domluvit. li dobře a do sboru začali chodit pravidelně. V Čechách je mnoho lidí, kteří mluví rusky, ale nechodí do žádné církve. Často pociťují vnitřní potřebu jít k Bohu. Mnohým z nich je zde smutno, těžko, jsou daleko od svých rodin a přátel. Často vše utápějí v alkoholu. Potřebují duchovní podporu a náš sbor je to místo, kde ji mohou získat. Chtěl bych mezi těmito lidmi dělat evangelizační práci. Přemýšlím o způsobu, jak tyto lidi oslovit a pozvat do našeho sboru. Z Ukrajiny dostávám sto kusů evangelizačního časopisu Věčný poklad. Chceme ho s členy sboru rozdávat svým rusky mluvícím přátelům. Věřím, že tato práce přinese své výsledky. Stávají se případy, kdy někteří adventisté z Ukrajiny přijíždějí pracovat do Čech, ale když dorazí na místo, slíbená práce, ubytování a ostatní náležitosti nejsou připraveny a oni se ocitají ve velkých problémech. Mohou se na váš sbor obrátit s prosbou o radu? Neuvažujete o nějakém poradenském centru? Oleksander Lytovchenko (40 let) Jako kazatel sloužil 12 let na několika místech a sborech na Ukrajině. Nyní je kazatelem ukrajinského sboru v Praze. Je ženatý, má tři děti.

ADVENT 09/2005

R  D H

Ukrajinský sbor CASD v Praze Pravidelně se schází k bohoslužbám každou sobotu. Dopolední bohoslužba začíná v 10.00 h, odpolední v 17.00 h. Adresa: Sbor Českobratrské církve evangelické Žateckých 11 Praha 4-Nusle

3

UKRAJINSKÝ SBOR

Počátky ukrajinského sboru v Praze Po roce 1990 dal smíchovský sbor v Praze k dispozici prostory pro různou činnost církve. Jednou z nich bylo přijetí mnoha cizinců z východní Evropy — z Ukrajiny, Ruska, Běloruska, Moldávie, Rumunska, Bulharska… Přicházeli do Čech z existenčních důvodů, protože v jejich zemích byl nedostatek pracovních příležitostí. Někdy přicházeli i důchodci, kterým byl zadržován už tak nízký důchod. Přijížděly i mladé rodiny, které trpěly nedostatkem základních životních potřeb. Zpočátku přicházeli jen jednotlivci, adventisté a jejich přátelé, kteří měli nedostatečné informace, jak získat v Praze práci a ubytování. V sobotu vyhledávali naše shromáždění a nesměle hledali radu a pomoc. V roce 1993 těchto cizinců začalo přibývat. Když vznikla malá skupina, kazatel v důchodu Pavel Kubečka křesťansky soucítil s těmito potřebnými lidmi. Motivem k jeho práci byl výrok apoštola Petra ve Sk 10,35.36: „Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé…“ Ve sboru se snažil zorganizovat třídy sobotní školy a vybrat učitele podle národností ukrajinské a ruské. Ruština pro ně byla jednotícím jazykem. Sbor dal pro tyto cizince k dispozici prostornou galerii. Podle potřeby se kázání překládalo ve skupině do ruštiny. Bratr Josef Mika byl vždy ochoten sloužit překladem. Při příležitosti kazatelských návštěv z jejich zemí tito bratři a sestry sami sloužili při pobožnosti svým programem a sborovými zpěvy. Na návštěvu přijeli tito kazatelé z Ukrajiny: Varcaba Vasil, Filip Ivan, Vataman Jura, Melníčuk Jaroslav, Murha Mikola a Prodaňuk Roman. Z malých počátků — skupiny pěti bratrů — se toto společenství rozrostlo až na osmdesát. Sedm přátel se rozhodlo připojit k církvi skrze křest a deset dalších bylo pokřtěno po návratu do své vlasti. V tomto společenství se totiž vystřídalo mnoho našich sester, bratrů a zájemců nejen o práci, ale i o Boží pravdu. S Boží pomocí mohl bratr Kubeč-

4

ka se svou manželkou Františkou pomoci lidem, kteří byli v cizí zemi. Během let se podařilo s touto skupinou organizovat mnoho akcí. Podnikali autobusové zájezdy do některých českých sborů, ale také do historických míst, která připomínají českou reformaci — Husinec, Tábor… Tak se mohli seznámit s dalšími věřícími v jiných městech a poznat něco z naší krásné země. Několikrát také navštívili Teologický seminář. Průvodcem na těchto akcích byl kazatel v důchodu Miloslav Šustek, který sloužil výkladem i kázáními, jimž slovanští cizinci rozuměli i bez překladu. V době, kdy počet stoupl na padesát věřících, začal bratr Pavel Kubečka přemýšlet o vzniku samostatného ukrajinského sboru. Zorganizoval skupinu sester a bratrů, kteří byli činní v aktivitách této skupiny během sobotní bohoslužby. Po vzájemné dohodě s nimi pozval předsedu Ukrajinské unie Vladimíra Krupského a během jeho návštěvy připravil setkání s předsedou Česko-Slovenské unie Karlem Nowakem. Na tomto setkání si zúčastnění předsevzali, že se budou modlit za založení sboru pro tyto cizince v Praze. Na základě pozvání Česko-Slovenské unie po roce navštívil bratr Krupský opět Českou republiku a také skupinu cizinců ve sboru na Smíchově. Bratr Nowak na jednání o možnosti založení ukrajinského sboru v Praze pozval nejen bratra Krupského,

ADVENT 09/2005

UKRAJINSKÝ SBOR

ale také předsedu Českého sdružení Josefa Cepla a Pavla Kubečku. Na tomto jednání bylo rozhodnuto připravit založení ukrajinského sboru v Praze. Při nejbližší sobotní odpolední bohoslužbě cizinců ve sboru na Smíchově podpořilo tento záměr v písemném průzkumu 51 členů a 27 jejich přátel. V následujícím roce měla Česko-Slovenská unie obstarat byt pro ukrajinského kazatele, České sdružení mělo ve svých plánech počítat, že přijme tohoto kazatele do zaměstnaneckého poměru, Ukrajinská unie měla vybrat vhodného kazatele s rodinou a bratr Kubečka měl zajistit vhodné místo pro shromažďování k pobožnostem. 14. května 2005 bylo přemístěno shromáždění cizinců — sester, bratrů a jejich přátel — ze sboru na Smíchově do nového prostoru v Praze 4. Tohoto shromáždění se zúčastnil tajemník Česko-Slovenské unie Josef Hrdinka, který v kázání zdůraznil na příkladu prvokřesťanské církve potřebu víry v živého Ježíše, skutečnost mnohonárodní církve a podmínky zdravého růstu církve. Popřál shromážděným, aby mohli prožívat své křesťanství, přestože jsou v naší zemi, tak jako by byli ve své vlasti. Bratr Hrdinka také představil Oleksandera Lytovchenka, který bude kazatelem tohoto sboru. Bratr Lytovchenko měl možnost oslovit shromáždění v ruském jazyce krátkým zamyšlením nad Božím slovem. Při této příležitosti Pavel Kubečka poděkoval za mnohaletou možnost shromažďování ve sboru na Smíchově. Pěvecký sbor ze smíchovského sboru svými písněmi obohatil tuto pobožnost a doprovodil tak tyto sestry, bratry a jejich přátele na nové místo jejich sobotních shromáždění.

ADVENT 09/2005

Bratr Kubečka se s tímto společenstvím tak sžil, že ho bratři požádali, aby se stal zakládajícím členem tohoto sboru, což také učinil a Pánu Bohu vděčí za sílu ke službě. Sobota 27. srpna 2005 byla pro tuto skupinu sester, bratří a jejich přátel dlouho očekávaným a radostným dnem, kdy byl oficiálně založen ukrajinský sbor v Praze. Slavnostního zahájení se zúčastnil předseda Ukrajinské unie Vladimír Krupský, za Česko-Slovenskou unii předseda Pavel Šimek, za České sdružení Josef Cepl a Pavel Zvolánek. Každý z těchto bratrů povzbudil shromáždění poselstvím z Božího slova. Bratr Cepl uvedl a pověřil zodpovědností vedení nově založeného ukrajinského sboru v Praze kazatele Oleksandera Lytovchenka. Na závěr tohoto shromáždění bratři prosili o Boží požehnání pro tento nově založený sbor a pro všechny, kteří se budou v tomto sboru shromažďovat, i pro ty, kteří se v něm budou seznamovat s Božím slovem a Ježíšem Kristem. Ukrajinský sbor se schází k pravidelným pobožnostem každou sobotu v 10.00 h a 17.00 h v kostele Církve českobratrské evangelické v ulici Žateckých 11 v Praze 4. Nově založený sbor si váží a s vděčností přijímá, že Církev českobratrská evangelická dala s velkým pochopením k dispozici celý krásný kostel i potřebné další místnosti a že projevila radost i nad tím, že v tomto kostele bude Bůh oslavován i v sobotu. M Š, P K

Potěšilo nás, že… v Katolickém týdeníku 37/6 jsme si mohli přečíst: „Svůj první sbor v Praze založili 27. srpna 2005 ukrajinští adventisté. Jako kazatel v něm bude působit Oleksander Lytovchenko, podle jehož odhadu žije v českém hlavním městě 30 až 40 tisíc Ukrajinců, z nichž řada se hlásí k adventistům. V České republice hledá dočasné pracovní uplatnění přibližně 200 000 Ukrajinců, z nichž asi 22 000 zde žije trvale a hlásí se ke své národnosti. Adventistická církev má po celém světě na 25 milionů členů a patří k nejrychleji rostoucím církvím.“

5

TÉMA

Křesťan — adventista a ekologický problém? Uveřejňujeme krátký výňatek ze zdařilé a potřebné práce o ekologii, kterou jako svou absolventskou písemnou práci na Teologickém semináři vypracoval v roce 2003 Milan Urban. RED Krása všeho Božího stvoření je mimořádná. Proto není pochyb, že příroda je jakýmsi „odrazem“ Božím. Zpětně působí jako „zrcadlo“ svědčící o slávě jejího původce. Jako „obecné zjevení“ (vedle „speciálního“ — Bible) nás vede k Bohu blíže a pomáhá přijímat jeho pravdu, krásu a lásku. Ekologické problémy a starosti se dostávají k našim smyslům ze všech stran. Zprávy o špatných životních podmínkách si svoje posluchače nevybírají. Doléhají stejně k ateistům, jako ke křesťanům. Můžeme ale říci, že se s křesťanem děje něco odlišného, když slyší o globálním oteplování, hromadách odpadků, smrtících toxinech či zabíjení nevinných? Popravdě ne. Závažnější otázka ovšem zní, jestli by se s křesťanem něco dít mělo a proč? Jsem odpovědný za „kvalitu“ života kolem sebe? Nezapomněl jsem na nějaké Boží nařízení, na nějaký princip? Pojmem ekologie se rozumí buď oblast formování a fungování biologických systémů všech úrovní, jejich vzájemného ovlivňování ve vztahu k vlastnímu prostředí, anebo vědní disciplína, která se k této oblasti váže. Je běžně vztahována k ochraně životního prostředí a někdy se přímo s tímto pojmem ztotožňuje. Vyznačuje se typickými interdisciplinárními znaky, protože využívá poznatky z chemie, biologie, fyziky, matematiky, ale i psychologie, politologie či ekonomie a filozofie. Hlavním smyslem tohoto pojmu je ovšem pomoc konkrétního člověka, který se prakticky ztotožňuje s ekologickými principy ve svém životě. „Ekologem“ můžeme nazvat člověka, který sice nerozumí ekologickým pojmům, ale třídí odpad!

Je CASD ekologicky zaměřená? Tento nadpis je záměrně vyhraněn více „proekologicky“. Rozumíme, že „církev“ jako taková není

6

složena z ekologických aktivistů. Nejdříve toužíme po jistotě spasení, potom se můžeme zabývat problémy okolí. Každý člověk nejdříve musí myslet na sebe, aby potom mohl myslet na ostatní. Být „Božím obrazem“ v sobě zahrnuje principy věrného a užitečného vládnutí nad stvořením. Ne zacílený egocentrický pohled k „věcem budoucím“! Ústava Církve adventistů sedmého dne, I. část, článek 2., bod 3. a 4. říká: „Církev usiluje zejména o zvěstování Božího slova a hlásání způsobu života vycházejícího z evangelia, naplňování náboženských potřeb věřících a konání křesťanské dobročinnosti a služeb v různých formách. Za tím účelem zejména koná… evangelizační, zdravotní, osvětovou, ekologickou, výchovnou činnost…“ Přestože to je jediná zmínka o ekologii v Ústavě naší církve, myslím, že by mohla být postačující, pokud by se více praktikovala. S politováním ovšem musím konstatovat, že jsem za celých deset let neslyšel jediné kázání na ekologické téma, a to ani náznakem. Za celých deset let jsem se nezúčastnil žádné organizované činnosti, která by pomohla přírodnímu prostředí. Nesetkal jsem se s členem naší církve, který by se této oblasti věnoval. To vše nebylo proto, že by mě příroda nezajímala. Naopak. Problematika životního prostředí mi totiž jednoduše ani nepřišla na mysl. Církev — zastoupena sborem — mi nedala žádným náznakem vědět, že by to bylo užitečné! Proto jsem usoudil, že „moje“ církev (během psaní této práce jsem zjistil, že není jediná) zatím není ekologicky zaměřená. A jdu ještě dále. Myslím si, že „moje“ církev není zatím ani pro-ekologicky zaměřená, tzn. že nevyvíjí žádnou aktivitu pro prostředí. Zároveň chápu a znovu připomínám, že církev není společenství ekologických aktivistů. Zde se opět potvrzují myšlenky, že člověk může plně pochopit svoji osobní odpovědnost až poté, co plně přijme principy „Božího obrazu“. Pokud vezmeme slova Ústavy naší církve vážně, je možné z nich usoudit, že starost o životní prostředí pomůže zvěstovat Boží slovo. Obecné Boží zjevení je schopno

ADVENT 09/2005

TÉMA ukazovat na Boží existenci. Tím, že „ztratíme“ životní prostředí, ztrácíme velkého „evangelizátora“ a pomocníka Božího.

Aplikace ekologických poznatků na činnost církve a sborů Cílem této kapitoly je uvedení několika myšlenek pro větší ekologickou „gramotnost“ naší církve. Záleží samozřejmě na čtenáři, jak s danými fakty naloží a případně je uvede ve skutek. Je mým přáním, aby tato kapitola posloužila těm, kteří se v církvi chtějí nějakým způsobem proekologicky zapojit.

Náměty pro celosvětovou církev Jako adventisté sedmého dne máme holistickou filozofii života. Měli bychom si proto uvědomit, že náš holistický přístup, který zdůrazňuje úzkou souvislost mezi tělem a myslí, zahrnuje i vzájemné vztahy mezi muži a ženami, ale i mezi lidmi a zvířaty.

tistů dívat se ekologickým problémům „do tváře“. Měla by se ještě jasněji postavit proti násilné exploataci přírody, a tím ukázat svůj postoj nejenom světu a lidem, ale také svým členům a příznivcům. Církev musí ještě jednoznačněji ukazovat na druhý Ježíšův příchod, protože ten je podstatou jejího poselství. Kdykoliv „církev“ začala ztrácet z vědomí Kristův druhý příchod, projevilo se to nepříznivě na duchovním stavu jejích členů. Nesouhlasím ovšem s jednostranným a mechanickým zvěstováním Ježíšova příchodu, který je pro každého osobním soudem. Myslím si, že nejniternější smysl Ježíšova slavného příchodu může každý pochopit až tehdy, pokud si plně uvědomí svoji odpovědnost za množství „svých hřiven“. Pokud bychom dokázali zachovat víru v blízký příchod Ježíše Krista, jako konečné řešení daných problémů lidstva, a současně docenili užitečnost zapojení se do práce pro blaho celé společnosti, mohlo by to mít hluboký vliv na naše chápání budoucnosti, na naši užitečnost a přínos pro společnost, také i na oživení naší církve. Jistě je velkým svědectvím, pokud žijeme eschatologickou nadějí a máme živou jistotu spasení. Ovšem zájem o věci nebeské a budoucí nesmí odvádět pozornost křesťanů od vážných problémů tohoto času (srovnej Ježíšovo „…jak v nebi, tak i na zemi…“ Mt 6,10). Totiž nepečovat o životní prostředí je hříchem „environmentálním“, protože člověka omezuje ve svobodě jednání.

Náměty pro Česko-Slovenskou unii „Celosvětová“ církev má proto jedinečné předpoklady komparovat víru a teologii na tuto oblast. Činnost církve může mít pouze charakter vyzývající, upřesňující či motivační. Úkolem je podnítit základní „stavební jednotky“ církve (členy), aby si uvědomili závažnost situace! Může vydávat nová stanoviska, může apelovat na vlády jednotlivých zemí, může a měla by zastupovat a garantovat sborové aktivity, např. vyhlašováním grantů, či vůbec snahou o celkovou „ekogramotnost“. Celosvětová církev by měla korigovat neochotné snahy adven-

ADVENT 09/2005

Církev adventistů sedmého dne není v České a Slovenské republice početně významnou církví. Přesto si myslím, že není zanedbatelnou. Jaké ekologické principy se mohou uplatnit v rámci našich zemí? Unie jako statutární orgán církve může aplikovat nařízení a směrnice dané Generální konferencí. Ovšem sama také může rozhodovat o různých aktivitách. Myslím, že je proto důležité, aby se více hovořilo o celistvosti naší odpovědnosti. Aby byla církev schopna rychle reflektovat na změny životního prostředí a stejně tak rychle dokázala vydávat dílčí stanoviska.

7

TÉMA Je důležité si uvědomit, že úkolem církve není jen ukazovat na kříž, ale též záchrana Země, plynoucí z Božího příkazu „obdělávat a střežit“. Pokud si totiž uvědomíme, že chceme život věčný, budeme mít touhu chránit ho již zde, na této planetě! Možné praktické návrhy: • aktualizovat oficiální dokumenty, zabývající se ekologickou tématikou • projednat možnost uskutečňovat „Dny zvířat“ nebo podobné akce • vstřícnost k ekologickým činnostem v církvi • pokusit se o církevní „environmentální audit“ (používá se dostatečně recyklovaný papír, jsou čisticí prostředky šetrné, jak se hospodaří s energií v církevních budovách apod.)

Náměty pro sbory Každý návrh, který již byl navržen, platí i pro jednotku církve — sbor. A každý sbor se skládá z jednotlivců — tedy členů. Z toho vyplývá, že církev je tvořena jednotlivými členy, kteří o církvi tvoří obraz u veřejnosti. Záměrně apeluji na každého jednotlivce, protože zvláště ekologická problematika je dosti ožehavá a musí vycházet z vnitřního přesvědčení. Příroda je mocným svědectvím Boží existence, nenechme si zničit mocného spojence v boji proti ateismu. Adventisté se prezentují jako lidé, kteří mají jednoduchý, celostní životní styl. Pochopili jsme, že jsme chrámem Ducha svatého, který v nás přebývá. Možná jsme ale pozapomněli, že přebývá i v prostředí, které má na každého živého tvora nezanedbatelný vliv. Pokud si zničíme životní prostředí, nebudeme se již muset starat o náš „chrám“, protože ho již nic nezachrání. Už Jakub hovořil o tom, že víra bez skutků je mrtvá. Máme tendenci zachraňovat lidi kolem, kdežto nad ekologickou katastrofou se ani nepozastavujeme. Opět se objevují prvky a vlivy „moralismu“. Každému je jasné, že víra nemůže zůstat pouze na teoretické úrovni. Ovšem pro lidi nevěřící, i pro ty „necitlivé“ k životnímu prostředí, je důležité zjištění, nakolik se naše víra v Boha obrazí v řešení praktických problémů života okolo nás.

8

Možné praktické návrhy: • jako sborovou služebností pověřit citlivé lidi a vytvořit tzv. „ekohlídky“ (kontrolovat nejbližší okolí, okolí sboru či parku apod.) • zařadit ekologické správcovství jako silný motivačně-evangelizační projekt, kdy dáváme „nevěřícím“ lidem najevo, že Stvořitel je Bůh a že stvořil všechno (pozor na „ekosektářství“) • eko-tábor • vyvíjet aktivity, které otevírají církev „světskému“ (v poslední době ovšem tím více ekologicky zaměřenému) člověku.

Náměty pro věřícího člověka jako jedince Pokud je Boží vůlí být dobrým správcem a pastýřem stvoření a pokud toto církev nereflektuje ve svém programu, je každý jednotlivec před Bohem odpovědný sám za sebe. Před Božím soudem se potom nemůže „vymlouvat“ na to, že církev přece… Je důležité si uvědomit, že technické vymoženosti, spotřební předměty, věda, vzdělání a peníze nejsou samy o sobě špatné. Důležitější je postoj, jaký k nim daný jedinec zaujme. Možné praktické návrhy: • chovat se v soukromém i profesním životě citlivě ke stvoření (spotřeba, velikost a složení odpadu, podpora recyklace, neplýtvání teplem, volit ekologicky šetrný způsob dopravy, nepřemisťovat zbytečně sebe ani předměty) • snažit se znát dopady vlastního chování na přírodní procesy • studovat Boží stvoření • vyhledávat možnosti, kdy mohu pro životní prostředí něco udělat (čistota obce, krajiny, podpora a organizace třídění odpadu, uvážlivě se angažovat v hromadných akcích, nebýt netečný před páchaným a plánovaným poškozováním životního prostředí — vést i osobní apely a intervence) • pokud je to možné, vybírat si povolání, které může kvalitu životního prostředí ovlivnit, tzn. spíše je vyhledávat, než se jim vyhýbat • každý člověk ví, co může pro životní prostředí udělat. M U,  TS,  ČZU

ADVENT 09/2005

TÉMA

Vyjádření GK k otázce životního prostředí Adventisté sedmého dne věří, že lidstvo bylo stvořeno k obrazu Božímu. Člověk má tedy reprezentovat Boha jako svého správce a má věrně a užitečně vládnout životnímu prostředí. Tuto oblast lidské zodpovědnosti však narušuje zkaženost a zvrácenost: lidé ve stále širším měřítku ničí přírodní zdroje, což vede k šíření utrpení, narušení přirozeného běhu v přírodě a klimatickým změnám. Zatímco vědecký výzkum musí pokračovat, už teď je na základě nashromážděných důkazů zřejmé, že rostoucí únik škodlivých plynů, narušení ochranné ozónové vrstvy, masové ničení jihoamerických lesů a tzv. skleníkový efekt ohrožují ekosystém Země. Tyto problémy způsobuje lidské sobectví a egocentrický přístup k okolí. Člověk touží mít stále víc, čehož se snaží dosáhnout neustálým zvyšováním produkce, neomezenou

spotřebou a vyčerpáváním neobnovitelných zdrojů. Ačkoli se mluví o solidaritě vůči budoucím generacím, přednost má tlak současných zájmů. Ekologická krize má své kořeny v lidské chtivosti a v odmítání role věrného a dobrého správcovství Božího stvoření. Adventisté sedmého dne jsou zastánci prostého zdravého životního stylu, kdy se lidé nenechají strhnout k bezuzdnému konzumnímu přístupu, shánění zboží a zbytečné produkci. Vyžadujeme úctu ke stvoření, kontrolované užívání světových zdrojů, přehodnocení lidských potřeb a zdůrazňování hodnoty stvořeného života. Toto prohlášení bylo zveřejněno na zasedání Generální konference v holandském Utrechtu v roce 1995 a také o rok později v San Jose v Costa Rice. P P. Ž

Dobrá správa o blížiacom sa konci sveta… Hurikán Katrina pozná dnes celý svet. Prírodné sily podľa vedcom známych prírodných zákonov ukázali svoju moc. Nebolo to nič neznáme, nič čo by vedci nevedeli vysvetliť, ba dokonca to presne predpovedali. Napriek tomu zomreli stovky ľudí a blíži sa ďalší hurikán… Vtáčiu chrípku pozná dnes celý svet. Vedci tento vírus poznajú viac ako 150 rokov a vedia o ňom všetko. Aspoň si to mysleli. Napriek tomu zomreli desiatky ľudí a svet žije v strachu z pandémie… Celý svet dnes vie definovať tie najväčšie hrozby. Vydáva svoje deklarácie o ochrane životného prostredia, trvalo udržateľnom rozvoji a záchrane prírodného dedičstva.Vedecké kapacity nám dokážu podrobne a zrozumiteľne vysvetliť, ako vznikne hurikán, ako vírus vtáčej chrípky zmutoval a zmenil sa z neškodného vírusu, ktorý si, mimochodom, pokojne nažíval vo vodných vtákoch, na zabijaka naháňajúceho hrôzu. Boh nastavil pozemšťanom

ADVENT 09/2005

dokonalé zrkadlo. V akom hroznom omyle sa nachádzame. Myslíme si, že ak vieme pochopiť a podrobne vysvetliť, ako príroda okolo nás funguje, že sme ju spútali a ovládli. Toto je skutočné bláznostvo tohto sveta. Vedieť pochopiť, opísať prejavy a skúmať všetky prírodné zákony ešte neznamená ovládať ich. Kto dokáže prikázať tropickej búrke, aby utíchla a nestala sa hurikánom? Kto utíši tsunami rútiace sa na pobrežie a kto dokáže zmenšiť ozónovú dieru? Ten, kto toto dokáže, má moc. Súčasná ľudská spoločnosť je poznačená nezmernou pýchou a ľahostajnosťou. Je skutočne paradoxom /alebo je to niečí zámer?/, že práve USA, ako najväčší znečisťovateľ životného prostredia, dostal pocítiť, ako sa môže globálne otepľovanie prejaviť. Je to paradox aj preto, že práve táto krajina nás systematicky kŕmi katastrofickými filmami, ktoré naturalisticky opisujú následky nespútaných prírodných síl. Čím to asi je, že vedecké kapacity

9

TÉMA sústavne, ale neúspešne, upozorňujú štátnikov a politikov na hroziace nebezpečenstvo? Myslím, že odpoveď si vie dať každý z nás. Bohatá menšina tohto sveta nie je ochotná vzdať sa pohodlia konzumného štýlu života. A prírodné zákony a sily pracujú presne tak, ako bolo na počiatku. Len podmienky sa menia. V neprospech ľudstva. Klíma sa nezadržiteľne otepľuje, topia sa ľadovce, míňa sa ropa, plyn, uhlie, vzduch je čoraz menej dýchateľný, pitnej vody je stále menej a odpadu stále viac. Nemusíme byť géniovia, aby sme pochopili, kam toto všetko smeruje. Hriech v nás spôsobil zvláštnu zmenu. Všetko robíme akoby polovičato, pri všetkom máme rozdelené srdce. Už od stvorenia Zeme sa to s nami vlečie. Plodiť sa a množiť sa tak, že naplníme celú Zem, sa nám úspešne podarilo, akurát to správcovstvo nad zverenou planétou sa nám akosi vymklo. Aj z Božej rady — milovať svojho blížneho ako seba samého — sme si nechali len druhú polovicu. Milovať seba samého. Taký je hriech a jeho prejavy môžeme vidieť najlepšie na vzťahoch medzi ľuďmi a na vzťahu k zverenej Zemi. Boh nás ustanovil za správcov tejto Zeme. Čo to pre mňa znamená? Nechcem tu zbytočne teoretizovať a špekulovať, lebo myslím, že nám je jasné, že naše správcovstvo Zeme je verným odrazom nášho vzťahu k majiteľovi Zeme — k Bohu. Možno to trochu zjednoduším, ale to, ako sa správam k životnému prostrediu, je skutočným odrazom môjho vzťahu k Bohu. Zem je jeho vlastníctvom a všetko, čo tu máme, sme dostali zadarmo, je nám to voľne k dispozícii a my sami rozhodujeme, ako naložíme s vodou, lesom, rastlinami, jednoducho so všetkým, čo tu je. Sami sa rozhodujeme, či sa necháme viesť Božou múdrosťou, alebo ľudskou. Po ovocí potom poznáme, kým sme sa nechali viesť. Múdre hlavy vymysleli, že bylinožravé kravy budú rýchlejšie rásť, keď ich budeme kŕmiť mäsokostnou múčkou a urobíme z nich tak aj mäsožravce, no a vyrobili BSE — chorobu šialených kráv. Takýchto „vynálezov“ sú stovky — zázračné DDT, pohodlné holorubné ťažby lesov, freóny kŕmiace ozónú dieru a iné. Ak si však myslíme, že človek sa dokáže poučiť sám, budeme sklamaní. Myslím, že len Boh

10

dokáže človeka vyslobodiť z týchto omylov, ľudia by však museli byť ochotní počúvať. A tak sa pripravme na posledné ťaženie. Geneticky modifikované organizmy nám idú vyriešiť choroby, hlad a ktoviečo ešte. Nikto síce nevie, aké budú vedľajšie následky, ale to by nás vlastne nemalo prekvapiť. Scenár je stále ten istý. Už je to viac ako 5 rokov, čo sa venujem environmentálnej kriminalite na Slovensku. Pracujem ako špecialista Ministerstva vnútra SR v tejto oblasti a každý deň sa presviedčam o tom, že koniec je neodvratný. Nie preto, že by som mal nejaké supertajné informácie. Stačí mi, čo vidím okolo seba. Žijem v krajine, kde veriaci ľudia neoprávnene vyrúbu 150-ročné stromy pre pár tisíc korún zisku za drevo, kde veriaci ľudia zabíjajú vymierajúce druhy zvierat len preto, aby si ich kožušinu zavesili doma na stenu, kde veriaci ľudia pod rúškom noci vypustia do rieky jedovatý odpad alebo do ovzdušia jedovaté plyny, aby ušetrili pár tisíc korún za legálne spracovanie. A viem, že toto sa deje po celej Zemi. Problém nie je v konkrétnych skutkoch, ale vo vzťahu k Zemi, k Bohu. Žiadne väzenie, pokuta a ani environmentálna výchova nemá moc to zmeniť. Reálne je tento stav ľudstva opísaný v Mat 24,37-39. Ani zázrak — zástup zvierat, ktorý sám od seba vošiel do archy, ľudí nepresvedčil, a to sa zopakuje. Na záver mám dve želania. To prvé je, aby každý z nás, keď bude so svojím Stvoriteľom hovoriť, prosil aj o múdrosť, aby sa vedel k životnému prostrediu správať ako poctivý správca, bez ohľadu na názory okolia a prípadné nepohodlie, ktoré mu môže spôsobiť napr. triedenie odpadu alebo tolerovanie lastovičiek znečisťujúcich okno pri kŕmení svojich mláďat. To druhé je, aby si každý z nás pravidelne našiel čas a išiel sa do prírody čudovať, ako dokáže malý pavúk vyrobiť vlákno, ktorého vlastnosti sú ľudskou výrobou nedosiahnuteľné, ako sa z húsenice stane krásny motýľ, jednoducho ako všetko v prírode funguje, kým na to nesiahne ruka človeka. Stvoriteľ všetko dokonale naplánoval a vytvoril a napriek ťažkým ranám, ktoré človek prírode uštedril, je stále toho dosť, čo môžeme v nemom úžase obdivovať. M K

ADVENT 09/2005

TÉMA

Ekologické chování jako výpověď o Bohu Hospodinovy impulzy pro ekologické chování člověka ve 3. knize Mojžíšově Ve 3. knize Mojžíšově nalezneme poměrně málo pokynů pro člověka. Většina sloves, jimiž Bůh vypovídá o jednání svého lidu, je ve tvaru oznamovacího způsobu (nikoli nesmíš činit, ale nečiníš). Oznamovacím způsobem nejsou udíleny instrukce, nýbrž konstatuje se zralost adresátů (posluchačů, čtenářů), jejichž jednání se tím jen oznamuje (případně reflektuje). Boží lid tedy tvoří ti, kdo již vykonávají to, o čem Hospodin mluví. Nadto oznamovacím způsobem Hospodin vyjadřuje důvěru svému lidu, který životem v souladu s Hospodinovými nařízeními zjevuje nejen Hospodinovo slovo, jeho kralování, ale Hospodina samotného. Příčina, proč může Bůh takto mluvit, resp. proč člověk takto jedná, je v tom, že zdrojem, podnětem jednání člověka je Hospodin. Proto i informace o zacházení se stvořením, s faunou a flórou v 3. Mojžíšově, jakési praekologické zákonitosti, jsou ve skutečnosti výpovědí o Hospodinu. Třetí kniha Mojžíšova samozřejmě o ekologii nepojednává. Neexistuje zde nějaký samostatný zákoník upravující chování člověka ke stvoření. Potřeby (práva) všeho stvoření jsou sice zmiňovány, ale spolu s právy Izraelců a na stejné úrovni s nimi. Při studiu textů 3. knihy Mojžíšovy, které se týkají celého stvoření, je proto třeba se tázat: Co tyto Hospodinovy výroky vypovídají o Hospodinu? Jak tyto výroky ovlivňují vztah člověka ke stvoření? Jak může naše ekologické jednání vypovídat o Bohu? Obecně formulované hlavní zákonitosti lidského vztahu k celému Hospodinovu stvoření (fauny, flóry i člověka) nacházíme v 3. knize Mojžíšově 25 (zejména v 25,2-7.18-23). Princip vztahu člověka k Hospodinovu stvoření je založen na tom, že země (všechno stvoření) patří Hospodinu a on jediný má právo do ní zasahovat a její život ovlivňovat. Z toho vyplývají dvě skutečnosti: My jsme na zemi (u Hospodi-

ADVENT 09/2005

na) pouhými hosty a přistěhovalci (25,23). To znamená, že se na zemi nemůžeme roztahovat a dělat to, co si zamaneme. S tím souvisí druhá skutečnost, a sice že jsme spolu se vším Hospodinovým stvořením poddáni jeho pokynům: „dbáte na všechna má nařízení a na všechny moje řády a činíte je (uskutečňujete, realizujete je). Tak budete bezpečně přebývat na zemi“ (25,18), „… aby vás nevyvrhla země, do které vás vedu, abyste v ní sídlili“ (20,22). Člověk je podřízen Pánu všeho tvorstva, Hospodinu Stvořiteli, který svými pokyny (Tórou) jednání člověka upravuje, formuluje (určuje) pravidla jeho chování a stanoví hranice. Z této podřízenosti vyplývá, že člověk své jednání uzpůsobuje (má uzpůsobit) podle Hospodinových stále platných zákonů. Neuskutečňuje-li člověk Hospodinova nařízení, má to (z ekologického hlediska) dvojí následek: a) země ztratí svou plodnost, přestane rodit a člověku poskytovat obživu, přestane na lidské obdělávací snahy reagovat (nebude s člověkem spolupracovat, přestane být užitečná) a jako trvale a nevratně poškozená vlastně umře (26,20). Tím lidské hospodaření ztratí smysl a nakonec umře (pro neúrodu a následný hlad) i člověk; b) zvěř se začne chovat nevypočitatelně, což se projeví útoky predátorů, které budou mít také za následek smrt člověka. Tak 3. kniha Mojžíšova 26 popisuje to, co dnes již pociťujeme a nazýváme: příznaky ekologické katastrofy. Její příčiny shledávají ekologové pouze ve spojitosti mezi stavem přírody a jednáním člověka. Podle Tóry je „ekologická katastrofa“ produktem ignorování Hospodinových příkazů syny Izraele (26,14-15.18). „Ekologická katastrofa“ proto není následkem lidského zacházení s přírodou, ale výrazem Hospodinovy reakce na ignoraci zákona. Bůh přestává udržovat řád stvoření, přestává jím chránit člověka i přírodu, když se Boží lid odmítá Hospodinovu řádu podřizovat. Mezi fungováním celého stvoření podle Hospodinových řádů a jednáním

11

TÉMA Božího lidu podle stejných řádů je velmi úzká spojitost. Země a příroda vůbec je na uskutečňování Hospodinových zákonů Božím lidem závislá. Příčinou změny chování země, flóry i fauny (tedy příčinou rozkladu stvořitelského řádu a následné katastrofy) je proto fakt, že Boží lid přestal dbát na Hospodinova nařízení. Na jednání podle Tóry proto závisí fungování celého stvoření. Na pokynech týkajících se odpočinku celé země v roce odpočinutí (3. Mojžíšova 25) můžeme sledovat tyto konkrétní zákonitosti (a příčiny) lidského jednání vůči Hospodinovu stvoření: a) Rok odpočinutí (dosl. šabatování) celé země se děje pro Hospodina (25,2). Nejde totiž o pouhé odpočívání země. ČEP správně překládá, že je to svým způsobem oslava Hospodina, kterou mu celá země vzdává. A Hospodin na to bere ohled (25,5-7) tím, že zemi k tomu dává čas (prostor). Stvoření má tedy právo na oslavu Boha odpočinkem. b) Tímto ustanovením Hospodin zemi ochraňuje před bezbřehým a svévolným využíváním člověkem. Člověk má vědět, že země je pod Boží ochranou a že on sám bude ze svého hospodaření se zemí skládat účty tomu, komu země patří (25,23). c) Bůh u svého lidu očekává a předpokládá respektování řádu, který svému stvoření stanoví, tedy vědomí, že nejlepší péče o zemi je: jednat podle Hospodinových slov (25,18-19; 26,3-6). d) Bůh u svého lidu očekává ohleduplnost k zemi a předpokládá respektování jejího práva na šabat pro Hospodina (25,4). e) Výrazem ohleduplnosti k zemi a poslušnosti Hospodinovy Tóry je vědomí mezí (hranic), které pro hospodaření se stvořením (zemí) Hospodin stanoví a které nesmí být překračovány. Hranice tvoří práva stvoření daná Hospodinem a omezení člověka ve vztahu ke stvoření. f ) Konkrétním projevem ohleduplného zacházení člověka se zemí je přestat ji osívat a shromažďovat úrodu po celý rok jednou za sedm let, tedy nevykořisťovat (neždímat, nevykrádat) zemi. V dnešním kontextu je zde možno slyšet výstrahu před nekontrolovanou těžbou a před znečišťováním země průmyslovými hnojivy za účelem stálého zvyšování úrody;

12

g) Umožněním zemi odpočívat si člověk může (má) uvědomit svou závislost na požehnání Hospodinově (25,21), nikoli na zemi. Tím je chráněn před spoléháním se a upínáním svých nadějí na přežití k zemi. Zvířatům Hospodin podle 3. Mojžíšovy přiděluje roli (dovoluje) zastupovat obětujícího (např. selhavšího) člověka (který by měl umřít) před Hospodinem. Zvířata nahrazují člověka při vyrovnání následků jeho selhání. Ne snad proto, že by zvíře (oběť) mohlo napravit to, co je poškozené. Náprava (očištění, odpuštění) je pouze v kompetenci Hospodinově, který ve svém milosrdenství umožnil člověku žít navzdory jeho selhání. Obětující člověk si má uvědomit, že žije díky obětovanému zvířeti — na jeho účet. Zvíře tak člověku slouží k životu (umožňuje mu přežít) nejen tím, že je součástí potravního řetězce člověka (slouží mu k obživě), ale také jej zastupuje při smíření s Bohem. Vzhledem k tomu upravuje Bůh chování člověka ke zvířatům takto: a) určuje pravidla pro zabíjení zvířat; b) určuje účel zabíjení; c) zakazuje vybíjení zvířat z náboženských či jiných důvodů: „Kdokoli … porazí zvíře v táboře nebo venku za táborem a ke vchodu do stanu setkávání je nepřivede, aby přinesl dar Hospodinu před Hospodinův příbytek, ten za tu krev zaplatí. Prolil krev, proto bude vyobcován ze společenství svého lidu. To proto, aby Izraelci … přiváděli své oběti jen Hospodinu … jako oběti pokojné … Toto jim bude provždy platné nařízení pro všechna jejich pokolení“ (17,1-9). Totéž lze ovšem říci i jinak: Bůh konstatuje specifické chování ke zvířatům u těch, kdo patří k jeho lidu: a) Boží lid se při zabíjení zvířat řídí výhradně Hospodinovými instrukcemi. b) Boží lid nezabíjí zvířata pro obětování samo, ale pro Hospodina — oběti pak může konzumovat. c) Boží lid nevybíjí zvířata bezhlavě z náboženských důvodů (množství obětí nemá na smiřovací proces vliv). d) Boží lid nezabíjí zvířata z jiných důvodů než pro Hospodina a nikde jinde než před Hospodinem.

ADVENT 09/2005

TÉMA Hospodin formuluje a ti, kdo náleží k jeho lidu, přirozeně vykonávají nařízení, jejichž smyslem je: a) chránit zvířata, resp. zabraňovat člověku ve svévolných porážkách zvířat; b) omezovat člověka v jeho tendenci disponovat životem zvířat podle svého uvážení; c) probudit úctu a formovat vděčnost jako životní postoj předně Hospodinu za možnost přežít, ale také zvířatům za jejich oběť (zástupnou smrt). Člověk, který by k tomuto postoji nedorostl (nedozrál) a svévolně zabíjel zvířata, je vyloučen ze společenství Božího lidu, ztrácí právo patřit k Božímu lidu — sám sebe duchovně likviduje (17,4.9). U Hospodina mají zvířata (obětní i celá země) zastání — jsou chráněna. Jejich život je v pravomoci Hospodinově a zacházení se zvířetem proto podléhá Hospodinovým pokynům. Jen Hospodin určuje chování člověka vůči stvoření a formu péče o něj, jako např. zákaz obcování s ním. Tím Bůh člověku zamezuje vstupovat do života zvířete. Určité lidské (i zvířecí) chování je totiž zcela nepřípustné. Člověk nesmí zasahovat do Bohem daného řádu stvoření. Jím chrání Hospodin zvíře i člověka proti těm, kdo tento řád porušují. Dalším impulzem pro ekologické chování člověka je výraz Hospodinovy vůle chránit právě narozené zvíře a jeho matku: Mládě „narozené je sedm dní pod svou matkou a od osmého dne bude se zalíbením přijato jako dar ohnivé oběti pro Hospodina“. Dobytek „s mládětem neporazíte v jeden den“ (22,27-28). Pokyn a) vypovídá o Hospodinově soucitu s narozeným mládětem i s jeho matkou; b) vyjadřuje hluboké Hospodinovo porozumění vnitřnímu životu zvířete; c) sděluje, že Hospodin chrání ty nejohroženější; d) vypovídá o tom, že Hospodin se svým stvořením zachází velmi ohleduplně; e) chrání city zvířat; f) zabraňuje člověku porážet zvířata bez rozmyslu; g) zakazuje jakoukoli formu týrání zvířat; h) vyhlašuje, že soucit se zvířetem má přednost před náboženským úkonem (obětí). Na tomto Hospodinově výroku (pokynu) je zřetelné, že uskutečňovat Hospodinova usta-

ADVENT 09/2005

novení (20,22) znamená vypovídat o Hospodinu a zobrazovat celému stvoření jeho Stvořitele a Zákonodárce. Hospodinova péče, ohled, starost a ochrana stvoření má pro člověka paradigmatický ráz: člověk by měl Hospodinovo jednání svými činy zjevovat, tzn. po Hospodinově vzoru chránit život stvoření a pečovat o ně jako jejich strážce (správce). Zvláštní pozornost je však věnována i flóře. Např. péče o stromy stanovená v 19,23-25 předpokládá vědomí určité sounáležitosti a závislosti na stromech a jejich plodech: „Když přicházíte do země a sázíte všeliký strom jedlý, ponecháte předkožku — plod jeho. Tři roky je pro vás neobřezaný — nejí se. A roku čtvrtého je všechen plod jeho svatý Hospodinu ke chvále. V pátém roce jíte plod jeho, aby vám množil úrodu svou, já Hospodin Bůh váš.“ Hospodinův lid neobřezává tři roky stromy — po tři roky z nich nic nesklízí, nepožívá, ani jejich plody neuřezává. Slovo „neobřezaný“ však označuje člověka mimo společenství Izraele, mimo jakoukoli sounáležitost s Bohem. V tomto kontextu pak neobřezaný strom je ten strom, který dosud nepatří Hospodinovu lidu (nemohou jím disponovat a užívat jej) — je třeba si jej po tři roky nevšímat. Čtvrtý rok se plody tohoto stromu stávají svaté, tedy určené a náležející Hospodinu. Teprve pak (pátý rok a poté, co jsou předloženy Hospodinu) může plody jíst i člověk. Zdůvodněno je to tím, že právě takové počínání, tedy jednání podle Hospodinova slova, zaručuje úrodu (dosl: „aby vám byla přidána úroda“). Závěrečné konstatování: „Já jsem Hospodin, Bůh váš“, ujišťuje Boží lid, že garantem úrody je Hospodin, když Boží lid ustanovení Tóry uskutečňuje. Člověk činící ustanovení Hospodinova se vůči stromům (ani zvířatům) nikdy nechová jako dravec, nýbrž poskytuje jim čas dávat kvalitní úrodu. Jinými slovy, jedná se stromy (i zvířaty) ohleduplně a uctivě. Ohleduplnost ke stromům, jakož i láska ke zvířatům jsou výrazem zralého lidského postoje k Božímu stvoření, projevem úcty k životu (ke všemu živému) a zejména výpovědí o Hospodinových řádech a jejich Ustanoviteli. J B

13

Z DOMOVA

Dobročinný bazar Dobrovolnické centrum PROTĚŽ pořádalo 11. září v prostorách sboru Praha Vinohrady dobročinný bazar, kde se prodávaly výrobky, které vytvořili postižení lidé v chráněných dílnách různých sociálních ústavů. Díky ochotným návštěvníkům, kteří si přišli koupit keramiku, výrobky ze dřeva, papíru nebo textilu, jsme mohli předat získané finanční prostředky těm, pro které je možnost pracovat v chráněných dílnách důležitou příležitostí k rozvíjení jejich schopností. Radost z toho, že někdo má zájem o to, co vyrobili, byla organizátorům odměnou za jejich práci. Součástí bazaru byl také doprovodný program, ve kterém vystoupily děti z Dětského domova v Sázavě. Touto akcí byli osloveni nejen členové sborů, ale i široká veřejnost. Řada lidí měla možnost prohlédnout si prostory sboru a přišli i ti, kdo — ačkoli bydlí v bezprostředním sousedství — v těchto prostorách ještě nebyli. Výsledkem bylo také to, že několik návštěvníků projevilo zájem o dobrovolnickou práci. Příležitostí pro uplatnění dobrovolníků je celá řada. Jednak prostřednictvím spolupráce se sociálními a zdravotními zařízeními, nebo přímá pomoc seniorům nebo dětem. Rádi mezi sebou přivítáme všechny, kdo chtějí pracovat jako dobrovolníci. Dobrovolnické centrum PROtiTĚŽkostem ([email protected]) zajistí potřebné proškolení a pojištění. Těšíme se na Vás, kdo rádi pomáháte. 

Teologický seminář opět otevírá Kombinované studium Co je to Kombinované studium? Kombinované studium představuje studium základů teologie s praktickým zaměřením a je určeno všem, kteří chtějí prohloubit své znalosti Písma a vzdělat se v základních teologických oborech. Jak je studium organizováno? Studium se skládá ze třísemestrového základního běhu a z nepovinného dvousemestrového nástavbového výběrového studia. V základním běhu, který právě otevíráme, se studují předměty v pěti oborech: Starý zákon, Nový zákon, Církevní dějiny, Systematická teologie a Praktická teologie. Jakým způsobem se studuje? Vlastní výuka probíhá formou motivačních a konzultačních setkání a individuálním studiem materiálů, které jsou zadávány lektory a e-mailovým kontaktem s nimi. Kdo vede studium? Učitelé Teologického semináře a mladí kazatelé. Kdy bude studium zahájeno? 7.– 8. ledna 2006 Jaké jsou podmínky pro přijetí ke studiu? 1/ doporučení sboru ke studiu 2/ přístup na internet (nebo alespoň možnost stáhnout si úkoly a materiály) 3/ sepsání úvodního testu Kde lze získat bližší informace? Teologický seminář Radvanice 29, 285 06 Sázava Tel.: 327 320 181, 327 321 238, 327 320 182 E-mail: [email protected] Webovské stránky: http://ts.casd.cz Do kdy je nezbytné poslat přihlášku? Do 14. listopadu 2005 na výše uvedenou adresu Teologického semináře. Pokud si chcete rozšířit své znalosti a studovat v klidu domova, Kombinované studium je určeno právě vám!

14

ADVENT 09/2005

Z TEOLOGICKÉHO SEMINÁŘE

Z Teologického semináře aneb co se děje na Teologickém semináři a co nás čeká ve školním roce 2005/6 Po dokončení absolutorií (v červnu a září) ukončilo úspěšně své studium na Vyšší odborné škole Teologický seminář s titulem DiS. (diplomovaný specialista) 11 studentů denního studia a 24 studentů dálkového studia. V závěru měsíce srpna také úspěšně uzavřelo základní běh Kombinovaného studia 24 studentů a byl jim předán diplom. Ve školním roce 2005/2006 studuje v denním studiu 20 studentů (z toho 6 studentů v programu Filip-PGM) a dálkový běh navštěvuje 30 studentů. V mimořádném studiu B.Th. pokračuje 19 studentů. Do nástavbového běhu Kombinovaného studia, který byl právě otevřen, je přihlášeno 25 studentů. V měsíci lednu 2006 chceme opět otevřít základní běh tohoto studia, které je určeno každému, kdo se chce blíže seznámit s Písmem a získat základní vhled do teologie. V říjnu se na TS uskutečnil kurz pro zájemce o Vězeňskou duchovenskou službu. V prosinci plánujeme ve spolupráci s organizací AMICUS víkendovou akci Křesťan a film. Na počátku února proběhne kurz Laická služba — pod vedením P. Pimka — a v závěru měsíce března intenzivní kurz A. Santraca o postmoderním světě a také víkendové setkání na toto téma. V dubnu povede B. Kern intenzivní kurz Zdravý životní styl a v posledním víkendu tohoto měsíce se na Teologickém semináři setkají někdejší absolventi — studenti J. Moskaly — se svým učitelem. Pod jeho vedením bude na počátku května probíhat intenzivní kurz na téma „Horká témata adventismu“. Ve dnech 5.– 7. 5. chystáme na Sázavě tradiční setkání mládeže spojené se dny otevřených dveří pro zájemce o studium na Teologickém semináři. 16. června — dá-li Pán — ukončíme studium tohoto roku slavnostní graduací absolventů semináře. Pak se již budeme těšit na nové studenty, které chceme na Sázavě přivítat. Věříme, že na nás nezapomenete a pomůžete nám při oslovování a doporučení mladých lidí, kteří chtějí ve svém životě na různých

ADVENT 09/2005

místech sloužit — a právě pro tuto službu se mohou připravit na Teologickém semináři. Přejeme si, abychom my všichni — učitelé, studenti i ti, kdo od nás odcházejí, sloužili Pánu Bohu, lidem i církvi. L S,  T 

Vzpomínka na Afriku Již nějaký čas probíhá misijní projekt adventistické organizace Global Evangelism, jehož hlavním cílem je pomoci s misijní prací v zemích, kde je možné efektivně pracovat a zároveň zapojit do práce i dobrovolníky z řad studentů adventistických škol z různých zemí světa (především ze Severní Ameriky a Evropy). Letos v létě se do tohoto misijního úsilí opět (po úspěšné evangelizaci na Filipínách) zapojil i Teologický seminář v Sázavě. Přihlásilo se celkem sedm studentů dálkového studia. Celkový počet byl doplněn ještě o některé další, především z řad mladších kazatelů. Naši skupinu nakonec tvořilo třináct lidí, což je na evropské poměry nebývale vysoký počet. Finančně byla celá akce kryta sponzorskými dary ze Spojených států, ale vzhledem k náročnosti celé akce se nemalým dílem podílela i Česko-Slovenská unie. Jako cílové místo pro naši práci byla vybrána Uganda a misijní práce se soustředila na hlavní město Kampalu. Po více než půlročních přípravách jsme

15

Z TEOLOGICKÉHO SEMINÁŘE kterou jsme naráželi na každém kroku, z nemocí (především malárie a AIDS), které decimují obyvatele, ale i z toho, že když jsme našli nové přátele, musíme se s nimi opět loučit. Za Boží ochranu a vedení chci za nás všechny děkovat našemu nebeskému Otci, protože jsme vnímali, že to byl právě on, kdo nás do Ugandy i zpět celou dobu doprovázel. V C

Misijní cesta očima účastníků: nakonec na počátku července odletěli s jediným cílem — zvěstovat evangelium. Naše radost z práce pro Krista byla nepatrně zkalena obavami z pobytu — ze zdravotních komplikací (výskyt špatně léčitelné malárie), z jazykové bariéry (africkou angličtinu se nelze z učebnic naučit), ale měli jsme obavu také z kulturních odlišností. Nakonec jsme byli příjemně překvapeni obrovskou pohostinností, nebývalou úctou i vděčností místních bratrů a sester. I proto můžeme být vděční Bohu za to, co mohl skrze nás vykonat. Během jedenadvacetidenního pobytu jsme každý přednesl osmnáct evangelizačních přednášek, přičemž někteří ještě zpestřovali program zdravotními přednáškami, přednáškami o rodině nebo přednáškami pro děti. Během přednášek se lidé postupně rozhodovali pro přijetí Krista. Na konci celé série mohli stvrdit své rozhodnutí také křtem. Pro většinu z nás to byl mimořádný zážitek. Každý pracoval samostatně na jiném místě Kampaly. Vidět na konci tolik lidí, kteří se rozhodli pro Krista, chtěli se nechat pokřtít a připojit se k církvi, to bylo něco úžasného. Celkem bylo po společném misijním úsilí (podíl na něm mělo i šest místních kazatelů a sedm studentů z Rumunska) pokřtěno 1010 nových bratrů a sester. Tím však práce s nově pokřtěnými nekončila. Ve většině sborů s nimi kazatel nebo místní evangelista bude dále pracovat po několik dalších měsíců. Nejlepší zprávou ale je, že jsme se vraceli domů sice unavení (součástí naší práce bylo i navštěvování nemocných a práce s dětmi), ale přesto nadšení a radostní z toho, že jsme byli u toho, když se Bůh dotýkal lidských srdcí a měnil životy lidí. Snad nás jen bolelo srdce z nepředstavitelné chudoby, na

16

Co mi osobně dal pobyt v Ugandě? Tomáš Bačina: Uganda mi dala poznání, že Bůh dokáže použít k šíření dobré zprávy kohokoli, navzdory všem našim nedostatkům. Jediné, co musíme dodat z naší strany, je ochota jít a hlásat. Duch svatý zařídí vše ostatní. Kamil Kreutziger: Bylo to hodně náročné (skoro jsem nespal), ale krásné. To nejkrásnější bylo, vidět jak se lidé odevzdávají Kristu a křest. Krásné bylo prožívat Boží moc. Denně si člověk uvědomoval, že lidé uvěřili díky Boží moci, ne díky nám. Vraťka Bilová: Jistotu, že má Pán Bůh svůj lid všude a že je ochotný si mě použít, když se mu dám k dispozici, navzdory mé nedostatečnosti. Vzbudil ve mně novou touhu po Nové zemi, kde se budu moci setkat i se svými černošskými bratry a sestrami a kde už nebude žádná (ani jazyková ani kulturní) bariéra. Viděla jsem lidi, kteří měli hlad po Bohu a po pravdě v jeho slovu. Afrika mi pomohla přemýšlet a přehodnocovat hodnoty lidského života. Jozef Kučera: Pobyt v Ugande prehĺbil môj duchovný i modlitebný život — zápas za iných, za ich potreby, starosti, choroby. Viac som si uvedomil nevyhnutnosť každodennej závislosti od Pána, dôležitosť modlitebného zápasu a vytrvania na modlitbách, ale i v dôvere vo vyplnenie zasľúbení. Uvedomil som si, že moje „potreby“ sú mnohokrát sebecké a existujú aj dôležitejšie starosti, ako sú tie moje. Uvedomil som si, aké to bude nádherné v nebi, kde už nebudú jazykové a iné bariéry. Som vďačný, že sme tvorili jednomyseľný kolektív, v ktorom som prežil pochopenie a modlitebnú záštitu bratov vo svojich slabostiach. (P    A)

Více informací najdete na http://uganda.casd.cz/

ADVENT 09/2005

05 9 ro

ku

20

MÁTE RÁDI PTÁKY? čís

lo

Sedím si pěkně v našem útulném obýváku – navlečená do teplé mikiny a nejteplejších ponožek, které jsem našla. Koukám se z okna a jsem ráda, že tam venku nemusím být. Sluníčko by rádo pořádně svítilo, ale skoro ho ani není vidět, protože mlha (nebo že by ranní mrazík?) ho zastiňuje. Je podzimní ráno. Jedním okem vidím, jak po obloze letí hejno ptáků. Kam asi letí? Že by se už stěhovali do teplejších krajin? Chápu je. Ani mně by se v takovém počasí nechtělo zůstávat v té zimě a ráda bych se někde ohřála. Jaké to asi je, pořád se stěhovat, nikde pořádně nemít domov? Jaké to je, pořád si hledat to svoje místečko, kde bych mohla bydlet? Ještěže mám ten svůj teplý obývák… Co vy? Chtěli byste se stěhovat stejně jako ptáci? Nebo byste ani za nic nemohli opustit to, co tady máte? Svoje kolo, svůj nový perfektní počítač nebo skvělé kamarády… Máte rádi své teplé pokojíčky, i když vás tam možná otravuje ségra nebo brácha? Nebo byste se nejraději sbalili a šli co nejdál, prostě někam pryč? V evangeliu Matouše, v 6. kapitole, ve verši 19. a 20. se říká: „Neukládejte si poklady na zemi… Ukládejte si poklady v nebi…“ A na jiném místě v Bibli je napsáno, že náš domov není tady na zemi — protože tady jsme jen tak na výletě — ale náš domov je v nebi. Tam budeme mít všichni teplý obývák, nejlepší počítač, nejlepší kolo nebo mobil. Nebo už je tam nebudeme potřebovat a bude se nám zdát, že jsou to zbytečnosti… Tam už se nám nikdo nebude posmívat a nebude nás štvát brácha ani ségra. Tam budeme mít toho nejlepšího kamaráda — Ježíše. Doufám, že ho znáte! Ale zatím jsme pořád tady na zemi. Ještě nepřišel náš čas přestěhovat se do lepších krajin. Tak musíme žít nejlíp, jak se dá. A třeba pomoct i těm, kteří nemohou žít tak dobře jako já. Někteří ptáci neodlétají do teplých krajin a zůstávají s námi. Ale nemají teplé pokojíčky ani peníze, aby si zašli na pizzu. Naštěstí ale mají nás — a my jim můžeme pomoci. JANKA

PTAČÍ RECEPTY Krmení ptáků ve svém okolí je velmi stará tradice a troufnu si říci, že velmi dobrá tradice. Nejenže nám lidem to přináší radost, ale, a to především, je to důležité a blahodárné pro ptáky v našem okolí. Ptáci velmi rychle objeví spolehlivý zdroj potravy a vracejí se k němu znovu a znovu. Začnou na něj spoléhat. Proto je velmi důležité, pokud se rozhodneme udělat ptákům na zimu krmítko, pravidelně (nebo alespoň za špatného počasí) ho doplňovat. Že nevíte, čím je krmit? Chlebový pamlsek chlebové a jiné drobky (sušenky, zbytky koláčů...) nasypat na zem, okenní parapet atd. Ptáci mají ale malinkaté hrdlo, proto je důležité rozdrobit potravu na úplně malinké drobečky. Větší pečivo namočte do vody, aby změklo. Téměř vždy přilákáte hejno vrabců, špačků, holubů… Třeba budete mít štěstí, a přiletí i nějaký vzácnější druh.

ptákům nabídli. Když koláč ztuhne, můžete jej zavěsit, položit na krmítko nebo nacpat do otvoru v pařezu. Obměna: směs drobků a všeho toho dobrého dejte do nádobky a zalijte lojem — až tuk ztuhne, pověste celou nádobku. Pamlsky maso — sýkory, brhlíci, strakapoudi i špačci mají rádi velké kosti — na kterých jsou zbytky masa a tuku. Pozor ale na kočky a psy! ořechy — nejlepší jsou burské oříšky navlečené i se skořápkami na niti, nasypané do krmítka nebo jen tak pohozené na zemi či okenním parapetu. POZOR! Sušený kokos ptákům nikdy nedávejte! Může jim nabobtnat ve vnitřnostech. ovoce a luštěniny — sušený hrách, čočka, sušené ovoce, hrozinky. Jablka — rozpůlená nebo celá. obilniny a semena — oves, kukuřičná mouka, slunečnicová semínka

Milovaný lůj lůj nakrájený na malé kousky nebo v kuse zavěšený na vhodné větvi či zastrčený v pařezech starých stromů Tuto pochoutku milují především sýkorky a brhlíci. Ptačí koláč základem je tuk — lůj (jeden díl tuku na dva díly směsi), který se vyškvaří a nalije na směs semen, sušeného ovoce, ořechů, sladkých drobků, sýra a čehokoli jiného, co byste rádi

RECEPTY SESBÍRÁNY Z RŮZNÝCH ENCYKLOPEDIÍ A BOHATÝCH ZKUŠENOSTÍ ZKUŠENÝCH

18

P

AT H

EN

ER — TEN, K TERÝ J D

E V Y Š L A PA N O

U C E S T OU SKÝ S P

ECI

V VŮDCO

ÁL

FIND

FINDER — PATH TEN, K TERÝ JDE NEVYŠLAPANOU CES TO C

(A N

EB ESTA N L P) A DO RAKOUSKÝCH A

Jsi vůdcem oddílu nebo družiny, věnuješ svůj čas dětem a cítíš, že je třeba dobít baterky? Máš potřebu komunikovat s někým, kdo rozumí této „barvě“ tvé cesty životem? Pak jsi jistě nechyběl/a na vůdcovském speciálu ČS, který byl tentokrát s příchutí výstupu na Gross Priel. Sobotu jsme trávili v Českých Budějovicích. Nejprve spolu s místním sborem, odpoledne pak v sebezpytné diskusi o KP, oddílech i nás samotných. Uvědomovali jsme si důvody, proč pracujeme s dětmi a jaké cíle máme. Definovali jsme si problémy, ale i to, co chceme dále rozvíjet. Především jsme však byli obráceni k Hospodinu, k záruce příštích kroků. Neděle a pondělí pak patřily horám. Zamířili jsme do Rakouska na poměrně nedaleký Gross Priel. Výstup k chatě (1420 m) s batohy byl náročný, ale nesrovnatelný s dalším výstupem na Spitzmauer (2446 m). V noci napadl neočekávaně sníh, a tak středně těžká ferrata byla mnohem těžším oříškem. Dolů jsme pak sestupovali po jiné cestě. Rychle se blížící noc a fakt, že barevné značení bylo ukryto pod čerstvým sněhem, nás donutilo stát se ryzími pathfindery, tedy těmi, kteří hledají cestu. Když jsme posléze v dálce zahlédli malé světélko horské chaty, uvědomili jsme si (kromě radosti z blížící se večeře), jak moc se těšíme, až takhle nějak podobně zahlédneme přicházejícího Ježíše. Snad to bude jen s tím rozdílem, že on přijde naproti nám. (Což se o naší chatě říct nedalo.) Chceme tedy i nadále být pathfindery, nenaříkat si na nepřízeň čehokoli, mít odvahu jít po nevyšlapané cestě a těšit se na světélko v dálce. Vidíš to podobně? Tak pojď s námi! DAWY 20

U

Leto je krásne aj keď prší dážď skoro každý deň. A tak sme to mali aj na letnom tábore PACOV.

SLNKO, SENO A KURIATKA. Od 14. 8. do 21. 8. 2005 sme si objednali letné počasie, ale človek mieni a Pán Boh mení, ako hovorí jedno ľudové porekadlo. Celý týždeň nás sprevádzal dážď. Nie síce stále, ale dosť často sme museli „vďaka“ nemu meniť táborový program. Tak ako každý letný tábor, aj počas tohto sme mali možnosť naučiť sa mnoho nových vedomostí a zručností. Každý deň bol rozdelený na rôzne aktivity: workshopy, zábava, voľný čas, ale aj príprava raňajok, obeda a večere. Workshopy boli zamerané na: slušné správanie, zdravovedu, poznávanie chrobákov, ovládanie raftov. Ráno sa začínalo rozcvičkou bez ohľadu na dážď, večer sa končilo voľným programom po pestrej pobožnosti. Vedúci družstiev si museli spolu s jednotlivými členmi pripraviť duchovný príhovor, v ktorom mali zazniet časti Písma a mohli použiť aj divadelné prvky (animácie). Po dva večery sme mali aj TV „Pacoviny“.

Veľa detí asi prvýkrát sedelo v rafte a malo možnosť dať ho do pohybu silou svojich rúk. Aj súťaž na raftoch mala svojich nadšencov. Horšie to bolo s nafukovaním raftov. 21

Hľadali sme aj poklad, súťažili v zručnosti a súhre celého družstva. Prekážková dráha, hod do diaľky traktorovou pneumatikou, ovládanie vozíka „slepým“ vodičom. Užili sme si aj „táborák“ na začiatku tábora, v mene lásky, viery, krásy a nádeje. Na konci sme na táborovom ohni spálili všetky hriech a previnenia. Bolo zvláštne, že najkrajší deň bola sobota. Jediný deň, kedy nespadla ani jedna dažďová kvapka.

Pán Boh to vie skutočne všetko perfektne zariadiť!

Každý účastník tábora SLNKO, SENO A KURIATKA má možnosť objednať si CD s fotografiami na adrese: [email protected]

OKRSKOVÉ SETKÁNÍ PATHFINDERŮ V TŘINCI Sobota 10. září 2005 patřila dětem sobotních školek a Pathfinderu okrsku Třinec. Na půdě oldřichovické modlitebny jsme prožili program plný legrace a kamarádství. Nejprve nás čekalo maňáskové divadlo s hlavními představiteli — lvem Leontýnkem a opičkou Žofkou. Mnozí by předpokládali, že se u maňásků baví jenom malé děti. Opak je pravdou. Vtipné povídání a trefné scénky maňásků způsobily, že i „dospělí“ měli pusy od ucha k uchu. Když jsme se s maňásky rozloučili (a to opravdu s těžkým srdcem), čekalo nás vzpomínání na dosud čerstvé zážitky a nezapomenutelné okamžiky z prázdnin. Mnozí byli na táboře, na camporee, na výpravách s oddílem, na chalupě u babičky nebo na dovolené s rodiči. V sále by se opravdu nenašel nikdo, kdo nezažil alespoň malé dobrodružství. Proto jsme na velká prázdninová dobrodružství zavzpomínali prostřednictvím promítání a o ta menší jsme se rozdělili s kamarády během procházky. V modlitebně nás pak čekal báječný příběh strýčka Klody a ještě báječnější společná večeře. A na ty, kterým se domů ještě nechtělo, čekal večerní film. Ahoj zase příště! QVADIM 23

Sáček s ořechy. Je vhodný pro sýkory a pěnkavy.

Prázdný kelímek od jogurtu můžeme naplnit tukem, ořechy a semeny a potom jej zavěsit. Burské oříšky ve slupkách navlečené na provázek. Kokosový ořech naplněný ptačím koláčem. Abychom nepoškodili živou větev, vložíme mezi zavěšený drát nebo provaz a kůru stromu kus látky. Ideální kryté krmítko. Základní deska má v rozích mezery na odtok vody. Je na ní zavěšen košíček s ořechy. Vše je připevněno na hladké tyči s kovovým kuželem, který zabrání v přístupu kočkám a veverkám. Do starého pařezu můžeme vysypat drobky. 24

2005 / 09 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

KONGRES VE WALESU

Kongresy se nemusí vždy konat ve velkých městech a obřích halách. Někdy docela stačí malý kemp patřící adventistům na západě anglického Walesu. Kongres to neznamená stovky či tisíce lidí, někdy se jich může sejít pouze čtyřicet. V našem případě se jevil jako krásný paradox fakt, že i když byl určen pro anglickou mládež, Češi zde tvořili nadpoloviční většinu. Ačkoli tedy nešlo o žádnou velkou akci, dokonce lze v tomto případě mít námitky proti použití slova kongres, o to měl krásnější a komornější atmosféru. Když jsme v pátek k večeru dorazili do Aberdaron, nastal okamžik, kdy si každý mohl srovnat své představy s realitou. Myslím, že mohu směle prohlásit: skutečnost předčila veškeré sny. Ocitli jsme se v tak trochu zapomenutém kraji, obklopeném horami, mořem, posetém ovečkami a nabízejícím až kýčovité zobrazení toho, jak si obloha může vyhrát se západem slunce. Během víkendu dorazil zbytek Čechů, a náš báječný týden mohl začít. Následující dny nám nabídly spoustu z toho, co bychom v našich rovnoběžkách jen stěží zažili. Denně jsme zažívali kapku adrenalinu, to když jsme zkoušeli vodní sporty jako windsurfing, kayaking či speed boating, ačkoli adrenalin často začínal stoupat už ve chvíli, kdy jsme se snažili nasoukat do neoprenů. Někteří z nás,

DVENT 09/2005 IAMPULZ A 09/ 2005

snad pro lepší nadhled, se vydali do hor, aby ověřili své síly na skalách. Po večerech jsme trénovali spolu s kazatelem lukostřelbu, která vyvrcholila v pátek turnajem. Samozřejmě, že i naše tužby po nakupování byly ukojeny návštěvou okolních měst, přeplněných suvenýry všeho druhu. Trocha té kultury byla odbyta v podobě italského městečka, jež se snažilo na své nevelké rozloze nahradit snad celou Itálii. Jak to asi vypadalo, to si snad dovedete představit. Večery jsme věnovali buďto filmům, společenským hrám anebo nikdy nekončící zábavě u kulečníku či stolního fotbalu. Ve čtvrtek večer se konal český banket, začínající večeří s typickým českým jídlem. Poté již došlo na hlavní část programu, skýtající například kouzelnické číslo, klavírní přednes či malé lekce češtiny. Vše vyvrcholilo společným zpěvem hymny Kde domov můj. Jak ranní, tak i večerní bohoslužby byly velmi naplňující a o pokrm pro naši duši se obvykle starali Kamil Staněk, Honza Majer anebo místní kazatel. V pátek večer jsme zažili překrásné chvíle naplněné Boží přítomností, když nám žena kazatele vyprávěla svůj životní příběh o tom, jak se postupně z muslimky stala adventistkou. Ačkoli celý týden bylo překrásné počasí — na Anglii až moc divné —, v sobotu nebe plakalo a přisuzuji to tomu, že to byl poslední den, jenž jsme tam trávili. Nám z toho bylo taky do pláče. Přesto jsme si sobotu opravdu užili. Je toho ještě hodně, co bych vám ráda sdělila o čase, který jsme strávili v onom poklidném a zapomenutém kraji, ale vím jistě, že i kdybych se snažila sebevíc, stejně se mi nepodaří zachytit na tento papír všechny nálady, dojmy, pocity, postřehy, které byly ohraničeny datem od 7. do 14. 8. 2005. Na závěr bych jen chtěla říci těm, kteří se za rok budou možná rozhodovat, zda na tuto akci jet, aby neváhali a určitě do toho šli. Stojí to za to!

BARBORA BOGOCZOVÁ

25 25

po devětadvacáté Jako každý druhý víkend v září, proběhl ve sluncem prozářených Českých Budějovicích už dvacátý devátý ročník akce mládeže, s dnes už poněkud bláznivým názvem — Země živitelka. Těžko se mi píše každý rok o naší akci, protože jako organizátor nejsem nestranným pozorovatelem. Přesto je mi líto nevyužít možnosti otisknutí tohoto článku, protože mládežnická akce s třicetiletou tradicí, na kterou i tento rok dorazilo přes 140 zaregistrovaných mladých lidí, si připomenutí určitě zaslouží. Takže pojďme na to: Pátečním povídáním s hlavním hostem nás provázel Pepa Nadrchal. S vrozeným citem vybíral vhodné otázky i hudební videoklipy pouštěné v průběhu večera. Sál se ponořil do tmy a desítky svíček osvětlovaly snad až osobní rozhovor. Ten vedl s hlavním hostem letošního ročníku — s Pepou Dvořákem. Páteční večer byl prostorem pro poznání hosta, prostorem pro osobní ztišení, rozjímání a stejně tak jako minulý rok s Danielem Dudou — pro změnu některých zažitých postojů. Sobotní škola byla hlavně o zpívání k chvále Bohu. Plzeňáci spolu s Péťou Adamem každoročně vedou naplněnou modlitebnu k vyjádření svých emocí a k zpívání trochu jinak než znuděně, bez přemýšlení nad textem, bez srdce. Podle reakcí nezůstala jejich snaha bez odezvy. Kázání Pepy Dvořáka bylo na téma „partnerské vztahy“. Místo laškovného způsobu přednesu věčně zeleného tématu, který se nabízel, přinesl Pepa Dvořák srdce na dlani a svojí upřímností a opravdovostí doslova zaskočil přítomné. Otevřené, bez předsudků, bez dlouhých oklik, přitom s velkou dávkou milosrdenství a jakési vnitřní bolesti — tak by se dal charakterizovat můj dojem z tohoto kázání. Po závěrečném „amen“ zůstávalo v sále ticho, a to je něco, co lze jen těžko označit na akci mládeže za normální a běžné. Odpoledne byl z modlitebny slyšet smích. Se svými programy vystupovala mládež z Plzně, Budějovic, Prahy–Smíchova a Trutnova. Každá skupina předávala své poselství a kdo měl oči a uši, mohl vidět a slyšet. Popis jednotlivých scének by zabral další stránku, a tak se pro zajímavost mrkněte na internetové stránky, kde se dají stáhnout alespoň ukázky z těchto programů. Na večerním koncertě vystupovala kapela Šántré, sbírající úspěchy na hudebních festivalech tohoto léta. Jejich „chytrá“ muzika naplnila nejen celý sál, ale i srdce posluchačů. Reakce v sále byla tak vřelá, že při mém pozdějším

26 26

povídání s kapelou bylo znát jejich údiv a nadšení z tak příjemného a živého publika. Ti, kteří nechtěli vyrazit na objevování večerních Budějovic, zůstali na noční promítání a velká část z nich si při filmu „A Walk to Remember“ poplakala. V neděli jsme jeli objednaným autobusem do kláštera ve Zlaté Koruně. Po prohlídce zahrnující podrobnosti o klášterním řádu zbylo ještě dost času na povídání. Protože bylo slunečné počasí, lidem se zpět do autobusu moc nechtělo. Znovu chci připomenout, že toto je jen výběr z hlavních bodů programu. Mezitím probíhalo snad i to důležitější, proč se všichni do Budějovic sjeli. Ne, nemyslím seznamování… I když i o to zde nebyla nouze. Mluvím zde o přátelství mnoha tak rozdílných lidí, které nejprve spojila víra v jednoho Boha, kteří, ač z jiného prostředí, z jiných měst, mají si tolik co říct, tolik co sdílet a touží trávit čas spolu. Není právě tohle alespoň malý záblesk nebe?

LUĎA K:-)

P.S. Rád bych využil tento prostor k malému vzkazu, který si opravdu nemohu odpustit — Ahóóój, kamarádi! Když Pán Bůh dá, uvidíme se zase za rok!!! Fotogalerii, kázání i ukázky z programů mládeže naleznete na http://zivitelka.zde.cz

„…A STVOŘIL ČLOVĚK FILM, ABY BYL JEHO OBRAZEM…“ Vysokoškolská organizace AMICUS a Teologický seminář v Sázavě zvou všechny zájemce bez omezení pohlaví a věku na setkání týkající se vztahu kinematografie a křesťanství. Bude se konat ve dnech 9. –11. 12. 2005. Diskuse a přednášky se budou týkat např. vztahu filmu a víry, smyslu násilí ve filmu a mnoha dalších. Každý, kdo má chuť otevírat svůj život novým myšlenkovým podnětům, je velmi srdečně zván. Kapacita je omezena, takže neváhejte a přihlášky posílejte na adresu TS, Radvanice 29, Sázava, 285 06.

MICHAL BALCAR A PETR SISKA

09/2005 IMPULZADVENT A 09/ 2005

A V SPL V — V LTA 20 A 0 5

ADVENTPORTA 2005 Nedaleko Tišnova ve Všechovicích se konal v sobotu 3. 9. 2005 již 17. ročník Adventporty. Sjeli se milovníci folku a country, aby spolu prožili melodiemi prosycený den. Dopoledne si mohli zazpívat všichni účastníci za doprovodu brněnské skupiny Cesta a pak přemýšlet při biblické úvaze o našem přátelství s Bohem, kterou pronesl kazatel Karel Staněk. Odpoledne pak začala přehlídka písní a tentokrát nás zaujala také výstava moderního umění, která byla umístěna v okolním lese. Koncertní pódium otevřela již zmíněná brněnská skupina Cesta. Pak vystoupili písničkáři Petr Šnédar, Pavel Kudělka, Roman Zelinka a kytarista Zdeněk Geryk. Koncert uzavřel host akce — brněnská skupina s názvem Terebint. Večer byla příležitost shlédnout několik amatérských filmů a posedět u táboráku. Každý z účastníků byl určitě obohacen pohodovou atmosférou, kamarádstvím, nádhernými melodiemi, vtipným a moudrým textem písní a také příhodným počasím. Poděkování patří nejdříve Bohu za nový zážitek a také organizátorům Petrovi a Martinovi Šnédarovým, Míše Šiborové, Luďkovi Kročovi a dalším, kteří přispěli k dobré atmosféře. Teď už se jen můžeme těšit na 18. ročník Adventporty v roce 2006.

KAREL STANĚK

Vltava — rieka s nádherným a divokým povodím, plná hatí a kaskád hostila od 29. júla do 5. augusta 11 dvojčlenných posádok — nás, mladšiu bratislavskú mládež a našich kamarátov spod Tatier. Niektorí nesmelí a neistí, iní nadšení a plní očakávania, no nikto z nás netušil, aké pestré divadlo na nebeskej oblohe je pre nás pripravené. Dramatická predohra sa predstavila všetkými znakmi blížiacej sa búrky. Nasledovala úžasná svetelná šou, ktorá zdvihla naše zadky z malého jednoduchého kempu a veľké nepremokavé batohy s niekoľkokilovými nafukovacími člnmi (pálavami) sa už hompáľali na pleciach. Nastalo veľké sťahovanie národov. Jediná záchrana pred absolútnou hydratáciou — železničná stanica. A tak sme sa v neskorú nočnú hodinu usadili na zastrešenom nádraží pred staničnou budovou a fascinovane sledovali hustý lejak, ktorému sme sa vyhli s neuveriteľnou presnosťou. Predstavenie vyvrcholilo hlučným krupobitím. Pri padaní ľadovca veľkého ako guľôčky nám tuhla krv v žilách. Ďalšie dni pršalo prevažne len nadránom, a tak sme sa niektorí nevyhli úpalom, spáleným pleciam a kolenám. Čo by to však bolo za akciu, keby nemala nejakú myšlienku, priestor na zamyslenie? Spolu sme polemizovali, kam pláva naša loďka životom, kto ju vedie a kam chceme, aby doplávala. Nenechajme druhých, aby žili náš život za nás! Pretože sme sa stravovali individuálne a vypĺňali svoj voľný čas podľa vlastných predstáv, nahliadli sme aj do dospeláckeho sveta zodpovednosti. Na akcii sa každému podarilo nájsť to „svoje“, preto jej nič nechýbalo, a napriek občasným problémom sme čarili úsmevy jeden za druhým, nechýbal smiech a zábava. Jednoducho — vrelo odporúčam!!!

KUBIK SOOS

DVENT 09/2005 IAMPULZ A 09/ 2005

27 27

ZE SVĚTA

Modlíme se za Mali (pokračování z Adventu č. 8)

V roce 1980 žilo v Mali jen 6 tisíc křesťanů. Do roku 1993 vzrostl jejich počet na čtyřnásobek a dále jich přibývá. Mali nicméně nadále zůstává zemí s velmi malou křesťanskou komunitou, jejíž obyvatelé potřebují slyšet evangelium a lidi odjinud ochotné je zvěstovat. Díky své poloze může navíc hrát rozhodující roli v evangelizaci Mauretánie a Alžírska, se kterými, byť v poušti, hraničí a kde je misie těžká a nebezpečná. Církev tu už také svým rychlým růstem předběhla Niger i Senegal, odkud sem adventisté poprvé přišli. V Mali křesťanství přijímá poměrně mnoho muslimů. Bůh se k nim přiznává i prostřednictvím zázraků. Modlete se, aby růst církví v Mali přinesl požehnání z poznání Krista mnoha africkým muslimům v této i okolních zemích. Mali patří mezi nejchudší státy na světě a jeho obyvatelé bývají často postihováni katastrofálním suchem a hladomory. ADRA v Mali působí od roku 1985. Buduje studny, učí vesničany číst a psát, podporuje základní školství a bojuje proti rozšiřování pouště a za ochranu životního prostředí. Projekty ADRA umožnily lidem vyprodukovat dost obilí a zeleniny, aby přežili i během nejsuššího období. Největší překážkou efektivní práce je ale nedostatek vedoucích pracovníků, což je, stejně jako evangelizace, velké působiště i pro nás cizince.

28

První počátky adventistické misie sahají do roku 1979, kdy církev vyslala do Mali mladého evangelistu Dona Sambou ze Senegalu s manželkou. V roce 1982 byli díky jeho práci pokřtěni dva mladíci ve vsi Wolodo, severně od hlavního města, kde také později vznikl první sbor. I dnes je církev velmi mladá, dvě třetiny členů jsou mladší třiceti let. Po prvních křtech, které byly výsledkem práce bratra Sambou a několika bílých misionářů, byl do Mali povolán první stálý kazatel, bratr Denis Patinde z Côte d’Ivoire. Do církve byl přiveden svojí nynější manželkou, která teď v Bamako sama založila a vede skupinu věřících a aktivně podporuje manžela v jeho evangelizační práci. Od poloviny 90. let se k bratru Patindemu přidal Modibo Sissoko, první adventistický kazatel z Mali. Kromě nich je do díla plně zapojeno 6 laických evangelistů projektu Gospel Outreach a 18 průkopníků Globální misie. V celém rozlehlém státě mají zatím adventisté pouhé 3 sbory — v Bamako, ve Wolodo a v Tominianu u hranice s Burkinou Faso. Kromě nich je ale v hlavním městě i na vesnicích okolo Wolodo 22 dalších skupin věřících. Tempo růstu církve v uplynulých 10 letech je jedním z nejrychlejších na světě. Dva kazatelé nejsou samozřejmě schopni starat se o více než 1000 členů

ADVENT 09/2005

ZE SVĚTA Timbuktu, kde ještě nejsou nejen adventisté, ale ani žádní jiní křesťané. Emmanuela nyní získává pro svoji misii finanční podporu a její vize tak nadchla jistý mladý manželský pár z Církve bratrské z Třeboně, že se rozhodl přidat se ke sponzorům této naší odvážné sestry. Více se lze o misionářích AFM dozvědět na internetových stránkách www.afmonline.org nebo z časopisu Frontiers, který tato organizace na vyžádání bezplatně zasílá. Církev adventistů má v nejbližší době v úmyslu otevřít v Mali první základní školu. Bůh bohatě žehná práci obou našich kazatelů i ostatních dělníků na Boží vinici. Mnoho měst a národností ale ještě neslyšelo ani o Ježíši, ani o tom, že se brzy vrátí, aby poušť proměnil v zahrady a jednou provždy skoncoval se smrtí. Modlete se, aby Pán povolal další lidi z Mali a dalších zemí Afriky i celého světa, kteří by připravovali cestu Páně. Modlete se, aby vzácná tolerance, v níž nám mohou Malijci být krásným příkladem, trvala a umožnila šířit Boží zvěst po celé zemi i za její hranice. P N

�

�

����

��

��

��

církve tak, jak jsme na to zvyklí u nás. Desítky členů se aktivně zapojují v evangelizaci, mnozí samostatně vedou veřejné přednášky a vyučují přátele. U vchodu do hlavního sboru v Bamako visí cedule, která žádá členy sboru, aby své kandidáty křtu řádně připravili a představili je kazateli alespoň dva týdny před křtem. Z toho můžeme vidět, jak jsou naši afričtí souvěrci zvyklí pracovat na vinici Páně. Rádio AWR vysílá ve francouzštině a v ja�� �� zyce ďula a někteří evangelisté promítají ka��� zety ze satelitního programu Acts 2000, záznamu přednášek evangelisty Marka Finleye ������������� v blízké Ghaně. ��������� Misionář společnosti Adventist Fronti�������� er Mission (AFM), americký černoch David � � � � � � Polley, v městečku Kangaba u kmene Malinke ��� vysílá z malé rozhlasové stanice biblické pořa��� � � � � dy určené muslimům. Díky lokálnímu charak������� ������ teru vysílání dostává okamžitě od mnoha lidí �������� ���������� bezprostřední odezvu, která ������� ��� �� je velice pozitivní. I sobot��� ních bohoslužeb, které každý ��� ������� �������������� ����� ����� týden koná ve dvou vesnicích, ����� ����� ��������� ������ � ��� ����� se účastní mnoho lidí s upřím��������� �������������������������� ������� ným zájmem o Bibli. Všichni ��� ������ ������� jsou muslimové. �������� Další misionářka téže spo������ ������� lečnosti, Emmanuela Jeune, ��� se v současnosti připravuje na ������� ��������� misii v legendárním saharském

ADVENT 09/2005

29

Z ODDĚLENÍ CÍRKVE

Manželský víkend (nejen) pro východní Čechy Nedlouho poté, co jsme opět prožili nadšení z letních Manželských setkání a jsme povzbuzeni kladnými ohlasy na již uskutečněné „víkendovky“, chceme navázat podle našeho slibu zorganizováním plánovaného víkendu pro manželské páry ve východních Čechách. Rádi vás však uvítáme odkudkoliv. Tentokrát se sejdeme v rekreačním zařízení ASTRA Dlouhé Rzy v krásné přírodě Orlických hor (http://www.rekreace-astra.cz). Při hledání je nutné jet z Dobrušky (přes Bohdašín) nebo z Nového Města nad Metují (přes Slavoňov) směrem na Olešnici v Orlických horách, minout odbočky na Nový Hrádek i na Sněžné a pak lze najít objekt po pravé straně u silnice. Zajištěna je strava po celou dobu pobytu (snídaně a večeře formou švédských stolů). Příjezd je v pátek 4. 11. na večeři od 18 hodin a program začíná společným zahájením soboty. Během víkendu strávíme společné chvíle nad tématy „Bohoslužba v rodině“, „Konflikty a jejich řešení“ a jedno další nové téma k budování rodiny. Bude dostatek prostoru pro společenství s naším Bohem i mezi sebou navzájem. Ukončíme nedělním obědem. Ceny včetně jídla jsou velmi příznivé: 195 Kč/ den/os. a lze počítat se slevami pro děti: 3 až 10 let 156 Kč/den/os., do 3 let ubytování zdarma a strava (pokud bude požadována) 80 Kč/den/os. V případě účasti dětí je však nutno domluvit se telefonicky na zajištění hlídání na tel.: 499 816 421 nebo 724 103 251. Protože toto vydání Adventu čtete již v době těsně před uskutečněním akce, prosím hlaste se mi okamžitě na výše uvedených číslech nebo na adrese [email protected], popř. M. Majerové 86, 541 01 Trutnov. Každá investice do manželství a rodiny stojí za to, protože výtěžek vždy vysoce převyšuje vklad. A proto se těšíme na setkání. J  O E

30

Poděkování za Manželská setkání 2005 Letos v červenci se uskutečnil opět další ročník MS 2005. Nemám dostatečný prostor, abych akci více komentoval, ale výběr alespoň několika zápisů z kroniky bude snad dostatečně výmluvný. Chci tímto také poděkovat všem spolupracovníkům za úžasné osobní nasazení, všem účastníkům za skvělou atmosféru, ochotu a schopnost budovat manželství. A především našemu Bohu za příležitost prožít závdavek ráje na zemi. Tak jako se letopočty počítají před Kristem a po Kristu, tak i u nás v manželství se vždy bude počítat před MS a po MS. Víme dobře, jak se cítili a co prožívali Izraelci, když došli k Rudému moři! Tíseň, beznaděj, opuštěnost, porážku. Díky zkušenostem ale vím, že pocity při rozestoupení „vod“ jsou nepopsatelné. V našem manželství je to stejné. Díky, náš nebeský Tatínku, za nádhernou záchranu a pěknou vyhlídku při procházení „suchou nohou“ v rozbouřeném moři připomínající „výlet v podmořském akváriu“. Děkujeme za ten zázrak. Byl to úžasný týden, nezapomenutelný. Nejlepší by bylo nevracet se zpátky do všedního života, ale odejít rovnou do nebe. Jsme spolu krátce a na setkání jsme jeli jen jaksi „preventivně“. Teď víme, že budeme „preventivně“ jezdit častěji. Těšíme se na další setkání. Děkujeme za možnost zúčastnit se tohoto příjemného a hodnotného pobytu. Získali jsme nejen spoustu poznatků a chuť po třinácti letech začít znovu a lépe, ale máme i nové přátele. Přejeme organizátorům, aby vydrželi, a dali tak i v dalších letech manželům možnost své vztahy uzdravovat. (Autoři tohoto zápisu přišli ze sekulárního prostředí.)

ADVENT 09/2005

ASI

Setkání ASI v Kroměříži poštou! Registrační poplatek zahrnuje plnou penzi (vegetariánská strava), návštěvu programu, seminářů a výstavních expozic, materiály a program pro děti.

Registrační poplatky:

Člen ASI

ASI (Adventistická společnost institucí, podnikatelů a manažerů) pořádá 1. celounijní setkání podnikatelů a manažerů z řad naší církve. Uskuteční se ve dnech 11. – 13. 11. 2005 v aule Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Současně proběhne valná hromada ASI. Hlavním řečníkem na setkání bude ThDr. Daniel Duda, vedoucí kazatelského oddělení Transevropské divize. Součástí programu také bude představení misijních a vzdělávacích projektů, zkušenosti a svědectví, hudba, obchodní a neziskové prezentace, ale i možnost navázat nová přátelství a rozvinout vzájemnou spolupráci.

Pátek večer — bohoslužba mládeže Dopolední sobotní bohoslužba Odpolední prezentace misijních projektů Večerní poděkování a koncert Neděle dopoledne — valná hromada ASI

Nečlen ASI

Program:

Dospělí Děti a mládež do 18 let Stravování Vystavovatelský poplatek za 1 místo Dodatečný personál výstavy Ubytování — Gymnázium Kroměříž Dospělí Děti a mládež do 18 let Stravování Vystavovatelský poplatek za 1 místo Dodatečný personál výstavy Ubytování — Gymnázium Kroměříž

Poslední možnost registrace je 4. 11. 2005!

Kontakt: Nad Petruskou 3 120 00 Praha 2-Vinohrady Tel.: 224 210 558 nebo 603 864 711 E-mail: [email protected] http://www.asi-cz.cz

Při registraci je nutné vyplnit registrační formulář — spodní část této strany (pro on-line registraci je možné použít formulář na www.asi-cz.cz). Platba se převádí na účet ASI 398155001/2400. Registrace není kompletní bez potvrzení e-mailem nebo

550 Kč 0 Kč 280 Kč 1100 Kč 270 Kč 390 Kč 600 Kč 0 Kč 280 Kč 1200 Kč 300 Kč 440 Kč

11. – 13. 11. 2005, aula Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži Vyplňte čitelně, nejlépe hůlkovým písmem!

Registrační formulář

Jméno návštěvníka

Člen ASI (A/N) Věk

Celkem reg. poplatek Organizace: Kontaktní osoba: Město: E-mail:

Tel.: PSČ: Web:

Reg. poplatek

PŘEDSTAVUJEME

Knižní evangelisté z Moravy

Mohl bys nám povyprávět krátký, nejsilnější zážitek?

Na Vysočině máme tři knižní evangelisty na plný čas. Chtěl bych představit našeho spolupracovníka, bratra Petra Tržila z Horní Cerekve. Jako knižní evangelista pracuje 12 let. Položili jsme mu několik otázek.

Tolikrát jsem se rozhodoval s knižní evangelizací skončit — a stále tu práci dělám. Nejsem typ pro oslovování cizích lidí. Jen Bůh ví, jaké mám předsudky a strach při zvonění a klepání na cizí dveře. Jednou jsem toho měl už opravdu dost a byl jsem silně frustrovaný — byl to první rok v knižní evangelizaci v Olomouci. Řekl jsem Bohu na schodišti v paneláku, že já už nemůžu, ať si prodává on sám. Rozhodl jsem se, že až mi lidé otevřou dveře, nebudu skoro nic říkat. Zazvonil jsem a otevřel polonahý pán s velikým pivním břichem a hned na mě, co chci — v té chvíli jsem si řekl, že mou modlitbu Bůh určitě neslyšel. Tomu pánovi jsem řekl, že tady dělám osvětovou práci a vytáhl jsem z kufru Touhu věků. Měl jsem toho ten den asi opravdu dost, protože když jsem mu ji podával, tak se otevřela, upadla na zem a vyvlékla se i ze svého papírového obalu. V duchu jsem to považoval za trapas a konec jakékoli nabídky. On se přes to břicho sklonil, vzal knihu a začal číst tam, kde byla otevřena. Já jsem pak jen slyšel otázku, kolik za ni chci. Dal jsem mu ten obal a on zaplatil. Bůh sám jednal. Tyto a podobné zkušenosti mi znovu ukazují na jeho vedení, moudrost a zájem o záchranu.

Jak dlouho jsi knižním evangelistou? Od února roku 1993. Jaké byly tvoje začátky? Tehdy pro mne nastala životní změna. Podal jsem výpověď v práci a přestěhoval se do Olomouce. Věděl jsem pouze to, že bych měl zkusit, zda mi Pán chce v této práci požehnat. Když mi přišly knihy, dal jsem jich pár do plátěné tašky, vešel do jednoho paneláku — a ono to jaksi šlo. Potom přišla akce knižních evangelistů zrovna v Olomouci — což bylo určitě shora naplánované — a tam jsem se mnoho naučil od zkušenějších kolegů. Pán mě učil různými způsoby. Jak se ti dnes v této službě daří? Dnešní práce se od dřívější dost liší. Tehdy se prodávalo 20 i více knížeček či brožurek za jeden den. Dnes se prodávají dražší knihy na jiné úrovni a také přístup k zákazníkovi je profesionálnější. Pán má způsoby, jak přistupovat k lidem v každé době. Takže to, jak se mi daří, záleží z velké části i na mně a mé citlivosti na vedení Duchem Božím. Pán je velice milostivý a nikdy jsme „neměli hlad“. Tato služba je týmová práce celé rodiny — mnohdy s tím, že výsledky na této zemi možná ani neuvidíme. Občas, když jsem se vrátil z práce, mi manželka řekla, že se v určitou dobu za mne s dětmi modlila, a zrovna tehdy jsem prožíval rozhodující chvíle toho dne.

32

Jak vidíš budoucnost knižní evangelizace na Moravě? Záleží na modlitbách celé církve a její upřímné snaze o pochopení této práce v rozměru duchovního boje, který každý kolportér či kazatel vede. Pokud budeme všichni vidět smysl této práce tak, jak to vidí náš Pán, půjde práce úspěšně dále. Jak se dívá na tvé poslání tvá rodina? Díky Bohu za ně. Bez nich bych to nezvládl. Manželka je velice skromná a nadšená pro evangelizaci. V nedostatku financí či jiné krizi vidí výzvu k modlitbám a k ještě většímu odevzdání všeho do rukou Nejvyššího. Také dcera Markétka se celý rok těší na akce mládežníků s knižní evangelizací a ráda prožívá zvláštní zkušenosti s naším Pánem. J L,  KE MSS

ADVENT 09/2005

ZAMYŠLENÍ NAD…

?K

DO JE KDO

David Livingstone Skotský misionář a jeden z největších cestovatelů v Africe, David Livingstone, se už ve svém mládí rozhodl stát lékařem — misionářem. Když vystudoval v Londýně medicínu, odjel do Afriky jako lékař — misionář. Bylo to v roce 1841. Začal tam hned studovat řeči a zvyklosti domorodců a brzy si získal přátelství a uznání Afričanů. Tenkrát bylo v Africe hodně lvů, kteří byli přímo metlou kontinentu. Jednou během lovu na smečku lvů Livingstone střelil na jednoho, kterého však nezastřelil, pouze poranil. Lev po něm skočil. V této strašné situaci mu šel odvážně na pomoc jeho přítel černoch. Lev zanechal Livingstona a vrhl se na černocha. Mezitím kulka z Livingstonovy pušky lva usmrtila. Toto setkání se lvem nezůstalo pro Livingstona bez následků. Poraněnou levou paži mohl i později používat jen s bolestí. Léta ubíhala v těžké misijní práci. Vědomí, že je ve službě svého Pána, Livingstona posilovalo. Kázal o Pánu Ježíši černochům všude, kde jen mohl. Jednou o sobě řekl: „Jsem misionářem tělem i duší. Bůh měl jediného Syna, který se stal misionářem a lékařem. Já jsem jen jeho slabým odleskem, nebo bych jím aspoň rád byl. V této službě chci žít i umřít.“ V Livingstonově povaze bylo, že nevydržel dlouho na jednom místě. Táhlo ho to nalézat nová misijní pole. Objevil při tom neznámá území, řeky i jezera. Objevil i slavné Viktoriiny vodopády. Pro své objevy se stal slavným mužem. Přes všechny pocty, kterých se mu dostalo, zůstal Livingstone pokorným člověkem. Stále znovu zdůrazňoval, že to, co v Africe dělal, byla jenom povinnost křesťanského misionáře. Zahynul při hledání pramenů Nilu, mezi svými věrnými černými přáteli. Podle tamějšího starého zvyku ho černoši balzamovali, aby jeho mrtvolu přenesli dlouhou cestou k moři do přístavu Bagameyo, odkud ho křižník převezl roku 1874 do Anglie. Livingstonovy tělesné pozůstatky byly přeneseny do Westminsterského opatství v Londýně, mezi velké osobnosti jeho národa. Zato Livingstonovo srdce, které Afriku tolik milovalo, si černoši v Africe ponechali a pochovali pod velkým stromem. KAREL ŠPINAR

ADVENT 09/2005

Chcete mě? (sestry a bratři) Jsem mladý člověk, je mi 24 let. Měřím 180 cm, mám hnědé vlasy a modré oči. Vážím 82 kg. Jídla nesním příliš mnoho a když je potřeba, dokážu se uskromnit. Na přespání mi stačí kousek koberce nebo karimatka a k tomu spacák. Nejsem příliš náročný. Práce udělám za dva. Jsem ochotný naslouchat vašim názorům, i když ne vždy si myslím totéž. Změna je pro mne život, věci, které jsem slyšel v mládí, promýšlím znovu sám a zjišťuji, co je pevné. Nečiní mi obtíž diskutovat s lidmi, kteří se vám nezdají dostatečně dobří. Někdy jsem možná trochu nestálý, ale to k mému věku patří. Mám spoustu nápadů, jak udělat věci nově. Když mi dáte dostatek prostoru, udělám velký kus práce. Když mi dáte důvěru, tak ji nezklamu. Ale to vy nevíte, protože mne stále považujete za příliš mladého, než abych něco věděl o životě a o vašem světě. Ten váš svět, jen tak mezi námi, mě pěkně „prudí“. Tohle slovo vám nevoní, já vím, ale slovník ze 17. století mi taky nepřipadá „in“. Tváříte se vážně, máte protáhlé, důležité obličeje a o nepodstatných drobnostech se dokážete s naprostou vážností bavit i celé hodiny. A po tom všem si připadáte důležití. Mám rád hudbu, ale bojím se, že pro ni nebudete mít pochopení. Kdybyste si mě snad nakonec přece jen vzali, tak já se schoulím do koutku a vezmu si sluchátka, abych vás tím neobtěžoval. Tu vaši hudbu snad nějak přežiji, naštěstí silné decibely nemáte v oblibě. Jen nevím, jak to uděláme s oblečením. Protože jestli budete chtít ušetřit tím, že mi dáte nějaké po vás, co se nosilo v minulém století, tak to budu muset sedět doma. Za tu ostudu mi to nestojí. Mám taky strach ze soboty. Nechci trávit celý den v nějaké křeči, abych náhodou neudělal něco špatně. Bojím se toho, že mne budete kontrolovat a hlídat, co dělám nebo nedělám. Většina lidí, které znám, se přetvařuje. Snad takoví taky nebudete a řeknete mi na rovinu, co si myslíte. Jsou rodiny, které se nepohodly a nepřátelství mezi nimi trvá léta. Něco jako Montekové a Kapuleti. No, kdyby tohle bylo i u vás, tak bych

33

ZAMYŠLENÍ NAD… snad raději zůstal sám. Ale věřím, že u vás je to jiné. Že se máte mezi sebou rádi. Že si odpouštíte, když si ublížíte. Že jeden na druhého myslíte a modlíte se za sebe. Že jste tolerantní k odlišnostem. Že když se mnou budete mít problém, řeknete to mně, a nebudete to řešit nejdřív mezi sebou. Že mi dáte do-

?C

O JE CO

R B,  T 

?

Výhodná nabídka: Vyměním křesťanské knihy za Talmud. Značka: Spěchá. Název článku, formulovaný jako inzerát, není tak docela vymyšlený. Přibližně vyjadřuje příhodu z doby mého působení na adventistickém gymnáziu v Darmstadtu. Na školním pozemku jsem se po letech setkal se svou bývalou žákyní, která mě s nadšením vyprávěla, že s mužem prodávají nějaké křesťanské knížky, aby si mohli koupit Talmud. Po čase jsem dostal hebrejsko-německé oznámení o narození jejich dcerky. Později jsem se dozvěděl, že se odstěhovali do Izraele. Tento případ mě přivedl k napsání následujících řádků, v nichž se pokusím stručně shrnout fakta o Talmudu. Titul knihy (učení, studium) se odvozuje od hebrejského lomed (studovat). Jedná se o encyklopedii židovské tradice, která má doplnit Starý zákon. Představuje bilanci kulturního růstu zahrnující dobu více než sedmi století. Počátky sahají až k vytvoření starozákonního kánonu a konečné stadium zasahuje do konce pátého století našeho letopočtu. Především se zajímá o zákon, avšak obsahuje i četné diskuse o náboženství, mravech, společenských institucích, dějinách, národopise a vědě. Ti, kteří Talmud psali, považovali Tóru (pět knih Mojžíšových, resp. Boží zjevení pro Izrael) za Bohem zjevenou Boží vůli. Ta zavazovala a nemohla být nahrazena vůlí člověka. Dynamické změny ve světě vytvořily v židovském politickém a společenském životě nový rozvoj v kultuře a pokrok v náboženském učení a mravních zásadách. Například Starý zákon v Deuteronomiu 24,1 uznává možnost rozvázání manželství, ale neurčuje okolnosti ani způsob, jakým by se to mohlo stát. Starý zákon si představuje veškerý náboženský život soustředěný kolem centrální

34

statek prostoru k životu a dáte mi také svoji důvěru. Že se o mě budete zajímat. A hlavně, že mě budete mít rádi jako vlastního. Jak jste se rozhodli? Chcete mě?

svatyně v Jeruzalémě s obětním kultem jako hlavním prostředkem bohoslužby. Zničení chrámu vyžadovalo nové uspořádání náboženského života. Převážně venkovské pozadí Starého zákona sotva nabízelo závazné tradice nebo zásady k úpravě nově vzniklé situace v oblasti řemesla, živnosti a průmyslové výroby. Talmud zachycuje nová ustanovení, postupy a výklady doplňující to, co je podstatné na náboženském myšlení Starého zákona, aby bylo funkční ve změněných podmínkách židovské společnosti. Autoritu v pozadí těchto opatření dobře neznáme. Odkazy na tak zvanou „Velkou synagogu“ kolegia 120 mužů v době po Ezdrášovi nelze ověřit. Právě tak neudržitelné je tvrzení ortodoxních Židů, že už od Mojžíše existoval vedle psaného Zákona i Zákon ústně tradovaný, se všemi nutnými vysvětlivkami a doplňky. Talmud je pramenem, z něhož se má odvozovat židovský zákon. Neplatí žádné rozhodnutí, které mu odporuje. Liberální Židé nepovažují samotný Talmud za autoritu ve věcech víry a života. Pro křesťany je

ADVENT 09/2005

ZAMYŠLENÍ NAD… zajímavý, protože přispívá k lepšímu porozumění Starého i Nového zákona. Historie Talmudu představuje vývoj ve dvou literárních vrstvách. Tu nejstarší část tvoří Mišna (pojem odvozený od hebrejského šana ve významu opakovat nebo studovat), jejíž vědecké vydání opatřil rabín Juda ha-Nassi („Kníže“, který žil v letech 135–200, byl patriarchou v Galileji, následovníkem Hillela, stal se redaktorem Mišny, „ústní tradice“ a jeho zásluhou tak získala pevnou podobu. Uzavřel tak věk Tannaitů — aramejsky „učitelů“ — a získal čestný titul Rabbi — Učitel a ha-Kadoš — „Svatý“.) se svými žáky, kteří působili v Palestině ve třetím století našeho letopočtu. Mišna je prakticky ekvivalentem pojmu halacha, který označuje přesné zákony, ustanovení, předpisy a normy zachované v ústním a později písemně fixovaném podání postbiblického judaismu jako dodatek k Tóře. Talmud je psán v čisté a lehce srozumitelné hebrejštině a je rozdělen do šesti hlavních oddílů. Dále se člení na třiašedesát traktátů (masseket = traktát, rozprava), které se opět dělí a člení na kapitoly (peraqím) a paragrafy (mišnajót). Šest hlavních oddílů Mišny se označuje jako „sedarím“, pořádky, které se odvozují ze skutečnosti, že každá část představuje „systematické“ uspořádání názorů a zákonů o jejím specifickém tématu. Šest „sedarím“ má následující názvy: 1. Zeraím nebo semena se zabývá zemědělstvím; k němu se připojuje velmi důležitý traktát Berakhót s pojednáním o modlitbě. 2. Móed znamená svátky a jeho námětem je sobota, svátky, půsty a slavnosti židovského kalendáře. 3. Naším znamená ženy a pojednává o sňatku, rozluce a jiných aspektech rodinného života. 4. Nezikín, škody anebo křivdy, zabývá se občanským a trestním právem. 5. Kodašín, svaté věci nebo záležitosti — soustřeďují se na obětní kult a jiné podrobnosti chrámové služby. 6. Toharót, čisté věci, pojednává o všech otázkách znečištění a rituálního očišťování. Pro svou velkou stručnost výroky Mišny vyžadovaly neustálé rozšiřování a výklad. A židovská společnost se dále měnila, nová situace stále vyžadovala nové postupy k uspořádání života podle ideálů náboženské tradice. V důsledku toho se vyvinula druhá literární vrstva Talmudu doplňující Mišnu pod názvem Gemara. Název se odvozuje od aramejského gemar ve významu studovat nebo učit se. Gemara existuje ve dvou verzích. Obě představují aramejská nářečí běžná mezi Židy v Palestině a Babyloně, protože v době po sepsání Mišny židovská

ADVENT 09/2005

Talmud („učení, studium“) Autoritativní celek židovského národa a tradice. Obsahuje halachu a hagadu. Skládá se ze dvou částí, které se nazývají Mišna a Gemara. komunita v Babyloně předstihla Palestinu jako centrum židovského učení a babylonské školy vyvinuly paralelní doplňující materiál k Mišně, který měl dokonce ještě větší vliv než palestinské doplňky. Uplatňuje se tu židovská metoda výkladu zvaná midraš (výklad), který je aktuálním pochopením Písma, s ohledem na současnou situaci, a má homiletický charakter. Poučný a povzbuzující výklad Starého zákona srozumitelným a lidovým způsobem, který vede nejen ke správnému poznání Boha, světa a člověka, ale i k mravnímu životu v každé životní situaci, se nazývá haggadah (vyprávění, výrok). Často jsou v obou Gemarách představováni stejní učitelé, protože palestinští a babylonští rabíni se vzájemně navštěvovali a akademie v obou zemích byly dobře informovány o činnosti sesterských škol na druhé straně země. Gemara nedoplňuje všechny traktáty Mišny; děje se to pouze tam, kde to bylo v zájmu učitelů, kteří Gemaru vytvořili. Palestinská Gemara se často označuje jako Jeruzalémská Gemara, doplňuje devětatřicet traktátů; Babylonská pouze šestatřicet a jednu polovinu traktátu. Svým rozsahem však představuje trojnásobek palestinské a ve svých výkladech je důkladnější a plnohodnotnější. Mišna a Gemara spolu tvoří Talmud. Talmud a různá příbuzná literatura z té samé doby se často označuje jako ústní Tóra, protože byla po staletí vykládána a tradována ústní formou, jak to dosvědčují Josephus a Philo. Jednotliví badatelé pravděpodobně užívali poznámky, aby ulehčili své paměti, avšak žádná z těchto kompilací nebyla publikována až do relativně pozdní doby. Palestinský Talmud byl uzavřen někdy v pátém století našeho letopočtu v důsledku všeobecného úpadku židovské komunity v Palestině, který časově vymezuje a charakterizuje zrušení patriarchátu v roce 425 po Kristu jako posledního zbytku židovské autonomie. Babylonský Talmud byl uzavřen na sklonku pátého století, a to proto, že v Babyloně po přestálém pronásledování Židů došlo k úpadku židovské společnosti.

JIŘÍ KOUBA

35

Z VAŠICH DOPISŮ

Bůh dává každému šanci… Už je to pěkných pár let, kdy jsme spolu chodily do školy. Když jsem se tehdy někdy při řeči zmínila o Bohu, Božím slovu nebo náboženství vůbec, vždycky se „naježila“ a kategoricky řeč „utnula“. Bylo nám osmnáct, když jsme se rozešly. Pak jsem ji na nějakou dobu ztratila z očí… Později jsem zjistila, že bydlí ve stejném městě a stejně jako já dojíždí do zaměstnání do nedalekého velkoměsta. A tak jsme se zákonitě někdy potkávaly — v autobuse, v tramvaji… Bylo vidět, že je ráda, že se znovu vidíme. Povídaly jsme si o všem možném. Vzpomínaly jsme na školu, probíraly současnou situaci, děti, partnery… Jen o náboženství, Bohu nebo Bibli s ní stále „nebyla řeč“. Když jsem se ji několikrát pokoušela pozvat na nějaký program nebo přednášku do sboru, příkře mě odbyla. Usoudila jsem proto, že to nemá cenu… Tak běžel čas… Děti vyrostly, její syn se oženil, její dcera, stejně jako moje, zůstala svobodná, a tak jsme si měly zase o čem povídat… Pak jí náhle zemřel manžel. Bylo to těžké, snažila jsem se ji potěšit, ale co můžete říci, když nemůžete mluvit o naději na shledání? A pak jsem ji před časem znovu potkala na zastávce autobusu. Už ani nevím, jak na to přišla řeč, ale v nějaké souvislosti jsem se zmínila o tom, jak manželovi kdysi na šachtě psali „bulky“ — neomluvené směny, i když měl směn více, než bylo v měsíci dnů. A to jen proto, že v sobotu místo na ranní přišel na noční… Na to moje spolužačka vyhrkla: „Vidíš, na to jsem se tě chtěla zeptat. Jak jste vůbec přišli na tu svou sobotu?! Já čtu Bibli a tam je napsáno, že se má světit neděle. A navíc — kdo prý nesvětí neděli, umře!“ Málem jsem spadla ze sedadla. Zdenka čte Bibli! To by mě nenapadlo ani v tom nebláznivějším snu. Byla jsem tak překvapená, že jsem se zmohla jen na pár obvyklých vět, které používáme k vysvětlení, proč světíme právě sobotu. Ona mě ale moc neposlouchala a s vehemencí sobě vlastní tvrdila: „Týden začíná v pondělí, sedmý den je neděle,

36

a už podle názvu — v neděli se nedělá. Já to teď čtu v Bibli!“ Dojely jsme, ona se rychle rozloučila a utíkala na pedikúru… Přemýšlela jsem o ní celý večer, probírali jsme to s manželem, a já jsem se rozhodovala, co mám dělat. Domů k ní telefonní číslo nemám, jen do práce. Co ale udělá, když jí zavolám? Zase se „naštve“? Přesto jsem jí příští den zatelefonovala. „Zdeni, nezlob se, že tě ruším v práci, ale já jsem na tebe musela včera celý večer myslet…“ začala jsem. Ale ona mi skočila do řeči: „To je dobře, že voláš! Já jsem taky na tebe celý večer myslela. Hned, jak jsem přišla domů, vzala jsem si Bibli — a musím ti říct, že jsi měla pravdu. Není tam řeč o neděli, ale o dni svátečním, o sedmém dni. A tak jsem si říkala: Kéž bych tu Věru brzy potkala, abych se jí mohla omluvit. Doufám, že jsi to nebrala osobně?! Opravdu tam není nic o neděli!“ „No právě,“ navázala jsem já. „A den sváteční tenkrát pro Židy, to byla zákonitě sobota, víš? Vždyť i u nás až do padesátých let minulého století byla sedmým dnem týdne sobota. Mám ještě doma staré zrcátko z roku 1947. Na rubu je kalendář, kde to tak je. A pokud vím, v některých státech je to tak dosud. Navíc — i když naše neděle svým názvem podporuje tvůj názor, když odvodíš střed týdne od názvu středy (a to nejen v češtině, rovněž v němčině je to der Mittwoch), je i dnes neděle první den a sobota sedmý den týdne,“ vysvětlovala jsem jí. Pak jsem jí řekla: „Zdeni, ani ve snu by mě nenapadlo, že právě ty budeš někdy číst Bibli!“ A ona na to: „Víš, proč? Mám třináctiletého vnuka. On někde vyčetl, a pak to řekl ve škole, že ke zmatení jazyků došlo během stavby babylonské věže. Ale paní učitelka mu řekla, že je to blbost. Vnuk přišel domů, stěžoval si mi, a já jsem mu řekla: Máme doma Bibli, podíváme se na to. A představ si, on měl pravdu, Bible o tom píše. — A tak jsem si řekla: Holka, musíš si tu Bibli přečíst. Je to klasika, každý by ji měl mít přečtenou. No a tak ji čtu.“

ADVENT 09/2005

Z VAŠICH DOPISŮ Kdo čeká happyend, toho zklamu. Ne, není z ní ze dne na den věřící žena. Ale co není, může být. Od té doby se denně modlím, aby ji při čtení Božího slova ovlivňoval Boží Duch. Jen on má moc měnit lidská srdce. My se někdy můžeme snažit třeba 40 let, a výsledek nikde. Když ale „zapracuje“ Duch svatý, i to pro Boha nepřístupné, tvrdé srdce změkne.

Nevím, co bude dál. Ale moc bych si přála, a modlím se o to, aby Zdenčino „čtení Bible“ pro ni nebylo jen „na svědectví“, ale aby ji nasměrovalo k setkání s Ježíšem Kristem. A jsem touto zkušeností znovu utvrzena v přesvědčení, že Pán Bůh dává každému člověku šanci, možnost záchrany. Díky jemu za to. V G

Odpoveď na modlitbu Milá Klára, Tvoja záverečná písomná práca ťa už neťaží a mňa teší tvoja radosť. Je krásne vidieť človeka, ako sa raduje z dobre vykonanej práce. Inak, to želé by som ochutnal… Ten zážitok s labuťou sa mi páčil. Pýtala si sa ma, či mám v nebi labute. No vieš, ja mám labute na zemi. Ja ich tam vidím a teším sa z nich. Som od nich vzdialený len pár milisekúnd. Veľmi rád sa pozerám aj do ich očí. Múdrych i prísnych. Škoda, že aj ony sú porušené hriechom. Pýtaš sa ma, či mám na takéto veci čas. Môj čas je večnosť. A čo Tvoj? Hviezdy som stvoril pre všetky živé bytosti. Nielen ľudia sa z nich vedia tešiť. Vieš o tom, že aj vtáci ich obdivujú? No a tiež ja. Je ich tak veľa, a napriek tomu ľudia väčšinu z nich nevidia. Mám rád rozmanité tvary, formy, objemy. Preto sú aj hviezdy rôzne. Je to ako s kvetmi vo váze. Keby boli všetky rovnaké, bolo by to pekné. Ale keď je vo váze naraz viacero druhov kvetov, je to krásne, rozmanité, nádherné. A tak je to aj s hviezdami. Ale samozrejme, anjeli sa medzi nimi hrajú na schovávačku. A niektorí si myslia, že ich nevidím, keď sa schovajú na samom kraji vesmíru. Je to nádherné, ale ten vesmír by mi bol malý, tak som to spravil tak, že sa stále zväčšuje. Inak by to bola nuda. Ja to všetko bez problémov stačím sledovať. Je to veľmi zaujímavé. Občas sa pozerám na tie internetové pozdravy. Väčšina pohľadníc je pekná. Mne pohľadnice ľudia neposielajú, lebo nemajú ako. Ale ich pohľadnice druhým ľuďom sú akoby pre mňa. Lebo ja milujem

ADVENT 09/2005

aj tých druhých. Občas si tu my traja vymeníme nejaké obrázky, kde sa nám vo vesmíre páčilo. To s tými ružami pre mamu ma veľmi potešilo. Prekrásny darček. Chcel by som ti len poradiť, aby väčšina tých ruží bola rôzna. Tak, ako roky života Tvojej mamičky. Niekedy sa podobali jeden na druhý, niekedy sa odlišovali len trochu, inokedy boli zase úplne zvláštne. Ale stále to boli roky tvojej mamy, ktorú mám rád už 50 rokov, teda viac, ako ty. Ty určite máš niekde fotografie tvojej mamy, tak sa pozri na jej roky premien. Rád sa o ňu starám a teší ma, že ju miluješ, ako môžeš a že sa tiež staráš, ako môžeš. Ono sa všetko dá ešte viac, než je momentálne možné. Veľmi ma potešila tvoja prosba o osobné stretnutie. Ja sa už neviem dočkať, kedy sa to na zemi skončí. Musím však byť trpezlivý, ba až priveľmi… Ty ma už trochu poznáš. Chápeš niečo z toho, ako som žil a konal na zemi. Ja viem o Tebe všetko. Prajem si s tebou prežiť celú ďalšiu existenciu a rozprávať sa. Lenže dnes musím byť väčšinou ticho. Lebo keby som prehovoril, stalo by sa to. A tak nemôžem zavolať na labuť, lebo by prišla, aj keby nechcela. Ja sa môžem iba ticho prechádzať po brehu a pozerať sa na ňu. Takmer nemôžem prehovoriť ani k tebe, lebo čítaš, čo moje slovo robilo s prorokmi. Niekedy sa smejem, aj na to sú príležitosti. To určite zažiješ, keď budeš mať svoje vlastné dieťatko. No a teraz už dobrú noc Tebe, lebo ja nepotrebujem spať. U mňa tma nie je. A už na mňa volajú ľudia z druhej strany zemegule. Tvoj Pán JP

37

OZNÁMENÍ, INZERCE Sbor Vamberk V sobotu 5. března jsme společně oslavili zlatou svatbu manželů Josefa a Žofie Matykových. Bratr Bláha posloužil kázáním a požehnal manželům na jejich další cestu životem. Všichni jim přejeme zdraví, sílu a Boží ochranu na každý den. V našem sborečku Vamberk jsme 14. května měli požehnané chvíle setkání bratrů a sester, kteří u nás prožívali padesátá léta jako mládež. Děkujeme Bohu za milost, že jsme se mohli setkat, společně oslavit Pána a vzájemně se potěšit. Slovem Božím sloužil bratr Karel Staněk starší. Bylo to posilou do dalších dnů pro nás všechny. Všem přejeme hojnost požehnání našeho Pána. Připomněli jsme si také krásné životní jubileum naší milé sestry Miroslavy Malé. Dne 22. června oslavila své 90. narozeniny. Je to již 72 let, kdy uzavřela smlouvu s Pánem Ježíšem. Ve Vamberku je nejstarším členem sboru. Přejeme jí zdraví, stálé spojení s Pánem a ochranu na každý den v jejím životě. B    V

Sbor Luže Před devíti měsíci jsme oficiálně vítali našeho nového kazatele pro sbory Luže, Polička, Chrudim a skupinu Litomyšl — bratra Pavla Tatara. Dne 23. dubna 2005 jsme se dočkali jeho vysvěcení. Slavnostní pobožnost probíhala v Litomyšli, v kostele Církve československé husitské, za přítomnosti bratrů Šimka, Hrdinky, Cepla, Zvolánka, Czopika a dosavadního vysvěceného kazatele pro naši oblast, bratra Stehlíka. Pozvání přijali též dva místní duchovní — farářka Církve československé husitské, Věra Říhová a František Beneš, farář Církve římskokatolické. Přejeme bratru Tatarovi Boží požehnání a mnoho radostných zkušeností v jeho službě. L. Č.

Stoleté jubileum Čtvrtek 11. srpna byl významným dnem v životě sestry Marie Štefanové a bratra Jiřího Wrzecionka z Třince. Oba jubilanti si připomněli sté výročí své-

38

ho narození v roce 1905, tedy ještě v době Rakousko-Uherska. Sestra Marie se narodila v Třinci-Konské a měla 6 sourozenců, z nichž dva záhy zemřeli. Ve svých 27 letech předivným způsobem společně s rodiči přijala Boží pravdu a učinila smlouvu s Pánem skrze křest. Její manžel byl pokřtěn později. Má dvě děti, čtyři vnuky a osm pravnuků. Jeden z vnuků, bratr Vladimír Kaleta, je kazatelem sboru Brno-Střední. Bratr Jiří se narodil v Nýdku, v rodině čítající 13 dětí. Členem naší církve se stal ve svých 23 letech a své obdarování v navazování evangelizačních kontaktů využívá až do dnešních dnů. Měl tři děti, má šest vnuků, deset pravnuků a čtyři prapravnuky. Ve svém věku se oba těší výjimečnému zdraví. Jubilanty navštívili u příležitosti jejich jubilea kromě zástupců sboru Třinec a Třinec Lyžbice také představitelé Městského úřadu a novináři. V kabelové televizi a v regionálním tisku se pak objevily rozsáhlé reportáže z této návštěvy, ve kterých mimo jiné zmiňovali jejich hlubokou víru v Boha a prezentovali jejich návod na dlouhověkost: skromnost, střídmost a víra v Boha. Přejeme oběma hojnost Božího požehnání, radosti a pokoje v jejich dalším životě. K. C.

Sbor Praha-Dejvice V pátek 8. července 2005 jsme prožili krásné chvíle u Varvažovského rybníka blízko Ústí nad Labem. Skrze křest zde učinili smlouvu s Bohem tři mladí lidé — Gabriela Klennerová, Lucie Klennerová a Petr Šedivý. K tomuto životnímu rozhodnutí je připravili bratři Jindřich Ludvík a Petr Kafka. Za účasti asi dvaceti bratrů a sester z Prahy pronesl několik slov kazatel sboru Praha-Dejvice, bratr Miloslav Žalud. Sestry pokřtil bratr Eduard Miškej a bratra starší sboru Praha-Dejvice, bratr Petr Kafka. Za doprovodu zpěvu a deště byli mladí lidé přijati do adventní rodiny sboru Praha-Dejvice. Všichni přítomní jim popřáli pevný krok do nového života víry. R J

ADVENT 09/2005

Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (SK) za znak nebo 7,50 Kč (SK) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána, neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu obálky číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené ČR vyřizuje Advent–Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent–Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.

Sbor Hrušovany nad Jevišovkou nabízí pronájem bytu 4+1 v objektu sborového domu. Bližší informace na tel.: 775 789 019 ČR 050901 Tip na dovolenou V pěkném prostředí Jizerských hor nabízíme ubytování. Celková kapacita je 40 lůžek, cena od 100 Kč na noc a den. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 483 387 198; 775 332 632; 775 232 632; www.volny.cz/staraskola.zbytky/ ČR 050902

V hezkém prostředí Slezských Beskyd nabízíme celoročně možnost ubytování pro rodiny, ale i menší skupiny. Cena od 70 Kč/den a noc/osobu. Bližší informace na telefonních číslech: 546 437 333; 775 789 015. ČR 050903 Kdo přenechá křesť. literaturu, hl. od E. G. W., i staršího vydání. Tel.: 596 810 364, mobil.: 604 936 664 ČR 050904

Oznámení z nakladatelství (platí pro ČR) Na konci listopadu budou rozesílána následující periodika, která si můžete objednat v nakladatelství Advent-Orion ČR (tel.: 233 321 621): Advent č. 10 Biblické úkoly na 1. čtvrtletí 2006 Pojďme si číst (dětské jitřenky) Stále si také můžete objednávat Znamení doby, které je zaměřeno na zdravotní tématiku. Poslední dobou se několikrát stalo, že se do oznámení ze sborů dostaly nepřesné informace. Rozhodli jsme se, že budeme uveřejňovat pouze ty, které obdržíme od sborového kazatele. Pokud tedy budete chtít zveřejnit oznámení z vašeho sboru, předejte ho svému kazateli, který ho do redakce pošle e-mailem. Děkujeme za pochopení. red

• • •

Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 09/2005 10x ročně vydává nakladatelství Advent–Orion, s.r.o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6–Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK E ČR 6982, ISSN 1210–3365 Vychází: 24. 10. 2005 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 320 767; 603 553 628, e–mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e–mail: [email protected]

Rodina nabízí veškerou péči s ubytováním pro tělesně postižené (upoutané na lůžko) a pro osamělé seniory, kteří by se chtěli zapojit do činnosti v chovu drobného zvířectva na menší farmě. Zn.: Velká rodina ČR 050905 Hledáme spolehlivou, dobrou kuchařku (i manžele) důchodového věku, která by současně vedla domácnost. Nabízíme rodinné zázemí, pomoc ve stáří a pěkné bydlení v rodinném domku. Mobil.: 721 833 277 ČR 050906

40/175 rozvedený, t. č. vo väzení, hľadá veriacu partnerku pre spoločný život s Ježišom. Zn.: 2 Kor 5,17 SR 050907 Muž, 26 let, hledá ženu do 27 let k vážnému seznámení a pro společnou cestu životem s Bohem. Mobil 606 203 570. Zn.: Jen východní Čechy a okolí ČR 050908 Opět levněji! V Karlových Varech je nejkrásněji na podzim!!! Pokoje jsou ve sborovém domě, jsou na hotelové úrovni s vlastním sociálním zařízením. Společná, plně vybavená kuchyňka. Televize + satelit. 1 noc — 250 Kč/osoba/noc, přistýlka: 1. noc — 150 Kč/ osoba, 2. noc a další — 100 Kč/osoba/noc. Informace a rezervace: Iva Stašová, Plzeňská 49, 360 01 Karlovy Vary, tel.: 605 181 659; e–mail: [email protected]; www.ubytovanikv.zde.cz ČR 050909

Tip na dovolenku V centre Vysokých Tatier ponúkame celoročné ubytovanie s kapacitou 25 postelí. Výbava: kuchyňa, tep. voda, sprcha a i. Cena od 100 Sk na noc a deň. Info: O. Csapová, Možiarska 14, 060 01 Kežmarok tel. 052/4525957, http://kezmarok.casd.sk SR 050910 Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e–mail: [email protected]. Redaktor: Miroslav Danihel. Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e–mail: [email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit. Fotografie na obálce: Dan Hrdinka Vytiskla tiskárna Alfaprint — SR. Technická redakce: Filip Podsedník — Grapf

Nová kniha z nakladatelství Advent-Orion

Evangelium v proměnách času

Jon Paulien

Kniha pro ty, kdo chtějí s druhými sdílet svou víru Toužíte po tom, abyste uměli bez zábran sdílet svou víru? Hledáte cestu k současným nevěřícím lidem, ale zdá se vám, že s nimi nejste schopni komunikovat? Chcete tento stav změnit, ale nevíte jak? Pokud tyto otázky aspoň trochu odrážejí vaši každodenní zkušenost, pak držíte v rukách správnou knihu. Její autor Jon Paulien, kazatel a profesor novozákonní teologie z Andrewsovy univerzity, se v ní neotřelým způsobem zamýšlí nad tím, jak účinněji představit křesťanství současnému člověku. Kniha „Evangelium v proměnách času“ je určena každému, kdo touží druhým lidem přiblížit Boží charakter a seznámit je s jeho nekonečnou milostí a láskou.

www.adventorion.cz Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 - Sedlec, tel.: 233 321 621 mobil: 603 553 628, fax: 233 323 741, e-mail: [email protected]