ABSOLVENTSKÁ PRÁCE
Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice
Sociální práce v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v Královéhradeckém kraji Sociální práce
Vedoucí práce: ThDr. et Mgr. Ladislava Marešová Vypracovala: Věra Kopecká
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. Ve Dvoře Králové n. L.
Věra Kopecká
2
Obsah 1.
Úvod .......................................................................................................................... 5
2.
Cíl .............................................................................................................................. 6
3.
Teoretická část .......................................................................................................... 7 3.1.
Historie nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež v České republice ......... 7
3.1.1.
Streetwork .................................................................................................. 7
3.1.2.
Granty ......................................................................................................... 8
3.1.3.
Pracovní skupina ......................................................................................... 8
3.1.4.
Nejvýznamnější osobnosti NZDM ............................................................... 8
3.2.
Základní pojmy ................................................................................................... 9
3.3.
Sociální pracovník............................................................................................. 10
3.3.1.
Role sociálního pracovníka ....................................................................... 10
3.3.2.
Obecné předpoklady a dovednosti pro sociální práci .............................. 11
3.4.
Sociální práce jako nástroj sociální služby ....................................................... 12
3.5.
Streetwork ........................................................................................................ 13
3.5.1.
Vývoj streetworku v České republice ....................................................... 15
3.5.2.
Formy práce a typy činnosti ...................................................................... 16
3.5.3.
Prostorové zázemí .................................................................................... 17
3.6.
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (NZDM nebo také klub) .................. 18
3.6.1.
Poslání, cíle, cílová skupina ....................................................................... 18
3.6.2.
Poskytované služby ................................................................................... 19
3.6.3.
Principy poskytování služeb ...................................................................... 22
3.6.4.
Jednání se zájemcem ................................................................................ 24
3.7.
Volný čas .......................................................................................................... 25
3.7.1.
Organizační formy zájmových činností ..................................................... 25
3.7.2.
Motivování zájmových činností ................................................................ 26
3.7.3.
Zážitek a zážitková pedagogika ................................................................. 27
3.8.
Činitelé socializace ........................................................................................... 27
3.8.1.
Rodina ....................................................................................................... 27
3.8.2.
Skupina vrstevníků .................................................................................... 28
3.8.3.
Škola .......................................................................................................... 29
3.8.4.
Média ........................................................................................................ 30 3
4.
Praktická část .......................................................................................................... 31 4.1.
Prostorové vybavení......................................................................................... 31
4.2.
Hypotézy........................................................................................................... 32
4.3.
Nabízené programy .......................................................................................... 33
4.3.1.
Kosmos ...................................................................................................... 33
4.3.2.
Šikana ........................................................................................................ 33
4.3.3.
Nakažlivý prográmek ................................................................................ 34
4.4.
Dotazníkové šetření ......................................................................................... 35
4.5.
Vyhodnocení dotazníku.................................................................................... 41
4.6.
Rozhovor se sociálním pracovníkem ................................................................ 42
4.6.1.
Martin ....................................................................................................... 42
4.6.2.
Jirka ........................................................................................................... 43
4.7.
Kazuistiky .......................................................................................................... 45
4.7.1.
Kazuistika č. 1 ............................................................................................ 45
4.7.2.
Kazuistika č. 2 ............................................................................................ 47
4.8.
Diskuze ............................................................................................................. 48
5.
Závěr ....................................................................................................................... 49
6.
Použité zdroje a literatura ...................................................................................... 51
7.
SUMMARY ............................................................................................................... 53
4
1. Úvod Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež se zabývá volnočasovými aktivitami dětí a mládeže, které z různých důvodů nemají dostatek možností trávit svůj čas efektivněji. Do NZDM může přijít kdokoliv od 6 -26 let, který se nemá na koho obrátit se svými problémy, hledá sám sebe i přátele, kteří mu pomohou zvládat těžké životní situace. Tato služba působí zároveň jako prevence před násilným, rizikovým či patologickým chováním. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež se snaží přivést mladé lidi z ulic do prostředí, které jim umožní se zamyslet se nad svým způsobem života v příjemné atmosféře. Název absolventské práce je Sociální práce v nízkoprahovém zařízení v Královéhradeckém kraji, jsem si vybrala na základě mé praxe v nízkoprahovém zařízení. Zaujala mě práce s dětmi a mládeží, které pod odborným dohledem a svoji cílevědomostí mohou nastartovat lepší životní dráhu. V tomto zařízení dochází k promíchání majoritní a menšinové společnosti, což pomáhá zlepšovat mezilidské vztahy a uvědomování si odlišnosti různých kultur. Pro vyspělou společnost by mělo být důležité, jaký člověk je, více než odkud pochází. Teoretická část práce je rozdělena na několik kapitol. První popisuje historii nízkoprahových zařízeních v České republice, druhá vysvětluje základní pojmy, třetí seznamuje s prací sociálního pracovníka, čtvrtá se týká streetworku a jeho vývoje v naší republice, pátá přibližuje práci v nízkoprahovém zařízení, šestá se zabývá volným časem a poslední představuje činitelé socializace. Praktická práce má tři části. První je dotazníkové šetření, další jsou rozhovory se sociálními pracovníky a poslední část patří kazuistikám. Cílem práce bude zjistit, kterým činnostem se děti a mládež v nízkoprahovém zařízení věnují. Děti a mládež zde mohou zlepšovat své dovednosti, najít si nové kamarády a strávit svůj volný čas způsobem, který je zábavnější a není náročný po stránce finanční. Návštěvnost v klubu je anonymní a záleží na klientovi, který den a jak dlouho zde bude pobývat.
5
2. Cíl Zjistit, kterým činnostem se děti a mládež v nízkoprahovém zařízení věnují
6
3. Teoretická část 3.1. Historie nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež v České republice Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež mají krátkou historii a se vznikem těchto zařízení jsou spjata devadesátá léta minulého století. Velký rozvoj nízkoprahových zařízeních nastal v letech 2002 – 2004. Zrod nízkoprahových zařízeních se dá shrnout do 4 částí. [ČECHLOVSKÝ, 2006] 3.1.1. Streetwork Práce na ulici neboli streetwork, zaštítěná státem, byla odrazovým můstkem pro začátky práce s dětmi a mládeží v nízkoprahových zařízeních, které se původně označovaly jako kluby. Od roku 1994 byla zkušebně zřízena funkce sociálního asistenta. V rámci sociální prevence pracuje sociální asistent jako odborník v terénní sociální práci, který se snaží zabránit sociálně patologickému vývoji dětem staršího školního věku a mládeži. Sociální asistent pracuje s dětmi a mládeží, kteří žijí rizikovým způsobem života v jejich přirozeném prostředí a to je většinou ulice. Mohou se odlišovat nápadným oblečením, provokovat okolí a důležitým společným bodem je neefektivní trávení volného času. [WWW.STREETWORK.CZ, ONLINE] Nejen státní správa a samospráva, ale i nestátní organizace se zajímaly o streetwork. První problematika, které se streetwork věnoval, byla drogová závislost. Později se streetwork rozšířil na ostatní cílové skupiny. Pro streetwork bylo nedostačující systematické vzdělávání. V zahraničí, již s touto prací měli delší zkušenosti a proto se snažili naši pracovníci navázat kontakt se zahraničními kolegy. Nejvýraznější přínos byla spolupráce se Saskou sociální akademií ze Spolkové republiky Německo, která spočívala převážně v teoretické části práce. Návštěva center mládeže v Sasku a vzdělávání, přimělo sociální asistenty od roku 1995 zřizovat prostory, kam se přemísťovaly děti a mládež z ulice, které se později nazývaly nízkoprahová zařízení pro děti a mládež. [WWW.STREETWORK.CZ, ONLINE] 7
3.1.2. Granty Slovo grant můžeme přeložit jako účelový dar nebo příspěvek, který obdržíme z veřejné soutěže. Soutěž je snaha více stran získat něco cenného, ale nemohou to získat všichni zúčastnění. Grant se získává po předložení projektu. Projekt vysvětluje, na co má být grant použit a také plány budoucích činností. Přímé grantové programy nadací, např. Fond mládeže firmy Levi Strauss Nadace Via (v roce 2003) či program Gabriel Nadace rozvoje občanské společnosti (mezi roky 2001 – 2002), se zasloužily o rozvoj v oblasti nízkoprahových klubů a zásadně pomohly těmto zařízením zejména finančně. [WWW.STREETWORK.CZ, ONLINE] 3.1.3. Pracovní skupina Česká asociace streetworku založila pracovní skupinu, která se zabývá vytvořením standardů nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Tato pracovní skupina měla zásadní vliv na větší profesionalizaci zaměstnanců v nízkoprahových zařízeních. Rozvoj v této oblasti začal s nově vznikajícími materiály, zvyšování úrovně poskytování služeb a odborné úrovně. Byl také vytvořen vzdělávací program Gabriel. [WWW.STREETWORK.CZ, ONLINE] 3.1.4. Nejvýznamnější osobnosti NZDM Jiří Staníček působil jako sociální asistent a byl jedním ze zakladatelů nízkoprahového zařízení Milíčův dům v Jaroměři. Podílel se na existenci pracovní skupiny a několik let pracoval jako člen výkonného výboru. Jeho přínos tkvěl ve vytváření formulací, definic a vysvětlování pojmů v oblasti nízkoprahových zařízeních. Vladimír Bodlák zastával nejvyšší pozici Komunitního centra KROK v Praze a také se stal členem pracovní skupiny. Pomáhal vytvářet standardy sociálních služeb, vyjasňoval pojmy nízkoprahovost a nízkoprahová zařízení. Moderoval konferenci s Petrem Klímou „Kroky do života – žně či úhor“ v březnu 1999, kde se mimo jiné věnoval problematice nízkoprahových zařízeních. Aleš Herzog pracoval jako šéf Prevcentra Ulita Blansko. Spolupodílel se na založení pracovní skupiny, jež nastavovala standardy nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Přičinil se o vypracování projektu Vzdělávacího projektu Gabriel a spolupraco8
val s Radou projektu, která vzdělávací program řídila. Snažil se, též publikovat o problematice NZDM. Petr Klíma stál u zrodu centra KROK v Praze a též pracovní skupiny. Tento sociální pedagog spolupořádal většinu konferencí, stal se šéfredaktorem odborného časopisu a supervizorem. Jeho zásluhou se uskutečnil vzdělávací program Gabriel. [WWW.STREETWORK.CZ, ONLINE]
3.2.
Základní pojmy
Klient/uživatel sociálních služeb – příjemce sociální služby, může se jím stát komunita, skupina či jedinec. Jelikož slovo klient může působit na někoho negativním dojmem, většina autorů upřednostňuje výraz konzument služeb, či uživatel. Cílová skupina sociálních služeb – osoby, které se nacházejí v nepříznivé sociální situaci, na něž je zaměřena sociální služba. Krizová intervence/krizová pomoc – okamžitá sociální a psychologická pomoc člověku, který se nachází v krizové situace. Tato osoba není schopna svými silami tuto situace vyřešit a z tohoto důvodu vyhledá kvalifikovanou pomoc. Odborník se snaží zvýšit adaptaci klientových schopností např. posílením jeho sebedůvěry. Klíčový pracovník – má pod svými „křídly“ klienta, který se účastní skupinového programu a je odpovědný vedoucímu organizace za probíhající péči. V jeho pracovní činnosti je vypracovávání plánu péče, koordinace s jinými službami, odborníky i pokračující konzultace s klientem i po ukončení péče. Nestátní neziskové organizace – organizace, která není založena státem, pro niž není prvořadé vytvoření zisku. Pokud svojí činností získá peníze, investuje je do činností v oblasti veřejného zájmu např. vzdělávání, zdravotnictví, sociální věci atd. a jeden rok získávají z rozpočtu příslušných ministerstev státu prostředky na provoz. Na organizacích zůstává výběr klientely a způsob práce. [MATOUŠEK, 2008]
9
3.3.
Sociální pracovník
Práce sociálního pracovníka je vysvětlena v zákoně č. 108/2006 .Do výčtu jeho činností patří sociální šetření, řeší sociálně – právní problémy, poskytuje sociální poradenství, provádí depistážní činnost a analytickou i koncepční činnost atd. Zákon upřesňuje předpoklady pro profesi sociálního pracovníka, způsobilost k právním úkonům, odbornou a zdravotní způsobilost. [MATOUŠEK, 2008] Sociální pracovník se vzdělává celoživotně. Pro výkon své práce potřebuje tříleté pomaturitní studium, které se uskuteční buď na vyšší odborné škole, nebo vysoké škole. Obor pro sociálního pracovníka se nazývá Sociální práce. Absolvent by měl být připraven na sociální práci, mít široké znalosti a dokázat své dovednosti a vědomosti převést do své práce. [TOMEŠ a kol. 1997] 3.3.1. Role sociálního pracovníka Sociální pracovník plní povinnosti, dodržuje práva a profesní standardy. Vstupuje do života klientů, proto je důležité stanovení práv a pravidel, jež ochraňuje klienty. V pozitivním případě se povinnosti i práva doplňují, většinou však dochází k jejich konfliktu, potom je třeba něco upřednostnit. Při defenzivní praxi sociální pracovník vykonává svou práci podle předpisů a snaží se splnit povinnosti dané zákonem a zaměstnavatelem. Způsob práce ho chrání před vlastní odpovědností, ale také ho omezuje. Při své práci je sociální pracovník veden manažerskými příkazy, manuály a přístupy k některým zdrojům. Klienti se musí přizpůsobit, aby vyhovovali práci v organizaci v reflexivní praxi, sociální pracovník projevuje jistotu svých osobních hodnot a hodnot své profese, ve své činnosti. Snaží se využít svých dovedností a znalostí při své praxi. Dobře se vyrovnává s nejistotou a je ochoten přijmout rizika, která sociální práce přináší. [MATOUŠEK, 2008] Pracovník se snaží usilovat o začlenění a pozitivní změnu v životním způsobu dětí a mládeže, které se ocitly v nepříznivé sociální a životní situaci. Práce sociálního pracovníka v NZDM se dá označit jako odborná činnost ve prospěch lidí v sociální nouzi, v 10
kontextu NZDM především na děti a mládeže v nepříznivých životních situacích. V souvislosti s rolí sociálního pracovníka v NZDM je důležitější práce s empatií a navázání důvěry s klientem. Empatie je jedna ze základních momentů pomáhajícího vztahu, která se od sociálního pracovníka jako pomáhajícího profesionála očekává. Sociální pracovník by měl být schopen reflektovat praxi, tím třeba dokáže lépe identifikovat etická dilemata. Reflexe napomáhá i k ujištění svých osobních hodnot a hodnot práce s dětmi a mládeží. [ČECHLOVSKÝ, 2006] 3.3.2. Obecné předpoklady a dovednosti pro sociální práci Sociální práce vyžaduje určité dovednosti, které by sociální pracovník měl mít. Fyzická kondice napomáhá v této vysilující a těžké práci spolu se správnou stravou k lepším výkonům. Tělo slouží jako zdroj energie, podle toho by se člověk měl k němu chovat. Dalším předpokladem je vůle po nových znalostech, čtení odborné literatury, učit se praktickým technikám a novým teoriím, snaha o vlastní výzkumy s dosahovanými výsledky. Přirozená složka osobnosti by měla být sociální a emoční inteligence. Přitažlivost se nevztahuje jen na fyzický vzhled, ale též na vnímavost myšlenkové slučitelnosti, určité názorové podobnosti. Vizáž pracovníka spolu s chováním nemusí být jediným ukazatelem přitažlivosti. Dobrá pověst sociálního pracovníka i spolu s jeho odborností a vnímavý přístup ke klientům může zvýšit prestiž u klienta. Sociální pracovník, který je srdečný, otevřený, a má smysl pro čest, se stává pro klienta důvěryhodnou osobou. Důvěru klienta získává sociální pracovník na základě diskrétnosti (co bylo vyslyšeno, zůstává utajeno), spolehlivosti (víra v pravdivost slova), porozumění (snaha pochopit klientovo vyprávění), využívání moci (věnování se klientovi po jeho svěření s problémem). Komunikační dovednosti jsou nezbytnou součástí sociální práce. Slouží jako základní prostředky k navázání vztahu s klientem či jeho okolím a začátku řešení jeho problému. Do základních dovedností v této oblasti se zahrnuje fyzická přítomnost, empatie, naslouchání a analýza klientových prožitků. Sociální pracovník působí na klienta svým jednáním a slovním vyjadřováním. [MATOUŠEK, 2008]
11
3.4.
Sociální práce jako nástroj sociální služby
Sociální práce se uskutečňuje především v sociálních službách a jejich prostřednictvím. V sociálních subjektech pracují profesionální sociální pracovníci, kteří realizují sociální programy, projekty, cíle či plány, tzn. dávky a služby jsou poskytovány klientům k uspokojování určitých sociálních potřeb. Sociální práce byla vykonávána jako pomoc potřebným např. péče v útulcích pro sirotky, chudé v klášterech i dalších zařízeních. 20. století přineslo rozvoj sociální práce. Její zásluhou je motivace lidí vracející se do práce a k přirozenému sociálnímu prostředí. Do sociálních služeb patří nejen profesionální sociální práce, ale též obslužné práce, které poskytují např. ošetřovatelky. [MATOUŠEK, 2001] Sociální služby jsou specificky zaměřené činnosti, které pomáhají osobě ve vypjatých sociálních situacích překonat jejich problém. Jedinec je podporován k vlastní aktivitě a samostatnosti. Sociální služby rozdělujeme na tři skupiny služeb: 1. služby sociální péče jsou vykonány osobou, která zajišťuje pro jiného jedince základní životní potřeby. Poskytovatel služby se snaží podporovat soběstačnost klienta a začlenit ho do přirozeného prostředí. 2. služby sociální prevence mají za úkol předcházet a zabraňovat sociálnímu vyloučení, které se vyskytuje na základě sociálně negativních jevů (bezdomovectví, alkoholismus, prostituce, kriminalita). 3. sociální poradenství má speciální postavení v sociálních službách. Vyskytuje se u všech druhů sociálních služeb a je poskytováno všem. [SOKOL, TREFILOVÁ, 2008]
12
3.5.
Streetwork
Toto slovo je převzaté z anglického jazyka a doslovný překlad zní práce na ulici. Specificky orientovaní sociální pracovníci vykonávají přesně vymezenou metodu sociální práce. Streetwork znamená specifické vyhledávání, mobilní terénní sociální práce a je v ní obsažena aktuální nízkoprahová nabídka sociální pomoci osobám mladšího věku, uži;vatelům drog a lidem žijících rizikovým způsobem života. U těchto osob se předpokládá potřeba sociální pomoci a také to, že nemají kontakt s příslušnou institucí. Klient nacházející se ve svém přirozeném prostředí je sociálním pracovníkem kontaktován. Pracovním místem se stávají parky, garáže, otevřené plochy mezi domy, hřiště, nádraží, průchody, podchody, sklepy, opuštěné domy, bary, herny apod. [MATOUŠEK, 2008] Terénní sociální práce se uskutečňuje podle zákona o sociálních službách a používají se k tomu různé formy terénních sociálních služeb. Podle §3 a) zákona č. 108/2006 Sb. je sociální služba vysvětlena jako činnost, která povzbuzuje osobu k začlenění do společnosti a směřuje k zabránění sociálního vyloučení. Terénní sociální práce patří do služeb sociální prevence, které pomáhají lidem ohroženým krizovou sociální situací a odstraňují sociální vyloučení. Hlavní cíl je zamezit rozšiřování negativních sociálních jevů a zvládnutí nepříjemných sociálních situací. [NEDĚLNÍKOVÁ a kol.] Streetwork se označuje jako kontaktní forma ve smyslu vyhledávání za použití metodických způsobů jednání mezi různými oblastmi praxe práce s mládeží. Aktivní přístup ke klientům zahrnuje depistáž (vyhledávání výskytu cílové skupiny), monitoring (mapování terénu) a kontaktování členů cílové skupiny. Sociální pracovník klientovi pomáhá a podporuje ho při zvládání obtížných životních situacích. [MATOUŠEK, 2008]
13
Terénní sociální práce vznikla jako vstřícný krok k lidem, kteří nechtějí nebo z nějakého důvodu nemohou kontaktovat instituce. V tom jim mohou bránit různé okolnosti: -
Neví, že služba existuje
-
Nemohou pomoc vyhledat, protože v blízkém okolí není k dispozici
-
Jejich aktuální životní situace jim ve vyhledávání pomoci brání
-
Nemají důvěru v oficiální instituce nebo s nimi mají špatnou zkušenost
-
Mají obavu ze stigmatizace (např. se obávají posměchu okolí) či postihu
-
V přístupu k pomoci jsou znevýhodněni – nemají komunikační dovednosti, jsou imobilní, děti jsou např. závislé na tom, zda je rodiče přivedou.
-
Existující pomoc a služby nereagují na jejich potřeby
-
Mohou se domnívat, že jejich problémy jsou tak rozsáhlé, že už nejsou řešitelné
-
Nemají potřebu pomoc vyhledat či řešit svůj problém, ale společnosti vyžaduje minimalizaci rizik či negativních důsledků spojených s jejich životním stylem či životní situací. Je to tedy společnost, obec atd., kdo pojmenuje problém a vyžaduje řešení – klient sám necítí potřebu svou situaci měnit.
[NEDĚLNÍKOVÁ a kol.] Předností streetworku je mobilita, která značí přemístění a rychlé reagování sociálního pracovníka na vzniklou situaci. Mezi cílové skupiny streetworku patří prostitutky a prostituti, bezdomovci, děti a mládež trávící volný čas na ulici, lidé závislí na návykových látkách a patologičtí hráči, sportovní fanoušci a skupiny jednostranně specificky orientované mládeže (skinheads, punková mládež) Přemísťují se z důvodů např. změny ročního období (léto – venku, zima – uzavřený prostor), denní doby, dnů v týdnu, kulturních a sportovních akcí apod. Důvěra a pomoc klientovi, aniž by byla odhalena jeho totožnost se ve streetworku považují za důležité prvky této specifické sociální práce. [MATOUŠEK, 2008]
14
3.5.1. Vývoj streetworku v České republice Ohlédneme-li se do historie sociální práce na ulici, zjistíme, že tato metoda má hluboké kořeny. Prvotní aktivity jsou patrné již u křesťanských duchovních, kteří se v rámci své pastorační činnosti obraceli z kazatelen k lidem, kteří je potřebovali a nechávali se významem jejich kázání ovlivnit. Církev poskytovala nejen hmotnou, ale i duchovní oporu. Kněží, jeptišky a mniši navštěvovali především chudinské čtvrti, věznice, sirotčince, špitály, starobince a jiná zařízení určená pro nemocné, chudé a opuštěné lidi. V té době se jednalo mnohdy o jedinou zdravotní, sociální a duchovní péči, kterou nemajetní lidé obdrželi. Ve 14. století metodou sociální práce na ulici pracuje Jan Milič z Kroměříže, který se především věnuje vychovatelské a osvětové činnosti mezi mládeží a „veřejnými nevěstkami“, pro které v roce 1372 založil v Praze „vzornou obec pro padlé dívky“. (Bednářová, Pelech, 2000, s. 9) V této době podporu a pomoc potřebným zajišťovaly církve či různé náboženské spolky. V souvislosti s průmyslovou revolucí se těžiště společenského života přeneslo do měst, kde se vinou životního stylu začalo koncentrovat nejvíce potřebných. Velká města se tím stala centry sociálně patologických jevů. Od těchto trendů se začaly odvíjet i konkrétní formy a metody sociální práce. Význam sociální práce a pomoci postupně rostl se zdůrazňováním humanistických principů, lidských práv a svobod. Státy přijaly za morální a zákonnou povinnost starat se o handicapované, postižené či společensky nepřizpůsobivé spoluobčany. [ZIMMERMANNOVÁ, ONLINE] Po roce 1989 došlo České republice k řadě změn ekonomických, politických a sociálních. V nových podmínkách se někteří lidé špatně orientovali. Začala vzrůstat kriminalita, zvětšovaly se sociální problémy a došlo k přeměně hodnotové orientace společnosti, což nejvíce ovlivnilo mladou generaci. Na základě zvětšení brutality pachatelů trestné činnosti s nízkým věkem, nárůstu osob drogově závislých a rozšíření prostituce i mezi školní mládež hledala Česká republika řešení na tuto problematiku. Proto byla zřízena funkce specializovaného sociálního pracovníka, tzv. sociálního asistenta, který při své práci využíval streetwork.
15
V roce 1993 v Programu sociální prevence byla prvně popsána funkce sociálního asistenta. Sociální asistent pracuje s mládeží žijící rizikovým způsobem života a s dětmi staršího školního věku v jejich přirozeném prostředí. [MATOUŠEK, 2008] Rozvoj streetworku a práce sociálního asistenta byla důvodem pro vznik zařízení, které provozovaly nestátní organizace. Odborníci z praxe i teorie v této oblasti jsou od roku 1997 členy České asociace streetwork, která vznikla za účelem zvyšování a rozšiřování kvality sociální práce. Profesní setkání těchto odborníků jim napomáhá získat více informací z oboru, podporu při supervizi a vzdělávání v oboru streetwork. [MATOUŠEK, 2008] 3.5.2. Formy práce a typy činnosti Streetwork se skládá z činností: práce nepřímá, přímá a přesahující. Nepřímá práce se většinou odehrává v kanceláři. Patří do ní administrativa, vyhotovení projektů a koncepce, ukázky práce streetworku na veřejnosti a jednání s institucemi. Přímá práce je spojená se spoluprací sociálního pracovníka a cílových skupin nebo jednotlivých klientů. Zahrnuje prvky jako je depistáž, monitoring, kontaktování a individuální i skupinová práce. Při přímé práci se používá speciální sociální poradenství, aktuální krizová intervence a sociální výcvik. Tato práce se též zaměřuje, na snižování zdravotních a sociálních rizik. Práce přesahující je mix dvou předchozích variant. Jedná se tedy o práci, kde se využije nejen práce přímo s cílovou skupinou, ale i administrativní část pro vyřešení konkrétních problémů. [MATOUŠEK, 2008] Při této práci je nejsložitější a nejdůležitější navázání kontaktu s budoucími uživateli této sociální služby. Poskytnutí služby se odvíjí od zájmu budoucího uživatele nebo od jiného subjektu. Zájemce musí být informován o jeho povinnostech a mít k dispozici přehled nabízených služeb organizace, aby se mohl o zapojení sám rozhodnout. V případě přikázané činnosti se jedinec odmítá do spolupráce zapojit. Pracovník pak jen kontroluje a zabezpečuje ochranu zdraví a života ostatních osob. [NEDĚLNÍKOVÁ a kol.] 16
Monitoring se zabývá mapováním terénu a poznáváním charakteru lokality, možností trávení volného času a institucionálními sítěmi pomáhajících zařízeních. Dále se využívá v místech, kde se můžeme setkat s výdělečnou činností, která je pro společnost nepřijatelná a není v souladu se zákony. Vyhledávání se soustřeďuje na protispolečenské chování a násilí u určitých skupin lidí. Streetworker (terénní sociální pracovník) se s nimi kontaktuje, nabízí jim pomoc s jejich problémy a umožňuje klientům jiný náhled na jejich život. Na úspěšnosti či nezdaru sociální práce záleží hned při navázání prvního kontaktu. Nelze si jej naplánovat a znamená určité riziko, přesto si lze zvolit jednu ze tří variant. Pasivní navazování kontaktu se vyznačuje trávením dlouhodobého času v blízkosti cílové skupiny. Důležitá je důvěra a streetworker čeká na oslovení od budoucích klientů. Aktivní navazování kontaktu se týká přímého oslovování cílové skupiny. Kontakt zprostředkovaný třetí osobou je sázka na jistotu, je však zapotřebí vytvořit si vazby v určitém sociálním prostředí. [MATOUŠEK, 2008] Streetworkem se při své práci přizpůsobuje cílové skupině, ale zůstává sám sebou, nabízí jim efektivnější způsoby trávení volného času a snaží se najít řešení problémů cílové skupiny. Streetworker by neměl cílové skupině sdělovat, co dělá špatně, spíš se snažit o usměrnění její budoucnosti. 3.5.3. Prostorové zázemí Streetwork, který vychází především z práce na ulici, potřeboval po své činnosti zastřešená místa. Těmto prostorům se říká nízkoprahová centra či kluby, kam klienti dochází dobrovolně a mohou zůstat v anonymitě. Cílové skupiny jsou podporovány v rozvoji k samostatnosti, odpovědnosti ke společnosti a tráví zde svůj volný čas. Nízkoprahová centra mohou být i mobilní. K přesunu se používají odstavené autobusy či maringotky. Výhoda spočívá v rychlé reakci na vzniklé situace. Jedna z forem „nízkoprahů“ se nazývá kontaktní centrum. Drogově závislým se v nich zprostředkovává odborné vyšetření a léčení, vyměňují se jim použité injekční stříkačky za nové, je jim nabídnuto poradenství a bezplatně kondomy. Toto zařízení se snaží snižovat zdravotní a sociální rizika poskytnutím informací uživatelům drog a monitoruje problematiku drog.
17
Kontaktní centrum vykonává testy na HIV ze slin. Mimo jiné činnosti provozuje i krizové telefonní linky. [MATOUŠEK, 2008]
3.6. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (NZDM nebo také klub) Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež patří do služeb sociální prevence. Cílem je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Poskytované služby jsou dle Zk. 108/2006 o sociálních službách a vyhlášky 505, o sociálních službách, Listiny základních práv a svobod a Kodexu charity České republiky. Poskytovatel sociálních služeb je Charita České republiky. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] 3.6.1. Poslání, cíle, cílová skupina NZDM, nestátní nezisková organizace, je určena pro mládež a děti, které mohou být ohroženy zneužíváním návykových látek, kriminalitou, záškoláctvím, násilím, diskriminací (sociálně-patologické jevy), dále problémy ve škole, ve vztazích v rodině a k vrstevníkům (obtížné životní situace). Cílem nízkoprahového zařízení pro děti a mládež je lepší orientace v sociálním prostředí pro klienty ve věkovém rozmezí 6 – 26 let, zkvalitnění jejich života, vyhýbání se či snížení sociálních rizik, rozvoj schopností, spolupráce klientů se sociálním pracovníkem při řešení jejich problémů. Program si vytváří každé NZDM podle svého. Zařízení je založeno na bezplatnosti, anonymitě, dobrovolnosti a rovnosti. [HÁJEK, HOFBAUER, PÁVKOVÁ, 2011]
18
3.6.2. Poskytované služby Podle zákona č. 108/2006 NZDM poskytuje tyto služby: a) Výchovné, vzdělávací a aktivizační služby: 1. 2. 3. 4.
zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity, pracovně výchovná činnost s dětmi, nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání
[VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] V NZDM se realizují prostřednictvím těchto služeb: Besedy - hry na rozvoj psychosociálních dovedností, besedy s pozvanými hosty, preventivní program, v klubu probíhají pravidelné preventivní program na témata bezprostředně se dotýkající života uživatelů: např. rodina, drogy, vztahy, sex atd.), pracovníci mohou pozvat I externí spolupracovníky. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Podpora vlastních aktivit - jedná se o pomoc při přípravě a realizaci vlastních aktivit samotnými uživateli. Zařízení zajišťuje podporu materiální, finanční, poradenskou apod. Realizace jednotlivých aktivit závisí na jejich charakteru. Příkladem realizace vlastních aktivit: zorganizování turnaje ve stolním tenise, nácvik tance, návštěva posilovny s finanční spoluúčastí. Příprava akce organizované klubem: pohádkový les, den otevřených dveří, jarmark, mikuláššká, vánoční setkání, táborák. Uživatelé jsou vedeni k zapojování do aktivit připravovaných klubem. Po dohodě s pracovníkem zodpovědným za akci uživatelé dostávají svou “zodpovědnost” za určitý úsek akce. Jde např. o přípravu divadla, zajištění stanoviště pohádkového lesa, asistenční služba na táboře. Nebo jde o pomoc vedoucím v klubu – krmení rybiček, zalévání kytek, pravidelné vynášení odpadků, pomoc v přípravě preventivního programu. Uživatelé mohou být osloveni pracovníkem nebo se sami o pomoc přihlásit. Tato pomoc může být krátkodobá nebo dlouhodobější. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006]
19
Vaření – po dohodě s klíčovým pracovníkem společně si vybere termín a vaří se jednoduchá jídla: bábovka, puding, špagety, koláč, pizza. Pracovník dbá na bezpečnost práce v kuchyňce. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Cvičení na hudební nástroje – uživatelé jsou v době výpůjčky za hudební nástroj zodpovědní, při hře na elektrické klávesy se používají sluchátka. Lze si půjčit noty i zpěvník. Někteří pracovníci mohou s výukou pomoci. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Výtvarné aktivity Zorganizování vlastního kroužku pro jiné uživatele (hudební skupina, tance, výtvarný kroužek). Realizace po dohodě s klíčovým pracovníkem daného organizátora. Název, obsah a výstup aktivity navrhuje uživatel a klíčový pracovník zajišťuje podmínky pro realizaci. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Zorganizování oslavy svých narozenin, svátku Pomoc se školou, doučování – preference pozitivního hodnocení a motivaci dítěte, pravidelná možnost doučování ve vymezeném dnu a hodině. Volnočasové aktivity - stolní tenis, kulečník, šipky, stolní fotbal, deskové hry, poslech CD, sledování DVD Sportovní aktivity na zahradě: míče, švihadla, obruč, kuželky Sportovní aktivity mimo klub – hry v tělocvičně Výtvarné aktivity, tanec, hra na hudební nástroj Situační intervence Skupinové aktivity [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006]
20
b) Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: aktivity zlepšující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí v NZDM se realizují prostřednictvím těchto služeb: • •
akce přístupná veřejnosti pořádaná klubem, akce mimo klub,
[VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] c) Sociálně terapeutické činnosti: sociálně terapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob v NZDM se realizují prostřednictvím těchto služeb: • • • •
Práce se skupinou, Individuální rozhovor, Poradenství, Pomoc v krizi,
[VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] d) Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: • •
pomoc při vyřizování běžných záležitostí, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob.
V NZDM se realizují prostřednictvím těchto služeb: • •
Jednání s institucemi ve prospěch uživatele služby, Doprovod.
[VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Nabídka sociálních služeb se zakládá na navázání kontaktu sociálního pracovníka s klienty, který je založen na důvěře. Od vztahu mezi nimi se odvíjí další spolupráce. Klienti nemají zábrany se svěřit se svými problémy a sociální pracovník jim poradí, jak postupovat a ostatní záleží na nich. Sociální dovednosti lze rozvíjet při skupinové práci. 21
V případě situační intervence je potřeba včasná reakce na danou problémovou situaci. Sociální pracovník pracuje nejen v zařízení, ale také chodí do terénu. Tímto způsobem získává klienty NZDM a přehled o této cílové skupině. Jeho snahou je volba pro děti a mládež, zda chtějí svůj volný čas trávit lepším způsobem a dělat něco smyslplnějšího než dosud [HÁJEK, HOFBAUER, PÁVKOVÁ, 2011] 3.6.3. Principy poskytování služeb nízkoprahovost Zařízení se snaží o maximální odstranění bariér finančních, časových, prostorových a psychologických. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] finančních Klub je provozován bezplatně-díky tomu je umožněn přístup do klubu i dětem ze sociálně slabších rodin. Výjimečná finanční spoluúčast (cestovné, vstupné, nocležné) je vyžadována při mimořádných akcích-výlet, táborech, koncertech, exkurzích apod. Výběr těchto placených akcí je přizpůsoben finančním možnostem uživatelů. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Časových Provozní doba služby odpovídá potřebám uživatele. Je otevřeno v době, kdy většina škol končí výuku, proto má uživatel možnost přijít do zařízení a strávit tak efektivně svůj volný čas. Děti od 6 do 12 let mohou klub navštívit mezi 13.30 a 18. hodinou. Mládež od 13 do 26 let může přijít od 13.30 do 19 hodin. Zároveň je provozní doba služby stabilní a obvykle nedochází k jejím náhlým výpadkům. Ve výjimečných případech jsou o změně otvírací doby uživatelé včas informováni prostřednictvím nástěnek a internetu. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006]
22
Prostorových Zařízení je umístěno v centru města. Přízemní prostory a vstup přímo z ulice napomáhají snadnému přístupu do NZDM. Vybavení je přizpůsobeno věku uživatelů – pro mladší děti herna s kobercem a pro mládež, kde si mohou popovídat a poslechnout hudbu. Uživatelé se podílí na výzdobě místností a navrhují jejich vybavení. Takto přizpůsobené místnosti umožňují dětem a mládeži pobyt v přirozenějším prostředí než běžně navštěvované instituce (škola, družina, zaměstnání). [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Psychologických Uživatelé mohou přicházet a odcházet v rámci otevírací doby podle svého uvážení Pravidelná docházka do zařízení není podmínkou užívání služby. Uživatel má možnost zůstat v anonymitě. Uživatel není povinen se zapojit do nabízených činností. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Rovnost Služeb NZDM Střelka může využít kdokoliv z cílové skupiny ve věku od 6 – 26 let bez ohledu na pohlaví, barvu pleti, jazyka, víry, náboženského či politického vyznání, národního či sociálního původu, pokud svým chováním a jednáním neomezuje a neohrožuje sám sebe, ostatní uživatele, pracovníky, dobrovolníky či efektivitu služby nebo se svým vzezřením, chováním či názory nepříčí morálním a hodnotovým zásadám organizace (např. používání protináboženských a diskriminačních hesel a symbolů, extrémně vyzývavé oblečení). [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Dobrovolnost Nikdo z uživatelů služby NZDM není do ničeho nucen, činnost si vybírá dobrovolně dle aktuálních možností zařízení. Do aktivit se může, ale nemusí zapojovat. Pracovník zařízení pouze nabízí uživateli alternativy a motivuje ho ke smysluplnému trávení vol-
23
ného času. Uživatel má možnost konzultovat svou životní situaci s pracovníkem. Konečné rozhodnutí je však vždy na uživateli. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] Přibližování křesťanských hodnot Pracovníci vedou uživatele k nezištné pomoci, přijetí sebe sama i druhého, úctě k životu, solidaritě s druhými, vytváření a udržování kvalitních mezilidských vztahů, odpovědnosti, samostatnosti, ke slavení svátků, zejména Vánoc a Velikonoc, atd. V morálních dilematech, ale i v běžných situacích, se řídí hodnotami evangelia a sociálním učením katolické církve, což vyplývá z poslání charitního zařízení. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006] 3.6.4. Jednání se zájemcem Ve třech setkáních probíhá jednání se zájemcem. Při nich se jedinec seznamuje s pravidly, nabídkou a principy NZDM. Pracovník z pozorování a rozhovorů zjišťuje zařazení do cílové skupiny, a zda je tato zařízení schopno naplnit cíl zájemce. V závěru jednání se dohodnou podmínky poskytované služby nebo se zájemce odkáže na jinou organizaci. Po uzavření dohody se ze zájemce stává uživatel. [VNITŘNÍ SMĚRNICE NZDM, 2006]
24
3.7.
Volný čas
Lidský život je složen z pracovních, školních i jiných povinnost a z času potřebného na osobní hygienu, jídlo, spánek. Volný čas se nazývá doba, která nastává po splnění povinností. Trávení volného času závisí na každém jednotlivci, je založen věku, dobrovolnosti a výběru z možných volnočasových aktivit. [HÁJEK, HOFBAUER, PÁVKOVÁ, 2011] Tyto činnosti se uskutečňují buď po skončení školy ve školách, nebo děti a mládež dochází někam jinam. Nezáleží kolik času kdo má, ale zda ho umí efektivně využít. Finanční situace rodin se zhoršuje a výběr činností je proto v dnešní době omezen. 3.7.1. Organizační formy zájmových činností Školská zařízení nabízejí dětem některé zájmové činnosti (např. hra na flétnu, keramika) nebo občasné akce (soutěže, besedy). Zájmové aktivity dělíme na organizované (kluby, oddíly, soubory, kroužky), nebo spontánní činnosti, jež využívají prostředí a podmínky (sportoviště, knihovny, posilovny). Stejné zájmy spojují menší sociální skupinu nazývanou zájmový útvar. Děti a mládež si pod odborným vedením zlepšují svoje schopnosti nebo se jen schází s ostatními, kteří mají stejný zájem. Toto setkání je pravidelné a pracovníci působí na děti výchovně s předem stanoveným cílem [HÁJEK, HOFBAUER, PÁVKOVÁ, 2011] Pravidelná zájmová činnost: Kroužek – menší zájmový útvar, jehož činnost směřuje zpravidla k vnitřnímu obohacení členů, zaměřuje se na vnitřní život útvaru (např. rybářský, modelářský, čtenářský) Soubor – zájmový útvar, jehož činnost směřuje k veřejné produkci výsledků činnosti (např. pěvecký, taneční, divadelní). Zpravidla má závažnější strukturu a mívá vice členů než kroužek. Klub – zájmový útvar s volnější organizační strukturou, s možnou převažující receptivní činností členů (např. filmový klub, klub mladého diváka, fankluby).
25
Oddíl – toto označení se užívá výjimečně, a to zpravidla u tělovýchovných nebo turistických útvarů. Pojem označuje, že útvar je součástí většího organizačního celku a má charakter kroužku. Kurz – útvar s vymezenou délkou trvání, zpravidla kratší než jeden rok, a jeho činnost směřuje k osvojení určitého množství vědomostí či dovedností (např. kurz PC, drhání, vaření). Zájmový útvar je také možno organizovat jako řadu kurzů v průběhu roku po sobě následujících a tematicky na sebe navazujících. To umožňuje i během roku operativněji přijímat nové členy a platby účastníků jsou rozloženy do několika částek. [HÁJEK, HOFBAUER, PÁVKOVÁ, 2011] 3.7.2. Motivování zájmových činností Fyziologické potřeby (např. jídlo) jsou základní potřeby, pokud jsou splněny, člověk se snaží uspokojit potřeby vyšší (psychické). Zájmové činnosti naplňují potřeby sebevyjádření, sdělení, poznání, seberealizace a uznání. Někdy tyto aktivity nahrazují nedostatek pohybu a citových vazeb, nebo pomáhají zbavit se napětí. Dítě je při výběru zájmových činností ovlivněno řadou faktorů např. sociálním prostředím, v němž vyrůstá, svým hodnotovým systémem, postojem, který usměrňuje chování k nabízeným činnostem. Dítě je za podpory pedagoga motivováno k tomu, aby se něco naučilo, vědělo nebo dokázalo. Motivace je odpovědí na otázku, z jakých důvodů se této činnosti bude dítě věnovat. Aktivita dítěte vychází z dobrovolnosti a nesmí se vynucovat. Vedoucí by měl chválit nejen výsledky, ale i aktivitu všech, kteří se pokoušeli vyhrát. Pokud se jedinci daří a má úspěchy, snaží se činnost opakovat. Dítě je povzbuzováno k větší participaci a učí se nést podíl z výsledků činností ve skupině. Pokud vedoucí správně jedince motivuje, dochází k naplnění potřeb zvídavosti, uznání a seberealizace. Některé děti se aktivně nezapojují do zájmových útvarů, protože nejsou s nabídkou spokojeni, nevyhovuje jim prostředí nebo si nerozumí s vedoucím. Účast v zájmovém útvaru přináší především radost a nadšení. Pokud se dítěti nedaří něco dokončit, bývá obtížné ho přesvědčit o setrvání a další spolupráci. Jedinec, který se umístí v soutěží má motivaci se opět zapojit do dalších činností. Pochvala dokáže dítě podnítit k větší snaze. Výtky ho více odradí a dítě tak přestane mít o činnost, která ho dříve bavila zájem. [HÁJEK, HOFBAUER, PÁVKOVÁ, 2011] 26
3.7.3. Zážitek a zážitková pedagogika Výchova prožitkem nebo zážitkem je spojována s programem náročným na pobyt v přírodě. Každý účastník ze skupiny si z něj odnáší nějaký zážitek, který nemusí být totožný s ostatními členy. Charakteristika prožitku je založena na bezprostřednosti a týká se minulosti i přítomnosti. Pouze aktivní účast v programu přinese jedinci intenzivní zážitky a prožitky. Zážitková pedagogika je založena na rozvoj sociálních vztahů a sebepoznání. Dítě poznává své vlastní limity a zvyšuje si psychickou odolnost. Program je sestaven tak, aby splnil výchovné cíle. V něm je obsažena nabídka různých prožitků a aktivit, v nichž se vyskytují dobrodružné a rizikové prvky. Náročnost se skrývá v rozhodování nad situací, která je spjata s pohybem. Při této metodě není tolik důležitý výsledek, ale více se sleduje způsob provedení. Jedinec překonává překážky, poznává sám sebe a spolupracuje s ostatními ze skupiny. Dítě si při účasti na tomto programu uvědomí, že je schopno zvládnout víc, naučí se řešit účinně konkrétní situace a získá dovednosti pro soužití ve skupině. [HÁJEK, HOFBAUER, PÁVKOVÁ, 2011]
3.8.
Činitelé socializace
Socializace osobnosti člověka je proces pasivního a aktivního učení, v němž si člověk osvojuje (internalizuje) určitý systém kulturních poznatků, norem, hodnot, sociálních rolí, způsobů chování a jednání, jež mu umožňují začlenit se úspěšně do určité společnosti a aktivně se účastnit společenského života. [KOHOUTEK, ONLINE] Činitelé jedince začleňují do společnosti, ovlivňují člověka při jeho vývoji, při němž si osvojuje sociální role i vzorce, použitím odměn a trestů. Mezi činitele řadíme jednotlivce, skupiny nebo organizace. [JEDLIČKA, KLÍMA, KOŤA, NĚMEC, PILAŘ, 2004] 3.8.1. Rodina Rodina je základní sociální skupina, která má podíl na výchově a volnočasových aktivitách dítěte. Dítě získává v rodině základní hodnoty, sociální ochranu, rozvíjí mezilidské vztahy atd. Rodinní příslušníci mají příznivější podmínky a rodina také prochází změnami jako je např. uvolňování vztahů mezi příslušníky, což ovlivňuje volnočasový 27
život dítěte. Dospívající buď zůstávají v rodině i po dosažení plnoletosti a finanční nezávislosti nebo opouští domov dříve. Na dítě působí i další podněty, které ovlivňují jeho výchovu a život. Některé rodiny nechtějí být jen pasivními příjemci podnětů, aktivně se do nich zapojují a obohacují tak volnočasový život jedince. Na volný čas dítěte působí, jak pozitivně tak i negativně, pozdější zakládání rodiny, její velikost či úplnost. Záleží též také, jak je v rodině volný čas využíván. Je ovlivněn časovými i finančními možnostmi, výchovným vedením rodičů i způsobem života rodiny. Rodiče by měli inspirovat své dítě k volnočasové aktivitě, které by mělo podporovat jeho zájem. Znevýhodněno je dítě, které pochází ze sociálně slabé rodiny. [HOFBAUER, 2004] Vývoj dítěte je také ovlivněn stylem rodičovské výchovy. Rodiče autoritářští vyžadují od své ratolesti poslušnost bez odmluv. Liberální rodiče chtějí svobodné sebevyjádření dítěte. Jeho přání a potřeby zaujímají v rodině první místo. Mezi těmito extrémy se nachází autoritativní výchova. Ta je založena na povzbuzování jedince, aby se vyjádřil k nějaké situaci a dodržoval domácí řád. Dítě z této rodiny bývá nezávislé, kooperativní a přátelské. Na rozdíl od rodin, kde převládá liberální a autoritářská výchova, je jedinec vice závislý, málo spolupracuje s vrstevníky a někdy může být i sobecký. [JEDLIČKA, KLÍMA, KOŤA, NĚMEC, PILAŘ, 2004] 3.8.2. Skupina vrstevníků Jedná se o dobrovolné sdružování věkově blízkých osob ve skupině. První vznik spadá do místa bydliště. Skupina realizuje potřebu neformálních mezilidských kontaktů. Člen skupiny získává ochranu, zázemí, a vytváří si sociální vztahy. Skupina zabraňuje sociální izolaci a předkládá členovi pozitivní hodnoty. Dítě se zde zapojuje do sportovních akcí, jednoduchých soutěžích, něco nového může objevovat nebo si jen s ostatními popovídat. Některé skupiny působí na dítě negativně a přimějí svého člena k chování, které je v rozporu s normy společnosti. [HOFBAUER, 2004] Dítě v období dospívání dává přednost svým vrstevníkům. Názory rodičů a učitelů jsou pro mladistvého méně důležité než stanovisko vrstevníka. Způsob sebehod28
nocení závisí na přijetí mladistvého skupinou. Rodina zůstává i přes některé neshody v názorech rodičů a mladistvého místem, kde jedinec může být sám sebou. [JEDLIČKA, KLÍMA, KOŤA, NĚMEC, PILAŘ, 2004] Adolescent řeší problém své identity, „ hledá vlastní Já“. Zatímco v dětství převládají tlaky na adaptaci, v adolescenci převažuje individualizace, snahy o autonomii, vlastní volby, interpretace hodnot a norem, vytváření na dospělých nezávislých vztahů. V mládí si uvědomování sebe mění v sebeurčení. Hledání, ustavování nových vazeb a tlaky požadavků (vzdělávacích i v osobním životě) mohou vyústit do „krize adolescence“. [HAVLÍK,KOŤA,2002] 3.8.3. Škola Škola zastupuje formální vzdělávání. Dítě se aktivně zapojuje do společnosti a ono pak snadno přijme společenské závazky. Žák je posuzován podle svých výsledků ve slohové práci, při zkoušení nebo podle svého chování. Škola pomáhá rozvíjet celou řadu základních dovedností a připravuje mladé lidi na budoucí zaměstnání. [JEDLIČKA, KLÍMA, KOŤA, NĚMEC, PILAŘ, 2004] Základní škola uvádí dítě mezi autoritou vybavené osobnosti mimo rodinu. Tyto autority pro dítě mohou v přirozeném prostředí představovat např. učitelé, šéfové podniků a institucí, politici a policisté. Pokud škola podporuje obecné uznání autorit, připravuje dítě na respekt k sociálnímu řádu. Za tím účelem učí dítě národním sloganům, významu státních symbol, hymně, seznamuje je s životními příběhy národních hrdinů, ukazuje jim význam svátků a uvádí dítě do některých tradičních rituál. Převedeme-li tyto aktivity do jazyka sociologie, pak je lze opsat jako předávání ideologie (soustavy hodnot, norem a schvalovaných vzorců jednání) velkých skupin, především národa, přičemž tyto skupinové ideologie mají tendenci k idealizaci a k vyzvedávání kladných stránek minulosti a příkladných činů velkých osobností. I když je tím zpravidla značně nadlepšována minulost skupin či společenství, mají tyto leckdy přikrášlené příklady ze slavné minulosti poskytovat členům skupiny výchovné vzory. Pokud škola předává idea-
29
lizovaný odkaz minulosti, naplňuje tím své výchovné poslání a dává žákům do rukou vodítka pro jejich další život. [HAVLÍK, KOŤA, 2002] 3.8.4. Média Slovo “médium” je latinského původu a překládáme ho jako zprostředkující činitel. Tento pojem se vyskytuje v chemii, fyzice, výpočetní technice, biologii i teorii sociální komunikace. V těchto oborech se setkáváme se sociální i mezilidskou komunikací, která předává určitá sdělení. Do médií zahrnujeme televizi, tisk, rozhlas a tzv. “nová” digitálně zpracovaná data. Nejvýraznějším z nich je televize. [JIRÁK, KÖPPLOVÁ, 2007] Podle výzkumu dítě tráví více času sledováním televise. Na rozdíl od dospělého nedokáže rozlišit realitu života a zkreslené příběhy z televizní obrazovky. Násilí v televizi není pouze v kriminálních pořadech, ale také v kreslených seriálech určených pro děti. Dítě je vystaveno modelům agresivního jednání, které nemá z vlastní zkušenosti. Televizní vysílání, ve kterém se často vyskytuje násilí, poskytuje dítěti návod na podobné jednání. Dítě do osmi let nepozná rozdíl mezi dětským programem a reklamou. V televizi dítě vidí umění, historii, přírodu, cizí kultury, svět dospělých a také problémy jako je alkoholismus a jiné. Většinou je zobrazení světa v televizi nerealistické a mladí lidé tomu nerozumí. Přínos televize spočívá v rozšiřování obzoru. Naučný program dítěti nejen popíše, ale i zobrazí např. krevní oběh člověka. Také jsou v něm vysvětleny procesy a poučení o věcech, které nevědí ani dospělí. Čeští psychologové považují za vhodné pro děti sledovat dokumentární filmy a klasické pohádky. Výběr programu v televizi je velice důležitý, protože některé filmy násilí neukazují a dítě pak nemá potřebu toto chování napodobovat. [JEDLIČKA, KLÍMA, KOŤA, NĚMEC, PILAŘ, 2004]
30
4. Praktická část V praktické části jsem použila dotazníkové šetření, rozhovory se sociálními pracovníky a kazuistiky. Z důvodů mé mlčenlivosti a anonymity nízkoprahových zařízeních neuvádím jména klientů a v kazuistikách jsou jména pozměněna.
4.1.
Prostorové vybavení
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež se nachází v centru města. Snadný přístup do klubu je umožněn vstupem přímo z ulice, kde jsou přízemní prostory. Děti a mládež mají k dispozici dvě místnosti. První je klubovna, kde jsou umístěny dva počítače s připojením na internet, třetí je určen k doučování. Místnost je oživena akváriem s rybami a ptáčkem v kleci. Nábytek se skládá ze stolu, několika židlí, otáčivými křesly a skříněmi, které obsahují stolní hry, knížky, psací i kreslící potřeby. Zde si klienti malují, vyrábí si, hrají různé hry, zdobí klub, nebo si jen povídají. Druhá místnost se nazývá univerzita, která slouží k poslechu hudby, hraní na hudební nástroje, zpívání, tancování a doučování. K těmto dvěma patří velká chodba, kde si mohou klienti zahrát ping-pong, kulečník, nebo stolní fotbal. Čajovna poskytuje klidné prostředí pro individuální rozhovor klienta se sociálním pracovníkem a poradenství. Rozlehlá zahrada, která se nachází blízko čajovny, která poskytuje klientům sportovní vyžití včetně fotbalu a vybíjené, mladším pískoviště a všem uklidnění, které mohou čerpat z jezírka.
31
4.2.
Hypotézy
Má první hypotéza je založena na tom, že mládež v 15ti letech již klub nenavštěvuje. Druhá hypotéza se týká připravování prográmků – klienti se zapojují velmi často do připravování prográmků. Třetí hypotéza je založena na tom, že Šikana byla nejoblíbenější prográmek. Čtvrtá hypotéza se zaměřuje nad činnostmi v klubu – nejvíce klientů se věnuje společenským hrám. Pátá hypotéza je spjata s pomocí klientovi s činností v klubu – vedoucí nejvíce pomáhá klientům.
32
4.3.
Nabízené programy
4.3.1. Kosmos Prográmek, který měl za úkol všem uživatelům bez ohledu na věk předat informace o jiném fascinujícím životě a úkazech v našem vesmíru. Realizace prográmku byla realizována za pomocí tří uživatelů, kteří si sami připravili prezentaci. Prezentace měla podobu fotografií, čerstvých informací postahovaných z internetu, videodokumentů, které natočila televizní stanice BBC. Během celého prográmku probíhala soutěž o hodnotné ceny: 1. místo – posilovací stroj, 2. místo – náušnice, 3. místo – hlavolam. Dvakrát týdně byla na chodbě klubu uveřejněna otázka. Správná odpověď byla odměněna kosmo body. Za účast na prográmku bylo uděleno 7 bodů, aktivita klientů 5 bodů a správná odpověď 11 bodů. Bylo připraveno několik témat: Sluneční soustava, Dobývání vesmíru, budoucnost cestování, gravitace, mimozemšťani. [INTERNÍ MATERIÁLY NZDM 2010-2013] 4.3.2. Šikana Klientům se vysvětlily základní pojmy, co je šikana. Jako příklad byla použita výpověď šestnáctileté studentky. Pro mladší děti byla představena šikana pomocí pohádek: Mrazík a Tři oříšky pro Popelku. Starší děti hrály hru létající balón. Pravidla: Každý hráč dostane list, na kterém je napsáno deset práv. • • • • • • • • • •
Právo na samostatný pokoj Právo dýchat čerstvý vzduch Právo na kapesné Právo na lásku a péči Právo nebýt šikanován Právo být originální (odlišovat se) Právo mít prázdniny každý rok Právo na jídlo a pití Právo na hraní Právo být poslouchán (být vyslyšen) Všichni hráči si představí, že putují každý sám ve svém balónu. Ve svém koši
mají těchto deset práv a každé z nich váží 2 kilogramy. Balón však stále klesá, aby bylo možno nabrat výšku, je třeba se jednoho práva vzdát a hodit ho „přes palubu“. Tato situace se opakuje až do té doby než každému zbude jedno právo.
33
Dále mladší děti rozebíraly film Nekonečný příběh, starší děti film Mluv, který pojednává o dívce, která byla znásilněna a dlouho o tom nechtěla nikomu říct. [INTERNÍ MATERIÁLY NZDM 2010-2013] 4.3.3. Nakažlivý prográmek Cílem je předání informací o různých onemocněních, která přenáší lidé i zvířata. Uživatelé vědí, že za veškerými nemoci vězí malé mikroorganické mikroorganismy, které nelze pouhým pohledem spatřit. Vidět je můžeme pouze mikroskopem, který nám po několikatisícovém přiblížení umožní se tajuplným světem těchto organismů blíže seznámit. Uživatelé obdrželi informace, jak lze rozpoznat různá infekční onemocnění, jakou danou léčbu správně zvolit k danému onemocnění a jak preventivně onemocněním předcházet. Za vším se skrývá tělesná a potravinářská hygiena. Na každém setkání si mohl uživatel vyzkoušet obléci se jako odborný zdravotnický personál. K dispozici byl laboratorní plášť, rukavice a ústenka. Používal se mikroskop, datový projektor, na kterém byla prezentována různá videa a foto prezentace. Povídalo se o různých tématech: alergie, botulismus, břišní tyfus, dětská mozková obrna, mikroby, klíště a klíšťová encefalitida, účel očkování apod. [INTERNÍ MATERIÁLY NZDM 2010-2013]
34
4.4.
Dotazníkové šetření
Dotazníkové šetření jsem uskutečnila s 20 respondenty nízkoprahového zařízení, 10 dívek a 10 chlapců. Návštěvnost klubu je zcela dobrovolná a anonymní, proto účast klientů je zcela nahodilá. Otázky jsem volila uzavřené a srozumitelné pro děti předškolního věku a po adolescenty. graf č. 1
1. Jaké je tvé pohlaví?
50%
50%
a) Holka b) Kluk
[ZDROJ VLASTNÍ] V první otázce jsem se tázala na pohlaví. Rozdělila jsem je dívky a chlapce a z grafu č. je zřejmé, že jsou obě skupiny rozděleny na polovinu, tedy po deseti respondentech.
35
graf č. 2
2. Do které věkové skupiny patříš?
30%
40% a) 6-9 let b) 10-14 let
30%
c) více
[ZDROJ VLASTNÍ] V otázce jsem zjišťovala, do které věkové skupiny uživatel patří. Z grafu č. 2 lze spatřit, že největší skupina docházející do nízkoprahového zařízení patří mladší školní mládeži a ostatní skupiny jsou vyrovnané. graf č. 3
3. Jak často chodíš do klubu?
20% 45%
a) více dní v týdnu b) každý den
35%
c) občas
[ZDROJ VLASTNÍ] V této otázce jsem se zabývala, jak často děti a mládež navštěvují klub. Z grafu č. 3 vyplívá, že nejvíce odpovědí 45 % se týkalo návštěvnosti více dní v týdnu. Každý den chodí 35 % klientů a občas přijde 20 % uživatelů.
36
graf č. 4
4. Jak dlouho navštěvuješ klub?
40%
50%
a) několik měsíců b) rok c) více než rok
10%
[ZDROJ VLASTNÍ] V této otázce se zabývám délkou návštěvnosti klientů. Z grafu č. 4 lze vyčíst, že nejvíce klientů navštěvuje nízkoprahové zařízení již přes rok - 50 %, dále jsou uživatelé, kteří docházejí několik měsíců – 40 %. Nejméně klientů navštěvuje klub rok - 10 %. graf č. 5
5.Které činnosti se v klubu věnuješ nejvíc?
30%
25% a) práci na počítači b) tanec a zpěv
15%
30%
c) hra na klávesy d) společenské hry
[ZDROJ VLASTNÍ] V této otázce respondentům pokládám otázku, které činnosti se v klubu nejvíce věnují. Klienti nejvíce v nízkoprahovém zařízení zpívají a tančí a hrají společenské hry – 30 %. Další oblíbenou činností je práce s počítačem – 25 %. Hrou na klávesy se zabývá 15 %. 37
K volnočasovým aktivitám patří i činnosti, které se mohou provozovat venku na hřišti. Do oblíbených venkovních her patří fotbal pro chlapce a vybíjená pro děvčata. graf č. 6
6. Kdo nejvíc pomáhá v tvé činnosti?
25% 40% a) vedoucí
35%
b) kamarád c) nikdo, sám
[ZDROJ VLASTNÍ] V této otázce se zajímám o to, kdo pomáhá klientům s jejich činností v zařízení nízkoprahového klubu a zda o to vůbec mají uživatelé zájem. Z grafu č. 6 je patrné, že nejvíce klientů nevyžaduje pomoc při své činnosti – 40%, další skupinu tvoří děti a mládež, kteří svoji činnost dělají s kamarády – 35 %. Nejméně uživatelů využívá spolupráce s vedoucími – 25 %.
38
graf č. 7
7. Účastníš se připravování prográmku?
15% 25%
60%
a) ano b) někdy c) ne
[ZDROJ VLASTNÍ] V této otázce se chci dozvědět, zda klienti pomáhají připravovat prográmky pro ostatní a zda se tím více zapojují do aktivit klubu. Z grafu č. 7 lze poznat, že 60 % respondentů se do připravování prográmků nezapojuje, 25 % klientů pomáhá někdy a 15 % uživatelů se zapojuje pokaždé. graf č. 8
8. Který z prográmků se ti libil?
15% 25%
a) šikana b) kosmos
60% c) nakažlivý prográmek (viry a nemoce)
[ZDROJ VLASTNÍ] Tato otázka se zabývá oblíbeností prográmků. Z grafu č. 8 vyplývá, že nejvíce oblíbený prográmek byl kosmos – 60 %, druhá se stala šikana – 25 % a poslední místo zaujímá nakažlivý prográmek s 15 %. 39
graf č. 9
9. Účastnil(a) jsi se výletu?
10%
a) ano b) ne
90%
[ZDROJ VLASTNÍ] Tato otázka je zaměřena na akce mimo nízkoprahové zařízení. Z grafu č. 9 je jasné, že 90 % respondentů se zúčastnilo výletu a pouze 10 % se nezúčastnilo.
40
4.5.
Vyhodnocení dotazníku
Pro dotazníkové šetření bylo náhodně osloveno 20 uživatelů služeb nízkoprahového zařízení pro děti a mládež, 10 dívek a 10 chlapců. Nejvíce respondentů bylo z nejnižší věkové skupiny a ostatní věkové skupiny byly vyrovnané. Klub navštěvují klienti převážně více dní v týdnu, každý den navštěvují děti a mládež v menším počtu a nejmenší návštěvnost je občas. Délka docházení do klubu je největší u uživatelů, kteří navštěvují klub více než rok, menší u doby několika měsíců a nejmenší u délky 1 roku. V tomto zařízení mají uživatelé na výběr činnosti, kterým se mohou věnovat. Tanec a společenské hry jsou nejoblíbenější činnosti, druhé místo patří práci na počítači a třetí místo je spojené s hrou na klávesy. Nevíce respondentů nechce s činností v klubu pomoc, někdy pomáhají kamarádi a nejméně klientů osloví svého vedoucího. Připravování prográmků se nezúčastňuje většina, někdy se děti a mládež zapojí, účast na připravování prográmků je však velmi malá. Z prográmků se nejvíce líbil Kosmos, méně Šikana a nejmenší zájem byl o Nakažlivý prográmek. Klienti se ve velkém počtu účastní výletu.
41
4.6.
Rozhovor se sociálním pracovníkem
4.6.1. Martin 1. Jak jste se k této práci dostal? Po studiu jsem hledal uplatnění v oboru. Vždy jsem se zajímal o práci s Romy. Pokud se ptáte, jakým způsobem jsem se k práci dostal, jednoduše jsem zavolal, jestli nemají volné pracovní místo na pozici sociální pracovník. Když se mi naskytla možnost pracovat v NZDM, neváhal jsem a okamžitě jsem práci přijal. 2. Jak dlouho ji vykonáváte? Asi 1 rok. 3. Co je náplní Vaší práce? Jako sociální pracovník se starám o přijetí klienta do klubu a uzavření smlouvy. Starám se o individuální plány, časté intervence, rozhovory, poradenství. Jsem k dispozici každému z klientů, když cítí, že mají nějaký problém a potřebuje si promluvit. Jezdíme na kolegia sociálních pracovníků, kde řešíme problémy klubu na krajské úrovni. Dále pracuji jako koordinátor dobrovolníků a poradce v občanské poradně. 4. Co je na této práci nejtěžší? Co je na práci nejtěžší se nedá jednoznačně říci. Při práci s klienty si musí pracovník dát veliký pozor, aby byl ke všem stejně spravedlivý, musí si umět držet hranice, mít přirozenou autoritu a nepodléhat emocím. Řešit konfliktní situace (o které není v NZDM nouze). 5. Máte zde nějaké preventivní programy? Ano. V klubu provozujeme systém preventivních programů. Každý pracovník připravuje v průběhu roku na dva měsíce preventivní program, který probíhá 2x týdně asi kolem 20 min. Preventivní programy jsou připravovány na téma závislosti, šikany a víry. Nyní přednáší naši sociální pracovníci tyto programy i na místních základních školách. 6. Co Vás při práci nejvíce překvapilo, potěšilo a rozčílilo? Při práci mě nejvíce překvapilo, jak naši klienti dokážou být vulgární a to i dívky. Nejvíc mě těší, když se klienti dovedou něco nacvičit, jako např. romské tance, písně s naší kapelou, tance stylu Hip Hop. V práci se snažím nerozčilovat. 7. Chtěl jste vždy pracovat s dětmi?
42
Abych pravdu řekl, nepřemýšlel jsem o tom, jestli chci nebo nechci pracovat s dětmi. S dětmi jsem pracovat začal a baví mě to. 8. Jak navazujete vztah s klienty? Klient musí cítit, že ho berete jako partnera. Je důležité navodit pocit důvěry. Pro mě jako sociálního pracovníka je vztah s klientem důležitým nástrojem pro možnost změnit některé jeho negativní vlastnosti. Na vztahu se musí pracovat od prvního setkání. 9. Co Vám tato práce přináší? Práce mi přináší pocit naplnění, jsem rád, že mohu někomu pomoci. Jsem také rád, že má většina klientů smysl pro hudbu a tanec. Tyto aktivity baví i mě. 10. Co Vás vyčerpává při práci s klienty? Při práci s klienty mě vyčerpává jejich nespolehlivost. Když například cvičíme na nějaké vystoupení dva měsíce a pak jeden nebo dva z účinkujících nedorazí. Velmi náročné jsou také konfliktní situace a jejich řešení. Někdy také bývá klubu velmi hlučno. 11. Co Vám pomáhá, když se cítíte unavený z práce? Piju hodně vody, snažím se sportovat a relaxovat, procházky v přírodě. Prostě je potřeba vypínat a někdy vůbec nic neřešit, ale to většinou nejde. 12. Jaká je spolupráce s kolegy? Dovoluji si říct, že máme v práci perfektní tým, při kterém se velmi doplňujeme a vyhovujeme si. Nemohu si na spolupráci s kolegy stěžovat. 4.6.2. Jirka 1. Jak jste se k této práci dostal? K této práci jsem se dostal přes internet. 2. Jak dlouho ji vykonáváte? Touto prací se zabývám dva roky 3. Co je náplní Vaší práce? Organizace programu (preventivní programy, jednodenní výlety, řešení krizových situací) 4. Co je na této práci nejtěžší?
43
Pro mě je nejtěžší, když přijde klient do klubu pod vlivem návykové látky. 5. Máte zde nějaké preventivní programy pro děti a mladistvé? Máme, konají se každý měsíc po dobu dvou týdnů. 6. Co Vás při práci nejvíce překvapilo, potěšilo, rozčílilo? Těší mě snaha klientů spolupracovat na svých dovednostech. Rozčilují mě klienti, kteří se snaží vstoupit do klubu pod vlivem návykové látky. 7. Chtěl jste vždy pracovat s dětmi? Původně to v plánu nebylo, chtěl jsem pracovat se seniory. Po nabídce pracovat s dětmi jsem si uvědomil, že mě to více naplňuje. 8. Jak navazujete vztah s klientem? Nikdy nenavazujeme kamarádský vztah, ale snažím se o empatii. 9. Co Vám tato práce přináší? Naplnění. Jsem rád, když se klient zamýšlí nad svým životem a snaží se ho budovat. 10. Co Vás vyčerpává při práci s klienty? Namáhavá komunikace, stálé opakování vět. 11. Co Vám pomáhá, když se cítíte unavený z práce? Sport a poslouchání hudby. 12. Jaká je spolupráce s kolegy? Výborná.
44
4.7.
Kazuistiky
4.7.1. Kazuistika č. 1 Petr je 16 letý mladík, který pochází z početné romské rodiny. Má 7 sourozenců. Přistěhovali se z většího města, kde také navštěvoval nízkoprahový klub. Dochází do Speciální střední školy s průměrnými známkami. Má zkušenosti s drogami (marihuana, pervitin) alkoholem a cigaretami. Petr od chvíle, co začal chodit do klubu, se snažil působit hezky a mile. Záhy se však začala projevovat jeho silná výbušná povaha, agresivita a drzost. Petr nedokázal dodržovat základní pravidla klubu, jako např. žádné lhaní, žádná sprostá slova, žádné agresivní chování. Ve chvílích intervence po konfliktních situacích, se projevoval velmi emotivními záchvaty doprovázenými křikem, nadávkami a urážkami dospělých. V některých případech dokázal v rozčilení také zničit majetek klubu. Vždy bral řešení konfliktu jako křivdu a bezpráví. Nebyl schopen si přiznat a uvědomit, že jeho chování je nepřípustné a neslučitelné s dalšími návštěvami klubu. Jako jedinou možnou sankcí se ukázalo vykázání z klubu na určité období. Po jeho návratu do klubu byly s Petrem vždy tyto situace rozebírány a reflektovány. Opakoval se však stejný scénář. Sprostá slova, agresivní chování na okolí, drzost na vedoucí, záchvaty vzteku a další vykazování na delší dobu. Petra vždy mrzelo, že do klubu nemohl docházet, jelikož zde má spoustu přátel. Začal se také zajímat o hudební nástroje, objevil se u něj veliký talent samouka a vlohy pro muzikální směr. Dal se dohromady s dvěma přáteli a založil svoji první hudební skupinu. Když se stala situace, že byl opět vykázán z klubu, mrzelo ho to čím dál více. Touha hrát na nástroje a být s přáteli ho nutila překonávat sebe. Začalo se s ním lépe pracovat, byl klidnější. V okamžicích intervence se nedostával do záchvatu, ale snažil se v klidu vyslechnout, co se mu vedoucí snažili vysvětlit. Jeho chování se velmi zlepšilo. S kamarády v kapele dále nacvičovali písně, s kterými chtěli někde vystoupit. Příležitost se mu naskytla při programu, který byl připravován na Den Romů. Zde vystoupil se svojí kapelou a měli veliký úspěch. Na Petrovi byla znát spokojenost z odvedeného výkonu. Povedené vystoupení a ocenění kamarádů ho motivovalo k dalším zkouškám s kapelou. V hudbě nalezl velikou zálibu. Jeho současný koníček ho 45
naplňuje takovým způsobem, že se z jeho chování začala vytrácet agrese, vulgárnost a napětí. Petr v současnosti navštěvuje klub, s kapelou stále nacvičuje a je jedním z klientů, kterým se nízkoprahový klub v oblasti hudby rád prezentuje na veřejnosti.
46
4.7.2. Kazuistika č. 2 Michalovi je 17 let a pochází z romské rodiny. Má ještě dva sourozence a rodiče, kteří se o své děti starají. Chlapec se začal scházet s partou, která kouřila marihuanu, a sám chtěl zkusit, jaké účinky na něj kouření bude mít. V jeho dvanácti letech to byla zvědavost a nuda, která ho přiměla k užití této lehké drogy. Od kouření marihuany postupně přešel na pervitin. Na začátku byl jen uživatel drogy, později se stal dealerem této drogy. Pro svoji dávku potřeboval stále více peněz a ty si obstarával drobnými krádežemi. Za jeho problematického chování byl, umístěn ve svých patnácti letech Diagnostickým ústavem v Praze, přemístěn do výchovného ústavu v jiném městě než bydlel. Nastoupil také do dvouleté praktické školy, kde se učí na pomocného kuchaře. Jezdí každý víkend domů. V této chvíli mu zbývají čtyři měsíce do konce pobytu v ústavu. V jiném prostředí začal o sobě více přemýšlet. Pohled do zrcadla se stal pro něj impulzem k jeho změně a přestal užívat drogy. Začal navštěvovat nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, kde našel kamarády. S jejich pomocí a také spoluprací se sociálním pracovníkem si ujasnil, čeho chce v životě dosáhnout. Jeho cílem je najít práci, umět se sám o sebe postarat a později založit rodinu.
47
4.8.
Diskuze
Absolventskou
práci
s názvem
Sociální
práce
v nízkoprahovém
zařízení
v Královéhradeckém kraji jsem si vybrala na základě mé praxe v nízkoprahovém zařízení. Tato služba má preventivní charakter před násilným, rizikovým či patologickým chováním. NZDM nabízí volnočasové aktivity, do nichž se uživatelé zapojují dobrovolně. Někteří využijí anonymitu a zvolí si svou přezdívku. V praktické části jsem si jako hlavní cíl stanovila zjistit, kterým činnostem se děti a mládež v nízkoprahovém zařízení věnují. Při zjišťování hlavního cíle jsem použila pozorování, dotazníkové šetření, rozhovory se sociálními pracovníky a kazuistiky. V dotazníkovém šetření bylo tázáno 20 respondentů, z toho 10 dívek a 10 chlapců. Druhá otázka se táže na věk. Nejvíce uživatelů je ve věku 6-9 let (8 odpovědí) a dvě další věkové skupiny jsou totožné, tzn. věk 10-14 (6x) a více let (6x). Třetí otázka se týká časté návštěvnosti v klubu. Víc dní v týdnu chodí nejvíce uživatelů (9x), každý den (7x) a nejméně navštěvuje občas (4x). Čtvrtá otázka se zabývá délkou návštěvy NZDM. Nejvíce respondentů navštěvuje klub více než rok (10x), několik měsíců (8x)a rok (2x). V páté otázce se dovídáme, kterým činnostem se děti a mládež věnují. Nejvíce se uživatelé věnují tanci, zpěvu (6x) a společenským hrám (6x), druhé místo obsadila práce na počítači (5x) a poslední místo zaujímá hra na klávesy (3x) Šestá otázka se zajímá o pomáhání při činnosti v klubu. 8 respondentů odvětilo, že nepotřebuje pomoc, 7 klientů požádá pomoc od kamarádů a pouze 5 uživatelů si vyžádá vedoucího. Ze sedmé otázky lze zjistit, zda respondenti připravují prográmky spolu s vedoucím. Nejvíce bylo záporných odpovědí (12x), někdy se zapojí 5 uživatelů a spoluúčast potvrdili jen tři klienti. Osmá otázka patří oblíbenosti prográmků. Nejvíce se líbil Kosmos (12x), druhá byla Šikana a na posledním místě se umístil Nakažlivý prográmek (viry a nemoce – 3x) Hypotézy na začátku praktické části se z větší části mimo jedné nepotvrdily. První, protože starší 15ti let již klub navštěvují. Druhá z malého zájmu o připravování prográmků. Třetí, protože nejoblíbenější prográmek byl Kosmos a pátá z důvodu, že uživatelé nežádají o pomoc s činností nejčastěji vedoucího, ale snaží se sami nebo se obrátí na kamarády.
48
5. Závěr Absolventskou prací jsem chtěla více přiblížit nízkoprahové zařízení pro děti a mládež veřejnosti. Někteří lidé stále ještě nemají představu, jakým způsobem funguje toto zařízení. Setkala jsem se s tím, že matka nechtěla do klubu dítě pouštět, i přes to, že uživatel této služby byl spokojen. Při psaní této práce jsem se potýkala s nedostatkem odborné literatury na dané téma. Použila jsem internetové zdroje, které mi při psaní tohoto téma hodně pomohly a knihy. Nízkoprahové zařízení je hlavně založeno na anonymitě, proto jsem jména osob pozměnila a v názvu mé absolventské práci se nevyskytuje jméno klubu. Teoretická část se zaobírá historií nízkoprahových zařízení v České republice, pojmy, prací sociálního pracovníka – jeho role a obecné předpoklady a dovednosti pro sociální práci. Další kapitolou je Sociální práce jako nástroj sociální služby, která se týká sociálních služeb a sociální práce. Pátá kapitola se týká streetworku, vývoji v naší republice a formám práce a typům činnosti. Rozdíl mezi streetworkem a nízkoprahovým zařízením je v tom, že za sociálním pracovníkem uživatel v NZDM dochází, oproti streetworku, kde sociální pracovník cílovou skupinu vyhledává či kontaktuje sám nebo prostřednictvím jiné osoby. Šestá kapitola se týká nízkoprahového zařízení - posláním, cíle, cílovou skupinou, principy poskytování služeb a jednáním se zájemcem o službu. Sedmá kapitola nás přiměje zamyslet se nad volným časem – organizační formy zájmových činností, motivování zájmových činností, zážitek a zážitková pedagogika. Poslední kapitola se věnuje činitelům socializace – rodina, skupina vrstevníků, škola a média. V praktické části byl stanoven hlavní cíl: zjistit, kterým činnostem se děti a mládež v nízkoprahovém zařízení věnují. Ten se mi podařil splnit. Použila jsem pozorování, dotazníkové šetření, rozhovory se sociálním pracovníky a kazuistiky. Použití slova prográmek u některých může vyvolat smích, ale takto skutečně nazývají v nízkoprahovém zařízení své programy. Podle mě je to více pozitivní, milé a nebudí to pocit, že jsem do něčeho nucen. Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež zaplnilo mezeru, která chyběla v nabízených službách pro tuto cílovou skupinu. Agresivita dětí a mládeže vzrůstá, proto je důležité 49
usměrnit jejich výchovu i vývoj a dbát na správně využitý volný čas. Každý mladý člověk má před sebou životní dráhu, záleží pouze na něm, jak do ní vkročí. V tom mu kromě rodiny i přátel může pomoc nízkoprahové zařízení, stačí jen najít odvahu a vejít.
50
6. Použité zdroje a literatura Literatura: [1] HÁJEK, Bedřich, Břetislav HOFBAUER a Jiřina PÁVKOVÁ. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2008, 239 s. ISBN 978-8073674-731. [2] HAVLÍK, Radomír a Jaroslav KOŤA. Sociologie výchovy a školy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 174 s. ISBN 80-717-8635-7. [3] HOFBAUER, Břetislav. Děti, mládež a volný čas. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 176 s. ISBN 80-717-8927-5. [4] JEDLIČKA, Richard. Děti a mládež v obtížných životních situacích: nové pohledy na problematiku životních krizí, deviací a úlohu pomáhajích profesí. Vyd. 1. Praha: Themis, 2004, 478 s. ISBN 80-731-2038-0. [5] JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-807-3672-874. [6] MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 380 s. ISBN 978-807-3675-028. [7] MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 271 s. ISBN 978-80-7367-368-0. [8] MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 309 s. ISBN 80-717-8473-7. [9] SOKOL, Radek a Věra TREFILOVÁ. Sociální pracovník v rezidenčních zařízeních sociálních služeb: výklad je zpracován k právnímu stavu ke dni 1. 1. 2008. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, xx, 424 s. Meritum. ISBN 978-807-3573-164. [10]
TOMEŠ, Igor. Vzdělávací standardy v sociální práci: pro středoškolský, vyšší od-
borný a vysokoškolský stupeň vzdělání. Vyd. 1. Editor Igor Tomeš. Praha: Sociopress, 1997, 334 s. Phare. ISBN 80-902-2603-5. [11]
Vnitřní směrnice NZDM, 2006
51
Online: [1] ČECHLOVSKÝ, Jan. Kořeny vzniku NZDM v České republice. StreetWork - Kořeny vzniku NZDM v České republice [online]. 2006 [cit. 2013-01-18]. Dostupné z: http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=703 [2] DVOŘÁKOVÁ, Jaroslava. S POLEČNÁ VÝCHODISKA SOCIÁLNÍ PRÁCE A PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU A JEJICH SPECIFICKÉ METODY APLIKOVANÉ V SALESIÁNSKÉM STŘEDISKU V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. České Budějovice, 2013. Dostupné z: http://theses.cz/id/wufyxd/bakalsk_prce_Spolen_vchodiska_sociln_prce_a_pedag ogiky_vo.pdf. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Ing. Dr. Alois Křišťan, Th.D. [3] KOHOUTEK, Rudolf. Socializace osobnosti - ABZ.cz: slovník cizích slov. Pojem socializace osobnosti [online]. 2006 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/slovo/socializace-osobnosti [4] NEDĚLNÍKOVÁ, Dana. Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce [online]. [cit. 2013-02-15]. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/metakor/dok/met_prirucka_tsp.pdf [5] ZIMMERMANNOVÁ, Martina. Historie terénní sociální práce. StreetWork - Historie terénní sociální práce [online]. 2006 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=702
52
7. SUMMARY The assignment deals with social work in low-threshold facilities. The main aim of the final assignment is to determine what activities children and adolescents in the lowthreshold facilities participate. Low–threshold facilities are described from the view of their function, history, mission, goals and principles of the service. The target group of low-threshold facilities are children and adolescents who live in unfavourable social situation, have no opportunity to attend other leisure activities, or belong to ethnic minorities. The participants represent mixed group of the Czech society - the majority and the minority. This may help to improve interpersonal relationships and to increase mutual familiarity of the general public with cultural differences. The admission into these facilities is free, so it is accessible to children and adolescents both from the poor family background and from the socially disadvantaged families. Everybody from six to twenty-six years old can enter, who has no one to turn to with his problem, searching himself. New friends may help him to cope with the difficult life situations. This service has also preventative function in reducing violent, risky or pathological behaviour. The goal of low-threshold facilities is to bring young people from the streets into an environment that allows them to think about their life in more pleasant atmosphere. The attendance is voluntary as well as the involvement of a client in some activities offered to him. It doesn’t matter what skin colour and belief a client has, what national or social origin he comes from. The client can use the nickname so he needn’t reveal his name. An easy access to these facilities is very important. Low threshold facilities provide educational, activation and social therapeutic activities e. g. counselling, help in crisis, individual interviews, group work, the assistance in exercising rights when dealing with institutions. Children and adolescents have the possibility to develop their skills there, learn how to spend their leisure time more effectively; they also get new skills and find their place in their future life. They learn to avoid risky situations and succeed in interpersonal relationships. In the practical part the following methods are used: an observation, graphs and a questionnaire. Twenty clients are requested about their activities in the low-threshold 53
facility as well as two interviews with social workers are realized, and two case histories are created. Key words: social work, leisure time, low-threshold facility, national minority, social exclusion
54
Přílohy Příloha č. 1 Dotazník
1. Jaké je tvé pohlaví? A. holka B. kluk
2. A. B. C.
Do které věkové skupiny patříš? 6-9 let 10-14 let více let
3. A. B. C.
Jak často chodíš do klubu? víc dní v týdnu každý den občas
4. A. B. C.
Jak dlouho navštěvuješ klub? několik měsíců rok více než rok
5. A. B. C. D.
Které činnosti se v klubu věnuješ? práci na počítači tanec a zpěv hra na klávesy společenské hry
6. A. B. C.
Kdo ti nejvíc pomáhá v tvé činnosti? vedoucí kamarádi nikdo, sám
7. A. B. C.
Účastníš se připravování prográmků? ano někdy ne
8. A. B. C.
Který z prográmků se ti líbil? Šikana Kosmos Nakažlivý prográmek (viry a nemoce)
9. Účastnil(a) jsi se výletu? A. ano B. ne
