a zeptala se HMOTA: Proč jsem?

…. a zeptala se HMOTA: Proč jsem? Stanislav Vyskočil

Vědecko-ateistická filozofie o vzniku vesmírů, evoluci a smyslu života

uložení DNA v buňce

Wilkinson Microwave Anisotropy Probe

reálný snímek DNA

Věnováno vnučkám Karolínce, Adélce a Alence

1. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. 2. Každý má právo vyjádřit své názory slovem, písmem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. 3. Cenzura je nepřípustná. Listina základních práv a svobod, oddíl druhý, Politická práva, článek 17

…. a zeptala se HMOTA: Proč jsem? Vědecko-ateistická filozofie o vzniku vesmírů, evoluci a smyslu života

Stanislav Vyskočil

2013

Motto: „Filozofie je dnes mrtvý obor: nedokázala udržet krok s rozvojem vědy, fyziky obzvláště. Štafetu v úsilí o poznání převzali od filozofů vědci.“ Stephen Hawking „Je velkým triumfem, že My, lidské bytosti, pouhé soubory fundamentálních částic HMOTY, jsme schopni dostat se tak blízko k pochopení zákonů, které ovládají nás a celý vesmír.“ Albert Einstein

© Ing. Stanislav Vyskočil ISBN 978-80-260-4834-3

Kapitola 1

Úvodní část. Předmluva autora

K napsání této knihy mě vedlo několik závažných a pro mě zajímavých důvodů. Předně jsem už několik let usilovně sháněl informace, které by se týkaly oblastí mého zájmu, a to nejen v knihkupectvích, ale i na internetu. Knihy, ve kterých bych našel shrnutí všech nejnovějších vědeckých poznatků, s cílem odpovědět si na nejtěžší filozofické otázky, pokud to tedy vůbec dnešní stav poznání umožní. Tyto otázky zní: Proč jsme tady na této planetě? Proč právě v této době? Jaký má náš život reálný smysl, případně kdo nebo co je jeho zřizovatelem? Kdo nebo co rozhodlo o tom, komu se narodíme? Proč jsme právě takoví, jací jsme, se všemi našimi vlastnostmi tělesnými i duševními? Zkrátka nikde jsem takové shrnutí nenašel, ani na zmiňovaném internetu, který je dnes snad už jako jediný schopen všechny nové poznatky a fakta vědy shromažďovat. A nejen to, dokonce je i třídit a navíc i luxusně poskytovat až domů. Abych našel odpověď na nejtěžší filozofické otázky, musela oblast mých zájmů zahrnovat celé kompletní spektrum vědeckých i jiných poznatků, od literatury faktu či filozofie, přes fyziku, matematiku, evoluční biologii, genetické inženýrství, kosmologii až po v tomto případě nezbytnou teologii. Je jasné, že my sami jsme si náš život neobjednali ani o něm nerozhodovali, tudíž nejsme ani jeho tvůrci ani jeho zřizovateli. Odpovědi na uvedené otázky by tedy měly přirozeně zajímat každého z nás. Jsou to ty nejtěžší a nejhlubší filozofické otázky, jaké si lze vůbec položit. Pokud by se na ně našla odpověď, potom by byly jedním rázem zodpovězeny i všechny další podotázky filozofické, teologické, politické, náboženské, umělecké i čistě lidské. O zodpovězení těchto otázek snili nejenom všichni filozofové, ale i zvídaví či zvědaví lidé všech dob od pradávna až po současnost. Jediní, koho tyto otázky patrně nechávají chladnými, jsou snad jen teologové. Ti na ně mají totiž už dávno jasné odpovědi a tuto problematiku uzavřenou. Mně, znovu opakuji, jde o to, zda stupeň lidského poznání k dnešnímu dni už zodpovězení těchto důležitých otázek umožní… Tuto knihu jsem se rozhodl napsal právě proto, že jsem asi pětiletým intenzivním studiem všech rozhodujících oborů zjistil, že nejnovější vědecká 5

fakta, opakuji fakta, to již umožňují! Ještě před 50 lety tato rozhodující fakta nebyla k dispozici, jak uvádím podrobněji dále. Ze všech výše jmenovaných oborů jsem pro věc a daný cíl sobecky použil jenom jejich konečné nejnovější výsledky a nezdržoval jsem se u žádného více, než bylo potřebné. Tedy žádná specializace ani zbytečné zabíhání do detailů, jenom snaha o syntetizaci konečných výsledků všech vědeckých oborů, zato ale komplexně a v souvislostech. Dalo by se říct, že jsem se postavil na ramena „obrů vědy“, použil jejich poslední výsledky bádání a ty využil a syntetizoval do co nejucelenější nové vědecké filozofie s výše uvedeným a stanoveným cílem. Při psaní jsem se ale musel dokonale oprostit od všech ideologií, filozofií, politiky, náboženství, zbožných přání, pověstí, bájí, pohádek, mýtů a všech iracionálních útoků na moje myšlení. A zjistil jsem, že dodržet toto předsevzetí je problém, který si vyžaduje nejen jisté nadání, vzdělání, sečtělost, životní zkušenosti, scestovalost, ale i odvahu a osobní nasazení. Otázka tedy zněla: Budu na to mít? Prosím proto laskavého čtenáře o tolerování nedostatků této knihy, je to má prvotina, a přesto řešící ta nejtěžší filozofická témata! Už před několika lety jsem zjistil, že přestala existovat novodobá „Velká filozofie“, a to jednoduše proto, že nestačí zpracovávat to ohromné množství vědeckých poznatků posledních přibližně 50 let. Filozofické knihy, které by obsahovaly nejnovější zpracované informace, přestaly úplně vycházet. Dokonale mně to potvrdil můj oblíbený autor Stephen Hawking ve své nejnovější knize Velkolepý plán (2012), kde píše: „Filozofie je dnes mrtvý obor. Nedokázala udržet krok s rozvojem moderní vědy, fyziky obzvláště. Štafetu v úsilí o poznání převzali od filozofů vědci.“ Tyto věty mě ještě více utvrdily v tom, že takovou „filozofickou“ knížku si asi budu muset, na základě studia celého spektra vědecké literatury a samozřejmě nejenom pro sebe, napsat sám! Přiznám se, že otázku „PROČ JSME?“ jsem poprvé slyšel z úst známého popularizátora vědy, astrofyzika RNDr. Jiřího Grygara, asi v roce 2003 u nás ve vinařské obci, ve vinném sklepě po skončení jeho přednášky. On sám na ni odpověděl tak, že se nikdy nedozvíme, proč tady jsme, protože on jako vědec a věřící člověk věří tomu, že Bůh nám tento svůj záměr nikdy nevyjeví. Zeptal jsem se, zda potom není úplně zbytečné si takovou otázku klást, a on na to odpověděl: „... tak nějak.“ Od této doby jsem se, nejprve podvědomě, začal touto základní filozofickou otázkou vážně zabývat a zjistil jsem, že je možné ji rozdělit na dvě části, a to: 6

Ad. 1. Proč je vesmír a jak vznikl, co bylo před a po Velkém třesku, co je hmota a antihmota a je vesmír jediný, nebo jsou i multivesmíry? Ad. 2. Proč jsme my lidé na této výjimečné planetě, která vznikla před 4,3 miliardy let, jak vznikl život na této planetě a hlavně PROČ? A jaký má vůbec smysl? Na všechny tyto otázky se samozřejmě lidstvo snaží najít odpověď od nepaměti, a to jak na úrovni svého momentálního poznání, v případě racionálně uvažující časti lidstva, tak i bez poznání, v případě části iracionální. Na toto téma vznikly v minulých dobách různé filozofie, náboženství, pověsti, báje a mýty, to všechno s cílem dopracovat se k uspokojivé odpovědi, pokud možno ještě za života svých tvůrců. Poznání je ale nadgenerační, dlouhodobá záležitost a co se zdá jedné generaci nepoznatelné, je už pro další generaci poznané a samozřejmé. Tam, kde byla mezera v poznání, byl a je nejčastěji dosazován tzv. „Bůh mezer“. Postupně je ale bůh z těchto mezer vědeckým poznáním vytěsňován. Jde o to, kolik ještě těchto mezer zbývá a které to jsou. Na první otázku „Proč je vesmír a jak vznikl?“ se snaží za miliardy dolarů odpovídat tisíce vědců např. na urychlovači LHC v CERNu, a přesto zatím vyčerpávající odpověď na ni neexistuje. Můžeme jenom sledovat výsledky jejich úsilí a případně je uplatňovat při odpovědi na druhou otázku, tedy: „Proč jsme my?“. U oné druhé otázky „Proč jsme my?“ jsem ale zjistil, že stav poznání vědy k dnešnímu dni je už takový, i když se tomu možná budete divit, že na ni lze úspěšně odpovědět! No a právě to bylpro mě hlavní důvod, pro který jsem začal psát tuto knížku. Abych to ale zjistil, musel jsem, znovu opakuji, jednat maximálně racionálně a efektivně, oprostit se ode všech iracionalit, jako jsou různé ideologie, náboženství, politika, báje, pověsti, pohádky, zbožná přání, teologie, mýty, pověsti atd., které stále hýbou naší planetou a ještě dlouho jí hýbat budou. Rozhodujícím kritériem pro mě bylo jenom vědecké poznání a jenom v něm obsažená síla se dobrat objektivní pravdy, a to na základě vědecky ověřitelných faktů a důkazů, a jenom ty brát v potaz. Jenom vědecká fakta, nejlépe forenzní fakta. Snažil jsem se knihu psát tak, aby ji mohl číst co nejširší okruh čtenářů, tedy například bez jediné matematické rovnice. Anglický matematik Ernest Rutherford k tomu prohlásil: „… i nejsložitějšímu problému, jako např. teorii relativity, úplně rozumíš až tehdy, když jej dokážeš vysvětlit spolusedícím v hospodě ...“ Tím se snažím v této knížce řídit. 7

Pro svou knihu jsem měl připraven i jiný název, např. O tom, proč jsme a kdo je naším zřizovatelem. Tento název by byl výstižnější, protože na otázku v něm položenou zde najdete odpověď, na rozdíl od skutečného názvu knihy. Neznáme „zatím“ úplnou odpověď na to, proč je a kde se vzala hmotaa energie vesmíru, proč je např. elektron hmotný a foton nikoliv, neznáme ani jiné odpovědi. Slovo „zatím“ je na místě, protože kdo ví, jaká bude úroveň poznání např. za 5 tisíc let, pokud budeme mít možnost tato tajemství studovat. Pro evoluci je to velmi krátká doba, v porovnání se 4 miliardami let, po která už evoluce trvá. Knihu píši i pro svoji velkou rodinu, která bohužel naplňuje pravidlo: Doma není nikdo prorokem. Něco o mně: Byl jsem vychován v přísně katolické rodině. Mši svatou jsem v katolickém kostele v mládí absolvoval přibližně 2000x! V r. 1972 jsem vystudoval VUT Brno, fakultu elektro u profesora Kalednovského, Teorii informace, a katedru lékařské elektroniky. Celý život konstruuji (mám 3 realizované patenty), prodávám a servisuji zdravotnickou techniku, od r. 1993 tuto činnost vykonávám jako OSVČ, podle politiků jsem tedy parazit. Za totality jsem služebně procestoval půlku světa jako technický delegát firmy Chirana, a při tom jsem nikdy nebyl členem KSČ, což mně dnes nikdo nevěří. Tuto ateisticko-filozofickou knihu ale píši i z mnoha dalších důležitých a závažných důvodů. Gallupův ústav v nejvyspělejším státě světa, v USA, v roce 1982 zjistil, že 36 % Američanů si myslí, že lidské bytosti se vyvíjely po mnoho milionů let z méně vyspělých forem a tento proces řídil bůh. Jenom 14 % občanů Spojených států v boha nevěří a 44 % Američanů si myslí, že bůh stvořil lidské bytosti v jediném okamžiku, někdy před 6000 lety, tak jak to uvádí bible. Zbytek, tedy 6 %, neví. Tentýž výzkum se opakoval v roce 2007 a výsledky byly naprosto totožné! USA přitom nebyly založeny jako teokratický stát. Vysvětlení, proč je procento věřících tak vysoké, je, že se tam při vzniku USA přelilo z Evropy právě obyvatelstvo nábožensky pronásledované, silně věřící, neboli mnoho náboženských teistických „kulturních genů – MEMŮ“. O tom podrobněji a více dále v knize. U nás se podle posledního sčítání stále hlásí k nějakému náboženství cca 25 % populace. Praktikujících věřících, tedy těch, kteří pravidelně chodí do kostela, je celostátně nanejvýš 5 %. 8

Z čeho tak usuzuji? Např. u nás v katolické obci (2 100 obyvatel, jižní Morava) chodí do kostelav neděli 120–140 věřících, což je nějakých 6–7 %. Ostatní do těch 25 % jsou podle teologického filozofa a faráře Tomáše Halíka tzv. něcisti. Tedy lidé, kteří v „NĚCO“ věří, kteří věří, že tam nahoře „NĚCO“ je. Není o tom zatím hmatatelný důkaz, říkají, ale „NĚCO“ tam je, protože tak složitý vesmír nevznikl jenom tak, sám od sebe. Podle nich na tuto otázku nemáme zatím uspokojivou odpověď. V Praze sice chodí pravidelně do kostelů v neděli několik tisíc lidí, přesto je to maximálně 10 tisíc. Procentuálně vyjádřeno: pouhé 1 % !! Kdyby např. přišlo na mši svatoudo všech pražských kostelů v neděli dopoledne 10 % věřících, tj. 100 000 lidí, musela by se mše sloužit v O2 Aréně! To se ovšem nestává ani o Vánocích a Velikonocích. 99 % pražských daňových poplatníků, určitě narozených po roce 1948, ale bude muset zaplatit onomu 1 % věřících Pražanů církevní restituce ve výši 10 % z celkové sumy, pro ČR to je134 000 000 000 Kč. Pražané, jak známo, tvoří 10 % obyvatel ČR. Jejich podíl na restitucích je tedy, velmi zhruba, 13,4 miliardy Kč. Proč? No aby kněží mohli pravidelně sloužit v kostelích tzv. mši svatou, která, jak ukáži a dokáži dále, je v podstatě jen „rituál na vymazávání mozku“ účastníků tohoto obřadu-rituálu, sloužící ke vzniku závislosti na něm! Je naprosto irelevantní, zda restituční majetek oněch 17 v naší republice evidovaných církví někdy před r. 1948 vlastnilo nebo jak ho vůbec získalo. Pro budoucnost je daleko důležitější to, k čemu tento majetek bude využíván a použit. Náboženství ale není hlavním předmětem zájmu této knihy. Tím je: evoluce hmoty a energie na této planetě, „největší show pod sluncem“, jak ji nazval ve své nejnovější knize Richard Dawkins. Od prvních anorganických replikátorů před 4 miliardami let, jako výsledku nenáhodného chemicko-biologického procesu s náhodným výsledkem, až po člověka, který jako jediný tvor na zemi je schopen se proti sobeckým replikátorům vzbouřit. Miliardy let evoluce probíhaly bez účasti vyšší inteligence. Ta v žádné podobě nemůže existovat, ani ji není možné uměle vytvořit, bez procesu evoluce v průběhu nesmírně dlouhého časového úseku. Alespoň ne na úrovni lidské inteligence. Až člověk se stal aktivním účastníkem tohoto procesu, a to následovně: Člověk je výsledkem evolucí nenáhodně vytvořeného softwaru genomu DNA, který jde evolučním vývojem do stále větší a větší složitosti. U nás to už evoluce s tou složitostí tak trochu „přetáhla“ (záměrně, nebo náhodně?) a jí vytvořený software si vytvořil pro řízení svého hardware, tedy těla, mozek. Ten je už tak složitý, že začal být schopen uvědomit si sám sebe ... a zeptal 9

se: PROČ jsem? A začal po tom pátrat. Byl schopen si uvědomit, když uviděl makromolekulu DNAv mikroskopu a když ji přečetl, že tento software genomu DNA je vlastně stavební plán na vytvoření jeho samého i těla, které má řídit, a tudíž, že je to jeho skutečný tvůrce, jeho „ZŘIZOVATEL“. Následně začal s tímto zřizovatelem jemu podřízený mozek už i aktivně komunikovat a také do něj zasahovat. Bude zajímavé pozorovat, zda se tomu náš zřizovatel, software genomu DNA, neboli také jakási diaspora genů DNA, včetně vítězných kulturních genů – MEMŮ, bude v budoucnu bránit, a to navíc vzhledem k daným zákonitostem a předpokládanému průběhu evoluce. Pokud ano, dovolím si zaspekulovat, že má náš zřizovatel někde v mozku, který si on vytváří pro řízení hardwarové schrány – těla – na krátkodobé přežití a ne naopak!, nějaké „centrum vlastního vědomí“. O úrovni tohoto vědomí se neodvážím ani spekulovat. Pokud se nebude bránit, bude to důkaz, že jde „jenom“ o výsledek hmotného chemicko-biologického nenáhodného evolučního procesus náhodným výsledkem. Potom bude mít pravdu Stephen Hawking, který definuje život jen jako „chemické bahno na bezvýznamné planetě střední velikosti“. Dlouhodobé záhady evolučních biologů, jako jsou Batesovy mimikry, melanismus u můr a dokonce i evoluce velikosti a tvaru pěnkavčího zobáčku, ale i překotné změny a tvary ženského těla se těžko vysvětlují klasickým Darwinovým evolučním přírodním výběrem. Nejenom vesmír, ale i genom lidské DNA má svoje temné části, „odpadní, junk DNA“, a možná má tyto temné části i náš mozek se svým vlastním vědomím našeho zřizovatele. O tom více dále v knize. Zda je to jenom spekulace, ukáže budoucnost. Vědomosti a fakta pro novou filozofii v této knížce jsem čerpal z internetu, časopisů, jako je Vesmír, a literatury uvedené na konci knihy. Z těchto knih doporučuji k přečtení zejména následující, které vyšly i česky: Richard Dawkins: Největší show pod sluncem (2012), Sobecký gen, Boží blud, Řeka z ráje, Slepý hodinář, Stephen Hawking: Velkolepý plán (2012), ale i ostatní díla, biolog Sean B. Carroll: Nekonečné, nesmírně obdivuhodné a překrásné, Paul Davies: Kosmický jackpot, Tony Hey a Patrick Walters: Nový kvantový vesmír, Brian Greene: Skrytá realita a paralelní vesmíry, Struktura vesmíru. Zajímavé jsou i knihy Susskinda Leonarda a Alana Gutha, či klasika Charlese Darwina O vzniku druhů přírodním výběrem a O pohlavním výběru. Doporučuju rovněž Kralickou bibli, tedy Starý i Nový zákon podle vydání z roku 1613, které je asi nejpůvodnější ze všech u nás vydaných edic bible. 10

„Správná“ selekce literatury je ale naprosto rozhodující, abychom se dopátrali skutečného poznání, pátrali efektivně a racionálně a nečetli celé knihovny, které jsou dnes už mnohdy jenom dekoracemi pro intelektuální snoby. V knize jsou použity informace pouze z těchto zdrojů, a proto nebudu u každého faktu uvádět zdroj z důvodů přehlednosti a logičnosti textu. U klíčových citací a faktů je zdroj samozřejmě uveden. U některých obrázků je uvedeno, ze které knihy byly převzaty, ostatní jsou volně dostupné na internetu.

11

Kapitola 2

Evoluce a smysl života

Říkáš, že chceš revoluci. Vždyť víš, že všichni chceme změnit svět. Tvrdíš, že je to EVOLUCE. Vždyť víš, že všichni chceme změnit svět. Říkáš, žes přišel na skutečné řešení. Vždyť víš, že bychom ten plán všichni rádi znali… John Lennon a Paul McCartney Revoluce 1 /1968/, Beatles Inteligentní člověk se stává dospělým ve chvíli, kdy nalezne odpověď na otázku svého původu. Živé organismy obývají tuto zemi více jak tři miliardy let, aniž by věděly PROČ. Až Charles Darwin sestavil ucelené a obhajitelné zdůvodnění naší existence. Od té doby se už nemusíme utíkat k pověrám nebo náboženství s otázkami: Proč jsme tady? Co je člověk? Má život nějaký smysl? K tomu uvedl významný zoolog G. G. Simpson: „Všechny pokusy zodpovědět tyto otázky před rokem 1859 jsou naprosto bezcenné a uděláme nejlépe, když je zcela pomineme.“ Co je ale šokující, je fakt, že filozofie a obory známé jako humanitní jsou stále vyučovány, jako by Darwin nikdy nežil. To se časem bezpochyby změní, protože tato témata jsou zajímavá jistě pro každého z nás. Dotýkají se každé stránky našeho společenského života, lásky, nenávisti, bojů i spolupráce, darů i krádeží, chamtivosti i štědrosti atd. Je to zkoumání biologie, sobectví i altruismu, tedy dělání dobra druhým. V evoluci je ale podstatnější dobro jedince – genu – než dobro skupiny. Nejvýraznější vlastností úspěšného genu je nemilosrdná sobeckost! Geny, které se jen nepatrně odchýlily od této vlastnosti, dnes už netvoří genofondy živých organismů! Sobeckost genu zpravidla vede i k sobeckému jednání jedince. Pro gen i jednotlivce je ale v některých situacích výhodná jistá forma omezeného altruismu. Opravdu ale jenom jistá a omezená. Rád bych věřil opaku, ale všeobecná 12

láska a blaho jako takové nedávají z hlediska evoluce smysl. Sobecký rebel zneužívá altruismu ostatních a má větší naději, že přežije a bude mít potomstvo, než ostatní. Po několika generacích bude altruistická skupina zaplavena sobeckými jedinci a geny. Dawkinsonova teorie sobeckého genu se od klasické podoby Darwinovy selekce liší tvrzením, že přírodní výběr probíhá na úrovni genů. Pro přežití konkrétní varianty genu je nezbytné, aby jedinec, který je jejím nositelem, zanechal potomky. Darwin v posledním odstavci svého převratného díla O vzniku druhů k tomu napsal: „V přírodě z války, hladu a smrti přímo plyne nejušlechtilejší věc, kterou jsme schopni pochopit, totiž vznik vyšších živočichů.“ Psal se rok 1859! Důkazů o evoluci přibývá a nikdy nebyly silnější. Paradoxně přibývá i jejich odpůrců, kteří toho o evoluci moc nevědí, a po pravdě ani nechtějí vědět. Evoluce je ve skutečnosti faktem, a to nepopiratelným jako každý jiný vědecký fakt, třeba že se Země otáčí. Konkrétně tento fakt např. církev vzala na vědomí až v roce 1995, kdy zároveň zrušila kletbu na Galilea. Evoluci v roce 1995 uznal i sám papež Jan Pavel II. a v poselství Pontifikální akademii věd je jasně deklarováno, že: „... evoluční teorie představuje více než hypotézu. Po stránce hmotné bylo vědeckým výzkumem prokázáno, že člověk patří do stejné vývojové linie jako živočichové. Věda se zabývá především tělesnou stránkou živých organismů a člověka, úkolem filozofie a teologie by měla být spirituální složka.“ To je ve vědecké obci považováno za hlavní argument pro status evoluce jako prokázaného faktu ze strany katolické církve. Papežovi podřízení, a není jich málo, o evoluci nechtějí ani slyšet, za všechny cituji vídeňského kardinála Christopha Schönborna, který pro deník New York Times napsal: „Dnes, na počátku 21. století, kdy čelíme vědeckým tezím, jako je neodarwinismus a hypotéza multiverza v kosmologii, jež byly vymyšleny jako únik před drtivými důkazy svědčícími o účelnosti a plánu, které nalézá moderní věda, bude katolická církev opět hájit lidský rozum a prohlašuje, že imanentní plán zřejmý v přírodě je skutečný. Vědecké teorie, jež se známky plánu pokoušejí odbýt jako důsledek „náhody a nutnosti“, nejsou vůbec vědecké, ale naopak se zříkají lidské inteligence.“ Ty „drtivé důkazy o účelnosti a plánu“ (kreacionisty nazývaného „inteligentní plán“) už jaksi ale kardinál Schönborn opomněl předložit. Na papežovo poselství reagovali v časopise Quarterly Review of Biology /72/1997/ 4 vědci: I. D. Pellegrin, M. Ruse, E. C. Scott a R. Dawkins. Poslední jmenovaný byl jediným, kdo nepřijal papežovo vyjádření, které později 13

rozpracoval v knize Boží blud s tím, do jaké míry je bible zdrojem naší dnešní morálky. (více o bibli v samostatné kapitole) Věřící i nevěřící dnes čerpají zdroj své morálky především posouzením slušnosti na základě sekulárních postojů a přirozeně pojímané spravedlnosti. Bibli v praxi podporujeme jen tehdy, když odpovídá liberálnímu konsensu, jinak na ni tiše zapomeneme. Podle papeže je ale „spirituální duše tvořena přímo Bohem a ten ji jako nesmrtelnou a speciesistní vložil do člověka. Tím člověka nadřadil nad všechny živočišné druhy.“ V každém případě je ale potěšitelné mít papeže za spojence v boji proti kreacionistickému fundamentalismu. Papežův přístup vede k zachování duality těla a duše v duchu upřímné snahy o sblížení církevní nauky s poznatky přírodní vědy. Jak si ale ukážeme v dalších kapitolách, dualita je skutečně reálná, první složkou je tělo – hardware a druhou duše – software genomu DNA. Duše je i skutečně a reálně částečně nesmrtelná, protože část našeho softwaru genomu DNA rozmělněná pohlavním výběrem se dál kopíruje do našich potomků, tedy pokud je máme, a to „na věky věků“, alespoň některé geny určitě! Teologii z biologické evoluce rázně odstranil v roce 1859 Darwin vydáním revoluční knihy O původu druhů. Neodstranil ji ale z chování lidí. Stěžejní myšlenkou darwinismu je to, že příroda nedokáže plánovat a předjímat, co by se mohlo hodit pro přežití. To je naprosto základní vlastnost evolučního vývoje přírody. Richard Dawkins přírodu přirovnal ke slepému hodináři: „… k mutacím dochází náhodně a vybírány jsou na základě své hodnoty pro přežití v daném okamžiku. Darwinismus působí tady a teď. Selekce si vybírá ty nejsilnější v každém okamžiku.“ Evoluce podle Darwina nikam nespěje, nikam nesměřuje a nic předem neplánuje. Mimo jiné o tom, že by měla zvítězit Havlova pravda a láska nad lží a nenávistí, určitě nic neví. Dnes již zdiskreditovanou alternativní teorii evoluce předložil Jean-Baptiste Lamarck. Jeho teorie je založena na myšlence, že se dědí osvojené vlastnosti. Například životní zkušenosti organismu mohou být předávány potomkům, takže syn muže, který má vypěstované svaly, je bude mít také. Tato teorie byla evolučními biology vyvrácena. V literatuře se ale uvádí doslova „víceméně“ vyvrácena. Není nepředstavitelné, a i z vědeckého hlediska nemožné, že by tu a tam zapracovala nějaká rafinovaná verze lamarckovské evoluce a darwinovský mechanismus by tak rozšířila. Podle Lamarcka se organismy snaží dosáhnout lepší adaptace a předat plody svého úsilí svým potomkům, 14

rostlinná buňka

„Filozoficky“ jsou buňky identické.

živočišná buňka 

15

např. žirafa natahuje po celé generace krk, aby dosáhla na potravu, a následně zplodí mláďata s delším krkem. Evoluce se podle evolučních biologů odehrává na úrovni genů a pohlavního plození. Za života jedince se nedoplňuje informace v softwaru genomu DNA, evoluční změny se odehrávají jenom při spojení chromozomů otce a matky. 23 000 genů se náhodně namíchá, jako se míchají karty, buď je celý gen od matky nebo od otce, obyčejně jde o celé balíčky genů. Genetici ale budou vždy tvrdit, že za většinu (95 %) našich vlastností mohou geny, zatímco psychologové tvrdí, že rozhodující vliv má prostředí a výchova. Cesta od genů k fenotypu je dlouhá a je zatím jen částečně pochopená. Tímto problémem se zabývá obor zvaný epigenetika, přičemž epigenetická informace představuje informaci ležící „nad“ genetickou informací. Epigenetické změny (změny vyvolané vlivem prostředí) v DNA nemění přímo pořadí nukleoidů, ale ovlivňují expresy (zapínání a vypínání) jednotlivých genů a tyto změny jsou často dědičné. Je-li epigenetická změna vyvolaná prostředím a výsledkem je pak i změna genetická, neměl nakonec pravdu Jean-Baptiste Lamarck, když mluvil o dědičnosti získaných vlastností? Tato teorie ale byla „víceméně“ vyvrácena! Informace o tom, jak přežít v budoucnosti, musela být nasbírána v minulosti. Tuto informaci zaznamenává DNA v tělech potomků. Existují ale ještě 3 další způsoby archivování informace, kterou lze využít pro další přežití, a to v imunitním systému, nervovém systému a v kultuře. První pamětí je software genomu DNA, tady jsou data uložena digitálně (jako v PC), ne analogově, na přepisovatelném médiu a tvoří genofond druhu. Druhá paměť je v imunitním systému. Ten si např. pamatuje prodělané spalničky a vzpomínky na ně si „vtělil“ do proteinů protilátek, které uložil do osobní databáze sloužící k potlačení vetřelce. Třetí paměť je nervový systém, který postupuje podle pravidla: Každá akce, po níž následuje odměna, by se měla opakovat. Akce s bolestí, což je trest, by se opakovat neměla. Na základě těchto 3 pamětí vzniká paměť čtvrtá, která se nepřenáší genetickou cestou, ale ústně, internetem, i čtením této knihy, a to je databáze lidské kultury. Vybudoval ji darwinovský evoluční proces nenáhodného přežívání prostřednictvím náhodně mutované DNA. Darwin objevil, že všechna živá stvoření na této planetě jsou potomky jediného předka, a přitom nevěděl, že existuje nějaký genetický kód, univerzální 16

Ukázka sekvence při čtení dna

17

a identický u všech živočichů, rostlin, hub, bakterií, archebakterií i virů. Všechny formy života na této planetě používají týž genetický kód, a to z prostého důvodu: všechny jsou potomky jediného předka, leda že by se ještě našla a přežila nějaká eukaryota „v nějakém extrémním refugiu, kterých je ještě na této planetě dost,“ jak tvrdí fyzik Paul Davies. Např. s levotočivou makromolekulou DNA. Díky triumfu darwinismu je věda v poslední fázi protiteologických čistek. Už v roku 1859 napsal B. Engels Marxovi toto: „... čtu Darwina, je naprosto skvělý, byl zde ještě jeden teologický aspekt, který bylo potřeba vyvrátit, a to teď bylo vykonáno.“ Gell-Mann mluví pravděpodobně za všechny vědce, když píše: „Život může byt klidně důsledkem fyzikálních zákonů plus náhod a vědomí důsledkem neurobiologie. Není nutné předpokládat dodatečné mechanismy, či skryté příčiny.“ Fyzikální zákony ovšem podle Wheelera neexistovaly a priori, ale povstaly z chaosu kvantového Velkého třesku, vznikly z „galimatyáše“ a zamrzly spolu s vesmírem, jejž nyní po jeho tajuplném zrodu ovládají. Musely vzniknout při Velkém třesku ve své konečné podobě podle toho, jaké měl parametry, jaké byly počáteční podmínky, kolik hmoty se třesku účastnilo, o kolik bylo více hmoty než antihmoty, jaký byl průběh inflace. Každý multivesmír je potom jiný. Rolfu Landauerovi, fyzikovi z IBM, který položil základy teorie počítačů, bylo divné, že v reálném světě podléhají veškeré výpočty fyzikálním omezením a bity informací neplují jen tak volně vesmírem, vždy se pojí s fyzikálními objekty. V PC jsou bity informací uloženy mnoha různými způsoby, např. ve zmagnetizovaných doménách. Genetická informace sídlí ve čtyřech nukleidových bázích, které tvoří genom DNA. Je zřejmé, že obecně nelze mít software bez podpůrného hardware. Bity informace jsou uložené v DNA digitálně, DNA je tedy software a tělo živého organismu hardware.

Definice života a „vědomí“ DNA Stephen Hawking definuje život ve vesmíru takto: „Lidská rasa je jen chemické bahno na planetě střední velikosti.“ Většina fyziků a kosmologů přizvukuje, menšina nesouhlasí, přičemž oponují tím, že život je součástí kosmického příběhu, který má hluboký význam. Zbývá ale otázka: Jaký význam? A samozřejmě chybí i odpověď! 18

Obrázky z knihy Sean B. Carroll: Nekonečné, nesmírně obdivuhodné a překrásné 19

Silná verze antropického principu zhruba řečeno tvrdí, že vesmír musí být takový, aby v něm v jistém období jeho vývoje vznikli pozorovatelé. Fyzikální zákony a evoluce vesmíru jsou „jaksi“ předurčeny k tomu, aby zrodily život a vědomí. Tento silný princip nezakazuje multiplicitu vesmírů, ale určuje, že vesmíry bez pozorovatelů neexistují. Slovy biologa Simona Morrise: „Nevyhnutelnost inteligence byla, chcete-li, zaseta již při samotném spuštění vesmíru.“ Byl život zabudován do zákonů vesmíru při jeho vzniku, anebo si život vybral z bilionů multivesmírů a jejich planet, na kterých byly právě tyto vhodné zákony, a tam se usadil? U první možnosti by musel být přítomen programátor, designér, bůh, u druhé stačilo spustit zrod multivesmírů s inflací. Einstein jednou poznamenal, že to, co ho zajímá nejvíc, je, „zda Bůh měl při stvoření světa vůbec možnost volby“. Odpověď zní: Neměl! Vesmír by totiž byl stejně nutně takový, jaký je. Tedy pokud není možnost volby, nemusí být ani žádný volitel, programátor, designér, bůh. Neměl by totiž co dělat! Tradiční křesťanská doktrína ale tvrdí, že samotný bůh stvořitele nemá. Bůh je naopak bytost nutná, bytost, jejíž existence nevyžaduje žádné vysvětlení. Z toho je tedy logicky nemožné, že by bůh neexistoval, stav bez boha nemá smysl. Bůh vesmír nestvořil takový, jaký je nutně, ale naopak se pouze rozhodl, že tak učiní. Teď ale filozoficky zpozorníme! Může nutná bytost jednat nenutně? Na první pohled to nedává smysl. Pokud je bůh nutně takový, jaký je, potom i jeho rozhodnutí jsou taková, jaká jsou, a máme po svobodě volby. Byla uskutečněna řada filozofických pokusů, jak obejít nutného boha a nahodilý vesmír. Na to je ovšem potřeba „vyšší filozofická“, abyste nebyli úplně zmateni. Vše okolo boha je tedy abstraktní, iracionální, rafinované a komplikované! Komu se nechce přemýšlet, protože to někdy bolí, ten se může řídit heslem: „Modli se a pracuj!“ R. Dawkins: „Složitější než všemohoucí a vševědoucí Bůh už to být nemůže.“ Nekonečná mysl monoteistického boha je taky nekonečně složitá a vůbec ne jednoduchá. Tradiční model monoteistického boha a standardní model multiverza jsou asi tak stejně složité. Pokud někdo bude argumentovat tím, že bůh je nevyzpytatelný, vytrácí se úplně logický řetěz vysvětlení. Jestliže si bůh vybral jen tak naslepo, plánovitost opět mizí, protože kdyby šlo o výběr čistě z rozmaru, např. vesmír plný 20

Z knihy R. Dawkinse: Největší show pod sluncem Ani opice ani lemur, ale dokonalý evoluční mezičlánek. Primát „Darwinius masillae“. Osmý div světa! 47 milionů let stará fosilie. Palec proti ostatním prstům. 21

hrozného utrpení, plný existenční nejistoty a tisíců nemocí, redukovalo by se vše na „božskou hříčku“ (nepřipomíná vám to něco?). Pokud rozhodnutí stvoření vycházelo z důmyslného a uváženého plánu a z podstaty boha, nutí nás to ptát se na zdroj této podstaty, a to: Kdo stvořil boha? A kdo stvořil stvořitele, stvořitele tohoto stvořitele atd. atd., otázky v nekonečném regresu! Zdůrazňuji, že jde o naprosto legitimní filozofickou otázku! Zopakujme si, co znamená podle Nového zákona víra v boha: „Věřit v Boha znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a pevně počítat s tím, co nevidíme.“ (Nový zákon, Židům 11,1) Nejsilněji víra vyjadřuje archaické touhy lidí po nesmrtelnosti. Faraoni si nechávali stavět luxusní hrobky s pohřební výbavou, protože nechápali, že i oni musí taky zemřít, když se mají tak „dobře“. Odmítali se smířit se smrtí. To samozřejmě neplatí jenom pro faraony.

Život ve vesmíru Život si vybral vhodný z mnoha nabízených multivesmírů a poté z mnoha nabízených planet v tomto už vybraném konkrétním vesmíru. Tato podmínka je splněna tím, že multivesmírů existují biliony a v nich biliony planet. Je proto logicky velmi pravděpodobné, že alespoň na některých jsou pro život příhodné podmínky. Zákony velkých čísel. Dokonce podle jedné pravděpodobnostní rovnice z programu SETI jsou těchto planet řádově miliony. Jenom v našem nejbližším vesmírném okolí jsme objevili už tisíce exoplanet. A to jsme jenom v naší galaxii. Právě dnes (červenec 2013) byla objevena v souhvězdí Lištičky ve viditelném spektru barvou modrá exoplaneta …a naše planeta má jako modrá po výjimečnosti! Definovat život je obtížné, ale tři jeho vlastnosti jsou nápadné. 1. Živé organismy jsou výsledkem darwinovské evoluce – to většině vědců úplně stačí. 2. Samostatnost. Živé organismy žijí svůj vlastní život. Vyhodíte-li mrtvého ptáka, tak letí po jednoduché geometrické dráze, na rozdíl od živého ptáka, jehož dráhu bude určovat jeho genetický a neurologický stav a u něhož nebudete vědět, kde přistane. 3. Zacházení s informacemi – software genomu DNA je návod nebo algoritmus, nebo soubor pokynů jak uskutečnit nějaký projekt, např. vyrobit protein nebo okopírovat molekulu přes nějaký fyzikální systém, např. ribozom, který genetické pokyny dokáže interpretovat a provést. 22

Replikace DNA

Gen - úsek DNA

23

NASA život usilovně hledá mimo Zemi a pro svoje potřeby jej definuje jako „chemický proces který se udržuje sám a je schopný darwinovské evoluce“. NASA potvrdila, že se sondě Stardust při průletu ohonem komety WILD 2 podařilo v roce 2004 odebrat stopové množství aminokyseliny glycin. Potvrdila se tak teorie, že ve vesmíru jsou poměrně běžné klíčové stavební kameny života. To vedlo hlavního astrobiologa NASA Carla Pilchera k prohlášení: „Vše navíc potvrzuje úvahy o tom, že život ve vesmíru může být běžný, ne vzácný.“ Vesmírná tělesa bombardující Zemi přinesla i látky, z nichž poté vznikly sloučeniny tvořící živou hmotu, a to nejen aminokyseliny, ale už i hotové živé organismy jako spory, které zde vyklíčily a evolucí se z nich staly složité organismy s genetickou, kopírující se informací. Genetické informace nejsou jen řadou náhodných bitů, ale rovněž jistým druhem počítačového programu, v němž je zašifrován předem určený cíl, přičemž vše je zapsáno pomocí čtyřpísmenné abecedy genomu DNA. Mysl zpracovává smysluplné informace (sémantické), a to je právě to, co z mysli dělá mysl. Vědomí se od pouhé biochemické aktivity liší sémantickou povahou on-line zpracování informací v neuronech a milionech paralelních procesorů. Genom DNA obsahuje vnitřní obraz světa – druh virtuální reality, který vznikal během odvěké evoluce a zahrnuje nezbytné informace k tomu, aby byl organismus dobře přizpůsobený své ekologické nice. Genom DNA „ví“ o svém okolí, pomocí církevní terminologie je možné ho nazvat tou záhadnou duší člověka. Má i fyzický rozměr, měří cca 2 metry, je 100x tenčí než vlas a má 3,4 miliardy bitů písmen informace. Je v každé buňce kompletní, danou buňku přitom řídí jenom jeho nepatrná část, polovina se přenáší do potomstva a to zajištuje nesmrtelnost této „duše“ docela reálně! Jak jsem uvedl už v předcházejících kapitolách, je 100% sobecký, nic neplánuje a vše je podřízeno jenom evolučnímu přežití. Žádné cesty „duše“ do nebe nebo pekla se tedy nekonají, jenom do potomstva. Jako informace by se dala „duše“ – software genomu DNA – po přečtení, jako radiový signál, odeslat rychlostí světla na druhý konec vesmíru. Tam by tento signál musel ovšem někdo přijmout a klonováním by bylo možné vytvořit identického jedince, ze kterého byla „duše“ vyjmuta, nebo jenom zkopírována. Osobně jsem si plánoval, že si podám po smrti žádost do „předpeklí“, které by mně vyhovovalo, ale to papež Jan Pavel II. v r. 1995 nějakou „bulou“ zrušil. V předpeklí měly být narozené, ale nepokřtěné děti, které zemřely ihned po porodu. Kam je ale po zrušení přestěhovali, to jsme se z buly nedozvěděli. Takže máme podle náboženské nauky už jenom nebe, 24

živočichové

rostliny

zde jste

protista

houby bakterie archea

zde jste

Z knihy R. Dawkinse: Největší show pod sluncem Hillisův diagram. Strom života 25

peklo a očistec. Předpokládá se, že by v uvedených 3 božských posmrtných institucích mělo být za celou historii lidstva – nevíme, od kterého roku evolučního vývoje přesně je člověk už odpovědný před bohem – cca 100 miliard duší. V jaké formě duše v těchto místech vlastně existuje, to žádný prorok, vykladač Písma ani samotná církev zatím ani nenaznačili. Kdyby církev dokázala existenci boha, jako že se o to ani náznakem nesnaží, a udala jeho adresu, mail, případně uvedla jiný způsob komunikace, bylo by zajímavé, co by asi lidé na tuto adresu psali a o čem by se komunikovalo. Nebudu uvádět žádné příklady, nechám to na fantazii laskavého čtenáře. Toto jsou naprosto legální filozofické otázky, i když pro někoho velmi nepříjemné. Modlitby by asi k takto poznanému a adresnému bohu obsahovaly kromě proseb a žádostí i stížnosti, a to i nevybíravé, a proto církev nemá ani ten nejmenší zájem dokazovat boží existenci. Zato existence církve je evidentní a je založená hlavně na strachu z boha, pekla a smrti. Tady může církev argumentovat tím, že strachem z boha, pekla a smrti utlumuje v globální populaci účinek dědičných genů prvotního hříchu projevující se na konkrétním chování primitivnějších jedinců. Hřích jako takový neexistuje, je jenom hříšné chování a to koná člověk naprogramovaný zděděnými špatnými geny a memy, z nichž ty nejhorší mohou pocházet z předcivilizačních, „zvířecích“ dob. Označení „zvířecí“ je naprosto na místě, protože jednání některých „lidských“ jedinců je daleko horší než chování zvířat. Podle posledních poznatků uváděných v literatuře je podíl genetické predispozice až 95 % a zbytek je teprve výchova a vliv prostředí. U silných úchylek může být vliv výchovy a prostředí na jedince dokonce naprosto zanedbatelný. Takový člověk je pak psychology označený za „nepřevychovatelného“, a pokud spáchá násilný trestný čin, bývá odsouzen na doživotí. Na výkon trestu je poslán buď do detenčního ústavu nebo do vězení, to podle posudků omylných soudních znalců. Ti se např. v kuřimském případu mučení 2 chlapců v posudcích nedohodli vůbec na ničem. Jejich posudky byly tak diametrálně odlišné, že soudce musel případ rozsoudit „zdravým“ rozumem, alespoň tak se vyjádřil. Věřící obžalovaný se může, samozřejmě jenom potenciálně, u soudu hájit třeba takto: „Tak mě naprogramoval můj stvořitel a já jsem neměl sílu se tomuto programu bránit. Měl jsem nepřekonatelné nutkání, proti němuž jsem v programu nenašel obranu. Moje úchylka (např. kleptomanie), o které dobře vím, byla daleko silnější než moje slabá vůle a moje morální „brzdy“.“ Nevěřící: „Autorem mého programu, podle kterého se chovám, je „nenáhodná a výsledkem náhodná“ evoluce hmoty a já ji žaluji jako primárního viníka, za moje 26

negativní úchylné jednání.“ Následný titulek v novinách by pak mohl znít: Oba žalovaní, Evoluce a Bůh, se k soudu nedostavili! Je to absurdní, nebo pravdivé?

Může mít DNA „znalost“ nebo dokonce vědomí? Znalost je lidský pojem, který není v žádné materiální teorii a zvlášť ne v kosmologii. Můžeme připsat znalosti nebo i vědomí softwaru genomu DNA, našemu zřizovateli? Není to jenom hloupá makromolekula, obrovská posloupnost 3,4 miliard písmen nukleoidů označovaných A, T, C a G a vzešlá za 4 miliardy let trvání evoluce hmoty? Hlavním úkolem genů je kódovat výrobu proteinů v buňce. Většina genů, a to až 95 %, je ale nekódujících, nejde o informace překládané do proteinů a říká se jí odpadní, neboli junk DNA. Zatím se o této části DNA mnoho neví, obsahuje „řídicí“ geny, které zapínají a vypínají geny, jež kódují výrobu proteinů, někdy v literatuře označované jako „vercajk“ nebo „montážní genetická výbava“, dokonce i „temná hmota genomu“. Objev této „výbavy“ úplně otřásl dřívějšími názory na příbuzenské vztahy mezi živočichy i na to, co je odlišuje, a otevřel se zcela nový pohled na evoluci. Informace o stavbě, např. trojrozměrné holenní kosti, je bez jakékoli pochybnosti v posloupnosti nukleoidů v DNA obsažena, jenomže kde? V které části? (viz obrázek DNA a čtení DNA) Zatím už víme, že některé geny jsou zodpovědné např. za rakovinu a jiné nemoci, a známe, aspoň částečně, i účel mnoha dalších genů. V dalším rozkódovaném softwaru genomu DNA, hlavně junk DNA, nás čekají jistě překvapení a obrovské množství informací o průběhu evoluce a naší minulosti. Pro přežití si software genomu DNA, „náš zřizovatel“, staví tělesnou schránu pro dočasné přežití a v ní nejsložitější orgán, mozek, pro řízení této schrány. Když je schopen postavit si tak složitý orgán, jako je mozek – a teď čistě spekulativně –, může si vytvořit v některé části mozku i nějaké paralelní, na našem vědomí nezávislé vlastní vědomí? (Toto vědomí by mohlo být na jakékoli úrovni.) Některé další skutečnosti evolučního vývoje se totiž těžko vysvětlují jenom Darwinovým souhrnem náhody mutace a výběru. Zase čistě spekulativně: např. tvar ženského těla (je to tak uvedeno v literatuře) se změnil během několika generací. Nebude to asi pouze dostatkem potravy, tím by se dala vysvětlit např. výška lidského těla, která se v průměru zvyšuje doslova generaci od generace, což je pro evoluční vývoj šílené tempo. Jsou další a další příklady, Batesovy mimikry aj. Vznikla i nová vědecká disciplína 27

– evoluční vývojová biologie na rozhraní embryologie a evoluční biologie, zkráceně evo-devo. Ta mezidruhově srovnává geny, které řídí ontogenezi – výstavbu těl. Evo-devo odhaluje genetické a vývojové mechanismy podmiňující změnu a umožňuje srovnávat a stavět do kontrastu evoluční cesty různých skupin. Nejsou totiž stále vyřešeny dlouhodobé záhady, jako jsou Batesovy mimikry, melanismus můr a dokonce i evoluce velikosti a tvaru pěnkavčího zobáčku, problém ještě z Darwinových dob. Tady už zacházíme do detailů evoluční biologie. Genetická sada nástrojů reprezentuje jenom možnost – realizace jejího potenciálu je však řízena ekologicky – prostředím a možná, spekulativně, zatím i paralelním vědomím našeho zřizovatele, kterým by ovlivňoval ontogenezí i další evoluční kroky. Některé tyto záhady evoluce, na kterých se vědci často neshodují, využil biochemik M. Behe a v r. 1996 vydal knihu Darwinova černá skříňka, ve které hlavním tvrzení bylo, že živá buňka (viz předposlední strana obálky) je entitou neredukované složitosti a že biologové při redukci jevu složitosti na molekulární procesy musí narazit na jakousi zeď. Tuto neschopnost nazval Behe „Darwinovou černou skříňkou“, po jejímž otevření očekává nalezení důkazů o božské podstatě. Že by v temné hmotě genomu? Vědci jednoznačně tvrdí, že uvnitř Darwinovy skřínky spočívá jen další typ genetiky – genetika vývoje. Vývojová genetika vrhá na utváření složitosti a evoluci rozmanitosti nové světlo už dvacet let. Charles Harper, ředitel nadace Johna Templetona, která se zabývá vztahem teologie a vědy, napsal v předním časopise Nature: „Křesťané, kteří s evoluční naukou v současné době zápolí, ji nakonec budou muset vzít vážně.“

Počátek života na planetě Do teď jsme se zabývali vývojem, evolucí života, v další kapitole se budeme zabývat vznikem života a tím, jak život vůbec začal. Darwin na téma vzniku života prohlásil pouze: „To by člověk mohl zrovna tak spekulovat o původu hmoty.“ Darwin se tedy vznikem života nezabýval a o evoluci uvedl ve své knize O původu druhů jednu zásadní větu: „Existence orgánu, který by nemohl vzniknout řadou postupných vývojových změn, by znamenala pád evoluční teorie.“ Takový orgán ale nebyl do současnosti objeven. Darwinova teorie je pevnější než kdy jindy. Jak ukáži v dalším textu, vznik života je již vyřešen. Alespoň ten úplně první krok a ten je důležitý! Naprosto zásadní zdroj, ze kterého jsem čerpal v poslední době o záhadách počátku života, je článek v časopise Vesmír 9/2011 od Mgr. Zuzany 28

Storchové. Nic lepšího na toto téma jsem ani v literatuře ani na internetu zatím nenašel. Každý vědec v této oblasti má vlastní představu, jak se počátek života udál, ale posuďte sami. Cílem vědeckého zkoumání v současnosti je vytvořit komplexně replikující se umělý organismus. Vědci se snaží zodpovědět otázku, jak v neznámém prostředí, za neznámých podmínek, z neznámých stavebních kamenů a neznámými mechanismy mohlo vzniknout něco, co připomíná dnešní život. Nemají to lehké. Všichni vědci se ale shodli na jednom, že základem vzniku života je kompartmentace, tedy oddělení vnitřního prostoru od vnějšího okolí a následná replikace. Co se k dnešnímu dni podařilo laboratorně v této oblasti dokázat? Nejdříve v roce 1952 vědci Miller a Uray z University of Chicago simulovali primordinální polévku, která panovala na rané Zemi, tj. žádný kyslík, elektrické výboje, vysoká intenzita ultrafialového záření a spousta vody s řadou rozpuštěných prvků, a za takto vytvořených podmínek poprvé vytvořili organické molekuly z anorganických! Další elegantní experimenty ukázaly, že když smícháme stavební kameny membrány (fosfolipidové) se stavebními kameny fosforamidových nukleových kyselin, můžeme vytvořit jakési první protobuňky. Tyto pokusy ukázaly nejenom to, že váčky s řetězci fosforamidových nukleových kyselin vznikají, ale také to, že se nukleové kyseliny úspěšně replikují. Navíc jsou tyto lipidové váčky stabilní při velkém rozmezí teplot. A první anorganický REPLIKÁTOR byl na světě a zahájil evoluční vývoj hmoty a energie! Dalším krokem v laboratoři bude najít podmínky, při kterých se tyto protobuňky také rozmnožují a zdokonalují. Laboratorně zrealizovat tento další krok bude ale nesmírně náročné, až prakticky nemožné, protože v tomto experimentu podstatnou roli hraje čas, a to mnoho času. Odpůrci samovolného vzniku života namítají, že je to událost nesmírně komplexní, složitá a tím velmi nepravděpodobná. Tato námitka trápí v současnosti vědce relativně nejméně. Doba k vytvoření replikovaných molekul byla nepředstavitelně dlouhá a v malém světě molekul se odehraje každou sekundu ohromné množství událostí a stačí, aby ta potřebná nastala jen jednou! V USA na univerzitách profesoři na začátku přednášek o evoluci nechávají studenty počítat miliony let, po které evoluce probíhala. Je to 4 000 milionů a každý milion, jak známo, má 10 000 století. Studenti je musí počítat – celé hodiny – jako vstup do přednášek o evoluci. 29

Odpůrci evoluce nejčastěji a suverénně udávají příklad, že pravděpodobnost samovolného vzniku buňky je stejně veliká jako pravděpodobnost, že potřásáním jednotlivých součástek auta vznikne auto schopné pohybu. Tato námitka zcela postrádá možnosti evoluce, u které vývoj nezačínal znovu od začátku, ale zlepšováním dosavadní nejlepší verze. Jenom evoluce samotné protobuňky trvala, velmi přibližně, 3 miliardy let a teprve 1 miliardu let existují vyšší organismy. Počátek života je i počátek evoluce. Ve hře je ale i stále teorie panspermie, tj., že první replikátoři nebo už i protobuňky byli na Zemi zavlečeni na meteoritech nebo na kometách z vesmíru a našli zde vhodné podmínky pro další evoluční vývoj. Evoluce ale proběhla v každém případě, o tom není nejmenšího sporu. Umělou inteligenci, která by byla na lidské úrovni, není možné vytvořit bez evolučního dlouhodobého vývoje nebo alespoň z prvků, které evolucí musely projít! Objevení jakékoli živé struktury mimo Zemi bude mít jistě nepředstavitelný dopad na vědu, politiku, náboženství i filozofii!

Smysl života Jaký je tedy smysl našeho života i života obecně na této planetě? Odpovědi už se nebojím a na tuto otázku, jednu z nejtěžších, odpovídám přímo: Vůbec žádný! Podle S. Hawkinga je život jenom „chemické bahno“. Vysoce organizovaná hmota se evolucí hmoty a energie dostala až k samotné otázce, kde se sama sebe, za pomoci vysoce organizovaného hmotného lidského mozku, zeptala: Proč jsem? Tuto otázku ovšem položila hmota, ne my! Zatím jí nikdo neodpovídá, protože jak jsem v úvodu uvedl, lidský mozek dosud tajemství samotné hmoty nezná. Řešení se hledá prostřednictvím obřího urychlovače částic v CERNu, který by měl napodobit Velký třesk od doby nula. Na to je ale urychlovač s energií srážek stále až o 7 řádů menší, než by bylo třeba k navození podmínek Velkého třesku. Je zapotřebí oddělit od sebe jednotlivé kvarky a tím se dostat k tajemství vzniku samotné hmoty. Věřící si samozřejmě ihned do této „vědecké“ mezery dosadí svého „Boha mezer“. Život na Zemi jednou jistě skončí se zánikem Slunce. Tato doba nastane přibližně za 4–5 miliard let. Konec života ale může přijít i daleko dřív, z důvodů, kterých mohou být tisíce. Od srážky s planetkou (v květnu 2013 proletěla mezi Měsícem a Zemí 2,7 km velká planetka), kometou, kvůli nedostatku 30

Počátek života. Všichni vědci se shodli, že základem je kompartmentace, čili oddělení vnitřního prostoru od okolí a následná replikace. obr. a – Ve vodném roztoku jednoduchých olejů vznikají samovolné drobné agregáty, micely i váčky ohraničené dvouvrstevnou i vícevrstevnou membránou. obr. b – Růst a množení lipidových váčků. Kresba: Zuzana Storchová, časopis Vesmír 9/2011, str. 518 + celý článek

Reálné foto spermie u vajíčka. 31

potravin, surovin, následkem epidemií, genetických experimentů, použití zbraní hromadného ničení a nevím kvůli čemu ještě. Možností je nepřeberně. To, že bychom navěky přebývali někde v nebi, pekle nebo v očistci (předpeklí, jak jsem už uvedl, bylo zrušeno), jak nám to podsouvá církev, nebo dalších 4 000 různých živých náboženství, je doslova jenom laciné ZBOŽNÉ PŘÁNÍ a strach ze smrti. Reinkarnace a podobné představy – také zbožná přání –, že budu pokračovat ve svém řádění dál na planetě Zemi v jiném těle, jsou jenom holý nesmysl. Život na Zemi jednou zanikne a NIKDO!, ani v nejbližším vesmírném okolí sluneční soustavy, si toho nevšimne. Navíc on ten „nikdo“ nebo, chcete-li, Einsteinův virtuální pozorovatel z teorie relativity, ani na Marsu nebo Venuši není. Vesmír, nebo i multivesmíry, které nemají pozorovatele, jako by, podle teorie multivesmírů, ani neexistovaly. Z toho by ale přeci jenom jeden smysl našeho života vyplýval, a to ten, že děláme našemu vesmíru, jenom tím, že ho pozorujeme, na rozdíl od nižších živočichů, pozorovatele a tím ho jaksi „legitimizujeme“. Tento smysl života je ovšem odůvodněný pouze z hlediska teorie multivesmírů. Naším zánikem vesmír asi neztratí svoji „legitimitu“, protože je vysoce pravděpodobné, že jsou ještě další inteligentní pozorovatelé, a v našem vesmíru stačí i jeden. Ale tady ztrácíme svoji výjimečnost a naše existence zase padá do nicoty. Vesmír bude pokračovat dál, podle vesmírných zákonů, bude se dál více a více rozpínat, až bude podle předpovědí astrofyziků nakonec všude panovat absolutní tepelná nula. Atomy hmoty našeho bývalého hardware, tedy těla, včetně makromolekuly DNA, se rozplynou v nekonečném vesmíru a určitě se již nikdy nesejdou. Je tu ještě jedna možnost jak si prodloužit existenci, a to, jak doporučuje S. Hawking, přestěhování na jinou planetu. Pravděpodobnost, že se to podaří, i při velké fantazii, je velice malá, ale přesto ne nulová. Při předpovídání budoucnosti, jak víme ze zkušeností, se vždy všichni a ve všem „sekli“. Vždyť i cesta „jenom“ na Mars s lidskou posádkou tam a zpět se stále odkládá, a mám tušení, že do velmi vzdálené budoucnosti. Kromě úplně šílených technických a technologických problémů, které je nutné řešit, bude klíčovou i otázka financí. Aktuální, ne nepodobný příklad: Fotbalové mistrovství světa v Brazílii je vážně ohroženo, protože milion Brazilců vyšel do ulic a požaduje obrovské finanční prostředky vynaložené na mistrovství dát raději na sociální oblast. A to jsme v Brazílii a mluvíme o fotbalu. Prostě bližší košile než kabát. 32

Kapitola 3

Výklad vesmíru

„Nejnepochopitelnější věc na vesmíru je to, že je pochopitelný.“ Albert Einstein

Nový pohled na základní otázky vzniku života a vesmíru Proč namísto nicoty existuje něco? Proč existujeme my? Proč právě tento soubor zákonů a ne nějaký jiný? To jsou základní filozofické otázky, na které se pokusím v této knížce odpovědět. Pro čtenáře uvádím jenom závěry a výsledky z mnoha zdrojů vědeckého poznání, a to pouze ty nejdůležitější, a jenom poslední fakta, aby se nemusel zabývat čtením rozsáhlé faktografické literatury. To vše je obsaženo v malém prostoru této publikace, aby efektivita jeho studia byla maximální a aby ušetřil nemalé finanční prostředky za nákup drahých knih a stovky hodin času strávených nejen jejich studiem, ale i sháněním. Náboženství bylo prvním systematickým pokusem vysvětlit vyčerpávajícím způsobem vesmír. Svět nám ukázalo jako produkt mysli nadpřirozených původců, kteří mohli tento svůj výtvor přetvářet či uspořádat podle libosti. Hlavní světová náboženství (všech je asi 4 000) zasvětila celá staletí bádání ve snaze dodat těmto teistickým vysvětlením pádnost a soudržnost. Dokonce i dnes opírají miliardy lidí svůj názor na svět o náboženskou interpretaci přírody. Druhým velkým pokusem o výklad světa byla a je věda. Ta pracuje s neosobními silami a přirozenými, fyzikálními procesy, ne s účelovými nadpřirozenými činiteli. Bylo-li vědecké vysvětlení někdy s náboženským v rozporu, náboženství bez výjimky bitvu vždy nakonec prohrálo. Co se týká skutečných fyzikálních jevů, poráží věda bohy, zázraky a UFO doslova levou zadní. Zůstává několik velkých mezer – vědci úplně přesně nevědí, jak vznikl život, a hádankou je i vědomí. Mezi zásadní vědecké otázky týkající se vědomí patří ta, jak je možné, že mozek pracuje „online“ jako PC s mnoha miliony paralelních procesorů na tak malém prostoru s tak neuvěřitelnou energetickou účinností. I takovým běžným jevům, jako je víření tekutin, nerozumí věda úplně. K tomu ale více v jiných kapitolách (např. první laboratorní pokus a důkaz vzniku prvního replikátoru z anorganických molekul – viz předchozí kap.). 33

Mnozí vědci, kteří usiluji o formulaci zcela vyčerpávající teorie materiálního vesmíru, otevřeně přiznávají, že součástí jejich motivace je konečně se zbavit boha, kterého vnímají jako nebezpečný a dětinský klam. A nejen boha, ale veškerých známek odkazů na boha, jako je smysl nebo účel či plán přírody. Věda vidí náboženství jako natolik falešné a temné, že podle vědců nepomůže nic menšího než naprosté očistění filozofie od teologie. Nepřipouštějí žádnou střední cestu a považují vědu a náboženství za dva nesmiřitelné protichůdné pohledy na svět. Bůh se však neodporoučí z lidského genomu DNA v tichosti. I v rámci přísně organizovaného náboženství znamená pojem bůh pro různé lidi mnoho různých věcí. V současné době zaplňuje pojem bůh hlavně mezery vědeckého poznání, v tomto případě mluvíme o tzv. Bohu mezer. K tématu smysl či význam vesmíru se však vědci bez váhání vyjadřují opovržlivě. Richard Feynman, nejlepší teoretický fyzik poloviny 20. stol., se domníval, že „ohromné množství znalostí o tom, jak se chová hmotný svět, člověka jen utvrzuje v tom, že na tomto chování je cosi nesmyslného“. Tento pocit sdílí i teoretický fyzik a kosmolog Steven Weinberg: „Čím srozumitelnějším se vesmír jeví, tím se zdá být bezúčelnější.“ Kvůli tomu se okamžitě ocitl pod palbou vědeckých kolegů jenom proto, že vůbec připustil, že by vesmír účel mít mohl. Pojmy jako význam a účel jsou kategorie zavedené lidmi a musíme dávat pozor, když se přenesou na materiální vesmír. Nakonec nemusí existovat vůbec žádný důvod, proč jsou věci tak, jak jsou! Může skutečně absurdní vesmír tak přesvědčivě napodobovat vesmír, který smysl má? To je nejzávažnější otázka existence – proč je vesmír a proč je vhodný pro život? Většina vědců – přibližně 95 % – jsou ateisté a agnostici a jsou, stejně jako autor této knihy, přesvědčeni, že vesmír žádný smysl ani účel nemá. Ve vesmíru jsou biliony a biliony planet, na každé je úplně jiné prostředí a podmínky pro případný život (pozorujeme již tisíce reálných exoplanet). Byla snad Země vybrána podle silného antropického principu, když splňovala podmínky, a to i ty nejnáročnější, pro vznik inteligentního života? Pokud ano, potom se na této planetě na konci evolučního procesu trvajícího 4 miliardy let sama hmota zeptala, PROČ je. Počet planet jde řádově do bilionů, ale ani zdaleka ne všechny se hodí pro vznik života. Podmínky pro vznik živé hmoty, alespoň na některé z těch bilionů planet, jsou ale jistě splněny. A tak planet s různým typem živé hmoty mohou být, a asi i jsou, tisíce a miliony. Jenom jsou hrozně daleko, na různé úrovni a i v jiném čase vůči našemu, a tak jsme zatím z vesmíru žádný inteligentní signál nepřijali. 34

Nesnesitelná lehkost našeho bytí a co po nás zůstává Jeden takový aktuální a konkrétní příklad a důkaz, že život na této planetě nemusí mít vůbec žádný smysl a význam a že visí jenom na vlásku, mohu uvést. Právě dnes, kdy píši tuto kapitolu, 28. května 2013, proletí ve vzdálenosti 5,8 mil. km od Země bolit o rozměru 2,7 km. Pokud by se srazil se Zemí, s jistotou by na ní vyhubil všechen inteligentní život. Lidstvo dnes tedy stojí jen 5,8 mil. km od svého konce. Milan Kundera to vystihl úplně přesně: nesnesitelná lehkost bytí. Ani v nejbližším planetárním okolí (Mars, Venuše) by si nikdo vůbec nevšiml, že na planetě Zemi zanikl inteligentní život, o jiné planetární soustavě a galaxii ani nemluvě. Sluneční soustava bude pokračovat dalších cca 5 miliard let s tím, že slunce bude dál svítit. Pokud by se na Zemi usadil prach po dopadu bolitu, mohly by přeživší formy života pokračovat v nových podmínkách díky evoluci dál. To, že by na konci této nové evoluce byl člověk, jaký je dnes, je nekonečně málo pravděpodobné. Na bilionech a bilionech křižovatek by se nová evoluce každou sekundu musela rozhodovat shodně jako při prvním evolučním pokusu. Museli by např. zase vyhynout dinosauři, aby dali prostor savcům, atd. atd. Z tohoto příkladu je nade vši pochybnost zřejmé, dílem jaké gigantické náhody a shody okolností je dnešní forma života včetně člověka na této planetě a jak bezvýznamná je jeho existence v kosmickém měřítku. Evoluce je nenáhodný proces s naprosto náhodným výsledkem! Jeho smysl a význam je pro vesmír prakticky nulový a k žádnému konkrétnímu cíli nesměřuje. Je to sice bezútěšné, ale pravdivé. A žádný smysluplný cíl ani není na obzoru. Kdybyste o nějakém věděli, jsem na něj zvědavý… Aby tato nervy drásající nejistota, bezútěšnost a marnost nad marnost byla nějak odstraněna, zavedla prakticky všechna náboženství, pro útěchu, nějakou formu posmrtného života. Nejvíce byli tímto stavem věcí rozladěni vládci s neomezenou mocí a materiálním zabezpečením, odmítali se smířit s tím, že musí jako ostatní smrtelníci jen tak zemřít a není z toho úniku. Nejrozsáhlejší opatření prováděli v tomto směru asi egyptští faraoni, kteří se na posmrtný život řádně připravili a zabezpečili. Kolik úsilí, energie a životů svých otroků, krve a potu marně obětovali, aby zachránili svoje tělesné schrány pro další posmrtný život v pyramidách! „Člověče, pomni, že jsi prach a v prach se obrátíš.“ Poslední věta, než se nad vámi zavře zem. A teď reálná útěcha! Ta věta totiž není úplně pravdivá. 35

Mohla by znít i trochu jinak. Člověče, pomni, že tvoje tělo, hardware (schrána pro krátké přežití našeho zřizovatele), je prach a v prach se obrátí, ale tvůj software genomu DNA bude žít dál v tvých dětech a vnucích. Faraoni, ale i jiní vládci, například Džingischán, měli tisíce dětí s mnoha ženami, a tak jejich geny žijí navěky v milionech jejich potomků. Že u toho jaksi nejsou osobně, je jejich problém, ne ale našeho zřizovatele.

Velký třesk i inflace Teprve v 60. letech minulého století astronomové zjistili, že na škále největších vzdáleností vládne ve vesmíru řád a jednota. Kam až přístroje dosáhnou, jsou fyzikální zákony totožné, vládne tu řád a ne chaos. To je taky zásadní pro naši existenci, život by nevznikl uprostřed chaosu. Ještě donedávna byla tato skutečnost nesmírně záhadná. Abychom našli odpověď, musíme pochopit, jak vesmír vznikl, a vypočítat, a to doslova, jak se po miliony let vyvíjel, než získal svoji současnou podobu umožňující život. Díky přesným pozorováním přístrojů, jako jsou družice WMAP (viz obr. na str. 2 obálky) a Hubbleův vesmírný teleskop, můžeme Velkému třesku přiřadit poměrně přesné datum, a to, že k němu došlo před 13,7 miliardy let a že Země je stará 4,54 miliardy let. Družice WMAP změřila a zmapovala zbytky reliktního záření s teplotou 2,725 K, které zbylo po Velkém třesku, a to pochází z doby, kdy bylo vesmíru asi 380 000 let, neboli 0,003 % jeho současného věku. Představit si rozpínající se vesmír po Velkém třesku a popsat jej jednoduchými slovy, je velmi náročné. Je nutno sebrat všechnu fantazii a představivost, uvařit si dobrou kávu a soustředit se na následující: - Představit si prostor, který je spíš uvnitř vesmíru, než že by vesmír ležel v prostoru (reálně kolem něho neexistuje jiný prostor, nemá tudíž žádné 3D souřadnice). - Představit si, že k Velkému třesku došlo všude, nikoliv v jednom bodě prostoru. Potom se mohl zvětšoval větší rychlostí než světlo – teorie inflace objevená Alanem Guthem. - Představit si, že Velký třesk byl výbuchem prostoru a ne výbuchem v prostoru. Tento výbuch, Velký třesk, asi nebyl jediný ani poslední. Vědci už vážně mluví o multivesmírech a paralelních vesmírech a na nich je si možné „elegantně“ 36

představit, co je prostor a čas jen jako atributy hmoty a energie a ničeho jiného. Např. vesmír paralelní k našemu má vlastní prostor a čas, nedá se říct, že tento vesmír je vedle našeho, nebo je pod ním, nebo nad ním, on má svůj prostor a mezi nimi není žádný jiný prostor ani nějaký éter. Není tam ani to NIC. Tento vesmír je nedefinovaně „někde“ bez souřadnic ve svém a jenom ve svém prostoru. Podobně je to s časem, paralelní vesmír má „svůj“ čas a ten nemá s naším, nebo prostě sousedním, nic společného, nedá se říct, že tento vesmír existoval před naším vesmírem, současně s ním, nebo že teprve bude existovat. On existoval doslova kdysi a ani se nedá říct, že existuje, nebo že už neexistuje. Každý z těchto časů začal plynout až po svém Velkém třesku a před ním stál, jako se čas zastaví vůči vnějšímu pozorovateli, když se přiblížíme např. k černé díře, kde je extrémní gravitace, nebo k singularitě, ze které vznikl náš vesmír. Singularita je bod v časoprostoru, v němž nabývají fyzikální veličiny jako gravitace či zakřivení prostoru nekonečných hodnot. Ale také je tam nulový čas, ten stojí a rozběhne se až s třeskem. Ptát se proto, co bylo před Velkým třeskem, nemá žádný smysl a z toho plyne, že „mezivesmírný čas“ neexistuje, nemá žádný začátek ani konec. A to je asi podstata času, jejíž vysvětlení marně hledal už sv. Augustín. Co ten se s tím natrápil… Singularita může existovat nekonečně dlouho pro vnějšího pozorovatele, ale pro ni to může být miliontina sekundy, protože její hodiny stojí. Celé to může být ještě složitější a rozpliznutější o kvantové jevy a neurčitosti, ale to je zase na jinou „kávu“ v další kapitole. Názorný a praktický příklad pro hrátky s časem: na GPS družicích jde čas rychleji než na Zemi, proto jsou atomové hodiny na každé družici, přičemž je nutné brát v úvahu relativistické odchylky pro rozdíly v gravitačním poli, aby se určily přesně souřadnice na Zemi. Přitom gravitační pole Země je relativně velmi slabé, ale i tak cvičí s časem. Klíčové pro vznik vesmíru vhodného pro život je, aby třesk nebyl příliš silný, aby se plyn (plazma) nerozšířil příliš rychle, potom by totiž nestačily vzniknout galaxie ani hvězdy. U pomalého třesku by se zase vesmír zhroutil sám do sebe dřív, než by se zrodil život. Náš vesmír si zvolil šťastný kompromis, rozpíná se dost pomalu, takže umožnuje vznik galaxií, hvězd a planet. Podle posledních měření se rozpínání zrychluje, takže hranice vesmíru se vzdalují větší rychlostí, než je rychlost světla. Prostor se sám o sobě zvětšuje a protože je obrovský, kraje jsou odtlačovány obrovskou nadsvětelnou rychlostí, takže okraje vesmíru jsou vůči sobě dnes vzdáleny více jak 20 miliard světelných let. 37

Protože multivesmírů je až nekonečně mnoho, stejně jako i planet v našem vesmíru, bylo si z čeho vybírat, a díky tomuto výběru vhodných okolností mohl právě v našem vesmíru vzniknout život. Autorem teorie multivesmírů je teoretický fyzik a kosmolog ze Stanfordovy univerzity Leonard Susskind. Velký třesk nemohl být osamocený. Tento fakt, jenž se proslavil pod označením antropický princip a jehož samozřejmost bije do očí, je v přímém rozporu s principem průměrnosti. Autor toho termínu Brandon Carter jej původně navrhl jako „biofilní princip“. Co můžeme čekat, že zpozorujeme, musí být omezeno podmínkami nezbytnými pro přítomnost nás coby pozorovatelů. „Je to představa, že můžeme dělat závěry o zjevných fyzikálních zákonech vycházejíce z faktu, že existujeme,“ říká k tomu Stephen Hawking. O multivesmír Leonarda Susskinda se začali zajímat vědci a ateisté jako o šikovné vysvětlení prapodivné vstřícnosti vesmíru vůči životu. Antropický princip začal být chápán současně jako vědecká alternativa k božskému plánu i jako polonáboženská teorie. Při předání Nobelovy ceny se k tomu vyjádřil taky fyzik David Gross: „Má-li zůstat věda vědou, je nutné vytvořit obecnou teorii vesmíru, která antropický princip nepotřebuje.“ Multiverzum – soubor všech kapsovitých vesmírů, pravděpodobně je jich nekonečně mnoho, plus mezery mezi nimi, i když tyto mezery si není možné vůbec představit. Kapsovitý vesmír, který obýváme, je pravděpodobně velmi netypický, ostatní kapsovité vesmíry se našemu nepodobají a mají úplně jiné fyzikální zákony, a pokud neobsahují pozorovatele, tak ani neexistují, jak se domnívá mnoho vědců. Einsteinova obecná teorie relativity nám prozrazuje souvislost mezi hmotností vesmíru a geometrií prostoru. Pokud hmota vítězí nad zápornou gravitační energií, má prostor kladnou křivost a obráceně. Družice WMAP ale tento problém definitivně rozťala a s 2% přesností zjistila, že prostor je plochý (kladná a záporná křivost se přesně vyruší), a v konečném součtu neobsahuje tudíž vůbec žádnou energii. Záporná energie gravitace se přesně rovná kladné energii hmoty, tyto se v konečném součtu vyruší a celková energie vesmíru je přesně nulová! Z toho plyne velmi závažný závěr, že vesmír může vzniknou z ničeho. Ne ale galaxie, hvězdy a planety. Pro laika to musí být šokující zjištění. A jenom v takovém vesmíru může vzniknout život. Další šok! Podmínka pro vznik bilionů multivesmírů je splněna tím, že mohou vzniknout z ničeho a s nimi i biliony planet. Potom je nenulová pravděpodobnost, 38

že alespoň v jednom vesmíru a na jedné planetě v něm jsou právě shodou mnoha okolností a náhod podmínky pro život. Největší záhada kosmologie ale zůstává před vědci pracujícími na urychlovači v CERNu: původ hmoty (energie) a co se stalo se vší antihmotou po Velkém třesku. Hmota vznikla v jediném okamžiku z tepelné energie Velkého třesku, m = E/c2. Jak se to stalo přesně a proč je hmoty právě 1050 tun v pozorovaném vesmíru? V laboratořích vzniká při vysokoenergetických srážkách vždy stejné množství hmoty a antihmoty. Hmota při setkání s antihmotou anihiluje v záblesku paprsků gama. Příběh původu hmoty zní asi takto: tepelné záření uvolněné po Velkém třesku vytvořilo hmotu i antihmotu, které byly promíchány dohromady, ale hmota byla v mírném přebytku. Ten přebytek byla asi jen jedna miliardtina. Hromadná anihilace hmoty a antihmoty zaplavila vesmír fotony záření gama, které teď pozorujeme jako mikrovlnné reliktní (zbytkové) záření, jež změřila družice WMAP po předchozích matematických výpočtech a dalšími výpočty potvrdila jeho existenci, a tím i Velký třesk a čas, kdy se udál. To nám dokazuje, že už na úsvitu vesmíru byla vyhlazena antihmota. Sama naše existence závisí na nepatrném narušení symetrie mezi hmotou a antihmotou. Teorie inflace je zdaleka tím nejlepším vysvětlením Velkého třesku, jaké máme, se všemi důsledky, ať se nám to líbí, nebo ne. Strunoví fyzici Bousso a Polchinski z Kalviho institutu teoretické fyziky v Santa Barbaře sloučili představu krajinky strunové teorie s myšlenkami inflační kosmologie a začali tvrdit, že při inflaci vzniknou všechna možná vakua a nejenergetičtější vakuum bude inflantovat nejrychleji. Utvoří se bezpočet bublin, zaplněných každým možným druhem vakua, a v jedné z těch bublin žijeme my, prý velmi vzácné bytosti. K hrůze strunových fyziků je tohle přesně ta představa, která je tím předpokladem v antropických úvahách. Sám Polchinski nemohl vystát antropický princip a sliboval, že se vykašle na fyziku, pokud pozorovatelé objeví nenulovou kosmologickou konstantu. Dnes naštěstí už tento názor změnil. Zakladatel strunové teorie Leonardo Susskind ze Stanfordovy univerzity propaguje tzv. „antropickou krajinku strunové teorie“. Tvrdí, že rozmanitost vakuí ve strunové teorii vůbec poprvé skýtá pevný vědecký základ pro antropické úvahy! V každé bublině je jiný druh vakua, a tím jiné konstanty budoucí přírody a jiná fyzika. Těch druhů vakua je 10500! Přesně vyladěné konstanty našeho vesmíru, které tak obdivujeme a u nichž nás logicky napadá, že jsou výsledkem myšlení a záměrů stvořitele, jsou jen 39

výsledkem náhodného výběru z gigantického počtu jejich možností. Strunoví teoretici by proti antropickému principu neměli bojovat, ale měli by jej pořádně chytit za pačesy a vymyslet nějaký statistický popis všech těch 10500 vakuí a pak uplatnit princip tuctovosti, což, přeloženo, je předpoklad nevýjimečnosti. Z pohledu věčné inflace vychází, že naše země a naše civilizace jsou vším možným, jen ne něčím unikátním. V nekonečném objemu kosmu se rozprostírá bezpočet podobných civilizací. Tím, že náš lidský druh byl degradován na kosmickou bezvýznamnost, byl náš pád z centra vesmíru dokonán.

Co bylo před Velkým třeskem „Nic nemůže vzniknout z ničeho,“ napsal Lukrecius, aneb poněkud přízemněji: Oběd zdarma neexistuje. Kosmologové se ale domnívají, že vesmír by takovým obědem zdarma mohl být. Uznávaná teorie inflace nám ale vymazává záznam o tom, co se stalo před Velkým třeskem. Velký třesk sám zůstával dlouho nevysvětlen, šlo o událost postulovanou tak, aby vysvětlila skutečnost a událost bez příčiny, jež ležela zcela mimo dosah vědy. Vypadalo to, že inflace odsouvá prapůvod vesmíru mimo náš dosah. Když si ale představíme inflaci pozpátku až do jednoho bodu bezrozměrné tečky – tak ta potom rázem zmizí! Obráceně se zase vynoří z ničeho, nafoukne se a rozepne do kosmických rozměrů. Proč se koule hmoty jen tak z ničeho objeví na prázdném konkrétním místě v konkrétním časovém okamžiku, co způsobilo, že taková událost vůbec nastane, na to dosud žádná uspokojivá odpověď neexistuje. Matematici tento mezní případ prostoročasu o nekonečné křivosti nazývají singularitou. Podle této představy se tedy Velký třesk vynořil ze singularity. Singularita je hranice či okraj prostoročasu. První okamžik vesmíru je tedy hranicí všech okamžiků a míst! (podrobněji v další kap. Kvantová kosmologie) Vesmír vznikl spolu s časem, nikoliv v čase, a s prostorem, nikoliv v prostoru. Tyto záhady vzniku vesmíru trápily už i křesťanskou teologii: Co dělal bůh před tím, než stvořil vesmír? Vtipní kněží odpovídali, že pilně připravoval peklo pro ty, kdo kladou podobné otázky. Svatý Augustín rozpoznal, že problém nespočívá v povaze boha, ale v povaze času. Ale s časem si nevěděl rady. Čas a prostor začaly s Velkým třeskem. O tom ale Augustín neměl potuchy.

40

Kvantová kosmologie „Myslím, že mohu s jistotou říct, že kvantové mechanice nerozumí nikdo.“ Richard Feynman Kvantové účinky gravitace se dramaticky mění okolo singularity a toto zjištění vedlo ke vzniku nového vědního oboru – kvantové kosmologie. Na škále Planckovy délky, tj. 10-33 cm, či ještě menší, už přestávají platit předpovědi obecné relativity. Pro představu: tato délka je 1020krát menší než atomové jádro. Zavedené fyzikální teorie nejsou aplikovatelné až do času nula a na nulovou délku, ale to je právě to, co nás zajímá. Např. Maxwellova teorie elektromagnetismu žádnou takovou fundamentální jednotku, jako je Planckova délka, nemá, dokonce ani když ji zkombinujeme s kvantovou mechanikou. Gravitace je ale úplně něco jiného, pokud tuto zkombinujeme s kvantovou mechanikou. Další měřítko určující, kdy kvantové jevy zasáhnou do gravitace, získáme vydělením Planckovy délky rychlostí světla, čímž získáme přirozenou jednotku času, a to je Planckův čas rovný 10-43 sek. Einsteinova teorie v tak krátkém časovém měřítku selhává a je nutné ji nahradit kvantovou teorií gravitace. Kvantové účinky gravitace tak změní vše okolo singularity a tím i prapůvodu vesmíru a hmoty. Už v 60. letech minulého století John Wheeler dokazoval, že kvantová neurčitost rozmaže singularitu a nekonečnou křivost prostoročasu a nahradí ji čímsi mírnějším, ale složitějším. Přirovnáme-li singularitu ke špičce nekonečně ostré jehly, kvantová mechanika ji otupí a v prostoru učiní lehce neurčitou. Kvantová neurčitost „rozmazává“ prostor a čas. Kvantové fluktuace prostorovosti a časovosti jsou nesmírně malé (Planckovy délky a časy), ale pro vznik vesmíru mají zásadní a rozhodující význam! Na okraj k Planckově délce trocha matematiky: v matematice se postuluje, že tečna se dotkne přímky v nekonečnu. Jak známo, v matematice nekonečno nemá dobré jméno a matematici se snaží v rovnicích nekonečna zbavit, vykrátit je, odečíst. Pokud ale do rovnice dosadíme Planckovu délku 10-33 cm jako vzdálenost tečny od přímky, dostaneme reálnou délku přímky do bodu, kde se setká s tečnou. Na vzdálenosti 10-33 cm tečny od přímky už kvantová neurčitost rozmaže prostor tak, že o ještě menším prostoru je už nemožné uvažovat. A tak místo nekonečna máme přesnou délku přímky do bodu, kde se setká s tečnou. Tolik kvantová neurčitost aplikovaná do matematiky a příspěvek autora do téhož oboru. 41

Podle konkrétní matematické konstrukce, kterou navrhli Hartley a Hawking, je vesmír ohraničený v minulosti, ale není zde žádný singulární okamžik vzniku, kdy by se čas náhle zapnul, ale v blízkosti počátku čas spíš v důsledku kvantově mechanických jevů spojitě přešel na veličinu podobnou prostoru. Čas běží dopředu, což znamená, že na počátku existovaly 4 rozměry prostoru, z nichž jeden se přeměnil na čas. Tato transformace nebyla okamžitá, ale trvala pouze jeden Planckův čas lépe řečeno trvala by, kdyby tehdy pořádně nějaký čas existoval. Singulární počátek vesmíru, ona událost bez příčiny, je nahrazen hladkým počátkem, který všude splňuje fyzikální zákony! Takto by podle Hawkinga mohla vypadat čistě fyzikální teorie zrodu vesmíru absolutně z ničeho, a tím i všech ostatních, nekonečně mnoha multivesmírů. Hawkingův návrh nepopisuje vesmír, který by existoval vždy. Stanovit první okamžik je nemožné, protože ten se ztrácí ve všeobecné neurčitosti kvantové mechaniky. Ptát se, co bylo před Velkým třeskem, je marné, podle Hawkinga je to tak marné, jako se ptát, co leží na sever od severního pólu. Podle hypotézy Andreje Linda inflační prostor vytváří kapsovité vesmíry v chaotické věčné inflaci, chaotické kvůli náhodným fluktuacím a věčné, protože inflace nemá začátek ani konec. Věčná inflace je jedním z mechanismů, které vytvářejí mnohonásobné vesmíry, neboli soubory vesmírů, jež jsou známy jako multiverzum. Jednotlivé vesmíry v rámci multiverza se mohou navzájem velmi lišit. Jen zlomek z nich je vhodný pro vznik života. Pravděpodobnost výskytu je ale NENULOVÁ! Na vědecké frontě není multiverzum úplně spekulativní. Stojí na solidních vědeckých základech a připouští nepřímé ověření. Multiverzum je nevyhnutelným rysem kosmologie s Velkým třeskem ve spojení s částicovou fyzikou. Je to vědecký základ pro porozumění realitě. Teorie multiverza nám poskytuje přirozené a jednoduché vysvětlení toho, proč je vesmír tak zvláštně vyladěný pro život pozorovatele. Přívrženci náboženství tuto teorii považují za pokus vyhnout se iracionálnímu bohu a teologickému principu. V závěru této kapitoly můžeme konstatovat, že život měl možnost si „vybrat“ vesmír a v něm planetu vhodnou pro svou existenci, a to z ohromného množství různých vesmírů a planet, a že tak ohromné množství exoplanet v našem vesmíru existuje. V nejbližším galaktickém vesmíru jsme reálných exoplanet objevili už tisíce. Dokázali jsme si, že podmínka pro vznik živé hmoty byla 42

splněna, a v dalších kapitolách se budeme zabývat její existencí od samého začátku, už na konkrétní planetě, provázenou nesporně evolučním principem a od prvního anorganického replikátora. Jak vznikla samotná hmota a její všechna zbylá tajemství, řeší vědci hlavně na LHC urychlovači v CERNu a tento výzkum ještě není ani zdaleka u konce. Naopak o evoluci už víme prakticky všechno, jak si dokážeme v dalších kapitolách.

Možný vznik života. „Panspermie“ z vesmíru.

43

Kapitola 4

Bible

„Není nic horšího než aktivní nevědomost.“ Goethe Jedna z nejvýstižnějších základních charakteristik bible je od Richarda Dawkinse: „Bible není vyloženě zlá, je ovšem nepochopitelně divná, přesně tak, jak by se dalo očekávat od chaoticky splácané antologie nesouvisejících dokumentů, které byly poskládány dohromady, poopravené, nesčetněkrát přeložené, tím překroucené a vylepšené stovkami anonymních autorů, redaktorů a opisovačů, kteří se neznali a žili v průběhu devíti století. Tím by se dala vysvětlit část podivností, které v bibli jsou. Náboženští fanatici nám ji ale strkají pod nos jako neomylný zdroj našich morálních zásad a životních pravidel. Ti, kdo svou morálku chtěli stavět na doslovném výkladu bible, ji buď nečetli, nebo ji nepochopili.“ Přesto je bible knihou poskytující nám množství zajímavých historických informací. Vznikla překladem hebrejsky psaných starozákonních textů do řečtiny, ale i překladem z jiných jazyků. Překlad do latiny pořídil sv. Jeroným až v roce 420, Cyril a Metoděj ji přeložili do staroslověnštiny a Bible kralická byla vydána r. 1613. Počet překladů, vydání ani celkový náklad není vůbec možné stanovit. Bible sestává ze Starého a Nového zákona a ty jsou neoddělitelné.

Starý zákon Kniha Mojžíšova první, kteráž slove GENESIS Dnes už většina teologů tvrdí, že není možné brát Starý zákon a knihu Genesis doslovně, ale jenom jako symboly a alegorie. RNDr. Jiří Grygar, popularizátor vědy, věřící a astrofyzik, o ní na svých přednáškách prohlásil, že to prostě není učebnice přírodopisu. Hodnocení této knihy je potom jenom otázkou osobního rozhodnutí, bez jakéhokoli absolutního základu, jako když se ateista rozhodne, která morální pravidla bude dodržovat a která ne. Potom je bible jako morální kánon prakticky k ničemu, i když byla napsána s dobrými úmysly sofistikovaného teologa. Toho ale omlouvají neznalosti jeho doby, např. o vesmíru, evoluci či DNA. Bibli sestavili židovští pastevečtí pouštní nomádi před 2 tisíci let se znalostmi o světě, jaké v té době 44

měli. „Vařili“ z toho, co měli k dispozici. Nic víc, nic míň. Např. představa o vzniku a stvoření vesmíru a světa bohem za 6 dní cca před 6 000 lety je pro dnešního inteligentního civilizovaného člověka už naprosto nepřijatelná a nepravdivá. Děsivé množství lidí bere ale bibli, včetně všech příběhů, jak si ukážeme dále, do písmene a doslova! V USA podle průzkumu spol. Gallup mezi ně stále patří zhruba 50 % voličů. Pokud příběh o stvoření, kterým začíná kniha Genesis a ze kterého bible vychází, je naprosto nepravdivý, zpochybněny jsou tím všechny další informace v ní uvedené! Důkazy proti příběhům z bible jsou nezpochybnitelné – zbytkové reliktní záření změřené družicí WMAP a COBE, všechny fosilní archeologické nálezy staré stovky milionů let, věk vesmíru 13,7 miliardy let, evoluce i DNA. I další informace a příběhy v bibli jsou nepravdivé a usvědčují se samy. Uvedu jenom ty nejznámější: Příběh praotce Noema. Ten byl opsán z dávno známého příběhu z Eposu o Gilgamešovi, který byl pravděpodobně inspirován nějakou skutečnou velkou potopou, možná až v dávnověku. I kdyby nebyl, morálně je to příběh nepřijatelný a i technicky naprosto nereálný. Stvořitel se rozhodl, že to, co stvořil, se mu nějak nepovedlo, a proto nechal vše utopit (v té době cca 3 miliony lidí), a to ne v lokální, ale přímo ve světové potopě, až na jednu vybranou rodinu praotce Noema. Bible kralická, Genesis, kap. 6-5 a 6: „Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém. Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kterého jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského, nebo líto mi, že jsem je učinil.“ Není toto základ pro antiteismus? Teorii, která neuznává boha, i kdyby byla dokázána jeho existence. Není to genocida? Omlouvá ho, že je majitelem vesmíru a stvořitelem? Jsou to legitimní otázky? Noe měl vše živé, tj. 30 milionů různých druhů živých tvorů, pár z každého druhu, naložit jak známo na jednu loď – archu – a na ní je převézt přes celosvětovou potopu. Technicky vzato, ona archa by musela být velká jako Grónsko a pokud by mu stvořitel nepomáhal zázraky, tak to technicky nemohl zvládnout. Morálně je ale tento příběh také naprosto nepřijatelný, protože pak měl pokračovat lidský rod, stejně jako i ostatní živočichové, potomky zplozenými incestem. Incest je pohlavní styk blízkých příbuzných. Byl a je zakázán ve všech civilizacích, kulturách a ve všech dobách bez výjimky, a to bez jakékoli diskuse. V bibli je ale těch „incestů“, jak uvedu dále, celá řada. Negativní genetické následky incestu není nutné uvádět. Už v dávných 45

dobách měli lidé s praktickým incestem a jeho následky daleko více zkušeností, než máme my dnes, a to aniž znali vůbec něco z genetiky. Praktické důsledky je varovaly, že incest je naprosto nepřijatelný, a i podvědomě se mu vyhýbali a nekompromisně ho zakazovali. Že by tolik chyb, které se stále vyskytují v software genomu DNA, pocházelo ještě z dávných dob, kdy byl incest více praktikován? V dalším příběhu o Sodomě a Gomoře se také Stvořitel rozhodl, že to, co stvořil, se nepovedlo a musí to být zničeno. Rozhodl se, že nechá žít pouze jednu rodinu, a to rodinu Lotovu. Byli proto vysláni dva andělé (éterické bytosti, které ale u Lota jedly a pily), aby Lota varovali, že město bude zničené, a on ho proto musí i s rodinou opustit. Dále ho varovali, aby se při odchodu z města, na které bude seslán oheň a síra, neohlížel, jinak zkamení. Když Lot, jeho žena a dvě dcery opouštěli město, žena neuposlechla příkazu andělů a ohlédla se na hořící město, a proto zkameněla. Lot se potom uchýlil s dcerami do jeskyně, a tam ho obě dcery opily a svedly, protože pochopily, že jejich otec je jediný muž na zemi. Genesis (19-32): „Pojď, dejme píti otci našemu vína a spěme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símě.“ Genesis (19-37): „I porodila prvorozeného syna a nazvala jeho jméno Moáb, onť jest otec Moábských až do dnešního dne.“ Z tohoto incestního pohlavního styku, řekněme první kategorie, vzešli dva synové Moáb a Ben Ammon, oba zakladatelé dalšího lidského pokolení coby „zdravý genetický základ“! Nevím, jestli i z těchto důvodů to dnes tady vypadá tak, jak to vypadá. Pokolení se v bibli uvádějí zásadně jenom po mužské linii, ženy byly určené jenom k plození a jejich jména bible nikdy neuvádí. Dnešní feministky by si přišly na své. Mají jenom štěstí, že většinou bibli nečtou. Nejznámějším je ale příběh stvoření Adama, Evy a příběh jejich synů Kaina a Ábela a později Seta. Jednoho dne Kain a Ábel obětovali Hospodinu, ale Hospodin z neznámých důvodů Kainovu oběť nepřijal, a tak Kain, asi ze žárlivosti, zabil Ábela. Hospodin za to Kaina nijak nepotrestal a podle Genesis (4,16-17) Kain odešel do země Nód na východ od Edenu, kde se vzápětí oženil a se svými syny stavěl města, jež nazval Enoch podle svého syna. Tady je ale jeden velký problém – není známo, kde se tam vzala Kainova žena, protože v té době byla jedinou ženou na zemi jeho matka Eva, stvořená Hospodinem jak známo z žebra Adamova. O ženě Kainově ale nevíme vůbec nic, přitom je to v podstatě naše skutečná pramatka. Neznáme ani její jméno ani její rodiče, 46

nevíme ani to, zda ji Hospodin náhodou nestvořil z Kainova žebra, nevíme zkrátka vůbec nic. Jak je potom věrohodný příběh o stvoření člověka, když se v něm najednou z ničeho nic objeví další aktér, o kterém nevíme vůbec nic? Lidský rod i tady zase začal incestem jedné rodiny, bratři a sestry měli další a další potomky. Autor nejen tohoto biblického příběhu, ale i jiných, si s detailem, jako je incest, nedělal prostě starosti. Další příběhy, a to zázraky, jako je rozestoupené moře při útěku z Egypta, padání pečených křepelek a many z nebe, proměna vody ve víno a jiné pohádky na dobrou noc, není třeba ani komentovat. Ježíš Kristus z Nového zákona, předpovězený a tolik očekávaný ve Starém zákoně, je jen virtuální historická postava, protože neexistuje jediný hodnověrný důkaz jeho fyzické existence, na rozdíl např. od sv. Pavla z Tarsu, nebo i starších vládců tehdejšího světa, jako jsou faraoni a mnoho dalších historických osobností. U těch známe mnohdy díky dochovaným vyobrazením i podobu, byly nalezeny jejich hroby aj. U sv. Pavla je např. známa nejen mozaikou vyobrazená podoba, ale známe i jeho hrob na hradbách v Římě. Popularita a potřeba virtuálních osob byla a je i dnes obrovská. Výborný příklad je virtuální Jára Cimrman, který byl málem zvolen největším Čechem. V Itálii se stále vede několik soudních sporů o to, aby církev dokázala reálnou existenci Ježíše Krista.

Další záhady bible Jak je možné, že bible je žádána a čtena po 2 tisíce let? Nejlepší odpověď z mnoha jsem našel u Prokopa Remeše, psychiatra, religionisty, spoluzakladatele Společnosti pro studium sekt a náboženských společností a předsedy Společnosti pro hagioterapii a pastorační medicínu, založené v Psychiatrické léčebně v Bohnicích. Hagioterapie je nový léčebný směr, mezi jehož průkopníky v České republice patří právě Prokop Remeš spolu se Zdeňkem Bašným. Jde o léčbu pomocí biblických příběhů. Ano, i to už reálně existuje. Je to léčba, při které se předčítá biblický příběh a každý se snaží říct, jaké emoce v něm vyvolává, přičemž mezi pacienty nejsou pouze věřící. Na otázku, zda existuje v lidském software genomu DNA kulturní gen (= mem) víry v Boha, Remeš pohotově odpovídá: „Víra je evolučně vyselektovaný prospěšný znak. V evoluci, a tu církev již uznává, se tento znak udrží proto, že je pro přežití výhodný. Když připustíme existenci genu – memu víry, máme ho potom všichni. Rozdíl je jenom v tom, že u někoho je potlačený a bezvýznamný, u někoho dominantní.“ Jako u všech úchylek, a že jich je! Tuto úchylku 47

dominantního genu – memu víry nazvali novináři modulus boží. Dále Prokop Remeš k bibli říká zásadní větu: „Bibli lidé moc neznají, ale pociťují k ní úctu.“ Pastorační terapií a hagioterapií se v Bohnicích zabývá i již zmíněný Zdeněk Bašný, který dále říká: „Touha po smyslu života je totiž jednou ze základních životních potřeb. Zatím nedokážeme žít s pocitem absurdity, nicotnosti a pomíjivosti ...pak trpíme.“ Podle jiného neurologa, Viktora Frankla, je otázka, jaký má život smysl, položena špatně. Správně by měla znít: „Jaký smysl chci dát svému životu? Prožitek smyslu dokáže být silou, která pomáhá překonat i ty nejtěžší psychické nemoci a strázně.“ Lidé si ale přesto kladou tuto otázku přímo. Jeden velmi známý americký herec ve své závěti uvedl tento požadavek: „Na náhrobní kamen nechci ani moje jméno ani datum úmrtí, jenom tento filozofický nápis: Za celý dlouhý a bohatý život jsem se nedozvěděl, proč jsem vlastně žil a proč musím zemřít. Co moje existence měla vůbec znamenat?“ Asi jako mnozí Američané hledal odpověď v bibli, a když v ní nic nenašel, napsal, co napsal. Historická i jiná fakta v bibli uvedená jsou velmi polemická. Nesporným přínosem jsou ale rčení, výroky a přísloví, které se běžně používají v běžném jazyce už po mnoho staletí. Např.: Milujte se a množte se; kdo jinému jámu kopá; po nás potopa; víra tvá tě uzdraví; nastav i druhou tvář, ale i oko za oko, zub za zub; doma není nikdo prorokem; mluvit jako Bible; vlk v rouše beránčím; nejen chlebem živ je člověk atd. atd. Podobných frází pocházejících z bible je kolem šedesáti. Podle Johna Hartunga, amerického lékaře, evolučního antropologa a autora mnoha prací o evoluci a biblických dějinách morálky, je bible „předpis na skupinovou morálku, nechybí v ní návody na genocidu, zotročení cizích skupin a ovládnutí světa. Bible ale není špatná kvůli svým cílům či dokonce kvůli glorifikaci vraždy, krutosti a znásilnění. Taková jsou i mnohá starověká díla – Ilias, islandské ságy, příběhy starověkých Syřanů nebo mayské kodexy. Iliadu ale nikdo nevydává, na rozdíl od bible, za základ morálky. Právě v tom spočívá celý problém. Bible se prodává a kupuje jako návod na to, jak by měli lidé vést své životy. A je to zdaleka největší světový bestseller všech dob.“ Starý a Nový zákon napsali židovští pastevečtí nomádi před více jak 2 000 let. Židům se tím podařilo vytvořit vysoce efektivní evoluční skupinovou strategii přežití, která je založena na těchto mechanismech (Kevin MacDonald, A People That Shall Dwell Alone, 1994, str. 14): 48

- kulturní a genetická separace, sociální kontrola posilující skupinovou identitu a zabraňující genetickému mixu z okolních skupin pomocí náboženských praktik a pověr, jazyka, manýrismu, zvyků a odděleného bydlení, - altruismus jak uvnitř skupiny, tak ve vztahu k jiným židovským komunitám, - silná skupinová kontrola nad chováním jedince, které by poškozovalo skupinu jako celek, aby skupina mohla přežít. Tato skupinová strategie trvá od babylonského zajetí roku 587 před n. l. do současnosti. Rozptýlená židovská diaspora tvoří s mnoha odchylkami uniformní sociální entitu více jak 2 500 let a je rozšířena po celém civilizovaném světě. V Genetické segregaci uvádějí Sachs a Bat-Miriam už v roce 1957, že Židé z devíti zemí střední Evropy, východní Afriky a Středního východu mají velmi podobné papilární linie, což je fenotyp, který je pod silným genetickým vlivem. Zároveň jsou v papilárních vzorech výrazně odlišní od „nežidů“ v těchto zemích a v Severní Americe. Kobyliansky a Livshits ve své studii z roku 1985 např. uvádějí, že Židé žijící v Rusku jsou geneneticky 6x vzdálenější Rusům než Rusové Němcům. John Hartung ve své knize z roku 1995 upozorňuje na skupinovou fantazii, týkající se nadvlády Izraele nad ostatními národy, podle níž ostatní národy uznají, že je Izrael silnější a má silnějšího boha, a podřídí se mu. Toto téma prochází už celým Starým zákonem a nejvýstižněji podané jsem je nalezl v Žalmech (2,8-9): „Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu hliněnou.“ Tato genetická segregace má za 2 500 let u Židů, jako jediné entity na planetě, svoje výsledky. Přes všechny těžkosti, kterými za tu dobu prošla, nakonec vyústila do takových osobností, jako je Einstein, Oppenheimer a další a další židovští vědci, umělci a spisovatelé. Eugenika v praxi? Učení teologové ale přeci už v 19. století téměř jednoznačně dokázali, že evangelia nejsou spolehlivým popisem skutečných událostí. Všechna byla napsána dlouho po Ježíšově smrti, a to i po listech sv. Pavla, ve kterých není o údajných faktech z Ježíšova života ani zmínka. Všechny listy sv. Pavla byly opakovaně přepisovány „generacemi tiché pošty“. Každý z bezprostředních evangelistů, Lukáš nebo i Matouš, např. narození a místo narození Ježíše popisují úplně jinak. Všechny hlavní rysy legendy o Ježíšovi, včetně hvězdy 49

na východě, zrození z panny, klanění králů malému Ježíškovi, zázraků, popravy neviňátek, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, jsou všechny do jednoho VYPŮJČENÉ z mnoha starších náboženství, která na Středním východě existovala už dávno před napsáním evangelií. Tato do očí bijící fakta věřící vytrvale přehlížejí, asi i proto, že bibli nikdy ani neotevřeli a pro jejich víru je dostačující vybrané čtení v kostele. Věřícího by měl trápit např. fakt, že Matouš mapuje původ Josefa od krále Davida přes 28 generací, zatímco Lukáš přes 41 generací, a že na těchto seznamech se neshoduje ani jedno jméno. Otázkou zůstává, který z nich si to úplně všechno vymyslel. A otázkou je i to, jak důvěryhodná je potom verze toho druhého. Můžeme si hodit korunou. Nikdo neví, kdo vlastně byli ti 4 evangelisté ani kolik bylo dalších evangelií. Našlo se dokonce i evangelium podle Jidáše, a obsah byl šokující. Podle něj totiž Ježíš sám požádal Jidáše, aby jej zradil, „aby se naplnilo Písmo“. Evangelisté se např. s Ježíšem nikdy osobně nesetkali. To, co napsali, je jen jakýsi přepis Starého zákona, který se navíc řídil jejich skálopevným přesvědčením, že život Ježíše MUSÍ naplnit starozákonní proroctví. Stále více historiků se přiklání k názoru prof. G. A. Wellse z Londýna, že žádný Ježíš nikdy nežil! Thomas Jefferson k tomu napsal svému předchůdci Johnu Adamsonovi: „Nastane den, kdy záhadné zrození Ježíše, s Nejvyšší bytostí za otce a z dělohy panny, bude patřit do stejné kategorie jako zrození Minervy z hlavy Jupitera.“ I obsah románu Šifra mistra Leonarda od Dana Browna je vykonstruovaná beletrie, stejně jako evangelia. Rozdíl mezi nimi je jenom v tom, že evangelia jsou fikcí velmi starou, zatímco Šifra mistra Leonarda je fikce současná. Dívka na konci Brownova příběhu má být pokrevně příbuzná s Ježíšem, přičemž jejich rodová linie by měla zahrnovat cca 80 generací. Zkráceně: dívka by po 80 generacích měla mít v genomu DNA alespoň jeden z 25 000 možných genů, které obsahuje genom DNA právě od Ježíše. Pravděpodobnost něčeho takového je naprosto pranepatrná, protože jejích možných předků za tu dobu bylo 280, což je gigantické číslo. Jak o tom píši jinde, protože často docházelo ke sňatkům i mezi velmi blízkými příbuznými, bude toto číslo podstatně menší, ale i tak bude obrovské, řádově miliardy. Tento fakt ale autor románu naprosto opominul, podstatné je pro něj jenom to, že Maří Magdaléna měla údajně s Ježíšem potomka. Díky této fabulaci se Dan Brown snaží nachytat církev „na hruškách“. Jde o nesmysl, za který ovšem vyinkasoval miliony. 50

Jinak se církev snaží nachytat na hruškách např. jeden z mnoha dalších, autor knihy La favola di Cristo, Luigi Cascioli. Ve své knize tvrdí, že Ježíš jako historická osobnost neexistoval. Aby tomu přidal na váze, zažaloval u soudu ve městě Viterbo svého věřícího spolužáka, kněze Enrica Righiho. V žalobě mj. požadoval, aby mu Righi nebo církev alespoň nějakým historickým důkazem doložili existenci Ježíše Krista. To bylo v roce 2008, rozsudek není zatím znám. Církev porušuje v Itálii 2 zákony, a to o zneužití důvěry lidí a o záměně osob. Cascioli v žalobě tvrdí, že sv. Pavel nepíše přímo o Ježíši, ale o podobné osobnosti, která se nápadně podobá Ježíši, a to o Židu Janu z Gamaly, synu Judy z Gamaly, který prokazatelně žil v 1. století a bojoval proti Římanům, byl chycen, odsouzen a ukřižován. U nás v České republice také církev naplňuje svou činností skutkovou podstatu trestného činu dle ustanovení § 260 odst. 1 trestního zákona č. 140 /1961 Sb.: „Kdo podporuje nebo propaguje hnutí které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka …“ Na základě tohoto zákona už bylo Ústavním soudem ČR odsouzeno hnutí Národní odpor. Církev se řídí Starým a Novým zákonem, ve kterých není ani jediné písmenko o demokracii, ale jen o teokracii, a prokazatelně SMĚŘUJE k tomu, aby se všichni (ne např. 80 % všech) církvi podřídili a všichni chodili do kostela, a tím prokazatelně omezuje svobodu člověka. O tom ale více v samostatné kapitole.

Závěr k bibli Naši morálku bychom z bible vyvozovat neměli, a ve skutečnosti tak ani spolu s věřícími nečiníme. Pokud bychom to dělali, museli bychom přísně dodržovat všechny svátky a přikázání a kdo by to nedělal, toho bychom museli spravedlivě popravit. Museli bychom ukamenovat každou nevěstu, která by nemohla dokázat, že je panna, a popravovat neposlušné děti. Podle 20. kapitoly knihy Leviticus zasluhuje trest smrti: zlořečení rodičů, cizoložství, pohlavní styk s nevlastní matkou, nebo se snachou, homosexualita, sňatek se ženou a její dcerou, práce v den Páně aj. K hříšníkovi, jenž se dopustil práce v den Páně, řekl Hospodin Mojžíšovi: „Smrtí ať umře člověk ten, nechať ho ukamenuje všechno množství vně za stany.“ Tento neškodný věřící ale měl ženu a 8 dětí, které nad ním truchlily. Krutost Starého zákona je taková, že i samotní věřící na ni často poukazují a odsuzují ji. Hospodin žárlivě střeží „svůj“ den, kdy má být svěcen, a při vymáhání svých příkazů jde přes mrtvoly. Reputaci napravuje až Nový zákon. Ježíš, jestli skutečně žil, nebo kdokoliv, kdo za něj napsal jeho text, byl jedním z velkých novátorů té doby. „Nastav 51

druhou tvář.“ Tímto výrokem o dva tisíce let předběhl Gandhího a Martina Luthera Kinga. Otevřeně se od Starého zákona odtrhl i evangelista Marek (2,27): „Sobota pro člověka jest, a ne člověk pro sobotu.“ Toto moudré přísloví staré 2 tisíce let už dokazuje, že z bible svoji morálku neodvozujeme. Bible má také ale jeden až nechutný aspekt etického učení, který z ní vychází. Značná část morálních ohledů vůči ostatním se původně měla týkat jen úzkého okruhu lidí. „Miluj bližního svého“ neznamenalo to, co si dnes myslíme, že to znamená. Znamenalo to pouze: „Miluj bližního Žida.“ „Bližní“ znamená v bibli jiný Žid. Tudíž: „Nezabiješ Žida!“ Kniha Numeri vypráví o tom jak Bůh navedl Mojžíše, aby zaútočil na Madiánské. Jeho armáda záhy zabila všechny muže, vypálila všechna madiánská města, ženy a děti ale vojáci ušetřili a zajali. Milosrdná zdrženlivost vojáků ale Mojžíše rozzuřila, a tak vydal rozkaz, aby byly zabity všechny děti mužského pohlaví a všechny ženy, které nebyly panny. „Všecky pak panny, kteréž nepoznaly muže, zachovejte sobě živé k dalšímu plození.“ (Numeri 31,18) Když dobyl Jozue Jericho, „pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko, což bylo ve městě, od muže až do ženy, od dítěte až do starce, až do vola, dobytčete i osla“. (Jozue 6,21) Je Mojžíš nebo Jozue vzor pro moralistu? Asi těžko! Moderní morálka, ať už vychází z čehokoliv, rozhodně nevychází z bible. Lidé, kteří prohlašují bibli za vzor morální správnosti, nemají sebemenší ponětí o tom, co se v ní vlastně píše!

Morální Zeitgeist – Duch doby Pro vlastní Desatero a pro tuto dobu jsem vybral jedno z „Nových desater“ na jedné ateistické webové stránce: 1. Nad vším se nejprve zamysli. 2. Nedělej ostatním to, co nechceš, aby oni dělali tobě. 3. Ať děláš cokoliv, snaž se nezpůsobit bolest. 4. Jednej s ostatními lidmi, živými bytostmi a se světem obecně s láskou, upřímností, poctivostí a úctou. 5. Nepřehlížej zlo a nevyhýbej se konání spravedlnosti, ale vždy buď ochoten odpustit otevřeně přiznanou a upřímně litovanou křivdu. 6. Užívej si života s radostí a údivem. 7. Vždy se snaž naučit něco nového. 8. Všechno vyzkoušej, pokaždé si prověř svoje myšlenky na faktech a buď 52

ochoten zavrhnout i své oblíbené přesvědčení, pokud se s fakty neshoduje. 9. Nikdy se nesnaž cenzurovat nesouhlas a nevyhýbej se mu. 10. Vytvářej si nezávislé názory na základě vlastního rozumu a zkušeností, nikdy se nenechej slepě vést ostatními. Podle R. Dawkinse je jakékoli desatero možné doplnit o: - Užívej si sexu, pokud nepoškozuje někoho jiného, a dovol ostatním, ať si v soukromí užívají všech svých zálib. - Nikoho nediskriminuj ani neutlačuj na základě pohlaví, rasy nebo druhu. - Nevštěpuj svým dětem žádné doktríny. Nauč je svobodně uvažovat, jak vyhodnotit důkazy a jak s tebou nesouhlasit. - Hodnoť budoucnost v delším časovém rámci než ve svém vlastním. Doplnění autora: Mysli globálně a jednej lokálně.

Jaká je současnost? Od biblických dob jsme se posunuli velmi daleko, bylo např. zrušeno otroctví a mnoho, mnoho dalšího. Zeigeist, duch doby, se mění neuvěřitelně rychle a posunuje se souběžně v široké frontě v celém vzdělaném světě. Je potřebné objasnit, proč je posun morálního ducha doby tak synchronizovaný u tolika lidí a proč má konzistentní směr! Je to frekvencí memů v memofondu? Je to zásluha vůdců jako Gándhí, Martin Luther King, nebo vědců – Darwina, Einsteina aj.? Kam se bude Zeigeist ubírat v příštím století? Osobně mně stačí, že se mění a že jeho zřejmý fenomén vývoje bohatě stačí na zamítnutí tvrzení, že boha potřebujeme k tomu, abychom byli dobří nebo abychom byli schopni určit, co je dobré a co není dobré.

Kontrolní otázka na závěr: Ví už náš zřizovatel, software genomu DNA, nebo „diaspora genů DNA“, že o něm od roku 1952 víme? Jak by odpověděl Hamletovi na otázku Být, či nebýt? No asi: „Co je to za otázku? Řiď se mými jasnými pokyny pro tělo (hardware), kterými jsou: pocit hladu, žízně, bolesti, ale i láska a sex s orgasmem, které jsi ode mě dostal jako prémii za nepříjemné pocity předešlé a strasti života. Dále se řiď pudem mateřským a sebezáchovným se strachem ze smrti, a to vše s cílem, abys přežil a vychoval pro mě další potomstvo, abych já, ne ty, mohl v těchto potomcích žít navěky. A už nikdy nevyslovuj tu bláhovou otázku: Být, či nebýt? a zakázány jsou ti i léky na bolest!, nová tabletka 486 na vyvolání potratu i kondomy, ale máš povolenu Viagru!“ Tak pravil Zřizovatel náš vezdejší. 53

Poslední věta, která nás vyprovází na věčnost: „Člověče pomni, že prach jsi a v prach se obrátíš.“ Novější verze: „Člověče pomni, že tvoje tělo (hardware) je prach a v prach se obrátí, ale tvoje geny budou dál žít a kopírovat se ve tvých dětech a vnucích až do skonání světa.“

Na závěr ještě aktualita: Pakistánská dívka Malalaj Júsufzaiová, kterou zranil Taliban, vyzvala v OSN k boji s náboženským fundamentalismem (dodejme – je jedno s jakým, jestli islámským, nebo křesťanským, je totiž jenom jeden), a to perem a knihou. 16letá dívka prohlásila v New Yorku: „Extremisté se báli – a stále bojí – psacích per a knih. Mají rovněž strach z žen. Proto se chopme psacích per a knih! To jsou naše nejsilnější zbraně.“ Spojené národy na její počest vyhlásily 12. červen „Malalajiným dnem“. „Dítě, učitel, tužka a kniha mohou společně změnit svět. Vzdělání je jediným řešením. Všechny děti na planetě mají nejen povinnost, ale i právo chodit do školy.“ hrdinka ze Svátu Malalaj Júsufzaiová „Všude, kam jezdím, jsem žádán, abychom zajistili dětem vzdělání, všichni mě prosí, umožněte dětem vzdělání, jako jediný prostředek pro zásadní změnu na této planetě, na nás dospělých už nezáleží.“ generální tajemník OSN Pan Ki-mun Podle výsledků počítače ACADEMON z roku 2005, je nejdůležitějším rokem v celé české tisícileté historii rok 1772 (tedy ne např. příchod Cyrila a Metoděje), kdy Marie Terezie uzákonila povinnou školní docházku. Ta nebyla v té době uzákoněna např. v Persii a na Středním východě a nůžky intelektuální úrovně mezi Evropou a ostatním světem se začaly rozevírat. Hrdinka ze Svátu je chce zavřít. Žádná společnost si nemůže dovolit ztratit ani jeden talent z genofondu tím, že nechá pracovat děti a neumožní jim vzdělání. Každodenním drmolením četby z koránu nebo stálým opakováním několika vybraných vět z bible není možné se vzdělávat, jen se otrocky podřizovat. I dnes umírá podle UNICEF na této planetě každé 2 sekundy jedno dítě hlady! Komu umírají? Jenom nám, nebo i stvořiteli nebe a země? Nebo jen náhodnému výsledku evoluce? 54

„Boží svět“ – jednomu jde o oběd, druhému o život. Z knihy R. Dawkinse: Největší show pod sluncem

55

Kapitola 5

Protiprávnost církve, KSČM a extrémních hnutí

Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka § 260 /1/ Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden až pět let. § 198 /1/ Kdo veřejně hanobí b/ skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. § 236 /1/ Kdo násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy c/ jinému v užívání svobody vyznání jinak brání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. To je výběr pasáží, které souvisí se svobodou vyznání, ze zákona č.140/1961 Sb., trestního zákona. (Od 1. 1. 2010 nahrazen novým Trestním zákoníkem.) Přeloženo do laické srozumitelnosti, § 198 a § 236 zaručují svobodu vyznání i nevyznání doslova čehokoliv a jakéhokoliv politického přesvědčení, 56

POKUD! – a to upřesňuje právě § 260 – toto hnutí prokazatelně nesměřuje k potlačení práv a svobod člověka a nehlásá národnostní, rasovou náboženskou či třídní zášť. Přitom stačí takové hnutí jenom podporovat, nebo propagovat, není nutné být přímo jeho nositelem. Ano, pokud se např. spolek rybářů nebo vyznavačů jógy stará jenom o tuto zálibu (pozitivní úchylku danou výchovou nebo geneticky), pomáhá svým členům a nenutí ostatní chodit každé ráno na ryby či cvičit pozdrav slunci, tedy prokazatelně nesměřuje k potlačení práv a svobod druhých, a to ani dlouhodobě nebo historicky, pak se ho § 260 netýká. Pokud by ale onen spolek rybářů získal nějakou moc a vliv, např. by díky velkému množstvím finančních prostředků za prodej ryb vydal „rybářskou bibli“ a v ní začal hlásat třídní zášť proti jiné skupině, např. všech ostatních obyvatel, kteří nechodí na ryby, tak narazí na § 260. Přeloženo – vyznávej si, co chceš, hlásej si a propaguj, co chceš, ale nesmíš do toho nutit jakýmkoliv způsobem ostatní, a to ani okamžitě ani dlouhodobě. Na § 260 narazí rybářská nebo jogínská bible, pokud budou hlásat a propagovat, že konečným cílem všech lidí je, aby chodili každé ráno na ryby nebo cvičili jógu. V takovém případě je to totiž prokazatelně ten SMĚR z § 260 k potlačení svobod ostatních, kteří mají rádi ryby a nechtějí je lovit a už vůbec ne konzumovat, nebo se jim při cvičení jógy prostě točí hlava. A nehodlají se těmto zálibám věnovat ani v budoucnu. Proto je v uvedeném zákoně slovíčko SMĚŘUJE! Momentálně nepotlačuje práva a svobody občanů, ale směřuje k tomu! A to prokazatelně. Mezi taková hnutí patří např. fašismus, komunismus a všechny církve, které mají ve svých konečných cílech všechno možné, jenom ne demokracii a dlouhodobě vyvíjejí činnost s cílem ovládnutí světa. Rybáři jsou spolek, který do rybaření nikoho nenutí, a pro duševní zdraví a psychickou pohodu jeho členové chodí k řece, tak jako jiní zase třeba chodí do kostela nebo cvičí jógu, každý jsme přece jiný. Vyznavači těchto zájmů budou tvrdit, že bez této životní náplně by se možná i zbláznili. A mají svoji pravdu. Jsou ale aktivní hnutí, např. KSČM, která má už prakticky sto let přímo v programu „diktaturu proletariátu“, třídní zášť proti buržoazii, dokonce přímo třídní boj, což je víc než jenom zášť. Snahou komunistů je uchopení moci – v krajním případě i násilím, pokud to jde, jako v současnosti, tedy i demokraticky. Tuto snahu berou jako programový cíl svého hnutí, což je prokazatelně „směr“ z § 260. Zášť i směr a o demokracii v programu ani 57

písmeno, ukázková diktatura proletariátu. Samozřejmě proletariátu se to dobře poslouchá. Pokud ještě nějaký vůbec existuje. U komunistů je velké nebezpečí v tom, že pokud se ve vedení najde nadaný diktátor, mocenský aparát se doslova zvrhne v diktaturu jednoho vůdce. A to se stane vždy! Takový diktátor se nejprve bude snažit zlikvidovat všechny potenciální nástupce ve svém nejbližším okolí a nechá je likvidovat i fyzicky. Příkladů z minulosti komunistického hnutí je dost. Ve druhém kroku potřebuje oddané, takové, kteří ho neohrozí v jeho postavení a bezpodmínečně ho poslouchají. Další kroky viz třígenerační Severní Korea, dovedená až k absurdnímu klanění se vůdci na náměstí. Dvougenerační, zatím, Kuba, bývalý Irák atd. Diktátor ale nesmí udělat chybu jako Miloševič v Srbsku a vyhlásit všeobecné volby. Miloševič ovšem nebyl nadaný diktátor. Takovou chybu by např. Fidel Castro nebo Kimové nikdy neudělali, o Stalinovi ani nemluvě. „Jednoduše chceme, aby vám už nikdo nemohl lhát o tom, že se u nás budou dělat kolchozy. Napříště si pamatujte, že každý, kdo k vám přijde s takovým šuškáním na vesnici, patří k záškodníkům a rozvratníkům.“ Klement Gottwald, 29. února 1948 v proslovu k sedlákům Katolická církev se řídí učením bible, ve které není prokazatelně o demokracii ani písmeno. Má i prokazatelnou zášť – jako ke konkurenci – vůči jiným církvím a náboženstvím, které také vycházejí z bible (Kolik jich je? Viz obrázek.) Záští a nenávistí to mezi nimi jenom srší už po staletí. A kdyby jenom záští! Války, které se dnes vedou, jsou většinou už jenom náboženské. Kolik lidí zemřelo v těchto válkách a kolik ještě zemře, to se nedá vůbec spočítat. Všechny církve mají v programu, že všichni lidé budou v budoucnu vyznávat jenom jejich víru a jejich boha. Jak taky jinak? Tady o směřování k potlačení práv a svobod podle § 260 není nejmenších pochyb. Všichni se čehosi bojí: Co když bůh existuje a nedostanu se do nebe? Co když nebudu spasen, ale zatracen? Tím úspěšně straší všechna náboženství od nepaměti. Demokracie je k tomu bohužel hluchá a slepá. Aktuálně: Politická strana, která vypadla z parlamentu a hrozně by chtěla zpátky, KDU-ČSL, má přímo v názvu strany křesťanství a demokracii. Tyto dva programy ale nemají žádný průnik. Křesťanství je o všem jiném, jenom ne o demokracii! Důkaz: v bibli není o demokracii ani písmenko! Demokracie naopak vychází ze všeho, jenom ne z náboženství. Takže KDU-ČSL je programově širokopásmová strana, která má dva samostatné programy, obsahově nesmiřitelné, a naráží na § 260 záští vůči jiným náboženstvím 58

Cesta z kostela roku 1912. Tato rakousko-uherská idylka vyústila do masakru 1. světové války a pokračovala i do 2. světové... ve které si Francie a Německo podepisovali kapitulaci v jednom vagonu! Jednotný kroj i jako uniforma vojáků císaře a papeže.

Bůh a vlast jsou neporazitelný tým, lámou rekordy v útlaku a krveprolití. Luis Buñuel Náboženství je skvělý prostředek k tomu, jak prostému lidu zavřít hubu. Napoleon Nenapadá mě jediná válka, která by se vedla ve jménu ateismu. Voltaire Křesťanství u nás prakticky skončilo po 1. světové válce odstraněním Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. předseda ústavního soudu JUDr. P. Rychetský

59

a programem směřujícím k jednotě trůnu a oltáře (kdyby to bylo možné, tak jenom oltáře) jako za Rakousko-Uherska. Tedy aby všichni chodili do kostela, a to doslova všichni, ne např. pouze 99 % (viz obrázek z roku 1912 z jižní Moravy). Jednota trůnu a oltáře už v minulosti vyústila do obrovského masakru 1. světové války. Na místě je otázka: Kvůli čemu v Evropě takový masakr? My jsme vyhráli samostatnost, jenom tak mimochodem. Slavný španělský režisér Luis Buňuel: „Bůh a vlast jsou neporazitelný tým, lámou všechny rekordy v útlaku a krveprolití.“ V první světové válce dávaly ženy mladým mužům, kteří neměli uniformu, jako symbol zbabělosti bílá pírka. Doporučení pro KDU-ČSL: změna názvu strany na KTU-ČSL neboli křesťanskoteokratická unie. Programovým cílem KDU-ČSL je ve skutečnosti teokracie, ne demokracie. Demokracii má v cílech jenom do uchopení moci. I komunisté nejprve rozdělili půdu a pak ji znárodnili a sjednotili do JZD (viz citát K. Gottwalda). V Německu to vyřešili tak, že tam mají dvě křesťanské strany, a to CDU a CSU. Křesťanskodemokratickou konzervativní CDU a Křesťanskosociální unii CSU. Ti druzí křesťané (křesťanství a sociálno už má jakýsi průnik) nabízejí něco, co by se přibližně dalo nazvat Teorií osvobození, tak populární v Jižní Americe a Africe. Hlavní myšlenkou těchto snah je, aby církev pomáhala věřícím i sociálně a materiálně, podobně patrně smýšlí i nový papež František. Polští křesťanští hodnostáři se k tomu už ozvali a kritizovali papeže za to, že hlásá, že církev by měla žít skromněji, o nějaké Teorii osvobození či sociální charitě pro své ovečky nechtějí ani slyšet. V Polsku proto Janusz Palikot založil Antiklerikální stranu s těmito cíli: skoncovat s imperialismem katolické církve, zakázat úplně výuku katechismu ve všech školách, ukončit dotace státu církvi, státní ceremoniály zásadně bez účasti velkých břich biskupů. Stranu zatím podporují 4 % Poláků. To je počet odpůrců katolické církve v Polsku – kolik procent by takovou stranu podporovalo u nás, když 85 % voličů nesouhlasí s restitucemi? Na § 260 jako první narazily u Ústavního soudu hnutí Národní odpor a Dělnická strana, kterou dne 17. 2. 2010 rozpustil Ústavní soud (spis. zn. Pst 2/2009, dostupné na www.nsoud.cz), podle něhož: „Za hnutí ve smyslu § 260 odst. 1 se považuje skupina osob, alespoň částečně organizovaná, byť třeba formálně neregistrovaná, směřující k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásající národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob.“ 60

Podle Ústavního soudu je Národní odpor hnutím prokazatelně směřujícím k potlačení práv a svobod člověka.

Právní věta z rozsudku Ústavního soudu „Ústavní soud se ztotožňuje s principy bránící se demokracie, jejichž právní aplikace je opodstatněná s přihlédnutím k historickým zkušenostem s nacistickou a komunistickou totalitou nejen v našem státě, ale i v celosvětovém kontextu. Jestliže jsou odpůrci demokracie a hodnot, na kterých demokracie stojí, připraveni na ni útočit, musí být i demokratický režim připraven bránit se těmto atakům, a to v nutných případech i omezením základních práv. (…) Není možné zkoumat pouze jejich prvoplánový obsah, nýbrž i jejich celkový kontext.“ Tolik Ústavní soud. Chce se dodat: Kam směřují? Při tom „PRVOPLÁNOVÝ OBSAH“ kdykoli opustí. Proč je ale takový problém zakázat KSČM? Protože je v parlamentu? Protože ji stále podporuje 15 % voličů? Ale tím hůře! Je Ústavní soud ve výkladu § 260 úplně nezávislý? Padni, komu padni? Proč Ústavní soud nechal v platnosti restituce církevního majetku? Při vyplácení restitucí musí částku ve výši 57 000 000 000 Kč vyplatit v hotovosti 17 církvím daňoví poplatníci narození všichni po roce 1948, a přitom z nich jen asi 3-5 % (v Praze 1 %) je praktikujících věřících, kteří chodí do kostela. Jsou mezi nimi i církve, které prokazatelně neměly před rokem 1948 žádný majetek. Argument, že se takto 17 církví dohodlo (1 církev navrácení majetku dokonce odmítla), daňového poplatníka vůbec nemusí zajímat a ani nezajímá. Při rozhodování ÚS nebyl tento vůbec jednotný. Tři ústavní soudci, včetně předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského hlasovali proti schválení církevních restitucí. Dnes už je složení ÚS jiné a restituce by možná neprošly. Tady vyvstává naprostá potřeba ombudsmana daňového poplatníka, který by alespoň trochu hájil jeho zájmy před rozhazováním jeho peněz z daní politiky. Politici dokonce plátce daně OSVČ označili v jednom případě za parazity na pojistném důchodovém a zdravotním systému! U vrácení církevního majetku není až tak důležité, zda tento vůbec a od kdy církve vlastnily, to bude vždy velmi sporné, důležité ale je, komu se má tento majetek vrátit! Proč právě oněm udávaným 17 církvím, proč ne dalším církvím a náboženským společnostem, kterých se hlásí celkem asi 28? Jak dokazuji v dalších kapitolách, víra v iracionálního boha je jenom úchylka v programu softwaru genomu DNA, získaná dědičně, výchovou či vlivem okolního prostředí. 61

Milan Petrák v knize „Skrytá autorita. Iracionalita a dav v člověku“ k víře píše: „Vymizení víry by vůbec neznamenalo, že by přestala existovat veškerá iracionalita, jen by jí ubylo. Víra je trvalý emocionální stav, ve kterém neúplné a nejisté informace přijímáme jako pevně dané a na základě nich měníme své názory a chování. (…) Biblické pojetí víry v Boha postavilo víru jako druh důvěry v to, v co doufáme, tj. víra vyjadřuje archaické touhy lidí po nesmrtelnosti. Víra může být druhem viru, který náš duševní organismus ničí i posiluje.“ „Věřit v Boha znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a pevně počítat s tím, co nevidíme...“ Nový zákon, Židům (11,1) Ještě jeden citát M. Petráka: „Lidská touha po poznání nemůže být uspokojena jakkoli sofistikovanými modely alternativních světů, protože v nich vždy chybí odpověď na poslední PROČ, tj. odpověď na otázku účelu a smyslu dění, ať už je to činnost organismů, nebo vesmíru.“ Na smysl činnosti organismů by už snad tento autor měl v této knize najít odpověď. Např. víra v iracionálního boha se nejčastěji realizuje výchovou v rodině a v kostelích při náboženských obřadech. Nejčastějším církevním obřadem je mše svatá. Aby ji kněží mohli sloužit i při pohřbu nebo při svatbě, což je jejich stěžejní činnost, dostávají podle dohody církve a státu finanční prostředky na platy cca 2 miliardy Kč ročně z daní všech daňových poplatníků, tedy i těch, kteří kostel vidí jenom z venku. Takových je ale přibližně 95 %! Restitucí církevního majetku se stát chce postupně zbavit této finanční zátěže. Vrátí proto na tuto činnost církvím celkově 134 000 000 000 Kč (v penězích i ostatním majetku), což představuje údajně celkovou hodnotu církevního majetku zabaveného státem. Potom by se měly už církve starat samy o sebe, a to jak z vyplacených peněz, tak z příspěvků věřících, jak je to např. v Rakousku. Co je ale vlastně představuje zmíněný obřad nebo rituál mše svatá? A proč se tak vytrvale opakuje při každé příležitosti, pokud se shromáždí jenom trochu věřících, a to pravidelně každou neděli a svátek? Podle mého názoru, a byl jsem na mši svaté cca 2 000x, je to rituál za staletí propracovaný do precizní dokonalosti, jednoznačně určený k vymývání lidského mozku! A tím samozřejmě i ke ztrátě vlastního úsudku a vzniku závislosti a podřízenosti. Jak to v praxi funguje? Mše trvá maximálně hodinu, to je doba, po kterou je člověk schopen se koncentrovat, věřící musí být soustředěný, s nikým se nesmí bavit, stojí v naprostém klidu nebo klečí 62

a aktivně se účastní dění, které působí na všechny jeho smysly. Opakuje se asi 50 vět, a to naprosto stejných, je to „odrhovačka“, dnes i za 20 let bez jediné změny písmenka, ta samá melodie, ta samá slova! Slova doprovází hra na monumentální hudební nástroj, varhany, což působí na hudební cit věřícího, který se aktivně se zapojuje zpěvem, před očima přitom má okna s barevnými vitrážemi, nádhernou výzdobu kostela, knězův brokát; obrovská výška katedrál dává věřícímu jasně najevo, jak je malý. A tento nástroj svého ponížení si musel sám z krve a potu postavit! Nejen ve středověku, ale i vcelku nedávno, když přišel věřící, ale i nevěřící, z vlastního chudého příbytku s hliněnou podlahou a bosý do katedrály, musela v něm její vznešenost vzbuzovat pocity úplné bezvýznamnosti a nicotnosti. Aby se nezapomnělo na další orgán, a to čich, pálí se kadidlo, chuťové prožitky jsou zastoupeny podáváním hostie a mešního vína, ty hudební zpěvem chrámových písní – a výsledkem je kompletní DAVOVÝ EFEKT. Součástí mše svaté je i svatá zpověď, tady má intimním pohovorem s věřícím zpovědník zjistit, jak je na tom věřící s vírou a zbytkem racionality, nakolik úspěšné bylo dosavadní vymývání mozku, a podle toho uděluje pokání a rozhřešení, obyčejně jde o větší množství jednoho druhu modliteb. Ty poté „hříšník“ odříká co nejrychleji za sebou, obvykle bez přítomnosti jakéhokoli náznaku racionálního myšlení. A tady, při zpovědi, dojde dokonce i na sex, to když se probírají i sexuální prohřešky věřícího, a to podle zásady, že co zpovědník neslyší, to není odpuštěno. Takže se věřící zpovídá i ze svých úchylek, například pedofilních či jiných, přičemž zpovědník má právo ptát se na každý detail. Stejné je to např. u muslimů, každodenní četba jedné strany koránu, až do úplného zblbnutí – a to je záměr. Modli se a pracuj, na přemýšlení jsou tu jiní. Nic lepšího na vymývání mozku není ani možné vymyslet, je to dokonalý rituál, za staletí vypracovaný k absolutní dokonalosti, a aby nepřestal působit, musí se aplikovat se železnou pravidelností dnes, za týden, za deset let, každý svátek a při každé možné příležitosti, až na věky věků, amen. Aby se tento velkolepý plán realizoval, je potřeba zmíněných 134 000 000 000 Kč. Některé submisivní jedince se „subgeny“ může mše svatá dokonce až vzrušovat, díky ní totiž mají pocit, že mají Pána a mají se komu totálně podřídit a oddat. Nevěřící s touto úchylkou chodí zase za nemalý finanční obnos k dominantní ženě – domině. Oba mají svoji pravdu a chovají se podle návodu, který našli v softwaru genomu DNA, ten jim poskytuje vzrušení a i uspokojení. Někdo má rád holky, jiný zase vdolky, komik řekne: …a vo tom to je! 63

V Ústavě ČR ale není ani zmínka o tom, že by tato republika byla jakkoli náboženská nebo teokratická, že by v ní měla nějaké místo církev nebo církve (17 až 28). Na toto téma v ní nenajdeme ani písmenko! Připomeňme si Základní ustanovení Ústavy ČR: Hlava první Základní ustanovení Článek 1 1. Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. 2. Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Článek 2 1. Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. 2. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. 3. Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. 4. Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Ani písmeno o tom, že by Česká republika vycházela z křesťanských tradic, na kterých prý stojí i celá Evropa. Do preambule Evropské unie se také křesťanské tradice vůbec nedostaly.

A ještě další konkrétní proticírkevní argumenty a fakta: - V 8 hodin ráno 17. října 1969 začala stávkovat montrealská policie. V 11.30 byla vyloupena první banka. V poledne už byly kvůli rabování zavřeny všechny obchody ve městě. Během několika hodin vypálili taxikáři konkurenční garáže, nějaký odstřelovač zastřelil prvního policistu. Výtržníci a profesionální zloději vtrhli do několika domů, někteří byli zastřeleni jejich majiteli. Představitelé města museli k večeru už povolat armádu. Bylo vyloupeno 6 bank, vyrabovány všechny obchody, vypuklo 12 požárů, střepy z oken naplnily nakonec 40 nákladních aut. Starosta Montrealu prohlásil: „Proč většinu obyvatel, kteří věří v Boha, strach z něho nedržel na uzdě? Prý potřebujeme náboženství! Ve skutečnosti potřebujeme hlavně policii.“ 64

- Gregory S. Paul uveřejnil v roce 2005 v časopise Journal of Religion and Society výsledky několikaletého systémového výzkumu v 17 ekonomicky rozvinutých zemích. Tento výzkum vedl k šokujícímu závěru: „Vyšší míra zbožnosti a uctívání Stvořitele ve vyspělých demokraciích koreluje s vyšším výskytem vražd, úmrtnosti mladistvých, výskytem pohlavně přenosných chorob, těhotenstvím mladistvých a s počtem interrupcí.“ - V USA pastor Sam Harris v listě Křesťanskému lidu (Letter to a Christian Nation) uvedl po výzkumu pozoruhodná fakta: „Z pětadvaceti měst s nejmenší mírou násilných zločinů jich 62 % leží v ,modrých‘ státech, rozuměj demokratických, bez politického vlivu konzervativních křesťanů, a 38 % v ,červených‘ republikánských státech s vlivem konzervativních křesťanů. Z pětadvaceti nejnebezpečnějších měst leží 76 % v červených a 24 % v modrých. Nejnebezpečnější města jsou jednoznačně ve ,zbožném‘ státě Texas. Ze 22 států s nejvyšším výskytem vražd je 17 ,zbožných‘ červených.“ I bez tohoto výzkumu jsou tyto informace v USA všeobecně známé, zajímavé je, že se objevily v časopise Křesťanskému lidu. Tyto výsledky způsobily mezi věřícími takový poprask, že církevní organizace vyvolaly obrovskou vlnu výzkumů, které je mají vyvrátit. Žádné výsledky z těchto „výzkumů“ však zatím nejsou zveřejněny!

Některé výroky známých osobností k náboženství - Alfred Hitchcock, král hororu, projížděl Švýcarskem a uviděl kněze s malým chlapcem. Vyhlédl z okna a zavolal: „Utíkej, chlapečku! Utíkej jako o život!“ - Victor Hugo: „Každá vesnice má svou pochodeň – učitele, a své zhášedlo – duchovního.“ - Voltaire: „Když vás někdo dokáže přinutit věřit v nesmysly, dokáže vás také přinutit páchat zvěrstva. Nenapadá mě jediná válka, která by se vedla ve jménu ateismu.“ - Bertrand Russell: „Mnoho lidí raději zemře, než by se zamyslelo. Obrovská většina význačných mužů v křesťanské náboženství nevěří, tuto skutečnost však před ostatními tají, neboť mají obavy o své příjmy.“ - Napoleon: „Náboženství je skvělý prostředek k tomu, jak prostému lidu zavřít hubu.“ - Seneca: „Pro prostý lid je náboženství pravdivé, pro moudré falešné a pro vládce užitečné.“ 65

- Einstein: „S naším místem na zemi je to zvláštní. Každý z nás přichází jen na krátkou návštěvu, netuše PROČ! A přesto někdy s pocitem božího záměru. Jde-li však o každodenní život, pak víme jedno: že člověk je tu pro ostatní – a hlavně pro ty, na jejichž úsměvech a blahobytu závisí naše vlastní štěstí.“ - Georg Bernard Shaw: „Tvrzení, že věřící je šťastnější než skeptik, je stejně k věci asi jako tvrzení, že opilý je šťastnější než střízlivý.“ - sv. Augustín: „Existuje i další forma pokušení, jež skýtá ještě větší nebezpečí, a tím je nemoc zvaná zvídavost.“ - Thomas Jefferson: „Kněžím všemožných náboženských sekt nahání věda hrůzu jak čarodějnicím blížící se den a škaredí se na osudného zvěstovatele, jenž hlásá vyzrazení klamů, ve kterých žili. Profesura teologie by v naší instituci neměla mít místo. Křesťanství je nejzvrhlejší systém, který kdy spatřil světlo světa.“ - autor knihy: „Jakákoliv lež, ani milosrdná, není v konečném důsledku dobrá.“ Nakonec Dostojevský ústy Ivana Karamazova: „Na celém tomto světě není naprosto nic, co by lidi nutilo milovat své bližní, neexistuje přírodní zákon, podle kterého člověk miluje lidstvo (…) Láska k lidem je podmíněna jedině tím, že lidé věřili ve svou nesmrtelnost, takže kdyby byla v lidstvu zničena víra v nesmrtelnost, vyhasla by láska i každá živá síla, udržující na světě život, nic by nebylo nemorální, vše by bylo dovoleno, i lidojedství.“ Poznámka k tomuto poslednímu výroku Dostojevského. Že by víra v nesmrtelnost byla ten jediný hnací motor udržující život na této planetě a všechna náboženství, která slibují život věčný? Že by touha po věčném životě, životě beze strachu ze smrti, byla dokonce důvodem i k lásce? Ale jak to může fungovat, když vůbec nevíme, jak to vypadá v nebi, o pekle nemluvě. To je úplně legální otázka. Podle většiny věřících, které znám, tam prý probíhá nikdy nekončící mše svatá s nekonečnou oslavou boha stvořitele a v očistci permanentní modlitby za odpuštění hříchů časných i smrtelných. Dostojevský říká, že kdyby naděje na toto vyhasla, tak by vyhasla i veškerá láska na tomto světě a nastalo by lidojedství. Škoda že zrušili to předpeklí, tam jsem si chtěl podat žádost, protože nebe a očistec mě podle jejich popisu úplně děsí. Muslimský mučedník dostane 75 panen a založí si harém, žádné finanční a existenční starosti, jenom celý den ty panny… Faraoni si stavěli pyramidy i s luxusní pohřební výbavou pro posmrtný život, ale ten 66

si představovali jako pokračování svého luxusního života pozemského, tedy že i tam budou všemocnými faraony. Ale pyramidy stavěli jako 20letí, a tehdy se nechce umírat. Zeptáte-li se 100letého člověka, už odpoví úplně jinak. Stačilo, aby špičkové zdravotnictví o trochu prodloužilo život, a hroutí se důchodový systém. Už jenom další zvýšení hranice lidského života o 10-15 let je pro ekonomiku hotová katastrofa, a co potom nesmrtelnost? Miliardy důchodců? Staří nemohou přestat umírat. Život na této planetě, vybudovaný evolucí a naším zřizovatelem, se musí stále obnovovat, nové generace se musí vše znovu učit, musí vše objevovat, musí vzniknout nové a čerstvé tělo, které postupně vyroste. Evoluční vývoj hmoty má za tisíce a miliony let odzkoušené, že jenom takto nepřetržitý a trvale udržitelný život funguje. 100letý člověk prostě musí zemřít, aby mohl nový život pokračovat. O žádné nesmrtelnosti náš zřizovatel neví, ani to není v softwaru genomu DNA. Na víře v nesmrtelnost prostě evoluce, která tady doslova řádí, není založena. Člověče, pomni, že tvoje tělo je prach a v prach se obrátí, ale tvůj software genomu DNA bude žít dál v tvých dětech. Amen. Dodatek: Výše uvedené argumenty i celá kniha by mohly posloužit případnému zájemci jako argumentace v právním podání k Ústavnímu soudu na zákaz KSČM nebo na protiprávnost restitučních nároků na majetek církví.

Kdy tyto církve budou mít jednoho papeže? Nikdy. Naopak, kolik věřících, tolik bude náboženství.

67

Kapitola 6

Úchylky softwaru genomu DNA

Jednou z nejhanlivějších nadávek je, pokud někoho označíte za úchyla. Stále ale není jasné, kde vede přesná hranice pro definici, co je normální, zdravé a jedině přirozené a co už je úchylka v chování člověka. Nikoho proto nemůžeme označit jednoznačně za úchylného, ale ani za normálního. Např. sexuologové sexuální úchylku, neboli aberaci, sexuální deviaci či parafilii, definují jako sexualitu v příslušné kultuře, zemi a době považovanou – a teď pozor! – obecně nebo rozhodujícími institucemi za poruchu osobnosti, jejíž projevy jsou považovány za nenormální. Všechno ostatní by mělo být víceméně normální. Náboženské pojetí úchylného chování je: „odlišnost tužeb a reakcí organismu, která je projevem obecné narušenosti lidské podstaty vlivem dědičného hříchu a lze ji překonat jedině silou modlitby a vyznáním víry v Boha.“ Přes naprostou neznalost toho, co je evoluce, gen a DNA, vytušili autoři bible a poté i představitelé církví už v minulosti správně, že tyto negativní vlastnosti jsou dědičné povahy – pocházejí tedy od rodičů, prarodičů, až od pramatky Evy. Dnes je ale velký problém církve v tom, že informace o evoluci a DNA jsou dostatečně známé, ale definici úchylného chování církev nezměnila ani o písmeno, a ani to nehodlá učinit. Podle církve záleží jenom na silné vůli a výchově, zda jedinec dokáže tento dědičný hřích překonat. Církev dědičný hřích stále považuje za projev osobní slabosti, zkaženosti a hříšnosti. Tento přístup ale jen prohlubuje pocit viny, komplexy méněcennosti a sociálního vyloučení. K dědičnému hříchu se podle bible, která představuje pro církev morální a etický kánon, přiznal jako autor sám Stvořitel slavným výrokem: „Ještě dnes budeš se mnou v nebi.“ To řekl Ježíš na kříži k lotrovi po pravici. Tento výrok, nechť ho vymyslel kdokoliv, je hoden skutečného stvořitele, protože Ježíš skutečně mluví jako stvořitel a přiznává se k tomu, že stvořil lotra po své pravici i s jeho dědičným hříchem a je za něho plně odpovědný, tedy i za jeho skutky. Že od něho má všechny negativní vlastnosti – úchylky. Nakonec ty, lotře, za nic nemůžeš, vše je tedy odpuštěno a mým utrpením, které si oba zasloužíme, na kříži vykoupeno. Stvořiteli stačí upřímná lítost a pokání. Lidově: Když jsem si tě uvařil, tak si tě musím i sníst. Zbývá 68

hypotetická otázka: Jak to potom ale bude vypadat u posledního soudu? Jak je to ale reálně, bez náboženství? Když roku 1871 vyšlo druhé dílo Charlese Darwina O původu člověka pohlavním výběrem, tak po jeho přečtení napsaly noviny Edinburgh Review: „Naše mravní cítění se ukazuje být pouhým instinktem vytvořeným evolucí... Jsou-li tyto názory pravdivé, brzy nastane v myšlení revoluce, která otřese společností od samých základů, protože zničí posvátnost svědomí a náboženský cit.“ V nepublikovaných poznámkách šel Darwin ještě dál: „Pochybuji o existenci svobodné vůle. Každý čin je určen dědičnou konstitucí, příkladem druhých a učením se od druhých.“ V té době chybělo k objevení DNA 80 let, a přesto i dnes tato slova podepíše každý evoluční biolog a psycholog. Předpovězená revoluce v myšlení, alespoň nějaká významná, se neuskutečnila a ani není zatím zničena posvátnost svědomí a náboženský cit, i když vědecké poznatky se zvětšují geometrickou řadou. Genové inženýrství je realita, ale změny v softwaru genomu DNA pohlavním výběrem a evolucí jdou velmi, velmi pomalu po mnoho generací, než je možné mluvit o významné změně. Žádaná by byla změna k většímu altruismu a menší sobeckosti, a to navzdory, a my už jsme schopní vzdorovat, totálně sobeckému genomu DNA, našemu faktickému zřizovateli. Ten se řídí jenom evolučním zákonem, to jest, zajímá ho jenom příští malá evoluční změna – krok s cílem přežití jakkoli a na úkor kohokoliv. Nikdy se ve vývoji nevrací a nemá žádný dlouhodobý plán, a už vůbec ne, aby např. „Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí“, pane Havle. Pokud se nestačí přizpůsobit změnám prostředí, nebo není dostatečně sobecký, život jeho organismu končí. Tak skončilo za dobu evoluce 99 % živočišných a rostlinných druhů. Byly jich celkem, za 4 miliardy let evoluce, cca 3 miliardy. Dnes zůstalo přibližně 30 milionů druhů a dál vymírají enormním tempem, a to hlavně zásluhou činnosti člověka. Náš software genomu DNA je výsledkem milionů let evoluce a tisíců generací předků, až od společného předka pro vše živé na této planetě, a to prvního anorganického replikátora, nebo na zemi zanesené panspermie. I ta je stále ve hře. My lidé jako jediný živočišný druh máme evolucí, která jde stále směrem k větší složitosti, vytvořený takový mozek, že nám umožnil poznat software – nehmotnou informaci nesenou na médiu, makromolekule DNA. Náš zřizovatel si tento mozek vytvořil, aby přežil do další generace, a ne obráceně! U nás, lidského rodu, to zřizovatel se stále větším a dokonalejším mozkem už tak trochu „přehnal“ a nechal se tímto mozkem odhalit a poznat. Je otázka, zda to nějakým způsobem už ví, případně jak na to bude 69

reagovat, a na druhou stranu jaký bude mít tato znalost pro nás v budoucnosti význam. Např. mozek šimpanze to ještě neví, musel by dál pokračovat ještě miliony let evolucí, až by, obrazně řečeno, vymyslel a sestrojil mikroskop a uviděl makromolekulu DNA v každé své buňce tak jako my.

Strom našeho života Každý máme dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů atd. Podle matematické rovnice počet předků p = 2x, kde x je počet generací. Ve 40. generaci (x = 40), tedy v době našich Přemyslovců, jsme měli více jak 1 bilion předků, tj. tisíc miliard. Všichni byli zdraví, plodní a úspěšní, ani jeden nechyběl, jinak bychom tu nebyli. V tomto výpočtu ale musí být systémová chyba, protože před tisícem let nebylo ani zdaleka tolik lidí na celé planetě. Vysvětlilo se to a systémová chyba stromu života se našla. Spočívá v tom, že dříve lidé vůbec necestovali a manželské svazky běžně uzavírali i velmi blízcí příbuzní a ani incest nebyl výjimečný. Např. děti bratranců a sestřenic z 1. kolena už nemají 8 prapředků, ale jenom 6. Od toho společného předka se dá pak vyškrtnout celý jeho „strom života“, stačí si to na velké plátno nakreslit. Od všech těchto předků, i těch vyškrtnutých (může je obsahovat ten společný předek), můžeme mít a máme geny v makromolekule DNA s nějakou pravděpodobností. Např. již od 15. generace jsme s velkou pravděpodobností všichni 15. bratranci. Zjednodušeně – při početí je náš software genomu DNA namíchán z genů otce a matky, jako kdybychom, zase zjednodušeně, namíchali 25 000 karet, tolik máme přibližně genů v DNA. Geny od otce i od matky se míchají zcela náhodně, a proto je každý potomek jednoho páru úplně jiný. Evolučně je to OK, aby alespoň některý přežil, kdyby se změnilo prostředí. Je to kruté, ale sourozenci bojují o přežití mezi sebou a je „evolučně“ normální, že se nemají rádi. Pozor! Proto např. klonování není evoluční. Stejná jsou jenom jednovaječná dvojčata, u nich se už softwarově hotová DNA (zygota) rozdělila na dvě. Jejich těla, tedy hardware – vlastnosti, schopnosti, nadání, úchylky, sexuální orientace, náchylnost na nemoci –, jsou naprosto stejná, protože mají stejný základ, stejný software genomu DNA. Tak je zřizovatel vytvořil a na krátký čas jim svěřil svoje tělo-schránu (POZOR! Svoje, ne jejich!). Říkáme tomu náš pozemský, vzácný a náhodný, nádherný i prokletý (jak pro koho), jedinečný a nám od zřizovatele darovaný ŽIVOT, či, podle Milana Kundery, nesnesitelná lehkost bytí. Po přečtení této knihy už snad život POCHOPITELNÝ.

70

Věstonická Venuše – 26 000 let před n.l.

71

Začátek života Po oplodnění vajíčka spermií vznikne tzv. zygota. To je už softwarově hotový člověk s tělem (hardware), které tvoří zatím jediná buňka, ale už s kompletním softwarem genomu DNA. Jeho život začal na milisekundu přesně, jakmile se spojilo poslední písmeno ze 3,4 miliard písmen softwaru genomu DNA. Pokud bychom byli schopni přečíst tento software genomu DNA ihned po početí, už bychom mu mohli vystavit „rodný list“. V něm bychom se např. mohli dočíst, že je to černoch, homosexuál, na jaké konkrétní nemoci bude náchylný, že bude mohutné postavy atd. Dále se oplodněná buňka, zygota, začne rýhovat, tedy dělit na 2 buňky, pak na 4, 8 atd. až do bilionů buněk, které vytvoří celé tělo. Zabráněním zygotě v dalším dělení, a tím fakticky jejím usmrcením např. umělým přerušením těhotenství, jsme připravili už naprosto konkrétního, unikátního a možná geniálního jedince o život a PRÁVO na život. Tento zásah není možné nazvat jinak než ukončením zahájeného života tohoto konkrétního jedince, tedy jeho vraždou. Je nepodstatné, zda ho to bolelo, nebo ne, zda měl vytvořený nervový systém, nebo že to bylo v týdnu těhotenství, kdy ještě podle odborníků nejde o „hotového“ člověka. Z jeho pohledu mu nebyla dána šance naplnění života, jeho právo na život mu bylo odejmuto a jeho matka s lékařem, který provedl interrupci, jsou jeho vrazi, a to i z hlediska našeho zřizovatele a evolučního vývoje hmoty na této planetě. Všechny případné problémy, kterými se ospravedlňuje potrat, se měly řešit PŘED početím. Máme rozhodovací právo volby od zřizovatele, kdy a s kým počneme potomka, a tím jsme za něho i plně odpovědni! Nemnožíme se automaticky. Výjimku pro ospravedlnění interrupce samozřejmě tvoří jenom zdravotní stav matky a plodu (to by zřizovatel určitě toleroval), případně i jiné závažné okolnosti početí jako např. znásilnění ženy (znásilnění zřizovatele nezajímá). Zdravá žena se zdravým plodem s dobrovolným početím nemá žádný nárok na potrat! Potrat není „evoluční“! Spermie nebo vajíčko obsahuje jako jediná buňka jen 23 chromozomů, na rozdíl od normální buňky lidského těla, která obsahuje kompletních 46 chromozomů. Samotná spermie nebo neoplodněné vajíčko nejsou softwarově konkrétními jedinci a jejich zničením, jak se to děje například u spermií v miliardovém množství, nedochází k přerušení života nějakého jedince, ale jenom ke zničení pohlavních, softwarově polovičních buněk. Můžeme namítnout, že kůže poškozená při zranění obsahuje miliardy buněk se 46 chromozomy a s kompletním softwarem genomu DNA a že ty se při úraze také zničí. Tyto buňky by už dnes nebo v blízké budoucnosti umožnily vznik 72

nového identického jedince klonováním. Klonování ale není evoluční přirozený proces, ve kterém se zásadně nesmí rodit identičtí jedinci, jak bylo uvedeno výše. Toto stanovisko k potratům nemá nic společné s názorem náboženským, který potraty a klonování také jednoznačně odmítá, který ale vychází z úplně odlišných filozofických základů. Ale vraťme se k úchylkám, a to jak negativním, tak pozitivním. 25 000 genů (gen – viz obrázek) lidské DNA jsme obdrželi s velkou pravděpodobností od našich nejbližších předků a s menší pravděpodobností od vzdálenějších, přitom není vyloučen ani ten nejvzdálenější. Už Mendel ukázal, že se v dítěti kombinují otcovské a mateřské geny (termín gen vznikl ale až v roce 1909), není to ale jako míchání barev, spíše to připomíná míchání balíčku karet. Geny jsou úseky makromolekuly DNA o několika tisících písmen, které nejsou fyzicky odděleny jako karty v balíčku, ale přesto toto přirovnání sedí. Geny spolu nesplývají, ony se promíchávají, ale ne moc účinně, spíše tak, že skupinky karet-genů drží pohromadě po dobu několika generací, než je konečně NÁHODA rozdělí. Každé vaše vajíčko, nebo spermie, jste-li muž, obsahuje od každého genu verzi buď po vaší matce, nebo po otci. Každý gen tak pochází od jednoho a pouze od jednoho z vašich dvou rodičů, čtyř prarodičů, osmi praprarodičů a tak dále. Ze spojení samce a samice vzejde vždy buď syn nebo dcera, nic mezi tím. Jako všechno, ani toto pravidlo neplatí v biologii na 100 %, a proto existují výjimky, např. homosexuálové, transsexuálové a hermafroditi. Homosexuální muž by se dal definovat tak, že je to žena, která má mužské tělo-hardware, ale ženský software genomu DNA. Obráceně lesbička je muž, který má ženské tělo. Je zajímavé, že homosexuálů jsou po celé planetě a ve všech rasách vždy přibližně 4 % populace a říká se jim dokonce čtyřprocentní, od Asie, přes Ameriku až po Evropu. Tato porucha-úchylka se v softwaru genomu DNA proto musela vyskytovat již u lidí, kteří se po planetě rozšířili z Afriky snad před 150 tisíci lety, jinak si ty 4% není možné vysvětlit. Uvedené úchylky jsou způsobeny špatným nastavením hardwaru ve spojení se softwarem lidského těla. Naopak pouze v softwaru genomu DNA jsou naprogramovány negativní způsoby chování, např. cca 150 pojmenovaných sexuálních úchylek, ale i všechny ostatní úchylky. V podstatě lze říci, že za úchylku v chování lze označit tu, která se vyskytuje v populaci v množství cca 10 %. Vše je dáno jenom náhodnou kombinací a přítomností určitých genů v softwaru genomu DNA, zděděném po všech předcích. Církve to nazývají tzv. dědičným hříchem. 73

Jsou ale i velmi pozitivní úchylky-deviace, jako nadání pro něco, vysoké IQ, absolutní hudební sluch, genialita, vysoké morální a jiné pozitivní vlastnosti, altruismus, mimořádné sportovní nadání atd. atd. Např. u Mozarta se sešly mimořádné hudební kulturní geny – memy od všech předků, kdoví jak generačně vzdálených, ke kterým se přidaly i přímé otcovské, a už v 5 letech by zvládl konzervatoř, v 11 letech už psal opery, otec to prý nestačil zapisovat, protože Wolfgang ještě neuměl psát noty. Do žádné školy v podstatě do té doby nechodil, vše měl už naprogramováno v DNA, která vytvořila jeho mozek. Podobně John Lennon ze skupiny Beatles, který také nechodil do žádné hudební školy a o jeho hudební genialitě není pochyb. Oba skladatelé skupiny ABBA také vůbec neznali noty a o další příklady není nouze. A tak podobně je to u všech pozitivních i negativních úchylek a všech lidských vlastností. Náhodně se „sejdou“ geny všech předků coby původci některé vlastnosti, úchylky, a ta se u jedince výrazně projeví. Výskyt v populaci pod 10 % je úchylka, např. homosexualita 4 %, lovecká vášeň 5 %, alkoholismus 15 % (to už ani není úchylka), kleptomanie 8 %, modulus boží cca 5-7 % atd. Podle evolučních biologů se ale evoluce odehrává jenom v okamžiku spojení rodičovských genů při početí, ne vlivem kvalitativních změn v době života rodiče. Během života nemáme na kvalitu genů a software genomu prý žádný vliv. Můžeme se opalovat do černa, dítě se nám narodí bílé, ale pokud se budeme do černa opalovat po 150 generací v Africe, dítě se narodí už černé. Změny se dějí podle odborníků generaci za generací velmi, velmi pomalu, podmínky pro změnu se musí opakovat po dlouhé období, po mnoho generací. Při rychlých změnách prostředí se některé druhy již v minulosti nestačily přizpůsobit a vyhynuly. Jakou genovou výbavu jedinec dostane, s tou musí žít. Genové manipulace by eventuálně přicházely v úvahu jedině ještě v zygotě, na jedné buňce, ovšem to je zatím nereálné. Úpravy genů u rostlin jsou už ale skutečností. Na samotném softwaru genomu DNA, a tedy i na úchylkách, je nejlépe patrné, čím vším prošel v průběhu celé evoluce. Až jej budeme moci dekódovat, porozumět mu a číst v něm, najdeme v něm obrovské množství informací. Nikdo zatím neví, jaký byl např. rodinný a sexuální život lidí v dávnověku a pravěku. Proto např. neumíme vysvětlit všechny bizarní sexuální i jiné úchylky, které máme v genomu DNA, nedokážeme jim ani porozumět. Jsou to geny „zatoulané“ od našich i velmi vzdálených předků a na nich je možné zjistit, čím vším si naši předci asi prošli. Jaký byl rodinný a sexuální 74

život např. před 10 nebo 30 tisíci lety, jenom tušíme z toho, co se občas dnes v softwaru genomu DNA objeví a co následně pozorujeme v chování celé populace. Úchylky i všechny naše vlastnosti mohou být slabé, silné i zničující. Pokud má jedinec tak silnou negativní úchylku, že ji nemá pod kontrolou a dostane se za to před soud, může to být velmi složitý právní problém. O tom, zda je, či není svéprávný, zda je za své jednání odpovědný, nebo ne, rozhodují obvykle soudní znalci. Běžně se stává, že o člověku rozhodnou, že je právně zodpovědný, přitom ale jde reálně o jedince, jenž není schopný svou úchylku zvládnout. Na otázku, proč vraždil nebo znásilnil, obviněný odpovídá, že neví, že ho k tomu „něco“ pudilo nebo že ho představa zločinu neodolatelně vzrušovala apod. Aby tedy znalec správně rozhodl, musel by mít přečtený a dekódovaný celý software genomu DNA obviněného. Dokud to nebude možné, budou soudní znalci a celá psychiatrie jenom tápat a pomáhat si zavedenými testy. Kolik kladně testovaných propuštěných vrahů začalo na druhý den znovu vraždit? Jak zpívá i Lucie Bílá: „...do ženský nevidíš, ne, stokrát ne!“ Ovšem jenom, dokud nebude přečtený její software genomu DNA… Jak je to ale komplikované, uvedl např. jeden evoluční biolog, který položil otázku: „Kde v genomu a jak je zapsaný např. plán na stavbu trojrozměrné holenní kosti, její rozměry, trojrozměrný tvar, složení atd.“ Že to v DNA je zapsané je, to je nepochybné, ovšem je to zapsané v obrovské řadě 4 aminokyselin (viz obrázek), která vypadá naprosto nesrozumitelně. A co potom takové lidské vlastnosti a úchylky, jako třeba absolutní hudební sluch, matematické nadání nebo negativní pedofilie a stovky dalších? Ty jsou tam určitě také zapsány. Jaký by asi mělo následek, kdybychom četli, rozuměli a dekódovali software genomu DNA beze zbytku? Už u dítěte bychom věděli, že má např. silnou pedofilní úchylku nebo trpí kleptomanii, ale že má zároveň i geniální nadání dejme tomu pro komponování. Je to podobná úloha jako přečíst hieroglyfy, ale milionkrát složitější. U jednotlivých genů DNA, a to jenom u krátkých úseků a jednotlivých genů, víme, co kódují. Praktickým aktuálním příkladem je preventivní operace u herečky Angeliny Jolie, odstranění obou prsou a vaječníků na základě genetické analýzy její DNA. To je ale přečtená jen nepatrná část celé šroubovice makromolekuly DNA.

75

Závěr kapitoly Všechny vlastnosti, úchylky – pozitivní, negativní, i perverzní či bizarní úchylky sexuální, které vidíme na erotických a pornostránkách na internetu, se dostaly do softwaru genomu DNA během evoluce života za řádově statisíce roků. Je to příběh kompetice bezohledně se replikujících genů až do okamžiku, kdy povstal člověk se svým mozkem, který začal být ovládán rovněž mentálním protějškem genů, a to replikujícími se tak zvanými kulturními geny – memy. Je to nenáhodný proces s náhodným výsledkem a jenom ten je za úchylky odpovědný! Právně je tento proces samozřejmě nenapadnutelný, tak jako je nenapadnutelný i sám Stvořitel, pokud by je stvořil. Potom ale logicky by byl Stvořitel také autorem všech těch negativních úchylek, jako největší „úchyl“, který je má všechny… Člověk je jediný tvor na Zemi, který je schopen se proti sobeckým replikátorům vzbouřit. Miliony let evoluce probíhaly bez účasti vyšší inteligence. Teprve člověk se přičiněním vlastního rozumu (také výsledku evoluce) a zásluhou vědeckého bádání dozvěděl o silách, které evoluci pohánějí, což mu do budoucna dává možnost stát se aktivním účastníkem evolučního procesu.

Lidové noviny, páteční magazín

76

Kapitola 7

Filozofie s nejnovějšími poznatky vědy

„Invazi armád se dá vzdorovat, ne však myšlence, které nadešel čas.“ Victor Hugo V posledních stoletích narůstá exponenciálně množství nových poznatků o přírodě, vesmíru i o samotném životě. Už jediný, kdo tyto informace stačí komplexně zaznamenávat, třídit, ale také zpětně poskytovat, a to luxusně až domů, je spásný fenomén internet. Je dostupný všude, a proto už neplatí výmluva: „…nedostal jsem informace.“ A jsou to informace a poznatky naprosto převratné. Nikdo ale tyto poznatky filozoficky nevyhodnocuje a komplexně filozoficky nezpracovává, filozofie jako by v poslední době už ani neexistovala. Žádné z náboženství o těchto nových poznatcích nechce slyšet, z jejich podstaty je totiž ani nezajímají. Občas se k nim církevní představitelé vyjádří, jako např. Vatikán, když musel pod tíhou důkazů uznat, že v přírodě proběhla a probíhá evoluce. Galilea ovšem zbavil klatby až v roce 1995, čímž oficiálně přiznal, že se Země otáčí kolem Slunce. To mu to trvalo! Podle církevních hodnostářů patrně není kam spěchat. Tisíce let přece tento svět fungoval i bez znalosti této informace. Uvádím nové poznatky, skutečně jen ty nejdůležitější a vybrané, které mají zásadní význam pro novou filozofii. - Tři družice – COBE, WMAP a Planck – upřesňují s fantastickou přesností zbytkové reliktní záření po Velkém třesku, začátku prostoročasu a našeho vesmíru. Za výzkum reliktního záření byla v roce 2006 udělena Nobelova cena. Pro 50 % Američanů je to stále ale bezvýznamný poznatek, protože vesmír stvořil podle Starého zákona bůh za 6 dní a 7. den odpočíval. Jeden bigotní věřící blogger na Respektu.cz to vysvětlil opravdu šalamounsky, i když poněkud krkolomně: „Bůh stvořil svět před 6 000 lety podle Bible tak, jako by svět existoval už od Velkého třesku před 13,8 miliardy let, a to včetně fosilních a archeologických zbytků, třeba mamutů, dinosaurů a trilobitů.“ (Prezident USA bude zase přísahat na bibli a USA budou paradoxně dál vypouštět nové družice, žádné argumenty tady nemají význam.) 77

- Na Michiganské státní univerzitě se v roce 2008 podařilo experimentálně realizovat přeměnu jednoho živočišného druhu v druhý, a to u bakterie Escherichia coli. Pokus ale trval 20 let a zahrnoval 44 tisíc generací bakterie. Ekvivalentní přeměna u člověka by trvala 750 tisíc let. Vědci vypěstovali nový živočišný druh, který se geneticky liší od svého základu. To je zásadní důkaz evoluce, který už ale Darwinova teorie dávno nepotřebuje. Vážení američtí kreacionisté, STALO SE! Rezoluce rady Evropy č. 150 10/2007: „Kreacionisté představují reálnou politickou sílu a chtějí nahradit demokracii teokracií. Jsme svědky množících se způsobů myšlení, jež útočí na samotné jádro poznání, které jsme vystavěli na přírodních zákonech, evoluci a našem místě ve vesmíru.“ Demokracie a teokracie nemají žádný průnik. V bibli není o demokracii ani písmeno. KDÚ-ČSL má ovšem toto spojení přímo v názvu strany – křesťanskodemokratická... - Obří urychlovač částic v CERNu vyvolává v hlubokém mrazu a vakuu pro částice letící téměř rychlostí světla podmínky, které panovaly zlomeček sekundy po Velkém třesku. Byl potvrzen hledaný a očekávaný Higgsův boson, který potvrdil tzv. standardní model současné teorie částic kvantové teorie. Higgsovo pole uděluje jako „sirup“ všem částicím v něm se pohybujícím hmotnost, kromě fotonu, který má nulovou klidovou hmotnost a pohybuje se jenom rychlostí světla. I toto bylo potvrzeno, vč. vzniku několika atomů (40) antihmoty na zlomek času. - První uměle syntetizovaný genom bakterie Mycoplasma genitalium s nejmenším genomem. Mycoplasma má jenom 517 genů v celkem 580 000 písmenech genetického kódu, který řídí syntézu 485 bílkovin. Tým vědců vedený Craigem Venterem syntetizoval z jednotlivých bází nejdříve úseky v délce 6 000 písmen genetického kódu, dále stále delší úseky, až nakonec získal čtyři velké úseky genomu DNA, které už tvořily kompletní genom mycoplasmatu. Ty vědci vnesli do kvasinky a ta je zkompletovala do jediného chromozomu. Tyto bakterie už umí štěpit vodu na vodík a kyslík, překvasit kuchyňské odpadky na butanol aj. Přišlo se na to, že minimální genom mycoplasmatu tvoří jenom 100 genů, zatím se ale neví, které to jsou. Dalších 417 genů je pro život mycoplasmatu prý úplně zbytečných . - Transgenická zvířata. Průlomem v genetickém inženýrství je vpravený gen, který se přenáší do další generace, a to u primátů, mezi něž, jak 78

známo, patří i člověk. Japonský tým vedený genetičkou Erikou Sasakiovou použil gen z medúzy Aequorea victoria, který vytváří fluorescenční bílkovinu. Vědci umístili tento gen do virusu, jenž je schopen doručit genetické informace do DNA. Následně injekčně vpravili virus do embryí kosmanů. Narodilo se 5 mláďat, která už měla tento gen ve všech buňkách svého těla, včetně vajíček a spermií. Jedna samička porodila mláďata, taky už s předmětným genem. Tento gen má naprosto převratný význam tím, že usnadňuje sledování vývoje nádorů v lidském těle. Za jeho objevení vědci z USA a Japonska obdrželi Nobelovu cenu. - Voda na Marsu. Sonda Fénix odebrala zmrzlý vzorek půdy, z něhož se po rozmrazení uvolnila pára, která zkondenzovala v kapičku vody. Fénix dále zjistil, že půda na Marsu je z pozemského hlediska úrodná, a tím dokázal, že na Marsu kdysi panovaly podmínky vhodné pro život. Mars je nyní mimo pásmo života, nebo na jeho hranici. - Britský kabinet odklepl návrh, díky němuž při umělém oplodnění může být v budoucnu použita DNA 3 lidí. V případě, že by budoucí matka byla nositelkou nějaké závažné dědičné choroby, vědci by takové ženě odebrali vadnou mitochondriální DNA a nahradili ji částí mitochondriální DNA zdravé dárkyně, tedy třetího rodiče. Experimentálně se už s takovými případy pracuje, a to i v České republice. Mitochondriální DNA tvoří součást mimojaderné genetické informace. Neurčuje vlastnosti organismu, tvoří ji 13 strukturálních proteinů, které souvisí především s tvorbou energie, a to nastavením energetického metabolismu. Tato technika má hodně kritiků, podle nichž je toto míchání genů přímou cestou ke klonování lidí. - Japonská vláda schválila historicky první pokus použití kmenových buněk vytvořených z tělesných buněk pacienta. Experimenty s embryonálními kmenovými buňkami jsou kontroverzní z etického hlediska, protože embryo při odběru zahyne. Jak uvádím jinde, embryo je už softwarově hotový konkrétní člověk s tělem s několika buňkami. Budoucnost medicíny jsou proto takzvané indukované pluripotentní kmenové buňky, které jsou připraveny z vlastních buněk pacienta, obvykle z jeho kůže, a nehrozí u nich tedy riziko odmítnutí. Tyto kožní buňky lze už „přeprogramovat“ v některou z 240 různých buněk lidského těla. Japonský ministr zdravotnictví Nirihisa Tamura rozhodl, že indukované pluripotentní buňky se mohou testovat na pacientech. Japonský molekulární biolog Šinja Jamanaka a britský biolog John B. Gurdon za objev, že „zralé buňky mohou být 79

přeprogramovány a stát se pluripotentními“, získali v roce 2012 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. - A na konec další Japonec. Masahiko Inouye vytvořil umělou DNA z nepřirozených součástek, a to cukru a fosfátu, jako báze v DNA A, G, C a T. Je také pravotočivá, na rozdíl od přírodní však snadno vytváří struktury vyššího řádu, tedy i propletence tří vláken – trojvláknovou šroubovici. Je vysoce stabilní a zatím slouží jenom jako velmi obsažný nosič informace. Ani zdaleka nejde o základ nového života, chybí mezistupně jak takto zapsanou informaci pro buňku číst a kopírovat a taky opravovat. Co se ale stále nedaří: Efektivní uchování a akumulace velkého množství elektrické energie. S tím také souvisí vyřešení problému supravodivosti elektrických vodičů za normální teploty, což se taky nedaří vyřešit. Nebo jaderná fúze, slučování jader atomů za vzniku velkého množství energie, jak se děje na Slunci. K tomuto fúznímu výzkumu slouží tzv. tokamaky. Ve Francii se začala stavět obrovská elektrárna s velmi riskantním výsledkem. Její stavitelé věří, že tak velký, a jenom tak velký, nijak neodzkoušený, generátor pro slučování jader a vzniku plazmatu bude s velkou účinností fungovat. Ale také nemusí! Rapidně se snižuje účinnost antibiotik, bez nichž si dnešní medicína nedovede představit svoji existenci, a není za ně adekvátní náhrada. V současné době je to pro medicínu kardinální problém. O nových poznatcích a objevech čteme denně v novinách, tak rychle to jde kupředu. Pokud tento trend nebude globálně přerušen, kam se potom poznatky všeobecně dostanou za 200 či za 5 000 let?

Případ „věřícího vědce“ Popularizátor vědy RNDr. Jiří Grygar na každé přednášce, jako „věřící vědec“, tvrdí, že nové poznatky plodí jenom další nezodpovězené otázky. Čím víc tedy víme, tím ještě víc nevíme. Jako demonstrační příklad používá nafukovací balonek. Tvrdí, že se nikdy nedozvíme odpověď na otázku „Proč jsme?“ ani jaký záměr s námi má náš stvořitel. Z pohledu věřícího to znamená, že nám stvořitel nikdy toto tajemství neodhalí. Marná je proto snaha vědy. RNDr. J. Grygar je ale jako popularizátor vědy i vedoucím jakési polonáboženské skeptické skupiny Sisyfos, která uděluje výroční ceny, tzv. Bludný balvan, a to za vědecké nesmysly, jako je UFO, astrologie, proutkařství 80

a podobné pavědy. (Byla udělena i ministru obrany Baudyšovi za astrologii.) To by bylo vědecky přijatelné a správné, ale na otázku v televizním pořadu: „Kdy si sám sobě udělíte, pane doktore Grygare, Bludný balvan za iracionální víru v Boha?“, odpověděl: „Víra v Boha je z udělení této ceny vyňatá, té se to netýká!“ Pane doktore! Tady je nemožné odpustit si otázku: „Proč se tedy tak intenzivně podílíte na výzkumu vysokoenergetických částic z vesmíru, který je z vědeckého hlediska jistě velkým přínosem i jako paralelní výzkum k urychlovači v CERNu, když jste v TV na Vánoce 2012 znovu tvrdil, že na každou zodpovězenou vědeckou otázku se vynoří další 3 nové, a ukázal jste tři prsty na diváky? Vědecký výzkum jenom jako čisté hobby v nekonečném regresu? Vědeckých problémů a záhad nemůže být a není nekonečně mnoho. Jedině že bychom nikdy nebyli schopni pochopit kvantovou fyziku a kvantové jevy a narazili na jakousi pomyslnou „zeď v poznání“, která je hlavním argumentem Vaší víry. Jaký bude ale stav poznání např. za 5 000 nebo 10 000 let? Máme čas. Evoluce zatím zuří dál.

Teorie WARP pohonu Pohon kosmické lodi pomocí zakřiveného prostoru před a za lodí. Tato technologie umožní pohyb i nad rychlost světla, je ale extrémně náročná na energii. 81

Kapitola 8

Evoluční EUGENIKA

Eugenika je nauka o dědičnosti se specifickým pohledem na živé tvory, především na člověka, a to z hlediska podobnosti za sebou následujících generací. Eugenika se zabývá mnohotvárností člověka a jeho vlohami, nadáním i úchylkami, které potom klasifikuje jako vhodné a nevhodné. Usiluje o to, aby se člověk nevhodných vlastností zbavil a vhodné hromadil. Je to šlechtění sebe sama, ale i rostlin a živočichů k svému prospěchu. Dnes už dokážeme genotyp zásadním způsobem měnit po stránce kvality i kvantity. Dokážeme geny umlčovat, nebo aktivizovat, vyjímat a vkládat. V aplikaci eugenických představ o člověku nám zcela automaticky vytane na mysli termín „rasismus“, ve kterém je vždy více ideologie než vědecké objektivity a faktů. Lidé se od sebe vzájemně liší, podobně se liší skupina osob od skupiny jiné, a to v mnoha ohledech, nejen po stránce biologické, ale i kulturní. Problém je v tom, jak velký těmto odlišnostem přikládáme význam a jaké z nich vyvozujeme závěry. Japonská populační genetika upozornila na naprostou nereálnost mnoha původních eugenických představ o očistění genomu DNA od nežádoucích genů vzhledem k nepřetržité proměnlivosti lidského genomu DNA a jeho globální promíchanosti. Přesto výzkum ukázal, že určité alely genomu DNA nejsou v některých populacích vůbec zastoupeny. Např. u Japonců byla identifikována fenotypová vlastnost – zvýšená citlivost na alkohol. Dnes jsou již naše znalosti genetické podmíněnosti značné, proto už připouštíme, že rozdíly v chování mezi etnickými skupinami jsou dány nejen kulturní dědičností, ale i biologicky. U jedince nebo skupiny osob je podstatné, z jakého genetického materiálu se v minulosti postupně skládal jejich „genetický strom života“ (viz dále). Cituji prof. MUDr. Radima Brdičku: „Eugenika je zatracovaná a stále znovu objevovaná. Mnohé státy se přesvědčily, že převést některé „kmeny“ dostatečně rychle z etapy sběračů a lovců do současných civilizačních podmínek je mnohdy neproveditelné.“ Tady je na místě poznamenat, že rozdíl v civilizační úrovni mezi sběrači-lovci a zemědělci, vyjádřeno „časově“, je více jak 10 tisíc let evolučního vývoje. Což je stáří zemědělské výroby. Jedna rodina se zemědělstvím v úrodném kraji sama uživí z plochy 0,5–1 hektar (i jenom z obnovitelných zdrojů), ovšem k tomu, aby se uživila sběrem a lovem, potřebuje cca 50–100 hektarů. 82

Problém vzniklý v důsledku tohoto rozdílu řešila Amerika od 17. do 20. století. Žít jenom z obnovitelných zdrojů bude životně důležité už přibližně za 150 let (viz dopis Stephena Hawkinga do CERNu). Mezi sběrače-lovce a zemědělce je možné zařadit meziskupinu, a to jsou pastevci. Příkladem této skupiny pastevců jsou mongolští pastevci, kteří při válečných výbojích za Čingischána na dobytých územích ničili obdělaná políčka a měnili je na pasteveckou step, protože v té době uměli jenom pást dobytek. Evoluční vývoj na tomto území tak vrátili nazpět i o několik tisíc let. Ano, čtete správně – tisíc let! Pastevectví je tam dodnes a ještě dlouho bude. Prof. Mudr. Brdička k tomu píše: „Současné nálezy vyplývající z celogenomového testování v rámci projektu Variome naznačují, že rozdíly mezi zatím zkoumanými jedinci mohou být větší, než se dosud předpokládalo. Na druhé straně se populace čím dál více promíchávají, a proto je analýza či dokonce předpověď vývoje genofondu lidstva neskonale obtížná.“ Pro sběrače, lovce, ale i pastevce, může být velký problém základní agrární technologický postup, a to: obdělat půdu, něco zasadit, pěstovat, sklidit a uchovat a nespotřebovat semeno k další výsadbě. K tomu je nutný dlouhodobý časový plán postupu, který je pro sběrače a lovce velký problém. Známý je příklad z rozvojových zemí, kde po výplatě už nikdo nepřišel do práce... Prof. R. Brdička: „…již dnes bychom mohli využít situaci, kterou nám nabízí fertilizace in vitro, kdy genom (genotyp) jedince známe od okamžiku jeho početí. Takové děti je možné sledovat od narození a prostředky k tomu již máme k dispozici. Díky současným možnostem analýzy genomu DNA dokážeme občas proniknout až k některým genům, které hrají v těchto komplexních znacích určitou roli a podílejí se na jeho dědičné složce. Rozpoznáme už i vnější vlivy, které se na formování znaku podílely v minulosti.“ Jak je možné, že se narodí někdo jako Johann Sebastian Bach, William Shakespeare, Michelangelo či Leonardo da Vinci, Einstein nebo Mozart? Odpověď: Musí se sejít celá řada jeho předků v jeho stromu života, kteří měli mnoho příznivých znaků pro danou profesi a které podpořily ještě i vnější podmínky. Např. Johann Sebastian Bach – v jeho genomu DNA se náhodně nahromadilo tolik genů vhodných pro hudbu od všech jeho předků, že jejich naředěním v dalších generacích (a to se děje vždy) se tyto schopnosti ztratily až po několika dalších generacích. Jenom klonováním mistra by se tyto šťastně nahromaděné geny v genomu dále neředily. O genetický materiál těchto 83

geniálních lidí s takto náhodně nahromaděnými určitými znaky by byl určitě velký zájem. Podobně se mohou u jedince náhodně nahromadit, a to i od velmi vzdálených předků, kterých máme ve stromu života do minulosti miliony a miliony, i nevhodné geny. V takovém případě se tento jedinec může pro své okolí stát i velmi nebezpečným. Může mít také různé negativní úchylky, vč. všech sexuálních, které mohou být slabé (takže je dokáže udržet pod kontrolou), silné, ale také pro daného člověka až zničující. Tyto úchylky jej mohou naprosto ovládnout a je zcela mimo jeho schopnosti je zvládnout. A takových je bohužel stále mnoho. Církev to vysvětluje tak, že člověk byl vyhnán z ráje a potrestán dědičným hříchem za to, že zrealizoval to, co mu bůh po stvoření přikázal, a sice: Běžte a množte se! Rozumíte tomu? Já NE! Biblická Eva přeci musela Adama svést ke „hříchu“, tedy pohlavnímu styku, aby splnili boží příkaz. To, že „hřích“ (lépe řečeno sklon k „hříšnému“ jednání) je dědičný, odhadli lidé v minulosti správně, a to i bez znalosti genetiky a evoluce. „Na počátku bylo Slovo (= genetická informace) a to Slovo bylo u Boha“ – to taky odhadli správně, ovšem až na toho boha. Evoluce se dá taky definovat podle R. Dawkinse jako „Řeka z ráje“ – obrovský tok informací („slov“) v nepředstavitelně dlouhém čase.

84

Kapitola 9

Dopis Stephena Hawkinga vědcům v CERNu (2011)

„Pokud jsme jedinými inteligentními bytostmi v galaxii, měli bychom usilovat o přežití a kontinuitu lidstva. Vstupujeme ovšem do čím dál nebezpečnějších fází našich dějin. Lidská populace a těžba přírodních zdrojů exponenciálně roste, stejně jako roste naše technická schopnost změnit naše životní prostředí v dobrém či zlém. Přitom naše genetické vybavení obsahuje stále sobecké a arogantní geny a pudy, které nám v minulosti sloužily v boji o přežití. Bude velmi těžké vyhnout se katastrofě během příštích sto let, ne tak za tisíc či milion let. Naším finálním cílem je kompletní teorie vesmíru a v tomto směru děláme velké pokroky.“

Malý komentář k tomuto dopisu Přibližně od roku 1800 přestalo lidstvo žít jenom z obnovitelných zdrojů a díky průmyslové revoluci začalo využívat také neobnovitelné fosilní zdroje – uhlí, ropu, rudy, uran, plyn aj. – a začalo je doslova rabovat, a to bez jakéhokoli plánu a regulace. Zároveň s tím začala ale taky nekontrolovaně růst populace. Např. ropa podle prognóz anglické petrolejářské firmy BP za ještě dostupné ceny bude k dispozici maximálně do roku 2080, ostatní fosilní suroviny o něco déle, ale z hlediska evoluce je to pouhý zlomek její doby. To se dotýká už i našich dětí a vnuků. V té době bude na planetě 10–12 miliard lidí, možná i více, a pokud se nenajdou technologie, které tyto neobnovitelné zdroje umožní nahradit, nastane výše předpovídaná katastrofa. Jak velká, to je nyní těžké předvídat, jako všechno do budoucna. Čas na vývoj nových technologií je už velmi krátký, proto i onen citovaný dopis špičkovým vědcům v CERNu. Nedaří se uchovat ve velkém elektrickou energii, nedaří se jaderná fúze, nedaří se supravodivost za rozumné teploty a to jsou jenom ty nejdůležitější dlouhodobé a stále neúspěšné projekty. Informační technologie se podařilo sice posunout až na neskutečnou úroveň za velmi krátkou dobu, pomáhají v ekonomice i jinak, ale z globálního hlediska přežití jsou to v podstatě jenom hračky. K čemu budou vyvinuté technologie, pokud nebudou suroviny, ze kterých bude možné vyrobit potřebná zařízení, nebo pokud budou příliš drahé a vzácné a dostupné 85

čím dál menšímu okruhu obyvatel planety? Např. pro solární elektrárny vyrábějící elektrickou energii z obnovitelného zdroje, Slunce, nebudou už vůbec žádné suroviny na výrobu potřebných solárních panelů, měděných kabelů na rozvody, elektroniky a stovky dalších položek z různých materiálů vyráběných z fosilních surovin. Ty tu prostě pro 12 miliard lidí nebudou. Další příklad – sklo a suroviny na jeho výrobu asi budou ještě dlouho k dispozici, ale bude problém s velkým množství energie potřebné na jeho výrobu. A tak dále a tak dále. Příkladů je možné uvést skoro nekonečné množství. Podle dnes zveřejněné nejnovější prognózy OSN (červen 2013) bude na zemi v roce 2050 žít 9,6 miliardy lidí. Nejvíce roste populace v Nigérii, Nigeru a Etiopii. Do konce století bude v Nigérii 1 miliarda lidí. V rozvinutých státech naopak populace stagnuje. V poslední větě „dopisu“ je příslib kompletní teorie vesmíru, na které Stephen Hawking intenzivně pracuje. Jak uvádí v posledním vydání knihy Velkolepý plán z roku 2012, je jediným kandidátem na úplnou teorii vesmíru M-teorie. Ta je modelem vesmíru, který stvořil sám sebe! My tvoříme část tohoto vesmíru, protože žádný jiný nerozporný model neexistuje. M-teorie je sjednocená teorie, v jejíž nalezení doufal už Albert Einstein. Ten prohlásil: „Je velkým triumfem, že my, lidské bytosti, pouhé soubory fundamentálních částic hmoty, jsme schopni dostat se tak blízko k pochopení zákonů, které ovládají nás a celý vesmír.“ Bude-li tato teorie experimentálně ověřena, bude představovat úspěšné završení bádání, které se počalo před více než 3 000 lety. Budeme znát velkolepý plán, dle něhož je vystavěn vesmír. …. a zeptala se HMOTA: „Proč jsem?“ (4 tečky v názvu knihy jsou symbolicky 4 miliardy let evolučního vývoje hmoty na planetě Zemi)

Nebude třeba vzývat žádného boha, aby uvedl vesmír do chodu. Albert Einstein přímo k tomuto tématu ještě uvedl: „Vesmír je nepochopitelný tím, že je pochopitelný.“ Znalost kompletní teorie vesmíru ale i tak nebude asi nic platná a vše se bude muset vrátit před průmyslovou revoluci, tedy před rok 1800, do způsobu života jenom z obnovitelných zdrojů. Za 200 až 300 let už nebudou neobnovitelné zdroje k dispozici a na planetě bude chtít žít možná 15–20 miliard lidí. Ani úplná teorie vesmíru, kterou slibuje S. Hawking, lidstvu v dalších stoletích prakticky nepomůže. Ani lety na Mars nebo suroviny z asteroidů nebudou pro 15 miliard lidí žádnou záchranou. Už dnes je pozdě na celoplanetární kontrolu porodnosti a kontrolu a regulaci využívání 86

neobnovitelných surovin a zdrojů. Při pohledu na politickou situaci na planetě je navíc představa něčeho takového naprostou utopií. Zopakujme si znovu slova Stephena Hawkinga: „… naše genetické vybavení obsahuje STÁLE sobecké a arogantní geny a pudy, které nám v minulosti sloužily v boji o přežití. Bude velmi těžké se vyhnout katastrofě během příštích sto let...“ Jedno z možných, ale naprosto utopických řešení: 1 dítě v rodině celoplanetárně tak, aby se během 3 generací, tedy přibližně za 75 let, počet lidí snížil ze 7 miliard na maximálně 3 miliardy. To je počet lidí, které planeta trvale uživí z obnovitelných zdrojů. V té době už nebudou výkonné zemědělské stroje (energie do nich) a v zemědělství na výrobě potravin bude muset pracovat více jak 75 % lidí. Pokud se to nepodaří, přičemž je téměř jisté, že NE, pak nastoupí hlad a zbraně, což je asi ona Hawkingem zmiňovaná katastrofa. Ch. Darwin v roce 1859 řekl: „Bez války v přírodě, hladu a smrti by neexistoval žádný nervový systém schopný vůbec cokoliv vnímat, něco si uvědomovat či něčemu porozumět. Je to přímý důsledek evoluce nenáhodným přírodním výběrem s náhodným výsledkem.“ Aktuálně: Včera, tj. 13. 7. 2013, Rusko poprvé odtajnilo zásoby ropy a plynu s tím, že už není důvod tyto údaje skrývat. Rusko je největším producentem ropy a plynu na světě. Zásoby ropy jsou 28,7 miliardy tun a plynu je ještě 68,4 bilionu metrů krychlových. Denně se těží 10,5 milionů barelů ropy a 1,5 miliardy metrů krychlových plynu. Jednoduchým matematickým výpočtem lze zjistit, že zásoby plynu vystačí ještě na 124,9 roku! Ropy je přibližně na 70–90 let, záleží to i na vybudování ropovodu do Číny a Indie. Nedostatek těchto surovin už prožijí naši vnuci a pravnuci. Z hlediska evoluce to není ani zítra, ale za minutu! Tolik fakta. Poslední rada: „Mysli globálně a jednej lokálně. Nesnaž se úplně pochopit druhé, mají i velmi rozdílný software genomu DNA.“

87

Slovníček

Alternativní historie – formulace kvantové teorie podle níž je pravděpodobnost výsledku libovolného pozorování vypočtena pomocí všech možných historií ,které mohly k danému výsledku vést. Antihmota – ke každé hmotné částici existuje příslušná antičástice, když se srazí, anihilují za vzniku energie. Antropický princip je představa, že můžeme dělat závěry o zjevných fyzikálních zákonech vycházejíce z faktu, že existujeme. Černá díra je oblast prostoročasu, která je v důsledku obrovského gravitačního pole odříznutá od ostatního vesmíru. S. Hawking však dokázal, že černá díra vyzařuje energii a není dočista „černá“. Červí díra je díra nebo tunel v prostoročasu, který může končit v jiném vesmíru nebo v jiné části nebo čase našeho vlastního vesmíru. Disperzní síly jsou nespecifické přitažlivé síly mezi molekulami. DNA /deoxyribonukleová kyselina/ nese genetickou informaci téměř všech organismů. Prvně ji popsal švýcarský lékař Fridrich Miescher v roce 1869, její strukturu však rozklíčovali až vědci v britské Cambridgi v dubnu 1963. Zadává program buněk a tím předurčuje vývoj a vlastnosti celého organismu. Einsteinova obecná teorie relativity (1915) vysvětluje gravitační působení křivosti čtyřrozměrného prostoru, teorie popisuje gravitaci na makroskopické úrovni. Einsteinova speciální teorie relativity (1905) – Einsteinův nový pohled na prostor a čas, rychlost světla zůstává nezměněná, ať už je rychlost pozorovatele, který ji měří, jakákoliv. Elektromagnetická síla – jedna ze čtyř základních sil přírody, způsobuje, že elektrony obíhají kolem jádra atomu, na naší úrovni se jeví jako světlo, ale i jako radiové vlny, mikrovlny, RTG a záření gama. 88

Elementární částice je dále nedělitelná, po objevu kvarků přestaly být protony, neutrony i jiné částice „elementárními“. Elementární částice jsou kvarky a leptony, elektrony, neutrina aj. Evo-devo – evoluční vývojová biologie. Mezidruhové srovnávání genů řídících ontogenezi na rozhraní embryologie a evoluční biologie. Foton – kvantum světla, zprostředkující částice elektromagnetické síly, nám se jeví jako viditelné. světlo GEN je úsek DNA s několika tisíci písmen a se specifickou funkcí. Při dělení buňky utváří svoje vlastní přesné kopie, které přenáší do dalších generací. Jednotlivé geny se mohou na DNA překrývat a rozlišujeme geny strukturní, geny pro RNA a geny regulační. Gluon je zprostředkující částice, která přenáší značnou sílu z jednoho kvarku na druhý a tím lepí v protonech kvarky k sobě. Interagují i mezi sebou. Graviton přenáší gravitační sílu mezi všemi částicemi ve vesmíru včetně gravitonů samotných, ještě nikdy nebyl přímo pozorován. Higgsova částice či boson je hypotetická částice, kterou předpovídá Glashowova teorie elektroslabých interakcí a která je potřebná k vysvětlení hmotnosti částic W a Z. Její existence byla potvrzena na LHC urychlovači v CERNu. Horizont událostí – hranice černé díry, kulová plocha, pod níž úniková rychlost převyšuje rychlost světla. Černá díra o hmotnosti 10 Sluncí má poloměr horizontu událostí 30 kilometrů. Incest (z lat. incestus – nečistý) je sexuální aktivita mezi blízkými příbuznými. Ve většině národů západní civilizace je to zločin, u nás trestný čin, ve Francii, Španělsku a Argentině je incest zcela legální. Inflační model vesmíru je model, ve kterém raný vesmír prošel krátkým obdobím rapidní expanze. Neexpandoval vesmír v prostoru, ale expandoval sám prostor. Kodaňská interpretace kvantové mechaniky – velká tělesa jsou vystavená klasickým zákonům a malá tělesa kvantovým zákonům. Kosmický horizont je hranice vesmíru, za níž leží místa, ze kterých k nám od Velkého třesku nemohlo doletět světlo. 89

Kosmologická konstanta je číslo zavedené Einsteinem do gravitačních rovnic teorie relativity tak, aby účinkovala proti gravitaci. Einstein ji později nazval největší chybou svého života, přesto se tento termín nyní používá k vyjádření hustoty energie vakua. Kvantová červí díra – červí díra o nepředstavitelně malé velikosti. Kvantová mechanika nebo i kvantová teorie je teorie vyvinutá ve dvacátých letech k popisování velmi malých objektů velikosti atomu a menších, zahrnuje princip neurčitosti. Kvarky jsou základní (elementární) částice, které nemohou být děleny na menší. Lidská rasa – skupina lidí, kterou spojuje dlouhodobý společný evoluční vývoj, v jehož průběhu se vlivem rozdílného prostředí vytvořily shodné morfologické a fyziologické znaky – barva pleti, barva a tvar vlasů, očí, rysy tváře, tvar lebky, nosu atd. Počet ras se udává 3 až 5, někdy i 12. Rozdíly jsou i genetické. K odlišení dostačuje jen asi 40 vhodně zvolených genetických znaků. Genetická data dokazují hypotézu o africkém původu lidstva cca před 200 tisíci let. K prvnímu rozdělení došlo před 113 000 lety, a to na rasu negroidní a mongoloidní/europoidní. Teprve před 41 000 lety se rozdělila větev mongoloidní a europoidní. Major geny jsou geny s velkým účinkem, na něž má ovšem vnější prostředí malý účinek. Kódují kvalitativní znaky – barva očí, tvar ušního boltce, barva rostlinných semen apod. MEM /kulturgen/ – termín pro kulturní obdobu genu, replikující se jednotka kulturní informace, odvozeno z řeckého mimema (napodobovat). Evoluce není nutně postavena jen na replikaci DNA, ale i na šíření jakékoli informace, která podléhá změnám a selekčnímu tlaku z generace na generaci ale i tlaku nepříbuzného okolí. Momentálně nás ovládá vítězná skupina memů, u každého jedince jiná. Mitochondriální DNA označuje DNA v mitochondriích a tvoří součást mimojaderné genetické informace. Molekula – vázaný systém dvou a více atomů. M-teorie – fundamentální fyzikální teorie, je kandidátem na titul Teorie všeho. Je modelem vesmíru, který stvořil sám sebe. V jeho nalezení Einstein doufal. Žádný jiný nerozporný model neexistuje. 90

Multiverzum – soubor vesmírů. Neutrino je mimořádně lehká elementární částice, na niž působí jenom gravitace a slabá interakce. Neutronová hvězda je chladná hvězda udržovaná před smrštěním odpudivou silou, která působí díky vylučovacímu principu mezi neutrony. Nukleobáze – stavební kámen nukleových kyselin. V DNA jsou 4 typy nukleobází: adenin, thymin, cytosin a guanin. Panspermie – hypotéza o vzniku života na Zemi předpokládající zanesení mikroorganismů v podobě spór z kosmického prostoru, které se uchytily v příznivých podmínkách na Zemi. Planckova délka 10-35 metru, pod ní je konflikt mezi obecnou relativitou a kvantovou mechanikou zjevný, běžný pojem prostoru se hroutí. Plochý prostor je vesmír s nulovou křivostí. Počáteční podmínky určují stav vesmíru v jeho absolutním počátku, platí i pro „okraj“ vesmíru či pro střed černé díry. Princip neurčitosti říká, že nikdy nelze určit současně polohu a rychlost částice. Prostoročas je kombinace tří rozměrů prostoru a jednoho rozměru času Replikace DNA je proces tvorby kopií molekuly DNA. Přenáší se z jedné molekuly do jiné molekuly stejného typu. Celý proces je semikonzervativní. Probíhá rozdílně u bakterií a eukaryotických organismů, jako je např. člověk, rostliny či houby. Singularita – bod v prostoročasu, ve kterém je křivost prostoročasu nekonečná i nekonečně hustá hmota. Je ve středu černé díry, časově na začátku nebo konci vesmíru. Supernova je obrovský výbuch hvězdy, odlétnuvší látka utváří surovinu pro vznik nových hvězd a planet. Supersymetrie silové částice a hmotné částice, čili síla a hmota, jsou ve skutečnosti jen dvě různé podoby téhož. Supravodič je materiál, jehož elektrický odpor pod určitou kritickou teplotou vymizí na nulu. 91

Temná hmota – hmota v galaxiích a skupinách galaxií nebo v prostoru, mezi nimi již nedokážeme přímo pozorovat. Projevuje se gravitačním účinkem a až 90 % hmoty ve vesmíru je skryto v této hmotě. Teorie superstrun vysvětluje základní (fundamentální) objekty ve vesmíru jako strunky nebo smyčky strunek a ne jako částice ve formě bodů. Je kandidátem na sjednocení všech částic a sil. Urychlovač částic je stroj, který pomocí elektromagnetů urychluje elektr. nabité částice a dodává jim energii. Velký krach – singularita vesmíru na konci jeho vývoje.

92

Seznam použité literatury

Dawkins, R.: Boží blud. Největší show pod sluncem. Důkazy evoluce. Řeka z ráje. Slepý hodinář. Sobecký gen. Ďáblův advokát. Příběh předka. Davies, P.: Kosmický Jackpot. Sean, B. Carroll: Nekonečné, nesmírně obdivuhodné a překrásné. Nová věda avodevo. Darwin, Ch.: O vzniku druhů přírodním výběrem. Bible svatá aneb všecka svatá písma Starého i Nového zákona podle posledního vydání kralického z r. 1613. Hawking, S.: Hledání teorie všeho. Stručná historie času. Velkolepý plán. Zrzavý J., Starch, D., Mihulka S.: Jak se dělá evoluce. Od sobeckého genu k rozmanitosti života. Barrow, D. J.: Nové teorie všeho. Vesmírná galerie. Greene, B.: Struktura vesmíru. Elegantní vesmír. Bakalář, P.: TABU v sociálních vědách. Hey, T., Walters, P.: Nový kvantový vesmír. Storchová, Z.: Počátek života. Vesmír. Plachý, J.: Kdo jsme a odkud přicházíme a kam směřujeme Vondrejs, V.: Co je to gen? Vesmír Svoboda, P.: Velký význam malých RNA. Vesmír. Machovec, M.: Smysl lidské existence. 93

Mayor, M.: Nové světy ve vesmíru. Zouhar, P.: Translace – znovu a od začátku. Vesmír. Časopis Vesmír, ročník 2005-2013. Petrák, M.: Skrytá autorita. Iracionalita a dav v člověku. Woit, P.: Dokonce ani ne špatně. Lesk a bída strunové teorie. Petr, J.: Pohlavní buňky z „univerzální buněčné suroviny“. Vesmír. Kolář, M.: Evoluce sbalování proteinů. Vesmír. Kejnovský, E.: Odkud pochází cizí DNA. Přenos DNA mezi druhy a pavučina života. Vesmír. Monod, J.: Náhoda a nutnost. Pojednání o přírodní filozofii moderní biologie. In: Markoš. Pokorný, P.: Hermeneutika jako teorie porozumění. Flegr, J.: Evoluční biologie. Markoš, A.: Staré pověsti /po/zemské. Tajemství hladiny. Náhoda a nutnost. Kauffman, S. A.: Čtvrtý zákon. Cesty k obecné biologii. Huxley, J.: Evoluce nápodobou. Russell, B.: Věda a náboženství. Dentona, M.: Osud přírody. Weinberg, Steven.: Snění o finální teorii. Gibbonsová, A.: První lidé. Závody v hledání nejstaršího předka. Boháčová, M.: Objevy z vesmírného teleskopu FERMI. Vesmír. Wright, R.: Evoluce Boha. Sokol J.: Evoluce na různý způsob. Vesmír. Mihulka S.: Masové vymírání v historii země.Vesmír Hájková J.: Když se řekne „GEN“.Vesmír Brdička R.: EUGENIKA zatracovaná a stále znovu objevovaná. Vesmír. Zakaria F.: Budoucnost svobody. Robertsová A. : EVOLUCE.Příběh člověka. Lane N.: Síla, sexualita a sebevražda. Friedman G.: Příštích sto let. Předpověď pro 21. století. Norrby E.: Nobelovy ceny a přírodní vědy. 94

Obsah

Kapitola 1 Úvodní část. Předmluva autora ......................................... 5 Kapitola 2 Evoluce a smysl života .................................................... 12 Kapitola 3 Výklad vesmíru ............................................................... 33 Kapitola 4 Bible ............................................................................... 44 Kapitola 5 Protiprávnost církve, KSČM a extrémních hnutí ............. 56 Kapitola 6 Úchylky softwaru genomu DNA ..................................... 68 Kapitola 7 Filozofie s nejnovějšími poznatky vědy............................ 77 Kapitola 8 Evoluční EUGENIKA ..................................................... 82 Kapitola 9 Dopis Stephena Hawkinga vědcům v CERNu (2011) ..... 85 Slovníček ....................................................................................... 88 Seznam použité literatury ................................................................ 93

95

Ing. Stanislav Vyskočil:

…. a zeptala se HMOTA: Proč jsem? Vědecko-ateistická filozofie o vzniku vesmírů, evoluci a smyslu života Vydalo: Nakladatelství MEM Uherské Hradiště Korektura: Zuzana Pořísková Grafická úprava a tisk: Joker, spol. s r. o., Uh. Hradiště Počet výtisků: 150 ks Vydání první. ISBN 978-80-260-4834-3

Knihu objednávejte na e-mailu: [email protected]

„Obyčejná buňka“ i „Entita neredukované složitosti“ Z knihy R. Dawkinse: Největší show pod sluncem Hmota v našem multivesmíru byla schopna, za příhodných podmínek s dostatkem času, sama vytvořit bez nadpřirozených sil tuto „entitu neredukované složitosti“. Zřejmě je to její standardní vlastnost. Vážení, v cosi věřící a inteligentně plánovití kreacionisté! Není mi líto................... Stalo se!

Prvotina autora, elektromedicínského inženýra, ve které se pokouší vzkřísit a nakopnout ze dna dnešní filozofii, která přestala reagovat na současný stav vědy. Autor komplexně syntetizuje nejnovější poznatky celé vědy a zjišťuje, že už je možné odpovědět na nejtěžší filozofické otázky vůbec: Proč jsme tady a jaký je smysl života? Kdo je náš skutečný zřizovatel, kdo nebo co rozhodlo, kdy a proč se narodíme, komu, jací budeme, proč zemřeme a jestli z nás něco přetrvá věčně? Kniha se také zabývá filozofií vzniku vesmírů, hmoty a antihmoty, času a prostoru, ale pro tuto oblast zatím s filozoficky otevřeným koncem. Ateistická proto, že celková analýza byla provedena a oproštěna od jakékoli ideologie, jiné než vědecké filozofie, náboženství, politiky, mýtů, bájí a pověstí, zbožných přání, víry a mnoha ostatních úchylek softwaru genomu DNA. A dokazuje, že bible není neomylný zdroj našich morálních zásad a životních pravidel. Kniha je dále o tom, že naším skutečným zřizovatelem je „nehmotná informace – software genomu DNA“ , nebo jinak, „diaspora všech genů DNA s vítěznou skupinou memů“ vzešlá z evoluce, a že tato nás ovládá pomocí velmi silného pocitu bolesti, strachu, hladu a žízně, mateřských a sebezáchovných pudů, ale i příjemného sexu s orgasmem. Zřizovatelem nám pronajaté tělo mu slouží jenom jako hardwarová schrána na krátké přežití a na pokračování v nové schráně. Autor se dále v knize zabývá tím, jak obrovské množství máme předků, jak se dědí geny, kdy přesně začíná lidský život, proč je každá interrupce vraždou i jak se do softwaru genomu DNA dostaly všechny úchylky, včetně sexuálních. Že za hříšným jednáním člověka nestojí biblický „dědičný hřích“, ale staré sobecké nealtruistické geny DNA ještě z dávných „zvířecích“ dob, které nám dopomohly dožít se dneška. Čtenář se prostřednictvím dnes už laboratorně potvrzeného prvního anorganického replikátoru dozví, jak začal život na této planetě, jak pokračovala a probíhá úspěšná evoluce, na konci které stojíme. Proč má vesmír a právě naše planeta všechny předpoklady pro život, co bylo před Velkým třeskem se singularitou a kde jsou ostatní multivesmíry? Kniha je výjimečná tím, že na tyto složité otázky dává jenom fakty podložené odpovědi, a to tak, jako by je autor vysvětloval spolusedícím v hospodě. Tím si mimochodem sám dokazuje, že až potom „tomu“ beze zbytku rozumí i on sám. Kniha mění pod silou důkazů a faktů o nicotnosti a bezvýznamnosti, ale i kráse, jedinečnosti a nesnesitelné lehkosti našeho bytí čtenářův světonázor. Nakonec předpovídá globální katastrofu z nedostatku přírodních neobnovitelných zdrojů už v průběhu příštích sto padesáti let.

ISBN 978-80-260-4834-3