2013 Moji milí, nacházíme se v „dušičkovém“ týdnu. Máme možnost získat plnomocné odpustky přivlastnitelné duším v očistci. Byl jsem dnes na internetu dryáčnickým způsobem napaden proto, že bohoslužbu na místním hřbitově (který je mezikonfesijní) budeme vykonávat s reverendem Ogolou, který je pastorem Českobratrské církve evangelické. Vidím tedy nutnost upřesnit oč vlastně jde: některé křesťanské denominace popřely theologicky existenci očistce. V tom zřejmě vidí přispěvatel do diskuse zásadní problém. Nuže: na věc můžeme hledět jako na politikum, které nám umožní afektované výpady jedněch proti druhým, nebo jako na realitu. Za realistu se, doufám, že ne neprávem, považuji již léta. Tedy: lidská duše je nesmrtelná a očistec, o němž čteme v narážkách v Novém Zákoně, je objektivní realita – tedy něco co existuje bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí. (Přesvědčíme se o tom všichni ve stadiu bytí, kdy s tím už nebudeme moci sami nic udělat.) Dále víme, že modlitba je kromě zbožného povznesení mysli k Bohu, zároveň pokus, nebo v dobrém případě, realizace komunikace s ním. Zároveň víme že skutkem křesťanského milosrdenství duchovního je: za živé i mrtvé se modlit. A to je to, oč tu běží. Jetliže kdo, ve snaze užít si konfliktu, ignoruje shora uvedené skutečnosti, ocitá se poněkud „mimo mísu“ jako katolický křesťan. Považuji za triumf lásky a porozumění, sjednocujeme – li se v modlitbách za zemřelé, ať již za pozemského života věřili v existenci očistce, či – li nic. Teď už vidí pravdu z blízka. Snažme se v tomto světě, ničeném lží a nenávistí, aby na nás z blízka bylo zřetelné, že věříme právě tak v nesmrtelnost lidské duše, jako v Boží milosrdenství. Kristus Pán nás chce mít světlem světa a solí země. O partě „zlá krev“ není v ani v Evangeliu, ani katolickém katechismu k nalezení žádná zmínka. ( I když implicitně asi ano: o pekle.) Podmínky ke získání plnomocných odpustků pro zemřelé: svatá zpověď, svaté přijímání, a na hřbitově: vyznání víry, modlitba Páně (Otče náš), modlitba na úmysl Svatého Otce, modlitba za zemřelé. Přeji Vám, abyste se od této zbožné praxe nenechali čímkoli odvrátit a jednou sami docenili její plody, odkázáni na zbožnost těch, které předejdeme do věčnosti
(ať si o této objektivní realitě myslí a říká kdo chce, co chce) a kterým tak dáváme příklad živé víry, navzdory blbské kampani vydlabaných dýní. Žehnám. Mgr. Jan Pražan děkan zprávy pastoračního asistenta projekt prevence kriminality: Díky podpoře města Nejdek a naší farnosti jsme mohli poslat v létě na B.E.Z.va tábor s beruškou (Nová země) 5 dětí nejen z naší farnosti. Sociální díla naší farnosti se nevztahují jen na farnost. Pán Ježíš řekl : „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim.“ fotbal: od září možnost zapojit se do farního fotbálku, nohejbalu a jiných míčových her, v tělocvičně ZŠ karlovarská nebo hřiště ZŠ nám. Karla IV Kontakt: vedoucí mládeže: Míra Komínek tel. 607120729 floorbal: od září možnost Floorbalu a míčových her pro dorost v ZŠ nám.Karla IV střední tělocvična kontakt: vedoucí dorostu: Jaromír Trtík sdružení B.E.Z.va tel. 728564894 promítání v kino kavárně: od měsíce října pokračuje projekt multimediální výchova pro mládež + promítání filmů pro dorost, mládež a dospělé na faře, sledujte plakátky v kostele a také na www.Proživot.com nebo www.rimskokatolickfarnost Nejdek vedoucí:kino: Jaromír Trtík sdružení B.E.Z. va tel.728 564 894 vedoucí :fara: Jan Nevečeřal tel.737422878 Dne 29.9. jsme s dorostem jeli do bazénu KV-Aréna. Zúčastnilo se 7 dětí a 3 dospělí. Fotky lze s kouknout na www Římskokatolická farnost Nejdek Projekty vznikly díky podpoře těchto subjektů:
Dotace které jsme pro letošek dostali : Prevence kriminality od Karlovarského kraje 35 000 Kč Prevence kriminality od města Nejdek 10 000 Kč Kultura (výroba inf. letáků hradní věž )od města Nejdek 5 000 Kč Hledám dobrovolníka/y z naší farnosti, který/ří by péči o tyto projekty pro příští rok převzal/i. Lze opět zažádat a je velká pravděpodobnost uvolnění prostředků na tyto projekty i v příštím roce. Rád vše vysvětlím, manuál bude na faře. Odcházím z naší farnosti k 1. září 2014 do řádu Menších bratří františkánů. Prosím za děti. Honza Nevečeřal. Nadále lze přinášet ošacení. Co teď je nejvíce zapotřebí? Boty dámské č. 39,38 zimní, ošacení pro 2 letou holčičku zimní, jídlo v jakémkoliv množství.
Všem kdo jakkoliv podporují charitní dílo naší farnosti, modlitbou, prácí s dorostem, mládeží, sborovým zpěvem, sbírkou na černoušky a děti v Jižní Americe, těm kdo přinášejí ošacení a jídlo. Pán Bůh vám žehnej. pastorační asistent J. Nevečeřal
Milí čtenáři SML, je již tradicí, že v listopadu patří naše SML svému patronovi, svatému Martinovi, a je rovněž tradicí, že tuto tradici naplňuji povídáním o svých cestách za kostely sv. Martina. Nebude tomu jinak ani v tomto roce. Kostelů svatého Martina jsem viděl mnoho a tak bude o čem psát i v dalších číslech. Dnes vám napíši o dvou místech, kde jsem byl přijat nad mé očekávání. Když se nad tím zamýšlím, tak je to zase o jídle, minulý rok jsem psal o prohlídce kostela sv. Martina v Pozlovicích a obědě po ní následujícím v Podhradí, dnes to bude o kostele sv. Martina a večeři, noclehu a snídani a u toho druhého o svačině. V tomto roce jsem se chtěl podívat do východních Čech a na Vysočinu a i když jsem toho viděl hodně, tak zdaleka ještě ne všechno, je tam toho hodně k vidění a nejen kostelů svatého Martina, například o Santiniho kostelech jsem vám už psal. Moje dovolená trvala od čtvrtka večer do pátku večer následujícího týdne a v dalších článcích budu už jen psát, který den jsem kde byl a začnu tím, že do Dolního Újezda jsem přijel v úterý odpoledne poté, co jsem projezdil okolí Litomyšle a prošel z větší části i Litomyšl samotnou. V Dolním Újezdě jsem se zastavil u kostela sv. Martina, našel jsem jej s otevřenými dveřmi a zavřenou mříží. tak jak jsem to očekával uprostřed horkého léta. A protože jsem ten den viděl už několik kostelů, tak už jsem neměl mnoho sil na nějakou podrobnou prohlídku. Chvíli jsem se díval mříží a chvíli si prohlížel kostel zvenčí, musím říci, že na první pohled v jeho okolí zaujmou dvě věci, nebo místa. Za prvé socha, pro hřbitov netypická, přesto typická socha Olbrama Zoubka, stojící u jednoho z náhrobků, a potom Křížová cesta v sousedství kostela, ale stále ještě v areálu hřbitova. Ke Křížové cestě se nejspíš vrátím v postním období, protože stojí za popsání. Na hřbitov a ke kostelu jsem vstoupil z hlavní ulice raně barokní zvonicí, ale odcházel jsem na úplně opačné straně malou brankou, která mě přivedla před hlavní vjezd na farní dvůr a to právě ve chvíli, kdy po něm procházel místní kněz. Aniž jsem to ovšem věděl, přesto jsem pozdravil a hodlal odejít, ale přece jen jsem zastavil, protože i on byl zvědavý, kdo se mu to toulá v horkém odpoledni kolem fary a tak jsme se dali do povídání. Už si nepamatuji, jak dlouho jsem mu vyprávěl co jsem zač a proč jsem se objevil u kostela v Dolním Újezdě. Když došlo na to, kam mám dál namířeno a na to, že chci spát v kempu v Poličce, nabídl mi pan farář, abych přespal v Dolním Újezdě na faře. Potom mi řekl, že sice musí odjet odsloužit mši svatou do sousední obce, ale že v sedm večer mám přijít a mohu se ubytovat. A protože bylo opravdu hodně teplo a protože cestou ke kostelu jsem viděl směrovou šipku s nápisem koupaliště, tak jsem jel na místní koupaliště a přál bych nám všem takové i v Nejdku. Na farní dvůr jsem dojel těsně před sedmou, ale nečekal tam na mě jen pan farář, ale i tři další členové farnosti. Po vzájemném představení mě pan farář
pozval na malou večeři, malá byla možná jen v té souvislosti, že byla studená, ale jinak byla velká, rozhodně se nedalo sníst všechno. Téma hovoru se obvykle při takových setkáních točí o tom, kudy a kam cestuji a pak právě o kostelech svatého Martina a tak tomu bylo i v Dolním Újezdě. „Co jste nesnědl večer, dostanete k snídani.“ to byla slova na rozloučenou od členek farnosti a pak už byl čas ke spánku, nebo spíše k přípravě místa na spaní. Jak jsem se dověděl, při dětských akcích pořádaných na faře, spí děti na karimatkách na zemi v knihovně a stejnou možnost k přespání jsem dostal i já. Nanosil jsem si z auta své cestovní ložní vybavení do knihovny a někdy kolem deváté hodiny jsem zalezl do spacáku. Snídani jsem absolvoval již jen s otcem Adamem, tak se jmenuje pan farář v Dolním Újezdě, ani při snídani jsme nebyli schopni sníst všechny zbytky z malé večeře a tak jsem odjížděl vybaven jídlem téměř na celý další den. Obec Dolní Újezd se nachází na pomezí Čech a Moravy 6 km jihozápadně od Litomyšle, v mírně zvlněné krajině na okraji českomoravské vrchoviny. Je malebně rozložena v členitém terénu po obou stranách údolí říčky Desné. Nejnižší nadmořská výška je 370 m, nejvyšší místo je 436 m n.m. Dnešní obec vznikla splynutím řady menších vsí a osad, po nichž zůstaly zachovány místní názvy jako Rovinka, Malvařice, Praha, Pazucha, Ždár, Přibiňoves, Kabatoves, Záves, Bořkov a Dolečka. Součástí obce jsou menší osady Jiříkov (založen r.1785 Jiřím z Valdštejna) a Václavky (založeny r. 1730 Václavem Trautmansdorfem). Spolu s nimi má Dolní Újezd v současné době 1871 obyvatel a jejich počet se každým rokem zvyšuje. Bohatá historie obce sahá až do poloviny 12. století, kdy je zmiňována jako Újezd na Lubném v listině krále Vladislava datované k roku 1167. Staletou minulost obce dokládá také několik stavebních památek, z nichž je nejvzácnější a nejvýraznější farní kostel sv. Martina. Kostel je obklopen hřbitovem, na který se vchází raně barokní zvonicí. Z řady soch umístěných v obci a nejbližším okolí je nejvýznamnější sousoší P. Marie z roku 1737, jehož autorem je známý východočeský barokní sochař Václav F Pacák, jehož otec Jiří Pacák byl žákem Matyáše B. Brauna. Před budovou školy upoutá pozornost monumentální pomník selského povstání, které na Litomyšlsku vypuklo v roce 1680. Socha byla postavena v r. 1914 podle návrhu Jana Štursy. Za zmínku stojí i kamenný tzv. Pražský most pocházející z roku 1868. Po plánované rekonstrukci by měl být most znovu osazen sochami sv. Vojtěcha, Václava, Josefa a Jana Nepomuckého. V obci se zachovalo i několik zajímavých památek lidové architektury, ať již selských statků z 19. století, nebo malých roubených chaloupek. Kostel sv. Martina - jednolodní, původně románský tribunový kostel z 1. pol. 13. století. Z nejstarší etapy výstavby se dochovalo kvádříkové zdivo lodi a věže s románskými okénky. Gotický presbytář byl přistavěn ve druhé polovině 14. století, jak svědčí konzoly klenby se znaky litomyšlského biskupa Alberta ze Šternberka.
V 16. st. byl kostel rozšířen přístavbou sakristie a severní předsíně, z téže doby pochází renesanční jižní portál a úprava původního románského severního portálu (1553). Zařízení kostela je převážně klasicistní (po r. 1785), na hlavním oltáři je obraz sv. Martina od Jana Umlaufa. Z Dolního Újezda jsem do Poličky ale stejně jel, i když už ne do kempu, prohlédl jsem si, co se dalo, na kostelní věž mě ale nepustili, protože tam právě natáčela ČT, a po prohlídce jsem jel navštívit další kostel sv. Martina v obci Rovečné. Tam je třeba velké obezřetnosti, aby poutník nezabloudil do evangelického kostela, který je mnohem víc vidět. Naštěstí jsem si toho byl vědom a tak jsem nezastavil a jel o kus dál a svatého Martina v Rovečném našel. Hned jak jsem zastavil, čekalo mě překvapení, před kostelem stálo další auto s karlovarskou SPZ. Další ve dvou významech, v první řadě, další vedle mého a v druhé řadě to bylo už podruhé, kdy jsem u nějakého kostela sv. Martina během své letošní dovolené narazil na někoho našeho kraje. V tomto případě ale nešlo o návštěvníka, nýbrž o přesídlence. To jsem se dověděl velmi brzy, protože velmi brzy se objevil muž na kole a zastavil vedle mě, on totiž vedle kostela bydlel, a hlásil se k té mé karlovarské SPZ, protože to druhé auto bylo jeho. Tak jsme si řekli odkud jsme, on byl původně přímo z KV, a po tomto seznámení jsem se zeptal, zda neví, kdo má klíče od kostela. Věděl, ale on to nebyl, bylo by to milejší, protože kostelnice bydlela až na úplně druhém konci dost rozlehlé obce. Ale chtěl jsem dovnitř a tak jsem ji musel jet hledat vybaven pokyny kudy kam. Auto jsem zaparkoval na hlavní ulici a hned se znovu zeptal první paní, kterou jsem potkal. Řekla: „Pojďte se mnou, já vám to ukážu, jdu tím směrem.“ A tak jsem za chvíli zvonil u malého rodinného domku a o malou chvíli potom vysvětloval to co obvykle, tentokrát s dodatkem, že není třeba chodit pěšky, že mám auto na křižovatce u obchodu. Kostelnice v Rovečném mě nevyhnala, ale nabídla mi pití, vodu se šťávou, ale ne na schodech řekla: „Pojďte si to vypít dovnitř!“ a „A sedněte si!“, a tak jsem seděl a něco povídal a paní mi řekla, že do kostela se mnou půjde její syn. Ten byl taky doma, byl to už dospělý muž. A pak, než jsem se vzpamatoval, měl jsem na stole před sebou ohřáté párky, hořčici a chleba. Bránil jsme se tomu marně, musel jsem je sníst a až potom mě pustila i se synem ven, abych si prohlédl kostel sv. Martina v Rovečném. Ben. Jelínek Obec Rovečné se nachází na úpatí Horního lesa, který je svou výškou 774 m n.m. nejvyšším vrcholem přírodního parku Svratecká hornatina. Obec má název podle nerovného místa, rovu, výmolu, na němž vznikla, taktéž od slova „rovec“, což je zdrobnělina ke slovu „rov“. To odpovídá poloze obce. Pan Srstka ve své kronice uvádí ještě jiný výklad původu jména - „při přestavbě některých domů byly nalezeny staré lidské kosti, zejména kolem dvacátých let 20. století, někteří usuzovali, že zde bylo pohřebiště – pole s hroby – rovy – rovečné pole…“ První písemné zprávy jsou z roku 1335, kdy obec patřila člence doubravnického kláštera Jeruši z Aušperka, která ji klášteru věnovala. V držení se pak střídali pánové z Pernštejna s pány z Kunštátu, až koncem 16. století přešlo toto zboží definitivně k panství kunštátskému, na přelomu 19. a 20. století bylo zařazeno do
soudního okresu Kunštát. V období „1. republiky“ a během protektorátu bylo Rovečné součástí okresu Boskovice, od roku 1949 byla okresním městem Bystřice nad Pernštejnem. Při územní reorganizaci v roce 1960 se obec stala součástí okresu Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina. Stará obecní pečeť má ve znaku sv. Martina. České groše z doby Václava II. se našly při kopání základů u Čuhlů Do zdejší farnosti patří ještě obce Vír, Velké a Malé Tresné, Věstín a Věstínek. Dochovaná kniha kostelních účtů sahala do roku 1692 a na kůru býval český kancionál z roku 1687. (tedy ještě z doby před barokní přestavbou) Po vyhlášení Tolerančního patentu se většina obyvatelstva přihlásila k helvétskému vyznání a v roce 1782 byl vystavěn evangelický kostel a škola.
Dominantou obce je barokní kostel sv. Martina. Před ním stojí památná Rovečínská lípa. Má barokní podobu z roku 1721, kdy jej nechal vystavět hrabě Karel z Lamberka na místě staršího kostelíka za spoluúčasti věřících na místě dřívějšího kostela, o němž se zachovalo jen málo zpráv. Jedná se o jednolodní stavbu se čtyřbokou věží v průčelí a sakristií při severní straně. Kostel je obklopen hřbitovem, na němž odpočívají také někteří ze zdejších farářů. Celý areál včetně památných stromů kolem je pod památkovou ochranou. V kostele jsou čtyři oltáře: Na hlavním je vyobrazen sv. Martin ještě jako voják - pohan, jedoucí na koni, jak obdarovává žebráka polovinou svého důstojnického pláště. Oltář je převezen z Brna od minoritů a doplněn krásnou řezbou. Dále je na něm kresba Boha Otce, plastiky Ducha svatého, Svaté rodiny, Andělů strážných a svatých Aloise, Doroty, Karla Boromejského, Řehoře Velikého, Kateřiny Sienské, Barbory. Na bočním oltáři je znázorněno zjevení Nejsvětějšího srdce Ježíšova sv. Markétě Marii Alacoque. Po stranách sv. Vít a sv. Norbert. Socha Pána Ježíše. Naproti je obraz, jak Panna Maria Růžencová předává sv. Dominikovi sv. růženec. Po stranách sv.Augustin a sv. Alžběta. Socha Panny Marie Lurdské. Vzadu proti zpovědní místnosti je jednoduchý oltář Božího hrobu. Kazatelna je přístupná ze sakristie a je zdobená symboly víry, naděje a lásky, naproti ní je zdobená křtitelnice. Na boku lodi bývala jediná drahocenná socha zdejšího kostela - Panna Maria Netínská, kterou v roce 1992 zloději ukradli. Místo ní je na podstavci socha sv. Antonína Paduánského. Na boku kostela je jednoduchá křížová cesta. Strop je ozdoben "českým nebem". Jsou zde - svatí Václav, Cyril a Metoděj, Ludmila, Jan Nepomucký, Jan Sarander, Prokop, Klement Maria Hofbauer, Anežka, Antonín Cyril Strojan. Vprostřed je motiv Nejsvětější Trojice. Přejeme všem, kteří tato slova čtou, aby na přímluvu zdejšího patrona všech, kterým vzdali naši věřící předkové v tomto kostele úctu, přemýšleli o pravém smyslu života. DEO GRATIAS ! http://rovecne.unas.cz/turistika/kos_kat.html
Modlitby za nejmenší LISTOPAD 2013 za osvobození všech svázaných a zotročených Zlým duchem
a ještě jednu tradici listopadového čísla SML bych nerad opomenul, tou je připomenutí svátku svaté Cecílie, patronky chrámové hudby, zpěváků a hudebníků, přímo o ní nebo o něčem s ní spojeném, vám letos nic nenapíši, místo toho si můžete přečíst povídání naší sborové vedoucí o
15. diecézním setkání sborů v Plzni Sobota 12. října 2013 je pro mne dnem, na který budu dlouho vzpomínat. Prožila jsem den plný přátelské blízkosti, pohody, krásné hudby a veliké inspirace. Spolu s některými zpěváky našeho sboru jsem se vydala na diecézní setkání sborů do Plzně. Toto setkání bylo v pořadí již patnácté. Náš sbor se ho však ještě nikdy v minulosti nezúčastnil. Dnes vím, že to byla velká škoda. Do Plzně jsme přijeli právě, když začínala mše svatá s naším panem biskupem. Během této mše svaté katedrálou zněl zpěv gregoriánského chorálu v podání Schola Cantorum Pilsensis. Poté následovala společná zkouška všech sborů. Ta dávala příslib, že odpolední koncert bude vskutku velkolepý. Po společné zkoušce měly pak jednotlivé sbory ještě své akustické zkoušky. My jsme se zkoušení neúčastnili. Tento rok jsme byli pouhými diváky. Čas čekání na koncert jsme si krátili velice příjemnou procházkou po Plzni, společným obědem a posezením u dobré kávy, čaje a zákusku. Koncert se uskutečnil v katedrále sv. Bartoloměje. Od 13.00 hodin zde postupně vystoupily jednotlivé sbory se svým programem. Letošního ročníku se jich zúčastnilo celkem jedenáct, z různých farností diecéze. Úroveň vystoupení byla různá. Ve velkých městech, kde není nouze o zpěváky mohou sbory uvádět i náročnější skladby. Menší sbory pak musí repertoár vybírat s ohledem na možnosti, které má. Avšak ze všech vystoupení bylo znát nadšení a radost z práce. Může to znít jako fráze, ale kdo byl v katedrále spolu se mnou, to potvrdí. Velkou a úžasnou tečkou za celým dnem byl společný koncert všech sborů. Najednou před námi stál snad stohlasý sbor. Celý program koncertu, který byl velmi pestrý, pak zněl a capella. A zpívalo jim to náramně. Domů jsme odjížděli plni dojmů a s myšlenkou, že příští rok se i my aktivně budeme na tomto setkání podílet. Práce ve sboru je někdy mravenčí práce, sebere spoustu hodin volného času, vyžaduje pravidelnost. Je plná těžkostí, neboť sbor není jeden člověk, ale organismus, který funguje pouze tehdy, když do soukolí zapadají všechny součástky. Nejdečtí zpěváci se navíc potýkají s malou odborností svého sbormistra a absencí varhaníka. I proto si velice vážím všech, kteří se nasazují, aby náš malý sbor stále žil a mohl zpívat Pánu Bohu a nám všem pro radost. Barbora Částková Narozeniny ve farnosti LISTOPAD 2013
6. listopadu 13. listopadu 14. listopadu
Emma Zettlová 18. listopadu Hana Bedlivá 19. listopadu pan Karel Pospíšil 23. listopadu
paní Anna Urbánková pan Jan Petr Veronika Urbánková
Blahopřejeme a vyprošujeme Boží požehnání Liturgický kalendář na LISTOPAD 2013
pátek sobota neděle neděle pondělí středa neděle čtvrtek neděle pondělí sobota
1. listopadu 2. listopadu 3. listopadu 10. listopadu 11. listopadu 13. listopadu 17. listopadu 22. listopadu 24. listopadu 25. listopadu 30. listopadu
1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 1 2 3 4 5 1 2 3 4 5
Slavnost Všech Svatých Památka věrných zemřelých 31. neděle v mezidobí 32. neděle v mezidobí svátek svatého Martina svátek svaté Anežky České 33. neděle v mezidobí svátek svaté Cecílie Slavnost Krista Krále svátek svaté Kateřiny Alexandrijské svátek svatého Ondřeje
Radostný růženec p. Gederová p. Hiklová p. Růžičková p. Rychtářová p. Vincůrková p. Zettlová p. Jaroslav Bíba Jakub Páleník Martin Pánek Šárka Gregorová Mirka Gederová p. Hrachovcová Růženec světla p. Bedlivá p. Jelínek p. Frývaldská p. Wünscherová p. Vlková Antonín Sterzik p. Koubová p. Pidrmanová p. Riššová Lucie Daňková p. Krafčíková Bolestný růženec p. Nevečeřal p. Matějková p. Částková p. Kočová p. V. Gejgušová p.Tyrmerová p. Křížová p. Graseová Mudr. Fibich p. Jakubesová p. Čihák Josef Sterzik Helenka Křížová p. Sterzik p. Sterziková Slavný růženec p. Pečenková p. Pavel Netáhlo manž. Kolenovi p. Sedláková MUDr. Pavel Kříž p. Pavel Vincůrek p. Páleníková p. Petr Zettl Šimon Sterzik p. Tararik p. Petr Frývaldský Matouš Sterzik p. Dagmar Matysová p. Petr Netáhlo B. Sterziková
Dolní Újezd
Rovečné
Svatomartinské Listy – vydává římskokatolická farnost v Nejdku jen pro vnitřní potřebu. Neprodejné!
