Časopis zaměstnanců Vojenských lesů a statků ČR, s. p.
7/8
ročník IV/červenec-srpen 2009
OBSAH
Slovo má... ING. Jiří
Janota,
ředitel divize VLS Mimoň
Pohár VLS 2009, VIII. Mistrovství ČT v práci s motorovou pilou 2 Lesnický den v Ralsku 2009 6 Představujeme: Lesní správa Mirošov 8 Medailon: František Hůrka 10 Vzdělávací akce pro žáky ZŠ v Horní Plané 11 Zajímavé stromy 12 „Zelení vetřelci“ 14 Odboráři ve VLS se nenudí 19 Račínská prameniště 20 Monitoring životního prostředí ve VÚ Brdy 22 Fotbal: Po špatném úvodu se vojenské lesy dokázaly vzchopit 27 Staré ovocné odrůdy Doupovských hor 30 Tip na výlet: Rabštejn 33 Největší lesnická výstava Elmia Wood 2009 34 Střelecká soutěž v Lubomíři pod Strážnou 36 Fotografie měsíce 37
Vážení čtenáři, milí kolegové, čas neúprosně postrkuje jeden měsíc za druhým mílovými kroky kupředu a období prázdnin otevírá druhou polovinu roku 2009. S velkými obavami většina z nás očekávala, jak velký dopad bude mít pokles celosvětové ekonomiky na lesní hospodářství a samozřejmě na hospodaření naší organizace. Tak jako v letech předchozích ceny dříví stoupaly, tak za poslední rok rychle klesly. Tento trend je celosvětový a my jej nemůžeme ovlivnit. Můžeme však alespoň částečně zmírnit dopad nastalé situace na náš podnik a být připraveni na oživení trhu. Mírné zvýšení cen dříví v posledním období může signalizovat zlepšování celkové situace, ale je předčasné dělat závěry. K 1. 7. proběhla na ředitelství jednotlivých divizí a ředitelství s. p. reorganizace, která by měla přinést úsporu v nákladových položkách a zlepšit organizaci práce jednotlivých divizí a oddělení ředitelství s. p. Čas ukáže, zda nastavený model bude funkční a zda přinese zefektivnění celého výrobního procesu u naší organizace. Co nás čeká do konce roku z pohledu lesních hospodářů? Mimo běžných činností, které směřují k zajištění všech funkcí lesa a chodu organizace, je to boj s druhou vlnou rojení kůrovce v našich lesích a druhým, neméně důležitým úkolem, bude splnění plánu lovu zvěře v našich honitbách. Dodržení vyváženého stavu mezi lesem a zvěří je jedním z klíčových bodů Národního lesnického programu pro období do roku 2013. V současné době Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí zpracovává metodický pokyn s cílem stanovit podrobnosti pro zpracování ročních plánů mysliveckého hospodaření v honitbě, kdy se bude důsledně vycházet z posouzení celkového stavu ekosystému. Jsem přesvědčen, že není daleko doba, kdy výše odlovu bude striktně vycházet ze zjištěného stavu lesa. Proto je na nás, lesních hospodářích, abychom se na nastalou situaci připravili a předešli případným budoucím konfliktům. Všechny předpoklady máme a hlavně máme ještě trochu času! Naší nespornou výhodou je velikost honiteb a hospodaření jak lesnické, tak myslivecké na pozemcích určených pro obranu státu. Sami můžeme a hlavně musíme využít těchto předností k dosažení vyváženého stavu mezi lesem a zvěří, při současném zachování kvality chované zvěře v našich honitbách. Všem přeji příjemný zbytek prázdnin a pracovní pohodu do druhého, neméně náročného období letošního roku. Lesu zdar!
Redakce Vydává: Vojenské lesy a statky ČR, s. p. IČ: 00000205 Pod Juliskou 5, 160 64 Praha 6 Tel: 220 405 111 Fax: 224 310 921 e-mail:
[email protected] web: www.vls.cz Redakce: Vojenské lesy a statky ČR, s. p. Pod Juliskou 5, 160 64 Praha 6 Tel: 220 405 160 Fax: 224 310 921 Šéfredaktorka: Mgr. Marie Vašíčková, e-mail:
[email protected] Redakční rada: Ing. Roman Vohradský, předseda Ing. Jan Jeniš, místopředseda Ing. Jiří Flíček Ing. Jiří Illichmann Ing. Jaroslav Ponikelský František Uher Ing. Václav Pernegr Registrace: MK ČR E 163 15 pod zn. 14787/2005 ze dne 24. 10. 2005 Ilustrační foto: Na titulní straně Lukáš Kovár: Bramborníček Na druhé straně Petr Třešňák: Podhřib žlučový Neprodejné; Vychází nákladem 1350 kusů
Aktuálně
Pohár VLS
VIII. mistrovství ČR v práci
2
Vojenské lesy a statky ČR, s. p., divize Mimoň, pořádaly ve dnech 19. – 20. června 2009 již podruhé mistrovství České republiky v práci s motorovou pilou, tentokrát s podtitulem Pohár VLS 2009. Stejně jako v loňském roce bylo mistrovství nedílnou součástí Lesnického dne v Ralsku. Záštitu nad oběma akcemi převzal hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler. Třicet sedm soutěžících ze tří zemí, Česka, Slovenska a Německa, se utkalo v pěti klasických disciplínách – kácení, výměna řetězu, kombinovaný řez, přesný řez a odvětvování. Po dvoudenním zápolení se absolutním vítězem Poháru VLS stal Jaroslav
Perveka ze Slovenska a titul Mistra České republiky získal Jaroslav Čech.
Partnerství Pořádáním VIII. mistrovství České republiky v práci s motorovou pilou pověřil VLS ČR, s. p. organizační výbor v němž byli zástupci MZe, Lesů ČR, s.p., VLS ČR, s. p. a Odborového svazu DLV. Zajištění akce rozsahu mistrovství České republiky se neobejde bez kvalitní spolupráce a partnerství. Proto je vhodné na úvod zdůraznit, že generálním partnerem Poháru VLS 2009 byla firma Husqvarna Česko a hlavními partnery byly Solo Praha a Nissan
Česká republika. Významnou měrou soutěž podpořilo Ministerstvo zemědělství a Lesy České republiky, s. p. Zahajovacího nebo závěrečného ceremoniálu se zúčastnila řada významných zástupců partnerských organizací – náměstek ministra zemědělství Jiří Novák, ředitel úseku lesního hospodářství MZe Martin Žižka, člen rady Libereckého kraje pro resort zemědělství a životního prostředí Jaroslav Podzimek a starosta obce Ralsko Jindřich Šolc. Během prvního dne soutěží zavítal do areálu v doprovodu generálního ředitele VLS ČR, s. p., Josefa Vojáčka, i ministr obrany Martin Barták. Druhý den se na akci, jejíž
aktuálně
2009
Finále disciplíny odvětvování (zleva Tomáš Kvasničák, Jaroslav Perveka)
s motorovou pilou záštitu převzal, přijel podívat hejtman Libereckého kraje Stanislav Eichler. Pro úspěšný průběh soutěže byla podstatná spolupráce se Střední školou lesnickou a hospodářskou, pracovištěm Hejnice, které zajistilo výrobu kmenů a trenažerů, připravilo areál technických disciplín a jeho žáci působili jako pomocný personál u všech disciplín.
V jakých kategoriích a o co se soutěží? Pohár VLS 2009 byl vypsán ve třech individuálních kategoriích a v kategorii družstev. Mezi jednotlivci se soutěžilo v ka-
tegorii Profesionál a kategorii Junior (mladí závodníci do 21 let). Jako nová byla vypsána kategorie Začátečník pro soutěžící, kteří se dosud zúčastnili maximálně dvou závodů úrovně mistrovství republiky. Hodnotné věcné ceny věnovaly firmy Husqvarna Česko, Solo Praha a Profesional CZ. Absolutní vítěz, vítěz kategorie Junior, vítěz kategorie Začátečník a Mistr České republiky zároveň obdrželi broušené poháry s názvem soutěže Pohár VLS.
Kácení První a zároveň nejvíce bodově hodnocenou disciplínou je kácení. Cílem disci-
plíny je skácet strom co nejblíže kolíku zatlučenému patnáct metrů od paty stromu, nejlépe přímo na něj, a dodržet předepsané parametry pařezu, tj. úhel záseku (45–55o), hloubku záseku (7-12 cm), výšku hlavního řezu (10-30 mm) a šířku nedořezu (25-35 mm). To vše v časovém limitu tří minut. Zároveň musí závodník během všech disciplín dodržovat obecná pravidla bezpečnosti práce, což bedlivě sledují rozhodčí jednotlivých disciplín a za případné prohřešky ihned udělují trestné body. Déšť, který od časného rána skrápěl okolí Skelné Huti, kde mistrovství probíhalo, přinesl potřebné štěstí závodníkovi se startovním číslem jedna, Jaroslavu
3
Aktuálně
(12,39 s) před druhým Jaroslavem Pervekou (12,71 s) a třetím Jaroslavem Kukucem (13,90 s). Ve světovém měřítku by se Jiří Anděl svým výkonem zařadil na 13. místo v porovnání s výsledky loňského MS. Vítězem se tehdy stal Němec Gerhard Briechle, který výměnu řetězu provedl za těžko uvěřitelných 11,40 s.
Kombinovaný řez
Ministr obrany Martin Barták sleduje v doprovodu generálního ředitele VLS ČR, s. p. Josefa Vojáčka a ředitele divize Mimoň Jiřího Janoty průběh technických disciplín
Bez nadsázky lze říci, že disciplína kombinovaný řez je českou specialitou. V roce 2004 v italském Valli di Lanzo se mistrem světa v kombinovaném řezu stal Jiří Kostrůnek. V loňském roce v Německu se Hubert Barták umístil na druhém místě za Rakušanem Martinem Moosbruggerem. Při kombinovaném řezu se, stejně jako u všech ostatních disciplín, hodnotí dosažený čas. Dále potom vertikální a horizontální úhel řezu, jejichž odchylka od kolmé roviny nesmí být vyšší než 1o, aby závodník dosáhl plného počtu bodů. Posledním měřeným kritériem je rozdíl rovin řezů, z nichž první vede závodník odspodu kmene a druhý odshora. Při bezchybném provedení by se oba řezy měly naprosto přesně spojit v celé své délce. To, že Češi „kombiňák“ umí se opět potvrdilo. Zvítězil Hubert Barták, následován Jaroslavem Čechem a Martinem Moravcem. Hubert Barták sice zaostal za svým výkonem z úspěšného mistrovství světa o pět bodů, ale i přesto by se ziskem 190 bodů zařadil na deváté místo ve světovém měřítku.
Přesný řez
Absolutní pořadí Poháru VLS 2009 (zleva stříbrný Tomáš Kvasničák, zlatý Jaroslav Perveka a bronzový Jaroslav Čech)
4
Čechovi, který v disciplíně získal maximální počet 660 bodů a nasadil tak pro ostatní soutěžící téměř nepřekonatelnou laťku. I když se počasí během dopoledne umoudřilo a občas mezi temnými mraky prosvitlo i slunce, nikdo již výkon Jaroslava Čecha nepřekonal. Druhý v pořadí disciplíny skončil Jiří Herzog a třetí Tomáš Kvasničák. U každé z disciplín si dovolím krátké srovnání s výkony špičkových závodníků na loňském mistrovství světa. Tak tedy, Jaroslav Čech dosáhl o bod lepšího výsledku než loňský mistr světa v disciplíně kácení, Jan Roest z Nizozemska, který zakácel za 659 bodů.
Výměna řetězu První z technických disciplín, je disciplínou, jejíž trénink není na rozdíl od ostatních nijak technicky a finančně náročný. Stačí motorová pila, kombinovaný klíč, náhradní řetěz a stůl předepsaných rozměrů. Na druhou stranu, zlepšit svůj výkon, byť jen o desetinu vteřiny, stojí každého ze závodníků hodiny a hodiny takového tréninku. Při pohledu na časy dosažené při mistrovství se může zdát, že rychleji už to prostě nejde. Přesto v této disciplíně za světem ještě zaostáváme. Výměnu řetězu provedl nejrychleji Jiří Anděl
Přesný řez je disciplína, která rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. V případě kvalitně odvedené práce zůstává soutěžícímu před odvětvováním reálná šance na umístění. Pokud však ztratí 80 či 160 bodů za poškození jedné, resp. obou desek pod kmeny, je po nadějích. A co se v disciplíně hodnotí? Samozřejmě opět dosažený čas. Stejně jako u kombinovaného řezu odchylka roviny řezu od horizontální a vertikální roviny a navíc výška nedořezu, tj. třísky, která zůstane po odstranění odříznutého kotouče z čela kmene ležícího na podložce. Spodní část kmene je zakryta třícentimetrovou vrstvou pilin, takže závodník nevidí místo styku kmene s podložkou. Musí kotouč z kmene odříznout tak, aby zanechal co nejnižší nedořez a zároveň řetězem podložku nepoškodil. Černou můrou se disciplína stala pro deset závodníků, kteří zařízli minimálně do jedné podložky a ztratili tak možnost umístit se výše v celkovém pořadí. Z loňského roku, kdy jednu
aktuálně
podložku poškodil, se poučil Jaroslav Perveka, a disciplínu vyhrál ziskem 242 bodů. Druhý v pořadí skončil Hubert Barták s 241 body a třetí slovenský junior Patrik Francúz s 230 body. Srovnání se světem je opět velmi lichotivé. Jaroslav Perveka dosáhl výsledku na úrovni čtvrtého v pořadí z mistrovství světa.
Odvětvování Jestliže jsem řekl, že přesný řez rozhoduje o úspěchu či neúspěchu, o odvětvování to platí dvojnásob. Ani průběžné první místo po čtyřech disciplínách nikomu nezajistí vítězství, pokud úspěšně neodvětví třicet větví umístěných v devíti přeslenech, z nichž každý může být tím posledním. Letos se o tom přesvědčil loňský absolutní vítěz VII. mistrovství České republiky, Hubert Barták, pro kterého byl tím konečným pátý přeslen. Po čtyřech disciplínách průběžně čtvrtému Hubertu Bartákovi spadl při odřezávání jedné z větví řetěz z lišty motorové pily. Ačkoliv řetěz znovu nasadil a pilu zprovoznil, dokončil disciplínu v čase 2 minut a 20 vteřin, což ho odsoudilo k 35. pořadí v disciplíně a poklesu až na 25. místo v celkovém hodnocení soutěže. Kromě již výše zmíněného času se při odvětvování hodnotí také čistota provedení. Soutěžící nesmí na kmeni zanechat suk vyšší než 5 mm nebo zářez hlubší než 5 mm. Veškerá měření provádí rozhodčí s použitím velmi přesných digitálních přístrojů a odhalí i provinění v řádu setin milimetru. Vynikající čas a čistý kmen bez suků a zářezů zajistily vítězství v disciplíně Jaroslavu Kukucovi. Všech 30 větví zvládl odříznout za 17,89 s. Druhý v pořadí, Peter Grofčík, odvětvil kmen také čistě za 18,97
s. A do třetice bezchybné odvětvení v čase 23,74 s přineslo třetí místo Jaroslavu Pervekovi. Jak vidno, zatímco kombinovaný řez je českou doménou, v odvětvování kralují závodníci ze Slovenska. Dokázali to i na mistrovství světa, kde získal Jaroslav Perveka v této disciplíně bronzovou medaili. Jaroslav Kukuc svým bodovým ziskem 450 bodů by o dva body překonal i nejlepší výkon z loňského mistrovství světa, kterého dosáhl v odvětování Švýcar Balz Recher a stal se posléze i absolutním mistrem světa.
Výsledky
pilou, o jehož pořádání se budou znovu ucházet a pokud jim bude organizace svěřena. Závodníci a rozhodčí mají rok na trénink a vzdělávání, aby jejich výkony v soutěžení či rozhodování byly opět o něco kvalitnější. A Vám všem, návštěvníkům Lesnického dne v Ralsku a Poháru VLS se začíná odvíjet čas na zvážení, zda se příštího ročníku zúčastníte. Věřím, že se rozhodnete správně. Ing. Pavel Češka hlavní rozhodčí soutěže Vojenské lesy a statky ČR, s.p.
[email protected]
Po absolvování pěti soutěžních disciplín ve dvou dnech všech 37 závodníků na závěrečném ceremoniálu napjatě očekávalo vyhlášení výsledků. Vítězem kategorie Začátečník se stal Robert Šutovský (SR). Nejlepším závodníkem v kategorii Junior byl vyhlášen Patrik Francúz (SR). Kategorii družstev ovládl tým Stihl I. SR ve složení Jaroslav Kukuc, Tomáš Kvasničák a Peter Grofčík. Absolutním vítězem Poháru VLS 2009 – VIII. mistrovství České republiky se stal Jaroslav Perveka (SR). Titul Mistr České republiky pro rok 2009 získal Jaroslav Čech (ČR). Kompletní výsledky jsou k dispozici na www.vls.cz v sekci Ředitelství/Akce pro veřejnost/Dřevorubecké soutěže (http://www.vls.cz/default.asp?lang=cz&ids=1724&idm=1763).
Abychom měli o čem přemýšlet Tím, že něco končí, něco jiného opět začíná. Organizátorům z podniku VLS ČR, s.p. začne příprava na IX. mistrovství České republiky v práci s motorovou
Stříbrný v kategorii začátečníků, František Vitásek, se soustředí na přesný řez
Mistr České republiky pro rok 2009 Jaroslav Čech
Hubert Barták při své královské disciplíně – kombinovaném řezu
5
zpravodaj
Lesnický den v Ralsku 2009
6
CIC. Obory Židlov a Velký Dub se také představily obsáhlou kolekcí shozů jelení a dančí zvěře. Pro nejmenší byl organizátory připraven již tradičně velmi bohatý dětský program, který byl určen pro děti všech věkových kategorií, plný zábavných, poznávacích a vědomostních úkolů – poznávání zvířat žijících v lese, přiřazování trofejí; poznávání stromů lesa; skládání puzzlí; bludiště; číslování dříví; šipky; kuželky. Dvě stanoviště pro děti zajistily LČR, s.p. - uřezání si vlastní dřevěné medaile; hmatové a zvukové vjemy přírodnin. Jedno stano-
viště patřilo pyrotechnikům VLS – děti si mohly vyzkoušet hledání pomocí minohledaček. Za splnění úkolů na všech devíti stanovištích na děti čekalo tričko s postavičkou „Dřevorubce Juniora“, diplom se splněnými úkoly a další pěkné ceny. Pro všechny návštěvníky byly připraveny stánky s občerstvením, o dobrou pohodu se po celý den starala cimbálová muzika a v odpoledních hodinách skupina „Na Ex“. Na závěr Lesnického dne byly vyhlášeny výsledky Poháru VLS 2009 – VIII. Mistrovství ČR v práci s motorovou pilou.
Spojením tradičního lesnického dne, velké výstavy lesní techniky a pořádáním Mistrovství ČR v práci s motorovou pilou se Lesnický den v Ralsku zařadil mezi nejvýznamnější lesnické akce v ČR. 33. ročník Lesnického dne proběhl ve znamení pěkného počasí, přátelské atmosféry a opět vysoké několikatisícové náv štěvnosti. Veronika Hubíková, pracovník pro styk s veřejností, ŘD VLS Mimoň Foto Ing. Pavel Munzar
zpravodaj
7
Představujeme
Lesní správa Mirošov Divize Hořovice
8
LS Mirošov je nejmladší součástí nejstarší divize VLS založené již v roce 1927, a to divize Hořovice, tehdejší součásti Vojenských lesních podniků. LS Mirošov vznikala postupně již v době okupace, kdy Wehrmacht obsadil pro účely výcviku pozemky mimo bývalý výcvikový prostor, které jsou podstatnou částí současné správy. Po válce se několikrát měnila výměra a sídlo správy. V současné podobě byla LS Mirošov ustanovena z bývalých správ Dobřív a Padrť, do Mirošova bylo umístěno sídlo správy v roce 1955. V současné době obhospodařuje LS celkem 5681 ha všech ploch, z toho je 4508,85 ha lesních pozemků a 1083 ha jsou výcvikové plochy AČR - Bahna, Padrť a Kolvín. Až na 31 ha je celá výměra LS ve vojenském újezdu Brdy. Lesnická činnost správy – hlavní úkoly: těžba dřeva 28-30 tis m3, zalesňování 15 – 20 ha a s tím související veškeré lesnické práce.V lesnické činnosti se uplatňují moderní pracovní postupy. Harwestorovou technologií se zpracovává 60 – 70 % hmoty. LS se také snaží o co nej-
větší obnovu lesa přirozeným zmlazením kvalitních porostů. Další důležitou činností LS je myslivost. Ročně se uloví průměrně 70 ks jelení zvěře,10ks srnčí a 60 ks černé zvěře.
Myslivost tvoří významný ekonomický přínos hospodaření LS. Třetí důležitou činností správy je rybniční hospodářství. Celková výměra vodních ploch je 201,87 ha.
Představujeme / Medailon
Padrťský kapr si již získal u odběratelů velmi dobré jméno. Rybníky jsou také významným vodohospodářským a krajinotvorným prvkem. LHC Mirošov leží v nadmořské výšce 440 – 789 m n.m. Nejvyšší bod je vrchol Kočky. Geomorfologicky je LHC západním výběžkem Brdské vrchoviny. Převládající expozice je JZ-Z. Území LHC je prostoupeno hlubšími údolími, jimiž protékají potoky – v suchém období vysychající. Významnější jsou potoky Padrťský, Ledný a Skořický. Převažující vegetační stupně jsou 4,5,6. Zastoupení dřevin - 86 % jehličnaté, 14 % listnaté, nejvyšší zastoupení má smrk - 74 %, dále borovice, modřín, jedle, z listnáčů buk - 3,1%, olše, bříza a dub. Luděk Velen, vedoucí LS Mirošov
František Hůrka má lesnictví v krvi
a na kolegy ve VLS nedal nikdy dopustit
František Hůrka, poslední den ve své kanceláři
Pan František Hůrka, vedoucí Lesní správy Strašice v divizi Hořovice, skončil odchodem do důchodu v polovině letošního roku svou práci ve Vojenských lesích a statcích. Zastihla jsem ho právě v poslední den, 30. června, kdy opouštěl svůj pracovní stůl a kolegy, na které nedal nikdy dopustit. Také se se všemi patřičně rozloučil. Místo rozhovoru si sám připravil povídání o tom, jak se mu ve vojenských lesích žilo. Tenhle veselý chlapík se nebojí, že by se nudil. Práce na rodinném domku bude prý dost, kromě toho se věnuje chovu hanoverských barvářů, tak jako jeho žena, která sice u VLS nepracovala, ale stejně jako manžel lesy miluje. Oba synové se „potatili“, jeden pracuje jako lesník v LS Jince a druhý jako operátor u harvestorového střediska Správy služeb v Mirošově. František Hůrka sám o sobě pro náš časopis říká: Vyrůstal jsem na samotě v rodině lesníka. Můj otec byl zaměstnán na této funkci u LZ Nižbor a Křivoklát. Nikdy jsem vlastně neuvažoval při volbě povolání o jiné možnosti. Vždy jsem byl přesvědčen, že budu rovněž lesníkem. Vystudoval jsem lesnickou školu v Písku. Dne 1. 4. 1968 jsem nastoupil do funkce THP na LS Nepomuk – polesí Varta. Shodou okolností jsem pak v roce 1971, také 1. dubna, nastoupil do LS Strašice do funkce technika, od roku 1981 jsem působil jako zástupce vedoucího lesní správy. Když v srpnu 1989 zemřel vedoucí LS ing. Karel Král, převzal jsem 1. ledna 1990 funkci vedoucího lesní správy a v té jsem zůstal až do odchodu do důchodu, tedy do 30. června 2009. (Po ing. Královi také vedl až do svého odchodu kroniku lesní správy – pozn. red.)
9
Medailon
Hanoverský barvář F. Hůrky
10
Prubířským kamenem ve funkci vedou- si, že stav lesních cest udržovaných VLS cího LS Strašice bylo zpracování největší je na mimořádně dobré úrovni na rozdíl větrné kalamity po 2. světové válce u LS od některých cest vojenských. Provedly Strašice. Kalamita padla z 28. 2. na 1. 3. se rekonstrukce bytového fondu, správních i hospodářských budov. 1990 a odhad činil 42 000 m3. Při likvidaci kalamity byla nasazena výpomoc ze sesterské divize Plumlov a dále i od LS Obecnice, která nebyla tolik kalamitou postižena. Pracovalo zde celkem okolo 35 pracovníků, THP i dělníků. Byl zřízen i manipulační sklad na nakládací rampě železniční stanice Kařízek, kde se zmanipulovalo a navagonovalo v tom roce 15 000 m3 dřevní hmoty – pracovali na tom dva dřevorubci, nakladač HON a jeden důchodce – lesník – jako manipulační mistr. V roce 1990 bylo zpracováno 42 500 m3 kalamitní hmoty a v roce 1991 dalších 17 000 m3. Myslím si, že se za uplynulá léta udělalo mnoho záslužné práce. Postupem let se změnila vybavenost mechanizačními prostředky v těžební činnost (JMP, přibližovací prostředky, harvestory, vyvážecí soupravy, odvozní soupravy atd.), změnily se pracovní postupy a technologie. Provedla se oprava veškeré dopravní sítě, vybudovaly se nové svážnice a zpevněné lesní cesty. Myslím Kronika lesní správy, kterou F. Hůrka léta vedl
Hospodaření LS Strašice bylo od šedesátých let minulého století hodnoceno při prověrkách dlouhodobého hospodaření LHP Vojenským lesním úřadem výtečně. Jsem rád, že tomu tak bylo i v posledních dvou decenniích, kdy jsem pracoval ve funkci vedoucího LS. Trochu mě osobně mrzí, že se snižují stavy THP pracovníků – lesníků, čímž dochází neustále ke zvyšování výměry lesnických úseků. Rozhodně tím trpí stav lesa. Je to však jev obecný, který se netýká pouze VLS. Mohu říci, že jsem prakticky od svého nástupu k vojenským lesům a statkům měl vždy štěstí na dobrý pracovní kolektiv, který byl vždy základem úspěchů. Myslím si, že nejsem první ani poslední, kdo může toto odpovědně o kolektivu svých spolupracovníků u VLS prohlásit. Můj odchod do důchodu rozhodně neznamená, že nebudu mít dále o dění u VLS zájem. Určitě využiji každé příležitosti k tomu, abych nadále zůstal v kontaktu se svými spolupracovníky a rád se vždy do tohoto kolektivu budu vracet. Jsem opravdu rád, že jsem prožil celý aktivní věk u VLS a přeji Vám všem do budoucnosti mnoho pevného zdraví, štěstí, spokojenosti, pracovních a osobních úspěchů a sociálních jistot. Zaznamenala Marie Vašíčková, foto autorka a archiv F. Hůrky
zpravodaj
Vzdělávací akce s lesnickou tématikou pro žáky 2. stupně ZŠ Horní Planá
Dne 6. 5.2009 uspořádala Správa služeb VLS, divize Horní Planá pro žáky 2. stupně ZŠ Horní Planá vzdělávací akci na téma jarní zalesňování. Na pasece „U první rány“ odd. 20 c Lesní správy H. Planá se sešlo 40 dětí s pedagogickým dozorem, THP pracovníci SpS, DiS. Pláničková Eva a za divizi ing. Král Petr. Paní Pláničková seznámila žáky s významem a cílem obnovy lesních porostů.
Zdůraznila náročné úkoly jarního zalesňování u divize H.Planá. Dále informovala o pěstování, vyzvedávání, přepravě a založení používaného sadebního materiálu. Pak už názorně dětem předvedla techniku a hlavní zásady vlastní výsadby lesních stromků včetně namáčení kořenového systému do speciálního smáčedla pro lepší ujímavost. Poté se všichni rozdělili do skupin a pod dozorem dospělých se pustili
do vlastního sázení. Podařilo se vysadit cca 700 ks sazenic smrku. Zpestřením byla svačina u táboráku s opékáním. Věříme, že akce přinesla dětem další znalosti a zkušenosti v oblasti lesního hospodářství. Žáci i učitelé projevili zájem o sledování a ochranu této kultury po celý rok. Za SpS : Jodl Jaroslav, Kysela Václav
11
zAjímAvé stromy
ZaJíMaVÉ STROMY
VLS Čr, S. P.
DIVIZE HOŘOVICE, lesní správa Nouzov BUK LESNÍ (Fagus sylvatica L.) (výška 29 m, obvod kmene 385 cm)
12
DIVIZE HORNÍ PLANÁ, lesní správa Horní Planá JEDLE BĚLOKORÁ (Abies alba MILL) (výška 40 m, obvod kmene 373 cm)
Zajímavé stromy
DIVIZE KARLOVY VARY, lesní správa Klášterec nad Ohří OLŠE LEPKAVÁ (Alnus glutinosa L.) (výška 20 m, obvod kmene 305 cm)
DIVIZE MIMOŇ, lesní správa Hamr Morušovník černý (Morus nigra L.) (výška 7 m, obvod kmene 86 cm)
DIVIZE PLUMLOV, lesní správa Myslejovice SMRK ZTEPILÝ (Picea abies L./ Karst) (výška 46 m, obvod kmene 345 cm)
DIVIZE LIPNÍK NAD BEČVOU, lesní správa Velký Újezd BUK LESNÍ (Fagus sylvatica L.) (výška 34 m, obvod kmene 303 cm)
Fotografie: Mgr. Jiří Křivánek Zpracování: Ing. Pavlína Čeperová Oddělení hospodářské úpravy lesa
13
„Zelení vetřelci“ Netýkavka žláznatá
Invazní rostliny z pohledu lesního hospodaření a ochrana proti nim
I. část
Invazní druh je druh na daném území nepůvodní (allochtonní), který se zde nekontrolovaně šíří, přičemž agresivně vytlačuje původní druhy, které mají podobnou funkci v přírodě jako on.
Jinými slovy: 14
Jsou dnes všude mezi námi. Ničí náš jedinečný ekosystém. Vytlačují naše pů-
vodní druhy. Téměř žádná opatření nemohou zabránit jejich postupující invazi. Ano, jedná se o známé „zelené vetřelce“ vedené bolševníkem, křídlatkami a netýkavkou. U obzvlášť nebezpečných invazí může dojít k tomu, že se daný druh začne šířit natolik nekontrolovaně, že rozvrací celé ekosystémy, což vede k rozsáhlým ekologickým škodám a potlačení či likvidaci mnoha
původních druhů, ne jen těch s podobným životním prostředím, které obývají (nikou). Některé invaze mohou skončit až naprostým vyhynutím většího množství původních druhů. V České republice je registrováno celkem 90 druhů, které zde považujeme za invazní. Invaze rozlišujeme podle toho, jakým způsobem se promítají do prostředí.
Zajímavosti na území VLS
Invaze nahrazující původní druh Klasickým případem invazního druhu, který vytlačuje druhy s podobnou funkcí, může být původně asijská netýkavka žláznatá, která vytlačuje naši netýkavku velkokvětou.
Invaze ničící ekosystém Nejznámějších a nejnebezpečnější rostlinnou invazí na českém území, která se skutečně masivně šíří a rozvrací a ohrožuje celé ekosystémy, je invaze bolševníku velkolepého, která na některých místech už dosáhla takových rozměrů, že k jejímu potlačování byla v minulosti nasazována i armáda. Další agresivní invazní rostliny, neúprosně se šířící na našem území, jsou křídlatka japonská, křídlatka sachalinská, křídlatka česká, netýkavka žláznatá a trnovník akát. Šíření invazních druhů je poměrně rychlé, neboť většina z nich nemá větší nároky na živiny či stanoviště. Obsazují zpravidla široké spektrum stanovišť – lokality podél vodních toků a cest, lesní lemy, vlhké louky, rumiště a zbořeniště, lesní světliny a ruderální stanoviště. Právě tyto lokality nejsou většinou předmětem zájmu a cíleného hospodaření, a tak šíření invazních rostlin většinou nic nebrání. Invazní rostliny jsou podle míry nebezpečnosti pro ekosystémy rozděleny celkově do tří kategorií. Z hlediska lesnického hospodaření nejdůležitější a nejnebezpečnější jsou ty, které jsou zahrnuty do první kategorie. Tyto druhy by měly být evidovány a následně likvidovány. Jsou to: • bolševník velkolepý – Heracleum mantegazzianum • borovice vejmutovka – Pinus strobus • křídlatka japonská – Reynoutria japonica • křídlatka sachalinská – R. sachalinensis • křídlatka česká – R. x bohemica • netýkavka žlaznatá – Impatiens glandulifera Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum Sommier et Levier,1895) je rostlina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), pocházející z oblasti centrální Asie (Kavkaz). Je nejrozšířenější ze tří tzv. obřích bolševníků. V České republice a v mnoha dalších zemích severní polokoule je veden jako obzvlášť nebezpečný invazní druh, který rozvrací ekosystémy. Pokud se někde
uchytí, je boj s ním záležitostí na několik let. Bolševník velkolepý byl do Evropy zavlečen jako okrasná rostlina. Nejstarší záznam dokládající introdukci tohoto druhu do Evropy pochází z Anglie z roku 1817. V Čechách první bolševníky pravděpodobně nechal vysadit zahradník kníže Metternicha v roce 1862 v zámeckém parku Lázní Kynžvart, což bylo po Metternichově smrti (zemřel v roce 1859). Za jiný termín vysazení lze považovat rok 1815, kdy probíhala Vídeňská konference, na které car Alexandr I. měl darovat semena bolševníku Metternichovi. V roce 1907 byl zaznamenán výskyt na severovýchodní Moravě. V roce 1950 bylo známo celkem 9 lokalit jeho výskytu ve volné přírodě. V současné době je jich známo přibližně 1 000. Jeho rozšíření zpočátku hodně napomáhal fakt, že byl zpočátku považován za nenáročnou okrasnou květinu. Módní vlna pěstování tohoto bolševníku začala opadat v polovině 20. století, kdy se začaly v západní literatuře objevovat první varovné zprávy o potížích, avšak ještě v 80. letech 20. století, kdy už bylo zřejmé, o jak nebezpečnou rostlinu
Netýkavka žláznatá
jde, byl uváděn v některých zahrádkářských publikacích jako nenáročná okrasná rostlina bez jakýchkoliv varování či upozornění na rizika. Bolševník velkolepý je nádherná rostlina impozantního vzrůstu. Ve středoevropských podmínkách dorůstá až 4 m výšky, podle některých zdrojů až 5 m, (v Guinnessově knize rekordů je zapsána 3,65 m vysoká rostlina). Vzrostlý jedinec má až 35 kg živé váhy, tj. 6,75 kg sušiny. Z toho 25% připadá na kořen, 20% na reproduktivní orgány a zbytek na lodyhu s listy. Jde o dvou až víceletou rostlinu, která v prvním roce klíčí ze semene zpravidla již v půli února (někdy i dříve), vytváří pouze listy a shromažďuje zásoby v mohutném kořeni. Druhý až pátý rok pak vytvoří listovou růžici a vyžene mohutnou květní lodyhu s květenstvím. Po vykvetení a odplození odumírají, do dalších let nepřežívají. Lodyha je dutá, narůžověle až fialově skvrnitá, u největších exemplářů se její průměr může blížit až 10 cm. Listy jsou větší a ostřeji vykrajované než u bolševníku obecného, jejich plocha u dobře vyvinuté
15
Zajímavosti na území VLS
Bolševník velkolepý a také respirátorem (zejména pokud je používána ke kosení sekačka, díky které může docházet k rozprášení rostlinných šťáv ve vzduchu). Je velice důležité v oblastech výskytu bolševníku varovat děti a dávat na ně pozor, neboť duté lodyhy rostliny je mohou svádět ke hrám a výrobě různých napodobenin dalekohledů, trumpet a foukaček, což může vést k minimálně dočasnému znetvoření obličeje, o riziku vážného poškození zraku nemluvě.
16
rostliny činí 5-6 m2. Bolševník obecný (Heracleum sphondylium) je na českém území původní. Bolševník obecný lze poměrně spolehlivě odlišit od invazního bolševníku velkolepého pomocí žlábku, který má na řapíku přízemních listů. Obrovská okoličnatá květenství bolševníku velkolepého mohou mít údajně až přes 1 m v průměru a mají bílou, nažloutlou nebo narůžovělou barvu. K opylení dochází za pomoci hmyzích opylovačů, obvykle mezi různými rostlinami, nicméně dochází i k úspěšnému samoopylení a i jediná osamocená rostlina tedy produkuje klíčivá semena. Ve středoevropských podmínkách kvete bolševník velkolepý většinou od půlky června až do konce července. Jedna rostlina vyprodukuje obvykle 20 000 - 30 000 semen (obzvláště vzrostlý jedinec až 100 000), která si uchovávají klíčivost 8 až 15 let. Hektarový porost bolševníku vyprodukuje cca 75 miliónů semen! Šťáva z lodyh a listů této rostliny obsahuje fototoxické furanokumariny, které u člověka způsobují těžké fotodermatitidy. Ve tmě jen dráždí kůži, na denním světle (respektive na jakémkoliv světle obsahujícím UV složky) způsobují těžké poleptání a zpuchýřnatění pokožky. Při kosení či jiném mechanickém odstraňování rostlin je nutno dbát velké opatrnosti a vybavit se vhodným ochranným oděvem, brýlemi
Křídlatka japonská (Reynoutria japonica Houtt. 1777). Původně se vyskytovala jenom v oblasti východní Asie (Japonsko, Korea a Čína). Do Evropy byla dovezena pravděpodobně roku 1840 holandským zahradníkem a badatelem Philippem von Sieboldem jako okrasná a medonosná rostlina. Později byla hojně prodávána do zahrad a parků po celém světě. Postupně se rozšířila na synantropní stanoviště. V České republice se vyskytuje prakticky na celém území a dosud bylo zaznamenáno zhruba 1400 lokalit. Na území Čech byla poprvé sbírána v roce 1883 pěstovaná v parku v Netolicích v jižních Čechách. Vytrvalá, mohutná bylina se vyznačuje velmi rychlým růstem a dosahuje výšky 2,5 metru. Z jednoho kořene vyrůstá každoročně až 20 dutých hladkých stvolů, při zemi tlustých až 50 mm, se sílou stěny 3 - 1 mm. Lodyha je přímá, dutá, křehká, slabě rýhovaná až oblá, v horní polovině větvená. Listy řapíkaté, celistvé, celokrajné, podlouhle vejčité, na rubu lysé. na vrcholu tupé až tupě špičaté, na bázi srdčité, až 35 cm dlouhé a 20 cm široké. Čepel listu je široce trojúhelníkovitá. Křídlatka kvete od července do října drobnými zelenobílými, bílými nebo slabě růžovými kvítky v květenstvích, tzv. latách. Množí se převážně vegetativně, tj. odlomenými částmi. Jejím plodem jsou trojhranné nažky, ovšem v našich podmínkách dosti často neplodí. Mladé rostliny křídlatky jsou citlivé na pozdní jarní nebo časné podzimní mrazy případně letní sucho. Délka vegetační doby trvá asi 8 měsíců. Prýty vyrážejí nad povrch půdy koncem dubna a jejich růst je velmi rychlý. Udává se, že se stonky v tomto období prodlužují v průměru o 4,6 cm za den, což lze srovnat s rychlostí růstu výhonku bambusu. Křídlatka kvete od července do října. Většinou však v našich podmínkách nevytváří zralá klíčivá semena. Zralé a klíčivé nažky křídlatky ja-
ponské byly zjištěny na některých místech jižní Moravy. Toto zjištění dává nové možnosti pro případné zakládání porostů křídlatky. Vývojová perioda je většinou ukončena prvními mrazíky, kdy uhynou nadzemní části rostlin. Zimu přežívá prostřednictvím podzemního systému oddenků, sahajících do hloubky i přes 2 metry, z něhož na jaře raší nové prýty. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis (F. Schmidt)Nakai 1919). Její původní výskyt je na Sachalinu a do Evropy byla zavlečena několikrát. Poprvé roku 1855 H. Weyrichem, r. 1861 J. Schmidtem a konečně r. 1864 C. J. Maximovičem. Všechny dovezené rostliny byly věnovány Petrohradské botanické zahradě, odkud byly později posílány do dalších zahrad a parků. K nám byla dovezena roku 1869 jako ozdobná a krmná rostlina. Je vysoká až 4 metry, listy podlouhle oválné, na rubu nepatrně ochlupené. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica Chrtek et Chrtková 1983). Jedná se o křížence mezi výše zmíněnými druhy. Z rodu křídlatek je nejagresivnější a při likvidaci nejodolnější. Jako kříženec nemá pevné určovací znaky. Historie introdukce křížence R. ×bohemica není známá. Poprvé byl popsán v roce 1983. Křídlatky byly v minulosti hojně pěstovány v zahradách a parcích. Ceněny byly zejména jejich růstové vlastnosti, dekorativní vzhled a možnost využití jako pícniny. Byly doporučovány jako medonosné rostliny i jako rostliny ke zpevňování písečných dun. Vyzdvihováno bylo také využívání oddenků v Čínské a Japonské medicíně a mladé výhonky byly doporučovány jako kulinářská zajímavost tradiční asijské kuchyně. Během pár let se křídlatky nekontrolovaně rozšířily do krajiny a dnes mnohde vytváří rozsáhlé porosty, především na vlhčích místech, na opuštěných plochách, kolem silnic a cest. Dnes jsou křídlatky jen obtížný vytrvalý plevel, perspektivně se ale uvažuje o jejich dalším možném využívání. Rostou od nížin až do podhorských oblastí na rumištích, v křovinách, podle vod, hlavně na mokré, živné, nevápenité, kamenité půdě. Nejlepší podmínky pro růst jsou na stanovištích s dobrou zásobou vody. Mladé rostliny lze použít jako čerstvé krmivo pro dobytek. Křídlatka se také jeví jako perspektivní energetická plodina s velkým výnosem. Je možno ji spalovat jako
Zajímavosti na území VLS
štěpku nebo jako paketované palivo s dobrou výhřevností a nízkými emisemi. Lze ji sklízet i vícekrát do roka za použití obvyklé mechanizace. Luhováním listů křídlatky ve vodě nebo alkoholu lze získat ochranný prostředek proti plísním (sama rostlina je velmi odolná proti nejrůznějším plísním a chorobám). Zvláštní pozornost si zasluhuje schopnost těchto rostlin akumulovat těžké kovy, zvláště kadmium a olovo. Výzkumnými pracemi je dále potvrzeno, že mají schopnost vstřebávání značného množství těžkých kovů z kontaminovaných půd, takže křídlatky by se v budoucnu mohly využívat k asanaci takto zasažených půd. Odlomené části oddenků a stonků křídlatek velmi snadno a dobře zakořeňují, a proto jsou porosty křídlatky značně agresivní. 4,4 g oddenku stačí ke vzniku nové rostliny. Z hlediska lesního hospodaření je přítomnost křídlatek na obhospodařovaných plochách nežádoucí, neboť neúměrně ztěžují využití lesní půdy. Křídlatky komplikují protipovodňová opatření, zvyšují riziko eroze (v zimním a jarním období jsou plochy kolonizované křídlatkou bez jakéhokoliv vegetačního krytu) a narušují stabilitu břehů. V minulých letech došlo na řadě míst vlivem nahodilých těžeb k vykácení části lesů na březích vodních toků (břehových porostů). Na pasekách se poté šíří invazní a ruderální vegetace, ve většině případů zcela znemožňující obnovu lesních porostů. Sazenice zde trpí nedostatkem světla a vláhy. Po ukončení vegetačního období křídlatek jsou zpravidla zavaleny biomasou z křídlatek a posléze odumírají. Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera Royle). Tato rostlina z čeledi netýkavkovitých (Balsaminaceae), dříve také známá jako netýkavka Royleova, není v ČR původním druhem a je u nás pěstována zhruba od poloviny 19. století. Původní areál rozšíření zahrnuje západní Himálaj, kde roste v nadmořských výškách 1800 až 3000 m. Do Evropy byla jako okrasná a nektarodárná rostlina přivezena v roce 1839. Je doloženo pěstování v zámecké zahradě v Červeném Hrádku u Jirkova již v roce 1846. První případ zplanění doložen z roku 1896 z Kunratic u Litoměřic, v dalších letech zaznamenány výskyty na březích některých českých (Jizera 1903) i moravských řek, odkud se netýkavka žláznatá dále šířila zejména v povodí těchto toků. V současné době se
vyskytuje na značné části ČR, zejména v územích s většími vodními toky. Její další expanze v letech následujících je pravděpodobná, v současnosti chybí nebo je vzácná jen v horských oblastech a v oblastech bez větších vodních toků, jinde ji lze považovat za zdomácnělou. Jednoletá, někdy až 3 m vysoká bylina příjemně voní po ovoci. Její lodyha je silná (u báze až 8 cm), přímá, větvená, dutá, tupě hranatá, světle zelená až tmavě nachová. Dolní lodyžní listy vstřícné nebo střídavé, horní vstřícné nebo v přeslenech, řapíkaté, vejčité až kopinaté, ostře pilovité. Kvete v srpnu až říjnu. Květy jsou ve 2 až 20květých hroznech v úžlabí listenů, červenofialové, růžové nebo až téměř bílé, uvnitř tmavě tečkované, s ostruhou. Plodem je pukající tobolka vystřelující semena až do vzdálenosti 6 m. Jedna rostlina dokáže vyprodukovat až 8000 semen, která mají velice dobrou klíčivost za všech podmínek (až 6 let). Preferuje břehy toků, mokré lesy, rumiště, hřbitovy, stanoviště podél plotů, přístaviště, skladiště. Vyžaduje půdy vlhké, výživné, slabě kyselé až slabě zásadité, hlinité nebo jílovité, stanoviště stinné. Rostlinou, která sice nepatří do výše uvedené skupiny invazních rostlin, ale může v lesnictví při zmnožení působit problémy, je škumpa. Škumpa orobincová /ocetná/ (Rhus typhina L.). Je nepůvodní dřevinou, pocházející ze Severní Ameriky. Jedná se o rychle rostoucí opadavý keř nižšího vzrůstu,
s deštníkovitým tvarem. Odspodu vyholuje takže připomíná spíše malý strom. Může dorůst velikosti okolo 5 metrů. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, okraj jednotlivých lístků je pilovitý, hluboce peřenosečný. Listy se na podzim výrazně barví. Škumpa je dvoudomá rostlina s latovitým květenstvím, samčí květenství je žlutavě zelené, samičí tmavě červené. Kvete v červnu až červenci. Plodem je peckovice, štětinatě chlupatá, smáčkle kulovitá. Škumpa vyžaduje plné slunce; na půdu není náročná, ale nesnáší stín a zamokřenou půdu. Velmi dobře snáší znečištěné ovzduší. U nás se často pěstuje jako okrasná rostlina. Je však nutno zachovávat opatrnost, neboť je mírně jedovatá a u citlivějších osob může vyvolat dotykovou alergii. Celá rostlina je totiž jedovatá. Mohou za to polyfenolické látky zvané urushioly, které jsou přítomny zejména v bílém latexu, který rostlina roní při poškození. Urushioly jsou silnými alergeny a kontaktními jedy. Ve styku s nechráněnou pokožkou vyvolávají dermatitidu, která se projevuje zarudnutím, vyrážkou, puchýři a kožními lézemi. Její červené plody bohaté na třísloviny se dříve používaly k zesílení octa, odtud starší název škumpa ocetná. Charakteristické jsou pro ní kořenové výmladky, kterými se snadno a velmi rychle rozmnožuje. Boj s nimi bývá často úporný. Škumpa se množí pomocí kořenů a semen, takže za několik let mohou pod matečným stromem vyrůst desítky i stovky mladých rostlin. Text a foto Mgr. Jiří Křivánek
Křídlatka japonská
17
Zajímavosti na území VLS
Tabulka výskytu invazních rostlin na jednotlivých LHC VLS ČR,s.p. LHC
bolševník velkolepý
křídlatka sp.
netýkavka žláznatá
škumpa orobincová
Jince Obecnice Nepomuk
+
Mirošov
+ +
Strašice Nouzov
+
Háje
Arnoštov
+
Chvalšiny
+
Horní Planá Bližší Lhota Homole
+
Dražice
+
Dolní Lomnice
+
+
+
+
Klášterec nad Ohří
+
+
+
+
Valeč
+
+
Hradčany
+
Břehyně
+
Dolní Krupá
+
Stráž pod Ralskem
+
+
Lipník
Žárovice
+
Myslejovice
+
Rychtářov
+
Slavkov Ketkovice
Libavá
+
Potštát Velký Újezd
+
Hlubočky
+
Bruntál
18
+
+
+
+
Zpravodaj Odbory
Výsledky turnaje: Kategorie – ženy: 1. místo: Kandlerová Miroslava, Lipník nad Bečvou, ŘD 2. místo: Svobodová Kateřina, Lipník nad Bečvou, LS Libavá 3. místo: Fojtíková Zuzana, Lipník nad Bečvou, ŘD
Družstvo z ředitelství – 1. místo
V Prostějově byl 6. turnaj v bowlingu organizovaný odbory VLS Celopodnikový výbor odborových organizací VLS pořádá kromě jiného každoročně turnaj v bowlingu o Putovní pohár předsedy CPV. Dne 13. 6. 2009 se uskutečnil v Prostějově již 6. ročník, kde se sešlo 56 hráčů. Z celkového počtu bylo 15 žen a přivítali jsme i družstvo, které reprezentovalo Českomoravský odborový svaz civilních zaměstnanců armády.
družstvo z Mimoně – 3. místo
Sportovní klání vyvrcholilo vyhlášením výsledků v Národním domě v Prostějově a celkově příjemná nálada panovala i na zahrádce Národního domu při posezení s hudbou. Zuzana Fojtíková, Předsedkyně CPV OO VLS, Foto archiv autorky
Kategorie – muži: 1. místo: Prokop Vladimír, Mimoň, LS Lipník 2. místo: Prokop Václav, Mimoň, LS Lipník 3. místo: Mach Dalibor, Lipník nad Bečvou, SPS Lipník Po „dočasném“ 5 let trvajícím pobytu putovního poháru na divizi Lipník nad Bečvou se letos „Pohár předsedy CPV“ v družstvech stěhuje do Prahy. Kategorie – družstva: 1. místo: Seidl, Sliacký, Urbánek, Vohanková, ŘSP 2. místo: Chovanec, Zubík, Holík, Kandlerová, ZS Heroltovice 3. místo: Sláma, Vodolan, Novotný, Hubíková, Mimoň, ŘD
Družstvo ZS Heroltovice – 2. místo
19
Ochrana přírody
Chráněná území u VLS ČR, s.p.
Račínská prameniště
20
Přírodní památka (PP) Račínská prameniště zahrnuje pramenné oblasti potoků, pastvinná a luční společenstva a náletové porosty ve dvou oddělených segmentech v mělkých depresích na pravém břehu Lipenské přehradní nádrže, jižně od silnice Přední Zvonková – Valtrov asi 1,5 km jihovýchodně od osady Přední Zvonková. Součástí přírodní památky je i menší vodní plocha související s údolní nádrží Lipno I., která je lemována litorálními porosty ostřice zobánkové. Předmětem ochrany jsou především zbytky prameništní, rašelištní a luční vegetace. Přírodní památka byla zřízena vyhláškou okresního úřadu v Českém Krumlově 27. května 1992 v katastrálních územích Pestřice a Horní Planá v okrese Český Krumlov o výměře 123,27 ha v nadmořských výškách 726 až 775 metrů nad mořem. Lesnicky zde hospodaří lesní správa Nová Pec divize VLS ČR, s.p., Horní Planá.
Hospodaří se zde v souladu s výše zmiňovaným zřizovacím dokumentem a dle ustanovení § 36 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Orgánem ochrany přírody, který je kompetentní schválit plán péče a i znovu vyhlásit tuto přírodní památku je Ministerstvo životního prostředí ČR, respektive jeho odbor výkonu státní správy v Českých Budějovicích (OVSS MŽP). V ochranném pásmu se hospodaří v souladu se souhlasem OVSS MŽP a na lesních pozemcích dle Vojenským lesním úřadem schváleného lesního hospodářského plánu pro LHC Bližší Lhota na období 2003 – 2012. Plán péče pro toto ZCHÚ je též vypracován a to na období 2006 – 2015. Zvláště chráněné území je v ústředním seznamu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR evidováno pod číslem 1 547. V přírodní památce původně převažovaly vlhké vysokobylinné louky svazu Calthion, které byly po napuštění přehradní
nádrže ponechány samovolnému vývoji. Převažující část chráněného území je dnes porostlá náletem dřevin, především břízou bělokorou (Betula pendula), topolem osikou (Populus tremula), smrkem ztepilým (Picea abies), vrbou popelavou (Salix cinerea), vrbou ušatou (Salix aurita) a dalšími. Na zrašeliněných prameništích jsou zachovány fragmenty společenstev svazů Caricion fuscae a Sphagno recurviCaricion canestentis s prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis), prstnatcem listenatým (Dactylorhiza longebracteata), pleškou stopkatou (Willemetia stipitata), suchopýrem úzkolistým (Eriophorum augustifolium) a zábělníkem bahenním (Comarum balustre). Velmi vzácně se zde objevují kruštík bahenní (Epipactis palustris), ostřice dvoudomá (Carex dioica) a ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa). Ve vysokobylinných fragmentech svazu Calthion roste pryskyřník omějolistý (Ranunculus aconitifolius). V pozůstatcích mezofilních lučních porostů ekotonílního charakteru rostou – prha arnika (Arnica montana), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), hruštička menší (Pyrola minor) a další. Ze zvířeny zde žije řada druhů hmyzu a ptactva vázaných na raná stadia sukcese a na mokřady. Faunu motýlů reprezentují především. batolec duhový (Apatura iris) a batolec červený (Apatura ilia), bělopásek topolový (Limenitis topoli), perleťovec mokřadní (Proclassiana eunomia) a žluťásek borůvkový (Colias palaeno).Dále tu lze pozorovat tetřívka obecného (Tetrao tetrix), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), bekasinu otavní (Gallinago gallinago), hýla rudého (Carpodacus erythrinus) a čečetku zimní (Carduelis flammea). Lesy ve zvláště chráněném území jsou převážně uměle založené, zastoupené především smrkem ztepilým s příměsí borovice lesní. I z důvodu cennosti tohoto území bylo toto ZCHÚ zahrnuto do Evropsky významné lokality (EVL) Šumava (CZ0314024) Soustavy NATURA 2000 v kontinentální bioge-
Ochrana přírody
ografické oblasti podle směrnice Rady Evropských společenství 92/43/EHS, ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, na výměře 171 958,71 ha a hlavními předměty ochrany jsou rozmanité typy přírodních stanovišť a druhů, především prioritní biotopy – lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích, rašelinné lesy, smíšené jasanovo–olšové lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae), aktivní vrchoviště, druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě i v podhorských oblastech) a dále jsou z biotopů předmětem ochrany přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací Magnopotamion nebo Hydrocharition, evropská suchá vřesoviště, formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících, horské sečené louky, přechodová rašeliniště a třasoviště, extenzivní sečené louky nížin a podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centauureion nemoralis), bučiny asociace Asperulo-Fagetum, bučiny asociace Luzulo-Fagetum, acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea), středoevropské subalpínské bučiny s javorem (Acer) a šťovíkem horským (Rumex arifolius), nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion, vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně, chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů, bezkolen-
cové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) a oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoeta-Nanojuncetea a pro prioritní druhy: střevlík Ménetriesův (Carabus menetriesi pacholei), hořeček český (Gentianella bohemica) a dále pro druhy: vranka obecná (Cottus gobio), mihule potoční (Lampetri planeri), vydra říční (Lutra lutra), rys ostrovid (Lynx lynx), perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), netopýr velký (Myotis myotis) a vrápenec malý (Rhinolophus Hipposideros). Přírodní památka Račínská prameniště je chráněna i dle Směrnice 79/409/EHS, o ochraně volně žijících ptáků a vyhlášené nařízením vlády č. 681/2004 Sb., o vymezení Ptačí oblasti Šumava pro ochranu populací tetřívek obecný (Tetrao tetrix), tetřev hlušec (Tetrao urogallus), čáp černý (Ciconia nigra), chřástal polní (Crex crex), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), datel černý (Dryocopus martius), jeřábek lesní (Bonasa bonasia) a datlík tříprstý (Picoides tridactylus) a jejich biotopy. Přírodní památka Račínská rašeliniště se dále nachází v chráněné krajinné oblasti Šumava. Hospodaření v CHKO se řídí především zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (§ 25 až 27) a zřizovacím předpisem.
Pro CHKO Šumava není v současnosti vyhotoven plán péče. Omezení hospodaření jsou ještě odstupňována vymezením zón ochrany přírody na I. až IV. zónu dle vyhlášky MŽP č. 422/2001 Sb., ze dne 21. listopadu 2001, kdy v I. zóně ochrany přírody je nejpřísnější režim ochrany. Dále je zde vyhlášena chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Šumava dle nařízení vlády č. 40/1978 Sb. a jejíž hranice jsou totožné s hranicemi CHKO Šumava. Omezující podmínky jsou popsány v tomto nařízení vlády. A v přibližně totožných hranicích je zde i vyhlášena Biosférická rezervace (BR) Šumava. BR jsou vyhlašovány Organizací Spojených národů pro vzdělávání a vědu (UNESCO) v rámci programu Člověk a biosféra (MAB – Man and the Biosphere). Vyhlášení BR Šumava nemá mimo již platných právních předpisů další vliv na omezení hospodářské činnosti VLS ČR, s.p. Posláním přírodní památky je zachování vzácného rašeliništního a vodního společenstva s jejich zvláště chráněnými druhy rostlin a živočichů a sledování procesu sukcese i, díky jejímu minimálnímu narušení v posledních šedesáti letech. Na sušších stanovištích a v místech s výskytem vzácných a chráněných druhů rostlin je žádoucí blokování sukcese kosením a redukcí náletových dřevin. Text a fota: Ing. Vladislav Seidl ekolog VLS ČR, s.p.
21
Zjištění vojenských veterinářů
Monitoring životního prostředí ve Vojenském újezdu Brdy Monitoring životního prostředí a vybraných původců onemocnění probíhal z rozhodnutí ředitele Ústředního vojenského veterinárního ústavu ve Vojenském újezdu Brdy v měsících červnu až prosinci 2008. Odběr vzorků byl zajištěn kpt. MVDr. Josefem Machatým z Vojenského veterinárního střediska Jince v úzké součinnosti s jednotlivými funkcionáři a pracovníky Vojenských lesů a statků st.p., divize Hořovice (dále jen VLS st.p.). Celkem bylo při této akci vyšetřeno 1093 vzorků. Prvním cílem akce bylo zjistit a posoudit výskyt 3 druhů mikroorganizmů patogenních pro člověka v trávicím traktu volně žijící zvěře. Sledovány byly Listeria monocytogenes, Escherichia coli ( typ O 157) a Salmonella sp. Vzorky byly odebrány bezprostředně po odlovu zasunutím odběrového tamponu do konečníku ulovené zvěře. Rektální výtěry byly vyšetřovány dle platných modifikovaných norem pro identifikaci výše uvedených patogenů, serotyp E.Coli O 157 byl došetřen aglutinací. Cílem depistáže bylo posoudit riziko výskytu těchto zárodků ve svalovině ulovené zvěře, kam se z trávicího traktu mohou dostat při nevhodně umístěném zásahu (tzv. “ráně na měkko“) nebo při nesprávném hygienickém zacházení se zvěřinou. Pokud střela z lovecké zbraně poškodí pouze trávicí trakt lovené zvěře, obvykle nedochází k požadovanému rychlému usmrcení tohoto zvířete a mikroorganizmy z narušené trávicí trubice se dostávají ještě
22
Játra jelena zjizvená motolicemi
za života zvířete do cévního řečiště, kterým jsou rozneseny po celém těle. Tímto způsobem mohou kontaminovat svalovinu uloveného zvířete. Výrazně je taktéž mikrobiálně znečištěna svalovina v okolí místa vstřelu a výstřelu na těle uloveného zvířete. Při nesprávném hygienickém ošetření dochází taktéž k významnému nárůstu množství mikroorganizmů ve svalovině ulovené zvěře. Jedná se zejména o pozdní nebo nesprávný způsob vyvržení uloveného kusu. Stěny trávicího traktu brání výraznějšímu prostupu zárodků z trávicího traktu do okolního prostředí ještě zhruba dvě hodiny po smrti zvířete. Potom tuto bariérovou schopnost ztrácí a dochází postupně k prostupu bakterií přes stěnu trávicího traktu. V případě poškození trávicího traktu při vyvrhování může dojít k narušení celistvosti trávicího traktu osobou, jež provádí vyvržení. Následně dochází ke znečištění tělních dutin respektive svaloviny (vnitřní strana stehen) obsahem žaludku, předžaludků či střev.
Listeria monocytogenes Tato bakterie je patogenní pro člověka i zvířata. V přírodě jsou jejími rezervoárovými hostiteli především hlodavci. Hlavním způsobem přenosu na člověka je konzumace kontaminovaných potravin. Vstupní branou infekce však může být i porušená kůže nebo spojivka, což může mít význam při zacházení se zvěřinou.
Zapouzdřená motolice
Velmi nepříznivým faktorem je odolnost bakterie a zejména její schopnost přežívat chladírenské a dokonce i mrazírenské teploty. Je ničena vysokými teplotami, což je důležité při tepelné úpravě pokrmů. Listerióza se u člověka zpravidla vyskytuje jako jednotlivé sporadické onemocnění a je proto obtížné přesně zjistit, odkud nákaza pochází. Může však mít i charakter epidemie zejména při infekci pocházející z kontaminovaných potravin. V roce 2005 bylo v České republice hlášeno 15 onemocnění, 1 člověk zaplatil onemocnění životem. V roce 2006 to bylo již 68 nemocných a 9 úmrtí jako důsledek tohoto onemocnění. Jedná se tedy bezpochyby o pro člověka velmi nebezpečnou nákazu. Onemocnění se vyskytuje u člověka v několika formách. Po inkubační době, která je obvykle 3 týdny (rozpětí 3-70 dní), se může objevit jako: a) zánět žaludku a střev b) horečnaté onemocnění spojené s bolestí svalů, kloubů, hlavy a zad c) mozková forma tohoto onemocnění Mozková forma onemocnění je nejnebezpečnější a vyskytuje se u novorozenců, starých osob a osob se sníženou imunitou. Tato forma se vyznačuje vysokou mortalitou (úmrtností). Zvlášť nebezpečné je toto onemocnění pro těhotné ženy, u kterých způsobuje těžké poškození plodu.
Zjištění vojenských veterinářů
U zvířat jsou příznaky onemocnění obdobné. U volně žijících zvířat jsou však obtížně pozorovatelné, navíc se mezi nimi vyskytují asymptomatičtí nosiči, kteří bakterie vylučující všemi tělními sekrety včetně výkalů a mléka. V rámci monitoringu bylo vyšetřeno celkem 141 rektálních výtěrů na Listerii monocytogenes, 12 z nich bylo pozitivních na výskyt této bakterie (8,5%). Souhrnné výsledky po jednotlivých lesních správách znázorňuje tabulka.
(v počátečním stadiu krvavý průjem, následně náhlé poškození nervového aparátu, koma, smrt), vyvíjí se z HK u cca 5-10% pacientů c) trombotická trombocytopenická purpura – TTP (jako HUS, navíc horečka a poškození centrálního nervového systému) V roce 2006 bylo toto onemocnění v České republice potvrzeno u člověka 52x, naštěstí bez letálního průběhu. Nejdůležitějším rezervoárem E.coli O 157 je bezesporu střevní trakt hospodář-
a mrazírenským teplotám. Stejně jako E.coli jsou citlivé vůči vysokým teplotám, které je spolehlivě ničí. Inkubační doba je 6 – 36 hodin, její délka je ovlivněna infekční dávkou a vnímavostí postiženého jedince. Nejzávažněji probíhá u malých dětí a starších osob. Obecné příznaky tohoto onemocnění jsou zvracení, bolesti břicha, teplota kolem 39 st.C a průjmy.
Listerioza druh
celkový počet vyšetření
celkem pozitivní
LS Strašice pozitivní
LS Hořovice pozitivní
LS Jince pozitivní
pes
9
0
0
0
0
0
0
0
prase
61
9
1
0
1
1
5
1
jelen
67
3
0
0
0
3
0
0
srnec celkem
LS Obenice LS Nepomuk LS Mirošov pozitivní pozitivní pozitivní
4
0
0
0
0
0
0
0
141
12
1
0
1
4
5
1
U zvířat byla Listeria monocytogenes prokázána nejčastěji u divokých prasat, kde byla prokázána u 9 vzorků z 61 odebraných (tj. 14,9%).U vysoké zvěře byla prokázána u 3 vzorků z 67 odebraných (tj. 4,9%). U srnčí zvěře a loveckých psů nebyla L. monocytogenes prokázána. Vyšší podíl Listeria monocytogenes
ských zvířat, jako možný zdroj onemocnění je uváděno i maso volně žijící zvěře. Tepelná úprava pokrmů však tento zárodek bezpečně ničí. Chladírenské teploty taktéž výrazně omezují množení tohoto zárodku. Celkem bylo na výskyt E.coli O 157 vyšetřeno 86 rektálních výtěrů, z nich bylo pozitivních celkově 22 vzorků (25,6%).
Salmonelly se primárně nacházejí ve střevním traktu zvířat i lidí, kteří fekáliemi kontaminují životní prostředí. V roce 2005 bylo toto onemocnění v České republice potvrzeno u člověka 32 927x , 21 osob na salmonelózu zemřelo. V roce 2006 bylo toto onemocnění
E. Coli O157 druh
celkový počet vyšetření
pozitivní
LS Strašice pozitivní
LS Hořovice pozitivní
LS Jince pozitivní
pes
9
1
0
1
0
LS Obenice LS Nepomuk LS Mirošov pozitivní pozitivní pozitivní 0
0
0
prase
37
13
1
0
2
6
4
0
jelen
37
8
0
0
4
2
1
1
srnec
3
0
0
0
0
0
0
celkem
86
22
1
1
6
8
5
u prasat lze vysvětlit tím, že hlavní rezervoárovým zvířetem jsou v přírodě hlodavci. Tito jsou možnou a častou kořistí divokých prasat a mohou být pro ně také zdrojem nákazy.
Escherichia coli O 157 Escherichia coli O 157 je patogenní bakteriální kmen, schopný vyvolat onemocnění lidí a zvířat. Tato bakterie kolonizuje především tlusté střevo a produkuje bakteriální toxiny, které mají schopnost narušovat cévy ve stěně střeva. Po inkubační době, která trvá obvykle 3 – 9 dní, je tato bakterie schopna vyvolat tři typy onemocnění: a) hemoragickou kolitidu – HK (krvavý zánět tlustého střeva) - nejčastější b) hemolyticko uremický syndrom - HUS
1
U zvířat byla E.coli O 157 prokázána nejčastěji u prasat 13x (35,1%). Dále byla prokázána u vysoké zvěře 8x (21,6%). Zajímavostí je výskyt tohoto zárodku u jednoho loveckého psa z devíti vyšetřovaných. Tento pes nejevil příznaky onemocnění.
v České republice potvrzeno u člověka 24 495x , 11 osob na salmonelózu zemřelo. Nejvýznamnějším druhem Salmonelly vyvolávající infekci u lidí je Salmonella enteritidis, druhou nejvýznamnější je pak Salmonella typhimurium.
U srnčí zvěře nebyla E.coli O157 prokázána, vzhledem k malému množství odebraných výtěrů(3) však nelze jednoznačně konstatovat, že se bakterie u srnčí zvěře vyskytuje v menší míře.
Salmonelóza
Celkem bylo na výskyt bakterií rodu Salmonella vyšetřeno 101 rektálních výtěrů, z nich byl pozitivní pouze 1 vzorek (1%) u prasete na LS Nepomuk. U tohoto zvířete byl identifikován druh Salmonella choleraesuis, který je u člověka kromě průjmů schopen vyvolat i hnisavé procesy.
Původcem onemocnění jsou bakterie z rodu Salmonella. Jsou odolné vůči vlivům vnějšího prostředí i vůči chladírenským
U jiných zvířat bakterie z rodu Salmonella prokázány nebyly.
23
Zjištění vojenských veterinářů
Salmonelóza druh
celkový počet vyšetření
pozitivní
LS Strašice pozitivní
LS Hořovice pozitivní
LS Jince pozitivní
pes
9
0
0
0
0
0
0
0
prase
45
1
0
0
0
0
1
0
jelen
44
0
0
0
0
0
0
0
srnec
3
0
0
0
0
0
0
0
101
1
0
0
0
0
1
0
celkem
Opatření k předcházení onemocnění: 1. D ůsledná tepelná úprava pokrmů ze zvěřiny 2. O patrnost při manipulaci se zvěřinou (zejména při vyvrhování) zejména používání ochranných prostředků (gumové rukavice) v případě drobných ran či oděrek na rukou 3. S právné hygienické nakládání se zvěřinou zejména rychlé zchlazení na požadovanou teplotu (omezení pomnožení bakterie) 4. D održovat zásady osobní hygieny při manipulaci se zvěřinou (nejíst, nepít, nekouřit, mýt a desinfikovat si ruce)
rezervoárová zvířata a vektora na určitém území. Rezervoárový hostitel je takový hostitel, v jehož organizmu původce přetrvává a působí jako dlouhodobý zdroj infekce pro jiné obratlovce nebo přenašeče.
Klíšťová meningoencefalitida Klíšťová meningoencefalitida (dále jen KME) je virové onemocnění, jež je způsobeno virem ze skupiny Flavivirů. KME je nákaza s přírodní ohniskovostí. Rezervoárovými zvířaty je volně žijící zvěř, vektorem nejčastěji klíště obecné a to všechna jeho vývojová stadia. Promořenost klíšťat KME v ČR je cca 1 – 20% v závislosti na lokalitě.
LS Obenice LS Nepomuk LS Mirošov pozitivní pozitivní pozitivní
2006 byla KME potvrzena u 1 029 nemocných. Naše šetření byla zaměřena na sledování výskytu protilátek v krvi rezervoárových zvířat a služebních psů VLS st.p. po jednotlivých lesních správách, při čemž pozitivní výsledek ukazuje na kontakt zvířete s virem KME. Z hlediska nákazového statutu by bylo nutné provést opakovaná vyšetření, což u ulovené zvěře není možné. Dubiózní výsledek je výsledek mezi pozitivním a negativním. Pozitivní výsledky a vyšší hladiny protilátek na LS Jince (4x) a LS Nepomuk (3x) u lovné zvěře korespondují se známou epi-
Celkový stav klíšťová meningoencefalitída druh pes
vyšetřeno vzorků
pozitivní
ubiozní
9
6
0
3
lovná zvěř
108
93
7
8
celkem
117
99
7
11
5. V případě podezření na onemocnění zvířete (abnormální chování, nervové příznaky) minimalizovat manipulaci s podezřelým zvířetem a prostřednictvím vojenského veterinárního lékaře zabezpečit jeho vyšetření v laboratoři 6. Dodržovat zásady osobní hygieny při kontaktu a péči o psy 7. Pro cvičící vojska je důležitá pravidelná deratizace v polních ubytovacích a stravovacích zařízeních ve vojenském újezdu a důsledná ochrana uchovávaných potravin a surovin při polním vaření před hlodavci. 8. Nekonzumovat zjevně znečištěné lesní plody a nepít vodu z neprověřených zdrojů
24
negativní
Dalším cílem bylo posoudit výskyt některých nákaz s přírodní ohniskovostí což znamená, že jejich výskyt je vázán na tzv.
Severovýchodní část Vojenského újezdu Brdy (LS Jince, Nepomuk) patří mezi lokality s nejvyšším výskytem KME u lidí v České republice. V případě nakažení se po inkubační době 4 – 28 dní objevují nejčastěji nespecifické příznaky (horečka, bolesti svalů, kloubů a hlavy). Tato první fáze trvá zpravidla 2-5 dní a po ní následuje přechodná úleva. Následně se objevuje druhá fáze s projevy poškození centrálního nervového systému. Příznaky onemocnění jsou těžší s přibývajícím věkem a oslabením postiženého člověka. Důležitá pro přenos onemocnění je délka přisátí klíštěte. Aby klíště mohlo KME přenést na člověka je nutné pomnožení viru v trávícím aparátu klíštěte. K tomu dochází obvykle nejdříve za 48 hodin. Ve výjimečných případech je onemocnění smrtelné (ročně 1-2 úmrtí). V roce
demiologickou situací v této oblasti a potvrzují nepříznivý nákazový stav v těchto lokalitách z hlediska KME. Tyto lokality jsou orientovány v severovýchodní části vojenského újezdu, kde navazují na povodí řek Vltavy a Berounky. Zde se historicky a dlouhodobě vyskytují vektory onemocnění ve vysoké koncentraci. U služebních psů nebyl pozitivní výsledek prokázán. Doporučená ochranná opatření: U vysoce exponovaných osob zejména na LS Jince a LS Nepomuk lze důrazně doporučit vakcinaci proti KME dle obvyklého vakcinačního schématu. Používání repelentních preparátů při výcviku vojsk nebo při práci ve vojenském újezdu. Důsledná prohlídka těla po pobytu ve vojenském újezdu, správné a rychlé vytažení přisátého klíštěte.
Zjištění vojenských veterinářů
Lymeská borelióza Borelióza je onemocnění způsobené bakterií Borelia burgdorferi, patřící do skupiny spirochet. Borelióza spadá taktéž mezi nákazy s přírodní ohniskovostí , rezervoárovými hostiteli tohoto onemocnění jsou v přírodě volně žijící savci a ptáci. Jako vektor (přenašeč) je nejčastěji udáváno klíště obecné (Ixodes ricinus) resp. další druhy klíšťat ve všech jeho vývojových stadiích V některé literatuře je jako vektor borreliozy udáván i jiný krev sající hmyz ( komáři, muchničky…).
týdnů). Nejčastěji jsou registrována onemocnění člověka v měsících květnu až říjnu (vrchol v červenci) z důvodu vyšší aktivity přenašeče. V roce 2006 bylo v České republice hlášeno 4370 případů Lymeské borreliozy. S ohledem na dostupnost diagnostických setů byla provedena depistáž na borreliózu pouze u služebních loveckých psů na jednotlivých lesních správách s těmito výsledky: Pozitivní výsledky byly u služebních psů na Lesní správě Jince(1x) a Lesní správě Nepomuk (1x). Tyto údaje souvisí s masiv-
Doporučená ochranná opatření: Používání repelentních preparátů při výcviku nebo práci ve vojenském újezdu. Důsledná prohlídka těla po pobytu ve vojenském újezdu , správné a rychlé vytažení přisátého klíštěte. U psů je vhodná jejich vakcinace.
Tularemie Tularemie je bakteriální onemocnění, které způsobuje drobná bakterie Francisella tularensis. Její výskyt je dán existencí infikovaných hlodavců, kteří jsou zdrojem i rezer-
vyšetřeno vzorků
negativní
pozitivní
9
7
2
0
dog borelia IgG
dubiozní
dog borelia IgM
9
9
0
0
celkem
18
16
2
0
Člověk se nakazí nejčastěji při pobytu v přírodě, aktivní ohniska borreliózy se však vyskytují i v městských parcích a zahradách. U člověka se borelióza může projevovat jako kožní onemocnění (migrující zánět kůže), onemocnění postihující svaly (revmatické bolesti svalů), klouby (zánět, bolestivost kloubů) a nervový systém (různé formy poškození periferního i centrálního nervového systému). Inkubační doba je velmi rozdílná, obvykle je udávána 5 – 60 dní (průměrně 5
nějším výskytem vektora na tomto území VVP, jak je již uvedeno u KME. Vysoké hladiny protilátek IgG svědčí pro starší infekci loveckých psů. Klinické projevy jsou obdobné jako u člověka, ale u psů jsou poměrně řídké. Ani majitelé psů se zjištěnými vyššími hladinami protilátek u nich neudávali klinické obtíže. Pro potvrzení nákazového statutu pozitivních psů by bylo vhodné provést opakovaný odběr a vyšetření hladiny protilátek v odstupu cca 3 týdnů po prvním odběru.
Příprava vzorků k vyšetření trichinelózy
Vyšetřování tetřevů na salmonelózu
voárem nákazy. Infekce se nejčastěji přenáší přes dýchací ústrojí, trávící ústrojí či spojivku, vektorem nákazy však mohou být krev sající členovci (komáři, mouchy, blechy, ovádi, klíšťata). Tito působí pouze jako pasivní přenašeči (původce v členovci neprodělává vývoj). Onemocnění postihuje především zajíce a hlodavce, je však přenosné na všechna ostatní volně žijící, domácí zvířata a člověka. Postižení zajíci ztrácejí plachost, potácejí se při pohybu, jsou malátní, mají zježe-
25
Zjištění vojenských veterinářů
nou srst a dají se často chytit. U ostatních zvířat nejsou příznaky typické. Člověk se nejčastěji nakazí přímým kontaktem s nemocným či uhynulým zvířetem, požitím kontaminovaného masa z nemocných zvířat (i volně žijící spárkaté zvěře). Maso zůstává infekční i ve zmraženém stavu. U člověka může tularemie způsobit celkové onemocnění s vysokými teplotami a zvětšením sleziny, dále jako atypický zápal plic nebo vředové změny na kůži případně zhnisání příslušných mízních uzlin. Tularemie je potvrzena v současné době v okrese Beroun v katastru obce Tlustice cca 15 km od VVP Jince. Na okrese Beroun jsou ohniska tularemie zjišťovány opakovaně. V severní části vojenského újezdu na LS Jince došlo na sklonku minulého roku ke kontaktu lovce se zajícem, jež byl chycen jeho loveckým psem. Lovec byl po manipulaci s tímto zajícem (pravděpodobně při stahování) nakažen plicní formou tohoto onemocnění. Z uvedeného vyplývá, že tularemie je zejména v této oblasti rizikovým faktorem pro cvičící vojska i zaměstnance VLS st.p. Doporučená ochranná opatření: Nemanipulovat s divokými zvířaty, která ztratila plachost. Nepít vodu z neznámých zdrojů, nekonzumovat zjevně znečištěné lesní plody. Při manipulaci s ulovenými zajíci nejíst, nepít a nekouřit. Pro cvičící vojska je důležitá pravidelná deratizace v polních ubytovacích zařízeních ve vojenském újezdu a důsledná ochrana uchovávaných potravin a surovin při polním vaření před hlodavci. Další šetření byla zaměřena na sledování nebezpečných nákaz volně žijící zvěře.
Echinokokóza
26
Toto onemocnění způsobuje vývojové stadium (boubel) velmi malé (24mm) tasemnice Echinokok us multilocularis. Tato tasemnice parazituje v tenkém střevě masožravců a kontaminuje životní prostředí svými vajíčky. Po jejich pozření se vajíčko u mezihostitele dostává krevní cestou do jater, kde se z něj vyvíjí tzv. boubel. Ten vyrůstá až do velikosti velkého pomeranče a svým agresivním růstem ničí jaterní tkáň a tlačí
na okolní orgány. Nejčastějším mezihostitelem jsou v přírodě hlodavci, kteří slouží taktéž jako rezervoár nákazy. Příležitostným mezihostitelem může být i člověk, u něhož boubel v játrech svým charakterem a velikostí připomíná nádorové onemocnění a může zásadně poškozovat jaterní tkáň. Ročně byl v České republice v letech 2005 a 2006 hlášen výskyt 2 osob s výskytem echinokokózy, přičemž není jednoznačně upřesněn druh tasemnice (Echinokokus multilocularis nebo granulosus) a tedy její původ. Šetřením v uplynulém roce byla tasemnice Echinokokus multilocularis u lišky prokázána u 6 z 18 vyšetřovaných lišek, což odpovídá našim předchozím šetřením, kdy se promořenost lišek pohybuje v rozmezí 20 – 35 %. Onemocnění není ve VVP Jince vázáno na určitou lokalitu a s ohledem na životní prostor lišek je možné považovat celý vojenský újezd za rizikový. Výskyt tasemnice u lišek ve Vojenském újezdu Brdy patří mezi průměrné hodnoty v celorepublikovém měřítku. Nejvyšší procento nakažených lišek je v kraji Jihočeském a Libereckém. Doporučená ochranná opatření: Při manipulaci s liškami důsledně dodržovat zásady osobní hygieny. Nejíst zjevně znečištěné lesní plody, nepít vodu z neznámých zdrojů. Po manipulaci se zeminou v lesním prostředí (sázení stromků) si před konzumací jídel mýt ruce v nezávadné vodě. Pravidelně odčervovat psy, používané při výkonu práva myslivosti.
Vzteklina V souladu s Metodikou specifické profylaxe a prevence nákaz MZe bylo v uplynulém roce vyšetřeno 23 ulovených lišek na vzteklinu. Všechna vyšetření byla negativní. Česká republika je dlouhodobě vztekliny prostá a nákazovou situaci lze u nás charakterizovat jako velmi dobrou. Vzhledem k lokalizaci Vojenského újezdu Brdy a vzdálenosti tohoto prostoru od možných zahraničních zdrojů nákazy lze konstatovat, že nebezpečí zavlečení nákazy a vzniku vztekliny je zde naprosto minimální.
Trichinellóza Z VLS st.p. divize Hořovice bylo vyšetřeno 100% ulovené černé zvěře na trichinellózu, celkem 468 vzorků svaloviny divokých prasat. Trichinellóza nebyla prokázána. Poslední nálezy pozitivních vzorků na trichinelózu od divokých prasat pocházejí z let 2001 – 2003 z Moravskoslezského a Libereckého kraje. Avšak s ohledem na velmi vysoké stavy černé zvěře v ČR a její značnou migraci je nezbytné udržovat protinákazovou bdělost a v souladu s Metodikou Státní veterinární správy ČR provádět i nadále vyšetření na svalovce u 100% ulovené černé zvěře. V rámci monitoringu ve VVP Jince byla vyhodnocena prohlídka ulovené volně žijící zvěře zejména s ohledem na možnost nákazy člověka masem ulovené zvěře. V roce 2008 bylo v zařízeních pro zacházení se zvěřinou VLS st.p. divize Hořovice vyšetřeno vojenskou veterinární službou celkem: • Jelení zvěř: 148ks • Srnčí zvěř: 34ks • Prasata divoká: 181ks • Ostatní: 3ks Z tohoto počtu bylo konfiskováno a posouzeno jako nepoživatelné: 8 divokých prasat s následujícími důvody pro konfiskaci : 3x vyhublost, 2x pozdní dohledání a následné zapaření, 2x zaplesnivění z důvodu dlouhého skladování a 1x starší zlomenina spojená s hnisavými procesy a vyhublostí 6 ks jelena lesního s následujícími důvody pro konfiskaci : 1x disseminovaná abscedace podkoží, 1x hnisavá pneumonie a peritonitis, 1x otevřená zlomenina a hnisavá rána na hlezně , 1x malformace spodní čelisti s vyhublostí (kolouch), 1x dostřel jelena sraženého vozidlem s mnohočetnými podlitinami a 1x starší zlomenina doprovázená motoličnatostí (F.magna) a vyhublostí 1 ks srnec obecný dostřelený po poranění pravděpodobně vozidlem (zjištěna ruptura sleziny). Lze konstatovat, že důvody pro konfiskaci u prohlédnuté ulovené volně žijící zvěře nejsou epidemiologicky významné. Pokračování v příštím čísle
Fotbal
Po špatném úvodu se VOJENSKÉ LESY dokázaly vzchopit Na jaře 2009 se uskutečnil již 74.ročník hanspaulské ligy, mistrovství Prahy v malém fotbale. Soutěž se hraje od sezóny Podzim 1972 a v půlročních cyklech. V současné době je to nejmasovější soutěž v malém fotbale nejen v České republice, ale zároveň i v celé střední Evropě. V sezóně Jaro 2009 se hanspaulské ligy zúčastnilo více než 900 týmů od 1.ligy (1 skupina o 12ti účastnících) až po 8.ligu (22 skupin o 12ti účastnících). Vojenské lesy tentokráte nerozšířily svoji sbírku 19 medaili (7krát mistr, 8krát vicemistr a 4krát bronzové medaile) a skončily na 7.místě, což vzhledem k vývoji sezóny je velmi dobré umístění. Ještě před začátkem sezóny Jaro 2009 byl vyhlášen výsledek ankety o nejlepšího fotbalistu FC Vojenské lesy za rok 2008. Vítězem se stal a prvenství z předchozího roku obhájil Petr Bartejs, před dvojicí Ladislav Čaba a Jiří Dohnal.
Nutno však říci, že hráči Vojenských lesů dlouho odolávali, dokonce se jim podařilo vyrovnat na 1:1, navíc rozhodčí soupeři za tohoto stavu odpustil jasnou penaltu za sražení útočníka Vojenských lesů ve vyložené brankové příležitosti. V závěru však hráčům Vojenských lesů ubývaly síly a projevilo se to i na výši skóre. Za bojovný výkon si hráči Vojenských lesů tak výraznou prohru nezasloužili. V duelu 3.kola s HS Praha byly Vojenské lesy sice fotbalovější, vytvořily si i více brankových příležitostí, ale do vedení se dostal soupeř. Před přestávkou Vojenské lesy vyrovnaly a v druhém poločase byly lepším celkem, skórovat se jim už ovšem nepodařilo. Když už zápas směřoval opět k remíze (stejně jako předchozí 3 vzájemné duely těchto celků), chybovali hráči Vojenských lesů a soupeř vsítil vítězný gól. Tato porážka znamenala pád Vojenských lesů na poslední místo v prvo-
Přehled utkání Vojenských lesů v 1. lize, sezóna Jaro 2009: Boston 1:3, Úterní hosté 1:7, HS Praha 1:2, Smutný potapěči 5:3, Restaurace u Pecků 4:3, Rowdies 1:1, Santa Tranta 1:1, Vokra 3:0,Šumavan 1:3, Traktor 9:3, Klokan 5:4. Úvod sezóny Jaro 2009 se mužstvu Vojenské lesy vůbec nevydařil. V 1.kole prohrály Vojenské lesy s Bostonem 1:3, když hra v poli byla vyrovnaná, ale soupeř dokázal využít chyby v defenzívě Vojenských lesů a dostal se do vedení. Vojenské lesy nastřelily břevno, ale soupeř v druhém poločase vsítil další dva góly. Čtvrt hodiny před koncem Vojenské lesy sice snížily, vytvořily si několik dalších příležitostí (mj. nastřelily opět břevno), ale skórovat se jim už nepodařilo. Utkání by více slušela remíza. Ve 2.kole nastoupily Vojenské lesy ve značně oslabené sestavě a Úterní hosté to dokázali využít k výraznému vítězství.
Konečná tabulka 1.hanspaulské ligy v sezóně Jaro 2009 Název mužstva
Odehr. zápasy
Počet vítězství
Počet remíz
Počet proher
Skóre
Počet bodů
1. Rowdies HFC
11
9
2
0
55:16
20
2. Úterní hosté Ski FC
11
8
1
2
63:24
17
3. Restaurace u Pecků
11
7
0
4
61:49
14
4. QUO Boston 86
11
4
4
3
32:28
12
5. Šumavan-Balkán
11
6
0
5
35:26
12
6. H S Praha
11
6
0
5
36:49
12
7. FC Vojenské lesy
11
5
2
4
32:30
12
8. Traktor humus A
11
4
0
7
39:63
8
9. Smutný potapěči
11
4
1
6
57:64
8
10. Vokra VV
11
3
0
8
19:40
6
11. Klokan Perón club
11
3
0
8
37:56
6
12. Santa Tranta PC A
11
1
2
8
24:45
4
27
Fotbal
Nejlepší hráči FC Vojenské lesy za rok 2008 Zleva. ČABA Ladislav, BARTEJS Petr, DOHNAL Jiří
28
ligové tabulce po 3.kole a zároveň nejhorší start Vojenských lesů do sezóny v historii. Utkání se Smutnými potapěči ve 4.kole už byl ve znamení přímého souboje o záchranu. Oběma týmům nevyšel start do jarní sezóny a další zaváhání Vojenských lesů by bylo hodně pro tento celek nepříjemné. Hráči Vojenských lesů se však proti poslednímu mistru ze sezóny Podzim 2008 vypjali k výbornému výkonu a v průběhu utkání vedli již 4:0. Za tohoto stavu však obránce Vojenských lesů instinktivně rukou vyrazil míč z prázdné branky, následovalo vyloučení, penalta a až do konce zápasu hra v oslabení. Soupeř se vzchopil, ale Vojenské lesy si důležité vítězství nenechaly vzít. 5.kolo přineslo další velmi dramatický zápas. Vojenské lesy s Restaurací u Pecků inkasovaly hned v 1.minutě, poté ve 3. min., a v 11.min. to již bylo 0:3. Před přestávkou Vojenské lesy přece jen vsítily povzbuzující gól, který je vrátil do hry a během 2.poločasu třemi góly otočily skóre ve svůj prospěch. Proti Rowdies v 6. kole nenastupovaly Vojenské lesy v roli favorita, neboť soupeř všech pět úvodních utkání vyhrál a bez ztráty bodu se usadil na čele tabulky. Na hříšti však byla situace úplně jiná, Vojenské lesy byly aktivnější, stále útočily, ale obranný val Rowdies odolával. A jak to bývá, z rychlého protiútoku se soupeř ujal na začátku
druhého poločasu vedení. Převaha Vojenských lesů se stále stupňovala a pár minut před koncem utkání byla přece jen korunována alespoň vyrovnávací brankou. Že je 1.liga vyrovnanou soutěží ukázalo 7. kolo. To se Vojenské lesy střetly s týmem
Počet utkání jednotlivých hráčů: (dle zápisu o utkání) 11 – Bartejs, Dufek 10 – Čaba 8 – Bäumel 7 – Nešpor, Pašek 6 – Šmerda 5 – Dohnal, Kargl, Řezáč 4 – Čejka, Doležal, Filípek 3 – Hochmeister 2 – Matějovský 1 – Horní, Kalod, Randák Střelci branek: (vstřeleno 32 branek) 11 – Bartejs 4 – Matějovský 3 – Dohnal, Doležal 2 – Bäumel, Filípek, Hochmeister 1 – Čejka, Kargl, Nešpor, Pašek, Šmerda
Santa Tranta, který po 6 kolech byl bez bodového zisku. Na malém hříšti ve Kbelích se nedal hrát příliš kombinační fotbal. Úvod utkání byl vyrovnaný, Vojenské lesy si vytvořily více brankových příležitostí, ale vedení se ujala Santa Tranta. Od toho okamžiku se Santa Tranta stáhla do obranné ulity, z které však vyráželi její hráči do nebezpečných protiútoků. Také z územní převahy Vojenských lesů se rodily šance, ale bez gólového vyjádření. Po změně stran se převaha Vojenských lesů stupňovala, ale gólman soupeře dlouho držel čisté konto, byť leckdy se štěstím. Převaha však vyrovnání skóre přece jen v 55.minutě přinesla. 8.kolo hrály Vojenské lesy s týmem Vokra, byl to důležitý zápas pro oba týmy z hlediska záchrany 1.ligy. Utkání zahájily oba týmy opatrně, Vokra však působila konsolidovanějším dojmem a také si vytvořila první gólovou příležitost. V prvním poločase se ovšem gólově nedokázal prosadit ani jeden celek. Po změně stran začaly lépe Vojenské lesy a ve 34.min. se dokázaly prosadit, když vsítily úvodní gól střetnutí. Poté Vokra ve snaze vyrovnat začala více útočit, ale Vojenské lesy si z protiútoků vytvářely vyloženější brankové příleži-
Asistence: (27 asistencí) 6 – Matějovský 5 – Bartejs 3 – Dohnal, Kargl 2 – Bäumel, Pašek, Šmerda 1 – Filípek, Hochmeister, Nešpor, Randák Aktivita (branky + asistence): ( 32+27, tj. 59 bodů celkem) 16 – Bartejs (11+5) 10 – Matějovský (4+6) 6 – Dohnal (3+3) 4 – Bäumel (2+2), Kargl (1+3) 3 – Doležal (3+0), Filípek (2+1), Hochmeister (2+1), Pašek (1+2), Šmerda (1+2) 2 – Nešpor (1+1) 1 – Čejka (1+0), Randák (0+1)
Přehled o utkáních odpískaných hráči Vojenských lesů v sezóně Jaro 2009. Hlavní rozhodčí: Dufek 4krát, Šťástka 2krát Asistent rozhodčího: Buchta 6krát
Zpravodaj Fotbal
tosti. Přes šance na obou stranách se skóre měnilo až v závěrečných minutách, když v 55.min. a v 59.min. zvýšily Vojenské lesy na konečných 3:0.V 9.kole měly Vojenské lesy za soupeře Šumavan, jejichž styl hry nám příliš nevyhovuje. Utkání sice lépe zahájily Vojenské lesy a v 10.min. se ujaly vedení. Další příležitosti však hráči Vojenských lesů nevyužili a protivník naopak srovnal na 1:1. Poté získal Šumavan územní převahu, ale Vojenské lesy si z protiútoků dokázaly také vytvářet gólové příležitosti. Druhý poločas byl Šumavan přece jen lepším celkem a dvěma góly rozhodl o svém vítězství. V 10.kole čekal na Vojenské lesy Traktor, remíza v tomto utkání zaručovala oběma týmům záchranu v 1.lize. Od úvodních minut získaly Vojenské lesy převahu a v 5. min. vsítily vedoucí gól. O minutu později však bylo vyrovnáno. Góly v 15. min. a v 17.min. se dostaly Vojenské lesy do dvoubrankového vedení. Do přestávky ještě jedna střela hráčů Traktoru skončila
na tyči branky Vojenských lesů. Nástup do druhého poločasu byl v režii Vojenských lesů, když v rozmezí mezi 35. až 47.min. se mezi střelce postupně zapsala pětice jejich hráčů. Poté hráči Vojenských lesů polevili v koncentraci a soupeř během minuty dvěma góly korigoval výsledek. Gól Vojenských lesů v předposlední minutě utkání na 9:3 dal výsledku konečnou podobu. V 11.kole se Vojenské lesy utkaly s týmem Klokanu.V duelu nejúspěšnějších týmů posledních 15 let (Klokan 10krát a Vojenské lesy 7krát mistr hanspaulské ligy), kterým se však v probíhající sezoně až tak nedařilo, se hrál kvalitní fotbal. Klokan potřeboval získat minimálně bod, aby měl naději na záchranu (pokud ve stejném termínu neskončí souboj Sm. potapěčů s Vokrou remízou), Vojenské lesy v podstatě nemohly obsadit lepší ani horší než 7.místo. Klokan vstoupil do utkání lépe a v 9.minutě se také ujal vedení. Hráči Vojenských lesů však dokázali v 11.minutě vyrovnat
FC Vojenské lesy po vítězném utkání 11.kola 1.ligy s Klokanem. Stojící zleva: Matějovský, Dohnal, Šmerda, Bäumel, Řezáč. Dole zleva: Nešpor, Dufek, Bartejs
a dalšími góly v 15., 16., a 20.minutě zvrátit skóre na svoji stranu. Ve 30.min. po hezké kombinační akci Klokan snížil na 4:2 a uchoval si tak ještě reálnou šanci na zvrat v utkání. Úvodní minuty druhého poločasu byly ve znamení zvýšené aktivity Klokanu, jejich snaha přinesla ovoce ve 33.min., kdy snížil na rozdíl jediného gólu a ve 40.min. dokonce Klokan vyrovnal. V té době byli hráči Vojenských lesů v herním a střeleckém útlumu. Klokan ve snaze strhnout vedení na svoji stranu poté ještě více otevřel obranu a to nahrálo hráčům Vojenských lesů, aby si z rychlých protiútoků vytvořili několik vyložených brankových příležitostí, které však svými výbornými zákroky zlikvidoval gólman Klokanu.Nestačil až na střelu ve 49. minutě, která nakonec rozhodla o vítězství Vojenských lesů. Klokan se vzchopil v úplném závěru, když jeho hráči měli během dvou minut dvě brankové příležitosti, ale skóre se již nezměnilo. Ing. Josef Dufek
29
Z historie po současnost
Staré ovocné odrůdy Doupovských hor, aneb co nám naši předci zanechali Doupovské hory jsou místem, které nemá v evropském prostoru obdoby. Krajina bez lidí i domů, pustá, převážně jen les a křovinatá polostep. Po druhé světové válce tu zaniklo kolem šedesáti vesnic, osad, samot a dvorců. Většinou už je připomínají jen zplanělé ovocné stromy a občas zbytky rozvalin. Někdejší terasovitá pole,
Odrůda hrušně Špinka
Odrůda hrušně Solanka
Odrůda jabloně Jeptiška
30
kde se pěstoval hlavně proslulý doupovský oves a len, zarůstají náletovými porosty, šípky a hlohem. Pomalu, ale jistě se tak přirozenou cestou smazává zcela jedinečný ráz strukturované kulturní krajiny z počátku minulého století. Ovocné dřeviny, jak prokazují různé archeologické nálezy, doprovázely a stále doprovází člověka od počátku jeho exis-
tence. Zprvu je člověk jen sbíral příležitostně v přírodě. Teprve časem se naučil je pěstovat a postupem času na základě určitého empirického výběru i šlechtit. Ovocné dřeviny nesloužily jen jako zdroj výživy, ale staly se pro člověka zdrojem radosti, krásy a prostředkem k ozdravování životního prostředí. Z pohledu historie měly dřeviny přinášející jedlé plody v českých zemích velkou tradici a plnily různorodé funkce. Proto ovocné stromy byly odpradávna neodmyslitelnou součástí krajiny. V blízkosti domů odváděly vodu, poskytovaly stín, na pastvinách přispívaly ke zpevnění půdy atd. Právě díky pěstování ovocných stromů se podařilo zvýšit životní úroveň po válečných útrapách třicetileté války. Postupem času se ze vztahu člověka k pěstování ovocných dřevin vyvinula specializovaná činnost – ovocnitví (ovocnářství). V současné době už nenalézáme ovocné dřeviny, pocházející z počátků zrodu ovocnictví v našich krajích. Na straně druhé i dnes lze v krajině nalézt staré ovocné stromy (100 – 250 let), které byly a jsou dokladem dlouholeté lidové i odborné šlechtitelské práce a patří ke stopám naší kulturní historie. Právě tyto původní, našimi předky šlechtěné odrůdy ovocných dřevin, mizí stále rychleji a nenávratně z naší přírody. Ztrácejí se tak nejen několika generacemi šlechtěné odrůdy, ale mnohde i poslední zbytky zeleně, hrající významnou úlohu v kulturní krajině. Ovocné dřeviny rostou zpravidla v rozptýlené zeleni, která plní několik funkcí – biologickou, meliorační, izolační a estetickou. V první řadě volně rostoucí ovocné druhy dřevin poskytují řadě živočichů a rostlin ty nejlepší podmínky pro jejich existenci vytvářením příhodných biotopů. Mimoto má zeleň v krajině nesporný význam pro koloběh vody v přírodě, teplotní režim, kvalitu půdy, biologickou diverzitu (rozmanitost), přirozenou ekologickou rovnováhu krajiny a potlačuje vodní i větrnou erozi a chrání před výfukovými plyny, pachy, hlukem a prachem. Na území Doupovských hor nikdy nedošlo díky specifickému využití k likvidaci rozptýlené zeleně v rámci scelování po-
zemků, pozemkových či melioračních úprav tak, jak tomu bylo všude v okolní krajině. Díky tomu si krajina zachovala zcela jedinečný ráz, jehož přirozenou součástí byly a stále ještě jsou i ovocné stromy. Příhodné klimatické podmínky přilehlé žatecké pánve a teplé polohy středního Poohří byly velmi vhodné pro pěstování ovocných dřevin. Prakticky každá venkovská stavba byla v minulosti doplněna ovocným sadem, stromořadím nebo jen jednotlivými stromy. Nebylo tomu tak všude, neboť vrcholové partie Doupovských hor mají poměrně drsné klima, nevhodné pro pěstování ovocných stromů. O tom svědčí např. i skutečnost, že v nejvýše položené vesnici Doupovska Jírově, bylo počátkem minulého století pouze 8 planě rostoucích stromů. Ovocné dřeviny v této části byly nahrazeny jeřáby. Ve starých sadech, které jako zázrakem unikly celoplošné likvidaci původních vesnic při vytváření vojenského prostoru, se dochovala celá řada ovocných stromů různých odrůd. Dnešní konzumenty, zvyklé na nádherné plody ze supermarketů, by vzhledem a možná i chutí zcela jistě tyto staré odrůdy neuspokojily. Přitom právě tyto odrůdy mají řadu vlastností, které u současných odrůd nenajdeme. Jde především o odolnost proti chorobám, škůdcům, přizpůsobivost místnímu klimatu, půdním podmínkám nebo různé možnosti využití a zpracování sklizně. To samozřejmě mělo svůj opodstatněný význam, neboť každá odrůda skýtala obyvatelům Doupovska pro ni typické vlastnosti a způsob využití. Staré odrůdy ovocných stromů si zcela právem zaslouží náš opodstatněný obdiv. Většinou se používaly vysokokmenné stromy a odrůdy nenáročné na péči, které přitom však musely poskytovat přiměřeně kvalitní a chutné ovoce. Ovoce bylo uchováváno různými způsoby i pro pozdější konzumaci. Nešlo jen o uchovávání ve sklepích, ale ovoce se i sušilo, moštovalo nebo zavařovalo. Vznik těchto odrůd byl zprvu procesem samovolným a náhodným, který plynul především z vysoké hustoty ovocných
Z historie po současnost plodin a tradic jejich pěstování. U těchto odrůd neznáme většinou původ, vyvinuly se náhodně a vzhledem ke svým kvalitám se dále šířily. Pokud bychom se na věc ale dívali z hlediska botaniků, pěstované kulturní odrůdy jabloní jako takové nejsou u nás geograficky původní žádné, protože na území České republiky je původním druhem jabloně pouze jabloň lesní (Malus silvestris), která se na vzniku pěstovaných odrůd vůbec nepodílela. Poměrně nedávno bylo na základě analýz DNA zjištěno, že tzv. jabloň domácí, která zahrnuje všechny kulturní odrůdy jabloní, má původ v jabloni Sieversově (Malus sieversii), která roste planě v oblasti Kazachstánu. Vznik starých ovocných odrůd byl zprvu procesem samovolným, který plynul především z vysoké plošné hustoty ovocných rostlin a tradic pěstování. Místní odrůda, jak uvádí TETERA (1994), vznikla v určitém místě a rozšířila se do několika lokalit. Naproti tomu odrůdou krajovou označuje takovou, která se rozšířila ve větší oblasti, v několika okresech za určitých půdních a klimatických místních podmínek. Následkem toho je těmto podmínkám dokonale přizpůsobena. Krajové odrůdy se proto zpravidla vyznačují neobyčejně zdravým vzrůstem, větším tmavým listem, větší jistotou sklizně. Rovněž je pozoruhodná jejich zvýšená odolnost proti mrazu, suchu, chorobám a škůdcům. Zvláště se pak vyznačují mnohem nižší pěstitelskou náročností. V případě, že odrůda není místní (domácí) provenience a je v kraji oblíbena a hojně pěstována, nazývá se lokálně rozšířenou odrůdou. Staré ovocné stromy a s nimi i staré krajové odrůdy postupně mizející z krajiny, představují dnes nedocenitelnou genetickou banku, důležitou pro zajištění zdrojů k dalšímu šlechtění. Z pohledu krajinářského a ovocnářského je proto nutná konzervace starých dřevin, jejich ošetření a mapování, ale současně je důležitá příprava mladého školkařského materiálu pro zachování starých a regionálních odrůd ovocných dřevin pro budoucnost. Předpokladem této ochrany dřevin je mapování a jejich celková inventarizace a určení cenných stromů, které představují možný genetický materiál. Pro mapování a terénní průzkum se používají standardní metody inventarizace dřevin v krajině. Počátkem 90. let minulého století byl zahájen v ČR program na záchranu a podchycení fragmentů dosud existujících tradičních genotypů ovocných dřevin, které se pěstovaly na území České republiky v mi-
nulosti. Sběry byly orientovány především na příhraniční oblasti ČR, kde je největší výskyt lokálních odrůd. Prioritou tohoto programu je mapování tzv. starých a krajových odrůd v jednotlivých regionech ČR, zanesení těchto informací do centrální databáze, uchovávání genofondu starých a krajových odrůd ovocných dřevin v zakládaných genofondových sadech, údržba významných sadů, stromořadí a jedinců a také výsadba krajových odrůd do volné krajiny. Další důležitou součástí programu je i jeho popularizace na veřejnosti. Oblast Doupovska je na ovocné dřeviny poměrně bohatá, především na jabloně a hrušně. Odrůdová skladba zahrnuje především odrůdy, které byly vysazovány po 1. světové válce. Překvapuje velmi častý výskyt semenáčů jabloní a zejména hrušní, který nebyl zaznamenán na jiných lokalitách. Proto může být tento přirozený zdroj variability využit pro budoucí šlechtitelské programy. Ve vojenském výcvikovém prostoru byly určeny např. odrůdy jabloní Baumannova reneta, Blenheimská reneta, Harbertova reneta, Landsberská reneta, Matčino, Boikovo, Řehtáč soudkovitý, Croncelské, Parména zlatá zimní, Průsvitné letní, Strýmka a řada semenáčů. Z odrůd hrušní Hardyho máslovka, Solanka, Špinka, Krvavka, Salisburyova a semenáče. U slivoní pak odrůdy Švestka domácí a Wangenheimova. Třešně jsou zastoupeny jedinou dosud známou českou lokální od-
Odrůda jabloně Strýmka
růdou z Karlovarska „Doupovská černá“, Hedelfingenská, Troprichterova, Napoleonova a Germersdorfská. Třešeň „Doupovská černá“ je černou polochrupkou, protáhle srdčitého tvaru, která zraje ve 4. třešňovém týdnu. Plod je středně velký, dobré a navinule sladké chuti. V roce 2008 se do programu záchrany starých ovocných odrůd zapojily i Vojenské lesy a statky ČR, s.p., konkrétně divize Karlovy Vary, a to v rámci projektu „Podpora ohrožených druhů a společenstev zemědělské krajiny Doupovských hor,“ který zpracovalo Ekologické centrum Meluzína – Regionální centrum Asociace Brontosaura, Ostrov nad Ohří. Projekt je zpracován za účelem zlepšení stavu přírody a krajiny. Jeho hlavní cíl je členěn do dvou prioritních oblastí, a to na oblast podpory biodiverzity a na oblast obnovy krajinných struktur. Opatření z těchto oblastí vytvářejí infrastrukturu a rámec pro dlouhodobou udržitelnost opatření a jsou zárukou návratnosti vynaložených prostředků. Projekt je územně rozdělen na 4 lokality v různých částech Doupovských hor: • Lokalita Zakšov (LS Dolní Lomnice) • Lokalita Radnice (LS Klášterec n. O.) • Lokalita Holetice (LS Valeč) • Lokalita Šupna (LS Valeč) Začátek realizace projektu je plánován na 1. červen 2009 a jeho konec na 31.
31
Z historie po současnost
května 2012. Při realizaci projektu bude na výše uvedených lokalitách provedena výsadba 563 ks stromů. Z celkového počtu bude 155 ks jabloní, 81 ks hrušní, 62 ks třešní, 15 ks jeřábu břeku a 250 ks jeřábu ptačího. U druhů jabloní, hrušní a třešní bude k výsadbě použito archivních odrůd typických pro tuto oblast. Seznam použitých odrůd je uveden v tabulce 1. Tyto dřeviny, které potřebují intenzivnější následnou péči, budou vysázeny v pravidelném sponu, který odpovídá tradičním polním sadům nebo v alejích. V rámci projektu bude též pečováno o zlepšení stavu rostlinných společenstev na daných lokalitách formou pravidelného sečení ploch. Rovněž zde budou budovány pozemní úkryty z organického materiálu a kamení pro živočichy. Systém těchto úkrytů bude doplněn budkami pro
ptáky, plchy a netopýry. V širší souvislosti obnova těchto krajinných struktur povede k podpoře biodiverzity a k udržení a zlepšení stavu stanovišť, která jsou předmětem ochrany EVL Hradiště. V rámci projektu budou provedena sledování, zaměřená na dokumentaci účinnosti jednotlivých opatření. Celkovým cílem tohoto úsilí je propagace provedených opatření ve prospěch organismů vázaných na zemědělskou krajinu Doupovských hor. Výsledky včetně fotodokumentace budou zveřejňovány prostřednictvím zvláštních www stránek.
hospodaření na půdě. Z tohoto plyne, že staré krajové ovocné odrůdy je třeba považovat za součást našeho kulturního dědictví. Proto si zasluhují ochranu, kterou chápeme jako nezbytnou podmínku jejich zachování pro příští generace. Text a foto Mgr. Jiří Křivánek
Závěr Ovocný strom můžeme chápat jako významný krajinotvorný prvek pramenící z historického významu pro dřívější systém
Odrůdový sortiment archivních odrůd pro výsadbu
32
Odrůda (jabloň) Croncelské Řehtáč soudkovitý Kardinál žíhaný Matčino Blenheimská reneta Panenské Kanadská reneta Baumanova reneta Boskoopské červené Parkerovo Ontario Boikovo Průsvitné žluté Astrachán červený Charlamowski Grávštýnské Gdánský hranáč Landsberská reneta Harbertova reneta Parména zlatá zimní Malinové hornokrajské Kožená reneta zimní Wagnerovo Anýzové české Kutscherovo Punčové Antonovka Grahamovo Červené tvrdé Jeptiška Strýmka Malinové holovouské Bernské růžové Letní sládě
Odrůda (hrušeň) Clapova Hardyho máslovka Avranšská Charneuská Magdalenka Muškatelka šedá Špinka Salisburyho Hájenka Pařížanka Boscova lahvice Kongresovka Krvavka Hájenka Koporečka Wiliamsova čáslavka Solanka Trevouská Pstružka Muškatelka turecká - Zbuzanka Červencová
Odrůda (třešeň) Doupovská černá Edelfingenská Troprichterova Thurn - Taxis Velká černá chrupka Gemersdorfská Ladeho pozdní Lyonská raná Kaštánka Droganova Taixmen Baltavarská Lauermanova (Napolenonka)
Zpravodaj
z roku 1269. Přesto, že se městečko během let značně vylidnilo, údajně v něm trvale žije jen kolem 20 obyvatel, je tu dnes pro turisty i možnost kvalitního občerstvení s posezením venku i uvnitř, kam často zajíždějí cyklisté, psi jsou vítáni… Kdo má chuť, najde si podrobnosti na internetu. Text a foto Marie Vašíčková
Kříž v přírodním parku
Tip na výlet
Kamenný most v Rabštejně
Rabštejn a přilehlý přírodní park Nedaleko cestou do divize VLS Karlovy Vary je úžasný kout Česka, kam stojí zato udělat si zajížďku a spojit ji s pěším výletem - Rabštejn nad Střelou, nejmenší město v republice a dokonce prý i v Ev-
ropě, u kterého je krásný přírodní park Horní Střela. V Rabštejně je i jeden z nejstarších mostů u nás, starý židovský hřbitov, zámek, hrad, klášter, protéká jím řeka Střela…První zmínka o Rabštejně pochází
Výhled od kříže na Kostel Panny Marie Sedmibolestné (vlevo)
Uvolňování bukových podsadeb V minulém čísle jsme zveřejnili článek od Ing. Pavla Poláka pod titulkem Uvolňování bukových podsadeb. Od-
kazoval v něm na dvě fotografie, nedopatřením však v časopise vyšla jen jedna. Dnes tedy tuto chybu napravu-
Podsadba u Ranošovského revíru v r. 2007; Foto Ing. Jiří Friedl
jeme otištěním obou fotografií a autorovi se omluvám. Marie Vašíčková
Uvolněná podsadba buku v Ranošovském revíru; Foto Ing. Jiří Friedl
33
Zpravodaj
Největší lesnická výstava
Elmia Wood 2009
V prvním červnovém týdnu se sešli lesníci v jižním Švédsku
34
Lesnická výstava Elmia Wood probíhá každé čtyři roky v lesích nedaleko města Jönköping. Před vlastním zahájením výstavy je pravidelně organizována konference věnovaná nejvíce diskutovanému lesnickému tématu současnosti. Nejinak tomu bylo i v letošním roce. Konference byla vyhlášena na téma Bioenergie – obchod s klestem a těžebními zbytky. Švédsko má s touto problematikou již bohaté dlouholeté zkušenosti. V současnosti již 28 % veškeré energetické spotřeby Švédska po-
chází z biomasy. Konference byla zaměřena na identifikaci a výpočet potenciálu zdrojů, jejich využívání při zabezpečení trvale udržitelného hospodaření v lesích a technologie zpracování dendromasy do požadované formy vhodné pro spalování. Je zajímavé, že švédští lesníci vůbec neřeší otázku ochrany lesa. Klest a těžební zbytky vyvážejí na odvozní místo, kde je ukládají na geotextilii. Celá hromada dendromasy je také geotextilií překryta a ponechána na místě 6 až 12 měsíců. Teprve poté je tento materiál
seštěpkován nebo předrcen a dopravován pro nás na nepředstavitelné vzdálenosti, tj. po ose až 100 km, po dráze i 400 km. Na dotazy týkající se nákladů a ekonomické efektivnosti však účastníci konference nedostali jednoznačnou odpověď. Pro mne zcela překvapujícím tématem bylo vracení popela pocházejícího ze spálené biomasy zpět do lesních porostů. Tímto způsobem je podle švédských kolegů teprve uzavřen koloběh stopových prvků v přírodě. Biopopel (z čistého spalování dříví) je nej-
Zpravodaj
prve cca 6 měsíců skladován, aby byl upraven jeho chemismus a poté je semlet na požadovanou frakci. Tento materiál je podroben chemickému rozboru a podle potřeby může být doplněn o chybějící chemické prvky již podle potřeby konkrétního stanoviště (lesního porostu), kde má být aplikován. Zajímavé je i financování této činnosti. Veškeré náklady související s přípravou, dopravou a aplikací biopopelu hradí původce biopopelu (elektrárna, spalovna). Vlastník lesa hradí náklady související s rozborem stanoviště a povolením k aplikaci. Tyto náklady však nejsou vůbec zanedbatelné, dosahují v přepočtu až 500 Kč/ha. Vlastní výstava byla velkým lesnickým svátkem. Dostaveníčko si tu dali všichni výrobci lesnické techniky, kteří v Evropě něco znamenají. Dominantní postavení měli výrobci ze skandinávských zemí. Česká republika byla zastoupena např. výrobci vyvážecích souprav Entracon a Novotný, kotlů na biomasu Atmos a Dakon nebo pásových pil Pilous. V oblasti těžebních technologií byl zcela zřejmý ústup od technologie surových kmenů k sortimentní metodě. Technologie manipulačních skladů (s výjimkou pojízdných) z předváděných exponátů zcela vymizely. Nebyla vystavována např. ani jedna odvozní souprava určená výhradně pro odvoz dlouhého dříví. Prostředky pro přibližování dlouhého dříví bylo nutno náročně hledat. Na druhou stranu boom zaznamenaly technologie na těžbu a zpracování biomasy. Za zmínku stojí malé vyvážecí soupravy s kácecí a zkracovací hlavicí, kácecí a štěpkovací stroje nebo kácecí a balíko-
vací stroje určené do prořezávek. Všechny vystavované technologie měly jedno společné – výrobu štěpky v lese (u pařezu nebo na odvozním místě). Doprava biomasy je řešena výlučně již ve zpracovaném stavu. Jako důvod byla uváděna nutnost dopravy tohoto biopaliva na velké vzdálenosti a efektivnější využití dopravních prostředků. Švédsko je známé odlišnou legislativou v dopravě. V současnosti švédské silnice brázdí odvozní soupravy o 8 nápravách a celkové hmotnosti cca 60 tun. Na výstavě byl představen prototyp odvozní soupravy o 10 nápravách a celkové hmotnosti 80 tun, který je v současné době ve schvalovacím
řízení. Nepředpokládám, že se tímto směrem doprava dříví ve Střední Evropě bude ubírat. Zajímavou novinkou však byly samoupínací klanice pro odvozní soupravy. Pokud tento doplněk odvozních souprav bude spolehlivý i v náročných podmínkách lesního hospodářství, lze předpokládat jeho rychlé rozšíření. Zájem o Elmia Wood byl již tradičně velký. Konference se zúčastnilo 137 účasníků ze 28 zemí všech kontinentů. Počet návštěvníků výstavy byl počítán v desetitisích .... Na shledanou v roce 2013. Text a foto Ing. Martin Chytrý, ředitel divize VLS Hořovice
35
Zpravodaj
Střelecká soutěž
v Luboměři pod Strážnou
V loňském roce uspořádal Oblastní výbor České lesnické společnosti (ČLS), pobočky Krnov a Střední lesnické školy (SLŠ) Hranice střeleckou soutěž lesnických poboček z Moravskoslezského Olomouckého kraje. Na tuto akci navázala naše lesnická pobočka ČLS divize Lipník nad Bečvou zdařilou střeleckou soutěží v sobotu 6. června na střelnici VLS v Luboměři pod Strážnou. Střelecké soutěže se zúčastnilo celkem 26 střelců. Sympatické bylo, že se tu sešli střelci z LČR, Ostravských a Opavských městských lesů, SLŠ Hranice, ze státní správy MS kraje, z lesních akciových společností a z Vojenských lesů a statků. V soutěži družstev se na prvním místě umístili střelci z pobočky
36
LČR Krnov, na druhém ze SLŠ Hranice a na třetím z divize VLS Lipník nad Bečvou, což byl velice pěkný výsledek, protože reprezentační střelci naší divize tentokrát nesoutěžili, ale byli rozhodčími u jednotlivých disciplín. Na prvním místě v jednotlivcích se umístil Ing. Žallmann z Opavských městských lesů, takže lze říci, že bodovali zástupci všech poboček České lesnické společnosti. Celý den proběhl ve velice příjemné atmosféře. Za nejdůležitější pokládám, že se sešli lesníci, kolegové a potvrdili tak, že lesnický stav není vyprchalým pojmem a že lesníci VLS se opět prezentovali jako dobří organizátoři, hostitelé, dobří střelci a kolegové. Ing. Polák Pavel, předseda pobočky ČLS
Fotografie měsíce
Fotografie mĚsíce
1
Kdo vyhrál?
V minulém čísle vyhrál snímek Petra Třešňáka s názvem Portrét. Gratulujeme a přejeme krásný zbytek léta. 1 – Ing. Petra Kovářová: Máčí 2 – Ing. Pavel Češka: Lýkožrout smrkový 3 – Ing. Pavlína Čeperová: Lipno 4 – Ing. Vladimír Popp: Tesařík alpský 5 – Lukáš Kovár: Psík mývalovitý 6 – Lukáš Kovár: Loupeživá kuna 7 – Petr Třešňák: Prstnatec český 8 – Radek Šlechta: Hrátky s parohem 9 – Eva Pospíšilová: Koňadra 10 – Ctirad Holík: Bez názvu 11 – Petr Třešňák: Ušák 12 – Ing. Pavel Češka: Hřib smrkový 2
37
fotbal Fotografie měsíce
38
Fotografie mĚsíce
3
5 4
Fotografie fotbal měsíce
6
5
8
7 6
9
7
10
39
z historie měsíce fotbal Fotografie
40
Fotografie mĚsíce
8
9
10
5 11
12
květnaté louky u chvalšin Mgr. Jiří Křivánek