OBČASNÍK 3. ZÁKLADNÍ ŠKOLY BEROUN
ROČNÍK IV, ČÍSLO 4
G ULÁ Š
PODMOŘSKÝ RÁJ NA ZEMI UVNITŘ TOHOTO VYDÁNÍ: VE VĚTVÍCH EUKALYPTU
3
ZEMĚ DIVŮ
5
UČITELÉ Z TROJKY
6
TECHNIKU NEVEDEME
7
CHYTRÉ TELEFONY PRO ČERNÝ KONTINENT
10
OTROCTVÍ DŘÍVE A DNES
11
MÉ JMÉNO JE: ELIŠKA BRTNICKÁ
Velký bariérový útes- kdo o
ze všech stran a to i uvnitř,
rají. Přemnožení těchto hvězdic
něm někdy neslyšel? Ale co to
neboť živočichové, kteří jej
je způsobeno značným úbyt-
vlastně je, co o něm vůbec ví-
tvoří, se neustále rozmnožují a
kem přirozených nepřátel larvi-
me?
ček této hvězdice, mezi
Tak na úvod je tady krátký
které patřily hlavně ryby
souhrn živočichů, kteří zde
ploskozubci a malé druhy
žijí:
žraloků. Nepřátelé ubyli i velkým hvězdicím, jsou jimi
360 druhů tvrdých korálů
totiž lastury měkkýšů trito-
1/3 měkkých korálů vyskytu-
nek, jenž jsou turisty často
jících se na světě
vyhledávány jako suvenýry.
4000 druhů ústřic
Koráli zde tvoří mnohé rozmanité tvary
1500 druhů mořských hub 800 druhů ostnokožců
13
jinak, čímž vzniká obrovská
ku, fosforu, těžkých kovů a
tkání svázán se svým souse-
DDT*. Lidé také kácí lesy a tím
23 druhů mořských savců
dem, což přispívá k jejich celist-
přispívají k erozím, které způso-
6 druhů mořských želv
vosti. Každý druh korálu roste
bují nedostatek světla ve vo-
jinak, čímž vzniká obrovská
dách útesů a postupné vymírání
rozmanitost útesu, nejrůznější
stovek rostlinných a živočiš-
Ale teď už k útesu jako takové-
vyvýšeniny, roviny, větvičky i
ných druhů.
mu. Velký bariérový útes je
paroží.
Pokud ale chcete vidět velký nádherná
podmořská
vám kvůli němu nechce letět až do Austálie, můžete navští-
nazýván útesem, vlastně to
vit
ani útes není - je to síť útesů,
gallery/#!/ocean a Velký bariérový útes si prohlédnout
ny. Nad hladinou je z něj vi- Útes nejvíce ohrožují hvězdice.
nejrůznější
dět spousta ostrovů a ostrůvků,
vyvýšeniny,
také je to jediná stavba živých tvorů na Zemi, která je vidět i z Měsíce. Původní obyvatelé mu říkali Waga Gaboo. Útes roste
stránku
en/help/maps/streetview/
na délku a 2-150 km na šířku, pouze 50 kilometrů od pevni-
internetovou
http://maps.google.com/intl/
která má více než 2 000 km
útesu,
bariérový útes, než bude nějak vážněji poškozen, anebo se
lie v Korálovém moři. I když je
na severu se rozkládá místy
paroží.
Tato
rovýchodního pobřeží Austrá-
rozmanitost
roviny, větvičky i
moře ročně vypustí tuny draslí-
tento živočich je svou tělesnou
vůbec. Útes se nachází u seve-
korálu roste
označit i lidé jako takoví, do vytváří nové jedince. Každý
500 mořských řas
největším korálovým útesem
Každý druh
Ale za škůdce by se dali
z pohodlí domova.
krajina je ale ve vážném ohro-
*DDT=
žení. Nejvíce ji ohrožují posled-
chlorfenyl)ethan,
ní dobou hvězdice trnité, které
halogensloučenina (organochlorid).
se přemnožily a nyní jej rozeží-
Je jedním z nejstarších a nejzná-
1,1,1-trichlor-2,2-bis(4je
aromatická
mějších insekticidů.
Pavla Ž.
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 2
SYMBOL AUSTRALANŮ JAKO ŠKŮDCE Jedete na kole v příjemně slunečném ránu, široko daleko ani živáčka a vy si jízdu užíváte, jak jen to jde. Nikde žádná otravná auta, ani zástupy lidí… jen vy, úžasný východ slunce… a klokan, který vás právě předhonil a skáče si to do dálky. Nemožné? Ne v Austrálii.
Kdo by nevěděl o tak úžasném a zvláštním zvířeti, které je zároveň národním symbolem Austrálie. Klokani nejsou jen velká skákající zvířata. Nedovedou se sice pohybovat normální chůzí, tudíž jsou odsouzení k celoživotnímu poskakování, ale mohou dosahovat vcelku vysoké rychlosti a to klidně 50km/h. Jejich skoky jsou až 10 metrů dlouhé. Také klokaní ocas má svou významnou funkci – funguje jako kormidlo. I přes to, že klokani jsou vyobrazeni na australských mincích a každý si pod slovem Austrálie téměř okamžitě vybaví poskakující klokany, v jejich domově už je tak lidé nevnímají. V Austrálii žije přibližně 22 milionů obyvatel. A klokanových spoluobyvatel okolo 50 milionů (ovšem stojí za to
připomenout, že tohle číslo se týká jen čtyř nejrozšířenějších druhů). Vcelku rozdíl, že? Kdyby byl klokan domácím mazlíčkem, na každého Australana by připadli přibližně dva klokani. Pro farmáře už není vidina kolonie klokanů tak úžasným zážitkem jako pro turistu. Jak už je vidět na počtu klokanů obývajících Austrálii, tahle zvířata jsou přemnožená a Australané jsou proto nuceni vymýšlet alternativní způsoby, jak jejich počet snížit. Takovou otázku si pokládají hlavně farmáři, kteří v klokanovi vidí pouze škůdce. Živí se totiž tuhou trávou a spásají tak celé pastviny, původně určené třeba pro ovce. Před několika lety proto několik farmářů otrávilo v blízkosti farmy vodu. V Západní Austrálii přišlo tak o život 19 tisíc klokanů a na jedné jediné farmě dokonce 90 tisíc klokanů za pět let. Další způsob, jak se zbavit těchto „škůdců“ vidí mnoho farmářů ve vypalování pastvin. Myslí si totiž, že účinně pohnojí půdu. Takové vypalování snášejí dobře akorát málo výživné trávy, které ovcím nestačí, ale klokanům ještě ano. Největším tématem je ale odstřel klokanů, který probíhá tak, že profesionální lovci vyrazí za hluboké noci v džípu pročesávat okolní krajinu. Pokud se jim nějaký nešťastný jedinec připlete
do cesty, už nic lovcům nebrání v tom, aby ho zabili. Reflektory klokana oslní a on, dezorientovaný, se nemůže nijak bránit. Lovcům je přitom jedno, jak starého nebo silného klokana zastřelí. Co je asi nejhorší, klokan je téměř vždycky jen postřelen, tudíž není na místě mrtev a bolestivě umírá několik dalších minut, ne-li hodin. V roce 2002 byla od Ministerstva životního prostřední stanovena kvóta dokonce 7 milionů klokanů, což byla doposud nejvyšší stanovená hodnota. Má to bohužel své následky. Nejen, že je symbol Austrálie tak masově vražděn, ale některé klokaní druhy dokonce zcela mizí, nehledě na to, že se tak narušuje životní prostředí Austrálie. Co se potom stane se zabitými klokany? Jejich maso je vydatné a hojně prodávané, klokaní kůže také – nejčastěji se používá k výrobě sportovního náčiní. Možná nakonec není problém v tom, že klokani ničí pastviny, ale jsou za celou věcí opět jen peníze… Takové nehumánní vybíjení klokanů samozřejmě vyvolává i vlnu odporu a australské organizace na ochranu zvířat, spolu s obyvateli země, kterým masové zabíjení je proti srsti taky, ostře protestují. Ovšem rozhodující slovo má jako vždycky jen a pouze
vláda. Odezva na četné protesty je skoro vždycky stejná. Australská vláda, i zemědělci obhajují lov tím, že klokan je škůdce, dokonce ho označují za „mor“ anebo tím, že zabíjením se pouze udržují stavy klokanů. Samozřejmě je nesmyslné nechat klokany rozmnožovat ve velkém, brzy by dokázali vytlačit celé obyvatelstvo Austrálie, ale jistě existuje i jiné řešení, například přemisťování (které ale vyjde vládu draho, proč tedy upouštět od relativně levného zabíjení), než nelidské vyhlazování klokanů, někdy i mláďat. Pokud je totiž zastřelena matka, pravděpodobně u sebe má i svoje mládě. To je po matčině smrti z jejího vaku vytažené lovci a buď zašlápnuté, nebo jen tak pohozené na silnici. Je tohle doopravdy lidské chování? A co vy, jako jedinec můžete udělat? Možností je víc, například nejíst klokaní maso a nenosit věci z jejich kůže a šířit tuhle informaci dál. Snad se jednou podaří prosadit zákaz nehumánního lovu klokanů.
Káča
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 3
VE VĚTVÍCH EUKALYPTU
V Austrálii se, přestože je to nejmenší kontinent, vyskytuje obrovské množství endemitů (druhy zvířat, které se nevyskytují nikde jinde na světě). Z takto rozsáhlého výběru zvířátek jsem si já nakonec vybrala koalu, kterému se zde budu věnovat především (o článek o klokanech totiž již zpracovává Katka Svobodová pod názvem: „Symbol Australanů jako škůdce“), a pár méně známých druhů (jako například krokodýla australského, o kterém jsem, možná vinou toho, že doopravdy nejsem největším fandou biologie, předtím slyšela snad jen zmínku).
Koala medvídkovitý svým vzhledem připomíná medvěda, přestože je vačnatec. Patří do čeledě koalovitých
(je jejím jediným zástupcem). Vyskytuje se na jižním až východním pobřežím, ve vlhkých oblastech i ve vnitrozemí. Jejich původ je nejasný, nalezly se však zkameněliny z doby před 20 mil. lety. Koala váží asi 5 -12 kg a měří asi 80 cm. Má doopravdy malý mozek, který se kupodivu zmenšoval (v budoucnosti se u většiny tvorů počítá spíše se zvětšováním). Jejich srst je měkká a hustá, má šedou až hnědou barvu. Na uších má dlouhé bílé chlupy. Na každé končetině má pět prstů a velké ostré drápy. Jako jeden z mála savců má koala otisky prstů. Jak je všeobecně známo, živí se výhradně listy blahovičníku. Díky této stravě je jejich metabolismus velmi pomalý a navíc většinu dne prospí. Koalové byli téměř vyhubeni, neboť se dříve lovili kvůli kožešině, teď jim však spíše vadí znečišťování životního prostředí. V zajetí se dožívá až 18 let.
Krokodýl australský (též zvaný krokodýl Johnstonův), je sladkovodní krokodýl, který žije na severu Austrálie. Přestože je to krokodýl, není nebezpečný lidem (vlastně je to spíše obráceně). Měří asi 3 metry. Loví žáby, ryby, a malé ptáky a savce.
Ježura australská je savec, který je zástupcem vejcorodých. Přestože je to savec, vykazuje spoustu znaků plazů (vejcorodost). Má dlouhý jazyk, kterým loví mravence a termity; a jak již název napovídá (přece jen, ježek s ježurou jsou si, alespoň co se názvu týče, velmi podobní), má bodliny.
Ptakopysk podivný je zástupcem řádu ptakořitných (savci, kteří kladou vejce). Žije na východě Austrálie. Jeho tělo je pokryto hnědou srstí, na nohou má plovací blány a kachní zobák. Má jed, který však není životu nebezpečný, pouze může poznamenat zdraví oběti. Ve volné přírodě se dožívá 16 let, v zajetí pak 6 let.
Zdroje: Wikipedie, http:// www.zviratazesveta.estranky .cz/
Slečna C
Jako jeden z mála savců má koala otisky prstů.
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 4
KDO TO VÍ, NAPOVÍ 1. Klokani žijí hlavně v Austrálii, ale i na jiných místech. Věděli byste, kde klokana nenajdete? A) TASMÁNIE
2. Na obrázku je ježura australská, do jaké skupiny živočichů patří? A) VEJCORODÍ B) KRTKOVITÍ
B) NOVÁ GUINEA
C) DIKOBRAZOVITÍ
C) MALAJSIE
3. Jaký tvor se skrývá na fotografii?
4. Tento pták neumí létat, ale …
A) KOALA
A) PLAVE
B) LYROCHVOST
B) BĚHÁ
C) PANDA ČERVENÁ
C) PLACHTÍ
5. Lemuři žijí na jednom ostrově , který patří k Africe. Jak se jmenuje? A) MADADASKAR
1C 2A 3A 4B 5C
B) KANÁRSKÉ OSTROVY
Řešení :
C) MADAGASKAR
Kráter :)
ŽIJÍCÍ FILM Nový Zéland - země proslulá svými pohledy do krajiny, vysokými horami a rozmanitou přírodou. Právě tento kraj si režisér Peter Jackson vybral pro natočení Hobita a Pána prstenů od anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena. Teď, několik měsíců po premiéře prvního dílu Hobita, se může Nový Zéland chlubit i další turistickou atrakcí— Hobitínem. Již v knize Hobit aneb Cesta tam a zase zpět nám autor představuje národ malých
človíčků. Lidé jim pro jejich malý vzrůst říkají půlčíci. A právě hobiti mají v Tolkienových knihách vždy hlavní role.
Když se začal natáčet Hobit, neočekávaná cesta, byl již plán jasný—zachovat malebné údolí i s idealistickou vesničkou.
Zvláštní pozornost je v knize věnována i jejich domovům—útulným hobitím norám, které se táhnou po obvodu travnatých kopců.
Tentokrát je Hobitín postaven tak, aby vydržel. Můžete tak procházet skrz vesnici plnou fantasie. Dostanete se na místa, která se objevují ve filmu a do děje se dokonale vžijete.
Při natáčení trilogie Pán prstenů byl Hobitín vystavěn z polystyrenu, a proto musel být po natáčení zbourán. Přírodním živlům by jen těžko odolával.
Tolkienovým fanouškům je tak kniha ještě bližší.
Majkelina Zdroje: www.celysvet.cz www.denik.cz
Stránka 5
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
ZEMĚ DIVŮ Nový Zéland má rozmanitý povrch najdeme tu písčité pláže, ale také vysoké hory, ledovce a dozajista i činné sopky. Jsou tu však taky lesy podobající se džungli, nížiny i pahorkatiny. Teče tu čistá voda v potocích a řekách, proto není divem, že moře je pěkně modré. Díky tomu je Nový Zéland jednou z nejčistších oblastí světa.
Historie Vulkanické činnosti způsobily, že se Nový Zéland odtrhl od prastarého kontinentu Gondvany a přesunul se na místo, které nám je již známé. Prvními obyvateli byli nejspíše Maorové, kteří sem připluli v 9. století z Východní Polynésie. Maoři ostrovy pojmenovali Aotearoa - „Země dlouhého bílého oblaku“.
První Evropan, který objevil Nový Zéland, byl Abel Tasman. Pojmenoval ho Staten Land, po čase přejmenován na Nieuw Zeeland. Tasman však ostrovy jenom objevil. Jako první se tu vylodil a zmapoval ostrov James Cook v roce 1769. Následovalo století válek mezi domorodci a Angličany, tahanice o půdu a odebírání práv Maorům. Od roku 1840 až do roku 1907 byl Nový Zéland britskou kolonií. Roku 1840 založili přistěhovalí obyvatelé město Wellington. Po ukončení krvavých válek zbylo asi jenom 37000 maorských obyvatel.
Nový Zéland se stal roku 1907 nezávislým státem. Pořád se ale vázal k Británii. Také si začal všímat ostatních států kolem sebe (např. Austrálie, Asie, Polynésie). Tato země se za 130 let vypracovala z primitivní kolonie na kapitalistickou zemi s dobrou životní úrovní.
Obyvatelstvo Obyvatelstvo je tu velmi různorodé, najdeme tu Angličany, Holanďany, ale i Asiaty a Polynésany. Oficiálními jazyky jsou angličtina a maorština tu však používá jen pár procent lidí.
Fauna a flóra Novozélandská fauna a flóra je unikátní, jelikož se vyvíjela v izolaci po 80 miliónů let. Většinu zvířat, která se tu nachází, najdeme jenom tady. Do příchodů Evropanů tu nebyli savci, teda až na netopýra a na mořské druhy savců .
Flóra Lesy se tu dělí na dva druhy jehličnaté a pabukové. V jehličnatém lese najdeme stromy s šišky jako tady u nás, ale většinou se tam vyskytují stromy, které mají místo šišek barevné bobule, těch je tu většina. Tento les je hustý a často neprostupný. Mezi nejvyšší stromy rostoucí tady, patří třeba rimu, dorůstá výšky 60
metrů, nebo strom rata, který dorůstá výšky 30 metrů. Jehličnaté lesy dominují Severnímu ostrovu. Pabukový les svůj název získal díky podobnosti s našimi buky. Tady nenajdeme žádné popínavé nebo plazivé rostliny. Ale naleznout tu můžeme parazitující rostliny (mechy, které obepínají celý strom, houby, lišejníky nebo kapra-
diny). Pabukový les dominuje Jižnímu ostrovu. V oblastech, kde je tepleji, roste i palmu nikau (jediná palma navyklá na chladnější počasí), často bývá součástí lesů.
Fauna Novozélandské lesy bývají často bez ptačích obyvatel, moc se jich tu totiž nevyskytuje. Od lidského příchodu bylo vyhubeno přibližně 40% ptactva, málo turistů tu nějakého ptáčka vůbec zahlédne. Mezi úhlavní
nepřítele, které sem zavlekli lidé, patří převážně všichni savci. Hlavně lasice hranostaj a australský possum. Na Novém Zélandě však ještě nevyhynulo všechno ptactvo. Nejznámějším zástupcem je nelétavý pták kiwi. Dnes ho však spatříme jenom v ZOO, v přírodě je na pokraji vyhynutí. Dalšími ptačími obyvateli jsou třeba papoušci kea nebo
papoušci kaka. Je tu i vodomilné ptactvo, mezi, které tu patří kormoráni, ústřičníci nebo volavky. Jinak je to tu s rybami, v horských potocích se tu prohání hejna pstruhů. Na pobřeží se zase dají spatřit kolonie tučňáků a lachtanů. Při pobřeží najdeme i spoustu velryb. Novozélandské prostředí jim umožňuje tu setrvat celý rok.
Nový Zéland je jedno z míst, kde se najde spousta zajímavostí a přírodních unikátů. Určitě by stál za Vaše navštívení.
Lucie Hrubá
Stránka 6
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
UČITELÉ Z TROJKY (AFRIKA A AUSTRÁLIE)
Kateřina Schröpferová a Tereza Kasíková: Do jaké africké země byste se chtěly podívat?
Ivana Flíčková:
Schröpferová: Jela bych určitě do země Keňa. Kasíková: Už jsem byla v Africe, konkrétně v Egyptě.
Oblíbená kulturní památka?
Dovolená vs dobrodružství? Obě: DOBRODRUŽSTVÍ Podporujete UNICEF?
Tak asi celkově pyramidy. Chtěla byste učit něco jiného z afrických dějin krom Egypta?
Obě: Ne
No, to bych si asi netroufla, ale kdybych učila, tak bych se to musela nejdříve naučit.
Jela byste s nějakou třídou do Afriky? Živý výklad ?
Co konkrétně byste chtěla učit?
Schröpferová: Když mi to někdo zaplatí :) A záleží s jakou :)
Asi vývoj v Jihoafrické republice.
František Krejčí : Oblíbená africká skupina? No…zapomněl jsem asi ne. Ale jo,ale nevím, jak se to píše Ossibisa. Myslíte si, že tam je dostačující počet škol? Určitě ne.
Miroslava Růžičková: Místo na dovolenou, kde si odpočinout od fyziky? Nikdy bych nejela, já jsem domácí typ. Chtěla byste se podívat do Austrálie? Austrálie? To je moc daleko :)
Zdeněk Liehne: Oblíbený africký sport?
Dana Horáková:
Strašně obdivuju vytrvalé běžce.
Jaké zvíře si vybavíte z australské nebo africké fauny?
Jel byste do Afriky za účelem nějakého sportu?
Klokan nebo koala.
Jel bych do Afriky určitě střílet
V příštím čísle rozhovor s naší šéfredaktorkou Jitkou Bělkovou :)
Chtěla byste navštívit nějaký park, vidět nějaká zvířata? Určitě, ale nevím, jak se ty parky jmenují :)
Áda Soukup
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 7
TECHNIKU NEVEDEME Afrika je kontinent známý domorodými obyvateli. Mnoho z nich žije v chudobě. Techniku? Nevedeme! Existují však jiné věci, kterými se tyto kmeny chlubí.
tohoto kmene se zdobívají malováním hlínou a mělkými zářezy v kůži. Surmové také vyrábí mírně alkoholický nápoj z kukuřice - borde. Je tak hustý, že jej častokrát jedí jako jídlo
níček o kořínky a výhonky rostlin . Sami si neříkají Křováci, nýbrž Sanové. V jejich domorodém jazyce se toto slovo překládá jako „lidé“.
Masajové Kmen vysokých štíhlých černochů—kolonizátoři Afriky se jich báli podobně jako šelem a dravé zvěře. Stejně jako jiní afričtí domorodí bojovníci si i Masajové natírají vlasy černou hlínou smíšenou s máslem. Méně obvyklá je již ženská obřízka, kterou masajští muži považují za pojistku proti nevěře.
Mursiové Prvním kmenem, který mě na první pohled zaujal, jsou Mursiové. Žijí na území Etiopie. Je zvykem, že vdané ženy si do rozříznutého rtu, nebo ušního lalůčku vkládají ozdobné talířky z terakotové hlíny
Himbové
Pygmejové Často přezdívané trpaslíci pralesa jsou kmeny sběračů a lovců. Nepěstují žádné plodiny ani nechovají dobytek. Proto se velmi často stěhují za potravou. Staví si jen skromná obydlí. Postavit dům tak trvá pouze hodinu.
Na první pohled mě překvapilo zdobení tohoto národa. Vlasy vyztužené kravím trusem, čelenka z kozí kůže, pokožka natřená prachem z rozdrceného okrového kamene a tradiční africké náhrdelníky… Tento kmen najdete v polopoušti, kterou domorodí obyvatelé nazývají rudá země.
Majkelina Zdroje:http:
Surmové Podobní Mursiům jsou i Surmové. Stejně jako oni si vkládají do rtů talířky, které jsou však v jejich případě mnohem zdobnější. Muži
Křováci I Křováci jsou malého vzrůstu. Jsou typickými lovci a sběrači. V období dešťů obohacují svůj jídel-
www.nahaafrika.cz cs.wikipedia.org www.google.cz www.cl-kultura.cz worldnaturephoto.com Žijící lidé pravěku-Petr Jahoda
Stránka 8
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
NOMÁDI OPRAVDU VÍTE, KDO JSOU? Pod slovem nomád se vám pravděpodobně vybaví obrázek zachumlance ve voze taženém velbloudy, táhnoucího se nějakou nekonečně dlouhou pouští, neboť nomády máme povětšinou spojené s písečnými pouštěmi. Avšak to není tak úplně pravda, protože nomádi jsou pouhé synonymum pro kočovníky – komunity lidí, kteří neustále putují z jednoho místa na druhé. Proto by byla velká chyba myslet si, že se jedná pouze o obyvatele Egypta apod. Obrázek istanbulské kočovné rodiny v tradičním oblečení Vám může posloužit jako důkaz (žádná poušť, žádný Egypt..). Přestože nomádů díky neustále se rozvíjejícím technologiím a průmyslu znatelně
ubývá, stále ještě nejsou přežitkem minulosti. Dokonce se odhaduje (sami jistě uznáte, že ani v dnešní době není možné zjistit přesný počet neustále se stěhujících nomádů), že na celé Zemi žije okolo 30-40 milionů kočovníků. Nomádské kmeny se převážně vyskytují v Asii a Africe a můžeme je rozdělit do tří typů, podle způsobu jejich života. Na „lovce sběrače“, „kočovné honáky“ a „potulné obchodníky“. Asi si teď myslíte, že v moderní Evropě je naprosto vyloučeno, abyste potkali nějaké kočovníky? Omyl! Pravděpodobně jste jich viděli i stát několik na sobě. Tedy pokud jste někdy na-
vštívili cirkus. I tito lidé totiž žijí kočovným životem a můžeme je tak řadit mezi kočovníky. Slečna W Zdroje: http:// blogs.bootsnall.com/ nomads/category/centralasia/kyrgyzstan http://cs.wikipedia.org/wiki/ Ko%C4%8Dovnictv%C3%AD
SVÍTÁ PRO CHUDÉ OBYVATELE V AFRICE NOVÝ ZAČÁTEK? O Africe se toho ví hodně. Například víme, že africký kontinent patřil k největším koloniím, víme také, že se zde nachází jedinečná flóra a fauna. Například se až do nedávna stále nevědělo přesné místo pramene řeky Nilu. Další věc, která k tomuto kontinentu neodmyslitelně patří, je bída, utrpení, dětská práce, drogy, export ovoce a ropy, špatné životní podmínky, špatná hygiena a další věci. Pokud se podíváme do dějin samotného lidstva, uvidíme povětšinou seznam katastrof a válek, které většinou skončí zle. Abych se odpoutal od nudného uvažování a psaní již známých pravd, kterými nás krmí média. Přesunu se tedy k organizacím, které se
angažují v pomoci těmto lidem. K nejznámějším humanitárním organizacím patří například ADRA, Člověk v tísni, nebo také UNICEF. ADRA- Nemusím snad ani naznačovat, že se jedná o celosvětovou organizaci. Organizace, jako taková byla založena v USA a její celý název zní: „Adventist Development and Relief Agency“. Z názvu se dá usoudit, že její zakladatelé byli adventisté. Dnes působí celkem ve 125 zemích a je zřejmé, že se nebude jednat o malou organizaci. V České republice patří k třem největším organizacím svého druhu. Jejich probíhající projekty se týkají nejen Afriky, ale i dalších zemí, které se v poslední době ocitli v špatných situa-
cích. Adra se věnovala, nebo ještě věnuje projektům v Bangladéši, Barmě, Bosně a Hercegovině a dalších místech, které se mohou ocitnout v situacích, které samotná vláda nevyřeší. Momentálně se ADRA věnuje obětem sucha a to v státech: Džibutsko, Etiopie, Eritrea, Keňa, Somálsko, Uganda. Pokud se jedná o sucho, je opravdu velmi, velmi závažné. Jelikož se zvyšují i celosvětové ceny potravin, obyvatelstvo zde trpí podvýživou. Tolik tedy o významné organizaci jménem ADRA, nyní se přesunu k další z uvedených organizací…
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
ČLOVĚK V TÍSNI – Podle názvu se dá jednoduše usoudit, že tato organizace je ČESKÁ! Původně byli zakladatelé Člověka v tísni váleční zpravodajové, kteří se nespokojili jen se zprávami, a proto začali do těchto míst vozit pomoc, ať už peněžní, či humanitární. Během své existence se Člověk v tísni rozvinul v jednu z největších organizací ve střední Evropě, což vyústilo v rozšíření pomoci, kterou bude organizace rozdávat. Rozdělení těchto příspěvků je následující: Humanitární pomoc a rozvojová spolupráce – tato část se týká především přírodních katastrof a válečných krizí, Program sociální integrace – toto odvětví se zabývá sociálního vzestupu chudých, či ohrožených rodin pomáhá organizace poradenskými a vzdělá-
Stránka 9
vacími službami, Podpora lidských práv – podpora disidentů a občanské společnosti v nesvobodných zemích. Toto odvětví bylo základní filosofií této organizace. UNICEF – Základní poslání této světové organizace je pomoc dětem. Založena byla v roce 1946 s jiným názvem: Mezinárodní dětský fond neodkladné pomoci (United Nations International Children’s Emergency Fund). V té době byla samozřejmě určena pro pomoc dětem postiženým 2. světovou válkou. V roce 1953 se UNICEF trvale připojil k Organizaci spojených národů se specializací pomoc dětem při světových katastrofách. K nejznámějším projektům této velké organizace patří Adopce panenek. Jde o projekt, při kterém si rodina či
jednotlivec pořídí panenku, za získané peníze UNICEF očkuje proti šesti nejzávažnějším a nejčastějším chorobám, které mohou postihnout d ě t i v rozvojových zemích: spalničky, záškrt, černý kašel, tetanus, tuberkulóza, dětská obrna. Můj názor na tyto organizace je prostý a jednoduchý: je to potřebné a důležité, ale má to svá negativa. Pokud přispějete peníze, nemáte 100% záruku, že dojdou na místo, kterému jste chtěli pomoci. Ovšem i tento faktor se během let odstraňuje a příspěvky potřebným by se mohly třeba předávat osobně, ovšem to je jen teorie. Tomáš Bobok
GENOCIDA VE 20. STOLETÍ V AFRICE Rwandská genocida: 6. dubna 1994 se uprostřed malého státu jménem Rwanda, udála jedna z nejhorších novodobých genocid vůbec. O co šlo? Nenávist mezi dvěma kmeny vyvrcholila ve válku. První kmen byli Tutsiové, těch bylo sice jen pouze 14% obyvatelstva, ale vládli už od 16. století, až do roku 1961. Naproti tomu druhý kmen Hutuové, měl v zemi drtivou většinu (85%) a vládli od roku 1961 až po současnost. Platila sice mírová smlouva z roku 1993, ale napětí v zemi sílilo. Kolem prezidenta Juvénala Habyarimana začala vznikat radi-
kální skupina, která chtěla vyřešit otázku národů ve Rwandě provždy. Začínají vznikat seznamy, které obsahují jména Tutsiů, téměř jako seznamy německého vůdce Adolfa Hitlera. Hutuové se začínají vyzbrojovat mačetami a samopaly. Reakce Američanů ? Nechceme se angažovat. Nejpravděpodobnější důvod nečinnosti, byla akce v somálském Magadíší, kde zemřelo 18 amerických vojáků. Vše začíná v noci 6. dubna, kdy je sestřeleno letadlo s prezidentem. Dále dochází k vraždě předsedkyně vlády a její ochranky osmnácti
Belgičanů. Kvůli tomu Belgie stáhne všechny své vojáky a zůstane pouze hrstka amerických vojáků a pouze 450 afrických vojáků. Mezitím Hutuové vraždí každého, kdo má v občanském průkazu napsáno Tutsi , nebo-li příslušník kmenu Tutsiů. Jedinou věc, kterou podniknou Američané, je záchrana vlastních vojáků. Ti ale na vlastní pěst zachraňují některé Tutsie. Válka trvá více než 3 měsíce, dokud nezakročí vojáci z Ugandy. Celkový počet mrtvých se vyšplhal na jeden milion. Roman Pohl
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 10
Specifikace ZTE Open:
CHYTRÉ TELEFONY PRO ČERNÝ KONTINENT Na nedávném kongresu v Barceloně byla představena novinka, která obohatí mobilní trh. Mozilla OS. Tedy pro vysvětlenou: Oblíbená firma, která vyvinula velmi populární prohlížeč Firefox, hodlá vyvinout své technologie i na poli mobilních telefonů. Přístroje sice budou od čínských výrobců jako ZTE, ale operační systém budou mít od „oranžové lišky“, jak se Mozille přezdívá. Jejich hlavním úkolem není konkurovat telefonním softwarovým obrům jako Apple, Android nebo Windows, ale především telefony dostat na trh do Afriky nebo Jižní Ameriky. Pro mnoho lidí
v rozvojových zemích to bude první smartphone, a
proto je tomu uzpůsoben. Je levný (zhruba tři a půl tisíce, což je třeba pětkát méně levnější než iPhone 5) a také
má jednoduché ovládání. Pro chudší lidi v těchto zemích to bude vítané zpestření a možnost být přes internet v kontaktu s celým světem. Z prvních testů OS Mozzila převažují pozitivní dojmy. I přes špatný procesor, malý displej se dá říct, že telefon běžel celkem plynule a aplikace jako multitasking ( ovládání telefonu hlasem) jsou jen příjemné zpestření. Dá se říct, že náročné uživatele uspokojit nemohou, ale smartphonové začátečníky rozhodně ano. Roman Pohl
RALLYE DAKAR Mnozí z vás určitě o rallye Dakar slyšelo, ale o co se vlastně jedná? Rallye Dakar
se pořádá od roku 1979. Jezdí se každoročně a jedná se o závod upravených offroad speciálů (aut, nákladních automobilů a motorek) napříč africkou pouští. Dříve se startovalo v Paříži, ale start byl přesunut na různá místa a i trať se mnohokrát změnila. Od roku 2008 se závody pořádají v Jižní Ame-
rice (Argentina, Chile a později Peru) kvůli hrozbě teroristických útoků na africké půdě (pozn. autora: mapa znázorňuje původní trasu závodu). V jakých kategoriích se závodí? Závody se jezdí v těchto třech kategoriích, a to: Automobily: Jedná se o speciály upravené na dálkové závody pouští, takže s sebou musí vozit náhradní pneumatiky, nádrže s benzínem či naftou, nářadí a spoustu dalších důležitých věcí. Tyto speciály vyrábí různé firmy, třeba Mini, Mitsubishi, Volkswagen a jiné. Vítězi v této kategorii jsou většinou Francouzi například: Stéphane Peterhansel. Motorky: Stroj, hojně využívaný je od značky KTM, která na trhu patří mezi nejlepší
výrobce dálkových terénních motocyklů. Mezi jezdce v této kategorii patří třeba Španěl Coma či Francouz Despres. Nákladní vozidla: Používají se nákladní automobily, které mají nákladní prostor oddělený od kabiny a jsou spolu uloženy na podvozku. V těchto vozidlech se vozí spoustu náčiní a věcí a třeba přídavného paliva. Tyto vozy jsou ze všech nejtěžší, takže mají nejvyšší výkon motoru, pohybuje se okolo 800 koňských sil. Při počátcích rallye Dakar byly využívány hlavně značky Fiat, Mercedes a DAF. Teď se používá třeba i Tatra, Kamaz, MAN nebo Iveco. V této kategorii jezdil i Čech Karel Loprais, který má „na kontě“ 6 vyhraných závodů. Igi
rozměry a hmotnost: 114 × 62 × 12,5 mm displej: 3,5'', kapacitní TFT LCD, 320 × 480, 165 DPI sítě: GSM, WCDMA, GPRS, EDGE, HSPA (7,2|5,76 Mb/ s) konektivita: microUSB, Wi-Fi 802.11 b/g/n, Bluetooth 2.1, GPS paměť: uživatelská 512 MB, operační 256 MB RAM, baterie: 1 200 mAh procesor: Qualcomm MSM7225A (1× Cortex-A5, 1 000 MHz, 45nm) operační systém: Firefox OS fotoaparát: 3MPx (2 048 × 1 536), video
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 11
DOVOLENÁ V AFRICE ANEB NEJOBLÍBENĚJŠÍ DESTINACE Afrika je druhý největší a druhý nejlidnatější kontinent na světě. Má 53 států, největší je Sudán a nejmenší je souostroví Seychely. Nejlidnatějším městem je Káhira, což je hlavní město Egypta. Egyptu se budeme víc věnovat v následující části, jelikož patří mezi oblíbené destinace. Podnebí v Africe je tropické až subtropické. Víc než třetinu povrchu pokrývá poušť Sahara. Největší hora je Kilimandžáro a nejdelší řeka Nil. I když je v Africe mnoho zemí, kam můžeme jet na dovolenou já jsem si vybrala tři, které mě nejvíc zajímají a jednou bych se tam chtěla určitě podívat. Bude to Egypt, Madagaskar a Tunisko. 1. Egypt Egypt jedna z nejoblíbenějších destinací. Nachází se na severovýchodě Afriky. Když se řekne Egypt, asi každý z nás si jako první vybaví obrovské pyramidy nebo sfingu. Egyptská
civilizace je známá také svými chrámy a monumentálními hrobkami. Známými příklady jsou Džoserova stupňovitá pyramida, Velká Sfinga v Gíze a chrám Abú Simbel. Turisty rovněž láká pestrobarevný podvodní svět Rudého moře. Přímořská letoviska jako například Hurghada, Šarm aš - Šajch či Taba navštíví ročně několik miliónů turistů. Umění v Egyptě je různorodé. V egyptském hlavním městě se rovněž nachází káhirská opera. Ale známá je taky Káhirská ZOO v Gize. Lákavá je i plavba po řece Nil. 2. Madagaskar Madagaskar je čtvrtým největším ostrovem na světě. I když má krásné pláže a bohatou přírodu, cestovní ruch je ještě velmi málo rozvinutý. Hlavní město je Antananarivo, také známe pod svým zkráceným názvem Tana. Největší hora je Maromokotro. Zaručená místa, kam se při návštěvě Mada-
gaskaru podívat, jsou deštný prales v národním parku Ranomafana, kde můžete pozorovat různá zvířata, nebo jít na noční safari a vidět zvířata, která ožívají jen v noci. 3. Tunisko Tunisko je stát v severní Africe. Hlavní město – Tunis. Známým pohořím je Dorsale, které je pokračováním pohoří Atlas. Tunisko je velmi bohaté na památky. Tady jsou ty nejznámější. Medína - tj. Staré město. Tuniská Medina má kolem 700 památníků, paláců, mešit a medres (školy islámu). Muzeum Bardo je nejznámější muzeum v Africe. Dále Sidi bou Said. Je to malá vesnička, která je pokládána za předměstskou část Tunisu. Nebo Bulla Regia, což je jedna z nejcennějších lokalit archeologů. Proslavila se zejména svými podzemními vilami. Pavlisková Diana
OTROCTVÍ DŘÍVE A DNES Myslím, že v Evropě je názor na otroctví vcelku jednoznačný. Už malým dětem se vysvětluje, že je to něco špatného. Proto mě osobně tak často zaráží, že stále existuje a naše západní společnost ho podporuje. Ó ano, vidím vaše šokované výrazy: ,,Ale otroctví je přeci zrušeno! Jaktože existuje, co to povídáš?‘‘Aha! Co oči nevidí, to srdce nebolí. Ale kdo dělal mikrovlnku, kterou máte v kuchyni, kdo vyrobil vaše auto, povlečení...? Za to, že máte iPhona zaplatil zdravím jakýsi dělník
v Číně (a jako majitelku tohoto skvělého mobilu mě to samozřejmě rmoutí). Například při výrobě iPhone 5 byli dělníci jasně srozuměni s tím, že spletou-li se byť jen o milimetr, mají padáka. Pravda je ta, že právě teď je někde v Asii rodina, jejíž jediné příjmy pocházejí z otročiny v chemičce odpadu, továrně na hračky na Tchaj-wanu, nebo z tavení PVC. Možná, že tohle je ale ten důvod, proč s tím nic neděláme – že z toho mají příjmy. Já si stejně myslím, že vzhle-
dem k podmínkám, mzdám, které nejsou ani minimální a věčnému každodennímu nátlaku na jejich zdraví, se jedná o otročinu. Zvláště uvědomíte-li si, že tam pracují už i malé děti. Ovšem, co s tím MY můžeme dělat? Přestat kupovat jejich výrobky? To by ekonomika zkrachovala. A malý Čing by neměl na těch 10 g rýže. Nechce se mi ale líbit, že bychom se zkrátka měli smířit s tím, že v některých asijských oblastech lidé
umírají okolo 40 let buď na přepracování, nebo zdravotní problémy. Když je něco špatně, neměli bychom nad tím jen tak mávat rukou, že se to vyřeší samo. Proto doufám, že jednou se snad i asijští dělníci dočkají nějakých vlastních práv a vhodných podmínek k žití. Julka x)
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 12
LUŠTÍME S AFRIKOU
1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13)
1) Označení pro hromadné vymírání obyvatelstva na určitém území v důsledku dlouhodobého hladovění 2) Člověk vyznávající islám 3) Kriminální způsob obživy především Somálců v oblasti Perského zálivu 4) Hlavní město Egypta 5) Země faraónů 6) Nejslavnější národní park v Africe 7) Sesazený libyjský diktátor 8) Významný český cestovatel (Zikmund a ...) 9) Největší africký ostrov 10) Velký marocký přístav 11) Nejdelší řeka Afriky 12) Označení pro travnaté oblasti tropických a subtropických oblastí 13) Stavby v Gíze
ŘEŠENÍ:
czMeliSekcz
1) HLADOMOR 2) MUSLIM 3) PIRÁTSTVÍ 4) KÁHIRA 5) EGYPT 6) SERENGETI 7) KADDÁFÍ 8) HANZELKA 9) MADAGASKAR 10) CASABLANCA 11) NIL 12) SAVANA 13) PYRAMIDY
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Stránka 13
MÉ JMÉNO JE: ELIŠKA BRTNICKÁ Ahojky :) Je tu další číslo Guláše a s ním přichází i další umělec. Už jste někdy přemýšleli o tom, jaké by bylo létat. Se svými zkušenostmi se mi tentokrát svěřila Eliška Brtnická ————————————————
Prosím, přibližte našim čtenářům, čím se zabýváte.? Zabývám se především „divadelním“ žánrem zvaným „nový cirkus“. Jedná se o inscenace, které používají cirkusové disciplíny jako hlavní vyjadřovací prostředek. Zjednodušeně řečeno jde o divadlo, v němž herci jsou zároveň artisté. Může jít o různé druhy akrobacie,
žonglování nebo například i klaunérii. Já osobně se zabývám jednak pozemní a vzdušnou akrobacií (akrobacie na visuté hrazdě, šále, laně), ale také výukou
akrobacie, choreografií a vlastní tvorbou inscenací. Založila jsem skupinu Cirkus Mlejn, která vytváří své autorské inscenace a experimentuje s různými přístupy k tvorbě z hlediska režie a dramaturgie. Někdy se inspirujeme textem, jindy obrazy nebo hudbou nebo jen tak nějakou obyčejnou každodenní situací a z improvizací na zkouškách pak různými způsoby sestavujeme přibližně hodinový divadelní kus. Momentálně máme na repertoáru 4 inscenace, každou úplně, ale úplně jinou, což plyne právě z těch našich experimentů.
Jak jste se dostala k akrobacii? Já jsem byla už od mala dost v pohybu, tak mě naši dali asi ve čtyřech letech na gymnastiku, aby ode mě měli taky chvíli pokoj. Později jsem začala dělat akrobatický rokenrol, u kterého jsem vydržela deset let. A pak nějak kolem těch mých jednadvaceti mi nabídl jeden můj kamarád, herec Jakub Škrdla, ať se s ním učím na visuté hrazdě a že pak spolu uděláme představení. On, kromě toho, že hraje klasickou činohru v Horáckém
divadle v Jihlavě, tak má svoje malé experimentální divadlo T.E.J.P. Tam si vybíjí všechny svoje nápady a uskutečňuje svoje vlastní projekty, občas právě i novocirkusové. A to se mi tenkrát líbilo – akrobatit a nemuset přitom soutěžit, nemuset dě l a t p o v i n n é p r v k y v povinném čase. Přijde vám to nebezpečné? Nebezpečné to být může, ale když nejste cvok, děláte to bezpečně. Když se učím něco nového, mám pod sebou tlustou duchnu, třeba i lidi, kteří mě chytají, záchranný pás atd.. Když si myslím, že na tenhle trik ještě nemám dost síly a techniky, tak ho zatím ani nezkouším. Pak při představení je to už v š e c h n o „najisto“. Samozřejmě, že se může kdykoli cokoli stát, ale to se může i doma u sporáku (což se mi stává pravidelně na rozdíl od akrobacie). Je to ale hodně v hlavě, jednak se musím soustředit na trik/ pohyb, který právě dělám, a jednak v tu chvíli „vím“, že ho umím a nesmím nechat mozek myslet na to, že se může něco stát.
Dá se v dnešní době akrobacií živit? To je složitá otázka. Já jsem
zároveň zaměstnaná v KD Mlejn jako dramaturg, takže nemůžu říct, že se živím jenom akrobacií. Zároveň je rozdíl živit se tvorbou a hraním inscenací nového cirkusu a učením a živit se akrobatickými vystoupeními třeba pro komerční účely (vystoupení na večírcích úspěšných firem, natáčení reklam apod..). Prvním zmíněným způsobem to zrovna zatím dost dobře nejde, druhým to jde, ale je to trochu otrava. Já dělám obojí. Pracovat v oblasti umění znamená většinou dělat několik různých věcí na různých místech, občas je těch
„kšeftů“ víc, občas míň.
Je něco, co bys nedokázala? Tak toho je hodně. Asi bych nikdy nedokázala skočit base-jump, takový ten seskok volným pádem z okraje nějaké skály nebo budovy. Člověk chvilku letí a hned otvírá padák, ale třeba o ty skály se může pěkně omlátit a vůbec.. Pak bych taky asi nedokázala dělat nějakou takovou tu „normální“ práci, to by mě možná zabilo dřív než takovej base jumping...
S PŘÍCHUTÍ EXOTIKY
Je nějaké číslo, které byste nikdy neudělala? Ani nevím, obvykle je to tak, že časem se člověk dopracovává k tomu, o čem si dřív myslel, že tohle fakt nedá a najednou se k tomu vrátí po nějakém čase a nějak to najednou jde. Každopádně ale nedělám vystoupení ve velkých výškách bez jištění
(třeba 20m), to se mi zdá zbytečné. Pak mě ještě přemlouvají kolegyně, ať se pověsím za vlasy (mám je prej na tuhle disciplínu ideální), ale zatím odolávám...:)
Jaké máte vzpomínky na základku? Na základce jsem chodila do třídy s rozšířenou hudební výchovou a to bylo úplně super, hlavně asi díky učitelce, kterou jsme měli, jmenovala se Věra Velcová. Teď, když si na to vzpomenu, mám pocit, že jsme se snad ani neučili, bylo to hrozně zábavný. Já jsem vlastně na základce byla jen do páté třídy, pak jsem šla na víceletý gympl a to byla tvrdá změna. Ale musím říct, že to byla
Stránka 14
dobrá škola. Začala jsem hodně číst a vznikla tam i dobrá parta spolužáků.
Jaký byl váš největší trapas na škole/ při vystoupení? Tak to mě napadá jeden vtipný trapas. Já jsem v jednom představení hrála s takovou velkou maskou na hlavě, která měla jen malinký dírky na oči. Když jsem odcházela na konci jedné vážné scény do portálu (který byl samozřejmě černý), tak jsem šla mírně špatným směrem a to úplně přímo do zdi (která byla taky černá). Do tý jsem totálně nabourala tou maskou a vrávorala tam jak v temným lese, pak jsem se ještě několik dlouhých sekund zmateně rozhlížela, než jsem našla ten východ. Diváci se mohli strhat smíchy a já, když jsem zalezla dozadu a představila si, jak to mohlo vypadat, tak jsem propukla taky ve smích, což bylo dost slyšet a na to diváci přidali další vlnu smíchu. Takhle se ten smích zacyklil a trvalo pěknou chvíli, než se to uklidnilo.
Kde vás můžeme vidět? S Cirkusem Mlejn hrajeme pravidelně tak 2-3x měsíčně
v KD Mlejn ve Stodůlkách. Jezdíme ale i všude možně po republice a po různých festivalech jako je Letní Letná, Cirkuff, Fun Fatale a další.
Máte nějakou úchylku?
profesní
Jo, myslím, že ne jen jednu. Nejvýraznější je asi zkoumání různých kovových předmětů (háků, tyčí, lanek, svorek), kolem kterých někde projdu. To zní asi divně, ale souvisí to s tím, že si (jako skoro každý vzdušný akrobat) věsím svoje nářadí sama a k tomu mám různé věcičky: karabiny, smyce, kladky, různé kovové doplňky a tak. No a když takhle něco vidím, hned si říkám třeba: to by se možná hodilo, něco takovýho jsme posledně potřebovali, dalo by se to vzpříčit mezi ty úchyty a pak už by se to tak netočilo.. Nemluvě o tom, že v každém prostoru mě nejvíc zajímá strop. Jakmile je někde minimálně 6m výška a nedej Bože nějaký hák na stropě, už tam vidím zavěšenou šálu – naposled mě takhle zaujal strop na Masarykovým nádraží, ten je moc pěknej..
spíš když už člověk vyrazí za kulturou, aby zkoušel také méně známé věci a nechodil jen na zaručené hvězdy, o kterých se píše na titulních stranách. A když se divákovi nějaké představení třeba vůbec nelíbí, aby to bral taky jako přínos, jako zážitek a zážitek nemusí být dobrý, hlavně, když je intenzivní.
Majkelina Zdroje: www.vitalia.cz
Co byste chtěla na závěr vzkázat našim čtenářům? Asi aby se nebáli netradičních forem umění. Nemyslím zrovna jen nový cirkus, ale
REDAKCE: Bergerová Anna Marie VIII. A – Slečna W., Bobok Tomáš VIII. B - Tomáš Bobok, Červenková Michaela VIII. B - Majkelina, Hrubá Lucie VII. C - Lucie Hrubá, Jungmann Igor VIII. A – Igi, Kopecká Martina VIII. A – Slečna C., Králová Tereza IX. A - Kráter :), Melichar Karel IX.A - czMeliSekcz, Pavlisková Diana IX. C – Pavlisková Diana, Pohl Roman VIII. A – Roman Pohl, Svobodová Kateřina IX. C – Káča, Soukup Adam VIII. B – Adam Soukup, Šimůnková Julie IX. B – Julka x), Žerníčková Pavla IX. C – Pavla Ž. VYDÁNO: 10.6. 2013
