70 let
turistické chaty Hvězda na Andrlově chlumu 25. 8. 1940 – 25. 8. 2010
Milan Richter
Mikulášská
Sešlost 2005 J. Kulhavý
Za studánkami …a stále se něco děje
„Mateřinky“ Čarodějnice
2
Ústecká „21“
Svatebčané
Novoroční
Motorkáři
Časovka
Minikáry
Hasiči Čarodějnice
3 Šermíři
Časovka
Novoroční výstup
K rozhledně
Pořadatelé k rozhledně
Zimní táboření
Běh do vrchu 1981
Luďa „60“
Malování
Motoskiering
Novoroční pořadatelé
Turisté
4
Počítačová animace
Hvězda, 1.7.1996 Kolaudace, 2004
Základy přístavby, 2003
Hvězda, 1.7.2000 Přístavba, 2003
Rekonstrukce kuchyně, 2004
5 Úprava terénu
Hvězdná sešlost, 20.5.2010
Bratři Grimové (vpravo), 1.1.2005
Obsluha, srpen 2010
ČOV, 2006
Školení KČT
Grimovi (vlevo) Sešlost, 17.5.2003
Přístavba, 2003
6
Pirklovi, 14.9.2003
25. 8. 1940 – 25. 8. 2010 TURISTICKÁ CHATA HVĚZDA SLAVÍ SEDMDESÁTKU Průzkum pozemků pro výstavbu chaty na Andrlově chlumu byl proveden již začátkem ledna 1936, 6. května 1936 byla uzavřena smlouva s majitelem pozemku panem PÁVKEM o koupi potřebné plochy. Pozemky zaplatil továrník JINDŘICH JANDERA a později převedl za symbolickou cenu na KČT. V roce 1937 byla započata výstavba silnice od „Loučení“ na vrchol Andrlova chlumu výkupem pozemků a mýcením lesa. Stavební práce byly započaty o rok později. Změna politického uspořádání okresu a odtržení Sudet znamenalo roční přerušení prací, obnoveny byly až 5. srpna 1939. Silnice byla dokončena v roce 1940. Válečná doba vedla vedení KČT Ústí nad Orlicí upustit od stavby chaty s rozhlednou, rozhodnuto bylo vybudovat zde pouze útulnu, která by poskytla skromné občerstvení a střechu nad hlavou příchozím turistům. Projekt a výstavba byla zadána firmě FRANTIŠKA TOŠOVSKÉHO v Ústí nad Orlicí, která písemně oznámila započetí stavby 15. dubna 1940. Dozor nad stavbou vykonával arch. Ing. STANISLAV TOŠOVSKÝ. Slavným dnem byl 25. červen 1940, Mecenáši na chatě, 1940 kdy byl tesaři na hřebenu střechy vztyčen ozdobený stromek. Továrník JINDŘICH JANDERA potom všechny přítomné dělníky pohostil. Klempířské, pokrývačské a instalatéřské práce byly dokončeny 3. srpna 1940, rovněž byla zasklena okna i dveře. Nejbližší okolí útulny upravil Okrašlovací spolek. Ozdobně vyřezávané věšáky věnoval chatě VLASTIMIL MATYÁŠ, syn majitele pily ANTONÍNA MATYÁŠE. Nájemce pan OLDŘICH ŘEHÁK opatřil starodávné hodiny s kukačkou, police na stěnách zdobily slovácké mísy, vázy, talíře, džbány a čutory z Uherského Hradiště. V restaurační místnosti byl tmavohnědý těžký selský nábytek. Obrazová výzdoba propagovala náš kraj. Motivy z okolí Andrlova chlumu byly vybírány u místních malířů – krajinářů pánů JAROSLAVA ČADY, KARLA KINDLA, VÁCLAVA KOVÁŘE a FRANTIŠKA ŠTANCLA. Záchody i umyvadla již v útulně rovněž byly, chybělo však to hlavní, voda. Předseda technické komise JINDŘICH JANDERA si ale věděl se vším rady. Pod střechu chaty nechal dopravit reservoár, který náhodou postačil 15. 5. 1945 - převzetí chaty pokrýt spotřebu vody po celý den 7
8
slavnostního otevření. Den „D“ byl určen na neděli 25. srpna 1940. Nejdříve proběhla od 10 hodin valná hromada KČT Ústí nad Orlicí, ukončena byla předáním chaty veřejnosti a přátelskou besedou, která se protáhla do pozdních večerních hodin. Počasí turistům nepřálo, kromě několika dopoledních hodin celý den pršelo. Trocha vody však turistům nevadila a místnosti JANDEROVY chaty na Andrlově chlumu nestačily pojmout mimořádné množství návštěvníků, kteří přicházeli dlouho do večera. Město Ústí nad Orlicí bylo v té době obklíčeno ze tří stran sudetoněmeckou hranicí s celnicemi před Dolními Libchavami, na Oldřichovicích a v Hylvátech. Obyvatelé měli přístup jen na jihozápadní část okolí města. JANDEROVA chata na Andrlově chlumu byla tedy neustále přeplněna, prostory restaurace nestačily zájmu veřejnosti. Již v roce 1941 bylo přistoupeno k velkému rozšíření chaty. Projekt i práce provedla opět firma TOŠOVSKÝ. Po přístavbě byla chata předána slavnostně veřejnosti 21. června 1942. Další osud chaty byl smutný. V roce 1943 byla zabrána pro Hitlerjugend. Veřejnosti začala sloužit až po osvobození v květnu 1945. Komunisté Klub českých turistů v roce 1948 zrušili, chatu převzala tělovýchovná jednota, která ji po několika letech prodala Jednotě v Ústí nad Orlicí. Ta z ní více jak čtyřicet let úspěšně rýžovala peníze, na údržbu již tolik nehleděla… V roce 1990 vzniká opět KČT. Jelikož měl ústecký odbor vždy štěstí na šikovné jedince, okresnímu značkaři a jednateli výboru MILANU CHASÁKOVI se jeho mravenčí prací podařilo za pomocí výboru KČT dosáhnout toho, že 1. 1. 1992 je opět chata turistů. Pravda, proběhlo i několik okresních a krajských soudních jednání, nakonec právo zvítězilo. (Pan MILAN CHASÁK by se 27. srpna 2010 dožil 80 let). Ústeckým turistům však přibylo pořádné břemeno. Po čtyřicetiletém panování komunistické Jednoty je chata náležitě zplundrována. Je třeba předělat elektroinstalaci, opravit vodovodní řad a sprchové kouty, provést rozličné stavební úpravy. Naštěstí se vždy našlo dost šikovných turistických rukou, které byly ochotny pracovat bez nároku na odměnu. Vybudována byla i čistička odpadních vod, provedena geneJanderova chata, 1942 rální oprava topení, z vytápěOldřich Řehák, 1941
9
1942
Janderova chata
Janderova chata
10
ní koksem se přešlo na plyn. To si pochopitelně vyžádalo výměnu všech rozvodů včetně radiátorů a zabudování podzemní pětikubíkové nádrže. Vystavěna byla i nová veranda. V posledních letech jsou však finanční částky pro možnosti ústeckých turistů přímo astronomické. Ze stotisícových položek se přechází na milionové. V roce 1997 se proinvestovalo 134 715 Kč, 1998 – 123 979 Kč, 1999 – 183 649 Kč, 2000 – 289 570 Kč, 2001 – 413 439, 2002 – 92 590 Kč. Přicházejí však stále horší časy. Nároky hygieny na provoz restauračních zařízení stoupají, ústečtí turisté museli v roce 2003 vystavět nákladem téměř 800 000 Kč hrubou přístavbu chaty Hvězda. Po vykoupení pozemku od majitele pana PÁVKA byla celá stávající stavba rozšířena o 2,7 metru. O rok později bylo přistoupeno k rekonstrukci kuchyně a jejímu rozšíření, přistavěno bylo sociální zařízení, stávající rekonstruováno. Rovněž bylo rozšířeno restaurační zařízení. Opět vysoké náklady převyšující částku 1 100 000 Kč. Bez tohoto opatření by však turistické chatě Hvězda hrozilo buď velké omezení provozu, nebo i její uzavření. Členové KČT Ústí nad Orlicí sice mezi svými členy vybrali bezúročnou půjčku převyšující 300 000 Kč, na pokrytí tak vysokých nákladů by však turisté finance neměli. Významně pomohl Pardubický kraj, Oblast KČT – PK, Město Ústí nad Orlicí i Ústředí KČT v Praze. Právě jim může KČT Ústí nad Orlicí a ústecká veřejnost děkovat, že je chata Hvězda stále v provozu. Velice vstřícně spolupracuje s ústeckými turisty i nájemce, chatař RENÉ GRIM, který zde pracuje od 1. července 2000. Jeho kroky jsou patrné jak uvnitř chaty, tak
Sbor Lukes na chatě, 26. 8. 1945
Rozšíření chaty (vodovod), 1941
Voda se nenašla… J. Jandera, K. Brožek (vpravo)
11
i v jejím okolí. Veškeré peníze, které turisté inkasují od chataře RENÉ GRIMA vracejí zpět do své milované chaty HVĚZDA. Stále je co opravovat, vylepšovat, stále je co platit. Pojištění, revize, rozbory předepsaných vzorků pitné vody, zkrátka sto tisíc korun za rok, to nejsou pro chatu peníze… Investice v roce 2005 se blížila k 200 000 Kč a v příštím roce, to teprve ústečtí turisté krváceli. Litera zákona je však neúprosná, čistička odpadních vod jí nevyhovovala, chtěli-li turisté svoji perlu provozovat i nadále museli urychleně jednat. Upřímně řečeno, kdyby se snažili sebevíc, sumu 1 500 000 Kč, kterou nová čistička představovala, by sami nesehnali! Obrátili se však na šikovné dámy poslankyně Parlamentu ČR za ODS VERONIKU NEDVĚDOVOU a senátorku za KDU-ČSL LUDMILU MÜLLEROVOU a ty pomohly „zatlačit“ na Ministerstvu pro místní rozvoj. A povedlo se! Byl to však stavební horor. Milion sto tisíc bylo od ministerstva přislíbeno ovšem peníze dorazily až v listopadu. Jelikož však musela být stavba dokončena do 31. prosince 2006, začali turisté se stavbou ČOV již v září. Ústecká firma ABV pracovala zatím bez peněz. Nedovedu si představit kam by se šli turističtí šéfové zhoupnout, kdyby nakonec finance nedorazily. Stavebniny i vlastní technologie ČOV, to vše již bylo nasmlouváno a připraveno na Andrlově chlumu. Naštěstí vše dobře dopadlo a s další nemalou částkou pomohlo opět Město Ústí nad Orlicí. Zbývající rovněž nezanedbatelné peníze již musel uhradit majitel objektu, tedy
KČT Ústí nad Orlicí. Problémy však pro turisty zdaleka nekončily. První čtvrtletí roku 2007 se nechtělo „Paní ZIMĚ“ svoji vládu opustit, o čtrnáct dní se opozdil i termín kolaudace. Při závěrečném účtování se „vytáhli“ úředníci z Finančního úřadu Ústí nad Orlicí a velice aktivně přispěchali s nemalým finančním postihem. Netřeba zdůrazňovat, že vedení turistů se věnuje svoji HVĚZDĚ ve svém volném čase bez nároku na odměnu. Každé dobro však musí být po zásluze potrestáno…. Aby čistička odpadních vod dobře a spolehlivě pracovala, musí být odborně udržována. S tím ústeckým turistům pomáhá TEPVOS. To však také nějakou korunku stojí. V příštím roce zvelebili turisté chatu částkou 162029 Kč. V roce 2008 již zase hartusila „hygiena“. Ze sklepa do kuchyně musíte vybudovat nákladní výtah. Tak jsme tedy budovali, k tomu obkládali Slavnostní tabule, 1954 pokoje dřevem, opravovali kolotoč poničený přerostlými opilými mládežníky a sumička se vyšplhala k 250 000 korunám. A to ještě chatař RENÉ GRIM vybudoval před chatou pergolu s posezením a parkovou úpravu s jezírkem a rybkami, tenisové kurty, letní terasu pro 200 hostů, Gril bar se 150 místy, venkovní parket i přístřešek pro kapely, které zde o prázdninách vždy v pátek večer k tanci a poslechu vyhrávají. To vše ve vlastní režii. Za své finance a s pomocí šéfa Auto klubu MIROSLAVA URBANA rozšířil parkoviště, v zimě se zase stará o údržbu lyžařských stop. Zkrátka pan chatař k nezaplace12
ní. Letos 30. června to bylo 10 let co RENÉ GRIM chatu do nájmu převzal. Aktivity však rozvíjí i při organizování akcí na Andrlově chlumu. Se svoji rodinou zde zajišťuje „Studánkový pochod“ – „Psí den“ – „Čarodějnice“ – „Martinské husy“ – „Mikulášskou“ –„Silvestr“ – „Speciální kuchyně“ a mnohé další akce. Je potěšitelné, že se rok od roku návštěvnost Andrlova chlumu výrazně zvyšuje. Jistou zásluhu na tom má i turistický odbor se svými akcemi: „Novoroční výstup na Andrlův chlum“ – „K rozhledně Andrlův chlum jaro – podzim“ – „Orlickým podhůřím“. Divácky velmi atraktivní je i „Ústecká 21“, automobilové závody do vrchu – „Cyklistická časovka na Andrlův chlum“, pořádaná každoročně místním sportovním oddílem CTC FORT SMC Ústí nad Orlicí či „OHNIVÁ ROZHLEDNA“, náročné závody TPA (nejtvrdší hasič přežívá…), při kterých dobrovolní i profesionální hasiči po náročných disciplínách na parkovišti ještě v plné zbroji i s dýchacím přístrojem musí vyběhnout po 183 schodech na vyhlídkovou plošinu rozhledny – „Stříbrné krasavice“ (34,6 m). Tuto, pro diváky atraktivní, podívanou pořádá Hasičský záchranný sbor Ústí nad Orlicí. Areál Andrlův chlum tak nabízí návštěvníkům zajímavou celoroční podívanou. Stovky lidí si nahoru vyšlápnou jen tak na procházku, pokochat se s krásnou přírodou, rádi se občerství v příjemném prostředí turistické chaty. Vloni však již Hvězda potřebovala novou čepici, tedy shánění dalších financí. Jen oprava
Svazarm 1958 s obsluhou chaty (vpravo)
13
střechy si zatím vyžádala 138 575 Kč, k tomu přičtěme další každoroční výdaje. Tentokrát vypomohlo Ústředí KČT v Praze. Ohlédneme-li se třináct let zpět zjistíme, že částka, kterou ústečtí turisté do chaty vložili dosáhla pět milionů čtyř set třiceti tisíc korun. To nejsou rozhodně malé peníze a jejich shánění si vyžádalo nemalé úsilí. V této souvislosti je třeba vysoce vyzdvihnout precizní a svědomitou práci dlouholeté odborové účetní, paní MARIE PECHÁČKOVÉ. Je to puntičkářka na svém místě. Zprávy revizní komise hovoří každoročně stejným tónem. Tato nadšená turistka a cyklistka měla bohužel v posledních dvou letech více smůly než toho potřebného štěstíčka. Na svém oblíbeném velocipédu si stačila zlomit obě nohy, pravda alespoň postupně, ruce si zlomila najednou, ze sádry ji koukají pouze konečky prstů. V podepisování faktur jí ani tento úraz nezabráníl. Letos však KČT Ústí nad
Přestavba v roce 2003
14
Rekonstrukce
Orlicí spravuje Hvězdu již devatenáctým rokem, tedy i vynaložené finanční prostředky jsou daleko vyšší. Je potěšitelné, že tuto chatu si oblíbili nejen lidé z Ústí nad Orlic a stala se vyhledávaným cílem letních i zimních výletů Úkolů mají ústečtí turisté stále mnoho. V letošním roce je třeba opravit fasádu, provést stavební úpravy ve sklepě a mnoho dalších věcí. O turistickou chatu Hvězda se stará správní rada v čele s JUDr. LUBOŠEM JUNKEM, jejími členy jsou dále MILAN RICHTER, MARTIN LŽÍČAŘ, TOMÁŠ DOUTNÁČ, odborně radí JAN SMOLA. Pravidelně se jí zúčastňuje i nájemce RENÉ GRIM. Rozhodující slovo má pochopitelně devítičlenný Výbor KČT Ústí nad Orlicí vedený předsedou MILANEM RICHTREM
Janderova vyhlídka
Výčep, 1. 8. 2000
Přebírání chaty 1. 7. 2000 15
STRUČNÁ HISTORIE KČT ÚSTÍ NAD ORLICÍ Položení základů organizované turistiky v Ústí nad Orlicí je úzce spojeno se jmény KARLA NOVÁČKA, E.V.DANIHELOVSKÉHO a JOSEFA KOSTY. KAREL NOVÁČEK, později ředitel okresu, byl jediným registrovaným členem KČST v Praze, E.V.DANIHELOVSKÝ přišel do Ústí n.O. v roce 1914, pracoval zde jako bankovní úředník, organizačně zajistil založení KČST odboru v Ústí n.O., JOSEF KOSTA, který prožíval léta odpočinku v našem městě se stal prvním předsedou odboru. Ustavující schůze valné hromady se konala v síni okresu dne 17.dubna 1918. Předsedou odboru byl zvolen JOSEF KOSTA, profesor JAROSLAV JEZDINSKÝ místopředsedou, pokladníkem E.V.DANIHELOVSKÝ, členy výboru JUDr. JAROSLAV DRÁBEK, KAREL KRÁTKÝ, LÍDA MAZÁNKOVÁ a KAREL NOVÁČEK. Náhradníky byli zvoleni JULIUS MAYER a RŮŽA PIRKLOVÁ, která později ve výboru pracovala v různých funkcích a odboru zůstala nepřetržitě věrná až do své smrti v roce 1983. Klub byl založen po noci ze 16. na 17. dubna v níž vyhořela rozhledna na Andrlově chlumu, zřízená Okrašlovacím spolkem Ústí nad Orlicí v roce 1905. Byla dřevěná, vysoká 35 m, u vchodu se prodávalo občerstvení a vstupenky. V den svého vzniku měl odbor 96 členů, na konci roku již 150 členů. Pro členy i zájemce organizoval zprvu krátké, později již celodenní výlety, začal zajišťovat propagaci města i okolí. Mezi trvalé povinnosti převzal i značení turistických cest. Jako první v roce 1919 vyznačil červenou barvou cestu z města Řehořovým dolem na Andrlův chlum a zpět Vlčím dolem. Zde v místě, kde lesní cesta opouští náruč lesa a otvírá se výhled na E.V.Danihelovský Kerhartice byla postavena lavička, na které sedával první předseda odboru. Na jeho památku byla nazvána jeho jménem. A na památku prvního organizovaného člena KČST byla pojmenována alej topolů, vroubící silnici vedoucí od železničního přejezdu u nového nádraží do Kerhartic. Ještě v roce 1919 odbor začíná vydávat Věstník KČST z Ústí nad Orlicí a hor Orlických, čtyřikrát ročně, pro členy zdarma. V roce 1920 vyznačili členové odboru turistickou cestu z Ústí nad Orlicí na Lanšperk, z Ústí n.O. přes Klopoty do Brandýsa nad Orlicí, cestu z Bohousové do Litic a na Lanšperk a z Jablonného nad Orlicí na Suchý vrch dosud bez chaty přes Jamné a zpět do Jablonného přes Orličky. V tomto roce nákladem 1 200 Kč postavili u nového nádraží velkou turistickou mapu, kterou nakreslil FRANTIŠEK NEDĚLA a provedla firma FERDINAND KINDL. Z podnětu Klubu byla obnovena i činnost Okrašlovacího spolku v Ústí nad Orlicí a později V. Brožek, 1932 Josef Kosta i Okrašlovacího spolku v Jablon16
ném nad Orlicí a v Čermné. Na podporu turistiky zřizuje odbor první noclehárnu v Ústí nad Orlicí v budově okresu, překládá ji na Forotu na konci města a v krátké době ji stěhuje do budovy nové chlapecké školy, o její provoz se stará FRANTIŠEK ZÁBRODSKÝ, který se i v pozdějších letech podílí na činnosti odboru jako značkář, po zániku Okrašlovacího spolku se stará o lavičky na Andrlo27.9.1936 J. PIRKL (vpravo). vě chlumu a jako nejstarší člen opouští řady odboru úmrtím v roce 1985 ve věku 94 let. V roce 1922 odbor zřizuje další noclehárny a to v Rokytnici v Orl. Horách, v Mladkově, Těchoníně a stará se i o noclehárnu Okrašlovacího spolku v Brandýse nad Orlicí. V roce 1921 odbor vlastním nákladem vydává prvního turistického průvodce Podorlickem, na podporu zimních sportů zřizuje nákladem 848 Kč sáňkařskou dráhu v Řehořově dole. Dne 30.6.1922 zemřel JOSEF KOSTA, druhým předsedou odboru KČST byl zvolen Dr. JOSEF KORÁB. Členská základna v roce 1919 vzrostla na 224 členů, do roku 1929 na 303 členů. Síť značených cest byla rozšířena o modrou z Ústí nad Orlicí na Lanšperk a dál do Kyšperka – dnešního Letohradu, další modrá vedla přes Lanšperk na Žampach, zelená se rozběhla z Ústí nad Orlicí na Kozlovský kopec, další zelená z Ústí nad Orlicí po toku Tiché Orlice do Brandýsa n.O., žlutá přes Hranice z Ústí nad Orlicí na Žampach. Turistický ruch v Orlických horách byl podporován sbírkami na postavení turistických chat na Suchém vrchu, na Adamu a na Čiháku. Třetím předsedou odboru KČST se stal v roce 1929 jeho dosavadní místopředseda E.V.DANIHELOVSKÝ. Klub se v této době stará již o 150 km značených cest. Kromě vlastního věstníku je prováděna propagace činnosti odboru v „Nezávislých listech“ v „Orlickém kraji“ a „v Orlickém obzoru“. Tíživá hospodářská situace zasáhla i naše průmyslové město. Podle „Orlického obzoru“ zde bylo k 31.12.1930 celkem 924 nezaměstnaných osob. Hajní vybírali 10 Kč za vstup do lesa, neboť řada nezaměstnaných se snažila přivydělat si sběrem hub a malin. Odbor pořádal turistické akce pro vlastní členy i veřejnost formou autokarových zájezdů. Tak v květnu 1930 to byl tradiční výlet na Košumberk a do Toulovcových maštalí, v červnu výlety do Náchoda a na Dobrošov, další do Deštného a na Šerlich, třetí V Janderově chatě, 1942 v tomtéž měsíci do Svitav a na
17
Svojanov. Úspěšnou formou proDanihelovský pagace byly i přednášky a beseJ.Jandera K. Brožek dy. Tak například ve čtvrtek dne 13.listopadu 1930 to byla přednáška J.BOUDY z Plzně, uspořádaná v sále fmy HERNYCH na téma „V srdci šumavských hvozdů“. V roce 1931 vydal KČST v Praze krásného průvodce Orlickými horami, jehož autorem byl JAROSLAV DOSTÁL z Prahy. V Ústí nad Orlicí bylo na řece Tiché Orlici nevyhovující koupaliště. V roce 1932 se odbor jako spoluiniciátor zasloužil o vyvolání jednání ke zlepšení tohoto stavu, na výstavbu nové plovárny přispěl částkou 500 Kč a zachovaná fotodokumentace svědčí o tom, že se členové živě zajímali o postup a dokončení tohoto díla. Významnou akcí pro kulturní rozvoj města byla stavba divadla. Odbor výstavby při sbírce podpořil darem 500 Kč a podílel se i na organizaci při jeho otevření v roce 1936. Svůj vztah ke kulturnímu dění města vyjádřil i darem 300 Kč při sbírce na vybudování divadla v přírodě ve vstupu do Vlčího dolu. 15.května 1932 bylo v Ústí nad Orlicí otevřeno v bývalé radnici muzeum, ve kterém odbor KČST zřídil nákladem 3 400 Kč síň, ve které byly umístěny historické materiály z činnosti klubu a propagace města a jeho krásného okolí. Členem výboru odboru byl KAREL BROŽEK, majitel tiskárny ve městě. Zde se tiskne od r.1919 „Věstník“ ale také všechny další propagační materiály. V roce 1933 Klub vlastním nákladem vydává na křídovém papíře propagační sešit Město Ústí nad Orlicí a jeho okolí s řadou krásných fotografií. Výtěžek této akce je 12 813 Kč. 2.12.1935 projednává výbor námět svého člena JAROSLAVA PIRKLA, podporovaného EMILEM HORÁKEM, aby na místě vyhořelé rozhledny na Andrlově chlumu byla postavena rozhledna nová. Po jednání s Okrašlovacím spolkem v Ústí n.O. dne 22.1.1936 na kterém bylo rozhodnuto, že rozhlednu vystaví odbor KČST v Ústí nad Orlicí, kterému Okrašlovací spolek převede 4 000 Kč, vyplacených pojišťovnou za vyhořelou rozhlednu. E.V.DANIHELOVSKÝ ve výboru potom položil otázku, zda by si Andrlův chlum nezasloužil velkorysejší řešení a to vybudování nejen rozhledny, ale také turistické chaty s restaurací a ubytovacími pokoji. Tento návrh, který ve výboru zvítězil však předpokládal nejdříve vybudování silnice od Loučení k budoucí chatě a také zajištění vody pro její provoz. Pro stavbu chaty a pro operativní řešení situací výbor odboru ustanovil tříčlennou skupinu a to předsedu odboHruškovi s Letuškou, 1951 ru E.V.DANIHELOVSKÉHO,
18
JINDŘICHA JANDERU a KARLA BROŽKA. V roce 1936 se odbor stará o značení již 228 km turistických cest. Nově byla vyznačena cesta přes Klopoty a Rviště do Brandýsa nad Orlicí, modrá z Ústí nad Orlicí do Litomyšle, žlutá z Ústí nad Orlicí přes Knapovec dál po Třebovských stěnách do České Třebové a konečně žlutá z Ústí nad Orlicí přes Říčky, Rozsochu a Skrovnici do Potštejna. Hlavním značkovatelem byl VIKTOR BROŽEK a jeho prvním spolupracovníkem EMIL HORÁK. Trasy ale udržovali i ti členové odboru KČST, kteří o práci měli zájem. Pro udržování jim většinou byly přiděleny trvalé úseky tras. Pro uvažovanou chatu byl v roce 1936 vykoupen pozemek a byla zpracována projektová dokumentace pro silnici od Loučení na vrchol chlumu. JAROSLAV PIRKL odevzdal jako první příspěvek na postavení chaty 194 Kč z výletního fondu odboru. Přes to, že v této době probíhaly sbírky na postavení nemocnice v Ústí n.O., členové odboru se obracejí na obyvatelstvo města i o příspěvek na chatu, odbor vydává i velmi pěkného průvodce „Krásným Podorlickem“ s řadou fotografií. Jsou pořádány besedy a přednášky, jejich výtěžek jde ve prospěch akce na Andrlově chlumu. Za tímto účelem i v následujícím roce 1937 je nákladem 1 000 výtisků vydaná půvabná knížka povídek od paní ROLLEROVÉ „Ze staré Oustí“ a ve 2 100 výtiscích v roce 1940 vychází soubor hlubotiskových fotografií od E.V.DANIHELOVSKÉHO „Na Tiché Orlici“. 20.března 1938 bylo započato se stavbou silnice. Její délka 1 800 m, předpokládaný náklad 310 000 Kč. Ze svých prostředků musel k financování této akce odbor složit částku 20 000 Kč. Potom přišlo září 1938. Záborem pohraničních území došlo k zastavení prací na Andrlově chlumu, byly zpřetrhány turistické cesty, neboť Ústí n.O. bylo obehnáno ze tří stran sudetoněmeckou hranicí. Byla přerušena cesta k Horákově kapli červená, modrá přes Kubincův kopec do Říček, modrá na Žampach, zelená na Lanšperk, žlutá přes Knapovec na Třebovské stěny a zelená na Kozlovský kopec musela být odkloněna do Řehořova dolu. Byl vydán příkaz k zamazání značení ČS na turistických tabulkách a to přes to, že již bylo zimní období. Později v roce 1941 byl vysloven požadavek na dvojjazyčný text, Na chatě, 1959 tabulky byly skutečně dodány, ale vyvěšeny bez nadšení. Teprve v červenci 1939 byla vyjasněna funkce nového správního okresu v Litomyšli (Lanškroun zanikl záborem v roce 1938) a byl vydán příkaz k pokračování na stavbě silnice. Vývojem událostí však byla pohřbena vidina výstavby chaty, podle projektu Ing. TOŠOVSKÉHO, který byl vybrán jako nejlepší z veřejné soutěže čtyř architektů. V tomto roce se odboru ještě podařilo zahájit a v podstatě dokončit Hruškovi, leden 1956
19
turistickou stezku na Andrlův chlum od dnešní vodárny, kolem kapliček na vrchol. Protože po záboru území jediný Andrlův chlum poskytoval možnost krátkodobé rekreace a také proto, že občany lákal ruch na výstavbě silnice i stezky, která nakonec byla pojmenována po druhém předsedovi odboru stezkou KORÁBOVOU, bylo uvažováno o postavení dřevěné boudy na vrcholu, aby bylo možno prodávat občerstvení dělníkům na stavbě V kuchyni, 1959 a v neděli i veřejnosti. Ještě v prosinci 1939 svolal KČT zájemce o stavbu na Andrlově chlumu, z jednání však vyplynul požadavek, aby útulna mohla v zimě poskytnout přístřešek i pro lyžaře, aby zde byla stálá restaurace s padesáti místy a konečně aby zde bydlel nájemce. Výbor neprodleně započal s pracemi. Již v lednu 1940 byl se žádostí o subvenci odeslán návrh útulny na ministerstvo obchodu. Výstavba chaty byla zadána firmě TOŠOVSKÝ. V dubnu byla žádost kladně vyřízena s požadavkem na její rozšíření. V červenci již Okrašlovací spolek pracuje na úpravě okolí chaty, která byla slavnostně otevřena 25.8.1940. Návštěvnost však byla tak velká, že prostorově nedostačovala, proto bylo přistoupeno k jejímu rozšíření, které bylo dokončeno 31.1.1942. Město Ústí nad Orlicí bylo v té době obklíčeno ze tří stran sudetoněmeckou hranicí s celnicemi před Dolními Libchavami, na Oldřichovicích a v Hylvátech. Obyvatelé měli přístup jen na jihozápadní část okolí města. JANDEROVA chata na Andrlově chlumu byla tedy neustále přeplněna, prostory restaurace nestačily zájmu veřejnosti. Již v roce 1941 bylo přistoupeno k velkému rozšíření chaty. Projekt i práce provedla opět firma TOŠOVSKÝ. Po přístavbě byla chata předána slavnostně veřejnosti 21. června 1942. V roce 1940 odbor zajistil s přispěním státní subvence vybudování Řetovské stezky od chaty jižním směrem k polní cestě vedoucí do Řetové. Její délka byla 800 m. Myšlenka JAROSLAVA PIRKLA, která vedla k tak rozsáhlé stavební činnosti na Andrlově chlumu byla odborem realizována dne 30.9.1941, u chaty na Andrlově chlumu byla postavena dřevěná rozhledna a to jako triangulační bod. Byla 35 m vysoká, vstup na ni byl na vlastní nebezpečí, předpokládalo se, že její trvanlivost bude 7 let. Klub nesl část nákladů na její postavení ve výši 2 807,- Kč. V srpnu 1940, kdy byla uvedena chata do provozu, byla odkázána na dovážení vody z Vicenovy studánky. Protože dva vrty v blízkosti chaty byly až do 25 m neúspěšné, bylo rozhodnuto vybudovat vodovod od Poustevníkovy studánky. Jeho délka je 850 m, výškový rozdíl 118 m. K zajištění funkce vodovodu bylo však nutno vybudovat i elektrickou přípojku z města k Poustevníkově studánce. Rovněž tuto akci KČT dovedl ke zdárnému konci, když již první funkční zkouška dne 29.5.1941 byla úspěšná. Více než rok od zahájení provozu chaty se v ní svítilo elektřiEmil Horák nou, kterou vyráběl agregát na dřevoplyn. KČT se podaři-
20
lo získat podporu od ústřední organizace ve výši 35 094,-Kč a dne 10.října 1941 byla chata připojena na rozvodnou síť. V tomto roce byl na chatu také zaveden telefon. Od roku 1939 výrazně stoupal počet členů odboru. V roce 1941 měl již 437 členů, v roce 1943 dokonce 553 členů. Nárůst byl ovlivněn zrušením řady spolků, mezi nimi i Sokola, jehož členové se z části stávali členy turistického odboru. Čtvrtého září 1941 byl v odboru vytvořen lyžařský oddíl pod vedením OTAKARA WEISE a OTAKARA MACHKA. Oba dva později podlehli nacistickému teroru. O podpoře, kterou odbor věnoval rozvoji lyžařského sportu, svědčí i skutečnost, že nákladem 1 424,-Kč zřídil lyžařskou trať z Andrlova chlumu na louku Královku, byla dlouhá 1 750 m. První závody se na ní uskutečnily 18.2.1940, byly tenkrát organizovány KČT a Sokolem. První lyžařské závody po postavení chaty se konaly dne 2.2.1941. Byla to štafeta mužů na 3 x 8 km. Dne 8.února 1941 se sjezdu z Andrlova chlumu k Tiché Orlici zúčastnilo 60 lyžařů. Postavení chaty ovlivnilo i další sportovní odvětví ve městě. Za vydatné organizátorské podpory KČT uspořádal Klub cyklistů pod vedením JIŘÍHO HETFLEIŠE I.ročník „Závodu do vrchu“ dne 21.8.1941. Po úspěchu se II.ročník konal dne 30.8.1942. Třetí ročník byl těsně před zahájením zakázán, potom už nebyly pořádány ani lyžařské závody, neboť byla zakázána doprava lyží drahou. Dne 23.2.1943 bylo zastaveno vydávání věstníku KČT „Z Ústí nad Orlicí a hor Orlických“. 23.10.1942 byla chata na Andrlově chlumu zabrána pro Hitler Jugend a stala se veřejnosti nepřístupnou. Odbor pořádal kratší výlety, turistická rodina, se přes omezení vydané výborem odboru, ráda scházela na nedělním obědu v Klopotech. Na jaře 1944 se JAROSLAV PIRKL, přes obtíže spojené se záborem území, ujímá akce na záchranu hradu Lanšperka. Práce měly vést ke zpevnění zdí, vykopávky měly odkrýt dosud zasypané a zavalené prostory. Podařilo se uvolnit zasypaný klenutý sklep, umístit v něm ostění oken, dveří, nalezené při jeho uvolňování. Sklep byl proti vstupu nepovolaných osob opatřen pevnými dubovými dveřmi. Po radostných dnech osvobození, převzal Klub uvolněnou chatu (byla od 10.5.1945 obsazena čs.vojenskými hlídkami) dne 14.5.1945 svými členy pp.JOSEFEM ŠTĚCHEM – jednatelem, EMILEM HORÁKEM a předsedou E.V.DANIHELOVSKÝM. Na nutné opravy se znovu sbírkou mezi členy klubu a obyvatelstvem vybralo 73 000,-Kč. Chata byla zpřístupněna veřejnosti 26.8.1945. Slavnostní rámec vytvořil pěvecký sbor Lukes a III.ročník závodů cyklistů do vrchu. Pod Hedečí, 1958 V roce 1946 skončil svou aktivní činnost v ústeckém KČT jeho dlouholetý obětavý předseda E.V.DANIHELOVSKÝ a odešel do Benešova u Prahy. Zde v roce 1967 ve věku 82 let zemřel. Předsedou odboru byl zvolen KAREL BROŽEK. Z iniciativy JAROSLAVA PIRKLA je znovu usilováno o záchranu zříceniny hradu Lanšperka. Po odborné stránce vedl práce JINDŘICH NYGRÍN. Jsou shromažďovány sbírky na podporu této akce, ale ani součinnost dalších
21
organizací a občanů nebyla tak účinná, aby byla korunována úspěchem. Práce, které zde byly provedeny vzaly za své netečností obyvatel, shromážděné sbírky byly zničeny. V tomto období se ještě podařilo u chaty na Andrlově chlumu vybudovat parkoviště a v roce 1947 postavit pod chatou pomníček v upomínku na členy odboru, kteří zahynuli během nacistické okupace. Radostná práce nastala i pro značkáře odboru, vedené EMILEM HORÁKEM a JAROSLAVEM DOSTÁLEM. Byla obnovena většina přerušených nebo zrušených značených cest a výměna všech tabulek na textačních místech. I ve městě se odbor postaral o nové označení historických objektů, které veřejnosti slouží do dnešních dnů. Vývoj události po únoru 1948 znamenal zlom v organizačním začlenění i v dalším obsahovém zaměření turistiky. Činnost turistického odboru KČT byla převedena nejprve do Tělocvičné jednoty Sokol v Ústí nad Orlicí, za předsedu turistického odboru byl zvolen JUDr. KAREL PROKEŠ. V roce 1949 byl odbor zapojen do závodní sokolské jednoty UTEX v Ústí nad Orlicí. V roce 1950 byl předsedou turistického odboru zvolen KAREL FIŠER. Od roku 1954 byl turistický odbor členem Dobrovolné sportovní organizace ROH TJ. Jiskra Ústí nad Orlicí, tato se změnila v roce 1956 na Tělovýchovnou sportovní organizaci ROH Jiskra Ústí nad Orlicí a konečně v roce 1957 na TJ.Jiskra Ústí nad Orlicí, řízenou organizací ČSTV. Celé toto období strukturálních změn vedlo k poklesu členské základny. V krajském městě Pardubicích se formují počátky výboru, se specializací, na jednotlivé činnosti turistiky. Své bohaté zkušenosti na úseku značení zde předává nejdříve EMIL HORÁK, který byl později vystřídán našim JAROSLAVEM DOSTÁLEM. Dne 2.6.1952 uspořádal KV ČSTV dvoudenní školení funkcionářů turistiky z jednotlivých okresů, kterého se od nás zúčastnili JAROSLAV DOSTÁL, FRANTIŠEK DOSTÁL, Dr. PROKEŠ a KAREL FIŠER. Z našeho odboru toto školení pěší turistiky ze své funkce v krajském výboru vedl JAROSLAV PIRKL, školení se uskutečnilo v Krkonoších na Lysečinách. Hlavní náplň turistických odborů směřuje ke sportovní činnosti, k získávání výkonnostních tříd formou zápočtových cest. Hovoří se již o přípravě dalších akcí, které mají obohatit náplň turistiky a to jak v oblasti poznávání historie a přírody, tak i ve sportovní činnosti a v rozvoji speciálních znalostí. Právě tito naši nově proškolení členové odboru stanuli v čele všech akcí, které odbor pořádal. Byla to především účast na turistckých srazech (první sraz SNP byl na Slovensku v roce 1954). Od roku 1955 vede turistický odbor FRANTIŠEK DOSTÁL. Členové odboru se výrazně podílejí na II. celostátním srazu turistů ve dnech 22. – 29.8. 1956 pod Kriváněm, kde na zachovaných fotografiích je naše zakládající členka odboru RŮŽENA PIRKLOVÁ, dále manželé ČERNÍ, ŠTEFKOVI, bratři FRANTIŠEK a JAROSLAV DOSTÁLOVI a Dr. PROKEŠ. Výbor odboru má 30 členů, začíná znovu nárust členské základny. Odbor pozval do Ústí nad Orlicí bývalého předsedu odboru E.V. DANIHELOVSKÉHO , který na chatě na Andrlově chlumu přednášel o historii odboru i o výstavbě chaty. Specializace odboru byla rozšířena o orientační běh. Odbor pořádá místní, okresní i krajská kola této soutěže a stává se propagátorem znalosti mapy, terénu a buzoly. Soutěží se účastní i naši členové všech věkových kategorií, mezi Ing.arch. staršími aktivními závodníky je i značkař POLÁK. Našim S.Tošovský odborem jsou organizovány jednodenní i vícedenní turis-
22
tické srazy v rámci okresu i kraje. Bratři JAROSLAV a FRANTIŠEK DOSTÁLOVI dávali rozvoji nových forem turistiky nejen své síly, ale také svoje dopravní prostředky. Do činnosti výboru se zapojil JOSEF ŠTEFEK, který převzal starost o značení turistických cest. V roce 1956 se členové odboru zapojili do prvního ročníku soutěže o získání 100 jarních kilometrů. Časovka do vrchu, 21.8.1941 V roce 1959 převzal funkci předsedy FRANTIŠEK ŠEDA, místopředsedou A. ČERNÁ, jednatelem J. ŠTEFEK. Odbor pokračuje v údržbě sítí značených cest, předseda se stává iniciátorem řady turistických cest. Jedna z prvních směřuje do Slovenského ráje, které se zúčastnili manželé ŠEDOVI, ČERNÍ, PORTISCHOVI, ŠTEFKOVI a K. FIŠER. První písemná dochovaná zápočtová cesta I. stupně patří rovněž skupině vedené F. ŠEDOU do Posázaví. Byla schválena klasifikátorem Z. SRDEČNÝM z Lanškrouna v roce 1963. Členové odboru se účastní kromě pravidelných výletů činnosti okresních i oblastních turistických srazů. Odbor zajišťuje prostřednictvím svého předsedy i vedení turistického odboru při Domě pionýrů a mládeže v Ústí nad Orlicí, podílí se i na činnosti Pionýrské organizace, napojením jejich členů do akcí odboru. Členové začínají plnit i podmínky pro získání bronzového a stříbrného oznaku Turista ČSR. O aktivitě členů odboru svědčí skutečnost, že oblastního turistického svazu na Suchém vrchu ve dnech 5. a 6. 2. 1966 se zúčastnilo celkem 112 turistů, z toho 93 z našeho okresu a z našeho odboru jich bylo 53. Z nich 10 na lyžích, celkem 16 mužů, 29 žen, 5 dorostenců a 3 dorostenky V roce 1961 se vyčleňuje pěší turistika z dosavadního celostátního časopisu Turistika a horolezectví ( vydáváno od roku 1948) a začíná vycházet časopis Turista na cestu. Stává se informátorem nejširších vrstev o pozoruhodnostech jednotlivých krajů, informuje i o možnostech turistiky v zahraničí. Od roku 1964 se stává propagátorem dálkových pochodů, které postupně začínají organizovat všechny větší turistické odbory. V roce 1968 stává předsedou ústeckých turistů jeden vůbec z nejaktivnějších členů JAROSLAV ZAJÍČEK, velký znalec nejen našeho regionu, ale celé republiky. Do nejatraktivnějších míst pořádal každoročně několik autobusových zájezdů, vždy s podrobným výkladem o všech projížděných pamětihodnostech. Odbor mu u příležitosti jeho významného životního jubilea 85 let, udělil titul Čestný člen KČT Ústí nad Orlicí. Byl rovněž nadšeným účastníkem desítek dálkových pochodů ročně, kde převládaly padesátikilometrové trasy. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byly tyto akce nejmasovější. Se stokilometrovým pochodem „POŠŤÁCKÁ STOVKA“ jako jeden z prvních v Československu začínal i náš dlouholetý člen TONDA MUSIL, zvaný mezi kamarády „POŠŤÁK“ S panem ZAJÍČKEM jsem tehdy mnohé pochody, třeba i „POŠŤÁCKOU ZIMNÍ ŠESTAŠEDESÁTKU“ prošel . Bylo to v roce 1974, kdy jsem se vrátil z vojny, dalo by se říct i dostatečně natré-
23
V Mistrovicích, 1966
novaný…. Musel jsem se tehdy usmát pod vousy, jak ZAJÍČKOVĚ osmičce v hodině nikdo z nás mladých kluků nestačil. Nikdy jsem ho neviděl běžet, jeho vzpřímená postava ve žluté šustilce se spolehlivě vzdalovala ráznou pěšárnou. Pravidelně jsme ho museli dobíhat… JAROSLAV ZAJÍČEK zemřel 8. srpna 2000. Turistický odbor pracující při Jiskře Ústí nad Orlicí pořádal pět let dálkový pochod „Turistické putování“. Poslední pátý ročník se konal v září 1977. Počátkem tohoto roku dal turistickému výboru LUBOŠ JUNEK návrh, aby odbor uspořádal též stokilometrový pochod a sám se ujal realizace tohoto nápadu. Termín byl stanoven na sobotu 14. května 1977. Zbývalo ještě najít atraktivní název. Návrhu bylo mnoho. „ÚSTECKÁ JARNÍ STOVKA – MÁJOVÁ STOVKA – STOVKA OKRESEM ÚSTÍ NAD ORLICÍ – 100 KM ČESKOMORAVSKÝM MEZIHOŘÍM – ORLICKÝM PODHŮŘÍM. Při zajišťování pochodu samozřejmě účinně pomáhalo mnoho dalších členů, pánové ZAJÍČEK, CHASÁK, BENEŠ, Ing. STRNAD, popisy zajímavých míst na trasách zpracoval pan TUŠLA, suvenýry zhotovil pan DOLEČEK, vydatně pomáhali i další: SEJBAL, REYMAN RYBKA, RICHTER, členky a členové rekreační turistiky pod vedením paní Richtrové zajišťovali prezentaci na startu a dalším nejmenovaným se omlouváme. Při dálkovém pochodu Orlickým podhůřím má zkrátka každý turista něco na práci. Organizační štáb čítá kolem padesáti lidí. První ročník dostal název „100 kilometrů Orlickým podhůřím“. Pochod měl dvě trasy, na 100 a 70 kilometrů. Stovka startovala o půlnoci a nejdříve vedla po silnici přes Hutvald, Hnátnici, Písečnou do Letohradu, odtud po zelené značce do Jablonného nad Orlicí, Jamného až na Suchý vrch, dále přes Červenovodské sedlo, Bukovou horu, Heřmanice, Výprachtice údolím Moravské Sázavy do Albrechtic u Lanškrouna, do Rudoltic, Skuhrova a přes Horákovu kapli do cíle pochodu v Ústí nad Orlicí. Druhý ročník se konal 27. května 1978 a jeho nejdelší stokilometrová trasa zavedla účastníky do České Třebové, Anenské Studánky a na Hřebeč, kde hrozilo turistům propadnutí do starých šamotových dolů při odchýlení z předepsané trati. Trasa vedla dále do Svitav, Opatovce a na Kozlov, přes Přívrat, Hrádek, Sudislav, Brandýs, Pernou a Bezpráví do cíle pochodu v Ústí. Třetí ročník se konal 26. květ-
24
na 1979 a stovka měla opět jinou trasu. Zúčastnilo se 290 turistů. Čtvrtý ročník, který byl věnován celostátní spartakiádě i 35. výročí osvobození Československa se uskutečnil 31. května 1980. kromě stovky a padesátky se šla ještě pětatřicítka a patnáctka a zúčastnilo se 254 turistů. Pro neustálé dešťové přeháňky se přestal pořadatelům květnový termín zamlouvat, takže byl pochod přesunut na začátek června. Pátý ročník se uskutečnil 6. června 1981, přišlo 214 pochodníků. Šestý ročník se konal M.Chasák J.Tušla v sobotu 12. června 1982. To již byl předsedou ústeckého odboru Ing. ZDENĚK STRNAD. Stovky se zúčastnilo 55 dálkoplazů, byl jim změřen čas. Nejrychleji ji zdolal VLADIMÍR VACHEK z Holoubkova za 13 hodin a 20 minut. Celkem se pochodu zúčastnilo 213 turistů. Sedmý ročník 11. června 1983 rozšířil kratší trasy o pětadvacítku, zúčastnilo se 183 turistů. Osmý ročník se uskutečnil 9. června 1984 za účasti 131 turistů. Pro děti byla přidána trasa na devět kilometrů. Devátý ročník byl organizován jako dálkový etapový pochod, konal se 15. a 16. června 1985. Celková účast: 129 turistů. Desátý ročník byl ve dnech 14. a 15. června 1986 připraven rovněž jako dálkový etapový pochod na počest Mezinárodního roku míru. Novinkou byla osmikilometrová trasa „Brontosauří šlápoty“ věnovaná hlavně školním a předškolním dětem a jejich rodičům. Tento ročník dosáhl rekordní účasti 376 turistů, z toho velké procento tvořily děti. Jedenáctý ročník 13. a 14. června 1987 se konal v roce stoletého výročí založení tělovýchovy v Ústí nad Orlicí. Zúčastnilo se 302 turistů. Dvanáctý ročník byl opět jednodenní 12. června 1988, odbor turistiky TJ Jiskry Ústí opět úzce spolupracoval s několika institucemi. Pozornost organizátorů se soustředila na nejkratší trasu Brontosauří šlápoty. Děti na ni oceňovaly nejen projížďku na lodičkách po Orlici či práci kynologů, kteří předvedli své čtyrnohé krasavce, ale hlavně dostatečné množství odměn v podobě bonbónů i jiných pamlsků. Účast byla rekordní 596 lidí. Raritou se stal i nedělní výlet historickým vláčkem, který byl zapřažen za lokomotivu Papoušek. Hned při třináctém ročníku 10. června 1989 se rekordní účast zastavila na počtu 665. Nádherné slunečné počasí provázeJaroslav Zajíček lo všechny trasy: 8, 15, 25, 35, 50 i 100 kilometrů. Čtrnáctý ročník, první po sametové revoluci se konal 9. června 1990. Tehdy prožívali svůj boom v České republice Šmoulové, pro děti tedy byla připravena Šmoulí stezka. Vylepšení zajistil JIRKA MALÁTEK, zvaný „MATLA“. Vyřezal a vymaloval nádherné postavičky tenkrát tolik oblíbených „šmoulíků“. Jejich obliba přetrvává do současnosti a děti jsou z táty Šmouly, Bručouna, Šikulky, Kutila, Gargamela i Šmoulinky nadšeny. Počasí nepřálo, celá sobota propršela, dětem však trocha vody nevadila a vesele se bavily. Patnáctý ročník již pořádal Klub českých turistů 8. června 1991. Počasí se opět na turisty usmálo: modrá obloha, sluníčko, účast 603 lidí. Šestnáctý ročník připadl na sobotu 6. června 1992. kromě
25
Šmoulí stezky a tradičních tras připravili turisté cyklotrasy na 50 a 100 kilometrů. Sedmnáctého ročníku 12. června se zúčastnilo 274 lidí. Osmnáctý ročník konaný 11. června 1994 potěšil cykloturisty, jejich trasy se rozšířily o dvě v délkách 40 a 70 kilometrů. Účast 471 lidí. Při devatenáctém ročníku 10. června 1995 zůstala délka pěších tras zachována, silniční cyklotrasy se jely na trasách 30, 60 a 100 km, horská kola 40 a 70 km. K jubilejnímu 20. ročníku byla vydána pamětní brožura se stručnou historii pochodu Orlickým podhůřím s přehledem účasti jednotlivých ročníků, popisem tras a mapkami. Pěší trasy zůstaly zachovány, cyklo trasy byly rozšířeny na 150, 100, 75, 50 a 30 km, účast 580 turistů. Historickou účast sedm set účastL.Stránský níků zaznamenal 21. ročník 7. června 1997. Na cyklotrasy od 20 do 150 kilometrů vyjelo tehdy 107 účastníků, pěšáků se prezentovalo 593, nejvíce 470 zájemců si prošlo oblíbenou „Šmoulí stezku“. Mnozí se poprvé v životě rozhlédli z rozhledny „Stříbrné krasavice“. Největší zastoupení měli „Oušťáci“ (398), z České Třebové přišlo 97 zájemců. Zastoupení však byli i turisté z Ostravy, Bohumína, Krnova, Brna, Broumova, Hronova, Prahy a z dalších měst. Opečený buřtík pod rozhlednou chutnal všem, poslední soutěže a sladké bonbony byly připraveny v cíli na plovárně. I když to v pátek večer při startu pěší stovky nevypadalo, sobotní počasí se sluníčkem a modrou oblohou se opravdu povedlo. Dvaadvacátý ročník se nesl ve znamení 110.výročí založení KČT a 80.výročí založení KČT v Ústí nad Orlicí. U této příležitosti uspořádalo Městské muzeum v Ústí nad Orlicí ve spolupráci s ústeckými turisty výstavu nazvanou „Zdrávi došli“. Písní „Viděl jsem hory“ ji v pátek 5.června 1998 otevřel Ženský komorní pěvecký sbor z Ústí nad Orlicí řízený DANOU ŠPINDLEROVOU. Úvodní slovo přednesla ředitelka muzea MARIE ŠPAČKOVÁ, poté předala slovo předsedovi Ústředí KČT JANU HAVELKOVI z Prahy. Za realizaci výstavy poděkoval celému kolektivu muzea předseda ústeckého odboru KČT MILAN RICHTER, přiblížil návštěvníkům osmdesátiletou historii KČT Ústí nad Orlicí od činnosti Okresního spolku i Orlické župy, přes pochod Orlickým podhůřím, život třech rozhleden na Andrlově chlumu, turistickou chatu Hvězdu až po současnost. Mezi desítkami turistů se páteční vernisáže zúčastnil starosta města KAREL ŠKARKA, přednosta okresního úřadu MUDr. IVAN TÝČE i senátor BOHUMIL ČADA. Historii ústecké turistiky přiblížilo ve výstavní síni v domě čp.7 jedenatřicet rozměrných panelů a třináct vitrín. Výstava byla otevřena do 20.září 1998. Večer potom odstartovali z plovárny pěší stovkaři a ráno v sobotu 6.června další milovníci přírody a cykloturisté. Těch vyjelo i za tropického vedra 33°C 131. Šmoulí stezku absolvovalo 419 lidí, nadšeni byli z „lodičkové kontroly“ pod „Regulkou“. Celkem absolvovalo pochod 630 účastníků, 376 Oušťáků, všichni navštívili výstavu „Zdrávi došli“, byla to zároveň první kontrola. Za 22 let si prošlo trasy Orlickým podhůřím 7 794 lidí. Třiadvacátý ročník byl pořádán 5.června 1999 rovněž z plovárny a počasí opět přálo. Bylo to vidět i na rekordní účasti 702 lidí. (133 cyklistů a 477 „Šmoulů“). Přijela i stovkařská špička JAN SIMET z Plzně, VLADIMÍR Z.Zábrodský VACHEK Z Holoubkova a Pražáci RNDr.RUDOLF KOTVA
26
CSc a Ing. VLADIMÍR PEŠATA, známý „bouchačkář“ ze Semtína. Nejstarší stovkař, ročník narození 1927. „Oušťáků“ přišlo 412. V sobotu 3.června 2000 odstartoval ze sauny 24.ročník.Bez třech zájemců se prezentovala plná šestistovka, devatenáct odvážlivců vystartovalo na stovku. Nejstarším účastníkem byl MILAN CHASÁK (1930), nejmladším dvouletý LADÍK NOVÁK, oba z ústeckého KČT. Dálkový pochod „ORLICKÝM PODHŮŘÍM“ je hlavní akcí ústeckých turistů dodnes. Největší pozornost věnují dětské osmikilometrové trase ŠMOULÍ STEZKA s mnoha atrakcemi a soutěžemi. K těm nejoblíbenějším patří povození dětí na lodičkách a také atraktivní vodník v podání dlouholetého turisty MIROSLAVA REYMANA. . Za 34 let prošlo trasami ORLICKÉHO PODHŮŘÍ více jak 13 500 milovníků přírody, k tomu však můžeme přičíst 1700 turistů – pořadatelů. Každoročně tento oblíbený pochod zajišťuje minimálně padesátka nadšených obětavců. U příležitosti 30. ročníku tohoto dálkového pochodu jsem v roce 2006 připravil drobnou brožurku s několika historickými i současnými fotografiemi a kapitolami „30 let Orlickým podhůřím – Účast na pochodu Orlickým podhůřím – 66 let turistické chaty Hvězda – 88 let KČT Ústí nad Orlicí ve zkratce – 101 let od otevření první dřevěné rozhledny – 10 let „Stříbrné krasavice“ – Hvězdná společnost na chatě HVĚZDA“. Společně s diplomem a medailí byla každému účastníkovi pochodu předána. V roce 1990 vzniká opět KČT. Jelikož měl ústecký odbor vždy štěstí na šikovné jedince, okresnímu značkaři a jednateli výboru MILANU CHASÁKOVI se jeho mravenčí prací podařilo za pomocí výboru KČT dosáhnout toho, že 1. 1. 1992 je opět chata Hvězda turistů. Pravda, proběhlo i několik okresních a krajských soudních jednání, nakonec právo zvítězilo. Pan MILAN CHASÁK by se 27. srpna 2010 dožil 80 let. V roce 2000, mu odbor udělil titul Čestný člen KČT Ústí nad Orlicí. Bylo to u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin. Zemřel 20. června 2001. Ústeckým turistům však přibylo pořádné břemeno. Po čtyřicetiletém panování komunistické Jednoty je chata náležitě zplundrována. Je třeba předělat elektroinstalaci, opravit vodovodní řad a sprchové kouty, provést rozličné stavební úpravy. Naštěstí se vždy našlo dost šikovných turistických rukou, které byly ochotny pracovat bez nároku na odměnu. Stovky brigádnických hodin odpracovali turisté v létě a na podzim roku 1996. Euforie spojená s výstavbou třetí rozhledny na Andrlově chlumu byla tím nejúčinnějším hnacím motorem. Telekomunikační technologie si vyžádaly položení několika kabelů z města Řehořovým dolem až k rozhledně. Turisté se těmito pracemi svezli a výkop od Poustevníkovy studánky až k chatě hvězda na Andrlově chlumu „růčo, fůčo…“,rozšířili. Následně do něj vložili umělohmotné vodovodní potrubí a elektrický kabel. Nadzemní elektrické vedení bylo vždy pouhou sázkou do loterie. Přetrhne spadlý strom elektrické vedení nebo nepřetrhne. Aktivitou tehdy překypoval Milan Chasák velice aktivní značkař, sedmdesátník ZDENĚK ZÁBRODSKÝ. Manželé Pirklovi
27
Kopal výkop, jen se z něj kouřilo…. Nadšeným turistou a velkým pomocníkem odboru byl LÁĎA STRÁNSKÝ z Kerhartic. V jeho rukou vznikla nádherná hlava POUSTEVNÍKA vytesaná z pískovce. Zázračná voda vytékající z jeho úst osvěžuje pocestné dodnes. Nakreslil i velice pěknou obálku k brožurce „ANDRLŮV CHLUM ROZHLEDNA 1996“, kterou ústečtí turisté vydali u příležitosti slavnostního otevření třetí rozhledny 19. května 1996. Bohužel tento všestranně nadaný a šikovný člověk turisty navždy předčasně opustil. V lednu roku 1995 po odstoupení Ing. ZDEŇKA STRNADA z předsednické funkce na vlastní žádost, zvolila Valná hromada KČT Ústí nad Orlicí na chatě HVĚZDA za svého předsedu MILANA RICHTERA. Výbor KČT se schází ke svému jednání vždy první pondělí v měsíci , hlavní úkoly mu dává Výroční členská konference, která se na Andrlově chlumu, ve své chatě schází, pravidelně třetí neděli v lednu. Účast je vždy vysoká. Z více jak sto padesátičlenné členské základny přijde na jednání kolem stovky lidí. Pravidelně se každým rokem konference zúčastňují i starostové města od KARLA ŠKARKY přes JIŘÍHO ČEPELKU až po RICHARDA PEŠKA, či jeho zástupce LUBOŠE BÄCHELA. Zastoupení zde má i vedení Oblasti KČT Pardubického kraje. Hlavní úkoly jsou jasné: Bezproblémově provozovat turistickou chatu HVĚZDA a rozhlednu na Andrlově chlumu, každý týden připravit do turistické skříňky výlet pro rekreační a výkonnostní turisty, zajistit akce uvedené v celostátním turistickém kalendáři. K těm, které se vyhýbají Andrlovu chlumu můžeme jmenovat například „PŘEJEZD ORLICKÝCH HOR“ lyžařská akce vedená 30 let MIROLAVEM REYMANEM, dvaadvacet let zajišťuje oblíbenou cykloakci „DROZDOVSKÁ PILA“ ZDENĚK ŠVÁBENSKÝ, nestor cyklo a vodácké turistiky, který v prosinci 2010 oslaví osmdesátku. V posledních letech se mu na Mírovém náměstí sjelo sedm set cykloturistů. Cykloakci „KOLEM PASTINCKÉ PŘEHRADY“ vede se svoji rodinou již 25 let MILAN RICHTER. Další oblíbenou cykloakcí „ŘETŮVSKÝ PEDÁL“ pořádá 21 let Ing. JIŘÍ LANGR. Ve středu 4. června otevřelo Městské muzeum v Ústí nad Orlicí ve svých krásných prostorách Hernychovy vily výstavu „ZDÁVI DOŠLI PODRUHÉ“ mapující 90 let činnosti KČT v Ústí nad Orlicí. Turistický odbor se pochopitelně na instalaci výstavy iniciativně podílel. Výstava trvala do 28. září 2008. Po vernisáži odešli turisté odhalit pod chatu umělohmotnou desku na pomníčku, vzpomínající padlých a umučených turistů za druhé světové války. Tu původní mosaznou nějaký darebák ukradl. Koncem druhého říjnového týdne roku 2008 si dali v Ústí nad Orlicí dostaveníčko nejvyšší představitelé Klubu slovenských turistů a Klubu českých turistů. Se slovenským předsedou Ing. MIROSLAVEM HERCHELEM přijela ještě ERIKA FÁBRYOVÁ, LADISLAV KHANDL a ŠTEFAN KVIŠ. Předsedu KČT RNDr. JANA STRÁSKÉHO doprovázeli inženýři:JAROSLAV KREJZLÍK, JÁN BABNIČ a VRATuristická síň, 1932 TISLAV CHVÁTAL.
28
Po výroční konferenci
České a slovenské turistické špičky si nejdříve prohlédly loděnici v tábořišti nocovaly rovněž se zde stravovaly. V sobotu dopoledne přijal vzácné hosty na radnici starosta města RICHARD PEŠEK s místostarostou Mgr. LUBOŠEM BÄUCHELEM. „Co můžeme lidem nabídnout je turistika a trocha toho duchovna. Žádný významný hrad ani zámek u nás nemáme. Je dobře že je hojně navštěvováno tábořiště v Cakli, stejně jako chata Hvězda a rozhledna na Andrlově chlumu. Ústečtí turisté zde měli velké štěstí na nájemce RENÉ GRIMA. Nikdy se nemusíme bát přijet na Hvězdu s návštěvníky. Uvidíme jak v zimě, budou-li se běžkaři moci prohánět po upravených stopách mezi „Andrlákem“ a Kozlovem. Vždycky říkám českotřebovskému starostovi JAROSLAVU ZEDNÍKOVI. Modlím se, aby bylo mnoho sněhu, aby jste mohli na „Pekláku“ dobře sjezdovat. Rovněž se však modlím, aby ty záplavy sněhu končily v Dlouhé Třebové, abychom jako Město Ústí nad Orlicí měli s úklidem sněhu co nejméně práce“, smál se v závěru svého příspěvku starosta RICHARD PEŠEK. Předseda slovenských turistů MIROSLAV HERCHLE poznamenal, že se mnohdy diví našim turistům, že odjíždějí za panenskou přírodou do Kanady, když na Slovensku i v Čechách se podobných míst najde dost. Před polednem si delegace v čele s místostarostou Mgr. LUBOŠEM BÄUCHELEM vyšláply kolmo po cyklostezce do Letohradu, kde si prohlédly Muzeum řemesel. Večer patřil posezení v turistické chatě Hvězda na Andrlově chlumu. Ústecký HORAL zastupoval místopředseda FRANTIŠEK BERAN, KČT Ústí nad Orlicí předseda MILAN RICHTER. Ten přinesl i řadu turistických kronik, tak že to chvílemi vypadalo na verandě chaty jako ve čtenářském kroužku. Všichni přítomní obdrželi pamětní plaketu a diplom“K rozhledně na Andrlův chlum“ a regionální turistické materiály. Oblast Pardubický kraj zde zastupoval předseda Ing. MILAN ZEMAN i jeho zástupce VLASTIMIL ŠKVÁRA. Jelikož na chatě probíhaly zvěřinové hody, dobrou chuť přišel vzácným návštěvníkům popřát i chatař RENÉ GRIM. Největší zájem byl o Myslivecký pětiboj s „Myslivcem“, paní ERIKA zase dala přednost Křepelce na hnízdě. Musel jí být opraven diplom, kde měla v příjmení FABRIOVÁ. Konstatovala, že si vždy potrpěla na správnosti, tedy s dlouhým a tvrdým…. 29
Obě posilněné delegace se následně neodebraly k hrobu neznámého vojína – nýbrž po 183 schodech vystoupaly na vyhlídkovou plošinu „Stříbrné krasavice“, aby se pokochaly výhledem na osvětlené Ústí. V neděli 19. května 1996 tuto rozhlednu slavnostně otevíral právě ministr zdravotnictví RNDr. JAN STRÁSKÝ. Dobře si na tuto chvíli pamatoval, připomněl si ji i v podrobné obrazové kronice. Závěr příjemného večera patřil zpěvům s kytarou. Za prosluněné soboty 20. března 2010 uspořádali místní turisté v Kulturním domě Ústí nad Orlicí „ZAHÁJENÍ TURISTICKÉ SEZÓNY PARDUBICKÉHO KRAJE“. Pardubická turistická oblast pověřila letošní organizací této populární akce odbory KČT HORAL a KČT Ústí nad Orlicí. Velkým pomocníkem byla ústecká radnice. Nultý ročník této akce se konal na Žampachu, z iniciativy KČT Sopotnice. Ten první proběhl v Moravské Třebové, následovala Chrudim a po ní Pardubice. Velký jarní svátek všech milovníků přírody byl letos zahájen u nás v Ústí nad Orlicí. Stovky účastníků se začaly scházet v kulturním domě již krátce po osmé hodině, na pódiu vyhrávala skupina „Šedous band“ ne pouze k dobré náladě, některé páry se ihned vrhly do tance „Lanškrouňáci“ se vítali s „Pardubáky“. „Třebováci“ se „Sopotničáky“ a tak to probíhalo mezi všemi odbory. Zima byla zkrátka dlouhá a každé turistické město již mělo připravené propozice na letošní rok. O bohaté občerstvení se postarali profesionálové, ústecká firma UO SPORT a podle toho to také vypadalo. U žádného stánku fronty, pohodička, sličné servírky vše zvládly s úsměvem. O bohatém programu průběžně příchozí informovala JANA STAŇOVÁ, královna cyklostezek RNDr. RENATA ŠEDOVÁ se mezi turisty ladně proháněla na kolečkových bruslích a zvala je do modrého salonku , kde byly promítány dokumentární snímky o bohaté síti cyklostezek na Ústecku. Již od osmi hodin bylo velice „horko“ sympatickým pracovnicím Oborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví Pardubice. Pomoci jim přijel i šéf VLADIMÍR TUREK, stovky turistů odcházely od jejich stánku s kartičkou vypovídající o hodnotách tlaku, tepu i tuku v tělesné schránce každého jednoho turisty, ne každý byl s uvedenými hodnotami spokojen…. Náhodou sezóna teprve začíná… Propagačních materiálů o správném životním stylu přivezly pracovnice OZP mnoho. Myslely i na děti. Ty M.Richter
Předsednický stůl s Karlem Škarkou, strarosta 1996
30
Vánoční sjezd Orlice
odcházely s balónky, pexesy i omalovánkami. Oficiální zahájení proběhlo úderem desáté hodiny. Mikrofonu se ujal starosta města RICHARD PEŠEK, všechny přítomné uvítal na půdě Ústí nad Orlicí, popřál jim pěkný pobyt plný zážitků, aby se sem vždy rádi vraceli. O Regionu Orlicko-Třebovsko pohovořil jeho předseda Mgr. LUBOŠ BÄUCHEL místostarosta města. Zdravici z kraje přednesl radní zodpovědný za cestovní ruch MIROSLAV STEJSKAL. Oficiality ukončil předseda oblasti KČT Pardubický kraj Ing. MILAN ZEMAN. Zdůraznil, že na Orlickoústecku jsou pořádané některé turistické akce s mnohatisícovou účastí, kam se lidé každoročně vrací. Tyto pochody patří mezi nejnavštěvovanější v celé republice. Členská základna oblasti se každým rokem mírně navyšuje, v současné době je v ní registrováno přibližně 2000 turistů. Dle slov předsedy oblasti rozvoji turistiky pomůže zlepšení infrastruktury, více kvalitních služeb a zatraktivnění regionu. Následně již patřil parket pod podiem „kankánovým princeznám“ KAMILY VELÍNSKÉ. Svým temperamentem rázem strhly zaplněný sál kulturního domu, i balkony se vlnily… Odměnou jim byl dlouhotrvající skandovaný potlesk. Pozvolné zmírnění netrvalo dlouho, do nástrojů se opět obul „Šedous“. Doprovodný program byl velice pestrý. Připravena byla prohlídka Městského muzea v Hernychově vile, kostela Nanebevzetí Panny MARIE, budovy Jednoty bratrské. Některé skupiny návštěvníků si prohlédly městskou galerii, jiné využily Dne otevřených dveří Sport hotelu Tichá Orlice, obdivovali i moderní sportoviště včetně aquaparku. Zkušení průvodci zase provázeli zájemce po pamětihodnostech města, historii znaly nazpaměť, proto i odborný výklad byl precizní. O autobusové výlety na Andrlův chlum či do Cakle byl takový zájem, že musely být psány pořadníky. Návštěvník akce, který byl řádně zaprezentován, obdržel bílou „igelitku“ s propagačními materiály města, vkusným pamětním listem, propozicemi akcí i s popisky výletů do okolí 6-8-16-18 km dlouhých. Těchto tašek bylo vydáno hodně přes šest stovek. Když však svým odborným okem shlédl plný dům správce „kulturáku“ prohlásil: „Tak pánové tady je dnes minimálně osm set lidí“. Mnozí návštěvníci se totiž vůbec nezaprezentovali. Nebyla to povinnost.
31
Příprava tak náročné akce trvala ústeckým pořadatelům několik měsíců a jak prokázala fantastická atmosféra zaplněného sálu kulturního domu, někdy rozhodují o úspěchu opravdu maličkosti. Velkým oříškem totiž bylo, kde hlavní setkání uspořádat. Na náměstí – V Cakli na Andrlově chlumu – kdo může v listopadu vědět , jaké bude 20. března počasí… A tu šéf rekreačních turistů JINDŘICH MOTL, hladě si něžně svoji bradu, pronesl větičku: „Udělejme to v „kulturáku“. A to rozhodlo! Při minulých setkáních byla jinde prezentace, desítky metrů vzdálené podium a občerstvení v několika zaplněných restauracích. Návštěvníci Ústí měli vše „Kudrnové“, květen 2000 pohromadě. Již v pondělí 22. března obdrželi pořadatelé e-mail z Hlinska a po přečtení první věty jim ztuhly rysy v obličeji, následně se však tváře rozzářily: „Ahoj Oušťáci“ s plným autobusem jsme se tuto sobotu vypravili z Hlinska na ZTS 2010 a musím se přiznat, že jste mě moc nepotěšili. Jsem člen výboru KČT v Hlinsku, který bude organizovat ZTS 2012 a vy jste letošní organizací a průběhem ZTS postavili laťku tak vysoko, že se nám ji bude těžko překonávat a tak bychom se jí rádi alespoň přiblížili. Opravdu smekám a vyslovuji obdiv k tomu, jak jste se zahájení zhostili. A tak ještě za čerstva mám k vám prosbu, kdybyste mi věnovali půlhodinku a napsali mi jak jste postupovali co všechno je zapotřebí udělat, abychom z toho vybruslili alespoň trochu se ctí. Mám na mysli třeba to jak jste jednali s městem, jak jste radní získali na vaši stranu, kde všude jste sháněli peníze a jak jste zajišťovali další potřebné kroky“, píše krom jiného VLADISLAV BÁRTA KČT Hlinsko. Za finanční i organizační pomoc patří velké poděkování Městu Ústí nad Orlicí, akci podporovala Oblast PK i Pardubický Před zimní chatou, 2001 kraj, velice vstřícná spolupráce byla s ústeckým Klubcentrem, profesorskou, profesionální službu převedla ústecká firma UO SPORT, která by ze svých sobotních zásob občerstvila nejméně jednou tolik lidí. Stovky mladých i dříve narozených „srdcí“ rozehřály sličné a temperamentní „kankánové princezny“ KAMILY VELÍNSKÉ, pěkně vyhrávala skupina „ŠEDOU
32
Jiří Čepelka na „výročce“
BAND“ a pochopitelně ten největší dík patří členům obou ústeckých turistických odborů, kteří se organizace náročné akce se ctí zhostiliTurista však není pouze prací živ…. Dříve narození rekreační turisté pořádají pěší vycházky, propagované v turistické skříňce třikrát týdně. Občas dojde k situacím velice dramatickým. Tak třeba v lednu 1996 zachránila naše členka MARIE SLAVINGEROVÁ život tehdy třiaosmdesátiletému panu HRDINOVI, který na Bezpráví uklouzl a spadl do Tiché Orlice. Zprvu se paní SLAVINGEROVÁ pokoušela turistického kamaráda vytáhnout z řeky sama, následně ji pomohli další lidé. Promočeného a prochladlého muže dali nakonec do pořádku lékaři v ústecké nemocnici. Také výkonnostní turisté nezahálí. Pořádají pěší i cyklovýlety, rovněž sjíždějí řeky na lodích. V zimě poznávají přírodu na běžkách. Oblíbené jsou i autobusové zájezdy. Velice aktivní je v jejich pořádání MARIE PECHÁČKOVÁ a v posledních letech i MARTIN LŽÍČAŘ. Skvělou práci dlouhodobě vykonává i parta značkařů vedená MIROSLAVEM KADRMANEM. (Manželé MOTLOVI a pánové JAVŮREK, MAISNAR, CARBA, HUDEČEK, HÁNĚL, ČERNÝ, VALA, ŠMEJDÍŘ, BUŠÁK, COUFAL pomáhají i další. Však se mají co ohánět. Obhospodařují více než 160 km značených pěších tras v okolí Ústí nad Orlicí. V superlativech hovoří o jejich práci milovníci přírody přijíždějící k nám z různých koutů České republiky i ze zahraničí. Výbor KČT Ústí nad Orlicí pracuje v současné době ve složení: Předseda MILAN RICHTER, Vedoucí Správní rady chaty Hvězda JUDr. LUBOŠ JUNEK, vedoucí rekreačních turistů Mgr. JINDŘICH MOTL, vedoucí výkonnostních turistů MARTIN LŽÁČAŘ, účetní MARIE PECHÁČKOVÁ, dalšími členy jsou EVA HÜBLOVÁ, PAVEL TURNER, TOMÁŠ DOUTNÁČ a ANTONÍN VLČEK. O ústecké turistice již devět let podrobně každý měsíc informují občany Ústí nad Orlicí „ÚSTECKÉ OZVĚNY“, vydávané manželi KVĚTOU a MILANEM RICHTEROVÝMI.
33
Výbor KČT, 2003
Organizátorky pochodu
Turisté s cyklisty, 1941
Značkaři 34
HVĚZDNÁ SPOLEČNOST NA CHATĚ HVĚZDA Za šsedmdesát let se na turistické chatě Hvězda na Andrlově chlumu vystřídalo mnoho pozoruhodných osobností ať již v rolích nájemců, kuchařů, číšníků a třeba i meteorologů. Mnohé z nich se neodmyslitelně vepsaly i do života „Oušťáků“, kteří pravidelně chatu Hvězdu navštěvovali i navštěvují. Vůbec prvními nájemci chaty byli po slavnostním otevření 25. srpna 1940 manželé ŘEHÁKOVI. Od roku 1948 až do roku 1961 byla vedoucí chaty paní VLASTA HRUŠKOVÁ – NĚMCOVÁ, po ní přišli z Rtyně v Podkrkonoší manželé JAN a BOŽENA BRHELOVI a ti zde působili až do roku 1966. Následovala hvězdná kariéra RUDOLFA NAJMANA, který již chodil předchozím nájemcům na chatu vypomáhat. V té době pracoval jako instruktor u Jednoty. NAJMANOVA rodina vedla chatu až do ledna 1972, dalším nájemcem byl pan CROITER, který přišel na rok z Hradce Králové. Od roku 1973 vedl chatu do roku 1975 „Brňák“ MILOŠ RICHTERA. V červenci 1975 nastupují na Hvězdu manželé HELENA a VÁCLAV CHOBOTŠTÍ. „V kuchyni byl ještě klasický sporák na uhlí,no hrůza. Začátkem osmdesátých let se kuchyň trošku zmodernizovala – instaloval se plynový sporák, také proběhla rekonstrukce sociálního zařízení, a tak zvané malé verandy. Chatu jsme zkrášlovali společně se zaměstnanci,“ vzpomíná paní HELENA CHOBOTSKÁ. „Natírali jsme střechu a také celou venkovní dřevěnou část luxolem. S natíráním nám pomáhal LUBOŠ LORENC z Řetové. Stál na lešení a prováděl nátěr v místech pod verandou a volá na manžela: „Vašku na co jsou tady ty dráty?“ „Na nic, klidně je urvi“, zněla odpověď. LUBOŠ uposlechl a asi za půl hodiny si chtěl zavolat. Bohužel to zkoušel marně. Vyrvané dráty byly telefonní. To již byla v pohotovosti policie, která měla v té době v půdních prostorách chaty vysílačku. Díky našemu „kladnému“ přístupu nebyl přehled o kriminalitě ve východních Čechách“, směje se paní CHOBOTSKÁ. „Jak známo na chatě se odehrála i řada svatebních hostin. Na některé z nich nikdy nezapomenu. Matinka jedné nevěsty zkombinovala prášky na nervy s notnou dávkou alkoholu a výsledek nenechal na sebe dlouho čekat. Začala mlátit svého muže, později i ty kteří jej bránili a postupně celou svatbu. Když nafackovala i otci ženicha, požádali svatebčané o pomoc Veřejnou bezpečnost. I ta měla s rozvášněnou dámou plné ruce práce. Nakonec ji dopravili do Chocně ke Staňkům, kde se zklidnila až po injekci. Na jiné svatbě se zase nevěsta věnovala více bubeníkovi z kapely, nežli ženichovi. Novomanžel se tak rozlítil, že serval snubní prsten sobě i nevěstě a zařval na její rodiče, ať si tu ku… vezmou zpátky. Prsteny vyhodil z okna, za půl hodiny proběhlo: „vše odpuštěno, má milá vrať se!“ Celá svatba vyběhla ven, řidiči rozsvítili všechna světla svých vozů, svatebčané lezli po kolenou a světe div se zlaté prsteny našli.“ „Každou středu chodili na chatu turisté KINDLOVI, DOLEČKOVI, paní RICHTROVÁ, do svých devadesáti let i pan ROLER a mnoho dalších. Moc ráda na ty chvíle vzpomínám. Mezi nezapomenutelné hosty patřil i bezruký pan BLAŽEK. Nikdy jsem mu nedala najevo jeho handicap a chovala jsem se k němu jako ke zdravému První nájemníci - Řehákovi člověku. Vzniklo mezi námi vřelé pouto. 35
Jan v peřince 1949
Velice vřelý vztah jsem měla i k panu řídícímu JOSEFU ŠRÁMKOVI. Namaloval mi spoustu miniaturních obrázků, probírali jsme poezii, literaturu i socialistické školství. Moc jsme se nasmáli. Když se pan řídící ŠRÁMEK, blížil důchodovému věku měl někdy vrtochy jako každý stárnoucí chlap. Neříkala jsem mu, že je říďa v přechodu, ale že má přechodník. Stejný termín převzaly i učitelky z jeho sboru. Občas se mi ozvaly, ať říďu vylákám na kopec, že to s ním není k vydržení. Zavolala jsem mu, že mám špatnou náladu, ať si přijede popovídat. On naložil do auta učitelky, vzal kytaru, přivezl celé osazenstvo na Hvězdu a řekl: „To je žábo dobře, že ses ozvala, protože s těma babama je to k nevydržení. Pak se hrálo a zpívalo, nouze nebyla ani o vtipné špičkování mezi mnou a panem ŠRÁMKEM. Vždycky jsem mu říkala, že kantoři musí chodit pravidelně do hospody, aby nezdegenerovali. On mi dal za pravdu a snažil se, aby to i celý jeho kolektiv dodržoval. Na Kocianovu houslovou soutěž jezdilo mnoho proslulých muzikantů a pan ŠRÁMEK je všechny vozil na milovanou chatu HVĚZDU. Byli to pan profesor PRAGANT z Bratislavy, pan profesor MAŠTALÍŘ s panem JOSEFEM HŮLOU z Prahy, Kocianovo kvarteto vedené panem PAVLEM HŮLOU, herec pan DOLEŽAL, PŘEMYSL KOČÍ, pan profesor SNÍTIL, ZUZKA NAVAROVÁ se svými prarodiči. Tenkrát ještě nikdo netušil, jak úžasná zpěvačka z ní vyroste. Kocianovo kvarteto doprovodilo malíře JOSEFA ŠRÁMKA i na jeho poslední cestě.“ „Úsměvné příběhy, které se za čtrnáct let mého působení na chatě udály by snad vydaly na samostatnou knihu“, říká paní CHOBOTSKÁ. „Jednou se do objektu vloupal zloděj. Vybral si tu špatnou dobu, kdy bylo vše vystěhované, neboť se chata rekonstruovala. Naše nezapomenutelná fenka ELSA, kříženec V.Hrušková, 1951
36
Josef Šrámek, 1963
čuvače s vlčákem, se procházela po celé chatě a zloděje vyplašila. Lupič se tak vylekal, že při útěku z kuchyně místo aby něco ukradl, zanechal na místě svoji tašku. Kdyby nebyl takový posera, naše mírumilovná ELSA, která milovala hlavně všechny děti, by mu určitě přinesla kus masa ze své misky.“ „Každý rok pořádal Auto –klub Ústí závody do vrchu. Hlavními pořadateli byli bratři MIREK a JAROSLAV URBANOVI. Také na tyto organizátory mám pěkné vzpomínky“, zasní se paní CHOBOTSKÁ. „V předvečer závodu se na chatě konalo posezení při kterém byl dolaďován program příštího dne. Dohoda vždy zněla:“Maximálně do půlnoci!“ Asi ve tři ráno jsem usoudila, že by bylo dobré jít chvíli spát. Samozřejmě, že se neabstinovalo a já v povznesené náladě slíbila zkušebním komisařům, že jim v šest ráno naservíruji snídani u pomníčku. Slib jsem bohužel nesplnila úplně, protože začalo pršet. Snídaně se tedy podávala v restauraci. K mému pozdějšímu zděšení jsem měla na sobě noční košili… Nevím už ve kterém roce to bylo, kdy se závodů jako čestný host zúčastnil legendární FRANTA ŠŤASTNÝ. Nejen že proslavil motocykl Jawa, ale byl tak úžasný vypravěč, že jsme všichni řvali smíchy a spát nikdo nespěchal. I zážitky s nejrůznějšími delegacemi byly zábavné. Do Kovostavu, Perly i VÚB jezdila spousta zajímavých lidí z celého světa. Japonci, Španělé, ale ani hosté z arabských zemí nebyli výjimkou. V době Ramadánu měli přísná pravidla na jídlo pití i radovánky. Nesměli vidět odhalený dekolt, ale ani rameno nebo koleno ženy, a to do slunce západu. Vzpomínám si, jak jsem v červencových vedrech obsluhovala nějakého arabského prince v roláku a dlouhé sukni, abych odhaleným kouskem těla nezpůsobila chaos v musNajmanův kolektiv limských rituálech. Nepil se alkohol, jedla se zelenina a ovoce. Největší „radost“ z bezmasého a suchého oběda míval vždy český doprovod. Při podpisu důležitých kontraktů pomáhala také Becherovka. Jsem přesvědčena, že SANDRA a ESPIAS ze Španělska ji do dneška nemůžou ani vidět. Ale i navzdory „Becherovkové smršti“ se k nám léta vraceli a stali se z nás přátelé. Také Silvestry byly na chatě Hvězda překrásné. Každoročně se jich zúčastňovala parta zhruba šestnácti Řetováků. Ráno v pět chtěli pánové mě a BOŽENU z kuchyně odměnit za práci tancem. Ještě dva dny poté jsme byly obě dvě jako po obrně, tak nás nohy bolely. To byl taky nápad jít si skočit po šest-
37
náctihodinové šichtě,“ chytá se za hlavu HELENA CHOBOTSKÁ. „Každý Nový rok jsme příchozí – znovu vítali sklenkou sektu s tím, že když vystřeleným špuntem netrefí skleněnou kouli z vánoční výzdoby, platí další láhev. Trefil se málokdo a šampusu se prodalo více než na Silvestra. Celá restaurace se úžasně bavila a někteří hosté říkali, že jdou na Nový rok na Hvězdu právě kvůli této novoroční střelecké disciplíně,“ ukončila své vzpomínání paní HELENA CHOBOTSKÁ, která dnes obsluhuje
Kšandy Josefa Šrámka, 1963
vinařské fajšmekry v ústecké Vinotéce pod sluncem. Na jaře 1989 převzala vedení chaty až do roku 1992 paní ZDENA PETEROVÁ. Prvního ledna 1992 po nechutných okresních i krajských soudních tahanicích přešla chata Hvězda zpět do majetku Klubu českých turistů v Ústí nad Orlicí. Velkou zásluhu na tom, že turisté nakonec na ústecké Jednotě chatu vysoudili měl tehdejší jednatel pan MILAN CHASÁK. Veškeré doklady měl v takovém pořádku, že se páni soudci nestačili divit. Natož potom zástupci Jednoty… Dalším nájemcem se stal pan PETR ROŽEK. V první polovině roku 1995 vypsali ústečtí turisté výběrové řízení na nájemce chaty Hvězda do něhož se přihlásili manželé ROŽKOVI, turista FRANTIŠEK DVOŘÁK, který však v té době nesplňoval kvalifikační předpoklady. Třetím zájemcem byl ANTONÍN KUTRA. Ten se zdál při závěrečném rozhodnutí 9. srpna 1995 výboru KČT Ústí nad Orlicí nejpřijatelnější. V prvním tříletém funkčním období vycházel pan KUTRA s majitelem dobře, ve druhém nastaly určité problémy neslučující se s podepsanou smlouvou, proto předal výbor ústeckých turistů 20. března 2000 ANTONÍNU KUTROVI výpověď. Další výběrové řízení na nájemce chaty proběhlo 23. května 2000 za účasti PETRY BECKOVÉ, PAVLA KORÁBA, PETRA HORÁČKA, LADISLAVA HOŘEJŠÍHO a RENÉ GRIMA, další zájemci JAROSLAV MAZÁNEK a MAREK SEDLÁŘ se k jednání nedostavili. Výběru se zúčastnili: předseda MILAN RICHTER, jednatel MILAN CHASÁK, předseda správní rady JUDr. LUBOŠ JUNEK a členové Výboru KČT Mgr. JINDŘICH MOTL, MARIE PECHÁČKOVÁ, EVA HÜBLOVÁ, JIŘÍ MALÁTEK, ANTONÍN VLČEK a OTA BOURA. Každý člen výboru volil tři možné kandidáty, za první místo byly 3 body, za druhé dva a za třetí místo jeden bod. RENÉ GRIMA postavilo na první místo pět členů výboru (RICHTER, JUNEK, CHASÁK, MOTL, PECHÁČKOVÁ), jednou skončil pan GRIM druhý a třikrát třetí. Celkové získal 20 bodů, což stačilo na vítězství v konkurzu. LADISLAV HOŘEJŠÍ byl na první pozici dvakrát (VLČEK, BOURA), celkově získal bodů 18. PAVEL KORÁB, který nabízel za nájem 12 000 Kč skončil třetí (16 bodů). Na první místo ho nominoval pan MALÁTEK a paní HÜBLOVÁ. RENÉ GRIM se tak stal novým chatařem a následně s ním byla podepsána nájemní smlouva. Bývalému nájemci skon-
38
čila výpověď 30. června 2000. Samotné předávání chaty se však náležitě zdramatizovalo neboť pan KUTRA vzkázal turistům, že chatu nevyklidí. V tomto případě by majitelé mohli pouze podat „žalobu o vyklizení“. Nakonec přece jen bývalý nájemce s předáním souhlasil, ale až o půlnoci 30. června. To se bohužel žádnému z výboru KČT ani z členů nehodilo. Ústecké turisty tak při bouřlivém nočním předávání zastupoval pouze předseda MILAN RICHTER, dále byl přítomen předávání RENÉ GRIM, jeho matka MARIE GRIMOVÁ a parta kolem bývalého chataře. PochoServírky startují pitelně, že se akce bez ostřejších slov neobešla, před pátou ranní však již mohl nový nájemce vložit do zámků nové vložky, sepsán byl i stávající inventář. Na chatě bylo třeba řádně uklidit a splnit další požadavky hygieny, proto se v žádném případě nedala provozovat. Jelikož ráno 1. července začínaly prázdniny a turistická sezóna se rozběhla na plné obrátky, pan GRIM přistavil před chatu pojízdný stánek, kde příchozím nabídl limonády, pivo, kávu, hamburgery, langoše i párek v rohlíku. Chatu nový nájemce otevřel ve středu 5. července. 2000. Od samého začátku do současnosti RENÉ GRIM s turisty úzce spolupracuje, řadu problémů spojených s provozem chaty se snaží řešit sám, na své náklady vybudoval venkovní posezení před chatou i některé atrakce pro děti. Společně s turisty a svým sehraným personálem se mu daří dělat z Andrlova chlumu oblíbené místo pro letní i zimní turistiku. Aby přilákal i větší množství běžkařů, na zimu 2006 zakoupil sněžný skútr a milovníkům bílé stopy pravidelně upravoval širokou škálu tras, však se mu za to také zima odvděčila… Když byly ústečtí turisté v největší nouzi a vypsali „Žádost o bezúročnou půjčku na přístavbu chaty Hvězda“, aby splnili nemilosrdné požadavky hygieny, bezúročnou půjčkou převyšující částku 50 000 korun přispěl na konci roku 2003 i nový chatař . Za deset let šéfování RENÉ GRIMA pracoval na chatě personál Chobotští, 1978 ve složení: JITKA VÍTKOVÁ, JAN SVATOŠ, HELENA RUBÍČKOVÁ, PETR LUDVÍČEK, JAROMÍR HODINA, MARTIN JIROUŠEK, MONIKA SAUEROVÁ, MARTIN BARTOLŠIC, JAROSLAV PECHÁČEK, JAROSLAVA TEPLÁ, JAROSLAV ŠPAČEK, JANA KOBROVÁ, LEOŠ GRIM, IRENA LORENCOVÁ, JAN PODSKALSKÝ, PETR KŘIVÁNEK,HANA VAŠINOVÁ, ŠÁRKA DIBLÍKOVÁ, MAGDALÉNA DIBLÍKOVÁ, ANDREA DIBLÍKOVÁ, ROMANA KALOUSKOVÁ, PATRIK HORÁK, LENKA CHALOUPKOVÁ, LUCIE PETRKO-
39
VÁ, MILENA JANOUCHOVÁ a další. Chobotští, 1978 Lze si jenom přát, aby spolupráce úspěšného mladého podnikatele RENÉ GRIMA s ústeckými turisty ještě dlouhá léta pokračovala. Čas od času se bývalí zaměstnanci na své oblíbené chatě Hvězda sejdou aby zavzpomínali na povinnosti, ale též na mnoho úsměvných chvil, které zde prožili. V hojném počtu se taková hvězdná společnost sešla v salonku turistické chaty odpoledne 17. května 2003. nejpočetnější zastoupení měla tehdy na Hvězdě rodina NAJMANOVA. Přijela manželka bohužel již zesnulého pana RUDOLFA NAJMANA, dcera MILENA i její manžel ZDENĚK KYSILKO, synové PETR a LUBOMÍR, ten byl s rodiči na chatě od 3. do 8. třídy a do školy chodil každý den do Ústí pěšky. Do paměti se mu vryl mnohý detail chaty, vše s velkým nadšením komentoval. Opravdovou pamětníci mezi přítomnými byla BOŽENA JŮVOVÁ. Jako kuchařka i servírka pracovala na chatě v letech 1961 až 1980. „Byla jsem taková máma servírek, všichni mi důvěrně říkali „teta BÓŽA“. Tady jsem se něco namakala, ale i legrace se zde užilo. Viď „ZDEŇKU“, obrátila se na pana KYSILKU. „Třeba když nám holky utekly do řetovské hospody, a ty si je musel shánět“. Pochopitelně, že se celá společnost rozesmála, nejvíce bývalé servírky, o kterých byla řeč…. „Byla jsem tu samotná kuchařka a tři učenky k ruce. Ale to víte, za komunistů to byl kšeft, samá oslava, školení, když bylo MDŽ nebo konec roku, chata praskala ve švech. Největší frc byl za NAJMANOVÝCH, pátek, sobota byly pravidelně svatby, někdy i dvě najednou. Dokonce si vzpomínám, že jsme nosili jídlo i na pokoje“, smála se paní JŮVOVÁ. „A osmdesát svatebčanů, to bylo běžné. V neděli jsem vařila třeba padesát jídel. Jó to byly časy, chodíval sem malíř JOSEF ŠRÁMEK a velký turista fotograf pan KOTLÁŘ. Když bylo trochu času, moc ráda jsem si s nimi povídala“, zasnila se BOŽENA JŮVOVÁ. Vzpomínaly i servírky. Paní BOŽENA JUNKOVÁ – NAJMANOVÁ poletovala po place v letech 1964-68. MARIE ŠPIČÁKOVÁ– ČERNOHORSKÁ (zvaná malá MARUŠKA) v letech 196672. Také MARUŠKA BERKOVÁ – KALOUSKOVÁ se přišla na chatu v roce 1966 učit a působila tu pět let. JARUŠKA POCHOPOVÁ – FIŠEROVÁ se zde vyučila číšnicí-kuchařkou v letech 196366. Odrostlejší děvčata si měla mezi sebou stále co šuškat, každou chvíli se sálem neslo pronikavé chichotání a přítomní manželé nemuseli přece všechno slyšet. Mnohé radostné vzpomínky byly více než důvěrné… Absolutní korunu všemu dali tři přítomní meteorologové – Ostravák OLDŘICH TOMEK, JOSEF FRANČÍK přijel z Plumlova a KAREL H.Chobotská Z.Peterová, 1978 PETRŽELKA bydlí v České Třebové. Nějaké to
40
pivinko pánové již v sobě měli, servítky si tedy nebrali a přítomP.Rožek né manželky se nestačily divit. „Pracovnu jsme měli dole pod verandou, svůj telefon a tak nebylo výjimkou, když u nás skončila nějaká ta nevěstinka. Zavolali jsme na chatu Hvězdu, že jsme na Mendriku, Mendrik dostal Echo pro ženicha, že jsme odjeli do Klopot, a když přijel ženich tam, řekli mu, že jsme odjeli. A nebo taky pamatuješ, OLDO, jak jsme dali před přístroje tu širokou lavičku? Nevěsta se na ni nějakým omylem zapomněla se šoférem a rozzuřený ženich na ni roztrhl šaty. Taková krásná podívaná to byla“, zasnil se meteorolog. „A těch sázek, co se tady uzavřelo. Start od chaty dolů Řehořákem a byl jsem tam rychleji než auta, za sedm minut. V zimě jsme to od silnice sjeli na saních za čtyři minuty a auta neměla také nárok“, vzpomínal OLDŘICH TOMEK. Kromě Andrlova chlumu působil na meteorologických stanicích na Lomnickém štítě, Pradědu, Milešovce, Lysé hoře, Chopku a v Přibyslavi. „Dobře jste udělali, že jste shodili to venkovní vedení. Každou chvíli byla tenkrát chata potmě. Buď silný vítr, jednou nám do drátů vlítla i sova a bylo po svatbě“, dodal pan TOMEK. Hvězdná společnost se na chatě Hvězda bavila dlouho přes půlnoc. Početná sešlost bývalých hvězdných zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků byla na HVĚZDĚ i ve čtvrtek 20. května 2010: BOŽENA NAJMANOVÁ, ANNA NAJMANOVÁ(85 let), PETR NAJMAN, BOŽENA JŮVOVÁ (87 let), VLASTA NĚMCOVÁ (HRUŠKOVÁ) (89 let), MARIE ČERNOHORSKÁ, MILENA HRUŠKOVÁ, VLASTIMIL HRUŠKA, JAN HRUŠKA, OLDŘICH TOMEK, MILENA KYSILKOVÁ, ZDENĚK KYSILKO, JAROSLAV ČERNOHORSKÝ, JOSEF HUSNÍK, FRANTIŠEK CROJTER, MICHALA CROJTROVÁ, MÁŠA JANKOVÁ, KAREL PLÍHAL, ALENA PLÍHALOVÁ, MARIE HAVLOVÁ, JOSEF HAVEL, HELENA CHOBOTSKÁ a další. Ze současných pracovníků jmenujme například DOBROSLAVA GRIMA, RENÉ GRIMA, LEOŠE GRIMA, PATRIKA HORÁKA, MARTINA BARTOLČICE či MILENU JANOUCHOVOU. Téměř každý přinesl nějaký ten fotoalbum s cennými snímky zachycujícími život na HVĚZDĚ v minulých desetiletích. Vzpomínalo se vesměs s úsměvem, slzičky v očích několika servírek se objevily pouze při vzpomínce na srnku LETUŠKU, která několik let svoji přítomností personál chaty oblažovala. Denně doprovázela obsluhu chaty cestou do Ústí a zase přiběhla na HVĚZDU nebo počkala na brožkově zahradě. „Moc ráda baštila cigarety a kamkoli ochotně doprovázela meteorologa JOSEFA „ústeckého ženicha“, poznamenala paní VLASTA HRUŠKOVÁ – NĚMCOVÁ s rukou před rozesmátými ústy.Jó ten měl moc rád slečinky i vdané paničky, dodala tato velice sympatická devětaosmdesátiletá paní, chodící kronika chaty. Na Andrlově chlumu vyrůstali i tři její synové, JAN, VLASTIMIL a MILAN. Paní HRUŠKOVÁ vyndala z kabelky objemnou obálku s početnými fotografiemi. Na jedné se usmívala mladá krasavice s půvabnou srnečkou v náručí. Šedesát let starý snímek okamžitě koloval mezi přítomnou společností. No vidíte a na svoji dobrotu nakonec Nájemci Grimovi naše LETUŠKA doplatila. Jednou se nám naho-
41
ru nevrátila, ochočenou srnečku někdo odlákal a zabil. K jídlu nepotřebné ostatky jsme našli za pár dnů v lomu“, dodala smutně paní VLASTA. „No a tady seš ty JENDO“, ukazuje fotografii z devětačtyřicátého roku nejstaršímu synovi. Na početné společné fotografii si hošík lebedíl v peřince. Podobnou fotku, ve více jak třicetičlenné společnosti má i VLASTIMIL. Pouze o rok mladší… Usměvavou paní VLASTOU jsem byl nesmírně unešen, na šedesát let starých fotografiích pojmenovala osoby bez nejmenších problémů, případně vypomohli přítomní synové. Úžasné zážitky má paní hostinská z natáčení filmu „Kasaři“, který se v roce 1957 natáčel v Ústí nad Orlicí. Filmový štáb bydlel na chatě a herci RUDOFL HRUŠÍNSKÝ, LADISLAV PEŠEK, JAN PIVEC, JOSEFOVÉ KEMR, BEYVL, GRUSS, MARTIN RŮŽEK, EDUARD KOHOUT, EMAN FIALA, VÁCLAV TRÉGL, OTA MOTYČKA, VLADMÍR PUCHOLT, JIŘINA BOHDALOVÁ a jedenadvacet dalších bydleli v hotelu Praha. Večeře však měli na „Andrláku“. Nezřídka se stalo, že na chatě nebylo vůbec nic k jídlu, natož potom k pití. Krimikomedie v režii PAVLA BLUMENFELDA měla premiéru 27. června 1958. S úctou vzpomínala paní HRUŠKOVÁ i na EMANUELA VLADIMÍRA DANIHELOVSKÉHO, organizátora ústecké turistiky a velkého znalce přírody, který byl na chatě častým hostem. Paní VLASTU naučil sbírat růžovky. Těch historek jsem se dozvěděl daleko víc a paní VLASTĚ HRUŠKOVÉ – NĚMCOVÉ jsem za ně velice vděčný. Ukázala mi i nesmírně vzácný dokument, který odeslali ústečtí turisté 1. dubna 1948 manželovi, když se ucházel o pronájem chaty. „JENDA HRUŠKA, vrchní číšník Nádražní restaurace v České Třebové. Přijali jsme Váš přípis, kterým se ucházíte o pronájem Janderovy chaty na Andrlově chlumu. Vybízíme Vás, abyste podal svou nabídku a uvedl zejména výši nájemného, které byste mohl z chaty a z inventáře platiti a jakými provozními prostředky disponujete…“ atd. Podepsán předseda KAREL BROŽEK. Krásná sešlost se protáhla až do pozdních nočních hodin, kdy přišla na řadu kytara a série RICHTEROVÝCH lidových směsek. Ukázalo se, že společnost je velmi talentovaná i co se zpěvu a tance týče…. Bývalí zaměstnanci se rozcházeli s tím, že se na chatě sejdou nejpozději za tři roky. Nejspíše se jim práce na HVĚZDĚ opravdu líbila. Grimovo seskupení, 21.5.2006
42
TŘI ROZHLEDNY ANDRLOVA CHLUMU Na začátku minulého století sílily v Ústí snahy o zkrášlení města a o zvýšení turistického ruchu ve městě a okolí. Ti, kteří se chtěli aktivně podílet na realizaci těchto myšlenek se sdružili do Okrašlovacího spolku. Bylo jich něco málo přes sto. Na výborové schůzi 21. 2. 1903 navrhli pánové HOŘČIČKA a NEŠPOR, jinak autoři turistického průvodce, aby spolek zřídil odbor pro vystavění rozhledny na Andrlově chlumu. Stavbou rozhledny měl být podpořen rozvoj turistiky i v okolí města. Účastníkům schůze se myšlenka zalíbila a hned začali jednat. Zvolili nový odbor, jehož členy se stali oba navrhovatelé, jednatel spolku a další člen. Ti následujícího roku 11. dubna předložili skicu dřevěné rozhledny. Aby mohli dobře rozhodnout, byli členové odboru vysláni obhlédnout rozhledny ve Vrchmezí a v moravském Bouzově. Na konci roku 1905 předložil stavitel HERNYCH plán a rozpočet na rozhlednu. Na základě toho spolek rozhodl postavit rozhlednu ještě během roku 1905. Vzorem se stala rozhledna v Bouzově. Ústecká rozhledna měla být o něco nižší, její výška se měla pohybovat okolo 30 metrů. Podle požadavku spolku pak stavitel vypracoval definitivní rozpočet na stavbu, který se ukázal vyšší, než členové předpokládali. A tak se obrátili se žádostí o příspěvek na městskou radu, na knížete LICHTENSTEINA, ale i na všechny obyvatele města. Okamžitě se ozval pan HUBERT ANDRES, který na stavbu daroval větší množství slabších prken na schody, což se rovnalo přibližně částce 230 korun. VILÉM ANDRES dodal potřebné železné šrouby za nejnižší možnou cenu 48 korun za 1 metrický cent, vyrobil hromosvod na vrchol rozhledny a to pouze za cenu materiálu. Pan stavitel HERNYCH oznámil, že slevuje 10% z rozpočtované sumy 4 500 korun. Aby se urychlily přípravné práce, byl 25. dubna 1903 zvolen pětičlenný výbor, který měl do 14 dnů vše potřebné zařídit. První proběhlo jednání o přesném umístění rozhledny. Pozemek, který se jevil pro stavbu jako nejlepší , byl majetkem FRANTIŠKA PÁVKA, vlastníka usedlosti čp. 29. v Řetové. U notáře v Ústí nad Orlicí byla 23. května 1905 uzavřena smlouva mezi ním a představiteli Okrašlovacího spolku. V ní pan PÁVEK vyhradil spolku jednak právo postavit na pozemku rozhlednu, dále upravit stávající cesty, ale i ty , které k ní povedou tak, aby byly zpřístupněny nejen členům spolku, nýbrž všem. Rozhledna měla zůstat vlastnictvím Okrašlovacího spolku, který byl povinen ji 43
na své náklady udržovat v dobrém stavu. Pozemek, na kterém stála, zůstal trvale vlastnictvím pana PÁVKA, nebo jeho zástupců, kteří však museli tuto služebnost respektovat. Nové cesty směl spolek zřizovat jen se souhlasem vlastníka pozemku. Za služebnost spolek platil 10 korun ročně. Kromě toho si pan PÁVEK vyžádal volný a bezplatný přístup na rozhlednu což znamenalo, že mu spolek musel nechat jeden z klíčů od rozhledny. Dále si vyhradil, že kdyby se návštěvníkům rozhledny prodávaly pokrmy a nápoje, bude realizace prodeje přednostně nabídnuta jemu. Spolek se musel zavázat, že rozhlednu musí vlastnit a nesmí ji pronajmout nebo prodat. Kdyby spolek rozhlednu neudržoval v dobrém stavu, měla bezplatně připadnout majiteli pozemku. Smlouva byla zapsána do příslušné pozemkové knihy. Nejdůležitější věcí při stavbě rozhledny byly finance a potom dovoz potřebného materiálu na kopec. Jednalo se o více než 100 povozů. Okrašlovací spolek se obrátil se žádostí o pomoc na všechny majitele povozů ve městě. Skoro všichni přislíbili zdarma několik povozů vyvést na kopec, čímž se stavba značně zlevnila. Finančními částkami přispěli: Občanská záložna 500 korun, městská rada dřívím v hodnotě 300 korun, kníže LICHTENSTEIN poslal 400 korun a z Ameriky ústecký rodák NOVÁK 100 korun. Od mnoha dalších dárců dostali podle jejich možností, menší částky. Spolek pak všem jednotlivě poděkoval. V červnu 1905 přišel okamžik, kdy se začalo stavět. Stavba pokračovala poměrně rychle. Znalci byla hodnocena jako solidní, pevná, ale i úhledná. Svoji spokojenost s dílem vyjádřil spolek staviteli HERNYCHOVI a stavbyvedoucímu JOSEFU VOJTÍŠKOVI. Jemu spolek věnoval na památku zlatý dukát. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo v neděli 27. srpna 1905 za velké účasti lidu. V předvečer této slavnosti Z rozhledny, 1941 zajistili pořadatelé skvělé osvětlení a sice tak, že kolem celé spodní části horní střechy byly hustě zavěšeny velké lampiony, zářící do dalekého okolí, oznamujíce slavnostní otevření. V neděli na zahájení promluvil Dr. VICENA V roce 1906 bylo upraveno prostranství kolem rozhledny a zřízen menší vkusný pavilon pro ochraPrvní rozhledna v roce 1912
44
nu před deštěm. Finanční náklad těchto akcí nesl spolek. Na rozhledně byly umístěny orientační tabulky, které směřovaly ke kopcům na obzoru. Pro návštěvníky rozhledny byla vždy připravena návštěvní kniha, která se brzy hemžila množstvím podpisů. V knize se také uchovaly otisky kulatého razítka „Rozhledna Ústí nad Orlicí“. Ústečtí byli na rozhlednu patřičně pyšní a vodili k ní své hosty. Během léta roku 1906 se na návrh pana ZEINERA uskutečnil v Ústí sjezd okolních měst spojený s výletem na rozhlednu. Hlídačem a výběrčím na rozhledně se stal pan CYLIAK, kterému Okrašlovací spolek pořídil čepici s nápisem. V roce 1911 se do knihy návštěv zapsala „číšnice z rozhledny“. Občerstvení, které si návštěvníci mohli koupit, bylo vítaným zpestřením výletu. Kromě toho se zde prodávaly pohledy s obrázkem rozhledny. Roku 1912 zhotovil inspektor státních drah v.v. PODHAJSKÝ plastickou První věžníci Ciliákovi, 1905 mapu z rozhledy do všech stran. V roce 1913 předseda spolku FRANTIŠEK SYCHRA nakreslil panorama výhledu z rozhledny, které je dnes umístěno v chatě KČT na Andrlově chlumu. Po devíti letech provozu , v roce 1914, musela být rozhledna opravena. Dva kusy trámů byly nakaženy houbou a vyměněny. Dále musela být zhotovena nová střecha, aby dovnitř nepršelo a trámy nezahnívaly.Ústečtí občané byli z rozhledny nadšeni a hojně ji navštěvovali až do 16. dubna 1918. v noci na 17. dubna bohužel krásná dřevěná rozhledna do základů shořela. Zda vznikl oheň od blesku, či po táboření kočovných cikánů, to nikdo nezjistil. Zbyl z ní kus prázdného místa s opálenými stromy a částka K 4000 z požární pojistky. Rovněž mnoho krásných vzpomínek. Následně Andrlův chlum osiřel, jen občas se nějaký osamělý poutník přišel potěšit pohledem do kraje z cestičky, kde se říkalo „Na galerii“. Sedmnáct dalších let se o nové rozhledně pouze snilo. Výrazný impuls k další stavbě dal 2. prosince 1935 člen KČT Ústí nad Orlicí JAROSLAV PIRKL. Na výstavbu věnoval částku 194 korun ze zisku klubu za autobusové zájezdy. Okrašlovací spolek se zavázal převést částku 4000 korun za shořelou rozhlednu. Tehdejší předseda KČT E.V. DANIHELOVSKÝ zvažoval, zda pro rozvoj turistického ruchu nevybudovat na Andrlově chlumu chatu s rozhlednou. Velkými příznivci této myšlenky byli továrník Věžný D.Grim, 2010
45
Druhá rozhledna, září 1941
JINDŘICH JANDERA a majitel tiskárny KAREL BROŽEK. Několik návrhů bylo zpracováno: 1936 Ing. PÍCHA, dále potom Ing. arch. STANISLAV TOŠOVSKÝ, Ing. arch. VLASTIMIL HRON, VLASTIMIL MARYÁŠ, VÁCLAV SUCHÝ, FRANTIŠEK KLÍMA, architekt RADECHOVSKÝ a další. Vývoj politických událostí však výstavbě chaty s rozhlednou nepřál, proto jednal v roce 1941 výbor KČT se Zeměpisným ústavem ministerstva vnitra s možností postavit na Andrlově chlumu dřevěnou triangulační věž, která by byla upravena jako rozhledna. Dřevěná rozhledna vybavená schodištěm a zábradlím byla postavena a uvedena do provozu v září 1941. Vysoká byla 35 metrů s vyhlídkovým stolcem ve výši 26 metrů. Bolševičtí komunisté činnost KČT po roce 1948 zakázali, chátral tedy i technický stav druhé rozhledny. Počátkem šedesátých let musela být stržena, jelikož výstup na ní byl životu nebezpečný. Zvrat politických událostí v roce 1989 vedl k obnově činnosti společenských organizací, které byly po roce 1948 zrušeny. Klub českých turistů odbor v Ústí nad Orlicí navázal úzkou spolupráci s Městským úřadem Ústí nad Orlicí v jehož čele stanul Ing. BOHUMIL LANG. Protože pro KČT i pro město odhadované náklady na výstavbu kamenné rozhledny představovaly sumu, která nebyla k dispozici, bylo dohodnuto, vytvářet fond na tuto akci z výtěžku ústeckých poutí, na nichž se organizačně budou podílet i členové klubu. V roce 1992 náhle umírá starosta Ing. BOHUMIL LANG, ale jeho myšlenka není z programu městského úřadu vypuštěna. KČT se organizačně podílí na ústeckých poutích v roce 1993 a 1994. Reálná šance na rychlé řešení postavení rozhledny se naskytla v druhé polovině roku 1994, kdy majitel a uživatel retlansační věže na Andrlově chlumu podali návrh na demontáž a následnou kompletní obnovu. 13. 12. 1994 byla uzavřena „ZakláTerenní úpravy, 25.9. 1995 dající smlouva dle § 829 Obč. zákoníku a paragrafů následujících“ mezi budoucími spolumajiteli a spoluuživateli víceúčelové ocelové věže na Andrlově chlumu v tomto smluvním pořadí: Eurotel Praha, Policie České republiky, Město Ústí nad Orlicí, Záchranný hasičský sbor Ústí nad Orlicí, SPT Telecom. Konečné rozhodující ANO řeklo městské zastu46
Betonáž základů, 9.10.1995
pitelstvo 18. 1. 1995 na jednom z prvních povolebních zasedáních a po seznámení s celkovým projektem včetně finančních, legislativních a technických kroků. Do konce dubna 1995 byla zpracována prováděcí projektová dokumentace, v květnu podána žádost na vydání územního rozhodnutí, 20. 6. svolán rozhodující kontrolní den na úrovni starosty města Mgr. KARLA ŠKARKY za účasti statutárních zástupců členů „Sdružení Andrlův chlum“. 30. 6. bylo vydáno územní rozhodnutí. 20. 7. provedeno výběrové řízení na dodavatele stavby. Ocelovou částí stavby věže a její montáží je pověřena firma EXCON Praha, zemními pracemi, přípravou základů, budováním technologických objektů firma Agrostav Litomyšl. 31. 7. vydáno stavební povolení. 12. 9. se začíná kácet les. 18. 9 první kopnutí do země pro základy, vykopána je zemina na ploše 10,5 x 10,5 metrů. 25. 9. jsou dokončeny zemní práce, 3. 10. se montuje bednění a 9. 10. se již provádí betonáž základů. 14. 10 byla zahájena stavba technologického objektu. 25. 10. zahájena vlastní Montáž, 7.11.1995 montáž rozhledny. 3. 11 pro nepříznivé povětrnostní podmínky byla hlavní montáž přerušena, bezpečnostní technik odvolává montéry, Andrlův chlum opouští i jeřáb, 17. 11. práce pro rok 1995 definitivně končí. Vlivem neobyčejně kruté zimy, sníh se na Andrlově chlumu udržel do 15. dubna 1996, se veškerý harmonogram dokončení věže posunul. Na kontrolním dnu 1. 4. 1996 rozhodlo Sdružení Andrlův chlum posunout původní termín slavnostního otevření rozhledny určený k termínu 27. 4. 1996 na neděli 19. 5. téhož roku. Všichni účastníci sdružení souhlasili s tím, aby Klub českých turistů v Ústí nad Orlicí uzavřel smlouvu o užívání vyhlídkové věže s Městským úřadem v Ústí nad Orlicí. 17. 4. přijíždí ve 22 hodin na Andrlův chlum sedmdesátitunový jeřáb. Dne 18. 4. 1996 v 10 hodin ukládá jeřáb do výšky 34. 6 metrů vyhlídkovou plošinu a obyvatelé Ústí nad Orlicí vidí poprvé rozhlednu na vlastní oči. 20. 4. 1996 –usazen poslední nástavec pro anténní systém, 47
výška věže je 52,4 m, ve 14.30 hod. odjíždí mamutí Vyhlídková plošina, 17.4.1996 jeřáb. 1. 5. 1996 – odjezd montérů, terénní úpravy, odvoz zeminy. 3. 5. 1996 kolaudace stavební části věže. 10. 5. 1996 jednání přípravného výboru pro slavnostní otevření věže. 16. 5. 1996 členové Horolezeckého oddílu Ústí nad Orlicí zavěšují na vrchol věže vlajku České republiky a města Ústí nad Orlicí, ze soboty na neděli je 52,4 m vysoká věž osvětlena reflektory. Slavnostní otevření rozhledny se konalo v prosluněnou neděli 19. května 1996. Zúčastnil se ho místopředseda KČT a ministr JAN STRÁSKÝ, zástupci města a okresu Ústí nad Orlicí, zástupci Sdružení Andrlův chlum, hlavní projektant věže Ing. VLADIMÍR JANATA CSc., zástupci firmy EXCON Praha, kteří konstrukci věže stavěli. Ten den přišly na Andrlův chlum více jak čtyři tisíce návštěvníků, kteří se kochaly výhledem z 34,6 metrů vysoké vyhlídkové plošiny. Lze z ní spatřit čtvrtinu Království českého od Krkonoš přes Orlické hory až po Jeseníky. Celkově je rozhledna vysoká 52,4 metry a váží 54 tun. K vyhlídkové plošině vede 183 schodů. První „věžnicí“ na Stříbrné krasavici byla manželka chataře Hvězdy paní LIBUŠE KUTROVÁ. Po jejím odchodu byla podepsána smlouva s MIROSLAVEM MATYÁŠEM zvaným „MATES“.
48
Slavnostní otevření, 19.5.1996
Snad jen osud tomu chtěl, že náznak zatím pouze jediné tragické události dopadl dobře. Stalo se to v polovině ledna 1997, po tři čtvrtě roku provozu rozhledny. Neděle se pomalu přehoupávala přes půlnoc, hvězdy zářily, třeskutý mráz se blížil k –20°C. Jeden devatenáctiletý ústecký mládenec chtěl z nešťastné lásky se vším skoncovat. Přelezl bránu vylezl na věž a skočil. Dopadl na kolotoč a se zlomeninami nohou se doplazil k turistické chatě Hvězda. Tehdejší zaměstnanec chataře ANTONÍNA KUTRY, ROMAN ŠIK šel náhodou přiložit do kotle koks a při zpáteční cestě slyšel jakési sténání, otevřel dveře a spatřil zraněného mládence, okamžitě zavolal záchranku, která ho odvezla do nemocnice. K této smutné události se šťastným koncem nutno připomenout, že když se hoch po několika měsících vyléčil, kolotoč, který svým skokem dětem rozlámal přišel s partou kamarádů opravit… O „Stříbrnou krasavici“ na Andrlově chlumu se patnáct let stará Klub českých turistů Ústí nad Orlicí. Stala se dominantou města i cílem tisíců turistů. Sto tisící návštěvnicí se stala v neděli 14. září 2003 manželka zvěrolékaře JAROSLAVA PIRKLA ( vnuka významného turisty JAROSLAVA PIRKLA, iniciátora výstavby druhé rozhledny na Andrlově chlumu), paní LIBUŠE PIRKLOVÁ. K uctění památky slavnostního otevření rozhledny na Andrlově chlumu pořádají ústečtí turisté na jaře i na podzim akci „ K ROZHLEDNĚ ANDRLŮV CHLUM“. Vedoucí akce manželé Květa a Milan Richterovi přivítají účastníky letos 19. září již po patnácté. Za patnáct let se akce zúčastnilo 11 500 turistů. Přijďte oslavit patnácté narozeniny „ Stříbrné krasavice“ i Vy. Rozhledna na Andrlově chlumu se však dostala i pod 10.6.1995, věž ještě nestála
49
Rozhlednu otvíralo folklorní Jaro
drobnohled odborníků. Tím největším je bezesporu Doc. Ing. JAN NOUZA, CSc., proděkan Technické univerzity v Liberci. V pátek 19. června 1998 vydalo nakladatelství a vydavatelství OFTIS Ústí nad Orlicí jeho třetí knížečku o rozhlednách: Rozhledny východních Čech. „Stříbrná krasavice“ z Andrlova chlumu je představena na stránce 73. Figuruje zde mezi osmatřiceti stavbami, z nichž 21 je provozováno dosud. Další kniha JANA NOUZY o rozhlednách vyšla v roce 1999 a byla daleko objemnější. Jmenuje se ROZHLEDNY ČECH, MORAVY A SLEZKA.. Naše rozhledna je na straně 119. Velký zájem měla o rozhlednu i Česká televize. Kameramana JOSEFA NEKVASILA doprovázel několikrát na Andrlův chlum i režisér a dramaturg BEDŘICH LUDVÍK. Ten byl společně s Doc. Ing. JANEM NOUZOU spoluautorem velice povedeného pořadu „ROZHLÉDNI SE ČLOVĚČE“. Filmaře tehdy zaujala i výstava „ZDRÁVI DOŠLI“ Městského muzea Ústí nad Orlicí. Vzpomněla na 80. narozeniny místních turistů. Na ústecké rozhledny se zde pochopitelně podrobně vzpomínalo. Tak tedy: „Vzhůru na rozhledny, jasná jitra a pěkný výhled…“ po patnáct dílů zajímavého seriálu „ROZHLÉDNI SE ČLOVĚČE“ se touto větou loučil v roce 1999 s diváky ČT herec LUDĚK MUNZAR každé úterý po 17 hodině. Podorlickým rozhlednám, v čele se „Stříbrnou krasavicí“ byl věnován poslední dvacetiminutový díl, jako by platilo: „V nejlepším přestat….“ Kamera J.Nekvasil - ČT VII, 1996 režie B.Ludvík 50
Nejsou jen šťastné chvíle v životě lidském, přicházejí i dny velice smutné. Jeden z nich potkal ústecké turisty, ve čtvrtek 17. září 2009. Zcela náhle zemřel v nedožitých dvaašedesáti letech „věžný“ MIROSLAV MATYÁŠ. „VĚŽNÉMU MIRKOVI KLUB ČESKÝCH TURISTŮ V ÚSTÍ NAD ORLICÍ“, to bylo poslední poděkování na černé stuze smuteční kytice při rozloučení ve čtvrtek 24. září 2009 v ústecké Česká televize, VII. 1996 smuteční síni. Po zemřelém „MATESOVI“ převzal funkci věžného pan DOBROMIL GRIM. I nadále je od května do října otevřena každý den od 10 do 18 hodin, v dalším ročním období o víkendech. Neznamená to však, že navštíví-li turista Andrlův chlum mimo oficiální otevírací dobu z vyhlídkového stolce „STŘÍBRNÉ KRASAVICE“ se po čtvrtině „Království českého“ nerozhlédne. Klíč od věže i se vstupenkou mu bude ochotně zapůjčen ve výčepu turistické chaty. Potěšitelné je, že rozhledna na Andrlově chlumu je stále velkým lákadlem milovníků přírody. Vždyť od slavnostního otevření 19. května 1996 do 31. srpna 2010 ji navštívilo více jak 175 000 milovníků dalekých výhledů. To je v porovnání s dalšími českými rozhlednami zcela výjimečné.
Táboření, 14.5.2000
Čarodějnice
„Věžník“ Mates, září 2009
Koníčci, 2002 51
Novoroční cyklisté
PŘEDSEDOVÉ OD ZALOŽENÍ KČT ÚSTÍ NAD ORLICÍ 1918 1922 1929 1946 1952 1954 1957 1960 1968 1982 1995
JOSEF KOSTA Dr. JOSEF KORÁB E. V. DANIHELOVSKÝ KAREL BROŽEK JUDr. KAREL PROKEŠ KAREL FIŠAR FRANTIŠEK DOSTÁL FRANTIŠEK ŠEDA JAROSLAV ZAJÍČEK Ing. ZDENĚK STRNAD MILAN RICHTER
turistický odd. TJ Jiskra turistický odd. TJ Jiskra turistický odd. TJ Jiskra turistický odd. TJ Jiskra turistický odd. TJ Jiskra od roku 1990 KČT
52
Silnice na Andrlův chlum
Před chatou, 1996
Sešlost před chatou s chatařským psem Harykem, 1956
OZP, 2009
Jan Hruška s Harykem
J.Pirkl u pramene Dobrá Voda, 22.3.1936 53
Městský úřad Ústí nad Orlicí Informační centrum města Ústí nad Orlicí Sychrova 16, 562 24 Ústí nad Orlicí; tel.:465 514 111 (271) e-mail:
[email protected] Otevřeno: Po-Pá 7-18 hodin, So 8-12 hodin Městské muzeum v Hernychově vile 27. listopadu 72, 562 01 Ústí nad Orlicí, tel: 465 514 524 e-mail:
[email protected], www.muzeum.ou.cz Otevřeno: Ú-Pá 9-11,30;12,30-17 hodin So, Ne 13,30-17 hodin Městská knihovna Příkopy 376 , 562 01 Ústí nad Orlicí: tel.: 465 521 168 Otevřeno: Út-Pá 9-18 hodin, So 9-11 hodin mailto:
[email protected], http://www.knihovna-uo.cz/ Galerie pod radnicí: Otevřeno při výstavách Út –Pá 10-12;14-17 hodin, So, Ne 17-17 hodin
ÚSTECKÉ OZVĚNY Měsíčník seznamující ústecké občany devátý rok s regionální politikou, kulturou i sportem ve městě. Vychází první pracovní den v měsíci. Vydávají manželé KVĚTA a MILAN RICHTEROVI, spolupracovníci JITUŠKA NOVÁKOVÁ, MONIKA JIRÁSKOVÁ, MICHAELA HAVRÁNKOVÁ, JTKA NOVÁKOVÁ, za finančního přispění Města Ústí nad Orlicí. e-mail:
[email protected] mobil: 732 352 203 Registrováno: MK ČR E 13406 – sazba GRANTIS Ústí nad Orlicí. Tisk: Vydavatelství a tiskárna OFTIS srov.o. J. Nygrína 336, 562 01 Ústí nad Orlicí. Na této adrese je i redakční schránka.
54
Sraz Komendy 2002
Budiž světlo, 2005
Radost z věže, 1996
55
Poděkování Městu Ústí nad Orlicí za dlouholetou finanční podporu turistických akci KČT Ústí nad Orlicí. Poděkování leteckým fotografům VÁCLAVU BRYNDOVI a LUBOMÍRU FALTOVI. Poděkování turistce a milovnici přírody paní KVĚTĚ RICHTEROVÍ za počítačové zpracování. FOTO: MILAN RICHTER a archiv ÚSTECKÝCH OZVĚN. Vydal MILAN RICHTER u příležitosti 70 výročí od otevření turistické chaty HVĚZDA na Andrlově chlumu. Sazba, tisk GRANTIS Ústí nad Orlicí 56
Psí den
Senátorka Ludmila Müllerová, 21.5.2006 J.Fišer
F.Hanuš
Cyklisté OSMDESÁTNÍCI
Dvojčátka, 2001 VZP 2003
Mirek Urban
J.Čepelka
Brigáda, 1998
Před chatou
Josef Laufer
57
Rozloučení se sezonou, 27.12.2007
Láďův poustevník Přístavba, 2003
Turističtí předsedové ČR a SR, říjen 2008
Hvězdná sešlost, 20.5.2010
58 Zdrávi došli, červen 1998
Turisté, 1994
Turisté, 1993
Správní rada, květen 1996
Stráský
Grim
Herchel
Richter
Říjen 2008 Výroční konference, leden 2010
59 Řehořův důl, 1996
STŘÍBRNÁ KRASAVICE
Rozhledna na Andrlově chlumu 559 m n.m. 4 km nad Ústím nad Orlicí vypíná se do výšky 52,4 m, ve 34,6 metrech je umístěna vyhlídková plošina, z níž je možno shlédnout čtvrtinu „království českého“ s vrcholky Orlických hor i Jeseníků Otevřeno denně od 10 do 18 hodin Vstupné: děti, studující, důchodci 10 Kč Ostatní 15 Kč
TURISTICKÁ CHATA HVĚZDA
Posezení v příjemném prostředí Stravování – minutková kuchyně, Ubytování – 3 až 4 lůžkové pokoje OTEVŘENO DENNĚ Zahradní restaurace, Zajištění společenských akcí (svatby, školení, schůze, možnost rezervace salonku). Buďte vítáni, budete se cítit jako doma. Tel.: 465 525 270 Ústečtí turisté Vás rádi uvítají Na Andrlově chlumu 60