PARAZITOLOGIE
Ad Vesmír 84, 378, 2005/7
Paraziti
„ohnivých mravenců“
Pod titulkem Noční můra invazních mravenců informoval Stanislav Mihulka o zajímavém kandidátovi pro biologický boj: Thelohania solenopsae. Do tohoto parazita jsou vkládány velké naděje a intenzivně jej zkoumají i týmy, které se donedávna věnovaly oportunním parazitům lidí s oslabenou imunitou (tato aktuální tematika prostě zvítězila v grantové soutěži). Možnost využít biologický boj je velmi lákavá navzdory skutečnosti, že v praxi funguje jen zřídka (na neúspěšné pokusy v Austrálii poukazuje i S. Mihulka). Původně jsem chtěl jen stručně reagovat na nesprávné systematické zařazení parazita (nejde o prvoka, a tím méně měňavkovitého)1, ale zajímavý životní cyklus tohoto organizmu si zaslouží pár řádků navíc. Patří mezi mikrosporidie, a to má velký význam právě pro naznačený problém, totiž pro pravděpodobnost, zda v případě záměrného šíření parazita hrozí přenos na autochtonní druhy mravenců. Hmyzí mikrosporidie mají výraznou hostitelskou specifitu: považujeme je za druhově nejbohatší skupinu organizmů, protože se všeobecně předpokládá, že každý hmyzí druh má „svoji mikrosporidii“ a mnohé druhy (podrobněji jsou prostudovány jen ty hospodářsky významné) jich hostí několik (často s rozdílnou lokalizací, třeba v tukovém tělese a ve střevě). Když k tomu přičteme mikrosporidie parazitující u dalších členovců, měkkýšů, myxosporidií, motolic, ryb či plazů a nezapomeneme na dosud malou, zato však významnou skupinu druhů parazitujících u teplokrevných obratlovců, budeme tento odhad považovat za pravděpodobný. Nic na tom nezmění ani skutečnost, že většina druhů mikrosporidií dosud nebyla popsána ani pojmenována. Zatímco mikrosporidie teplokrevných obratlovců mají hostitelskou specifitu nízkou: například druhy zjištěné u lidí (zejména u pacientů s poškozeným imunitním systémem) mají své přirozené hostitele mezi ostatními savci, ptáky a snad i bezobratlými živočichy, přenosy hmyzích mikrosporidií z jednoho hostitelského druhu na jiný jsou vzácné, a dokonce i v laboratorních podmínkách technicky obtížné. Pokud se vůbec podaří parazita přenést na jiný druh hmyzu, množí se na něm většinou špatně.
To se týká s vysokou pravděpodobností i zmíněného parazita „ohnivých mravenců“ (Solenopsis invicta). Je dosud řazen do rodu Thelohania, ale jistě pro něj bude brzy vytvořen rod nový, zejména kvůli odlišné morfologii i odlišným sekvencím některých genů. Vytváří několik typů spor: diplokaryontní s velkou vakuolou vyskytující se u larev mravenců, osmijaderné spory a dvojjaderné spory nosemového typu2 vyskytující se výhradně u dospělců, silnostěnné megaspory vyskytující se ve svalovině larev a dospělců všech kast. I když byl pozorován přenos vertikální (transovariálně z královny na potomstvo) i horizontální (mezi dospělci a mezi koloniemi), není dosud jasné, jak k horizontálnímu přenosu dochází. V laboratoři se dosud nepodařilo infikovat mravence žádného instaru ani žádné kasty perorálně ani jedním typem spor, což poněkud kalí představu o snadném přenosu na nové kolonie v podobě návnady obohacené parazity namnoženými v laboratoři. Mravenci rodu Solenopsis vytvářejí jednak polygynní kolonie (s mnoha královnami), jednak kolonie monogynní. Zmíněná mikrosporidie se vyskytuje téměř výhradně v polygynních koloniích a infekce monogynních kolonií byly sice vzác-
OLEG DITRICH
) Chyba je v původní informaci na serveru www.sciencedaily.com „Thelohania solenopsae, a microscopic organism related to the amoeba“. Pozor na informace z internetu: i na důvěryhodných serverech se vyskytují omyly častěji než v recenzovaných časopisech. ) Tj. podobné, jaké bývají u mikrosporidií rodu Nosema (např. Nosema apis je původcem úplavice včel, Nosema bombycis původcem pébriny bource morušového).
„Něco mi žužle nohu a já nevím, jestli to mám ignorovat nebo nakopnout.“ Kresba © Pavel Kantorek.
RNDr. Oleg Ditrich, CSc., (*1953) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně. V Parazitologickém ústavu AV ČR v Českých Budějovicích se věnuje parazitózám člověka.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 84, srpen 2005
445
���������������������� ��������������������������� �������������������������������� �������������������� ������������������������������������������������
INZERCE 480
���������������������������� ��������������������������� ��������� �����������������������
ně pozorovány, ale vypuštěním infikovaných mravenců do monogynní kolonie se ji nedaří infikovat, na rozdíl od kolonie polygynní. Vztahy mezi organizmy v přírodě bývají složitější, než se na první pohled zdá. Ještě trochu statistiky: zatímco v domovině S. invicta (tj. v Argentině a dalších jihoamerických státech) je infikováno 8–55 % kolonií, na jihu USA je již prevalence 12–85 %. Potenciál parazita je tím pravděpodobně vyčerpán, a pokud se ministerstvo zemědělství Spojených států rozhodne schválit tuto mikrosporidii pro biologický boj, přijde již asi „s křížkem po funuse“. Výše uvedené informace pocházejí z referátů, které přednesli Jim Fuxa, Karen Snowdenová, Julia Sokolova ad., a z následných diskusí na „Prvním spojeném workshopu o mikrosporidiích z bezobratlých a obratlovčích hostitelů“, jenž proběhl v Parazitologickém ústavu AV ČR a na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích v červenci 2004. Díky významé finanční podpoře NATO se nám podařilo zajistit účast předních mikrosporidiologů z celého světa, zejména ze všech tří významných
skupin, které se formovaly podle nejvýznamnějších hostitelů mikrosporidií (tj. imunodeficitních pacientů, ryb a hmyzu) a které se scházely dosud odděleně. Horkými tématy byla například genomika a postgenomika mikrosporidií, jejich evoluce a koevoluce s hostiteli, fylogeneze, strategie invaze hostitelské buňky a možnosti terapie mikrosporidióz člověka. Zájemce o podrobnější informace odkazuji na dvojčíslo Folia Parasitologica z května 2005, kde byly publikovány všechny abstrakty a vybrané referáty, zejména souhrnné. Nakonec se vraťme k systematickému zařazení: kterým organizmům jsou mikrosporidie příbuzné? Dnes již s určitostí víme, že nejde o prvoky, tím méně o primitivní prvoky oddělené od hlavní linie ještě před vstupem symbiotických předchůdců mitochondrií do buňky (tak se to dlouho tvrdilo a ještě dnes to v leckteré učebnici naleznete). Před více než deseti lety se na základě sekvencí některých genů zjistilo, že mikrosporidie patří k houbám (Fungi). V té době to vzbudilo mezi mikrosporidiology zčásti úsměvy („Počkejte na další sekvence, však se ukáže!“), zčásti zděšení („To se z nás stanou mykologové?“). Jenže další sekvence hypotézu potvrzovaly a dnes již o příslušnosti mikrosporidií k houbám nikdo nepochybuje. Mikrosporidiologové však stále nechtějí být mykology a poukazují na skutečnost, že se mikrosporidie mnoha znaky (morfologií spory, životními cykly, jedinečným způsobem invaze buňky) od všech známých hub velmi liší. Na budějovickém setkání navrhl Charles Vossbrinck koncept, který odborná veřejnost akceptovala: mikrosporidie se vyvinuly z hub, ale již mezi ně nepatří – pouze z nich dělají parafyletickou skupinu. Jde o obdobnou situaci jako u ptáků: také je neoznačujeme za aberantní plazy a plazům jistě nevadí, že jsou kvůli ptákům třídou parafyletickou. Ö
Kdo byl největší Čech? JOSEF LOUDA
PhDr. Josef Louda (*1947) vystudoval psychologii, sociologii a pedagogiku na Filozofické fakultě UK. Je nezávislým fotografem a publicistou.
446
Soutěž o největšího Čecha zná již svého vítěze. Pokusme se smést nános prachu dějin a všedního nezájmu o opravdové hodnoty a s jistou nadsázkou označme největšího Čecha, který skutečně byl přínosem pro český národ (ne-li nejvíce, tak značnou měrou). Narodil se 15. 2. 1831. V den, kdy má výročí, se k jeho hrobce v rodných Přešticích sjíždí rok co rok stále méně těch, kteří mu vděčí za své vzdělání. Díky dobrodiní od vzniku jeho nadace až do doby, kdy jeho studentské koleje byly v roce 1939 fašisty násilně uzavřeny, vystudovalo s kreditem nadprůměrnosti 3500 zcela nemajetných studentů (mj. zde studoval i Jan Opletal). V roce 1890 se mu podařilo do té doby nepředstavitelné – prosadil u císaře
Vesmír 84, srpen 2005 | http://www.vesmir.cz
v tehdy převážně německy mluvící Praze založení České akademie a stal se jejím prvním prezidentem. Jaký diplomatický um asi musel prokázat, když se císař na zakládací listinu „Akademie“ podepsal poprvé a naposledy česky – František Josef – a ještě na ni přispěl značným finančním obnosem! Kdo je tedy tím, koho bychom si měli skutečně považovat a počítat mezi své národní dějinné velikány? Jmenuje se Josef Hlávka. Že vám to nic neříká? Hlávkův most – vzpomenou si většinou dnešní mladí. Ten však je po něm pouze pojmenován, postaven byl až po jeho smrti. Ještě tak Hlávkovy koleje… I když na svém počátku měl Josef Hlávka pouze talent a nezměrnou píli, stal se patr-
ně nejbohatším Čechem rakousko-uherské monarchie. Jak přišel zednický tovaryš a absolvent Akademie výtvarných umění ve Vídni k tak pohádkovému jmění? Nejprve pracoval ve známé vídeňské stavební kanceláři Šebek. Tento vídeňský Čech brzy rozpoznal Hlávkův obrovský talent a pracovitost, a tak když uvažoval o svém pokračovateli, neváhal a svoji firmu Hlávkovi odkázal. Na počátku Hlávkovy kariéry byl tedy dar. To si Hlávka zapamatoval nadosmrti. Ve své době proslul jako úspěšný architekt a stavitel. Jen v samotné Vídni postavil kromě Dvorní opery, za niž dostal od císaře 400 000 zlatých a titul stavebního rady, v průběhu 13 let 142 objektů! Stavět u Hlávky bylo v tehdejší Vídni prestižní záležitostí tamní šlechty a měšťanů. Firma Hlávka – to bylo synonymum solidnosti, nápaditosti, účelnosti a rychlosti. Jeho stavební styl se stal školou pozemního stavitelství té doby. Největší stavbou, kterou Hlávka postavil od projektu přes přípravu (musel nejdříve postavit komunikace, cihelnu a veškeré zázemí) až po realizaci, byla rezidence řeckopravoslavného biskupa v Červnovcích (na dnešní Ukrajině). Jen plány, které vlastnoručně nakreslil, by rozloženy zabraly plochu fotbalového hřiště… Také málokdo ví, že nebýt Hlávky, možná by nebylo Karlova mostu. Když ho v roce 1890 poškodila povodeň a uvažovalo se o jeho strhnutí (Vesmír 70, 195, 1991/4), Hlávka vypracoval odbornou expertizu na jeho záchranu a rekonstrukci do značné míry sám financoval. Výrazně ovlivnil dostavbu chrámu sv. Víta, dohlížel při provádění stavby Národního muzea, zasloužil se o vznik pomníku sv. Václava. K tomu se váže ještě jedna zajímavost. Tato socha měla být pojata jako národní, a tak Hlávka inicioval sbírku ne mezi chudými, ale mezi těmi, kdo na to takříkajíc měli. Těm se však do výdajů nechtělo. „Jste tak bohatý, že byste ji mohl zaplatit sám,“ říkali mu. „Ano,“ odpověděl, „ale to by nebyla národní socha. Zaplatím hlavu a ocas,“ řekl. Poté zveřejnil seznam majetných, u nichž se předpokládal příspěvek. Náklady na sochu byly shromážděny nebývale rychle. Finančně se podílel i na rekonstrukci chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, financoval opravu barokního kostela v Přešticích, dohlížel na přestavbu Karlštejna. V novogotickém slohu vyprojektoval na svou dobu moderní Zemskou porodnici u sv. Apolináře. Ještě dnes vzbuzuje údiv, že v plánech na pokojích rodiček u lůžek matek on, technik, nakreslil postýlky pro novorozeňata. Nejvíce na očích je v Praze jím projektovaný komplex budov mezi Jungmannovou a Vodičkovou ulicí. V průchodu lze vidět jeho sochu. Že nevíte, kde to je? No přece tam, kde v přízemí je dnes McDonald. V domě je zároveň i sídlo „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“, jediné nadace u nás, která existuje od svého vzniku nepřetržitě až po dnešní dny. A právě touto nadací se Josef Hlávka nejvíce zapsal do naší historie jako největší mecenáš, jaký se kdy v Čechách narodil. Nadaci založil v roce 1904. Na jejím počátku byl do-
kladován Hlávkův vklad 4 665 282 korun 20 haléřů(!). A to ještě předtím anonymně rozdal na darech a almužnách 800 000 zlatých a 350 000 korun. V Praze Na Zderaze postavil na svou dobu luxusní koleje se vším zaopatřením pro nemajetné, výhradně české studenty, kteří svými studijními výsledky založili tradici vysoké nadprůměrnosti. Josef Hlávka byl však proslulý ještě jednou vlastností, a to šetrností. Traduje se, že jednou při kontrole v kuchyňském skladu ho popudilo, že našel na zemi dva hrášky. „Hrášek k hrášku, a je to lžíce polévky,“ vyčinil skladníkovi. Přitom stanovoval stravovací normu pro studenty jen proto, aby některý ze studentů náhodou nedostal méně. V Hlávkových kolejích byl volně dostupný chléb, a tak si pro něj chodili studenti i z jiných kolejí. Hlávka nezasáhl. Nejvíc šetřil na sobě. Vlakem cestoval zásadně 3. třídou s odůvodněním, že 2. třída ho na místo nedoveze dříve. Manželka, která mu koupila nový klobouk, mu mohla přiznat pouze poloviční cenu, jinak by ho býval určitě nenosil. Také k výměně kabátu ho přemlouvala. Nakonec si ho nekoupil, protože peníze, které si při-
Socha Josefa Hlávky v průchodu domu ve Vodičkově ulici. Stejná socha je v zámeckém parku v Lužanech. Zámek si Hlávka zakoupil a podle svých návrhů nechal přestavět, aby zde mohl rehabilitovat po svém kolapsu z přepracování. Snímek © Josef Louda.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 84, srpen 2005
447
dělil na kabát, daroval jednomu potřebnému studentovi. Když se pak konečně vypravil na audienci k císaři, na domluvy svých blízkých, že by si měl vzít přece jen lepší kabát, odvětil: „Je císař zvědavý na mě, nebo na můj mantl?“ Zatímco on sám používal plechové nádobí, v jeho kolejích studenti jedli z tehdy vzácného porcelánu. Hlávka byl český patriot. Jakmile se dověděl o nějakém zdařilém výrobku, který byl dílem českých řemeslníků, všem ho s radostí ukazoval a doporučoval. Šaty nosil zásadně z látky vyrobené v české továrně, byť horší kvality než látka z ciziny. Jeho život nebyl lehký. V 37 letech z přepracování ochrnul, byl odkázán na kolečkovou židli, dokonce částečně ztratil zrak. Aby se zotavil, přestěhoval se do Lužan, kde si přestavěl zámeček tak, aby se mohl snáze pohybovat a pokračovat v práci. První manželka Marie se o něho pečlivě starala. Po její smrti se zdrcený, leč uzdravený Hlávka ještě více pohroužil do práce. Podruhé se oženil, když mu bylo 55 let. Vzal si klavírní virtuosku a zpěvačku, tehdy 43letou Zdeňku Havelkovou. Ta se zase zasloužila o to, že se lužanský zámek stal mekkou českých umělců. Hlávkovy pohostinnosti zde užívali takoví umělci jako Mařák, Hynais, Brožík, Ženíšek, Švabinský, Aleš. Pro inspiraci sem zajížděli Vrchlický, Sládek, Myslbek. Ročně hostili Hlávkovi až 200 osobností. Častým návštěvníkem zde byl také Antonín Dvořák, který tady složil operu Čert a Káča a Moravské dvojzpěvy. Zde začala spolupráce Suka se Zeyerem na Radúzovi a Mahuleně. Oskar Nedbal na zámku strávil dokonce část své svatební ces-
ty. Není tajemstvím, že většinu z jmenovaných Hlávka finančně podporoval. To se týkalo i mladých malířů, kteří si sem přicházeli vyprosit stipendia pro svá zahraniční studia. Hlávka si vždy, dříve než peníze vydal, ověřil, že dotyčný má skutečně talent. Nejdříve museli namalovat nějaké jím zadané téma. Obrazy jsou dodnes součástí zámecké expozice. Když bezdětný Josef Hlávka ve svých 77 letech 11. 3. 1908 zemřel, zanechal po sobě majetek za neuvěřitelných 7 000 000 tehdejších korun! Dnes by to v přepočtu na naši měnu dalo přes 2 miliardy korun českých. A považte – to všechno odkázal Josef Hlávka českému národu! Tak proč to stále ví jen tak málo Čechů? Za Rakouska-Uherska patřil k staročechům, ti nebyli zrovna v oblibě mladočechů. Jeho památka nebyla nikdy příliš uctívána ani v nově vzniklé republice. Proč? To si necháme na konec. Ani komunisté nemohli přijít Hlávkovi na jméno – byl to přece jen kapitalista! No a dnešní doba, která úspěšnost poměřuje především penězi, lhostejno jak nabytými, hlavně ve vlastní prospěch, ta že by Josefa Hlávku oslavovala? Vždyť Josef Hlávka svým odkazem přímo burcuje k mecenášství! A dávat podporu schopným a poctivým, především pracovitým talentům, to se dnešní movití Češi asi také budou ještě muset učit. Josef Hlávka to dokázal za všechny minulé i současné. A teď to slíbené – Josef Hlávka byl první a možná poslední kapitalista, který sám sebe vyvlastnil ve prospěch vlastního národa. Stále ještě pochybujete, kdo byl největším Čechem? Ö
Oblastní plány rozvoje lesů ŠTĚPÁN KŘÍSTEK
Ing. Štěpán Křístek (*1971) vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, pracuje v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem, v pobočce ve Frýdku-Místku. Zabývá se ochranou a ekologií lesů a geografickými informačními systémy. Od letošního června je vedoucím odborné skupiny Oblastní plány rozvoje lesů. (
[email protected])
448
Oblastní plány rozvoje lesů (OPRL) jsou nástrojem státní lesnické politiky. Definují rámcové zásady hospodaření v lesích podle přírodních lesních oblastí České republiky (viz obr.) a vytvářejí předpoklady pro minimalizaci střetů mezi zájmy celospolečenskými a zájmy jednotlivých vlastníků lesů. Zhotovují se pro jednotlivé přírodní lesní oblasti s platností na 20 let a slouží jako podklad pro rozhodování orgánů státní správy lesů a pro vypracovávání lesních hospodářských plánů a osnov. Textová část oblastního plánu rozvoje lesů obsahuje základní údaje o stavu lesa, výhled vývoje, rozbor přírodních podmínek, funkční potenciál (dřevoprodukční, vodní, protierozní, ekologicko-stabilizační ad.), deklarované veřejné zájmy, překryv účelovosti lesů (priority funkcí, střety zájmů), ohrožení imisemi
Vesmír 84, srpen 2005 | http://www.vesmir.cz
a dalšími škodlivými činiteli, dlouhodobá opatření ochrany lesa, optimalizaci dopravního zpřístupnění a limitujících těžebně-dopravních technologií a základní hospodářská doporučení. Přílohu tvoří např. závazné stanovisko MŽP ČR k zavádění geograficky nepůvodních druhů dřevin. Mapová část oblastního plánu rozvoje lesů zahrnuje digitální a tištěné mapy v měřítkách 1 : 10 000 až 1 : 50 000, a to přehledovou mapu přírodních lesních oblastí, mapu lesních vegetačních stupňů, typologickou mapu, dále mapy cílového hospodářství, dlouhodobých opatření ochrany lesů, funkčního potenciálu lesů, dopravní, deklarovaných funkcí lesa a územního systému ekologické stability. Digitální mapy tvoří vektorové mapové vrstvy v souvislém zobrazení.
LESNICKÝ KOUTEK
Oblastní plány rozvoje lesů jsou veřejným dílem. Jejich data spravuje a poskytuje Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem, na jehož webových stránkách lze nalézt pravidla pro poskytování dat (http://www.uhul.cz/idc/poskytdat/), základní informace o zpracovaných OPRL (http:// www.uhul.cz/plotab/), mapy OPRL (http:// www.uhul.cz/carto) ad. Ö Do příštího čísla připravuje Vesmír ve spolupráci s ÚHÚL materiál o lesních hospodářských plánech a osnovách.
Přírodní lesní oblasti České republiky. 1 – Krušné hory, 2 – Podkrušnohorské pánve, 3 – Karlovarská vrchovina, 4 – Doupovské hory, 5 – České středohoří, 6 – Západočeská pahorkatina, 7 – Brdská vrchovina, 8 – Křivoklátsko a Český kras, 9 – Rakovnicko-kladenská pahorkatina, 10 – Středočeská pahorkatina, 11 – Český les, 12 – Předhoří Šumavy a Novohradských hor, 13 – Šumava, 14 – Novohradské hory, 15 – Jihočeské pánve, 16 – Českomoravská vrchovina, 17 – Polabí, 18 – Severočeská pískovcová plošina a Český ráj, 19 – Lužická pískovcová vrchovina, 20 – Lužická pahorkatina, 21 – Jizerské hory a Ještěd, 22 – Krkonoše, 23 – Podkrkonoší, 24 – Sudetské mezihoří, 25 – Orlické hory, 26 – Předhoří Orlických hor, 27 – Hrubý Jeseník, 28 – Předhoří Hrubého Jeseníku, 29 – Nízký Jeseník, 30 – Drahanská vrchovina, 31 – Českomoravské mezihoří, 32 – Slezská nížina, 33 – Předhoří Českomoravské vrchoviny, 34 – Hornomoravský úval, 35 – Jihomoravské úvaly, 36 – Středomoravské Karpaty, 37 – Kelečská pahorkatina, 38 – Bílé Karpaty a Vizovické vrchy, 39 – Podbeskydská pahorkatina, 40 – Moravskoslezské Beskydy, 41 – Hostýnsko-vsetínské vrchy a Javorníky.
����������������������������������������������� ����������������������������������� �������������������������������������������������������������
INZERCE 485
����������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������� ������������������������������������������ �������������������������������������������� �������������������������������������������� ������������������������������������������� ��������������������������������������������� ������������������������������������������������ ���������������������������������������������� ������������������������������������������������ �������������������������������������������� ������������������������������������������������� ��������������������������������������������� ����������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������� ����������������������������������������������� ��������������������������������������������� ������������������������������������������ ��������������������������������������������� ����������������������������������������������� ����������������������������������������������
��������������������������������������������� ��������������������������������������������� ��������������������������������������������� ����������������������������������������������� �������������������������������������������������� ������������������������������������������������ ���������������������������������������������� �������������������������������������������� ��������������������������������������������� ���������������������������������������������� ���������������������������������������������� ���������������������������������������������� ��������������������������������������������� ��������������������������������������������� ��������������������������������������������� ���������������������������������� � ��������������������������������������� ����������������������������������������� ��������
�������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ��������������������� ��������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������������������������