Prohlášení Tento e-book je produktem duševního vlastnictví, a proto je zakázáno jakékoliv jeho šíření nebo poskytování třetím osobám bez souhlasu autora. Jakékoliv použití informací z knihy a úspěchy či neúspěchy z toho plynoucí, jsou pouze v rukou majitele (kupujícího) a autor za ně nenese žádnou odpovědnost. V knize může čtenář najít informace o produktech nebo službách třetích osob. Tyto informace jsou pouze doporučením a vyjádřením názoru k dané problematice. Vše je koncipováno na základě dlouholetých zkušeností, které jsou ověřeny praxí. Šířit lze pouze články s blogu s odkazem na autora a jeho stránky v jejich plném znění bez úprav.
7 kroků jak vnímat sebe i své děti jinak Naše programy v mozku jsou to, co nás ovlivňuje po celý život. Nezáleží teď na tom, zda jsme to zdědili, převzali z výchovy od rodičů nebo vychovatelů, učitelů, nebo nás ovlivnilo prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Podstatné teď je přijmout za sebe i své nejbližší osobní zodpovědnost a začít s tím něco dělat. Jak to ale udělat, když neznáme správné ingredience, správný postup, nikdo nás to nikdy neučil, tak jak to můžeme změnit? Mohu vás ujistit, že pokud čtete tyto řádky, tak už jste se rozhodli na sobě pracovat a vaše změna nastala už prvním krokem, který jste udělali již přečtením prvního dílu e-booku, i co děláte právě teď. Pokud jsme vědomě přesvědčeni, že změna je zapotřebí nejen v nás, ale v celém systému, který nás neustále ovlivňuje a ovládá, je nutné uvědomění, že pokud začneme pracovat na sobě, změní nás to. Tím docílíme dalšího kroku, čímž je změna našeho okolí. A tím, že se tyto pozitivní změny začnou dít stále více a stále častěji, systém začne najednou slábnout, protože už na nás nebude mít takovou moc. Přestaneme se všeho bát, začneme být mnohem odolnější, uvědomělejší, s daleko větším a hlubším porozuměním a to je to, co zapříčiní, že změna přejde i do systému. Už budete vědět, že pokud se nenecháte hypnotizovat např. trapnou reklamou na vitamíny a podpůrné produkty, prášky, které vám i vašim dětem jen škodí a oslabují váš imunitní systém, abyste za pár let pak potřebovali stále větší dávky léků, které byste normálně nepotřebovali, přestanete nakupovat zbytečnosti. Přestanete tento mechanismus podporovat svými penězi, neboť si za ně raději pořídíte vitamíny, nebo rovnou trénink, který vám bude sloužit trvale. Proč? Protože dobře víme, co pochází ze země, jak se starat o své tělo, jaké techniky použít při různých potížích, bolestech apod. Jsme součástí Země a proto vše, co naše tělo potřebuje, najdeme opět v zemi. Nehledejme tedy záchranu, spásu a naději u léčiv, vitamínů a podpůrných prostředků, které jsou jen zdrojem pro farmaceutické kolosy, kterým nezáleží na našem zdraví, ale pouze na zisku. A ten se vytváří trvale pouze a jen závislostí!!! Sami si odpovězte na otázku. Co dělám, když mě nebo mé dítě něco bolí? Jak tedy správně postupovat, abychom vše nastavili pro náš nejlepší výsledek? Nastavit základní kroky, která začnete nejprve sami zodpovědně zpracovávat, ale i provádět. Následně je můžete začít delegovat na své okolí, pokud o to bude stát. Jen ještě doplním, že barvy, které jsou zde použity, nejsou náhodné.
Jsou vybrané takové barvy, které znázorňují a symbolizují CESTU. Naši cestu života a naši rodinu. A symbolem spojení jsou právě puzzle, které do sebe přesně zapadají a drží pospolu přesně tak, jak by měla držet rodina.
KROK č.
1
Přestaňme v sobě udržovat 7 hříchů Které to jsou?
PÝCHA - SUPERBIA LAKOMSTVÍ - AVARITIA ZÁVIST - INVIDIA HNĚV - IRA SMILSTVO - LUXURIS NESTŘÍDMOST - GULA LENOST - ACEDIA
Nejde zde ovšem o 7 smrtelných hříchů, o nichž kázali církevní hodnostáři ve středověkých kázáních s varováním, jak mohou nábožné lidi odvádět od víry, nýbrž o fakt, který se stal součástí lidstva. Ať už se zaměříme jakýmkoliv směrem, tak pouze lidé mohou jeden druhému závidět, holdovat nevázanému sexu, povyšovat se nad druhé, nebo se nezdravě přejídat. Svojí sobeckostí jen ukazujeme na to, jak malí jsme, závidíme všechno a všem, dokonce i sousedovi lepší ovoce na zahradě, neustále se hněváme jeden na druhého, hlavně pak na děti, stěžujeme si na nedostatek finančních prostředků, neboť jsme si zvykli na své pohodlí a nejsme ochotni podstoupit i tu sebemenší změnu např. samostudiem, k získání lepších možností či podmínek, jíme podle amerického vzoru tak nezdravě, že ani nevidíme fakta, která hovoří až o 80% obézních v USA. Tato fakta vám ale americké produkční společnosti ve filmech záměrně neukazují! Jakých 7 hříchů se to tedy musíme vědomě zbavit?
1.
PÝCHA - Nadarmo se neříká, že pýcha předchází pád. Každý pyšný člověk je prakticky nevidomým, který nepoužívá všechny své smysly. Ten, kdo je navíc lakomý, nikdy nebude schopen pochopit principy a zákony přírody mezi dáváním a dostáváním. Příroda nám dává neustále, protože nás miluje. A my si jí za to nevážíme a neustále jí ubližujeme. Jsme tak pyšní, že se ji snažíme neustále ovládat a přitom jsme se ještě nenaučili ovládat ani sami sebe. Zajímalo by mě, kdy už to lidé pochopí, že příroda je víc než my, víc než cokoliv, kdokoliv.
2.
LAKOMSTVÍ - Lakomí se nerodíme. Tento hřích se naučíme postupem času v době svého vývoje vlivem okolí. To jsou ty naučené programy, které automaticky předáváme dál. Už malé děti ví, co je jejich, a odmítají se podělit, půjčovat své hračky apod., pokud takové programy ze svého okolí přijímají. Dokud jsme jim neřekli, že jsou jen jejich, ani netušili, jak se lakota projevuje. Jejich svět by mohl být neposkvrněn, pokud bychom jim neukazovali nic z toho, co jim neslouží.
3.
ZÁVIST – Lidé všeobecně závidí jeden druhému, ať je to cokoliv. Jednou to může být sousedů nová televize, příště nové auto a nakonec třeba i lepší trávník, hezčí a spokojenější děti apod. Přesto je i tento hřích přírodě naprosto neznámý. Představte si, že by topol záviděl dubu, že má pevný a silný kmen a dub zas topolu, že je tak štíhlý a vysoký. Závidíme dokonce i štěstí! To, že někdo může být šťastnější než my. Možná mnozí závidí, jak se v USA žije skvěle a u nás to stojí lidově za dvě věci. To je ovšem také velký omyl. Mnoho mladých a neznalých by možná přestali toužit po Americkém snu, pokud by znali fakta. A ta jsou následující: „Alarmujícím a potenciálně zničujícím faktorem pro budoucnost USA je ekonomický dluh, který je už větší než 17 226 000 000 000,00, tj. 17,226 bilionů dolarů a stále narůstá! V tuto chvíli (což je údaj ze začátku roku 2014) 47 % z vládního dluhu USA je v držení zahraničních investorů, kde Čína a Japonsko má každá země v držení 1,1 bilionu dolarů. Ve světových dějinách je doloženo, že většina národů / impérií padla nejen kvůli válkám, ale také z velké části kvůli dluhu! Tento národ je odsouzen k zániku!“ (Získané informace jsou ze zdroje od Roberta T. Kiyosaki.) Přijde vám to směšné? Možná, ale tak to prostě je a my lidé jsme v tomto ohledu naprostými mistry věřit něčemu, o čem se neustále mluví, než usilovat o pravdu, o které se veřejně ani v médiích nemluví.
4.
HNĚV – Kdykoliv nás začnou nějakým způsobem ovládat emoce, které neumíme zpracovat, dere se na povrch hněv, který ukazuje stinné stránky naší osobnosti. Pokud pomineme, že se hněváme kvůli kdejakým maličkostem, které se nám nelíbí, co teprve hněv, který šíříme kolem sebe kvůli dětem. Hněv, který používáme proti těm, po kterých jsme tolik toužili, ženy je 9 měsíců nosily ve svém břiše, těm, s kterými jsme si tak rádi hráli, když ještě neuměly chodit, kdy byly štěstím bez sebe, když právě udělaly svůj první krůček v životě apod. Najednou to pomine a nás začne ovládat něco, co vyvolává pocity hněvu a zapomínáme přitom, že se hněváme na část sebe. Na své druhé já. Jsou přeci naším zrcadlem. Nebo ne?
5.
SMILSTVO – Hledáme si partnery s tím, že upřednostňujeme fyzické spojení a vášeň před citovou a duševní stránkou, před spirituálním souzněním, a tak jsme stále s něčím nespokojeni. Začneme partnery střídat a když už konečně nějakého partnera/ku najdeme, začneme se po čase nudit a jsme opět na začátku. Rozptýlení opět hledáme v náručí někoho jiného. Najednou začneme své partnery podvádět, aniž bychom si uvědomovali, že jediného podvodu se dopouštíme hlavně sami na sobě. Začnou se šířit nekontrolovaně pohlavní nemoci a jsme opět v začarovaném kruhu, do kterého se může dostat kdokoliv a klidně i nevinně.
6.
NESTŘÍDMOST = OBŽERSTVÍ - „Dlouhá a trudná je cesta z pekla ke světlu“. (Milton). To, co je dnes už o USA známé, je skutečnost, že až 80% obézních lidí žije na tomto kontinentu. Kam se ale nejvíce zažírají programy, reklamy, názory týkající se rychlého občerstvení? Už se nad tím nikdo nepozastavuje, že hot-dog, hamburger, hranolky s majonézou nebo tatarkou a mnoho dalších nezdravých pochutin se stalo naší běžnou životní součástí. A děti to vyhledávají stále častěji a my je v tom ještě podporujeme. Proč to děláme? Smutnější zjištění pak je, že tento nezdravý způsob přebraný z Ameriky se stává už běžnou součástí nás všech a pokud za sebe nepřijmeme vlastní zodpovědnost, čeká nás stejný osud, jako v USA. Jak asi bude vypadat naše budoucí generace, pokud v těchto programech budeme pokračovat a nepřijmeme nutné změny?
7.
LENOST - Díky moderním technologiím a neustálému tlaku masmédií a okolního dění se děti stávají čím dál pohodlnější a línější, než tomu bylo před x lety. Dříve byly děti aktivní, protože nebyly vedeny k životu v pohodlí.
Lenost ovšem nesnáší pohyb, který je tolik potřebný pro náš organismus a obranný metabolismus. Podporou, kterou dětem poskytujeme, jen zvyšujeme vědomě jejich neaktivní život, který se na nich v dospělosti nemile podepíše. Pouze naším přístupem, naším aktivně nastaveným zrcadlem dokáže dítě toužit po všem, co dělají jeho rodiče. Pokud je tedy někdo vyznavačem „GAUČINGU“, jeho dítě je ideálním adeptem na stejně bohulibou činnost. Zákon příčiny a následku!
Smrtelné hříchy se staly tak běžnými, že už je prostě tolerujeme na každém kroku. Je totiž mnohem snazší utápět se v alkoholu nebo drogách, než řešit životní problémy, je snazší ukrást si to, co chci, než si na to vydělat, je snazší děti dělat, než se o ně starat, je snazší děti bít, než je vychovávat. Láska něco stojí. Je to spousta úsilí a práce. Proto je i projekt JAK NA DĚTI zaměřen hlavně na uvědomění sebe sama, na spolupráci, na poznání skutečných hodnot a podpoře kreativity a svobody.
Která práce je na světě ta nejtěžší, na kterou neexistuje žádná škola, žádné vyšší vzdělání, žádný titul a přesto ji člověk dělá dobrovolně a rád? Ano, je to rodičovství. Jde o nejnáročnější a také nejzodpovědnější povolání v našem životě, které ovlivňuje vše uvnitř i vně nás. Výsledky se dostavují podle přesně vložených programů, které jsme my neprogramovali. Pouze jsme je někde převzali. Pokud jsou výstupní hodnoty v rozporu s našimi představami, jediný způsob, jak to změnit, je přijmout vědomě změny do našeho života vstupem programů nových. Udělat tzv. „DELETE“ (vymazání) starého a nahráním nového. Teprve pak může dojít k poznání, že lze žít jednodušeji, spokojenější a šťastnější život, než kdykoliv dříve.
KROK č. 2
Zbavme se vědomě hřešit slovem Pokud se nebudeme zabývat slovy, kterými běžně hřešíme a používáme možná častěji mezi sebou, dospělými, než při výchově k dětem, přesto se taková slova dotýkají dětí nejvíce. Jaká slova nebo věty děti od nás dospělých slyší nejčastěji?
Zmiz mi z očí! Koukej už spát! Neprovokuj a mlč! Roztrhnu tě jako hada! Jdi do svého pokoje a už se neukazuj! Nechovej se jak malej! Už mě neotravuj! Koukej se ihned uklidnit!
Jak se asi může dítě po takovýchto větách cítit? Není ani kouzelník, nedokáže zmizet, i kdyby chtělo, protože netuší, jak se to dělá. Pokud má koukat, tak nemůže spát. Jak tomu tedy může dítě rozumět? Netuší, čím své rodiče provokuje a co jim vadí. Nemá ponětí, jak se trhají hadi. A nemá ani ponětí, co to je, být normální. Jak takový člověk vypadá, jak se chová, jak mluví, jak vystupuje. Je to velký problém i u mnoha dospělých popsat, co to vlastně znamená, co sami bezmyšlenkovitě vysloví v návalu zlosti nebo vzteku. Naše emoce nás neskutečným způsobem ovládají a mnoho rodičů nejde ani daleko k výprasku. Drží se starých naučených vzorců typu:
Škoda každé rány, která padne vedle! Koukej poslouchat, nebo tě seřežu, že si na tu prdel nesedneš! Ještě chvíli mě pruď a máš zaracha! Parchanti rozmazlený, neserte mě, nebo uvidíte ten tanec! Ještě jeden průser a máš měsíc bez televize! Nevíš, kolik je hodin? Tak zítra žádný ven, aby ses naučil chodit domů včas!
Občas, když zaslechnu podobné hlášky, bych si přál být přitom, jak milující rodič trhá své milující dítě jako hada, vidět, jak děti na dospělé (slušně řečeno) kálí a přitom se budou koukat na něčí tanec. No prostě neskutečné hlášky, které dospělí vypouštějí z úst a ani si neuvědomují, jakou tyto slova mají moc. Takový přístup ovšem rovněž nic neřeší. Jen podnítí další vzpouru a vzdor a nakonec to vyústí v odpor a nenávist. Pokud jsme si ale dítě pořídili, těšili se na něj, tak bychom k němu také s láskou měli přistupovat stále. Ne jen do té doby, než samo začne chodit a vše zkoumat, osahávat, tahat apod. Dítě nemá ponětí o žádných materiálních hodnotách, na kterých si my velcí obři (z jejich pohledu) zakládáme. Proto prosím važme slova, která vypouštíme z úst, a ovládejme své emoce, neboť i příroda se dívá a slyší. Nejen naše děti vnímají a učí se podle příkladů, které jim my ukazujeme svým chováním a jednáním.
(foto: dcera NICOLE 15 let – ÚHEL POHLEDU)
KROK č. 3
Zbavme se vědomě používat slova jako jed, když můžeme použít lék Pokud budete například s někým hovořit a nebude se vám líbit, co slyšíte, raději řekněte na rovinu, že to, jak se vyjadřuje, se vám nelíbí a pokud svůj dialog nebude chtít změnit, půjde pak už pouze o jeho monolog. Může mít štiplavé narážky, nebo se vás citově dotýkat a vám to bude nepříjemné. Co uděláte? Nebudete ho už prostě poslouchat, nebo se omluvíte a odejdete. Kam ale může odejít malé dítě? Když my chceme někam jít, pořizujeme dítěti hlídače. No a postupem času dítě zjistí, že jednodušší pro všechny bude naučit se hlídat samo. Jaká slova nejčastěji používáme, když se děti něco učí?
Hezky si hraj Hezky se uč Hezky jezdi na kole Hezky lyžuj Hezky poslouchej ….. atd.
Co kdyby to dítě chtělo dělat nějak ošklivě? Neustále jsme vedeni k tomu, abychom mezi sebou a hlavně pak u dětí hledali chyby. Přestože všichni chybujeme, neboť se neustále vzděláváme, neustále rosteme a to celý život, velice rádi ukazujeme na nedostatky. „MÁŠ TAM CHYBU! OPRAV TO!“ Stále se snažíme o nějakou dokonalost a vytváříme si tak v hlavě vědomě břímě ve formě perfekcionismu, který neexistuje. Nic na světě nemůže být 100% perfektní! To jen my tomu uvěřili, že to tak nějak je. Ale ono to druhý den bude zase o kus lepší a pak ještě lepší, protože se pořád vyvíjíme. V tom je celý zádrhel. Známe to každý, a přesto to děláme stále dál. Proč? Opakující se zažité programy, které si předáváme neustále dál, jak štafetové kolíky.
Zkusme začít dávat dětem větší prostor, větší šance učit se přístupem „POKUS OMYL“ a sami poznáme, co se bude dít. Vše, co nás ovlivňuje, je dáno výchovou, okolím, která nás ovládá a neustále se opakuje. Jediný způsob, jak se toho zbavit, je přestat to dělat. KROK č. 4
Zbavme se vědomě brát si vše osobně Tím je myšleno vše, co nám může někdo sdělovat pouze v žertu a my si to vezmeme osobně. Místo toho, abychom se nad tím povznesli, tak budeme citově strádat, anebo se rovnou uzavřeme do sebe a začneme se cítit velmi nepříjemně. Tím, že jsou lidé tak různí, může jednu vyřčenou větu vnímat každý úplně jinak. Tak například tolik obsáhlá témata na to, jak kdo vypadá: Přijde například žena domů a muži při pohledu do zrcadla řekne: „No podívej se na mě, drahý, nemáš pocit, že jsem nějak přibrala?“ (Ženy velmi rády řeší svůj zevnějšek i postavu a proto tak rády pozorují ostatní ženy ve svém okolí, v médiích a poměřují se s nimi, přesto, že jim to spíše ubližuje, než slouží.) Pak přijdou na řadu odpovědi, ovšem u každého muže je to jiné, protože je několik typů a každý na takto jednoduchou větu má různou odpověď. Muž inteligent řekne: „Drahá ženo, to je dáno tvojí špatnou životosprávou, nesprávným přístupem k životu, možná i nedostatkem pohybu. Měla bys s tím začít něco dělat, pokud chceš vypadat k světu“. Muž diplomat řekne: „Do zrcadla se doma vůbec nedívej, protože to naše zkresluje.“ Muž milující svou ženu řekne: „Lásko, já tě mám rád takovou, jaká jsi. Nemáš zapotřebí na sobě neustále hledat nějaké chyby a nedostatky. Mně se líbíš stále. Nedělej to prosím.“ Muž bez zájmu řekne: „A co já s tím?“
Muž narcis řekne: „Copak ty. Podívej se raději na mě. To je tělo, co? Samý sval a jak jsem krásně opálený a hebký. No, je nejvyšší čas, abys s tím taky něco začala dělat.“ Muž srandista řekne: „Taky jsem si toho už všiml, že máš občas problém i projít dveřmi. Možná bych měl pořídit i širší postel, abychom se na ní spolu vešli, viď?“ Ženy pak můžeme rozdělit podobně a i zde najdeme různé odpovědi na to, co slyšeli od různých typů mužů. Majetnická žena odvětí: „Zamysli se nad tím, co jsi právě pronesl a dobře važ svá slova, aby ses zítra nemusel v zrcadle prohlížet ty. Ale sám, beze mě a na ulici!“ Autoritativní žena odvětí: „Uvědom si laskavě, kde bys dnes beze mě byl, takže dobře zvažuj, co říkáš!“ Diplomatická žena odvětí: „Myslím, že bychom na sobě měli zapracovat oba společně, pokud se chceme někde v létě ukazovat v plavkách“. Milující žena odvětí: „Jsi pořád tak galantní a to na tobě zbožňuji. Jsem moc ráda, že mě miluješ stále takovou, jaká jsem.“ Urážlivá žena: (Ta neřekne nic a dotčená odejde pryč.) Útočná žena odvětí: „Ty bys zas klidně mohl dělat distributora jídla pro somálskou vesnici, nebo možná taky reklamu na bídu.“ Žena se smyslem pro humor odvětí: „No jo, možná máš pravdu. Asi přestanu držet tu bodovou dietu, kdy sem tam něco slupnu a místo toho začneme víc sexovat. To prý spálí kalorií nejvíce.“
A teď schválně. Kterou odpověď by nejraději slyšeli muži a kterou naopak ženy? Co myslíte vy? Zkuste mi každý z vás odpovědět do komentářů, popřípadě můžete přidat i odpověď, které byste se podle vás doma dočkali vy. Je to velmi humorné, pokud se zamyslíme nad takto jednoduchým úsudkem v jediné větě a kolik možností nám z toho může nakonec vyplout na povrch. Nejkrásnější na tom je, že žena ani nepotřebuje mužský úsudek, protože už ho dávno zná. Ženy dokážou být velmi sebekritické, daleko více než muži, i když to ve výjimečných případech bývá spíše naopak. Proto přestaňte všichni brát vše velmi vážně a osobně! Raději se nad vším povzneste, nebo nechte projít vašimi sluchovody a ihned vše nechte zas odejít tak rychle, jako to přišlo.
(foto: dcera Nicole – 13 let / Když jaro začne promlouvat)
KROK č. 5
Zbavme se vědomě vytvářet falešné domněnky Falešné domněnky nás ovládají všeobecně všechny. Dokud nepochopíme, jak tyto zákony fungují a jak velmi nám ubližují a zraňují, bude si naše mysl neustále vytvářet domněnky, které se nezakládají na pravdě, a přesto jsme jim uvěřili. Je to podobné, jako když se domníváte, že to, co jste řekli, ten druhý správně pochopil. Pokud se nezeptáte, můžete se jen domnívat, že to tak je. Paradoxem pak ale zůstává fakt, že tomu bývá právě naopak. Ten druhý se také domnívá, že jste to mysleli jinak, než jste to řekli a třeba si vaše slova vyloží úplně naopak, než jste měli v úmyslu. Je dokázané, že až 85% našich pocitů, domněnek, které naše mysl vytvoří, dokážeme uvěřit jako holé skutečnosti, přestože se to nikdy nestalo. A takto jednoduše pak vznikají nedorozumění a lidé se pak cítí například dotčení, podvedení, ukřivdění, nebo odepsaní. A přitom stačí tak málo. Ptát se, zda to, co jsme vyřkli, je správně pochopeno, či nikoliv.
(foto: Dcera Nicole – 12 let / Květiny jsou jako ženy)
KROK č. 6
Zbavme se vědomě dělat věci polovičatě, nebo jen kvůli penězům Jak to vypadá, pokud děláme něco napůl? Je to podobné, jako říkat dítěti miluju tě a přitom ho neustále okřikovat, poroučet, občas mu jednu říznout, jen proto, že dělá věci jinak, než my chceme. Je to jeho svět, jeho představy a sny. Ne naše. Ty naše jsou zas úplně jiné. Jde o to, najít společnou řeč. Jde o to, umět se dohodnout. Proto nejvíce fungují vzájemné dohody. Je to, jako když dva králové uzavřou dohodu příměřím, před velkou bitvou. Navíc, pokud děláme činnost, nebo zaměstnání, které nás nebaví, nenaplňuje, budeme nešťastní, nespokojení a výsledky podle toho budou vypadat. Pokud pracujeme jen kvůli penězům, neděláme práci s láskou, budeme rovněž cítit odpor. Hledejme tedy cesty, způsoby, či naplnění našeho života tím, že dokážeme najít nejprve sami sebe. Teprve až objevíme náš potenciál - naše skutečné hodnoty, dokážeme dělat vše nejen s radostí a láskou, ale peníze už nebudeme muset řešit. Proč? Protože peníze jsou energie a buď jdeme proti proudu, nebo se povezeme s proudem. Tím, že nás práce začne nejen bavit, ale i vnitřně naplňovat, budeme mnohem šťastnější a lidé nám rádi zaplatí za vše, co jim můžeme ze sebe předat. Proto jsou také lidé tak různí a všichni nějak potřební. Teprve až tato základní pravidla pochopíme, dokážeme ze sebe vydávat to nejlepší, co v nás je, a ke své práci začneme přistupovat zodpovědně. Začneme se cítit užiteční a potřební. Stejně jako malé děti, které se také chtějí cítit užiteční a potřební, ale my jim stále nejsme ochotni dát dostatek prostoru, aby se mohly svobodně projevit. Ukázat co v nich je a co sami dokážou. A o tom to celé je.
(foto: Dcera Nicole - 16 let / Rodina versus spolupráce)
KROK č. 7
Zbavme se vědomě stydět se za své city a názory Zde si stačí uvědomit fakta, která nutí lidi přijímat do svého života určité změny, které je posouvají na cestě poznání neustále kupředu. Není to o vysedávání u televize, válení se na gauči a neustálém nadávání na vše, co nás obklopuje. Lidé už si začínají uvědomovat, že mnoho věcí i dějů se ve světě mění. Mění se i náš přístup k životu, k tomu, co je naším posláním, co bychom měli začít vnímat a dělat jinak. Ať už chceme nebo ne, jsme součástí celku i jednoty. Příroda je naší součástí stejně, jako je Země součástí vesmíru. Neustále nás kdosi učil, že nemůžeme dávat najevo svoje city, neboť by je mohl někdo jiný zneužít. Začali jsme si tedy nasazovat masky a vzájemně se přetvařovat. Dělat se jinými, než ve skutečnosti jsme. Proto jsou děti tak spontánní, přirozené a úžasné díky své jednoduchosti. Nehledají žádné složitosti, obaly, přetvářky, či lži, které my dospělí už zvládáme na výbornou. Učíme je ve školách povinnostem, vedeme je k úkolům, odříkávání naučených textů zpaměti, které nikdy v životě potřebovat nebudou, nebo je ani nebudou schopni v životě použít. Učíme je o J.A.Komenském pouze letopočty, co napsal, kde žil, ale to, jak učil, co bylo jeho hlavním posláním i to, jak by se to mělo dělat, se už děti nikde nedozví. Pokud je tedy nějaký systém postaven tak, že dětem neslouží, měl by se změnit. A pokud ho nelze změnit, měli bychom změnit náš přístup my. Společným úsilím to dokážeme. Stačí jen věřit a začít spolupracovat. Jak je možné, že když děti zjistí, že něco „MUSÍ“, tak se jim automaticky zapne v hlavě obranný mechanismus a najednou to dělat nechtějí, nebo to dělají z respektu k autoritám, nebo jen proto, aby druhým udělaly radost? Není to z jejich přesvědčení, že oni to chtějí. Vzpomeňte si každý na své dětství, mládí, dospívání i současnost, a přeberte si vše, když jste něco museli, jak vám bylo? Co vám to dalo? Nebo snad vzalo? Kdykoliv jsem pracoval s dětmi, první věc, která je snad nejdůležitější ze všech, je umění snížení se na jejich úroveň. Pokleknout před nimi a navázat přátelský vztah. Když máme vztah, chceme se lépe poznat. Nechceme se hned něco učit, nebo umět, natož něco dělat, aby druzí byli spokojení, protože to tak má být. Neočekáváme, že nám hned všechno půjde samo, nebo že nám druzí porozumí. Teprve když si začneme hrát a bavit se, uvolní se energie, která s námi začne spolupracovat, a my se začneme cítit v pohodě. Obranný mechanismus zmizí.
Co se stane? Děti se najednou začnou těšit na vše, co je čeká, a touží to poznat. Už to není o tom, že něco musí, nebo druzí chtějí, či vyžadují. V tom je celé kouzlo učení, trénování, cvičení. Čím více se dítě cítí v klidu a v pohodě, baví se, je šťastné a veselé, tím snáze dokáže zvládnout jakoukoliv činnost, aniž by si uvědomovalo, že se ji právě učí zdolat. Změňme tedy vědomě programy, které se předávají z generace na generaci již desítky let a ze slova „MUSÍŠ“ vyčarujme slovo „TOUŽÍŠ“. Spolupracujme s dětmi tak, aby jakoukoliv činnost, po které toužíme, aby zvládaly a dokázaly také přijímat s radostí a toužebným očekáváním. V praxi to znamená v dětech vyvolat hravou formou zájem, za kterým sami půjdou, který budou samy vyhledávat. Pak už nebude nic, co by jim stálo v cestě, a dokážou cokoliv na světě, pokud si za tím půjdou stejně jako my. Protože my jsme jejich vzory, jejich zrcadly. My jsme ti, které každý den sledují, poslouchají, vnímají, napodobují. Proto tak, jak se chováme a jednáme, tak se budou chovat i jednat naše děti. Bojíme se říci nahlas, mám tě rád, nebo napsat miluji tě? Pokud to říkáme nebo píšeme jen v době největší euforie zamilovanosti, nebo jen ze zvyku, jak můžeme očekávat, že někdo jiný nám to bude říkat nebo psát, protože po tom také toužíme. Nestačí o tom pouze mluvit nebo psát. Je nutné pro to také něco dělat, protože činy mluví za naše slova nejvíce. A nejen to. Člověk to musí hlavně cítit a dokázat tyto vjemy i prožívat. Postupně tak máme společně možnost dopracovat se k takovým výsledkům, o kterých mnoho rodin zatím jen snilo. Jak z dětí udělat ty nejšťastnější děti pod sluncem a z nás ty nejspokojenější a nejlepší rodiče. Chcete to? ..….. Tak zůstaňte s námi a prostudujte si i 3. díl e-booku ZDARMA
