3.4 Průběh řízení o způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví Práva lidí s mentálním postižením Přehled mezinárodních úmluv a

OBSAH Úvod...........................................................................................................6 1. Lidé s mentálním postižením..............................................................9 1.1 Mentální retardace...............................................................................9 1.2 Péče o lidi s mentálním postižením....................................................15 1.2.1 Historie péče o lidi s mentálním postižením ...................................15 1.2.2 Současná situace............................................................................16 1.2.3 Zákon o sociálních službách...........................................................16 1.2.4 Sociální služby................................................................................17 1.2.5 Standardy kvality sociálních služeb................................................20 2. Dospělost osob s mentálním postižením........................................27 2.1 Problematika dospělosti lidí s mentálním postižením........................27 2.2 Bydlení...............................................................................................28 2.2.1 Alternativy bydlení pro lidi s mentálním postižením........................28 2.2.2 Obsah chráněného bydlení.............................................................30 2.2.3 Formy chráněného bydlení.............................................................32 2.3 Pracovní uplatnění.............................................................................33 2.4 Partnerský a rodinný život..................................................................35 3. Problematika právní způsobilosti dospělých osob s mentálním postižením....................................................................37 3.1 Opatrovnictví a způsobilost k právním úkonům.................................37 3.2 Způsobilost k právním úkonům v právním řádu ČR...........................39 3.2.1 Historie............................................................................................39 3.2.2 Současná právní úprava řízení o způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví v České republice.....................................40 3.2.3 Druhy způsobilosti k právním úkonům v České republice...............43 3.3 Opatrovnictví......................................................................................42 3.3.1 Definice opatrovnictví......................................................................42 3.3.2 Druhy opatrovnictví v České republice............................................43

4

3.4 Průběh řízení o způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví......................................................................................44 3.5 Práva lidí s mentálním postižením.....................................................46 3.5.1 Přehled mezinárodních úmluv a informace z legislativy ČR..................................................................................46 3.5.2 Práva lidí s mentálním postižením a omezení způsobilosti k právním úkonům...........................................................................52 4. Empirická část....................................................................................53 4.1 Cíle empirické části............................................................................53 4.2 Dílčí úkoly výzkumu...........................................................................53 4.3 Hypotézy............................................................................................53 4.4 Metodologie........................................................................................54 4.5 Informace o respondentech a návratnosti..........................................55 4.5.1 Sběr dat...........................................................................................55 4.5.2 Základní údaje o respondentech.....................................................57 4.6 Výsledky výzkumu a získané údaje...................................................61 4.6.1 Dotazníkové šetření........................................................................61 4.6.2 Rozhovory.......................................................................................77 4.7 Analýza hypotéz.................................................................................78 Závěr........................................................................................................81 Literatura.................................................................................................82 Resume...................................................................................................84 Summary.................................................................................................85

5

Úvod Po roce 1989 došlo k zásadní proměně sektoru sociálních služeb i celé společnosti. Mění se vztah a postoje k lidem s postižením, mění se i definice postižení ve smyslu handicapu, tedy projekce poruchy do společenského uplatnění a života člověka s postižením. Významně se rozvíjí také nestátní neziskový sektor, který lidem s postižením poskytuje sociální služby. Jejich cílem je integrace člověka s postižením do společnosti, vyrovnání jeho příležitostí se uplatnit, jeho zrovnoprávnění v přístupu ke všem "běžným" občanským právům, možnostem, ale i povinnostem. V souvislosti s přijetím nového zákona o sociálních službách a zpracováním Standardů kvality sociálních služeb se otevřela diskuze o současné situaci postavení lidí s postižením ve společnosti. Velká pozornost se začala věnovat dodržování lidských práv těchto osob. Ve své diplomové práci se zabývám problematikou dospělých osob s mentálním postižením, kteří jsou jednou s nejohroženějších skupin v oblasti porušování lidských práv. Důvodem je velmi časté omezování způsobilosti k právním úkonům těchto lidí. Důsledkem toho jsou tito lidé často odkázáni na rozhodnutí cizích osob a jejich způsob života často neodpovídá jejich schopnostem a představám. Omezování právní způsobilosti lidí s mentálním postižením bylo ještě nedávno běžnou praxí. V ústavech sociální péče bylo zbavení způsobilosti k právním úkonům často dokonce podmínkou pro přijetí. Situace v této oblasti se v současné době sice poměrně zlepšila, stále však zůstává velké procento lidí s mentálním postižením, kteří jsou takto omezeni.

Chybí také informovanost veřejnosti o přesném významu

omezení způsobilosti k právním úkonům. K tomu přispívá i nevhodné používání termínu „nesvéprávnost“, který je velmi zavádějící a navozuje mylnou asociaci se zbavováním práv člověka.

6

Člověk s mentálním postižením je v rámci moderních sociálních služeb respektován jako občan a jako dospělá osoba, která má stejná práva jako ostatní lidé. Poskytovatelé služeb by měli nejen tyto práva dodržovat, ale také pomoci těmto lidem s jejich prosazováním ve společnosti. Lidé s mentálním postižením většinou nemají o svých právech přesné informace a je na zaměstnancích zařízení, které jim poskytuje služby, aby jim tyto informace poskytli. Chráněné bydlení je podle mého názoru jednou ze sociálních služeb, která by měla věnovat této problematice velkou pozornost. Chráněné bydlení má umožnit lidem s mentálním postižením žít běžným způsobem života a podle svých představ. S tím souvisí možnost rozhodovat o svých záležitostech a mít možnost volby. Já osobně jsem několik let pracovala jako osobní asistent v jednom z prvních chráněných bydlení na Moravě. V tomto chráněném bydlení jsem pracovala od jeho otevření a měla tak možnost od počátku sledovat jeho přínos pro lidi s mentálním postižením. Jeho otevření umožnilo mnoha lidem vrátit se z ústavů do běžného života nebo se osamostatnit od rodiny. Za dobu svého působení v chráněném bydlení jsem byla svědkem velkých pokroků, které jeho obyvatelé dělali. Díky pomoci asistentů se většina z nich naučila samostatně rozhodovat a řešit běžné problémy. Mnohdy jsem však narážela právě na problém právní způsobilosti

uživatelů.

Míra

omezení

často

neodpovídala

jejich

schopnostem a bránila jim v rozvoji jejich dovedností. Většinou jsem se však setkala s neochotou rodiny tuto situaci změnit. Důvodem byly obavy z možných rizik, které však, podle mého názoru, pramenily především ze špatné nebo nedostatečné informovanosti. Proto si myslím, že by zaměstnanci chráněných bydlení, jakožto prostředníci mezi uživateli a společností, měli usilovat o změnu této nepříznivé situace a snažit se šířit pravdivé a úplné informace o problematice právní způsobilosti. To však předpokládá informovanost samotných asistentů a jednotnost přístupu k této problematice. Proto jsem svůj výzkum, který je součástí této práce, 7

zaměřila na zjišťování zkušeností a postojů zaměstnanců chráněných bydlení k omezování způsobilosti k právním úkonům dospělých osob s mentáním postižením.

8

1. Lidé s mentálním postižením 1.1 Mentální retardace Definice a etiologie Mentální

retardací

rozumíme

vývojovou

poruchu

integrace

psychických funkcí, která postihuje jedince ve všech složkách jeho osobnosti (stránka duševní, tělesná, sociální). Je to stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností, které v sobě zahrnují schopnost myslet, schopnost učit se a schopnost přizpůsobovat se svému okolí. (Pipeková a kol., 1998). Hloubka i míra postižení jednotlivých funkcí je individuálně odlišná. Jedná se o trvalý stav, jehož příčinou je organické poškození mozku. Zaostávání vývoje rozumových schopností vzniklé v důsledku působení jiných faktorů, než je poškození mozku,

např.

vlivem

vnějšího

prostředí

(výchovná

zanedbanost,

sociokulturní znevýhodnění, psychická deprivace), vlivem závažných emočních poruch či smyslového postižení se označuje jako zdánlivá mentální retardace. (Švarcová, 2000) Podle vývojového období, ve kterém k postižení došlo, rozlišujeme vrozenou mentální retardaci (oligofrenii) a demenci, jež se chápe jako důsledek poškození mozku v průběhu života (od 2 let). Na vzniku mentální retardace se může podílet řada činitelů, které se vzájemně podmiňují, prolínají a spolupůsobí. Mentální retardace může být způsobena jakoukoliv okolností, která narušuje vývoj mozku před narozením, během porodu nebo v raném dětství. Ve třetině případů se příčinu nedaří zjistit. Zvolský rozlišuje čtyři faktory, které se podílí na vzniku mentální retardace – dědičnost, sociální faktory, další enviromentální faktory (infekce, otravy medikamenty, anorexie, úrazy, nedostatečná výživa matky v období těhotenství nebo dítěte v prvních letech života, alkoholismus matky) a specifické genetické příčiny (např. dědičná 9

metabolická

onemocnění,

poruchy

pohlavních

chromozomů,

chromozomové abnormality, např. u Downova syndromu).Podrobnými studiemi posledních let však bylo prokázáno, že mentální retardace vzniká součinností různých faktorů. (Zvolský, 1989).

Klasifikace Od roku 1992 vstoupila v platnost 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Podle této klasifikace se mentální retardace dělí do šesti základních kategorii.

Lehká mentální retardace, IQ 50–69 (F70) V charakteristice této úrovně mentálního postižení se uvádí, že lehce mentálně retardovaní většinou dosáhnou schopnosti užívat řeč účelně v každodenním životě, udržovat konverzaci a podrobit se klinickému interview, i když si mluvu osvojují opožděně. Většina z nich také dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči (jídlo, mytí, oblékání, hygienické návyky) a v praktických domácích dovednostech, i když je vývoj proti normě mnohem pomalejší. (Švarcová, 2000) Hlavní potíže se u nich obvykle projevují při teoretické práci ve škole. Mnozí postižení mají specifické problémy se čtením a psaním. Lehce retardovaným dětem velmi prospívá výchova a vzdělávání zaměřené na rozvíjení jejich dovedností a kompenzování nedostatků. (Švarcová, 2000) Většinu jedinců na horní hranici lehké mentální retardace lze zaměstnat

prací,

která

vyžaduje

spíše

praktické

než

teoretické

schopnosti, včetně nekvalifikované nebo málo kvalifikované manuální práce. V sociokulturním kontextu, kde se klade malý důraz na teoretické znalosti, nemusí lehký stupeň mentální retardace působit žádné vážnější problémy. Důsledky retardace se však projeví, pokud je postižený také 10

značně emočně a sociálně nezralý, např. obtížně se přizpůsobuje kulturním tradicím, normám a očekáváním, není schopen vyrovnat se s požadavky manželství nebo výchovy dětí, nedokáže samostatně řešit problémy plynoucí z nezávislého života, jako je získání a udržení si odpovídajícího zaměstnání či jiného finančního zabezpečení, zajištění úrovně bydlení, zdravotní péče apod. (Švarcová, 2000) Obecně jsou behaviorální, emocionální a sociální potíže lehce mentálně retardovaných a z toho plynoucí potřeba léčby a podpory bližší těm, které mají jedinci s normální inteligencí než specifickým problémům středně a těžce retardovaných. Organická etiologie je zjišťována u narůstajícího počtu jedinců, u mnoha však příčiny dosud zůstávají neodhaleny. (Švarcová, 2000) U osob s lehkou mentální retardací se mohou v individuálně různé míře projevit i přidružené chorobné stavy, jako je autismus a další vývojové poruchy, epilepsie, poruchy chování nebo tělesné postižení. (Švarcová, 2000) Tato diagnóza zahrnuje: • slabomyslnost, • lehkou mentální subnormalitu, • lehkou oligofrenii (dříve označovanou jako debilitu). (Švarcová, 2000) Středně těžká mentální retardace, IQ 35–49 (F71) U jedinců zařazených do této kategorie je výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči a i jejich konečné schopnosti v této oblasti jsou omezené. Podobně je také opožděna a omezena schopnost starat se sám o sebe (sebeobsluhy) a zručnost. Také pokroky ve škole jsou limitované, ale někteří žáci se středně těžkou mentální retardací si při kvalifikovaném pedagogickém vedení osvojí základy čtení, psaní a počítání. Speciální vzdělávací programy mohou poskytnout postiženým příležitost k rozvíjení omezeného potenciálu a k získání základních vědomostí a dovedností. (Švarcová, 2000) 11

V dospělosti jsou středně retardovaní obvykle schopni vykonávat jednoduchou manuální práci, jestliže úkoly jsou pečlivě strukturovány a jestliže je zajištěn odborný dohled. V dospělosti je zřídka možný úplně samostatný život. Zpravidla bývají plně mobilní a fyzicky aktivní a většina z nich prokazuje vývoj schopností k navazování kontaktu, ke komunikaci s druhými a podílí se na jednoduchých sociálních aktivitách. (Švarcová, 2000) V této skupině jsou obvykle podstatné rozdíly v povaze schopností. Někteří jedinci dosahují vyšší úrovně v dovednostech senzorickomotorických než v úkonech závislých na verbálních schopnostech, zatímco jiní jsou značně neobratní, ale jsou schopni sociální interakce a komunikace. Úroveň rozvoje řeči je variabilní. Někteří postižení jsou schopni jednoduché konverzace, zatímco druzí se dokážou stěží domluvit o svých základních potřebách. Někteří se nenaučí mluvit nikdy, i když mohou porozumět jednoduchým verbálním instrukcím a mohou se naučit používat gestikulace a dalších forem nonverbální komunikace k částečnému kompenzování své neschopnosti dorozumět se řečí. (Švarcová, 2000) U většiny středně mentálně retardovaných lze zjistit organickou etiologii. U značné části je přítomen dětský autismus nebo jiné pervazivní vývojové poruchy, které velmi ovlivňují klinický obraz a způsob, jak s postiženým jednat. Většina postižených může chodit bez pomoci. Často se vyskytují tělesná postižení a neurologická onemocnění, zejména epilepsie. Někdy je možno zjistit různá psychiatrická onemocnění, avšak vzhledem k omezené verbální schopnosti pacienta je diagnóza obtížná a závisí na informacích od těch, kteří ho dobře znají. (Švarcová, 2000) Tato diagnóza zahrnuje: • středně těžkou mentální subnormalitu, • středně těžkou oligofrenii (dříve označovanou jako imbecilitu). (Švarcová, 2000)

12

Těžká mentální retardace, IQ 20–34 (F72) Tato kategorie je v mnohém podobná středně těžké mentální retardaci, pokud jde o klinický obraz, přítomnost organické etiologie a přidružené stavy. Snížená úroveň schopností zmíněná pod F71 je v této skupině mnohem výraznější. Většina jedinců z této kategorie (na rozdíl od předcházející kategorie) trpí značným stupněm poruchy motoriky nebo jinými

přidruženými

vadami,

které

prokazují

přítomnost

klinicky

signifikantního poškození či vadného vývoje ústředního nervového systému. I když možnosti výchovy a vzdělávání těchto osob jsou značně omezené, zkušenosti ukazují, že včasná systematická a dostatečně kvalifikovaná rehabilitační, výchovná a vzdělávací péče může významně přispět k rozvoji

jejich

motoriky,

rozumových

schopností,

komunikačních

dovedností, jejich samostatnosti a celkovému zlepšení kvality jejich života. (Švarcová, 2000) Tato diagnóza zahrnuje: • těžkou mentální subnormalitu, • těžkou oligofrenii (Švarcová, 2000) Hluboká mentální retardace, IQ je nižší než 20 (F73) Postižení jedinci jsou těžce omezeni ve své schopnosti porozumět požadavkům či instrukcím nebo jim vyhovět. Většina osob z této kategorie je imobilní nebo výrazně omezená v pohybu. Postižení bývají inkontinentní a přinejlepším jsou schopni pouze rudimentární neverbální komunikace. Mají nepatrnou či žádnou schopnost pečovat o své základní potřeby a vyžadují stálou pomoc a stálý dohled. Možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou velmi omezené. (Švarcová, 2000) IQ nelze přesně změřit, je odhadováno, že je nižší než 20. Chápání a používání řeči je přinejlepším omezeno na reagování na zcela jednoduché

požadavky.

Lze

dosáhnout

nejzákladnějších

zrakově

prostorových orientačních dovedností a postižený jedinec se může při 13

vhodném dohledu a vedení podílet malým dílem na praktických sebeobslužných úkonech. (Švarcová, 2000) Ve většině případů lze určit organickou etiologii. Běžné jsou těžké neurologické nebo jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie a poškození zrakového a sluchového vnímání. Obzvláště časté, a to především u mobilních pacientů, jsou nejtěžší formy pervazivních vývojových poruch, zvláště atypický autismus. (Švarcová, 2000) Tato diagnóza zahrnuje: • hlubokou mentální subnormalitu, • hlubokou oligofrenii (dříve označovanou jako idiocii). (Švarcová, 2000) Jiná mentální retardace (F78) Tato kategorie by měla být použita pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemožné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození, např. u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s autismem či u těžce tělesně postižených osob. (Švarcová, 2000)

Nespecifikovaná mentální retardace (F79) Tato kategorie se užívá v případech, kdy mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možno zařadit pacienta do jedné ze shora uvedených kategorií. (Švarcová, 2000) Zahrnuje: • mentální retardaci NS, • mentální subnormalitu NS, • oligofrenii NS. (Švarcová, 2000) Mnoho odborníků zabývajících se touto problematikou však na základě praxe upozorňuje na kolísavost hodnot IQ a potřeby dalších informací ke stanovení stupně mentální retardace. 14

1.2 Péče o lidi s mentálním postižením 1.2.1 Historie péče o lidi s mentálním postižením

Lidé s mentálním postižením zůstávali po staletí ve svých rodinách, povětšinou skryti před veřejností. Počátkem 19. století se začali stavět velké instituce – ústavy, které měly lidem s mentálním postižením zaručit poklidný život stranou společnosti. Nakonec si však společnost začala uvědomovat, že si tito lidé nemohou v izolaci ústavů užívat pestrosti běžného života, a na přelomu 60. a 70. let 20. století vzniklo v Západní Evropě a Severní Americe hnutí, které chtělo umožnit všem lidem život v běžné společnosti. Začaly vznikat společné domovy a další komunitní formy bydlení pro lidi s postižením, a to i s nejtěžšími formami mentální retardace, fyzického postižení či poruch chování. V 80. letech pak nastal další obrat, když si na Západě uvědomili, že velká část těchto programů komunitního bydlení stále používala tradiční praktiky známé z velkých institucí. Mnoho uživatelů těchto programů zůstalo v izolaci a závislosti na placeném personálu, místo aby se z nich stali aktivní občané. Současný trend je tedy o objevování nových cest jak umožnit lidem s mentálním postižením zvolit si domov podle svých představ a žít v něm tak samostatně, jak chtějí. V České republice a ostatních státech východního bloku k žádným z těchto novodobých změn nedošlo a na konci 80. let 20. století byla drtivá většina občanů s postižením v izolaci ústavů. 90. léta pak představovala příchod nových forem sociálních služeb.

15

1.2.2 Současná situace Po roce 1989 se situace v oblasti péče o lidi s handicapem výrazně zlepšila. Vzniklo mnoho organizací, které těmto lidem nabízeli své služby. Chyběla však účinná legislativní opatření, která by zajistila dostupnost těchto služeb všem zájemcům v celé České republice. Až do roku 2007 byly sociální služby upraveny zastaralou legislativou platnou před rokem 1989, která zná pouze ústavní péči a pečovatelskou službu. Všechny ostatní služby, jako například osobní asistence, azylové domy, respitní péče, domy na půli cesty a mnohé další byly provozovány bez právní úpravy podmínek. Chyběl zde také jasný systém financování služeb a možnost kontroly kvality těchto služeb. 1. ledna 2007 vstoupil v platnost nový zákon o sociálních službách. O jeho vznik se usilovalo od počátku 90. let. Zákon byl však opakovaně navrhován, měněn a opět stahován podle toho, jak se během posledních 15 let střídaly vlády.

1.2.3 Zákon o sociálních službách

Hlavním posláním zákona o sociálních službách je ochrana práv a oprávněných zájmů lidí, kteří jsou v jejich prosazování oslabeni z důvodu zdravotního postižení, věku či nepříznivé životní situace. Nová podoba zákona reaguje na běžné podmínky života v naší společnosti a garantuje pomoc a podporu potřebným ve formě, která zaručuje zachovávání lidské důstojnosti, ctí individuální lidské potřeby a současně posiluje schopnost sociálního začleňování každého jednotlivce do společnosti v jeho přirozeném sociálním prostředí. (Stručný průvodce zákonem o sociálních službách, 2007) Sociální

služby

umožňují

člověku

ohroženému

sociálním

vyloučením participovat na každodenním životě společnosti, čímž se míní 16

přístup ke vzdělání, zaměstnání a kulturnímu a společenskému životu. K tomu, aby mohly být naplněny výše uvedené principy, nabízí zákon následující zásadní nástroje: • Každému člověku garantuje bezplatné sociální poradenství. • Lidem, kteří jsou závislí na pomoci jiného člověka ve zvládání péče o sebe a v soběstačnosti, bude poskytována státem sociální dávka „příspěvek na péči“. • Lidem, kteří nezvládají svou situaci samostatně nebo s pomocí rodiny a jiných blízkých, nabízí velmi pestrou nabídku sociálních služeb, ze které si mohou svobodně vybírat podle svého uvážení, finančních možností či dalších individuálních preferencí. • Zákon současně garantuje, že poskytované služby budou pro uživatele bezpečné, profesionální a přizpůsobené potřebám lidí, a to vždy tak, aby v prvé řadě zachovávaly lidskou důstojnost uživatelů a podporovaly je v aktivním přístupu k životu. • Zákon také vytváří prostor pro spoluúčast lidí na procesech rozhodování o rozsahu, druzích a dostupnosti sociálních služeb v jejich obci či kraji. (Stručný průvodce zákonem o sociálních službách, 2007)

1.2.4 Sociální služby Sociální služba, jak říká zákon, je činnost nebo soubor činností, jimiž se zajišťuje pomoc osobám v nepříznivé sociální situaci. Rozsah a forma pomoci musí zachovávat lidskou důstojnost, musí působit na osoby aktivně a motivovat je k činnostem, které neprodlužují nebo nezhoršují jejich nepříznivou sociální situaci, a musí zabraňovat jejich sociálnímu vyloučení. Protože jsou příčiny této situace různé, existuje celá škála druhů sociálních služeb.

17

Nový zákon vymezuje tři základní oblasti služeb: Služby sociální péče Služby sociální péče napomáhají osobám se stabilizovaným zdravotním stavem zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Mezi služby sociální péče patří: •

osobní asistence

•

pečovatelská služba

•

tísňová péče

•

průvodcovské a předčitatelské služby

•

podpora samostatného bydlení

•

odlehčovací služby

•

centra denních služeb

•

denní stacionáře

•

týdenní stacionáře

•

domovy pro osoby se zdravotním postižením

•

domovy pro seniory

•

domovy se zvláštním režimem

•

chráněné bydlení

•

sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče

Služby sociální prevence Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou jím ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky, způsob

života

vedoucí

ke

konfliktu

se

společností,

sociálně

znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné osoby.

Cílem

služeb

sociální

prevence

je

napomáhat

osobám

k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před

18

vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. Služby sociální prevence jsou: •

raná péče

•

telefonická krizová pomoc

•

tlumočnické služby

•

azylové domy

•

domy na půl cesty

•

kontaktní centra

•

krizová pomoc

•

nízkoprahová denní centra

•

nízkoprahová zařízení pro děti a mládež

•

noclehárny

•

služby následné péče

•

sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi

•

sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením

•

sociálně terapeutické dílny

•

terapeutické komunity

•

terénní programy

Sociální poradenství Sociální poradenství poskytuje informace přispívající k řešení nepříznivé sociální situace. Sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb. Odborné sociální poradenství se zaměřuje na potřeby jednotlivých sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, v poradnách pro oběti trestných činů a domácího násilí a zahrnuje též sociální práci s osobami se specifickými potřebami. Součástí odborného poradenství jsou i půjčovny kompenzačních pomůcek.

19

Sociální služby jsou členěny také podle místa jejich poskytování: • Terénní služby jsou poskytovány v prostředí, kde člověk žije, tj. především v domácnosti, v místě, kde pracuje, vzdělává se nebo tráví volný čas. Jde například o pečovatelskou službu, osobní asistenci či terénní programy pro ohroženou mládež. • Za ambulantními službami člověk dochází do specializovaných zařízení, jako jsou například poradny, denní stacionáře nebo kontaktní centra. • Pobytové služby jsou poskytovány v zařízeních, kde člověk v určitém období svého života celodenně, respektive celoročně žije. Jedná se především o domovy pro seniory či pro lidi se zdravotním postižením, ale také o tzv. chráněné bydlení pro lidi se zdravotním postižením či azylové domy.

Nový systém umožní poskytovatelům přesnější vymezení rozsahu služeb, které poskytují, a zároveň dá uživatelům sociálních služeb možnost výběru takového poskytovatele, který nabízí pro uživatele nejvhodnější sociální službu. Vedle povinně poskytovaných sociálních služeb existují další doplňkové služby, které si bude moci uživatel zvolit a sjednat s poskytovatelem podle svého výběru. Každý ze žadatelů o službu si může vybrat pro sebe tu nejvhodnější, která mu pomůže podpořit vlastní aktivitu vedoucí k řešení nepříznivé situace. Důležitým principem je možnost kombinace různých druhů služeb a také kombinace služeb s pomocí a podporou ze strany rodiny či jiných lidí.

1.2.5 Standardy kvality sociálních služeb Standardy kvality sociálních služeb jsou souborem kritérií, jejichž prostřednictvím je definována nezbytná úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personální, procedurální a provozní. Byly 20

vytvořeny ve spolupráci s uživateli i poskytovateli sociálních služeb. Vzhledem k tomu, že vznikly v široké a dlouhodobé diskusi, lze je považovat za všeobecně přijatou představu o tom, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Standardy se týkají všech sociálních služeb, a proto jsou formulovány obecně. Standardy jsou rozloženy na jednotlivé kritéria. Důvodem je jednak větší srozumitelnost standardu, ale zejména možnost posoudit, zda služby požadavek standardu splňují. Kritéria jsou měřitelná. Měřitelnost kritérií je důležitá jednak pro poskytovatele, které zajímá kvalita vlastních služeb, a také pro vnější hodnotitele služeb. K vnějším hodnotitelům služeb patří zejména ti, kteří těchto služeb využívají – uživatelé služeb nebo jejich blízcí. Standardy jsou rozděleny do tří základních částí – procedurální, personální a provozní.

Procedurální standardy jsou nejdůležitější. Stanovují, jak má poskytování služby vypadat. Na co je potřeba si dát pozor při jednání se zájemcem o služby, jak službu přizpůsobit individuálním potřebám každého člověka. Velká část textu je věnována ochraně práv uživatelů služeb a vytváření ochranných mechanismů jako jsou stížnostní postupy, pravidla proti střetu zájmů apod. Personální standardy se věnují personálnímu zajištění služeb. Při poskytování služeb nejsou možné dodatečné opravy nebo vyřazení zmetků. Nepovedenou službu nelze dodatečně vyřadit. Kvalita služby je přímo závislá na pracovnících – na jejich dovednostech a vzdělání, vedení a podpoře, na podmínkách, které pro práci mají. Provozní standardy definují podmínky pro poskytování sociálních služeb. Soustřeují se na prostory, kdejsou služby poskytovány, na dostupnost, ekonomické zajištění služeb a rozvoj jejich kvality. (Závádění standardů kvality sociálních služeb do praxe, 2002)

21

Procedurální standardy kvality sociálních služeb 1.

Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb

Cílem sociálních služeb je umožnit lidem v nepříznivé sociální situaci využívat místní instituce, které poskytují služby veřejnosti i přirozené vztahové sítě, zůstat součástí přirozeného místního společenství, žít běžným způsobem. Poskytované sociální služby zachovávají a rozvíjejí důstojný život těch, kteří je využívají, jsou bezpečné a odborné. Cílem sociálních služeb je vytvářet příležitosti, které umožní lidem v nepříznivé sociální situaci přístup ke všem službám poskytovaným veřejnosti, možnost žít ve vlastním domácím prostředí, mít smysluplné vztahy s rodinou a dalšími lidmi, chodit do práce a do školy. Současně jsou služby

poskytovány

podle

jasných

postupů,

které

má

zařízení

formulovány v metodice; postupy jsou formulovány tak, aby byl minimalizován vznik předsudků společnosti vůči uživatelům sociálních služeb.

2.

Ochrana práv osob

Zařízení ve své činnosti respektuje základní lidská práva uživatelů služeb, jejich nároky vyplývající z dalších platných obecně závazných norem a pravidla občanského soužití. Zařízení shromažďuje a vede takové údaje o uživatelích, které umožňují poskytovat bezpečné, odborné a kvalitní sociální služby. Zařízení vytváří podmínky k tomu, aby zpracování osobních údajů odpovídalo platným obecně závazným normám.

3.

Jednání se zájemcem o sociální službu

Zájemce o službu je před uzavřením dohody seznámen se všemi podmínkami poskytování služby. Pracovník zařízení zjišťuje, co zájemce od služby očekává, a společně pak formulují, jakým způsobem bude poskytovaná služba dohodnuté cíle naplňovat. Zařízení přitom dbá na to, aby zájemce o službu věděl o všech podmínkách, které se k poskytování 22

služby vztahují a aby jim rozuměl. Je důležité, aby své potřeby a zájmy určil zájemce o službu, nikoli zařízení.

4.

Smlouva o poskytování sociální služby

Sociální služby jsou uživateli poskytovány na základě uzavřené dohody o poskytování

služby.

Dohoda

stanoví

všechny

důležité

aspekty

poskytování služby včetně osobního cíle, který má služba naplňovat. Dohoda by měla být uzavírána písemně, v odůvodněných případech (v závislosti na charakteru služby) ústně. Všechny dohody musí být evidovány.

5.

Individuální plánování průběhu sociální služby

Poskytování služeb vychází z osobních cílů a potřeb uživatele a je postaveno především na jeho schopnostech. Průběh služby je přiměřeně plánován. Sociální služby jsou individuálně přizpůsobeny potřebám jednotlivých uživatelů, uživatelé musí mít možnost ovlivňovat jejich průběh a měnit osobní cíle, kterých chtějí prostřednictvím služeb dosáhnout. Zařízení se zajímá o osobní přání, zájmy a cíle uživatelů služeb, je schopno poskytovat služby cíleně a efektivně s využitím potenciálu jednotlivých uživatelů. Postup, na kterém se zařízení s uživatelem služeb dohodne, musí být v závislosti na charakteru a rozsahu služby zachycen v dokumentaci.

6.

Dokumentace o poskytování sociální služby

Poskytovatel má písemně zpracována vnitřní pravidla pro zpracování, vedení a evidenci dokumentace o osobách, kterým je sociální služba poskytována, včetně pravidel pro nahlížení do dokumentace; podle těchto pravidel poskytovatel postupuje. Poskytovatel vede anonymní evidenci jednotlivých osob v případech, kdy to vyžaduje charakter sociální služby nebo na žádost osoby.

23

Poskytovatel má stanovenu dobu pro uchování dokumentace o osobě po ukončení poskytování sociální služby.

7.

Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby

Zařízení aktivně podporuje uživatele ve využívání běžných služeb, které jsou v daném místě veřejné. Dále zařízení podporuje uživatele ve využívání vlastních přirozených sítí, jako je rodina, přátelé a snaží se předejít jeho návyku na sociální službu. V případě potřeby umožňuje využívání dalších sociálních služeb. Kritéria upřesňují postup pro přijímání a vyřizování stížností na kvalitu a způsob poskytování sociálních služeb včetně možnosti prošetření vyřízené stížnosti.

8.

Návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje

Zařízení aktivně podporuje uživatele ve využívání běžných služeb, které jsou v daném místě veřejné. Dále zařízení podporuje uživatele ve využívání vlastních přirozených sítí, jako je rodina, přátelé a snaží se předejít jeho návyku na sociální službu. V případě potřeby umožňuje využívání dalších sociálních služeb.

Personální standardy kvality sociálních služeb

9.

Personální a organizační zajištění sociální služby

Vedení zařízení stanoví potřebnou strukturu a odpovídající počet pracovníků,

kteří

zajišťují

jak

samotné

služby,

tak

technické

a administrativní zázemí, a tomu přizpůsobí pravidla pro výběr nových pracovníků, požadavky na jejich kvalifikaci, zaškolení, atd. Stejné podmínky platí i pro dobrovolné pracovníky či praktikanty. Struktura, počet pracovníků i jejich vzdělání a dovednosti odpovídají potřebám uživatelů služeb a umožňují naplňování standardů kvality sociální služby. Noví pracovníci jsou zaškoleni.

24

10. Profesní rozvoj zaměstnanců Zařízení zajišťuje profesní rozvoj pracovních týmů a jednotlivých pracovníků, jejich dovedností a schopností potřebných pro splnění veřejných závazků zařízení i osobních cílů uživatelů služeb. Ve službách dochází k těsné vazbě mezi uživateli a pracovníky, kteří jsou s uživateli v přímém kontaktu. Na těchto pracovnících přímo závisí kvalita služby, a je proto potřeba jim věnovat velkou pozornost.

Provozní standardy kvality sociálních služeb

11. Místní a časová dostupnost poskytované sociální služby Kritéria upřesňují požadavky na místní a časovou dostupnost služeb pro uživatele. Denní doba, kdy jsou služby poskytovány, musí odpovídat možnostem osob, které je využívají. Současně se sleduje, zda závazky, které v tomto ohledu zařízení učiní, odpovídají skutečnosti. Místo a denní doba

poskytování

služby

odpovídají

cílům

a charakteru

služby

a potřebám cílové skupiny uživatelů.

12. Informovanost o poskytované sociální službě Zařízení zpřístupňuje veřejnosti informace o poslání, cílech, principech a cílové skupině uživatelů služeb a další informace, které usnadní orientaci pro zájemce o služby a jiné subjekty, čímž přispívá k dostupnosti služeb.

13. Prostředí a podmínky Prostředí a podmínky v zařízení odpovídají kapacitě, charakteru služeb a potřebám uživatelů. Zařízení dbá na to, aby byly plněny všechny platné obecně závazné normy související s poskytováním sociálních služeb.

25

14. Nouzové a havarijní situace Zařízení, pracovníci i uživatelé jsou připraveni na řešení havarijních a nouzových situací.

15. Zvyšování kvality sociální služby Vedení zařízení dbá o to, aby se kvalita poskytovaných služeb zvyšovala. Do hodnocení kvality služeb zapojuje uživatele služeb i pracovníky.

26

2. Dospělost osob s mentálním postižením 2.1 Problematika dospělosti lidí s mentálním postižením Přístup

společnosti

k lidem

s mentálním

postižením

často

neodpovídá věku těchto lidí. Zřídka je respektována dospělost těchto osob a s tím spojená práva a možnosti seberealizace. Jednou z příčin je i skutečnost, že jsou tito lidé většinou zbaveni nebo omezeni ve způsobilosti k právním úkonům. Toto omezení často není v souladu s jejich skutečnými schopnostmi. Navíc je toto omezení často mylně vykládáno a těmto lidem je odepřeno i rozhodování o běžných životních záležitostech. Dospělí lidé s mentálním postižením mají stejná práva na rodinný život, na vlastní bydlení nebo práci jako lidé bez postižení. Mají právo se sami rozhodovat a žít svůj život podle svých představ. V současné době naštestí vzniká mnoho organizací, které mají za cíl umožnit těmto lidem zapojit se v co největší míře do běžného života. Chráněné bydlení nabízí možnost samostatného bydlení s podporou asistenta, agentury podporovaného zaměstnávání pomáhají lidem s postižením najít si práci a mít tak možnost vlastního výdělku. Nejdůležitější oblasti, které mají vliv na plnohodnotný život dospělých lidí s mentálním postižením, jsou bydlení, práce a partnerský a rodinný život.

27

2.2 Bydlení 2.2.1 Alternativy bydlení pro lidi s mentálním postižením

Ústavy sociální péče Myšlenka ústavů je založena na předpokladu, že speciální potřeby lidí s postižením nejlépe naplníme, pokud tyto lidi shromáždíme na jednom místě, v jedné instituci, kde je rovněž přítomen i příslušný odborný personál. Nevýhodou tohoto přístupu je to, že je poměrně nákladný a často nepříliš efektivní. I přes snahu pracovníků v ústavech není možné pokrýt potřeby jejich klientů a ti se stávají pasivními a závislými na poskytovaných službách. V ústavních zařízeních je většinou možné jen zajištění základních životních potřeb. Často se navíc jedná o zajištění nejúspornější metodou. Kvůli velkému počtu klientů není možné věnovat se jednotlivci. Časté je nadměrně používání medikamentů. Lidé s postižením zde žijí v nepřirozeně velké skupině, kterou si navíc sami nevybrali. Obyvatelé ústavů se stávají určitou skupinou odlišných lidí. Vzniká tak názor, že lidé s mentálním postižením jsou skupinou lidí s definovaným společným znakem, kterým se odlišují od normy, určené společenskou většinou. Člověk pak přestává být vnímán jako jedinec, ztrácí svou identitu. V ústavu je omezeno soukromí, obyvatelé se musí podřizovat řádu a pravidlům, které sám nemůže ovlivnit. Chybí zde znaky osobního prostoru (např. jméno na zvonku, vlastní zařízení pokoje). (Luthanová, 2000) Většina ústavů je umístěna na okraji měst a obcí. Typická je také centralizace těchto zařízení, kdy je součástí areálu i škola, popř. dílny, takže veškerý život klientů se odehrává pouze v areálu ústavního zařízení.

28

Rodina Řada rodičů byla v minulých letech postavena před jedinou alternativu k ústavní péči, a to ponechat si své dítě doma. Rodiče, kteří se k tomuto kroku rozhodli, nastoupili velice těžkou a dlouhou cestu. V současnosti již existují možnosti, jak své dítě s postižením zapojit do kolektivu, poskytnout vzdělání a plnohodnotnou činnost. Otázka však nastává ve chvíli, kdy si rodiče uvědomí, že není možné se o své dítě starat věčně.

Uvědomují si, že nikdo nebude schopen jejich dětem

nahradit domov, který jim dávají oni. Mají strach, že po jejich smrti bude jejich dítě zneužíváno, že bude odkázáno na neosobní péči v ústavu. Proto je důležité, aby rodiče, kteří se často vzdali všeho ve prospěch svého postiženého dítěte, měli šanci dát svému dítěti možnost i nadále žít v rodinném prostředí, ve společnosti. V mnoha případech je i přáním samotného člověka s postižením začít žít život jako ostatní lidé. Každý člověk, lidi s mentálním postižením nevyjímaje, má právo se v životě osamostatnit a vést život podle svých představ. Někdy mu však míra postižení tento krok znesnadňuje nebo i úplně znemožňuje.

Chráněné bydlení Chráněné bydlení je jedna z možností, jak lidem s mentálním postižením

umožnit

žít

běžným

způsobem

života

jako

ostatní

vrstevníci.

Vychází z myšlenky, že potřeby člověka s mentálním

postižením lze nejlépe naplnit v jeho přirozeném prostředí, v rodině, v místě, kde vyrůstal a má zde své zázemí. Chráněné bydlení umožňuje člověku s postižením zůstat v běžném prostředí a v tomto prostředí jsou mu i poskytovány nutné sociální služby. V řadě případů využívá stejných služeb, jako běžní občané. Tento způsob posiluje přirozené sociální vazby (například s rodiči, sousedy, přáteli), vytváří se přirozená síť podpory (sousedská výpomoc, pomoc v rámci širší rodiny apod.). Obyvatelé chráněného bydlení jsou vedeni a motivováni k maximální 29

samostatnosti, více rozhodují o věcech, které se jich týkají, je respektována jejich dospělá role. Díky tomu, že chráněné bydlení není izolované, ale je většinou součástí města či obce, naskýtá se lidem s mentálním postižením i možnost volby pracovního uplatnění. Nejsou prostorově omezeni při výběru stacionáře, dílny, popř. normálního pracovního místa. Chráněné bydlení je v principu určeno lidem se všemi stupni mentálního postižení, tedy i lidem s postižením těžkým. Nezřídka panuje mylná představa, že život v chráněném bytě nebo domácnosti zvládnou jen lidé s lehčí formou postižení. Zkušenosti ze západních států a některých projektů v ČR však ukazují, že tento typ sociální služby je schopen reagovat i na potřeby lidí s těžkým stupněm postižení.

2.2.2 Obsah chráněného bydlení Bydlení Organizace

provozující

chráněné

bydlení

zajišťuje

člověku

s mentálním postižením ubytování. Majitelem nemovitosti, ve kterém je tato služba poskytována je většinou organizace, popř. ji má v nájmu od města nebo státu. V některých případech je vlastníkem nemovitosti jeden z obyvatel, či jeho rodina. V těchto případech si většinou organizace tuto nemovitost pronajme a na základě smlouvy s majiteli v ní poskytuje službu i dalším lidem s mentálním postižením.

Asistence Nejčastěji je asistence u lidí s mentálním postižením spojována s pomocí týkající se běžných denních činností (hygiena, oblékání, cestování, jídlo). Podstatou chráněného bydlení však je, aby člověk s postižením žil běžným způsobem života. K tomu patří i starost o domácnost. Asistent zde tedy pomáhá i s obstarávání domácnosti. Jedná 30

se nejen např. o nákup nebo přípravu jídla, ale také o pomoc s vybavením domácnosti, vyřizováním finančních a administrativních záležitostí týkajících se domácnosti. Velkou roli hraje i pomoc asistenta při celkovém uspořádání života – plánování, rozhodování apod. Zvláště pokud klient pochází z ústavního prostředí, je důležité pomoci mu využít všech možností, které se mu v běžném světě naskytují. Znamená to pomoc při vytváření časového rozvrhu, trávení volného času a možnostech využití asistence. Další podstatnou složkou asistenta je tzv. komunitní asistence – tedy pomoc při kontaktu s okolím. Domov není jen fyzické místo, má také své sociální kontexty. Asistence má zahrnovat vztahy s případnými spolubydlícími,

pomoc

při

vytváření

domácí

atmosféry.

Člověk

s postižením může potřebovat pomoc s celkovou orientací ve společnosti, asistent pomáhá vysvětlit nejrůznější věci – od sdělení lékaře po případný nepřátelský postoj souseda. Jedná se i o praktickou pomoc umožňující život ve společnosti – tj. vyřizování korespondence, jednání na úřadech. Asistence spočívá též v zastupování zájmů postiženého. Lidé s mentálním postižením jsou mnohem více ohroženi nejrůznějším zneužíváním. Zastupovat jejich zájmy je nutné v nejrůznějších situacích jako jsou konflikty se sousedem, poskytovatelem nějakých služeb apod. V poslední době se také připomíná potřeba pomoci ryze osobní. Člověk s mentálním postižením prožívá nejrůznější radosti a starosti a často potřebuje zvláštní psychickou podporu. Jeho postavení ve společnosti mu navíc přináší více stresových situací, než je běžné. Asistence neznamená jen pomoc ve smyslu udělat něco za člověka s postižením. Důležitá je především podpora a pomoc člověku rozvinout vlastní schopnosti, a to nejen v oblasti sebeobsluhy a obstarávání domácnosti. Asistent by měl rozvíjet i schopnost vlastního rozhodování, orientace ve vlastních přáních a preferencích.

31

2.2.3 Formy chráněného bydlení Chráněné bydlení v rámci služeb ústavu sociální péče Tento typ bydlení je realizován především díky iniciativě a nasazení sociálních pracovníků a ostatních zaměstnanců ústavů. Jedná se o chráněné bydlení, které je většinou vybudováno přímo v areálu ústavu. Klienti mají většinou přísně strukturovaný denní režim a náplň činností, jejich život je nadále těsně spjat s ústavním prostředím. Mají však zabezpečeno více soukromí a důstojnější podmínky pro bydlení (Pipeková, 2006).

Chráněné byty Jedná se o úplnou formu integrace v klasické bytové zástavbě. Obytnou jednotkou jsou standardní byty, zpravidla v majetku obce, klienta chráněného bydlení nebo jeho rodiny. Počet obyvatel se nejčastěji pohybuje v rozmezí jednoho až pěti podle velikosti bytu (Pipeková, 2006). S vedením domácnosti pomáhá obyvatelům asistent. Roszah asistence se liší podle potřeb klienta, které vyplývají z rozsahu jeho postižení.

Bydlení komunitního typu Chráněné komunitní bydlení je možné definovat jako asistenci v domě, ve kterém bydlí lidé s podobným postižením. Nejčastěji se jedná o větší rodinný dům nebo statek. Jednotliví obyvatelé domu mají většinou vlastní pokoj. Ostatní prostory v domě jsou společné. Společně s klienty zde bydlí asistenti.

Domovy rodinného typu Nejčastěji se jedná o bývalé činžovní domy, které obsahují několik na sobě nezávislých bytů. Byty jsou obývány 3–4 klienty. Každý byt má svého asistenta.

32

Nezávislé bydlení se supervizí (podpora samostatného bydlení) Tento typ bydlení je vhodný pro klienty, kteří jsou naprosto samostatní v sebeobsluze, ovládají základy vedení domácnosti. Klient má vlastní byt, pomoc asistenta potřebuje pouze v řešení složitějších otázek (Luhanová, 2000)

2.3 Pracovní uplatnění Práce je charakteristickým atributem dospělosti a samostatnosti každého člověka bez ohledu na to, jestli se jedná o člověka zdravého nebo zdravotně postiženého. Je jednou ze základních potřeb člověka (Pipeková, 2006).

Význam práce pro člověka můžeme shrnout v následujících bodech: • poskytuje ekonomickou nezávislost a vyšší životní standard, • pozitivně ovlivňuje sebeurčení člověka a jeho seberealizaci, • status být zaměstnaný u člověka s postižením pozitivně ovlivňuje postoje společnosti ke zdravotně postiženým, • pracovní místo v integrovaném prostředí je prostředkem pro vytváření a rozvíjení sociálních interakcí pracovníka s postižením a jeho okolí, • práce je jeden ze způsobů. Kterým většina lidí pokračuje v učení a rozvíjení dovedností, kompetencí a intelektových schopností, • placená práce přispívá k vysvobození z dlouhodobé závislosti na podpůrných službách a péči okolí. (Pipeková, 2006).

Druh práce, peníze, které prací vyděláme, a možnosti, které tím získáváme, ovlivňuje naše sebeuvědomění, postavení ve společnosti a stupeň svobody. Poskytnout osobám s mentálním postižením možnost

33

zaměstnání neznamená jen umožnit jim výdělek, ale přiznat jim jejich sociální postavení v rámci rodiny a společnosti (Pipeková, 2006). Nejčastější způsob, jak umožnit lidem s mentálním postižením práci jsou chráněné dílny. Další možností je podporované zaměstnávání.

Chráněné dílny Podle definice MPSV ČR jsou chráněné dílny specifická pracoviště pro občany, kteří mají ztíženou možnost, případně se vůbec nemohou uplatnit na trhu práce. Poskytují jim pracovní a společenské uplatnění formou pracovní činnosti. Lidé s mentálním postižením mohou v chráněných dílnách získat stabilní zaměstnání odpovídající jejich schopnostem a zdravotnímu stavu, a vytvářet tak hodnoty jako většina lidí běžné populace (Pipeková, 2006). Režim chráněných dílen je upraven podle zdravotního stavu klientům s výrazným zohledněním individuálního přístupu. Chráněné dílny slouží především k tréninku pracovních dovedností, pracovního režimu a práce v kolektivu. S klienty se pracuje podle individuálních plánů. Smyslem pracovní rehabilitace v chráněných dílnách je průprava pro práci v nechráněných podmínkách (Pipeková, 2006).

Podporované zaměstnávání Podporované zaměstnávání je služba určená lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí, ale jejich schopnosti získat a zachovat zaměstnání jsou z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální, dlouhodobou podporu poskytovanou před i po nástupu do práce. Služba podporovaného zaměstnávání je zaměřena na konkrétního užávatele a konkrétní pracovní místo. Celou službu zprostředkovává vyškolený pracovní tým připravený pomoci zaměstnanci ve všech oblastech. (Pipeková, 2006). Cílem je získání a zachování si vhodného

34

zaměstnání a zvýšení míry samostatnosti uživatele služby (Pipeková, 2006). Trénink pracovních dovedností probíhá přímo na místě a uživatel podporovaného zaměstnávání se vzdělává a přizpůsobuje přesně v tom, co od něj zaměstnavatel na pracovním místě vyžaduje (Pipeková, 2006).

Hlavní znaky podporovaného zaměstnávání: • Aktivní přístup uživatele programu, • Okamžité umístění na pracovní místo a trénink uživatele přímo na pracovišti, • Zaměstnávání v běžném pracovním prostředí, • Průběžná podpora

2.4 Partnerský a rodinný život Možnost najít si partnera, uzavřít s ním manželství a založit s ním rodinu patří mezi základní lidská práva. Mnohým osobám s mentálním postižením je odpírané. Dnes se postavení občanů s postižením pomalu zlepšuje, ale ve vědomí lidí stále přetrvává mýtus o osobách s mentální retardací jako o „bezpohlavních bytostech“, které nemají „normální“ požadavky a potřeby (Prevendárová, 2002). Pocit osamělosti je přitom často největším problémem osob s mentálním postižením. Potřeba blízkého člověka, lásky a přátel je u těchto lidí velmi silná. Mít partnera často znamená více se přiblížit k těm „normálním“. (Pipeková, 2001). Lidé s mentálním postižením mají stejné potřeby jako ostatní lidé. Společnost by jim měla vytvořit podmínky pro to, aby mohli žít podle svých představ, s tím, kdo je jim blízký. Jednou z možností, jak těmto lidem v tomto ohledu pomoci, je umožnění partnerského soužití v rámci chráněného bydlení.

35

Velmi citlivou a donedávna tabuizovanou oblastí života osob s mentální retardací je i problematika jejich sexuality. Tito lidé mají většinou nedostatek informací, jak se svou sexualitou zacházet. Sexuální výchova by tedy měla být součástí vzdělávání a výchovy mladých lidí s mentálním postižením.

36

3. Problematika právní způsobilosti dospělých osob s mentálním postižením 3.1 Opatrovnictví a způsobilost k právním úkonům Podle Občanského zákoníku označuje způsobilost k právním úkonům schopnost činit sám za sebe právní úkony, například uzavírat smlouvy, nakládat se svými finančními prostředky, apod. Právní úkon je projev vůle, kterým daná osoba zakládá, mění nebo ruší svá práva nebo povinnosti. Způsobilost k právním úkonům nabývá člověk v plném rozsahu zletilostí (18 let). Způsobilost k právním úkonům předpokládá určitou psychickou vyspělost, která obsahuje složku rozumovou a složku volní. V některých případech však člověk této psychické vyspělosti nabude pouze v určité více či méně omezené míře. To je i případ lidí s mentálním postižením. V takovém případě, pokud je to nutné, může být jedinec omezen či zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům (Sobek, 2007). Za osobu, která byla omezena či zbavena způsobilosti k právním úkonům, jedná její zákonný zástupce (§ 26 občanského zákoníku) – soudem stanovený opatrovník. Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům se provádí v zájmu osoby, o jejímž omezení se jedná. Právní zastupování by nemělo být ukládáno jen proto, že některý člověk činí rozhodnutí, která druzí lidé nechápou nebo s nimi nesouhlasí. Opatření o právním zastupování by také nemělo být ukládáno, pokud tento dospělý člověk může vykonávat svá práva s odpovídající podporou a pomocí při rozhodování sám. V případech, kdy je takové opatření nutné, mělo by být přiměřené individuálním okolnostem a potřebám dotyčného člověka. Toto opatření by nemělo dospělé lidi s mentálním postižením automaticky zbavovat

37

práva uzavřít manželství, pořídit závěť, volit, souhlasit se zásahem v oblasti zdravotní péče či jej odmítnout nebo činit jiná osobní rozhodnutí. (Inclusion Europe, 2005) V České republice

je

omezeno nebo

zbaveno

způsobilosti

k právním úkonům mnoho lidí s mentálním postižením. Neexistuje však žádná statistika o jejich počtu ani o celkových počtech českých občanů, kteří jsou zbaveni nebo omezeni ve způsobilosti k právním úkonům. Teprve nedávno poskytlo ministerstvo spravedlnosti podrobnější údaje ohledně řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům z let 2002 – 2006. Chybí však roztřídění např. podle věku a diagnózy osob. Tabulka: Soudní rozhodnutí v řízeních o zbavení právní způsobilosti (MDAC 2007)

2003

2004

2005

2006

Typ rozhodnutí

2002

Rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům

1.314 1.312 1.508 1.594 1.459

Jiné rozhodnutí v řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům

426

461

521

473

580

Rozhodnutí o omezení způsobilosti k právním úkonům

254

281

314

312

357

Jiné rozhodnutí v řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům

67

68

90

91

62

Rozhodnutí o vrácení způsobilosti k právním úkonům

48

45

33

49

52

Jiné rozhodnutí v řízení o vrácení způsobilosti k právním úkonům

108

95

115

113

139

38

3.2 Způsobilost k právním úkonům v právním řádu ČR 3.2.1 Historie

Všeobecný občanský zákoník z roku 1811, často nazývaný ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch), poskytoval zvláštní ochranu konkrétním skupinám osob, které nebyly schopny spravovat své záležitosti kvůli svému věku, mentálnímu postižení nebo duševnímu onemocnění nebo vzhledem k jiným konkrétním okolnostem. Tato zvláštní ochrana měla formu buď zbavení právní způsobilosti (ve významu způsobilosti k právním úkonům), ustanovení opatrovníka nebo obojího

najednou.

Uvedené

možnosti

existovaly

bez

soudního

rozhodnutí. Až v roce 1916 bylo zavedeno dvoufázové řízení o zbavení svéprávnosti a ustanovení opatrovníka. Toto ustanovoval „Řád o zbavení svéprávnosti“, který také rozlišil zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům a zavedl institut „opatrovníka“ pro případ zbavení a „prozatímního podpůrce“ pro případ omezení. Tento zákon přetrval s menšími změnami do roku 1950. V roce 1950 byl Občanský zákoník novelizován. Pro určení míry způsobilosti k právním úkonům rozlišoval tři věkové skupiny (3, 15 a 18 let) s různými právními následky. Pokud jde o zbavení svéprávnosti, lidé starší 6 let včetně dospělých, kteří nedokázali spravovat své záležitosti kvůli trvalému duševnímu postižení, byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům. Takoví lidé pak tedy měli stejné právní postavení jako šestileté děti. Zákoník dále stanovil, že dospělým osobám, které nejsou schopny spravovat své záležitosti kvůli trvalému duševnímu postižení nebo nadměrnému užívání alkoholu, drog nebo jedů, je částečně omezena způsobilost k právním úkonům. Tito lidé měli podle zákona stejnou způsobilost jako mládež ve stáří 15 až 18 let. Jednal za ně opatrovník, zatímco osoby částečně zbavené způsobilosti k právním úkonům jednaly

39

v oblastech, v nichž již neměly způsobilost k právním úkonům se souhlasem svého opatrovníka. Významné zjednodušení právní úpravy zbavení svéprávnosti a opatrovnictví přinesly Občanský soudní řád z roku 1963 a Občanský zákoník z roku 1964. Tyto zákony jsou platné dosud. (MDAC, 2007)

3.2.2 Současná právní úprava řízení o způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví v České republice

Občanský zákoník (1963) a Občanský soudní řád (1964) byly mnohokrát novelizovány, avšak ustanovení o opatrovnictví zůstala prakticky nezměněna. V novele Občanského soudního řádu z roku 2005 však došlo alespoň k úpravě největších nedostatků v řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům.

Hlavní změny v novele Občanského soudního řádu v řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům: 1. časové omezení pro opětovné podání návrhu na vrácení způsobilosti k právním úkonům (po předchozím zamítnutí) bylo sníženo ze třech na maximálně jeden rok. 2. byl posílen význam názoru dotčené osoby na ustanovení opatrovníka. 3. dotčená osoba je oprávněna vybrat si svého zástupce pro řízení (opatrovník pro řízení), ten musí být podle nového zákona advokát. Soud má stanovenou povinnost poučit tuto osobu o právu volby tohoto zástupce. 4. soud je povinen vyslechnout dotčenou osobu kdykoli o to osoba požádá. 5. byla snížena maximální doba, po kterou může být osoba držena v nemocnici kvůli vyšetření způsobilosti, a to ze tří měsíců na šest týdnů. (MDAC, 2007) 40

3.2.3 Druhy způsobilosti k právním úkonům v České republice Občanský zákoník rozlišuje dvě kategorie zbavení způsobilosti k právním úkonům: 1. úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům 2. částečné zbavení (omezení) způsobilosti k právním úkonům

Úplné zbavení způsobilosti k právním úkonům Dospělá osoba může být zbavena způsobilosti k právním úkonům, pokud jsou splněny tyto podmínky: • osoba trpí duševní poruchou; • tato duševní porucha není jen přechodná; a • kvůli této duševní poruše není osoba schopna činit právní úkony. (MDAC,2007)

Člověk zcela zbavený způsobilosti k právním úkonům nemůže činit ani právní úkony v běžných záležitostech každodenního života, např. za svoji mzdu nakupovat drobné věci, jet autobusem nebo využívat služby. Rovněž nemůže dát nebo nedat souhlas jiné osobě k jednání v jeho zámu. Právní úkony, které by učinila osoba, která k nim není způsobilá, by byly absolutně neplatné. (Ochrana práv uživatelů sociálních služeb, 2007).

Částečné zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům Soud omezí způsobilost osoby k právním úkonům ve dvou případech: 1. v případě duševního onemocnění nebo mentálního postižení, kdy: • osoba trpí duševní poruchou; • tato duševní porucha není jen přechodná; a • kvůli této duševní poruše je osoba schopna činit jen některé právní úkony. 41

2. v případě nadměrného požívání alkoholu, narkotik a omamných látek, kdy: • osoba nadměrně požívá alkoholické nápoje, narkotika a omamné látky; a • kvůli tomu je schopna činit jen některé právní úkony. (MDAC, 2007)

Soud v rozsudku určí rozsah omezení. Vymezení rozsahu může být negativní (výčet oblastí, kde osoba není oprávněna činit právní úkony samostatně) i pozitivní (výčet oblastí, kde může osoba rozhodovat samostatně).

3.3 Opatrovnictví 3.3.1 Definice opatrovnictví Právní mechanismus opatrovnictví je obecně přijímán jako ochranný prostředek pro osoby, které jsou považovány za neschopné spravovat své osobní záležitosti v důsledku duševního onemocnění (psychosociálního postižení), mentálního postižení, degenerativního onemocnění anebo těžkého tělesného nebo smyslového postižení. Centrum advokacie duševně postižených (MDAC) definuje opatrovnictví dospělých osob jako právní vztah vzniklý na základě soudního řízení mezi dospělou osobou, která je považována za právně nezpůsobilou rozhodovat se, a osobou ustanovenou, aby rozhodovala jménem takové dospělé osoby. (MDAC, 2007)

Opatrovníka ustanovuje soud na základě rozhodnutí soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům fyzické osoby.

42

Opatrovníkem soud ustanovuje přednostně nejbližší příbuzné, případně jiné osoby, které splňují podmínky pro ustanovení opatrovníkem. Úlohou opatrovníka je činit za zastoupeného ty právní úkony, k nimž zastoupený není podle rozhodnutí soudu způsobilý (§ 26 občanského zákoníku). Opatrovnictví neznamená převzetí odpovědnosti za život, zdraví nebo jednání zastoupeného.

3.3.2 Druhy opatrovnictví v České republice

V České republice existují tři druhy opatrovnictví:

1. Řádné opatrovnictví Jedná se o hlavní formu opatrovnictví, kdy soud stanoví jako zákonného zástupce osoby, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost byla omezena, opatrovníka. Opatrovníkem soud ustanovuje přednostně nejbližší příbuzné. Nemůže-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný dané osoby ani jiná osoba, která splňuje

podmínky

pro

ustanovení

opatrovníkem,

ustanoví

soud

opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení (§ 27 občanského zákoníku).

2. Zvláštní (prozatimní) opatrovnictví Podle § 27 občanského zákoníku může být zvláštní opatrovník ustanoven, pokud existují jiné vážné důvody a pokud je splněna některá s následujících podmínek: 1. Je to nezbytné pro ochranu dotyčné osoby, nebo 2. vyžaduje-li to veřejný zájem.

3. Kolizní opatrovnictví Kolizní opatrovník je většinou ustanoven pro jediný právní úkon, a to v případě, kdy dojde ke střetu zájmů: 43

• mezi (řádným) opatrovníkem a osobou bez plné způsobilosti k právním úkonům • mezi různými osobami bez plné způsobilosti k právním úkonům, které zastupuju tentýž (řádný) opatrovník (§ 30 občanského zákoníku).

V průběhu řízení může být ustanoven také tzv. procesní opatrovník, který osobu zastupuje pouze na dané řízení a automaticky zaniká ustanovením řádného opatrovníka. Procesní opatrovník není oprávněn dělat za osobu žádné podstatné úkony.

3.4 Průběh řízení o způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví Zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům Soud omezí způsobilost k právním úkonům, jestliže osoba trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a jestliže v důsledku této duševní poruchy je osoba schopná činit jen některé právní úkony. Za duševní poruchu se považují duševní onemocnění (schizofrenie, deprese, mánie, mozková onemocnění), vývojové poruchy (mentální retardace, poruchy osobnosti), nadměrné užívání alkoholu, omamných prostředků a jedů, které má charakter závislosti, poruchy způsobené úrazem mozku, atd. (Ochrana práv uživatelů sociálních služeb, 2007.). Návrh na zahájení řízení o způsobilosti osoby k právním úkonům může podat rodinný příslušník, poskytovatel sociálních služeb, orgán státní správy, ale osoba, o jejíž způsobilosti má soud rozhodnout. Soud by měl zkoumat, jak se daná osoba projevuje v každodenním životě, jak obstarává svoji domácnost, hospodaří s majetkem, apod. (Sobek, 2007). Aby se zabránilo zneužívání řízení (např. ze strany rodinných příslušníků), může si soud před zahájením řízení vyžádat na navrhovateli

44

lékařské vyšetření o duševním stavu vyšetřovaného. Vyžádání lékařské zprávy záleží na uvážení soudu. Dospělá osoba musí být při řízení o způsobilosti k právním úkonům zastoupena a může si svého zástupce sama vybrat. Jen pokud tak neučiní, soud ustanoví opatrovníka pro řízení, což musí být advokát. (MDAC, 2007). O vyslechnutí osoby rozhoduje soud. Od výslechu vyšetřovaného může soud upustit, nelze-li tento výslech provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav vyšetřovaného (§187 občanského soudního řádu). Pokud vyšetřovaný projeví přání být vyslechnut, musí mu soud vyhovět. K posouzení duševní způsobilosti dané osoby je soud vždy povinen vyslechnout znalce. Pokud je to nezbytné, může být osoba držena po dobu nejdéle šesti týdnů v nemocnici, aby bylo možno provést vyšetření duševního stavu.

Ustanovení opatrovníka Pokud soud rozhodne o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, je povinen ustanovit dané osobě opatrovníka. Dále musí určit rozsah jeho práv a povinností. Opatrovník pak musí složit přísahu, že bude funkci opatrovníka vykonávat řádně a bude se řídit pokyny soudu. Soud může také požadovat, aby opatrovník pravidelně předkládal zprávy.

Vrácení způsobilosti k právním úkonům Návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům může podat kdokoliv, a to i osoba, která byla zbavena způsobilosti k právním úkonům (§186 občanského soudního řádu).

Řízení může také zahájit soud

z vlastního podnětu (§81 občanského soudního řádu). Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změníli se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly (§ 10 občanského zákoníku). Jestliže však soud návrh zamítl a nelze-li očekávat zlepšení stavu dané osoby, může soud rozhodnout, že ji právo na opětovné 45

podání návrhu po přiměřenou dobu, nejdéle však po dobu jednoho roku ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, nepřísluší (§ 186 občanského soudního řádu).

3.5 Práva lidí s mentálním postižením 3.5.1 Přehled mezinárodních úmluv a informace z legislativy ČR

Mezinárodní dokumenty Všeobecná deklarace lidských práv − 10. 12. 1948, Charta OSN − čl. 1: „všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti a právech“ − cíl: přimět každého jednotlivce i příslušné orgány k prosazování úcty k právům a svobodám občanů prostřednictvím výchovy a vzdělávání

Evropská konvence o ochraně lidských práv a základních svobod − 1950, Rada Evropy Evropská sociální charta − 1961, Rada Evropy − vymezuje a definuje obsah jednotlivých práv a zvlášť zdůrazňuje práva určitých kategorií osob vyžadujících zvláštní ochranu − výslovně

zmiňuje

právo

na

zaměstnání

osob

se

zdravotním

postižením: „Osoby zdravotně postižené mají právo na přípravu k výkonu zaměstnání a na profesní a sociální readaptaci, bez ohledu na původ a povahu jejich postižení.“

46

Deklarace práv mentálně postižených osob − 1971, OSN − mentálně postižená osoba má stejná práva jako ostatní občané, výslovně: • právo na řádnou léčebnou péči, výuku a výchovu, které umožní v maximální míře rozvinout její možnosti a schopnosti • plné právo pracovat podle svých možností nebo se zabývat jinou užitečnou činností a žít se svojí rodinou • pokud je nevyhnutelné umístění ve speciálním zařízení, musí podmínky v něm co nejvíce odpovídat podmínkám normálního života • omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům musí být jasně určeno a pravidelně kontrolováno, zároveň musí být stanoven kvalifikovaný opatrovník − čl. 6: „postižený má právo být chráněn před jakýmkoli vykořisťováním, zneužíváním nebo ponižujícím zacházením“

Deklarace práv zdravotně postižených osob − vyhlášeno Valným shromážděním OSN, 1975 − „Zdravotně postižení, bez ohledu na původ, povahu a závažnost svého postižení, mají stejná základní práva jako jejich vrstevníci, mezi něž patří v prvé řadě právo žít důstojný, pokud možno plnohodnotný, život.“

Úmluva č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání zdravotně postižených − 1985, Mezinárodní organizace práce − osoba se zdravotním postižením = „každá osoba, jejíž vyhlídky nalézt a zachovat si vhodné zaměstnání a dosahovat v něm postupu jsou podstatně sníženy v důsledku náležitě ověřeného tělesného nebo duševního poškození“ 47

Úmluva o právech dítěte − 1989, OSN − čl. 23: „Duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného

života

v podmínkách

zabezpečujících

důstojnost,

podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti.“

Standardní pravidla pro vyrovnání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením − 28. října 1993, Valné shromáždění OSN − cíl: zajistit pro ZP stejná práva, jako mají ostatní, za tímto účelem mají být přijata příslušná opatření odstraňující překážky, které brání zdravotně postiženým v uplatňování těchto práv a v plné integraci do všech společenských aktivit − Standardní pravidla nejsou z hlediska mezinárodního práva závazná, pokud však budou aplikována velkým počtem států, mohou se stát mezinárodním obyčejovým právem

Helsinská deklarace o rovnosti a službách pro lidi s MP − 1996 − prosazuje zejména: • přístup ke službám, které musí vycházet z potřeb lidí s MP, v místě bydliště • život v co nejméně omezujícím prostředí a právo na soukromí • alternativní služby komunitního typu Deklarace o prevenci postižení − 1981

48

Legislativa v České republice

Listina základních práv a svobod − vychází z nedotknutelnosti a univerzálního charakteru přirozených lidských práv − listina neobsahuje výslovné ustanovení o zákazu diskriminace z důvodu zdravotního postižení − o osobách ZP hovoří přímo pouze čl. 29: „právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky“ a „právo na zvláštní ochranu v pracovněprávních vztazích a na pomoc pří přípravě k povolání“

V ČR byl ustaven Vládní výbor pro zdravotně postižené občany usnesením vlády ČR č. 151 už v roce 1991. Jeho předsedou je premiér vlády ČR, prvním místopředsedou ministr práce a sociálních věcí; druhým místopředsedou ministr zdravotnictví a třetím místopředsedou předseda Sboru

zástupců

organizací

zdravotně

postižených.

Vládní

výbor

vypracoval:

Národní plán pomoci zdravotně postiženým občanům − červen 1993 Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení − 1993 a jeho aktualizace, usnesením vlády ČR č. 493 − vychází ze zkušeností získaných při plnění předchozího programu a klade větší důraz na adresnost poskytovaných finančních prostředků − více podporuje vlastní iniciativu a aktivitu ZP a zainteresoval na odstraňování

architektonických,

orientačních,

komunikačních

a

psychologických bariér kromě státu také obce a jednotlivé právnické či fyzické osoby 49

− některá z navrhovaných opatření však nebyla dosud realizována, mimo jiné i příprava zákona o těžce zdravotně postižených

Národní plán vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením − 1997 Výchova a vzdělávání

Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol a vyšších odborných škol, v platném znění − dává

přednost

integrovanému

vzdělávání,

teze:

Vzdělávejme

zdravotně postižené děti v běžných školách, pokud je to možné, ve speciálních pouze pokud je to nutné.

Vyhláška MŠMT č. 127/1997 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách

Rodina a sociální zabezpečení

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v platném znění − při stanovení výše sociálního příplatku je použit nejvyšší koeficient, jdeli o dítě dlouhodobě těžce ZP, dlouhodobě ZP a dlouhodobě nemocné − rodičovský příspěvek při péči o dlouhodobě ZP dítě až do sedmi let věku dítěte

Zákon č. 100/1998 Sb. o sociálním zabezpečení, v platném znění − příslušné státní orgány poskytují občanům těžce ZP služby, věcné dávky, peněžité dávky a bezúročné půjčky k překonání obtíží vyplývajících z jejich postižení; zajišťuje se jim zejména společné stravování a rekreace, poskytuje pečovatelská služba a pomůcky 50

potřebné k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich postižení nebo peněžitý příspěvek na zakoupení těchto pomůcek − občanům s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, které podstatně omezuje jejich pohybovou nebo orientační schopnost, se poskytují podle druhu a stupně postižení mimořádné výhody, zejména v dopravě nebo při potřebě průvodce

Zaměstnanost

Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění − právo na zaměstnání je zaručeno všem občanům, mimo jiné bez ohledu na zdravotní stav − § 22: občané se ZPS s těžším ZP se umísťují zejména do výrobních družstev invalidů, do hospodářských zařízení svazů ZP a do chráněných dílen a pracovišť − ukládá zaměstnavatelům povinnost vytvářet a vyhrazovat pracovní místa vhodná pro občany se ZPS a předkládat jejich seznam spolu s popisem činnosti a pracovních podmínek úřadu práce − § 24: zaměstnavatel je povinen zaměstnat občany se ZPS ve výši povinného podílu občanů se ZPS na celkovém počtu svých zaměstnanců stanoveného nařízením vlády. Tento povinný podíl nesmí být vyšší než 8% zaměstnanců. − výpověď

může

dát

zaměstnavatel

zaměstnanci

se

ZPS

jen

s předchozím souhlasem ÚP, jinak je neplatná

Vyhláška MPSV č. 115/1992 Sb., o provádění pracovní rehabilitace občanů se ZPS − nárok na pracovní uplatnění přiměřené pracovních schopnostem − pracovní rehabilitace zahrnuje poradenskou službu při volbě povolání nebo jiného pracovního uplatnění, přípravu pro pracovní uplatnění,

51

umísťování do zaměstnání a vytváření vhodných podmínek pro jeho výkon (Grimová, 2007)

3.5.2 Práva lidí s mentálním postižením a omezení způsobilosti k právním úkonům

Lidé s mentálním postižením mají stejná práva, jako ostatní lidé. Bohužel v České republice se stále většina dospělých lidí s mentálním postižením nemůže plně účastnit normálního života společnosti. Zažívají vyloučení ze společnosti a diskriminaci a velmi často nemohou používat práv a výhod, které plynou z plného občanství. Nedávná studie Inclusion Europe rovněž dokazuje, že tito lidé často trpí chudobou a je mezi nimi mnoho nezaměstnaných, a to dokonce i ve srovnání s jinými skupinami postižených lidí. Jeden z hlavních problémů lidí s mentálním postižením při výkonu plných občanských práv je spjat s otázkou právní způsobilosti. Po mnoho let bylo odpovědí právního systému na potřeby lidí s mentálním postižením plné zbavení právní způsobilosti, kvůli kterému měl poté dotyčný člověk jen značně omezené možnosti činit právoplatná rozhodnutí. Náhradní rozhodování, prostřednictvím opatrovníka bylo – a v některých zemích stále ještě je – pravidlem, což připravuje tuto skupinu lidí o všechna občanská práva (Inclusion Europe, 2005). Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům velmi komplikuje a limituje možnost dospělých lidí s mentálním postižením. Důvodem je také to, že rozsah omezení často neodpovídá jejich skutečným schopnostem. Lidé s mentálním postižením mají právo žít, pracovat a účastnit se dění ve společnosti stejným způsobem, jako všichni ostatní. Mají právo činit vlastní rozhodnutí a v co největší míře určovat svůj vlastní život.

52

4. Empirická část 4.1 Cíl empirické části Cílem výzkumu bylo zjištění postojů zaměstnanců chráněných bydlení k omezování způsobilosti k právním úkonům u dospělých lidí s mentálním postižením a jejich zkušeností s touto problematikou.

4.2 Dílčí úkoly výzkumu 1. Zjistit, do jaké míry je této problematice věnována pozornost v jednotlivých zařízeních chráněného bydlení a úroveň informovanosti zaměstnanců. 2. Zjistit, jakou důležitost přikládají asistenti této problematice a do jaké míry se jí aktivně zabývají. 3. Zjistit názory zaměstnanců na současnou situaci v oblasti způsobilosti k právním úkonům. 4. Zjistit postoje zaměstnanců k omezování a zbavování způsobilosti k právním úkonům dospělých lidí s mentálním postižením.

4.3 Hypotézy H1: Zaměstnanci chráněných bydlení s víceletou praxí v sociální oblasti budou deklarovat méně kritický přístup k vlivu omezení právní způsoilosti na život jedince než zaměstnanci, kteří pracují v soiální oblasti pouze několik let.

53

H2: Zaměstnanci, kteří si myslí, že jsou o problematice právní způsobilosti lidí s mentálním postižením dostatečně informováni, budou více respektovat přání a názory uživatele než zaměstnanci, kteří tyto informace nemají.

H3: Zaměstnanci, v jejichž zařízení se věnují problematice způsobilosti k právním úkonům (na poradách, supervizích, apod.), se budou více zajímat o vliv omezení právní způsobilosti na dodržování práv uživatele a budou více kontrolovat činnost opatrovníků než zaměstnanci, kteří uvedou, že se v jejich zřízení touto problematikou nezabývají.

4.4 Metodologie Při výzkumu jsem použila metodu dotazníku a jako další podpůrnou metodu jsem zvolila metodu rozhovoru. První část výzkumu byla provedena formou kombinovaného dotazníku. Část dotazníků tvořily otázky zaměřené na zjištění zkušeností respondentů se zkoumanou problematikou. Respondenti zde volili z nabízených uzavřených odpovědí. V druhé části jsem zjišťovala postoje respondentů. Zde jsem využila metodu škálování. Respondenti vybírali ze škály odpovědí na jednotlivé tvrzení. Druhá část výzkumu probíhala formu rozhovorů s vybranými účastníky dotazníkového šetření.

54

4.5 Informace o respondentech a návratnosti 4.5.1 Sběr dat

V rámci výzkumu jsem oslovila 18 zařízení chráněného bydlení pro dospělé lidi s mentálním postižením z celé České republiky. Informace o jednotlivých zařízeních jsem získala na internetu. Vybraná zařízení musela splňovat následující kritéria: cílova skupina jsou dospělí lidé s mentálním

postižením

a

typ

zařízení

musí

odpovídat

definici

chráněného bydlení. Vybrány byly tyto chráněné bydlení (dále jen CHB): ♦ CHB sv. Michaela

, DCHB – Oblastní charita Brno, Brno

♦ Komunitní domov Camphill, Hnutí Camphill, České Kopisty ♦ CHB na Xaverově, Diakonie CB, Praha ♦ Můj 1+0, Diakonie ČCE, Plzeň ♦ Centrum Velan, Hnutí Humanitární Pomoci, Blansko ♦ CHB Sokolov, CHB Sokolov, o. s., Sokolov ♦ Chráněné komunitní bydlení, o. s. Pohoda, Praha ♦ CHB Slapy, o. s. Portus, Praha ♦ CHB Proutek, o. s. Proutek, Kardašova Řečice ♦ CHB Neratov, o. s. Neratov, Neratov ♦ CHB Duha, společnost Duha, Praha ♦ Středisko Rolnička, Diakonie ČCE, Soběsav ♦ CHB Daneta, Daneta – centrum pro zdrav. Postižené, Hradec Králové ♦ CHB Dědina, ÚSP Opočno, Klášter nad Dědinou ♦ CHB

DCHB, DCHB – Oblastní charita Třebíč, Třebíč

♦ CHB Archa,

Slezská Diakonie, Široká Niva

♦ CHB Hůrka, Harmonie – centrum rezidenčních služeb pro mentálně postižené, Město Albrechtice

55

♦ CHB P. Bezruče, Harmonie – centrum rezidenčních služeb pro mentálně postižené, Město Albrechtice

Všechny vybrané chráněné bydlení jsem nejprve kontaktovala prostřednictvím e-mailové zprávy s žádostí o pomoc při realizaci výzkumu. E-maily jsem zaslala vedoucím zařízení na adresy uveřejněné na internetu. Na žádost reagovaly pouze dvě zařízení, která souhlasila s účastí na výzkumu a poskytla mi informace o počtech asistentů. Tři zprávy se vrátily jako nedoručitelné. Po tomto neúspěchu jsem se rozhodla poslat dotazníky poštou spolu s další žádostí a ofrankovanou obálkou na vrácení vyplněných dotazníků. Jelikož jsem neměla informace o počtech asistentů v jednotlivých zařízeních, zaslala jsem vždy 5 dotazníků. Pouze v jednom případě jsem kontaktovala zařízení osobně (Chráněné bydlení sv. Michaela v Brně). Zde jsem rozdala celkem 15 dotazníků. Z celkového počtu 100 dotazníků bylo získáno 37 odpovědí od respondentů, tzn. návratnost činí 37 %. Jsem si vědoma toho, že výzkum byl proveden na velmi malém výzkumném vzorku. Chráněné bydlení však ještě není příliš rozšířenou službou a většinou se jedná o poměrně malá zařízení s menším počtem zaměstnanců. Další komplikací bylo získávání kontaktů na jednotlivá zařízení, kde jsem byla odkázána na informace z internetu. Tudíž jsem kontaktovala pouze zařízení, která mají vlastní webové stránky. Slabinou tohoto výzkumu je také to, že při výzkumu nemohl být navázán osobní kontakt. Domnívám se, že na malé procento odpovědí na mou žádost a na návratnost dotazníků měla vliv především skutečnost, že výzkum byl prováděn v průběhu měsíce červenec, tedy v době letních prázdnin a dovolených. Dalším důvodem mohla být současná situace v oblasti sociálních služeb, kdy je většina zařízení zaneprázdněna zpracováváním Standardů kvality sociálních služeb a jejich zaváděním do praxe. Ze zkušenosti také vím, že chráněné bydlení je, jako poměrně nový a 56

zajímavý typ sociální služby, často cílem studentů odborných škol jako téma jejich závěrečných prací. Důvodem tak mohla být také nechuť asistentů účastnit se dalších výzkumných šetření.

4.5.2 Základní údaje o respondentech

Do analýzy bylo zařazno 37 dotazníku, z nichž 25 vyplnily ženy a 12 muži. Tabulka č. 1: Pohlaví respondentů

POHLAVÍ Žena Muž Celkem

POČET 25 12 37

% 68 32 100

Graf č. 1: Pohlaví respondentů

32%

Ženy Muži

68%

Nejvíce respondentů bylo ve věkové skupině 26 – 30 let (12 respondentů) a 18 – 25 (11 respondentů). Nejméně pak byla zastoupena věková skupina 31 – 35 let se dvěma a 36 – 40 let se třemi respondenty. Ve věkové skupině 40 let a více bylo 9 respondentů. 57

Tabulka č. 2: Věk respondentů

VĚK 18 – 25 26 – 30 31 – 35 36 – 40 41 a výše Celkem

POČET 11 12 2 3 9 37

% 30 33 5 8 24, 100

Graf č. 2: Věk respondentů

24% 30%

18-25 let 26-30 let 31-35 let 36-40 let

8%

> 41 let 5%

33%

Dále bylo zjišťováno vzdělání zaměstnanců, a to jednak nejvyšší dosažené vzdělání a také úroveň vzdělání v oboru, příp. příbuzném oboru (sociální práce, pedagogika, zdravotnictví, apod.). Většina zaměstnanců chráněných bydlení (54%) měla středoškolské vzdělání. Pouze necelá polovina

z nich

však

absolvovala

střední

školu

v oboru.

Deset

respondentů mělo vysokoškolské vzdělání, osm z nich v oboru a šest respondentů

vystudovalo

VOŠ

se

sociálním

zaměřením.

Sedm

respondentů nemělo vzdělání v oboru, ale absolvovali odborný kurz. Stejný počet respondentů nemá žádné vzdělání v oboru.

58

Tabulka č. 3: Vzdělání respondentů

NEJVYŠŠÍ DOSAŽENÉ POČET % 20 54 6 16 10 27 1 3 37 100

VZDĚLÁNÍ SŠ VOŠ VŠ Vyučen Odborný kurz Žádné Celkem

V OBORU POČET % 9 24 6 16 8 22 7 19 7 19 37 100

Graf č. 3: Vzdělání respondentů 60% 54% 50%

40%

Nejvyšší dosažené vzdělání

30%

27% 24%

Vzdělání v oboru

22% 19%

20%

19%

16% 16%

10% 3% 0%

0%

0%

0% SŠ

VOŠ

VŠ

Vyučen

Odborný kurz

Žádné

Délka praxe v sociální oblasti dotazovaných se pohybovala v rozmezí půl roku až 18 let, její průměrná hodnota byla 5 let. Z toho v chráněném bydlení pracovali průměrně 3 roky. Nejkratší doba praxe v chráněném bydlení byla půl roku, nejdelší pak 8 let.

59

Tabulka č. 4: Délka praxe respondentů

V SOCIÁLNÍ OBLASTI POČET % 4 11 18 48 8 22 2 5 5 14 37 100

PRAXE 0 – 1 let 1,5 – 5 let 5,5 – 10 let 10,5 a více let neuvedeno Celkem

V CHB POČET 9 19 4 0 5 37

% 24 51 11 0 14 100

Graf č. 4: Délka praxe respondentů 20

19 18

18 16 14 12

Praxe v sociální oblasti

10

9

Praxe v chráněném bydlení

8 8 6 4

4

4 2 2 0 0 0 - 1 let

1,5 - 5 let

5,5 - 10 let

10,5 a více let

Pracovní zařazení respondentů ukazuje tabulka a graf č. 5. Většina dotazovaných byla zaměstnána jako osobní asistent. Dotazník vyplnil pouze jeden vedoucí zařízení. Tabulka č. 5: Pracovní zařazení respondentů

FUNKCE Osobní asistent Osobní asistent (vedoucí bytu) Vedoucí zařízení Jiná Celkem

POČET 27 5 1 4 37

60

% 72 14 3 11 100

Graf č. 5: Pracovní zařazení rspondentů

11% 3%

Osobní asistent 14%

Osobní asistent (vedoucí bytu) Vedoucí zařízení Jiná 72%

4.6 Výsledky výzkumu a získané údaje 4.6.1 Dotazníkové šetření Zkušenosti osobních asistentů s problematikou právní způsobilosti dospělých lidí s mentálním postižením

V této části výzkumu bylo cílem zjistit, jaké zkušenosti mají asistenti s touto problematikou a jaká je situace v jejich chráněném bydlení. V současné době se většina zařízení poskytujících sociální služby zabývá zaváděním Standardů kvality sociálních služeb. Jejich obsahem je také dodržování práv klientů služeb, s čímž úzce souvisí i otázka právní způsobilosti klientů. Proto jsem se v dotazníkovém šetření zaměřila také na tuto oblast a zjišťovala, do jaké míry se Standardy zabývají a jaká je informovanost zaměstanců. Dále jsem zjišťovala, jakou důležitost asistenti této problematice přikládají a do jaké míry se jí aktivně zabývají. 61

Tabulka č. 6: Znění otázek týkajících se zkušeností osobních asistentů s problematikou právní způsobilosti

ČÍSLO 1 2 3 4

5

6 12 13

OTÁZKA Máte v chráněném bydlení zavedeny Standardy kvality sociálních služeb? Kdo se podílí na zpracování a zavádění Standardů kvality sociálních služeb ve Vašem zařízení? Máte v chráněném bydlení zpracovanou metodiku na ochranu práv uživatelů služby? Zabýváte se v chráněném bydlení problematikou právní způsobilosti uživatelů (např. na poradách, supervizích, školeních)? Máte pocit, že jste o problematice právní způsobilosti dospělých lidí s mentálním postižením dostatečně informován (-a)? Považujete problematiku zbavování a omezování způsobilosti k právním úkonům u dospělých lidí s mentálním postižením za důležitou? Iniciovali nebo napomáhali jste někdy při vyřízení žádosti o navrácení způsobilosti k právním úkonům? Iniciovali nebo napomáhali jste někdy při vyřízení žádosti o zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům?

Otázky č. 1 – 3 zjišťovaly úroveň stavu zavádění Standardů kvality sociálních

služeb

v konkrétních

chráněných

bydlení.

Polovina

respondentů prohlašuje, že jejich zařízení má zpracovány Standardy kvality sociálních služeb. 21 % z nich však uvedlo, že se Standardy kvality v praxi neřídí. Tedy pouze 40 % z celkového počtu dotazovaných považuje Standardy kvality za běžnou součást jejich práce. Stejné procento respondentů uvedlo, že na zavádění Standardů kvality pacují. Pouze jedna odpověď byla zcela záporná.

62

Tabulka č. 7: Otázka č. 1 – Standardy kvality sociálních služeb

ODPOVĚĎ Ano, standardy jsou běžnou součástí naší práce Ano, máme zpracovány Standardy, ale v praxi se jimi neřídíme Ne, ale na zavádění Standardů pracujeme Ne Nevím, nemám informace Neuvedeno Celkem

POČET 15

% 40

4

11

15 1 1 1 37

40 3 3 3 100

78 % respondentů uvedlo, že se na tvorbě a zavádění Standardů kvality podílí všichni zaměstnanci zařízení. Ve třech případech byl označen speciální tým zaměstnanců. Tabulka č. 8: Otázka č. 2 – Zpracování Standardů kvality sociálních služeb

ODPOVĚĎ Všichni zaměstnanci Speciální tým zaměstnanců Pouze vedoucí CHB Někdo jiný Nevím Neuvedeno Celkem

POČET 29 3 0 0 4 1 37

% 78 8 0 0 11 3 100

Tabulka č. 9 ukazuje, zda má dané zařízení zpracovanou Metodiku na ochranu práv uživatelů. Více než dvě třetiny respondentů prolašují, že v jejich zařízení Metodiku mají nebo na ní pracují.

63

Tabulka č. 9: Otázka č. 3 – Metodika ochrany práv uživatelů služby

ODPOVĚĎ Ano Pracujeme na ní Ne Nevím Neuvedeno Celkem

POČET 15 11 8 2 1 37

% 40 30 22 5 3 100

Jelikož ale na tyto otázky odpovídalo více zaměstnanců jednoho zařízení a odpovědi se v rámci jednoho chráněného bydlení lišily, ukazují výsledky spíše na úroveň informovanosti zaměstnanců o těchto záležitostech. Nepřesnost výsledků u těchto otázek se dá předpokládat především, pokud respondent odpověděl záporně.

Záporná odpověď

může znamenat, že dotyčný pouze není o těchto věcech informován nebo se o ně nezajímá. Pro tento výzkum je však důležitá právě míra informovanosti a můžeme tedy tyto výsledky použít jako ukazatele zkušeností respondenta s touto problematikou.

Otázky č. 4 a 5 zjišťovaly zkušenosti zaměstnanců s problematikou právní způsobilosti lidí s mentálním postižením. 75 % respondentů uvedlo, že se tímto tématem v zaměstnání zabývají. Poměrně velké procento respondentů se cítí být o této problematice dostatečně informováno. Odpověď ano zvolilo 11 % a spíše ano 59 % procent respondentů.

64

Tabulka č. 10: Otázka č. 4 – Řešení otázky právní způsobilosti v zaměstnání

ODPOVĚĎ Ano Spíše ano Ne Spíše ne Nevím, nemám názor Celkem

POČET 19 9 3 5 1 37

% 51 24 8 14 3 100

Tabulka č. 11: Otázka č. 5 – Informovanost o problematice právní způsobilosti

ODPOVĚĎ Ano Spíše ano Ne Spíše ne Nevím, nemám názor Celkem Otázky

č.

6,

POČET 4 22 2 8 1 37 11,12

a

13

zjišťovaly

přístup

% 11 59 5 22 3 100

respondentů

k problematice omezování způsobilosti k právním úkonům uživatelů. 94 % respondentů považuje problematiku omezování způsobilosti k právním úkonům za důležitou. Zajímavé je však srovnání výsledků otázky č. 11 a otázek č. 12 a 13. 65 % respondentů kladně odpovědělo na otázku, zda by řešili situaci, pokud by měli pocit, že je uživatel zbytečně omezen ve způsobilosti k právním úkonům. Ale pouze pět respondentů (14 %) někdy iniciovalo nebo napomáhalo při vyřizování žádosti týkající se právní způsobilosti uživatele. Z toho tři respondenti se podíleli na žádosti o vrácení způsobilosti k právním úkonům, jeden na žádosti o zbavení nebo omezení způsobilosti a jeden respondent oba případy. Výzkum dále ukázal, že 59 % dotazovaných zaměstnanců chráněných bydlení s uživateli hovoří o významu omezení způsobilosti k právním úkonům a seznamuje je s jejich právy. Pouze necelá polovina respondentů však uživatele informuje o možnosti vrácení nebo omezení jejich způsobilosti k právním úkonům. Dvě třetiny zaměstnanců se 65

zajímají o to, zda opatrovník jedná v zájmu uživatele a zjišťují názor uživatele na svého opatrovníka. Tabulka č. 12: Otázka č. 11: Přístup zaměstnanců k problematice právní způsobilosti

ODPOVĚĎ* 1 2 3 4

TVRZENÍ A B

C

D E F

Zjišťuji si přesný rozsah zbavení nebo omezení způsobilosti uživatele. Pokud mám pocit, že je uživatel zbytečně zbaven nebo omezen ve způsobilosti k právním úkonům, snažím se situaci řešit. S uživateli mluvím o možnostech vrácení/zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům. S uživateli hovořím o významu zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům, seznamuji je s jejich právy. Kontroluji, jestli opatrovník jedná v zájmu uživatele a jestli respektuje jeho přání a názory. Zjišťuji názor (spokojenost) uživatele na svého opatrovníka.

* (1 – ano, 2 – spíše ano, 3 – spíše ne, 4 – ne)

66

15

10

8

3

5

19

8

2

10

6

14

6

11

10

12

3

8

13

12

2

10

13

10

3

Tabulka č. 13: Otázka č. 11: Přístup zaměstnanců k problematice právní způsobilosti – vyjádření v procentech

TVRZENÍ A B

C

D

E F

1

Zjišťuji si přesný rozsah zbavení nebo omezení způsobilosti uživatele. Pokud mám pocit, že je uživatel zbytečně zbaven nebo omezen ve způsobilosti k právním úkonům, snažím se situaci řešit. S uživateli mluvím o možnostech vrácení/zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům. S uživateli hovořím o významu zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům, seznamuji je s jejich právy. Kontroluji, jestli opatrovník jedná v zájmu uživatele a jestli respektuje jeho přání a názory. Zjišťuji názor (spokojenost) uživatele na svého opatrovníka.

ODPOVĚĎ* 2 3

42% 28% 22%

8%

15% 55% 24%

6%

28% 17% 38% 17%

31% 28% 33%

8%

23% 37% 34%

6%

28% 36% 28%

8%

*(1 – ano, 2 – spíše ano, 3 – spíše ne, 4 - ne)

Graf č. 6: Porovnání kladných a záporných odpovědí k otázce č.11 30

25

počet odpovědí

20

kladné odpovědi

15

záporné odpovědi

10

5

0 A

B

C

D

E

označení jednotlivých tvrzení podle tabulky č. 12

67

F

4

Graf č. 6 ukazuje rozdělení kladných a záporných odpovědí k otázce č. 11. Na ose x jsou čísla jednotlivých tvrzení podle tabulky č. 12. Respondenti volili z odpovědí ano, spíše ano, spíše ne a ne.

Postoje zaměstnanců v chráněných bydlení ke zbavování a omezování způsobilosti k právním úkonům u dospělých lidí s mentálním postižením

V této části výzkumu jsem se zaměřila na zmapování postojů zaměstnanců

k jednotlivým

tvrzením,

která

se

týkají

omezování

způsobilosti k právním úkonům u osob s mentálním postižením. Tyto výroky vycházejí z výzkumu MDAC, který analyzoval právní úpravu opatrovnictví

v České

republice

a

zkoumal,

zda

je

dostatečně

zabezpečena ochrana práv lidí bez plné způsobilosti k právním úkonům. Výsledky tohoto šetření, které poukazují na možné nedostatky v této oblasti, jsem použila pro svůj výzkum. Výzkumu postojů zaměstnanců chráněných bydlení byly určeny otázky č. 7 – 10.

U otázky č. 7 respondenti vyjadřovali svůj názor na tvrzení týkajicí se vlivu omezení způsobilosti k právním úkonům na život dotyčné osoby s mentáním postižením. 67 % respondentů nesouhlasí s tvrzením, že omezení způsobilosti k právním úkonům nemá vliv na běžný život dané osoby. Nejvíce respondentů zastává názor, že toto omezení dotyčnou osobu chrání. S tímto tvrzením souhlasí 84 % respondentů. 59 % respondentů pak souhasí s tím, že toto omezení chrání rodinu a blízké dotyčné osoby a 40 % dotazovaných zastává názor, že usnadňuje práci zaměstnancům zařízení, ve kterých jsou umístěni. Velké procento dotazovaných zaměstnanců chráněných bydlení považuje omezení způsobilosti k právním úkonům u osob s mentálním 68

postižením za velký zásah do samostatnosti a práv těchto lidí. 74 % procent

dotazovaných

souhlasí

s tvrzením,

že

omezení

právní

způsobilosti omezuje samostatnost těchto lidí a 61 % souhlasí s tím, že omezuje práva dotyčné osoby. Tabulka č. 14: Přehled odpovědí k otázce č. 7

TVRZENÍ A B C D E F

chrání dotyčnou osobu chrání rodinu a blízké dotyčné osoby usnadňuje práci zaměstnancům zařízení, ve kterých jsou umístěni omezuje samostatnost dotyčné osoby omezuje práva dotyčné osoby nemá vliv na běžný život dotyčné osoby

1 11

ODPOVĚĎ* 2 3 4 20 2 3

5 1

6

16

5

10

0

6

8

7

12

2

12

14

2

6

1

12

10

5

9

0

2

5

5

4

20

* (1 – souhlasím, 2 – spíše souhlasím, 3 – nevím, nemám vyhraněný názor, 4 – spíše nesouhlasím, 5 – nesouhlasím) Tabulka č. 15: Přehled odpovědí k otázce č. 7 – vyjádření v procentech

TVRZENÍ A B C D E F

chrání dotyčnou osobu chrání rodinu a blízké dotyčné osoby usnadňuje práci zaměstnancům zařízení, ve kterých jsou umístěni omezuje samostatnost dotyčné osoby omezuje práva dotyčné osoby nemá vliv na běžný život dotyčné osoby

1 30%

ODPOVĚĎ* 2 3 4 54% 5% 8%

5 3%

16%

43%

14%

27%

0%

17%

23%

20%

34%

6%

34%

40%

6%

17%

3%

33%

28%

14%

25%

0%

6%

14%

14%

11%

54%

* (1 – souhlasím, 2 – spíše souhlasím, 3 – nevím, nemám vyhraněný názor, 4 – spíše nesouhlasím, 5 – nesouhlasím)

69

Graf č. 7: Porovnání kladných a záporných odpovědí k otázce č. 7 35

30

počet odpovědí

25

20 kladné odpovědi záporné odpovědi 15

10

5

0 A

B

C

D

E

F

označení jednotlivých tvrzení podle tabulky č 14

Otázka č. 8 vycházela z požadavku, aby lidé, kteří jsou omezeni ve způsobilosti k právním úkonům, nebyli automaticky zbavováni práv, jako je možnost vlastnit majetek, uzavírat manželství, apod. Respondenti vyjadřovali svůj názor na zachování konkrétních práv odpovědí ano, spíše ano, nevím, ne a spíše ne. Téměř všichni respondenti by souhlasili s tím, aby bylo lidem s omezenou právní způsobilostí zachováno právo mít zaměstnání. Kladnou odpověď označilo 97 % respondentů. Velké procento kladných odpovědí bylo také u možnosti zachování práva lidí s omezenou způsobilostí k právním úkonům při rozhodování o umístění do ústavu sociální péče, chráněného bydlení nebo podobných zařízení. Právo na zachování možnosti vlastnit majetek by zachovalo 86 % respondentů a možnost zakládat občanská sdružení by těmto lidem ponechalo 64 % procent respondentů. Poměrně vysoké procento dotazovaných (76 %) souhlasí s tím, aby bylo těmto lidem umožněno zakládat rodinu, ale pouze 62 % jich podporuje možnost uzavírat manželství. Účast na volbách by lidem s omezenou právní způsobilostí umožnilo jen 52 % respondentů. Převaha záporných odpovědí se objevila pouze u návrhu na

70

zpřístupnění bankovních půjček a hypoték lidem s omezenou právní způsobilostí. S touto možností nesouhlasí 65 % respondentů. Tabulka č. 16: Přehled odpovědí kotázce č. 8

PRÁVO vlastnit majetek mít práci vést rodinný život uzavírat manželství volit sdružovat se (zakládat občanská F sdružení,…) mít přístup k bankovním půjčkám, G hypotékám,… rozhodovat o svém umístění do H ÚSP, chráněného bydlení,… A B C D E

1 25 32 21 13 10

ODPOVĚĎ* 2 3 4 6 3 2 4 1 0 7 6 2 10 8 4 9 9 4

5 0 0 1 2 5

14

9

8

1

4

1

3

9

13

11

26

8

3

0

0

* (1 – souhlasím, 2 – spíše souhlasím, 3 – nevím, nemám vyhraněný názor, 4 – spíše nesouhlasím, 5 – nesouhlasím) Tabulka č. 17: Přehled odpovědí kotázce č. 8 – vyjádření v procentech

PRÁVO vlastnit majetek mít práci vést rodinný život uzavírat manželství volit sdružovat se (zakládat občanská F sdružení,…) mít přístup k bankovním půjčkám, G hypotékám,… rozhodovat o svém umístění do H ÚSP, chráněného bydlení,… A B C D E

1 69% 86% 57% 35% 27%

ODPOVĚĎ* 2 3 4 17% 8% 6% 11% 3% 0% 19% 16% 5% 27% 22% 11% 24% 24% 11%

5 0% 0% 3% 5% 14%

39%

25%

22%

3%

11%

3%

8%

24%

35%

30%

70%

22%

8%

0%

0%

* (1 – souhlasím, 2 – spíše souhlasím, 3 – nevím, nemám vyhraněný názor, 4 – spíše nesouhlasím, 5 – nesouhlasím)

71

Graf č. 8 : Porovnání kladných a záporných odpovědí k otázce č. 8 40 35

počet odpovědí

30 25 kladné odpovědi

20

záporné odpovědi

15 10 5 0 A

B

C

D

E

F

G

H

označení jednotlivých práv podle tabulky č. 16

Otázka č. 9 se vztahovala ke sporným oblastem problematiky právní způsobilosti a opatrovnictví v České republice, které vycházely z výsledků výzkumu o opatrovnictví realizovaného organizací MDAC. Respondenti vyjadřovali souhlas nebo nesouhlas s uvedenými tvrzeními. U této otázky výrazně převažují kladné odpovědi. 73 % respondentů souhlasí, aby bylo omezení zůsobilosti

právním úkonům

stanoveno na určitou dobu. Řádné vyškolení opatrovníků by uvítalo 79 % dotazovaných a 58 % by souhlasilo s přísnějšími kontrolami opatrovníků. S tvrzením, že lidé s mentálním postižením, kteří jsou omezeni ve zůsobilosti k právním úkonům, nejsou respektováni jako dospělé osoby, souhlasí celých 81 % dotazovaných zaměstnanců chráněných bydlení. Většina

respondentů

také

souhlasí,

že

rozsah

omezení

právní

způsobilosti často neodpovídá skutečným schopnostem dotyčné osoby a a že jsou u těchto osob častěji porušována jejich práva. Téměř

třetina

dotazovaných

neví

nebo

nemá

na

činnost

opatrovníků názor. 67 % si však myslí, že opatrovníci často rozhodují za svěřenou osobu ve věcech, které nepatří do oblasti právních úkonů. Více než polovina souhlasí také s tvrzením, že opatrovníci často nerespektují

72

přání svěřené osoby. Názor, že opatrovník je volen v rozporu se zájmy svěřené osoby, zastává 46 % procent respondentů. Tabulka č. 18: Přehled odpovědí kotázce č. 9

TVRZENÍ Omezení nebo zbavení způsobilosti A k právním úkonům by mělo být časově omezeno Rozsah omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům B často neodpovídá skutečným schopnostem dotyčné osoby. U lidí s mentálním postižením, kteří jsou zbaveni způsobilosti k právním C úkonům, jsou častěji porušována jejich práva. Lidé s mentálním postižením, kteří jsou zbaveni způsobilosti k právním D úkonům, často nejsou respektováni jako dospělí lidé. Činnost opatrovníků je nedostatečně E kontrolována. Opatrovník by měl být řádně F vyškolen Opatrovník je často zvolen v rozporu G se zájmy svěřené osoby (přání, city, střet zájmů,…). Opatrovník často rozhoduje za H svěřenou osobu ve věcech, které nespadají do oblasti právních úkonů. Opatrovník často nerespektuje přání I svěřené osoby.

1

ODPOVĚĎ* 2 3 4

5

11

15

7

2

1

18

10

7

2

0

5

20

7

4

0

12

17

3

1

3

6

15

10

3

2

17

12

6

1

1

6

11

11

7

2

13

12

11

1

0

9

11

11

5

1

* (1 - souhlasím, 2 – spíše souhlasím, 3 - nevím, nemám vyhraněný názor, 4 spíše nesouhlasím, 5 - nesouhlasím)

73

Tabulka č. 19: Přehled odpovědí kotázce č. 9 – vyjádření v procentech

TVRZENÍ

1

Omezení nebo zbavení A způsobilosti k právním úkonům by mělo být časově omezeno Rozsah omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům B často neodpovídá skutečným schopnostem dotyčné osoby. U lidí s mentálním postižením, kteří jsou zbaveni způsobilosti C k právním úkonům, jsou častěji porušována jejich práva. Lidé s mentálním postižením, kteří jsou zbaveni způsobilosti D k právním úkonům často, nejsou respektováni jako dospělí lidé. Činnost opatrovníků je E nedostatečně kontrolována. Opatrovník by měl být řádně F vyškolen Opatrovník je často zvolen G v rozporu se zájmy svěřené osoby (přání, city, střet zájmů,…). Opatrovník často rozhoduje za svěřenou osobu ve věcech, které H nespadají do oblasti právních úkonů. Opatrovník často nerespektuje I přání svěřené osoby.

ODPOVĚĎ* 2 3 4

5

31%

41%

19%

6%

3%

49%

27%

19%

5%

0%

14%

56%

19%

11%

0%

33%

48%

8%

3%

8%

17%

41%

28%

8%

6%

46%

32%

16%

3%

3%

16%

30%

30%

19%

5%

35%

32%

30%

3%

0%

24%

29%

30%

14%

3%

* (1 – souhlasím, 2 – spíše souhlasím, 3 – nevím, nemám vyhraněný názor, 4 – spíše nesouhlasím, 5 – nesouhlasím)

74

Graf č. 9: Porovnání kladných a záporných odpovědí k otázce č. 9 35

30

počet odpovědí

25

20 kladné odpovědi záporné odpovědi 15

10

5

0 A

B

C

D

E

F

G

H

I

označení jednotlivých tvrzení podle tabulky č. 18

V otázce č. 10 se respondenti vyjadřovali, jak jednají (příp. jak by jednali) v konkrétních situacích, pokud dojde k rozporu v přáních a názorech uživatele, který je omezen ve způsobilosti k právním úkonům, a jeho opatrovníkem. Dané situace se týkaly běžných záležitostí v životě člověka. Ve většině případů by dotazovaní zaměstnanci upřednostnili názor a přání uživatele. Více než 90 % respondentů by takto jednalo v situacích, jako je výzoba pokoje, trávení volného času, styl oblékání a učesu, volba zaměstnání (stacionáře,…) a výběr partnera. O něco méně respondentů (80 %) by pak dalo přednost přání uživatele při rozhodování o pobytu v chráněném bydlení. U závažnějších rozhodnutí by se však na stranu uživatele přiklonilo mnohem menší procento zaměstnanců. Rozhodnutí o společném bydlení s partnerem by na uživateli ponechalo 68 % respondentů a 16 % neví, jak by

v dané

situaci

reagovalo.

Otázku

hospodaření

s penězi

by

s uživatelem řešilo dokonce pouze 43 % dotazovaných. 54 % respondentů by se řídilo spíše názorem opatrovníka.

75

Tabulka č. 20: Přehled odpovědí kotázce č. 10

SITUACE Pobyt v chráněném bydlení Výzdoba pokoje Trávení volného času Hospodaření s penězi Vzhled – účes, styl oblékání Volba zaměstnání, stacionáře Partnerský život (volba G partnera,…) H Společné bydlení s partnerem A B C D E F

1 2 1 0 2 1 0 0

ODPOVĚĎ* 2 3 4 3 17 13 0 8 27 0 15 21 18 15 1 0 14 21 2 22 13 2 14 20

5 0 1 1 1 1 0 1

0

6

6

13

12

* (1 – plně respektuji názor a přání opatrovníka, 2 – spíše respektuji názor a přání opatrovníka, 3 – spíše respektuji názor a přání uživatele, 4 – plně respektuji názor a přání uživatele, 5 – nevím) Tabulka č. 21: Přehled odpovědí kotázce č. 10 – vyjádření v procentech

SITUACE Pobyt v chráněném bydlení Výzdoba pokoje Trávení volného času Hospodaření s penězi Vzhled – účes, styl oblékání Volba zaměstnání, stacionáře Partnerský život (volba G partnera,…) H Společné bydlení s partnerem A B C D E F

1 6% 3% 0% 5% 3% 0%

ODPOVĚĎ* 2 3 4 9% 48% 37% 0% 22% 72% 0% 41% 56% 48% 41% 3% 0% 38% 56% 5% 60% 35%

5 0% 3% 3% 3% 3% 0%

0%

5%

38%

54%

3%

0%

16%

36%

32%

16%

* (1 – plně respektuji názor a přání opatrovníka, 2 – spíše respektuji názor a přání opatrovníka, 3 – spíše respektuji názor a přání uživatele, 4 – plně respektuji názor a přání uživatele, 5 – nevím)

76

Graf č. 10: Porovnání odpovědí k otázce č. 10 40 35

počet odpovědí

30 25 respektuji přání opatrovníka

20

rspektuji přání uživatele

15 10 5 0 A

B

C

D

E

F

G

H

označení jednotlivých situací podle tabulky č. 20

4.6.2 Rozhovory

K získání

ucelenějšího

pohledu

na

postoje

asistentů

k problematice způsobilosti k právním úkonům jsem uskutečnila několik rozhovorů s asistenty chráněného bydlení. Rozhovory byly vedeny s asistenty, kteří již vyplnili dotazník. První část rozhovoru se týkala dotazníkového šetření. Z rozhovorů vyplynulo, že většina asistentů se po vyplnění dotazníků začala o tuto problematiku více zajímat. Někteří asistenti uvedli, že si po tomto výzkumu uvědomili, jak důležitou roli hraje omezení ve způsobilosti k právním úkonům při porušování práv lidí s mentálním postižením. Dále jsem se zajímala o současnou situaci v daném chráněném bydlení. Téměř všichni dotazovaní asistenti se shodli na tom, že doposud byla

této

problematice

v jejich

zařízení

věnována

nedostatečná

pozornost. Situace se však zlepšuje v souvislosti se zaváděním Standardů kvality sociálních služeb. Jako největší problém vidí skutečnost, že asistenti nemají potřebné vědomosti týkající se problematiky právní způsoblosti lidí s mentálním 77

postižením a opatrovnictví. Chybí informovanost o přesném vymezení úkonů, které jsou s tímto omezením spojeny. Asistenti dále přiznávají, že nevěnovali dostatečnou pozornost problémům spojených s omezenou způsobilostí

k právním

úkonům

u

jednotlivých

uživatelů.

Většina

dotazovaných asistentů uvedla, že doposud nepovažovali za nutné zjistit si přesný rozsah omezení právní způsobilosti u jednotlivých uživatelů. Další otázky se týkaly toho, jak vnímaji roli asistenta v souvislosti s touto prolematikou. Dotazovaní vidí své postavení asistenta jako důležité při pomoci s prosazováním práv uživatelů, kteří jsou omezeni ve způsobilosti k právním úkonům. Myslí si, že by asistenti měli věnovat více pozornosti

jednotlivým

případům

a

měli

by

kontrolovat

činnost

opatrovníka. Obavají se však problémů při komunikaci s opatrovníky.

4.7 Analýza hypotéz Hypotéza H1: Zaměstnanci chráněných bydlení s víceletou praxí v sociální oblasti budou

deklarovat

méně

kritický

přístup

k vlivu

omezení

právní

způsobilosti na život jedince než zaměstnanci, kteří pracují v sociální oblasti pouze několik let.

Tato hypotéza vychází z předpokladu, že lidé s delší praxí v sociální oblasti se dlouhá léta setkávali s lidmi, kteří jsou omezeni ve způsobilosti

k právním

úkonům

a

tuhle

skutečnost

berou

jako

samozřejmost. Tito lidé pravděpodobně také mají zažitý pečovatelský přístup o tyto osoby, který do nedávné doby v sociálních službách převládal a nebudou tedy vnímat omezenou možnost těchto lidí rozhodovat o svých záležitostech jako zásáh do jejich práv.

78

Výsledky výzkumu tuto hypotézu potvrdily. Nejvíce respondentů s praxí delší než 5 let nesouhlasilo s tvrzením, že omezení způsobilosti k právním úkonům omezuje samostatnost a práva dotyčné osoby.

Hypotéza H2: Zaměstnanci, kteří si myslí, že jsou o problematice právní způsobilosti lidí s mentálním postižením dostatečně informováni, budou více respektovat přání a názory uživatele než zaměstnanci, kteří tyto informace nemají.

Tato hypotéza předpokládá, že zaměstnanci, kteří mají dostatek informací o problematice právní způsobilosti lidí s mentálním postižením, budou více respektovat práva těchto lidí. Analýza dpovědí na otázku č. 10, čí názor a přání respektují v daných situacích, tuto hypotézu nepotvrdila. Zaměstnanců, kteří jsou spokojeni s mírou informovanosti a vždy respektují přání uživatele, je přibližně stejné procento jako těch, kteří jsou spokojeni s mírou informovanosti a alespoň ve dvou uvedených situacích upřednostňuje názor opatrovníka.

Hypotéza H3: Zaměstnanci, v jejichž zařízení se věnují problematice způsobilosti k právním úkonům (na poradách, supervizích, apod.), se budou více zajímat o omezení způsobilosti k právním úkonům u uživatelů a budou více kontrolovat činnost opatrovníků než zaměstnanci, kteří uvedou, že se v jejich zřízení touto problematikou nezabývají.

Hypotéza č. 3 vychází z předpokladu, že pokud se této problematice věnuje v daném zařízení pozornost, budou zaměstnanci více

angažovaní

Předpokládala

v řešení

jsem,

že

otázky

právní

v případech, 79

kdy

způsobilosti

uživatelů.

zaměstnanci

nejsou

v zaměstnání vedeni k řešení této problematiky, nebudou se o ni příliš zajímat. Výsledky výzkumu ukázaly, že většina zaměstnanců, která uvedla, že se této problematice v jejich zařízení nevěnují, nemá přehled o rozsahu omezení právní způsobilosti uživatelů, o těchto věcech s uživateli nehovoří, ani se nezajímá o činnost opatrovníka. Naopak většina respondentů, kteří uvedli, že se této problematice v zaměstnání věnují, zná přesný rozsah omezení způsobilosti k právním úkonům uživatelů. Velké procento z nich také kontroluje činnost opatrovníka. Tato hypotéza se tedy povrdila.

80

Závěr Lidé s mentálním postižením jsou ohroženi sociálním vyloučením. K tomu, aby jim bylo umožněno být součástí normální společnosti a žít běžným způsobem života, je potřeba, aby společnost plně respektovala jejich

práva

a

aby

nebyli

neprávem

omezováni

v samostatném

rozhodování. K tomu, aby se změnil přístup společnosti k těmto lidem, je potřeba, aby tento přístup změnily organizace, které těmto lidem nabízejí své služby. Obsah těchto služeb musí být založen na maximální podpoře samostatného jednání a rozhodování těchto lidí. Tyto organizace nemají ochraňovat před nástrahami reálného života, ale pomoci jim tyto situace zvládnout. Chráněné bydlení má pomoci dospělým lidem s mentálním postižením začlenit se do většinové společnosti a žít tak, jak žijí ostatní lidé. Proto si myslím, že by zaměstnanci chráněných bydlení měli věnovat velkou pozornost problematice právní způsobilosti těchto lidí a zasadit se o to, aby jim byla v co největší možné míře zachována možnost samostatně rozhodovat. Cílem mé práce bylo zjistit, jaké mají zaměstnanci chráněných bydlení znalosti a postoje k této problematice. Výzkum ukázal především nejednotnost asistentů v přístupu k uživatelům s omezenou způsobilostí k právním úkonům. Každý asistent si toto omezení vykládá jinak a nemají objektivní informace o významu tohoto omezení. Výsledky však také ukazují, že zaměstnanci mají zájem této problematice věnovat více pozornosti. Byla bych ráda, kdyby tento výzkum podnítil zaměstnance chráněných bydlení k většímu zájmu o otázku právní způsobilosti lidí s mentálním postižením a pomohl tak zlepšit jejich životní situaci.

81

Literatura: 1. BOUŠKOVÁ, H. Tvoje práva. Praha, Sdružení pro pomoc mentálně postiženým v České republice, 1997 2. JESENSKÝ, J. Kontraprodukty integrace zdravotně postiženého. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. ISBN 80-7184-030-0 3. KERLINGER, F.N. Základy výzkumu chování. Pedagogický a psychologický výzkum. Praha: Academia, 1972 4. KVAPILÍK,

J.,

ČERNÁ,

M.

Zdravý

způsob

života

mentálně

postižených. Praha: Avicenum, 1990. ISBN 80-201-0019-9 5. LUHANOVÁ, I. Chráněné bydlení pro osoby s mentální retardací. Diplomová práce. Praha: PFKU, 2000. 6. MATOUŠEK, O. Ústavní péče. Praha: Slon, 1995 7. MONATOVÁ, L. Pedagogika speciální. Brno: PdF MU, 1995. ISBN 80-210-1006-6 8. MONATOVÁ, L. Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-60-5 9. NOVOTNÁ, M., KREMLIČKOVÁ M. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 1. vyd. Praha: SPN, 1997. ISBN 80-95937-60-3 10. Ochrana práv uživatelů sociálních služeb. Učební texty. Quip, 2006 11. Opatrovnictví a lidská práva v České republice. Analýza právní úpravy a politiky v oblasti opatrovnictví. MDAC, 2007 12. PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly se speciální pedagogiky. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-65-6 13. PIPEKOVÁ, J. Osoby s mentálním postižením ve světle současných edukativních trendů. Brno: MSD, 2006. ISBN: 80-86633-40-3 14. Rovnost práv pro všechny. Přístup idí s mentálním postižením k právům a spravedlnosti. Inclusion Europe, 2005. ISBN 2-87460-028-8 15. SOBEK, J. a kol. Práva lidí s mentálním postižením. Příručka pro posktovatele. Praha: Portus, 2007

82

16. Stručný průvodce zákonem o sociálních službách. Praha: MPSV, 2006 17. ŠVARCOVÁ, I. Komplexní systém vzdělávání dětí, mládeže a dospělých s těžším mentálním postižením. Praha: Septima, 1995 18. VÍTKOVÁ, M. a kol. Integrativní speciální pedagogika, 1. vyd. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-51-6 19. VÍTKOVÁ, M. Kapitoly z úvodu do speciální pedagogiky. Brno: MU, 1992 20. Zavádění Standardů kvality sociálních služeb do praxe. Příručka pro poskytovatele. Praha: MPSV, 2002. ISBN 80-86552-45-4 21. ZVOLSKÝ, P. A kol. Speciální psychiatrie. Praha: Karolinum nakladatelství UK, 1996. ISBN 80-7184-203-6

Internetové zdroje: www.mpsv.cz www.imy.cz www.dobromysl.cz www.spmpcr.cz www.mdac.info www.kvalitavpraxi.cz

83

Resume Tato

práce

se

zabývá

zjišťováním

postojů

zaměstnanců

chráněných bydení k omezování zůsobilosti k právním úkonům u dospělých lidí s mentálním postižením a jejich zkušeností s touto problematikou. Práce je složena z teoretické a praktické části. První část je věnována popisu zkoumané problematiky. Jsou zde informace týkající se mentální retardace, problematiky dospělých lidí s mentálním postižením a právní úpravy způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví. V praktické části je vyhodnocení výzkumu, který byl prováděn v osmnácti chráněných bydlení po celé České republice. Výzkum byl realizován formou dotazníkového šetření a rozhovorů.

84

Summary This work contains a research of eployees’ in Sheltered housing attitude towards legal capacity of adult people with mental disability and their experience with this questions. The work is devided into the theoretical part and practical part. The first part contains basic information about mental disability, adult people with mental disabilities and legal regulations of legal capacity and guardianship . The practical part shows facts about research, which has been conducted in eighteen Sheltered housing in the Czech republic. The research has been realized by question-forms and interviews.

85

Příloha č. 1

Dotazník na zjištění postojů zaměstnanců chráněných bydlení ke zbavování a omezování způsobilosti k právním úkonům u dospělých lidí s mentálním postižením a jejich zkušeností s touto problematikou Vážení zaměstnanci chráněného bydlení, obracím se na Vás s žádostí o vyplnění dotazníku, který je zaměřen na zjišťování zkušeností a postojů asistentů chráněných bydlení se způsobilostí k právním úkonům uživatelů a obecně dospělých lidí s mentálním postižením. Výsledky výzkumu budou použity pro mou diplomovou práci. Dotazník je zcela anonymní a výsledky budou zpracovány statisticky. Přistupujte proto prosím k jeho vyplňování zodpovědně a označte vždy odpověď, se kterou se Vy osobně ztotožňujete. Za pravdivost a upřímnost Vašich odpovědí Vám budu velmi vděčná.

Děkuji za spolupráci Bc. Kristýna Čornejová asistentka v Chráněném bydlení sv. Michaela v Brně studentka PdF MU Brno

Věk: □ 18 – 25

□ 26 – 30

Pohlaví: □ Žena

□ Muž

□ 31 – 35

□ 36 – 40

□ 40 a výše

Nejvyšší dosažené vzdělání: □ SŠ □ VOŠ □VŠ Nejvyšší dosažené vzdělání v oboru (soc. práce, pedagogika, zdravotnictví): □ SŠ, název/obor …………………………………. □ VOŠ, název/obor …………………………………. □ VŠ, název/obor …………………………………. □ Odborný kurz, jaký …………………………………. Délka praxe v sociální oblasti: Délka praxe v chráněném bydlení: Současná pozice: □ Osobní asistent □ Osobní asistent – vedoucí pozice (vedoucí bytu, oddělení,…) □ Vedoucí zařízení □ Jiná ………………………………….

86

Máte v chráněném bydlení zavedeny Standardy kvality sociálních služeb?

□ Ano, Standardy jsou již běžnou součástí naši práce □ Ano, máme zpracovány Standardy, ale v praxi se jimi neřídíme □ Ne, ale na zavedení Standardů pracujeme □ Ne □ Nevím, nemám informace Kdo se podílí na zpracování a zavádění Standardů kvality sociálních služeb ve Vašem zařízení?

□ Všichni zaměstnanci □ Speciální tým zaměstnanců □ Pouze vedoucí CHB □ Někdo jiný ………………………………… □ Nevím Máte v chráněném bydlení zpracovanou metodiku na ochranu práv uživatelů služby?

□ Ano □ Pracujeme na ní □ Ne □ Nevím Zabýváte se v chráněném bydlení problematikou právní způsobilosti uživatelů (např. na poradách, supervizích, školeních)?

□ Ano □ Spíše ano □ Ne □ Spíše ne □ Nevím

87

Máte pocit, že jste o problematice právní způsobilosti dospělých lidí s mentálním postižením dostatečně informován (-a)?

□ Ano □ Spíše ano □ Ne □ Spíše ne □ Nevím, nemám názor Považujete problematiku zbavování a omezování způsobilosti k právním úkonům u dospělých lidí s mentálním postižením za důležitou?

□ Rozhodně ano □ Ano, ale nyní je potřeba řešit důležitější věci □ Ne □ Nevím, nemám názor Jaký je Váš názor na tvrzení, že zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům u dospělých lidí s mentálním postižením: (1 - souhlasím, 2 – spíše souhlasím, 3 - nevím, nemám názor, 4 - spíše nesouhlasím, 5 nesouhlasím) chrání dotyčnou osobu chrání rodinu a blízké dotyčné osoby usnadňuje práci zaměstnancům zařízení, ve kterých jsou umístěni omezuje samostatnost dotyčné osoby omezuje práva dotyčné osoby nemá vliv na běžný život dotyčné osoby

1 1 1

2 2 2

3 3 3

4 4 4

5 5 5

1 1 1

2 2 2

3 3 3

4 4 4

5 5 5

4 4 4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5 5 5

Do jaké míry souhlasíte s tím, aby dospělým lidem s mentálním postižením, kteří jsou zbaveni způsobilosti k právním úkonům, bylo zachováno právo: (1 - souhlasím, 2 – spíše souhlasím, 3 - nevím, nemám vyhraněný názor, 4 - spíše nesouhlasím, 5 - nesouhlasím) vlastnit majetek mít práci vést rodinný život uzavírat manželství volit sdružovat se (zakládat občanská sdružení,…) mít přístup k bankovním půjčkám, hypotékám,… rozhodovat o svém umístění do ÚSP, chráněného bydlení,...

88

1 1 1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3 3 3

Do jaké míry souhlasíte s následujícími tvrzeními: (1 - souhlasím, 2 – spíše souhlasí, 3 - nevím, nemám vyhraněný názor, 4 - spíše nesouhlasím, 5 - nesouhlasím) Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům by mělo být časově omezeno Rozsah omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům často neodpovídá skutečným schopnostem dotyčné osoby. U lidí s mentálním postižením, kteří jsou zbaveni způsobilosti k právním úkonům, jsou častěji porušována jejich práva. Lidé s mentálním postižením, kteří jsou zbaveni způsobilosti k právním úkonům, často nejsou respektováni jako dospělí lidé. Činnost opatrovníků je nedostatečně kontrolována. Opatrovník by měl být řádně vyškolen Opatrovník je často zvolen v rozporu se zájmy svěřené osoby (přání, city, střet zájmů,…). Opatrovník často rozhoduje za svěřenou osobu ve věcech, které nespadají do oblasti právních úkonů. Opatrovník často nerespektuje přání svěřené osoby.

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1 1

2 2

3 3

4 4

5 5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

1

2

3

4

5

Vyjádřete, jak v daných situacích jednáte (byste jednal), pokud dojde k rozporu v názorech a přáních uživatele, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům a jeho opatrovníka: (1 – plně respektuji názor a přání opatrovníka, 2 – spíše respektuji názor a přání opatrovníka, 3 – spíše respektuji názor a přání uživatele, 4 – plně respektuji názor a přání uživatele, 5 – nevím) Pobyt v chráněném bydlení Výzdoba pokoje Trávení volného času Hospodaření s penězi Vzhled – účes, styl oblékání Volba zaměstnání, stacionáře Partnerský život (volba partnera,…) Společné bydlení s partnerem

1 1 1 1 1 1 1 1

2 2 2 2 2 2 2 2

3 3 3 3 3 3 3 3

4 4 4 4 4 4 4 4

5 5 5 5 5 5 5 5

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

1

2

3

4

Vyjádřete Váš přístup: (1 – ano, 2 – spíše ano, 3 – spíše ne, 4 - ne) Zjišťuji si přesný rozsah zbavení nebo omezení způsobilosti uživatele. Pokud mám pocit, že je uživatel zbytečně zbaven nebo omezen ve způsobilosti k právním úkonům, snažím se situaci řešit. S uživateli mluvím o možnostech vrácení/zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům. S uživateli hovořím o významu zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům, seznamuji je s jejich právy. Kontroluji, jestli opatrovník jedná v zájmu uživatele a jestli respektuje jeho přání a názory. Zjišťuji názor (spokojenost) uživatele na svého opatrovníka. 89

Iniciovali nebo napomáhali jste někdy při vyřízení žádosti o navrácení způsobilosti k právním úkonům?

□ Ano, úspěšně □ Ano, neúspěšně □ Ne Iniciovali nebo napomáhali jste někdy při vyřízení žádosti o zbavení/omezení způsobilosti k právním úkonům?

□ Ano, úspěšně □ Ano, neúspěšně □ Ne

90