1
22. České divadlo 20. století České divadlo 1. poloviny 20. století Působící divadla lze rozdělit do 3 okruhů: 1. oficiální neboli kamenná divadla, např. Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech – tzv. režisérský typ divadla = divadla hrála hry cizích autorů, důležitý byl přístup režiséra a způsob zpracování hry –
hrály se různé typy her, např. hry ovlivněné impresionismem, symbolismem, vitalismem, poetismem, důraz kladen na zachycení nálady okamžiku, atmosféry - Fráňa Šrámek – Měsíc nad řekou - Viktor Dyk – Zmoudření dona Quijota historické hry, realistické drama s vesnickou tematikou, hry dotýkající se problémů doby apod. - bratři Čapkové – Ze života hmyzu, Věc Makropulos, později Matka, Bílá nemoc
2. neoficiální lidové divadlo - kabarety, šantány, zábavní scény - např. kabaret Červená sedma ( založil Bass ) - představitelé lidové komiky – herci Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian a další 3. avantgardní scény – avantgarda = předvoj, tvoří protipól kamenných divadel, jsou moderní, v něčem zcela nové, jsou ovlivněny poetismem, lidovou zábavou – cirkusem, kabaretem, filmem – např. Osvobozené divadlo, Divadlo D 34
2
Osvobozené divadlo -
vzniklo ve 2. polovině dvacátých let jako scéna Devětsilu hlavními osobnostmi byli režiséři Jindřich Honzl a Jiří Frejka největšího rozmachu dosáhlo příchodem Jiřího Voskovce, Jana Wericha a Jaroslava Ježka J. Ježek byl hudební skladatel, klavírista, byl skoro slepý, přinášel do představení blues a jazz, nejznámější jeho skladbou je blues Tmavomodrý svět
-
je to tzv. divadlo autorské = nehráli cizí hry, jen své vlastní využívali tzv. forbíny (=předscény) – v době, kdy se měnily kulisy, vyšli před oponu a bavili diváky improvizovanými rozhovory zavedli nezvyklé členění kulis – nestály jen na zemi, ale i visely na lanech, na žebřících apod. V+W byli nalíčení jako klauni – měli bílé obličeje, jejich oděv byl barevný a nápadný
-
první jejich hry byly typem revue – sled hudebních, tanečních a dramatických čísel – jsou plné klauniád, recese, hravosti, nevázaného humoru, slovní komiky, improvizace – mají však za úkol jen pobavit! – např. Vest pocket revue (vest poket reví)
Vest Pocket Revue (= Malá kapesní revue) – parodie na dobovou brakovou (nekvalitní) literaturu – název vznikl podle tehdy dovážených malých zápalek – zajímavost: kulisy si vyrobili sami a vlezly se do motocyklové sajdkáry – odtud pochází pojem hlína – slovo Voskovcovo, znamená studentskou recesi, nevázané veselí – objevují se zde komické novotvary – napnelismus
-
ve 30. letech se hravý poetismus divadla mění vzniká divadlo angažované, sílí satira a politická satira, objevují se 2 hlavní témata: 1. sílící hospodářská krize 2. nebezpečí fašismu
-
zahajuje to hra Caesar (cézar)
Caesar (1932) – – –
reaguje na italský útok na Habeš odehrává se v Římě, kdy byl Caesar zavražděn celý příběh je zpracován volně, komediálně, s nadsázkou
Osel a stín (1933) opět vychází ze starořecké bajky, je ale zpracována volně s nadsázkou. Odehrává se ve městě Abdéry. Zubař se vydá na trh, aby tu vyinkasoval peníze, které mu dluží kramáři za lékařské zákroky. Najme si na cestu osla a v poledne, když slunce
3
pálí, chce ulehnout do jeho stínu. Oslař ale žádá poplatek za stín. Je stín majetkem všech nebo se může pronajmout? Dostanou se do sporu a přijde dokonce i místní lehce podplatitelný, nerozhodný soudce. Když se z toho vyvine velkoproces, osel zmizí. Tím zmizí i stín a není se tedy oč hádat. Hádka ale přeroste v něco většího, spor dvou lidí přeroste ve spor dvou stran. Dochází k převzetí moci údernými oddíly. Od tohoto momentu je jasné, že hra je o Hitlerově převzetí moci. Balada z hadrů hlavní postavou je francouzský prokletý básník Francois Villon (fransoa vijón) hra si všímá sociálních problémů doby Další hry: Kat a blázen Těžká Barbora Pěst na oko Rub a líc Nebe na zemi -
-
v jejich hrách se objevila spousta písniček, které se zpívají dodnes a jsou velmi oblíbené - např. Stonožka, Šaty dělají člověka, Svět patří nám, Klobouk ve křoví a další
v roce 1938 bylo divadlo definitivně uzavřeno poslední hrou byla Pěst na oko Voskovec, Werich a Ježek odjíždějí do Ameriky, kde Ježek umírá
Činnost Osvobozeného divadla po 2. světové válce -
V+W se vracejí z Ameriky a snaží se obnovit činnost divadla první uvedenou hrou je opět Pěst na oko hrají jen staré hry, nic nového už nevytvořili stále využívají masek a forbín významným počinem bylo uvedení prvního muzikálu u nás – americký Divotvorný hrnec, kde si Werich zahrál postavu vodníka Čochtana 1948 Voskovec odjíždí natrvalo do USA, Werich začíná vystupovat s Miroslavem Horníčkem a Osvobozené divadlo se postupně mění na Divadlo ABC
Ukázky: Kat a blázen – zkráceno Jak se všechno mění a jak ten čas letí Žijem ve znamení kulturních století Dnes už lid nepozná koho se má bát A komu se smát
4
Zčistajasna kde se vzal Pan Nikdo tu se vzal Křičel jak si předsevzal: Já chci vládu! Nemluvil a jenom řval Co nedal to sliboval Ale na svá bedra vzal Funkcí hromadu Prohlásil se za krále za blázna za kata Takže vznikla situace značně napjatá A tak z kata a blázna Vznikla hodnost svérázná Vylíhnul se nový tvor – Blázen diktátor
Svět patří nám Pravda je s námi to si počkáte Nikdy se nebudeme kazimírů bát Pravda je s námi však se dočkáte Že se nakonec my budeme nejlíp smát Svět patří nám pro všechny dosti místa Jen za to vzít a plivnout do dlaní Svět patří nám a kdo je optimista Bez řečí půjde s námi bez ptaní Svůj život utrácí kdo se bojí snad Jít s námi za práci za mír bojovat Protože svět patří nám – pro všechny dosti místa Jen za to vzít a plivnout do dlaní!
Divadlo D 34 – 41 -
divadlo založeno v sezóně 1933/34, další číselné indexy označují vždy konec sezóny byl to režisérský typ divadla – hráli hry cizích autorů, ale v „novém kabátě“ režisérem a dramaturgem, vůdčí osobností divadla by Emil František Burian – byl členem Devětsilu, též Osvobozeného divadla – založil hudebně recitační soubor voiceband (vojsbend), který měl obrovský úspěch – za války, když bylo divadlo roku 1941 zavřeno, byl odvlečen do koncentračního tábora – po válce pokračuje v divadle D 46 – po Burianově smrti bylo divadlo přejmenováno na Divadlo E. F. Buriana
5
Program divadla -
adaptace děl klasiků – Shakespeare, Moliere dramatizace prózy – Haškův Švejk, Dykův Krysař dramatizace poezie – Máchův Máj hry současníků – Nezval
České divadlo 2. poloviny 20. století Období 1945 - 1948 Jan Drda - Hrátky s čertem – –
– –
hra vznikla za protektorátu, ale jinotajný smysl hry byl tak jasný, že divadlo se ji neodvážilo hrát Drda zde zkombinoval několik pohádkových motivů, tradiční je boj dobra proti zlu. Dobro představuje vojenský vysloužilec Martin Kabát a služebná princezny - hubatá, energická, poctivá venkovská dívka Káča. Martinu Kabátovi dal Drda nejlepší vlastnosti lidových hrdinů – odvahu, důvtip, humor, vřelý cit. Kabát pomůže člověku, který je v nouzi a chápe to jako samozřejmost. Zlo, s nímž se M. Kabát utkává, je představováno celou řadou pekelníků od nejnižších až po nejvyššího představitele zla Lucifera M. Kabát sice v rozhodující chvíli zakolísá, ale nenechá se připravit o zdravý rozum a odpovídá: „Vy si myslíte, že poctivýho chlapa můžete jen tak ztumpachovět, že Vám pro samej strach bude poslušně žrát z ruky?“ Je to protifašistická divadelní hra Na základě 12dílného cyklu České pohádky vznikla divadelní hra Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. - Hlavními postavami jsou bába Plajznerka a čert Trepifajksl. V pohádce zachycuje nadpřirozenou bytost – čerta, kterého vdova Plajznerka, energická bytost, postupně polidšťuje.
Období 50. let Budovatelské drama -
tematika stejná jako u budovatelských románů hlavními postavami jsou komunističtí funkcionáři, dělníci, družstevníci např. Vašek Káňa – Parta brusiče Karhana nebo Rychlé frézy
6
Období 1956 – 1968 -
považováno za zlatý věk českého divadla vznikají tzv. divadla malých forem = autorská amatérská divadla:
Praha Reduta - bylo to tzv. text - appealové divadlo (text-epílové) o text – appeal = přitažlivost textu o pojem vymyslel režisér Ivan Vyskočil podle spojení sex – appeal - pořady z povídek, komentářů a písniček - např. Jiří Suchý, Ivan Vyskočil
Divadlo Na zábradlí - činohra i pantomima - např. Ivan Vyskočil, Ljuba Herrmannová Semafor -
název znamená sedm malých forem bylo to hudebně zábavné divadlo vytvořila ho autorská dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr ( Šlitr zemřel mladý na otravu plynem ) první uvedenou hrou byl Člověk z půdy další hry – Zuzana je sama doma, Zuzana je zase sama doma, Jonáš a tingl tangl písničky Jiřího Suchého se zpívají dodnes, např. Pramínek vlasů, Purpura
-
od 60. let zde vystupuje další dvojice – Miloslav Šimek a Jiří Grossmann, do dnešní doby jsou známy především jejich povídky, např. Jak jsem se učil kouřit, Maturitní večírek, Výchovný koncert a další, ve své době se proslavila píseň Závidím, kterou složil J. Grossmann ve chvíli, kdy se dozvěděl, že je smrtelně nemocný, zpívala ji Naďa Urbánková
-
po smrti Grossmanna ( zemřel mladý na leukémii ) spolupracoval Šimek s Luďkem Sobotou, pak s Jiřím Krampolem, nyní působí se Zuzanou Bubílkovou v Divadle Jiřího Grossmanna ( pořad Politické harašení – politická satira ) v současném divadle Semafor působí Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou
-
Pramínek vlasů Až měsíc rozlije světlo své po kraji A hvězdy řeknou že čas je jít spát Pramínek vlasů jí ustřihnu potají Komu? – No přece té kterou mám rád Pramínek vlasů jí ustřihnu potají Já blázen pod polštář chci si ho dát Ačkoliv sny se mi zásadně nezdají Věřím že dnes v noci budou se zdát
7
O sny mě připraví teprve svítání Zpěv ptáků v oblacích A modré nebe Od vlasů jichž jsem se dotýkal ve spaní Nový den nůžkama Odstřihne tebe Na bílém polštáři do kroužku stočený Zbude tu po tobě pramínek vlasů Nebudu vstávat dál chci ležet zasněný Je totiž neděle a mám dost času Je totiž neděle a mám dost času
Divadlo Járy Cimrmana -
-
u zrodu stáli Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak Jára Cimrman je smyšlená postava českého všeuměla a vynálezce, např. vymyslel dvojdílné plavky divadelní představení má 2 části: 1. seminář – přednáška o životě Cimrmana, ve vysokém stylu, důraz na český jazyk 2. vlastní hra – podehráno, styl ochotnického divadla, jako by neuměli hrát je to text-appealové divadlo mezi nejznámější hry patří Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí severního pólu, Němý Bobeš, Posel z Liptákova a další
Brno
Husa na provázku - vzniklo roku 1968 - název byl převzat ze stejnojmenného názvu knihy Jiřího Mahena, která obsahovala několik experimentálních scénářů s předmluvou, v níž je pasáž: „Vzal člověk husu i uvázal ji na provaz. Vykročila husa a vzala člověka na procházku. Pojď!“ Název divadla se stal záhy problémovým. Roku 1969 stanul v čele KSČ Gustáv Husák. Neznámý vtipálek pak v noci logo divadla doplnil – Ke slovu Husa přidal písmeno k a nad a doplnil čárku. A aby nebylo pochyb, jak to bylo myšleno, přidal ještě kresbu panáčka houpajícího se na šibeničce. Po této akci muselo být divadlo přejmenováno, z divadla Husa na provázku vzniklo pouze Divadlo na provázku. -
hrál zde např. Bolek Polívka, Miroslav Donutil, Jiří Pecha Milan Uhde napsal společně s hudbou Miloše Štědroně hru Balada pro banditu (podle Olbrachtova baladického románu Nikola Šuhaj loupežník), kde hrál roli Nikoly Miroslav Donutil
8
70. – 80. léta českého divadla -
divadlo bylo poznamenáno normalizací ( tedy oficiální, samizdatové, exilové )
Oficiální divadlo - hry byly cenzurovány, nesměly tedy odporovat režimu - k těm hodnotnějším autorům patřil např. Oldřich Daněk a jeho hra Vévodkyně valdštejnských vojsk - stále působí některá divadla malých forem - cenzurováno
-
v oblasti dramatické tvorby měla velký vliv Československá televize o vznikalo velké množství seriálů s aktuální společenskou problematikou, poukazující na vztahy mezi lidmi v různých prostředích o mezi nejznámější patří bezesporu Jaroslav Dietl a jeho Nemocnice na kraji města
Samizdatové divadlo - většina her zůstala ve čtené podobě nebo byla inscenována v zahraničí - vzniklo tzv. bytové divadlo Vlasty Chramostové – soukromé inscenace, čtení her - soukromé inscenace se též prováděly na Hrádečku Václava Havla - mezi nejvýznamnější autory tohoto okruhu patřili Pavel Kohout, Václav Havel, Ivan Klíma, Milan Kundera Václav Havel - psal tzv. aktovky = divadelní hra v rozsahu jednoho aktu, tzn. jeden dramatický výjev - např. Zahradní slavnost, Vernisáž, Audience - Audience o Hlavní postavou je spisovatel Daněk, disident, který nedobrovolně pracuje v pivovaru, celou hru vede dialog se svým nadřízeným sládkem. Vaněk je kultivovaný intelektuál, sládek se snaží být přátelský a bodrý – lidový. Ve svém rozhovoru se neustále vrací k výchozí situaci, jsou v bludném kruhu = ve stereotypu života, který nemá žádný smysl.
Období 1989 – doposud -
-
-
česká dramatika 90. let je spojena s dramaturgickou a divadelní krizí – chybí nové divadelní hry, chybí nová témata, mění se funkce divadla Nadace Alfréda Radoka – soutěž o nejlepší původní divadelní hru, od roku 1992 vyhlašuje redakce časopisu Svět a divadlo jedním z výrazných počinů 90. let je postmoderní divadlo a vznik tzv. Pražské pětky = seskupení 5 pražských divadelních souborů – divadla ( divadlo Sklep ), baletu, pantomimy, recitace a výtvarna zakládající osobnosti divadla Sklep – režisér Milan Šteindler, David Vávra, Tomáš Hanák
9
Nástup „nové dramatické vlny“ -
dramatická tvorba nastupující generace autorů, kteří vstoupili do literatury v 80. či začátkem 90. let jejich tvorba vykazuje i přes značnou různorodost některé společné rysy
Společné znaky dramatické tvorby 90. let - apolitičnost témat = témata her nemají s politickou situací ve státě nic společného - častá izolace do rodinného mikrosvěta = příběh se odehrává uvnitř rodiny, okolní svět „neexistuje“, destrukce – totální rozbití rodiny - chaos a ztráta pevných jistot v současném světě - absurdní vyhrocení každodenní reality - postavy jako kdyby neměly osobní život, jsou představiteli určitých typů, většinou nesympatické, podivně se chovající, někdy nemají jméno nebo je volně mění - hyperbolizace agresivity a násilí - rozbití kompoziční a jazykové struktury díla, nedějovost – chybí zápletka - objevují se citace a aluze = odkaz na jiné literární dílo
Jan Antonín Pitínský - vl. Jménem Zdeněk Petrželka - nositel několika ocenění Nadace Alfréda Radoka (Buldočina, Pokojíček) Buldočina aneb Nakopnutá kára - Vesnická kamenická firma, kterou vede otec a syn Emil, své zákazníky bez milosti vraždí, ukládá je do sklepa, kde je roztrhají buldoci. Spirála naprosté destrukce – fyzické likvidace se tímto roztáčí. Matka z toho zešílí, Emil zabije otce a Emila zabijí jeho bratři, kteří si přijdou domů pro peníze. - Děj chvílemi jako by ztrácel zápletku, nade vším vítězí rituál vraždy, která se stává každodenním stereotypem, vytváří groteskno hry. - Idea - dílo vyznívá jako horor a zároveň absurdní obraz rozkladu rodiny. Pokojíček - Děj se odehrává na sídlišti v bezčasí. V centru dění je otec, matka a 3 děti – Jirka, Lída a Marie. Marie je divná, s nikým nekomunikuje a celé dny je zavřená ve svém pokojíčku. Z vojny se vrátí syn Jirka, který se chystá dezertovat, matka mu to rozmlouvá. Celá rodina čeká nápadníka Lídy Viktora, Lída prosí přes zavřené dveře Marii, ať ji nechá s Viktorem přespat v jejím pokoji. Marie má narozeniny, matka ji láká na dort. Tato banální situace přerůstá postupně v tragédii – Lída žárlí a probodne Marii, Viktor uškrtí Lídu a prchne, Jirka se oběsí. Rodiče si dál „melou“ svou, zjevují se přízraky mrtvých dětí, rodiče je dále nesmyslně vychovávají. - Idea - symbolika - pokojíček = prostor bezpečí a ticha, okolní svět = chaos, zběsilost, generační problém – všichni mladí jsou proti rodičům, deformované rodinné vztahy.
10
Markéta Bláhová Podzimní hra - Příběh se odehrává v září v podvečer, blíže neurčeno. Na louce před stanem sedí manželé Valli a Fanouš, ve stanu spí 2 děti. Valli je přehnaně starostlivá, pořád chodí do stanu kontrolovat děti, Fanouš cvičně zadržuje dech. Pohodu naruší příjezd 3 podnapilých – důstojníka a 2 žen, z nichž jedna je po potratu a odešla z nemocnice (Nataša). Zlákají Fanouše a Valli k uvolněným hrátkám, popíjejí, Fanouš s jednou z žen odjíždí do blízkého hotýlku, Nataša běhá po lese, důstojník ji hledá. Po návratu z lesa Nataša vykrvácí a zemře, Valli se opije a polije benzínem stan s dětmi a hraje si se sirkami – nezapálí. Fanouš se vrací z hotýlku, důstojník „posbírá“ své ženy a odjíždí. Fanouš a Valli sedí dál u ohně a přemýšlejí, kam pojedou příští rok na dovolenou: „Příští rok si najdeme jiné místo!“ - Idea – destrukce manželského soužití.
Pavel Kohout Kyanid o páté - Dialog 2 žen v pražském bytě staré spisovatelky Zofie – Zofie je autorkou světově proslulého románu, druhá žena, Irene, je dcerou polské židovky, která zemřela za války v ghettu. Irene obvinila Zofii, že opsala deník její matky, vydala ho jako svou knihu a tím se proslavila. Zofie se hájí, že kdyby nebylo jí, která knihu proslavila, nikdo by o ní nevěděl. Detektivní zápletka – Irene nutí Zofii, aby se veřejně přiznala, nebo ji otráví kyanidem. Dojde k řadě zvratů, jed neúčinkuje – Irene chtěla Zofii jen postrašit, sama vypila obsah lahvičky. Zofie roztrhá doznání a odchází ze scény. - Idea – střet dvou etických principů, hra o pátrání po pravdě.
Marian Palla - literatura je pro něj příležitostí k žertování - hraje si s texty, recesista Sajns fikšn - Na palubě kosmického korábu je rozmanitá posádka – kapitán, bioložka s manželem, umělec, modelka, babička a svérázný policajt. Všichni se ptají – Co tady vlastně děláme? V závěru poučka kapitána – cílem letu je zjištění, jak dlouho vydrží moucha v kosmu. - Postmoderní text, hře chybí pointa.
