Časopis 9.B SVORKA Školní rok 2013 / 2014 Září 2013 Milí žáci a milé žákyně, kamarádi a rodiče, pedagogové a ostatní čtenáři! Srdečně Vás vítáme při čtení našeho školního časopisu SVORKA. Bude vycházet asi 1x za měsíc. Najdete zde: * události nejen z okolí, ale hlavně z naší školy * zajímavé rozhovory s pracovníky školy, taktéž s žáky školy * literární okénko, které Vám nabídne zajímavé knížky * pro milovníky sportu jsme zařadili sportovní rubriku,ve které objevíte i výsledky ze sportovních akcí naší školy Pro žáky se smyslem pro humor zde naleznete tzv. zábavnou rubriku, kde jako třešničku na dortu najdete vtipy Budeme rádi, když se rozhodnete přispívat svými články také VY! Své příspěvky můžete posílat na mail:
[email protected]
UDÁLOSTI ILJA HURNÍK V sobotu 7. 9. 2013 v Praze zemřel slezský rodák spisovatel a skladatel Ilja Hurník ve věku krásných 90 let. Svou iniciativu prokázali bývalí i současní žáci naší školy a to tím, že před školou založili malý pomníček ze svíček. Dne 17. 9. 2013 se uskutečnil pohřeb tohoto skladatele, kde sbor Domino zazpíval některé z jeho písní jako např. cyklus Zelená se zelinečka a lidové písně ze Slezska. Udělaly jsme rozhovory s p. uč. Kleinovou a p. uč. Petrášovou: 1. Rozhovor s p. uč. Kleinovou: Jaký podle Vás pan Hurník byl člověkem? „Nejenže byl skladatelem, spisovatelem a řečníkem, ale nejvíc se mi na něm líbilo, že byl velice milý člověk, vstřícný, otevřený a velmi vtipný. Ze všeho nejvíc však mě zaujal jeho vztah ke Slezsku, nikdy se za něj totiž nestyděl, ba dokonce na něj byl hrdý. Byla to pro mě velmi vzácná osobnost.“ Které z jeho písní zazněly na jeho pohřbu? ,,Na jeho pohřbu jsme se rozhodli zpívat: cyklus Zelená se zelinečka, Tři drobky a také lidovou píseň Jablonečka.“ 2. Rozhovor s p. uč. Petrášovou: Jaký jste měla vztah k panu Hurníkovi? „Znala jsem ho už od dětství, protože jsem jako malá chodila na jeho výchovné koncerty, které mě jako jediné bavily, protože byly udělané zábavnou formou narozdíl od ostatních, kde se děti často nudily. Proto jsem si ho už tenkrát zapamatovala a byla jsem ráda, že jsem se s ním potom mohla setkat i osobně. Myslím si, že byl taková osobnost, která by se mohla srovnávat s Janem Werichem nebo Miroslavem Horníčkem. Byl velice chytrý, úžasně vtipný, laskavý, skromný a vždycky, když někde byl, stal se duší společnosti.” Kdy a proč se podle něj škola přejmenovala? „Název vznikl tak, že roku 1997 měl sbor Cvrčci a Domino koncert, kterého se zúčastnil i pan Hurník. Tomu se velmi líbilo, jak sbor zazpíval jeho písničky. Koncertu se také zúčastnil pan Petr Hanousek, ředitel umělecké školy v Háji ve Slezsku, který se při rozhovoru s panem Hurníkem zeptal, jak by se mu líbila myšlenka, že by po něm pojmenovali školu hudebně, ale i literárně zaměřenou. Pan Hurník souhlasil, takže se to začalo projednávat a roku 2000 se škola přejmenovala.”
Setkávala jste se s ním i v pozdější době? „Ano, vždycky, když jsem byla v Praze, pozval mě na kafíčko k nim domů. Také jsem si s ním dopisovala a telefonovala. Když sbor cvičil jeho písně, konzultoval je s námi a pomáhal nám. Složil speciálně pro nás cyklus tří skladbiček s názvem Tři drobky.”
Zúčastnila jste se jeho pohřbu? „ Ano, i se sborem Domino a jsem moc ráda, že pan ředitel vypravil speciální autobus. Pan Hurník byl již čtyři měsíce v nemocnici a bylo to vážné, takže jsme už byli připraveni i na tuto smutnou zprávu. Ještě bych chtěla dodat, že Ilja Hurník byl nejen hudebním skladatelem, ale také spisovatelem, a tudíž může být vzorem jak pro hudební, tak i nehudební třídy. Slyšela jsem, že by v říjnu měla vyjít poslední jeho kniha a to Oranžový Notýsek.” Katka Šetková a Kristýna Viskupová (9.B)
Domino v Anglii O letošních prázdninách jsem s Dominem navštívila Anglii. S mými kamarádkami Niki, Klárkou a Andy jsme se na zájezd těšily celý rok. Jen co se naskytla možnost přihlásit se, dělaly jsme, co jsme mohly, abychom byly mezi vybranými. Na zájezd jsme se připravovaly pravidelnými zkouškami se sborem. V polovině července jsme všichni vyjeli. Dva dny jsme strávili v překrásném městě Gentu. Spali jsme ve formulích. Se svými kamarádkami jsme byla na jednom pokoji. Do Anglie jsme jeli podmořským tunelem. Všichni jsme měli zalehlé v uších. V Anglii jsme bydleli ve Wolchestru. Byli jsme přihlášení na festival VIFYS. Naše workshopy řídila dirigentka Sanna Valvane. Užili jsme si s ní plno zábavy. Byla prostě šílená :D :D :D. Sedm dnů jsme pilně pracovali na jejich náročných, ale velmi přínosných zkouškách. Na závěr se konal koncert, na kterém jsme předvedli, co jsme se za ten týden naučili. Na programu byla také návštěva Londýna. Viděli jsme Big Ben, Londýnské oko….. Z Anglie jsme se vraceli na trajektu. Ze zájezdu Nemesi jsem si odvezla plno krásných zážitků. Adéla Provázková 8.A
Sport Bude tento rok nějaký turnaj? Na toto jsme se zeptali paní učitelky Šťastné: „Tento rok jsme se přihlásili jen na turnaj ve floorballe.“ Jsou tento rok nějaké kroužky na naší škole? Sportovní hry, které vede paní vychovatelka Blanka Kokořová v tělocvičně na Ochranově ul. - každý pátek od 14:00 do 16:00. Je to pro všechny, kteří mají rádi míčové hry, a kteří se chtějí naučit hrát miniházenou a účastnit se soutěží. Přihlásit se můžete u ved. vychovatelky K. Světlíkové, platba za ŠK činí 150,Kč na celý rok. Kroužek míčových her, které vede paní učitelka Šťastná a Čechová, je od 14:00 do 15:00 h - KAŽDÝ ČTVRTEK. David Horný a Jakub Šponiár, 9.B
LITERÁRNÍ OKÉNKO Školní knihovna. Přijďte si půjčit knihy z naší školní knihovny! NOVINKY: Knihy, které jsme v loňském získali a s nimi jsme se zúčastnili literární soutěže : 1) Konec snění - Jacqueline Wilson
Hetty Featherová dostala jméno v nalezinci, kam ji její matka odložila hned po narození. Vždycky ale chtěla mít jméno podle svých safírově modrých očí. Po šťastném shledání se svou matkou doufá, že její nové jméno, Sapphire Batterseaová, pro ni bude znamenat i novou budoucnost….. 2) Rafaelova škola - Renata Štulcová
Faunka Marina vstupuje do třetího ročníku Rafaelovy školy v Lesním sídle krále Pana. Učí se žít v lese, starat se o královy zvířecí mazlíčky a meditovat s Lunou, když jí nastanou starosti. 3) Čertovo kopyto
sbírka pohádek různých autorů 4) Ta, která tančí s draky – Lucinda Hare
Kouzelný fantasy příběh o mladé tvrdohlavé zaříkávačce draků a malém neohrabaném gnómovi, kteří odhalí spiknutí ohrožující celé království a všechny draky a stanou se nerozlučnými přáteli. 5) Čtyři a půl kamaráda –
V zahradní kolonii se dějí prapodivné věci: V noci kdosi ukradne ze záhonů jahody, ale dva dny nato se na prahu chatky objeví sklenice s jahodovou marmeládou, a navíc někdo tajně zastřihne živý plot a ... Naše doporučení (redaktorek z 9.B) : Tak padne náš svět - Megan Crewe
První kniha dystopické trilogie. Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace. Životy, které jsme ztratily – Megan Crewe
Druhá část dystopické trilogie Padlý svět a pokračování knihy Tak padne náš svět Tajemný virus téměř zničil malou ostrovní komunitu, v které Kaelyn dosud žila. Po měsících přísné karantény připlouvá k ostrovu první loď z pevniny. Ale přestože Kaelyn má velkou radost, že opět vidí svého přítele Lea, zprávy, které přináší, nejsou vůbec dobré ….
Zapsala Lucie Quisová (9.B)
Rozhovor s Mgr. L. Bártkovou 1) Kolik let učíte na této škole? 32 let 2) Jaký obor jste vystudovala? Ruština, dějepis, zeměpis, geologie. 3) Nejlepší zážitek na naší škole? Koncerty dětí. 4) Co vás na škole mrzí? Výzdoby třídy, pořád všechno stejné. 5) Co děláte ve svém volném čase? Práce na zahradě, čtení knih. 6) Kolik mate dětí a vnuků? 2 děti, 1 vnučka. 7) Na jaké škole jste učila předtím? Ve Slavkově, 2 roky. 8) Co učíte na naší škole? Dějepis, anglický jazyk, občanskou výchovu. Zapsaly: Aneta Sarbu a Tereza Brigulová ( 9.B)
Kdy jsem se totálně zpotil. Jednou před koncem prázdnin jsem jel s mojí rodinou na Slovensko na Malou Fatru. Dostali jsme se k městečku Těrchová-Štěpánkovice a v osm hodin ráno jsme vyrazili na 9 hodinovou túru. Měli jsme překonat výškové převýšení 1100 m. Počasí bylo zataženo a chladno. Takže ideální pro takhle dlouhou túru. Vyrazili jsme z parkoviště za 3 hod jsme se vyškrábali do sedla. Kde ve výšce kolen 1200 foukal ledový vítr bylo tam 7 stupňů, zbývalo ještě jeden a půl hodiny na kopec. Po tom hodinovém namáhání ze sedla a lezení po lanech a po žebřících na černé stezce. Na vrcholu to bylo úžasné sice už pršelo ale ani to nám nevadilo. Pohled z tohoto skalnatého giganta byl úžasný. Na cestě zpátky jsme sice na bahně několikrát zpadli a já si poranil palec a hýždě ale po dokončení cíle byla zasloužená odměna. Doufám, že se vám moje příhoda z prázdnin líbila! Ondřej Mikuš (8.A).