Název bakalářské práce: Motivace dobrovolníků Jméno a příjmení autora: Lucie Zerzánová Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2013/2014 Vedoucí bakalářské práce: Doc. PaedDr. Tatiana Matulayová, Ph.D.
Anotace: Bakalářská práce se zabývala fenoménem dobrovolnictví. Zkoumala především motivační faktory, které vedou jedince k dobrovolnické činnosti. Vycházela jak z teoretických, tak praktických poznatků v dané oblasti. Cílem práce bylo analyzovat motivaci dobrovolných hasičů a zjistit, jak souvisejí jednotlivé motivační faktory s jejich sociálním profilem. Práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části jsme se zabývali popisem základních pojmů a vymezením teoretických východisek z oblasti dobrovolnictví, motivace, komunitní sociální práce a komunitního dobrovolnictví. Empirická část práce se pomocí kvantitativní výzkumné strategie pokusila objasnit motivační faktory (motivátory) související se sociálním profilem dobrovolných hasičů. Pomocí kvalitativní výzkumné strategie jsme zjišťovali „lokální významnost“ činností Sboru dobrovolných hasičů, na jejichž dobrovolnické aktivity můžeme nahlížet, jako na služby konané ve veřejném zájmu (širší pohled na komunitní rozvoj). Klíčová slova: dobrovolnictví, dobrovolník, motivace, komunitní dobrovolnictví, občanská společnost, sociální kapitál
Title of the bachelor thesis: Motivation of Volunteers Author: Lucie Zerzánová Academic year of the bachelor thesis submission: 2013/2014 Supervisor: Doc. PaedDr. Tatiana Matulayová, Ph.D. Summary: The bachelor project is focused on the issue of voluntary work. It investigates primarily the motivation factors which lead an individual into voluntary activity. It looks at both the theoretical and practical information in the relevant field. The aim of the work was to analyse the motivation of volunteer fire-fighters, and ascertain how individual motivation factors are related to their social status. The work is divided into two parts. In the theoretical part the focus is on the characterization of basic concepts and the defining of theoretical foundations of the voluntary field, motivation, community social work, and from the voluntary community. The empirical part of the work, with the help of a quantitative research strategy, attempts to clarify the motivation factors (motivators) related to the social status of volunteer fire-fighters. With the help of the quantitative research strategy, we surveyed "local importance" in the activity of a group of volunteer fire-fighters, on whose voluntary activity we can view how their duties are performed in the public interest. (wider perspective on community development). Key words: voluntary work, volunteer, motivation, community volunteering, civic society, social capital.
Obsah Úvod..........................................................................................................................................11 1.Ekologická perspektiva v sociální práci.................................................................................13 1.1 Metoda PIE....................................................................................................................15 2.Občanská společnost..............................................................................................................17 2.1 Sociální (společenský) kapitál.......................................................................................20 3.Dobrovolnictví ......................................................................................................................22 3.1 Definice dobrovolnictví.................................................................................................23 3.2 Kdo je dobrovolník........................................................................................................27 3.3 Dobrovolnictví a legislativa..........................................................................................28 3.4 Evropský rok dobrovolnictví (ERD 2011)....................................................................30 3.4.1 Současná situace....................................................................................................30 3.5 Komunitní dobrovolnictví.............................................................................................32 3.5.1 Komunita...............................................................................................................32 3.5.2 Komunitní sociální práce.......................................................................................34 3.5.3 Komunitní dobrovolnictví – definice....................................................................36 3.5.4 Neformální komunitní dobrovolnictví...................................................................37 3.5.5 Formální komunitní dobrovolnictví.......................................................................38 3.5.6 Virtuální komunitní dobrovolnictví.......................................................................38 4.Motivace dobrovolníků..........................................................................................................39 4.1 Definice motivace..........................................................................................................39 4.1.1 Primární a sekundární motivy................................................................................41 4.2 Altruismus, prosociální chování....................................................................................41 4.3 Teorie motivace.............................................................................................................43 4.4 Psychologické teorie motivace......................................................................................44 4.4.1 Funkční teorie........................................................................................................44 4.5 Sociální teorie motivace................................................................................................45 4.6 Kombinace psychologických a sociálních teorií motivace...........................................46 5.Projekt výzkumu....................................................................................................................48 5.1 Předmět výzkumu..........................................................................................................49 5.2 Objekt výzkumu (výzkumný vzorek)............................................................................49 5.3 Cíl výzkumu..................................................................................................................49 5.4 Metodologie a metodika výzkumu................................................................................50 5.4.1 Metodologie...........................................................................................................50 5.4.2 Vybrané techniky ..................................................................................................51 5.5 Hypotézy.......................................................................................................................52 5.6 Charakteristika výzkumného vzorku (souboru)............................................................52 5.7 Charakteristika lokality výzkumu (prostředí výzkumu)................................................53 5.8 Organizační a personální zabezpečení výzkumu...........................................................54 6.Prezentace výzkumného zjištění............................................................................................55 6.1 Prezentace získaných dat z kvantitativního výzkumu...................................................55 6.1.1 Motivace a věk dobrovolníků................................................................................61 6.1.2 Motivace a pohlaví dobrovolníků..........................................................................63 6.1.3 Motivace a místo bydliště dobrovolníků...............................................................68 6.1.4 Motivace a vzdělání dobrovolníků........................................................................71 6.2 Prezentace získaných dat z kvalitativního výzkumu.....................................................75 7.Diskuze...................................................................................................................................91 Navrhovaná opatření ................................................................................................................96 Závěr.........................................................................................................................................98 Seznam použité literatury:......................................................................................................101 8
Seznam příloh:....................................................................................................................105
9
Úvod Dobrovolníci jsou cementem společnosti… Téma své bakalářské práce „Motivace dobrovolníků“ jsem si vybrala hned ze dvou důvodů. Prvním důvodem je skutečnost, že jsem již sedm let aktivním dobrovolným hasičem ve Sboru dobrovolných hasičů Křižany (SDH), kde se věnuji nejen realizacím kulturních a společenských akcí, ale také především volno-časovým aktivitám sociálně znevýhodněných dětí. Dále propagací komunitního dobrovolnictví a provozováním požárního sportu, jelikož jsem členem ženského soutěžního týmu. Sbory dobrovolných hasičů jsou důležitou a nezbytnou součástí komunity a výraznou měrou se podílejí na utváření občanské společnosti. Zkoumání motivace (motivátorů), proč se lidé stávají dobrovolnými hasiči, je přínosné nejen pro sociální práci a to především pro samotné sociální pracovníky či koordinátory dobrovolníků, ale také proto, abychom získali cenné informace a poznatky o tom, jakým způsobem motivovat občana k občanské participaci. Druhým důvodem, proč jsem se rozhodla psát bakalářskou práci na toto téma je fakt, že se ve svém volném čase věnuji dobrovolnictví v komunitním středisku KONTAKT Liberec v programu SENIOR. Cílem tohoto programu, zaměřeného na starší občany, je překonání samoty a psychických krizí lidí ve stáří. Náplní mé dobrovolnické činnosti je individuální kontakt s klientem (jako společník), obsahuje především povídání, naslouchání, čtení nebo doprovod na procházky. Jako dobrovolník se scházím s klientem jednou týdně na 1–2 hodiny. Snažím se zapojit lidi s duševní nemocí do běžného života společnosti a vnést do jejich stereotypního života alespoň trošku radosti a zpestření. Na druhé straně je pro mě dobrovolnictví obrovskou výzvou a obohacuje mě v mnoha směrech (rozhodně mi více dává, než bere). Myslím si, že každý z nás by mohl a měl-by věnovat alespoň jednu hodinu v týdnu ze svého volného času pro dobro ostatních. V České republice, oproti západnímu světu, je dobrovolnictví spíše výjimečným jevem, myšleno v kontextu možných variant volno-časových aktivit, které poskytují dobrovolníkovi radost z interakce s druhými lidmi. Dobrovolnictví lze také chápat jako určitý životní styl, zajímavý způsob relaxace, či projev aktivního občanství konkrétního jednotlivce.
10
Motivace obecně (nejen dobrovolníků) se stala jedním z mnoha výzkumných problémů sociální práce. Jelikož fenomén motivace souvisí nejen s dynamickými znaky/rysy lidské psychiky, ale i s problematikou životní/společenské činnosti daného jedince. Motivy nám pak vyjadřují psychologický důvod chování tj. příčinu chování. Cílem bakalářské práce je analyzovat motivaci dobrovolných hasičů a její faktory. Práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části se zabýváme popisem základních pojmů a vymezením teoretických východisek z oblasti dobrovolnictví, motivace, komunitní sociální práce a komunitního dobrovolnictví. Poznávacím cílem je objasnit činnost Sboru dobrovolných hasičů (SDH) optikou komunitních dobrovolníků a přiblížit danou problematiku ve vztahu k sociální práci (širší pohled na komunitní rozvoj). Cílem empirické části bakalářské práce je objasnit, jak souvisejí vybrané motivační faktory se sociálním profilem dobrovolníků (pohlavím, věkem, vzděláním a bydlištěm). Dalším důležitým cílem této práce je zjistit, jak organizace Sboru dobrovolných hasičů (SDH) získávají nové dobrovolníky, jak si je snaží udržet ve svém portfoliu a jakým způsobem o ně „pečují“. Přínosem práce je také pohled na lokální dobrovolnickou činnost, chápanou jako službu ve veřejném zájmu, optikou starostů, jakožto zástupců veřejné správy. Aplikačním cílem je navrhnout možnosti podpory motivace a udržení dobrovolníků v SDH. Předesílám, že v textu jsou použity i odkazy na sekundární zdroje psané v češtině, ze kterých autorka práce následně cituje či parafrázuje. Sekundární zdroje jsou napsány nejen teoretiky, ale především praktiky z oblasti sociální práce. Proto si myslím, že jsou v mnoha směrech jejich názory a vědomosti pro tuto práci přínosné.
11
I. Teoretická část V teoretické části bakalářské práce se budeme zabývat vymezením základnách pojmů a teoretických východisek v oblasti dobrovolnictví, jejich popisem a formulací vztahu mezi komunitním dobrovolnictvím a komunitní sociální prací. Dále se zaměříme na klasifikaci motivačních teorií a definování základních pojmů, které souvisí s tématem motivace k dobrovolnické činnosti. Cílem teoretické části je seznámení se s fenoménem dobrovolnictví a zmapování motivačních faktorů dobrovolníků. Poznávacím cílem je objasnit činnost Sboru dobrovolných hasičů (SDH) optikou komunitních dobrovolníků, jakožto aktérů komunitního rozvoje. Vycházíme z ekologické perspektivy sociální práce a hledáme souvislosti mezi konceptem občanství, občanské společnosti a sociální prací. Dobrovolné hasiče považujeme za komunitní dobrovolníky, tudíž jsou z našeho pohledu aktéry změny a pro nás zajímavou cílovou skupinou sociální práce. Předpokládáme, že takovéto pojetí je inovativní, protože jsme v české literatuře nenašli pojednání o dobrovolných hasičích v kontextu sociální práce. Vědecké teorie jsou nejdůležitějšími informacemi ve vědě. Dle Hendla: „ Vědeckou teorii chápeme jako systém pojmů a tvrzení, který představuje abstrahující vysvětlení vybraných fenoménů.“(Hendl 2005, s. 31).
1.Ekologická perspektiva v sociální práci Ekologickou perspektivu jsme zvolili z toho důvodu, že se nezabývá jen určitou částí lidského či sociálního chování, ale zajímá se o „celek“ tj. lidské společenství. Tato perspektiva vnímá jedince, jako součást celého systému, který ho ovlivňuje/utváří a zpětně pak jedinec působí i na samotný systém. Při řešení sociálních problémů klientů by tuto skutečnost měl sociální pracovník reflektovat, protože neexistuje identifikovatelný pacient, je zapotřebí „léčit“ celý systém. Sociální práce, jako profese, je prostředníkem mezi potřebami jedince a společností. Principem sociálního fungování je de facto participace/zapojování
se
do
řešení
sociálních
problémů
tzv.
zmocňováním.
I dobrovolnictví lze chápat jako zmocňování lidí (aby si byli lidé schopni pomoci vlastními silami). Ekologická perspektiva nám také napomáhá porozumět vzájemným interakcím 12
rozličných prostředí (virtuální, technické, sociální, aj.). Mottem dnešní sociální práce je „trvale udržitelný ekonomický rozvoj“ tzn. symbióza ve všech typech prostředí. A o to se právě dobrovolní hasiči se svými aktivitami snaží, prioritou je pro ně udržování rovnováhy a rozvoj celé komunity. Dle Comptona a Galawaye (1999) se sociální pracovník zaměřuje na problémy a potřeby klienta, které souvisejí s jeho vývojovými a životními etapami. Dále na problémy a potřeby, které vyplývají z úkolů, které se vážou na používání a mají vliv na prvky v prostředí. A v poslední řadě jsou zaměřeny na problémy a potřeby, které souvisí s interpersonálními bariérami a potížemi, znesnadňujícími fungování rodiny/skupiny (Matoušek 2001, s. 247). Ekologická perspektiva vznikla jako reakce na dosavadní vývoj sociální práce, která nedostatečně reflektovala širší sociální prostředí (ekosystém) jedince. Tato perspektiva se zaměřila na 3 dimenze zájmu: 1. na člověka, 2. prostředí a 3. na jejich vzájemný vztah. Na sociální pracovníky, kteří praktikují ekologickou perspektivu při výkonu sociální práce, jsou kladeny nemalé nároky na jejich dovednosti, které spadají do oblasti psychologie, sociologie, filosofie, práva, politologie a dalších. Proto je nutné, aby se sociální pracovníci celoživotně vzdělávali, což je také upraveno v české legislativě (Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách). Sociálně ekologická perspektiva sociální práce vychází z teorie systémů, která má svůj původ v biologických teoriích. Tato teorie popisuje fungování lidské společnosti jako fungování systému. Systémová teorie vychází z předpokladu, že systém je tvořen prvky, které jsou na sebe vázány (spojeny vzájemnými vazbami). Systém znamená více než jen sumu prvků, vzniká zde synergický efekt (efekt působení). Dalším poznatkem je skutečnost, že systém má své hranice (otevřené = propustné, polopropustné nebo uzavřené = nepropustné), komunikuje mezi sebou (komunikace udržuje systém) a snaží se o udržení rovnováhy (homeostázy) (Payne 2005, s. 142–145). Jako první se otázkou prostředí v kontextu sociální práce zabývali Stein a Cloward (1959). Později zpracovala ucelenou koncepci a uvedla do praxe C.B. Germain (1980). Nazvala ji jako „přístup životního modelu“, kdy se má sociální pracovník pokusit porozumět souvislostem mezi klientem a jeho sociálním prostředím (jeho situace). Sociální pracovník pak působí v roli „vylaďovatele“, na rozmezí/hranici mezi oběma těmito systémy, kde právě vznikají nejčastěji tzv. třecí plochy. V české literatuře se někdy chybně uvádějí jako synonyma pojmy „model“ a „perspektiva“, což není terminologicky správně. Model popisuje 13
konkrétní způsob práce s klientem, kdežto perspektiva znamená, jakou optikou (úhlem pohledu) se na daný jev či problém díváme a zkoumáme ho.
1.1 Metoda PIE Payne ve své knize Modern Social Work Theory (2005) uvádí, že z ekologické perspektivy vychází jeden z modelů sociální práce, který Germain a Gittermann (1980,1996) nazvali „Life model“. Zkratka PIE pochází z angličtiny, skládá se z prvních písmen názvu „person in environment“, přeloženo do češtiny „osoba v prostředí“. Vychází z myšlenky, že lidé a jejich životní prostředí na sebe vzájemně reagují a zpětně se ovlivňují (mění). Cílem sociální práce (sociálních pracovníků) je snaha o zlepšování „zdraví“ neboli rovnováhy mezi lidmi a jejich prostředím (ekosystém). Stresory (nadměrná zátěž) ohrožující tuto rovnováhu mohou být různé. Záleží na individuálních dispozicích a copingových strategiích (zvládnutí stresových situací), které jsou konkrétními jedinci používány při řešení sociálních problémů, ať už vlastními silami, či za pomoci „zvenčí“ (sociálních pracovníků). Procesy, kterými lidé zlepšují vztahy mezi sebou a prostředím se nazývají adaptace. Mezi zdroje (možnosti) jak se vyrovnat se zátěží patří např. angažovanost ve vztazích (síťování, utváření přátelských vztahů), kompetence (motivace přežít v prostředí), sebeúcta (vědomí své ceny), sebevláda (mít kontrolu nad svým životem), habitat (místo osídlení), koncept životní dráhy aj. Life Model je mimo jiné také založen na myšlence „zmocňování“, kdy sociální pracovník by měl být pro klienta rovnocenným partnerem a neměl by za klienta rozhodovat, pouze ho podporovat, povzbuzovat a vést (Payne 2005, s. 150–152). Účelem metody PIE je zřetelně vyložit sociálním pracovníkům, ale i odborné a laické veřejnosti, svědectví o významu sociálních rolí, environmentálních problémech, tělesném i duševním zdraví a klientových zdrojích (energie), popřípadě jeho rezervách. Metoda PIE je pro ně „společným jazykem“ (sjednocení terminologie) a nástrojem pro srozumitelnější komunikaci. PIE je také nástrojem pro sběr dat, jejich shromažďování, třídění a následnou analýzu a také podmět pro vhodnou intervenci, která má za cíl daný problém eliminovat. PIE na svět pohlíží holistickou (celistvou) optikou. Její platformu tvoří čtyři faktory (osy) informací (Matoušek 2001, s. 257–260):
14
1. problémy sociálního fungování – základem je myšlenka, že člověk ve společnosti zastává různé sociální role (rodinné, pracovní, interpersonální, specifické). Problémy/konflikty které při výkonu rolí vyvstávají, pak řeší především sociální pracovníci (jedinečnost sociální práce), 2. problémy prostředí – jedná se o problémy fyzického i sociálního prostředí, tím je myšlen celý sociální systém (ekonomická, vzdělávací, právní, zdravotní, sociální a další oblast), 3. problémy duševního zdraví – zachycují poznatky o klinických syndromech, osobnostních a vývojových poruchách jedinců, se kterými se při praktikování sociální práce setkáváme, což je pro práci sociálního pracovníka velmi užitečné, 4. problémy tělesného zdraví – zpřehlednění informací o zdravotních problémech klientů a nemocech diagnostikovaných lékaři. Vlivem globalizace je svět sice vnímán jako „jeden prostor“, kdy např. vesnice se díky elektrotechnického pokroku a IT technologiím propojí během několika sekund se zbytkem světa, což je určitě velkým přínosem. Ale na druhé straně, vlivem globalizace, dochází také ke změnám životního prostředí (přírodního i sociokulturního) a to má za následek ekologické krize, globální problémy lidstva, udržitelný rozvoj, růst rizik, sociální nerovnosti, ekonomické problémy, aj. Z pohledu ekologického paradigmatu, by se sociální pracovník měl především snažit posilovat silné stránky klienta (klient expert na vlastní život) a pomáhat mu zlepšovat vzájemný vztah s prostředím. Ekologickou perspektivu praktikují sociální pracovníci především z důvodu lepšího vhledu do problematiky sociální práce a mezilidských vztahů. Tato perspektiva nám také ozřejmuje fakt, že lidé utvářejí své prostředí, ale zpětně jsou prostředím také přetvářeni. Také dobrovolnictví a především dobrovolní hasiči pomáhají svojí činností zlepšovat či minimalizovat stresory (nerovnováha mezi jedinci a jejich životním prostředím), které působí na lidi např. při povodních, požárech nebo jiných živelných katastrofách. Dobrovolní hasiči pomáhají především při ochraně životů, majetku, ale také řeší problémy spojené s environmentálními problémy dnešní doby (tsunami, znečištěné životní prostředí, jaderné katastrofy, aj.).
15
2.Občanská společnost Dobrovolníci (dobrovolní hasiči) jsou tmelící silou „cementem“ společnosti, podílejí se svojí činností na řešení sociálních problémů, či na odstraňování následků živelných katastrof. Právě tímto dobrovolní hasiči vytvářejí občanskou společnost. Při získávání nových a udržení si stávajících dobrovolníků (dobrovolných hasičů) je pro organizace velmi důležité, znát pohnutky či důvody dobrovolníků (motivaci dobrovolníků), z jakého důvodu poskytují pomoc nebo oporu bez nároku na odměnu. Informace o motivaci dobrovolníků je zpětnou vazbou pro organizace, které pak mohou zvolit co nejefektivnější způsob, jak motivovat potencionální dobrovolníky a především si udržet dobrovolníky stávající. Obecně lze říci, že občanskou společností je myšlena skupina aktivních lidí, kteří dobrovolně vyvíjejí činnosti obecně prospěšné (ve veřejnému zájmu). Občanská společnost nepatří do oblasti státu, trhu ani rodiny. Je to společenská konstrukce, která se pohybuje mezi těmito třemi sférami. Lidé by měli mít možnost spolupodílet se (participovat) na rozhodovacích procesech ve státě právě proto, že občanská společnost vnáší do politického systému (řádu) jiné významné hodnoty, které se výrazně podílejí na demokracii daného státu. Občanská společnost by měla být také z větší části financována přímo občany. Jako první se snažil charakterizovat pojem občanské společnosti G. W. F. Hegel (1981). Dle něj je občanská společnost „rozdílností jež vstupuje mezi rodinu a stát, přestože její vytváření nastává později než vytváření státu; neboť jako rozdílnost předpokládá stát, jejž aby trvala musí mít před sebou jako samostatnost“(Bednář 2012, s. 75). Dle Hegela (1981) je výplod občanské společnosti typický pro moderní stát. Státem je myšlena jednota různých osob (pospolitost), kde si je každý účelem. Z toho vyplývá, že stát je neodmyslitelně spjatý s občanskou společností (Bednář 2012, s. 75–76). V dnešní době, chápeme termín občanská společnost, jako politický konstrukt, který vychází z komunitarismu. Ten stojí v opozici individualismu a klasickému liberalismu. Komunitarismus vychází z myšlenky, že mravní, duchovní a názorové orientace (tradice), jsou již společensky vžité a tím vytvářejí vědomí jednoho společenského celku „komunity“. Dnes již společenská přesvědčení nemusí nutně vycházet jen z tradic, ale pouze ze svobodného přesvědčení a orientace všech členů komunity. V politice jde
16
především o prosazování tzv. pozitivních práv. Patří sem např. garance bezplatného vzdělávání, zdravotnictví, práva na práci, utváření sociálních sítí, aj. Důležitým pojmem v koncepci občanské společnosti jsou „nevládní organizace“, které souhrnně označují ty organizace, působící v oblasti občanské společnosti. Nevládní organizace mají až na výjimky svoji právní subjektivitu a s tím jsou spojena jejich práva a povinnosti. Rozvoj občanské společnosti v ČR je datován především do doby po pádu komunismu (1989). Na úrovni EU působí významná organizace s názvem „Nadace rozvoje občanské společnosti“ (NROS), která podporuje, jak legislativně tak i finančně, žadatele z řad občanské společnosti. Velký důraz je kladen především na komunitní plánování, jakožto nástroj pro posilování sociální soudržnosti, solidarity a prevence sociálního vyloučení (Fajmon 2012, s. 53–61). Jak již bylo řečeno, organizovaná občanská společnost je tvořena obecně prospěšnými společnostmi, které se také nazývají „třetí sektor“ nebo „nevládní organizace“. Patří sem nadace, církve, spolky, aj. Z ekonomického hlediska náleží obecně prospěšné společnosti do neziskového sektoru, jejichž posláním a cílem je užitek či prospěch s charakterem veřejné služby. K rozvoji občanské společnosti přispívá také rozmach formálního i neformálního dobrovolnictví. Dobrovolný sektor je také někdy nazýván „občanskou prací“. V budování a formování organizované občanské společnosti mají bezesporu své významné místo i sbory dobrovolných hasičů (SDH), jejichž strukturu a organizaci si blíže představíme v empirické části bakalářské práce. Za slabé stránky při podpoře a rozvoji občanské společnosti shledáváme nejen nedostatečnou finanční podporu ze strany státu a ziskového sektoru právě na realizaci občanských aktivit, ale také malou participaci neziskových organizací při rozhodovacích procesech a vyjednávání s veřejnou sférou. Z perspektivy občanské společnosti, je dobrovolník chápán jako agent sociální změny a jeho dobrovolnické aktivity jsou chápány jako součást participace na veřejném a občanském životě (občanský aktivismus). Občanská angažovanost v dobrovolných spolcích nebo organizacích přispívá, dle Putmana (1993), k vytváření sociální sítě kontaktů a vede ke vzniku „generalizované důvěry“ a vytváří také sociální kapitál (Frič, Pospíšilová 2010, s. 15). Občanská společnost je dle profesora sociologie Ralfa Dahrendorfa (1992) tmelící silou, která je tvořena třemi pilíři. Za prvé jsou to nestátní organizace a instituce tzv. neziskový sektor. Za druhé je to fakt, že se občané sdružují ze své svobodné vůle a iniciativy a za třetí, je to ochota individuí podílet se na úspěších sociálního celku 17
(solidarita), kterou nazval „občanským citem“. Cílem občanské společnosti je zlepšení životních podmínek (přístup k hmotným i nehmotným statkům) a příležitostí (občanská práva a nabídky statků). Občanská společnost by měla dát lidem možnost svobodně se sdružovat do zájmových skupin. Dahrendorf (1992), který je zastáncem moderní společnosti, tvrdí že občanská společnost je protipólem státem řízené společnosti (nikoliv však nepřítelem) a občanská angažovanost je zdrojem ekonomické síly daného území. Vlivem globalizace se občanská společnost ještě více vzdálila od možnosti rozhodovat o důležitých věcech, které se jí osobně týkají. To mělo za následek regionalizaci a opětovné posílení obecné samosprávy, která je sice státní, ale působí v ní spíše občanská společnost, než samotný stát. Právě občanská společnost uspokojuje lidskou potřebu někam patřit a pomáhá lidem najít možnosti svého uplatnění ve společnosti. Občanskou společnost je možné vnímat jako místo či prostor, kde lidé tráví společně většinu času – prostor k životu, který spoluvytváří také stát jako autorita (Pongs 2000, s. 79–95). Sociolog Ulrich Beck (1986), ve své knize „Riziková společnost“ píše, že jedinec je lépe připraven na změnu než sociální instituce. Beck odpovídá na otázku v jaké společnosti vlastně žijeme, takto: „Žijeme ve společnosti bez pojmů, jejíž klíčové pojmy je třeba znovu definovat. A proto stále věřím, že pojem „světová riziková společnost“ může být klíčem k většímu porozumění. Důležité termíny jsou individualizace a globalizace, nižší zisk a reflexivní modernizace.“ (Pongs, 2000, s. 47). Název „riziková společnost“ je ekvivalentem pro společnost, ve které existuje velké riziko civilizačního sebeohrožení (znečištění vzduchu, půdy, vody, aj.) a to především vlivem nekontrolovatelné produkce (modernizace), která může mít fatální následky pro samotnou lidskou existenci na Zemi. Tohoto si dnešní společnost začíná všímat a uvědomovat si stav reálného globálního ohrožení. Takovým příkladem může být například havárie jaderného reaktoru Černobyl (nyní Fukušima). Již v roce 1986, kdy vyšla jeho kniha, předvídal v důsledku procesu modernizace velkou nezaměstnanost, která bude mít dopady na socio-ekonomickou situaci rodin. Jeho východiskem z masové nezaměstnanosti jsou alternativní aktivity nebo-li tzv. občanské práce, které slouží blahu společnosti např. různé občanské iniciativy (Pongs 2000, s. 42–59) a také dobrovolnictví. V dnešní době je proto nezbytné, aby se veřejnost aktivně zapojovala do řešení palčivých sociálních problémů především v rovině lokální (v komunitě). Právě občanská společnost tvoří prostor ke společnému dialogu, prostor k možnostem a příležitostem, jak řešit problémy vlastními silami, ale také prostor 18
k síťování vztahů a získávání vzájemné důvěry. Výše popsané je de facto smyslem a podstatou občanské společnosti, ve které má svoji nezastupitelnou roli také dobrovolnictví jako projev aktivního občanství.
2.1 Sociální (společenský) kapitál S fenoménem dobrovolnictví úzce souvisí také termín „sociální kapitál“, který zavedl do sociologie P. Bourdieu (1980). Definoval ho jako zdroje druhých lidí, které můžeme využít ve svůj prospěch. Podstatné je, že ti druzí nás uznávají a udržují s námi trvalé vztahy. Jiný sociolog J. S. Coleman (1988) vnímá sociální kapitál jako určitý typ racionální směny, která snižuje náklady k dosažení vytyčených cílů a maximalizuje zisk. Vnímá ho, ale také jako, „produkt“ rodinných vztahů a vzájemných interakcí v rámci komunity (tradiční rodinná struktura) (Brumovská, Seidlová Málková 2010, s.46–47). Slovy Friče a Pospíšilové zachycuje sociální kapitál sílu a charakter sociálních vazeb dobrovolníka v jeho komunitě či organizaci (Frič, Pospíšilová 2010, s. 31). Z našeho pohledu nejvýstižněji definoval pro sociální práci pojem „sociální kapitál“ sociolog R. Putman (2000), který ho vnímá jako četnost kontaktů na základě reciprocity a důvěry. Právě on upozorňuje na úbytek sociálního kapitálu především u mladé generace. Zastává názor, že sociální kapitál se netvoří prostřednictvím sociálních sítí, ale v úplné rodině s ekonomicky aktivními rodiči. Produktem sociálního kapitálu (vtělený do jedince) je pak dobře sociálně ukotvený jedinec. V dnešní době, kdy v západním světě klesá lidský potenciál (rodí se stále méně dětí), bude těžké zajistit dostatek sociálního kapitálu, jelikož teprve ze sociálního kapitálu se tvoří kapitál lidský, jedno bez druhého není efektivně možné. Příkladem by mohly být např. děti vychovávané v dětských domovech, kdy vložený lidský kapitál se společnosti většinou nevrátí a to i přesto, že náklady na jejich výchovu a vzdělání jsou vysoké. Tyto děti vyrůstají v citové pustině (není do nich dostatečně vložen, právě tak důležitý sociální kapitál) a v důsledku toho, jsou často sociálně narušeni a tím i obtížněji integrováni do společnosti (sociologie.netstranky.cz 2013). „Sociální kapitál je výsledek sociálních interakcí, který má potenciál přispět k rozvoji dobré životní úrovně v sociální, občanské a ekonomické oblasti v dané komunitě a společnosti“ (Falk a Kilpatrick in Brumovská, Seidlová Málková 2010, s. 47).
19
Dle Striežence (2001) sociální kapitál společnosti produkuje předpoklady a možnosti na využívání celé sociální sítě kontaktů, která se utváří vědomostmi, dovednostmi, známostmi, přátelstvími aj. Využíváním sociálního kapitálu se spoluvytváří občanská společnost, pro kterou je typická vzájemná důvěra, tolerance, respektování sociálních norem a participace při řešeních veřejných problémů. Sociální kapitál se také podílí na zvyšování prosperity celkové společnosti (Strieženec 2001, s. 32–35). Sociálním kapitálem, který nabízejí dobrovolníci, jsou myšleny především jejich vědomosti, dovednosti, zkušenosti (kvalifikace) a jejich vůle pomoci zlepšit životní situaci nejen sobě, ale i „cizím druhým“. Jak již bylo výše řečeno, je to síť vztahů, která je založena na vzájemné důvěře a vzájemné spolupráci (reciprocitě). Díky tomu mohou být lokální (komunitní) potřeby efektivněji a levněji uspokojovány, než by to byl schopen zajistit stát. Významným ukazatelem kvality komunitního života je stupeň nebo-li míra dobrovolnictví, jenž podporuje rozvoj celé komunity i samotných členů. Z tohoto důvodu je existence, veřejná podpora a oceňování neziskových a svépomocných skupin, ve kterých jsou angažováni převážně dobrovolníci, pro občanskou společnost tak nesmírně důležitá. „Rodina je základ státu“, tímto mottem bychom mohli zakončit kapitolu o sociálním kapitálu, protože pro stát a vůbec lidskou společnost je nezbytné aby rodina byla podporována a chráněna. Rodina nejenže zaručuje reprodukci obyvatelstva a ekonomicky jedince zajišťuje, ale především v ní probíhá neustálý proces socializace všech jejích členů. Dále také rodina tvoří základnu pro uspokojování citových potřeb a poskytuje bezpečí. V dnešní postmoderní společnosti bohužel tradiční rodina není příliš uctívána a proto hlavně mladší generaci chybí solidarita a prosociální smýšlení. Rodina jako instituce není ani ze strany státu dostatečně chráněna. Pokud sledujeme vývoj a přeměnu dnešní rodiny, nelze nevidět posun v sociálních rolích. Máme zde muže a jeho otcovskou roli a máme zde ženu a její mateřskou roli. Domníváme se, že role otce se v dnešní rodině jeví stále více jako vyrovnaná s rolí matčinou, a to jak v otázce výchovného vlivu, tak i v otázce vlivu ekonomického. Zvyšujícími se životními náklady rodiny je na matky vyvíjen stále větší tlak na jejich zaměstnanost. To posouvá a mění i jejich roli jako matky, která byla vždy pečující a starající se o chod domácnosti, do role matky živitelky a organizátorky. Bohužel ale už s menším časovým prostorem na výchovu svých dětí. S tím pak následně souvisí stále ubývající kvalitní sociální kapitál v dnešní lidské společnosti. I přes veškeré proměny tradiční rodiny se domníváme, že vliv rodiny je stále pro zdárný vývoj dětí 20
neoddiskutovatelný. Zdravé, citově a kulturně ukotvené dítě rovná se kvalitní sociální kapitál. Rodina je místem sociální reprodukce. Bourdieu (1998) tvrdí, že „ Rodina hraje zásadní roli v udržování sociálního státu, v pokračování nejen biologickém, ale i sociálním, v uchování struktur sociálního prostoru a sociálních vztahů. Je to jedno z míst par excellence, kde se shromažďují všechny druhy kapitálu a kde se předávají dalším generacím.“ (Bourdieu 1998, s. 99). Vznik a pokračování rodiny zaštiťuje stát, protože právě on poskytuje prostředky k tomu, aby existovala a trvala.
3.Dobrovolnictví Dobrovolnictví je celosvětovým fenoménem, již to není jen činnost na lokální či národní úrovni, ale také činnost mezinárodní a globální. Od pradávna je nedílnou součástí občanské společnosti. Solidarita a vzájemná pomoc patří k nosným prvkům lidské společnosti a je také základem pro většinu náboženství. Význam dobrovolnictví nebyl vždy v průběhu času společností vnímán a doceňován stejně. Dobrovolnictví se vyvíjelo spolu s lidskou společností a de facto je jejím zrcadlem. Promítají se do něj změny, které jsou spojeny především s modernizací, politikou, ekonomikou a globalizací. Vyspělá společnost se pozná podle toho, jak je schopná se postarat či pomoci svým „slabším spoluobčanům“, těmto snahám napomáhají i dobrovolnické aktivity. Dobrovolnictví je vlastně nepeněžním darem organizaci, pro kterou dobrovolník pracuje, jelikož jí bezplatně věnuje svůj čas, energii, zkušenosti a dovednosti, ale také šetří i její finanční zdroje. Dobrovolnictví jako společenský fenomén představuje nejen samotné dobrovolnické činnosti, ale také jejich organizační, institucionální a kulturní rámec. Mezi nejznámější organizace, které se zasloužily o propagaci a podporu celosvětového dobrovolnictví patří organizace IAVE – International Association for Volunteer Effort (Mezinárodní asociace pro dobrovolnické úsilí) založená v roce 1970. Jejím posláním je pomoc při řešení sociálních a humanitárních problémů, setkávání se, vzdělávání, management dobrovolnických center, propagace, legislativní činnost, aj. Další světové organizace, které se věnují propagaci dobrovolnictví jsou AVSO, NETAID (on-line dobrovolnictví), CEV, VOLUNTEUROPE, UNV – United Nations Volunteers, dobrovolnický program OSN, a další (Tošner, aj. 2006, s. 23–29).
21
V České republice můžeme získat nejucelenější informace o dobrovolnictví na internetovém portálu dobrovolnik.cz nebo na webových stránkách neziskové organizace HESTIA, jejíž posláním je propagace a rozvoj dobrovolnictví nejen v ČR, ale i v zahraničí. Hestia podporuje a realizuje nejen výzkumné, výcvikové a vzdělávací programy, ale poskytuje také poradenství, supervizi, terapii a dobrovolnické stáže. V neposlední řadě také uděluje ocenění (Křesadlo) nominovaným významným dobrovolníkům, obyčejným lidem, kteří dělají neobyčejné věci. Záměrem udělování ceny „Křesadlo“ je především zviditelnění dobrovolnické činnosti, snaha motivovat nové dobrovolníky a získání respektu a uznání od většinové společnosti (Dobrovolnik.cz 2013).
3.1 Definice dobrovolnictví Fenomén dobrovolnictví je starý jako lidstvo samo. Je považováno za jednu z občanských ctností, která má (v západním světě) své kořeny v křesťanské a židovské víře. Definic, které ozřejmují pojem dobrovolnictví existuje celá řada, záleží na konkrétním úhlu pohledu. Nicméně existují tři společné rysy dobrovolnictví: za prvé – dobrovolnictví je nepovinné (možnost volby), za druhé – je neplacené a za třetí – je konané ve prospěch druhých (vyjma rodinných příslušníků). Dobrovolnictví není amatérismus, protože je dnes již většinou profesionálně organizováno (management dobrovolnictví) a dobrovolník není ani levnou pracovní sílou, protože dobrovolnickou činnost praktikuje ze své svobodné vůle a na základě osobní motivace. Zvýšením občanské účasti (participace) na veřejném životě vzroste i životní úroveň obyvatel. Velmi výstižně definují dobrovolnictví ve své knize Jiří Tošner a Olga Sozanská, když shrnují poslání své knihy těmito slovy: „Dobrovolnictví není oběť, ale přirozený projev občanské zralosti. Přináší konkrétní pomoc tomu, kdo ji potřebuje, ale zároveň poskytuje dobrovolníkovi pocit smysluplnosti, je zdrojem nových zkušeností a dovedností a obohacením v mezilidských vztazích“. (Tošner, aj. 2006, s. 18). Pokládáme za nezbytné zmínit rozdíl mezi pojmy dobrovolnická a dobrovolná činnost. První pojem zahrnuje specifický druh lidské činnosti/aktivity, kdežto dobrovolná činnost znamená vlastní výkon dobrovolné pomoci. Autoři rozčlenili dobrovolnictví do třech skupin i když, jak sami uvádějí, všechny tři druhy dobrovolnické pomoci se mohou vzájemně prolínat. Druhy dobrovolnické pomoci jsou následující:
22
1. občanská či sousedská výpomoc: je typická pro dobrovolnickou činnost zaměřenou na rodinu, sousedy a příbuzné 2. dobrovolnictví vzájemně prospěšné: typické pro tuto činnost jsou dobrovolnické aktivity v rámci komunity. Patří sem zájmová sdružení jako jsou sbory dobrovolných hasičů, farnosti apod. 3. veřejně prospěšné dobrovolnictví: je dobrovolnictví, které je většinou formálně organizované neziskovými organizacemi nebo dobrovolnickými centry a je přínosné společnosti jako celku (Tošner, aj. 2006, s. 37). Zákon o dobrovolnictví (Zákon č. 198/2002 Sb., § 2,3) definuje dobrovolnickou službu jako činnost, kterou dobrovolník poskytuje jako: a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase, b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací. Naopak v § 2 se za dobrovolnickou službu uvedenou v odstavci 1 nepovažuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovněprávním vztahu, služebním poměru nebo členském poměru (Zákon č. 198/2002 Sb., § 2,3). Fenomén dobrovolnictví souvisí také s prosociálním chováním. Cílem prosociálního chování je zlepšení životní situace druhé osoby nebo sociální skupiny. Veřejností je toto prospolečenské chování vnímáno jako ctnostné (nezištné, obětavé) a je společností velmi ceněno a naopak jednání asociální (egoistické, sobecké) je vnímáno negativně. Jedním z pojmů související s dobrovolnictvím je také pojem filantropie. Filantropický – vztahující 23
se k dobročinnosti, lidumilství. (Hartl 2004, s. 67). Českým ekvivalentem pojmu filantropie je dobročinnost. Dobročinnost lze ještě dále rozdělit na dárcovství a dobrovolnictví. Rozdíl v těchto dvou pojmech je v tom, že dárcovství je pomoc pasivní a jednoduchá např. finanční dar, DMSky, aj. Ale lze sem také zařadit firemní dárcovství, které je již aktivní formou pomoci, kdy zaměstnavatelé darují/propůjčí své zaměstnance např. neziskové organizaci. V současnosti chápeme termín filantropie spíše jako činnost, zaměřenou na zlepšování kvality života lidí. Tuto činnost zprostředkovává především neziskový sektor, protože stát některé sociální události neřeší, nebo řeší, ale nedostatečným způsobem. Dobrovolnictví je vnímáno jako přínos nejen pro společnost samotnou, ale i pro jednotlivé
dobrovolníky
především
prostřednictvím
posílení
důvěry,
solidarity
a vzájemnosti mezi občany. Největší rozkvět dobrovolnictví je v celosvětovém měřítku datován do osmdesátých let 20. století. V České republice vlivem politických událostí je situace jiná, znovuvzkříšení a rozvoj dobrovolnictví se datuje až po roce 1989. Fenomén dobrovolnictví v sobě zahrnuje různé formy a typy dobrovolnických aktivit, které jsou zacíleny na rozdílné cílové skupiny. Odlišné jsou také oblasti, ve kterých dobrovolníci působí a odlišné jsou i způsoby, jakými jsou dobrovolnické aktivity praktikovány. Proto je důležité popsat si typy a obecně charakteristiku dobrovolnictví. Dle Tošnera a Sozanské (2006) vzešly typy dobrovolnictví jednak z historického vývoje, tak i z pohledu na to, jakou roli dobrovolnictví v organizaci zastává. Dále i z pohledu jakým směrem se dobrovolnictví ubírá a v neposlední řadě z hlediska časové participace dobrovolníka: 1. Z hlediska historického vývoje: a) evropský model dobrovolnictví nebo také komunitní, kdy se dobrovolníci na základě společných či podobných zájmů setkávají zcela spontánně ve svém přirozeném prostředí. Hybnou i nosnou silou těchto společenství jsou přátelské osobní vztahy, které jsou zacíleny na konkrétní sociální nebo věkové skupiny, či na konkrétní typ dobrovolnické činnosti. Tento model je vývojově starší než model americký a převládá spíše na venkově (lokální oblast) např. církevní organizace
24
b) americký model dobrovolnictví nebo také manažerský, kdy dobrovolníci pracují pro profesionální dobrovolnická centra, která nabízejí celou škálu dobrovolnických příležitostí. Tento model převládá spíše ve větších městech. 2. Z hlediska cesty (směru), kterou se dobrovolnictví ubírá: a) dobrovolnictví vzniklé „zdola nahoru“, kdy na začátku vzniku neziskové organizace stojí spontánní nadšení přátel (neformální skupina), kteří se dobrovolně zapojili do řešení konkrétního problému. Ale postupem času bylo nutné i tuto neformální skupinu profesionálně řídit z toho důvodu, aby jejich dobrovolnická činnost byla dlouhodobě úspěšná. Typickým příkladem je tzv. neziskový sektor, kam patří např. občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, aj. b) dobrovolnictví působící „zvenčí dovnitř“, jedná se o případ, kdy profesionálové (formální organizace) začnou spolupracovat s dobrovolníky nebo je lépe organizovat. Příkladem může být domov pro seniory, nemocnice nebo školy. Přínosem pro dobrovolníky je profesionální zázemí organizace a naopak přínosem pro organizace je díky dobrovolníkům – zkvalitnění poskytované péče klientům dané organizace. 3. Z hlediska role, kterou dobrovolnictví v organizaci hraje: a) chod organizace bezprostředně souvisí s činností dobrovolníků, kteří svojí dobrovolnickou činností naplňují hlavní cíle a poslání organizace. Bez nich a několika málo profesionálů by bylo zrealizování některých aktivit zcela nemožné. Patří sem např. ekologické aktivity, humanitární akce, kampaně, aj. b) dobrovolníci se spolu s profesionály podílejí na provozu konkrétní organizace, což v praxi znamená, že dobrovolník pomáhá profesionálnímu personálu a šetří tak finanční náklady organizaci. Typickým příkladem je např. zdravotní nebo sociální zařízení. 4. Z hlediska časové participace: a) jednorázové akce – výhodou je, že dobrovolník nemusí být příliš formalizován a může se zapojit do dobrovolnické činnosti dle svých časových 25
možností i jen několikrát do roka. Patří sem např. benefiční koncert, kampaně, sbírky, aj. Tato činnost má spíše formu ústní domluvy. b) dlouhodobá dobrovolná pomoc – je to dobrovolný závazek, který je pro dobrovolníka únosný, splnitelný, většinou pravidelný a dlouhodobý a také pro organizaci prospěšný. Obvykle má organizace s dobrovolníkem uzavřenou dohodu o dobrovolnické činnosti a z ní vyplývají vzájemná práva a povinnosti. c) dobrovolná služba – jedná se o dlouhodobý dobrovolný závazek věnovaný dobrovolnické službě většinou mimo domov (vlast). Tato služba je profesionálně (formálně) organizována a vysílající organizací jsou vynaloženy nemalé
finanční
a
materiální
prostředky
na
zaškolení
dobrovolníka
a zrealizování konkrétní služby např. zahraniční mise (Tošner, aj. 2006, s. 38– 40). Dle výzkumné studie autorů Friče a Pospíšilové, můžeme dobrovolnictví také rozdělit na formální a neformální typ či model. Formální model dobrovolnictví: je charakterizován transparentností, tendencí k racionalizaci a formalizaci pravidel formou kodexů, smluv a kontrolovatelností. (Frič, aj. 2001, s. 114). Neformální model dobrovolnictví: je logicky opakem dobrovolnictví formálního. Znamená to, že jedinec poskytuje své dobrovolnické aktivity mimo záštitu formální organizace a jeho dobrovolnické činnosti se nevztahují ani na pomoc v rámci rodiny, protože to se považuje spíše za morální povinnost. Je založeno na neformálních vztazích a důvěře. Neformální dobrovolnictví je také více anonymní a špatně rámcově uchopitelné, proto je tato oblast méně prozkoumána, než-li oblast formálního dobrovolnictví. (Frič, Pospíšilová 2010, s 10–11).
3.2 Kdo je dobrovolník Dobrovolník je člověk, který dobrovolně ve svém volném čase a bez nároku na odměnu, koná činnost ve prospěch druhých. Dobrovolníkem se tudíž může stát každý z nás. Dle § 3 Zákona 198/2002 Sb., o dobrovolnictví může být dobrovolníkem osoba starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby v ČR a starší 18 let jedná-li se o výkon dobrovolnické služby v zahraničí. Dobrovolník nenahrazuje práci profesionála a není ani levnou pracovní sílou.
26
Jedna z definic dobrovolníka zazněla z úst generálního tajemníka OSN Koffiho Annana při zahájení Mezinárodního roku dobrovolníků v roce 2001: „Dobrovolníci jsou odvážní lidé a jsou ochotni se za něco postavit. Jsou ochotni zasvětit své ruce, svou mysl a především svá srdce službě ostatním. Tím přinášejí lidem naději a dodávají jim sílu k překonávání jejich slabostí. Odměnou za to jim je vědomí, že jejich činnost má skutečný význam. Jejich odvaha a odhodlání by měly být pro nás pro všechny inspirací k činům.“ (Hestia 2013).
3.3 Dobrovolnictví a legislativa Dobrovolnictví v ČR upravuje zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů. Tento zákon nabyl účinnosti 1. ledna 2003. Jeho záměrem není upravit a omezit všechny existující formy dobrovolnictví, zákon působí spíše nedirektivně. Záleží na svobodné vůli uživatelů, zda se podrobí procesu akreditace, který je zárukou kvality a budou se tímto zákonem řídit. Zákon upravuje a vymezuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu/činnost (dotace na akreditované programy nestátních neziskových organizací). Nastavuje jasná pravidla pro všechny zúčastněné subjekty (dobrovolníka, vysílající a přijímací organizaci). Organizace s akreditovaným projektem mohou žádat o dotace na oddělení preventivních programů a dobrovolnické služby na Ministerstvu vnitra ČR. Zde je také vedena databáze všech akreditovaných organizací, vzory smluv, platná legislativa, kontakty a důležité informace týkající se dobrovolnické činnosti. Výhody, které poskytuje zákon o dobrovolnické službě dobrovolníkům jsou následující: ● dobrovolník je pojištěn proti škodám na majetku nebo zdraví při výkonu své dobrovolnické služby, které mohou vzniknout jemu osobně nebo dalším osobám (Zákon č. 198/2002 Sb., § 7) ● dobrovolník má nárok na poskytnutí kvalitní přípravy k výkonu své dobrovolnické služby v akreditovaném projektu ● výkon dlouhodobé dobrovolnické služby (alespoň 20 hodin týdně) se považuje za náhradní dobu zaměstnání tzn. započítává se jako doba zaměstnání, může mu být hrazeno i důchodové pojištění (Zákon č. 198/2002 Sb., § 5, odst. 3)
27
● stát je plátcem zdravotního pojištění za dobrovolníka při výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby (alespoň 20 hodin týdně), pokud není účasten zdravotního pojištění z jiného titulu (Zákon č. 198/2002 Sb, § 12). Dobrovolníci v akreditovaném režimu se řídí zákonem o dobrovolnické službě, Občanský zákoník se na ně vztahuje pouze v oblastech, které zákon o dobrovolnické službě neupravuje, naopak neakreditovaní dobrovolníci se řídí Občanským zákoníkem. Jelikož je zákon o dobrovolnické službě v platnosti více než deset let a fenomén dobrovolnictví je živým organismem, ukázalo se v dobrovolnické praxi, že má zákon mnohé rezervy. Z tohoto důvodu je v současné době zákon o dobrovolnické službě připomínkován z řad organizací, odborné veřejnosti i samotných dobrovolníků a je snaha o jeho novelizaci. Na internetových stránkách dobrovolnik.cz bylo možné zasílat podněty a komentáře k odborné diskuzi nad tímto zákonem. Konzultační proces o současném a budoucím znění zákona probíhal na třech úrovních. Mezirezortní, na úrovni pracovních skupin a právě zmíněným online dotazníkem na stránkách dobrovolnik.cz. Návrh na novelizaci zákona o dobrovolnictví už nebude podávat Ministerstvo Vnitra, ale Ministerstvo školství a tělovýchovy do jehož gesce bude nadále spadat. Oproti České republice má Slovensko značný náskok, tam byl zákon o dobrovoľnictve novelizován a schválen již v roce 2011. Podařilo se vytvořit zákon tak, aby podporoval, nikoliv omezoval práva dobrovolníků a podporoval dobrovolnickou činnost. Například za velmi přínosné k zatraktivnění dobrovolnictví na Slovensku shledáváme možnost odečíst si 3 % z daně z příjmu při vykonávání dobrovolnické činnosti v rozsahu alespoň 40 hodin za rok. Dále může obec poskytnout daňovou úlevu těm dobrovolníkům, kteří vykonávají dobrovolnickou činnost pro obec např. ve formě snížení daně nebo osvobození od povinnosti platit komunální odpad, aj. Zákon o dobrovoľnictve (i Zákoník práce) dále umožňuje dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem na uvolnění ze zaměstnání bez náhrady mzdy a to za účelem výkonu dobrovolnické služby. Slabina nového dobrovolnického zákona je stále v přímém financování dobrovolnictví, kdy neexistuje přímý rámec finanční podpory pro výkon aktivit dobrovolnických center či organizací (Mračková 2011, s. 34–35). Domníváme se, že v mnohém se mohou čeští zákonodárci od slovenských inspirovat a pokusit se vytvořit a novelizovat zákon o dobrovolnictví tak, aby přilákal co nejvíce nových dobrovolníků a zatraktivnil dobrovolnické činnosti i pro i pro ziskový sektor. 28
3.4 Evropský rok dobrovolnictví (ERD 2011) Rok 2011 byl Radou EU vyhlášen „Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství“, jehož posláním byla především podpora a zkvalitnění dobrovolnické činnosti nejen na lokální (podpora občanské účasti), ale také na mezinárodní úrovni (přeshraniční dobrovolnictví). Dalším cílem bylo také zvýšení povědomí o dobrovolnictví, širší publikační činnost, výměna mezinárodních zkušeností, aj. Do ERD 2011 se zapojilo 27 členských států EU. Detailnější informace o výsledcích a zhodnocení ERD 2011 můžeme získat ve zprávě komise Evropského parlamentu na portálu dobrovolnik.cz. Souhrnně lze konstatovat, že lidé v době hospodářské krize si plně uvědomili význam solidarity a komunitního dobrovolnictví, jakožto aktivní občanské účasti v rámci komunity. Dobrovolnické organizace posílily své postavení a dosáhlo se také některých legislativních úprav. Celkový rozpočet na ERD 2011 byl více jak 14,5 milionu EUR, jen na informační a komunikační kampaň byly vyčleněny necelé 3 miliony EUR a na vnitrostátní aktivity necelých 2,5 milionu EUR. V ČR se na podporu ERD 2011 konalo mnoho seminářů, konferencí, odborných výzkumů, vyšlo několik odborných publikací a byly spuštěny nové internetové stránky o dobrovolnictví. Dle Zprávy Komise Evropskému parlamentu, Radě atd. měl celkově ERD 2011 pozitivní vliv na dobrovolnickou činnost nejen globálně, ale i lokálně (Evropská komise 2012). Například v ČR vzniklo několik dobrovolnických center, vznikly nové internetové portály s dobrovolnickou tématikou, aj.
3.4.1 Současná situace V současné době byly v ČR publikovány zatím jen dvě odborné monografie, které zkoumají fenomén dobrovolnictví. První publikace byla vydána v roce 2001 pod názvem Dárcovství a dobrovolnictví (Frič 2001) a druhá v roce 2010 s názvem Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století autorů Friče a Pospíšilové. Dle těchto autorů se vlivem modernizace a individualizace mění i vzorce dobrovolnické činnosti v dnešní společnosti. Dobrovolníci preferují spíše neformální a krátkodobější model dobrovolnictví a také si rádi vybírají oblast/sféru svého působení (osobní preference). Značně rozšířujícími se typy dobrovolnictví jsou dobrovolnictví virtuální a firemní.
29
V časopise Sociální práce/Sociálna práca a článku věnovaném dobrovolnictví na Slovensku Brozmanová Gregorová (2011) reflektují skutečnosti získané výzkumem, který byl zrealizoval v roce 2011. Domníváme se, že prezentace zjištěných nových trendů v oblasti dobrovolnictví na Slovensku, je v naší práci velmi přínosná, jelikož situace na Slovensku je v mnohém (vlivem politických, kulturních a historických událostí) podobná situaci v České Republice. Na Slovensku převládá spíše tradiční a dlouhodobější typ dobrovolnictví, moderní typ dobrovolnictví je záležitostí spíše mladší a vzdělanější generace. Oblast ve které je nejčastěji využívána a praktikována dobrovolnická činnost je oblast sociálních služeb, po té kultura a sféra umění. Většina dobrovolníků je již profesionálně řízena (management dobrovolnictví). Ve článku zazněla i myšlenka nebo spíše přání, aby na VŠ byl vyučován předmět „dobrovolnictví“, kde by se budoucí sociální pracovníci teoreticky i prakticky připravili například na roli koordinátorů dobrovolnických aktivit (Brozmanová Gregorová 2011, s. 49–51). Evans a Saxton (2005) identifikovali obecně 9 klíčových vzorců v novém (reflexivním) dobrovolnictví: 1. zvýšení počtu tzv. znalostních dobrovolníků, kdy dobrovolníci konají dobrovolnickou činnost především kvůli sobě samým (získání nových zkušeností a dovedností) 2. nárůst tzv. věcně stimulovaných dobrovolníků a mírný pokles tzv. časově stimulovaných dobrovolníků 3. přírůstek tzv. sobeckých dobrovolníků 4. zvyšuje se potřeba profesionálního řízení dobrovolníků (management) 5. dobrovolnictví je vnímáno jako nástroj zvyšování komunitního sociálního kapitálu (spojuje lidi při vzájemném poznávání se) 6. nárůst mladých aktivistů, kteří chtějí být aktivní v lokálním i globálním měřítku, což má za následek úbytek mladých dobrovolníků 7. vzrůstá počet firemních dobrovolníků 8. dobrovolníci se zapojují do dobrovolnický aktivit s ohledem na to, v které životní fázi se právě nacházejí 30
9. „produktivizace dobrovolnictví“, tato myšlenka vychází z předpokladu, že by dobrovolnická zkušenost měla být zabalena a nabízena jako ostatní produkty. Pro dobrovolníky by mělo být hned zřejmé, kolik času je potřeba konkrétní dobrovolnické činnosti věnovat a jaký bude mít přínos pro něj i ostatní (Brozmanová Gregorová 2011, s. 51). Výše popsané nové vzorce v dobrovolnictví se značně liší od tradičního (kolektivního) dobrovolnictví. Je nutné tyto nové trendy reflektovat a zaměřit tak i marketingové strategie na
získávání
nových
dobrovolníků.
Poslední
devátý
vzorec
„produktivizace
dobrovolnictví“ se nám jeví jako dobrá myšlenka, jen je nutné ji „správně uchopit“ a uvést do praxe.
3.5 Komunitní dobrovolnictví V této kapitole budeme pojednávat o komunitním dobrovolnictví jako jedné z forem sociální práce v komunitě. Dobrovolníci se zde zapojují do širokého spektra aktivit např. vzdělávání, kultura, sport, sociální služby, životní prostředí a další. Sbory dobrovolných hasičů (SDH) a jejich činnosti jsou de facto komunitní sociální prací a participací na veřejném životě společnosti. Nejdříve vysvětlíme základní pojmy, které s touto problematikou souvisejí.
3.5.1 Komunita Pojem komunita pochází z latiny a znamená následovnictví. Českým ekvivalentem, dle velkého sociologického slovníku, jsou to pojmy „společenství a pospolitost“. V praxi tento pojem užíváme k označení společenství lidí, kteří jsou spojeny určitými vazbami, ať už emocionálními nebo sociálními, přičemž jednotlivci mohou být současně členi několika komunit. Definici kterou uvádí Mattessich, aj. (1997) in Matoušek je následující: „Komunita je vymezena hranicemi (mohou být geografické, politické, ekonomické nebo sociální), postavena na pilířích (sdílené hodnoty, společné kulturní dědictví, společné zájmy, společné problémy ) a má strukturu (tj. formální a neformální organizace a sociální uskupení, skrze něž obyvatelé vykonávají určité funkce).“ (Matoušek 2003, s. 253). I přes mnohé negace sociologické výzkumy potvrdili skutečnost, že komunita může existovat a existuje i ve velkých urbanizovaných městech (chicagská škola). Hartl vnímá komunitu následovně: „Komunita je místo, kde člověk může získat emocionální podporu, ocenění 31
a praktickou pomoc v každodenním životě.“ Komunita představuje „kolektivní identitu“ (ztotožnění se) určité skupiny populace (Hartl 1997, s. 35). L. Musil (1998) definoval komunitu optikou sociální práce, kdy ji chápe jako neorganizovanou skupinu znevýhodněných osob, která potřebuje pomoc a podporu. Jelikož je ale ze sociologické perspektivy komunitou organizovaná skupina, je zapotřebí, znevýhodněné jedince profesionálně organizovat. Toho lze docílit prostřednictvím osoby sociálního nebo komunitního pracovníka, který zde vystupuje jako tmelící síla komunity (Kappl 2009, s. 8 – 9). Musil (1998) slovem komunita v kontextu sociální práce chápe také obec, jako sociální prostor na kterém vznikají vztahy mezi poskytovateli služeb a uživateli, kteří svými potřebami podporují samotnou realizaci služeb. Dále sem patří také komunita zájmů (organizovaná zájmová společenství) a servisní komunita (organizované síťování sociálního kapitálu) (Příhodová 2004 s. 50–51). Existuje celá řada komunit od občanské přes terapeutickou, lékařskou, uměleckou, výcvikovou nebo spirituální a každá jmenovaná má jiný cíl, přestože techniky jsou velmi podobné. V literatuře se hovoří o „smyslu pro komunitu“, čemuž můžeme rozumět, jako o pocitu sounáležitosti a solidarity lidí v komunitě. Nás bude zajímat komunita občanská, kterou Matoušek popisuje jako „společenství osob, které na společném prostoru vykonávají každodenní aktivity“ (Matoušek 2003, s. 254). Komunita slouží jako nástroj, který uspokojuje lidskou potřebu někam patřit. Jedinec a společnost jsou ve vzájemném vztahu a vzájemně se ovlivňují. Každý jedinec jedná v týchž podmínkách jinak, je zde neomezený počet možností jak například reagovat na negativní sociální událost. Někdo zmobilizuje své síly a někdo naopak zůstane pasivní, anebo sklouzne až k patologickému chování. I občanská komunita má své možnosti, je omezena především svými zdroji (ekonomickými, lidskými, aj.), ale má možnost (i morální povinnost) si o svých zdrojích sama rozhodovat a snažit se své problémy řešit co nejefektivněji a co možná v nejkratším čase. Komunita je v době postmoderní a globální, kdy člověk žije ve světě rizik a nejistoty, jedním ze stavebních prvků v enviromentální perspektivě sociální práce. Frič a Vávra (2012, s. 16) uvádějí tři typy komunit, které definují takto: 1. lokální (sídelní) komunitu: jako společenství lidí, kteří žijí na společném teritoriu, mající společnou historii, uznávají stejné hodnoty a charakteristickým
32
znakem je vysoká solidarita tj. např. sousedství, obec, město, region, stát, nadnárodní společenství, atd. 2. zájmová komunita: koncentruje pozornost pouze na společný zájem a odhlíží od územního ohraničení komunity, je to de facto komunita minoritní, která je organizována a prezentována občanským sdružením nebo spolkem
3.5.2 Komunitní sociální práce V sociální práci se motivace dobrovolníků stala jedním z výzkumných problémů. Výzkumníky zajímá především fakt, v jaké míře a jakým způsobem je v sociální práci využíván potenciál dobrovolníků. Dále zda-li dobrovolnická činnost přispívá k řešení sociálních problémů. A v neposlední řadě je neméně důležitým faktem i samotná motivace dobrovolníků (viz. samostatná kapitola) Vznik komunitní práce spadá do období industrializace a urbanismu, kdy docházelo k rozkladu tradičních hodnot i komunit. To mělo za následek vznik nových sociálních problémů jako jsou např. nezaměstnanost, chudoba, aj. Zhruba od 90. let 20 století se sociální vědy začaly orientovat na každodenní život jedinců. To se projevilo také v chápání sociální práce a to především v práci komunitní. Koncepce tzv. „živého světa“ předpokládala, že sociální realita a její vývoj nejen utváří vztahy a chování lidí, ale i zpětně jsou vztahy měněny a utvářeny lidmi, protože společnost i jedinec jsou v provázaném vztahu (Hartl 1997, s. 31). Sociální práce vnímá dobrovolnickou činnost jako součást každodenního života. Díváme-li se na fenomén dobrovolnictví touto optikou, je možné dobrovolnickou činnost považovat za jeden z nástrojů k naplňování poslání a cílů sociální práce. Velmi významným prvkem v dobrovolnictví je také proces individualizace (jedinečnost, autonomie a seberozvoj). Při propagaci dobrovolnictví, bychom mohli použít staré dobré přísloví „příklady táhnou“, kdy osobní příklad může být impulzem nebo inspirací pro druhé. Sociální pracovníci mohou motivovat k dobrovolnictví například prostřednictvím tzv. narativního přístupu, základem kterého je vytvoření nebo převyprávění příběhu, jehož smyslem je vzbudit zájem či zvědavost u potencionálních zájemců o dobrovolnickou činnost. Dobrá komunitní práce závisí na dobře vzdělaném (kompetentním) pracovníkovi, ale také dobře ohodnoceném a spokojeném pracovníkovi (plat a společenské uznání). Komunitní práci jako jednu z metod sociální práce charakterizuje Matoušek následovně: 33
● řešení problémů a snaha o změnu v místním společenství ● problémy řeší s ohledem na dostupné zdroje dané komunity ● při řešení problémů aktivizuje všechny členy komunity (i instituce) ● cílem je stav, kdy občané komunity jsou schopni si své problémy řešit sami (Matoušek 2003, s. 253–255). Smyslem komunitní práce je tedy „zplnomocnění komunity“ tzn. umožnit fungování místní demokracie. Sociální pracovník nebo koordinátor by neměli zasahovat nad rámec svých pravomocí, aby komunita měla možnost svobodně rozhodovat sama o sobě. Komunitní sociální práce utváří život komunity a zaměřuje se na pomoc sociálně slabším členům (marginalizované skupiny), kdy tradiční sociální instituce (stát) nemají dostatečné zdroje či možnosti k řešení sociálních problémů. Možnosti a limity, které komunita poskytuje, korespondují se zdroji, ke kterým má komunita přístup. Těmito zdroji je myšlen jak soukromý, tak i veřejný majetek (materiální i nemateriální). Nejběžnějším cílem komunitní sociální práce je sociální změna v konkrétní lokalitě za předpokladu participace co největšího počtu jejich členů. Sociální změna se realizuje na dvou rovinách: za prvé analýzou sociální situace a za druhé vybudováním vztahu mezi sociálním pracovníkem a komunitou. Dle Hartla (1997, s. 68): „je komunitní práce bojem proti apatii, odevzdanosti se vzdálené, anonymní autoritě moci“ Posláním komunitní sociální práce je snaha o růst vzájemné tolerance, upevňování dobrých sousedských vztahů a posilování sociální odpovědnosti, odstraňování intolerance a předsudků. Komunitní organizování občanů pomáhá při řešení vlastních problémů (svépomoc), probíhá nejen vyhledáváním lidí, kteří převezmou vedení projektů, ale i těch, kteří se budou účastnit sociální změny/řešení problému (obyčejní lidé nikoliv tzv. experti). Aktivita
místní
komunity znamená aktivní, neplacené spolupodílení se na naplňování potřeb lidí dané lokality. Tyto místní aktivity plní důležité funkce: jsou zdrojem osobní sociální sítě, nástrojem organizování vzájemné pomoci, doplňkem k nabízeným sociálním službám (snižují závislost občanů na službách), nástrojem obrany společných zájmů, protikladem státní moci, šetří veřejné finance (neplacená/dobrovolnická práce), aj. Úlohou komunitního sociálního pracovníka, jakož to iniciátora sociálních změn (vyjednavače, obhájce a spolubojovníka klientů), je především zjišťování sociálních priorit a potřeb konkrétní 34
komunity, podněcování/motivace členů komunity k diskuzím, poznávání alternativ řešení a podporování k samotných akcím zaměřených na konkrétní řešení (radikální změna). Komunitní sociální pracovník by měl být pro komunitu také oporou (profesionální přístup) a měl by být schopen žít v dané komunitě tzn. v místě vzniku napětí a konfliktů (Hartl 1997, s. 117–139). Přirozenou síť v komunitě představuje rodina, příbuzní a sousedé. Cílem komunitní sociální práce/dobrovolnictví je vytvoření spolupráce mezi přirozenou a formální sítí služeb. Jedná se o komunitní organizování (model komunitní sociální práce) a komunitní rozvoj, na kterém by měli členové komunit participovat především prostřednictvím dobrovolných aktivit (propojení sítě dobrovolnických organizací) (Strieženec 2001, s. 199– 204). S komunitní prací také úzce souvisí pojem „komunitní přístup“, který je snahou o vzájemnou spolupráci tří sektorů – soukromého, veřejného a podnikatelského. Jako demokratický způsob rozvoje komunity (nástroj veřejné politiky) slouží tzv. komunitní plánování (Matoušek 2003, s. 262– 267). Největším přínosem komunitního plánováni je skutečnost, že se veřejnost aktivně spolupodílí na rozhodovacích procesech (veřejná rozprava), které ovlivňují život daného společenství. Dle Friče a Vávry je to: „plánování se širokým zapojení společnosti“ (Frič, Vávra 2012, s. 24). Veřejných rozprav se účastní všichni ti, kterých se to bezprostředně týká tj. zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb tzv. komunitní triáda. Komunitní plánování je konsensuální metodou, která poskytuje místo/prostor pro fungování veřejné rozpravy, výstupem je následně strategický dokument např. komunitní plán, který je opět veřejně připomínkován.
3.5.3 Komunitní dobrovolnictví – definice Život v komunitě je ovlivňován především veřejnou politikou, která jako nástroj motivace k větší soudržnosti a spolupráci využívá metodu komunitního přístupu. Jedním z předpokladů komunitního přístupu je altruistická účast lidí v komunitě. Dobrovolnictví, jakožto každodenní spontánní činnost, je chápáno jako základní stavební prvek komunitního rozvoje a je rovněž považováno za jednu z forem rozvoje místní komunity. (Frič, Vávra 2012, s. 27). Definice komunitního dobrovolnictví není jednotná. Společným znakem je, že dobrovolnická činnost je pomoc ve formě neplacené práce nebo občanského aktivizmu a nebo volno-časové aktivity (tzn. práce neplacená, vykonávaná ze svobodné vůle a ve prospěch druhých). Některé definice uvádějí jako podmínku dobrovolnictví její 35
obecnou prospěšnost, což např. volno-časové aktivity jako je sport nebo kultura nesplňují. Dle Friče a Vávry lze: „za dobrovolnickou činnost lze považovat organizovanou i neorganizovanou pomoc jiným lidem mimo rodinu, vykonávanou ze svobodné vůle a bez nároku na odměnu“ (Frič, Vávra 2012, s. 28). U komunitního dobrovolnictví je nutná další podmínka a to ta, že příjemci dobrovolnické pomoci jsou členové komunity nebo je zacíleno na prospěch celé komunity. Jinými slovy: komunitní dobrovolnictví je dobrovolnictví konané ve službách komunity, kterým se upevňuje sociální soudržnost komunity. Frič a Vávra rozlišují dva typy dobrovolnictví: 1. kolektivní typ (tradiční)– stojí na myšlence, že lidé sdílejí stejné cíle, hodnoty a jsou členy organizace, která je koordinuje. Toto je typické pro období industriálního rozvoje. 2. reflexivní typ – je charakteristický pro post-industriální společnost, kdy se do popředí dostává individualismus a slabá nebo vůbec žádná vazba na organizaci (Frič, Vávra 2012 s. 31). Kolektivní vzorec dobrovolnictví je spjat s konkrétní organizací a dobrovolník pro ni pracuje skoro automaticky, jelikož volba dobrovolnické aktivity je předem dána typem a zacílením dané organizace. Oproti tomu nový reflexní dobrovolník není limitován organizací a je jen na jeho svobodné vůli, na kterou oblast dobrovolnických aktivit se zaměří (Frič, Pospíšilová 2010, s. 23).
3.5.4 Neformální komunitní dobrovolnictví Neformální znamená formálně neorganizovaná a neplacená činnost, kterou jeden člen komunity poskytuje druhému členu komunity (vyjma rodiny). Jedná se o spontánní činnost, kterou vyvíjejí sami jednotlivci nikoliv organizace tzn. činnost není řízena (není zde byrokracie) a vzniká jako odezva na konkrétní situaci či událost. Spadá sem např. sousedská nebo občanská výpomoc, která posiluje celkovou soudržnost komunity a jejich reciprocitu (Frič, Vávra 2012, s. 33). Neformální dobrovolník není nikde evidován a z tohoto důvodu není snadné zmapovat kolik takových dobrovolníků existuje, natož zrealizovat v této oblasti relevantní výzkum. Někteří neformální dobrovolníci svoji dobrovolnickou aktivitu ani nepovažují za dobrovolnictví, chápou ji spíše jako svoji morální povinnost a každodenní stereotyp. 36
3.5.5 Formální komunitní dobrovolnictví Formální komunitní dobrovolnictví je formálně organizovaná neplacená činnost, zacílená na rozvoj a posílení celé komunity nebo jejich členů. Stupně organizování se liší dle velikosti a uspořádání dané komunity. Většinou platí, že menší (vesnické) komunity jsou méně formálně řízeny a naopak. Tošner (2006) ve své knize uvádí že: „úspěšná činnost neziskové nevládní organizace je založena na nadšení profesionálů a profesionalitě práce s dobrovolníky“. Profesionalizace dobrovolné činnosti znamená, že v organizaci je člověk, který se stará o výběr, výcvik, supervize, hodnocení a řízení dobrovolníků, nejčastěji tuto funkci zastává tzv. koordinátor dobrovolníků. Aby byl dobrovolník pro organizaci skutečným přínosem měl by být profesionálně řízen tzv.management dobrovolnictví (Tošner, Sozanská 2006, s. 69). Haddad (2006, 2007) poukazuje na skutečnost, že vzorce dobrovolnictví (myšleno komplexnost fenoménu dobrovolnictví a její logiky), souvisejí s organizací občanské společnosti k veřejné správě. Rozlišuje dva typy organizací: za prvé občanské společnosti „zakořeněné“, ty jsou včleněny do systému veřejné správy, spolupracují s administrativou. Vytvořil se mezi nimi vztah vzájemné odpovědnosti a jsou zapojeny do rozhodovacích procesů veřejné politiky např. organizace dobrovolných hasičů. Druhým typem jsou organizace „nezakořeněné“, které nesplňují výše uvedená kritéria, neposkytují služby, ale ovlivňují politiku, advokační a lobby aktivity (Frič, Pospíšilová 2010, s. 21). Komunitní organizace se výrazně podílejí na komunitním rozvoji, udržování sociálních vztahů, budování sociálního kapitálu a napomáhají také udržovat kolektivní identitu v komunitě.
3.5.6 Virtuální komunitní dobrovolnictví Nejdříve si definujeme, kdo je virtuálním dobrovolníkem (kyber dobrovolníkem, on - line dobrovolníkem). Je to člověk, který své dobrovolnické aktivity praktikuje přes internet. Virtuální komunitní dobrovolnictví je tedy dobrovolná, neplacená činnost příslušníků komunity (kyberservis), která je prováděna přes internet ve prospěch celé komunity nebo ostatních příslušníků. Virtuální dobrovolníci mohou poskytovat své služby individuálně (neformálně) nebo formálně např. na servisních sítích on-line komunit jako je Facebook, Twitter, YouTube, aj. Virtuální dobrovolníci jsou nejčastěji zaměstnáváni volnočasovými aktivitami, svépomocí, odbornými diskuzemi, vzděláváním nebo iniciují
37
virtuální aktivity jako jsou protesty, blokády, demonstrace atd. Právě virtuální dobrovolnictví nabízí pružné a dosažitelné možnosti pro ty potencionální dobrovolníky, kteří nemají tolik času, popřípadě možnosti pracovat mimo svůj domov (Frič, Vávra 2012, s. 35–36). Jak tvrdí Musick a Wilson (2008) nedochází dnes k úpadku dobrovolnictví, jen se dobrovolnické aktivity přesunuly do nových neformálních prostředí (kyberprostor), protože zde není kladen takový důraz na trénink dobrovolníků, loajalitu vůči organizaci a časovou dotaci (Frič, Pospíšilová 2010, s. 28).
4.Motivace dobrovolníků V této části práce si budeme definovat pojmy související s motivací lidského chování, kterou budeme podrobněji analyzovat v empirické části. Soudě dle názvu bakalářské práce, zaměříme se především na motivaci dobrovolníků. Abychom porozuměli nebo uměli vysvětlit, proč lidé dělají určité věci a druzí nikoliv, je důležité umět identifikovat motivy (rozumět hodnotové orientaci jedince) a mít znalost alespoň základních teorií (koncepcí) motivace. Těch existuje celá řada (co autor to jiný úhel pohledu) a definic, které vymezují pojem motivace je také nespočet.
4.1 Definice motivace Termín „motivace“ pochází z latinského slova „movere“ a v překladu znamená hýbati, pohybovati. Podobný význam jako „ motiv“ má slovo „potřeba“, která dle Murraye (1973) je konstruktem pro hybnou sílu v oblasti mozku (osobní faktor), která ovlivňuje jednání, myšlení a chování daného jedince tak, aby byla potřeba uspokojena a provázena pocity nebo emocemi (Madsen 1979, s. 87). Dle Říčana (2009) sílu aktuálního motivu ovlivňují především tři okolnosti: 1. vnitřní stav subjektu – např. doba, kdy jsem naposledy jedl, spal, aj. 2. přítomnost a povaha pobídky – např. blízkost nebo naopak překážka předmětu touhy (překážka obvykle sílu motivu zvětšuje) 3. individuální dispozice – např. lidé, kteří mají sklon trávit většinu času mezi lidmi (Říčan 2009, s. 177–179). 38
Nakonečný (2009) definuje motivaci jako lidské chování (vědomé či nevědomé), které je zaměřeno na dosažení konkrétního cíle, vyznačuje se určitou intenzitou a trváním v čase. Výchozím bodem motivace je potřeba (stav nedostatku), ta aktivizuje chování k uspokojení aktuální potřeby. „Motiv vyjadřuje psychologický důvod chování.“ (Nakonečný, 2009, s. 177), nebo-li obsah uspokojení. Motiv je konstrukt, který nám vysvětluje proč se jedinec chová, aby něčeho dosáhl (vnitřní pohnutka). Motiv tudíž není potřeba, naopak je dedukcí z obsahu dosaženého uspokojení (Nakonečný 2009, s. 177– 178). Dle empiriků jsou podstatou motivace dva principy: 1. princip psychického ekvilibria: což znamená udržování a obnovování psychické rovnováhy (homeostázy) pomocí autoregulačních mechanizmů (adaptací). Dle Freuda (1921) organismus směřuje k „nirváně“ tj. minimalizace vnitřního napětí. Naopak odpůrci Freuda Allport (1961), Fischer (1962), Stagner (1951, 1961), aj. namítají, že homeostáza je statická a nepokroková. Je zde zřejmý rozdílný názor v pojetí rovnováhy, kdy fyziologická rovnováha je statická (vracíme se stále ke stejnému stavu) a psychická rovnováha je naopak dynamická (nový stav vlivem učení nebo zkušeností) a tendující k udržování neměnného obrazu sebe sama (sebepojetí, ega) 2. princip
hédoismu:
znamená
dosahování
příjemného
a
vyhýbání
se
nepříjemnému (dosahování slasti). Tento motivační přístup formuloval Young (1961) dle něj: „Některé formy chování jsou motivovány hédonistickými procesy,
které
nemají
vztah
k
redukci
homeostatických
potřeb
a popudů“(Nakonečný 1996, s. 117). Intenzita motivace záleží na síle afektivního vzrušení, ať už příjemného či nepříjemného. Oba zmiňované motivační principy jsou vzájemně propojeny (Nakonečný 1996, s. 106– 20). Motivace představuje nástroj, kterým lze odstranit nedostatky (rozdíly) v tom, co člověk právě prožívá a tím, co by chtěl prožívat (vnitřní psychická nerovnováha). Právě motivací lze jedinci navrátit pocit vnitřní psychické rovnováhy. Motivace je intrapsychický proces, který je závislý na vnitřní i vnější situaci jedince. Vnitřní situací jsou myšleny např. biologické potřeby (hlad, spánek, sexuální pud aj.), primární psychologické potřeby (sociální kontakt, autonomie, aj.). Vnější situaci jedince
39
představují vnější motivující předměty, které se označují jako incentivy, jež pozitivně motivují jednání člověka (Nakonečný 1996, s. 17).
4.1.1 Primární a sekundární motivy Primárním motivem nebo potřebou je myšlen předmět nebo situace, kterou potřebujeme k uspokojení. Instinkt je vrozený motiv řídící naše chování (vnitřní příčinný faktor) a vyvíjí se zráním. Pud je motiv (vnitřní příčinný faktor), který je souhrnem instinktů a obsahuje navíc emoce (touha dosáhnout cíle). Je částečně vědomý a vyvíjí se v průběhu života učením. Sekundární motivy jsou psychologické i když jsou většinou odvozeny od motivů biologických. Patří sem např. zájmy, ideály, hodnoty. Sekundární motivy jsou motivační řetězce, nebo-li jsou kombinací primárních motivů. Představují však novou hodnotu, protože mají svůj samostatný život a postupem času se stanou autonomní, jak tvrdí Allport (1961) ve své teorii funkční autonomie (Říčan 2009, s. 179–187).
4.2 Altruismus, prosociální chování Prosociální chování, nebo-li chování poskytující pomoc, je také někdy označováno jako altruismus, popřípadě jako pomoc v nouzi. Fenomén dobrovolnictví spadá právě do prosociálního chování. Cílem tohoto chování je zdokonalit či zlepšit životní podmínky (životní situaci) druhým osobám. Otázkou zůstává, čím jsou altruistické chování a altruistické činy motivovány, když je člověk ve své podstatě tvorem egoistickým (sobecký gen)? Teorie sobeckého genu stojí na myšlence, že jedinec je motivován k danému chování právě v zájmu svých vlastních genů. Dle Dawkinse (1998) existují dva typy altruismu, které vycházejí z přirozené sobeckosti: 1. reciproční altruismus (egoistický altruismus) – je účelový, předpokládá vlastní prospěch (účelné jednání), „já dám tobě a ty dáš mně“ (vzájemná vypočítavost) 2. altruismus příbuzenský – jehož cílem je pomoc členům vlastní rodiny z důvodu zachování rodu(společný gen) (Dawkins, 1998, s. 42). Člověk je bytost společenská a ke svému životu potřebuje uspokojovat nejen biologické, ale také potřeby společenské. Mezi společenské potřeby lze zahrnout např. sociální kontakt, touhu sdružovat se, vzájemnou výměnu informací, potřebu něžnosti, potřebu uznání aj. Dle polského psychologa Reykowskiho (1971) je základním principem 40
prosociálního chování „schopnost jedince přinášet oběti a vzdát se vlastního blaha ve prospěch dobra druhého člověka“, koná tak z důvodu vnitřní satisfakce. (Nakonečný 1996, s. 245). Velký vliv na motivaci má také empatie (vcítění), jak tvrdí Heckhausen (1989) „Empatická emoce je vyvolána, když přihlížející přijímá perspektivu nouzí trpící osoby“ (Nakonečný 1996, s. 248). Další nezanedbatelný vliv na motivaci má také osobní morálka jedince (morální normy jako regulátory společenského života), kdy altruismus, spíše tedy samotný altruistický skutek než-li motiv konajícího, přispívá k přežití sociálních skupin i jednotlivců (Nakonečný 2009, s. 229). Společenská prestiž a uznání je také podstatným motivátorem, proč se lidé chovají altruisticky, jak tvrdí Ridley (2000): „Lidská společnost stojí na sociální prestiži těch, kdo se chovají správně, a na ostrakizaci těch, kteří se chovají špatně.“ (Ridley 2000, s. 14). Mezi kladně hodnocené chování (ctnostné) patří velkorysost, obětavost, nezištnost, soucit, náklonnost, aj. Dalším důležitým motivátorem jsou emoce, které jsou významnou součástí rozumu a jelikož lidskou mysl nelze objektivně zkoumat (černá skříňka), často se tak rozhodujeme nevědomě a někdy ani sami netušíme, proč jsme se tak rozhodli. Lidské myšlení je determinováno jak genetickými dispozicemi, tak i kulturním prostředím daného jedince. Dle Ridleyho (2000) se dědičnost podílí na charakterových a inteligenčních rysech jedince přibližně jednou polovinou. Z toho vyplývá, že geny a kultura jsou dvě spojené nádoby. Lidské společenství je optikou sociální psychologie charakterizováno jako spletitá vztahová síť, kdy určitá část interakce probíhá na bázi sociální vzájemnosti (teorie recipročního altruismu). Dle Triverse (1971) stojí reciproční altruismus na vzájemné a oboustranně výhodné výměně hodnot, za situace, kdy je chování nezištné a tato laskavost bude v budoucnu oplacena. Jedná se o určitý druh investice. Rozdíl mezi pouhým výměnným vztahem, kdy se každý snaží o maximalizaci zisku (egoismus) a skupinovou reciprocitou (aby se všem dařilo dobře), je především v solidaritě, soudržnosti a hloubce vztahu. Někdy ovšem lidé pomáhají ku prospěchu druhým, aniž by si byli jisti, že se jim to v budoucnu vrátí. Toto Homans (1974) nazývá jako „projev cítění sociální odpovědnosti“(Záškodná, Mojžíšová 2011 s. 64). Právě dobrovolnictví je zástupcem takového cítění, které v sobě obsahuje pocit občanské povinnosti (odpovědnosti) za hladký provoz lidské společnosti (Záškodná, Mojžíšová 2011, s. 62–64).
41
4.3 Teorie motivace Koncept motivace je vědecký konstrukt, který nám má pomoci ozřejmit různost cílů a důvodů lidského chování (podněty a stimuly). Motivaci lze chápat jako nauku o pudové stránce chování a motivech lidského jednání. Motivace je spjata nejen s emocemi a city daného jedince, ale také má na ni podstatný vliv sociální, kulturní a společenské prostředí. Již Freud ale poukazoval na to, že ani my sami neznáme nejhlubší pohnutky svého chování (nevědomí). Motivací k dobrovolnictví se v posledních letech věnuje mnoho výzkumníků a empirie nám dokazuje, že fenomén dobrovolnictví souvisí nejen s demografickými a osobnostními rysy, ale také se sociálním prostředím. Jedním z důvodů, proč se snažíme zjistit co motivuje jedince k dobrovolnické činnosti, je skutečnost, že je to klíčový poznatek, především pro manažery a koordinátory dobrovolníků, který pak zúročí při získávání a udržení nových dobrovolníků. Zajímá nás také, co naopak potencionální dobrovolníky brzdí (bariéry) nebo negativně ovlivní při rozhodování stát se dobrovolníky. Existuje celá řada teorií motivace, avšak v popředí mezi studiemi o dobrovolnitví stojí funkční analýza dobrovolnictví autorů Claryho, Snydera (1998, 1991, 1995, 2002) a jejich spolupracovníků (Záškodná, Mojžíšová 2011, s. 64 – 66). Této funkční analýze se budeme později podrobněji věnovat v samostatné kapitole. Tošner a Sozanská (2001) prezentují výsledky výzkumu v ČR z roku 1999–2000 a uvádějí tyto zjištěné typy motivací k dobrovolnické činnosti: 1. Konvenční (normativní) motivace: kdy jedince k dobrovolnické aktivitě vedou morální pohnutky tzn. sluší se to a patří to ke správnému způsobu života (křesťanská morálka). V ČR je tato motivace nejvyšší, udává ji cca 41 % dobrovolníků a typická je spíše pro osoby starší 60 let a věřící 2. Reciproční motivace:dobrovolníky motivuje nejen dobro konané pro druhé, ale i dobro konané ve svůj prospěch (nové zkušenosti, vztahy, aj.). Charakteristická je pro mladší lidi do 30 let a ateisty, udává ji cca 37 % dobrovolníků 3. Nerozvinutá motivace: představuje motivaci, kdy se dobrovolník rozhoduje na základě svého přesvědčení a smysluplnosti konkrétní dobročinné činnosti
42
a pocitu, že participuje na šíření dobré myšlenky. Tuto motivaci udává cca 23 % dobrovolníků ve středním věku (46–60 let) (Tošner, Sozanská 2006, s. 46–47). Přínos a význam dobrovolnictví můžeme také hodnotit z jiného pohledu a to: za prvé co dobrovolnická činnost přináší samotnému dobrovolníkovi, za druhé čím jsou dobrovolníci přínosem pro organizaci a za třetí čím je dobrovolnictví přínosné pro celou společnost. Dle Brozmanové Gregorové, aj. lze přínos dobrovolnictví hodnotit také z hlediska přínosu pro místní komunitu a příjemce služby dobrovolnické činnosti (Brozmanová Gregorová, aj. 2012, s 97).
4.4 Psychologické teorie motivace Vycházejí z předpokladu, že lidé mají své potřeby (vnitřní pohnutky), které se snaží uspokojit za pomoci svého cíleného chování/jednání. Psychologický přístup vyzdvihuje osobnostní vlastnosti jedince, jeho altruistické vlastnosti a následně jeho altruistickou (nezištnou) motivaci. Tu představuje např. láska k bližnímu a sociálního cítění. Avšak opravdovost altruistické motivace je někdy vyvracena, protože ať člověk chce nebo nechce, starostí o blaho druhých, vždy získá také něco pro sebe (altruismus smíšený s egoismem). Je to např. vnitřní pocit uspokojení, respekt od druhých, získání zkušeností nebo kvalifikace, aj. Smyslem motivace je tedy dosáhnout konkrétního cíle, který je nastaven tak, aby byla uspokojena potřeba jedince (Frič, aj. 2010 s. 83–85). Mezi nejvyužívanější psychologické teorie patří funkční teorie, které se budeme detailněji věnovat v následující kapitole.
4.4.1 Funkční teorie Funkční teorie vychází z předpokladu, že všichni lidé mají identické psychické potřeby a ty se snaží uspokojit konkrétním jednáním (skutkem), které ale může u různých lidí plnit různé funkce. Autoři Clary a Snyder (1998, 1991) pomocí studie Funkční analýza dobrovolnictví identifikovali základní funkce dobrovolnictví, které slouží k saturování potřeb a cílů samotných dobrovolníků. Rozdělili je do 6 kategorií funkcí a jim odpovídajících motivací, které jsou následující: 1. hodnoty – motivace související s humanismem, altruistickou starostí o druhé a vírou v to, že má smysl pomáhat méně šťastným 43
2. pochopení – motivace naučit se něčemu novému, získat nové zkušenosti a dovednosti, které by jinak nebyly využity 3. sociální vztahy – motivace k interpersonálnímu rozvoji, uspokojit potřebu žít ve společenství druhých lidí (být jejím členem) a participovat na společných ideálech skupiny 4. kariéra – motivace k rozvoji pracovních schopností, příležitostí a pracovních kontaktů 5. ochrana (protektivní) – motivace ke zvládání krizových, stresových a vnitřních konfliktů (ochrana ega) 6. zdokonalení – motivace posílení osobnostního rozvoje (zvýšení sebedůvěry, sebeúcty, sebevědomí, seberespektu, sebepoznání a jiné) (Clary 1998, s. 1516 – 1519). V empirické části této práce bude jako výzkumný koncept při zkoumání motivační struktury dobrovolníků použit tzv. Inventář funkce dobrovolníka (VFI – Volunteer Functions Inventory) (Musick 2008, s. 54–80).
4.5 Sociální teorie motivace Tyto motivace předpokládají, že dobrovolnické chování vyplývá ze sociálních struktur společnosti, ale také v sobě obsahuje sobecké motivy k dobrovolnictví, jelikož jsou dobrovolníci motivováni společenskými odměnami. Sociologové pohlížejí na sociální motivaci dobrovolníků optikou normativistické perspektivy, kdy dobrovolníci a jejich organizace pro ně představují specifický sociální svět, ve kterém platí vlastní sociální praktiky a normy. Hlavním étosem (soubor norem), dle Selbeeho a Reeda (2003), je to „zodpovědnost za společné dobro a aktivní společenská angažovanost při jeho dosahování“(Frič, aj. 2010, s. 85). Nejdůležitějším motivátorem dobrovolnictví v sociálním kontextu, jak uvádí Frič a Pospíšilová (2010), je komunita, která vytváří příležitost, místo a klima důvěry pro výkon dobrovolnických aktivit. Dobrovolnictví je obecně chápáno jako běžná součást života na venkově nebo určitý způsob řešení, jak se stát součástí komunity a vyhnout se tím
44
vyloučení či mít možnost setkávat se s přáteli. Motivace k dobrovolnictví je i otázkou společenské prestiže nebo zviditelnění se (Frič, aj. 2010, s. 86).
4.6 Kombinace psychologických a sociálních teorií motivace Nejmodernější teorie motivace k dobrovolnictví používají obě dvě zmiňované teorie (přístupy) (Matulayová 2012, s. 79–80). Nejznámější je model Volunteer Process Model (VPM) autorů Omota a Snydera (1995, 2002, 2007), kteří definují dobrovolnickou činnost jako proces, který trvá v čase a odehrává se v různých dimenzích (stupních): 1. individuální dimenze: na té probíhají psychické procesy a činnosti týkající se samotného dobrovolníka a příjemce jeho služby 2. interpersonální dimenze: vysvětluje dynamiku pomáhajícího vztahu 3. organizační
dimenze:
ta
se
zabývá
náborem
nových
dobrovolníků,
organizováním, financováním, managementem, hodnocením, marketingem, aj. 4. společenská dimenze: věnuje pozornost síťování a vzájemným vazbám mezi jednotlivci a sociálními strukturami v jejich společnosti a také kulturní dynamice. Čím dále pokračuje proces vývoje dobrovolníka, tím se pro něj stávají sociální faktory důležitější. Zkoumání sociálního prostředí dobrovolníků je významným motivátorem, proč se lidé stávají a setrvávají v řadách dobrovolníků (Frič, Vávra 2012, s. 31). VMP také zohledňuje psychologické vlastnosti osobnosti a způsoby chování, které prochází vývojem v jednotlivých etapách dobrovolnické činnosti: 1. etapa před začátkem dobrovolnické činnosti: je etapou ve které se zjišťují osobní motivy k dobrovolnictví. Lze také odhadnout, kteří jedinci se do dobrovolnictví aktivně zapojí a budou spokojení. 2. etapa vlastní dobrovolnické činnosti: kdy se objasňují psychologické aspekty a aspekty
chování
mezi
dobrovolníkem
a
příjemcem
jeho
služby
(interpersonální vztahy). Sleduje se také jejich vztahová dynamika, vzory chování a přínos dobrovolnictví
45
3. etapa důsledků: zde se zaměřuje pozornost na to, jak dobrovolnická služba ovlivňuje postoje, vědomosti a chování dobrovolníků, příjemců služby a ostatních členů sociálních sítí (Matulayová 2012, s. 79–80).
46
II. Empirická část Všeobecným cílem empirické části bakalářské práce je analyzovat motivaci dobrovolných hasičů a objasnit, jak souvisejí vybrané motivační faktory se sociálním profilem dobrovolníků (pohlavím, věkem, vzděláním a bydlištěm). Dalším důležitým cílem této práce je zjistit, jak organizace Sborů dobrovolných hasičů (SDH) získávají nové dobrovolníky, jak si je snaží udržet ve svém portfoliu a jakým způsobem o ně „pečují“. Dílčím cílem je zmapovat význam služby/činnosti Sborů dobrovolných hasičů (SDH) v lokálním měřítku. Přínosný je také pohled na lokální dobrovolnickou činnost, chápanou jako službu ve veřejném zájmu, optikou starostů, jakožto zástupců veřejné správy. Aplikačním cílem je navrhnout možnosti podpory motivace a udržení dobrovolníků v SDH. Personální cíl bakalářské práce vychází z životní zkušenosti autorky. Ráda by porozuměla i vlastním motivům, které ji vedou k dobrovolnictví.
5.Projekt výzkumu Výzkum je systematické, empirické, kontrolované a kritické zkoumání předpokladů, faktů a vztahů mezi jevy. Od výzkumného problému (což je základ) se poté odvíjejí následné kroky našeho výzkumu. Empirický výzkum pracuje s konkrétními údaji o jevech a sociálních procesech, s informacemi získanými prostřednictvím výzkumných metod a technik sběru dat (Reichel 2009, s. 32). Nové empirické poznatky následně rozšiřují stávající teorie. Vlastní výzkum navazuje na teoretickou část bakalářské práce, ve které byla vysvětlena teoretická východiska a souvislosti mezi dobrovolnictvím, občanskou společností a komunitní sociální prací. Výzkum pohlíží na dobrovolnickou činnost dobrovolných hasičů optikou komunitní sociální práce, kdy jsou dobrovolní hasiči vnímáni jako aktéři změny (aktivně se podílejí) na utváření občanské společnosti a tím participují na řešení sociálních problémů celé společnosti. Jak již bylo řečeno v kapitole 2, občanská
47
angažovanost v dobrovolných spolcích přispívá dle Putmana (1993) k vytváření sociální sítě kontaktů, vede ke vzniku „generalizované důvěry“ a vytváří sociální kapitál (Frič, Pospíšilová 2010, s. 15). Dobrovolnictví je především determinováno motivací, kterou zevrubně objasňuje kapitola 4. Obecně lze říci, že motivace k dobrovolnictví souvisí nejen s demografickými a osobnostními rysy, ale také se sociálním prostředím samotných dobrovolníků. Podstatou našeho výzkumu motivace jsou odpovědi na motivátory, které vedou dobrovolné hasiče k poskytování dobrovolných aktivit.
5.1 Předmět výzkumu Předmětem výzkumu této bakalářské práce je zjistit motivaci dobrovolníků k jejich dobrovolnické činnosti. Výzkum bude zaměřen na dobrovolné hasiče (formální dobrovolníky).
5.2 Objekt výzkumu (výzkumný vzorek) Objektem výzkumu bude minimálně 50 dobrovolných hasičů od 15 let věku.
5.3 Cíl výzkumu Hlavním cílem výzkumu je zjistit motivaci dobrovolníků k jejich činnosti a analyzovat souvislosti jednotlivých motivačních faktorů a sociálního profilu dobrovolníků (dobrovolných hasičů). Výzkumnou otázku jsme zformulovali tak, aby bylo hned zřejmé, co míníme zkoumat. Výzkumná otázka bakalářské práce zní: Co motivuje jedince k dobrovolnické činnosti? Dílčím cílem bakalářské práce je zjistit, jak organizace Sborů dobrovolných hasičů (SDH) získávají nové dobrovolníky, jak si je snaží udržet ve svém portfoliu a jakým způsobem o ně náležitě „pečují“, optikou starostů SDH. Dalším dílčím cílem je zmapovat význam činnosti Sborů dobrovolných hasičů (SDH) v lokálním měřítku dle mínění starostů obcí. Výzkumné otázky kvalitativního výzkumu jsou následující: Mají dobrovolní hasiči podíl na rozvoji obce či komunity? Jaká je spolupráce obce s SDH a SDH s ostatními spolky v obci? Podílí se SDH na řešení sociálních problémů v obci? 48
Co motivuje lidi stát se dobrovolným hasičem? Jakým způsobem se SDH zviditelňuje a propaguje svoji práci v obci?
5.4 Metodologie a metodika výzkumu Metodologie sběru dat byla zvolena nejen s ohledem na cíl práce a cílovou skupinu (zkoumaný vzorek), ale také proto, abychom měli možnost vidět danou problematiku dvojí optikou (starostové SDH versus starostové obcí). Proto byly pro získání relevantních dat, použity obě dvě strategie výzkumu, jak kvalitativní tak i kvantitativní. Musíme poukázat na skutečnost, že oba přístupy jsou rovnocenné a navíc se vzájemně doplňují. Postup, který využívá obě dvě strategie, se nazývá „smíšený“ a v poznávání sociální reality hrají oba tyto přístupy stejně důležitou roli. Kvantitativní výzkum jevy podrobně popisuje a kvalitativní výzkum nám pomáhá lépe pochopit to, co bylo kvalitativním výzkumem popsáno.
5.4.1 Metodologie 1. kvantitativní výzkum – filosofickým základem kvantitativního výzkumu je logický pozitivismus (existence jedné objektivní reality). Obecně lze říci, že kvantitativní výzkum pracuje s čísly (měří množství, frekvenci, stupeň), která lze následně matematicky zpracovat např. do grafů, tabulek, aj. Výzkumník si od zkoumaného jevu udržuje určitý odstup (objektivnost). Metody, které používá, jsou např. dotazník, anketa, aj. Cílem kvantitativního výzkumu je setřídění údajů a následné vysvětlení příčin vzniku, či změny daného jevu. Je-li výzkumný vzorek vybrán tak, aby objektivně reprezentoval populaci (náhodný výběr), lze ho poté zobecnit na celou populaci (Gavora 2000, s. 32). Jeden z nejpoužívanějších pojmů v kvantitativním výzkumu je pojem proměnná. Gavora ho definuje jako prvek zkoumání, který nabývá různé hodnoty, mění se např. věk, inteligence, chování. Proměnné musí být výzkumníkem vždy definovány, jsou mezi sebou v určitém vztahu. Proměnná, která je příčinnou změny, se nazývá nezávisle proměnná. Závisle proměnná je proměnná, jejíž hodnoty se změnily vlivem nezávisle proměnné (Gavora 2000, s. 48). Dle Hendla, se kvantitativní výzkum pojí s hypoteticko-deduktivním modelem vědy (Hendl 2005, s. 46). 2. kvalitativní výzkum – nepopisuje výzkumné údaje v číslech jako kvantitativní výzkum, ale popisuje je slovně (nečíselně). Výzkumník se snaží o sblížení se zkoumanými
49
osobami (face to face) a vhledu do konkrétního problému (porozumění). Kvalitativní výzkum nepotvrzuje ani nevyvrací teorie, ale odkrývá nové skutečnosti a z nich tvoří nové hypotézy (Gavora s. 31–33).
5.4.2 Vybrané techniky Sběr dat kvantitativního výzkumu byl proveden prostřednictvím dvou dotazníků, které jsou zkonstruovány pomocí uzavřených otázek s možností odpovědí na pětistupňové hodnotící škále. První použitý dotazník je částečně upravený Dotazník VFI (Volunteer Functions Inventory) autorů Claryho a Snydera (1998), ve kterém využívají funkčního přístupu, charakteristického vzájemnou svázaností mezi motivy a chováním jedinců. Dotazník má 28 tvrzení (původně 44 tvrzení) a je zaměřen právě na motivaci dobrovolníků. Clary a Snyder (in Frič, Pospíšilová 2010) popisují VFI jako šestici relativně stabilních motivátorů souvisejících s dobrovolnickou činností (Frič, Pospíšilová, aj. 2010, s. 87–88), podrobněji o tom pojednává Kapitola 4.4.1 v teoretické části bakalářské práce. Pro zjištění motivace k formálnímu dobrovolnictví autorka uplatnila multifaktorový model. Jako výzkumný nástroj použila Katalog motivace dobrovolníka (VMI Volunteer Motivation Inventory), jehož předností je systematizace motivátorů. Tento katalog (VMI) obsahuje 44 důvodů (motivátorů), které „vedou“ daného jedince k dobrovolnické činnosti. Vyhodnocením se získá skóre, které koresponduje s deseti druhy motivace (hodnoty, uznání, sociální interakce, reciprocita, sebeúcta, společnost, rozvoj kariéry, pochopení, obrana). V bakalářské práci byl použit nestandardizovaný překlad VMI. Předvýzkum, který slouží ke zjištění případných nesrozumitelností v dotazníku, proběhl na 3 respondentech (kamarádi z řad dobrovolných hasiči) v srpnu 2013. Druhý dotazník byl vytvořen vlastní konstrukcí autorky a mapuje sociální profil dobrovolníků tzn. jejich pohlaví, věk, vzdělání, bydliště. Výzkumník byl dobrovolníkovi během vyplňování dotazníku k dispozici, aby se předešlo případnému neporozumění některé z otázek v dotazníku. Pro druhou část výzkumu (kvalitativní výzkum) byla použita metoda „rozhovoru“ se starosty obcí (zástupci veřejné správy) a starosty Sboru dobrovolných hasičů. Bylo to z toho důvodu, abychom mohli zjištěná data porovnat a v závěru bakalářské práce 50
navrhnout konkrétní opatření plynoucí z výzkumu. Technikou dotazování u kvalitativního rozhovoru byl „strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami“. Jak uvádí Hendl: „Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami se sestává z řady pečlivě formulovaných otázek, na něž mají jednotliví respondenti odpovědět.“ (Hendl 2005, s. 173). Data se poté snadněji analyzují, protože jednotlivá témata se při přepisu rozhovoru lehce lokalizují. Rozhovory byly nahrávány na diktafon a poté zkráceně přepsány. Pro analýzu dat jsme využili tzv. zakotvenou teorii, kterou popsali američtí sociologové Strauss a Glaser (1967). Jak uvádí Hendl: „Tvorba zakotvené teorie vyžaduje vstoupit do „terénu" a shromažďovat data. Takovými daty mohou být např. texty rozhovorů.“ (Hendl, 2005, s. 127). Po přepisu jsme zrealizovali otevřené kódování a vytvořili jsme základní kategorie a podkategorie. Relevantní části výpovědi respondentů jsme využili pro zvýšení autenticity výzkumné zprávy. Triangulace dat (kombinace nejméně dvou přístupů) byla provedena metodou rozhovoru a dotazníku. Indikátory výzkumných otázek byly obsaženy v tazatelských otázkách, ze kterých jsme následně vytvořili tabulku.
5.5 Hypotézy Hypotézy jsou předpokládané nebo očekávané skutečnosti, týkající se zkoumání jevu či skutečnosti, vyjadřují vztah mezi proměnnými. Výzkumem se buď potvrdí, nebo naopak vyvrátí (Reichel 2009, s. 59–62). Pro naši práci byly stanoveny následující čtyři hypotézy: H 1: Motivace k dobrovolnictví souvisí s pohlavím dobrovolníků. H 2: Motivace k dobrovolnictví souvisí s věkem dobrovolníků. H3: Motivace k dobrovolnictví souvisí se vzděláním dobrovolníků. H4: Motivace k dobrovolnictví souvisí s místem bydliště dobrovolníků.
5.6 Charakteristika výzkumného vzorku (souboru) Výzkumný vzorek (výběrový soubor) pro tuto práci byl vybrán následovně. Jelikož základní soubor dobrovolných hasičů (ti, co bychom měli oslovit) je velmi objemný, čítá více jak 300 tisíc členů, autorka práce si vybrala „výběr záměrný“. Výběrový soubor zastupuje základní soubor. Dle Reichla, by výsledky zkoumání zjištěné na výběrovém souboru, měly být zobecnitelné na soubor základní (Reichel 2009, s. 76). Jelikož autorka 51
práce je sama dobrovolným hasičem a členkou SDH, využila sociálních sítí a oslovila čtyři Sbory dobrovolných hasičů (SDH) a následně i starosty jejich obcí. Abychom měli výzkum validní, oslovili jsme dobrovolné hasiče jak v obcích, tak i ve městech. V bakalářské práci jsou výzkumné vzorky dva: 1. starostové Sboru dobrovolných hasičů 2. starostové obcí oslovených SDH
5.7 Charakteristika lokality výzkumu (prostředí výzkumu) Sbor dobrovolných hasičů (SDH) vykonává nejen činnosti, které spadají do oblasti dobrovolnictví vzájemně prospěšného tj. realizace cílů a poslání samotného sdružení, ale také vykonávají služby ve veřejném zájmu – např. ochrana majetku, lidských životů, zlepšují kvalitu života v komunitě, aj. SDH jsou součástí „Integrovaného záchranného systému ČR“ (IZS ČR) spolu s profesionálními hasiči, policií, zdravotníky a záchranáři. Z tohoto důvodu je vzájemná spolupráce těchto složek nezbytná, jak v oblasti materiálního, tak dobrovolnického potenciálu. SDH spolupracují také se samosprávnými celky (obce, města i kraje) a participují tak na veřejném životě. Právě v malých obcích mají dobrovolní hasiči dlouhou tradici a hluboké kořeny. A i v dnešní moderní době jsou pilířem kulturního a společenského dění v komunitě (obci) např. pořádají sportovní akce, plesy, dětské akce, úklidy obce, aj. Počátky vzniku dobrovolných hasičských sborů (SDH) významně ovlivnil zákon č. 135, o právu shromažďovacím a spolčovacím (1867). SDH nejdříve vznikaly při sokolských jednotách, ale již v roce 1874 jich bylo více než sto. Nejstarší český SDH byl založen ve Velvarech roku 1864. V říjnu roku 1945 byl ustanoven „Svaz československého hasičstva se zemskými jednotami Čechy, Morava, Slovensko“, o sedm let později byla tato organizace prohlášena za dobrovolnou organizaci s celorepublikovým významem. V průběhu času a vzhledem k politickým událostem se jejich název několikrát měnil např. Svaz požární ochrany ČSSR, aj. Dnes dobrovolné hasiče v ČR sdružuje „Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska“ (SH ČMS), stavebním prvkem této organizace jsou právě SDH. Ke konci roku 2012 měla tato organizace zaregistrováno více jak 353 tisíc členů (z toho 49205 dětí) v 7810 sborech (Křížová 2010, s 14). Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska (SH ČMS) vzniklo dne 9. dubna 1991, registrací ve smyslu ustanovení § 6 zákona 52
č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, jako projev vůle tisíců hasičů v souladu s právem svobodně se sdružovat. Hlavní činností SH ČMS je ochrana životů a zdraví občanů, majetku před požáry, živelnými pohromami a i při jiných mimořádných událostech, při kterých je v nebezpečí zdraví, život či majetek (Dobrovolní hasiči.cz 2013). Sbor má svoji členskou základnu, statutárním orgánem je výbor SDH, v jeho zastoupení jedná starosta nebo velitel SHD, popřípadě další výborem pověřený člen SDH. Laická veřejnost se mylně domnívá, že Sbor dobrovolných hasičů (občanské sdružení) a Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce (JPO) jsou totožné. Není tomu tak. Jednotku sboru dobrovolných hasičů obce (nebo závodu), jako jednotku požární ochrany (JPO), zřizuje obec dle § 29 a 68 zákona 133/1985 Sb., o požární ochraně. Každý hasič v JPO je proškolen minimálně 40 hodinami ročně (teoretické i praktické znalosti). Největší nároky jsou kladeny na řidiče a nositele dýchací techniky (nutné pravidelné lékařské prohlídky). Obec má povinnost tuto jednotku (min. 4 hasiče) zřídit i v případě, není-li v obci Sbor dobrovolných hasičů (občanské sdružení). Zákony, které se týkají dobrovolných hasičů, ale i hasičů profesionálních, jsou následující: zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně; zákon 238/2000 Sb., o hasičských záchranných sborech; zákon 239/2000 Sb., o Integrovaném záchranném systému; zákon 240/2000 Sb., krizový zákon; Vyhláška 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany a další prováděcí Vyhlášky.
5.8 Organizační a personální zabezpečení výzkumu Výzkum byl realizován autorkou práce v libereckém kraji. Při distribuci dotazníků bylo využito osobních kontaktů autorky (sama členkou SDH), nebo kontaktů uvedených na webových stránkách obcí. Dotazníky byly dobrovolným hasičům osobně hromadně předány na předem domluveném místě, kde jim byl vysvětlen záměr a důvod výzkumu. Výzkumnice byla po celou dobu vyplňování dotazníků přítomna v místnosti s respondenty, aby se předešlo případnému neporozumění některé z otázek v dotazníku. Dotazníky byly zcela anonymní a respondenti byli poučeni o etické stránce výzkumu tj. výzkumníkovo desatero (viz. Příloha č. 2), kterým by se měl každý výzkumník řídit. Distribuce dotazníků a sběr dat probíhaly od září do listopadu roku 2013. Rozhovory se starosty (obcí i SDH) se uskutečnily individuálně po vzájemné dohodě v měsíci říjnu. I zde platily etické zásady výzkumu. 53
Získaná data byla uchována, zpracována a poté vyhodnocena programem Microsoft Office Excel 2010. Vyhodnocení dat bylo zpracováno statistickým programem R (faktorová analýza) a statistickým softwarem StatGraphics. Výsledky jsou prezentovány formou tabulek a grafů. Zpracovávání dat probíhalo dle stanovených cílů a hypotéz bakalářské práce. Mimo výše uvedených statistických metod a postupů bylo také využito logických metod (analýza, syntéza, dedukce, aj.), které nám pomohly při vyhodnocování a interpretaci výsledků tohoto výzkumu.
6.Prezentace výzkumného zjištění Jak uvádí Frič a Pospíšilová (2010), v dnešní postmoderní době se o fenomén dobrovolnictví zajímají nejen samotní dobrovolníci a neziskové organizace (občanské společnosti), ale i instituce veřejné správy a široká veřejnost. Vnímají dobrovolnické činnosti jako alternativu řešení sociálních problémů, které nedostatečně řeší veřejná správa nebo trh. Dobrovolnictví se stává svébytným sektorem společnosti, který je nenahraditelný, protože pomáhá stabilizovat sociální prostředí (Frič, aj. 2010, s. 29–30). Abychom lépe pochopili fenomén komunitního dobrovolnictví (perspektiva občanské společnosti a volno-časová aktivita), je pro nás nezbytné vědět, „jací“ dobrovolníci vykonávají konkrétní dobrovolnickou činnost (individualizace). Je to přínosná informace především pro organizace a koordinátory dobrovolníků, kteří si tak mohou lépe připravit strategie (zacílit) na získávání nových dobrovolníků nebo propagaci konkrétního typu dobrovolnické činnosti (nabídka). Právě na tuto skutečnost se zaměřil náš sociální profil dobrovolníka. Z oslovených 60 respondentů jsme získali zpět 59 vyplněných dotazníků, což představuje 98% návratnost. Je to dáno především tím, že jsme byli po celou dobu vyplňování přítomni a nápomocni respondentům při vyplňování dotazníků.
6.1 Prezentace získaných dat z kvantitativního výzkumu Výzkumná data byla získána pomocí dvou dotazníků, celkem odpovědělo 59 dotázaných. První dotazník byl zaměřen na zjišťování motivace dobrovolných hasičů, kdy každý z respondentů odpovídal na 28 uzavřených otázek. Své odpovědi hodnotil na pětistupňové škále, kde odpověď 5 = absolutně souhlasím a naopak odpověď 1 = absolutně
54
nesouhlasím. Druhý dotazník zjišťoval sociální profil respondentů, tj. pohlaví, věk, vzdělání a původ respondenta (vesnice nebo město). Ke statistickému vyhodnocení dat jsme použili kontingenční tabulky a funkce v programu Excel, jelikož máme data vyjádřena slovně nebo škálově (kategorická data). Dále byly vypočteny statistické testy, které jsou zapotřebí při zpracovávání hypotéz. Nejdříve bylo nutné sloučit otázky z prvního dotazníku podle hodnotícího klíče (po třech někdy i po dvou otázkách) a vytvořit průměrnou hodnotu odpovědí každého z respondentů tzv. bodové skóre. Tuto průměrnou odpověď jsme pak dosadili do vztahu s jednotlivými složkami sociálních charakteristik dotazovaných dobrovolných hasičů. S využitím χ2 testu bylo provedeno vyhodnocení závislosti proměnných. V případě prokázané závislosti sledovaných proměnných, byl ještě proveden výpočet Cramérova kontingenčního koeficientu V, aby bylo možné porovnat míru této závislosti s ostatními výsledky. Dle Hodnotícího klíče (viz. Příloha č. 4) bylo vypočítáno skóre faktorů pro jednotlivé respondenty a následně zjištěn nejdůležitější faktor motivující daného jedince k dobrovolnické činnosti. V tabulce č. 1 (viz. níže) je uvedeno souhrnné skóre a pořadí 10 faktorů motivace, které bylo vyhodnoceno z odpovědí našich respondentů. Tabulka č. 1: Faktory motivace k dobrovolnictví. POŘADÍ MOTIVAČNÍCH FAKTORŮ
VÝSLEDNÉ SKÓRE
1 HODNOTY
235
2 POCHOPENÍ
220,67
3 SEBEÚCTA
218
4 SOCIÁLNÍ INTERAKCE
217,67
5 UZNÁNÍ
209
6 SPOLEČNOST
195,33
7 KARIÉRA
193
8 RECIPROCITA
191
9 REAKTIVITA
188,67
10 OBRANA Zdroj: vlastní
144
Z našeho výzkumu vyplynulo a dokazují to i frekvenční tabulky viz. Příloha č. 5, že nejdůležitějším a nejfrekventovanějším faktorem motivace dobrovolníků ve Sborech 55
dobrovolných hasičů jsou HODNOTY. Znamená to, že dobrovolník jedná především ze svého přesvědčení jednoduše proto, že chce pomáhat druhým. Indikátory faktoru motivace „hodnoty“ byly v dotazníku obsaženy v otázkách č. 1, 12, 19. Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože mi záleží na těch, kteří neměli tolik štěstí jako já. S tímto výrokem souhlasilo 69,49 % respondentů z celkového počtu 59 dobrovolníků. Konkrétní odpovědi respondentů nám ukazuje následující tabulka. Hodnotící škála (otázka č. 1) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 2 3,39% 5 8,47% 11 18,64% 22 37,29% 19 32,20% 59 100,00%
Tabulka č. 2: Frekvence odpovědí otázky č. 1. Zdroj: vlastní
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože mám soucit s lidmi, kteří potřebují pomoc. S tímto výrokem souhlasilo 74,58 % respondentů, jejichž konkrétní odpovědi jsou uvedeny v následující frekvenční tabulce. Hodnotící škála (otázka č. 12) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 1 1,69% 5 8,47% 9 15,25% 30 50,85% 14 23,73% 59 100,00%
Tabulka č. 3: Frekvence odpovědí otázky č. 12. Zdroj: vlastní
Zapojuji se do dobrovolnických aktivit a pomoci jiným, protože cítím, že je důležité pomáhat druhým. S tímto výrokem souhlasilo 89,83 % respondentů, což je nejvyšší procento shody, u souhlasných odpovědí, ve všech 28 otázkách v dotazníku. Z toho vyplývá, že pro valnou většinu dobrovolných hasičů je nejdůležitější pomáhat druhým lidem, protože to tak „prostě“ cítí.
56
Hodnotící škála (otázka č. 19) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 1 1,69% 1 1,69% 4 6,78% 33 55,93% 20 33,90% 59 100,00%
Tabulka č. 4: Frekvence odpovědí otázky č. 19. Zdroj: vlastní
Druhým nejdůležitějším faktorem motivace dobrovolníků ve Sborech dobrovolných hasičů byl faktor POCHOPENÍ, který je charakterizován jako touha učit se z dobrovolnických zkušeností. Dobrovolníka motivuje především ta skutečnost, že chce lépe pochopit sám sebe, ale také porozumět lidem, kterým pomáhá. Indikátory faktoru motivace „pochopení“, byly v dotazníku obsaženy v otázkách č. 17, 23, 27. Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože mi to umožňuje učit se prostřednictvím přímé zkušenosti. S tímto výrokem souhlasilo 71,19 % respondentů, jejichž konkrétní odpovědi jsou uvedeny ve frekvenční tabulce v Příloze č. 5. Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože se tak mohu naučit, jak jednat s různými typy lidí. S tímto výrokem souhlasilo 66,1 % respondentů, jejichž konkrétní odpovědi jsou uvedeny ve frekvenční tabulce v Příloze č. 5. Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože tak mohu prozkoumat své
silné
stránky.
S
tímto
výrokem
vyslovilo
souhlas
62,71
%
respondentů/dobrovolných hasičů, podrobnější informace o četnosti odpovědí najdeme v Příloze č. 5. Třetím důležitým faktorem motivace dobrovolných hasičů byl faktor SEBEÚCTA. Vysoké skóre nám naznačuje, že dobrovolník je motivován k dobrovolnické činnosti proto, aby si tím zvedl své sebevědomí či sebehodnocení. Indikátory faktoru „sebeúcta“ byly obsaženy v dotazníkových otázkách č. 11,15 a 21. Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože díky vykonávání této činnosti mám pocit, že jsem dobrým člověkem. S tímto výrokem souhlasilo 67,8 %
57
respondentů, jejichž konkrétní odpovědi jsou uvedeny ve frekvenční tabulce v Příloze č. 5. Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože díky dobrovolnictví se cítím být důležitý/á. Zde se kladně vyjádřilo 38,98 % respondentů, četnost odpovědí je uvedena ve frekvenční tabulce v Příloze č. 5 Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože mi to přináší pocit užitečnosti. Souhlasilo 83,05 % respondentů, detailnější odpovědi jsou uvedeny ve frekvenční tabulce v Příloze č. 5. Dalšími významnými faktory motivace dobrovolných hasičů jsou následující: –
SOCIÁLNÍ INTERAKCE, vyjadřuje skutečnost, že dobrovolníka motivuje silná touha setkávat se s jinými lidmi, navazovat nová přátelství (vytváření sociálních sítí) a společenská atmosféra, kterou dobrovolnictví přináší. Indikátory tohoto motivačního faktoru jsou uvedeny v dotazníkových otázkách č. 3 (souhlasilo 71,18 %), č. 9 (souhlasilo 54,21 %), č. 20 (souhlasilo 57,63 %). Detailnější odpovědi respondentů jsou uvedeny ve frekvenčních tabulkách v Příloze č. 5 a v Tabulce č. 18.
–
UZNÁNÍ, je motivační faktor který vyjadřuje dobrovolníkovu radost z formálního uznání a získaných dovedností, které mu dobrovolnická činnost přináší. Indikátory „uznání“ jsou v dotazníku obsaženy v otázkách č. 2 (souhlas 81,36 %), č. 13 (souhlas 59,32 %), č. 24 (33,9 %). Podrobněji viz. Příloha č. 5 – Frekvenční tabulky.
–
SPOLEČNOST, jedná se o situaci, kdy se dobrovolník podvolí normativnímu vlivu pro něj významných lidí (rodina, přátelé, kteří jsou sami dobrovolníky). Dobrovolník participuje na dobrovolnických aktivitách proto, že ve svých přátelích vidí „vzory“ a následuje jejich příklady. Indikátory tohoto motivačního faktoru jsou zahrnuty v otázkách č. 6 (souhlas 59,32 %), č. 16 (souhlas 42,37 %) a č. 26 (souhlas 37,29 %). Detailnější informace o četnosti odpovědí respondentů lze nalézt v Příloze č. 5.
58
–
KARIÉRA,
dobrovolníka
motivuje
reálná
vyhlídka,
že
prostřednictvím
dobrovolnických aktivit získá nové zkušenosti, dovednosti a kontakty při hledání budoucího zaměstnání. Motivační faktor „kariéra“ je obsažen v dotazníkových otázkách č. 7 (souhlasilo 42,37 % respondentů) a č. 22 (souhlas 59,32 %). Podrobněji viz. Příloha č. 5. Naopak nejméně významnými motivačními faktory pro dobrovolné hasiče byly OBRANA, REAKTIVITA a RECIPROCITA. –
OBRANA, jedná se o situaci, kdy se dobrovolník zapojuje do dobrovolnických aktivit proto, aby unikl od svých problémů či negativních pocitů vůči sobě. Indikátory tohoto motivačního faktoru obsahovaly otázky č. 8, 18, 28. Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože si touto činností jistým způsobem odčiňuji vinu za to, že jsem měl/a v životě víc štěstí, než jiní lidé. S tímto výrokem souhlasilo jen 18,64 % respondentů. Jednotlivé odpovědi nám ukazuje následující tabulka. Hodnotící škála (otázka č. 8) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 21 35,59% 11 18,64% 16 27,12% 8 13,56% 3 5,08% 59 100,00%
Tabulka č. 5: Frekvence odpovědí otázky č. 8. Zdroj: vlastní
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože mi to poskytuje únik z vlastních problémů. Souhlas s tímto výrokem vyslovilo pouze 23,72 % dobrovolných hasičů, jejich detailnější odpovědi jsou zaznamenány v Tabulce č. 6. Hodnotící škála (otázka č. 18) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 15 25,42% 19 32,20% 11 18,64% 11 18,64% 3 5,08% 59 100,00%
Tabulka č. 6: Frekvence odpovědí otázky č. 18. Zdroj: vlastní
59
Hodnotící škála (otázka č. 28) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 11 18,64% 21 35,59% 16 27,12% 7 11,86% 4 6,78% 59 100,00%
Tabulka č. 7: Frekvence odpovědí otázky č. 28. Zdroj: vlastní
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože díky tomu se cítím méně osamělý/osamělá. S tímto výrokem vyslovilo souhlas jen 18,64 % respondentů, jejichž odpovědi si můžeme ukázat v Tabulce č. 7. Motivační faktor „obrana“ byla pro dobrovolné hasiče nejméně významným motivačním faktorem. Z toho vyplývá, že jen malé procento dobrovolných hasičů používá dobrovolnictví jako způsob řešení osobních či negativních pocitů vůči sobě. –
REAKTIVITA, tento motivační faktor charakterizuje tu skutečnost, kdy se dobrovolník zapojuje do dobrovolnických aktivit kvůli potřebě vypořádat se s vlastními problémy z minulosti a odlišit tím tak správné a nesprávné. Indikátory tohoto motivačního faktoru byly výroky č. 5 (souhlas 40,67%), č. 10 (souhlas 25,42 %), č. 14 (souhlas 62,71 %). Pro dobrovolné hasiče to bylo druhé nejnižší výsledné skóre.
–
RECIPROCITA, jedná se o skutečnost, kdy dobrovolník vnímá dobrovolnické prostředí jako prostor, kde se cítí dobře a rovnocenně. Indikátor „reciprocity“ je obsažen v dotazníkových otázkách č. 4 (souhlasilo 54,23 %) a č. 25 (souhlasilo 38,29 % respondentů). Což nám ukazuje, že jen malé procento dobrovolných hasičů, se zapojuje do dobrovolnických činností z důvodu, že by očekávali, že se jim jejich dobré skutky někdy v budoucnu vrátí.
6.1.1 Motivace a věk dobrovolníků Dobrovolní hasiči jsou zastoupeni ve všech námi zvolených věkových kategoriích. Z výzkumu vyplynulo, že nejvíce se angažují ve Sborech dobrovolných hasičů lidé ve
60
středním věku (36–45 let). Naopak nejméně aktivní jsou dobrovolní hasiči mezi 46–55 lety, další podrobnosti nám ukazuje tabulka č. 8. Věk 15-25 26-35 36-45 46-55 56 a více Celkem
Počet
% 9 17 24 4 5 59
15,25% 28,81% 40,68% 6,78% 8,47% 100,00%
Tabulka č. 8: Věkové kategorie dobrovolných hasičů. Zdroj: vlastní
První statistické vyhodnocení odpovědí respondentů bylo provedeno dle věku. Bylo nezbytné sloučit věk respondentů do intervalů po 10 letech. 1. skupina = 15–25, 2. skupina = 26–35, dále 3. skupina = 36–45 a poslední 4. skupina = 46 let a více. Zjišťovali jsme, zda věk dobrovolníka ovlivní jeho odpověď z hlediska zkoumaných faktorů. Aplikací χ2 testu jsme získali výsledky, které zobrazuje tabulka 1. Vidíme 9 stupňů volnosti, protože zde máme (4 - 1) věkových skupin * (4 - 1) skupin odpovědí = 9 stupňů volnosti. Tabulka č. 9: Výsledky statistického testování podle věku věk hodnoty uznání sociální interakce reaktivita sebeúcta společnost pochopení obrana reciprocita kariéra
chí-kvadrát test 5,56 7,57 4,26 13,96 12,79 6,33 4,57 7,18 2,89 3,57
stupně volnosti 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9
p-value
Cramérovo V
0,783 0,578 0,893 0,124 0,173 0,706 0,870 0,619 0,969 0,938
Zdroj: vlastní Tabulka č. 9 ve sloupci p-value uvádí ve všech případech výsledné hodnoty, které překročily hladinu významnosti α = 0,05 (tedy 5%), která se nejčastěji využívá ke statistickému hodnocení. To znamená, že u všech motivačních faktorů hodnota χ2 testu padla do oboru přijetí, tudíž nebylo možné zamítnout nulovou hypotézu o nezávislosti proměnných a nebyla tedy prokázána závislost na 5% (ani 10%) hladině významnosti. Proto nebyl ani vypočten Cramérův koeficient V. 61
Jinými slovy lze říci, že při statistickém vyhodnocení odpovědí respondentů podle věku, nebyla u žádného ze sledovaných motivačních faktorů prokázána významná závislost na 5% (ani 10%) hladině významnosti. Výše uvedené proměnné tedy na sebe nemají nijak významný vliv. Z tohoto důvodu, nelze hypotézu H 2: Motivace k dobrovolnictví souvisí s věkem dobrovolníků, potvrdit.
6.1.2 Motivace a pohlaví dobrovolníků Dobrovolnictví je v různých zemích vnímáno a zakotveno rozdílně (historický vývoj), lze však obecně konstatovat, že je spíše doménou žen než mužů. Ve Sborech dobrovolných hasičů je tomu ale opačně, zde jsou více, vzhledem ke specifické skupině dobrovolných aktivit (prevence a zásahy při živelných pohromách), zastoupeni muži. I když je nutno podotknout, že se počet žen, dorostu i dětí ve Sborech dobrovolných hasičů stále zvyšuje. Z 59 (100 %) respondentů našeho výzkumu bylo 37 mužů (62,71 %) a 22 žen (37,29 %). Statistickým vyhodnocením odpovědí respondentů dle pohlaví zkoumáme, zda je odpověď respondenta ovlivněna tím, že je mužem či ženou. Opět pomocí χ2 testu jsme získali statistiky uvedené v tabulce č. 10. V tomto případě máme 3 stupně volnosti, vypočítané jako (2 - 1) pohlaví * (4 - 1) skupin odpovědí = 3 stupně volnosti. Statisticky významný vliv pohlaví na odpověď respondenta se na 5% hladině významnosti prokázal v případě motivačního faktoru „reaktivita“ (v tabulce č. 10 označeno červeně). Vidíme, že hodnota p-value = 0,048, což je menší než hladina významnosti α = 0,05 (5%). To znamená, že hodnota testového kritéria χ2 testu padla do kritického oboru a zamítáme tedy nulovou hypotézu o nezávislosti proměnných ve prospěch hypotézy alternativní, která říká, že sledované proměnné (pohlaví a reaktivita) jsou na sobě závislé na 5% hladině významnosti.
62
Tabulka č. 10: Výsledky statistického testování podle pohlaví pohlaví hodnoty uznání sociální interakce reaktivita sebeúcta společnost pochopení obrana reciprocita kariéra
chí-kvadrát test 3,74 1,68 6,65 7,90 1,23 3,57 1,82 1,37 1,65 0,43
stupně volnosti 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3
p-value 0,291 0,642 0,084 0,048 0,747 0,312 0,612 0,713 0,648 0,934
Cramérovo V
0,336 0,366
Zdroj: vlastní Dále Tabulka č. 10 ukazuje, že u motivačního faktoru „sociální interakce“ hodnota p- value překročila 5% hladinu významnosti, ale zároveň 0,084 < 0,10 (10%) hladina významnosti. Takže při 5% hladině významnosti není prokázána závislost proměnných, ale při 10% hladině významnosti zamítneme nulovou hypotézu o nezávislosti a je prokázána platnost hypotézy alternativní o závislosti proměnných pohlaví a sociální interakce, čímž potvrzujeme hypotézu H 1: Motivace k dobrovolnictví souvisí s pohlavím dobrovolníků. Jako další ukazatel je u těchto významných závislostí vypočten Cramérův kontingenční koeficient V pro stanovení míry této závislosti. Čím více se blíží koeficient V k jedné, tím větší je závislost proměnných, čím blíže k nule, tím menší je závislost sledovaných proměnných. V tabulce č. 10 vidíme, že ve vztahu pohlaví – reaktivita vychází p-value 0,048 (tedy < 0,05), zatímco pohlaví – sociální interakce je p-value 0,084 (tedy > 0,05 a zároveň < 0,10). To potvrzuje také Cramérovo V, které je v případě reaktivity 0,366 > 0,336 v případě sociální interakce, to značí vyšší závislost odpovědí respondentů na pohlaví v případě reaktivity než v případě sociální interakce. Největší závislost se projevila u motivačního faktoru „reaktivita“ na pohlaví. Tabulka č. 11 uvádí přehled četností odpovědí respondentů. Sloupec „reaktivita body“ zobrazuje skupiny s průměrným počtem dosažených bodů (odpověď 5 = absolutně souhlasím, naopak odpověď 1 = absolutně nesouhlasím). V tabulkách jsou zobrazeny absolutní četnosti (počet dotázaných, kteří odpověděli na otázku), a relativní četnosti (kolik procent to je z celkového počtu odpovědí v řádku). V tabulce jsou použity řádkové a sloupcové souhrny
63
(součty). Většina respondentů souhlasí (odpovědi s 3–5 body), 18 respondentů odpovídalo nerozhodně až negativně. Tabulka č. 11: Reaktivita dle pohlaví respondenta pohlaví
reaktivita body
muž 6 50% 8 89% 9 45% 14 78% 37 63%
4+ 3,5 - 4 3 - 3,5 1 - 3,0 celkem
žena 6 50% 1 11% 11 55% 4 22% 22 37%
Zdroj: vlastní Následující Grafy č. 1 a 2 vycházejí z absolutních a relativních četností odpovědí. Graf 1: Reaktivita dle pohlaví - absolutně 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
žena muž
4+
3,5 - 4
3 - 3,5
1 - 3,0
Zdroj: vlastní Graf 2: Reaktivita dle pohlaví - relativně 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
žena muž
4+
3,5 - 4
3 - 3,5
Zdroj: vlastní 64
1 - 3,0
Z důvodu lepší názornosti následují ještě Grafy č. 3 a 4, které zobrazují stejnou problematiku jinou optikou. Graf 3: Reaktivita dle pohlaví II - absolutně 40 35 30
1 - 3,0
25
3 - 3,5
20
3,5 - 4
15
4+
10 5 0 muž
žena
Zdroj: vlastní
Graf 4: Reaktivita dle pohlaví II - relativně 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
1 - 3,0 3 - 3,5 3,5 - 4 4+
muž
žena
Zdroj: vlastní Z grafů č. 3 a 4 vidíme, když vezmeme dohromady dvě kategorie s nejvyšším hodnocením (oranžová a modrá barva tj. 3,5–5 bodů), že absolutně i relativně muži více než ženy souhlasí s tvrzením: ano, pomáhám proto, že jsem byl v podobné těžké situaci. Většina žen zvolila odpovědi okolo středu, spíše ano. Zároveň 38 % mužů s tímto tvrzením nesouhlasí.
65
Graf 5: Sociální interakce dle pohlaví - absolutně 30 25 20
Tab. 4 žena
15
Tab. 4 muž
10 5 0 4+
3,5 - 4
3 - 3,5
1 - 3,0
Zdroj: vlastní Jako následující v pořadí se prokázala (méně než u předchozího případu) závislost na pohlaví u motivačního faktoru „sociální interakce“. Další Tabulka č. 12 uvádí přehled absolutních i relativních četností odpovědí respondentů.
Tabulka č.12: Sociální interakce dle pohlaví sociální interakce 4+ 3,5 - 4 3 - 3,5 1 - 3,0 celkem
pohlaví muž 16 57% 2 29% 12 80% 7 78% 37 63%
žena 12 43% 5 71% 3 20% 2 22% 22 37%
Zdroj: vlastní V této tabulce vidíme, že z odpovědí se 4 a více body bylo 57 % mužů a 43 % žen. Zároveň toto vysoké hodnocení tvořilo většinu všech odpovědí (28 z 59 respondentů, tj. 48 %), nesouhlasilo pouze 9 respondentů (tj. 15 %). Z Grafů č. 6 i 8 je zřejmé, že ženy odpovídaly více kladně (77 % tvoří odpovědi 3,5–5 bodů) než muži (48 % odpovědi 3,5–5 bodů), u nich je patrné více odpovědí kolem středu (32 % odpovědi 3–3,5 bodů) a více odmítavých odpovědí, než je tomu u žen.
66
Graf 6: Sociální interakce dle pohlaví - relativně 100% 80% 60%
Tab. 4 žena Tab. 4 muž
40% 20% 0% 4+
3,5 - 4
3 - 3,5
1 - 3,0
Zdroj: vlastní
Graf 7: Sociální interakce dle pohlaví II - absolutně
40 35 30 25 20 15 10 5 0
1 - 3,0 3 - 3,5 3,5 - 4 4+
muž
žena
Zdroj: vlastní
Graf 8: Sociální interakce dle pohlaví II - relativně 100% 1 - 3,0
80%
3 - 3,5
60%
3,5 - 4
40%
4+
20% 0% muž
žena
Zdroj: vlastní
67
6.1.3 Motivace a místo bydliště dobrovolníků Z pohledu místa bydliště jsou ve Sborech dobrovolných hasičů více angažováni lidé z vesnice (62,71 %) oproti lidem z města, kde je to pouze 37,29 %. Je to dáno především tím, že na venkově patří Sbory dobrovolných hasičů k tradičním organizacím, které se podílejí na veřejném životě obce (servisní organizace) a mají také užší a pevnější sociální vazby (zakotvení v komunitě) než lidé ve větších městech.
Bydliště Vesnice Město Celkem
Počet
% 37 22 59
62,71% 37,29% 100,00%
Tabulka č. 13: Místo bydliště dobrovolných hasičů. Zdroj: vlastní
Vyhodnocení odpovědí respondentů dle původu (vesnice, město). Výsledky vypočtené pomocí χ2 testu uvádí tabulka č. 13. Tentokrát máme 3 stupně volnosti, zjistíme je jako (2 – 1) původ * (4 – 1) skupin odpovědí = 3 stupně volnosti.
Tabulka č. 14: Výsledky statistického testování podle původu původ hodnoty uznání sociální interakce reaktivita sebeúcta společnost pochopení obrana reciprocita kariéra
chí-kvadrát test 4,41 1,19 2,94 3,41 0,58 3,00 4,37 0,02 6,85 1,76
stupně volnosti 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3
p-value 0,221 0,754 0,402 0,333 0,902 0,392 0,224 0,999 0,077 0,625
Cramérovo V
0,341
Zdroj: vlastní Z tabulky č. 14, ze sloupce p-value vidíme, že původ respondenta na 5% hladině významnosti neměl prokazatelný vliv na odpovědi respondentů v žádném ze zkoumaných motivačních faktorů. Zvýrazněný modře je v tabulce č. 14 případ motivačního faktoru „reciprocita“, kdy p-value vychází 0,077, což je hodnota menší než 0,10. Znamená to tedy, 68
že kdybychom slevili na 10% hladinu významnosti, mohli bychom zamítnout nulovou hypotézu o nezávislosti a tedy prokázat závislost reciprocity na původu respondenta. Podrobnější rozbor odpovědí dotázaných týkající se motivačního faktoru „reciprocita“ dle původu, uvádí následující tabulka č. 15, opět absolutní i relativní četnosti odpovědí. Tabulka č. 15: Reciprocita dle původu původ
reciprocita body 4+
město 10 43% 9 53% 3 23% 0 0% 22 37%
3-4 2-3 1-2 celkem
vesnice 13 57% 8 47% 10 77% 6 100% 37 63%
Zdroj: vlastní Na první pohled vidíme ve sloupci celkem, že počet kladných odpovědí převažuje (23 + 17 = 40) nad odpověďmi spíše negativními (13 + 6 = 19). Z tabulky č. 15 i grafů 9–12 je zřejmé, že téměř všichni respondenti z města (86 %) odpovídali kladně (rozhodně ano, spíše ano), tj. věřím, že to, co dám druhým, se mi vrátí. U dobrovolníků z vesnice většina hodnotí kladně (57 %), nicméně 43% respondentů z vesnice s tímto tvrzením nesouhlasí (bodové hodnocení 1–3).
Graf 9: Reciprocita dle původu - absolutně 25 20 15
vesnice město
10 5 0 4+
3 -4
2-3
Zdroj: vlastní
69
1-2
Graf 10: Reciprocita dle původu - relativně 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
vesnice město
4+
3-4
2 -3
1 -2
Zdroj: vlastní Graf 11: Reciprocita dle původu II - absolutně 40 35 30
1 -2
25
2 -3
20
3 -4
15
4+
10 5 0 město
vesnice
Zdroj: vlastní Graf 12: Reciprocita dle původu II relativně 100% 80%
1-2
60%
2-3 3-4
40%
4+
20% 0% město
vesnice
Zdroj: vlastní Výzkum nám hypotézu H4: Motivace k dobrovolnictví souvisí s místem bydliště dobrovolníků – potvrdil u motivačního faktoru reciprocita (při 10% hladině významnosti). 70
6.1.4 Motivace a vzdělání dobrovolníků Z výzkumu vyplynulo a dokazuje to i následující tabulka č. 16, že 44,07 % dobrovolných hasičů má středoškolské vzdělání, následuje vzdělání středoškolské bez maturity (28,81 %) a překvapivě třetí místo zaujímá vzdělání vysokoškolské (Mgr. Ing.) s 11,86 %. Vzdělání Počet Neukončené Základní Středoškolské bez maturity Středoškolské s maturitou Vysokoškolské (Bc.) Vysokoškolské (Mgr., Ing.) Vysokoškolské 3. stupeň Celkem
% 0 4 17 26 5 7 0 59
0,00% 6,78% 28,81% 44,07% 8,47% 11,86% 0,00% 100,00%
Tabulka č. 16 Dobrovolní hasiči a vzdělání. Zdroj: vlastní
Aby mohly být odpovědi respondentů hodnoceny dle dosaženého vzdělání dobrovolníků, bylo nutné vzdělání rozdělit do 7 stupňů: neukončené základní, základní, středoškolské bez maturity, středoškolské s maturitou, vysokoškolské 1. stupeň (Bc.), 2. stupně (Mgr., Ing.), 3. stupeň – více. Ze všech oslovených respondentů bylo nejnižší základní vzdělání, naopak nejvyšší dosažené vzdělání bylo VŠ 2. stupeň. Z důvodu výpočtu χ2 testu jsme sloučili dvě nejnižší skupiny do jedné: ZŠ + SŠ bez maturity, další skupina je SŠ s maturitou, VŠ (Bc.) a nakonec VŠ (Ing., Mgr.). Máme tak odpovědi od respondentů ze 4 skupin stupňů vzdělání. Naším cílem bylo zjistit, zda vzdělání dobrovolníka ovlivňuje jeho odpověď ohledně motivace k dobrovolnictví z hlediska zkoumaných faktorů. Byly vypočteny výsledky, které zobrazuje tabulka č. 17. Tentokrát zde máme 9 stupňů volnosti, což vypočítáme jako (4 - 1) stupňů vzdělání * (4 - 1) skupin odpovědí = 9 stupňů volnosti.
71
Tabulka č. 17: Výsledky statistického testování podle vzdělání vzdělání hodnoty uznání sociální interakce reaktivita sebeúcta společnost pochopení obrana reciprocita kariéra
chí-kvadrát test 10,67 14,78 6,72 6,81 4,61 9,51 5,76 7,57 8,31 10,78
stupně volnosti 9 9 9 9 9 9 9 9 9 9
p-value
Cramérovo V
0,299 0,097 0,666 0,657 0,867 0,392 0,764 0,578 0,503 0,291
0,289
Zdroj: vlastní Ve sloupci p-value v 17. tabulce jsou všechny hodnoty větší než 5% hladina významnosti, hodnota testového kritéria χ2 testu tedy u všech motivačních faktorů padla do oboru přijetí, nelze tedy zamítnout nulovou hypotézu o nezávislosti proměnných. Nepodařilo se prokázat vliv vzdělání na motivační faktory na 5% hladině významnosti. Dále je v tabulce č. 17 modrou barvou vyznačen motivační faktor „uznání“, u něhož se prokázal vliv vzdělání pouze na 10% hladině významnosti. To je již slabší závislost proměnných, svědčí o tom také nižší Cramérův koeficient V. Pro úplnost uvedeme ještě tabulku č. 18 s přehledem četností odpovědí respondentů pro motivační faktor „uznání“. Tabulka č. 18: Uznání dle dosaženého vzdělání uznání body 4,5 - 5
ZŠ + SŠ bez maturity 10 53%
3,5 4,5
celkem
VŠ (Ing., Mgr.)
celkem
3 16%
19 100%
3
8
1
1
13
23%
62%
8%
8%
100%
5
11
4
1
21
24% 3 50% 21 36%
52% 1 17% 26 44%
19% 0 0% 5 8%
5% 2 33% 7 12%
100% 6 100% 59 100%
2,5 3,5 1 - 2,5
vzdělání SŠ s VŠ (Bc.) maturitou 6 0 32% 0%
Zdroj: vlastní
72
Z uvedených dat v tabulce č. 18 na první pohled vidíme, že přibližně polovina respondentů volí odpovědi spíše ano, rozhodně ano a druhá polovina odpovídá spíše ne, rozhodně ne. Pro názorné zobrazení četností ještě uvedeme grafy 13 až 16.
Graf 13: Uznání dle vzdělání - absolutně 25 vzdělání VŠ (Ing., Mgr.)
20
vzdělání VŠ (Bc.)
15
vzdělání SŠ s maturitou
10
vzdělání ZŠ + SŠ bez maturity
5 0 4,5 - 5
3,5 - 4,5
2,5 - 3,5
1 - 2,5
Zdroj: vlastní Graf 14: Uznání dle vzdělání - relativně 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
vzdělání VŠ (Ing., Mgr.) vzdělání VŠ (Bc.) vzdělání SŠ s maturitou vzdělání ZŠ + SŠ bez maturity 4,5 - 5
3,5 - 4,5 2,5 - 3,5
1 - 2,5
Zdroj: vlastní Graf 15: Uznání dle vzdělání II - absolutně 30 25 20
1 - 2,5
15
2,5 - 3,5
10
3,5 - 4,5
5
4,5 - 5
0 ZŠ + SŠ bez maturity
SŠ s matu ritou
VŠ (Bc.)
vzdělání
Zdroj: vlastní
73
VŠ (Ing., Mgr.)
Graf 16: Uznání dle vzdělání II - relativně 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
1 - 2,5 2,5 - 3,5 3,5 - 4,5 4,5 - 5 ZŠ + SŠ bez SŠ s maturity matu ritou
VŠ (Bc.)
VŠ (Ing., Mgr.)
vzdělání
Zdroj: vlastní Z grafu č. 13 je patrné, že nejvyšší počet bodů, což odpovídá odpovědi rozhodně ano, chci, aby moje dobrovolnictví někdo ocenil, dávali respondenti bez maturity, s rostoucím vzděláním počet bodů klesá. V grafu 16 vidíme, že respondenti s VŠ vzděláním II. stupně (Ing., Mgr.) také odpovídali spíše ano, rozhodně ano. Neutrální postoj zaujímalo nejvíce VŠ respondentů I. stupně (Bc.). Z výzkumu vyplynulo, že hypotézu H3: Motivace k dobrovolnictví souvisí se vzděláním dobrovolníků – můžeme potvrdit.
6.2 Prezentace získaných dat z kvalitativního výzkumu Rozhovory se starosty SDH a starosty obcí probíhaly po vzájemné dohodě během měsíce listopadu 2013. Jako techniku rozhovoru jsme použili rozhovor strukturovaný s otevřenými otázkami (Příloha č. 5 a Příloha č. 6). Při přepisu získaných dat z rozhovorů jsme použili techniku anonymizace dat. Ta slouží k ochraně osobních dat respondentů, kdy skutečná jména byla nahrazena čísly. Rozhovory byly převedeny do psané formy tzv. zkráceným přepisem. Pro prezentaci kvalitativních dat byla použita metoda tzv. rámcové analýzy, jejichž autory jsou Ritchie a Spencer (1994). Postup vychází z tabulkové metody, která nám odhaluje jednotlivá témata a kategorie, jež nám usnadňují organizaci a klasifikaci dat. Do tabulky jsou následně zaznamenána hlavní téma a jednotlivé případy (Hendl 2005, s. 217).
74
Ze čtyř oslovených Sborů dobrovolných hasičů (SDH) byly ochotny poskytnout autorce rozhovory pouze dva. Následně jsme oslovili starosty obcí, ve kterých působí konkrétní dva SDH a požádali je o schůzku, kde bychom mohli zrealizovat rozhovory. Starostové obou obcí s tím neměli žádný problém a byli velmi vstřícní. První rozhovor se starostkou obce (vždy uvedena jako odpověď 1), probíhal v její kanceláři na Obecním úřadě v dopoledních hodinách. Atmosféra i prostředí bylo velmi příjemné. Společné setkání trvalo 30 minut. Paní starostka ochotně a velmi věcně odpovídala na předem připravené tazatelské otázky, které nám měly zaručit, že probereme všechna témata, která jsou pro náš výzkum klíčová či zajímavá (Příloha č. 4). Oblasti dotazování (témata komunikace) jsou pro účely kvantitativního výzkumu rozděleny do 5 oblastí, kterým následně odpovídají výzkumné otázky. Druhý rozhovor se starostou obce (odpověď 2) probíhal následující den po prvním rozhovoru. Atmosféra i prostředí starostovy kanceláře bylo velmi příjemné, pohodové až přátelské, společně jsme strávili 45 minut. Byli jsme mile překvapeni i malým občerstvením. Zkrácený přepis rozhovorů: 1. Mají dobrovolní hasiči podíl na rozvoji obce či komunity? 1 a) Je pro vaši obec užitečné nebo důležité mít zřízen Sbor dobrovolných hasičů? V čem je, dle vašeho názoru, jeho největší přínos? Odpověď 1: „Pro naši obec je to nesmírně důležité a to nejen po stránce hasičské, ale při jakékoliv pomoci v obci. Největší přínos je, dle mého názoru, hlavně v tom, že jsou lidé schopni se sdružit a společnými silami udělat něco pro sebe či druhé a tím pádem i pro samotnou obec.“ Odpověď 2: „SDH je jedním z hlavních nositelů spolkového života v obci, organizuje a pořádá akce nad rámec svého spolku (pro ostatní občany obce). Hlavně část členů sboru je zároveň členy výjezdové jednotky, plní úkoly na rovině prevence a represe požární ochrany. Ze zákona musí obec jednotku zřídit, nebo na základě veřejnoprávní smlouvy mít ochranu zajištěnou jinou jednotkou.“ 1 b) Jak byste vy sama paní/pane starostko/starosto, zhodnotil/a přínos nebo podíl SDH na rozvoji obce na bodové škále od 1 do 10?
75
Odpověď 1: „Myslím, že tak 9, ale je to hodně o lidech.“ Odpověď 2: „Dle mého je to 8.“ 1 c) Byl-by zánik SDH pro obec citelnou ztrátou a proč? Lze na činnost dobrovolných hasičů nahlížet jako na službu, konanou ve prospěch veřejného zájmu? Odpověď 1: „Vzhledem k tomu, že SDH velmi souvisí s Jednotkou požární ochrany, jež zřizuje obec, byla by to velká ztráta. Nevím, zda by byl pak někdo ochotný po této stránce obci pomáhat. Zajišťovat si PO (požární ochranu) v sousední obci by bylo nákladné, jelikož by každá obec požadovala uhrazení části neinvestičních nákladů.“ Odpověď 2: „Určitě by citelnou ztrátou byl. V první řadě dobrovolní hasiči jsou jediná organizovaná složka v obci, která je schopná, díky svému vybavení, zasáhnout celkem okamžitě na území obce v případě nenadálých událostí. Určitě lze na činnost dobrovolných hasičů nahlížet jako na službu konanou ve veřejném zájmu. Zánik SDH by s sebou nesl také znatelnou ztrátu na úrovni společenské, kdy by nebylo možné zajistit pořádání určitých společenských či kulturních akcí pro širokou veřejnost i samotnou obec.“ 1 d) Jak myslíte, že jsou hasiči a SDH v obci vnímáni? Domníváte se, že jsou dostatečně veřejností oceněni anebo naopak? Odpověď 1: „Jak kým, ale povodně nám ukázaly, že hasiči umí a v tu chvíli se jim dostalo i toho ocenění od spoluobčanů – např. jim i uvařili guláš a napekli buchty.“ Odpověď 2: „Myslím, že v naší obci jsou hasiči vnímáni pozitivně, k čemuž hodně pomohly i povodňové události roku 2010. Tento pozitivní náhled/názor, dle mého názoru, převládá i u široké veřejnosti.“ Komentář autorky: Dle obou starostů je Sbor dobrovolných hasičů (SDH) pro obec nepostradatelný. Jeho zánik by byl pro obec citelnou ztrátou, ať už z pohledu nositelů kulturního života v obci, či jako záchranářská složka obce (služba konaná ve veřejném zájmu). Oba starostové na desetibodové škále hodnotí přínos SDH na rozvoji obce velmi 76
vysoko (9,8) a domnívají se, že hasiči jsou obecně veřejností pozitivně hodnoceni a ceněni. Naše výzkumná otázka zda „Mají dobrovolní hasiči podíl na rozvoji obce či komunity?“ se tímto potvrdila. 2. Jaká je spolupráce obcí s SDH a SDH s ostatními spolky v obci? 2 a) Jaké jsou vaše osobní zkušenosti se spoluprací s SDH při živelných pohromách? Odpověď 1: „V roce 2011 jsme se učili. Nikdo do té doby nevěřil, že si povodně taky zažijeme na vlastní kůži. Ale i přes počáteční nervozitu a možná i trochu chaos, jsme se rychle zorientovali (hlavně si určili šéfa tj. mne) a další záchranné práce již postupovaly plynule. V tu chvíli pomáhal kdo mohl, ale velmi důležitá byla především hasičská technika. Takže bez přehánění – spolupráce velmi dobrá.“ Odpověď 2: „Jelikož jsem sám členem SDH v naší obci, tak spolupráci vnímám jako výbornou.“ 2 b) Myslíte si, že je třeba, po zkušenostech z minulých povodní, na vzájemné spolupráci co zlepšovat? Odpověď 1: „Zlepšovat je vždy co. Ale letos v červnu, při povodních, již byly znát minulé zkušenosti a vše se nám podařilo včas zachránit. Od první hlášky, že se blíží povodně, všichni věděli co mají dělat a bez zmatků pytlovali, aby uchránili svůj nebo majetek druhých.“ Odpověď 2: „Určitě je nutné udržovat minimálně stejnou úroveň spolupráce, nic zásadního, co by se mělo zlepšit mne v tuto chvíli nenapadá.“ 2 c) Jaká je, dle vašeho názoru, vzájemná pomoc a spolupráce SDH s ostatními spolky v obci? Vnímají se spíše jako konkurence nebo si navzájem pomáhají? Odpověď 1: „Spolupráce je velmi dobrá. Moc spolků nemáme, ale skoro na všech akcích v obci se podílejí společně SDH, fotbalový klub a klub důchodců. Určitě si vzájemně nekonkurují, naopak si pomáhají.“ Odpověď 2: „ Spolupráce by mohla být o něco lepší, i když je pravda, že poslední dobou se zlepšuje. Nemyslím si ale, že by se přímo jednalo o konkurování, spíše se 77
jedná o nedostatek vzájemné komunikace, ale vzájemná pomoc mezi spolky existuje.“ Komentář autorky: Na výzkumnou otázku „Jaká je spolupráce obcí s SDH a SDH s ostatními spolky v obci?“ můžeme odpovědět následovně: oba starostové se shodují na skutečnosti, že vzájemná spolupráce mezi obcí a SDH je velmi dobrá. Nic zásadního v tuto chvíli nemají potřebu zlepšovat. Ke spolupráci SDH s ostatními spolky se vyjadřují, že je velmi dobrá a nebo by mohla být i lepší (jsou zde rezervy), vzájemně si ale spolky v obci nekonkurují. 3. Podílí se SDH na řešení sociálních problémů v obci? 3 a) Domníváte se, že organizování lidí v SDH ovlivňuje např. kriminalitu nebo nezaměstnanost ve vaší obci? Pokud ano, jakým způsobem? Odpověď 1: „ Organizovanost SDH, dle mého názoru kriminalitu ovlivňuje, protože málo který člen SDH by se chtěl v partě shodit nějakým nekalým činem. A také hasiči nemají tolik času vymýšlet hlouposti. S tou nezaměstnaností si nejsem tak jistá, ale každý hasič je šikovný, zručný a tudíž i práceschopný a nebude pro něj problém si práci najít.“ Odpověď 2: „Myslím si, že ani jeden z uvedených problémů neovlivňuje členství v SDH. Pravdou je, že aktivní členství v SDH ubírá lidem hodně z jejich volného času, který by třeba strávili jiným, možná i „nezdravým“ způsobem života. Určitě na nekalé věci, jako je páchání kriminality, nemají tolik času jako lidé bez koníčků, zájmů a bez možností smysluplného využití jejich volného času.“ 3 b) Myslíte si, že jsou dobrovolní hasiči veřejností dostatečně oceňováni a uznáváni za odvedenou práci? Odpověď 1: „Vím, že se jim dostalo i drobného finančního poděkování za odvedenou práci při povodních od spoluobčanů. Myslím si, že jsou oceňováni tak středně, někdo je pomlouvá a někdo je chválí, ale to je typické pro každou veřejnou činnost v obci. Já osobně si myslím, že hasiči si pochvalu zaslouží…“ Odpověď 2: „ Ne nejsou, ale celkové mínění veřejnosti má zlepšující se tendenci.“
78
3 c) Myslíte si, že být dobrovolným hasičem je prestižní záležitostí? Mají hasiči, dle vašeho názoru, větší možnost ovlivňovat život v obci? Odpověď 1: „To bych neřekla, vždyť stejnou možnost mají všichni občané, ale hasiči mají výhodu, že jsou obecnímu dění „blíž“ a tudíž mají i větší šanci ho ovlivnit. Prestižní záležitost být hasičem, dle mého pohledu,to také není, neboť může vstoupit do sporu kdokoli bude chtít.“ Odpověď 2: „Nemyslím si, že jde o dostatečně vnímanou prestižní záležitost, i když tato skutečnost se od událostí s povodněmi výrazně zlepšila. Hasiči mají určitě větší možnost ovlivňovat život v obci, protože se na životě obce sami výrazně aktivně podílejí.“ Komentář autorky: U třetí výzkumné otázky „Podílí se SDH na řešení sociálních problémů v obci?“
se starostové shodují na tom, že SDH se „přímo“ na
ovlivňování kriminality v obci nepodílí, i když organizování se ve volném čase ve spolcích určitě eliminuje výskyt kriminality. Na nezaměstnanost členství v SDH vliv spíše nemá. Hasiči život v obci ovlivňují více než ostatní spolky především tím, že se ho sami aktivně účastní (jsou nositeli změny) a věnují svůj volný čas prospěšným, nikoli patologickým činnostem. 4. Co motivuje lidi stát se dobrovolným hasičem? 4 a) Co dle Vašeho názoru nejvíce motivuje lidi v obci stát se (nebo setrvat) dobrovolným hasičem? Odpověď 1: „ Myslím že je to kolektiv kamarádů a vyplnění volného času.“ Odpověď 2: „Dle mého je nejvíce motivuje být součástí nějakého kolektivu (pokud se tedy jedná o dobrý kolektiv), dále určitě se samotnými zásahy jednotky spojené adrenalinové zážitky, ke kterým se běžný občan jen tak nedostane. Určitě i možnost pomoci ostatním v nouzi.“ 4 b) Myslíte si, že lidé vstupují do SDH proto, aby především vyplnili svůj volný čas, nebo aby udělali něco užitečného pro druhé? Odpověď 1: „Myslím si, že nejvíce hasiče motivuje být mezi známými lidmi a pak teprve dělání něčeho pro druhé. Ale možná že jim teď křivdím?!“ 79
Odpověď 2: „ Dle mého nelze toto jasně oddělit, faktorů pro vstup do SDH je více. Například historické, kdy rodiče či prarodiče byli také členy SDH, někdo chce být součástí spolku ze sociálních důvodů, prostě chce někam patřit, někdo se chce zviditelnit, aj.“ 4 c) Myslíte si, že být hasičem je určitý životní styl nebo i způsob relaxace? Odpověď 1: „Je to způsob především vesnického využití volného času a relaxace od vlastní práce.“ Odpověď 2: „Ano, určitě.“ Komentář autorky: Čtvrtá výzkumná otázka „Co motivuje lidi stát se dobrovolným hasičem?“. Dle názorů starostů je největším motivátorem pro vstup do SDH především kolektiv lidí (kamarádů), kteří „dělají“ prospěšné věci. Dalším motivátorem je smysluplné využití volného času, touha zažít adrenalin, zvolený životní styl či určitý způsob relaxace. 5. Jakým způsobem se SDH zviditelňuje a propaguje svoji práci v obci? Odpověď 1: „Především aktivní účastí na všech akcích obce a osobní komunikací s vedením obce.“ Odpověď 2: „Nejvíce se zviditelňují pořádáním společenských akcí a při jednotlivých událostech při zásazích jednotky sboru.“ Komentář autorky: Na poslední výzkumnou otázku „Jakým způsobem se SDH zviditelňuje a propaguje svoji práci v obci?“ Oba starostové shodně odpovídali, že SDH se propagují především aktivní účastní při pořádání společenských akcí a při samotných zásazích JPO, poté samozřejmě také na netu. Oba rozhovory se starosty SDH probíhaly ve stejný den. První rozhovor se uskutečnil dopoledne (starostka SDH) a druhý ve večerních hodinách (starosta SDH) v hasičských klubovnách konkrétního sboru. Atmosféra byla vřelá, jednotlivé rozhovory trvaly kolem 30 minut. Tazatelské otázky pro starosty SDH byly totožné nebo velmi podobné s tazatelskými otázkami pro starosty obcí, abychom mohli udělat komparaci, zda vnímají dané téma (jev) stejnou či odlišnou optikou.
80
1. Mají dobrovolní hasiči podíl na rozvoji obce či komunity? 1 a) Jaké jsou nejčastější činnosti, které SDH při svých dobrovolných činnostech v obci vykonává? V čem konkrétně je největší přínos SDH pro obec? Odpověď 1: „Nejčastější činností SDH v naší obci je pořádání nejrůznějších akcí (hasičské soutěže, den dětí, spolupráce při dni obce), dále úprava zeleně v obci a letos výstavba víceúčelového domku, zajišťujeme občerstvení na kulturních akcích, sbíráme staré železo (což je pro nás příjmem do pokladny). V neposlední řadě pomoc při povodni, která v obci v roce 2013 opět byla. Samozřejmě naše jednotka JPO zajišťuje veškerou požární ochranu v obci a někdy vyjíždíme i mimo náš „rajón“. Dále se staráme o údržbu požární techniky a udržujeme budovu hasičské zbrojnice.“ Odpověď 2: „Určitě se podílíme na rozvoji kulturního života v obci. Mezi nejčastější činnosti SDH, které vykonáváme, patří např. kulturní a společenské akce pro děti i dospělé obyvatele – Maškarní karneval, Hasičský ples, pálení čarodějnic, pořádáme výstavu o historii sboru, Dětský den, Soutěž o pohár starosty obce (letos již 12. ročník). Jednou za čas pořádáme i okrskovou soutěž v rámci okrsku Osečná. Dále pořádáme Mikulášskou nadílku pro děti, dny otevřených dveří v Domě hasičů, školení dětí na ZŠ (evakuace z budovy), aj. Pro obec jsou to především práce na „požádání“, které vykonává zejména naše JPO např. čištění kanalizací, pomoc při zatopení objektů (převážně sklepů v čase povodní). Dále sekáme místní koupaliště, děláme drobné opravy na majetku obce, odstraňujeme překážky z místních komunikací, zasahujeme při dopravních nehodách a samozřejmě u požárů či jiných živelných pohromách.“ 1 b) Domníváte se, že činnost SDH je pro obec důležitá/užitečná? V čem konkrétně? Odpověď 1: „Rozhodně činnost hasičů patří k té nejdůležitější v obci. Je to dáno také tím, že obec má ze zákona povinnost zřídit a financovat jednotku hasičů (JPO).“ Odpověď 2: „Činnost SDH je pro obec nesmírně důležitá, především reprezentuje obec navenek.“ 81
1 c) Jak byste vy sám, pane starosto/starostko, zhodnotil/a přínos nebo podíl SDH na rozvoji obce na bodové škále od 1 do 10? Odpověď 1: „Já osobně dávám 8.“ Odpověď 2: „Za sebe bych dal 9“. 1 d) Jak myslíte, že jsou hasiči a SDH v obci vnímáni? Cítíte se nedoceněni za vaši práci nebo naopak? Odpověď 1: „Za naši obec můžu říci, že hasiči jsou tady vnímáni velice dobře. Nemohu říci, že bychom se cítili nedoceněni. Samozřejmě v každé obci to může být jiné. Tady si nás váží.“ Odpověď 2: „Obecně lze říci, že ti „znalí“ (snad je jich většina) vědí, že SDH je tady pro ně a že to co dělá, dělá dobrovolně a bez nároku na odměnu. Někteří si ale bohužel myslí (někdy jich bývá hodně), že pár nadšenců se dalo dohromady a mají „koníčka“, díky kterému odčerpávají obci peníze, které by mohly být využity jinak. Ale nedoceněni se necítíme. Jen nás mrzí, že někteří si neuvědomují, že hasiči, ať už SDH nebo JPOO jsou dobrovolníci, kteří pomáhají ve svém volném čase a že když ve dvě hodiny ráno za houkání sirény vyskočí z postelí a do sedmi do rána pomáhají ostatním a pak sami unavení jdou do práce a tam si musí odkroutit svoji směnu a někdy i nadělat to, co zameškali při zásahu, tak pak se o „koníčku“ moc mluvit nedá. Často čelíme útokům ostatních spolků v obci, že je naše činnost dotována na úkor té jejich. Bohužel to je smutná pravda. Ale naštěstí máme osvíceného pana starostu (také je členem zdejšího SDH), takže vzájemná spolupráce s obcí je velmi dobrá.“ Komentář autorky: Dle starostů SDH je činnost Sborů dobrovolných hasičů pro obec nepostradatelná (zasazují se o rozvoj obce), podílejí se nejen na požární ochraně obce a veřejně prospěšných pracích (údržba zeleně, čištění kanalizace, aj.), ale také se aktivně podílejí na kulturním životě v obci. Naše výzkumná otázka, zda „Mají dobrovolní hasiči podíl na rozvoji obce či komunity?“ se tímto potvrdila. 2. Jaká je spolupráce obcí s SDH a SDH s ostatními spolky v obci?
82
2 a) Spolupracujete při svých dobrovolných aktivitách také s jinými spolky v obci? Na jakých aktivitách konkrétně? Odpověď 1: „Dá se říci, že kromě „Dne obce“, kde se prezentují všechny spolky obce s ostatními spolky nespolupracujeme. Což je určitě škoda, myslím, že trochu více vázne vzájemná komunikace, ale to je můj názor.“ Odpověď 2: „Spolupracujeme od roku 2011 především s několika okolními SDH velmi aktivně, kdy pořádáme seriál soutěží „Podještědský pohár“, což je práce celoroční. V obci vzájemně spolupracujeme především se Sdružením myslivců, které finančně přispívá na Den dětí a my jim na oplátku bezplatně půjčujeme prostory v Domě hasičů. Sokol nám půjčuje bezplatně hřiště na soutěže a my na oplátku jim pomáháme při drobných opravách jejich majetku. Výrazně nám pomáhá také klub důchodkyň, které nám pomáhají zajišťovat občerstvení na některých akcích. Upřímně, jsou tu ale také spolky, se kterými spolupráce trochu „vázne“. Určitě je na vzájemné spolupráci co vylepšovat.“ 2 b) Jaká byla spolupráce s obcí při minulých povodních? Máte ke spolupráci nějaké výhrady? Odpověď 1: „Spolupráce byla velice dobrá, z naší strany bez výhrad.“ Odpověď 2: „Žádné výhrady ke spolupráci SDH a obce nejsou. Vše probíhá po vzájemné domluvě, tak jak má. Povodně jsou u nás poslední dobou čím dál častějším jevem. Samozřejmě kdo o pomoc požádá, dostane se mu jí. Naši hasiči také jezdí na požádání do oblastí postižených povodněmi. Naposledy to byla obec Bílý Kostel nad Nisou, kdy se ve spolupráci s obcí konala sbírka na pomoc postiženým povodněmi nebo obec Chrastava, kdy naše ženy hasičky vařily pro občany Chrastavy v době povodní guláš.“ Komentář autorky: Na výzkumnou otázku „Jaká je spolupráce obcí s SDH a SDH s ostatními spolky v obci?“ lze odpovědět následovně. Spolupráce obce a SDH je velice dobrá a bez výhrad. Spolupráce SDH a ostatních spolků v obci je dobrá, má však rezervy, které starostové sami vnímají především v nedostatku vzájemné komunikace.
83
3. Podílí se SDH na řešení sociálních problémů v obci? 3 a) Domníváte se, že organizování lidí v SDH ovlivňuje např. kriminalitu nebo nezaměstnanost ve vaší obci? Pokud ano, jakým způsobem? Odpověď 1: „Rozhodně ano. Určitě má smysl hlavně pro děti hasičský kroužek, kam chodí děti s velkým zapálením pro věc. Nemají pak tolik času na nějaké nekalosti, protože zde mohou smysluplně trávit svůj volný čas a ještě se tu naučí spoustu nových věcí. Nezaměstnanost – s tou si nejsem tak jistá, že by zrovna dobrovolní hasiči měli toto řešit?“ Odpověď 2: „Domnívám se, že ne. Kriminalita v naší obci je téměř nulová. Nezaměstnanost je také velmi malá. Nemyslím si, že se někdo u pohovoru zajímá o to, zda jste členem SDH nebo např. zda jste u myslivců. Pokud se samozřejmě nehlásíte o práci u profesionálních hasičů, tam je to určitě velké plus být dobrovolný hasičem.“ 3 b) Dostáváte „zpětnou vazbu“ od zástupců obce či spoluobčanů za pomoc či odvedenou práci při likvidaci škod po živelných pohromách (např. děkovné dopisy aj.)? Odpověď 1: „Ano, zpětná vazba existuje. Zrovna po minulé povodni jsme obdrželi dar v hodnotě 500,– od jedné paní z obce, která byla v ohrožení. Občas nám někdo veřejně poděkuje, nebo nám nechá zahrát písničku v rádiu. Což určitě potěší a motivuje nás to k další dobrovolní činnosti.“ Odpověď 2: „Upřímně, od široké veřejnosti toho moc nedostáváme. Nejvíce jsme oceňováni panem starostou, občas nás někdo pochválí v hospodě u piva a především nás ocení lidé, kteří se účastní akcí, které organizujeme.“ 3 c) Myslíte si, že být dobrovolným hasičem je prestižní záležitostí? A máte tím větší možnost ovlivňovat život v obci? Odpověď 1: „V poslední době je to spíše terč kritiky, než prestižní záležitost. Jedinec moc život v obci neovlivní, spíše sbor jako celek, to určitě. Protože de facto se SDH aktivně podílí na životě v obci.“
84
Odpověď 2: „Zdá se to být prestižní záležitostí, ale není to tak úplně jednoznačné. Je to také hodně práce, věnovaného času a velká zodpovědnost. Na druhé straně je otázkou prestiže být členem úspěšného závodního týmu v požárním sportu, který má dobré zázemí, vybavení a velmi dobré výsledky. Myslím si, že dobrovolní hasiči můžou být na svoji práci hrdí, já to za prestiž považuji.“ Komentář autorky: Na výzkumnou otázku „Podílí se SDH na řešení sociálních problémů v obci?“ lze dle rozdílných odpovědí starostů SDH odpovědět následovně. SDH (myšleno členství v SDH) se aktivně na řešení sociálních problémů nepodílí, podílí se spíše pasivně, jakožto alternativa možného způsobu trávení volného času, kdy poté už nezbývá toliko času na páchání „nekalostí“ např. páchání kriminality. Tato výzkumná otázka se nepotvrdila. 4. Co motivuje lidi stát se dobrovolným hasičem? 4 a) Co dle Vašeho názoru nejvíce motivuje lidi stát se (a setrvat) dobrovolným hasičem? Odpověď 1: „Určitě je to parta lidí, se kterými je mi dobře, chci se s nimi setkávat, něco podnikat a být užitečným.“ Odpověď 2: „Motivace je určitě u každého trochu jiná. Někdo pokračuje v rodinné tradici, někteří jsou vedeni už od mala z kroužku a zůstávají až do dospělosti, někdo chce pomáhat ostatním, někdo se chce zviditelnit nebo prostě jen někam patřit. Pro jiného je to druh odpočinku nebo útěk od stresu a starostí.“ 4 b) Myslíte si, že být hasičem je určitý životní styl nebo i způsob relaxace? Odpověď 1: „Zastávám názor, že je to způsob relaxace i když někdy je to spíše adrenalin. Životní styl také, protože na vesnici není tolik možností jako ve městě.“ Odpověď 2: „ Určitě relaxace taky a životní styl u některých jedinců stoprocentně. Moc jich není, ale je to na nich vidět i v běžném životě, nejen v „hasičárně“. Máme tu člena, který spí dokonce v tričku SDH a má připravené zásahové boty a kalhoty u postele, kdyby náhodou v noci houkli, aby byl připraven. V podstatě se po obci pohybuje výhradně v hasičském a ani s rodinou neodjíždí na dovolenou, protože musí být stále připraven zasáhnout. Obecně bych řekl, že ostatní to dělají pro to, 85
aby strávili smysluplně volný čas, byli prospěšní ostatním a odreagovali se od svých starostí. Dalo by se říci, že je to opravdu určitý životní styl, především tady u nás na vesnici. Motivací je také určitě dobrá parta a adrenalin při zásahu.“ 4 c) Myslíte si, že lidé vstupují do SDH proto, aby především vyplnili svůj volný čas, nebo aby udělali něco užitečného pro druhé? Odpověď 1: „Myslím, že do sboru vstupují hlavně, aby se odreagovali od každodenních starostí a všedností a potom teprve aby udělali něco pro druhé.“ Odpověď 2: „No myslím, že každý má v dnešní době spoustu svých starostí, práce, rodinu, děti a další koníčky. Když je člověk aktivním hasičem, dělá to především srdcem a hlavně proto, aby pomohl ostatním a ne proto, že neví co s přebytkem volného času. Naopak, čas strávený u hasičů, musí odkrojit rodině.“ Komentář autorky: Výzkumnou otázku „Co motivuje lidi stát se dobrovolným hasičem?“ můžeme interpretovat následujícím způsobem. Dle shodných odpovědí starostů SDH je největším motivátorem parta lidí, ale také touha „někam“ patřit. Další motivátorem je skutečnost „být užitečný“, nebo také rodinná tradice, životní styl či způsob odreagování se od každodenních starostí. V neposlední řadě je to také adrenalin a snaha zviditelnit se. 5. Jakým způsobem se SDH zviditelňuje a jak propagujete svoji práci? 5 a) Jakým způsobem se SDH zviditelňuje a jak propagujete svoji práci? Odpověď 1: „Jak jsem již řekla, propagujeme se především svojí činností na soutěžích, při samotných zásazích nebo na Dni obce a různých společenských akcích. Máme také své webové stránky.“ Odpověď 2: „Nejvíce se zviditelňujeme pořádáním kulturních akcí. Dále účastí na hasičských soutěžích, letos jsme se umístili v soutěži kronikářů SDH, získali jsme z dotací EU nové zásahové vozidlo TATRA, které nám předával hejtman Libereckého kraje a z tohoto důvodu o nás psal denní tisk a byli jsme i v televizi. Propagujeme se také na našich webových stránkách, kde máme obsáhlou fotogalerii. Reprezentuje nás také hasičský kroužek dětí, který se účastní
86
celorepublikové soutěže s názvem Plamen. Nejvíce jsme samozřejmě vidět při zásazích JPO.“ 5 b) Jakým způsobem získáváte nové dobrovolné hasiče a jak „pečujete“ o ty stávající? Odpověď 1: „Děti se nám do kroužku hlásí samy (dají na doporučení svých kamarádů-členů), máme jich opravdu hodně. Děti poté volně přecházejí z kategorie děti do kategorie dospělých. Občas přijde i někdo nový, je to většinou známý některého člena SDH. Aby přišel někdo k hasičárně a řekl, že chce být hasičem je opravdu výjimka. O členy pečujeme dle možností, občas si uděláme posezení nebo vyrazíme na stmelovací výlet i s rodinnými příslušníky, ke kulatým narozeninám dostávají věcné dary, vyznamenání při záchraně životů, aj.“ Odpověď 2: „Vychováváme si mladou generaci v hasičském kroužku. Co se týká dospělých členů, pořádáme různé stmelovací akce např. bowling, koncerty, slavíme společně narozeniny, úspěchy na soutěžích, aj. O členy pečujeme i tím, že mají v hasičárně dobré zázemí a dostávají k výkonu svých dobrovolných aktivit nové vybavení (rukavice, uniformy, hadice, nové zásahové vozidlo, mašinu, aj.).“ Komentář autorky: poslední výzkumnou otázku „Jakým způsobem se SDH zviditelňuje a jak propagujete svoji práci?“ lze interpretovat takto: SDH se nejvíce propagují svojí aktivní účastní (participací) na životě obce, především jako organizátoři různých společenských a kulturních akcí. Jednotky požární ochrany (JPO) se propagují dobře odvedenou prací při zásazích např. dopravní nehody, živelné
katastrofy,
úprava
obecní
zeleně,
aj.
Velmi
dobře
SDH
reprezentuje/propaguje také kroužek mladých hasičů, ve kterém si Sbory dobrovolných hasičů samy vychovávají své následovníky/budoucí hasiče. Odpovědi všech čtyřech respondentů byly z důvodu lepší přehlednosti shrnuty a zpracovány do tabulky č. 19. Tabulka zachycuje nejdůležitější body z výše uvedených rozhovorů. Je členěna dle konkrétních témat, kterým odpovídají naše výzkumné otázky. Z tabulky je patrné, že kromě jednoho tématu, týkajícího se vlivu SDH na řešení sociálních problémů v obci, panuje u všech respondentů shoda. Domníváme se proto, že starostové
87
obcí i starostové SDH se na zkoumané problémy dívají stejnou nebo velmi podobnou optikou. Obecně lze říci, že Sbory dobrovolných hasičů jsou starosty obcí, jakožto zástupců veřejné správy, vnímány velice pozitivně, dokonce jako nepostradatelný článek v obci. Jedinou neshodu v odpovědích lze interpretovat tak, že starostové SDH i starostové obcí nevnímají Sbory dobrovolných hasičů primárně jako ty, které by se měly aktivně podílet na řešení konkrétních sociálních problémů v obci – např. nezaměstnanost, kriminalita, aj. Ale i přesto starostové SDH i starostové obcí Sborům dobrovolných hasičů určitý pozitivní vliv na snížení kriminality v obci přisuzují (spíše jako prevence před kriminalitou).
88
Téma č. 1 Mají dobrovolní hasiči podíl na rozvoji obce či komunity?
Téma č. 2 Jaká je spolupráce obcí s SDH a SDH s ostatními spolky v obci?
Téma č. 3 Podílí se SDH na řešení sociálních problémů v obci?
Téma č. 4 Co Téma č. 5 Jakým motivuje lidi stát se způsobem se SDH dobrovolným zviditelňuje a hasičem? propaguje svoji práci v obci?
Starostka obce (odpověď č.1)
Ano mají, jsou pro obec nepostradatelní, poskytují službu ve veřejném zájmu.
Velmi dobrá spolupráce jak s obcí, tak mezi spolky navzájem (nekonkurují si).
Pozitivně ovlivňuje kriminalitu, nezaměstnanost nelze říci, podílí se na životě obce.
Největší Aktivní účast motivací je na akcích obce kolektiv členů i mimo ni. SDH , vyplnění volného času, udělat něco pro druhé, relaxace.
Starosta obce (odpověď č.2)
Ano mají, jsou pro obec nepostradatelní, poskytují službu ve veřejném zájmu.
Spolupráce s obcí je výborná. Spolupráce mezi spolky by mohla být o něco lepší (nekonkurují si).
SDH neovlivňuje nezaměstnanost ani kriminalitu v obci. Ale jsou iniciátory společenského života v obci.
Být součástí kolektivu, adrenalin při zásahu, pomoc v nouzi ostatním, zviditelnit se,.životní styl.
Pořádání společenských akcí (kultura), samotné zásahy jednotky.
Starostka SDH (odpověď č.1)
Činnost SDH je pro obec nejdůležitější. Kulturní akce, požární ochrana, údržba zeleně
Spolupráce s jinými spolky jen jednou za rok na dni obce. Jsou zde rezervy. Spolupráce s obcí velmi dobrá, bez výhrad.
Ano, SDH ovlivňuje kriminalitu v obci. Nezaměstnanost nelze jednoznačně říci.
Největší motivací je parta lidí, něco podnikat, být užitečný, adrenalin, životní styl.
Pořádání společenských akcí, na soutěžích, při zásazích, na netu,
Starosta SDH (odpověď č.2)
SDH má velký podíl na rozvoji kulturního života v obci. JPO zasahuje při živelných pohromách.
Spolupracujeme s ostatními spolky, jsou však i takové, se kterými spolupráce „vázne“. Spolupráce s obcí je bez výhrad a velmi dobrá.
SDH kriminalitu a nezaměstnanost v obci spíše neovlivňuje.
Motivace: rodinná tradice, pomoc ostatním, někam patřit, způsob relaxace, adrenalin, útěk od stresu a starostí, životní styl.
Pořádání kulturních akcí, hasičské soutěže, zásahy, na webu, v tisku.
Shoda starostové obcí
ANO
ANO
NE
ANO
ANO
Shoda starostové SDH
ANO
ANO
NE
ANO
ANO
Absolutní shoda (všichni) ANO x NE
ANO
ANO
NE
ANO
ANO
Respondenti
Tabulka č. 19: Souhrn odpovědí respondentů z rozhovorů. Zdroj: vlastní
89
7.Diskuze V této kapitole bychom chtěli stručně porovnat náš výzkum s výzkumem prováděným na Slovensku (Brozmanová, aj. 2012) a výzkumem prováděným v Čechách (Frič, Pospíšilová 2010). I přestože byl náš výzkum inspirován slovenským výzkumem (byl použit stejný dotazník VFI), můžeme porovnat jen některé pasáže. Je to především z toho důvodu, že slovenský výzkum byl daleko rozsáhlejší (celorepublikový). Cílem této bakalářské práce bylo zjistit motivaci dobrovolných hasičů (specifický výzkumný vzorek), kdežto ve slovenském výzkumu se zjišťovala motivace všech (různost) dobrovolníků. Tabulka č. 21 uvádí srovnání faktorů motivace s jednotlivými výroky (souhlas v %) našeho a slovenského výzkumu (Brozmanovná, aj. 2012, s. 174–175). Tabulka č. 20 porovnává výsledné pořadí dle získaného skóre jednotlivých motivačních faktorů v našem a slovenském výzkumu. Nejvýznamnějším motivačním faktorem, jak pro dobrovolné hasiče, tak pro slovenské dobrovolníky jsou HODNOTY, jak ukazují i procentuální výsledky odpovědí (souhlas s výrokem) a vyšly téměř shodně. Pořadí dalších motivačních faktorů se již liší (až na motivační faktor – reaktivita a obrana), důvodem může být nejen velikost výzkumného vzorku, ale také vybraný specifický vzorek (SDH), který je zaměřen na dobrovolnické aktivity především v oblasti prevence a ochrany veřejného zdraví. Procentuální souhlas jednotlivých výroků v obou výzkumech je však velmi podobný. Náš výzkum – SDH
SR výzkum
1 HODNOTY
1. HODNOTY
2 POCHOPENÍ
2. SOCIÁLNÍ INTERAKCE
3 SEBEÚCTA
3. POCHOPENÍ
4 SOCIÁLNÍ INTERAKCE
4. RECIPROCITA
5 UZNÁNÍ
5. SEBEÚCTA
6 SPOLEČNOST
6. KARIÉRA
7 KARIÉRA
7.UZNÁNÍ
8 RECIPROCITA
8. SPOLEČNOST
9 REAKTIVITA
9. REAKTIVITA
10 OBRANA 10.OBRANA Tabulka č. 20: Porovnání pořadí jednotlivých motivačních faktorů. Zdroj: vlastní
90
Faktor
Hodnoty
Sociální interakce
Pochopení
Reciprocita
Sebeúcta
Rozvoj kariéry
Výrok
% % výzkum Slovensko (SDH)
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 69,49 protože mi záleží na těch, kteří neměli tolik štěstí jako já.
69
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 74,58 protože mám soucit s lidmi, kteří potřebují pomoc.
69,4
Zapojuji se do dobrovolnických aktivit a pomoci jiným, protože cítím, že je důležité pomáhat druhým.
89,83
86,6
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 71,18 protože se těším na akce, které jsou s tím spojené.
80,2
Společenské akce, které pro neplacené pracovníky připravuje organizace ve které pracuji, jsou pro mě důležité.
54,24
58,6
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 57,63 protože mi to poskytuje možnost vytvořit si nová přátelství.
76,9
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 71,19 protože mi to umožňuje učit se prostřednictvím přímé zkušenosti.
73,5
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 66,1 protože se tak mohu naučit, jak jednat s různými typy lidí.
73,9
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 62,71 protože tak mohu prozkoumat své silné stránky.
60,4
Věřím, že to co věnuji druhým/světu, se mi vrátí.
54,23
69,8
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 38,98 protože věřím, že to co dám/dávám se mi vrátí.
55,6
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 67,8 protože díky vykonávání této činnosti mám pocit, že jsem dobrým člověkem.
57,8
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 38,98 protože díky dobrovolnictví se cítím být užitečný/á.
50
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 83,05 protože mi to přináší pocit užitečnosti.
87,3
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 42,37 protože jejich prostřednictvím si utvářím kontakty a propojení důležitá pro moji práci.
60,5
91
Faktor
Uznání
Společnost
Reaktivita
Obrana
Výrok
% % výzkum Slovensko (SDH)
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 59,32 protože mi to dává příležitost rozvíjet pracovní zručnosti/dovednosti.
66,5
Je pro mě důležité, zda je se mnou organizace pro kterou pracuji, spokojená.
81,36
87,3
Na vykonávání neplacené práce nepotřebuji zpětnou vazbu.
59,32
53,4
Cítím, že je důležité aby to, že se zapojuji do neplacené práce a pomoci jiným, někdo ocenil.
33,9
41,8
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 59,32 protože to dělají i moji přátelé.
56,7
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 42,37 protože lidé které znám, mají zájem o službu jiným.
47
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 37,29 protože je to pro lidi které znám nejlépe/velmi důležité.
61,9
Rád/ráda pomáhám lidem, protože sám/sama jsem byl/byla v těžké situaci.
40,67
54,5
Vykonávání neplacených aktivit a pomoc jiným mi dává možnost zabránit tomu, aby si lidé prošli negativními zkušenostmi, kterými jsem si prošel/la já.
25,42
31
Často propojuji zkušenosti získané v čase vykonávání neplacených aktivit a pomoci jiným s osobním životem.
62,71
60,4
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 18,64 protože si touto činností jistým způsobem odčiňuji vinu za to, že jsem měl/a v životě víc štěstí než jiní lidé.
26,8
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 23,72 protože mi to poskytuje únik z vlastních problémů.
28,4
Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, 18,64 37 protože díky tomu se cítím méně osamělý/osamělá. Tabulka č. 21: Porovnání faktorů motivace s jednotlivými výroky (souhlas v %). Zdroj: vlastní Největší rozdíl v odpovědích jsme zaznamenali u dotazníkového výroku „Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože je to pro lidi, které znám, nejlépe/velmi důležité.“. Ten je indikátorem motivačního faktoru SPOLEČNOST (normativní motivace). 92
Toto bylo pro nás samotné velmi překvapivé zjištění, neboť jsme předpokládali, že většina dobrovolných hasičů vyrůstala v hasičské rodině (tradice) nebo následovala příkladu svých kamarádů, což nám výzkum nepotvrdil. I v celkovém pořadí se tento motivační faktor umístil až na šestém místě z deseti. Velké rozdíly se objevily i ve výroku „Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože jejich prostřednictvím si utvářím kontakty a propojení důležitá pro moji práci.“, který je indikátorem motivačního faktoru KARIÉRA. Z výzkumu vyplynulo, že pro dobrovolné hasiče není tak důležité získávat prostřednictvím dobrovolnických aktivit nové kontakty či zkušenosti, které by využili při hledání nového zaměstnání (42,37 % respondentů). Naopak pro slovenské dobrovolníky bylo dobrovolnictví vnímáno jako jedna z možností, jak najít nové zaměstnání, nebo se posunout v kariérním růstu (60,5 % respondentů). V našem i slovenském výzkumu se na posledním místě umístil motivační faktor OCHRANA. Nízké skóre vypovídá o skutečnosti, že dobrovolníci neberou dobrovolnickou činnost jako jednu z možností, jak utéci před vlastními problémy či negativními pocity vůči sobě. Porovnání výsledků našeho výzkumu motivace s výzkumem Friče a Pospíšilové (2010, s. 88–94) bylo o něco složitější. Jednak se výroky jen z části shodovaly s výroky VFI a typy motivací byly rozděleny jinak než v našem výzkumu a to do 3 hlavních kategorií (altruistická, egoistická a normativní) a podkategorie (hédonistická – volno-časová perspektiva). Dle Friče se jednotlivé kategorie motivace vzájemně nevylučují, ale naopak významně mezi sebou korelují (každý dobrovolník je směsicí motivace složené ze všech třech kategorií). Z průměrných hodnot jsou pro formální dobrovolníky nejdůležitější motivy „možnost dělat něco pro věc, která je pro ně důležitá“. Tento motiv (altruistická motivace) udalo 89 % respondentů jako velmi/dost důležitý. Druhým nejdůležitějším motivem byla skutečnost „dělat dobrovolnickou práci, protože ho to jednoduše baví“, pro 85 % respondentů byl tento výrok velmi/dost důležitý (hédonistická motivace). Zcela nejnižší skóre získal motiv náboženského přesvědčení (35 % respondentů), tento motivační faktor náš výzkum (SDH) nezjišťoval. U našeho výzkumu motivace dobrovolných hasičů byla altruistická kategorie motivace zastoupena např. dotazníkovým výrokem „Zapojuji se do dobrovolnických aktivit a pomoci jiným, protože cítím, že je důležité pomáhat druhým.“, na kterou souhlasně odpovědělo 89,83 % respondentů. Z čehož vyplývá, že oba výzkumy (Friče a náš) ukázaly, že dobrovolník koná dobrovolnickou činnost především ze svého přesvědčení, kdy primárním motivem je prospěch jiných nebo celé komunity. Stejné 93
výsledky ukázal i výzkum na Slovensku viz. Tabulka č. 17. Kde nejvíce souhlasných odpovědí (87,3 % respondentů) získal dotazníkový výrok „ Zapojuji se do neplacených aktivit a pomoci jiným, protože mi to přináší pocit užitečnosti.“ a výrok „Je pro mě důležité, zda je se mnou organizace pro kterou pracuji, spokojená.“. Dle Friče a Pospíšilové (2010) nemají statistický vliv na motivaci dobrovolníků proměnné jako je věk, pohlaví, vzdělání, bydliště nebo příjem. Frič a Pospíšilová (2010) dále dělí dobrovolníky na obětavce (obětavost ve prospěch komunity nebo společnosti) a pohodáře (dobrovolnictví je baví, mají z něj požitek). Mezi obětavce patří dobrovolníci s vysokou mírou normativní a altruistické motivace (25 %), pohodáři (75 %) mají naopak vyšší míru hédonistické motivace. Obecně výrazně nižší podíl dobrovolníků obětavců vůči dobrovolníkům pohodářům (trojnásobná převaha) je pro Friče a Pospíšilovou (2010) překvapivý, neboť předpokládali poměr opačný. Obětavci a pohodáři se odlišují především prostředím, ve kterém praktikují své dobrovolnické aktivity a to souvisí i se strukturou jejich motivace. Pro zajímavost, dle Friče a Pospíšilové (2010, s. 93), působí ve Sborech dobrovolných hasičů (zástupci tradičního nebo-li kolektivního vzorce dobrovolnictví) 14,22 % obětavců a 11,86 % pohodářů. V organizacích poskytujících zdravotní či sociální služby působí 10,67 % obětavců a 3,57 % pohodářů. Z jejich výzkumu dále vyplynulo, že nejvíce českých dobrovolníků se angažuje v oblasti sportu, kultury a rekreace (volno - časové aktivity = hédonická motivace). Frič dále uvádí že: „Více než polovina (57 %) oslovených dobrovolníků uvedla, že jejich přátelé od nich očekávají, že budou dobrovolně pracovat, a více než tři čtvrtiny (77 %) dobrovolníků mají přátele, kteří působí v nějaké organizaci občasné společnosti“. (Frič, Pospíšilová 2010, s. 98). To svědčí o skutečnosti, že přátelské a emocionální vazby jsou u českých dobrovolníků velmi silné. V našem výzkumu (SDH) byl motivační faktor „společnost“ prokázán u 46,32 % oslovených dobrovolných hasičů. Domníváme se, že výsledky našeho výzkumu můžeme generalizovat i na ostatní české dobrovolné hasiče, jelikož se všechny tři výzkumy zaměřené na motivaci dobrovolníků v mnoha věcech shodují a potvrzují tím fakt, že nejdůležitějším motivátorem dobrovolníků jsou HODNOTY (hodnotová orientace dobrovolníka) a především přesvědčení o tom, že je důležité pomáhat ostatním. Dalším důležitým motivátorem k dobrovolnické činnosti je altruistická a normativní motivace.
94
Navrhovaná opatření Níže popsaná navrhovaná opatření (aplikační cíl) vycházejí z našeho výzkumu a týkají se následujících třech oblastí: výzkumu, vzdělání a praxe. První oblast se týká našeho výzkumu. Výzkumem motivace dobrovolných hasičů jsme zjistili hned několik limitů. Jedním z limitů je fakt, že nejsme naším výzkumem schopni jednoznačně konstatovat, zda motivace u dobrovolných hasičů zůstává konstantní po celou dobu výkonu jejich dobrovolnických aktivit a nebo se jejich motivace v průběhu času mění. Proto by bylo velmi přínosné zrealizovat další výzkum, který by se zaměřil právě na tuto skutečnost. Domníváme se, že pokud tomu tak skutečně je a motivace se během výkonu dobrovolnické činnosti mění, je nutné vymyslet takové motivační strategie, které by stávající dobrovolníky v organizaci udržely či nově motivovaly, což je především nelehký úkol pro organizace a koordinátory dobrovolníků. Jedním z limitů je i omezený (malý) výzkumný vzorek. Abychom mohli náš výzkum zobecnit (relevantní výzkum), bylo-by zapotřebí min. 500 respondentů. Což nebylo v našich silách z důvodu už tak náročného zpracování statistických dat. Zde bychom mohli zvážit možnost, využití služeb agentur, které realizují sociologické výzkumy. V oblasti vzdělávání by bylo velmi přínosné, kdyby v bakalářském studiu Sociální práce byl vyučován předmět „Statistika“, jejíchž znalost je pro zpracovávání a následnou interpretaci získaných dat nezbytná. Toto by výzkumnou činnost velmi usnadnilo a myslíme si, že i pro studenty zatraktivnilo, protože by si získané teoretické znalosti mohli vyzkoušet i prakticky. Dalším navrhovaným opatřením by bylo doporučení zavést do učebních osnov předmět „Dobrovolnictví“a to nejen na vysokých školách, ale především na školách středních, což by mohlo „přilákat“ do řad dobrovolníků i „náctileté“, kteří by mohli dobrovolnitví přijmout jako určitý životní styl, nebo jako jednu z možností, jak trávit svůj volný čas (prevence patologického chování). S tím souvisí také větší propagace dobrovolnictví na školách (místní periodika, narativní rozhovory aj.), protože jak všichni víme „příklady táhnou“. Třetí oblast se týká praxe komunitního dobrovolnictví. Jsme si vědomi skutečnosti, že profesní zkušenost a zkušenost výzkumníka je rozdílná. Přesto máme za to, že by bylo velmi užitečné ba nezbytné, zřídit pozici lokálního koordinátora dobrovolníků nebo 95
vybudovat lokální dobrovolnická centra. Jelikož, jak vyplynulo z odpovědí respondentů kvalitativního výzkumu (starostové obcí a starostové SDH), jsou v komunikaci mezi jednotlivými lokálními spolky značné rezervy. Právě koordinátor či dobrovolnická centra by mohla tyto třecí plochy (bariéry v komunikaci) stírat, nebo alespoň minimalizovat a tím by se také zlepšila i samotná spolupráce mezi spolky v dané obci. Další oblast navrhovaných opatření se týká změny legislativy, kdy by bylo vhodné novelizovat zákon o dobrovolnictví tak, aby zatraktivnil dobrovolnickou činnost nejen pro občany, ale i pro ziskový sektor (odpočty z daní, aj.). Navrhovaná opatření, která se týkají motivace, se zaměřují především na motivační faktor HODNOTY, který jak prokázal slovenský výzkum (Brozmanová, aj. 2012) i výzkum náš, je nejdůležitějším motivátorem dobrovolníků. Proto je velmi důležité o stávající dobrovolníky náležitě pečovat, aby v dobrovolnické činnosti i nadále pokračovali. Protože, jak vyplynulo z několika výzkumů „není nejtěžší dobrovolníka získat, ale udržet si ho“. Dle našeho názoru je velmi motivující např. oceňování dobrovolníků (materiálni i nemateriální), bezplatné celoživotní vzdělávání dobrovolníků, možnost supervize (sebereflexe, nadhled), oceňování v místním tisku, ale také mít možnost vlastní psychohygieny, aby nedošlo k syndromu vyhoření (např. relaxační pobyty, společné víkendy, výměnné pobyty, kulturní akce, aj.).
96
Závěr Na závěr bychom chtěli zhodnotit naplnění cílů bakalářské práce. V teoretické části bakalářské práce byly vymezeny základní pojmy a teoretická východiska týkající se fenoménu dobrovolnictví a motivace k dobrovolnické činnosti. Dále zde byl objasněn vztah mezi komunitním dobrovolnictvím a komunitní sociální prací. Cílem bylo zmapovat motivační faktory dobrovolníků a objasnit činnost Sboru dobrovolných hasičů (SDH) optikou komunitních dobrovolníků, jakožto aktérů změny. Domníváme
se,
že
právě
takovéto
pojetí
komunitního
dobrovolnictví/aktivity
dobrovolných hasičů a sociální práce bylo inovativní. Hlavním cílem bylo objasnit, jak souvisejí vybrané motivační faktory se sociálním profilem dobrovolných hasičů. Motivace dobrovolných hasičů je individuální a různorodá, avšak nejdůležitějším motivačním faktorem, dle našeho kvantitativního výzkumu, jsou HODNOTY. Z čehož vyplývá, že dobrovolní hasiči jsou nesobečtí a velmi stateční lidé, kteří věnují svůj volný čas bez nároku na odměnu a ve prospěch druhých. Nikoliv proto, aby se sami zviditelnili, ale jednají především ze svého přesvědčení (hodnotová orientace). Jednoduše proto že chtějí pomáhat druhým. Jak již bylo řečeno v úvodu bakalářské práce „Dobrovolníci, mezi které patří i dobrovolní hasiči, jsou cementem společnosti.“ Proto bychom si dobrovolné hasiče měli náležitě hýčkat a cenit si jich. Ze čtyř hypotéz, které jsme si v bakalářské práci vytyčili, jsme potvrdili tři. Hypotéza H1: Motivace k dobrovolnictví souvisí s pohlavím dobrovolníků se naším výzkumem potvrdila, kdy jako statisticky významný vliv má pohlaví a motivační faktor „reaktivita“ (při 5% hladině významnosti) a také pohlaví a motivační faktor „sociální interakce“ (při 10% hladině významnosti). Kdy více mužů absolutně i relativně (63 %) než žen (37 %) souhlasně odpovídalo s tvrzením: Ano, pomáhám proto, že jsem byl v podobné těžké situaci. Hypotéza H 2: Motivace k dobrovolnictví souvisí s věkem dobrovolníků se naším výzkumem nepotvrdila, což znamená, že nebyla prokázána významná závislost na 5% ani 10% hladině významnosti mezi žádným námi sledovaným motivačním faktorem a věkem. Což de facto tvrdí i Frič a Pospíšilová (2010) ve svém výzkumu dobrovolnictví. 97
Hypotéza H3: Motivace k dobrovolnictví souvisí se vzděláním dobrovolníků se naším výzkumem potvrdila, kdy při 10% hladině významnosti se potvrdil vliv vzdělání a motivačního faktoru „uznání“. Nejvíce souhlasných odpovědí s výrokem: Ano, chci, aby moje dobrovolnictví někdo ocenil, dávali respondenti bez maturity a s rostoucím vzděláním tento souhlas s výrokem klesal. Neutrální postoj zaujímalo nejvíce vysokoškoláků (Bc.). Hypotézu H4: Motivace k dobrovolnictví souvisí s místem bydliště dobrovolníků, nám výzkum potvrdil u motivačního faktoru „reciprocita“ (při 10% hladině významnosti) tzn. že, 86 % respondentů (dobrovolných hasičů) z města odpovídalo kladně na výrok: Věřím, že to, co dám druhým se mi vrátí, kdežto u dobrovolníků z vesnice to bylo jen 57 % souhlasných odpovědí. Dílčím cílem výzkumné práce bylo zjistit, jak Sbory dobrovolných hasičů (SDH) získávají nové dobrovolníky a jak pečují o ty stávající. Z rozhovorů se starosty SDH vyplynulo, že valnou většinu nových dobrovolníků si Sbory dobrovolných hasičů sami vychovávají již od útlého dětství v kroužku „Mladých hasičů“. Jen velmi zřídka se stane, že by do SDH přišel nový člen „z ulice“. Platí zde, že čas a úsilí věnované dětem se organizaci vrátí v podobě nového, vyškoleného a připraveného dobrovolného hasiče. SDH o své členy pečuje především tím, že se jim snaží zajistit co nejlepší materiální vybavení pro výkon dobrovolnické činnosti (ochranné pomůcky, novou techniku, školící programy). Dále SDH pro své členy pořádají různé stmelovací akce (sportovní a kulturní) a obdarovávají je věcnými dary k významným životním jubileím, nebo při záslužných činech jako je záchrana života, aj. Dalším dílčím cílem bylo zmapovat význam dobrovolnické činnosti Sboru dobrovolných hasičů (SDH) optikou starostů obcí (zástupců veřejné správy), jakožto službu konanou ve veřejném zájmu. Z rozhovorů se starosty obcí vyplynulo, že starostové vnímají Sbory dobrovolných hasičů velice pozitivně, dokonce jako nepostradatelný článek v obci, jelikož se aktivně podílí nejen na životě obce (pořádání kulturních akcí, údržba zeleně, požární ochrana, aj.), ale i na jejím rozvoji. Zánik SDH by byl pro obec citelnou ztrátou, ať už z pohledu nositelů kulturního života v obci, či jako záchranářské složky obce (služba konaná ve veřejném zájmu). Personálním cílem této práce bylo porozumět také osobním motivům vedoucím k dobrovolnictví. Pro autorku je to především prosociální cítění (hodnoty), skutečnost, že 98
sama vyrůstala v rodině dobrovolného hasiče (životní styl), možnost a prostor učit se prostřednictvím přímé zkušenosti (práce v kroužku Mladých hasičů), možnost rozdávat a získávat radost (dobrovolník/společník AMIKUS) a smysluplné trávení volného času. Všech vytyčených cílů v úvodu bakalářské práce bylo dosaženo. I přestože má dobrovolnictví u nás v poslední době vzestupnou tendenci, přibývá na druhé straně také těch, kteří jsou závislí na pomoci druhých. Proto je nezbytné již od útlého dětství vychovávat jedince k prosociálnímu chování a vést je k tomu, aby se spolupodíleli (participovali) na řešení sociálních problémů, které vůbec nebo nedostatečně řeší stát. Právě dobrovolnictví, jako jeden z projevů aktivního občanství, hraje v tomto nezastupitelnou a významnou roli.
99
Seznam použité literatury: ANDERLE, P., 2002. Útržky z historie občanské společnosti: Máme na čem stavět. In: neziskovky.cz
[online].
[vid.
13.07.2013].
Dostupné
z:
http://www.neziskovky.cz/clanek/1075/0/hledej/utrzky-z-historieobcanskespolecnosti/ BEDNÁŘ, M. 2012. Koncept občanské společnosti. Nepřítel svobodného občana? 1. vyd. Praha: CEP. ISBN 978-80-87460-08-5. BOURDIEU, P. 1998. Teorie jednání. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-7184-518-3. BROZMANOVÁ GREGOROVÁ, A., aj., 2012. Dobrovoľnictvo na Slovensku – výskumné reflexie. 1. vyd. Iuventa – Slovenský inštitút mládeže. ISBN 978-80-8072- 120-6. BRUMOVSKÁ, T., SEIDLOVÁ MÁLKOVÁ, G., 2010. Mentoring: Výchova k profesionálnímu dobrovolnictví. 1.vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-772-5. CLARY, E. G, et al., 1998. Understanding and Assessing the Motivations of Volunteers: A Functional
Approach
[online]
[vid.
28.07.2013].
Dostupné
z:
http://www.comm.umn.edu/~akoerner/courses/5431-S13/Clary%20et%20al. %20(1998).pdf DAWKINS, R., 1998. Sobecký gen. 1. vyd. Olomouc: Mladá fronta. ISBN 80-204-0730-8. Dobrovolní
Hasiči.cz,
2013
[online].
[vid.
25.9.2013].
.Dostupné
z:http://www.dh.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=1&Itemid=2 Dobrovolník.cz, 2013 [online]. [vid. 11.7.2013].Dostupné z: http://www.dobrovolnik.cz/ DOHNALOVÁ, Z., 2011. Výzkumníkovo desatero etického chování. Sociální práce, Sociálna práca, roč. 11, č. 1, s. 23-24. ISSN 1213-6204. DISMAN, M., 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd Praha:Karolinum. ISBN 80-246-0139-7. EVROPSKÁ KOMISE, 2012. Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu Výboru a Výboru regionů o provádění, výsledcích a celkovém hodnocení Evropského roku dobrovolnictví 2011. In: dobrovolnik.cz
[online]
[vid.
01.08.2013
].
Dostupné
z:
http://www.dobrovolnik.cz/evropsky-rok-dobrovolnictvi-2011/zprava-komise-ocelkovem-hodnoceni-erd-2011/
100
FAJMON, H., 2012. Občanská společnost – nosný pojem, nebo slepá ulička? In: Jakl, L., aj. Koncept občanské společnosti. Nepřítel svobodného občana? 1. vyd. Praha: CEP, s. 53–61. ISBN 978-80-87460-08-5. FRIČ, P., aj., 2001. Dárcovství a dobrovolnictví v České republice. 1. vyd. Praha: NROS a Agnes. ISBN 80-902633-7-2. FRIČ, P., aj., 2010. Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století. 1.vyd. Praha: Agnes. ISBN 978-80-903696-8-9. FRIČ, P., VÁVRA, M., 2012. Tři tváře komunitního dobrovolnictví: neformální pomoc, organizovaná práce a virtuální aktivismus. 1.vyd. Praha: Hestia, Agnes. ISBN 978-80-903696-9-6. GAVORA, P., 2000. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido. ISBN 80-85931-79-6. HARTL, P., 1997. Komunita občanská a komunita terapeutická. 1. vyd. Praha: SLON. ISBN 80-85850-45-1. HARTL, P., 2004. Stručný psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-803-1. HENDL, J., 2005. Kvalitativní výzkum. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367-040-2. HESTIA, 2013. Dobrovolnická cena Křesadlo. In: Hest.cz [online]. [vid. 10.07.2013]. Dostupné z: http://www.hest.cz/hestia/dobrovolnicka-cena-kresadlo/ Sociologie.netstranky.cz, 2013 In: Sociální kapitál [online]. [vid. 13.07.2013]. Dostupné z: http://sociologie.netstranky.cz/socialni-kapital.html KAPPL, M. 2009. Konstruktivismus v sociální práci s komunitou. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus. ISBN 978-80-7041-767-6. KŘÍŽOVÁ, L., 2010. Kdo zasahuje, má právo být chráněn. Veřejná správa, roč. 13, č. 17, s.14. ISSN 1213-9581. MATOUŠEK, O., 2001. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-473-7. MATOUŠEK, O., 2003. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-548-2. MATOUŠEK, O., 2005. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367-002-X. MADSEN, K. B., 1979. Moderní teorie motivace. 1. vyd. Praha: Academia.
101
MATULAYOVÁ, T., aj., 2012. Dobrovolˇnictvo jako výskumná téma sociálnej práce a sociológie. 1. vyd. Liberec: TUL. ISBN 978-80-7372-856-4. MATULAYOVÁ,
T.,
BROZMANOVÁ
2012.
Motivácia
GREGOROVÁ,
k
formálnemu A.,
aj.
dobrovoľníctvu. Dobrovoľnictvo
In: na
Slovensku – výskumné reflexie. 1. vyd. Iuventa – Slovenský inštitút mládeže. ISBN 978-80-8072- 120-6. MRAČKOVÁ, A., 2011. Zákon o dobrovoľnictve: ako sa tvoril a čo rieši. Sociální práce/Sociálna práca, roč. 11, č. 4, s. 34–35. ISSN 1213-6204. MUSICK, M. A, WILSON, J. 2008. Volunteers: social profile. Bloomington: Indiana University Press. ISBN 978-0-253-34929-3. NAKONEČNÝ, M., 1996. Motivace lidského chování. 1. vyd. Praha: Academia. ISBN 80-200-0592-7. NAKONEČNÝ, M., 2009. Sociální psychologie. 2. rozš. a přepr. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1679-9. PAYNE, M. 2005. Modern Social Work Theory. 1. vyd. Basingstoke: Palgrave Macmillan. ISBN 1-4039-1836-8. PLAMÍNEK, J., 2010. Tajemství motivace. 2. dopl. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3447-7. PONGS, A., 2000. V jaké společnosti vlastně žijeme? 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství. ISBN 80-85866-59-5. PŘÍHODOVÁ, A., 2004. Koncept komunity v komunitní sociální práci . Sociální práce/Sociálna práca, roč. 2004, č. 3 s. 43–56. ISSN 1213-6204. REICHEL, J. 2009. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3006-6. Sociální práce/Sociálna práca, 2011, roč. 11, č. 4. ISSN 1213-6204. STRIEŽENEC, Š., 2001. Úvod do sociálnej práce. 2. vyd. Trnava: Tripsoft. ISBN 80-968294-6-7. ŘÍČAN, P. 2009. Psychologie. 3., doplň. a uprav. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-560-8. TOŠNER, J., SOZANSKÁ, O., 2006. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367-178-6. Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. In: Sbírka zákonů České republiky [online].
102
1985,
částka
35,
s.
674–691
[vid.
07.11.2013].
Dostupné
z:
http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/SearchResult.aspx? q=133/1985&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě). In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 2002, částka 82, s. 4835–4839 [vid. 05.07.2013]. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx? q=198/2002&typeLaw=zakon&what=Cislo_zakona_smlouvy ZÁŠKODNÁ, H., MOJŽÍŠOVÁ, A., 2011. Psychologické aspekty dobrovolnictví v kontextu sociální práce. Sociální práce/Sociálna práca, roč. 11, č. 4. s. 62–68. ISSN 1213-6204.
103
Seznam příloh: Příloha č. 1 – Výzkumníkovo desatero Příloha č. 2 – Dotazník č. 1 Motivace dobrovolníků Příloha č. 3 – Dotazník č. 2 Sociální profil dobrovolníků Příloha č. 4 – Hodnotící klíč a Tabulky motivačních faktorů Příloha č. 5 – Frekvenční tabulky (frekvence odpovědí) č. 31–58 Příloha č. 6 – Tazatelské otázky pro starosty obcí Příloha č. 7 – Tazatelské otázky pro starosty SDH
104
Příloha č. 1 – Výzkumníkovo desatero
Výzkumníkovo desatero etického chování je jakýmsi pravidlem, kterým by se měli řídit výzkumní pracovníci a studenti při realizaci svých výzkumů (Dohnalová 2011, s. 23–24). 1. a 2. soukromí a důvěrnost – znamená, že nebudou zveřejněna tvrdá data o respondentech, 3. poučený souhlas – je nutné od respondentů získat souhlas s výzkumem (písemný nebo ústní) a ujistit je o důvěrnosti získaných dat, 4. emoční bezpečí – dle Hendla (2005) výzkumník dává respondentovi příležitost uvolnit se a vyjádřit své pocity, 5. citlivost výzkumníka – je nutné citlivě reflektovat případný negativní dopad na osobnost respondenta (především u experimentů), 6. zatajení cílů a okolností výzkumu – je-li to možné nemá výzkumník zatajovat skutečnosti, musí-li něco zatajit (není jiná alternativa) dodatečně je o tom informuje, 7. princip řádného citování a odkazování – výzkumník se nedopouští plagiátorství, 8. reciprocita – výzkumník může respondentům oplatit jejich ochotu podílet se na výzkumu např. iniciuje změnu. 9. zpřístupnění práce – respondenti mají právo znát výsledky výzkumu, sdělené vhodnou formou. 10. zodpovědnost výzkumného pracovníka – výzkumník zodpovídá za preciznost a objektivitu výzkumu
Příloha č. 2 – Dotazník č. 1 Motivace dobrovolníků
Příloha č. 4 – Hodnotící klíč a Tabulky motivačních faktory Hodnotící klíč: Postup zjištění pořadí nejvíce motivujících faktorů jednotlivých dobrovolníků. 1. Do tabulky č. 1 si za jednotlivé odpovědi zapište skóre, které v dotazníku uvedl respondent. 2. V tabulce č. 1 si za jednotlivé faktory spočítejte skóre k jednotlivému faktoru, do každé tabulky uveďte součet hodnot. 3. Výsledné skóre zapište do tabulky č. 2 do políčka s názvem CELKEM - skóre za jednotlivé otázky. 4. V tabulce č. 2 do políčka s názvem POČET ZODPOVĚZENÝCH OTÁZEK napište počet otázek, na které respondent odpověděl Na jednotlivé položky - motivační faktory. 5. Vydělte součet (hodnotu) v kolonce CELKEM / políčkem POČET ZOVĚDNÝCH OTÁZEK. Tímto postupem získáte výsledné skóre za jednotlivé motivační faktory. Tento postup zopakujte pro každý řádek zvlášť 6. Do tabulky č. 3 vepište do políčka s názvem POŘADÍ MOTIVAČNÍCH FAKTORŮ pořadí motivačních faktorů od nejvyššího po nejnižší skóre Do políčka s názvem VÝSLEDNÉ SKÓRE v tabulce č. 3 napište ke každému faktoru výsledné skóre, které jste vypočítali podle postupu uvedených v bodě č. 5. Motivační tabulky č. 1
HODNOTY číslo otázky 1 12 19 228 228 249 skóre SPOLU
705
SOCIÁLNÍ INTERAKCE číslo otázky 3 9 20 234 206 213 skóre SPOLU
653
SEBEÚCTA číslo otázky 11 15 21 229 184 241 skóre SPOLU
654
POCHOPENÍ číslo otázky 17 23 27 223 222 217 skóre SPOLU
662
UZNÁNÍ číslo otázky 2 13 24 241 217 169 skóre SPOLU
627
REAKTIVITA číslo otázky 5 10 14 182 169 215 skóre SPOLU
566
SPOLEČNOST číslo otázky 6 16 26 214 187 185 skóre SPOLU
586
OBRANA číslo otázky 8 18 28 138 145 149 skóre SPOLU
432
RECIPROCITA číslo otázky 4 25 skóre 207 175 SPOLU 382 ROZVOJ KARIÉRY číslo otázky 7 22 skóre 175 211 SPOLU 386 Tabulka č. 2 Motivační faktory
SPOLU –skóre za jednotlivé otázky
Počet zodpovězených otázek
Výsledné skóre
HODNOTY
705
3
235
UZNÁNÍ
627
3
209
SOCIÁLNÍ INTERAKCE
653
3
217,67
RECIPROCITA
382
2
191
REAKTIVITA
566
3
188,67
SEBEÚCTA
654
3
218
SPOLEČNOST
586
3
195,33
KARIÉRA
386
2
193
POCHOPENÍ
662
3
220,67
OBRANA
432
3
144
Tabulka č. 3 POŘADÍ MOTIVAČNÍCH FAKTORŮ
VÝSLEDNÉ SKÓRE
1 HODNOTY
235
2 POCHOPENÍ
220,67
3 SEBEÚCTA
218
4 SOCIÁLNÍ INTERAKCE
217,67
5 UZNÁNÍ
209
6 SPOLEČNOST
195,33
7 KARIÉRA
193
8 RECIPROCITA
191
9 REAKTIVITA
188,67
10 OBRANA
144
Příloha č. 5 – Frekvenční tabulky (frekvence odpovědí) Hodnotící škála (otázka č. 1) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 2 3,39% 5 8,47% 11 18,64% 22 37,29% 19 32,20% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 2) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 1 1,69% 2 3,39% 8 13,56% 28 47,46% 20 33,90% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 3) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 1 1,69% 2 3,39% 14 23,73% 23 38,98% 19 32,20% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 4) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 4 6,78% 7 11,86% 16 27,12% 19 32,20% 13 22,03% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 5) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 7 11,86% 14 23,73% 14 23,73% 15 25,42% 9 15,25% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 6) 5) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 7 3 11,86% 5,08% 14 5 23,73% 8,47% 14 16 23,73% 27,12% 15 22 25,42% 37,29% 13 9 15,25% 22,03% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 7) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 10 16,95% 15 25,42% 9 15,25% 17 28,81% 8 13,56% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 8) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 21 35,59% 11 18,64% 16 27,12% 8 13,56% 3 5,08% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 9) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 2 3,39% 13 22,03% 12 20,34% 18 30,51% 14 23,73% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 10) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 7 11,86% 12 20,34% 25 42,37% 12 20,34% 3 5,08% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 11) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 0 0,00% 4 6,78% 15 25,42% 24 40,68% 16 27,12% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 12) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 1 1,69% 5 8,47% 9 15,25% 30 50,85% 14 23,73% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 13) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 2 3,39% 9 15,25% 13 22,03% 17 28,81% 18 30,51% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 14) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 1 1,69% 5 8,47% 16 27,12% 29 49,15% 8 13,56% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 15) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 4 6,78% 16 27,12% 16 27,12% 15 25,42% 8 13,56% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 16) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 4 6,78% 12 20,34% 18 30,51% 20 33,90% 5 8,47% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 17) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 3 5,08% 6 10,17% 8 13,56% 26 44,07% 16 27,12% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 18) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 15 25,42% 19 32,20% 11 18,64% 11 18,64% 3 5,08% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 19) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 1 1,69% 1 1,69% 4 6,78% 33 55,93% 20 33,90% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 20) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 2 3,39% 6 10,17% 17 28,81% 22 37,29% 12 20,34% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 21) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 0 0,00% 1 1,69% 9 15,25% 33 55,93% 16 27,12% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 22) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 2 3,39% 8 13,56% 14 23,73% 24 40,68% 11 18,64% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 23) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 1 1,69% 4 6,78% 15 25,42% 27 45,76% 12 20,34% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 24) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 7 11,86% 16 27,12% 16 27,12% 18 30,51% 2 3,39% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 25) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 7 11,86% 16 27,12% 13 22,03% 18 30,51% 5 8,47% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 26) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 4 6,78% 12 20,34% 21 35,59% 16 27,12% 6 10,17% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 27) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 1 1,69% 8 13,56% 13 22,03% 24 40,68% 13 22,03% 59 100,00%
Hodnotící škála (otázka č. 28) vůbec nesouhlasím nesouhlasím ani nesouhlasím ani souhlasím souhlasím absolutně souhlasím Celkem
Frekvence odpovědí Podíl v % 11 18,64% 21 35,59% 16 27,12% 7 11,86% 4 6,78% 59 100,00%
Příloha č. 6 – Tazatelské otázky pro starosty obcí Výzkumná otázka č. 1: Mají dobrovolní hasiči podíl na rozvoji obce či komunity? a) Je pro vaši obec užitečné nebo důležité mít zřízen Sbor dobrovolných hasičů? V čem je, dle vašeho názoru, jeho největší přínos? b) Jak byste vy sám, pane starosto, zhodnotil přínos nebo podíl SDH na rozvoji obce na bodové škále od 1 do 10? c) Byl-by zánik SDH pro obec citelnou ztrátou a proč? Lze na činnost dobrovolných hasičů nahlížet jako na službu, konanou ve prospěch veřejného zájmu? d) Jak myslíte, že jsou hasiči a SDH v obci vnímáni? Domníváte se, že jsou dostatečně veřejností oceněni anebo naopak?
Výzkumná otázka č. 2: Jaká je spolupráce obcí s SDH a SDH s ostatními spolky v obci? a) Jaké jsou vaše osobní zkušenosti se spoluprací s SDH při živelných pohromách? b) Myslíte si, že je třeba, po zkušenostech z minulých povodní, na vzájemné spolupráci co zlepšovat? c) Jaká je, dle vašeho názoru, vzájemná pomoc a spolupráce SDH s ostatními spolky v obci? Vnímají se spíše jako konkurence nebo si navzájem pomáhají?
Výzkumná otázka č. 3: Podílí se SDH na řešení sociálních problémů v obci? a) Domníváte se, že organizování lidí v SDH ovlivňuje např. kriminalitu nebo nezaměstnanost ve vaší obci? Pokud ano, jakým způsobem? b) Myslíte si, že jsou dobrovolní hasiči veřejností dostatečně oceňováni a uznáváni za odvedenou práci? c) Myslíte si, že být dobrovolným hasičem je prestižní záležitostí? Mají hasiči, dle vašeho názoru, větší možnost ovlivňovat život v obci?
Výzkumná otázka č. 4: Co motivuje lidi stát se dobrovolným hasičem? a) Co dle Vašeho názoru nejvíce motivuje lidi v obci stát se (nebo setrvat) dobrovolným hasičem? b) Myslíte si, že lidé vstupují do SDH proto, aby především vyplnili svůj volný čas, nebo aby udělali něco užitečného pro druhé? c) Myslíte si, že být hasičem je určitý životní styl nebo i způsob relaxace?
Výzkumná otázka č. 5: Jakým způsobem se SDH zviditelňuje a propaguje svoji práci ve vaší obci?
Příloha č. 7 – Tazatelské otázky pro starosty SDH
Výzkumná otázka č. 1: Mají dobrovolní hasiči podíl na rozvoji obce či komunity? a) Jaké jsou nejčastější činnosti, které SDH při svých dobrovolných činnostech v obci vykonává? V čem konkrétně je největší přínos SDH pro obec? b) Domníváte se, že činnost SDH je pro obec důležitá/užitečná a lze na ni nahlížet jako na službu konanou ve prospěch veřejného zájmů? c) Jak byste vy sám, pane starosto, zhodnotil přínos nebo podíl SDH na rozvoji obce na bodové škále od 1 do 10? d) Jak myslíte, že jsou hasiči a SDH v obci vnímáni? Cítíte se nedoceněni za vaši práci nebo naopak?
Výzkumná otázka č. 2: Jaká je spolupráce obcí s SDH a SDH s ostatními spolky v obci? a) Spolupracujete při svých dobrovolných aktivitách také s jinými spolky v obci? Na jakých aktivitách konkrétně? b) Jaká byla spolupráce s obcí při minulých povodních? Máte ke spolupráci nějaké výhrady?
Výzkumná otázka č. 3: Podílí se SDH na řešení sociálních problémů v obci? a) Domníváte se, že organizování lidí v SDH ovlivňuje např. kriminalitu nebo nezaměstnanost ve vaší obci? Pokud ano, jakým způsobem? b) Dostáváte „zpětnou vazbu“ od zástupců obce či spoluobčanů za pomoc či odvedenou práci při likvidaci škod po živelných pohromách (např. děkovné dopisy aj.)? c) Myslíte si, že být dobrovolným hasičem je prestižní záležitostí? A máte tím větší možnost ovlivňovat život v obci?
Výzkumná otázka č. 4 Co motivuje lidi stát se dobrovolným hasičem? a) Co dle Vašeho názoru nejvíce motivuje lidi stát se (a setrvat) dobrovolným hasičem? b) Myslíte si, že být hasičem je určitý životní styl nebo i způsob relaxace? c) Myslíte si, že lidé vstupují do SDH proto, aby především vyplnili svůj volný čas nebo, aby udělali něco užitečného pro druhé?
Výzkumná otázka č. 5: Jakým způsobem se SDH zviditelňuje a propagujete svoji práci? a) Jakým způsobem se SDH zviditelňuje a propagujete svoji práci? b) Jakým způsobem získáváte nové dobrovolné hasiče a jak „pečujete“ o ty stávající?
