2013

Law, Economics, History, Political Science, Linguistics, International Relations

EUROPEAN

OFFROADS OF SOCIAL SCIENCE 1/2013

EUROPEAN

OFFROADS OF SOCIAL SCIENCE European Offroads of Social Science je recenzovaný odborný vědecký časopis. Časopis je preferenčně zaměřen na širší oblast témat sociálních věd. Preferována jsou zejména témata interdisciplinárního charakteru a témata s mezioborovým přesahem svého využití. Cíleně je také podporována publikační činnost mladých vědeckých pracovníků a odborných prací vytvořených v mezinárodní spolupráci. Všechny publikované vědecké práce jsou také veřejně dostupné na stránkách www.euoffroads.cz European Offroads of Social Science is a peer reviewed scienti ic journal aimed mainly at publishing social science papers either containing views of multiple branches of science or leading to an application within the realms of multiple areas of interest. We encourage young researchers into publishing with us and prefer papers based on international collaboration. All works published are also freely available on-line at www.euoffroads.cz

Redakční rada časopisu: doc. JUDr. Zbyněk Švarc, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze prof. JUDr. Martin Boháček, CSc. Vysoká škola ekonomická v Praze prof. JUDr. Stanislava Černá, CSc. Právnická fakulta Univerzity Karlovy prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc. Právnická fakulta Univerzity Karlovy doc. JUDr. Mikuláš Sabo, CSc. Ekonomická univerzita v Bratislavě doc. Ing. Hana Mikovcová, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze prof. Ing. Ladislav Jakl, CSc. Metropolitní univerzita Praha doc. MUDr. Valér Džupa, CSc. Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze doc. MUDr. Václav Báča, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze Šéfredaktor časopisu: Ing. David Leiss Vysoká škola ekonomická v Praze Gra ická úprava a sazba: Kateřina Štěpánková, Druztová GRAFIS – gra ický servis

Ben Mrad Hichem

FSEGT, University of Tunis El Manar

A note on Transboundary Pollution and Endogenous Protection of R&D Spillovers Abstract: We consider a game between two countries. Each country decides whether to share its environmental R&D outcome with its neighbor. We ind that in the sub-game perfect equilibrium no country is willing to allow any spillover, leading to a prisoners’ dilemma, which deserves policy makers’ consideration. To escape from this inadequate situation, countries should communicate and then chose the mutual bene it of technology exchange. Otherwise, we recommend a global supreme authority that goes beyond the sovereignty of countries and oblige them to free their environmental technologies since this is a global welfare enhancing. Keywords: Strategic spillovers; Transboundary pollution; Environmental technologies; Abatement cost.

1. Introduction Following the sustainable development recommendations on the basis of technologies diffusion, this study was designed to investigate whether countries are ready to freely share their environmental technologies when transboundary pollution matter. There are two types, positive and negative, of interactions among countries in terms of externality. Firstly, the technological efforts in one country are bene icial for other countries. This occurs when R&D spill over from one country to the others. Secondly, emissions in one country can damage the wellbeing of the citizens of other countries. Previous studies in this framework have taken for granted that the R&D spillovers are exogenous1. One limit of this theory is that we can interpret the hypothesis of exogenous spillovers as an implicit technological agreement among countries. This is because scholars assume that countries consider a ixed level of technological lows. 1

GOLOMBEK, R., and HOEL, M. Climate policy under technology spillovers. In Environmental and Resource Economics, 2005, vol 31, n. 2, pp. 201-227, ISSN 1573-1502.

3

Ben Mrad Hichem, FSEGT, University of Tunis El Manar

On the other hand, an important literature of industrial organization considered this previous limitation but at irm level. Actually, in this works we ind that representative irms may control the R&D spillovers. They point out that spillovers could be endogenised. Considering this literature, the contribution of our model is to relax the hypothesis of exogenous spillovers by allowing countries to control the technology transfer among them. We restrict our model to the case of endogenous protection of spillovers. The common intellectual property rights that help protect R&D are: copyrights, trademarks, patents and industrial design rights. To provide more insight to the subject we suppose that the technologies evolved in different countries are diverse such that each country easily bene its from each other technologies. In this line of research2 studied the strategic interaction in environmental policies but without addressing the technology transfer. In our view, it is not easy to consider the issue of endogenous technological change without stressing the role of technology transfer, especially when differences among these technologies exist. In addition3 stressed the spread of many climate-mitigation technologies in the world via patents. In this empirical study the authors denied the question why country does not freely transfer their technologies. Intuitively, we can think about the positive effects of the mutual exchange of these technologies in terms of reducing transboundary pollution. We think that the diffusion of environmental technologies should not only take place via restrictive channel such as patents or trademarks. The bene it is huge at global level but these technological transfer instruments only involve the industrial value of the technology. Because of that we support the idea that technologies and particularly the environmental ones should be defused as much as possible. Accordingly, we study the strategic protection of the technology of abatement of two countries in presence of transboundary pollution. Actually we try to ind and to explain these strategies and provide the adequate answers to them. Because of that, we construct a symmetric two countries game. The game is of two stages. In the irst stage, both countries simultaneously de2

FURUKAWA, Y. and TAKARADA, Y. Technological change and international interaction in environmental policies. In MPRA Working paper, 2013, Item ID: 44047.

3

DECHEZLEPRETRE, A, et al. Invention and transfer of climate change-mitigation technologies: A global analysis. In Review of Environmental Economics and Policy, 2011, vol. 5, n. 1, pp. 109-130, ISSN 1750-6824.

4

A note on Transboundary Pollution and Endogenous Protection of R&D Spillovers

cide their spillovers (protection) rate. While, in the second stage each country chooses the amount of investment in abatement technology. In our analysis, we assume that R&D expenditures are controlled directly by governments. The reason behind this argument is that both the intercountries and the inter- irms spillovers, supposed in this model, relax the motivations for any irm to undertake R&D. Actually, R&D investments take place in the private sectors, but controlled by government by means of inancing of them. We suppose that also spillovers are controlled by government. The severity and the lexibility of the Intellectual Property right in each country help public administration to ensure a tradeoff between restriction of spillovers or making them public. The reminder of this paper is organized as follows. First, we formulate the model with adequate cost functions so that we respect the coherence and the resolution of the model. In the next section, we solve a speci ic computable model. Finally, we discuss the main indings.

5


2. The model In the current section we precise the main features of a theoretical model. Also, we de ine the payoff function of each country. The main objective of the current model is to study the strategic protection of R&D spillovers of two countries when transboundary pollution matters. Because of this, we simplify the modeling of R&D as much as possible. In fact, we neglect many realistic aspects of R&D. For instance, we neglect the dynamic feature of R&D activities. In addition, there are neither patent nor uncertainties. The model assumes two symmetric countries which choose R&D expenditures to control the development of new technologies. Let xi be a country i 's investment choice. The cost of investment in new technology is deined by Gi ( xi ) , where Gi' > 0 and Gi"i  0 . The effective amount of R&D expenditures in country i is equal to the sum of the own R&D efforts and a fraction of the R&D efforts undertaken by the other country. We represent it by the following expression

yi = xi  x j ,

i = 1,2. i  j

(1)

where xi is the R&D investment of country i , while x j is the other country investment. The parameter  represents the exogenous spillovers rate. We assume that it ranges in [0, 1]. The effective amount of R&D reduces the cost of abatement technology in country i. We assume that is given by

Ci ( yi ) , such that C i' < 0, C i'' > 0 4. That is the marginal abatement cost

is decreasing in R&D.

Because of transboundary pollution, the total emissions in the two countries, denoted by E i and E j , re lecte the environmental damage in each country, given by Di and D j . Formally, we have Di ( E ) as function of



i, j

the total emissions. The fact that the abatement cost decreases with R&D also emissions decrease with respect to R&D. Thus, the arguments of the damage cost are the total effective amounts of R&D of the two countries such that Di' ( y i  y j )  0 and Di"  0 . 4

These properties satisfy the convexity of the abatement cost in its argument.

6


Intuitively, each country faces three types of costs: R&D investment, abatement costs, and the damage provoked by emissions in the two countries. Each country seeks to diminish the total of these costs. Hence, the country i ‘s total cost function comprises the three types of costs: TC i = Gi ( xi )  C i ( y i )  Di ( y i  y j ) TC (2) Next, we will solve the two stages of the model.

3. Resolution of the model At this time, the own spillovers might be controlled by the local authority5. We will investigate the technological strategy of each country on whether to enhance or to decrease its technology protection at sub-game perfect equilibrium. Each country is allowed to control its technology transfer. Formally, the right hand fraction of R&D in equation (1) is restricted by the other country. Thus, expression (1) becomes:

yi = xi   j x j

(3)

where  j denotes the inverted extent of technological protection chosen by the other country. When  j  1 , the protection of technology is absent. However, when  j  0 there is total protection of R&D.6 The game consists of two stages. In the irst stage, each country decides its protection (spillovers) rate. Then, each country chooses R&D investment. As it is customary in the resolution of staged games we proceed by the method of backward induction to solve the sub-game perfect equilibriums. Hence, we commence by resolving the second stage equilibrium. In this stage each country minimizes the total cost function with respect the R&D investment. 5

This is linked to the severity of the patent system in each country.

6

The common intellectual property rights that help protect R&D are: copyrights, trademarks, patents and industrial design rights.

7


The second stage irst order condition Analytically, the irst order condition of the second stage of the country i=1 is obtained using equations (2) and (3) and is given by:

TC T C i  Gi' ( xi )  C i'  (1   i ) Di'  0 xi

(4)

Symmetrically, the irst order condition of the second stage of the country j=2 is obtained using the same equations and is given by:

TC T C j x j

 G 'j ( x j )  C 'j  (1   j ) D 'j  0

(5)

The irst stage irst order conditions In the irst stage, each country aims at minimizing its payoff function with respect the spillovers rate. Analytically, we differentiate the total cost function de ined in equation (3) with respect the spillovers rate.

dx j TC TC dTC i TC T C i dx dx i T C i dx T C i =   d i xi d i x j d i  i

(6)

This equation comprises many elements that next we seek to assess them. Because of the second stage resolution, we have

TC T C i  0. xi

We know from equation (2) and (3) that

TC T C i  xi Di'  0  i

(7a)

This is the direct effect of spillovers on the total cost function. We show that is negative. Lemma 1: Each country prefers to reduce its cost by allowing the other country bene its the maximum from the own spillovers. This in turn would decrease transboundary pollution.

8


As a direct effect, the technology transferred from one country to another will decrease emission generated in the second one. Since then, transboundary pollution will reduce and then the damage to the irst country will reduce. Because of that it is logic that each country totally defuses its technologies as it anticipates their positive effects. After, we try to verify whether this result is always true. In fact, the total effect of spillovers consists of a direct as well as a strategic effect. We show that the strategic effect of spillovers given by equation (6) is positive. Actually, we have

TC T C i   j C i'  (1   j ) Di'  0 x j

dx j TC T C i dx in x j d i (7b)

Returning to equation (6),





dxdxj dTC i =  j C i'  (1   j ) Di'  xi Di' d i d i Currently we try to ind the explicit expression of equation (4) with respect to  i , we obtain:

(

dx j " dx i dx dx  j )C i  Di'  0 d i d i

(8)

dx j dx . We differentiate d i (9a)

Then we differentiate equation (5):

dx j dx dx dx   i i  xi  0 d i d i

(9b)

The above two equations imply that

dx j  i Di'  xi C i" dx  0 d i (1   j  i )

(10)

We interpret this result as follows: each country is discouraged to invest in R&D when spillovers (from the other country) arise. Seemingly, this result agrees with the dominant literature of industrial organization which stimu-

9


lates the perspective that in the presence of spillovers the non appropriability aspect of knowledge overcomes and agents have a tendency to underinvest in R&D in social point of view7. However, this is not due to public good aspect of knowledge, but the imitation of spillovers relaxes the incentives of one country to enforce its own technological investment. 8 Using (7b) and (10) we ind that the strategic effect on spillovers given by

dx j TC T C i dx is positive. x j d i Lemma 2: Strategically, each country has interest to reduce its cost by prohibiting any technology spillovers. This in turn would decrease the transboundary pollution. Now we have two opposite effects of spillovers on the total cost. One is direct and negative and one is strategic and positive. Next we try to verify which effect (strategic or direct) of spillovers would dominate in the total effect.

dTC

i . After simSubstitute (10) in (8) we achieve the explicit form of d i pli ication we obtain:

Sign

dTC i = Sign ( i   i  j)()( Di' ) 2  ( i  j C '  ( i   i  j ) xi C " ) Di'   j xi C ' C " d i

We show that this expression is always positive. This proves that the two countries decide zero spillovers in the irst stage owing to the fact that the total cost is increasing with respect to spillovers. This shows that the strategic effect of spillovers dominates the direct effect in the total cost at equilibrium. The perfect equilibrium of the game illustrates that the two countries chose to reduce at maximum their spillovers. However, when we suppose that the two countries decide to diffuse their mutual spillovers, we expect 7

KAMEN, M., ZANG, I. Research joint venture and R&D cartels. In American economic review, 1992, vol. 82, n. 5, pp. 1293–1306.

8

In the same line of research Kamien and Zang ,199] compered four possible R&D organization modes and found that research Joint Venture cartelization is the most desirable case because it yields the best internalization of R&D spillovers. The effective amount of R&D is the highest.

10


that this would be bene icial for the two countries. In fact, when the two countries interchange environmental spillovers, both of them would reduce pollution. As a result, transboundary pollution would be lower and the social cost is minimized. Proposition When we suppose two symmetric countries strategically decide whether to protect their environmental spillovers, they choose to prohibit technology diffusion. This is a prisoner dilemma in diffusing environmental technology. The originality of our contribution is manifested by the fact that it is unexpected that countries choose zero spillovers, even though there is no direct cost for technical diffusion. This result contradicts the sustainably development recommendations. According to these recommendations, countries should facilitate the diffusion as well as the adoption of new environmentally friendly technologies. We ind explicit noti ications of this claim in the most recognized global environmental agreements such as Agenda 21, Kyoto Protocol and UNFCCC. On the basis of this result, we prove that the auto regulation of market leads to a prisoner dilemma in environmental technologies exchange. We used to learn in public economics that in a closed economy the government is allowed to correct market distortions. However, what should we do when problems surpass the power of governments and become global? The current proposition evidences one example. We propose that communication among countries and/or the obligation to adopt sustainable development recommendations via a supreme authority beyond sovereignty of countries would help escape the community from this inferior situation.

11


4. Conclusion In the current research, we have constructed a two countries model in which protection of new technology is endogenous and when emissions cross boundaries. Sustainability recommendations encourage the transfer of new technologies speci ically the environmental ones. We have investigated the extent to which autonomous countries accept to adhere to these recommendations. We have found that the social cost for each country is increasing in the spillovers rate. That is the two countries strategically decide to prohibit spillovers. This is because each country is concerned to reduce its investment in R&D when spillovers of the other country prevail. This in turn would increase the total. And this effect of spillovers dominates the direct effect that spillovers decrease the total cost. So it is rational to minimize spillovers. Ultimately, the two countries protect their technologies as much as they can. This is a prisoner dilemma in environmental technology transfer. We need communication among countries to escape from this inferior situation. A crucial problem arises since countries do not take care of the environment when acting strategically. However, if coordination is allowed countries will clearly decide to interchange technologies. The perspective behind this reasoning is that when one country decides to diffuse its environmental technology, this in turn would decrease transboundary pollution imminent from the other country. This situation is mutually bene icial. As a second solution we propose that global community should act effectively in making obligatory the reciprocal transfer and adoption of environmental technologies previously announced in many environmental agreements.

Literature: D'ASPREMONT, C., JACQUEMIN, A. Cooperative and noncooperative R&D in duopoly with spillovers. In American Economic Review, 1988, vol. 78, n. 5, pp. 1133-1137, ISSN 0002-8282. DECHEZLEPRETE, A, et al. Invention and transfer of climate change-mitigation technologies: A global analysis. In Review of Environmental Economics and Policy, 2011, vol. 5, n. 1, pp. 109-130, ISSN 1750-6824.

12


FURUKAWA, Y. and TAKARADA, Y. Technological change and international interaction in environmental policies. In MPRA Working paper, 2013, Item ID: 44047. GERSBACH, H., and SCHUTZLER A. Endogenous spillovers and incentives to innovate. In Economic Theory, 2003, vol. 21, n. 1, pp. 59-79, ISSN 1432-0479. GOLOMBEK, R., and HOEL, M. Climate policy under technology spillovers. In Environmental and Resource Economics, 2005, vol 31, n. 2, pp. 201-227, ISSN 1573-1502. JIN J. Y., TROEGE M. R&D competition and endogenous spillovers. In The Manchester School, 2006, vol. 74, n. 1, pp. 1463-6786, ISSN 1463-6786. HEAL, G., TARUI, N. Investment and emission control under technology and pollution externalities. In Resource Energy Econ. doi:10.1016/j.reseneeco. 2009.07.003, ISSN 0928-7655. KAMEN, M., ZANG, I. Research joint venture and R&D cartels. In American economic review, 1992, vol. 82, n. 5, pp. 1293–1306. KATSOULACOS, Y., & ULPH, D. Endogenous spillovers and the performance of research joint ventures. In Journal of Industrial Economics, 1998, 46, 333359, ISSN 0022-1821. MILLIOU, C. Endogenous protection of R&D investments. In Canadian Journal of Economics, 2009, vol. 42, n. 5, pp. 184-205, ISSN 0008-4085. POYAGO-THEOTOKY, J. A Note on Endogenous Spillovers in a Non Tournament R&D Duopoly. In Review of Industrial Organization, 1999, vol.15, n.3, pp. 253-262, ISSN 1573-7160. TESORIERE, A. A Further Note on Endogenous Spillovers in a Nontournament R&D Duopoly. In Review of Industrial Organization, 2008, vol. 33, n. 2, pp. 177-18, ISSN 0889-938X. SUZUMURA, K. Cooperative and Non-cooperative R&D in an Oligopoly with Spillovers. In American Economic Review, 1992, vol. 82, n. 5, pp. 13071320, ISSN 0002-8282.

13

Lidiya S. Hryniv, Dmitry Khodyko. Department of Economy of Ukraine, Ivan Franko National University of Lviv

Target-based environmental programming for the Carpathian region: the potential contribution of the Visegrad Group Abstract: The Carpathian region is a major Central European natural, social and economic system, with its sub-regions possessing a number of common features, leading to similar economic structures and environmental problems on regional and subregional scales. The expected con licts of environmental and development goals may be unsolvable with the existing cross-border governance mechanisms not least due to their conceptual shortcomings. The paper presents a transdisciplinary spatial economic theory of natural capital negentropic functions modeling, based on the physical economic paradigm, which provides justi ication for a regional policy framework of target-based sustainability programming. Two types of quantitative targets are suggested, and a policy roadmap developed for design and implementation of the framework. A survey of available institutional solutions for the Carpathian EU member countries, as well as on the Ukrainian side, is provided, including an outline of the Visegrad Group’s potential contribution to the framework development. Keywords: Carpathian region, environmental governance, natural capital, open systems, physical economics, target-based programming.

1. Introduction The Visegrad Group countries represent the Western part of the Carpathian region, a major Central European natural, social and economic system, with its sub-regions possessing a number of common biogeographical features, as well as common popul ation, employment and land use patterns, leading to similar economic structures. This evidently causes a set of common environmental problems speci ic for the Visegrad Group countries, as well as a number of regional-scale problems, including land use and water management issues, biodiversity conservation and sustainable spatial development. The expected con licts of environmental and development goals

14

Target-based environmental programming for the Carpathian region: the potential contribution of the Visegrad Group

may be unsolvable with the existing cross-border governance mechanisms not least due to their conceptual shortcomings. The goal of this paper is twofold. First, it aims to address the existing methodological de iciencies in cross-border environmental management frameworks by presenting a transdisciplinary theory of natural capital functions’ spatial economic modeling, which provides justi ication for a regional policy framework of target-based sustainability programming. Second, it aims to analyze the existing institutional framework for cross-border environmental management in the Carpathian region, and to identify areas for potential Visegrad Group contribution to development and implementation of the proposed policy framework.

15

Lidiya S. Hryniv, Dmitry Khodyko.

2. The Carpathian region as a cross-border natural, social and economic system The development of cross-border environmental management systems for the Carpathian region gradually shifts, as it is the case with other largescale regions worldwide, towards its recognition as a geographical, environmental, social and economic unity. This regional unity can be described as a complex natural, social and economic system, with its sub-regional, national and sub-national subsystems possessing a number of common biogeographical features, as well as common population, employment and land use patterns, leading to similar economic structures. Geographically, the unity of the region can be de ined through the Danube-Carpathian complex1, covering most of the territory of Hungary, Slovakia and Czech Republic, as well as a part of Poland. Hydrologically, the basin of Tisa/Tisza, the Danube’s largest tributary, is one of the regional environmental pillars2. In biogeographical terms, the region is shaped by Central Eastern part of European Alpine region3. As an approximation, the population of the cross-border region is over 10 million inhabitants, with higher density in Visegrad group countries. While this sub-region is relatively diverse in its land use, the region-wide land use patterns are signi icant, with the prevalence of forestry and high share of permanent grasslands4. Economically, the development of industry and service sector, including growth in recreational services, in the Carpathians is the common trend for Visegrad countries, although the regional relevance of agriculture, as well as the ongoing change of agricultural modes, is still signi icant. The development of industry and road transport can be expected to accelerate according to the recent Common spatial development document of V4+2 countries, 1

TURNOCK, D. Cross-border conservation in East Central Europe: The Danube-Carpathian complex and the contribution of the World Wide Fund for Nature. In GeoJournal, 2001, Vol. 54, pp. 655–681.

2

BECKER, G. Transboundary river basin management regimes: the Tisza Basin case study. Background report to Deliverable 1.3.1. Amsterdam: Vrije Universiteit, 2005.

3

European Commission. Natura 2000: Habitats Directive Sites according to Biogeographical Regions [online]. Brussels, 2012 [cited 2013-02-08]. Available at: http://ec.europa.eu/environment/nature/natura2000/sites_hab/biogeog_regions/index_en.htm

4

RUFFINI F. V. et al. SARD-M Report for the Carpathian Convention Member States. Assessment of Policies, Institutions and Processes, Regional Synthesis for Czech Republic, Hungary, Poland, Romania, Republic of Serbia, Slovak Republic and Ukraine. European Academy of Bolzano/Bozen, 2008.

16


including Romania and Bulgaria5, which projects an additional Slovakia-Hungary development axis to complement the existing Slovakia-Czech Republic transport corridor. The development of recreational sector in the Western region should as well be noted, particularly for Czech Republic and Slovakia6. The common trends in economic development of Visegrad countries evidently cause a set of common environmental problems speci ic for Western Carpathian subregion, including agro-environmental problems of Carpathian grasslands7 and risks related to the intensi ied spatial development. At the same time, a number of regional-scale problems can be identi ied based on the region’s unity as a human-environmental and economic system. These may include issues related to water management, biodiversity conservation and toxic waste risks. As Rakonczai8 emphasizes, the increased exploitation of water resources can contribute substantially to aridi ication processes in the region associated with global climate change. Timar and Racz9 note the importance of lood risks and hydrological safety considerations in impact assessments of economic activities. The environmental unity of Tisa/Tisza basin strengthens the relevance of water management and lood prevention problems for V4 countries, as well as on Romanian and Ukrainian side. The related issue of toxic waste storage risks in the basin10 further necessitates a common environmental management framework which should transcend the existing river basin management programs to include the issues of economic and social development. Biodiversity conservation remains, due to high biospheric value of the Carpathian ecosystems, the central issue of common environmental policy in the Carpathian countries11. The ecoregion-based system of areas with 5

Ministry for Regional Development of the Czech Republic. Common spatial development document of the V4 + 2 countries [online]. Prague: Ministry for Regional Development of the Czech Republic, 2010 [cit. 2013-02-08]. Available at: http://www.v4plus2.eu/en/

6

TURNOCK, D. The Carpathian Ecoregion: A New Initiative for Conservation and Sustainable Development. In Geographica Pannonica, 2001, Vol. 5, pp. 17–23.

7

PRAZAN, J. et al. The evolution of nature conservation policy in the Czech Republic—challenges of Europeanisation in the White Carpathians Protected Landscape Area. In Land Use Policy, 2005, Vol. 22, pp. 235–243.

8

RAKONCZAI, J.: Effects and Consequences of Global Climate Change in the Carpathian Basin. In Blanco, J. (ed.): Climate Change - Geophysical Foundations and Ecological Effects. InTech, 2011, pp. 297–322.

9

TIMAR, G., RACZ, T. The effects of neotectonic and hydrological processes on the lood hazard of the Tisza region (East Hungary). In EGU Stephan Mueller Special Publication Series, 2002, Vol. 3, pp. 267–275.

10


17


high biodiversity value proposed by WWF12 includes a number of moderate biodiversity value regions potentially threatened by economic development trends in V4 countries, as well as in Ukraine. They include most of the protected areas in Polish and Czech subregions, as well as some areas in western Slovakia and northern Hungary. The expected con lict between economic prospects, including spatial development perspectives, and conservation goals may produce a number of problems probably unsolvable with the existing governance mechanisms. The development of the necessary governance approach may however be impeded by existing conceptual shortcomings in conservation and sustainability policies. While all of the Carpathian countries have maintained strong conservation policy prior to their EU accession13, the concepts of sustainable natural resource use and integrated management of large ecological regions were implemented due to non-governmental initiatives, notably WWF’s Danube-Carpathian programme14. Natura 2000, the pillar of pan-European biodiversity policy, is based on similar concepts, focusing on biogeographical regions to provide the uni ied cross-border management and conservation patterns. However, exclusion of Carpathian biogeographical diversity, notably hydrological links, from this approach, as well as the so-called three-dimensional concept of sustainability, implying possible trade-offs between conservation and development as identi ied by Grodzinska-Jurczak and Cent15, can be noted as the major conceptual shortcomings of the framework. A number of international governance initiatives, including the earlier Carpathian Euroregion initiative on the level of border regions’ local authorities16, and the recent Framework Convention on the Protection and Sustainable Development of the Carpathians (the Carpathian Convention), attempt to bring forth the broader and more comprehensive sustainability 11

OSZLANYI, J. et al. Nature conservation in Central and Eastern Europe with a special emphasis on the Carpathian Mountains. In Environmental Pollution, 2004, Vol. 130, pp. 127–134.

12

TURNOCK, D. The Carpathian Ecoregion: A New Initiative for Conservation and Sustainable Development. In Geographica Pannonica, 2001, Vol. 5, pp. 17–23.

13

Oszlanyi et al. 2004

14


15

GRODZINSKA-JURCZAK, M., CENT, J. Expansion of Nature Conservation Areas: Problems with Natura 2000 Implementation in Poland? In Environmental Management, 2011, Vol. 47, pp. 11–27.

16

TURNOCK, D. Cross-border cooperation: a major element in regional policy in the new East Central Europe. In Zbornik Matice srpske za drustvene nauke, 2002, Vol. 112–113, pp. 149–166

18


policy agenda. Carpathian Convention contributes to the joint approach to political construction and scienti ic de inition of the region, and provides the framework for cross-border environmental programming17. Nevertheless, methodological frameworks of such programming remain underdeveloped and should be modi ied to fully incorporate the universally accepted principles of precaution.

3. A transdisciplinary approach to environmental management The described substantial unity of the region requires the development of a governance approach based on its recognition as a complex open natural, social and economic system (hereinafter NSES). To describe its behaviour and conditions of sustainability, a number of systems theory concepts are to be directly involved. As a subsystem in the biosphere, in luenced by geochemical and ecological processes, as well as by human activity, a NSES is governed by laws of biospheric development. As an important corollary, the annual production of living matter18 in a NSES, distinct from natural resources, or ecological services production, is the crucial indicator for precautionary environmental monitoring. As a non-equilibrated open system, the NSES is on the other hand subject to self-organization processes described by non-equilibrium thermodynamics19. Spatial determination is the important property of such systems due to spatial heterogeneity of their natural and socioeconomic subsystems and thus of their sustainability criteria. In terms of systems theory, sustainable development of a NSES is associated with sustainability of the system’s stationary states, with the biophysical stationary states criteria constituting as well the criteria of ecological sustainability for its natural subsystems. It is thus necessary to consider the conditions of sustainable self-organization processes in the NSES, describing them in thermodynamic terms with the subsequent transition to economic indicators. The speci ic ontology of NSES necessitates application 17

FALL, J.J.: Designing framework conventions to promote and support transboundary protected areas: theory and practice from the Carpathian Convention. In G. Tamburelli (ed.): Biodiversity and Protected Areas: The Evolution of the Italian and Ukrainian Legislation, Giuffrè: Milano, 2006.

18

VERNADSKY, V.I. Биосфера: избранные труды по геохимии. Moscow: Mysl 1967; English translation (Olga Barash, transl.), Essays on Geochemistry & the Biosphere, Santa Fe, NM: Synergetic Press, 2006.

19

PRIGOGINE, I., STENGERS, I. Order out of Chaos: Man's new dialogue with nature. Flamingo, 1984.

19


of physical economic methodology, seeking to identify the spatially determined conditions of natural capital reproduction20. Moreover, openness of a NSES as a biospheric subsystem to energy exchange processes determined by in lows of solar energy suggests a particular approach to natural capital functional modelling, which should consider economic supply lows and natural capital stocks of a NSES in their energy equivalent21. Free energy in the system constitutes the source of its economic as well as biophysical work. The production function in NSES thus originates from its free energy function, determining the level of its sustainable lows of economic supply. The ecologically sustainable supply of a NSES can be de ined as the maximum supply low, generated by a particular natural capital stock, which still maintains the sustainability of natural processes of matter, energy and information exchange in the local spatial system. The economically available supply lows may thus exceed the sustainable supply, e. g. given the 57 m3/day available low of Ukrainian Naftusya medicinal mineral water spring, its sustainable supply is identi ied, based on temperature mode and self-puri ication function, as 37 m3/day. The free energy function in turn depends on entropy production and the low of negentropic “investments” of solar energy in the system. Accumulation of such investments due to dissipative self-organization processes in the NSES’ living substance is possible in case the sustainable supply Q exceeds the economic consumption of supply lows C, or, equivalently: Q  C  , where C – economic consumption of the NSES supply low, σ – negentropy of the system. The sustainable supply function Q(F) of the system’s free energy F can thus be represented as a function of natural capital energy equivalent22: 20

HRYNIV, L.S. New methods for solving environmental problems: physical and economic interpretation. In Mechanism of Economic Regulation, 2011, No. 4., pp. 20–34. [in Ukrainian]

21

HRYNIV, L. New Approaches to Accounting of Natural Capital and Ecosystem Services. In Proceedings of 3rd International Conference “Environmental Accounting – Sustainable Development Indicators” [online]. 23-25 May, 2007, Prague, Czech Republic, J.E. Purkine University in Usti nad Labem, pp. 70–76 [cit. 201302-08]. Available at: http://www.ea-sdi.ujep.cz/images/ iles/2007/EA-SDI2007_Proceedings(www).pdf

22

HRYNIV, L.: Transdisciplinary approach to sustainability: new models and possibilities. In Soloviy, I.P., Keeton, W.S. (eds.): Ecological economics and sustainable forest management: developing a transdisciplinary approach for the Carpathian Mountains [online]. Lviv: Ukrainian National Forestry University Press, Liga-Pres, 2009, pp. 85–95 [cit. 2013-02-08]. Available at: http://www.uvm.edu/rsenr/wkeeton/pubpdfs/ Solivy_and_Keeton_2009.pdf

20


Q ( F )  Q ( E  T  T S n), TS where Q – sustainable supply in a NSES; F – NSES free energy; E – internal energy in NSES; T – absolute temperature of the system; σ – negentropy in NSES; Sn – production of entropy in NSES, determined by the performance of biophysical and economic work. The negentropic function of natural capital locally prevents the dissolution of ecosystem organization and is thus the spatially and temporally located condition of sustainable natural resource use. The negentropic function can be quanti ied as the system’s biophysical order potential, de ined as the difference between the actual entropy level in a non-equilibrium thermodynamic system and the ultimate potential level of its entropy in a stationary state. The condition of sustainable productivity for a particular natural capital stock can thus be de ined as the condition of biophysical order conservation or increase. In economic terms, this is associated with a non-negative energy price due to a consumption reduction necessary to compensate for the system’s entropy production:   S n  Po  0 , where Po – price of biophysical order (in energy terms). The stationary state of the NSES is de ined, similarly to steady state de inition in Solow growth model23, as the point of convergence in natural capital accumulation for an exogenously set rate of savings, and can thus be written as the condition:

Q  0. Po Holding the internal energy of the system constant, the sustainable supply function can be rede ined as Q  Q ( Po ) . Then the level of entropy production, determined by thermodynamic work done in the system, depends on the biophysical order energy price. Entropy production in turn reduces the system’s free energy, equivalently to capital depreciation in Solow model:

23

SOLOW, R.M. A Contribution to the Theory of Economic Growth. In The Quarterly Journal of Economics, 1956, Vol. 70, No. 1, pp. 65-94.

21


Po    S n , S n  h  Po , where h – depreciation rate of natural capital; Q  C    (1  S )Q   , where S – savings rate in the NSES. Therefore, the negentropic investment lows in the system are determined by its savings rate and current sustainable supply, or   SQ SQ . For the condition of stationary state, Po    h  Po  0 ; * Po   / h . Similarly to Solow model, the stationary state is achieved under the Po* level of biophysical order energy price. This, in turn, requires the equality between the marginal productivity of natural capital and its depreciation coef icient, MPC  h .

4. A target-based programming policy approach to regional sustainability The outlined transdisciplinary approach to natural capital functions’ modeling suggests application of a target-based programming framework for sustainable development in the region. From the policy perspective, this implication can be justi ied within the context of contemporary planning and public administration theory. Archibugi’s framework for planning theory24 stresses two concepts particularly relevant for environmental problems. The irst is the priority of action analysis approach as opposed to observation analysis and, logically stemming, of the ex ante opposed to the ex post approach. This re lects an urgent necessity to move away from the ex post “ecological footprint” approach to conservation in favor of ex ante evaluation of natural capital functions. The second conceptual pillar, traced back to early indicative planning accounts25, is the nature of plan as a strategic 24

ARCHIBUGI F. Planning Theory: From the Political Debate to the Methodological Reconstruction. Berlin, Milan: Springer-Verlag, 2008.

25

MEADE, J. E. The Theory of Indicative Planning. Manchester: Manchester University Press, 1970.

22


guide for decision-making, which in turn emphasizes the role of institutional framework and political mechanisms of society. The recent social-ecological systems framework26, further advancing the established human dimensions approach to environmental research and governance, aims to take the complexity, as well as the dynamics, of institutional environment into account. Target-based programming is a well-established practice, capable of addressing the problems of complex systems, including socioeconomic issues, while at the same time preserving the advantage of political tractability27. The prevalent “New Public Management” paradigm of socioeconomic planning and programming28, with its encouragement of managerial discretion in achieving publicly set performance targets, as well as a multi-stakeholder approach to targeting in complex programs29, can be directly related to the “communicative turn” in sustainability planning theory as described by Richardson30. Nevertheless, the stakeholder approach to “negotiated planning” is subject to criticism, notably for its over-emphasis of procedural issues of inclusion rather than proper re lection of value-based judgments31. Richardson gives an example of a value-based trade-off between the global and local level of environmental agenda-setting to illustrate this conceptual and practical de iciency of stakeholder-based approach32. The noted trade-off example, however, can be interpreted as indicating the necessity of a more consistent integration of spatial development aspects into environmental policy-making. Planning of regional socioeconomic development, substantially justi ied by widespread regional discrepancies on the national, as well as supranational levels33, is necessarily concerned with 26

OSTROM, E. A diagnostic approach for going beyond panaceas. In The Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 2007, September 25, vol. 104, No. 39, 15181–15187.

27

CARWARDINE, J. et al. Hitting the target and missing the point: target-based conservation planning in context. In Conservation Letters, 2009, Vol. 2: pp. 3–10.

28

DUNLEAVY, P., HOOD, C. C. From Old Public Administration to New Public Management. In Public Money and Management, 1994, Vol.14, No.3, pp. 9–16

29

OSBORNE, S. et al. Performance Management and Accountability in Complex Programs. In Financial Accountability and Management, 1995, Vol. 11, No. 1, pp. 19–37.

30

RICHARDSON, T. Environmental assessment and planning theory: Four short stories about power, multiple rationalities and the need for situated ethical judgement. In Planning for Sustainable Development – the practice and potential of Environmental Assessment. Stockholm: Nordregio, 2004, pp. 23–52.

31

Ibid.

32

Ibid.

33

BRUZZO, A. Regional Economic Planning. In Italian Journal of Regional Science, 2009, Vol. 8, No. 3, pp. 171–198.

23


similar problems of large-scale and small-scale balance of interests and use of resources. The spatial analysis of regional NSES can thus decisively inform the contemporary policy processes of ex-ante sustainability plan negotiations. According to the model of natural capital’s spatial negentropic function presented above, the quantitative framework for target-based development programming in a NSES can be based on a set of biophysical parameters measured and calculated for each particular type of local natural capital stock. These parameters should include the sustainable supply low of natural capital, identi ied as in the example above, and the depreciation coef icient of this local stock type. The measured parameters constitute a set of spatial indicators allowing development of two types of targets. The irst type is the consumption, or conservation targets, applicable in cases when economic consumption of supply lows from the natural capital stock exceeds the sustainable supply. In this case, the consumption reduction to sustainable levels is necessary to achieve: C Q. The second type of targets can be called negentropy targets, aimed towards the cultivation of natural capital and increase of its biophysical productivity until the Po level corresponding to the system’s steady state is reached. In consumption terms, this can be expressed as: C  (1  S )Q , where S is the coef icient of savings set exogenously to achieve the desirable long-term increase in natural capital’s biophysical productivity and sustainable supply lows. * For identifying the level of Po and setting sustainability targets, the natural capital depreciation rate is critical. Under sustainable consumption level C  Q ,   0 , this value can be calculated as h  S n E for a particular type of natural capital stock. It is thus necessary to perform this estimation after successful ful ilment of conservation targets. Furthermore, the increases in Q(F) due to the changes in HSES free energy are not immediately observable, which requires, for ecological safety reasons, the introduction of programming periods in which no downward revisions of savings rate should be possible.

24


For implementation purposes, a wide range of possible institutional structures could be utilized, depending on the desired degree of lexibility. The notion of environmental contracts34 could prove conceptually useful for development of particular institutional solutions. Environmental contracts, de ined broadly as institutionally determined packages of rights for the use of environment, encompass a set of administrative and market-based policy tools, as well as combined arrangements, possibly including quantitative (e.g. pollution levels, or resource extraction quotas) as well as qualitative (e.g. transferability mechanisms, or reporting procedures) provisions. These complex allocations of rights can thus be considered within various policy analysis approaches, which does not preclude either considering a possibility of institutional selforganization, or assuming the presence of governmental responsibility. With the above considerations, a policy roadmap for regional sustainability programming can be developed, possibly including an inde inite number of targeting cycles. The perceived interdependence of the two target types would require certain basic properties of the roadmap, namely, irst, the achievement of conservation targets should precede the setting of negentropy targets, and, second, time frames and possibilities for targets negotiation should be established in advance, separately for conservation and negentropy targets, as well as for the mechanism’s inception cycle and further policy cycles. For the inception cycle, the following policy stages may be devised:  estimation of sustainable supply lows in the HSES and setting the nonnegotiable conservation targets;  the short-time period of rapid ful ilment of conservation targets;  estimation of natural capital depreciation rate;  negotiation of negentropy targets and sustainable saving rates;  the long-time period of sustainability targets ful ilment. Upward revisions of saving rates are possible but not desirable due to nonlinearly in the system;  non-mandatory transition to the new programming cycle, or the inde inite prolongation of sustainability ful ilment period. 34

KHODYKO, D. Emission allowances as environmental contracts [online]. In Rational Management of Nature - an Important Condition of Noosphere Development of Ukraine. Proceedings of the scienti ic and practical conference. Odessa: The National Academy of Sciences’ Institute of Market Problems and Economic & Ecological Research, 2011, pp. 160-161 [cit. 2013-02-08]. Available at: http://www.academia. edu/1892963/Emission_Allowances_as_Environmental_Contracts

25


The existing institutional framework for cross-border environmental governance in the Carpathian region presently includes the Carpathian Convention with its two-level framework and protocols architecture35, as well as the EU-level and Visegrad Group-level environmental and spatial development policy tools. All of the Carpathian countries, with the exception of Ukraine, are the EU members. While this naturally prioritizes the use of the EU-based mechanisms, the general cross-border cooperation issues faced by Visegrad group countries in recent past are still relevant on the Ukrainian side. Nevertheless, the existing EU transboundary policy frameworks (e.g. Eastern Partnership), as well as a number of Visegrad Group extension policies (e.g. Visegrad+), provide the necessary political foundation. Furthermore, regional cooperation between the EU members and Ukraine may be facilitated under the ongoing Cohesion Policy reform. The respective legislative proposals for 2014-2020 include the possibility of non-EU members’ participation in European Groupings of Territorial Cooperation, a cross-border cooperation legal and inancial framework36. Due to the EU membership of most Carpathian countries, the interpretation of Ukrainian involvement as an ancillary provision, as currently implied by the respective proposal, should not present any additional dif iculty. This makes an EGTC arrangement a potentially suitable legal solution for establishment of the region-wide sustainability programming policy. The EU-level sustainability policy coordination may still present dif iculties, however. The essentially centralized approach of Natura 2000 combined with limited local con lict resolution capacities can be identi ied as the source of problems with the program implementation in Polish Carpathians37. The concerns of both decentralized and comprehensive governance of environmental and sustainable development issues are consistent with the environmental agenda in current Polish V4 presidency program38, focused to a large extent on Natura 2000 sites’ integrated management and 35

Fall 2006

36

Commission. Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council amending Regulation (EC) No 1082/2006 of the European Parliament and of the Council of 5 July 2006 on a European grouping of territorial cooperation (EGTC) as regards the clari ication, simpli ication and improvement of the establishment and implementation of such groupings. Brussels: European Commission, 2012.

37

Grodzinska-Jurczak and Cent 2011.

38

The Visegrad Group. 2012/2013 Polish Presidency. Visegrad 4 Integration and Cohesion [online]. The Visegrad Group, 2012 [cit. 2013-02-08]. Available at: http://www.visegradgroup.eu/documents/presidency-programs/2012-2013-polish

26


harmonization between the EU Cohesion Policy, the Territorial Agenda 2020, and considerations of environmental protection. This activity is in line with policy analysis and development efforts, supervised by the recent Polish Presidency of the EU Council, towards “mainstreaming” the regional dimension in Cohesion Policy as well as in sectoral policy approaches of the EU. The recently proposed strategic planning tool, the territorial keys39, could be adopted to identify strategic tasks, and to develop a system of indicators, for addition of spatial dimension, according to Territorial Agenda 2020, to the region-wide and sub-regional sustainability priorities. With the importance of Visegrad Group countries’ spatial planning for regional sustainability emphasized above, the inclusion of Romania into the V4+2 Common spatial development document40 is a crucial step for a common spatial strategy for the Carpathian countries. The extension of the existing strategy to include Serbia and Ukraine is possible due to its non-binding nature and thus suf iciency of existing international cooperation mechanisms. International promotion of this effort, led by Visegrad Group countries, would provide the strategic foundation for common de inition of sustainable development targets, and contribute to formation of comprehensive region-wide sustainability policy. On the Ukrainian side, a number of national as well as transboundary policy instruments are available, including the legal and public management framework for complex national and regional target-based programming, the ongoing institutionalization of strategic planning and programming of regional development41, as well as the Carpathian Euroregion coalition of local authorities, predominantly active on the level of its national subunits. The respective national legal entities, supported by Carpathian Convention members42, recently contribute to Carpathian Horizon 2020, the ini39

BOEHME K. et al. How to strengthen territorial dimension of ‘Europe 2020’ and EU Cohesion Policy [online]. Warsaw, 2011. [cit. 2013-02-08]. Available at: http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/studies/pdf/challenges2020/2011_territorial_dimension_eu2020.pdf

40

Ministry for Regional Development of the Czech Republic 2010.

41

UNDP. Ukraine. Local Governance and Decentralization. Project Assessment [online]. In The DGTTF Lessons Learned Series, Kyiv: UNDP, 2011[cit. 2013-02-08]. Available at: http://www.gaportal.org/resources/detail/ukraine-local-governance-and-decentralization-project-assessment.

42

Third Meeting of the Conference of the Parties to the Framework Convention on the Protection and Sustainable Development of the Carpathians. Strategic Action Plan for the Carpathian Area [online]. Vienna: UNEP-ISCC, 2011 [cit. 2013-02-08]. Available at: http://www.carpathianconvention.org/eventdetailcop/ events/cop3-third-meeting-of-the-conference-of-the-parties-to-the-carpathian-convention.html

27


tiative for Carpathian Space Programme adoption, according to the Alpine Space Programme blueprint, in the new EU inancial perspective43. A major problem is the current over-centralized system of Ukrainian municipalities, which causes both less ef icient data collection44 and differences in local authorities’ competency, noted by Turnock45 as the impediments to successful cross-border governance. In this sense, the present Ukrainian situation echoes the earlier pre-accession experience of Visegrad Group countries, which makes the Group a potential centre of excellence in crossborder cooperation and participative governance for the Ukrainian local authorities. The vehicles for this kind of partnerships may include the reactivation of Carpathian Euroregion as a region-wide international coalition of local authorities and civil society institutions, as well as the existing International Visegrad Fund schemes for civil society building and cross-border cooperation.

4. Conclusion The adoption of the proposed international approach to target-based environmental programming would yield a number of bene its, most notably the proper implementation of the universally accepted precautionary policy principle. The ex-ante physical economic analysis of natural, social and economic systems could decisively inform the environmental decision-making on various governance levels and planning time scales. The presented model of natural capital’s negentropic function conceptualizes two types of quantitative targets to provide a link between socioeconomic development programming and environmental goals. On the other hand, the scienti ic foundations and policy implications of the presented approach require substantial transdisciplinary research efforts aimed to develop the sustainability target-setting methodology and identify the necessary institutional adjustments.

43

cf. LASEK, D. Carpathian Euroregion – a Professional structure for implementing Carpathian Space Program [online]. Rzeszow: Association of Carpathian Euroregion Poland [cit. 2013-02-08]. Available at: http:// www.euroregionkarpaty.com.ua/publications/Liasek.ppt

44

cf. Ruf ini et al. 2008, p. 22

45

Turnock 2002

28


The ongoing work of the Visegrad Group towards harmonization of the EU-based environmental and spatial development policy tools could lead to the development of decentralized and environmentally comprehensive governance approach. Further extension and political promotion of V4+2 common spatial development policy in the Carpathian region would provide the strategic foundation for commonly de ined sustainability targets. Last but not least, the recent experience of Visegrad countries’ local authorities in cross-border cooperation and participative governance, transferred through the existing international channels, would shape the common institutional framework for regional sustainability programming.

Literature: ARCHIBUGI F. Planning Theory: From the Political Debate to the Methodological Reconstruction. Berlin, Milan: Springer-Verlag, 2008. BECKER, G. Transboundary river basin management regimes: the Tisza Basin case study. Background report to Deliverable 1.3.1. Amsterdam: Vrije Universiteit, 2005. BOEHME K. et al. How to strengthen territorial dimension of ‘Europe 2020’ and EU Cohesion Policy [online]. Warsaw, 2011. [cit. 2013-02-08]. Available at: http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/studies/pdf/ challenges2020/2011_territorial_dimension_eu2020.pdf BRUZZO, A. Regional Economic Planning. In Italian Journal of Regional Science, 2009, Vol. 8., No. 3., pp. 171–198. CARWARDINE, J. et al. Hitting the target and missing the point: target-based conservation planning in context. In Conservation Letters, 2009, Vol. 2: pp. 3–10. DUNLEAVY, P., HOOD, C. C. From Old Public Administration to New Public Management. In Public Money and Management, 1994, Vol.14, No.3, pp. 9–16 FALL, J.J.: Designing framework conventions to promote and support transboundary protected areas: theory and practice from the Carpathian Convention. In G. Tamburelli (ed.): Biodiversity and Protected Areas: The Evolution of the Italian and Ukrainian Legislation, Giuffrè: Milano, 2006.

29


GRODZINSKA JURCZAK, M., CENT, J. Expansion of Nature Conservation Areas: Problems with Natura 2000 Implementation in Poland? In Environmental Management, 2011, Vol. 47, pp. 11–27. HRYNIV, L. New Approaches to Accounting of Natural Capital and Ecosystem Services. In Proceedings of 3rd International Conference “Environmental Accounting – Sustainable Development Indicators” [online]. 23-25 May, 2007, Prague, Czech Republic, J.E. Purkine University in Usti nad Labem, pp. 70–76 [cit. 2013-02-08]. Available at: http://www.ea-sdi.ujep.cz/images/ iles/2007/EA-SDI2007_Proceedings(www).pdf HRYNIV, L.: Transdisciplinary approach to sustainability: new models and possibilities. In Soloviy, I.P., Keeton, W.S. (eds.): Ecological economics and sustainable forest management: developing a transdisciplinary approach for the Carpathian Mountains [online]. Lviv: Ukrainian National Forestry University Press, Liga-Pres, 2009, pp. 85–95 [cit. 2013-02-08]. Available at: http:// www.uvm.edu/rsenr/wkeeton/pubpdfs/Solivy_and_Keeton_2009.pdf HRYNIV, L.S. New methods for solving environmental problems: physical and economic interpretation. In Mechanism of Economic Regulation, 2011, No. 4., pp. 20–34. [in Ukrainian] KHODYKO, D. Emission allowances as environmental contracts [online]. In Rational Management of Nature - an Important Condition of Noosphere Development of Ukraine. Proceedings of the scienti ic and practical conference. Odessa: The National Academy of Sciences’ Institute of Market Problems and Economic & Ecological Research, 2011, pp. 160-161 [cit. 2013-02-08]. Available at: http://www.academia.edu/1892963/Emission_Allowances_ as_Environmental_Contracts LASEK, D. Carpathian Euroregion – a Professional structure for implementing Carpathian Space Program [online]. Rzeszow: Association of Carpathian Euroregion Poland [cit. 2013-02-08]. Available at: http://www.euroregionkarpaty.com.ua/publications/Liasek.ppt MEADE, J. E. The Theory of Indicative Planning. Manchester: Manchester University Press, 1970. OSBORNE, S. et al. Performance Management and Accountability in Complex Programs. In Financial Accountability and Management, 1995, Vol. 11, No. 1, pp. 19–37.

30


OSTROM, E. A diagnostic approach for going beyond panaceas. In The Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 2007, September 25, vol. 104, No. 39, 15181–15187. OSZLANYI, J. et al. Nature conservation in Central and Eastern Europe with a special emphasis on the Carpathian Mountains. In Environmental Pollution, 2004, Vol. 130, pp. 127–134. PRAZAN, J. et al. The evolution of nature conservation policy in the Czech Republic—challenges of Europeanisation in the White Carpathians Protected Landscape Area. In Land Use Policy, 2005, Vol. 22, pp. 235–243. PRIGOGINE, I., STENGERS, I. Order out of Chaos: Man's new dialogue with nature. Flamingo, 1984. RAKONCZAI, J.: Effects and Consequences of Global Climate Change in the Carpathian Basin. In Blanco, J. (ed.): Climate Change - Geophysical Foundations and Ecological Effects. InTech, 2011, pp. 297–322. RICHARDSON, T. Environmental assessment and planning theory: Four short stories about power, multiple rationalities and the need for situated ethical judgement. In Planning for Sustainable Development – the practice and potential of Environmental Assessment. Stockholm: Nordregio, 2004, pp. 23–52. RUFFINI F. V. et al. SARD-M Report for the Carpathian Convention Member States. Assessment of Policies, Institutions and Processes, Regional Synthesis for Czech Republic, Hungary, Poland, Romania, Republic of Serbia, Slovak Republic and Ukraine. European Academy of Bolzano/Bozen, 2008. SOLOW, R.M. A Contribution to the Theory of Economic Growth. In The Quarterly Journal of Economics, 1956, Vol. 70, No. 1, pp. 65-94. TIMAR, G., RACZ, T. The effects of neotectonic and hydrological processes on the lood hazard of the Tisza region (East Hungary). In EGU Stephan Mueller Special Publication Series, 2002, Vol. 3, pp. 267–275. TURNOCK, D. Cross-border conservation in East Central Europe: The Danube-Carpathian complex and the contribution of the World Wide Fund for Nature. In GeoJournal, 2001, Vol. 54, pp. 655–681.

31


TURNOCK, D. The Carpathian Ecoregion: A New Initiative for Conservation and Sustainable Development. In Geographica Pannonica, 2001, Vol. 5, pp. 17–23. TURNOCK, D. Cross-border cooperation: a major element in regional policy in the new East Central Europe. In Zbornik Matice srpske za drustvene nauke, 2002, Vol. 112–113, pp. 149–166. VERNADSKY, V.I. Биосфера: избранные труды по геохимии. Moscow: Mysl 1967; English translation (Olga Barash, transl.), Essays on Geochemistry & the Biosphere, Santa Fe, NM: Synergetic Press, 2006.

32

Tomáš Moravec

AK Leuster & Leusterová

Předpisy Evropské unie v oblasti odměňování managementu v kontextu corporate governance1 Abstrakt: Odměňování managementu se stalo jedním z hlavních témat corporate governance po hospodářské krizi. Mnozí autoři spatřují právě ve špatném odměňování příčinu krize. Otázka odměňování managementu byla částečně řešena i dříve, přičemž po hospodářské krizi nabrala na významu. Taktéž v rámci Evropské unie byla přijata doporučení, jak by měl být odměňován management, a dále se připravují další změny v této oblasti. Cílem příspěvku je jednak analyzovat přijaté předpisy Evropské unie o odměňování managementu a zhodnotit je v kontextu corporate governance a dále identi ikovat problémy, které nejsou předpisy o odměňování řešeny a mohly by v budoucnu způsobit problémy při chodu společnosti. Abstract: Management remuneration has become one of the main themes of corporate governance after the economic crisis. Many authors perceive just bad remuneration as main cause of the economic crises. Before the economic crisis, management remuneration was solved partly but after the economic crisis took on importance. Also in the European Union there was enacted the recommendation about the remuneration of management and there are prepared further changes in this area. The aim of this paper is to analyze and examine enacted European Union regulations on the remuneration of management. Further, this paper should identify problems that are not included into regulations and that could cause problems in the future company life. Klíčová slova: corporate governance, odměňování, Evropská unie Keywords: corporate governance, remuneration, European Union

1

Článek vznikl v rámci výzkumného záměru č. MSM6138439909 Governance v kontextu globalizované ekonomiky a společnosti.

33

Tomáš Moravec, AK Leuster & Leusterová

1. Úvod Odměňování managementu se stalo jedním z hlavních témat corporate governance po hospodářské krizi. Problematika odměňování managementu byla v rámci corporate governance částečně řešena i dříve, přičemž po hospodářské krizi nabrala na významu. Na problematiku odměňování managementu reagovala také i Evropská unie, která jednak přijala právní akty týkající se odměňování managementu, a dále připravuje další návrhy právních aktů v této oblasti. Mnozí autoři spatřují právě ve špatném odměňování příčinu hospodářské krize. Je nutno zdůraznit, že špatné odměňování není jedinou příčinou hospodářské krize. OECD upozorňuje na slabiny v corporate governance v oblasti odměňování.2 Problém v odměňování managementu je spatřován v tom, že dosavadní způsoby odměňování podporují nadměrné riskování, a to zejména v korporacích poskytujících inanční služby. Bankrot těchto velkých institucí následně může způsobit problémy ve inančním sektoru po celém světě a následně vést k významným ztrátám. Byl identi ikován problém, že současný stav odměňování je zaměřen pouze na krátkodobé cíle a vede k investicím do rizikových aktiv a rychlým ziskům, které mohou v delším horizontu vést k úpadku společnosti.3 Odměňování je z pohledu teorie vedeno ke sladění zájmů akcionářů a výkonných členů správní rady, jelikož pak mohou být chráněny zájmy akcionářů a sníženy náklady na zastupování.4 Problémem v rámci odměňování je, že určité politiky odměňování nebo struktury pobídek mohou vést k bezdůvodným převodům hodnot ze společnosti, od jejích akcionářů a od dalších zúčastněných subjektů směrem k výkonnému vedení společnosti. Navíc zaměření na kritéria krátkodobých výsledků může mít nepříznivý vliv na dlouhodobou ekonomickou udržitelnost společnosti. 2

OECD, Corporate Governance and the Financial Crisis: Key Findings and Main Messages. [online]. 2009 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://www.oecd.org/corporate/corporateaffairs/corporategovernanceprinciples/43056196.pdf

3

srov. BEBCHUK, A. L., COHEN A., SPAMANN H. The Wages of Failure: Executive Compensation at Bear Stearns and Lehman 2000-2008. In Finance Working Paper N°. 287:2010 June 2010 str. 9-10.

4

Doporučení Komise 2005/162/ES ze dne 15. 02. 2005, o úloze nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady a o výborech správní nebo dozorčí rady společností kótovaných na burze, publikováno v Úředním věstníku ES ze dne 25. 02. 2005 L 52. Dále jen „Doporučení „2005/162/ES“. Str. 51-63.

34

Předpisy Evropské unie v oblasti odměňování managementu v kontextu corporate governance

Cílem příspěvku je jednak analyzovat přijaté předpisy Evropské unie o odměňování managementu a jejich zhodnocení a dále identi ikace problémů, které nejsou předpisy o odměňování řešeny a mohly by v budoucnu způsobit problémy při chodu společnosti. V první kapitole budou shrnuty teoretické aspekty odměňování a empirické studie týkající se odměňování. Taktéž tato kapitola představí různé způsoby odměňování a koncepty, které mohou ovlivnit sladění zájmů dlouhodobých akcionářů a manažerů a povedou k rozvoji korporace. Druhá kapitola analyzuje předpisy Evropské unie, které se týkají odměňování manažerů. Nejdříve se zaměří na shrnutí právních aktů Evropské unie a následně analyzuje jednotlivé předpisy z pohledu ekonomické teorie a z pohledu současných právních předpisů. Ve třetí kapitole bude nastíněn a zhodnocen budoucí vývoj a legislativní přípravy právních aktů v Evropské unii. V této kapitole se zaměřím na případnou další legislativní úpravu. V příspěvku bude zkoumána hypotéza, zda předpisy Evropské unie odráží teoretické ekonomické studie a zda je vhodné oblast odměňování regulovat doporučeními či jinými právními akty Evropské unie. Hlavní metodou bude metoda srovnání, kdy budou porovnávány jednotlivé právní předpisy Evropské unie a budou srovnávány s teoretickými studiemi. Taktéž budou jednotlivé právní předpisy analyzovány a vykládány za pomocí právních výkladových metod a na základě teoretických poznatků budou vyvozovány návrhy a doporučení v oblasti odměňování managementu korporací.

35


2. Odměňování z pohledu corporate governance Vhodný způsob odměňování je jedním z klíčových faktorů úspěchu korporace, jelikož ovlivňuje chování manažerů a určuje atraktivitu jednotlivých úkonů korporace. V oblasti odměňování a právní regulace je nutno řešit taktéž zastupitelský problém. Tento problém vzniká u kapitálových společností, kdy je nutno zajistit sladění zájmů vlastníků a manažerů.5 Další rovinou tohoto zastupitelského problému je sladění zájmu mezi většinovými a menšinovými vlastníky společnosti, kteří mohou hlasovat o odměňování odlišně. Jednou z úloh corporate governance je motivace manažerů k maximalizaci hodnoty společnosti namísto toho, aby jednali ve vlastním zájmu.6 Právě vhodné nastavení odměňování může snížit náklady zastoupení, které vznikají mezi manažery a akcionáři.7 2.1 Odměňování v ekonomické teorii Ekonomická literatura zastávala názor, že vlastníci společností mohou být ochráněni v případě, že si sjednají optimální smlouvu s manažery. Manažeři tak budou motivováni k plnění zájmu vlastníků a nebude docházet ke špatnému řízení společnosti. Podle empirické studie Murphyho je prokázáno, že odměňování manažerů podle výkonů společnosti pozitivně ovlivňuje podíl na zisku u vlastníků a příjem společností.8 Odměňování ovlivňuje nejen vyjednaná smlouva mezi korporací a manažery, ale i další faktory jako je tisk, odbory či politická rozhodnutí.9 Murphy a Jensen upozorňují na problém, kdy se odměňování za výkon v dlouhém 5

TRICKER, B. Corporate Governance. Principles, Policies and Practices. 1. vyd. New York : Oxford University Press, 2009. ISNB 978-0-19-960796-9 str. 217. Dále taktéž např. Doporučení Komise 2005/162/ES. Str. 51-63 taktéž „The directors of companies, being managers of other people’s money, cannot be expected to watch over it with the same vigilance with which they watch over their own.“ (Smith, 1776) In: TRICKER, B. Corporate Governance. Principles, Policies and Practices. 1. vyd. New York : Oxford University Press, 2009. ISNB 978-0-19-960796-9

6

Bushman and Smith 2003 In NELSON, J., GALLERY, G., REZA, P., The impact of corporate governance on CEO remuneration structures in the aftermath of the GFC, [online]. 2011 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://www.afaanz.org, str 11.

7

Např. MURPHY J. K., JENSEN, C., M., WRUCK G., E., 2004, Remuneration: Where we’ve been, how we got to here, what are the problems, and how to ix them. In Finance Working Paper N°. 44/2004 June 2004. Dále NELSON, J., GALLERY, G., REZA, P., The impact of corporate governance on CEO remuneration structures in the aftermath of the GFC, [online]. 2011 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://www.afaanz.org.

8

MURPHY J. K. Corporate performance and managerial remuneration: An empirical analysis. In Journal of Accounting and Economics, Volume 7, Issues 1–3, April 1985, Pages 11-42 str 40.

9

MURPHY J. K., JENSEN, C., M., CEO Incentives - It’s Not How Much You Pay, But How. In Harvard Business Review, May-June 1990, No. 3, str. 138-153

36


období přibližuje byrokratickému způsobu odměňování, jelikož v dlouhém období se projevuje averze k riziku.10 Na druhou stranu Bebchuk a Fried11 zdůrazňují, že výše uvedený model ve studii Murphy a Jensen12 zastupitelský problém odhaluje, než aby tento způsob odměňování řešil. Tento model je schopen řešit zastupitelský problém pouze v případě, že je nastaven vhodný systém dobré správy a řízení společnosti. Taktéž Bertrand a Mullainathan poskytují důkazy o tom, že smlouvy založené na výkonnostním odměňování neodpovídají manažerskému úsilí a dovednostem, ale často vedou ke skutečnosti, že manažeři jsou placeni za štěstí.13 Tito autoři dospívají k závěru, že odměna manažerů je vyšší a méně odpovídající jejich výkonu ve společnostech, ve kterých je roztříštěná vlastnická struktura a kde je větší moc manažerů, než ve společnostech, ve kterých je přítomen větší nezávislý vlastník, nebo ve společnostech, ve kterých se dbá na dobrou a efektivní corporate governance. Empirické studie taktéž dospívají k závěru, že elasticita odměny manažerů vzhledem k výkonnosti korporace je velice malá a že odměny manažerů jsou daleko více ovlivněny velikostí korporace než její výkonností.14 Bertrand a Mullainathan uvádí, že taktéž efektivnější odměňování je v korporacích, s vlivným akcionářem, menší správní radou.15 Po ekonomické krizi zkoumá účinnost změn Nelson, Gallery a Reza, kteří se zaměňují na vliv výborů pro odměňování. Tyto výbory pro odměňování se začaly vytvářet v rámci dobré corporate governance. Nelson, Gallery a Reza dospívají k závěru, že výbory pro odměňování nemají vliv na strukturu odměňovacích schémat, kdy systém odměn zůstává po vytvoření výborů pro odměňování nezměněn.16 10

Ibid. 138-153.

11

BEBCHUK, A. L., a FRIED, J. M. Executive Compensation as an Agency. In The Journal of Economic Perspectives, Vol. 17, No. 3 (Summer, 2003) str. 71-92

12

MURPHY J. K., JENSEN, C., M., CEO Incentives - It’s Not How Much You Pay, But How. In Harvard Business Review, May-June 1990, No. 3, pp 138-153

13

BERTRAND, M., MULLAINATHAN, S. Are CEOS Rewarded for Luck? The Ones without Principals Are. In The Quarterly Journal of Economics, Vol. 116, No. 3 (Aug., 2001), pp. 901-932

14

EDWARD, S.S.J., EGGERT, W., WEICHENRIEDER, J., A., Corporate governance and pay for performance:evidence from Germany.,In Springer-Verlag 2008, May 2008 str. 24.

15

BERTRAND, M., MULLAINATHAN, S. Are CEOS Rewarded for Luck? The Ones without Principals Are. In The Quarterly Journal of Economics, Vol. 116, No. 3 (Aug., 2001), pp. 901-932.

16

NELSON, J., GALLERY, G., REZA, P., The impact of corporate governance on CEO remuneration structures in the aftermath of the GFC, [online]. 2011 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://www.afaanz.org

37


Renneboog a Trojanowski zkoumali vliv změn předpisů v rámci odměňování ve Velké Británii a vliv těchto změn na odpovědnost a odměňování manažerů. Dospívají k závěru, že regulační úsilí mělo pouze částečný vliv na zvýšení odpovědnosti manažerů.17 V rámci studií nebyly zkoumány další faktory, které mají vliv na odměňování manažerů. Do systému odměn není zahrnut vliv pracovního trhu a konkurence, kdy systém odměn bude ovlivňován nabídkou a poptávkou po práci manažerů. Domnívám se, že vliv na odměňování může mít i složitost účetních předpisů, na základě kterých může být kontrolováno splnění předepsaných cílů. V rámci složitých účetních výkazů a konsolidovaných struktur může docházet k vykazování účelových transakcí, které dočasně zvýší hodnotu korporace pro akcionáře. Vliv na systém odměn mohou mít taktéž daňové předpisy, kdy pro korporaci může být výhodnější poskytnout nepeněžité plnění. Na systém odměňování může mít taktéž vliv, pokud by byly z důvodů daňové výhodnosti služby manažerů outsouringovány a plnění by bylo poskytováno jako odměna za poskytnutí služby. 2.2 Odměna Odměna tvoří motivaci pro management společnosti, přičemž nezáleží na formě odměny. Pro motivaci managementu je využíváno zpravidla kromě ixní odměny, bonusová odměna, opce na akcie, penzijní plány, odměna za osobní růst, odměna za odpracovanou dobu a jiné. Cílem odměny není jen motivace k řádnému chování managementu ale i kontrola rizika a řízení rizika.18 Z právního pohledu je nutno odměnu dělit na nárokovou a nenárokovou. Nároková odměna je taková, která plyne z právního předpisu. Takovou odměnou je odměna za výkon funkce a náklady vynaložené na výkon funkce19. 17

RENNEBOOG, L., TROJANOWSKI, G., Managerial remuneration and disciplining in the UK: A tale of two governance regimes. In Finance Working Paper N°. 301/2010 str. 36

18

HAVEL, B. Obchodní korporace ve světle proměn: variace na neuzavřené téma správy obchodních korporací, 1. vyd. Auditorium: Praha, 2010, ISBN 978-80-87284-11-7 str. 132.

19

Tak se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v usnesení sp. zn. 21 Cdo 2507/2003 ze dne 28. dubna 2004.

38


Právním důvodem pro výplatu nárokové odměny je tak přímo právní předpis. Naproti tomu nenároková odměna je taková, která nevyplývá z právního předpisu, ale vyplývá ze smlouvy, z vnitřního předpisu nebo usnesení valné hromady. Český obchodní zákoník obsahuje obecné ustanovení, že odměnu nelze poskytnout, pokud výkon funkce přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům (§ 66 odst. 3 ObchZ20). Toto ustanovení odpovídá taktéž článku 8 doporučení Komise 2004/913/ES ze dne 14. 12. 2004 o podpoře vhodného systému odměňování členů správních orgánů společností kótovaných na burze.21 Domnívám se, že takový obecný zákaz poskytnutí odměny se vztahuje jak na nárokovou odměnu tak nenárokovou.22 S odměnou souvisí i určité problémy v rámci korporace. Jednak je nutno zajistit a vytvořit vhodný kontrolní systém, aby odměna byla přiznána jen v oprávněných případech. V rámci obchodních korporací toto zajišťují orgány dohlížející na manažery. Může jím být dozorčí rada, nevýkonní členové správních rad, výbory pro odměňování či valná hromada, kde se schází akcionáři. Důležité je zajistit, aby účetní doklady byly zkontrolovány nezávislým auditorem či nezávislou osobou a byl zde doklad, že věrně zobrazují stav korporace. Aby odměňování mohlo řádně motivovat, je nutno vytvořit jasný, přehledný a jednoduchý model, na základě kterého bude odměna vyplácena. Složitý a nepřehledný model bude těžko motivovat manažery a bude taktéž zvyšovat náklady na kontrolu. V rámci odměňování je žádoucí, aby byl vhodně motivován i kontrolní orgán, který bude hodnotit manažery. Zde musí být motivace zaměřena na efektivní kontrolu a nikoliv výkonnost korporace. Pokud by totiž byl kontrolní orgán motivován na výkonnost korporace, mohlo by dojít ke zneužití funkce a kontrola by nemusela probíhat účinně.23 Při odměňování činí problém i krátkodobý zájem akcionářů, kdy ten může motivovat manažery k vytvoření krátkodobého zvýšení cen akcií bez ohledu na dlouhodobé fungování korporace. Při vytvoření odměňovacího schématu 20

Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, Dále jen „ Obchodní zákoník“.

21

Publikováno v Úředním věstníku ES ze dne 29. 12. 2004 L 385. Dále jen „Doporučení „2004/913/ES“.

22

Shodně taktéž ŘEHÁČEK, O. 2010, Představenstvo akciové společnosti a postavení jeho členů, 1. vyd. C.H.Beck: Praha, 2010, ISBN 978-80-7400-346-2, str. 117.

23

HAVEL, B. Obchodní korporace ve světle proměn: variace na neuzavřené téma správy obchodních korporací, 1. vyd. Auditorium: Praha, 2010, ISBN 978-80-87284-11-7 str. 134.

39


je nutno pamatovat i na tuto možnost. Z tohoto důvodu se domnívám, že je nutné upravit i případnou odpovědnost akcionářů, pokud schválí odměňovací schéma, které motivuje k nadměrnému riskování. V rámci odměňování je nutno sladit zájmy dlouhodobých akcionářů se zájmy manažerů, přičemž toho může být dosaženo buď sjednocením délky období, za které je poskytována výkonnostní odměna, nebo zadržením části majetkové odměny.24 Dřívější nástroje jako držení akcií korporace manažery jsou dále doplňovány, a to o držení akcií po určitou předepsanou dobu nebo možnost jejich prodeje až po určité době. Určitým nástrojem je také dodatečné odebrání odměny nebo odškodnění, který se zrodil v USA se zákonem Sarbanes-Oxley.25 Otázkou je, proč akcionáři tento princip neuplatňovali dříve, protože je zakotven v obecných právních předpisech. Jednak pokud by manažeři falšovali účetní výkazy, získali by odměnu bez právního důvodu a bezdůvodně by se obohatili na úkor společnosti a dále by se dopustili jednání v rozporu s trestním právem26. Urban jako další nástroje uvádí nevyplacení odstupného, nemožnost prodeje akcií po určitou dobu, vyplacení bonusu v akciích s omezenou možností prodeje, uschování bonusu ve speciálním fondu korporace a přinucení manažerů, aby si svůj bonus vydělali dvakrát.27 Je nutno ale zmínit, že i tyto ustanovení je možné obejít a vytvořit právní konstrukce, které dočasně zvýší hodnotu korporace na trhu nebo odloží snížení hodnoty korporace na trhu na dobu, kdy už budou odměny vyplaceny28.

24

URBAN, J. 2010 Morální hazard v odměňování management ze dne 2. března 2010 citováno dne 19.12.2012 dostupné na: http://www.motiv8.cz

25


26

V úvahu by mohl přicházet s ohledem na dané jednání trestný čin podvodu, porušování povinnosti při správě cizího majetku, zkreslování údajů o hospodaření společnosti.

27


28

Např. se může jednat o různé smlouvy o smlouvách budoucích, opční smlouvy, smlouvy o postoupení nebonitních pohledávek, na základě kterých bude v budoucnu hrazena plná cena pohledávky apod.

40


3. Právní akty Evropské unie týkající se odměňování Evropská unie reaguje na problémy týkající se odměňování zejména přijímáním směrnic a doporučení. Směrnice je právní předpis Evropské unie, který je závazný pouze co do účelu a musí být transponována do právního řádu členských států Evropské unie. Doporučení Evropské unie je nezávazný právní akt, který je dodržován spíše v rámci určitých konvencí a z pozice, že byl vydán Evropskou komisí. Tyto právní akty mohou být přijímány na základě Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud slouží k podpoře jednotného trhu. Evropská unie se snaží řešit odměňování manažerů formou doporučení a teprve tehdy, pokud se prokáže, že doporučení nemělo požadovaný účinek, snaží se problematiku řešit směrnicemi. V oblasti odměňování manažerů byla přijata následující směrnice: směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/76/EU ze dne 24. listopadu 2010, kterou se mění směrnice 2006/48/ES a 2006/49/ES, pokud jde o kapitálové požadavky na obchodní portfolio a resekuritizace a o dohled nad zásadami odměňování29 Dále byly přijaty následující doporučení:  doporučení Komise 2004/913/ES ze dne 14. 12. 2004 o podpoře vhodného systému odměňování členů správních orgánů společností kótovaných na burze,  doporučení Komise 2005/162/ES ze dne 15. 02. 2005, o úloze nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady a o výborech správní nebo dozorčí rady společností kótovaných na burze,30  doporučení Komise 2009/384/ES ze dne 30. 04. 2009, o politice odměňování v odvětví inančních služeb,31  doporučení Komise 2009/385/ES ze dne 30. 04. 2009, kterým se doplňují doporučení 2004/913/ES a 2005/162/ES, pokud jde o systém odměňování členů správních orgánů společností kótovaných na burze. 32

29

Publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 14. 12. 2010, L 329. Dále jen „Směrnice 2010/76/EU“.

30


31

Publikováno v Úředním věstníku EU ze dne 15. 05. 2009 L 120. Dále jen „Doporučení „2009/384/ES“.

32


41


3.1 Směrnice 2010/76/EU Směrnice 2010/76/EU se vztahuje na úvěrové instituce, přičemž obsahuje ustanovení, která se týkají odměňování. Směrnice reaguje na problém, že odměňování manažerů v úvěrových institucích podporovalo přílišné podstupování rizika. Podle směrnice 2010/76/EU musí být při vytváření a uplatňování zásad odměňování zohledněno podstupování rizik a zásady odměňování musí být v souladu s řádným a účinným řízením rizik tak, aby nepodporovalo nepřiměřené riziko. Zásady odměňování dále musí být v souladu s obchodní strategií, cíli, hodnotami a dlouhodobými zájmy úvěrové instituce a zahrnují opatření na předcházení střetu zájmů. Tato směrnice je doplněna a v některých oblastech suplována doporučením Komise 2009/384, přičemž směrnice má před doporučením aplikační přednost. V případech, kdy je odměna vázána na výsledky úvěrové instituce, měla by být proměnlivá část posuzována na základě víceletého rámce a výkonnostní složka rozdělena podle hospodářského cyklu úvěrové instituce. Stanovení pohyblivých složek odměny v rámci úvěrové instituce také zohlední všechny druhy stávajících a budoucích rizik. Taktéž směrnice 2010/76/EU zavádí v případě výkonnostní odměny zadržovací systém, aby byly podporovány dlouhodobé zájmy úvěrové instituce. Směrnice požaduje, aby výplata alespoň 40 % proměnlivé složky odměny byla odložena na ne méně než 3 až 5 let. Na odměňování úvěrové instituce má dohlížet výbor pro odměňování. Směrnice 2010/76/EU byla do České republiky transponována vyhláškou České národní banky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, v platném znění.33 Při aplikování požadavků Směrnice 2010/76/EU v oblasti odměňování je ve Vyhlášce 123/2007 Sb. používán princip proporcionality, který zohledňuje velikost inanční instituce. Tato textace Směrnice 2010/76/EU a její provedení ve Vyhlášce 123/2007 Sb. odpovídá obecným principům dobré správy společností a snaží se rozložit proměnlivou složku odměny na delší období, aby bylo sníženo rizikové chování manažerů. Domnívám se, že přijetí směrnice je pozitivním krokem, i když i nadále bude záležet na chování manažerů, zda budou chtít ustanovení o rozložení rizik obejít. Zde je nutno využít obecné právní principy, kdy 33

Dále jen „Vyhláška 123/2007 Sb.“

42


v případě prokázání falšování dokladů poskytují podklad pro odebrání odměny i obecné právní předpisy. Taktéž nesmíme zapomínat, že právní předpisy umožňují nepřiznat odměnu v případě nepříznivých hospodářských výsledků. Dále bych zdůraznil nutnost posuzovat smluvní ujednání o odměně podle korektivu dobrých mravů. Spornou otázkou může být povinné zřizování výboru pro odměňování, kdy studie Nelson, Gallery, Reza uvádí, že výbory pro odměňování nemají vliv na systém odměňování.34 Domnívám se, že je nutno stanovit osobu odpovědnou za vytvoření a kontrolu odměňování, ale nemusí to být nutno prostřednictvím výboru pro odměňování. V rámci současných právních předpisů to může být i člen dozorčí rady, či nevýkonný člen správní rady nebo lze tuto otázku řešit jako povinný bod jednání na valné hromadě. 3.2 Doporučení 2004/913/ES Doporučení 2004/913/ES je nezávazný právní akt Evropské unie, který se má vztahovat na společnosti kótované na veřejně obchodovatelných trzích. Hlavním cílem tohoto doporučení je zajištění transparentnosti při odměňování manažerů, kontroly akcionářů nad politikou odměňování, zpřístupnění informací o odměňování a zavedení hlasování o systému odměňování. Dále doporučení 2004/913/ES zmiňuje jako možné řešení zřízení nezávislého výboru pro odměňování. Doporučení 2004/913/ES neobsahuje konkrétní nástroje pro politiku odměňování v korporacích, ale pouze doporučuje proměnlivou složku odměny vázat na předem stanovená a měřitelná výkonnostní kritéria, přičemž požaduje stanovení horní hranice proměnných složek odměny podle článku 3.1 doporučení 2004/913/ES. Tato limitace horní hranice proměnných složek může vést ke znevýhodnění této části trhu práce v Evropské unii a odchodu schopných manažerů. Domnívám se, že je důležitější omezit variabilní složku ve vztahu k podstoupení rizika a odložit její splatnost a nikoliv ji kvanti ikovat jako určitou ixní část odměny. Vyplácení proměnných složek by mělo dále být podmíněně odloženo na určitou dobu a výplata této odlože34


43


né části by měla být vázána na stálou výkonnost korporace ve smyslu článku 3.3 doporučení 2004/913/ES. Jedná se o obvyklé nástroje odměňování, které jsou doporučovány i ekonomickou teorií. V doporučení je vidět podpora dlouhodobého rozvoje korporace a dobré corporate governance. S ohledem na textaci doporučení se jedná o zopakování známých faktů ohledně odměňování. S tímto principem uvedeným v doporučení souhlasím. Podle doporučení 2004/913/ES by společnosti měly mít navíc možnost žádat zpět proměnné složky odměny, které byly vyplaceny na základě údajů, o nichž se ukázalo, že byly zjevně nesprávně uvedeny. Jak bylo uvedeno, tento princip je možno uplatnit i na základě obecných právních principů, jelikož by se jednalo o plnění bez právního důvodu. Z toho důvodu se mi toto speci ické pravidlo jeví v doporučení jako nadbytečné. Otázkou je, proč není akcionáři tento princip příliš uplatňován. Doporučení 2004/913/ES taktéž doporučuje stanovit maximální odstupné, které by nemělo být vyšší než stálá složka odměny za dva roky. V rámci tohoto bodu se snaží doporučení regulovat odstupné a diskutované vysoké odstupné, které nemusí být v mnoha případech odůvodněné. Tento bod doporučení 2004/913/ES lze hodnotit kladně. V případě, že v rámci opčního programu budou přidělovány akcie, měl by být jejich nárok uznán až po třech letech od jejich přidělení, jak uvádí článek 4.1 doporučení 2004/913/ES). Při odměňování nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady by neměly být používány opce na akcie. I tento bod odpovídá teoretickým pracím, kdy se snaží podporovat dlouhodobou výkonnost korporace. Ale jak bylo uvedeno výše, pokud budou chtít manažeři zneužít svého postavení, umožňuje jim právní systém vytvoření smluvních konstrukcí, které dočasně pokřiví hodnotu korporace35. Aplikace výše uvedených ustanovení z Doporučení 2004/913/ES nečiní v českém právním řádu problém, jelikož nezasahují do kogentních ustanovení právních předpisů. S ohledem na zásadu smluvní volnosti si strany mohou sjednat vše, co není zakázáno. Hlavním korektivem budou dobré mravy, kterým musí ustanovení týkající se odměny vyhovovat. Domnívám se, že by právní předpisy taktéž měly upravit odpovědnost akcionářů, pokud schválí odměňovací schémata, která vedou k přílišnému podstupování rizika.

35

Blíže pozn. pod čarou č. 9.

44


3.3 Doporučení 2005/162/ES Doporučení 2005/162/ES se zaměřuje v oblasti odměňování manažerů na zřízení výborů pro odměňování a jejich činnost. Hlavní úlohou výboru pro odměňování má být vytvoření systému odměňování, přezkum politiky odměňování a podávání zpráv akcionářům. Plány na odměňování mají sladit odměňování manažerů se zájmy dlouhodobých akcionářů a cíli, které pro společnost stanovila správní a dozorčí rada. Výbor pro odměňování má dále napomáhat dozorčí radě a správní radě při dohledu nad odměňováním a zpřístupňováním informací o odměňování. Podle Evropské unie mají hrát výbory pro odměňování důležitou úlohu při utváření politiky odměňování společnosti, předcházení střetům zájmů a dohledu nad chováním správních orgánů v souvislosti s odměňováním. Studie Nelson, Gallery, Reza tento vliv výborů pro odměňování neprokazuje.36 Taktéž je si nutno uvědomit, že zřízení výboru pro odměňování nese sebou náklady pro akcionáře a je nutno vhodně stanovit taktéž odměnu pro členy výboru, aby nedocházelo ke střetu zájmů. Domnívám se, že je nutné mít kontrolu nad systémem odměňování v korporaci a ten pravidelně schvalovat. Kontrolu nad systémem odměňování by měli mít akcionáři, jakožto vlastníci korporace. Tuto pravomoc by měli mít možnost v celém rozsahu či částečně delegovat na výbor pro odměňování nebo jiný orgán. Domnívám se, ale že pro kontrolu odměňování nemusí být nutně zřizován výbor pro odměňování. Zřizování výboru pro odměňování není v právních předpisech upraveno, přičemž korporaci ničeho nebrání zřídit tento výbor pro odměňování. Nesmí jen přenést na výbor pro odměňování pravomoce, které jsou výlučně svěřeny valné hromadě. Pro úplnost bych zmínil, že v české právní úpravě bude smlouvu o výkonu funkce se statutárním orgánem schvalovat valná hromada a tuto pravomoc nelze na výbor pro odměňování přenést. V rámci současného systému je možné, aby tento problém řešila dozorčí rada, nevýkonný člen správní rady či se odměňování manažerů muselo projednávat vždy na valné hromadě společnosti alespoň jednou ročně. Jelikož nepřiměřené odměňování u velkých korporací může vést k selhání korporace a narušení řádného fungování trhů, mám za to, že by měla být za36


45


vedena i úprava odpovědnosti a sankcí pro orgány, které schválí odměňovací systém, který motivuje k přílišnému riziku a možnému narušení trhů. V současné úpravě by v případě sjednání odměny, která by vedla k nadměrnému riskování, bylo možné dovodit absolutní neplatnost takového ustanovení pro rozpor s dobrými mravy. V rámci legislativních úprav by se mohl rozšířit okruh subjektů, které by mohly napadat neplatnost takového ustanovení o odměně ve smlouvě. V úvahu by mohla přicházet sankce z oblasti veřejného práva, a to z oblasti správního nebo trestního. Na druhou stranu se neztotožňuji s legislativními snahami, které určují limity pro variabilní část odměny. Dostatečným omezením je dle mého názoru již korektiv dobrých mravů. 3.4 Doporučení 2009/384/ES Toto doporučení se týká pouze inančních společností. Doporučení 2009/384/ES má za cíl podpořit sladění osobních cílů pracovníků s dlouhodobými zájmy dané inanční společnosti. Doporučení 2009/384/ES vymezuje, že by se nemělo přihlížet pouze k inančním výsledkům inanční instituce, ale i k dalším činitelům jako je dodržování systémů kontrol a dodržování norem upravujících vztahy se zákazníky a investory. Jedná se o speci ický požadavek pro inanční instituce, aby byl dodržován systém kontrol uvnitř inanční instituce. Jsou tak doplněny obecné požadavky na odměňování z doporučení 2004/913/ES. Doporučení 2009/384/ES klade taktéž požadavek na statutárního auditora, který by měl podat zprávu o podstatných slabinách zjištěných hodnocením dodržování politiky odměňování správní nebo dozorčí radě nebo výboru pro audit. Taktéž se jedná o nový požadavek, kdy systém odměňování má přezkoumávat statutární auditor. Tento nezávislý subjekt by měl nezaujatě hodnotit systém odměn ve vztahu k potenciálním rizikům, přičemž se lze domnívat, že se jedná o vhodný systém kontroly inančních institucí. V rámci zmíněného návrhu na rozšíření okruhu subjektů, které by mohly napadat u soudu neplatnost odměňovacího systému, by v tomto okruhu neměl chybět statutární auditor. Úprava by mohla jít až tak daleko, že v případě zjištění slabin v systému hodnocení a odhalení rizik by měl povinnost podat tuto žalobu na určení neplatnosti sjednaného systému odměn. Doporučení 2009/384/ES v článku 4.1 taktéž stanovuje požadavek na úpravu vhodného poměru mezi stálou a proměnlivou složkou odměny, při-

46


čemž by měl být stanoven horní limit proměnlivé složky. Měla by zde být taktéž možnost odepření odměny v případě, že nejsou plněna výkonnostní kritéria nebo v případě, že nebude jisté, zda inanční instituce bude fungovat v budoucnu ve smyslu článku 4.2 doporučení 2009/384/ES. V článku 4.3 doporučení 2009/384/ES se objevuje požadavek na odložení části odměny, přičemž tato odložená část odměny by měla odpovídat případnému riziku spojenému s výsledkem. Měření rizik by mělo zohledňovat současná i budoucí rizika a taktéž likviditu inanční instituce. Tyto požadavky odpovídají již přijatému doporučení 2004/913/ES a principům dobré corporate governance a empirickým zkušenostem v odměňování. Opětovně je zde uveden požadavek, aby odstupné nebylo platbou za selhání manažerů, jak vyplývá z článku 4.5 doporučení 2009/384/ES. Taktéž by zainteresovaným subjektům měly být zveřejňovány informace o odměňování s ohledem na článek 7 doporučení 2009/384/ES. Jak bylo uvedeno v předchozích předpisech, tento požadavek lze dovodit z obecných předpisů. S ohledem na obdobu s následujícím doporučením 2009/385 je otázkou, zda by nebylo pro přehlednost upravit jen zvláštní body pro inanční instituce. V současném systému jsou některé otázky řešeny kazuisticky a duplicitně v doporučení 2009/384 a doporučení 2009/385. 3.5 Doporučení 2009/385/ES Toto doporučení se týká společností kótovaných na veřejně obchodovatelných trzích, přičemž doplňuje předchozí doporučení 2004/913/ES a doporučení 2005/162/ES. Pro oblast odměňování správních rad je doplněno doporučení 2004/913/ ES. V této části doporučení 2009/385 kopíruje doporučení 2009/384, když vyžaduje stanovení maximálního limitu pro proměnlivou odměnu, zavedení možnosti odepření odměny v případě, že nejsou plněna výkonnostní kritéria nebo že byly manipulovány podklady pro přiznání odměny. Pokud by byly přiznávány opce na akcie, měl by být nárok na akcie přiznán nejdříve po třech letech. V článku 5 doporučení 2009/385 formuluje požadavky na informace, které by mělo obsahovat prohlášení o odměňování. V této části je duplicitně upravena doporučení pro inanční instituce a odměňování správních rad ve společnostech kótovaných na veřejných burzách.

47


Doporučení 2005/162/ES je doplněno o principy činnosti výboru pro odměňování. Při činnosti by měl výbor pro odměňování postupovat čestně a svědomitě. Výbor pro odměňování by měl při výkonu svých funkcí dbát na to, aby odměna jednotlivých výkonných členů správní rady nebo členů představenstva byla úměrná odměně dalších výkonných členů správní rady nebo členů představenstva a jiných pracovníků společnosti podle článku 9.3 doporučení 2005/162/ES. S ohledem na studii Nelson, Gallery, Reza37 je otázkou, do jaké míry doporučovat úpravu výboru pro odměňování, která neprokázala vliv na změnu systému odměňování. Kontrolu a vytvoření systému odměňování je možno řešit i jinými způsoby, jak bylo uvedeno výše. 3.6 Shrnutí Mezi hlavní pravidla výše uvedených doporučení patří zveřejnění politiky odměňování a individuálních odměn výkonných a nevýkonných členů správních orgánů, hlasování akcionářů o prohlášení o odměňování, nezávisle fungující výbor pro odměňování a vhodné pobídky ke zlepšení výkonu a tvorby dlouhodobých hodnot kótovaných společností. Z teoretického hlediska se jeví vhodná úprava odložení možnosti prodeje akcií, které jsou získány jako odměna. Toto uvádí také Bebchuk, Cohen, Spamann.38 Na druhou stranu v horizontu tří let lze taktéž účelově ovlivnit cenu akcií korporace a výkonnost korporace. Domnívám se, že určitým problémem právních aktů Evropské unie je přílišná kazuistika a roztříštěnost jednotlivých právních aktů a opakující se ustanovení v jednotlivých právních aktech. Z pohledu principů tvorby jasných a přehledných předpisů by bylo vhodnější vytvořit obecné doporučení, které se bude vztahovat na všechny kótované společnosti. Toto doporučení by obsahovalo zvláštní část týkajících se inančních institucí nebo by tyto zvláštní otázky byly upraveny v dalším doporučení. Právní akty lze hodnotit taktéž kladně z pohledu, že odpovídají teoretickým ekonomickým pracím. Jistou výjimkou je zřízení výboru pro odměňování. Doporučení taktéž využívají jen některých teoretických principů, přičemž v možných opatřeních by mohla jít daleko dále. 37


38

BEBCHUK, A. L., COHEN A., SPAMANN H. The Wages of Failure: Executive Compensation at Bear Stearns and Lehman 2000-2008. In Finance Working Paper N°. 287:2010 June 2010

48


Aplikace těchto evropských předpisů by neměla činit v českém právním řádu obtížnosti. V oblasti odměňování je česká právní úprava lexibilní, když je založena na smluvní volnosti, která je omezena korektivem dobrých mravů. Princip o možnosti odejmutí odměny v případě nepříznivých hospodářských výsledků je taktéž v českém právním řádu obsažen.

4. Budoucí vývoj právních předpisů Evropské unie V rámci budoucího vývoje v oblasti odměňování lze očekávat, že všechny kótované korporace na evropských burzách budou povinně zveřejňovat politiky odměňování a individuální odměny manažerů.39 V současné době je stanoven požadavek na zveřejňování souhrnu odměn manažerů. Tento požadavek je proveden v českém zákoně o podnikání na kapitálovém trhu.40 Akční plán Evropské komise41 se zaměřuje taktéž na odměňování manažerů, přičemž chce posílit úpravu v této oblasti. Špatný systém odměňování může totiž vést k nespravedlivému odčerpání hodnot ze společnosti a od akcionářů k manažerům. Hlavním prostředkem ochrany akcionářů má být zveřejňování informací o odměnách, kontrola systému odměňování a zvýšení konkurence mezi manažery tím, že budou přístupné informace o jejich odměnách.42 Evropská komise si vzala za úkol v roce 2013 připravit směrnice, která se bude týkat odměňování manažerů v korporacích kótovaných na veřejných burzách v Evropské unii, přičemž jejím cílem bude zvýšení transparentnosti odměňovacích schémat, garantování práva akcionářů hlasovat o odměnách a o zprávě o odměňování. Tento závazek lze hodnotit kladně, přičemž záleží, jaký bude výsledný legislativní návrh. S ohledem na princip proporcionality by se směrnice měla vztahovat jen na korporace kótované na veřejných trzích. Domnívám se, že by bylo vhodné zavést na valných hromadách povinný bod jednání, který by se týkal odměňování a zpráv o odměňování. Taktéž 39

KOM 164, Zelená kniha 164 Rámec EU pro správu a řízení společností, [online]. 2011 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://ec.europe.eu, str. 9.

40

Zákon č. č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v platném znění. Dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“.

41

COM 740/2, Action plan: Europe company law and corporate governance, [online]. 2012 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://ec.europe.eu

42

COM 740/2, Action plan: Europe company law and corporate governance, [online]. 2012 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://ec.europe.eu, str. 9.

49


je možné upravit pravomoci výboru pro odměňování, pokud bude zřízen. Nemyslím si, že by výbor pro odměňování měl být zřizován obligatorně, ale vždy by měla být v korporaci určena osoba, která bude vytvářet a hodnotit schémata pro odměňování. Touto osobou může být i nezávislý auditor nebo nezávislá poradenská společnost.

5. Závěr V rámci příspěvku byly analyzovány a hodnoceny právní akty Evropské unie týkající se odměňování, a to zda odpovídají ekonomickým studiím a obecným právním principům. V příspěvku byly hodnoceny tyto právní akty:  směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/76/EU  doporučení Komise 2004/913/ES  doporučení Komise 2005/162/ES  doporučení Komise 2 009/384/ES  doporučení Komise 2009/385/ES Problematika odměňování zahrnuje v sobě řešení zastupitelského problému mezi manažery a akcionáři. Tento problém v oblasti odměňování se zdůraznil a stal se diskutovaným tématem po hospodářské krizi, i když není považován za jedinou příčinu krize. V rámci řešení tohoto problému si je nutno taktéž uvědomit, že podstatnou roli hraje aktivní akcionář, který se zajímá o správu korporace. Problémem však je, že určité politiky odměňování nebo struktury pobídek mohou vést k bezdůvodným převodům hodnot ze společnosti k jejím akcionářům a dalším zúčastněným subjektům na výkonném vedení. Navíc zaměření na kritéria krátkodobých výsledků může mít nepříznivý vliv na dlouhodobou ekonomickou udržitelnost společnosti. Právě na tyto problémy reagují právní akty Evropské unie, které byly předmětem zkoumání v tomto příspěvku. Tyto právní akty doporučují zveřejňování politiky odměňování a individuálních odměn výkonných a nevýkonných členů správních orgánů, hlasování akcionářů o prohlášení o odměňování, nezávisle fungující výbor pro odměňování a vhodné pobídky ke zlepšení výkonu a tvorby dlouhodobých hodnot kótovaných společností.

50


Tato doporučení taktéž odpovídají ekonomickým studiím, které byly uvedeny v první kapitole. Na druhou stranu je nutné upozornit, že i v delším horizontu lze taktéž účelově ovlivnit cenu akcií korporace a výkonnost korporace. Analýza právních aktů Evropské unie ukázala, že určitým problémem těchto právních aktů je přílišná kazuistika, roztříštěnost jednotlivých právních aktů a opakující se ustanovení v jednotlivých právních aktech. Z pohledu principů tvorby jasných a přehledných předpisů by bylo vhodnější vytvořit obecné doporučení, které se bude vztahovat na všechny kótované společnosti. Toto doporučení by obsahovalo zvláštní část týkajících se inančních institucí nebo by tyto zvláštní otázky byly upraveny v dalším doporučení. Na zkoumanou otázku, zda předpisy Evropské unie odráží teoretické ekonomické studie lze odpovědět kladně. Je nutno taktéž upozornit, že právní akty Evropské unie nezahrnují všechny možné způsoby odměňování, které uvádí teorie pro řešení zastupitelského problému a dlouhodobého rozvoje korporace. Jistou výjimkou z potvrzení hypotézy je zřizovaní výborů pro odměňování, kde empirické studie neprokazují jeho význam. Doporučení taktéž využívají jen některých teoretických principů, přičemž v možných opatřeních by mohla jít daleko dále. Regulace odměňování formou doporučení a teprve pokud doporučení nepůsobí na zúčastněné subjekty, přijetím směrnice, považuji taktéž za vhodnou. V rámci principů regulace odměňování bych doporučoval zjednodušení právních předpisů a omezení přílišné kazuistiky.

51


Literatura: Monogra ie: HAVEL, B. Obchodní korporace ve světle proměn: variace na neuzavřené téma správy obchodních korporací, 1. vyd. Auditorium: Praha, 2010, ISBN 978-8087284-11-7 ŘEHÁČEK, O. 2010, Představenstvo akciové společnosti a postavení jeho členů, 1. vyd. C.H.Beck: Praha, 2010, ISBN 978-80-7400-346-2. TRICKER, B. Corporate Governance. Principles, Policies and Practices. 1. vyd. New York : Oxford University Press, 2009. ISNB 978-0-19-960796-9. Články: BEBCHUK, A. L., COHEN A., SPAMANN H. The Wages of Failure: Executive Compensation at Bear Stearns and Lehman 2000-2008. In Finance Working Paper N°. 287:2010 June 2010. BEBCHUK, A. L., a FRIED, J. M. Executive Compensation as an Agency. In The Journal of Economic Perspectives, Vol. 17, No. 3 (Summer, 2003), str. 71-92 BERTRAND, M., MULLAINATHAN, S. Are CEOS Rewarded for Luck? The Ones without Principals Are. In The Quarterly Journal of Economics, Vol. 116, No. 3 (Aug., 2001), pp. 901-932 EDWARD, S.S.J., EGGERT, W., WEICHENRIEDER, J., A., Corporate governance and pay for performance:evidence from Germany.,In Springer-Verlag 2008, May 2008 MURPHY J. K. Corporate performance and managerial remuneration: An empirical analysis. In Journal of Accounting and Economics, Volume 7, Issues 1–3, April 1985, Pages 11-42 MURPHY J. K., JENSEN, C., M., CEO Incentives - It’s Not How Much You Pay, But How. In Harvard Business Review, May-June 1990, No. 3, pp 138-153 MURPHY J. K., JENSEN, C., M., WRUCK G., E., 2004, Remuneration: Where we’ve been, how we got to here, what are the problems, and how to ix them. In Finance Working Paper N°. 44/2004 June 2004 RENNEBOOG, L., TROJANOWSKI, G., Managerial remuneration and disciplining in the UK: A tale of two governance regimes. In Finance Working Paper N°. 301/2010

52


Internetové zdroje: COM 740/2, Action plan: Europe company law and corporate governance, [online]. 2012 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://ec.europe.eu KOM 164, Zelená kniha 164 Rámec EU pro správu a řízení společností, [online]. 2011 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://ec.europe.eu NELSON, J., GALLERY, G., REZA, P., The impact of corporate governance on CEO remuneration structures in the aftermath of the GFC, [online]. 2011 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http://www.afaanz.org OECD, Corporate Governance and the Financial Crisis: Key Findings and Main Messages. [online]. 2009 [cit. 2012-12-19]. Dostupné z http:// www.oecd.org/corporate/corporateaffairs/corporategovernanceprinciples/43056196.pdf URBAN, J. 2010 Morální hazard v odměňování management ze dne 02. března 2010 citováno dne 19.12.2012 dostupné na: http://www.motiv8.cz

53

Kateřina Půbalová Study abroad motivation Abstract: Study abroad is used by students to gain more experience and knowledge. It has been used as well as a tool for getting to know different styles of education, countries and their cultures. Thanks to different programmes, such as Erasmus (run by the European Union), bilateral agreements between higher education institutions, intergovernmental agreements or different foundations and funds, students from European countries (and from many countries all over the world) have the possibility to study in different countries at all inhabited continents. The question is what really drives students to pursue the study abroad experience? How does it later in luence their career? This paper focuses on the motivation of student to go on study abroad. Does the experience bring them competitive advantage when inding a job after graduation? There was made a research by the author among students, mainly from the University of Economics, Prague (UEP) who had studied abroad for a semester as well as among students from partner universities of the UEP who studied in Prague. Keywords: Study abroad, motivation, life-long learning. Research and work on this paper has been supported by the Internal Grant Agency at the University of Economics, Prague. The registration number: F3/31/2012.

1. Introduction This topic was irstly published at the ICERI Conference in 2012 in Madrid. Short time study abroad has become widely-used and very popular ways for students to gain study experience at different universities abroad. European students have the possibility to use Erasmus, a programme run by the European Union (EU), to help them administrating the study abroad as well providing them with scholarship. Even for the higher education institution, it much easier to set up an agreement with another institution for exchanging student, lecturers or administrative staff by using the Erasmus framework.

54

University of Economics, Prague

As well they are receiving funds to be able to administrate the programme itself. Unfortunately due to the crisis in the EU, the programme is currently facing questions about its future. The new phase of the programme should be running from 2014, however there is still not set the conditions, budget or name of the programme. Some programmes running under the Erasmus will be inished, for instance the Erasmus Intensive Language Course (EILC), a preparatory course of less used languages that were very popular not only among students, but as well universities as they provided the possibility to teach foreign students language of the host country as well to show them the culture and history. Higher education institutions need to rethink the possibilities to send their students abroad. The internationalisation, i.e. the number or incoming and outgoing students, has become a very important criteria when obtaining international accreditations (as EPAS, EQUIS, etc.). As well public universities in the CZ are measured by this criterion when deciding about their budget. Through the work at the International Of ice at the University of Economics, Prague (UEP), the author has perceived that the motivation of students for study abroad differs signi icantly. As well there are essential contrasts between motivation and will of Czech students and foreign students. While being on study abroad in Ireland, the author has been a part of the team preparing a study abroad fair to motivate Irish students to go on study abroad. However the Irish students are less motivated to study abroad or to study in different country then USA or UK. There are many reasons for it, one of it is of course the economic situation in Ireland, however the truth is that even in the age of so called Celtic Tiger, the imbalance of incoming and outgoing exchange students in Ireland was quite high1. On the other hand, the students from the Czech Republic are usually very motivated to go on study abroad and the universities and higher education institutions have dif iculties in satisfying their demands. The same situation is with students in Slovakia, Poland or Hungary – the local institutions are dealing with overlap of students whereas the French or British students are usually less willing to study abroad or to go to another state then U. S. for in1

Based on balance statistics made by the UEP and Charles University which are two universities with biggest number of agreement with Irish institutions as well as interviews with administrative and academic staff at the Dublin Institute of Technology (DIT).

55

Kateřina Půbalová, University of Economics, Prague

stance2. The reason for such situation may be found in the history. All countries mentioned as having highly motivated students (in terms of pursuing study abroad experience) are Post-soviet Block countries. However is the possibility to travel abroad and to western countries still the core motivation after 20 years of independent life? When taking this assumption into account, the students wouldn’t travel to East South-east Europe countries at all. However the students still search for such experience. However recently the numbers of Czech students willing to study abroad has stagnated or even decreased. If the universities want to maintain the number of incoming and outgoing students, they need to focus on attracting them and make as interesting study programmes as possible. So what is the real motivation of student to study abroad? Do they see it as a good experience in their curriculum vitae? The research below was made to ind out whether students take the study abroad as a competitive advantage for inding the job in the future. There were made two online questionnaires (in Czech and one in English) using the Google Docs tools:  https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?formkey=dE9teHlPR 3RaYk0tcU5vT1RIQzNiVmc6MQ in Czech  https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?formkey=dHhkak1LU mdXUGdybWh1aldwSHRuVHc6MQ in English. Czech students were mainly chosen from the students of the UEP. As for the English version of the questionnaire, it was focused on foreign students who came to study for their semester abroad to the UEP.

2

Authors experience from the work at the International Of ice of the UEP.

56

Study abroad motivation

2. Current Situation at the Labour market in the Czech Republic and Europe The labour market in Europe has been facing crucial changes ever since the economy crisis in the beginning of the 21st century (2008 and onwards). According to European Commission, the unemployment rate in EU-17 was 10.5 % in September 2012. Current statistics from the European Central Bank however show that the unemployment rate in the EU area is still growing, in the irst quarter of 2013 it was even 12.03 %. In the same period of time, the unemployment rate in the CZ grew to 7.2 %. Even though some changes in the labour market, it is still more and more dif icult for young people to ind a job. One of the lowest unemployment rate is in Germany, whereas the worse situation is currently in Greece, Spain and Portugal. The unemployment rate has an impact on migration as well, notably in Ireland and Latvia. Especially the biggest problem is the youth unemployment rate. The higher the rate is, the bigger problems have young people to ind a job and the less motivated they are to stay and work in the country. In 2012 the worse situation was in Greece (55.4 %), Spain (53.2 %), Portugal (37.7 %), Italy (35.3 %), Slovakia (34.0 %) and Ireland (30.4 %). Especially because of the history, young people in Ireland chose to move out, not only to another EU country, but for instance to the USA and thus taking the potential and labour capital with them. In the Czech Republic the youth unemployment rate was 19.5 % for the 2012, which is still one of the lowest in Europe. The youth unemployment rate is, logically, in luencing decision process of students when deciding about the university, study programme, study abroad experience and work experience during their studies. Especially in case of countries with higher youth unemployment rate it is necessary for students searching for university degree to look for anything that could distinguish them from other and amplify their chances on the labour market in future.

57


3. Questionnaires There were presented two online questionnaires, one in Czech language (for students going on study abroad from the Czech Republic), and one in English language (for foreign students coming for semester abroad to the University of Economics, Prague). The questionnaires were divided into three main parts. The irst part focused on the purpose of study abroad and the reasons for choosing one particular university. Also whether the experience met the expectations of students’ and thus if they would return to the university again and why. The second part focused on the relation between study abroad and inding a job. The hypothesis was that one of the main motives for studying abroad could be the competitive advantage later when coming on the labour market. It was important to igure out whether the students have already graduated from the university of if they are still studying – especially to igure out their experience with labour market. Most of the Czech students are working part-time during their studies, however not in all cases and they are usually looking for full-time job in different ield or company after the graduation3. On the other hand there are big differences among students from countries all around the world and ields if they have any work experience during the studies or not. The students were thus asked for their status (graduated versus students). Those who had already graduated were then asked if the experience with study abroad helped them in inding a job and how. Those who are still students were asked for their opinion if the study abroad would help them in inding a job and how. The last part of the questionnaires was dedicated to demographical data, such as sex, age, nationality, name of the home university and ield of study. 3.1 English questionnaire Students who illed in the English version of the questionnaire (N=134) had all come to study at the UEP. There was slight change in their version of the questionnaire. They were not asked for the name of their host university, as this was already set by the sample of students, however they were asked if the UEP was their irst choice and if not, then what was their irst choice? This was supposed to help in understanding later answers of their satisfac-

58


tion with study at UEP. If the UEP wasn’t there ist choice there may have been some dissatisfaction already at the beginning of study, not related to the study system and classes at UEP. When asking if the semester ful illed their expectations, the students were asked to exclude the living in the Czech Republic in general. Mostly to exclude any cultural shock experience, secondly because most of the students, Czech or foreign, while going on semester abroad, usually connect the study abroad with the adventure of living in foreign country on themselves and meeting new people. For the same reasons the students were asked how was the semester on UEP in terms of their study experience. Again, the reason of this question was to ind out the differences in teaching methods and to gain knowledge at a different university, than to ind out about the student’s living experiences in Prague. 3.2 Czech questionnaire The questionnaire for the Czech students (N=287) was similar to the English version. Firstly, the Czech students were asked for the name of the host university. By such, it was possible to ind out what countries and universities are the most popular among students. As well there was a question focused on the criteria of choosing the university. The rest of the questions were same as in the English version – if the study abroad ful illed students’ expectations and if they would study at the university again and why. Then they were asked for their opinion on the study as a competitive advantage when inding a job and third part of the questionnaire was dedicated to demographical information. As the students were not only from UEP or could study UEP and another university (which could be their sending university for the study abroad), they were asked for the name(s) of the home university (ies) and which one was the sending one.

3

There were made several researches, some even run by the UEP (or in cooperation with), such as Graduate barometer 2012 (http://rpc.vse.cz/karierove-poradenstvi/pruzkumy-karieroveho-uplatneni/graduatebarometr-2012/).

59


4. Results This chapter is showing results which come from the students´ responses. Firstly there are shown results from the English version of the questionnaire – i.e. answers from foreign (non-Czech) students coming to UEP. Secondly there are results from the Czech questionnaire, which was designed mainly for students from UEP who went abroad, but as well there were asked some students from other Czech universities who went on exchange themselves. The students from UEP could go on exchange only once per their studies, while being on master level (the situation changed and from academic year 2013-2014 the students can go on bachelor level as well), and only for one semester. The students have to go through two round selection process as there is big competition among students to go on study abroad. However, different universities have different conditions and rules for sending students abroad. Thus it may happen that students from other Czech universities (and foreign as well) went on exchange more than once during their studies, or for a longer period than just one semester. 4.1 English questionnaire At irst, both Czech and English questionnaires were asking about the motivation to study abroad. There were offered six standardized answers and the possibility to enter additional answer if wanted. There could be selected more than one answer. The additional answers (twelve in total) were than typi ied and added to the answer list. Please refer to Image No. 1. According to the research, the biggest motivation for students for going on study abroad was travelling to another country (33 %). Other signi icant motivations were getting competitive advantage after graduation (22 %), having fun (18 %) and seeing other types of education (15 %). For 7 % of students the semester abroad was compulsory. From the results it can be assumed that the motivation for students to go on study abroad is based on personal motives as only for 24 of them it was complementary. The reason of choosing UEP was different, however 49 % of students indicated that the city or country was always their “have-to-go” destination. Twenty percents of students decided upon previous recommendation of other students, another 2 % on recommendation of their family or friends. Nine percents of students decided upon the rating of the university, for 4 % of

60


Image No. 1: Motivation – Foreign Students

Source: Questionnaires, author´s research

students it was the best combination of course offer and destination and 5 % of students were told by their study advisor, for another 5 % the UEP was the only available spot. Another goal was to see the connection between choosing of the university, satisfaction from the studies (commented below) and the fact whether UEP was students irst choice. For 72 % of students however the UEP was their irst choice for study abroad and thus the connection is quite strong. While asking about the satisfaction, 90 % of students answered they were satis ied with the study at UEP (42 % had exceeded expectations, 25 % were fully satis ied and 24 % mostly), 6 % were partly satis ied and only 4 % were not satis ied with the studies. Refer to Image No. 2.

61


Image No. 2: Satisfaction – Foreign Students


Another part of the questionnaire was focused on the study abroad outcome. Students were divided into graduated and not graduated – i.e. whether they are still students or not. Seventy-nine (59 %) students have already graduated are still students, another ifty- ive (41 %) have already graduated. The questionnaire then split asking graduates if the study abroad actually helped them in inding a job and current students about their opinion whether the study abroad will help them in future. From the amount of graduated students, 63 % stated that the study abroad helped them in inding a job. On the other side, 95 % of current students think that the study abroad experience will actually help them in inding a job. For further numbers please refer to Image No. 3 and Image No. 4. Image No. 3: Graduated Students – Finding a Job (Foreign Students)


62


Image No. 4: Current Students – Finding a Job (Foreign Students)


Demographical data showed that 54 % of respondent were female and 46 % male, 6 % of students were younger than 20, 62 % were of age between 21 and 24, 30 % were between 25 and 28 and 2 % were between 29 and 34 years. There were no respondents older than 35 years. 4.2 Czech questionnaire The Czech questionnaire was very similar to the one for foreign students. The difference was that foreign students were asked for the name of their home institution and their irst choice, whereas the Czech version asked students for host institution, if this was their irst choice and name of their home institution – as they didn’t have to be students from UEP or UEP was not necessarily their sending institution. There were more students submitting the Czech version of the questionnaire in comparison to the foreign ones. The answers were statistically more relevant, on the other hand standardise open answers was hard task to do. Students going abroad from the Czech Republic saw the added value mainly in having the possibility of seeing other types of education (or experiencing better education), travelling to another country and getting the competitive advantage after graduation – all answers scored 24 %, 16 % of students (144 students) wanted to have some fun or relax, 3 % of students wanted to ind

63


some materials for their master thesis or used the study abroad to improve their language skills. For full results refer to Image No. 5. If the chart shows 0 %, it means that only 1 to 6 students chose such answer. Image No. 5: Motivation – Czech Students


When choosing the destination, for 47 % of students the city or country was their “have-to-go” destination, 22 % were choosing accordingly to the ranking of the university and 11 % went after the recommendation from previous students. For 6 % of students the institution was chosen by study advisor, 2 % of students chose it as the only free spot, 4 % of students chose it as good combination of destination and course offer, 3 % of students wanted to study in local language and for 3 % of students was important the attractivity of course offer or programme offered. Other answers were statistically insigni icant. Same as in case of foreign students, for almost every student the study abroad experience was satisfactory. Ninety percent of student answered posi-

64


tively (for 26 % the study exceeded their expectation, 34 % were satis ied fully and 30 % mostly), only 6 % were satis ied partly and 4 % were dissatis ied (only one student answered he or she was dissatis ied completely. Please refer to Image No. 6. Image No. 6: Satisfaction – Czech Students


In the next part of the questionnaire students were asked if they would come back to study at the host institution and why. Two hundred and fortyive students (85 %) would do so. Usually the reason was good experience with the culture or the programme studied at the host institution. Especially students appreciated when the standard of the courses was high and students were taught by active teaching methods, such as case studies, team work, etc. In case of negative answers, same as in case of foreign students, the reason was to focus on inishing studies at the home university of choosing another destination if going abroad again to gain more experience. Regarding the outcomes of the study abroad in terms of gaining a competitive advantage when inding a job, it was again necessary to differ between already graduated students and current students. When illing in the questionnaire, 198 of the respondents (69 %) were still students, whereas the rest 89 have already graduated. From all graduated students, 67 % of them said the study abroad helped them in inding a job, which shows that prospective employers took it in account. As well, respondents indicated that it was a must when inding a job abroad, at least showing they are able to work and stay

65


abroad on their own. Especially students who managed to study at prestigious universities, even for a short time, indicated that such experience impressed potential employers. From all who are still students, 89 % believe that the study abroad will be competitive advantage. Refer to Image No. 7 and Image No. 8. Image No. 7: Graduated Students – Finding a Job (Czech Students)


Image No. 8: Current Students – Finding a Job (Czech Students)


66


Demographical breakdown of respondents reveals that 74 % were female. There were no respondents older than 35 years old, however there were no respondents younger than 21. In the Czech educational system students usually start their third level of education after 19, and as most of the students came from the UEP they would go on study abroad in their master degree. Thus 59 % of students were between 21 and 24 and another 41 % were between 25 and 28 years. As already mentioned, the most of the respondents were from the UEP (97 %) and the rest of the respondents were from different Czech Universities.

5. Conclusion The number of outgoing and incoming exchange students has become important issue for all world universities as it is one of the criteria when obtaining different accreditations. In the case of the Czech universities, it even creates an important part of their budget, especially for state-sponsored universities. Recent world economic turmoil not only made lots of people unemployed, but has also put big stress on students when inding a job after graduation. Can than the study abroad and inding a job be connected? What is the real motivation of students while deciding to go on study abroad? The research was created for better understanding of students’ motivation. There were created two online questionnaires – one in English for foreign (non-Czech) students coming to spend their semester abroad at the UEP, and second one in Czech for students going on study abroad to the rest of the world (these students were those studying Czech programme at one of the CZ universities, mainly from the UEP). The questionnaires were always divided into three parts, followed by the demographical data. The irst two parts focused on the students’ original motivation for study abroad and on their decision about the type of the university, their satisfaction with the experience and whether they would repeat such experience. Third part of the questionnaire was asking students if their study abroad experience did have or will have any in luence on inding their job. Both foreign and Czech students indicated travelling as quite important motive (33 % of foreign and 24 % of Czech students), however there were another factors, including competitive advantage (22 % of foreign and 24 % of Czech students). Language, getting to know different cultures and networking were quite signi icant factors as well.

67


The most interesting data were gained from the third part of the questionnaire where respondents were asked for the real outcome of the study abroad in terms of inding a job after graduation. Out of the graduated students 63 % of foreign and 67 % of Czech students indicated that the experience actually did help them in inding a job. Much higher numbers appeared when asking current students for their opinion on the future impact, 95 % of foreign and 89 % of Czech students believe it will help them in inding a job. When looking at the numbers, it is clear that getting the competitive advantage in inding a job is still quite important motive for students when deciding about study abroad. When followed by the fact, that for most of the graduated students it actually had impact on their career, it could be used by universities to increase the numbers of students looking for such experience. Students who went on study abroad feel more con ident, are able to deal with problems on their own and have an experience in cooperating with different cultures and people. Study abroad should be an important part of students’ curriculum, followed with work experienced to make them competitive on the labour market. Students should be aware what such experience can give them, not only professionally, but also personally. On the other hand, it is a question, if the experience should be limited to perhaps only the best students in the year or open to everyone. Most of the students’ mobilities carried in Europe are made possible thanks to the Erasmus Programme. However the future of this programme is currently uncertain, the budget for next era (2014 – 2019) is still uncertain as well as the content of the programme. Thus universities could have problems in satisfying the demand and giving scholarships to support students stay abroad (it is usually very expensive, especially for students from countries with lower price level, such as the Czech Republic). Should students be then asked to pay for their semester abroad? The question is if they would be willing to and able to do so, even when being aware of its importance. Most likely the questions will be answered in short time and universities, students and employers will have to be ready to decide about their attitude to the study abroad experience and its importance.

68


Literature: MASLOW, A. H. Motivation and Personality (third edition). Harper & Row, Publishers, Inc. New York, 1987, ISBN 978-0060419875 FRIED, Y., FERRIS, G. R. The Validity of the Job Characteristics Model: a Review and Meta-analysis. Personnel Psychology 40(2),, 2006, ISBN. 978-90-7626989-4 WHYTE, CASSANDRA B. An Additional Look at Orientation Programs Nationally. National Orientation Directiors Association Journal. 15 (1), 2007, ISBN 0-7121-0844-0 BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. and col. Psychologie a sociologie řízení (třetí vydání). Management Press. Prague, 2012, ISBN 978-80-7261-169-0 European Commission. Labour Market Developments in Europe, 2012, (European Economy. 5. September 2012. Brussels. PDF. 171pp. Tab. Free), KC-AR-12-005-EN-C ISBN: 978-92-79-22853-7 European Central Bank Statistics. Labour market indicators – Unemployment. http://sdw.ecb.europa.eu/browse.do?node=2120805. Last approached on 5th May 2013.

69

Lucie Andreisová Systém vnitřní struktury akciové společnosti Abstrakt: České obchodní právo se k 1. 1. 2014 dozná významných změn. Jednou z mnoha oblastí, které se budou pyšnit novým kabátem, je i oblast vnitřního řízení a správy akciové společnosti, tzv. corporate governance. Kromě tradičního dualistického systému řízení a správy a. s. (představenstvo a dozorčí rada), si akcionáři budou moct zvolit také systém monistický (správní rada a statutární ředitel). Český zákonodárce tak koncepci monistické struktury vnitřního řízení a správy akciové společnosti uchopil (v porovnání se zahraniční jurisdikcí) poněkud odlišně, když stanovil, že i v této struktuře jsou povinně utvářeny orgány dva. Takovéto atypické řešení přinese podnikatelské praxi řadu výkladových problémů; ne vždy je například jasné, jaké záležitosti spadají do působnosti kterého orgánu. Snahou následujícího příspěvku je upozornit na některá sporná místa nové právní úpravy monistického korporačního systému, a to zejména v oblasti právní úpravy postavení a působnosti správní rady a statutárního ředitele. Abstract: The Czech business law will be changed materially as at 1 January 2014. One of many areas that will boast a new coat is the corporate governance of a joint stock company. In addition to the traditional dualistic system of the corporate governance (Board of Directors and Supervisory Board) shareholders may choose the monistic system as well (Managing Board and Statutory Director). Thus the Czech legislator has handled the conception of the monistic structure of the corporate governance of a jointstock company somewhat differently (compared to foreign jurisdiction) where it resoled that formation of two bodies is required in this structure, too. Such atypical solution will bring many interpretation problems for the business practice, as it is not always clear, for example, what matters fall within the powers of each body. The aim of the following paper is to highlight some of disputable issues of the new legislation of the monistic corporate system, especially, in the area of legal regulation of the position and powers of managing board and statutory director.

70

Vodafone Czech Republic, a.s.

Klíčová slova: akciová společnost, rekodi ikace soukromého práva, zákon o obchodních korporacích, nový občanský zákoník, systém vnitřního řízení a správy, monistický systém, dualistický systém, valná hromada, správní rada, předseda správní rady, statutární ředitel, představenstvo, dozorčí rada, působnost, evropská (akciová) společnost. Keywords: joint stock company, recodi ication of the Czech private law, business corporations act, new civil code, corporate governance, monistic system, dualistic system, general meeting, managing board, chairman of the managing board, statutory director, board of directors, supervisory board, powers, European company (Societas Europaea)

1. Úvod Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, tzv. zákon o obchodních korporacích (dále také „ZOK“), zavádí do českého obchodního práva opci vnitřní struktury řízení a správy akciové společnosti1. V obecné rovině to znamená, že akcionáři dané akciové společnosti se mohou buď při jejím založení, nebo i později, v průběhu další existence této společnosti rozhodnout, zda pro vnitřní organizaci akciové společnosti využijí systém dualistický (tj. stávající systém v podobě představenstva a dozorčí rady) nebo systém monistický (reprezentovaný správní radou a statutárním ředitelem)2. Toto rozhodnutí ovšem není povinné, neboť ustanovení § 396 odst. 3 ZOK stanoví, že: „V pochybnostech platí, že je zvolen dualistický systém.“ Oproti francouzské právní úpravě, která je považována za archetyp evropského monistického korporačního systému, se tak v českém pojetí jedná spíše o systém smíšený (podobně jako v právní úpravě švýcarské)3. Důvodová zpráva k zákonu o obchodních korporacích uvádí, že výše uvedená opce vnitřní struktury řízení a správy a. s. je určitou reakcí na potřeby praktického života, zejména na vývoj v oblasti evropského práva. 1

viz ustanovení § 396 a násl. ZOK

2

Dle ustanovení § 397 odst. 1 ZOK dochází k volbě systému vnitřní struktury a. s. změnou stanov (popř. zakladatelským právním jednáním); v průběhu života dané akciové společnosti je tedy možné prostřednictvím změn jejích stanov mezi těmito dvěma pojetími libovolně „přepínat“.

3

Česká právní úprava monistické akciové společnosti se tak inspiruje nejen řešením francouzským a italským, ale v řadě detailů také řešením švýcarským.

71

Lucie Andreisová, Vodafone Czech Republic, a.s.

2. Monistický systém vnitřního řízení a správy akciové společnosti Obecně lze monistický systém řízení a správy a. s. popsat jako zvláštní strukturu, ve které se povinně vytváří pouze jeden orgán, který v sobě kumuluje jak členy pověřené statutární činností, tedy členy výkonné (tzv. executive members), tak členy stojící mimo exekutivu, tedy členy pověřené kontrolou (tzv. non-executive members).4 V českém pojetí je monistická struktura dělena následovně: (1) statutárním orgánem monistické akciové společnosti je statutární ředitel s tím, že je umožněna kumulace funkcí předsedy správní rady a statutárního ředitele (tzv. širší a užší monistický systém)5; (2) kontrolním orgánem a v zásadě také orgánem stěžejním je správní rada. Na postavení členů správní rady (včetně jejího předsedy6) se dle ustanovení § 456 odst. 2 ZOK přiměřeně aplikují ustanovení ZOK o dozorčí radě; na postavení statutárního ředitele (a předsedy správní rady, který současně vykonává funkci statutárního ředitele) se dle ustanovení § 456 odst. 1 ZOK přiměřeně aplikují ustanovení ZOK o představenstvu. Je zřejmé, že takovýto odkaz se nemůže vztahovat pouze na zvláštní ustanovení o těchto orgánech (tj. na ustanovení § 435 až § 445 ZOK, tedy právní úpravu představenstva akciové společnosti, a na ustanovení § 446 až § 455 ZOK, tedy právní úpravu dozorčí rady akciové společnosti), ba naopak, vztahuje se na všechny případy, kdy se v zákoně o obchodních korporacích o představenstvu nebo dozorčí radě cokoliv stanoví. Komplikací v užití pravidla přiměřené aplikace, resp. obdobného použití, může být nejen zmíněná kumulace funkcí. Proto je třeba vzít v potaz, že toto pravidlo není absolutní (jsou umožněny věcné odchylky), a nelze se tak slepě spoléhat na mnohdy nevhodné odkazy na právní úpravu dualistického systému řízení a správy a. s. Dle důvodové zprávy k zákonu o obchodních korporacích je „celá norma míněna tak, že mezi jednotlivými orgány dualistického systému a jednotlivými orgány monistického systému není přímá obdoba.“ Použijí se tak pouze ta ustanovení, která obsahově (tj. věcně) nejlépe (tj. soudem řádného hospodáře) odpovídají povaze a působnosti (včetně ad hoc působnosti) zákonných orgánů. „Tato teze musí být vykládána s ohledem na kvalitativně 4

Švýcarský zákonodárce se ale např. vydal cestou odlišnou, kdy vytvořil další orgán, a to orgán auditora (jakýsi kontrolor či revizor). Proto bývá švýcarské pojetí vnitřního řízení a správy monistické korporace označováno jako systém smíšený (tradičně se řadící mezi monistické systémy).

5

viz ustanovení § 463 odst. 3 ZOK

6

Za předpokladu, že není zároveň statutárním ředitelem dané akciové společnosti.

72

Systém vnitřní struktury akciové společnosti

vyšší úvahu, než které je s to běžný soudný intelekt, a vždy tak, aby nedocházelo k nevyváženosti mezi oběma systémy vnitřní struktury řízení.“ Jakkoli by se tak mohlo zdát, monismus, jak popsán výše, není pro české právo úplnou novinkou, neboť se s ním lze již léta setkat v právní úpravě evropské (akciové) společnosti (dále také „SE“). Nařízení Rady ES č. 2157/2001, o statutu evropské společnosti (tzv. nařízení o SE) ze dne 8. 10. 20017, které je těžištěm právní úpravy evropské společnosti upravující její základní statusové otázky, od počátku počítá jak s monistickým, tak s dualistickým modelem řízení a správy. Zakladatelé (resp. akcionáři) evropské společnosti si tak již v minulosti mohli zvolit, jaký systém vnitřního řízení a správy SE pro svoji společnost uplatní. Článek 43 citovaného nařízení zavedl pro ty členské státy, jejichž akciové právo jeden z uvedených modelů nezná, povinnost upravit je speciálně pro SE. Právě to byl případ České republiky, která tak učinila prostřednictvím zákona č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti ze dne 11. listopadu 2004 (dále také „zákon o SE“)8. Dlužno dodat, že právní úprava vnitřní struktury evropské společnosti, konkrétně monistického systému SE, však není s právní úpravou monistické akciové společnosti totožná.

7

účinnost 8. 10. 2004

8

viz ustanovení § 23 až § 44 tohoto zákona

73


3. Základní charakteristika organizační struktury monistické akciové společnosti Nejvyšším orgánem akciové společnosti i nadále zůstává valná hromada, a to bez ohledu na zvolený systém vnitřní struktury jejího řízení a správy. Toto vyplývá jak z ustanovení § 397 odst. 2 ZOK9, tak i ze systematiky zákona o obchodních korporacích, neboť právní úprava valné hromady akciové společnosti10 je předřazena právní úpravě jednotlivých systémů vnitřní struktury a. s.11 Dalším orgánem, který je české monistické akciové společnosti vlastní, je správní rada. Správní rada je de facto stěžejním orgánem monistické obchodní korporace (tím není dotčena působnost valné hromady, jak uvedeno výše). Ačkoliv se dle ustanovení § 463 odst. 1 ZOK12 nejedná o orgán statutární (tím je statutární ředitel), ani o orgán nejvyšší13 (valná hromada), její postavení významně přesahuje význam a působnost dozorčí rady v dualistickém systému vnitřní struktury a. s. To vyplývá především ze zvláštní právní úpravy správní rady14 (nikoliv z dikce ustanovení § 456 odst. 2 ZOK). Členy správní rady volí a odvolává valná hromada (viz ustanovení § 421 odst. 2 písm. f) ZOK). Počet členů správní rady je dispozitivně stanoven na tři15. Důležité je, že zákon neuvádí ani dolní, ani horní hranici počtu členů správní rady, z čehož plyne, že správní rada může být i jednočlenná16. V takovém případě je však potřeba důsledně upravit stanovy dané akciové společnosti (zejména v otázkách podepisování, rozhodování či svolávání jednočlenné správní rady). Novinkou, kterou kodi ikace českého soukromého práva zavádí, je možnost obsazení orgánu obchodní korporace právnickou osobou17. To platí 9

Ustanovení § 397 odst. 2 ZOK: „Volbou systému vnitřní struktury nejsou dotčena ustanovení tohoto zákona o valné hromadě, ledaže tento zákon stanoví jinak.“

10

ustanovení § 398 až § 434 ZOK

11

Právní úprava dualistického systému vnitřní struktury a. s. v ustanovení § 435 až § 455 ZOK, právní úprava monistického systému vnitřní struktury a. s. v ustanovení § 456 až § 463 ZOK.

12

Ustanovení § 463 odst. 1 ZOK: „Statutárním orgánem společnosti je statutární ředitel jmenovaný správní radou. Smlouvu o výkonu funkce statutárního ředitele schvaluje správní rada.“

13

viz ustanovení § 44 odst. 1 ZOK v kombinaci s ustanovením § 397 odst. 2 ZOK

14

viz ustanovení § 457 až § 460 ZOK

15

Ustanovení § 457 ZOK: „Neurčí-li stanovy jinak, má správní rada 3 členy.“

16

V rozporu s francouzskou právní úpravou monistické obchodní korporace a zákonem o evropské společnosti nebylo převzato omezení maximálního počtu členů na 18 (dle důvodové zprávy k ZOK záleží na volné úvaze té které společnosti, jak v reakci na své potřeby a ekonomické možnosti počet členů správní rady upraví).

17

viz ustanovení § 152 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tzv. nový občanský zákoník (dále také „NOZ“)

74


i pro členy správní rady monistické a. s., vyjma jejího předsedy. Ustanovení § 461 odst. 2 ZOK totiž uvádí, že: „Předsedou správní rady může být jen osoba fyzická.“ Předseda správní rady je volen a odvoláván správní radou18. Z textu zákona zároveň vyplývá, že do funkce předsedy správní rady může být zvolen pouze její člen, nikoliv osoba stojící mimo správní radu. Je tedy otázkou, jak se bude postupovat v případě, kdy s ohledem na výše uvedené novum o členství právnických osob v orgánech obchodních korporací valná hromada zvolí do správní rady samé právnické osoby, popř. pouze jednu osobu fyzickou (ve zbytku osoby právnické). V obou případech lze dovodit, že takovýmto činem valná hromada znemožní správní radě svobodnou volbu jejího předsedy. Na postavení členů správní rady (ať jsou jimi osoby fyzické či právnické) se analogicky použijí pravidla zákona o obchodních korporacích vztahující se na členy dozorčí rady dualistické a. s. (z pohledu osobního obsahu a způsobu obsazování). Z hlediska působnosti správní rady, která je koncipována mimořádně široce, lze hovořit o třech stěžejních oblastech: (1) strategická a koncepční působnost správní rady monistické akciové společnosti, (2) kontrolní působnost správní rady monistické akciové společnosti a konečně (3) zbytková působnost správní rady monistické akciové společnosti. Pro strategickou a koncepční působnost správní rady monistické a. s. je stěžejním ustanovení § 460 odst. 1 ZOK: „Správní rada určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon.“ Pojem obchodní vedení je z hlediska svého obsahu vymezen především v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky, a to jako „činnost, která směřuje dovnitř společnosti“19, resp. „řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech“20. Je logické, že řízení společnosti jako takové má jak aspekt krátkodobý, v podobě každodenního řízení společnosti, tak aspekt dlouhodobý, v podobě řízení strategického. S ohledem na ustanovení § 463 odst. 4 ZOK, dle kterého přísluší obchodní vedení monistické akciové společnosti jejímu statutárnímu řediteli (statutární orgán), je více než zřejmé, že hranice mezi působností správní rady a působností statutárního ředitele je poněkud mlhavá21. Vezme-li se však v potaz hlavní smysl a účel právní úpravy vnitřní struktury a. s. v kombinaci s výše uvedenými de inice18


19

viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 1 Odon 2/97

20

viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 479/2003

21

Ustanovení § 435 odst. 3 ZOK navíc uvádí, že „nikdo není oprávněn udělovat představenstvu pokyny týkající se obchodního vedení.“

75


mi obchodního vedení, lze dovodit, že správní rada bude příslušná k přijímání čistě jen obecných rozhodnutí týkajících se především strategických a koncepčních otázek řízení společnosti (tj. dlouhodobý aspekt řízení společnosti), zatímco rozhodnutí z oblasti každodenního řízení společnosti a zásadnější strategická rozhodnutí budou naopak spadat do působnosti statutárního ředitele. Podobně je tomu ostatně i u vymezení působnosti správní rady evropské společnosti, která dle ustanovení § 40 odst. 1 zákona o SE „určuje orientaci činnosti evropské společnosti a dohlíží na její realizaci.“ Správní rada SE tak zásadně nemůže zasahovat do běžného obchodního vedení (zejm. udělovat pokyny orgánu obchodního vedení), může však evropskou společnost řídit koncepčně. Kromě výše uvedeného je správní rada monistické a. s. (podobně jako dozorčí rada u dualistické akciové společnosti) orgánem kontrolním22. Správní rada tak dohlíží na řádný výkon působnosti statutárního ředitele a na činnost korporace jako celku (analogický výklad ustanovení § 446 odst. 1 ZOK). Z ustanovení § 462 odst. 1 ZOK však vyplývá, že dohled nad výkonem funkce statutárního ředitele je působnost, kterou správní rada sdílí s jejím předsedou. Pokud je pak předseda správní rady současně statutárním ředitelem dané monistické akciové společnosti, je zřejmé, že správní rada má v oblasti kontroly výkonu funkce statutárního ředitele plnou působnost. Vyskytne-li se při správě monistické akciové společnosti potřeba rozhodnout záležitost, kterou zákon o obchodních korporacích nepřiznává do působnosti žádného jiného orgánu, je k takovému rozhodnutí příslušná právě správní rada23, což je významná výjimka z obecného pravidla vyplývajícího z ustanovení § 163 NOZ24 (podle kterého je orgánem disponujícím takovouto zbytkovou působností statutární orgán) odlišující správní radu monistické a. s. od dozorčí rady v její konkurenční struktuře vnitřního řízení a správy. V čele správní rady stojí, jak uvedeno výše, její předseda. Předseda správní rady je oproti jejím běžným členům nadán zvláštními právy i povinnostmi. Jeho působnost lze dělit na: (1) organizační působnost (ustanovení § 462 odst. 1 ZOK25), (2) kontrolní působnost (ustanovení § 462 odst. 1 ZOK26) a v neposlední řadě také (3) zástupčí působnost (ustanovení § 462 odst. 2 ZOK).

22

viz ustanovení § 456 odst. 2 ZOK ve spojení s ustanovením § 44 odst. 2 ZOK

23


24

Ustanovení § 163 NOZ: „Statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby.“

25

Předseda správní rady organizuje a řídí její činnost.

76


Nezbytným článkem v organizační struktuře monistické akciové společnosti je její statutární ředitel (statutární orgán). O statutárním řediteli monistické akciové společnosti však pojednává následující kapitola.

4. Statutární ředitel v monistické akciové společnosti Statutárním ředitelem monistické akciové společnosti může být pouze osoba fyzická splňující podmínky zákona o obchodních korporacích (popř. nového občanského zákoníku) pro členství v představenstvu a. s.27 Právní úprava tohoto orgánu monistické obchodní korporace v zákoně o obchodních korporacích28 je na první pohled velmi kusá; nutno tedy dodat, že na postavení statutárního ředitele se analogicky použijí ustanovení zákona o obchodních korporacích o představenstvu a. s.29 (nevylučuje-li to jeho povaha jako jednočlenného orgánu). Velmi kontroverzní oblastí právní úpravy statutárního ředitele monistické obchodní korporace je problematika jeho obsazování. Zákon o obchodních korporacích je totiž v této záležitosti vnitřně rozporný. V ustanovení § 421 odst. 2 písm. e) ZOK (oblast působnosti valné hromady a. s.) zákonodárce stanoví, že do působnosti valné hromady akciové společnosti náleží „volba a odvolávání členů představenstva nebo statutárního ředitele, pokud stanovy neurčují, že tato působnost náleží dozorčí radě“. Dle ustanovení § 463 odst. 1 ZOK však platí, že statutární ředitel je „statutární orgán společnosti jmenovaný správní radou“. Takovýto zákonný rozpor lze naštěstí překlenout výslovnou úpravou ve stanovách akciové společnosti. Ztotožňuji se s názorem, že právo volby i odvolání statutárního ředitele může být prostřednictvím stanov dané a. s. svěřeno jak do působnosti její valné hromady, tak do působnosti její správní rady30. Nebude-li naopak tato problematika ve stanovách monistické akciové společnosti upravena vůbec, budou členové orgánů této obchodní 26

Dle ustanovení § 462 odst. 1 ZOK předseda správní rady „dohlíží na řádný výkon funkce správní radě podřízených orgánů společnosti“. Takovými orgány budou bezesporu zvláštní orgány zřízené stanovami té které akciové společnosti a pravděpodobně i statutární ředitel. Ten nejenže je jmenován správní radou, ale správní rada navíc schvaluje i jeho smlouvu o výkonu funkce.

27


28

ustanovení § 463 ZOK

29


30

viz ustanovení § 421 odst. 2 písm. e) ZOK v kombinaci s ustanovením § 456 odst. 2 ZOK a se zásadou dispozitivnosti soukromého práva vyjádřenou v ustanovení § 1 odst. 2 NOZ

77


korporace (včetně dalších adresátů práva) mnohdy vystaveni značné právní nejistotě. Jakkoli je problematika práva volby i odvolání statutárního ředitele diskutabilní, domnívám se, že toto právo by mělo být řazeno do působnosti správní rady monistické a. s. V první řadě je právě správní rada tím orgánem, který schvaluje statutárnímu řediteli jeho smlouvu o výkonu funkce31, což je nepřehlédnutelná výjimka z obecného pravidla pro schvalování smluv o výkonu funkce v dualistickém systému vnitřní struktury akciových společností32 vypovídající o tom, že vztah mezi statutárním ředitelem a správní radou je, resp. měl by být, odlišný od vztahu představenstva a dozorčí rady (větší závislost a výše uvedená podřízenost). Shodně je ostatně problematika obsazování tzv. generálního ředitele řešena i u právní úpravy evropské společnosti (dle ustanovení § 35 odst. 1 zákona o SE je generální ředitel jmenován a odvoláván správní radou, a to vždy, bez ohledu na to, zda se jedná o model předseda-generální ředitel nebo o model odlišující osobu předsedy správní rady a generálního ředitele). Svěření práva volby a odvolání statutárního ředitele do rukou správní rady pak může být v neposlední řadě chápáno i jako jasná příležitost, jak právní úpravu monistické akciové společnosti v českém právu posunout blíže k jejím kořenům, neboť jak uvedeno v úvodní kapitole, české pojetí monistického systému je chápáno spíše jako určitá modi ikace systému dualistického. Z ustanovení § 463 odst. 3 ZOK vyplývá, že: „Statutárním ředitelem může být i předseda správní rady.“ Zároveň platí, jak uvedeno výše, že stanovy monistické akciové společnosti mohou určit, že správní rada bude mít pouze jednoho člena33. Logicky se tedy nabízí otázka, zda je v tomto kontextu možné obojí najednou, tedy, zda je připuštěna výše uvedená kumulace funkcí i za předpokladu, že předseda správní rady je zároveň jediným členem správní rady. Prakticky by to znamenalo, že kromě valné hromady dané a. s., by v akciové společnosti (resp. v jejích orgánech) dále igurovala pouze jedna fyzická osoba. S ohledem na fakt, že monistický systém by měl podnikatelské praxi nabídnout především jednodušší formu podnikání pod záštitou právní formy akciové společnosti, nelze dle mého soudu takovouto redukci vnitřního řízení a správy akciové společnosti vyloučit. Zároveň je možné se ptát, zda může být do funkce statutárního ředitele zvolen i jiný člen správní rady, který není 31


32


33

viz ustanovení § 457 ZOK

78


jejím předsedou (za předpokladu, že v dané akciové společnosti nedojde ke kumulaci funkcí předsedy správní rady a statutárního ředitele). S ohledem na citovaná ustanovení nové právní úpravy vnitřního řízení a správy a. s. a zásadu autonomie vůle se i v této otázce přikláním k názoru, že takovouto volbu vyloučit nelze. Statutární ředitel je dle ustanovení § 463 odst. 1 ZOK statutárním orgánem monistické akciové společnosti, z čehož vyplývá, že je oprávněn jednat za společnost navenek (vůči třetím osobám). Z ustanovení § 463 odst. 4 ZOK však dále vyplývá, že statutárnímu řediteli náleží obchodní vedení společnosti34, neboli je oprávněn působit i směrem dovnitř dané akciové společnosti, tedy, jak uvedeno v předcházející kapitole, řídit společnost na každodenní bázi a činit strategická a koncepční rozhodnutí35. Nutno připomenout, že obchodní vedení statutárního ředitele je limitováno ustanovením § 460 odst. 1 ZOK, podle kterého je správní rada monistické akciové společnosti taktéž oprávněna řídit společnost koncepčně (v rámci její strategické a koncepční působnosti), resp. zákon stanoví, že: „Správní rada určuje základní zaměření obchodního vedení společnosti a dohlíží na jeho řádný výkon.“ Dalo by se tedy s opatrností říci, že mantinely obchodního vedení dané akciové společnosti určuje především správní rada, zatímco v jejich mezích společnost řídí statutární ředitel (s ohledem na zmíněné aspekty řízení společnosti, tj. aspekt krátkodobý v podobě každodenního řízení dané a. s. a aspekt dlouhodobý v podobě strategického a koncepčního řízení dané a. s.). Otázka, v jakém poměru bude řízení společnosti (tj. obchodní vedení) mezi uvedené orgány rozděleno, je tedy více než nejasná. Na jedné straně je zřejmé, že působnost správní rady v monistické a. s. jde notně za hranice působnosti dozorčí rady v její konkurenční struktuře vnitřního řízení a správy36, na straně druhé však zákon říká, že „nikdo není oprávněn dávat statutárnímu řediteli pokyny týkající se obchodního vedení.“37 34

viz výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 479/2003 vymezující obchodní vedení jako: „řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech“

35

Základní působností statutárního ředitele v monistické akciové společnosti je tedy výkon jejího obchodní vedení a jednání jejím jménem.

36

Příkladem souvisejícím s působností statutárního ředitele monistické akciové společnosti může být i fakt, že ke zvýšení základního kapitálu dané monistické a. s. postupem dle ustanovení § 511 až § 515 ZOK může být dle ustanovení § 511 odst. 1 ZOK pověřena (na základě rozhodnutí valné hromady) správní rada společnosti, nikoliv její statutární ředitel, ačkoliv v dualistické a. s. je na základě pověření valné hromady orgánem oprávněným rozhodnout o zvýšení základního kapitálu společnosti představenstvo dané a. s. Zákonodárce tak úmyslně posiluje pozici správní rady.

37

analogický výklad ustanovení § 435 odst. 3 ZOK

79


Právě tato oblast (působnost statutárního ředitele vs. působnost správní rady monistické a. s.) je dle mého soudu jedním z největších handicapů nové právní úpravy vnitřní struktury a. s. Fakt, že ne vždy je zcela jasné, jaké činnosti spadají do působnosti kterého orgánu, značně snižuje právní jistotu všech adresátů práva. V této souvislosti je vhodné znovu upozornit na důsledné zpracování stanov akciových společností, jejichž prostřednictvím (a na základě zásady autonomie vůle, na které je rekodi ikace českého soukromého práva postavena) je možné takováto problémová místa nové právní úpravy vnitřní struktury a. s. vyjasnit. Je zřejmé, že statutární ředitel monistické a. s. je jakožto nositel obchodního vedení povinen jednat s péčí řádného hospodáře38 (stejně jako člen představenstva dualistické a. s.). I pro statutárního ředitele monistické a. s. tak bude platit, že je povinen jednat s nezbytnou loajalitou a s nezbytnými znalostmi a pečlivostí, a to jak při vzniku své funkce, tak v průběhu jejího dalšího trvání. Pokud by statutární ředitel nebyl takové péče schopen (z důvodu například kon liktu zájmu nebo nedostatečných znalostí k učinění konkrétního rozhodnutí), musí z toho pro sebe vyvodit důsledky (kon likt s péčí řádného hospodáře tedy fakticky nastat může, nicméně statutární ředitel musí na vzniklou situaci bez zbytečného odkladu zareagovat, tj. kon likt společnosti oznámit, navrhnout vhodné řešení k jeho eliminaci, zajistit si externího poradce, delegovat danou činnost na třetí osobu, atp.)39. Péči řádného hospodáře si tedy zachovává i ten statutární ředitel, který vyhodnotí svoji vlastní nedostatečnost a současně nalezne řešení, jak vzniklou situaci zhojit. Povinnost jednat pečlivě a loajálně může na první pohled působit natolik přísně, že by se někteří členové statutárních orgánů a. s. mohli bát učinit riskantnější podnikatelské rozhodnutí. Proto ZOK zavádí pravidlo podnikatelského úsudku40, tzv. business judgement rule, které nabízí těm členům statutárních orgánů a. s., kteří jednají v mezích a za podmínek stanovených zákonem, určitou formu ochranného štítu41. S povinností statutárního ředitele jednat v souladu s péčí 38

viz ustanovení § 159 odst. 1 NOZ

39

Na obdobném principu stojí i právní úprava střetu zájmů (ustanovení § 54 a násl. ZOK), která se beze zbytku uplatní i na právní úpravu postavení statutárního ředitele monistické a. s.

40


41

Pravidlo podnikatelského úsudku má kořeny v anglo-americkém právu a vychází z myšlenky, že po statutárním orgánu akciové společnosti nebo jeho členu nelze požadovat, aby nesl odpovědnost za svá rozhodnutí, která se následně ukáží jako špatná, v případě, že při svém rozhodování dodržel všechny zákonné podmínky či požadavky (tj. především jednal loajálně, v obhájitelném zájmu dané společnosti a informovaně). Nová právní úprava řízení a správy a. s. tak poskytuje statutárním orgánům akciových společností (resp. jejich členům) právo na chybu v jejich podnikatelském úsudku.

80


řádného hospodáře logicky úzce souvisí i důsledky porušení této povinnosti, jimiž jsou: (1) vydání prospěchu42, (2) odpovědnost za škodu43, (3) vypořádání újmy na základě smlouvy44 a v neposlední řadě také (4) vyloučení statutárního ředitele a. s. z výkonu funkce statutárního orgánu dané obchodní korporace45. V této souvislosti nelze opomenout ani nově regulovanou sankci za selhání při výkonu funkce statutárního orgánu (resp. jeho člena) v podobě vrácení v minulosti vyplacených plnění (odměn)46. Skrze tento institut je v zákoně o obchodních korporacích zapracována snaha nové právní úpravy o zvýšení motivace představitelů statutárních orgánů obchodních korporací k řádnému jednání. V souvislosti s institutem tzv. delegovaného generálního ředitele v právní úpravě evropské společnosti47 a s právní úpravou pověření k výkonu funkce zakotvenou v novém občanském zákoníku48 (popř. právní úpravou vnitřního dělení působnosti jednotlivých členů statutárního orgánu a. s. či udělení plné moci k jednání za společnost), je také zajímavou otázkou, zda a za jakých podmínek může statutární ředitel delegovat svoji agendu, resp. její část, na jinou osobu. Tato problematika si však bezesporu zaslouží podstatně hlubší analýzu, neboť se dle mého názoru jedná o oblast, která může být pro český monistický systém vnitřního řízení a správy a. s. více než zásadní.

42


43

rozsah odpovědnosti za škodu statutárního ředitele monistické a. s. v ustanovení § 2910 a § 2911 NOZ

44


45

viz ustanovení § 64 odst. 1 ZOK a ustanovení § 65 odst. 1 ZOK

46

viz ustanovení § 62 odst. 1 ZOK a ustanovení § 68 ZOK

47

Dle ustanovení § 36 zákona o SE může „správní rada na návrh generálního ředitele jmenovat jednu nebo několik fyzických osob, které pověří asistencí generálnímu řediteli a které mají titul delegovaný generální ředitel.“ Správní rada pak v dohodě s generálním ředitelem určí rozsah působnosti delegovaného generálního ředitele (ve smyslu vnitřního dělení působnosti v rámci obchodního vedení SE). Postavení delegovaného generálního ředitele plně odpovídá postavení (pozici) generálního ředitele; je statutárním orgánem dané evropské společnosti, a vůči třetím osobám tak jedná ve stejném rozsahu jako její generální ředitel.

48

Dle nového občanského zákoníku je např. možné, aby člen statutárního orgánu akciové společnosti výkonem své funkce, resp. její části, pověřil jinou osobu. Odpovědnost za řádnou volbu pověřené osoby nese člen statutárního orgánu (pověřená osoba by tedy měla být vybrána s péčí řádného hospodáře), který je současně povinen zajistit dohled nad činností takové osoby. I tento institut má však své limity, neboť člen statutárního orgánu a. s. nemůže takovouto delegací, resp. pověřením, výkon své funkce „zcela vyprázdnit“, tj. nesmí delegovat vše.

81


5. Shrnutí Z výše uvedeného je patrné, že český zákonodárce zvolil pro monistický systém vnitřního řízení a správy akciové společnosti poněkud netradiční řešení se třemi obligatorními orgány v podobě valné hromady, správní rady a statutárního ředitele. Většina zahraničních právních řádů, jež ve svém právu monistický systém vnitřního řízení a správy upravují, staví na dualitě valné hromady a správní rady. Dle francouzské právní úpravy je například sice možné, aby správní rada jmenovala statutárním ředitelem někoho mimo své členy, avšak nutno dodat, že takováto osoba se pak nestává orgánem dané akciové společnosti, jedná se o osobu, na kterou je „pouze“ přenesena působnost statutárního orgánu. Obdobně je tomu tak v americkém korporačním právu, kde správní rada49 pověří obchodním vedením, resp. každodenním řízením, úředníky50, kteří nemají povahu orgánu společnosti. Ačkoliv termín „monistický“ navozuje dojem, že kromě valné hromady je v akciové společnosti povinně zřizován už jen jeden orgán (správní rada), v českém akciovém právu tomu tak není. Česká monistická akciová společnost je tak do jisté míry určitou modi ikací dualistického systému odlišující se především novou dvojicí obligatorních orgánů a možností kumulace funkcí.

6. Závěr Koncepce monistické akciové společnosti byla českému právnímu řádu dlouhou dobu neznámá (tím není dotčena oblast právní úpravy evropské společnosti). Teprve v rámci rekodi ikace soukromého práva se české podnikatelské praxi nabízí možnost volby monisticky organizované a. s. Monistický systém vnitřní struktury a. s. se v obecném měřítku od svého konkurenčního dualistického protějšku odlišuje tím, že v čele monistické obchodní korporace stojí namísto dvou orgánů (řídící a dozorčí orgán) orgán jediný. Tímto orgánem je správní rada, která v sobě do jisté míry spojuje pravomoci a působnost obou výše uvedených orgánů. Ve světě však existují různé dílčí variace takto de inovaného monistického systému. Jinak tomu není ani v případě České republiky, která se při tvorbě pravidel monistického korporačního systému inspirovala především právní úpravou francouzskou, 49

tzv. board of directors

50

tzv. of icers

82


italskou a v řadě detailů také švýcarskou. Klasický monistický korporační systém vychází z toho, že předseda správní rady současně vykonává funkci statutárního ředitele dané společnosti, čímž se dostává do pozice výkonného člena správní rady. Ostatní členové správní rady jsou pak v pozici členů nevýkonných, tj. jejich postavení se do určité míry přibližuje postavení členů dozorčí rady v dualistickém systému. Modi ikovaný systém vnitřní struktury a. s. (označovaný také jako novodobý) naopak vychází z toho, že statutární ředitel, který je statutárním orgánem dané společnosti, který je navíc obdařen působností obchodního vedení této společnosti, stojí mimo řady členů správní rady. Předseda správní rady je pak vůči jejím běžným členům nadán jistou koordinační a řídící úlohou, jinak se však jeho postavení od postavení těchto členů zásadně neliší. Lze říci, že systém, který vede k oddělení funkce statutárního ředitele od funkce předsedy správní rady, správní radu do jisté míry připodobňuje dozorčí radě dualistické akciové společnosti, i když ani v tomto případě neplatí, že by statutární ředitel plnil funkci představenstva dualistické a. s. a správní rada úlohu dozorčí rady a. s., neboť platí, že správní rada je de facto stěžejním orgánem monistické a. s., který sice nemůže udělovat statutárnímu řediteli pokyny týkající se obchodního vedení, avšak může a dokonce i musí řešit otázky koncepční a systémové povahy. S oba výše uvedenými subsystémy vzájemně se odlišujícími mírou exekutivního zapojení předsedy správní rady se lze nově setkat i v právní úpravě české monistické akciové společnosti. V zájmu zbytečného opakování zákonných principů, které jsou v zákoně o obchodních korporacích společné jak monistickému, tak dualistickému systému, zavedl český zákonodárce konstrukci, že pokud není v samotném zákoně o obchodních korporacích stanoveno jinak, platí pro statutárního ředitele ustanovení ZOK o představenstvu dualistické a. s. a pro správní radu pak ustanovení ZOK o dozorčí radě dualistické a. s., a to v závislosti na povaze a působnosti těchto orgánů (přičemž zvláštních pravidel pro monisticky organizovanou a. s. je v zákoně o obchodních korporacích velmi málo). Výše uvedený text však naznačuje, že takovýto odkaz může v řadě případů vyvolávat jisté výkladové pochybnosti. Většina těchto pochybností se odvíjí právě od skutečnosti, že správní rada v monistické a. s. značně přesahuje význam i působnost dozorčí rady v dualistické struktuře a. s., načež, dle mého soudu, není český právní řád bez detailnější úpravy vnitřní struktury a. s. připraven, a proto ne vždy je například zřejmé, která pravomoc náleží do působnosti správní rady a která do působnosti statutárního ředitele. Neznamená to však,

83


že neexistuje způsob, jak případné právní neduhy překonat. S ohledem na zásadu autonomie vůle, na které je rekodi ikace českého soukromého práva především postavena, se nám otevírají široké možnosti, jak některá problémová místa či nedokonalosti nové právní úpravy vnitřního řízení a správy a. s. vyjasnit či zhojit, a to přijetím důsledných a promyšlených stanov. Nezbývá než shrnout otřepanou větou, že až následná praxe ukáže, jak bude monistická struktura vnitřního řízení a správy a. s. naší podnikatelskou praxí a hlavně justicí uchopena. Literatura: DĚDIČ, J. Akciové společnosti přivítají monistický systém, čekají je ale výkladové potíže [online]. c2013, poslední revize 8. 1. 2013 [cit. 2013-08-01]. Dostupné z: . DĚDIČ, J.; ČECH, P. Evropská (akciová) společnost. 1. vyd. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2006. 632 s. ISBN 80-7273-133-5. DVOŘÁK, T. Akciová společnost a Evropská společnost. 2. vyd. Praha: ASPI, 2009. 886 s. ISBN: 978-80-7357-430-7. HAVEL, B. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vyd. Ostrava: Nakladatelství Sagit, a. s., 2012. 287 s. ISBN 978-80-7208-923-9. LASÁK, J. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích. Obchodní zákoník. Srovnávací texty. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013. 358 s. ISBN 97880-7357-346-1. LASÁK, J. Pár poznámek k péči řádného hospodáře členů statutárního orgánu na prahu rekodi ikace [online]. c2011, poslední revize N/A [cit. 2013-0801]. Dostupné z: . OBERTOVÁ, A. Postavení člena představenstva po rekodi ikaci I. [online]. c2012, poslední revize N/A [cit. 2013-08-01]. Dostupné z: .

84


OBERTOVÁ, A. Postavení člena představenstva po rekodi ikaci II. [online]. c2012, poslední revize N/A [cit. 2013-08-01]. Dostupné z: . SIROTKOVÁ, J. Organizační struktura evropské společnosti. [online]. c2007, poslední revize N/A [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: . ZACH, T. Monistický systém správy akciové společnosti. [online]. c2013, poslední revize N/A [cit. 2013-09-14]. Dostupné z: .

85

EUROPEAN

OFFROADS OF SOCIAL SCIENCE Ben Mrad Hichem A note on Transboundary Pollution and Endogenous Protection of R&D Spillovers

str. 3

Lidiya S. Hryniv, Dmitry Khodyko. Target-based environmental programming for the Carpathian region: the potential contribution of the Visegrad Group

str. 14

Tomáš Moravec Předpisy Evropské unie v oblasti odměňování managementu v kontextu corporate governance

str. 33

Kateřina Půbalová Study abroad motivation

str. 54

Lucie Andreisová Systém vnitřní struktury akciové společnosti

str. 70

ISSN 2336-2219 TROAS, s. r. o.

2013

Recommend Documents