2010

ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V ČERNOŠICÍCH

2/2010

Čas dovolených… od čeho a od koho? Konečně nastalo dlouho očekávané léto a  po  propršeném květnu čekáme, že bude až do  podzimu jenom krásně teplo a slunečno. S tímto ročním obdobím také nastala doba, kdy si často vybíráme své dovolené. Slovo „dovolená“ je zajímavý termín. Používáme ho často a  možná se ani nepozastavíme nad jeho významem. Zběžně jsem prohlédl několik encyklopedií na internetu, ale český termín „dovolená“ se tam příliš nevysvětluje. Nejspíše proto, že každému je jasné, co „dovolená“ je a jak ji strávit. Možná u moře, někde v horách nebo jednoduše doma na zahradě. Český termín „dovolená“ i  etymologicky vyjadřuje, že je třeba se dovolit, zda mohu odpočívat, vypnout, dělat si co chci. Český Zákoník práce (§ 100 a dále) mluví o  tzv. „dovolené na  zotavenou“. Tato chladná formulace i  samotné zařazení tohoto termínu do Zákoníku evokuje představu, že hlavním smyslem našeho života je práce (a odvádění daní). Dovo-

lená je pak vlastně pouze nutným zlem. Aby se motory daňového poplatníka nepřehřály, lidský stroj se „zotavil“, aby poté pracoval ještě efektivněji. Není divu, že se někdy vztahujeme k dovolené jako ke spáse. Můžeme na to žehrat, jak chceme, ale nakonec buďme vděční, že patříme mezi ty šťastnější lidi na  zeměkouli, kteří nějakou dovolenou mít mohou. Jak je to pak v našem vztahu k Pánu Bohu? Existuje i  zde nějaká dovolená? Tato otázka se možná zdá nesmyslná. Pokud vnímáme Pána Boha jen jako toho, kdo „zakazuje“ či „přikazuje“ nějakou činnost, pak to však je otázka na místě. Není divu, že bychom si od  takového Pána Boha chtěli aspoň na chvíli oddechnout. Dostat dovolenou, strávit několik týdnů „jak chci“. Mít dovoleno si taky trochu „zahřešit“. Nemít nad sebou žádného úředníka, který by kontroloval můj osobní život. Neláká vás to někdy? Apoštol Jan ve svém prvním listě však hovoří o jiném Bohu. „Hleďte, jak velikou

1

lásku nám Otec daroval: byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi“ (1 J 3,1). Jak se tato jeho láska k  nám projevila? V  činu jeho Syna: „podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil život“ (1 J 3,16). Tento pohled na Pána Boha skrze Ježíše Krista je zcela odlišný od toho výše popsaného. Apoštol Jan tento mocný vztah lásky Krista a  věřícího vyjadřuje takto:

„A  víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a  v  něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal“ (1 J 3,5–6). Nedávno se nad tímto veršem pohoršili mí studenti prvního ročníku teologického semináře. Co znamená ono „kdo v  Synu zůstává, nehřeší“? Platí snad už teď, že křesťan nemůže hřešit (non posse peccare)? Není spíše pravda, že nemůžeme nehřešit (non posse non peccare)? Tento verš jistě patří ke  kontroverzním oddílům v  NZ. Apoštol Jan zde ale neřeší teoretickou debatu, jestli křesťan může hřešit. Ani to, jestli ten, kdo hřeší, o sobě

2

může říkat, že je křesťan. Jeho slova jsou mnohem praktičtější a  radikálnější. Nejde o to, kdo si říká či neříká „křesťan“, ale o to, kdo „zůstává v Synu“. A jak je to pak s tou dovolenou? Apoštol Pavel píše korintským odvážná slova: „všechno je mi dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno – ano, ale ničím se nedám zotročit… Nepatříte sami sobě!“ (1 K 6,12 a 19). Kdo zůstává v Synu, ten teprve získává tu pravou svobodu. Jinými slovy, rozhodujeme-li se v našich každodenních situacích žít jako Kristus a vzýváme-li ho jako našeho Pána, pak Bůh dává křesťanovi plnou svobodu, dokonce i svobodu nehřešit (posse non peccare).1 Možná se v  tuto chvíli mnozí v  nitru bouří. Hlásat teologii „kdo zůstává v  Synu, nehřeší“ vede přece spíše k  zákonictví, pokrytectví a pýše a  devalvuje potřebu se pokořit a  hledat Boží milost v Kristu. Ve skutečnosti je tomu ale přesně naopak. Vyznání, „kdo zůstává v Synu, nehřeší“ neukazuje na křesťanovu pýchu, ale naopak na jeho poddanost mocnému Kristu. Je to vyjádření, že Kristus má skutečnou moc porazit hřích a vinu, neodpuštění, hněv v životě křesťana. Změnil se tvůj život k dobrému za posledních

1

Všechny latinské výroky pocházejí od Augustina ze 4. století, biskupa z Hippo: non posse peccare (nebýt schopen hřešit) pověděl Augustin o stavu oslaveného člověka v nebi, non posse non peccare (nebýt schopen nehřešit) o situaci padlého člověka bez Krista, posse non peccare (být schopen nehřešit) o člověku zde na zemi, který patří Ježíši Kristu.

pět, deset, třicet let? Slyšíme v  našich sborech ještě svědectví, že Bůh tě „učinil lepším“ v některé oblasti, kterou jsi dříve vůbec nezvládal? Mohou to potvrdit lidé kolem tebe? Proč se o tom stydíme mluvit? Že by to znělo příliš pyšně? Ale copak je to naše chlouba? Není to spíše chválou Ježíše Krista a jeho milosti? Pokud slyšíme spíše opakované „svědectví“ o tom, že jsem hříšník, co je to pak za svědectví pro tvé bratry a  sestry, a  především pro lidi nevěřící okolo tebe? A není takové vyznání někdy spíše dokladem naší pýchy než pokory? Současná postmoderní filosofie tvrdí, že „nikdo není dokonalý“, „na nic si nehrajme“, „buďme upřímní“. Upřímnost je často větší deviza než činit věci správně. Když muž opustí svou manželku a  na-

jde si jinou ženu, činí tak téměř vždy z  upřímné zamilovanosti. Zdá se mi, že v  církvi se tato filosofie čím dál častěji promítá do teologie „omilostněného hříšníka“, který si je u sebe stále vědom své

hříšnosti. Biblický důraz na  křesťanovu nedokonalost, hříšnost a  nedokončený boj je zajisté správná reakce na  období, kdy si církev a  křesťané hrály na  svaté a dokonalé a zatím se v jejich jménu páchalo zlo největšího kalibru. Ale ukazuje naše vyznání „jsem jen hříšník“ skutečně na naši nehodnost před Bohem? Je to vždy ono biblické vyznání nejhlubší pokory, zoufalosti nad sebou samým? Anebo je za  touto „frází“ schováno ono okřídlené „nikdo není dokonalý“? Anebo ještě hůře to, že hřích je nejen „normální“ součástí křesťanského života, ale také jeho „nutným“ kamarádem? O  co tu tedy jde? Jistě je správné, když křesťan nezakrývá svou hříšnost. Naopak, pokud bychom tak činili, apoštol Jan v tom samém dopisu říká na naši adresu: „říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není“ (1 J 1,8). Pak ale následuje klíčová výzva: „jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti“ (1 J 1,9). Tento verš jakoby si zcela protiřečil s 1 J 3,6. Někteří proto navrhují chápat třetí kapitolu jako popis ideální teorie nebo jako stav, který zažijeme až v  nebi („kdo zůstává v  Synu, nehřeší“) a  první kapitolu jako praktickou životní realitu („říkáme-li, že jsme bez hříchu…“). Nabízí se věrohodnější výklad. Napětí mezi oběma texty se tím nezbavíme, ale jedno zde vyplývá zcela jasně. Jako křesťané máme reálnou možnost zůstávat v  životodárné blízkosti Ježíše Krista, ve které nemůžeme žít v hříchu. Tento boj se však nevybojoval jednou

3

provždy naším uvěřením a  křtem (ultra-kalvinisté se mýlí). Na  adresu křesťanů čteme jasné apoštolovo slovo „není z  Boha, kdokoliv nečiní spravedlnost“ (1  J 3,10). Nezůstáváme-li však v  Synu a  zhřešíme, pak je tu také řešení. Nespočívá v zakrývání našeho hříchu. Východisko se ale nenachází ani v  onom „přiznání se“ k  tomu, že „všichni jsme hříšníci“. Cesta ven vede pouze a jedině skrze „vyznání“ hříchu. Žádnou jinou možnost apoštol Jan ani ostatní bibličtí pisatelé nepřipouští. Přiznat se k vlastní hříšnosti totiž mnoho nestojí a je to vcelku i módní. Vyznávat konkrétní hříchy je však nesmírně těžké a  pokořující. Je to zcela odlišný postoj. Nezaměňujme to tedy. Přiznat se ke svému pochybení je první krok, který však nemá žádný velký význam, pokud nedojde i k prosbě za odpuštění. A to je ta jediná cesta

4

k  „zůstávání v  Synu“, které nás reálně zbavuje našeho hříchu a činí nás skutečně lepšími a Bohu milejšími. Nestáváme se ani pak bezchybnými nadzemskými bytostmi, nad  kterými již hřích nemá žádnou moc, ale v těsné blízkosti Jemu (ano, přímo ve splynutí s Ním! Srovnej 2 K 5,21) smíme i my vyznávat, že „kdo zůstává v Synu, nehřeší“. Přál bych nám všem, aby doba léta a dovolených nebyla dovolenou od Pána Boha, dovolenou si dělat „co chci“. Neboť Bůh si nás velmi zamiloval a  přijal za své děti. Smíme zůstávat v jeho Synu, Pánu Ježíš Kristu. Kéž ten pravý odpočinek čerpáme právě v tomto intenzívním vztahu s tím, „jenž porazil smrt“. Jedině on nám totiž může vypsat „dovolenku“ od našeho hříchu. Pavel Paluchník

Konference CB v Náchodě 14.–15. 5. Pátek 14. května, 6 hodin 30 minut. Červený Peugeot 206 vyráží v průtržích mračen z Černošic směrem Náchod. Před námi je výroční konference CB. Setkání zástupců českých sborů se koná jednou ročně, jednou za dva roky se účastní i slovenská část naší Církve bratrské. Tento rok nás čeká jednání české větve Církve bratrské. Vedle mne v  autě sedí historicky první delegát samostatného sboru v  Černošicích, Ota Štanc st. Jako vždy je elegantně oblečen a otcovsky dohlíží na jízdu mladého kazatele. Společně budeme zastupovat náš sbor mezi 72 dalšími. Dorazili jsme ve vytrvalém dešti a s mírným zpožděním. Téměř 200 delegátů, vikářů, kazatelů a pozvaných hostí se sešlo v krásném secesním sále hotelu Beránek. Čekalo nás dvoudenní intenzívní konferenční jednání, jehož obsahem byla suchá čísla, informace a  hlasování, ale také skutečné duchovní zápasy za  celou církev. To nám připomněla i úvodní slavnostní bohoslužba s  vysluhováním svaté večeře Páně a s výkladem z Bible kazatele Daniela Fajfra, předsedy Rady Církve bratrské. Bohoslužebná část konference, stejně jako začátky i  konce jednacích dnů, byly prokládány písněmi staršími i novými promítanými na přední plátno. Zásadním bodem jednání na  konferenci byla zpráva předsedy Rady CB, která byla doprovázena živou diskusí, která neutichla ani po přerušení pauzou na kávu. Nový předseda Rady CB se ve své první předsednické zprávě odvážně pokusil zanalyzovat současný stav CB. Kriticky si

všímá zřetelného odklonu od  vyznavačského charakteru církve, která vždy bývala založena na  důsledném biblickém vzdělávání. V  kapitolce s  názvem „soumrak biblických hodin a úsvit biblického vzdělávání“ Daniel Fajfr konstatuje současný úpadek klasického modelu setkávání při biblických hodinách ve  většině sborů (účast se snížila z 50% členů sboru na  sotva 20%). Tento trend připisuje výrazné změně životního stylu i pracovního tempa mnoha členů. Kazatel Fajfr proto povzbuzuje sbory, aby měly odvahu klasický model biblických hodin nahradit například vhodným biblickým vzděláváním po skupinkách v těch sborech, kde biblické hodiny upadají. K takovému vzdělávání by měla sloužit i databáze výkladů Bible ve  sborech poskytnutá na  webu ústředí církve. Bratr předseda rovněž položil velký důraz na biblické vzdělávání v rodině, dále v besídce, dorostu, mládeži. Cílem zajisté není pouhá formální znalost Písma, ale získávání tzv. „biblického myšlení“, které pomáhá křesťanu v orientaci v současných filozofiích a morálních otázkách. Ve  své zprávě předseda RCB zároveň naznačil chystané změny v  řízení církve. Současný kongregačně-presbyterní model naší církve čítající v současnosti již 73 sborů, 84 stanic a kolem 120 pracovníků se prokazuje jako poměrně nepružný. Informovanost a komunikace sborů mezi sebou navzájem je minimální. Následné projednávání návrhů na konferenci v počtu několika set lidí je pak téměř nemožné. Rada CB tak musí čím dál častěji autoritativně

5

zasahovat do dění života církve, aniž by se tyto kroky mohly prodiskutovat ve  sborech. Podobně Řádem CB předpokládaná pastorační zodpovědnost předsedy RCB za všechny kazatele a další pracovníky CB se jeví již za zcela neudržitelnou. Důsledkem toho si pastýři sborů dlouhodobě stýskají, že se sami nemají s kým sdílet o svých zápasech ve sborech či v rodině. Předseda Rady proto chce nadále posílit regionální setkávání kazatelů s názvem seniorát, která již několik let fungují a velmi se osvědčují. Seniorátů by se v  ideálním případě mohla účastnit i staršovstva jednotlivých sborů v regionu a někdy třeba i celé sbory. Funkce seniorátů by měla být především pastorační (i kázeňská), informační a také pomocná v projednávání jednotlivých oblastí celocírkevní práce. Kazatelé pověření úkolem regionálního seniora by nadto přinášeli podněty ze svých seniorátů (resp. místních sborů) přímo do  Rady CB, jejichž jednání by se v  jistých intervalech pravidelně účastnili. Tím by se také zeslabilo ústřední postavení Rady CB. Přes tyto změny ve  fungování církve by však zatím ještě nemělo jít o zásadní legislativní proměnu církve kongregačního typu na ryze presbyterní (jako tomu je v ČCE). Sbory by nadále měly ponechanou svou autonomii, jako doposavad. V  první části jednacího dne se vedl rozhovor nad jednotlivými zprávami z  života církve. Diskuse se vedla například okolo hospodaření Církve bratrské. Některé sbory byly konferencí vyzvány, aby uspořádaly sbírku na  Diakonii CB a  Evangelikální teologický seminář, k  čemuž sbory váže konferenční usne-

6

sení. Náš sbor má všecky závazky vůči Církvi bratrské v  pořádku. Celkovým hospodářským výsledkem za  všechna střediska CB za rok 2009 je ztráta ve výši 399 446 Kč. Celá řada sborů je také výrazně zadlužena přímo u Rady CB (stav půjček sborů k 31. 12. 2009 činí 740 tisíc  Kč), dále u  stavebního fondu (stav půjček k 31. 12. 2009 činí 7 590 420 Kč, ve  fondu k  tomuto datu zůstalo nepřerozděleno 1  749  000 Kč) a  u  Waderovy nadace (stav půjček k 31. 12. 2009 činí 17 912 550 Kč s tím, že v nadaci v prosinci zbývalo pouhých 353 000 Kč). Tato strohá čísla jen potvrzují, že mnohé sbory jsou pod značným finančním tlakem. Na pořad jednání přišlo i schvalování návrhů na  ordinaci šesti bratří vikářů. V některých případech byla diskuse velmi ohnivá i díky poněkud přísným doporučujícím posudkům staršovstev na jednotlivé vikáře, které nepůsobily ani jako „doporučení“. Osobně jsem tedy kvitoval, že schvalování ordinandů konferencí není automatické a bez zájmu, ale vede se skutečný duchovní zápas za nové pastýře v Církvi bratrské. Za náš sbor jsme hlasovali pro ordinaci všech šesti bratří. První den konference vyvrcholil slavnostní bohoslužbou v  hotelu Beránek k připomenutí 130. výročí založení církve. Kořeny CB sahají právě do  oblasti Náchodska, kde působil známý bratr Jan Balcar. Sál s kapacitou přes 500 míst se zcela naplnil i členy okolních sborů. Večer hudebně doprovázela místní skupina mládeže s  výborně připravenými písněmi, ke kterým se celý sál vděčně připojil. Zážitkem bylo také vidět a  slyšet spoje-

Zdroj: www.cb.cz

né pěvecké sbory tří okolních sborů CB. Večer vrcholil kázáním Slova a ordinací šesti bratří za  kazatele CB: Karla Fábera, Ludovíta Fekete, Aleše Kratochvíla, Marka Potmy, Josefa Sliže a Karla Šustka. Vyčerpaní delegáti se pozdě večer ubírali na lůžka buď v hotelu, nebo v místních rodinách, které s  typickou východočeskou pohostinností velkoryse ubytovaly celou řadu členů konference. Druhý den jednání již plynul svižně. Větší diskuse se konala pouze u  zpráv z vizitací několika sborů CB. Přes převážně pozitivní zprávy konference musela přijmout i  některá smutná konstatování o sborech, kde prožívají také silná vnitřní napětí. Jednání konference se poté schylovalo k zásadnímu hlasování o dalším ekonomickém směřování naší církve. Konkrétně v  otázce solidarity mezi jednotlivými sbory v  placení příspěvků na  plat kazatelů v  naší církvi. Rada Církve bratrské připravila i  na  základě setkání s  hospodáři jednotlivých sborů návrh, který klade větší nároky na početnější sbory CB v poskytování příspěvků a menší nároky na sbory početně slabší.

S touto solidaritou však byla jasněji definována i zodpovědnost pro menší sbory, kterým se sleva na příspěvcích bude během šesti let postupně snižovat. V  souvislosti s  tímto návrhem se odhlasovaly i  velikostní parametry sborů omezující výši pracovního úvazku kazatele na sboru. Toto hlasování patřilo k  těm méně jednoznačným na konferenci. Velikostní parametry mají například zamezit tomu, aby vznikaly velmi malé sbory s pracovníkem na  plný úvazek, zatímco mnohé větší sbory jsou bez kazatelů. Po  obědě jsme se s  Otou Štancem a  s  některými dalšími delegáty zúčastnili výletu k  rodné chalupě Jana Balcara v  překrásné přírodě Orlických hor. Na této samotě se před 130 lety odehrávaly zásadní rozhovory o  vzniku nové církve – dnešní Církve bratrské. Velmi poučeným průvodcem a  domorodcem v jedné osobě nám byl bratr kazatel Jiří Hofman. Plni zážitků jsme pak nasedli do auta a rozjeli se vstříc malému městečku na dolním toku řeky Berounky. Pavel Paluchník

7

Výlet do Průhonic 8. 5. 2010 Den nás přivítal vlahým počasím, kde ranním oparem prosvítalo zlatavé slunce a  slibovalo oproti předpovědi pěkný den. Co s  načatou sobotou? Tak rychle svačinu, láhve s pitím a hurá na sraz u shromka v Topolské. Stejně již jedeme pozdě. A už zvoní telefon, jestli jedeme a že oni už vyrážejí. V zatáčce u šraněk potkáváme Honzu

Hřebce, který ve  svém Roomsteru vede celý konvoj aut. Kdybychom byli na srazu včas, někoho jsme mohli také vzít, ale na  to už je teď pozdě. Hlavně neztratit Honzu z  očí a  dát pozor, abychom neodbočili někde špatně. Sice jsem byl v průhonickém parku už mnohokrát, ale kdoví, kudy to chce Honza natáhnout. Přes Břežany? Ne, tak pojedem po Jižní spojce... V Průhonicích je rušno, sice den teprve začíná, ale je znát, že lidí dnes bude dost. A jsou tu první trable. Při poslední zatáčce ztrácím Honzovo auto z očí. Tak naslepo pokračuji uličkou s  parkovištěm, ale kam teď? Zastavuji a rozhlížím

8

se. Stojím vedle parkoviště s  hodinami a ostatní, strženi mým neblahým příkladem, zastavují za  mnou nebo už parkují. No, nechtěl jsem zrovna hned platit za parkování, ale co se dá dělat. K dovršení smůly zjišťujeme, že parkovací automat nepřijímá padesátikoruny. A  safra. Tak prostě zaplatíme dvě hodiny a basta. Vhazuji poslední dvacetikoruny a zjišťuji, že naproti je parkoviště jiné, kde už čeká Honza a  Hamplovi. A  běda, parkovat jsme měli tam. Tam automat bere i bankovky. Ale pozdě bycha honiti... No, tak uvidíme, jak dlouho vycházka potrvá. A  zase platíme, tentokrát vstup. Uf, snad už je to dnes poslední výdaj...? A  teď hurá do  parku. Julie, studentka od  Würzburgu, která teď bydlí u  Šťastných, se mi snaží vysvětlit, proč je vlastně tady, proč ji u původní rodiny, kam ji přidělili, nechtěli, proč je ráda v Praze a co se všechno učí. Snažím se bedlivě vyznat v  časech a  koncovkách a  přitom si znovu silně uvědomuji, jaká je čeština strašná řeč, a v duchu děkuji, že jsem ji nasál

s mateřským mlékem a nemusel se ji učit na „stará kolena“. Ještě že je tu angličtina, která aspoň trochu pomůže dát věci do souvislostí. Ale Julie má smysl pro humor, a tak je legrace. Hlavně se nauč nejdelší české slovo nejneobhospodařovávatelnější. To je fakt velmi užitečné. Julie má tedy postaráno o program a já se začínám rozhlížet, zda děti mezitím nepopadaly ze stromu do  potoka. Teď pod instruktáží Jitky Hřebcové, hlavní organizátorky výletu, hrají jakousi „slepou bábu“ a mají od lavičky u cesty se zavázanýma očima najít po  hmatu strom, který se shodou okolností vyklání těsně nad pěknou tůní hnědého kakaa. Tedy tak dneska vypadá voda v Průhonickém potoce, které je neobvykle dost a  proud dodává malebnému údolíčku zvlášť romantický ráz. Za to mohou ty deště, kterých je letos až neobvykle dost, to asi ta sopka... Jakže se jmenuje? Ajafjallajökul, nebo tak nějak. Je to skoro něco jako nejneobhospodařo-

vávatelnější. Tak kdo se dneska bude koupat, děti? Matýsek Stebel je elektrizován a neodolatelnou silou váben ke zrádnému toku. Ještěže je tu máma, která vše rázně vyřeší. Jeho sestřenka Hanička naopak bojuje se svým tátou, že tedy ne, nebude v  krosničce, a  když to nepomůže, začne vyčítavě plakat, proč že má být takhle nesmyslně uvězněna. Ona přece nebude spát! Radeček Hřebec i Šimonek Paluchník si to ale vychutnávají. Pravda, mají kočárek, a tak spokojeně chrupkají. Stoupáme do  kopečka a  míříme lesem proloženým keři rododendronů ven z  údolí a  ven z  parku. Co to? Cožpak naše vedoucí Jitka neví, že se musí jinudy, jestli chceme dále do parku? Mezitím nás opouští Jitka Drahokoupilová, která se obětovala, že půjde zaplatit v  parkovacích hodinách další hodiny pro naše auta. No to jsem zvědav, jestli nás pak najde. Pak procházíme bránou v  plotě a já zjišťuji, že v tomhle koutě jsem ještě

9

nikdy nebyl – botanická zahrada, nebo tak nějak. Vítá nás svěží trávník lákající k  odpočinku nebo různým skopičinám. Děti samozřejmě již mizejí mezi záhony kostatců, tulipánů a  dalších květin, které se pyšně skvějí v  řádcích. „Hlavně nešlápněte do záhonku...!“ V rybníčku se zrcadlí nádherné lekníny a na záhoncích jsou zase další záplavy květů... Nejneobhospodařovávatelnější... No tady je to tedy dost obhospodařené a jeden květ krásnější než druhý. Za stromy probleskují červené, fialové, oranžové a žluté azalky a já se rozplývám jaképak to tady mají krásné rododendrony. Prostě odborník ze mě nikdy nebude. Teď si dáme svačinu a pak budou další soutěže. Ale děti zjevně baví honit se mezi záhonky, a  tak se posléze chumel rošťáků zase rozpadá na  jednotlivé tlupy, které vymýšlejí hvězdné války nebo se prostě z legrace perou. Ještěže si kluci vzali na sebe ty nejlepší kalhoty, co mají. Ale teď už stejně mají zelená kolena, tak je to jedno. Hurá, Jitka nás našla, tak je to v suchu. Teďka jenom..., kam se zase poděl Jakoubek? A  znovu ...nejneobhospodařovávatelnější... Julie zjevně dělá pokroky a  my vymýšlíme jaké další naprosto nezbytné slovo jí poskytnout. Míříme zpět přes údolí potoka medovým oparem kvetoucích keřů šumějících nesčetnými včelkami a  pod obrovskými piniemi nacházíme kromě deseticentimetrových jehlic i pěkné šišky. Takhle jednou z nich dostat do kebule, to by bylo tóčo. Ale naštěstí děti neválčí a spíše rozebíráme, které všechny stromy mají šiš-

10

ky, jak veliké, jak těžké a jaké to muselo být v pravěku, když kolem rostly přesličky a sekvoje byly ještě mladé. Ocitáme se zase u zámku. Lidí je tady skutečně hodně. Teď odpoledne to tu žije. Děti obsadily kašnu a dochroustávají poslední zbytky slaných tyčinek. Támhle jakási žena vláčí květináče s nejmíň metrovými kytkami (aha, tak ony se tady dají také koupit), jakýsi psík škrtící se na  vodítku usilovně táhne svého páníčka, aby se mohl potkat se sokem své rasy na druhé straně nádvoří. Křik, smích, hovor, zurčení lidského proudu. Ale to už je za námi. Teď ještě skočit do auta a ať jsme co nejdřív doma. „Tak nejneobhospodařovávatelnější, rozumíš?“ „Jo, nejneobhospodařovávatelnější!“ Julie vystupuje u  Šťastných v  Radotíně a  my se za  chvíli ocitáme doma v Mokropsech. Pěkný výlet to byl, jen co je pravda. Díky, Jitko, bylo to moc hezké, tak zase někdy příště! Petr Košťák

Bohoslužba vedená mládeží V  neděli 16. května 2010 jsme měli mimořádné shromáždění. Ne, že by se konalo někde jinde, či nějak navíc. Mimořádné bylo tím, kolik a jakých řečníků se v tu neděli vystřídalo za kazatelnou. Službu si vzala na starost naše mládež. Musím říct, že mne aktivita mládeže velice potěšila. Jsem rád, že do toho šla, že službu kompletně připravila, že si vzala na starost i celou organizaci shromáždění. Mám rád pestrost a pestré shromáždění rozhodně bylo. Mládež vybrala téma „Je psáno: já jsem cesta, pravda a  život.“ Nespokojila se s  popisem tématu, šla k  jádru věci. Řečníci se ptali: „Co to pro nás v našich životech znamená, jak to vnímáme?“ či „Je pro nás Ježíš ta cesta, pravda a  život?“. Ptáme se tak i  my ostatní? Do-

kážeme tento verš žít? Je to pro nás jen krásný, známý verš, nebo si dáváme práci i s jeho aplikací? Děkuji mládeži za vybrané téma, kterým nás provedli formu svědectví, i za aplikační důraz, nutící nás k  zamyšlení a  k  obnově našeho žitého křesťanství. Mládežnící si rozdělili službu po  tématech: Já jsem Život (Noemi Adamcová), Já jsem Cesta (Věrka Šťastná), Já jsem Pravda (Vašek Minář). Veronika Hejzlarová zaujala děti svým podobně tématicky směrovaným slovíčkem. Osobně bych rád slyšel naši mládež znovu a vím, že v tom nejsem sám. Věřím, že to bude v blízké budoucnosti, třeba brzy po otevření nové modlitebny. Díky, mládežníci! Jan Drahokoupil

11

Na srdce jsou Poděbrady 30. 5. 2010, 7.45 hod., neděle (nevlídno, pošmourno, místy deštivo). Černošicko-mokropeští vyslanci se vydávají na  návštěvu bratří a sester sboru CB v Poděbradech. Do  plného počtu vyslanců, kteří se vydali v takovém počasí autem, chybí pouze jeden. Míjíme odbočku na  Sadskou a  za  ní, o  kousek dál, vyslance Tomáše Stebla, který v domnění, že dělá něco pro své zdraví, zvolil přepravu kolmo. Připusťme, že ne zcela vyčerpaný, spíše záviděníhodně svěží, dorazil jen s nepatrným zpožděním za prvními vyslanci. Návštěva se uskutečnila na  pozvání poděbradských s  cílem seznámit se s  životem sboru a získat informace o stavbě poděbradské modlitebny, zářící téměř tříletou novotou, které bychom mohli využít při stavbě naší modlitebny na Vráži. 9.30 (nevlídno, pošmourno, místy deštivo). Společné shromáždění zahájil

12

kazatel poděbradských bratr Petr Geldner přivítáním návštěvy, seznámením s programem a sdělením nezbytných organizačních opatření pro čas oběda a odpolední návštěvy lázeňského parku. Osnova bohoslužby – zpěv, modlitba, čtení biblického textu a  kázání, vystoupení zpěváků našeho sboru – poněkud zaskřípala a následně jsme postrádali modlitbu před obědem a  námi oblíbené děkování zpěvem. Samo kázání bratra Pavla Paluchníka z 2. kapitoly Janova Zjevení bylo směrováno k  výkladu listů do  církve v  Efezu a církve Tyatirské. Shledali jsme jej jako „velmi dobré“, příkladně připravené, s  obvyklými citacemi ze související literatury, časovými údaji, osobními zkušenostmi a zážitky. 12.00. Avizovaný oběd, po němž následovalo pozvání na čaj a kávu a moučníky poděbradských sester.

12.30 (pošmourno, oblačno, místy protrhávání oblačnosti, 16 °C). Odchod na  procházku a  prohlídku lázeňského parku. 17.00 (počasí: setrvalý stav). Odjezd domů. Poděbradští postavili a  zkolaudovali svoji modlitebnu v  roce 2008. Naše návštěva proto zvědavě zkoumala vše, co by případně bylo možno při stavbě naší modlitebny využít. Byl proto učiněn pokus hovořit o  chybách, kterých bychom se mohli vyvarovat. Přes všechna zkoumání jsme však nezaznamenali nic, co by bylo na naší stavbě opomenuto. Neobvyklý, spíše vzácný jev v  komunální politice jsem postřehl v  přístupu města Poděbrady k  finanční pomoci této nepočetné skupině křesťanů. Jedná se o  jeho účast při nákupu sportovních pomůcek a nářadí. Zcela zákonitě se poděbradští snaží zmíněné sportovní prostředky využívat a  organizují aktivity

s  mylnou domněnkou, že takto mohou být přiváděni do  společenství lidé „ze světa“. Tak přece jen poučení: Sportovně-rekreační činnost je chvályhodná a chceme ji podporovat. Ale nápad používat modlitebnu jako tělocvičnu nebo tělocvičnu jako modlitebnu není příliš šťastný. Mimoto domácí svými zkušenostmi potvrdili, že takováto cesta k  šíření evangelia nepřináší očekávané výsledky, respektive výsledky jsou téměř nulové. Lidé hledají duchovní prostor, kde dostanou odpovědi pro své nemocné duše, hledají živého Boha a nalézají život v Ježíši Kristu, porozumění, odpuštění a  lásku. Tím prostorem k hledání je kostel, modlitebna. Děkujeme poděbradským sestrám a bratřím za milé přijetí a pohostinnost, které se nám dostalo, a přejeme jim v jejich konání Boží blízkost. Otakar Štanc st.

13

Sborový den ... Sborové dny mám rád, vždy se na ně těším. Faktem je, že přípravu mám poměrně jednoduchou. V  sobotu stačí vstát na  sedmou a vydat se do Makra nakoupit. Nakupuju rád, zvlášť v Makru, kde si se zájmem prohlížím cizí ryby a různá ta masíčka… Také tentokrát vše začalo klasickým sobotním vstáváním na sedmou. Po cestě do  Makra (řídí Hana) jsem trochu přemýšlel, o  čem si budeme povídat v  neděli odpoledne. Já, když se dobře najím, mám tendenci – usnout. Tak první závazek, který jsem si dal, byl, že se nesmím přejíst steaků. Ale když byly steaky na talíři, mno, několikrát jsem si zdůrazňoval: sebeovládání, sebeovládání, sebeovládání… Ale vážně, dnes jsem se byl opět podívat na  stavbě modlitebny a  vidím, že stavební firma již dělá vnější izolace stěn. A naše otázka je: co bude vnitřní náplní této bezesporu krásné stavby? Čím ji naplníme? Asi každý z nás navštívil různé sbory, nejen Církve bratrské. Asi každý z  nás může vyjmenovat alespoň pět různých aktivit, které navštívené sbory dělají. Potom můžeme po  internetu najít různé aktivity sborů či stanic. Stačilo by tedy udělat soupis možných aktivit a pak hlasovat, co budeme dělat. Asi by to tak šlo udělat… Před 14 dny jsem byl na  Slovensku a  navštívil jsem mně blízký a  milý prešovský sbor. Po středeční biblické hodině začaly nacvičovat tři(!) hudební skupiny (každá jinde…). Zůstal nás tam hlouček

14

obdarovaných nezpěváků. Po chvíli jsme si začali povídat o  misii – mezi Romy. Koukal jsem trochu překvapeně a  v  duchu jsem děkoval, že v Černošicích moc těchto lidí není. Zkušenosti bratra, který

se této misii věnuje, byly pro mě šokující. Nejvíc mě překvapil poslední větou, která mi zní v uších stále: nikdy v životě jsem netušil, že budu dělat misii pro Romy, ale Pán Bůh mě poslal… Po  shromáždění jsem šel do  jedné dobré restaurace na večeři. U večeře většinou čtu své oblíbené Hospodářské noviny. Tentokrát jsem se na  čtení nemohl soustředit, stále jsem měl v uších tu větu: „ale Pán Bůh mě poslal…!“ Zřejmě tušíte, kam mířím. Nechci, abychom se v  našem sboru stali „jen“ aktivními křesťany, kteří pořádají každý týden nějaké akce, nějaké turnaje, nějaké koncerty, kteří dělají úplně všecko, co se dělat dá. Byl bych velmi rád, kdybychom se soustředili na to nejdůležitější: • První, to nejdůležitější je zvěstování Božího Slova. Biblický a aktuální výklad je to, co musíme v  Černošicích šířit! To lidé okolo nás, ale také my potřebujeme ze všeho nejvíc. Zvěstujme Krista, toho ukřižovaného, to je cesta ke spasení. • Druhé, také velmi důležité, věnujme se výchově našich maličkých, malých, i těch trochu větších. Je to naše ohromné požehnání a bohatství, že se

nám rodí tolik krásných dětí! Veďme naše malé ke Kristu. • Třetí, také důležité, nebojme se my „starý páky“ povzbudit ty druhé okolo sebe, co nyní trochu tápou a nevědí kudy kam. Veďme i ty starší ke Kristu. • To čtvrté je náročné: nebojme se svědčit! Kdysi dávno jsme si v  mládeži zkoušeli „na nečisto“ rozhovor s nevěřícím. Někdy mám pocit, že jsme stále v  té poloze „na  nečisto“. Nebojme se dát přátelům Bibli k  narozeninám, nebojme se mluvit otevřeně o své zkušenosti s  Bohem se  svými známými, přáteli z  práce či sousedy. Zvěstujme Krista! • To páté: nemusíme dělat vše, nemusíme se uštvat k přepracování. To opravdu není cíl služby. Věnujme se poctivě práci ve sboru, když uvidíme, že něco nepřináší ovoce, nebojme se to změnit, opusťme to. Zůstaňme na společných modlitbách s prosbou: „Pane, kam nás posíláš?“ A v opravdové pokoře prosme o požehnání ve službě. Možná nebudeme v  Černošicích populární tak, jak bychom chtěli. Ale nám nemůže jít o  popularitu, ale o  službu Bohu i lidem. František Šimek

15

Sborová dovolená 2010 Kdy: 31. července – 7. srpna 2010 Kde: Penzion Jiskra, Nové Hutě 83, okres Vimperk Organizační pokyny Doprava: Tam i zpět je individuální, je možné dohodnout spolujízdu, volná místa jistě budou k dispozici. Nejvhodnější trasa vede po silnici č. 4 „strakonické“ až do Vimperku, kde se odbočí vpravo na silnici č. 145 směr Kašperské Hory/Zdíkov/Prachatice. Asi po 4 km jízdy odbočit vlevo na silnici č. 168. Po 8 km jízdy uprostřed obce Nové Hutě odbočit vpravo, asi po 500 m odbočit vlevo, 200 m a  jste u  penzionu Jiskra. Délka trasy cca 140 km, tedy asi 2 hodiny nepřetržité jízdy. Poloha penzionu pro GPS navigaci: 49°02‘37,20“ S a 13°38‘34,67“ V, nadmořská výška cca 1040 m. Ubytování a stravování Pobyt začínáme večeří v sobotu 31. 7. a končíme snídaní 7. 8. Je objednána polopenze, na neděli 1. 8. plná penze. Obědy lze individuálně doobjednat i  na  ostatní dny. Rozdělení do  pokojů bude probíhat po příjezdu od 14 do 16 hodin.

Cena: 330 Kč za  osobu na  den s  polopenzí (oběd v ceně 60 Kč v neděli pro všechny, jinak na  objednávku). Celková cena za pobyt tedy činí 2 370 Kč na osobu. Částku uhraďte předem (počínaje nedělí 27. 6.) Petrovi Košťákovi, který vám sdělí i konkrétní částku doplatku (pro ty, kteří již zaplatili zálohu). Téma pobytu: Místo křesťana ve společnosti. Chceme hledat konkrétní odpovědi na to, jak žít svou křesťanskou víru ve zcela běžných životních souvislostech jakými jsou naše rodina, práce, volný čas a zapojení do civilního života. V čem je křesťanský pohled jiný od nekřesťanského a v čem ne? Na  vedení programů se můžeme podílet všichni. Smyslem společných večerů nebude připravit dlouhé biblické výklady (možná by to ale někteří ocenili?), ale z biblického základu se spíše odrazit k praktickým pohledům a zkušenostem, o kterých se můžeme společně sdílet. Z tohoto důvodu jsou témata poměrně široká, aby se zde snad každý mohl najít. Budeme také zpívat, modlit se a poslední večer se těšíme i na nějaké ty legrácky.

Večerní programy Sobota 31. července: Co je a není odpočinek… Krátké slovo na úvod sborového pobytu. Společné modlitby za celý týden, písně. Neděle 1. srpna: Místo křesťana ve světě Jaký má mít podle Bible křesťan vztah ke světu? Je vůbec rozlišování na křesťanství a svět biblické? Svět jako nepřátelské území nebo prostor Božího působení? Pondělí 2. srpna: Křesťan a rodina Každé druhé manželství v  ČR se rozvádí. Může být křesťanská rodina vzorem pro ostatní? Jak? Jaká je biblická role otce, role matky, jak má vypadat křesťanské

16

manželství a výchova dětí? Kde vidíte hlavní ohrožení rodiny v současnosti (u vás v  rodině) a  co proti tomu děláte? Křesťan a  starost o  staré rodiče, vztahy rodičů s dospělými dětmi… Úterý 3. srpna: Křesťan a zaměstnání Práce jako nutnost či prokletí (Gn 2,17), marné pachtění (Kaz 2,23 aj.) nebo požehnání (Př 27,23-27)? Jaký má mít křesťan postoj k práci? Kolik času má křesťan věnovat svému zaměstnání? Jak bojujete s leností a vyhýbáte se přepracovanosti? Je zaměstnání cesta k obživě nebo k bohatství? Jak svědčit o Kristu v zaměstnání? Jak se naše víra v Boha projevuje v rozhodováních a úkolech v rámci našeho zaměstnání? Jak budovat své vztahy s kolegy v práci? Středa 4. srpna: Křesťan a odpočinek Má křesťan právo na volný čas? Kolik času věnuji zaměstnání, rodině, církvi a odpočinku? Jak ctíte sedmý den odpočinku? Jakou roli má dovolená ve  vaší rodině a osobním životě? Jakému druhu odpočinku či dovolené by se měl křesťan vyhýbat? Čtvrtek 5. srpna: Křesťan a místní obec Mají se křesťané nějak angažovat ve své obci a proč? Mají se angažovat v komunální politice? V kulturním dění? V různých společenských spolcích (hasiči, ekologie, sociální sféra)? V ekumeně? Proč? Existují hranice, co ne a co ano? Pátek 6. srpna: Zábavný večer Program Rádi bychom, aby pro nás byl tento týden skutečně občerstvující a  odpočinkový. Pro každého tato věta znamená ale něco jiného, a  proto by měl být na  sborové dovolené prostor, aby si každý mohl najít tu aktivitu, která mu vyhovuje. Nadto však chceme být především občerstveni duchovně ze společenství s Pánem Ježíšem a  i  se sebou navzájem. Nezapomínejme na  to! Den začneme krátkým společným ztišením nad veršem z Písma a modlitbou před společnou snídaní. Dopolední a odpolední program bude pro každého volný. Je možné zůstat v  objektu nebo se vydat na kratší či delší výlety, procházky po okolí či uspořádat sportovní, kulturní a jiné počiny. Pro děti se chystá organizované jedno soutěžní odpoledne a  jedno zatím nepro-

zrazené dobrodružství v  terénu. Společně se sejdeme po  celém dni až na  večeři, po  které bude následovat večerníček pro děti i dospělé. Když se děti uloží k spánku, sejdeme se ke společnému programu, který by neměl přesáhnout 1,5 hodiny. Sportovní program Počítám s  tím, že každý den bude možnost někam vyrazit pěšky či na  kole. V  dochozí vzdálenosti severním směrem je Churáňov (asi 5 km celkem tam i zpět). Na  jih vede půvabná procházka na  Chalupskou slať a  do  Borové lady (celkově do 10 km). Sportovněji zaměření se mohou pustit na západ přes kopec Přilba na Kvildu (17 km i  se zacházkou na  Jezerní slať). Dalšími východisky pěších tůr mohou být Kvilda, Horská Kvilda, Modrava, Antýgl

17

Vyjížďka k pramenům Vltavy Trasa Penzion Jiskra – Nové Hutě – Borová Lada – Knížecí Pláně – Bučina – Prameny Vltavy – Kvilda – Jezerní Slať – Penzion Jiskra Atrakce Slatě: Chalupská slať, Jezerní slať Vyhlídky: Z  knížecích plání, Alpská na Bučině, Jezerní slať Zajímavosti: prameny Vltavy, sejpy u Kvildy Hospůdky:  Borová Lada,  Knížecí pláně, Kvilda

(vše v dosahu 5–20 minut autem). Určitě si nezapomeňte vzít pohodlnou obuv a oblečení do tepla i studena, sucha i mokra. V  areálu penzionu je kromě malého bazénu také hřiště využitelné pro volejbal, nohejbal, badminton, pétanque a další sporty. Volejbalová síť bude k dispozici. Máte-li doma balóny, vezměte je prosím, těch není nikdy dost. Stejně, pokud vezmete rakety na badminton nebo koule na pétanque, uděláte jen dobře. Přímo z  penzionu je možné vyrazit na kolech na trasy rozdílné délky, povrchu, náročnosti či převýšení. Pro vaši představu přikládám návrh polodenní vyjížďky k pramenům Vltavy. Zvládnou ji určitě i  naši nejmenší cyklisté, jsou na  ní půvabné vyhlídky, úžasné slatě, občerstvovací zastávky a další atrakce.

Náročnost snadné, vhodné i pro děti, sedačky, vozíky... v sedle do 3,5 hodiny, se zastávkami, jídlem a lenošením do 5 hodin, možnost dalšího zkrácení (varianta „Knížecí pláně“ – sjezd po asfaltu z Bučiny přímo do Kvildy) Podrobnosti Délka trasy: 34,5 km Nastoupáno: cca 460 m Povrch: 3/4 asfalt, 1/4 zpevněná cesta Kategorie: horská a trekingová kola Výškový profil trati

Pavel Paluchník

Jan Drahokoupil

další informace na http://www.jiskranovehute.cz, http://www.ceskechalupy.cz/nove-hute.php

18

Aby se stavba proměnila v chrám Boží Nastává pomalu léto, po  krásném, dlouhém jaru a  vydatných deštích přišly první slunné dny, které přejí také stavebnímu snažení. Sedím večer venku a poslouchám zpěv ptáčků, kteří jistě své rodiny již zaopatřili a zpívají ke slávě Boží svou večerní píseň. Říkám si, všeliká věc pod sluncem má svůj čas. Jen z  milosti Boží smím psát tyto řádky a uvědomuji si, že již příští zprávy ze stavby asi nebudou. Nebudou proto, že jestli dá Pán, bude zkolaudováno a budeme se moci scházet v  nové modlitebně. Předběžné datum dokončení a  kolaudace bylo stanoveno na  15. září 2010 a  jako staršovstvo již horlivě plánujeme podzimní setkávání v nové modlitebně. Je za námi rok. Rok od založení samostatného sboru, od položení základního kamene, rok stavby.

Přemýšlím, co je rok z Boží perspektivy, z  pohledu věčnosti. S  vděčností za  vše to, co jsme mohli prožít. Teď se ukáže, zda jsme základní kámen položili dobře. Příroda kolem nás má nakročeno dobře k bohaté žni a uvidíme, jaký užitek vydá. Stavba má také nakročeno dobře a všechny dodávky jsou naplánovány tak, aby se pěkně v létě sešly a ve finiši bylo výsledné dílo zdárně dokončeno. Teď se uvidí, zda jsme myslili na všechno, nebo na něco zapomněli, něco podcenili. Přestože je venku velmi teplo, právě instalujeme topení. Pokládají se izolace proti úniku tepla v podlahách i v plášti budovy. Řešíme regulaci vytápění jednotlivých okruhů tak, aby odpovídala režimu jednotlivých částí objektu. Střecha dostává rovněž pořádnou vrstvu izolace jak tepelné, tak i proti vodě. Je to tak, že člověk musí dělat do-

19

předu s rozmyslem mnoho věcí. Po čase se se svými činy pak setká. Mám pocit, že tak to bude až do konce, a to nemyslím jen zdárnou kolaudaci a uvedení do provozu, ale i obecně. Do konce života budeme s bázní a třesením usilovat o spasení. O spasení svoje a také našich blízkých či známých, ale i těch, kteří teprve přijdou a budou se chtít k nám podívat. Vnitřní omítky jsou hotovy, zanedlouho se pustíme do vnějšího zateplení a  do fasády. Chceme, aby chrám Boží dobře vypadal vně i uvnitř. To je důležité a  jsem moc rád, že chceme Pánu Bohu dát to nejlepší, nejen zbytky, a  při tom si uvědomujeme, že si činí nárok na nás samé, naše jmění, náš čas, náš um. Stavba nás mnohému naučila a změnila naše pohledy. Vždyť je to jeho čas, jeho dílo, jeho chrám, jeho normální nárok na nás. Po pokládce topení a betonáži podlah budeme finišovat. Finální úpravy podlah, obklady, malby, vybavení kuchyní, bytu, kavárny, malého i velkého sálu. V některých sborech tuto etapu řeší tak, že každý odloží to nepotřebné, to, co může oželet, a všechno se sejde ve sboru. Výsledek je mnohdy rozpačitý. To, co doma bývalo kdysi hezké, jako by pozbylo své kouzlo.

20

Již při betonážích základů, stěn, schodišť i stropů jsem si uvědomil, že stavitelé používali nová bednění, nová prkna a  pan Mana, majitel stavební společnosti, mi jednou řekl, že je to přeci kostel a jemu na  tom záleží. I  nám by mělo záležet na  tom, aby dům Hospodinův byl domem svědectví, domem, na kterém nám záleží, místem, kde se setkáváme s živým Kristem. Liberálnost dnešních pohledů některých církevních směrů jaksi leckdy dává fasádu a  dosazuje otazníky místo jasných odpovědí. Nestavíme si pomník, ale dům Hospodinův, dům služby. Nezapomínejme proto na  základní kámen (kámen úhelný), tím myslím důvod stavby. Rozhodli jsme se jako sbor stavět proto, protože do  naplněného prostoru staré modlitebny se již další lidé pod vliv slova Božího nemohou nedostat. Protože besídka a sborový zpěv se nemohly dále rozvíjet, stejně tak jako další složky přirozené duchovní práce a duchovní stavby sboru. Nestavěli jsme proto, že nemáme kam dát ping-pongové stoly, ani kde dělat koncerty nebo rozvíjet klubovou činnost. Jděte a kažte evangelium. To je jasné poselství, to Slovo, které bylo učiněno tělem, musí být kázáno všem národům. Je krásné, že nemusíme vymýšlet nejrůznější aktivity, abychom se zabavili nebo zaujali své sousedy a  známé. Stačí je pozvat pod vliv slova Božího a Ducha svatého. O  to usilujme společně. Abychom měli Ducha a aby všemožné aktivity, které mohou být ušlechtilé i kulturní a  dokonce naplňovat naše srdce, nebyly na předním místě a nezastínily nám pohled na Krista. Nezapomínejme na to, že

i z dokonalého koncertu si člověk odnese velmi pěkný umělecký zážitek, ale slyšením Slova může být naše duše nejen občerstvena, může i dojít ke spasení. Jistě znáte biblický příběh, ve kterém Ježíš vstupuje do chrámu a vyhání všechny prodavače obětních zvířat, penězoměnce a  další kupce (Jan 2,12). Možná dávali z tržeb desátky, možná i jedenáct procent! Asi byli vedeni ušlechtilým cílem a  třeba chtěli i  financovat provoz chrámu? To je vše možné, ale když učedlníci vzpomínají s odstupem na tuto situaci, konstatují: …a uvěřili Písmu i slovu. Pro úspěšné dokončení modlitebny je potřebné ještě vynaložit mnoho úsilí i financí. Na našich www stránkách naleznete seznam položek, které potřebujeme. Prosím, zmobilizujme síly. Vstupujeme do  finále a  podle toho nás budou druzí posuzovat! Buďme pro své okolí čitelní a nemaskujme víru pod líbivé akce. Podstatná je teď stavba duchovního domova. Ta bude jistě radostná! Vždyť tu běží o proměnu člověka a jeho spasení. Tomáš Hejzlar

21

Ze staršovstva V  období od  vydání minulého čísla Sborových listů, tedy v měsících duben a  květen, se staršovstvo sešlo třikrát. Vedlo rozhovory s  členy sboru, zabývalo se prací jednotlivých složek sboru, plánovanými akcemi, hospodařením sboru a  stavbou nové modlitebny. Lidé Staršovstvo bylo potěšeno vyznáním Bětky Šťastné, která vyjádřila touhu nechat se pokřtít a vstoupit do sboru. Bětka se nyní v rámci přípravy ke křtu setkává s Paluchníkovými. O vstup do sboru požádali Jarmila a Mirek Klimešovi. Staršovstvo po rozhovoru s oběma manželi s radostí přijalo Jarmilu a Mirka za přípravné členy Církve bratrské. Pavel Paluchník v rámci přípravy na plnoprávné členství povede s Klimešovými přípravné rozhovory. Dne 29. 4. 2010 se manželům Janovi a Ireně Steblovým narodil syn Adam Stebel. Požehnání se uskuteční v srpnu nebo září 2010. Akce sboru S vděčností za to, co Pán Bůh ze své milosti pro náš sbor dělá, staršovstvo rozhodlo o  uspořádání slavnostního shromáždění k prvnímu výročí existence samostatného sboru v  Černošicích. V  rámci shromáždění proběhla i  anketa ohledně plánovaných aktivit v  nové modlitebně a  vedla se celosborová diskuse. V  rámci programu Misijní podzim

22

2010 staršovstvo počítá s  následujícími akcemi: • slavnostní otevření nové modlitebny za přítomnosti zástupců RCB, představitelů města, ekumeny, sponzorů i široké veřejnosti • živý Betlém v rámci černošických adventních trhů – vystoupení dětí i  dospělých, hudba, zpěv, dramatické ztvárnění, krátké slovo kazatele o  smyslu Vánoc • adventní koncert (Oboroh – 4. prosince od  19 hodin) jako příležitost k pozvání přátel a seznámení s prostory modlitebny • půlnoční bohoslužba v  modlitebně (24. 12. od 24,00 hod) určena pro širokou veřejnost s podporou města Černošic Staršovstvo je vděčné za  velký zájem o  sborovou dovolenou. Odsouhlasilo motto duchovních programů „Křesťan v současné společnosti“ a schválilo organizátory dalších částí dovolené, jako jsou výlety, sportovní a jiné aktivity. Dovolená je stále otevřena i pro další účastníky. Staršovstvo má radost z nových forem setkávání členů sboru. Jedná se například o setkávání mladých rodin k zamyšlení

nad písmem, modlitbám a  rozhovorům. Probíhá v  domácnostech, kde hostitel vždy připravuje duchovní program. Staršovstvo provedlo důsledné zhodnocení návštěvy sboru Církve bratrské v Poděbradech dne 30. 5. 2010. Návštěva nám otevřela nové obzory a  ujistila nás, že naše cesta budování sboru a modlitebny je správná. Také jsme načerpali inspiraci pro zlepšení některých činností v našem sboru. Bohoslužby v  Černošicích konané v  den sborové návštěvy v  Poděbradech, která byla málem zrušena, se účastnilo cca 25 duší, z  toho minimálně šest nečekaně příchozích. Proběhla i  besídka (sloučená do  jednoho oddělení – šest dětí). Nejen na základě této zkušenosti se staršovstvo zavázalo pravidelné bohoslužby v  Černošicích zachovat i  při příštích významných akcích, kterých se účastní naprostá většina členů sboru. Stavba nové modlitebny Na  stavbě proběhl kontrolní den

za  účasti zástupce stavebního odboru městského úřadu, pana Voldřicha. Vše proběhlo bez vážných problémů. Příští setkání se stavebním oborem by mělo být až při kolaudaci. Bude podána žádost o  změnu stavby před dokončením, kam budou promítnuty všechny schválené a provedené změny. Na  stavbě proběhla návštěva stavebního odboru RCB. Staršovstvo vnímalo tuto návštěvu spíše jako zdvořilostní, zejména v souvislosti s odmítnutím vyhlásit celocírkevní sbírku na podporu stavby naší modlitebny. Staršovstvo rozhodlo o vypsání seznamu sponzorských příspěvků, kde se jednotlivci budou moci zavázat k obstarání (zakoupení) jednotlivých potřebných věcí pro novou modlitebnu. Aktuálně se řeší zasklení objektu včetně vnitřních skleněných ploch, vnitřní vybavení modlitebny (lavice, stůl Páně…), přilehlých prostor a bytu. Jan Drahokoupil

23

Pravidelný program Úterý Středa Pátek Pátek Pátek Pátek Neděle Neděle

18:15 19:00 9:30 16:30 19:00 19:00 9:00 9:30

setkání mládeže (Vrázova ul.) biblická hodina setkání sester setkání dorostu sborový zpěv (po dohodě) modlitebné setkání modlitební chvíle pravidelná bohoslužba

Občasník Sborový život vydává pro vlastní potřebu sbor Církve bratrské v Černošicích. Adresa: Topolská 523, 252 28 Černošice II, tel.: 251 641 138, e-mail: [email protected], http://cb.cz/cernosice. Vedoucí editor Pavel Paluchník, grafická úprava Veronika Hejzlarová, produkce HQ Kontakt, vyšlo v červnu 2010.