Pojednání o finále extraligy 2009/2010 v Brně o víkendu 16. – 18. dubna 2010 Vyrazili jsme jako téměř vždy vlakem ze Svinova v pátek v 7:52 ráno, kvůli výluce na trati Přerov – Kojetín a trmácení se autobusem přes nějaké kotěhulky jsme nabrali asi půlhodinové zpoždění. Do Brna jsme dorazili asi v 10:30, cca. Hodinu před plánovaným začátkem našeho utkání s Prahou, hned jak jsme dorazili na halu (SG Botanická) bylo ale jasné, že času bude dost, posun jako vždy a navíc Brno právě prohrávalo svůj úvodní duel se Zlínem 0:2, i přes horečné povzbuzování domácího publika (byl přeci jen školní den) se už průběh zápasu domácím zvrátit nepodařilo a nakonec podlehli 1:3. Následovala zasloužená euforie zlínských a rozčarování z minulého týdne vyčerpaných brněnských.
Brno vs. Zlín
Teď už konečně zase zpátky k nám. Až na naše řady opustivšího Ovečkina jsme tentokrát, světe div se, dorazili v kompletní sestavě (konečně žádná termínová kolize nebo nemoci). Tedy: S – Mech, Šugi, Tráva; U – Dejvy, George; B – Hanys a Štěpi; N – Kubis a Robin a na liberu klasicky jako vždy náš neocenitelně brilantní a vždy připravený zasáhnout – mistr svého řemesla, ať už je to jakékoli – Tukan, jehož nálada byla v pátek jako na houpačce snad ještě víc, než ta Dejvyho, a to je co říct.
naše trefně asignovaná šatna Teď konečně k zápasu s Prahou: Není čas ztrácet čas - kluci do toho šli lehce poraženecky, jako by vyrovnaný zápas ani nebyl možný, za stavu 14:19 jsme v prvním setu udělali změnu na účku a nahrávce, šli tam George a Robin. Moc to nepomohlo, dali už jsme jen čtyři body. Druhý set byl prakticky stejný, jenom nahrával Robin už od začátku a poprvé si zahrál i Tráva. Nakonec však jen pouhých 15 bodů. Ve třetím zas nahrával Kubis, podařilo se ujet, dokonce i o šest bodů, Praha ale poměrně snadno stáhla, dojela nás a v koncovce vyhrála 25:23.
DHL vs. Praha (rozcvička)
Pak byla trojzápasová pauza, tak jsme se šli ubytovat. Bydleli jsme v Hotelu Amphone zhruba 20 minut pěšky na opačné straně lužáneckého parku. Dostali jsme jeden menší dvojpostelák ve třetím patře (já a Jef), jedno, na naše obvyklé poměry, superluxusní apartmá s kuchyňkou, terasou a zimní zahradou, které, jako vždy, obsadila Kubisova klika a pak ještě podkrovní pokoj se šesti jednou vedle druhé naplácanými postelemi, kde už nebylo skoro ani vidět podlahu. Každopádně všechny s televizí a koupelnou. Ke snídani v suterénu švédské stoly.
park v Lužánkách
Po ubytování jsme se vraceli na dnešní poslední zápas – náš duel s Ervěnicemi. Tentokrát to dal Jef mě (se vším všudy), jen si o tajmech jako psychiatr zval lidi na pohovory. V prvním setu jsme kontrolovali náskok a vyhráli o sedm bodů, ve druhém nás Severočeši drtili a dali nám uhrát jen sedmnáct, ve třetím naši při vidině trapné prohry a potencionálního pádu pod celkové čtvrté místo zabrali, udržovali lehčí náskok, za stavu 10:6 po našem vyhraném míči Šugi vyfásnul žlutou za mluvení na umpire (připomíná mi někdy Juraje Zaťka, třeba loni na SF s Budějovicemi, prostě když se handrkuje, i když to pískli nám). Ve čtvrtém setu to zase bylo trochu těsnější, ale dotáhli jsme to a vyhráli 25:21. Skončilo se o půl deváté, právě tak akorát stavit se cestou na hotel na dlabanec a jít pomalu spát.
V sobotu „ráno“ jsme hráli až v poledne, takže nebylo kam spěchat, všichni se pomalu, zato, jak jsem se posléze doslechl, vydatně najedli, a došli na halu. Zápas s Plzní s předpokládaným jednoznačným vítězstvím se však nekonal. Místo toho to byl zápas s Plzní – houpačka, na jehož konci mohla Plzeň, extraligový nováček, začít slavit páté místo a snad i pomýšlet na naše čtvrté. Popisovat to nebudu, nebylo to nic moc pěkného, sestava se prostřídala všelijak, byla to těsná výhra v prvním, jasná prohra ve druhém, drtivá výhra ve třetím a jasná prohra ve čtvrtém setu. V devatenáctiminutovém tiebreaku pak bohužel přišla vysoká prohra 19:21. Holt, zabrat až v okamžiku, kdy začíná téct do bot a do té doby si říkat, že to je jenom Plzeň, ty že hravě zmáknem vždycky, to nestačí. Do zápasu se Zlínem zbýval nějaký ten čas a s Jefem jsme se domluvili, že ho zase odkaučuje on, ať se prostřídáme, tak jsem podle předem připraveného itineráře svižně dorazil na opačnou stranu města, kde na „Městském baseballovém stadionu“ právě začínala čtvrtá směna zápasu domácích Draků a našich ostravských Arrows. Bylo to poprvé, co jsem ten „Stadion“ viděl zevnitř a teda – žádná sláva, naše „pouhé hřiště“ na Pustkovci je podstatně lepší. Naši se drželi slušně, po zimě jsem si zase připomněl, že volejbal není jediný sport, kde se hráči a koučové v jednom kuse handrkují s rozhodčími a aspoň jsem si zas poseděl na sluníčku. Zabalil jsem to po dohrání prvního zápasu, jenž bohužel skončil naší prohrou 5:9. Jak se později ukázalo, nebylo na co čekat, druhý zápas naši prohráli 2:17 a chtěl jsem stihnout zápas se Zlínem, nebo alespoň něco z něj. Dorazil jsem akorát tak v půlce třetího setu, naši byli jasně v defenzivě, v setech uhráli jen 18, 11 a 14 bodů, dopoledne zraněný zlínský smečař Adam Bartoš zase vesele rozdával bomby po dlouhé diagonále a my zato byli oslabeni o předčasně odjedivšího Robina.
ostravský matador Aleš Navrátil Po zápase byl zavelen rozchod, Jef věnoval (ještě jednou za všechny díky) finance pro pořízení občerstvení k večerní poradě, jež proběhla v Kubisově zimní zahradě, o jejíž velikosti svědčí už to, že poměrně slušně pojala 11 sedících lidí. Diskutovalo se o interních otázkách, které tady blíže zmiňovat nebudu.
DHL vs. Zlín
Ráno jsme se opět bohatě nadlábli, spakovali věci, vyklidili pokoje, šli naposledy na halu a tam hráli až závěrečný zápas celé extraligy proti Brnu. Vzhledem k tomu, že už vůbec o nic nešlo, jsme nepříliš překvapivě prohráli 0:3 (-15,-18,-19), byť jsem se o jakousi motivaci pokoušel a chtěl, aby kluci odehráli důstojný zápas, tak to moc nepomohlo, i když musím uznat, že chápu, že už se nikomu moc nechtělo a že motivace ten den už prostě nebyla.
DHL vs. Brno (rozcvička) – pěkná fotka – Kubis a Maso nahrávají
Pak se čekalo na ceremoniál, v němž jsme se všichni opět zúčastnili minuty ticha za oběti smolenské tragédie, Erik Nezhoda vyhlašoval výsledky, a to dokonce s takovým zápalem, že se sám zapomněl postavit do fronty na stříbrné placky, nakonec jich zato dostal celý svazek. Bronz si odnesli zlínští a zlato pražští hráči. Navíc byli trofejemi, darovanými partnerem brněnského klubu, společností RWE, oceněni nejlepší hráči extraligy na jednotlivých postech, MVP celé soutěže, brněnský Pavel Matějka a kouč vítězné Prahy Tomáš John. Co bylo pak, to vám nepovím, my jsme fofrem vzali roha, abychom zdrhali na šalinu, a s opravdu nevelkou rezervou stihli vlak ve 14:02.
To bude asi tak všechno, snad jen ještě, že jsem celý víkend natáčel videa, ze kterých plánuji sestříhat krátký film, snad se mi je povede dostat z kamery a najdu si čas si s tím pohrát, až bude, najdete ho na webu v sekci Videa.
Nashledanou u příštího článku z mezinárodního turnaje v Bielsku – Białej, na který jedeme 8. května. [michalgill]
