2010 PLZEN.CZ

DIVADLO J. K. TYLA 8. ROČNÍK

1/2010

WWW.DJKT–PLZEN.CZ

NOVĚ NA REPERTOÁRU ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA, DÁMA NA KOLEJÍCH, LUCERNA, VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ, PORTUGÁLIE KONCERTY NEDĚLNÍ MATINÉ V BŘEZNU A DUBNU 2010 PREMIÉRY MONTY PYTHON´S SPAMALOT, KOUZELNÁ FLÉTNA, KRÁSKA A ZVÍŘE MOZAIKA CENY THÁLIE 2009, DJKT PARTNEREM MEZINÁRODNÍHO PROJEKTU

%JWBEMP+,5ZMB W1M[OJ 4PVCPSNV[JL¹MVBPQFSFUZ 4PVCPSNV[JL¹MV VW¹EÅ

MONTY PYTHON'S

SPAMALOT

4DÁO¹ÐBQÑWPEOÅUFYUZ

&SJD*EMF +PIO%V1SF[ &SJD*EMF )VECB

/PWÕNV[JL¹MM¹TLZQMOÄWZLS¹EBKÅDÅGJMN a.POUZ1ZUIPOBOEUIF)PMZ(SBJMn 1PEMFGJMNPWÁIPTDÁO¹ÐF LUFSÕOBQTBMJ

(SBIBN$IBQNBO +PIO$MFFTF 5FSSZ(JMMJBN &SJD*EMF 5FSSZ+POFT .JDIBFM1BMJO 1ÐFLMBEBÀFTLÁUFYUZ "EBN/PW¹L

3FxJF 3PNBO.FMV[ÅO

1SFNJÁSBCÐF[OBWF7FMLÁNEJWBEMF 7ZEBMP%JWBEMP+,5ZMB QÐÅTQÄWLPW¹PSHBOJ[BDF [ÐJ[PWBUFMNÄTUP1M[FÊ [BGJOBOÀOÅQPEQPSZ., 3B1M[FÊTLÁIPLSBKF

)MB ," T#PI 3&- B (0 5

5 Monika Švábová (Regina) – VE STÁTNÍM ZÁJMU

OBSAH NOVĚ NA REPERTOÁRU ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA

2

DÁMA NA KOLEJÍCH

5

LUCERNA

8

VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ

11

PORTUGÁLIE

14

KONCERTY VÁNOČNÍ KONCERT, TRE FONTANE

17

NEDĚLNÍ MATINÉ V BŘEZNU A DUBNU

17

PREMIÉRY MONTY PYTHON´S SPAMALOT

18

KOUZELNÁ FLÉTNA

21

KRÁSKA A ZVÍŘE

22

JUBILEA MIROSLAV KOPP, PAVEL HORÁČEK, RUDOLF KUTÍLEK, ARTUŠ REKTORYS

26

HELENA BULDROVÁ, MILAN VLACHOVSKÝ

27

MOZAIKA BALET A OPERA VE HŘE O CENY THÁLIE 2009

28

DJKT PARTNEREM MEZINÁRODNÍHO PROJEKTU OPERA COMPETITION AND FESTIVAL

29

LUCIE HILSCHEROVÁ A MICHAELA KAPUSTOVÁ SVÉ ROLE VYHRÁLY

30

ZPRÁVY Z BALETU

30

DVĚ VDOVY VE WINTERTHURU

31

PROGRAMY BŘEZEN – DUBEN 2010

32 CHICAGO – hudba John Kander, libreto John Kander a Bob Fosse, texty písní Fred Ebb

KONTAKTY Ředitelství

Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 048

Odd. prodeje a služeb

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 185, 378 038 186

Pokladna předprodeje

Sedláčkova 2, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 190

Denní pokladny (hodinu před začátkem představení)

Velké divadlo Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 128 Komorní divadlo Prokopova 14, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 059

Odd. propagace a marketingu

Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 181

Zahraniční a tuzemské zájezdy

Bezručova 26, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 183

Foto na titulní straně: Martina Drbušková (Carabosse) – ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA Foto na zadní straně obálky: Jarmila Dycková (Růženka), Martin Šinták (Princ) – ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA

SINGIN‘ IN THE RAIN je uváděn s laskavým svolením společnosti MTI, USA. ZPÍVÁNÍ V DEŠTI (SINGIN‘ IN THE RAIN) – podle filmu společnosti MGM (původní choreografie Gene Kelly a Stanley Donen). Scénář: Betty Comden a Adolph Green, písně: Nacio Herb Brown a Arthur Freed. Uvedeno v aranžmá Maurice Rosenfielda, Loise F. Rosenfielda a Cindy Pritzkera, Inc. Hudbu vydal EMI Robbins Catalog Inc.

DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA vychází 4× ročně Vydává: Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, Prokopova 14, 301 00 Plzeň, IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského kraje Ředitel: doc. MgA. Jan Burian Zřizovatel DJKT: město Plzeň Odpovědná redaktorka: Mgr. Eva Ichová Fotografie: Marta Kolafová, Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak) Grafické zpracování: Jaroslav Mašek Tisk, sazba: Kalous & Skřivan s.r.o. MK ČR E 14075

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Petr Iljič Čajkovskij

Ivona Jeličová (Růženka), Miroslav Hradil (Princ)

Choreografie a režie Jiří Horák • Hudební nastudování a dirigent Tomáš Brauner • Scéna Jaroslav Milfajt • Kostýmy Tomáš Kypta • II. dirigent Jiří Petrdlík

N O V Ě

N A

R E P E R T O Á R U

•

Š Í P K O V Á

R Ů Ž E N K A

Premiéra 21. listopadu 2009 ve Velkém divadle

Misaki Mochizuki, Jana Kalinská, Martina Diblíková (Šeříková víla), Nela Mrázová, Drahomíra Lojdová

2

R Ů Ž E N K A

Martina Drbušková (Carabosse)

Š Í P K O V Á

Hana Čakarmišová (Carabosse), Miroslav Hradil (Princ)

•

záběr z baletu


Karolina Hlaváčová, Michaela Musilová, Drahomíra Lojdová, Petra Tolašová (Pletařky)

N A

Jiří Žalud (Ceremoniář), Petr Brettschneider (Král)

N O V Ě

Hana Čakarmišová (Carabosse), Petr Klabusay, Aleš Lindovský, Richard Ševčík, Petr Hos

3

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA JE SKVOST Baletní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni opět dokázal, že patří k republikové špičce. Vytvořil další z řady precizních a originálních baletních představení, kterými si získává diváky. Šípková Růženka je po všech stránkách skvělá. Výpravná, ale bez zbytečné pompy a okázalosti. Ladná a elegantní. Milá i oslňující. Inscenační tým našel ideální výraz pro křehkost i napětí Čajkovského pohádkového příběhu. Zasadil jej do výtvarné podoby výtečně korespondující s tématem i hudbou. Efekt scény Jaroslava Milfajta spočívá v její čisté jednoduchosti a nádherných projekcích opticky prodlužujících jeviště. Ve hře světel a stínů, světelných barevných proměnách. Obdobné hodnocení platí i pro kostýmy Tomáše Kypty perfektně vystihující postavy i ducha celé inscenace. Výborná choreografie a režie Jiřího Horáka beze zbytku naplněná precizními výkony všech tanečníků pak udivuje svojí velkorysostí (velké baletní scény) a přitom smyslem pro detail a odlehčující drobnokresbu (scéna pletařek). Škrty, jak je avizoval šéf baletu Jiří Pokorný, dílu beze sporu prospěly. Děj se nerozmělňuje a plně se koncentruje na hlavní linku příběhu. Představení má tak větší gradaci, což je přínosné pro malého diváka. A absence některých tanečních čísel umožňuje soustředit se na ústřední dvojici Prince a Růženky, které patří celé velké finále. Ivona Jeličová a Miroslav Hradil opět potvrdili svoji virtuozitu, jistotu a cit pro vystižení postav, které na jevišti ztvárňují. Výtečnou volbou bylo obsazení role zlé víly Carabosse ženou. V premiéře ve výborném podání Martiny Drbuškové. Kostýmy, celkové pojetí role, družina skřetů doprovázející Carobosse je dostatečně děsivým kontrastem k něžným vílám a hlavní „kouzelnici“ – Šeříkové víle lásky, citlivě ztvárněné Martinou Diblíkovou. Tu dokonale doplňuje suita ostatních vil – elegantní Víla něžnosti Nikoly Pažoutové, rozverná Víla bezstarostnosti Misaki Mochizuki, bezprostřední Víla štědrosti Moniky Mašterové a živelná Víla odvahy Jarmily Dyckové.

Martina Diblíková (Šeříková víla)

Š Í P K O V Á

R Ů Ž E N K A

Výborně je vystavěn i obraz celého královského dvora s královským párem, s dětmi a dvořany včetně nepřehlédnutelné úlohy Ceremoniáře (J. Žalud). Soubor baletu podpořil pod taktovkou Tomáše Braunera i orchestr, u nějž je třeba ocenit krásná houslová sóla.


•

Stylově čistá, precizně a procítěně podaná Šípková Růženka na plzeňské scéně dokazuje, že klasika osvěžená nápaditou choreografií není muzejním exponátem, ale živoucím skvostem. Který těší, ke kterému se chceme vracet.

N A

Až na ni půjdete, nezapomeňte své ratolesti doma. Malé i ty větší. Dospělí i děti – všichni si v ní najdou něco, co je potěší, uchvátí, co budou obdivovat.

N O V Ě

Gabriela Špalková, MF DNES 23. 11. 2009

Petr Laštovka, Jiří Csevár, Milan Maláč, Miroslav Hradil (Princ)

4

DÁMA NA KOLEJÍCH


Vratislav Blažek, Ladislav Rychman

N O V Ě

N A


•

D Á M A

N A

K O L E J Í C H

Premiéra 5. prosince 2009 v Komorním divadle

Radim Schwab (Bedřich Wimr), Radek Štědronský Shejbal (Václav Kučera)

5

DÁMA NA KOLEJÍCH DOVEDE POBAVIT Jako svou druhou novinku v letošní sezoně uvedl soubor muzikálu a operety Divadla J. K. Tyla na scéně Komorního divadla v Plzni populární komedii ze „zlatých šedesátých“ – Dáma na kolejích. Byť divadelní verze, uvedená v brněnské Redutě v roce 1966, o pár měsíců svoji slavnější filmovou sestru předběhla, většina diváků má v paměti spíš nesmrtelný snímek Ladislava Rychmana s Jiřinou Bohdalovou v titulní roli.

Marika Procházková (Marie Kučerová), Radim Schwab (Bedřich Wimr)

Mladý inscenátorský tým se rozhodl neinscenovat známou látku jako retrotitul, ale soustředit se na její jemnější podtóny a téměř faustovský podtext o osudech jedné z nás, která se snaží symbolicky vymanit ze zaběhnutých kolejí svého všedního života. Děj v určitém taktu prolíná krátká reklama, jejímiž protagonisty je „ideální pár“ boxera Bedřicha a modelky Kateřiny, na jevišti určité sekvence snímá kameraman on-line, velmi citlivě je rozšířena úloha taxikáře Štorkána, naopak zásadní okamžik hry, kdy Marie z tramvaje zahlédne objímající se dvojici, je navozen tak nenápadně, až jej divák může přehlédnout… Choreografie Lindy Fikar Stránské dala inscenaci téměř neustálý pohyb a správný temporytmus, k moderní vizuální podobě přispěli také oba výtvarníci. Scénograf Jan Kříž tak učinil zejména skvělým využitím točny, kterou jednoduše a nápaditě proměňuje v tramvaj, obývací pokoj i boxerský ring a vše doplňuje dnes snad už neodmyslitelnými projekcemi.

Jan Kaštovský (Terapeut 1), Lucie Zvoníková (Kateřina Wimrová), Jan Kaleja (Terapeut 2)

N A

K O L E J Í C H

Hudba Jiří Bažant, Jiří Malásek, Vlastimil Hála • Režie Lubor Cukr • Dirigent Pavel Kantořík • Scéna Jan Kříž • Kostýmy Marie Marková • Choreografie Linda Fikar Stránská Dramaturgie Patrick Fridrichovský, Jiří Untermüller • Sbormistr Kateřina Studentová

Marika Procházková v titulní roli Marie Kučerové je naprosto typově odlišná od Jiřiny Bohdalové. Nepřehlédnutelná už svojí výškou, herecky decentnější a samozřejmě lépe zpívající. První půli táhne společně s company téměř sama, drží výraz i gesta, například nezapomíná na imaginární madlo při řízení tramvaje. Spolehlivým partnerem jí je jak Jiří Untermüller jako taxikář Štorkán, který si i zde úspěšně „střihnul“ roli jakéhosi průvodce a komentátora, tak Radek Štědronský Shejbal coby její manžel Václav. Pěvecky nejvýraznějším protagonistou premiérového večera byl pak zcela určitě Radim Schwab v úloze boxera Bedřicha, herec pro tuto roli disponovaný i fyzicky, osobnost řady pražských produkcí. V důležité, ale plochou už menší roli Kateřiny zaujala Lucie Zvoníková, podobně se dařilo i manželům Markovým v podání Romana Krebse a Hany Spinethové.

L. Spilka (Bedřich), L. Fikar Stránská (Kateřina)

Marika Procházková (Marie), Jiří Untermüller (Taxikář)

Roman Krebs (Revizor), Jiří Untermüller (Taxikář)

N O V Ě

N A


•

D Á M A

Vítězslav Sladký, PLZEŇSKÝ DENÍK 10. 12. 2009

Marika Procházková (Marie Kučerová)

6

Marika Procházková, Radek Štědronský Shejbal

N O V Ě

Radek Štědronský Shejbal (Václav Kučera)

7

N A


•

D Á M A

N A

K O L E J Í C H

LUCERNA


Alois Jirásek

Tomáš Stolařík, Martin Stránský, Kristýna Hlaváčková, Andrea Černá, Zdeněk Mucha

Premiéra 19. prosince 2009 ve Velkém divadle

Režie Jan Burian • Scéna Karel Glogr • Kostýmy Dana Svobodová • Dramaturgie Marie Caltová • Scénická hudba Petr Malásek

LUCERNA KOUZELNÁ A NAPOVÍDAJÍCÍ Pohádková předvánoční Lucerna Aloise Jiráska se rozzářila v plzeňském Velkém divadle v poslední adventní sobotu. Byla to Lucerna jiráskovská, burianovská, kouzelná a napovídající.

N O V Ě

N A


•

L U C E R N A

Postavy, jedna rozkošnější než druhá. Mlynář patří k těm, pro něž je Martin Stránský stvořen. Buď, anebo, vyřčené slovo je zákonem, na leštěných parketách by rýhoval své stopy, ruce nejsou zvyklé na rukavičky a dovedou vzít za práci. Trochu cholerik neústupně hájí své právo i úctu ponižovaných. Jeho protihráčky Hanička (Kristýna Hlaváčková), průzračně a bezelstně přímá, a mladá kněžna (Andrea Černá), skleníkově křehká, ale i osvícená vladařka, v níž dvorní kamarila neudusila cit pro spravedlnost ani lidskost, vymezují hranice mlynářova střetu s příšerkami. Ty nadpřirozené počínaje nádherně děsivým hejkalem, nestřídaným žádným kvantovým zesilovačem, vrcholily ve vodnících vylíhnuvších se z českých rybníků. Ivan (Pavel Pavlovský) s přídechem skepse

8

a notnou dávkou zkušenosti láme hůl nad nepoučitelnou lidskou chamradí a hloubkou snivého prožitku touží po samotě, klidu. Michal (Zdeněk Rohlíček) je ještě vodnickým mládětem. Láskyplně touží, neohrožuje, neškodí. Spíše než mumrajem je fascinován tím přitažlivým a přirozeným v člověku. Lidské příšerky se vtělily do postav vrchního a dvořana. Zdeněk Mucha barevně laděný do červena, podle kněžny jako krocan, se zalyká důstojností, mocí malilinkatého monarchy, devotností směšného a neohrabaného slouhy, jímž je a zůstane. Jeho moc taje při střetu s rozumem a étosem neurozených. Dvořan Tomáše Stolaříka je týž. Je ovšem nadán talentem intrik, modelován vznešeností. Cítíme jemný parfém, vnímáme dokonalou galantnost. Podstatou se však neliší od vrchního. Jan Maléř v učitelském mládenci Zajíčkovi dosáhl několika gesty toho, oč marně usiluje řada inscenací – ušlápnutý venkovský vzdělanec se pojednou napřímí a v rokoku Jiráskova

dramatu blýskne velikostí klasicistického hrdiny. V žárlivé a xantipovské Kláskové (Jana Kubátová) se rozevírá členitý citový svět chytrosti i přejícnosti. Babička Zorky Kostkové je životní moudrost sama. Pro sekerníka Brahu (Michal Štěrba) si vypůjčme frázi – je jadrný. Ale takový je doslova. Trojici šumařů – podšitého mudrce Zimu (Viktor Vrabec), nadšence Sejtka (Jakub Zindulka), rozkošného podpantofelníka Kláska (Josef Nechutný) – si stejně dobře představíme na kruchtičce v hospodě jako při muzicírování ve mlýně či bloudění v lese. Všude dovedou vyvolat uznalé pokývnutí a úsměv. Epizody pana France (Michal Štrich), mušketýra (Miloslav Krejsa) i drmoly rychtáře Kroužilky (Antonín Kaška) zapadají svými přesnými kresbičkami do celého rámu Lucerny. Do rámu vroubícího plátno živoucích, podmanivých a plastických scén, jimž reprízy v detailech nesporně přidají pevné usazení. Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 5. 1. 2010

LUCERNA – KLASIKA, KTERÁ POTĚŠÍ Výtečný je o Zdeněk Mucha jako vrchní. Svého bezpáteřního nabubřelého hrdinu si zahrál s chutí a exceloval ve své roli, stejně jako Jana Kubátová coby razantní Klásková. Společně s Josefem Nechutným jako Kláskem výtečně vytvořili onu nerozlučnou komickou dvojici tak milovanou diváky. Především tito tři to jsou, kdo do zvolna plynoucího díla přinášejí svým ztvárněním rolí vzruch, živelnost a humor. Také Zorka Kostková nezůstala své babičce nic dlužna a v její postavě je beze zbytku zachycena chápající vroucí lidskost. Výborný je Jan Maléř jako učitelský mládenec Zajíček. Spomocníčkovi dal veškerou průhlednou jednoduchost postavy, důvěřivou čistotu i čitelné překvapení sebe sama z náhle objeveného vlastního hrdinství. Výborní jsou i šumaři – Jakub Zindulka jako Sejtko i Viktor Vrabec jako Zima. Potřebnou razanci dal sekerníku Brahovi, dotvářejícímu kolorit svobodného mlýna, Michal Štěrba.

Miloslav Krejsa (Mušketýr), Martin Stránský (Mlynář)

Nebyla by to kvalitní Lucerna, kdyby se nevyvedly postavy vodníků. A povedly se na výbornou. Zdeněk Rohlíček propůjčil svému Michalovi milou nemotornost i úsměvnou zamilovanost. Pavel Pavlovský zase starému Ivanovi veškerou noblesu, shovívavost a nadhled muže, který už všechno zná a nedělá si zbytečné iluze. A v tom všem našel i tu správnou špetku komediálnosti. Nová plzeňská Lucerna je především pohádková. O to je cennější, že se z ní nevytratila nadčasovost. Symboly vážnější i ty ironické. Tedy nejen obraz lidí, kteří si dokáží uchovat svoji vnitřní svobodu a nezlomnou vůli. Lidí, kteří neztrácejí naději. Najdeme tam i satirický obrázek žebříčku mocných. I komické poklonkování před vrchností. I nedostatek vůle bojovat za správnou věc. Gabriela Špalková, MF DNES 21.12.2009

Kristýna Hlaváčková (Hanička)

N O V Ě

N A


•

L U C E R N A

Jakub Zindulka (Sejtko), Josef Nechutný (Klásek), Jan Maléř (Zajíček), Viktor Vrabec (Zima)

Zdeněk Mucha (Vrchní), Michal Štrich (Pan Franc), Jan Maléř (Zajíček)

9

Zorka Kostková (Babička), Kristýna Hlaváčková (Hanička)

Michal Štěrba (Braha), Martin Stránský (Mlynář)

N O V Ě

N A


•

L U C E R N A

Pavel Pavlovský (Ivan), Zdeněk Rohlíček (Michal)

Martin Stránský (Mlynář), Andrea Černá (Mladá kněžna)

1 0

Záběr ze hry



Otto Nicolai Premiéra 30. ledna 2010 ve Velkém divadle

Lucie Hájková (Paní Brodská), Jevhen Šokalo (Rytíř John Falstaff), Michaela Kapustová (Paní Kloučková)

Jitka Svobodová (Paní Brodská), Lucie Hilscherová ( Paní Kloučková)

Michaela Šrůmová (Anička Kloučková), Tomáš Kořínek (Fenton)

1 1

N O V Ě

N A


•

V E S E L É

P A N I Č K Y

W I N D S O R S K É

Opera o dvou jednáních • Libreto Salomon Hermann Mosenthal • Překlad V. J. Novotný a Milan Zuna • Scénická úprava dialogů Jakub Korčák • Hudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc • Režie Jakub Korčák • Scéna Ondřej Nekvasil Kostýmy Zuzana Ježková • Dramaturgie Zbyněk Brabec • Sbormistr Zdeněk Vimr • Choreografie Jana Hanušová • II. dirigent Jiří Petrdlík • Pohybová spolupráce Karel Basák

SHAKESPEAROVSKÉ POSTAVY VSTOUPILY NA SCÉNU Režisér inscenace Jakub Korčák akceptoval jediné opravdu schůdné řešení: vsadil – a s úspěchem – na humor a pohyb. Jevištní řešení inscenace bylo v rukou scénografa Ondřeje Nekvasila a autorky kostýmů Zuzany Ježkové. Kromě posledního obrazu plnila prostá, jako vymetená scéna svou funkci, ovšem závěr svými barvami, světly a pohybem tuto jednoduchost více než vynahradil. Po hudební stránce je plzeňské nastudování nesporně úspěchem. Premiéru řídil Jiří Štrunc, druhé provedení Ivan Pařík. V obou případech mělo představení švih a žádoucí temperament. Orchestr hrál výborně, krásně vyznělo ve spojení se sopránem a tenorem velké sólo houslí. Jako obvykle si chválu zaslouží sbory (sbormistr Zdeněk Vimr). I když jim nepatřily rozsáhlé partie, byl jejich podíl vždy výrazný. Zejména barvitě vycházely scény, kdy sbor zazníval současně se sólisty. V sólových rolích se vystřídala při premiéře a v první repríze, která má charakter druhé premiéry, dvě kompletní obsazení, v podstatě zcela rovnocenná. Obě dvojice chytrých paniček byly znamenité po herecké i pěvecké stránce – sopranistky Jitka Svobodová a Lucie Hájková i hlasově barvité mezzosopranistky Lucie Hilscherová a Michaela Kapustová. Zejména náročný je sopránový part, který v obou případech vyšel s brilancí, snad jen na srozumitelnosti zpívaného textu by se mohlo přidat. V roli mladé Aničky uspěly obě půvabné pěvkyně – Michaela Šrůmová a Radka Sehnoutková. Druhá z nich vytvořila svou postavu všestranně výrazněji.


•

V E S E L É

P A N I Č K Y


Z mužských rolí měla pochopitelně klíčový význam postava poživačného tlouštíka Falstaffa. Oba představitelé byli výborní: Aleš Hendrych více vsadil na rozeznělou kulturu zpěvu, Jevhen Šokalo na herecké propracování – byl chvílemi až roztomilý vzdor své nepopiratelně záporné roli. Úlohy obou manželů hlavních hrdinek nejsou příliš výrazné, ale jak představitelé pana Brodského Vladislav Zápražný a zejména Jiří Kubík, tak v roli pana Kloučka Dalibor Tolaš a Pavel Horáček odevzdali hodnotné výkony. Oba tenoristé v postavě zamilovaného Fentona – Richard Samek a Tomáš Kořínek – dali roli úspěšného milovníka krásnou barvu hlasu (první více dramatického charakteru, druhý lyričtější) a sklidili úspěch parádními áriemi, které jim Nicolai vytvořil. Postavy komických neúspěšných ctitelů Aničky představovali zdařile Tomáš Jindra a Jan Fraus jako doktor Cajus a Ondřej Socha a Josef Moravec jako pan Sláma. Výborně vyzněly ansámbly sólistů – vynikaly jiskřivou lehkostí a vtipem.

Jevhen Šokalo (Rytíř John Falstaff)

N A

Nicolaiova opera přinesla svou kombinací líbivé hudby a humoru v klasickém obalu něco nového do plzeňského operního repertoáru.

N O V Ě

Vlasta Bokůvková, PLZEŇSKÝ DENÍK 9. 2. 2010

Pavel Horáček (Pan Klouček)

1 2

Radka Sehnoutková (Anička), Richard Samek (Fenton)

V. Zápražný (Pan Brodský), Aleš Hendrych (Falstaff)

N A


•

V E S E L É

P A N I Č K Y


Jiří Kubík (Pan Brodský), Ondřej Socha (Pan Sláma), Dalibor Tolaš (Pan Klouček), Jan Fraus (Doktor Cajus)

Jitka Svobodová (Paní Brodská), Vladimír Zápražný (Pan Brodský)

1 3

N O V Ě

Radka Sehnoutková (Anička), Richard Samek (Fenton)

PORTUGÁLIE

PREMIÉRA

Zoltán Egressy Premiéra 13. února 2010 v Komorním divadle

Zdeněk Rohlíček (Drobek), Zdeněk Mucha (Hospodský), Kristýna Hlaváčková (Mašle), Jana Kubátová (Žena), Jakub Zindulka (Kolík)

N O V Ě

N A


•

P O R T U G Á L I E

Překlad Táňa Dimitrovová • Režie Martin Vokoun • Scéna Lubica Bábek-Melcerová • Kostýmy Monika Roženková • Dramaturgie Irena Hamzová Pulicarová • Hudba Jan Tenkrát

Miloslav Krejsa (Satanáš), Jakub Zindulka (Kolík), Michal Štěrba (Řepa), Tomáš Stolařík (Farář), Zdeněk Rohlíček (Drobek), Zdeněk Mucha (Hospodský)

1 4

Zdeněk Mucha (Hospodský), Jana Kubátová (Žena), Michal Štěrba (Řepa)

Klára Kovaříková (Manželka), Kristýna Hlaváčková (Mašle), Zdeněk Rohlíček (Drobek)

Zdeněk Rohlíček (Drobek), Kristýna Hlaváčková (Mašle)

Zdeněk Rohlíček (Drobek), Klára Kovaříková (Manželka)

Michal Štěrba (Řepa), Miloslav Krejsa (Satanáš)

1 5

N O V Ě

N A


•


Jakub Zindulka (Kolík), Michal Štěrba (Řepa), Tomáš Stolařík (Farář)

„SAUDADE“ U RYBNÍKA V IRGÁCSI „SAUDADE“ U RYBNÍKA V IRGÁCSI Divoký příboj, vlny, odrážející západ slunce, a několik rybářů, upírajících svůj pohled v mlžné dálky nekonečného oceánu. Až k nim, na zlatisté útesy mořského břehu, doléhají tóny pochmurné písně fado. V černém, s kytarou a hlasem pevným, byť zastřeným slzami, zpívá kdosi o zklamané lásce. A ti na břehu poslouchají a mlčky se dívají do dálky. V bezednou nicotu, tam, kde končí obzor, kde končí svět. Mlčí a teskní. To je to pravé „saudade“ – melancholie a smutek, které znají jen Portugalci a které by ráda zakusila i jedna z postav hry. Tak, s trochou nadsázky ironizující naše okouzlení sladkobolnými sny, vidí Portugalsko maďarský dramatik Zoltán Egressy (*1967). Vystihuje tím bezděčnou touhu Středoevropanů po tom, čeho se jim pro jejich zeměpisnou polohu nedostává – po šíři bez omezení, po dálce bez konce, po moři… Portugálie je také obrazem pocitu, „že vždycky je dobře tam, kde zrovna nejsme“, našeho snění o tom vystoupit z každodenní reality, z obyčejné všednosti, ze stávajících vazeb a vztahů – a následně začít nově a jinak. Autor ale v tragikomickém příběhu své hry nahlíží i naivitu takových útěků k romantickým vidinám – zvlášť když je podnikáme na úkor těch, se kterými jsme spojili svůj život. Dojemné, hořké i komické osudy klientely a personálu hospody ve smyšlené vesnici Irgács, kde se Portugálie odehrává, poukazují (i když spíš mezi řádky) také na to, že šance žít s vědomím smyslu nemusí být marným blouzněním. Většina postav hry ale těžko nachází odvahu riskovat svou dosavadní jistotu, jakkoli je neutěšená. A tak zůstává ve světě promarněných příležitostí a zapomenutých přání s rozhodnutím jen tak přežívat.

Proti sobě, i když spíš vedle sebe, staví autor v této tragikomedii idealistické vznášení se v oblacích, které zní vznešeně, ale se skutečným životem a každodenním tápáním nemá mnoho společného, a na druhé straně zemitost hraničící až s přízemností. Třetí možností by mohlo být přijetí všednosti obyčejných dní – bez rezignace a s otevřeností k šancím, které, třeba nenápadně a jinak, než jsme si představovali, přicházejí. Zoltán Egressy nezjednodušuje ani nesoudí. A žádné z postav ani jejím plánům a přáním, ať už jde o touhu prosadit se v Pešti, dočkat se exhibičního zápasu FC Ferencváros, natož najít skutečnou lásku, která by trvala na věky, se nevysmívá, jakkoli vtipná a ironická hra je. Prostupuje ji pochopení, úcta k nadějím každého člověka a hluboká zkušenost s vlastním hledáním i nezdarem. A také vědomí, že jakkoli banální mohou některé naše sny být, nasazení, se kterým v nich jsme, jako by je zpětně povznášelo a ukazovalo na něco mnohem podstatnějšího – na touhu po naplnění a nalezení štěstí bez konce. I proto vzbuzuje tato poetická tragikomedie dojetí. A také smích – díky autorovu ironickému glosování naší (stejně jako maďarské) současnosti. A nás samotných, kteří vždycky tak nějak raději volíme tu jednodušší cestu. Irena Hamzová Pulicarová.

N O V Ě

N A


•


Tento postoj ovšem nesdílí hospodského dcera, přestože i na ni doléhá únava z jednotvárného života. To se rázem změní s příchodem sympatického mladého intelektuála z Budapešti, který se tady

zastavil na své zamýšlené cestě do Portugalska. Jeho melancholické vyprávění o moři, jehož konce nelze dohlédnout, a o lásce, která je nejlepší, když pomine, ji svou podivuhodností vezmou dech. On je totiž úplně jiný než všichni… A tak se do něj zamiluje, celým srdcem. A se vším rizikem zklamání.

Kristýna Hlaváčková (Mašle), Zdeněk Rohlíček (Drobek)

1 6

KONCERT SOUBORU TRE FONTANE – FOYER VELKÉHO DIVADLA 22. 11. 2009

Julie Braná

Jakub Kydlíček, Marek Špelina a Julie Braná

VÁNOČNÍ KONCERT Vánoční atmosféru se podařilo vykouzlit ve Velkém divadle již 30. listopadu 2009 díky vystoupení žáků Základní umělecké školy B. Smetany – jejího tanečního oddělení, sboru Notičky a folklorního souboru Plzeňáček. Taneční scénou z baletu Čertoviny přispěli rovněž žáci Baletní školy Divadla J. K. Tyla.

ZAČÁTEK VŽDY V 10.30 HOD

28. března 2010

11. dubna 2010

Gustav Mahler, Leoš Janáček

Oblíbené melodie ze světových muzikálů

7. března 2010

PÍSŇOVÝ RECITÁL IVANA KUSNJERA

Johann Sebastian Bach, Claude Debussy

Klavírní doprovod Irina Romenskaja

STANISLAVA TOPINKOVÁ-FOŘTOVÁ, JAN JEŽEK

KLAVÍRNÍ RECITÁL VĚRY MÜLLEROVÉ

K O N C E R T Y

NEDĚLNÍ MATINÉ V BŘEZNU A DUBNU 2010 VE FOYER VELKÉHO DIVADLA

Klavírní doprovod Jiří Pazour

1 7

MONTY PYTHON´S SPAMALOT

ČESKÁ PREMIÉRA

John DuPrez a Eric Idle Premiéra 6. března 2010 ve Velkém divadle

Muzikál láskyplně vykrádající film „Monthy Python and the Holy Grail“

Podle filmového scénáře, který napsali Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle, Terry Jones a Michael Palin

Scénář a původní texty Eric Idle • Hudba John DuPrez & Eric Idle Překlad a české texty Adam Novák Režie Roman Meluzín • Dirigent Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík • Choreografie Jana Hanušová • Scéna Daniel Dvořák • Kostýmy Ivana Brádková • Choreografie Pavel Strouhal • Dramaturgie Jiří Untermüller • Sbormistr Kateřina Studentová

Král Artuš Jiří Untermüller • Sir Robin a další Radek Štědronský Shejbal • Sir Lancelot a další Jan Kříž • Patsy a další Jan Kaštovský • Sir Galahad a další Roman Říčař • Sir Bedevere a další Bronislav Kotiš Jezerní dáma Dasha • Historik a další Zbigniew Kalina, Jiří Urbánek • Jezerní dívky Soňa Borková, Lucie Zvoníková, Veronika Veselá, Linda Fernandez, Jarmila Dycková, Martina Drbušková, Michaela Musilová, Martina Diblíková Rytíři Petr Kukla, Jan Kaleja, Filip Gröger, Petr Novotný, Martin Šinták, Milan Maláč, Pavel Tručka, Richard Ševčík Sbor a orchestr souboru muzikálu a operety Divadla Josefa Kajetána Tyla

P Y T H O N ´ S

S P A M A L O T

Třicet let po uvedení filmu Monty Python a Svatý grál (1975), neuctivě parodujícího artušovskou legendu, spatřila světla Broadwaye jeho muzikálová adaptace, Monty Python´s Spamalot. U jejího zrodu stál jeden z členů této populární britské komediální skupiny Eric Idle spolu s osvědčeným spoluautorem hudby k filmu Monty Pythonův smysl života, Johnem Du Prez. Newyorská inscenace režiséra Mika Nicholse se stala hitem. Proměnila tři ze čtrnácti nominací na Cenu Tony, včetně ocenění za nejlepší muzikál roku 2005.

P R E M I É R Y

•

M O N T Y

Následovala uvedení v londýnském West Endu a v Kolíně nad Rýnem, nyní nachází Spamalot cestu i do východní Evropy. Jeho česká premiéra se díky spolupráci muzikálového souboru DJKT s producentem a překladatelem Adamem Novákem odehraje v Plzni.

Jiří Untermüller, Jan Kaštovský při zkoušce

1 8

Dasha a jezerní dámy při zkoušce

Dasha při čtené zkoušce

Společnost udatných rytířů v Spamalotu ozdobí – krom krásných dívek v company – Jezerní dáma, nádherná bytost disponující čarovnou mocí. Krása a skvělý hlas patří k samozřejmé výbavě její představitelky, neboť musí bez námahy zpívat nejrůznějšími styly a hlasovými rejstříky. V plzeňské inscenaci studuje tuto klíčovou dámskou roli populární zpěvačka a vyhledávaná muzikálová interpretka Dasha. Velké role ztvárnila v muzikálech Hamlet, Galileo, Golem, představila se jako Popelka, Angelika, Mona Lisa i Carmen (v alternaci s Lucií Bílou).

Jan Kříž (v čele) a tančící režisér Roman Meluzín

1 9

P R E M I É R Y

•

M O N T Y

P Y T H O N ´ S

S P A M A L O T

Foto ze zkoušky

ADAM NOVÁK

ROZHOVOR

MONTHY PYTHON´S SPAMALOT – LÁSKA NA PRVNÍ POHLED (A POSLECH) Kterým muzikálovým titulům kromě legendárních Bídníků jste proklestil cestu na česká jeviště ještě před Spamalotem? Pomáda, Producenti, Jekyll & Hyde, Miluju tě, ale…, Hledá se muž: Zn.Bohatý!, Carmen, nemluvě o ńemuzikálových´ projektech, především komediích. A další muzikálová práva mám již podepsána, ale zatím nemohu být konkrétní. Jenom prozradím, že jedna nová ´bomba´ je nachystána pro vaše divadlo. Takže Spamalot je v tomto směru vaším osmým realizovaným počinem. Kde jste se s ním potkal a jaký byl váš první dojem? Monthy Python´s Spamalot jsem viděl v New Yorku a okamžitě jsem se do toho titulu zamiloval. Bylo mi jasné, že musím představení vidět ještě jednou, protože jsem pro smích řadu replik ani nemohl slyšet. Myšlenka přivézt tento titul k nám začala klíčit hned vzápětí? Ani ne vzápětí, ale již během představení. Někdy v polovině prvního jednání. Je těžké získat takto „čerstvou“ novinku? Jaké záruky musíte poskytnout a jaká rizika podstupujete? Majitel agentury, která vlastní na tento titul světová práva, je můj dobrý přítel, takže to pro mne tentokrát těžké nebylo. Ale když jsem od něho před deseti lety kupoval první práva (Miluju tě, ale…), bylo to dost náročné. Moje riziko spočívá v tom, že agenturu nezajímá, jestli mi divadlo zaplatí nebo ne – já jsem pro ně partner a je mojí povinností dostát závazkům za každou cenu. Ale v případě plzeňského divadla jsem klidný; mám ty nejlepší zkušenosti… Monty–pythonovský humor, na začátku 70. let provázený přívlastky jako nechutný, nihilistický, krutý či smrtící, má dnes mnoho skalních příznivců a pomalu, ale jistě se přesouvá do kategorie klasiky. Co na něm oceňujete vy?

Adam Novák, režisér a šéf souboru Roman Meluzín

U písňových textů je to ještě horší, protože tam navíc pracujete s hudbou, se kterou se hýbat nedá. Ale i přes přátelské vztahy s americkou agenturou jsem musel předložit překlad i texty ke schválení, což vyžadují autoři. S radostí mohu konstatovat, že jsem prošel bez jediné námitky či připomínky. A přitom si takové perličky jako třeba letmou citaci Nerudovy Romance helgolandské ani nemohou vychutnat… Čím muzikálová verze výchozí dílo obohacuje, co z původní nezávazné, ke všemu a všem neuctivé hříčky uchovává? Muzikálová verze je vlastně kompilát několika titulů skupiny Monthy Python, i když Svatý Grál je výchozí. A samozřejmě více než 75 % hudby bylo dopsáno. Pozvete na premiéru kritičku Janu Machalickou? Na to se zeptejte vedení divadla. Záleží na jejich odvaze… Ptala se Eva Ichová

Adam Novák

Miluji tento typ humoru. Kdybych ho měl k něčemu přirovnat, tak jedině k Divadlu Járy Cimrmana. Muzikál Monty Python´s Spamalot je stavěný na podobném principu, ale povýšený velkolepou výpravou, kostýmy, choreografií a úžasnou hudbou.

N O V Á K

Klade překladateli velké nástrahy? Vlastně bychom mohli začít už od titulu…

R O Z H O V O R

•

A D A M

Ten titul je nepřeložitelný. U překladů a textů tohoto typu je nutné, aby měl překladatel volnou ruku, protože je nutné některé fóry přizpůsobit té které zemi a jejímu jazyku. Naštěstí to autoři v tomto případě nejenom dovolují, ale přímo k takovému přístupu vybízejí. Překlad zpěvních textů představoval v tomto případě pouze obvyklý problém? Soubor muzikálu a operety při zahajovací zkoušce

2 0

KOUZELNÁ FLÉTNA

PREMIÉRA

Wofgang Amadeus Mozart Premiéra 3. dubna 2010 ve Velkém divadle

Sarastro Jevhen Šokalo / Pavel Vančura / Pavel Švingr • Královna noci Anna Klamo / Eva Müllerová • Pamina Petra Nôtová / Gabriela Ubavič / Lucie Silkerová • Tamino Tomáš Kořínek / Richard Samek / Juraj Nociar • Papageno Jiří Hájek / Matěj Chadima • Papagena Věra Likérová / Radka Sehnoutková • Mluvčí a 2. ozbrojenec Pavel Horáček / Dalibor Tolaš kněz a 1. ozbrojenec Josef Moravec / Juraj Nociar • Monostatos Jan Ježek / Josef Zedník 1. dáma Ivana Veberová / Regina Renzová • 2. dáma Valentina Čavdarová / Jana Tetourová 3. dáma Lucie Hilscherová / Jana Piorecká • 1. pachole Petra Tionová / Marie Pincová 2. pachole Ivana Klimentová / Bohumila Sommerová • 3. pachole Dominika Kopecká / Jana Tolašová • Sbor a orchestr opery DJKT • Balet DJKT, děti Baletní školy při DJKT Studenti HAMU Praha

Opera o dvou jednáních • Libreto Emanuel Schikaneder • Hudební čísla nastudována v německém originále • Dialogy Jana Kališová • Hudební nastudování a dirigent Ivan Pařík • Režie Jana Kališová Scéna Ivo Žídek • Kostýmy Jan Růžička Sbormistr Zdeněk Vimr • Dramaturgie Zbyněk Brabec • II. dirigent Jiří Štrunc Pohybová spolupráce Jaroslava Leufenová

KOUZELNÁ FLÉTNA PŘEKRAČUJE VŠECHNA ŽÁNROVÁ PRAVIDLA

Svou inscenační tradici mají Mozartovy opery i v Plzni. Jako první z nich zazněl 10. prosince 1892 Don Giovanni. Kouzelná

„Kouzelná flétna na pohádkovém půdorysu vyjadřuje humanistické myšlenky blízké zednářství a v příběhu využívá i prvky zednářských zkoušek a rituálů. Ale označit ji termínem zednářská opera? Co tenhle pojem vůbec znamená? Rozhodně ne žánrové označení. Je to tedy opera o zednářích nebo pro zednáře? To už vůbec ne. A kdo z diváků bude mít jasnou představu tom, co je svobodné zednářství? Není to pro laika pořád přece jen něco tajného, neznámého, spojeného málem s okultismem, co nevzbuzuje příliš důvěry? S pohádkou má naopak zkušenosti každý.

Jde-li člověk na pohádku, ví, co ho může čekat. Je to pojem jasný a dostatečně široký. Do pohádky patří romantický příběh lásky, humor, veselé špílce stejně jako zkoušky, tajemství i trocha strachu. A osvícenské ideály lidské vzájemnosti, úcty, mravního povznesení člověka, tolerance, vítězství světla nad temnotou se pohádce určitě příčit nebudou. Naopak. Mám-li tedy ten podivuhodný tvar, který v sobě mísí množství významově i stylově různorodých prvků označit jedním pojmem, nechť je to spíš pohádka. Kouzelná flétna, tak jak ji stvořili Mozart se Schikanedrem, ovšem překračuje všechna žánrová pravidla, včetně těch pohádkových. Takže čekejte spíš neklasický pohádkový příběh. Trochu surrealistický a snový, někdy groteskně komický, někdy i kapánek strašidelný. Příběh o životní cestě za poznáním a láskou.

F L É T N A

Režii Kouzelné flétny svěřil šéf opery Jiří Pánek Janě Kališové, která v Plzni vytvořila několik úspěšných inscenací, kromě poslední z nich, Smetanových Dvou vdov, to byla např. v r. 2006 rovněž Mozartova opera Così fan tutte. O své nové mozartovské inscenaci režisérka říká:

Wolfgang Amadeus Mozart

K O U Z E L N Á

O Kouzelné flétně bylo napsáno množství odborných studií, které rozebírají dílo po hudební i dějové stránce. Názory na tuto operu se často velice liší, stejně tak nesmírně bohatá je i recepce opery na světových jevištích. Některé zdůrazňují pohádkovost příběhu, jiné zase jeho zednářskou filozofii, další je považují za předchůdce pozdějších revuí. Pravdu má asi každý trochu, ostatně každé geniální dílo, a tím Mozartova Kouzelná flétna bezesporu je, snese nejrůznější výklady.

Po úspěšných inscenacích oper Così fan tutte a Figarova svatba se nyní vrací do operního repertoáru Kouzelná flétna. Hudebně operu studuje šéfdirigent Ivan Pařík a na obsazení čteme vedle známých sólistů plzeňské opery i jména hostů, kteří v minulosti s naší operou již spolupracovali, např. Pavel Vančura (Sarastro), Petra Perla Nôtová (Pamina), Juraj Nociar (Tamino, 1. kněz a 1. ozbrojenec), Matěj Chadima (Papageno), Věra Likérová (Papagena), dále Josef Moravec, Jan Ježek, Josef Zedník, Lucie Hájková, Regina Renzová a Lucie Hilscherová. V Kouzelné flétně představíme našim divákům i nové tváře, např. Annu Klamo a Evu Müllerovou (Královna noci), Pavla Švingra (Sarastro), Gabrielu Ubavič a Lucii Silkerovou (Pamina).

Záleží mi na tom, abychom nenudili, nebyli akademičtí, nebyli obecní. Záleží mi na estetické stránce představení. Nejde mi o to, aby bylo za každou cenu jiné. Přeju si udělat je živé, konkrétní a komunikativní. A s nádhernou hudbou v hlavní roli.“

•

Svou první zkušenost s operou Mozart učinil v 11 letech, kdy napsal jedno dějství do školní produkce díla zvaného Die Schuldigkeit des ersten Gebotes. Následovala první samostatná opera Apollo a Hyacintus a jednoaktový singspiel Bastien a Bastienka. V Mozartově tvorbě najdeme opery seria i opery buffa a také německé singspiely. Mimo tyto kategorie stojí dramma giocoso (hravé drama) Don Giovanni, právem nazývané operou oper. Své nejvýznamnější opery napsal Mozart na libreto Lorenza da Ponte (Figarova svatba, Don Giovanni, Così fan tutte). O jeho mistrovství svědčí i opera La clemenza di Tito, psaná současně s Kouzelnou flétnou, na tehdy již zastaralé Metastasiovo libreto. Vrcholem Mozartovy operní tvorby je bezesporu Kouzelná flétna na libreto známého vídeňského herce a divadelního podnikatele Emanuela Schikanedera, poprvé uvedená ve Vídni 30. září 1791 v Divadle na Vídeňce.

flétna pak byla poprvé uvedena 17. března 1896 jako druhá Mozartova opera nastudovaná v Plzni. Od té doby byla pravidelně znovu inscenována. Plzeň se může pyšnit i uvedením rekonstruovaného Mozartova operního fragmentu Návrat dona Pedra, který nastudoval Albert Rosen s Bedřichem Kramosilem.

P R E M I É R Y

Nahlédneme-li do statistik, zjistíme, že nejčastěji uváděné nejstarší opery dnešního repertoáru divadel u nás i v zahraničí jsou opery z pera Wolfganga Amadea Mozarta. Pravda, ne všech 22 oper tohoto slavného salcburského rodáka se hraje – naposledy byly kompletně uvedeny na Salcburském festivalu v roce 2006 u příležitosti 250. výročí skladatelova narození (a všechny zaznamenány na DVD).

Zbyněk Brabec

2 1

KRÁSKA A ZVÍŘE

PREMIÉRA

Michal Pavlíček Premiéra 13. března 2010 v Komorním divadle

Libreto Jiří Pokorný • Choreografie a režie Jiří Pokorný • Scéna Jaroslav Milfajt • Kostýmy Josef Jelínek • Asistenti choreografie Zuzana Pokorná, Jan Kadlec

Kráska Jana Kalinská / Nikola Pažoutová • Zvíře Milan Maláč / Martin Šinták • Malá Kráska Barbora Lahučká* / Denisa Šalomová* • Sestry Kateřina Štruncová, Nikola Pažoutová, Martina Diblíková, Michaela Musilová, Martina Drbušková • Kupec Petr Brettschneider / Miroslav Hradil • Nápadníci Petr Hos / Petr Klabusay, Miroslav Hradil / Pavel Tručka Služky Drahomíra Lojdová, Nela Mrázová, Kristýna Piechaczková, Eri Taguchi, Monika Mašterová • Čeledín Aleš Lindovský / Richard Ševčík • Hyeny Martina Drbušková, Jarmila Dycková, Kristýna Piechaczková, Petr Hos, Petr Klabusay, Richard Ševčík, Pavel Tručka, Ondřej Hajný, Aleš Lindovský • Hlas Bára Basiková * Žákyně Baletní školy DJKT

Starou francouzskou pohádku známou z vyprávění Jeanne-Marie Leprince de Beaumontové proslavil nepřekonatelný film režiséra–básníka Jeana Cocteaua z r. 1946 s Jeanem Maraisem v hlavní roli (resp. trojroli). Pozoruhodným počinem, který film inspiroval půlstoletí od svého vzniku, je minimalistická opera Philipa Glasse z r. 1994, kterou uvedlo Národní divadlo v režii bratří Formanů v r. 2003 a v brněnské Redutě ji v loňském roce nastudoval mladý slovinský režisér Rocc. Příběh se dočkal řady dalších filmových zpracování, vč. animovaného muzikálu z dílny Walta Disneye, stále znovu ožívá i na mnoha světových scénách. U nás se stala pro jevištní život pohádkové legendy zcela zásadní dramatizace Františka Hrubína, premiérovaná v r. 1970 v krumlovském přírodním divadle s otáčivým hledištěm. V průběhu let se tam vrátila znovu ve dvou nových inscenacích (1995 a 2006). Z Hrubínova básnivého textu vycházel Ota Hofman, autor scénáře jak

pro televizní film Ant. Moskalyka (1971), tak pro filmový horor Juraje Herze Panna a netvor (1978). Hrubínova hra se rovněž stala podkladem pro baletní zpracování Krásky a zvířete v r. 1976 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (libreto Milan Fridrich, hudba Emil Hlobil). Původní balet, inspirovaný jímavým příběhem francouzské legendy, připravuje nyní jako režisér a choreograf se svým mladým souborem šéf plzeňského baletu Jiří Pokorný. Ke spolupráci na titulu přizval skladatele, kytarového mága, zpěváka a textaře Michala Pavlíčka. Jméno tohoto všestranného hudebníka je spojeno s rockovou scénou, s hudbou populární i symfonickou. Je autorem scénické a filmové hudby, autorem hudby k baletům (Minotaurus, Hádanky, Malý princ) a muzikálům (Excalibur, Obraz Doriana Graye, Dáma s kaméliemi). Zajímavostí pro plzeňské publikum je, že v r. 1987 napsal scénickou hudbu ke klubové činoherní inscenaci Memento.

P R E M I É R Y

•

K R Á S K A

A

Z V Í Ř E

Michal Pavlíček

Michal Pavlíček a Jiří Pokorný na zkoušce

2 2

MICHAL PAVLÍČEK

ROZHOVOR

KRÁSKA A ZVÍŘE JE SILNÝ PŘÍBĚH S POEZIÍ I TAJEMSTVÍM

Jaký potenciál v něm jako skladatel nacházíte? Především dramatičnost a rozervanost a pak ve finále láska, která snímá i drápy z rukou. Vlastně celé to mystérium tajemného světa Zvířete. Vzpomínám na scénu v inscenaci, na Krásčinu prosbu: Vyprávějte! A on jí líčí své ráno – jak se v lese projíždí na koni, jak u potoku pijí nic netušící laňky s krásnými šíjemi, v kterých proudí krev. Ona ho vybízí – co bylo dál, povídejte dál! – Zvíře odpovídá – dál už nebylo nic… Je to vlastně i příběh platonické lásky, že vztah může vzniknout i bez vizuálního kontaktu přes duši, přes teplo řečených slov… Dokonce v dnešní době i přes psaná slova se může vyklubat „láska přes internet“… Ale tahle pohádka má užasnou atmosféru – svícny v anonymních rukou na zámku, osamocenost Krásky, její obětování za otce. A samozřejmě ty emoce v závěru, kdy Zvíře umírá a ona ho ve jménu lásky zachraňuje a zbavuje prokletí. Čeká diváky pohádka nebo existenciální drama? Určitě by šlo udělat Krásku a zvíře jako velmi modernistický balet s vážnohudebním obsahem i jako krotkou pohádku pro děti. Já doufám, že se nám podaří ustálit se na rovině akceptovatelné z hlediska náročnějšího publika i z hlediska dětí, že to bude pohádkový příběh s poezií i tajemstvím – prostě představení jak se říká ´family project´. V hudbě se snažím o srozumitelnost a barevnost. Každopádně ten příběh mě naplňuje, je mi blízký, a proto – v rámci mého hudebního sdělení – jsem byl jako ryba ve vodě.

Já vlastně vyrůstal v dvojím světě – na jedné straně syrový rock, na druhé vážná hudba. Kytaru jsem dělal od nějakých čtrnácti, miloval jsem a hrál big beat, ale zároveň poslouchal vážnou hudbu a pět let jsem na kytaru hrál i klasiku. I když jsem potom část svého života věnoval převážně rockové hudbě, mám v sobě oba tyhle světy zakódované rovnocenně a vzájemně se prolínají. Nejsem stylově zakotven, rád se otevírám širokému hudebnímu horizontu. V hudbě jde hlavně o emoce – a jestli jich dosáhnete dramatickou vážnohudební kompozicí nebo kvílivou kytarou, je celkem jedno. Scénické hudbě se věnujete posledních 15 let velmi intenzivně ve všech podobách – a to nemluvím o hudbě filmové. Je pro vás vstup do světa baletu něčím mimořádný? Spojení hudby s tancem je přirozený sňatek… Mám rád abstrakci hudby, když si člověk ve své hlavě natočí svůj film nebo zatancuje svoje tango – to je nádherné. Myslím si, že pohyb s hudbou spolu vytvářejí velmi silné propojení. Samozřejmě nesmí jít o prvoplánové vzájemné ilustrování, ale když se správně prolne abstrakce pohybu a hudby, neuvěřitelně se vzájemně umocňují. Práce na inscenaci je teprve v začátcích, dnešní zkouška byla jen náznakem – Byla to první zkouška, kterou jsem viděl. A myslím, že se ty věci spojují, těším se, až toho uvidím víc. Hudba nebude pouze orchestrální, např. duet Krásky a Zvířete doprovází zpěv. Zní to anglicky, ale slovům jsem nerozuměla. Přesto i v té provizorní nahrávce působí náhlý vstup lidského hlasu – vašeho hlasu – velmi emotivně. Rozumět jste nemohla, ono to ani anglicky nebylo. Abych to vysvětlil – já si vždycky všechny svoje písničky, které složím, nazpívám nejdřív sám v jakési ´pseudoangličtině´. Když totiž zpívám anglicky, mám úplně jinou barvu hlasu, s českým textem mám problémy hlavně kvůli frázování. V této ´svahelštině´ jsem úplně svobodný. Potom mnou nazpívané demo předám textařům a pak ho teprve dostane do ruky

Ano, v některých částech bude zpívat se mnou i Bára. Jiří Pokorný se zmínil, že při zrodu titulu působíte také dramaturgicky – jak to probíhá v praxi? Zvolili jsme takový postup, že jsem nejdřív na bázi daného příběhu připravil hudbu, různá témata pro různé situace, v jakých se postavy nacházejí, lyrická, dramatická i humorná. Jirka si z těchto témat udělal představu, svoji skicu, a pak jsme to spolu probrali a já jsem tato témata propojil a postavil z nich jednotlivá jednání. Hudební a pohybová složka se průběžně stále ovlivňují a přizpůsobují. Současně ovšem stíháte mnoho dalších věcí. S čím se Kráska a zvíře na vašem ´pracovním stole´potkává? Jsem v tom trochu nesvéprávný, většinou se mi stává, že se mi prolínají dvě věci najednou. Neumím si moc organizovat život. Na podzim jsem dodělával dvoudílný thriller pro ostravskou televizi Na vlky železa, potom na Boží hod běžela pohádka Dům u zlatého úsvitu, což prezentovalo dobrou hodinu a něco symfonické muziky. V prosinci jsem měl ještě premiéru celovečerního filmu Stínu neutečeš s paní Adamovou a s panem Landovským, ke kterému jsem složil hudbu. Uvědomuji si, že bych měl brzdit, chtěl bych se víc věnovat svému malému synkovi – jenže v téhle branži a v téhle době je těžké odmítat a mně se v poslední době naskýtají samé lákavé, inspirativní nabídky. Například? S Karlem Smyczkem připravujeme na příští rok velký dětský seriál. Také jsem byl oslovený Václavem Havlem, abych složil hudbu k jeho chystanému filmu Odcházení, který se plánuje na léto. Teď dodělávám ještě svoji desku a nechci se vzdát ani koncertů… Kolik hodin má váš pracovní den?

P A V L Í Č E K

Ve všech těchto podobách je to krásný, inspirativní příběh, ale mě osudově zasáhl právě ten Moskalyk. Asi to bylo nějak správně načasované do mého dospívání.

Z čeho pramení vaše až zarážející mnohostrannost?

Ve spojení se Zvířetem působí dobře právě mužský hlas, ale vím, že se také uvažovalo o nahrávce s Bárou Basikovou.

To se ani neptejte – na to, že jsem po bypassech, je to docela dobrý. Pár hodin to je. Bohužel mou druhou družkou je hudba, kterou jsem posedlý a bez které nelze moc existovat.

M I C H A L

Takže ne Cocteauův film nebo Panna a netvor Juraje Herze…

Určitě. Minotaurus i Hádanky byla hodně abstraktní představení vytvořená laternovskou koncepcí. Malý princ je zase spíš atmosférická křehká záležitost, takový vizuál, zobrazující nálady a pocity malého prince, setkání na planetkách. Myslím, že Malý princ je v podstatě neuchopitelný. Člověk se může pokusit jen o jakési nahlédnutí.

interpret. Já si vlastně držím to ´právo první noci´. A většinou pod vlivem nálady toho okamžiku stvoření se mi podaří dát do toho výraz, který pak může být pro interpreta jasným vodítkem.

Eva Ichová

•

Jednoznačně pozitivně. Vlastně to bylo naplnění mého dávného snu vytvořit hudbu k pohádce Kráska a zvíře. Je to jedna z mých nejmilejších pohádek. Vždycky jsem tíhnul spíše k smutným dramatickým pohádkám. Měl jsem rád Andersena a nikdy jsem si příliš neliboval v klasických českých pohádkách o hloupých Honzech pohodujících na peci s buchtama. I když bláznivé pohádky mám taky rád, proto i ty Výběrovské kořeny ve mně jsou. Jako dítě mě silně zasáhla Moskalykova televizní inscenace Krásky a zvířete s Janou Šulcovou v hlavní roli, zřejmě už od té doby jsem měl v koutku vědomí zasuté přání někdy si tohle drama udělat.

Bude to zřejmě nejdějovější z vašich baletů.

R O Z H O V O R

Jak jste zareagoval, když vám šéf plzeňského baletu nabídl spolupráci na Krásce a zvířeti?

2 3

JOSEF JELÍNEK

ROZHOVOR

KRÁSKA A ZVÍŘE OTVÍRAJÍ DVÍŘKA DO SVĚTA FANTAZIE Autorem kostýmů pro původní balet Kráska a zvíře je mezinárodně uznávaný výtvarník Josef Jelínek, jenž se soubory Divadla J. K. Tyla spolupracuje již plná dvě desetiletí. Když jsem se na něho obrátila s žádostí o informace k připravované inscenaci, netušila jsem, že tu vlastně slaví svého druhu jubileum: Kráska a zvíře je jeho padesátým plzeňským titulem a zároveň dvacátou inscenací baletního souboru, na níž se podílí; pro deset z nich navrhl také kompletní scénické řešení. Josef Jelínek vystudoval scénografii na VŠMU v Bratislavě, po desetiletém sedmiletém angažmá ve Zlíně se na řadu let stal stálým kostýmním výtvarníkem Národního divadla. Nyní trvale spolupracuje se Státní operou Praha, působí ve většině českých divadel, hostoval na mnoha zahraničních scénách a jeho kostýmy provázejí řadu filmů. Počet inscenací, pro něž Josef Jelínek vytvořil kostýmní návrhy, již překročil šest stovek. osm stovek. Při Při jeho jeho užším užším zaměření zaměření na hudební a zvláště taneční divadlo je zřejmé, že se základními tituly baletního repertoáru se setkává opakovaně. Kráska a zvíře, která se jako zcela původní dílo v těchto dnech v Plzni teprve rodí, staví tedy i před zkušeného divadelního veterána nový a zajímavý úkol.

Vím, že s Kráskou a zvířetem v baletní podobě jste se dosud nesetkal, a myslím, že ani v jiné. Jak se s tímto titulem vyrovnáváte – a zvláště pak se specifickým oříškem, který výtvarníkovi předkládá v podobě pohádkovo-mýtické postavy Zvířete?

J E L Í N E K

Právě proto, že po celé dlouhé sérii klasických a moderních baletů se s tímto námětem setkávám poprvé, je práce na něm mimořádně lákavá. A zároveň v ní mohu zúročit vše, co jsem se snažil prezentovat v předchozích inscenacích. Tahle kouzelná předloha, která inspirovala už mnoho kumštýřů, je z rodu klasických pohádek s dobrým koncem. Výtvarníkovi skýtá možnost uplatnění fantazie, její taneční verze ještě více otevírá dvířka do fantaskního světa. Ne jenom Zvíře samotné, i jeho hyeny či tanečně pojednaná mlha – to je pro mě podaná ruka, šance vytvořit něco nového, co nebude jen kopírováním něčeho, co už jsme tu viděli. Na jedné straně svět fantazie, na druhé praktická omezení. A vy to musíte skloubit…

R O Z H O V O R

•

J O S E F

Jistě, a to prostřednictvím prvků adekvátních baletu. Jinak se pohybuje činoherec, jinak tanečník. Já musím respektovat jeho pohyb a nutnost rychlé proměny netvora v krásného prince. Snažím se vytvořit kostým, který by dotvářel charakter, dával vyniknout fyziognomii a zároveň – v přípa-

dě Zvířete – ji do jisté míry potlačoval. Je to rustikálně chápaný kostým se zvířecími prvky. Vaše zvíře se těm filmovým nepodobá. Nechtěl jsem imitovat žádnou ze známých podob: u Cocteaua to bylo něco mezi lvem a škaredou zlou kočkou, u Herze mělo Zvíře dravou ptačí hlavu. Ani to naše není konkrétní, je něčím mezi vlkodlakem, ptákem a ještěrem. Ale místo šedohnědého zabarvení, které se přirozeně nabízí, i v barevnosti jsem se uchýlil k jisté symbolice. V černém kostýmu a masce Zvířete probleskuje modrá barva jako pojítko mezi temnou bytostí a člověkem, který je v ní ukrytý: modrý bude i kostým vysvobozeného Prince. Postava Krásky zase musí naplňovat kritérium dané jejím jménem. Krása – to je pro mne jednoduchost a čistota, bílá a modrá jsou barvy čistoty a jako takové jsem je zvolil i pro Krásčin kostým. Kostýmy dávají příběhu také dobový rámec. Jakou stylizaci jste zvolil v tomto případě? Reálné postavy – otec, sestry, Kráska, celá společnost – jsou zasazeny do empiru. Tahle dobová inspirace dodává inscenaci určitou eleganci a noblesu. Množství inscenací, na kterých pracujete, je až neuvěřitelné. A přitom jste pověstný tím, že se každé věnujete velmi pečlivě, ve všech fázích zrodu. Že vaše práce nachází ohlas v okouzlení diváků a jejich spokojenosti s výsledkem, je známo. Ale neméně podstatné mi připadá i uznání ze strany těch, kteří vaše návrhy uvádějí v život. Lidé v dílenských provozech si spolupráci s vámi velice pochvalují.

Liší se vaše zkušenosti z práce v tuzemsku a práce v zahraničí? Ověřil jsem si, že pracovat mohu všude, a pociťuji to jako určitou satisfakci. Hostoval jsem na světových scénách, poznal jsem práci v divadelních dílnách od Buenos Aires přes Deutsche Oper po Monte Carlo. Řemeslo je všude stejné, bez úcty k němu a k lidem, kteří ho provozují, to prostě nejde. Všude musíte lidi zapálit, a oni pak pro společnou věc udělají všechno Náklady na výpravu inscenací jsou striktně limitovány, čas na výrobu přísně vymezen a kapacita dílenských provozů je denně podrobována těžkým zkouškám. Přesto znovu a znovu žasneme nad zázraky, které z nich vycházejí. Jak ovlivňují vaši práci všechny ty omezující faktory? Pro mě omezující je časová tíseň. V tom ostatním pořád vycházím z toho, že divadlo se dá dělat dobře, když jsou nápady. Není třeba utrácet za drahé materiály a předvádět divákovi, co všechno je k dostání. Já jsem začínal před mnoha lety, kdy v materiálech nebyl valný výběr. Ale měl jsem štěstí na lidi, kteří dokázali věci imitovat, nahradit. Už ve škole jsem se naučil, že pracovat se musí s tím, co je k dispozici, a že i z dostupných materiálů se dá určitým zpracováním vyloudit představa něčeho neskutečného. Proto mě divadlo pořád baví: neustále si hraju a něco vymýšlím. Eva Ichová

Důležitá je vzájemná komunikace. Aby oni mohli naplnit mou představu, musím především vědět, co chci, a přesvědčit je o tom. Každá věc se tvoří postupně. Návrhy vznikají v určité inkubační době, která předchází začátku zkoušek, takže někdy i sebelepší návrhy, konfrontované potom s realitou, je třeba pozměnit, dotvořit – to se nedá udělat na jednu zkoušku a pouze na základě vysvětlení. Je to možná únavné, ale baví mě to. Už na první zkoušce v krejčovně, kdy herec nebo tanečník poprvé vstoupí do rozešitého kostýmu, vidíte, jestli se s ním ztotožní anebo začne přemýšlet, jak s ním bude pracovat. Tím nabýváte jistoty, že nastoupená cesta je správná a už jenom dále zdokonalujete. Nejhorší je na něčem dogmaticky trvat. A co je podle mě naprosto neakceptovatelné, je nevkusný a samoúčelný kostým, vytržený z kontextu. Já rád dělám věci, jejichž existence je založená na respektu – vůči představě režiséra, choreografově vizi, přístupu scénografa – a na nezklamání důvěry všech spolupracovníků. Josef Jelínek

2 4

2 5

R O Z H O V O R

•

J O S E F

J E L Í N E K

JUBILEA MIROSLAV KOPP Životní jubileum oslavil 23. února významný český operní pěvec Miroslav Kopp, narozený v r. 1955 v Plzni. Jeho sólistickému angažmá v DJKT v l. 1997-2008 předcházelo dlouholeté působení na scéně Národního divadla v Praze (od r. 1981) a hostování na mnoha operních jevištích světa (kromě německy mluvících zemí např. ve Francii, Kanadě, Argentině, Japonsku ad.). V Plzni vytvořil Miroslav Kopp řadu stěžejních tenorových rolí (Edgardo – Lucia di Lammermoor, Boris – Káťa Kabanová, Faust – Mefistofeles, Don José – Carmen, Jeník – Prodaná nevěsta, Lukáš – Hubička, Vít – Bloud, Samson – Samson a Dalila, Alvaro – Síla osudu). Externě spolupracuje s plzeňskou operou i nadále, v současnosti vystupuje v inscenaci Straussovy Salome jako Narraboth či v roli Poissona v Cileově opeře Adriana Lecouvreur.

Pavel Horáček – VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ

V Divadle J. K. Tyla jako svou první roli pohostinsky nastudoval Mefistofela v Gounodově Faustovi a Markétce v r. 1993 a o pět let později zde nastoupil do angažmá. I jeho plzeňská éra je repertoárově velmi bohatá a krom rozmanitých pěveckých úkolů mu poskytuje mnoho příležitostí k uplatnění působivého zjevu i nemalého hereckého potenciálu. Za pozornost stojí, že např. v loňské sezoně se bez Pavla Horáčka neobešel žádný z premiérových titulů, včetně obnovené Carmen, kde ztvárnil Zunigu: v Panně orleánské se představil jako Arcibiskup, v Lazebníku sevillském zpívá Doktora Bartola, v Salome Nazaretského a Vojáka, v Bohémě domácího Benoita. Současná sezona mu přinesla roli Knížete z Bouillonu v Adrianě Lecouvreur a nejnověji roli Pana Kloučka ve Veselých paničkách windsorských.

Rudolf Kutílek (Čochtan) – DIVOTVORNÝ KLOBOUK

v opeře amerického skladatele R. Kurky Dobrý voják Švejk, Principál v Prodané nevěstě). Po bytostném komediantovi, který na plzeňských prknech rozdával radost a vyvolával blahodárný smích více než půl století, zůstává nezacelitelná mezera.

ARTUŠ REKTORYS

RUDOLF KUTÍLEK

Miroslav Kopp (Boris) – KÁŤA KABANOVÁ

PAVEL HORÁČEK

J U B I L E A

Dalším v trojlístku pěveckých jubilantů je vynikající basista, jehož 55. narozeniny připadají na 11. duben, Pavel Horáček. I on přišel do Plzně již ověnčen úspěchy z mnohaletého působení na půdě Národního divadla, jehož sólistou se stal v pouhých 23 letech, a posléze Státní opery Praha. Vystoupil na mnoha světových pódiích, z nichž za všechny zmiňme alespoň Carnegie Hall, kde zpíval Lutobora při koncertním provedení Libuše v podání Gabriely Beňačkové.

2 6

15. dubna si připomeneme, že před pěti lety pozemskou scénu navždy opustil jeden z nejpopulárnějších plzeňských herců, člověk oddaný divadlu a svému publiku duší i tělem, Rudolf Kutílek (nar. 8. 7. 1923). Do angažmá v Plzni nastoupil 1947, v následujících desetiletích šel z role do role. Do roku 2004, kdy se s jevištěm rozloučil rolí Vrchního eunucha v Lehárově Zemi úsměvů, jich tu vytvořil zhruba 220. Je velmi těžké vybrat jich pro vzpomínku jen několik. Chybět mezi nimi by rozhodně neměl Celestin v Mam´zelle Nitouche, Popiel v Polské krvi, Sancho Panza v Muži jménem La Mancha, Koloman Župan v Cikánském baronovi, Doolittle v My Fair Lady či jedna z posledních rolí, Sir Osgood Fielding v Sugar – a nade všemi jeho nezapomenutelný vodník Čochtan v Divotvorném hrnci. Ve svém souboru se etabloval i jako režisér operetních inscenací, jako zpěvák se uplatnil také v opeře (titulní role

29. dubna oslaví 75. narozeniny Artuš Rektorys, známý plzeňský skladatel a pedagog plzeňské konzervatoře, jenž velkou část svého profesionálního života věnoval plzeňskému divadlu. Od svého nástupu do angažmá v r. 1958 tu působil jako hornista operního orchestru plných 43 let. V r. 1966 začal spolupracovat také s činoherním souborem – nejprve jako korepetitor, posléze jako autor scénické hudby např. k inscenacím Růže a kříž, Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko či k shakespearovským titulům Romeo a Julie, Hamlet a Othello.

HELENA BULDROVÁ Rovněž 11. dubna oslaví půlkulaté životní jubileum jediná dáma mezi jubilanty, sólistka plzeňské opery v l.1972-87 Helena Buldrová (nar. 1945). Začínala tu jako lyrický soprán, k jejím prvním rolím patřila Anežka ve Dvou vdovách, Mařenka a Rusalka. Neúprosné potřeby operního provozu urychlily její pěvecký vývoj směrem k dramatickým sopránovým rolím, takže Smetanovu Miladu a dokonce Pucciniho Turandot zařadila do svého repertoáru již před dosažením 30. roku. Výčet jejích rolí vytvořených během plodných patnácti let je neobyčejně pestrý, jmenujme např. Lady Macbeth, Mimi a Musettu v Bohémě, Taťánu v Oněginovi, Lízu v Pikové dámě,

Antonii a Giuliettu v Hoffmannových povídkách, ale také Brunhildu v koncertním provedení Wagnerovy Valkýry či titulní postavy ve Straussově Arabelle a Fibichově Nevěstě messinské. Jako Rusalka, Káťa Kabanová, Fiordilidgi a Carmen hostovala také v Národním divadle. Když po vážné operaci ukončila pěveckou kariéru, našla Helena Buldrová nové poslání jako pracovnice sociálního odboru obvodního městského úřadu, kdy všechny své síly věnovala péči o nezletilé. Dnes se s její milou tváří setkáváme ve vrátnici Velkého divadla. Oklikou se tak vrátila do milované budovy a opět celým srdcem prožívá dění v plzeňské opeře. Její velkou radostí zůstává, že mladým následovníkům může být v případě potřeby zasvěcenou oporou. Helena Buldrová – ARABELLA

Je to už deset let, kdy zemřel přední herec činoherního souboru Milan Vlachovský (13. února 2000). I když jeho rodným městem byla Praha a první část života prožil v jihočeském městečku Kardašově Řečici, jeho domovem se stala Plzeň. Přišel sem po krátkých angažmá v Beskydském divadle, brněnském Divadle J. Fučíka a divadle chebském. Plzeňskému publiku se poprvé představil v roce 1966 jako Rafael v Bréalových Husarech. Za šestadvacet let plzeňského angažmá vytvořil přes osmdesát, většinou klíčových, rolí. Převažovaly postavy se složitým nebo tragickým osudem. K těm nejzajímavějším patřil Kryštof Kolumbus v Claudelově Knize o Kryštofu Kolumbovi, August v Kohoutově hře August August, august, George ve hře O myších a lidech, Šťastlivec v Ostrovského Lese, Stanley v Tramvaji do stanice Touha, Cholstoměr v Tolstého Příběhu koně, Napoleon ve Vojně a míru (cena Českého literárního fondu), Danton i Robespiere v Büchnerově Dantonově smrti, Tartuffe ve stejnojmenné Molièrově komedii, Andersen v Enquistově hře Ze života žížal, Tatínek ve Steigerwaldově Tatarské pouti, Profesor v Ubohém vrahovi nebo doktor Dorn v Rackovi. Do smíchu jeho komediálních postav se mísil hořký tón skepse a poznání. Za všechny role

tohoto typu je třeba vzpomenout na šaška Vejražku ve Večeru tříkrálovém. Umění stylizace při zachování lidského rozměru postavy předvedl třeba jako Don Carlos v Donu Jeanovi. Jeho postavy byly vitální, konkrétní v charakterové kresbě a přesné ve vybudovaných vztazích. A přece tady bylo ještě něco navíc – tajemství skrývané za úsporným výrazem. Ve své profesi i v soukromém životě často pochyboval, ale snažil se přijít věcem na kloub, dobrat se podstaty a složitosti problému. I za cenu zraňování sebe a těch, kteří ho obklopovali. Přesto ho režiséři obsazovali do hlavních rolí. Když měl pocit, že se s postavou nedokáže ztotožnit, vzdal se jí. Na začátku herecké kariéry se wtak zřekl Hamleta, na samém konci Taťky ve Williamsově Kočce na rozpálené plechové střeše a Jiřího v Albeeho hře Kdo se bojí Virginie Wolfové. Odešel z plzeňského divadla na vlastní žádost v roce 1992 a odolal všem hlasům, které ho lákaly zpět. Odolal i nabídce na hostování v Národním divadle. Rybařil a do konce svého života zůstal věrný pouze rozhlasu. Přes časovou bariéru se dodnes živě vybavují jeho jevištní postavy, nekompromisní názory na tvorbu i útržky konfliktů a chvil pohody. Marie Caltová

J U B I L E A

SMUTNÉ VÝROČÍ MILANA VLACHOVSKÉHO

Uvádějíce na pravou míru řádění tiskařského šotka v minulém čísle představujeme dvě mladé rodiny bývalých tanečníků DJKT D. Rybickeho a M. Kašparovského: Sólistka muzikálového a operetního souboru Michaela Rybicka s manželem Danielem a dcerkou Terezkou (foto 1), Olena Papka a Marek Kašparovský s dětmi Matyášem a Nikolkou (foto 2).

2 7

nominacích figurovalo její jméno třikrát (Odetta–Odilie v Labutím jezeře – 2002, Gerda v Malém panu Friedemannovi – 2004, Raymonda v ND Brno – 2008).

BALET A OPERA VE HŘE O CENY THÁLIE 2009

Petra Šimková Alvarez je na Cenu álie nominována za roli Mařenky v nové inscenaci Prodané nevěsty v Ústí nad Labem, se zřetelem k výkonům v roli Neddy v Komediantech v Divadle F. X. Šaldy v Liberci a v roli Mimi v Bohémě v Divadle J. K. Tyla v Plzni. V živé paměti mají plzeňští diváci také její Zuzanku z Figarovy svatby, jen někteří však mohou vzpomínat, jaká byla v jejím podání Prodaná nevěsta před více než dvěma lety na scéně Velkého divadla. O jejím současném výkonu v této roli píše kritička Helena Havlíková: „Petra Šimková se rychle vypracovala, troufám si tvrdit, v naši nejlepší současnou Mařenku, temperamentní holku krev a mlíko, půvabnou, dojemnou i výbušnou.“ Slavnostní večer v Národním divadle, kdy budou ceny udělovány, bude určitě Petra Šimková Alvarez prožívat se zdvojenou intenzitou. V kategorii mužů totiž jako interpret role Nemorina v libereckém Nápoji lásky aspiruje na cenu rovněž její manžel, Rafael Alvarez, který v Plzni hostoval jako Princ v Rusalce a Maurizio v Adrianě Lecouvreur. Ivona Jeličová – MARYŠA

Na Cenu álie 2009 za mimořádný jevištní výkon v oboru balet, pantomima nebo jiný tanečně–dramatický žánr aspiruje Ivona Jeličová v titulní roli tanečního dramatu Petra Wajsara a Aleny Peškové Maryša. Jejími soupeřkami ve finále bude Lucie Holánková z Pražského komorního baletu a sólistka Národního divadla Nikola Márová.

Jako sólistka plzeňského baletu bodovala Ivona Jeličová v předchozích sedmi ročnících této soutěže vyhlašované Hereckou asociací již pětkrát. Na Cenu álie byla nominována v roce 2005 (Lady Macbeth) a v roce 2006 (Mahulena). V širších

Hotovou žeň zaznamenala plzeňská opera v širších nominacích na Cenu álie 2009. Čteme zde jména dvou představitelek titulních rolí: hostující Veronika Hajnová Fialová zaujala jako Johanka z Arcu v Panně orleánské a sólistka DJKT Ivana

C E N Y

T H Á L I E

2 0 0 9

Z hodnocení oborové odborné poroty citujeme: „Ivona Jeličová měla jedinečnou příležitost v navýsost dramatické roli, která ovšem klade na interpreta mimořád-

né nároky. Vykreslením psychologického vývoje postavy a taneční technikou, která byla zcela ve službách příběhu, se umělkyni podařilo velmi silně oslovit diváka. Jeličová je tanečnicí širokého pohybového i výrazového rejstříku, který ve výjimečné úloze plně uplatnila.“

Sympatie a podpora plzeňských diváků budou jistě provázet členku činohry DJKT Andreu Černou, která je na prestižní cenu nominována za roli Máši v inscenaci Čechovových Tří sester, které v pražském Divadle Na Fidlovačce nastudoval režisér Juraj Deák. V jeho režii exceluje Andrea Černá i na scéně DJKT jako Kateřina v Shakespearově Zkrocení zlé ženy.

Veronika Hajnová Fialová – PANNA ORLEÁNSKÁ

2 8

Andrea Černá (Kateřina) – ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY

Ivana Veberová – ADRIANA LECOUVREUR

Svatopluk Sem (Marcello), Richard Samek (Rodolfo) – BOHÉMA

Veberová jako představitelka Cileovy Adriany Lecouvreur. Mladá pěvkyně si tak zopakovala úspěch z roku 2006, kdy byla nominována za roli Jitky v inscenaci Smetanova Dalibora a zároveň na Cenu Alfréda Radoka v kategorii mladých talentů.

Inscenace Bohémy v režii Oldřicha Kříže a hudebním nastudování Jiřího Štrunce zaznamenala další dva úspěchy. Ze sympatického spolku mladých umělců figurují v nominacích Richard Samek jako Rodolfo a Svatopluk Sem jako Marcello.

Petra Šimková Alvarez (Mimi) – BOHÉMA

Prestižní ocenění budou předána 20. března v Národním divadle v Praze. Program slavnostního večera, jehož moderátorem bude opět plzeňský dramatik, herec a režisér Antonín Procházka, zprostředkuje Česká televize v přímém přenosu.

DIVADLO J. K. TYLA PARTNEREM MEZINÁRODNÍHO PROJEKTU Po úvodním jednání v Plzni, které proběhlo koncem roku 2009, a následujících jednáních počátkem února 2010 v maďarském Szegedu byla ředitelem Divadla J. K. Tyla Janem Burianem podepsána smlouva s produkční společností Armel, organizátorem 3. ročníku mezinárodní soutěže – Opera Competition and Festival. Plzeňské divadlo se tak stává partnerem velkorysého projektu, jehož se účastní soutěžící z celého světa a který je mj. zaměřen na podporu soudobé operní tvorby. Cílem soutěže není vyhledávat mladé talenty s krásnými hlasy a mimořádnými dispozicemi, nýbrž nejlepší představitele operních postav; předmětem hodnocení je komplexní scénický projev. Mezinárodní porota ve finále proto hodnotí výkony soutěžících přímo v inscenacích, nastudovaných v koprodukci s festivalem v partnerských operních domech v Evropě a USA.

A N D

F E S T I V A L

Agnes Havas a Attila Vidnyánszky s Janem Burianem při prohlídce Velkého divadla

Soutěžní inscenace budou premiérovány v září 2010 v místech svého nastudování. Finále proběhne začátkem listopadu v Maďarsku a všechny uvedené inscenace zhlédnou díky spolupráci festivalu s televizemi Mezzo a Duna příznivci opery na celém světě.

C O M P E T I T I O N

První kola soutěže se odehrají v dubnu 2010 v New Yorku, Paříži, Budapešti, Moskvě a norském Bergenu, kde budou v porotě zástupci DJKT, šéf opery Jiří Pánek a režisér Luděk Golat. Druhé kolo, kde se o nastudování každé soutěžní role v konkrétní inscenaci bude ucházet vždy pět vybraných interpretů, proběhne v Budapešti v polovině května 2010.

Attila Vidnyánszky – režisér a ředitel divadla Csokonai Színház v Debrecenu, Agnes Havas – ředitelka Opera Competition and Festival, Zdeněk Pánek, Luděk Golat, Jiří Pánek a Jan Burian při jednání o účasti DJKT na mezinárodním projektu

2 9

O P E R A

V tomto roce byla pro inscenování určena Verdiho La Traviata, Racek omase Pasatiera, Prokoevův Ohnivý anděl, Sluha Marca Tutina a Veslefrikk Knuta Vangeho, které budou nastudovány v operních domech v Bergenu (Den Nye Opera), v Plzni (Divadlo J. K. Tyla), Krakově (Opera Krakowska), New Yorku (Dicapo Opera eatre) a Debrecenu (Csokonai Színhás), přičemž v každé z oper jsou obvykle určeny tři soutěžní role (v opeře Veslefrikk výjimečně dvě). Plzeňská opera nastuduje v režii Luďka Golata dílo současného italského skladatele Marca Tutina Sluha, v němž jsou soutěžní role pro soprán, tenor a baryton.

LUCIE HILSCHEROVÁ A MICHAELA KAPUSTOVÁ SVÉ ROLE VYHRÁLY Vedení plzeňské opery, cílevědomě vyhledávající mladé talenty, intenzivně spolupracuje s Mezinárodní pěveckou soutěží A. Dvořáka v Karlových Varech, jejíhož 44. ročníku se zúčastnilo 83 mladých pěvců ze čtyř kontinentů. Jednou z udělovaných cen je i Cena DJKT, kterou provází možnost nastudovat v DJKT výraznou roli v některé z nových inscenací. Ve Veselých paničkách windsorských alternují v roli Paní Kloučkové dvě pěvecké naděje z posledních ročníků Dvořákovy soutěže. Mezzosopranistka Lucie Hilscherová se stala laureátkou soutěže v roce 2008, kdy kromě 1. ceny v kategorii píseň získala řadu dalších ocenění, mezi nimi i Cenu Divadla J. K. Tyla. Diváci ji znají již z několika operních inscenací (Emilia – Otello, Rychtářka – Její pastorkyňa, Marcellina – Figarova svatba) Michaela Kapustová zabodovala v Mezinárodní soutěži A. Dvořáka 2009 v kategorii opera i v neobyčejně silně obsazené kategorii píseň, v nichž obou získala 3. cenu. K nim připojila zvláštní ocenění spojené se jménem A. Dvořáka a Cenu Divadla J. K. Tyla. V plzeňské opeře debutovala v r. 2008 jako Rosina v Lazebníku sevillském. Lucie Hilscherová (Paní Kloučková)

Michaela Kapustová (Paní Kloučková)

M O Z A I K A

ZPRÁVY Z BALETU MEZINÁRODNÍ TÝDNY TANCE 2010 – GALA

MEZINÁRODNÍ BALETNÍ SOUTĚŽ BRNO 2009

V reprezentativním programu 9. 12. 2009 na Nové scéně Národního divadla v Praze v rámci 24. ročníku mezinárodního festivalu vystoupili členové souborů Národního divadla Brno, Národního divadla Ostrava, Národního divadla Praha, Divadla J. K. Tyla Plzeň a laureáti Mezinárodní baletní soutěže. Plzenští tanečníci Martin Šinták a Jarmila Dycková zatančili snovou scénu z tanečního dramatu Maryša a Martina Diblíková s Martinem Šintákem tu uvedli choreografii Jiřího Pokorného La Dispute.

Třetího ročníku soutěže, na kterou se od 10. do 13. prosince 2009 do České republiky sjeli účastníci ve věku 14 až 25 let ze Slovenska, Ruska, Polska, Moldávie, Rumunska, Itálie, Austrálie, Maďarska, Ukrajiny, Rakouska, Slovinska a Japonska, se zúčastnili také tři mladí tanečníci z Plzně. DJKT tak bylo jedinou českou oblastní

Martin Šinták a Jarmila Dycková – MARYŠA

3 0

scénou, jež měla mezi 90 účastníky z celého světa své zástupce. Členové plzeňského baletu Martin Šinták, Monika Mašterová a Richard Ševčík soutěžili v kategorii A, určené pro mladé taneční umělce z profesionálních baletních a tanečních souborů. Dvěma vyřazovací koly se do finále probojoval Richard Ševčík.

Richard Ševčík a Jarmila Dycková jsou novými sólisty plzeňského baletu. Na snímku jako Mefistofeles a Mefistofela v baletu FAUST

DVĚ VDOVY VE WINTERTHURU

dámská titulní dvojice v obou alternacích: Ivana Šaková (Anežka), Radka Sehnoutková (Karolina) – foto 1, Helena Kaupová (Anežka), Zdena Kloubová (Karolina) – foto 2.

ABY ŘEČ NESTÁLA

Na základě tohoto úspěchu bylo domluveno další hostování opery DJKT v prosinci 2010 – tentokráte s dalším ze základních titulů českého repertoáru, Dvořákovým Jakobínem.

Josef Nechutný

Další veřejná rozhlasová nahrávka z oblíbeného cyklu Českého rozhlasu Plzeň se uskutečnila 15. ledna 2010. Hosty Vladimíra Bernáška byli členové činohry Divadla J. K. Tyla, herec, dramatik a režisér Antonín Procházka a herec Josef Nechutný. Foto Marie Prokůpková

Tradičně příznivý ohlas provázel dvě prosincová vystoupení plzeňské opery ve švýcarském Winterthuru. Mikulášskou nadílku – neboť představení se uskutečnila 5. a 6. prosince – představovaly tentokrát Smetanovy Dvě vdovy pod taktovkou dirigenta Jiřího Štrunce. Ovace sklízela Vladimír Bernášek a Antonín Procházka

M O Z A I K A

BILLBOARDY DIVADLA JOSEFA KAJETÁNA TYLA OŽIVILY ZIMNÍ PLZEŇ

3 1

PROGRAM BŘEZEN 2010

KOMORNÍ DIVADLO

VELKÉ DIVADLO

01.

Po

nehraje se

02.

Út

MARYŠA

taneční drama

03.

St

SLIBY – CHYBY

muzikál

K2

04.

Čt

DÁMA NA KOLEJÍCH

muzikál

K11

05.

Pá

DIVADELNÍ PLES (20.00)

06.

So

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY

činohra

07.

Ne

VÁLKA VE SBOROVNĚ (14.00)

činohra

08.

Po

nehraje se

09.

Út

PORTUGÁLIE

činohra

K9

10.

St

VE STÁTNÍM ZÁJMU

činohra

K10

11.

Čt

LIMONÁDOVÝ JOE

westernová hudební revue

12.

Pá

DÁMA NA KOLEJÍCH

muzikál

13.

So

KRÁSKA A ZVÍŘE

balet

14.

Ne

CHICAGO

muzikál

15.

Po

nehraje se

16.

Út

KRÁSKA A ZVÍŘE

balet

17.

St

KNIHA DŽUNGLE (11.00)

muzikál

zadáno

DÁMA NA KOLEJÍCH

muzikál

K6

SLIBY – CHYBY

muzikál

01.

Po

nehraje se

02.

Út

LUCERNA

činohra

03.

St

ROMEO A JULIE

činohra

04.

Čt

LUCERNA

činohra

05.

Pá

DIVADELNÍ PLES

06.

So

MONTY PYTHON’S SPAMALOT

07.

Ne

KONCERTNÍ MATINÉ (10.30)

(20.00)


2 0 1 0 B Ř E Z E N

Měšťanská beseda muzikál

premiéra, P foyer

muzikál

V17

Po

nehraje se

09.

Út

ROMEO A JULIE (11.00)

činohra

zadáno

VÉVODKYNĚ Z CHICAGA

opereta

S9

10.

St


balet

V6

11.

Čt


opera

V11

12.

Pá

LUCERNA

činohra

V4

13.

So

ROMEO A JULIE

činohra

S18

14.

Ne

VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ (14.00)

opera

15.

Po

nehraje se

16.

Út

17.

K12 premiéra, A

K5

N2

18.

Čt

K7

KLUB

19. MONTY PYTHON’S SPAMALOT

muzikál

V5

St


balet

V2

18.

Čt

LUCERNA

činohra

V7

19.

Pá


balet

V8

20.

So

LAZEBNÍK SEVILLSKÝ

opera

21.

Ne

nehraje se

22.

Po

nehraje se

23.

Út

SALOME**

opera / –TIT–

24.

St


opera

25.

Čt

LUCERNA

činohra

V3

26.

Pá

ROMEO A JULIE

činohra

S6

27.

So

LUCERNA

činohra

28.

Ne


Pá

KNIHA DŽUNGLE (11.00)

muzikál

zadáno

PORTUGÁLIE

činohra

K8

20.

So

KNIHA DŽUNGLE

muzikál

naposledy

21.

Ne

ULIČNICE (14.00)

hudební komedie

D1

KRÁSKA A ZVÍŘE

balet

K17

pro seniory

22.

Po

nehraje se

23.

Út

MARYŠA

taneční drama

24.

St

VE STÁTNÍM ZÁJMU

činohra

25.

Čt

EDITH – VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ

taneční muzikál

26.

Pá

SLIBY – CHYBY

muzikál

27.

So

HLEDÁ SE MUŽ. ZN.: BOHATÝ!

muzikál

28.

Ne

ŘEČI (14.00)

činohra

29.

Po

nehraje se

30.

Út

KRÁSKA A ZVÍŘE

balet

K13

31.

St

VE STÁTNÍM ZÁJMU

činohra

K14

S3

M1 S4

V14 S2

foyer muzikál

29.

Po

nehraje se

30.

Út


muzikál

31.

St


balet

• P R O G R A M

Měšťanská beseda

KMD

08.

ZPÍVÁNÍ V DEŠTI

Předprodej vstupenek na březnová představení DJKT od pondělí 15. února 2010 a na dubnová představení DJKT od pondělí 15. března 2010.

3 2

V1

V9

V10

KLUB KOMORNÍHO DIVADLA 16.

Út

JAKO NAPROSTÝ ŠÍLENCI *

činohra

24.

St

S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI (18.30)

činohra

30.

Út


činohra

PROGRAM DUBEN 2010

KOMORNÍ DIVADLO

VELKÉ DIVADLO

01.

Čt

KRÁSKA A ZVÍŘE

balet

K3

02.

Pá

VE STÁTNÍM ZÁJMU

činohra

K4

03.

So

VE STÁTNÍM ZÁJMU

činohra

04.

Ne

HLEDÁ SE MUŽ. ZN.:BOHATÝ!

muzikál

05.

Po

nehraje se

06.

Út

DÁMA NA KOLEJÍCH

muzikál

K1

07.

St

DÁMA NA KOLEJÍCH

muzikál

K2

08.

Čt

PORTUGÁLIE

činohra

K11

09.

Pá

VE STÁTNÍM ZÁJMU

činohra

K12

10.

So

nehraje se

11.

Ne

PORTUGÁLIE (14.00)

činohra

ULIČNICE

hudební komedie

01.

Čt

ODCHÁZENÍ

činohra

S5

02.

Pá


muzikál

V12

03.

So

KOUZELNÁ FLÉTNA

opera / –TIT–

04.

Ne

ODCHÁZENÍ (16.00)

činohra

05.

Po

nehraje se

06.

Út

KOUZELNÁ FLÉTNA

opera / –TIT–

V1

07.

St

LUCERNA

činohra

V2

08.

Čt


balet

09.

Pá

KOUZELNÁ FLÉTNA

opera / –TIT–

10.

So

VÉVODKYNĚ Z CHICAGA

opereta

11.

Ne


Z

V11 V4 S18

12.

Po

nehraje se

13.

Út

SLIBY – CHYBY

muzikál

14.

St

KRÁSKA A ZVÍŘE

balet

15.

Čt

MARYŠA (11.00)

taneční drama

CHICAGO

muzikál

foyer

12.

Po

nehraje se

13.

Út

ODCHÁZENÍ

činohra

pro seniory

14.

St

ROMEO A JULIE

činohra

M1

15.

Čt

ROMEO A JULIE

činohra

KMD

16.

Pá

NAŠI FURIANTI (11.00)

opera

LABUTÍ JEZERO

balet opera / –TIT–

So

SALOME**

18.

Ne

nehraje se

19.

Po

nehraje se

20.

Út

KOUZELNÁ FLÉTNA

opera / –TIT–

V5

21.

St


muzikál

V6

22.

Čt


opera

V7

23.

Pá

ADRIANA LECOUVREUR

opera / –TIT–

V8

24.

So

LAZEBNÍK SEVILLSKÝ

opera

25.

Ne

ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA (14.00)

balet

RUSALKA

opera

zadáno S9

16.

Pá

ŘEČI

činohra

17.

So

ŘEK ZORBA

muzikál

18.

Ne

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY

činohra

19.

Po

nehraje se

20.

Út

VE STÁTNÍM ZÁJMU

činohra

K5

21.

St

KRÁSKA A ZVÍŘE

balet

K6

22.

Čt

PORTUGÁLIE

činohra

K7

23.

Pá

VE STÁTNÍM ZÁJMU

činohra

K8

24.

So

LIMONÁDOVÝ JOE

westernová hudební revue

25.

Ne

VÁLKA VE SBOROVNĚ (14.00)

činohra

N1/3

DÁMA NA KOLEJÍCH

muzikál

K17

26.

Po

nehraje se

27.

Út

MARYŠA

taneční drama

S3

28.

St

SLIBY – CHYBY

muzikál

S4

29.

Čt

ČACHTICKÁ PANÍ *

taneční muzikál

30.

So

DÁMA NA KOLEJÍCH

muzikál

N2 naposledy

26.

Po

nehraje se

27.

Út

KOUZELNÁ FLÉTNA

opera / –TIT–

28.

St

ADRIANA LECOUVREUR

opera / –TIT–

29.

Čt


muzikál

V3

KLUB KOMORNÍHO DIVADLA

30.

Pá

BOHÉMA

opera / –TIT–

S6

13.

Út


činohra

20.

Út

S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI

činohra

28.

St


činohra

30.

Pá

S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI

činohra

S2

D U B E N

2 0 1 0

V14

Začátky představení od 19 hodin, není-li uvedeno jinak. Změna programu vyhrazena.

K10

činohra

17.

* Nevhodné pro děti do 12 let. ** Představení je bez přestávky.

K9

V17

•

činohra

P R O G R A M

LUCERNA

premiéra, P

3 4

2010 PLZEN.CZ

Recommend Documents