Listopad
“HLAVOU PROTI ZDI“
2008/2009
SLOVO REDAKCE:
Ahoj všichni,
Máme tu začátek listopadu a s ním nové číslo školního časopisu. Jako již tradičně v něm naleznete dva rozhovory, reportáže z akcí školy a také pestrou přílohu. Připomínáme, že stále probíhá nábor nových redaktorů. V případě zájmu nás prosím kontaktujte na redakčním emailu nebo osobně v učebně A203 (třída 3.C). Nezapomeňte také navštívit školní web, na kterém naleznete volně ke stažení všechna dosud vydaná čísla. A na závěr jedno oznámení - z důvodu konání zájezdu do Norimberku, kterého se zúčastní velká část redakce, vyjde další číslo netradičně až 17. 12. Děkujeme za pochopení. Přejeme Všem příjemný hlavně úspěšný měsíc.
Z obsahu:
a
ROZHOVOR S REPREZENTANTKOU V TAEKWONDO TEMATICKÝ ČLÁNEK: SATANISMUS INVEX 2008
Vaše redakce
a další….
Přehled
CO NÁS ČEKÁ VE ŠKOLE…
6. 11.
středoškolské hry v košíkové (okresní kolo, dívky)
12. 11.
pedagogická rada – hodnocení výsledků za 1. čtvrtletí 2008/09 třídní schůzky v 16.00
13. 11.
workshopy zaměřené na USA (3.D, 4.D)
19. 11.
opravné maturitní zkoušky
21. - 22. 11.
volejbalový maraton (3. a 4. ročníky + družstvo pedagogů)
4. 12.
den otevřených dveří: prezentace projektů NJ: BRD – „Unser Nachbarland“ turnaj dvojic v badmintonu
9. – 11. 12.
vánoční Norimberk
RAZZAČAS MĚSÍČNÍK studentský časopis Gymnázia a SOŠ Frýdek-Místek Redakce: Šéfredaktor: Redaktoři: Technici: Korektury: Patron:
Důležité info: Saraon Barja, Mathiasek, Skazka, Stoupa, Lenny, Marion Richie, Ing. Zbyněk Ševčík Mgr. Jarmila Molinová Mgr. Lenka Urbancová
Poděkování:
STROSS ENGINEERING s.r.o. – sponzor novin
e-mail:
[email protected] vychází: měsíčně tisk: sborovna sídlo: učebna A203 J volně ke stažení: www.gsos.cz
Život ve škole
ROZHOVOR S KATEŘINOU KOLÁŘOVOU studentkou naší školy a reprezentantkou ČR v taekwondo
Na úvod bych Tě poprosil o charakterizaci taekwonda, o kterém se budeme bavit především. Taekwondo je korejské bojové umění. Založil ho r. 1955 generál Choi Hong Hi. Závodí se v těchto disciplínách: tul (technické sestavy), matsogi (sportovní boj), wirok (silové přerážení), t-ki (speciální techniky) a u nás také nově (ve světě a Evropě už běžně) sebeobrana. Proč sis zvolila právě taekwondo? V mých 8 nebo 9 letech už jsem potřebovala nějaký koníček (můj otec je sportovec, takže o kreslení nebo něčem podobném se ani neuvažovalo). Taekwondo ve F-M mělo v té době velké úspěchy (to platí i dodnes) a přes známé jsme se dozvěděli o taekwondu. Šli jsme se podívat na trénink, líbilo se mi to, tak jsem se mu začala věnovatJ. Jak dlouho se tomuto sportu věnuješ? 8 let. Čím vším sis musela projít, aby ses dostala až do reprezentace?
Tak samozřejmě tady byly nějaké ty začátky, základní techniky, postoje… Musela jsem dělat zkoušky (páskování) na vyšší technické stupně. Se žlutým páskem jsem začala závodit. Nejdřív to byly oblastní závody, později už i republikové.
Díky mým dobrým výsledkům mě pozvali na tréninky Střediska talentované mládeže severní Morava. To jsou nejlepší závodníci z oddílů severní Moravy do 18 let. V STM jsem byla asi 3 roky. Dvakrát ročně jsou pak závody těchto středisek ze všech krajů. Všimli si mě tam (díky výhrám a výsledkům) trenéři reprezentace a pozvali mě na výběrové soustředění. A tak jsem od 14 let (takže 3 roky) v reprezentaci ČR.
Jaká byla cesta na MS v Uzbekistánu? Únavná. V 9:30 jsme měli sraz v Praze na Ruzyni. Takže jsme vyjížděli kolem páté hodiny ráno. Než jsme prošli letištními kontrolami a než nás odbavili atd., trvalo to několik hodin. Letadlo do Moskvy odlétalo ve 13 hodin. Let trval dvě hodiny. V Moskvě jsme čekali pět hodin na letadlo do Taškentu. Protože tam neměli žádné židle, seděli jsme na zemi, na novinách… Let do Taškentu trval 3-4 hodiny. Když jsme přiletěli, čekali jsme další tři hodiny na víza a na odbavení, abychom mohli vstoupit do Uzbekistánu. Do hotelu jsme se dostali v 7:00. Dlouhá cesta… Jak to na MS probíhalo? Jako na všech závodech… Trenéři dostali rozpis závodů, kde měli napsané dny, kdy budou probíhat jednotlivé kategorie. Většinou to tak taky bylo. Na závodech bylo pět ringů a na těch se soutěžilo ve všech kategoriích celé tři dny. Organizace byla celkem dobrá. (pokračování na další str.)
Život ve škole
Co Tě na Uzbekistánu nejvíce zaujalo (nejhezčí a nejhorší zážitek)? Zaujala mě vládní část (kongres Uzbekistánu), bylo to opravdu krásné místo. Taky velké muslimské chrámy a zahrady byly pěkné. Nejlepší zážitek? Bylo jich tam hodně, díky všem reprezentantům. Užili jsme si to tam. Ale můj osobní byl asi stát na stupni vítězů… Nejhorší zážitek byly turecké záchody, které byly všude (kromě hotelu, ve kterém jsme stejně netrávili moc času). Nejhorší to bylo proto, že z tamního jídla a vody (obsahují bakterii, na kterou Evropa není zvyklá) dostala většina výpravy „střevní potíže“. A v hale se k tomu přidala ještě nervozita, takže při každé návštěvě zdejších „toalet“ jsme si v bílých kalhotách museli dávat pozor, aby bílé i zůstaly!;-) Jaké bylo Tvé umístění na letošním mistrovství? Byla jsem 3. ve sportovním boji.
Soutěžil také další náš student – Ondra Mokrosch. Ten dopadl jak? Ondra soutěžil v sebeobraně. V „klučičí“ sebeobraně se k mému údivu jako tým neumístili i když byli hodně dobří. A ve smíšené sebeobraně (s holkou) se umístili na 3. místě. První dojmy a myšlenky poté, co ses dověděla výsledek? Když zvedli soupeřce (Chorvatka) ruku, mrzelo mě, že jsem prohrála. Zlato nebo stříbro by byly přece jen lepší.
jsem vyhrála stříbro. Baví mě to proto, že vyhrávám a vždy mám před sebou ještě vyšší cíl, kterého chci dosáhnout. Čemu mimo taekwondo se ve svém volném čase věnuješ, co Tě baví? Mám ráda všechny sporty, i když v nich nejsem tak dobrá (např. tenis, volejbal…) Taekwondo mi zabere hodně času, takže ve volných chvílích to jsou určitě přátelé a škola. Jak se Ti daří ve škole? Podle mě se mi daří dobřeJ.
Chodili jste se (s Ondrou) vzájemně podporovat? Na takových závodech se podporují všichni navzájem. Každý to potřebuje.
Jaké jsou Tvé plány do budoucna? Mým dalším cílem je vysoká škola, konkrétně jsem však ještě neuvažovala.
Měla jsi někdy chuť taekwonda zanechat? Ne nikdy. I když odešla většina mých kamarádek, nikdy jsem o skončení neuvažovala. Nejspíš je to tím, že už na svých prvních závodech
Máš nějaký životní sen? No určitě být celkově nejlepší závodnice světa. Jinak mít dobrou práci, rodinu a hodně peněz (třeba dědit miliony by mi vůbec nevadilo). /MATHIASEK/
Život ve škole
Bedna Moravskoslezského kraje 17. září letošního roku se uskutečnilo školní kolo prvního ročníku soutěže pořádané předsedkyní ostravské skupiny Mensy Hanou Svobodovou a pod záštitou náměstkyně hejtmana Jaroslavy Wenigerové. Inteligenční soutěž, u které jste mohli
uspět bez předešlých všeobecných znalostí, dostala jméno „BEDNA Moravskoslezského kraje“ (MSK). Školní kolo, kterého se zúčastnilo 1560 žáků, proběhlo na více než 33 středních školách formou vyplnění jednotného nominačního
testu. Z něj postoupilo 60 finalistů (42 chlapců a 18 dívek). Ve finále, které se uskutečnilo v zasedací síni úřadu MSK, čekala na soutěžící tři kola úloh zaměřených na logické myšlení, představivost a především na rychlost.
1. místo – Petr Lichý, Slezské gymnázium, Opava 2. místo – Karolína Paceltová, Gymnázium Vítkov 3. místo - Adéle Štromajerová, Jazykové gymnázium Pavla Tigrida, Ostrava - Poruba Z naší školy postoupili do finálového kola: Lenka Judičáková, 3. C Kryštof Štěpánek, 4. C /LENNY/
Zájezd do Osvětimi 2008 Ve dnech 21. - 22. 10. 2008 proběhla jedna ze školních akcí: zájezd do Polska. V programu, mimo jiné, byla návštěva koncentračních táborů Osvětim a Birkenau. První zastávka se konala v družební škole v Osvětimi. Zde „účastníky zájezdu“ přivítala ředitelka školy s dalšími pedagogy. S ochotou a vlídností naše studenty provedli po škole, také předvedli prezentaci polských žáků. Prezentace byla velmi poutavá, přestože na ne zrovna záživné téma propagace hotelů. Po Polácích dostali i naši možnost, aby
přednesli svou prezentaci. Studenti družební školy byli nadšení, což nám přilepšilo jak na náladě, stejně tak i na srdci. Zanedlouho však úsměv z tváří žáků opadl, protože přišla na řadu prohlídka koncentračních táborů. Exkurze byla děsivá a morbidní, jako dějiny pojící se s těmito místy. Myslím, že se atmosféra otiskla do každého z nás natolik, že na ni nezapomeneme. Vždyť do Osvětimi a Birkenau se nejezdí za památkami nebo architekturou, ale především za onou ponurou náladou.
Druhý den zájezdu byla na „pořadníku“ návštěva města Krakov. Viděli jsme katedrálu, zvonici a měli jsme i možnost navštívit známý Wawel. S nadcházejícím osobním volnem se přiblížilo pozdní odpoledne a tedy i konec výpravy žáků z gymnázia a střední odborné školy. Unavení, ale s mnoha zážitky a dojmy, se studenti vrátili ve večerních hodinách domů. Žáci byli se zájezdem nanejvýš spokojeni a zjevně se těší na další výpravu. A my taky! /D. Šarinová, V. Kmošťáková /
Život ve škole
Invex 2008
Již osmnáctým rokem se pořádal veletrh informačních technologií na brněnském výstavišti a to ve dnech od 6. října do 9. října. První dva dny, stejně jako již tradičně, byly určeny pro odborné návštěvy s registrovaným vstupem. My jsme se na výstavu vydali až 8. 10. pod vedením učitelů Pavla Krále a Zbyňka Ševčíka. Společně s námi jeli i žáci z 2. základní školy ve Frýdku-Místku. Společně s Invexem se pořádal také čtvrtý ročník Digitexu (veletrh spotřební elektroniky a digitální zábavy) a první ročník Interka-
mery (veletrh fotografické techniky). Letošní ročník, stejně jako dva poslední, nezaznamenal žádné zlepšení. Pohled na zklamané tváře snad všech účastníků, kteří zde byli po několikáté, celou věc jen potvrdil. Často jsem slyšela slova jako „trapnost“ a „ubohost“. Stánků různých firem pracujících v informačních technologiích zde bylo velmi pomálu. Vždyť zabrali necelé dva pavilony. Nejvíce mě zde zaujaly navigační systémy. V dnešní době často tvoří nedílnou
součást aut a také si je můžeme stáhnout do mobilu, tudíž bychom se už neměli ztrácet. Navíc nás dokáží včas informovat o dopravních změnách, špičkách, objížďkách. Naopak nejvíce mě zarmoutilo, že jsem zde nenašla stánky největších firem jako např. Microsoft. Ten den bylo nádherně. Sluníčko se na nás celou dobu usmívalo. Avšak večer už jsme byli utahaní. Vraceli jsme se konečně domů. Zážitky poletovaly po celém autobuse. Taktéž kaštany z plného batohu žáka ze "základky". /LENNY/
POZVÁNKA: KONCERTY V MS KRAJI
11. 11.
Support Lesbiens: Lick It Tour 2008, Bonver Aréna, Ostrava
13. 11.
No Name Tour 2008, Sareza Aréna, Ostrava
15. 11.
Megakoncert rádia Čas pro všechny bezva lidi, ČEZ Aréna, Ostrava
17. 11. Craig Adams: The Higher Dimension of Praise, farní kostel sv. Jana a Pavla, F-M
http:// www.ticketpro.cz
http://www.arena-vitkovice.cz
Rozhovor s učitelem
Mgr. Pavel Kuběna
Mohl byste nám, prosím, na úvod říci něco bližšího o sobě? Tak, ženatý, 2 děti – dcery, jedna má čtyři roky, druhá tři měsíce. Když mám čas, tak čtu, což asi není zas tak velkým překvapením. Rád chodím na hory. Taky hraji na kytaru a společně s kamarády máme už asi deset let kapelu „Die Biene Maja“. Co Vás vedlo k učitelování. Chtěl jste jím být již od malička? S myšlenkou učitelování jsem tak nějak koketoval již na základní škole, když jsem upustil od snu stát se popelářem. Definitivní rozhodnutí padlo až na vysoké škole, při studiích češtiny a žurnalistiky. Takže tu byla možnost, že se stanu novinářem, ale vzhledem k tomu, že mě investigativní žurnalistika moc nelákala, rozhodl jsem se raději učit. Čím si Vás získala právě mateřská čeština? Tak mě si nejprve získala hlavně literatura. Vztah k jazyku jsem si našel především až na VŠ, kde jsme dělali historickou gramatiku, staroslověnštinu a podobné věci. Je docela sranda „patlat“ se v tom, jak vzni-
kala slova, proč je to v tom našem jazyce tak či onak… Odpovídá učitelská realita Vašim představám z dob studií o tom, jak učit? Mnohdy moc ne. Nebo jak v čem. Asi se to ani nedá předem odhadnout. Člověk na výšce má určitou představu, která je dost naivní, někdy až scestná. Já jsem si třeba myslel, že se nikdy
nebudu muset zabývat tím, jestli se někdo přezouvá, jestli kouří na záchodech, má všechny omluvenky atd. O ŠVP nemluvě. Ale bohužel i to je ve škole někdy potřeba řešit. Jaký jste byl student? Student (usměje se). Spíše jsem byl jeden z těch, kteří museli některé věci občas dohánět na poslední chvíli. Nešly mi příliš předměty jako fyzika nebo matematika. Tam jsem byl smířený s trojkou. Ale vždycky mě bavila třeba biologie nebo ZSV. V literatuře jsem se
paradoxně začal pořádně orientovat, až když jsme se s kamarády scházeli v hospodě a probírali různé knihy, filmy, autory a když jsme založili vlastní antikvariát. Jaký máte názor na státní maturity? No, ten je takový komplikovaný. Na jedné straně by bylo dobré, kdyby se poněkud sjednotila laťka. Ale myslím si, že je trošku problém v tom, že se najednou spouštějí dvě věci – jednak státní maturita, která má vše sjednotit, a zároveň školské vzdělávací programy, které mají naopak systém diferencovat. Takže k jednotné zkoušce pak chybí jednotná pravidla a jednotné osnovy. A teď trochu z jiné oblasti. Jaký je Váš nejoblíbenější autor? To budu muset trochu zapřemýšlet… V posledních letech jsem se hodně začetl do skandinávské literatury (Christensen, Hoek…). Nebo takový poslední autor, který mě hodně oslovil, je japonský spisovatel Haruki Murakami. Z české literatury jsem svého času dost „ulétával“ na Jáchymu Topolovi. (pokračování na další str.)
Rozhovor s učitelem, příloha
A dílo? No, to je ještě složitější. Ale kdybych měl vybrat jedno, které ve mně zanechalo velkou stopu, tak by to byla Topolova „Sestra“. Takový hodně výrazný postmoderní román, psal jsem o něm i bakalářskou práci. Jakou hudbu posloucháte? Já spíš poslouchám hudbu
alternativnější . Takový alternativní big beat. A kapela, kterou mám už léta nejradši, jsou Sonic Youth (alternativní rocková formace z New Yorku – pozn. red.). Z českých to jsou skupiny jako „Priessnitz“, „Psí vojáci“ nebo „Už jsme doma“. A ze známějších kupříkladu Tatabojs.
Máte nějaké skryté sny, cíle, které byste rád v životě dokázal? Tak já doufám, že se mi nějak slušně podaří vychovat ty své děti - to je v soukromém. A v pracovním - aby se mi podařilo být dobrým a oblíbeným učitelem. Což je tak trochu i ve vašem zájmu… /SARAON/
Vzduchem budou létat hoši v kombinézách
22. listopadu ukojí příznivci adrenalinu své vášně. Ostravská ČEZ Aréna zhlédne freestyle motokrosovou show ve stylu gladiátorských her, při které diváci někdy až zapomínají dýchat pro překvapení, že to, co se jim vznáší před očima, je živá bytost. Předvedou se zde světová esa Dustin Miller a Whilley Fullmer, který je znám svou vůlí přetrpět i křeče a bolesti břicha proto, aby mohl vidět dav rozrušený z jeho kaskadérských kousků. Nezůstane jen u motorek, je plánovaná i exhibice Justina Hoyera na sněžném skútru. Každý nadšenec pro tento sport se zdokonaluje v dech beroucích tricích, které nesou mnohdy až děsivé názvy, uveďme například tsunami, což je stojka s nataženýma rukama na motorce letící kolmo k zemi. Samozřejmě jsou běžně k vidění flipy, tedy salta s jednou nebo více zvednutými či překříženými končetinami, a „seaty“, což je vyzvednutí dolní části těla. Tyto hrátky doplňuje také líbání blatníku. To, že se někdo zamiluje do svého dvoukolého motorového vozidla natolik, že je na něm schopen při letu vzduchem provádět to, co jiní nezvládnou ani v tělocvičně na zemi pod vedením učitele, nezůstává bez následků. Sportovci si odnášejí zpřelámaná žebra, páteř a následně přejdou i k implantátům. Kupříkladu český jezdec Aleš Liehman si vysloužil už 32 zlomenin, ač mu je teprve 23 let. Koho však jednou setřásl jeho stroj ze sedla, znovu na něj odhodlaně sedne bez ohledu na špatné zkušenosti. Motokrosoví artisté svými kusy udivují všechny přítomné, což lze poznat i na každoročním zvyšování zájmu ze strany diváků, čímž se této akci dostalo titulu nejvyprodanější muzikál. Přijďte se i vy podívat od devatenácti hodin, lístky jsou v předprodeji v síti ticketpro.cz za 390 nebo 550 Kč. /BARJA/
Příloha
Dnešní ráno
Zlomený anděl
Ačkoli se to nezdá, tohle se vážně stalo Ačkoli se to nezdá, dost mě to vzalo
Co zbylo z anděla? Jen pár křídel na Zemi Prý, že se to nedělá Jeden anděl zhroucený
Potkala jsem člověka ten člověk byl mrtvý ležel na cestě tak sám, fialový a tuhý. Zraněný až smrtelně ležel tam tak sám Od auta přejetý zřetelně kdo je tak krutý? se ptám Kdo ublížil a nechal být? Kdo nemá svědomí? Kdo má pykat za své činy? Duše z něj zmizela a zbylo jen tělo je to moc smutné, takhle to být nemělo. Člověk nemá umřít sám Vrahu hlavně Ty… si tím hlavu lam!
Černá křídla, Z nich vytrhané peří Vlasy mu chybí Proč jen anděl vždycky věří? Nikdy už na oblohu nevrátí se Nebude už lidi chránit Nebude už smutku bránit Proč už nebdí nade mnou? Musím se teď skamarádit s temnotou? Já nechci být zase sama A na vlastní nohy se postavit Nemám zájem tím se proslavit
Chtěla bych být sama sebou Jenomže ne sama, ale s Tebou.. Anděli strážný, kde jen je Ti konec? Snad tvému životu neodzvonil zvonec? Chci vědět, že shora se díváš Chci tě slyšet šeptat, Že se mi v oblacích skrýváš Ať můžu za Tebou A chtít tam s Tebou zůstat
/MDD./ žákyně naší školy
Příloha
Tematický článek: SATANISMUS
Satan! Co si většina lidí přestaví? Satanismus! Koho tato slova pobaví? Nikoho a to je jasné bezpráví! Moment, vše objasním. Hnacím motorem lidí byl vždycky nejvíc strach, bez něho není autorita a z bohů by zbyl prach. Tak v jeden den – jeden pán (kolárek a sutana) - vymyslel si pro Pána, bubáka Satana. Bez vidlí, bez pekel, by nikomu nenaskočila kůže husí, jedni jim to cpali, druzí věřili, že do kostela prostě musí! S novým věkem - moderních let, přišel pan LaVey a otřásl svět. Myšlenka není špatná, ba naopak čistá, není peklo, očistec a nebe. Vymyslel to člověk, to je věc přeci jistá. Satan, není jím osoba, není jím bytost, je jím přirozenost, pudy, smysly, ne falešná morálka a lítost! Tvrdí, že život po smrti je jen sebeklam - tvrdí to natvrdo, bez okolků, bez reklam. Káže, miluj toho, kdo si lásku zaslouží a komu ji chceš dát, když dostaneš ránu, vrať ji, toho nesmíš se víc bát. Káže, nenastavuj druhou tvář! Když nepříteli říkáš: „Miluji tě“, jsi prachsprostý lhář! Káže, nebuď ovečkou ve stádu, co je tupá a prostě se poveze, buď sám vůdce, zřekni se askeze. Užívej dosyta sedmero smrtelných hříchů: chamtivost, závist, zlobu, obžerství, lenost, smilstvo i pýchu. Člověk se s nimi narodil, a když se jeden zamyslí, vzájemně se kompenzují, kde se hřeší, klid a rovnováha jistě bují. I kdyby člověk jednal, jak praví Písmo svaté, spáchá všechny hříchy - vždyť to sami znáte. A proto je člověk pouhé zvíře, nejzkaženější zvíře, to jsme! Proč oddávat se falešné víře? K čemu ty rituály a k čemu to divadlo? Člověk je nejen chlebem a vodou živ, ba nebylo tomu tak ani dřív. Dnes vymyslel rituály - svátky k tělesnosti, k požitkům i uvolnění zlosti. Člověk, ač je prostý tvor, měl i v mysli vždycky spor a tak navenek musí upustit emocí, aby se vyhnul pokrytectví, přetěžké to nemoci. Anton LaVey nemusí mít ve všem pravdu, ale nutí lidi uvažovat, o tom co si myslet, jak se chovat. Nedá se říct, že by to byl muž bez názoru, názor má a tak jej ztvárnil, to bezesporu. Dávno je už po smrti, ale dřív, než se mu dostálo z života vyhazovu, stihl napsat bibli a založit církev satanovu.
/STOUPA/