2009

1

VOJENSKÉ SDRUŢENÍ REHABILITOVANÝCH AČR

ZPRAVODAJ č 1/2009 Zprávy od pramene 1/ 2009 Vstoupili jsme do přelomového roku 2009, který je pro nás mimosoudně rehabilitované mnohonásobně významný. Především tomu bude 20 roků, co jsme se stali formálně opět normálními občany bývalého Československa po předešlém téţ dvacetiletém bolševickém „normalizačním“ procesu, provedeném Komunistickou stranou Československa ve spolupráci s národně frontovými stranami, které dodnes nenašly sílu přiznat svůj zločinný podíl na naší politické a občanské perzekuci pod dohledem okupačních jednotek na našem území a jenţ následoval po vojenské okupaci naší země pěti armádami, bývalé Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Rehabilitační zákony, přijaté v průběhu tzv. sametové revoluce, se staly trvalým pilířem pro sametové vyrovnání s komunistickou zločinnou minulostí. Letos je tomu 20 roků od pádu komunismu v naší republice a ještě stále není schválen ani zákon o protikomunistickém odboji, který by oprávněně ocenil kaţdého , kdo se postavil komunistické moci v období mezi lety 1948 - 1989 a byl za to touto mocí prokazatelně postiţen, včetně našich rodin… Dodnes naše zákonodárné a vládní orgány nedokázaly ocenit občanskou, politickou, vojenskou diskriminaci tzv. osmašedesátníků v období bolševické normalizace. která trvala téměř dvacet roků. Od pana poslance Vidíma se k nám donesla informace, ţe pan poslanec návrh zákonného opatření k našemu odškodnění kompenzačním příplatkem nepředloţí k jednání ve Sněmovně bez osobního souhlasu a podpisu pana premiéra Topolánka. Tato zdrţovací taktika oprávněně vyvolává nedůvěryhodnost skutečného rozhodnutí dořešit mnohaletý náš problém. Naše předsednictvo ÚR hledá cesty, jak uvedený problém posunout ke skutečně ţádoucímu výsledku. V současné době se dokončují pravidelné výroční členské schůze našich Územních organizací. Přítomní členové Ústřední rady dokladují pravdivě současnou situaci v duchu získaných informací, které se velmi často mění a upřesňují. Reálně vidím výsledné řešení našeho problému nejdříve po volbách do Evropského parlamentu, které se budou konat 5. a 6. června 2009, kdy také pomalu skončí mezinárodní úloha předsednictví naší republiky v čele Evropské Unie. Po těchto volbách politické strany zahájí velice silnou předvolební kampaň za získání svých voličů pro parlamentní volby v roce 2010. V této volební kampani pro rok 2010 vidím poslední reálnou moţnost našeho zisku. Chtěl bych poděkovat za pozvání na výroční schůzi VSR v Kolíně. Byla to dobrá schůze, počínaje účastí, výbornou přípravou jednání a vysokou odpovědností v jednání. Dále bych chtěl poděkovat za zabezpečení společného jednání představitelů Územních organizací Jihočeského kraje v Českých Budějovicích.Toto jednání za mojí

2

účasti, tajemníka Ing. Horáka a předsedy sociální komise ÚR Stanislava Šrámka dospělo ke správné koordinaci činnosti v tomto kraji. Poděkování si zaslouţí tajemník ÚR Ing. Vladimír Horák, který spolu se Stanislavem Šrámkem při veřejném vystoupení zpěvačky Marty Kubišové v jednom brněnském divadle předal této angaţované umělkyni, která proţila normalizaci při zákazu svého povolání, Čestnou pamětní medaili ÚR VSR. Obecenstvo ve stoje vzdalo velký hold Martě Kubišové a rozhodnutí naší Ústřední rady. Závěrem chci ujistit všechny naše členy, ţe předsednictvo ÚR nemá v současné době kromě běţných prací jiný naléhavější problém k dořešení, neţ dosaţení oprávněného odškodnění. Dovolte, abych jménem předsednictva poděkoval za současnou podporu, která jen nám vyjadřována při výročních jednáních v našich Územních organizacích. PhDr.Miroslav Pavlík, předseda ÚR VSR Připomínáme si 10. výročí vstupu České republiky do NATO

NATO = NORTH ATLANTIC TREATY ORGANISATION Francouzsky OTAN = ORGANISATION de TRAITE ATLANTIQUE du NORD

NATO je vojenská obranná aliance západních mocností. Vznikla v roce 1949 na počátku studené války s cílem čelit vojenské hrozbě, kterou Západ pociťoval ze strany Sovětského svazu a jeho spojenců. Pád komunismu po roce 1989, po němţ následovalo rozpuštění Varšavské smlouvy roku 1991, vedl k přehodnocení úlohy NATO. Roku 1994 byly tyto bývalé komunistické státy vyzvány, aby se v rámci přípravy na přijetí do NATO připojily k projektu Partnerství pro mír. V letech 1994 - 95 NATO usilovalo o ukončení občanské války v Bosně. Dne 12. března 1999 se členem NATO stala Česká republika. Severoatlantická smlouva je úzce spjata s posláním Organizace spojených národů a s působností Rady bezpečnosti OSN při udrţování mezinárodního míru a bezpečnosti. S členstvím České republiky v NATO je spojena nová koncepce obrany České republiky a nové poslání a postavení ozbrojených sil a vojáků z povolání, zejména téţ v souvislosti s jejich moţným vysláním mimo území České republiky. Výhodou našeho členství v NATO je spolupráce při vyzbrojování armády. Zaměřuje se především na výzkum, vývoj a výrobu vojenské vybavenosti podle našich poţadavků. Po našem vstupu do NATO jsou to také výhody systému kolektivní obrany. Neměli bychom zapomínat, ţe po skončení studené války se stále více prosazuje mezinárodní pojetí bezpečnosti, které přesahuje hranice států a jejich národních zájmů. Zpracoval: Genpor. Ing. Stanislav Procházka 70. výročí zničení Československa hitlerovskou okupací V březnu 1939 dokončilo nacistické Německo zničení Československa, všestranně oslabeného a rozvráceného následky Mnichovské „dohody (diktátu). Hitler myslel jenom na to, jak Československo zničit, existovat nemělo ani v pomnichovské podobě. K jeho zničení počítal se společnou akcí Německa, Polska a Maďarska. Ve své směrnici německému vrchnímu velení z 21. října 1938 nařídil, ţe cíl akce je nutno vidět v bleskové okupaci Čech a Moravy a v izolaci Slovenska. V lednu 1939 bylo rozhodnuto ponechat Podkarpatskou Rus Maďarsku, obsadit české země a Slovensko ovládnout jako vazalský stát. Hlavní slovenské politiky, Karola Sidora a Jozefa Tisa vyhledali několikrát němečtí vyjednavači a ţádali je o okamţité odtrţení Slovenska od českých zemí. Nový předseda Slovenské autonomní vlády však

3

váhal s osamostatněním, protoţe se obával hospodářských těţkostí nového státu. Odpoledne 13. března Hitler pozval do Berlína Tisa a vyzval ho, aby odtrhl Slovensko od českých zemí. To uţ měl nabídku československého prezidenta Háchy, ţe přijede jednat do Německa. Podkarpatskou Rus přidělil definitivně Maďarsku, které bylo připravené na její obsazení. To však tak nebylo hladké, jak v Budapešti čekali. 14. března vyhlásil bratislavský autonomní sněn Slovenský štát. Po úspěchu v Bratislavě uţ mohl Hitler přijmout nabídku na Háchův příjezd do Berlína. Nemusel Československé vládě ţádné ultimatum posílat, mohl je Háchovi přímo nadiktovat. V říšském kancléřství musel být v noci 15.března na Háchu a Chvalkovského vyvinut silný nátlak. Večer 14. března vjely první německé jednotky na naše území, naši vojáci v Místku střelbou zastavili německý motorizovaný předvoj, projíţdějící kolem kasáren. Přestřelku ukončilo vyjednávání, na něţ německé velení přistoupilo. Za sněhové vánice vpadli němečtí vojáci do českých zemí. Německá okupace českých zemí dostala podobu protektorátu. 16. března byl vydáni výnos o zřízeni Protektorátu Čechy a Morava, měl 13 článků. Fakticky o protektorát nešlo, neměl znaky státu a území bylo prohlášeno za součást Velkoněmecké říše.

Formálně získal protektorát autonomní postavení, jeho správa se měla vykonávat „v souladu s politickými, vojenskými a hospodářskými zájmy Říše“. V jejím čele stál státní prezident a nejvyšším orgánem výkonné moci byla protektorátní vláda. Říše si vytvořila vlastní systém politických úřadů a institucí, které vykonávaly řídicí a kontrolní funkci vůči protektorátní správě. Vrcholným představitelem okupační moci byl říšský protektor. Měl dbát, aby se v protektorátu naplňovaly Hitlerovy politické směrnice. Potvrzoval protektorátní vládu a „uděloval jí rady“. Zkoumal její rozhodnutí a mohl si vynutit její odvolání či změnu.Říše mohla na území protektorátu vydávat právní předpisy a „činit opatření, nutná pro zachování bezpečnosti a pořádku*. Výnos počítal s možností omezovat autonomii, k čemuž během světové války docházelo. Hlavním smyslem okupace českých zemí bylo připravit jejich germanizaci a úplné včlenění do Velkoněmecké říše po její vítězné válce. Průběh války zvyšoval význam česko-moravského protektorátu s důležitými lidskými a hospodářskými zdroji. Okupační správa měla do dubna 1939 v čele vojenské velitele, pak byl v čele Říšský protektor, jeho zástupcem s;e stal státní tajemník, od srpna 1943 státní ministr, který v osobě K. H. Franka představoval faktickou hlavu této správy. Na činnost českých úřadů dozírali v obvodech vrchní zemští radové (oberlandráti). Represivní složku okupační moci představoval bezpečnostní aparát z několika části. Hlavní byly tajné státní policie (gestapo) a bezpečnostní služba (Sicherheitsdienst). Úkolem bylo likvidovat český odboj, který byl hlavní překážkou germanizace českých zemí. Co říci k českému odboji: Projevoval se nesouhlasem a různě vyjadřovaným odporem naprosté většiny české společnosti k německé okupaci českých zemí v březnu 1939. Organizovaný odpor vyrůstal v době, kdy svět ještě žil v míru, ale odboj věřil na krátkou válku, ničící nacistickou říši. Válka přišla v září 1939. S odbojem, zvláště náročným na formy a pravidla, neměla česká společnost zkušenosti. Byla společnosti občanskou s demokratickým zřízením. Český odboj měl své zvláštnosti. Mnichovská „dohoda“ ze září 1938 ho „ozbrojila“. Vojenské jednotky organizoval v zahraničí, kde se také mezinárodně

4

politicky zajišťovala obnova Československa. Důležitou aktivitou bylo zpravodajství, určené bojujícím spojencům. Partyzánský a další odboj vyvrcholil na jaře 1945 povstáním, které bylo moţné - stejně jako jinde v Evropě - jen po bezprostředním přiblíţení fronty. Proč došlo k 17. listopadu 1939? Protiokupační nepokoje vznikly zejména v Praze 28. října a 14. listopadu 1939. Německá policie zastřelila dělníka Václava Sedláčka a těţce zranila studenta medicíny Jana Opletala. Ten zraněním podlehl a jeho pohřeb se stal pro studentstvo důvodem k tiché demonstraci. Okupační moc zasáhla velice tvrdě, coţ nařídil sám Hitler. Trest měl být součásti záměru v budoucnu zcela vyřídit český národ. Proto úder směřoval proti jeho inteligenci. Teroristická akce začala 16. listopadu večer a řídil ji státní tajemník K. H. Frank. Byli zatčeni funkcionáři Národního svazu českého studentstva a devět z nich bylo 17. 1istopadu 1939 zastřeleno. V noci na 17. listopad obsadili němečtí policisté a vojáci Vysoké školy a zahájili útok na studentské koleje. Pochytané studenty zavřeli do kasáren v Ruzyni, 18. listopadu je dopravili do koncentračního tábora. Stejným způsobem probíhala teroristická akce v Brně obsazením Kounicových a Sušilových kolejí. České vysoké školy byly na tři roky uzavřeny. Byla to jenom klamná formalita, ve skutečnosti byly určeny k zániku. Uţ za války byl 17. listopad prohlášen Mezinárodním dnem studentstva. 27. září 1941 se šéf bezpečnostní sluţby Reinhard Heydrich stal zastupujícím říšským protektorem. Heydrich měl tvrdě zasáhnout proti českému odboji a urychlit germanizaci českých zemí. Zahájilo se proto masové vyhlazování evropských Ţidů a fyzické ničení dalších národů, včetně českého. Heydrich vyhlásil stanné právo a krvavé represe. Zatčen byl také předseda protektorátní vlády generál Alois Eliáš. O jeho tajných stycích s domácím odbojem a s československou zahraniční vládou vědělo gestapo dlouho, ale zasáhlo proti němu na Heydrichův příkaz. Eliáš byl odsouzen k trestu smrti, poprava však byla odloţena, nakonec popraven byl. Generál měl být vyslýchán delší dobu a jeho osud tak vyuţit k nátlaku na celou protektorátní vládu. V lednu 1942 Heydrich protektorátní vládu reorganizoval, zařadil do ní jako ministra hospodářství a práce Němce Waltera Bersche a za ministra školství a osvěty Emanuela Moravce, který se stal prototypem kolaboranta. Co se stalo s českými Ţidy: Heydrich byl jedním z hlavních organizátorů holocaustu - vyhlazení evropský Ţidů. Asi 26 tisícům českých Ţidů se podařilo zachránit své ţivoty vystěhováním. Od září 1941 museli viditelně nosit na oblečení ţlutou Davidovu šesticípou hvězdu s nápisem JUDE (ŢID) jako veřejné označení. V listopadu 1941 bylo v Terezíně zřízeno ghetto jako průchozí koncentrační tábor, z něhoţ byli Ţidé posíláni na východ do táborů vyhlazovacích. Terezínem prošlo 72 tisíc českých Ţidů, další oběti byly sváţeny z Německa, Rakouska, Nizozemska a z dalších zemí. Celkem bylo do Terezína deportováno 140 tisíc vězňů. Transporty smrti na východ trvaly od ledna 1942 do října 1944 a směřovaly do Rigy, Lublina, Chelma, Sobiboru, Treblinky, Majdanku a Osvětimi. Tam všude umírali čeští Ţidé. Po atentátu na Heydricha byl z Prahy vyslán trestný transport do Ujazdava a tam zlikvidován. K největší hromadné vraţdě Čechů ţidovského původů došlo v noci z 8. na 9. března 1944 v plynových komorách Osvětimi. Zemřelo tehdy na 3700 lidí. Během nacistického „konečného řešení ţidovské otázky“ přišlo o ţivot 78154 českých Ţidů, rasovou perzekuci jich přeţilo pouhých 14045. Měl význam atentát na Heydricha? Reínhard Heydrich byl nejvyšším představitelem nacistického reţimu, který zahynul v důsledku atentátu provedeného odbojem. Přesto se tento mimořádný čin připravený československou zahraniční reprezentaci ve spolupráci s domácím odbojem se stal po válce předmětem polemik a kritiky. Začala s tím komunistická propaganda po únoru 1948. Chtěla vymazat z dějin a z paměti neko-

5

munistický odboj, útočila na jeho nositele a představitele. Vadilo jí, ţe atentát provedli muţi, vyslaní z Londýna. Vymyslela si, ţe prezident Beneš a jeho spolupracovníci chtěli očekávaným nacistickým terorem postihnout hlavně komunistický odboj. Lidé, na akci zúčastnění, byli prostí Češi a Slováci, reprezentovali převaţující smýšlení národa. Represe většinou nepřeţili. Heydrich chtěl zlikvidovat celý národ. Zneškodnit ho nebylo zbytečné, byl odstraněn jeden z nejkrvavějších nacistických zločinců. Měl za sebou masové vraţdy v Německu, patřil ke klíčovým strůjcům holocaustu. Atentát na Heydricha měl také mohutný celosvětový ohlas. O Československu se začalo psát s uznáním a oceněním. Tento obraz o československých událostech byly ještě dotvrzeny represemi, především vyhlazením Lidic a popravami. To je veliký důsledek těchto událostí. Atentát provedli 22. května 1942 rotmistr Jozef Gabčík, který skočil do cesty Heydrichova auta, ale selhala mu zbraň. Rotmistr Jan Kubiš atentát dokončil tím, ţe na Heydrichovo auto hodil granátt který zastupujícího říšského protektora těţce zranil. Příprav atentátu na Heydricha se účastnil také nadporučík Adolf Opálka, který velel paraskupině „Out Distance“, která měla v protektorátu zpravodajské a diverzní úkoly. V závěrečné zprávě o atentátu na Heydricha se uvádí, ţe informace o úkrytu v katakombách kostela sv. Karla Boromejského získala před půlnocí 17. června 1942. Od počátku bylo jasné, ţe atentátníky lze dopadnout jedině mrtvé. Závěrečných porad se účastnil státní sekretář K. H. Frank. K akci byl vyčleněn náhradní prapor „Deutschland“ a stráţní prapor „Prag“. Pomáhat jim museli čeští hasiči a policisté. 18. června v 03.45 hod. byl kostel obklíčen. V 04.15 hod. začala razie gestapa, skupina 15 muţů vnikla do kostela. Parašutisté byli kryti za metr silnými sloupy, bylo nemoţné je přemoci a chytit ţivé. Proto byl vyslán úderný oddíl SS, kterému se podařilo proniknout aţ na galerii. Pod těţkou palbou ze samopalů a za výbuchů ručních granátů spáchal npor. Adolf Opálka sebevraţdu, zemřel na místě. Následoval jej četař Josef Bublík, který zemřel při převozu do nemocnice. Rotmistr Jan Kubiš upadl po ztrátě krve z mnoha četných zranění do bezvědomí a zemřel po převozu do lazaretu SS v Podolí. V podzemí byli ještě čtyři parašutisté. Německá strana vyzkoušela vše, aby další, parašutisty dopadla ţivé. Kaplan Petřek, farář Václav A. Čikl a zrádce Karel Čurda byli opakovaně donuceni vyzvat obklíčené, aby se vzdali. Odpověď byla vţdy negativní. Byl vyzkoušen slzný plyn i voda. Trhavinou byla uvolněna deska, která blokovala vchod do krypty. Došlo k boji muţe proti muţi. Střelba parašutistů byla natolik intenzivní a účinná, ţe hned několik útočných vln prvního úderného oddílů zbraní SS selhalo. Druhý úderný oddíl uţ našel parašutisty mrtvé. Rtm. Jozef Gabčík, rtm. Jaroslav Švarc, ppor. Josef Valčík a čet. Jan Hrubý spáchali sebevraţdu, protoţe jim došla munice. Boj trval více neţ 7 hodin. Proti sedmi parašutistům bylo nasazeno téměř 800 muţů zbraní SS a gestapa. Dne 19. června 1942 byl vězněný Alois Eliáš na přímý rozkaz říšského vůdce zbraní SS Heinricha Himmler odvezen praţskou kobyliskou střelnici. Aloisi Eliášovi bylo známo, ţe bude popraven. Choval se však muţně a statečně. Byl mu přečten rozsudek. Alois Eliáš nebyl spoután a odmítl i pásku přes oči. Nejevil známky strachu, byl klidný a vyrovnaný. Pět muţů popravčí čety nastoupilo ve vzdálenosti 12 metrů od odsouzeného. Salvu, která vzápětí padla, Eliáš jiţ neslyšel. Zemřel okamţitě. Toho dne byl jediným popraveným na kobyliské střelnici a byl rovněţ jediným popraveným ministerským předsedou zemí okupované Evropy. 14. listopadu 1944 byl na konferenci na Praţském Hradě byl ustanoven Komitét pro osvobození Národů Ruska (KONR) a Ruské osvobozenecké armády (R0A). V čele tohoto Komitétu stanul generál Andrej A. Vlasov, bývalý velitel 2. sovětské úderné armády, vynikající organizátor obrany Moskvy v roce 1941, zajatý v červenci roku 1942.

6

Svou deziluzi o Stalinově strategii, která vehnala jeho armádu do zajetí vyjádřil ochotu ke spolupráci a zastával teorii ţe „Rusko mohou dobýt zase jen Rusové“. 27. prosince 1942 se Vlasov stal předsedou Ruského výboru, který formuloval tzv. Smolenský manifest, vyzývající k zaloţení ruské dobrovolnické armády, jeţ by po boku Říše bojovala proti bolševismu. Jednotky tzv. „Ostlegion“ byly jiţ dávno bojově nasazeny a osvědčily se jak na východní, tak na západní frontě. V německých zajateckých a koncentračních táborech bylo více neţ 5 milionů muţů. ROA však z časových důvodů zformovala pouze dvě pěší divize v celkové síle 48000 muţů, tankovou barikádu a smíšené letecké síly, jejichţ význam byl ovšem zcela zanedbatelný. Reakce českých protektorátních míst stejně jako obyvatelstva byla chladná. Pozitivně byla chápána pouze v kruzích Kuratoria pro výchovu mládeţe, českých nacionálních socialistů a fašistů a některými národními demokraty. Zajímavý je komentář bývalého československého armádního důstojníka a ruského legionáře z Olomouce: „Kdybych byl K. H. Frankem, nechal bych Vlasova mluvit česky na Václavském náměstí, aby Češi jednou slyšeli z úst vysoko postaveného bolševika, jak to v bratrském Rusku vypadá“. Kuratorium pro výchovu české mládeţe vzniklo 17. června 1942. Liga proti bolševismu vznikla z podnětu Berlína k vytvoření protibolševické instituce. Tohoto projektu se ujal Emanuel Moravec. V dubnu 1945 se měl Protektorát stát předmětem politického obchodu. K. H. Frank uvaţoval o stávající vládě, z níţ by byli vyloučeni nejzkompromitovanější aktivisté nebo o účelovém provizorním kabinetu, sestaveném z dosud vězněných prominentů. Adolf Hitler spáchal sebevraţdu v bunkru pod zahradou starého říšského kancléřství 30. dubna 1945 těsně před 15.30 hod. Všechny veřejné protektorátní instituce vyvěsily vlajky na půl ţerdi. Říšským prezidentem se stal admirál Karl Dönitz, říšským kancléřem Josef Goebbels. Berlín se vzdal 2. května 1945 odpoledne. Dönitz s K. H. Frankem 3. května dospěli k závěru, ţe Čechy stojí na prahu revoluce a zánik protektorátu je otázkou hodin. Krátce před vypuknutím českého povstání a pouhý den před svou smrtí, 4. května se ministr Emanuel Moravec pokusil o poslední zoufalý tah - poţádal bývalého vůdce Národní Obce Fašistické (NOF), Masarykem degradovaného generála Radolu Gajdu o intervenci u západních spojenců. Údajně jej prosil, aby Čechy a Moravu zachránil před rudou záplavou. Praha byla posledním z velkých evropských měst, které ještě na počátku května 1945 plně ovládaly německé zbraně. 5. května vypuklo Praţské povstání, které sice z vojenského hlediska nemělo ţádný strategický význam, Češi však uţ od dob Mnichova v sobě nesli hluboce tajenou, ale velikou nenávist, ţivenou pak ještě léty příkoří, poniţování a strachu. Ta mohla být zmírněna jedině bojem. Praţané odmítli pasivně vyčkávat na příchod osvoboditelů. Svým heroickým bojovým vystoupením deklarovali jasnou touhu po svobodě. Ustupujícím německým svazkům, kterým nešlo o nic jiného neţ se dostat za americké linie, povstalecká Praha zásadním způsobem zkříţila plány. Protektorát Čechy Morava skončil. Genpor. Ing. Stanislav Procházka Mohou rehabilitovaní z rezortu bývalého MNO hledat a ţalovat „své“ vyhazovače a likvidátory? Po příkladu členů PTP i naši členové, postiţení komunistickým reţimem mají jistě morální a občanské právo obrátit se soudní cestou se svojí ţádostí o přešetření nezákonného a nemravného jednání normalizátorů v tehdejších prověřovacích – likvidačních komisích v celém systému bývalého MNO a to od likvidačního kolegia MNO aţ do svazků

7

a útvarů. Dohledávání adres „znormalizovaných“ členů likvidačních komisí politického aparátu KSČ i ze sluţebního aparátu je moţné cestou policie ve spolupráci s orány soudními a s archivy AČR (osobní spisy, kde jsou uloţeny rozhodující doklady). Naši rehabilitovaní jsou ve stejné věkové kategorii jako naši likvidátoři, coţ by mohlo vyhledávání zjednodušit. Jistě by se našel vhodný paragraf zákona č. 198/1993 Sb. „o protiprávnosti komunistického reţimu“, zákona č. 87/1991 Sb. „o mimosoudních rehabilitacích“,zákona č. 119/1990 Sb. „o soudních rehabilitacích“ a také zákona č. 480/1990 Sb. „o době nesvobody“, kde § č. 1 potvrzuje, ţe komunistický reţim porušoval lidská práva i své vlastní zákony. Bylo by to účelné tam, kde byli členové protiprávně vyhoštěni, vykázáni ze své vlasti, nezákonně vystěhováni, přišli o majetek, perzekucí mají zničené zdraví, degradací utrpěli finanční ztráty, byli trestáni vězením, vyhozeni ze škol, trestáni za to, ţe mařili ideologické působení komunistického reţimu ve vojenských školách a v útvarech. Bývalým příslušníkům PTP vyšlo koncem minulého roku vstříc Státní zastupitelství vydáním pokynu k vyhledání a potrestání viníků. Soudní jednání by mohl vést: ţalobce /rehabilitovaný) proti sluţební i stranické komisi, jeţ nezákonný postih navrhla a postoupila dále, proti komisím vyššího stupně, která postih potvrdila, proti náčelníkům PO či KO, kteří realizaci návrhů schválili k provedení. Dále proti velitelům a náčelníkům, kteří odmítli odvolání a definitivně rozhodli o realizaci návrhu k nezákonnému propuštění a potvrdili toto také v hodnocení pro osobní spis. V našem sdruţení máme několik právníků, kteří by mohli pomoci najít cesty k řešení této záleţitosti, a to v roce 20. výročí pádu komunistického reţimu a také naší profesionální i občanské degradace i péči referentů StB. Rozhodnutí ţalovat je jistě osobní věcí nespravedlivě postiţených. Moţná i ÚR VSR (případně její komise či pověřený člen) v rozsahu doloţení či potvrzení potřebných skutečností snad i cestou pomoci při dohledávání v osobních spisech v archivu AČR, v dokumentech Úřadu pro studium totalitních reţimů v Praze a také v jeho archivu Bezpečnostních sloţek. Tento úřad sídlí na adrese: Praha Ţiţkov, Havelkova ul. č. 2. Viz článek v MfD ze dne 8. ledna 2009 – „Posílali k PTP – čeká je trest“ . Plk. Ing. Jiří Novotník Plk. Pavel Švec - 85. narozeniny válečného veterána Veterán 2. světové války, bývalý příslušník Smíšené letecké divize v SSSR, plk. Pavel Švec oslavil svoje 85. narozeniny v dobré fyzické a duševní svěţesti. Byl účastníkem Slovenského národního povstání a Opavsko-těšínské operace jako palubní střelec na bitevníku Iljušin-2 – Němci nazývaném „černá smrt“. Po válce se přeškolil na pilota, létal na Iljušinech-14 a končil na An-24. Normalizační čistky postihly i jeho v Praze ve Kbelích. Je členem Vojenského sdruţení rehabilitovaných AČR v územní organizaci Trutnov. U příleţitosti jeho pětaosmdesátin jej v jeho bydlišti v Malých Svatoňovicích navštívil spolu s 1. místopředsedou Ústřední rady VSR AČR plk. Milošem Ondrákem trutnovský poslanec Dr. Robin Böhnisch a zástupce ČSSD pan Marek Šváb. V upomínku převzal čestnou pamětní medaili 34. stíhací bombardovací letecké „Opavsko – těšínské divize“ a Ústřední rady VSR AČR „Za zachování cti“, pamětní list této divize a kniţní dary. V příjemné delší besedě vzpomínal na svoji bojovou činnost a připomenul také řadu velmi zajímavých a poučných momentů z naší válečné a poválečné historie. Poslanec Böhnisch oslavenci velmi vřele poděkoval za jeho vzpomínky, které pro něj, jako pro mladého člověka, byly nesmírně zajímavé, protoţe mnoho řečeného slyšel v ţivotě po-

8

prvé a vyjádřil svoje přání, setkat se s plk. Švecem opět a vyslechnout mnohé další, na coţ jiţ při této příleţitosti nezbyl čas. Plk. RNDr. Miloš Ondrák Marta Kubišová dostala čestnou medaili VSR Podle usnesení naší 11. Celostátní konference byla dne 19. února tr. slavnostně předána čestná medaile VSR AČR významné osobnosti naší populární hudby, paní Martě Kubišové. Stalo se tak na jejím koncertu v Brně, v divadle Šanson, kde umělkyně pravidelně a ráda vystupuje. Asi 450 návštěvníků zcela zaplnilo divadelní sál. Právě tak jako my doplatila i paní Marta Kubišová na svoje statečné postoje velkou diskriminací a šikanou, včetně zákazu veřejného vystupování. V první polovině programu kromě zpěvu paní Kubišová vzpomínala na svoje mládí a na vše, co výrazně ovlivnilo jak její soukromý, tak také umělecký ţivot. Po přestávce po první písni moderátor programu publiku oznámil, ţe je připraveno milé překvapení a pozval na pódium Plk. Ing. Ladislava Procházku. Ten připomenul statečnost Marty Kubišové v šedesátých letech a přednesl rozhodnutí o udělení čestné medaile našeho sdruţení. Tajemník ÚR VSR AČR Plk. Ing. Vladimír Horák jí medaili předal spolu s Plk. Stanislavem Šrámkem. Paní Kubišová dostala také kytici a láhev vynikajícího jihomoravského vína. Zcela zaplněný sál reagoval v průběhu tohoto slavnostního aktu několikrát dlouhotrvajícím potleskem a hlasitými ovacemi. Paní Kubišová přijala medaili s velkým a upřímným dojetím a s díky. ---------------------------------------Stalo se před 61 roky – „únor 1948“ - zapsal se jako začátek temna a jedna z hlavních osob také nesmazatelně do osudu naší armády:

„Soudruţky a soudruzi, naše dnešní shromáţdění patří k těm nejslavnostnějším a nejradostnějším v nových dějinách naší republiky a Československé lidové armády. Vţdyť od vítězství bratrské Rudé armády Sovětského svazu nad hitlerovským Německem není pro naši zemi významnějšího dne, neţ je 25. únor 1948, jehoţ 8. výročí si dnes připomínáme“. Dámy a pánové, omlouvám se, pokud slova citovaná na začátku mého referátu k únoru 1948 vyvolala ve vás obavu, ţe se vracejí doby, na něţ raději nevzpomínat. Jsem ale přesvědčen, ţe je připomínat musíme, a to především těm mladším, kteří nemajíce našich neblahých ţivotních zkušeností mohou snadno podlehnout prohnané mystifikaci o tom, jak u nás tehdy vše probíhalo podle práva a ţe v únoru 1948 u nás zvítězila vůle lidu. Jenţe: bylo vůlí lidu budovat lágry ne nepodobné těm nacistickým? Bylo vůlí lidu, aby zde bezuzdně řádila StB a prováděly se masové čistky mezi pokojným obyvatelstvem? Přál si lid oplotit republiku ostnatými dráty, aby ji pod trestem vězení nebo přímo smrti nesměl nikdo opustit? Chtěl lid, aby on sám byl na 40 let degradován na tupou masu, která smí volit jen jednu stranu? Pokud ovšem nechce někdo i dnes s váţnou tváří tvrdit, ţe byl přece moţný výběr z více stran, kdyţ víme, ţe všechny měly v podstatě stejný program a byly řízeny komunistickou stranou. Je tedy evidentní, ţe tím, kdo zvítězil v únoru 1948, nebyl lid, ale politická strana vedená tlupou, která lidu lţivě naslibovala ráj na zemi, aby potom v momentě, kdy se jí podařilo voliče obalamutit sliby, jeţ nikdy nemínila uskutečnit, zrušila demokracii, zavedla podle sovětského vzoru teror včetně hrdelních monstrprocesů, zakázala soukromé vlastnictví.

9

Kdo však byli ti, kteří kormidlovali naši vlast do absolutní závislosti na Kremlu? Kdyţ se dnes mluví o únoru 1948, kaţdému se vybaví jen vůdčí postava Klementa Gottwalda. Jenţe Gottwald na to nebyl sám. Zasvěcenější lidé si připamatují i další strůjce nástupu moci komunistů, jako byli Václav Nosek, Antonín Zápotocký, Rudolf Slánský, Václav Kopecký, Bruno Köhler, Josef Krosnář a další. Nebyla to tedy nějaká bezejmenná tlupa, ale konkrétní Češi, konkrétní jedinci s konkrétními tvářemi. Podívejme se proto dnes na působení jednoho konkrétního z nich, toho, kterého autor jeho vloni vydaného ţivotního příběhu nazval „šedou eminencí rudého reţimu“. A proč chci poodhalit právě jeho tvář? Protoţe jsme někdejší armádní důstojníci, jejichţ resortu později velel, a protoţe po boku výše jmenovaných se zásadním způsobem zaslouţil o provedení komunistického převratu v únoru 1948. Byl jím bezskrupulózní právník a svého času i stranický funkcionář okresního formátu, a to ve své rodné Kroměříţi, kde je dodnes připomínán jako ten, jenţ v Kroměříţi zrušil soudnictví. Co se tehdy stalo? Hned v květnu 1945 se nechal zvolit předsedou Revolučního národního výboru v Kroměříţi a následně vtrhl k předsedovi okresního soudu, jemuţ tvrdil, ţe dosavadní právo přestává platit, ţe ruší projednávání všech soudních případů, přejímá rozhodovací pravomoci a ţe vše činí s vědomím a souhlasem krajského soudu v Brně. Uvědomíme-li si, jak zmatená byla doba po právě skončené válce, nemůţeme se divit, ţe uplynul nějaký čas, neţ z Brna přišla odpověď, ţe o ničem nevědí a ţe dosavadní právo samozřejmě platí i nadále. Mýlil by se ten, kdo by se domníval, ţe na strůjce tohoto nehorázného podvodu čekal nějaký postih. Naopak. KSČ, do níţ jako devatenáctiletý vstoupil poté, co na 5. sjezdu strany v únoru 1929 zvítězila Gottwaldova klika horující pro bolševizaci strany podle sovětského vzoru, tato KSČ ocenila jeho stranickou uvědomělost, rozhodnost a bojovnost, takţe pár měsíců nato zastává uţ funkci krajského tajemníka KSČ v Olomouci. Odtud se vyhoupl do celostátní politiky a proniká i do praţského centra, kdyţ se v květnu 1946 stává poslancem Národního shromáţdění za KSČ. V Praze vystupuje jako tvrdý komunista s nekompromisním postojem vůči poslancům a ministrům z jiných politických stran. Své prsty měl i v tzv. krčmaňské aféře, kdy 3 nekomunističtí ministr i (Prokop Drtina, Jan Masaryk a Petr Zenkl) byli adresáty tří pekelných strojků s náloţemi v krabicích zaslaných 10. září 1947 z pošty v Krčmani. Následné policejní vyšetřování (i kdyţ komunisty mařené, neboť v čele SNB stál uţ osvědčený komunista Václav Nosek), vyšetřování spojené například se zastrašováním svědků prokázalo, ţe důleţité stopy vedou právě na krajský sekretariát KSČ v Olomouci, kde byl nalezen i tajný sklad zbraní. Neţ však kvůli úmyslným průtahům ve vyšetřování mohlo dojít k soudnímu projednávání a k určení viníků, přišel únor 1948 a po něm byla celá kauza smetena ze stolu a nebylo tehdy síly, která by případ mohla znovu otevřít. Nejlepším odrazovým můstkem k jeho strmé kariéře se stal v červenci 1947 sňatek s Martou, dcerou Klementa Gottwalda. Ten ho vynesl do nejvyšších stranických a státních funkcí, takţe postupně to dotáhl na velmi vlivného člena předsednictva a politického sekretariátu ÚV KSČ a po pouze tříměsíčním působení ve funkci ministra vnitřního obchodu Gottwaldovy vlády (od 3. 12. 1947, kdy se ve svých 37 letech stal tehdy nejmladším ministrem) stanul 25. února 1948 na dva roky v čele ministerstva spravedlnosti v jeho nové vládě. Od tohoto okamţiku se československá justice dostala do nezákonného područí stranických orgánů. Zapomenuta byla dříve zdůrazňovaná nezávislost soudců, kteří nadále nesměli rozhodovat jen podle zákonů (byť uţ deformovaných), ale také podle různých (často před veřejností utajovaných) pokynů a nařízení vlády a ministerstev; především však rozhodovali v souladu s ideovými záměry strany. Klíčovými postavami justice uţ nebyli soudci, ale obávaní prokurátoři, kteří po konzultacích se stranickými orgány předem diktovali výši trestu, jenţ zejména v politických procesech zna-

10

menal mnohaleté ţaláře, tábory nucených prací nebo přímo justiční vraţdy. To vše odstartoval za svého působení ve funkci ministra spravedlnosti ten, který prohlašoval: „Poruším zákon tolikrát, kolikrát to bude politicky prospěšné.“ Nevtrhl však jen do oblasti československé justice. Jelikoţ se i on zásadním způsobem zaslouţil o provedení komunistického převratu, byl ještě 25. února 1948 jmenován generálním tajemníkem mocného Ústředního akčního výboru Národní fronty, jehoţ předsedou byl sice Antonín Zápotocký, ale veškerou strategii, plánování a organizaci akcí vymýšlel, koordinoval a kontroloval jeho generální tajemník. Byl to také on, kdo 14. října 1949 stanul jako předseda v čele nově zřízeného Státního úřadu pro věci církevní, pro nějţ spolu s Gottwaldem a Slánským sestavili tajný plán na postupnou, ale důslednou likvidaci církví u nás, zejména církve římskokatolické. Nelze se tedy divit, ţe za své „zásluhy“ vystřídal 25. dubna 1950 Ludvíka Svobodu v prestiţním křesle ministra národní obrany ve vládě Antonína Zápotockého, později i Viliama Širokého, ţe 3. října téhoţ roku byl jmenován do hodnosti armádního generála a ţe současně zastával i funkci místopředsedy vlády. Tak jako na všech svých předchozích postech i v armádě začal kádrovými čistkami u velitelských funkcí na všech stupních a pokračoval tzv. sovětizací naší armády, coţ znamenalo přechod na sovětské vojenské řády a předpisy a u generality zavedl obdobné kulty, jakými prosluli sovětští maršálové. Obklopil se neblaze proslulými sovětskými poradci a během krátké doby zařídil, aby z původních 34 se rozrostli na 280, coţ byl největší počet sovětských poradců působících u nás v rámci jednoho resortu. To všechno byly kroky, jimiţ si zajistil vlastní nedotknutelnost a vytvořil kolem sebe i v té době nevídaný kult. Spojenectví s Gottwaldem a s Moskvou pak vyuţil k tomu, ţe armáda se dostala na výsluní společnosti po stránce materiálního zabezpečení jako ţádná jiná sloţka u nás, a to i v době utaţených opasků a všeobecného nedostatku, kdy např. civilní obyvatelstvo mohlo nakupovat důleţité potraviny jen na tzv. lístky. Ţádný z tehdejších ministrů financí (ať to byl Josef Kabeš nebo od roku 1953 Július Ďuriš) si nedovolil odmítnout často enormní poţadavky všemocného ministra národní obrany. Pro vojáky to bylo dobré - jak pro vojáky základní sluţby, jimţ několikrát navýšil denní stravovací dávky, tak pro vojáky z povolání, jimţ vymohl výrazné zvyšování platů. Na sebe samozřejmě také nezapomněl, a ač měl nejvyšší příjem ze všech ministrů, navýšil si ho o celou polovinu. Prosazováním miliardových částek pro potřeby armády došlo k tak neúměrnému zatěţování státního rozpočtu a postupnému nahromadění vojenského materiálu, ţe se s tím republika obtíţně vyrovnávala v dalších desetiletích. Právě on (samozřejmě v uniformě armádního generála, kterou tak rád oblékal) přednesl 25. února 1956 téměř hodinový projev ke špičkám naší armády na shromáţdění, jehoţ se (jak bylo pravidlem) zúčastnili také představitelé strany a vlády, sovětský velvyslanec, sovětští generálové a vojenští a letečtí přidělenci spřátelených armád. To ovšem ještě nikdo netušil, ţe je to jeho poslední velkolepé vystoupení (a na ta on si potrpěl). Zavanul totiţ nový vítr v podobě odkrývání nejkřiklavějších zločinů, podvodů a zvěrstev, jeţ se děly ve jménu strany jak v Rusku, tak u nás; vítr, který vzešel z památného projevu Nikity Sergejeviče Chruščova na XX. sjezdu KSSS. Toho sjezdu, jenţ shodou okolností končil právě 25. února 1956, tedy ve chvílích, kdy se ze slavnostně vyzdobené tribuny nesl projev, z něhoţ jsem citoval na začátku svého vystoupení. Po tomto sjezdu začali být odstraňováni z nejvyšších funkcí zarytí stalinisté, k nimţ náš ministr národní obrany jednoznačně patřil. U nikoho uţ neměl zastání - Gottwald zemřel, Zápotocký, sám s máslem na hlavě, chtěl přeţít, Nosek byl uţ na podzim roku 1953 vystřídán v křesle ministra vnitra Rudolfem Barákem atd. Obrátil se tedy s ţádostí o podporu do Moskvy, ale přepočítal se. Kreml jej přes nehoráznou servilnost ke všemu sovětskému hodil na Chruščovův pokyn přes palubu. A proto stejně rychle, jak se jím stal, byl 25. dubna 1956 stejně rychle odvolán z funkce 1.

11

místopředsedy vlády a ministra národní obrany, v níţ ho vystřídal na dalších 12 let Bohumír Lomský. Bezprostředně předtím byl ovšem na zasedání ÚV KSČ odvolán ze všech funkcí stranických a podle dobových zvyklostí mu byla nabídnuta trafika - křeslo předsedy Státního výboru pro vynálezy a normalizaci, v němţ setrval do roku 1963, kdy byl vyloučen z KSČ. Dalších 27 let doţíval jako nadmíru dobře zabezpečený důchodce v Dobříši. Je třeba připomenout, ţe aţ do konce svého ţivota to pokládal za křivdu a nevděk. Dámy a pánové, nechci zneuţívat vaší trpělivosti, s níţ sledujete střípky ze ţivota jednoho z muţů února 1948, a proto se nebudu zmiňovat o mnoha dalších činech tohoto jedince, jímţ byl, jak samozřejmě všichni víte, JUDr. Alexej Čepička. Nelze však na závěr nepřipomenout, ţe Čepička byl i jedním z hlavních strůjců politických procesů u nás a dalších hrůz 1. poloviny 50. let a ţe z jeho rozkazu vznikaly u nás od září 1950 Pomocné technické prapory, v nichţ slouţili tzv. Černí baroni. Bohudík, je to pro nás minulost. Kéţ se uţ nikdy v ţádné podobě neopakuje. Děkuji za Vaši pozornost. Pplk. Mgr. Luděk Bartoš Olomouc Rada seniorům: Pořiďte si počítač S touto výzvou jiţ několik let vstupujeme mezi naše přátele a pohříchu se často setkáváme s odpovědí: „Já uţ jsem starý!“ . Tento argument – vyšší věk – je ale naopak důvodem, proč bychom si měli počítač, potaţmo internet a další technické novinky digitálního věku, pořídit. Umoţňují nám totiţ zvednout stavidla toku netušeného mnoţství potřebných informací, usnadňují ţivot v této uspěchané době a dokonce nám v podstatné míře umoţňují vloţené investice v podobě úspor v krátkém čase z části i vrátit. Chválabohu podle nejnovějších průzkumů jiţ víc jako třetina všech seniorů počítač alespoň z části ovládá, protoţe jen ti nejzatvrzelejší zůstávají „počítačově negramotní“. Ano, práce na počítači, schopnost vstupu na internet a komunikace pomocí emailových adres patří dnes k základním projevům vzdělanosti toho či onoho člověka, stejně jako před sto léty to byla schopnost číst a psát. Zrekapitulujme si proto, co pro nás zvládnutí základních forem pouţití počítače (dále PC) znamená a co nám přináší. PC můţeme pouţívat jako nejmodernější psací stroj, přičemţ psaní je nesrovnatelně jednodušší, s moţností rychlých oprav, změn textů, vkládání nejrůznější grafiky a okamţité vytištění libovolného počtu naprosto identických výtisků. PC umoţňuje přehlednou digitální archivaci všech napsaných, vytvořených či získaných dokumentů v neomezeném počtu mnoha tisíc stran, lze do něj vloţit doslova celé knihovny, aniţ si zatíţíme sebemenší část svého reálného ţivotního prostoru. PC umoţňuje v kombinaci s digitálním fotoaparátem okamţité zpracování, uloţení, pouţití či rozeslání nejrůznějších fotografií, pořízených mezi vašimi příbuznými či známými. Po připojení počítače do sítě internetu je moţno rozesílat dopisy jednotlivcům či hromadně celým vytvořeným skupinám adresátů bez nákladu jediného haléře za poštovní známky, dopisní papír a obálky – a to tak, ţe odpověď je moţno obdrţet obratem během několika minut. Internet vám nahradí téměř všechny druhy novin a časopisů, protoţe většina z nich je denně zveřejňována v elektronické podobě. PC a internet vám umoţní neuvěřitelný rozsah informací konkrétně k vašim osobním zálibám – např. všem druhům sportu, cestování, filatelii, hudbě, vzdělání ve všech moţných vědních oborech, informace z jízdních řádů atd…

12

Přes internet můţete komunikovat se svými známými na jejich mobilní telefon psaním SMS zdarma - tuto sluţbu uţ dnes poskytují všichni operátoři. Neomezeně dlouhé textové zprávy můţete psát i bezúplatným instalováním systému ICQ, a to přímou písemnou komunikací s okamţitou odpovědí partnera po neomezeně dlouhý rozsah. Systém SKYPE umoţňuje přímé bezplatné telefonické spojení s partnerem na druhém počítači rovněţ po neomezeně dlouhou dobu, při zapojení web-kamery dokonce přenos vizuálního obrazu toho, co kamerou sejmete. PC umoţňuje přehrát všechny druhy kompaktních disků (CD), tvorbu vlastních disků jejich kopírováním či výběrem a sestavením jednotlivých skladeb do podoby nového, vlastního CD. Na PC můţeme velmi jednoduše zpracovávat vlastní videozáznamy – jejich střih, titulky, vkládání hudby a jiného zvuku, tvořit potisk disků a jejich obalů. Pokud si pořídíte k PC skener, můţete jakoukoliv i starou fotografii oskenovat a zvětšit při zachování (ba ještě zlepšení) její ostrosti při zvýšení kvality fotografického papíru, čehoţ se často uţívá při zpracování dokumentace rodinných či spolkových kronik. Na internetu můţete přes PC získat různě zvětšený mapový podklad jakéhokoliv zvoleného území, jehoţ mapovou podobu můţete jediným klikem změnit v reálný obraz letecké mapy. Zvětšení je tak velké, ţe lze vyčítat fyzické detaily o velikosti několika decimetrů. Pomocí webových stránek, které mají dnes povinně zavedeny všechny obce v ČR, můţete vyčíst o zvolené obci všechny potřebné informace – od sloţení zastupitelstva, přes údaje o moţnostech ubytování, stravování, pamětihodnostech, mapových plánů, úřední době, pořádaných akcí, atd…. Na PC je moţno otevřít všechny jízdní řády ţelezniční či autobusové dopravy, zadáním dotazů zjistit a vytisknout si nejvhodnější spojení včetně kilometráţe všech tras a ceny jízdného. Jediným klikem otevřete nejaktuálnější informace o počasí a můţete se zárukou hraničící s jistotou doporučit manţelce zda má či nemá pověsit prádlo ven nebo do prádelny…Při hrozících povodních vyčtete přesné stavy vod na zvolených vodních tocích. PC umoţňuje přes internet vybírat k nákupu nejvhodnější předměty, srovnávat jejich parametry a ceny u různých výrobců, nakupovat bez ztráty času ve frontách za podstatně niţší ceny neţ v kamenných obchodech. Tento prostý výčet důvodů, proč je vhodné pořídit si počítač a připojit se na internet, představuje jen nepatrný zlomek moţností, které PC má. Ale i tento krátký výčet v nás vzbuzuje soucit a politování nad těmi, kdoţ svůj čas ztratili a nadále ztrácí jen svou pohodlností nebo obavou z toho, ţe počítač nezvládnou. Počítač zvládne kaţdý, byť jen v tom rozsahu, který potřebuje. Proto neváhejte a pusťte se do toho – a uvidíte, do jakého úţasného světa se vám otevřou dvéře pouhým kliknutím na myš… Toto sdělení je psáno pro široké spektrum potencionálních budoucích uţivatelů počítače - není určeno jen členům Vojenského sdruţení rehabilitovaných. Těm specifikuje moţnosti uţití PC kolega Plk. Ing. R. Kunzmann, CSc ve svém samostatném článku. Mnoho úspěchů Vám přeje Pplk. Jaroslav Koš, Velká Bystřice K internetové komunikaci uvnitř VSR Ze zveřejněné velmi stručné zprávy o průběhu 11. konference VSR (Zpravodaj VSR č.4/2008) vyplývá, velmi oprávněně se ohradil kolega plk. PhDr. Karel Daněk vůči

13

konzervativním a nekvalifikovaným názorům delegáta konference ohledně vyuţití korespondence členů VSR na internetu, kde s jeho názorem nesouhlasil. Nastal tedy čas ke komplexnějšímu přístupu k této problematice na stránkách našeho zpravodaje VSR. Článek z toho důvodu je tedy dělen do několika oblastí. Díky úvodnímu úsilí a spolupráci řady aktivních kolegů členů VSR se podařilo ke konci r. 2008 získat a uspořádat emailové adresy zatím, ale já věřím ţe opravdu jen zatím, 60 kolegů, ale u některých také i adresy ICQ a SKYPE, které umoţní i jejich přímou vzájemnou komunikaci. Konstatuji, ţe dle počtu platících členů VSR ke konci r. 2007 to činí jen 4,07% členů! Po prvních nesmělých počátcích emailovému adresáři v konzultacích dal vhodný tvar kolega Mjr. Jiří Russ z Trutnova a obětavě ověřoval bezchybnost adres kolega Pplk. Jaroslav Koš z Velké Bystřice, za coţ jim patří dík. Mnozí kolegové kontaktovali své kolegy a zasílali jejich emailové adresy ke zveřejnění. Doufám, ţe tato situace bude i nadále pokračovat. Jak dál v rozšíření rychlého emailového propojení uvnitř VSR: V prvé řadě půjde o seznámení členské základny VSR na schůzích ÚzO VSR s tím, ţe tato moţnost vzájemné komunikace uvnitř VSR existuje a seznámení všech s potřebou získat emailové adresy dalších kolegů, kteří mají PC, nebo mají zřízené své emailové schránky. V druhé řadě je potřebné, aby na těchto schůzích ÚzO VSR všichni ti, kteří běţně s PC pracují, kolegům vysvětlili, ţe kaţdý si můţe zaloţit svoji emailovou schránku, aniţ by vlastnil PC, a to za předpokladu, ţe bude navštěvovat např. veřejné knihovny kde mají internet, veřejná místa pro vyuţití internetu, nebo internetové kavárny. Zde mohu vţdy si svoji stránku otevřít, přečíst a odeslat svůj email, nebo odpověď. Prostě z kteréhokoli PC a od kohokoli a kdekoli. Zřízení emailové schránky, přijímání a odesílání emailů je bez poplatků, zdarma. Mnozí kolegové to tak jiţ běţně dělají. Bude vhodné, aby těmto kolegům v počátku pomohli zkušenější schránku zaloţit a ukázali jim postup. Naši členové VSR, byť jsme jiţ starší, jsou především převáţně bývalí vojáci z povolání u nichţ se samozřejmě předpokládá, ţe i dnes jsou schopní a adaptabilní k aplikaci a vyuţívání nového. Kaţdý je nepochybně schopen si věc zařídit, jen ochota a rychlost nesmí chybět. V zájmu mobility a akceschopnosti naší VSR to povaţujme téměř za povinnost. Adresu takto zřízené schránky je potřebné neprodleně sdělit, aby mohl být kaţdý do emailového adresáře ihned v jeho zájmu do něj zařazen. V třetí řadě je moţné mít zaloţenou svoji schránku na PC některého ze svých potomků, členů rodiny, a při pravidelných návštěvách u nich si svoji schránku přečíst. Jestliţe bude takový potomek důvěryhodný, můţe znát i heslo schránky, aby ji mohl průběţně kontrolovat a telefonicky ohlásit otci, ţe je v ní pro něj zpráva. I takovouto schránku je potřebné sdělit k zařazení do emailového adresáře VSR. Mnozí kolegové takovou schránku jiţ také mají. Kaţdý kolega, který si novou schránku zaloţí, nechť mně zašle svoji emailovou adresu, třeba pomocí kolegy, který jiţ emailový adresář vlastní , aby jeho adresa mohla být do emailového adresáře zařazena. V takovém případě mu bude emailový adresář VSR zaslán emailem, ale následně vţdy, kdy dojde k zařazení nového člena. Také mu budou zasílány informace ze strany VSR, nebo od našich členů VSR. Jak s bezpečností tohoto emailového spojení: Od samého počátku je a musí být emailový adresář členů VSR, včetně ICQ a SKYPE, chápán jako neveřejný a interní, a to pouze pro potřeby členů VSR! Nemůţe tedy být předáván k dispozici mimo uţivatele - členy VSR! Zvlášť důrazně je nezbytné upozornit na vysokou potřebu ostraţitosti všechny ty kolegy, kteří budou vyuţívat internet na veřejných místech, zejména při vkládání hesla před zahájením komunikace. Toto heslo nesmí nikdo spatřit, protoţe ho můţe zneuţít!!

14

Píši to proto, ţe ani ne po půl roce vzájemné komunikace se to jiţ skutečně stalo jednomu kolegovi. Došlo ke zneuţití jeho emailové schránky, v době jeho nepřítomnosti, kdy z jeho schránky byly odesílány uráţlivé a nevhodné emaily jiným členům VSR. Samozřejmě, ţe při znalosti hesla mohl tento hacker jiţ tuto činnost vůči nám provádět ze svého PC. V dalším případě došlo dokonce k neetickému zneuţití článku zaslaného redakci časopisu ještě před jeho vytištěním. Takţe nechť kaţdý zodpovědně učiní vše, aby komunikace byla pouze interní uvnitř VSR a bezpečná, a nemohla být zneuţita!! Koneckonců jsme mohli pozorovat i napadení našich web stránek VSR v době, kdy ještě existovala moţnost vstupu „návštěv“ na web stránky VSR. Tehdy také, vydávaje se za našeho člena, napadla stránky osoba nepřátelským textem vůči VSR. Mimo to i některá interní sdělení našich členů na těchto web stránkách VSR naivně nerespektovala to, ţe se jedná o stránky pro veřejnost a nikoli pro soukromou komunikaci. Je proto dobře, ţe byla stránka návštěv na web VSR uzavřena a odstraněna. Tato moţnost je nahrazena vzájemnou komunikací pomocí emailového adresáře VSR, který je vţdy zasílán po kaţdém doplnění o nového člena. Jaký lze očekávat přínos emailového spojení členů VSR: Členská základna VSR se z různých důvodů zmenšuje, bohuţel nikoli jen z důvodů úmrtí členů! Tím se postupně budou i nadále sniţovat finanční moţnosti ÚR VSR, která vynakládá prostředky na tisk Zpravodaje VSR a Informátora VSR z odvodů z členských příspěvků, přičemţ je Zpravodaj VSR jiţ umísťován na webové stránky VSR (http://www.rehabilitovani-vojaci.ic.cz) , a tamtéţ je průběţně prezentována i činnost našich ÚzO VSR. Lze tedy očekávat postupné sniţování poţadavků na počet výtisků Zpravodaje VSR. Nepochybně od všech, kteří si jej mohou přečíst na web stránkách VSR. Tento trend bude nepochybně postupovat s rozšířením vyuţívání internetu členy VSR. Vytvářením moţnosti emailového spojení uvnitř VSR byla a je především v předstihu sledována moţnost vytvořit podmínky pro ÚR VSR a PÚR VSR k rychlé a cílevědomé moţnosti oslovení podle potřeby: Jak celé členské základny VSR v případě potřeby rychlé informace členů, nebo zaslání výzvy, tak i k oslovení specifikovaně vybraných funkcionářů VSR, vytvořením samostatných podskupin v emailovém adresáři VSR, jako např.: členů ÚR VSR, členů komisí ÚRVSR, nebo předsedů ÚzO VSR. Těmto vybraným podskupinám - funkcionářům by to umoţnilo operativně a zdarma zasílat informace namísto tisku a rozesílání Informátoru VSR, coţ stojí peníze. Jeho tisk by bylo moţné a účelné zrušit. Zaslanou zprávu dostanou totiţ rychleji a jen ti funkcionáři, kterým je dnes určen např. Informátor VSR. Jak je výše uvedeno, z emailového seznamu VSR lze bez jakýchkoli problémů totiţ vytvořit i samostatné podskupiny funkcionářů VSR, kterým lze touto cestou velmi rychle rozeslat informaci, ale také poţadovat od nich touto cestou velmi rychlou zpětnou informaci. Není zcela vyloučeno, ţe v blízké budoucnosti z finančních důvodů, budeme moci Zpravodaj VSR zveřejňovat a číst jen na internetu. Podobně jako je to dnes jiţ u kolegů v SR. Z výše uvedených důvodů by mělo být tedy samozřejmé ze strany PÚR VSR, aby se nad emailovým seznamem a jeho operativním vyuţíváním urychleně jiţ na počátku roku 2009 zamyslelo a vytvořilo příslušné podskupiny emailových adres funkcionářů, např. především těch, kterým byl dosud zasílán Informátor a snaţilo se o doplnění tohoto seznamu především o kolegy z Čech. Převaţují totiţ emailové adresy členů VSR z Moravy. Smyslem také je vytvořit podmínky pro vzájemnou moţnost rychlé komunikace jak mezi členy VSR, tak i členů s funkcionáři VSR, coţ se jiţ dnes běţně děje. Nejeví se však vhodné vzájemné zasílání tzv. spamů. Funkcionáři VSR si na to samozřejmě musí

15

zvyknout, ale musí se i naučit tuto moţnost komunikace vyuţívat. Je to v zájmu VSR a přispívá to k demokratičnosti uvnitř VSR. Dokonce se vyskytl i případ, kdy jeden z kolegů dlouho neotvíral svoji schránku, čímţ vzniklo podezření, ţe se mu něco stalo. Závěrem konstatuji, ţe poslední dobou jsou obecně přijímány připomínky k činnosti uvnitř VSR některými funkcionáři VSR jaksi s nevolí a namísto jejich zváţení a řešení, a to i na úrovni ÚR VSR. Jak ale z obsahu tohoto článku vyplývá, internetová komunikace uvnitř VSR zvyšuje jednoznačně demokratičnost, mobilitu a akceschopnost VSR, ale také se VSR vyuţíváním internetu uvnitř VSR výrazně odliší od jiných obdobných organizací. V souvislosti s tím se proto jeví účelné připomenout znění Stanov VSR, kap. 4, článek 31: „Kaţdý člen má právo svobodně se vyjadřovat ke všem otázkám VSR a k jednání jeho orgánů. Své názory předává ústně nebo písemně, s moţností jejich zveřejnění ve Zpravodaji VSR“. Bylo by dobré vzít v úvahu známou skutečnost: „Nepřítel totiţ není ten, který řekne věc otevřeně do očí a spolu pokračuje v práci dál. Nepřítel je ten, který se tváří jako přítel, usmívá se, ale za zády pomlouvá a tzv. vráţí kudlu do zad“. Je tedy potřebné a účelné věnovat se práci v zájmu perspektiv a potřeby VSR, a nikoli hledat „nepřítele“ uvnitř VSR. Plk. Ing. Rudolf Kunzmann,CSc, Brno Redakční poznámka: Internet je skutečně velká vymoţenost a pro rychlou informovanost má nesporně veliký význam. Bohuţel však pro naši generaci není tak snadno dosaţitelný, jako pro generace podstatně mladší. Jednak to je informační technologie, která vyţaduje značnou zkušenost, jednak ne kaţdý ve svých 80 letech je schopen si jej pořídit. Často musí spoléhat na technickou, někdy i finanční pomoc svých dětí či vnuků. Rozhodně musíme počítat s tím, ţe všichni naši členové internet resp. aspoň přístup k němu mít nebudou a proto musíme nadále počítat s tím, ţe vydávání tištěného Zpravodaje je nezbytné. Toto samozřejmě neznamená, ţe jsme s autory obou výše uvedených příspěvků v postoji k internetu v zásadním rozporu – viz Stanovy VSR, kapitolu 4, článek 31. Stojí za zamyšlení: Váţení kolegové, v některých našich Územních organizacích se od jednotlivců ozývají hlasy proti akutní potřebě zvýšit odvody z členských příspěvků pro zabezpečení činnosti Ústřední rady za stavu zvyšování cen a přirozeného – bohuţel – úbytku členské základny. Z tohoto důvodu uveřejňujeme v doslovném přepisu (protoţe originál je psaný ručně a z technických důvodů se jej nepodařilo zreprodukovat) – je od devadesátileté, jiţ těţce se pohybující naší členky z Bzence kolegovi Standovi Šrámkovi: Bzenec 7. 1. 2009 Váţený pane Šrámku, vstupem do nového roku bych ráda osobně vyrovnala členský příspěvek a mezi Vámi poseděla. Jelikoţ není pro mne cestování jednoduché, posílám Kč 500,- na úhradu členských příspěvků. Zbytek prosím pouţijte na známou tekutinu a připijte společně na zdar celého roku a na zdraví nás všech. Ráda vzpomínám a jsem stále s Vámi se všemi. Vaše Věra Ţenatová

16

Redakční kolektiv ţádá všechny přispěvatele, aby své příspěvky do ZPRAVODAJE zasílali pokud moţno e-mailem na adresu: [email protected] nebo poštou na adresu: Plk. RNDr. Miloš Ondrák, Rýchorské sídliště č. 122, 542 24 Svoboda nad Úpou. Zpravodaj najdete také s řadou dalších informací na našich webových stránkách: http://rehabilitovani-vojaci.ic.cz Zpravodaj vydává ÚR VSR, vedoucí redakčního kolektivu Miloš Ondrák Otisknuté příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem ÚR VSR ani redakčního kolektivu. Za obsahovou stránku příspěvku ručí autor. Redakční kolektiv si vyhrazuje právo na případné krácení a na jazykovou úpravu. Zpravodaj č. 1/2009 vychází nákladem 730 výtisků Redakční uzávěrka Zpravodaje VSR č. 2/2009 bude 20. května 2009