2009

71

1

POZVÁNKA Zveme všechny členy na 9. VALNOU HROMADU našeho sdružení přátel betlémů, která se koná v sobotu dne 25. dubna 2009 od 9.00 hodin v České Třebové v malém sále Kulturního centra, Nádražní ul. č.p. 397 v České Třebové. Program jednání: 8,30–9,00 Prezentace 9,00–12,00 Přivítání účastníků valné hromady Zahájení a schválení programu jednání Volba členů mandátové,volební a návrhové komise Zpráva o činnosti sdružení ve volebním období 2007–2009 Zpráva o hospodaření sdružení v tomto období Zpráva kontrolní komise Rozprava ke zprávám a jejich schválení Krátká přestávka Schválení návrhu změn ve Stanovách sdružení. Činnost sdružení v dalším období Návrh a volba členů předsednictva na nové funkční období (předsedové regionálních poboček sdružení jsou dle stanov členy předsednictva automaticky – volby se týkají členů, funkcionářů volených do předsednictva z celé členské základny) 12,00–12,30 Přestávka 12,30–13,30 Oznámení výsledků voleb do předsednictva sdružení Členové nově zvoleného předsednictva zvolí výkonný výbor Zpráva o výsledku voleb do výkonného výboru 13,30–14,00 Usnesení a závěr V případě, že se v 9.00 nesejde polovina členů sdružení, začátek jednání se v souladu se Stanovami ČSPB posune o jednu hodinu. Tato doba bude využita k prodeji a příp. výměně betlemářských artefaktů (rovněž tak o přestávkách), navazování osobních kontaktů a příp. podávání informací s betl. tématikou. K dispozici bude bufet pro drobné občerstvení. Z pověření předsednictva a výkonného výboru sdružení s pozdravem GLORIA ET PAX Ing. Radko Weigner předseda sdružení Poznámka: Kulturní centrum je vzdáleno asi 5 min pěšky od železničního a autobusového nádraží směrem k hotelu Padevět a dále k historickému centru města. Dvě parkoviště jsou přímo v Nádražní ulici.

71 ročník 19 č. 1/2009

Z obsahu Betlémy v Muzeu Beskyd

(2)

Popisky k barevným obrázkům

(7)

České betlémy v Itálii, Vatikánu…

(8)

O betlému Romana Galeka

(10)

O betlému pro chrám sv. Víta

(12)

Výstava „Nožík Tomáše Krýzy“

(12)

Jesličky v grafice (Mgr. J. Janků)

(14)

Bohutická křížová cesta

(19)

Brněnská výstava VITA CHRISTI

(20)

Papírový betlém Zd. Šalamounové

(22)

Petr Comestor – „otec“ Tří králů

(22)

Informace pro členy ČSPB

(23)

O platbě členských příspěvků

(23)

Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o.s. Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 16. března 2009 Ing. Ludvík Mátl

2

71

Betlémy v moravských muzeích Betlémy ve sbírce Muzea Beskyd Frýdek-Místek PhDr. JAROSLAV DVOŘÁK

Betlemářská tradice na Frýdeckomístecku Tvorba betlémů má na Frýdeckomístecku bohatou tradici. Betlémy vznikaly v městském i venkovském prostředí. Byly většinou vyřezávané, a to zejména z lipového dřeva a v konečné podobě opatřeny barevnou polychromií. Stavěly se na stupňovitě pojednané scéně. Zdejší betlémářství bylo ovlivněno tvorbou řezbářů z Oderska a Příborska. Řezbářské práce z oblasti Oder se vyznačují vyššími figurami, které jsou poplatné starším rokokovým předlohám. Díla se projevují velkou řemeslnou zručností, dokonalostí v detailu a mistrně zvládnutou anatomií postav a rozevlátou drapérií plášťů i realistickou polychromií. Proslulou betlémářskou oblastí je Příborsko. Starobylé město Příbor bylo největším střediskem betlémářství v této oblasti Moravy. Příborské betlémy ovlivňovaly tvorbu betlémů v celém kraji. Inklinují spíše k lidovému projevu než k řemeslu. Figury jsou masivní, vyřezávané z jednoho kusu dřeva a vykazují jednoznačné pojetí anatomie i oděvu, kde v souladu s principy lidové tvorby mizí snaha a smysl pro realismus. Pro tyto betlémy jsou typické postavy venkovského obyvatelstva, hlavně pastýřů. Zvláštností, která se udržela až dosud, jsou malovaná obrazová pozadí, perspektivně Antonín Staroveský, Příborský betlém, 1850 rozšiřující plochu i její hloubku. Vliv těchto center je patrný i na nejstarších dochovaných frýdecko-místeckých betlémech – např. torzu menšího barokního betléma z frýdeckého farního kostela sv. Jana Křtitele či figurách z betléma z kostela sv. Jakuba a sv. Jana v Místku. Do kompozice frýdecko-místeckých betlémů byla z příborských a oderských betlémů převzata malovaná obrazová pozadí, perspektivně rozšiřující plochu i hloubku scény. Figury byly taktéž většinou polychromovány.

Historické betlémy ve sbírce Muzea Beskyd Frýdek-Místek Historické betlémy tvoří ve sbírce Muzea Beskyd poměrně reprezentativní skupinu. Tvoří ji celkem 12 souborů. Jedním z nejznámějších je největší měšťanský frýdecký betlém, tzv. „Langův betlém“1. Tento starožitný betlém pochází z počátku 19. století z dílny fulneckých řezbářů, část figur později vyřezal Jan Hrabec z Frýdku-Místku. 1

Posledním majitelem byl pan Josef Lang z Frýdku-Místku, který betlém věnoval muzeu.

71

3

Langův betlém

Skříňový betlém /figury z papíru/

Ondřej Gavlas, Gavlasův betlém

Mezi unikáty patří také dva skříňové betlémy. První pochází z 2. pol. 19. stol. a je z dílny frýdeckých výrobců drobných voskových obětin – devocionálií. Skříň je zasklená, pozadí tvoří krajina namalovaná na dřevě. Figury jsou vyrobeny z včelího vosku /velikost figur je pouze 2–3 cm/. Druhý pochází z 20. let 20. stol. Skříň je vytvořena z lepenky a je polepena tmavě hnědým papírem. Figury jsou vyrobeny z lisované papírové hmoty a na povrchu natřeny lakovými barvami, postavy mají obleky zhotoveny z jemného barevného papíru. Pozornost si zaslouží i betlém Jana Lenta z Frýdku /vlastník/. Byl zhotoven v některé z frýdeckých řezbářských profesionálních dílen v 1. pol. 19. stol. Řezba je provedena v barokizujícím stylu. Betlém je vyřezán z lipového dřeva a je polychromován. Zajímavostí je jistě figura představující

4

71

sv. Josefa. Styl řezby i polychromie je velmi odlišný od ostatních figur. Zhotovil ji na poč. 20. stol., jako doplnění kompozice betléma, známý řezbář Ondřej Gavlas z Frýdku2. Sám Ondřej Gavlas je autorem dalšího obdobného betlému v muzejní sbírce.3 Ve sbírce Muzea Beskyd se nacházejí také tři papírové betlémy. Z nichž nejvýznamnější je tzv. „Šafaříkův betlém“4 z roku 1852. Je to papírový betlém z Frenštátu pod Radhoštěm,5 malovaný vodovými barvami na kolorovaném papíře, výška figur cca 15 cm, figury se zapichují do podkladu.

Současné betlémy ve sbírce Muzea Beskyd Frýdek-Místek Sbírka betlémů Muzea Beskyd Frýdek-Místek nám může poskytnout poměrně ucelený obraz o betlémářské /převážně řezbářské/ produkci současných autorů z Pobeskydí. Kolekce věnovaná současné tvorbě je vytvářena systematicky od roku 1970 až do současnosti. Největšího rozšíření se sbírka dočkala v roce 1992, kdy bylo pořízeno několik prací vystavených na 1. ročníku Beskydského trienále řezbářů.6 Také z dalších ročníků této přehlídky byly zakoupeny nejzajímavější díla, které sbírku ucelují a doplňují. Sbírka betlémů současných řezbářů /většinou neprofesionálních a poloprofesionálních/ je poměrně obsáhlá a zahrnuje celou oblast Beskyd a Pobeskydí bez ohledu na hranice. Zastoupeni jsou v ní autoři z Moravskoslezských Beskyd, Těšínských Beskyd, Beskid Slaski v Polsku, Kysucka na Slovensku /Frýdeckomístecko, Těšínsko, Třinecko, Čadecko, okolí Wisly/. Sledujeme-li frekvenci námětů řezbářů, vidíme, že betlémy jsou pro ně jistým prubířským kamenem ani ne z důvodu náročnosti provedení, ale pro výjimečnost. Až na výjimky betlém jednou dokončený nemá pokračování v dalším, rozsahem nebo provedením reprodukujícím původní kompozici. Tvorbu nového nejčastěji vyprovokuje přání nejbližších přátel nebo příbuzných. Potřeba vyjádřit své pocity, vzpomínky či názor právě vytvořením betléma, není prokazatelná na rozdíl od řady plastik nebo kompozic, které byly vytvořeny jako obraz vnitřního autorova světa. Zkoumáme-li celou kolekci 15 vyřezávaných betlémů současných autorů, jež jsou uloženy v Muzeu Beskyd, můžeme své poznatky, týkající se materiálu, techniky, barevnosti, rozsahu celé kompozice, frekvence postav, ale také předloh, shrnout do několika konstatování. Materiálem je převážně lipo2 3 4 5

6

Rodina Gavlasů působila ve Frýdku po několik generací a jejich řezbářská dílna byla známa na celé severní Moravě a ve Slezsku. Ondřej Gavlas, „Gavlasův betlém“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 10 268-10 299 S. „Šafaříkův betlém“, zakoupený J. Vochalou ve Frenštátě p. R. od B. Sládečka, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 10 054-10 125 S. Frenštát pod Radhoštěm bylo známé centrum výroby papírových betlémů. Malování jesliček zde bylo obecně rozšířeným jevem až do druhé světové války, největší rozkvět však zaznamenalo kolem poloviny 19. století. Malíři samouci pocházeli z řemeslnického prostředí drobných tkalců. Práce byla sezónní a v případech, kdy se pracovalo pro obchod, dostávala poloprofesionální charakter. Vzniklo mnoho typů figur, typické postavy Valachů se zde mísí s městským živlem. Tvorba byly závislá na starších betlémových předlohách, ale také čerpala z dobových ocelorytinových ilustrací. Tyto betlémy byly v autentickém prostředí umísťovány na zvláštní police po dvou do jizeb, i nad sebou. Nezřídka byly dlouhé i 7 až 10 m. Za nimi stávala pozadí, také malovaná na lepence, někdy vystřihovaná. Zobrazovala buď život na salaši nebo exotickou architekturu orientálního typu. 1. ročník Beskydského trienále neprofesionálních řezbářů, stejně jako několik dalších ročníků této přehlídky, připravila a zorganizovala Mgr. Jiřina Veselská. Ta, jako kurátorka fondu plastik a betlémů, má velké zásluhy na jeho budování.

71

Ján Kadura, Kadurův betlém

5

Jan Kocyan, Szopka

vé dřevo, které je také nejčastěji užíváno k tvorbě jiných plastik, převažuje zde výrazně snaha využít zkušenosti s opracováním známého druhu před možností ozvláštnit celé dílo originálním výběrem materiálu. Techniku rovněž můžeme odvodit od způsobu, jakým jeden každý autor tvoří. Ti, kteří jsou zvyklí užívat nože v několika variantách základního nástroje, zůstávají u něho při tvorbě postav betléma /Jiří Chybidziura u Mostů u Jablunkova, Klement Brokeš z Havířova, Jan Kocyan z Wisly, Stanislav Gorný z Frýdku-Místku/, někteří naopak používají dlát, pomocí nichž dávají podobu původnímu špalíku /Pawel Kufa z Mostů u Jablunkova, Jaroslaw Gluza z Wisly/, někteří využívají jako při volné tvorbě obou typů nástrojů. Nenacházíme zde žádné rozdíly mezi úrovní zpracování, jistá nedokonalost je signifikantní pro volnou tvorbu i betlém. Z této setrvačnosti i neumělosti technického zpracování vystupují tři osobnosti. První je Jiří Grimm z Frýdku-Místku, druhá Jan Kocyan z Wisly a tím třetím je Anton Kadura z Podvysoké u Čadce.7 Postavy mají podrobněji opracované, poměrně drobné, dbají na detail. Na rozdíl od ostatních cítíme zde jistou rutinu v postupu práce a maximální racionalitu projevu. Jedním z vysvětlení může být i skutečnost, že se jim řezbářství z koníčka stalo obživou a počet jejich prací je často určován poptávkou. V povrchové úpravě řezeb u autorů převládá neupravené dřevo, někteří – např. otec a syn Kadurové ponechávají své práce hovořit světlou barvou lípy, někteří se snaží tento příjemný odstín zdůraznit voskováním či lakováním matným bezbarvým lakem /Chybidziura, Brokeš/. Pouze výjimečně je trvalou součástí výtvarného projevu moření, které vytváří v kombinaci se světlým odstínem zajímavé protiklady. Typickým příkladem jsou všechny Kufovy práce. Autoři, kteří převážně pracují s barvou ve volné tvorbě, omalovávají darovníky, Tři krále i sv. Rodinu svým charakteristickým způsobem. Někteří používají vodové barvy, jiní nechávají barvu, aby vytvářela dynamiku každé postavy –Grimm. Zcela ojedinělým způsobem využil polychromii Gustav Brudný či Kocyan na jedné ze svých „szopek“ 8. Tyto betlémy jsou polychromovány pouze zčásti /figury/, kulisy zůstávají bez povrchové úpravy. 7 8

Jiří Grimm, „Grimův betlém“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 47 505 S, Jan Kocyan, „Szopka“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 47 504 S, Anton Kadura, „Kadurův betlém“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 47 501 S. Již výše zmiňovaný betlém Jana Kocyana, „Szopka“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 47 504 S. „Szopka“ je polský výraz pro betlém.

6

71

Jiří Chybidziura, Velký betlém

Pohlížíme-li na betlémy beskydských řezbářů z hlediska početnosti postav, ať již darovníků, muzikantů, zvířat, vidíme značné rozdíly: na jedné straně stojí Svatá rodina v podání Kufově, Kadury ml. či Bojka. Kdesi uprostřed najdeme kompozice sestávající ze Svaté rodiny, osla a volka, Tří králů, jednoho či dvou darovníků a pastýře s ovečkami. Ty v celé kompozici zastupují nižší pohledovou linii, budeme-li za vyšší považovat postavy osob. Poměrně málo jsou zastoupeny betlémy obdařené většími skupinami darovníků, tak, jak jsme je zvyklí vídat např. v kostelních betlémech. Zde jakoby převažovala malá zkušenost se zpodobněním rozličných figur v pohybu, či práci apod. Řezbáři opakují motivy ze své volné tvorby, zejména té, která je inspirována prožitky z dětství na vesnici a v hospodářství. V Brokešově betlému objevíme řadu pastýřů a darovníků stejně jako u Chybidziury či ve velkém Kufově betlému /zde zaujmou zejména muzikanti/.9 Zcela mimo tyto velké kompozice stojí polské „szopky“ zastoupené Janem Kocyanem či Jaroslawem Gluzou.10 Zde léty propracovaná kompozice s místem jednotlivých postav jako by utlumila autorskou volnost a svobodu projevu. Uspořádání jednotlivých betlémů určuje také rozsah pozadí, či existence a podoba betlémského chléva. Dlužno říci, že některé s jakoukoliv architekturou nepočítají, zde je typickým příkladem „Kufův betlém“. Jiní zase na podložku přidávají kolmé pozadí mající různou podobu – u Brokeše skály s městem, u Chybidziury chléva s členitými střechami a stěnami, u Grimma a Kocyana typického objektu se sedlovou střechou a volnou přední stěnou. Je třeba se zmínit ještě o jedné věci a tou je individuální autorský přístup k námětu, existence či absence předlohy, vzoru apod. Zde jsou naše zjištění často odkázána na informaci samotných řezbářů. Někteří přiznávají ovlivnění např. kostelním betlémem, jiní vyobrazení v knize a časopise, reprodukcí obrazu. Někteří, a to zejména polští jsou vázáni určitou tradiční představou, jak má „szopka“ vypadat a k té se přibližují. Nejoriginálnější jsou ti, kteří nemají zpravidla oporu ve své víře a pojímají betlém jako příběh o narození a pomoci jedněch chudých jednomu chudému: Kufa, Kadura st., Gorný. Otázkou zůstává, jak na tak výrazně vytvořenou předlohu řezbář reaguje a nakolik se jí nechá ovlivnit. Zdá se, že čím je řezbář profesionálněji vyškolen, tím více je ochoten a schopen respektovat předlohu, neboť mu to jeho technické vybavení a zručnost umožňuje. Svým způsobem „nevyškolený“ samouk nemající tolik zručnosti a pohotovosti v nakládání s materiálem i nástrojem zůstává více svůj. Klasickým příkladem je tvorba Chybidziurova. Poslední otázkou je vztah autorů k betlémům, které vytvořili. Poměrně často první pokus je nejvíce zapsán v autorově mysli. Svou roli zde hraje ještě donedávna nevůle přijímat betlémy jako projev rovnocenný k volné tvorbě. Tyto betlémy zůstávají v rodině, jsou někdy dotvářeny postupně 9

Klement Brokeš, „Brokešův betlém“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 49 567-49 601 S/1-18, Jiří Chybidziura, „Velký betlém“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 47 549 S. Pawel Kufa, „Kufův betlém“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 47 506 S. 10 Jan Kocyan, „Szopka“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 47 504 S, Jaroslaw Gluza, „Betlémská jizba“, sbírka Muzea Beskyd Frýdek-Místek invent. č. FM 58 534 S.

71

7

a obohacovány o další darovníky či zvířata. Další kompozice vytvořené ať už k betlému, nechávají se ovlivnit reprodukcemi či tištěnými předlohám, přáním objednavatele na rozsah. Výjimkou jsou snad práce Kadury ml., který svůj betlém do bytu vytváří v mnoha obměnách. I mezi beskydskými řezbáři a tvůrci betlémů nejdeme ty, kterým se volná tvorba stala z radosti obživou, i když se tyto dvě skutečnosti nemusejí vždy potírat. Je stále obtížnější získat betlémy do muzejních sbírek, neboť jsou v současnosti na trhu starožitností velmi výnosným artiklem. Z hlediska muzejního pracovníka si lze pouze postesknout, že muzejní sbírky s trhem naplno prohrávají. Ve sbírce Muzea Beskyd jsou umístěny betlémy těchto současných autorů: Klementa Brokeše z Havířova, Gustava Brudného z Vendryně, Michala Dupkaniče z Frýdku-Místku, Jaroslawa Gluzy z Wisly, Stanislava Gorného z Frýdku-Místku, Jiřího Grimma z Frýdku-Místku, Jiřího Chybidziury z Mostů u Jablunkova, Antona Kadury z Podvysoké, Jána Kadury z Turzovky, Mieczyslawa Kamieniarze z Koniakowa, Jana Kocyana z Wisly, Pawla Kufy z Mostů u Jablunkova.

Pawel Kufa, Kufův betlém

Popisky k barevným obrázkům Titulní strana obálky: Detail betlému od řezbáře Romana Galeka (*1980) z Jindřichova Hradce. 2. strana obálky: Nahoře: Darování českého betlému papeži Benediktu XVI. Vlevo ředitel Českého centra v Římě Miloslav Hirsch. Dole: Betlém darovaný papeži Benediktu XVI. od řezbářů Karla Tittla a Pavla Svobody (tvůrci Sušického betlému). 3. strana obálky: Model keramického betléma pro chrám sv. Víta v Praze z r. 1938 od Heleny Johnové. 4. strana obálky: Betlém z lipového dřeva od Romana Galeka z Jindřichova Hradce (velikost zhruba 2 x 2 m).

8

71

ÚSPĚCH ČESKÝCH BETLÉMŮ V ITÁLII, VATIKÁNU A RAKOUSKU

O VÁNOČNÍCH ZAHRANIČNÍCH VÝSTÁVÁCH Mgr. ALEXANDRA ZVONAŘOVÁ Rok 2008 se stal pro české betlemáře velmi úspěšným, neboť o výsledky jejich tvorby byl projeven zájem nejenom na domácích výstavách, ale také v zahraničí. Historické a současné betlémy ze sbírek Muzea Jindřichohradecka a z dílen českých a moravských betlemářů byly prezentovány na velké mezinárodní výstavě betlémů v jihoitalském klášteře sv. Františka v Giffoni Valle Piana nedaleko města Salerno. Výstava, nad níž převzal záštitu papež Benedikt XVI., se uskutečnila ve spolupráci s Českým centrem v Římě a byla zahájena 29. listopadu 2008. Na slavnostní vernisáži, které se za muzeum zúčastnila kurátorka české části výstavy Mgr. Alexandra Zvonařová, promluvil nejenom český velvyslanec ve Vatikánu dr. Pavel Vošalík, ale také další

významné osobnosti jihoitalského církevního, politického a společenského života. Ve výstavních prostorách byla vedle italských betlémů z oblastí Puglia a Campania prezentována velká kolekce 55 historických a současných betlémů. Vedle vzácných jihočeských historických jesliček v čele s papírovým Lodhéřovským betlémem z počátku devatenáctého století a Krýzovým kašírovaným skříňkovým betlémem byla italské návštěvnické veřejnosti představena také díla známých českých betlemářů. Mezi více jak čtyřicítkou současných exponátů nechyběla díla Jiřího Netíka, Vladi-

71

9

Papež Benedikt XVI. společně s ředitelem Českého centra v Římě Miloslavem Hirschem při předávání betlému Ze zahájení velké mezinárodní výstavy v Giffoni Valle Piana (Itálie). Osoby v popředí zprava: Český velvyslanec ve Vatikánu dr. Pavel Vošalík, kurátorka české části výstavy Mgr. Alexandra Zvonařová a ředitel Českého centra v Římě Miloslav Hirsch.

míra Doubala, Jana Rody, Milana Jochacyho, Jiřího Bürgra, Marie Flaškové, Věry Mazané, Olgy Špačkové, Jiřího Laina, Martina Rabocha, Milana Karpiana, Miroslava Čeňka, Jany Pulcové, Oldřicha Ryčla, Karla Pavlíkovského, Luďka Pokorného, Marie Dočekalové, Dagmar Koverdynské, Františka Gajdy, Františka Věžníka, Romana Galeka, Jany Půlpytlové, Jaroslava Frencla a řady dalších. Velkou pozornost přitahoval také pohyblivý model mechanismu Krýzových jesliček. Vrcholem výstavy bylo předání daru papeži Benediktu XVI. při generální audienci v Aule Pavla VI. ve Vatikánu dne 17. prosince 2009. Ředitel Českého centra Řím Miloslav Hirsch předal Svatému otci betlém řezbářů Karla Tittla a Pavla Svobody, tvůrců u nás proslaveného Sušického betlému. Darovaný betlém byl také součástí Mezinárodní výstavy betlémů v italském městě Giffoni Valle Piana, která byla v letošním roce v souvislosti s nadcházejícím předsednictvím ČR v EU věnována především České republice. Při generální audienci předal Miloslav Hirsch Svatému otci DVD s filmem České mechanické

betlémy režiséra Petra Kaňky a kameramana Jana Malíře, jehož součástí je vedle Krýzových jesliček, Třebechovického a Metelkova betlému také Sušický betlém. Svatý otec vyjádřil svůj velký zájem o tvorbu betlémů. Darovaný betlém mu připomínal spojitost s Bavorskem odkud pochází a tudíž přijímal tyto dary s velkým dojetím. Film České mechanické betlémy opatřený dabingem v pěti jazycích prezentovalo České centrum Řím, v jehož produkci vznikl, s velkým úspěchem v Římě, Neapoli, Bologni, Udine a Orvietu a na Štědrý den byl uveden v televizní premiéře na ČT 1. Toto unikátní DVD je možné zakoupit v Muzeu Jindřichohradecka za 240 Kč. Druhá velká zahraniční výstava jindřichohradeckých betlémů proběhla ve známém rakouském lázeňském městě Bad Ischl od 28. listopadu 2008 do 31. ledna 2009. Na slavnostní vernisáži, které se zúčastnil také český velvyslanec v Rakousku dr. Michal Černý, bylo představeno na třicet prací jihočeských betlemářů tvořících jak v dávné historii, tak i v současnosti. Prezentovány byly jesličky z nejrůznějších materiálů od dřeva, papíru, přírodnin až po sklo, kůži, nit a keramiku.

10

71

Dar jihočeského betlemáře muzeu Mgr. ALEXANDRA ZVONAŘOVÁ Mezi jihočeskými tvůrci betlémů je možno nalézt řadu výrazných tvůrčích osobností. Již několik let k nim patří také jindřichohradecký řezbář Roman Galek. Ač amatér, vypracoval se ve svém poměrně mladém věku (narozen 1980) na výraznou osobnost českého řezbářského betlemářského umění. S vyřezáváním začínal již v dětství. Vyučil se truhlářem a dnes pracuje na Kasalově pile v Jindřichově Hradci. Ve svých pracích nezapře inspirace gotickými řezbami ani současnou moderní řezbářskou tvorbou. Jeho betlémy, ale i další drobné platiky,

jsou vytvořeny především z lipového a ořechového dřeva bez použití barevné polychromie. Práce Romana Galeka překvapí vedle precizního řemeslného zpracování především svou velikostí. Jeho díla jsou totiž ve svém celku obvykle několikametrová. Své dílo představil poprvé veřejně na II. ročníku Mezinárodní soutěžní výstavy betlémů „Nožík Tomáše Krýzy“ v roce 2003. Jednalo se betlém z lipového dřeva, jenž byl umístěn na ozdobném podstavci a osazen řemeslně zručně řezanými figury v průměrné velikosti 30 centimetrů. Dalším monumentem byl deskový betlém

Detail betlému Na protější straně: Ze slavnostního předání darovaného betléma. Zprava: starosta města Jindřichův Hradec Ing. Karel Matoušek a řezbář Roman Galek.

71

z lipového dřeva, který byl vytvořen pro III. ročník „Nožíku Tomáše Krýzy“ v roce 2008. Dílo je téměř dva metry vysoké a dva metry dlouhé. Na lipové desce jsou umístěny hluboké reliéfy s postavami Svaté Rodiny, tří králů, pastýřů a darovníků a dvanáct figur andělů. Roman Galek netvoří jen monumenty. Vedle rozměrných prací vyřezává také drobnější skulptury s betlémskou tématikou. Své práce nevystavuje jenom v Jindřichově Hradci, ale také po celých Čechách a často i v zahraničí. Za svou práci získal Roman Galek v roce 2003 Bronzový a v loňském roce Stříbrný Nožík Tomáše Krýzy. Stal se také jedním z výherců divácké soutěže „O nejkrásnější betlém“, jenž proběhla u příležitosti loňské soutěžní výstavy betlémů „Nožík Tomáše Krýzy“ v Jindřichově Hradci.

11

Vzhledem k úspěchům Romana Galeka, je velkou ctí pro Muzeum Jindřichohradecka, že se na sklonku loňského roku rozhodl jedno ze svých děl bezplatně věnovat do muzejních sbírek. Sbírkový fond se tak rozrostl o unikátní několikametrový deskový betlém, jenž byl poprvé prezentován na III. ročniku soutěžní výstavy betlémů „Nožík Tomáše Krýzy“. Vzhledem k unikátnosti díla neskončí betlém v muzejních depozitářích, ale bude celoročně k vidění v nové stálé expozici „Jihočeské betlémy“, která je připravována pro Muzeum Jindřichohradecka. Roman Galek se tak stal novodobým pokračovatelem donátorů jindřichohradeckého muzea, z nichž k nejznámějším patří Jan Krýza, který do sbírek daroval proslavený betlém svého otce Tomáše Krýzy a zasloužil se tak o založení hodnotné sbírky jihočeských betlémů v muzeu.

12

71

Ohlédnutí za exponáty výstav betlémů 2008/09 Kostelní jesle pro chrám sv. Víta na Pražském hradě Ing. JAN RODA Na výstavě „Betlémy“, která se konala o Vánocích roku 2008 na Pražském hradě, byl veřejnosti představen exponát „Model betlému pro chrám sv. Víta“, jako zápůjčka Správy Pražského hradu. Jde pravděpodobně o jedinou třírozměrnou připomínku na záměr vytvoření betlému pro tento chrám. Iniciátorem akce byla „Jednota pro dostavění chrámu sv. Víta na Pražském hradě“. Návrh „Českých jeslí“ provedla Helena Johnová, profesorka Umělecko – průmyslové školy. Ten byl v roce 1938 schválen. Práce na keramickém originálu přerušila 2. světová válka a nástup komunistů v roce 1948. Rozměrné dílo ve vysokém stupni rozpracovanosti ještě existovalo v roce 1962, kdy autorka zemřela. V té době tvořilo část pozůstalosti. Jeho další osud je však neznámý. Sochařské pojetí scény (viz barevný obrázek na 3. straně přebalu) vychází z prostého života ze všech českých, moravských a slovenských krajů. Proto se klaní Ježíškovi pastýři z Valašska a ze „Slovače“, daráci přišli z Hané, Chodska, Třeboně. Pouze králové s průvodem jsou pojati v tradičních krojích.

Betlemářské veřejnosti model betlému není až tak neznámým dílem. Mnozí si připomenou, že byl na přelomu tisíciletí vystaven též v Třebechovickém muzeu betlémů. V Praze byl však, alespoň se domníváme, vystaven poprvé. I další betlemářská tvorba paní Heleny Johnové je pravděpodobně zapomenuta. Z dochované korespondence víme, že paní profesorka se ucházela o spolupráci s Chrámovým družstvem Pelhřimov, kterým nabízela keramické jesle pro zhotovení v omezeném množství kopií. Zda došlo k realizaci záměru již listiny z archívu se nezmiňují. Je tedy možné, že některý keramický kostelní betlém, jehož autorství je neznámé, pochází právě z dílny paní Heleny Johnové.

Betlémy na výstavě Nožík Tomáše Krýzy Mgr. ALEXANDRA ZVONAŘOVÁ Soutěžní výstava betlémů, která byla 22. listopadu 2008 veřejnosti zpřístupněna v Muzeu Jindřichohradecka, představila 24 tvůrců s třiceti díly nejenom z celé České republiky, ale také ze zahraničí. Výstava, jejíž třetí ročník se v letošním roce koná, prezentovala především díla řezaná z různých typů dřev. Vedle nejčastěji používané lípy to byly například ořech, smrk, buk, hrušeň nebo švestka. Menší část soutěžních prací byla vytvořena z keramiky, papíru, rybích šupin a paličkované krajky. Odborná porota složená z etnografa, kunsthistorika, výtvarníka a řezbáře vybrala ze zaslaných

prací tři vítěze z řad profesionálních tvůrců a tři z amatérských betlemářů. První cenu – Zlatý

71

nožík Tomáše Krýzy získal za modernisticky pojatý betlém řezaný ze švestkového dřeva profesionál František Věžník z Třebíče. Stejnou cenu v kategorii amatérů získal za trojdílný monolitický betlém Oldřich Ryčl z Prahy. Stříbrný nožík v kategorii amatérů obdržel jindřichohradecký tvůrce Roman Galek, jehož téměř dvoumetrový deskový betlém připomíná gotické oltáře. Karel Pavlíkovský z Říčan u Brna získal stejnou cenu v kategorii amatérů se svým dřevěným monolitem s názvem „Klanění pastýřů“. O třetí cenu – Bronzový nožík se podělili amatér Jozef Barta z Bratislavy s lipovým monolitem a profesionálka Dagmar Koverdynská z Nového Malína s téměř gotickou řezbou znázorňující Pannu

13

Marii s Ježíškem. Ředitelem Muzea Jindřichohradecka PhDr. Jaroslavem Pikalem byla udělena zvláštní cena Miroslavu Kinderovi z Hámrů za monolit z lipového dřeva. Um některých tvůrců bylo možno shlédnout „naživo“ při víkendových tvůrčích dílnách v muzeu v adventním období. Dílen se zúčastnil například Jan Roda z Prahy, Milan Jochacy z Neratovic, Miroslav Kinder, Jozef Barta a Alojz Machaj ze Slovenska, Jana Půlpytlová z Českých Budějovic a Jaroslav Frencl z Volyně. Všechny oceněné práce bylo možno shlédnout až do 6. ledna 2009 v Muzeu Jindřichohradecka, kde byl v prodeji také celobarevný katalog výstavy betlémů se všemi prezentovanými díly (katalog je ještě k dispozici).

Z výstavy Nožík Tomáše Krýzy, autorem jesliček ze švestkového dřeva je František Věžník z Třebíče

14

71

Betlémská událost v grafice

O výtvarnících Františku Bílkovském, Olze Čechové a Karlu Oberthorovi Mgr. JARMILA JANKŮ Malíř, ilustrátor a grafik František Bílkovský se narodil 10. 8. 1909 na jihu Českomoravské vysočiny v Mrákotíně, zemřel 18. 10. 1998 v Brně. Rodný dům Františka Bílkovského stojí v Mrákotíně dodnes. Léta kolem něho vozívali koně pivo ze Studené nebo mramor z lomů. Zde vznikala láska budoucího malíře k těmto zvířatům. Své výtvarné nadání rozvinul na reálce v Telči, zejména však soukromým studiem u malíře a grafika Antonína Václava Slavíčka. Stal se z něj výborný kreslíř, což byl základ pro další výtvarnou činnost ilustrační a grafiku. Z grafických technik měl nejraději litografii, méně suchou jehlu. V malbě dával přednost tempeře. Po maturitě pracoval na finančním úřadě v Dačicích, po roce 1932 se odstěhoval se svou ženou do Brna, kde žil až do smrti. V Brně praco-

val jako výtvarník v redakcích časopisů a věnoval se grafice. Tématem jeho převážně realistické tvorby byla příroda, lidé a zvířata. Bývá

71

označován i jako malíř koní. Často kreslil děti, vzpomínal tím na své dětství – sám děti neměl. V knižní tvorbě ilustroval více než 100 titulů. Spolupracoval zejména s moravskými spisovateli a tiskárnami. Ve volné grafice vydal celkem 12 souborů, 355 exlibris a mnoho novoročenek. Byl členem spolků Aleš, Blok a později ČSVU. Je zastoupen ve sbírkách Památníku národního písemnictví (PNP) v Praze, Moravské galerii (MG) v Brně a dalších moravských galeriích. V roce 1948 dosáhl vysokého nákladu „BETLÉM“, knížka Klementa Bochořáka, pro který vytvořil 42 litografií. Básnická forma vyprávění biblického příběhu dala Františku Bílkovskému prostor pro jeho kreslířské umění a lásku k lidem i zvířatům. Kromě sv. rodiny je kniha plná koledníků i z živočišné říše, jsou zde např. sloni, velbloudi a gazely, ale i kravičky, husy a další domácí zvířata. Skupiny dětí, krojovaní muži, tři králové a další – vše defiluje před našimi zraky a všichni jdou k jesličkám poklonit se Ježíškovi. K tématu betléma se autor vrací na novoročenkách i malbě. Z malovaných betlémů vzpomínám zejména na „krojovaný“ s tmavomodrým pozadím – kde je nyní? František Bílkovský byl milý a laskavý člověk, což se odráželo i v jeho díle. Mnohé své grafiky daroval, obrazy levně prodával a tak vše končívalo u ošetřujících lékařů a sběratelů. Od roku 1977 má jeho dílo stálou expozici „Síň Františka Bílkovského“ v Dačicích na zámku. Jeho hrob můžeme navštívit v Mrákotíně. ¹ Grafička a ilustrátorka Olga Čechová, se narodila v Brně 6.4.1925. Grafiku zde studovala na Škole uměleckých řemesel u prof. F. Dillingera. Po válce pokračovala na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze (prof. F. Svolinský, A. Strnadel). Ve své výtvarné tvorbě se věnovala převážně dvěma oborům: ilustraci a grafice.

Grafika Františka Bílkovského

15

16

71

Grafika Olgy Čechové

Ilustrovala převážně dětské knihy a časopisy, např. Mateřídoušku a Sluníčko. Zde získala spoustu ocenění. Oblibu u dětí umocnily její osobité barevné obrázky s poezií. Ve volné grafice ovládala všechny techniky – zejména však dřevoryt, suchou jehlu a barevnou litografii, kterou používá zejména nyní ve vyšším věku svého života. Kresbami a grafikami doprovází i svou poezii a drobné texty určené jen pro okruh přátel. Pro sběratele vytvořila více než 210 listů exlibris, desítky novoročenek i velké cykly dřevorytů (Píseň písní) a barevné litografie (20 listů s pohádkovými náměty). Její dílo je zastoupeno v Památníku národního písemnictví (PNP) v Praze, galeriích České republiky a soukromých sbírkách. Je členkou SČUG Hollar. Zcela osobité, jako celá její tvorba, jsou dřevoryty k narození Ježíše. V roce 1971 vytvořila cyklus k celé biblické události. V jejím podání nic neztrácí na působivosti, ač je vyjádřena „moder-

ním“ neopakovatelným a dosud ve výtvarném umění nepoužitým způsobem. Např. v “listu se sv. rodinou“ tvoří Ježíšek, Maria a Josef a nad ním Boží oko vertikálu a spolu s oslíkem a volkem pyramidu. U grafiky „zjevení se anděla pastýřům“ použila i textu z bible (dle sv. Lukáše). Téměř celý život a i nyní ve stáří žije Olga Čechová se svou rodinou v Praze. Jejím manželem byl malíř Čestmír Kafka (1922 – 1988), její syn Ivan Kafka je sochařem (nar. 1952). ¹ Grafik, malíř a ilustrátor Karel Oberthor, pochází z Prahy, kde se narodil i zemřel (15.7.1921 – 30.6.1996). V grafické Unii v Praze se vyučil tiskařem. Pro velké výtvarné nadání byl po vyučení přijat na Akademii výtvarných umění, kde studoval u prof. V. Pukla a V. Silovského. Byl členem SČUG Hollar. V roce 1957 vynalezl v dílně Josefa Hrachovce tisk barevné lito-

71

17

grafie z jednoho kamene pro všechny barvy. Rád experimentoval i v jiných žánrech grafiky, litografii však měl nejraději. Věnoval se i ilustraci knih, v malbě používal olej a temperu. Byl velmi pracovitý a zůstalo po něm velké množství grafik – volných listů, cyklů, exlibris (cca 250), desítky novoročenek a příležitostných grafik.

Grafika Karla Oberthora

Získal mnohá ocenění z nichž uvádím druhou cenu za exlibris v Paříži. Obsahově byly jeho listy poetické a často humorné. V kresbě a grafice rád zpodobňoval koně. Na nich můžeme sledovat jeho výtvarný vývoj. Z klasického venkovského tahouna dospěl k osobitému stylizovanému koníku. Motivy betlému používal Karel Oberthor často v novoročenkách i volných lístcích. Námětově je jejich zpodobnění velmi pestré. Z počátku jeho tvorby můžeme vidět na litografiích pouze jednotlivé figury pastýřů, koledníků, sv. rodinu

18

71

apod., což by mohlo sloužit k vytvoření papírového stavěcího betlému. Později maloval na kámen celkové obrazy i s třemi králi – Betlém zasazený většinou do české zasněžené krajiny. Někdy betlémskou scénu rozložil do tří pásů nad sebou, kde v dolní části byla zpravidla sv. rodina. Grafické listy nečísloval, ač jich vytiskl značný počet. Karel Oberthor byl člověk laskavý, měl rád humor, do podvědomí sběratelů se zapsal hlavně svými koníky. Je zastoupen ve sbírkách Památníku národního písemnictví (PNP) v Praze, v grafických sbírkách galerií a u soukromých sběratelů.

Použitá literatura: František Bílkovský: B.Vašek (F. Bílkovský, Sborník k 80. narozeninám – Dačice); Knižní značka SSPE 1947 – 1999; Katalogy výstav v Dačicích a Brně (texty M.Hlaváček); Slovník českého exlibris 2000, Jarmila Janků (SSPE). Olga Čechová: F. Holešovský (Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež, Albatros, Praha 1989); Katalogy výstav Olgy Čechové: Nová figurace 1993 – 4, E. Petrová, Praha; Kresby Olgy Čechové, Praha 1985; Knižní značka 2005, SSPE, Karel Žižkovský (slovník). Karel Oberthor: Katalog k výstavě Současná česká grafika, Praha 1989; Současná grafika SČUG Hollar; Katalogy k samostatným výstavám v Hollaru, Chrudimi a j.; Slovník českého exlibris 1997, SSPE, K. Žižkovský.

Radostné prožití velikonočních svátků v jarní pohodě našim členům a čtenářům přeje výkonný výbor ČSPB a redakce časopisu. Reprodukce žánrové pohlednice z r. 1907, autor neuveden

71

19

Tipy na jarní výlety na Moravu za sakrálním uměním

BOHUTICKÁ KŘÍŽOVÁ CESTA Ing. RADKO WEIGNER Očekávám, že se najde určitý počet čtenářů kteří budou vnímat tento článek jako příspěvek do betlémářského časopisu nevhodný, neřku-li nepatřící. Já si však myslím, že zde existuje ne jeden, ale hned několik důvodů, proč o této křížové cestě informovat v našem časopise. Tak především, jak jsem již psal dříve o různých typech betlémů, existuje i tzv. betlém pašijový, který se ovšem v našich podmínkách vyskytuje sporadicky. Především byl tento typ betléma stavěn v orlickoústeckém regionu a jedním z jeho tvůrců je malíř betlémů pan Jiří Knapovský. Letos byl tento jeho betlém vystaven mezi exponáty v Hernychově vile v muzeu v Ústí nad Orlicí. Především se ovšem s tímto typem betlémů setkáváme na výstavách betlémů a muzejních sbírek v zahraničí (např. Rakousku a Německu). Dalším důvodem je, že tato křížová cesta pochází z dílny jednoho z nejlepších tvůrců kostelních betlémů a devocionálií u nás. Bohutice leží jihozápadně od Brna nedaleko Moravského Krumlova. První písemná sbírka pochází z roku 1253. Obec bývala vždy zemědělsko-vinařskou oblastí a známou se stala zejména díky pěstování a šlechtění ovocných stromů. K pamětihodnostem patří zámek, kostel Nanebevzetí Panny Marie, barokní kašna, barokní sochy svatých nebo zámecké sklepy. Farář p. Antonín Prášek (1886 – 1959) si ze svých cest po světě (na jeho náhrobku na místním hřbitově je uvedeno: „....poutník lurdský a jeruzalémský...“) přinesl touhu vybudovat z Bohutic důstojné poutní místo. Prvním krokem k uskutečnění tohoto plánu bylo vybudování Lurdské jeskyně. Díky jeho vytrvalosti a také organizačním schopnostem byla v prostoru pod hřbitovem slavnostně vysvěcena v roce 1928 arcibiskupem pražským dr. Františkem Korda-

čem zmenšená kopie Lurdské jeskyně s oltářem z kararského mramoru. Snahy P. Antonína Práška vysvěcením Lurdské jeskyně neskončily. Další etapou mělo být vybudování Svatováclavského parku, kde na polích pod hřbitovem chtěl zřídit 14 zastavení „Křížové cesty“, pro něž objednal celkem 54 soch v životní velikost. Výroba těchto soch byla roku 1930 zadána sochaři Bohumilu Bekovi z Kutné Hory. Ten roku 1937 předal poslední kus unikátního díla z cedrového dřeva dovezeného z Libanonu. Druhá světová válka bohužel přerušila rozvoj tohoto ambiciózního díla a konečné umístění soch na svá místa. Po válce se už plán nepodařilo dokončit. V roce 1991 byly sochy na základě rozhodnutí Olomoucké arcidiecéze odprodány do farnosti Žarošice. Odtud sochy putovaly do Nové Říše do kláštera premonstrátů. V roce 2007 se díky úsilí farnosti a obecního úřadu podařilo navrátit sochy Křížové cesty zpět do Bohutic. V červnu téhož roku zapůjčila farnost Bohutice sochy obci Bohutice na 25 let. Jednotlivá zastavení jsou umístěna ve druhém poschodí zámku v Bohuticích. Soubor 54 soch v životní velikosti je sestaven do čtrnácti zastavení. Obec Bohutice se snaží zajistit prostředky na jejich restaurování s cílem vytvořit důstojnou expozici Bohutické křížové cesty.

20

71

Do Bohutic se lze dostat po silnici č. 53 Brno – Znojmo. U obce Branišovice se odbočí vpravo na silnici č. 936 směr Moravský Krumlov a asi po 7 km v pozvolném stoupání odbočíte vlevo do Bohutic. Železniční stanice Bohutice leží rovněž na trati č. 244 Brno–Hrušovany nad Jevišovkou.

Prohlídky Expozice Bohutické křížové cesty pro skupiny i jednotlivce po dohodě na tel.: 724 183 293 nebo na tel.: 732 860 587. Prameny: Znojemské noviny 18. ledna 2008 Bohutice – jihomoravská tradice a současnost BOHUTICKÁ KŘÍŽOVÁ CESTA – Obecní úřad Bohutice, 671 76 Bohutice, č.p. 8, www.bohutice.cz

VITA CHRISTI – Život Kristův SAKRÁLNÍ UMĚNÍ Z BRNĚNSKÉ DIECÉZE Ing. RADKO WEIGNER Výstava se nachází v části domu Petrov č.p. 1 v objektu bývalé Královské stoliční kapituly s klasicistní fasádou a středověkým jádrem, který se stal po rekonstrukci sídlem informačního kontaktního centra Biskupství brněnského, u katedrály na Petrově v Brně. Představuje exponáty pocházející z kostelů a far brněnské diecéze z období 14. až 18. století vážící se k Životu Krista – Vita Christi. Evangelijní příběh je rozdělen do sedmi částí (Narození Páně, Od zvěstování ke křtu Páně, Hlásání Božího království, Od poslední večeře k Olivové hoře, Pašije, Zmrtvýchvstání Páně, Seslání Ducha Svatého), navazujících na sebe v sedmi místnostech členitého půdorysu budovy. Ježíšovu narození je věnována nejmenší samostatná místnost, která nám tuto událost připomíná citátem:

I PORODILA SVÉHO PRVOROZENÉHO SYNA, ZAVINULA JEJ DO PLENEK A POLOŽILA DO JESLÍ, PROTOŽE SE PRO NĚ NENAŠLO MÍSTO POD STŘECHOU. (Lukáš 2,7) V publikaci vydané k této výstavě je připomínán Teilhard de Chardin, který v jedné ze svých úvah píše, že: “Samotné počátky všech velkých událostí a procesů se vždy ztrácejí našemu analytickému pohledu. Odehrály se v nepa-

trném detailu a většinu stop jejich zrodu setřel další dramatický vývoj. Můžeme předpokládat, že tomu tak bylo i z pohledu současníků, kteří narození Mariina dítěte v Betlémě sotva zaznamenali“. V této první místnosti je dřevěná polychromovaná plastika Narození Páně z Moštišť, Morava, 1510 -1520, v. 41 cm, š. 86 cm, která byla restaurována v letech 1996 – 1999 (V. Procházka). Jde o kompletně dochovaný gotický oltář nalezený v Moštištích. Dílo se svým formálním charakterem řadí k moravské odnoži stylu, který má svůj původ v proslulém oltáři v rakouském Kefermarktu. Dalším zde vystaveným dílem je drobný, pozdně renesanční deskový obraz s postavami výjevu Klanění tří králů z Mikulova – Pannou Marií, Ježíškem a třemi králi. Střední Evropa (Německo?), konec 16.století, olej na dřevě, v. 38 cm, š. 27 cm. Restaurováno v roce 2006 (R.Bartoňová). Ježíšovo božství zvýrazňuje

71

motiv žehnání – dítě vkládá ručku na hlavu klečícího krále. Třetím exponátem v této místnosti je Andělská peruť z Luk nad Jihlavou. Morava, 40–50. léta 18.století, dřevo, nová polychromie, v. 87 cm. Řezbářsky dokonale vypracované křídlo náleželo barokní soše anděla v životní velikosti. Druhá výstavní místnost se zaměřením „Od zvěstování ke křtu Páně“ je uvedená citátem:

BUĎ ZDRÁVA, MILOSTÍ ZAHRNUTÁ, PÁN S TEBOU, HLE, POČNEŠ A PORODÍŠ SYNA A DÁŠ MU JMÉNO JEŽÍŠ (Lukáš 1,28,31) Zahrnuje několik témat od zvěstování Panně Marii až po křest Ježíše v Jordánu. Pro inspiraci k plastice Panna Maria ze Zvěstování od sv. Jakuba v Brně se řezbář uchýlil ke grafickým předlohám Martina Schongauera, jednoho z nejvyhledávanějších rytců 15.století. Již od středověku oblíbené téma adorace narozeného dítěte Ježíše zaznamenávají texty Matoušova a Lukášova evangelia. Na místě Lukášova klanění pastýřům se u Matouše setkáváme s pří-

21

během příchodu mudrců s jejich obdarováním dítěte královskými dary. V případě Klanění tří králů z Dolních Dunajovic se jedná o olej na plátně, druhá polovina 17.století, v. 120 cm, š. 120 cm. Restaurováno kolem roku 1990 (Z. Poláková). Zajímavý moment představuje postava mudrce v levé polovině obrazu, která svým pohledem navazuje optický kontakt s přítomným divákem a přímo jej tak přivádí k účasti na klanění. V této a dalších místnostech jsou na čtyři desítky exponátů, obrazů a plastik vyprávějící příběh ze života Ježíše, který je nazýván Nazaretský. Koncepce a libreto výstavy: Karel Rechlík Odborná spolupráce: Aleš Filip, Jan Press Teologická konzultace a latinské texty: Karel Cikrle, Petr Nešpor, Petr Mareček Architektonické řešení expozice: Tomáš Rusín, Ivan Wahla Projekt je spolufinancován Evropskou unií a Jihomoravským krajem. Výstava je přístupná v Brně na Petrově č.1 denně mimo pondělí a úterý od 10 do 17. hodin. Jde o dlouhodobou expozici. Podrobný popis výstavy: www.biskupství.cz/petrov/

Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných fotografií průběžně zasílejte zatím předsedovi redakční rady na e-mail: [email protected] nebo předsedovi sdružení: [email protected], ale i na disketách (CD-ROM) nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01.

Prosíme nezapomeňte uhradit přiloženou poštovní poukázkou členský příspěvek na rok 2009. Způsob úhrady je popsán na str. 23 tohoto časopisu. Nezapomeňte, v sobotu 25. 4. 2009 se koná v České Třebové valná hromada našeho sdružení!

22

71

Nový papírový betlém Zdeňky Šalamounové Ing. RADKO WEIGNER Jiří Brauner ve spolupráci se členy Českého sdružení přátel betlémů, regionální pobočky pro Brno a jižní Moravu, vydal na sklonku loňského roku v Kartuziánském nakladatelství a vydavatelství již druhý společný betlém. V roce 2006 byl vydán Preisnerův Betlém, který namaloval Milan Preisner ml. z Třebíče. Nyní vyšel BETLÉM jehož autorkou je Zdeňka Šalomounová. Sama autorka v záhlaví první strany o sobě píše: „Jmenuji se Zdeňka Šalomounová (1957). Vyrostla jsem v umělecky zaměřené rodině, oba moji rodiče byli loutkáři. Tatínek Josef Vystrčil se po odchodu do důchodu plně věnoval malování, řezbářství a výzdobě betlémů. Zhotovil přes 40 betlémů. Jeho největší vyřezávaný betlém je v kostele sv. Prokopa v Únanově. Otcova tvorba měla na mě veliký vliv, asi deset let po jeho smrti, jsem se začala věnovat betlémářství i já. Figurky, vyřezávám z překližky a maluji temperovými barvami. Chlév a pozadí zhotovuji také z překližky, dřeva a skály kašíruji. Potom je rovněž namaluji temperovými barvami. Na závěrečnou úpravu figurek a pozadí používám matný lak na dřevo.“

Vydaný betlém se skládá ze čtyř archů formátu A2 na kterých je sv. Rodina, na 30 adorujících postav včetně pastýřů, anděla, Tří králů i indiána. Dále je zde stádo s cca třiceti ovečkami, třemi psy a kočkou. Součástí betléma je i osm stromů, stáj, která se skládá z více dílů a dálina – tvořená typickou siluetou palestinské architektury. Na první straně nahoře uprostřed je text – Doporučený postup na zhotovení betlému. Vydání první v roce 2008. Náklad 1000 ks. Prodejní cena činí 125 Kč včetně 19% DPH. Bližší informace o nakladatelství je možno získat na www.kartuzian.cz, případně e-mail: [email protected].

Petr Comestor – „otec“ Tří králů a autor Historie scholastiky V roce 2006 byl pracovníky Státního okresního archivu Brno-venkov v Rajhradě objeven zlomek latinského pergamenového rukopisu, který obsahoval část textu významného středověkého spisu Historia scholastica. U příležitosti tohoto nálezu uspořádal Památník písemnictví na Moravě (jedna z poboček Muzea Brněnska) ve spolupráci s rajhradským archivem v lednu 2007 výstavu věnovanou tomuto spisu a také jeho autorovi Petru Comestorovi. V letošním roce se zmíněné instituce vrátily znovu k tomuto tématu, které bylo ovšem nyní značně rozšířeno. Představen nebyl pouze zlomek nalezený v archivu a další rukopisy tohoto

díla z rajhradské benediktinské knihovny, jako při předchozí výstavě. Návštěvníci mají tentokrát možnost shlédnout ukázky z jednotlivých rukopisů Historie scholastiky dochovaných na našem území. Mezi těmito jsou jednak rukopisy v latině, ale také svazky ve staré češtině, z nichž některé jsou psány tzv. hranatou hlaholicí. Toto písmo bylo používáno v klášteře v Emauzích, kde působili bratři benediktini z Charvátska. Proč je ovšem spis Historia scholastica natolik významný, aby mu byly věnovány výstavy? Toto dílo bychom dnes mohli zjednodušeně nazvat biblická dějeprava či dějepis pro školy a jeho autor, Petr Comestor, se v něm pokusil

71

o výklad biblických dějin pro potřeby výuky. Spis byl hojně používán ve školách po celý středověk a jeho obliba neskončila ani s vynálezem knihtisku. Již ve 14. století začala být Historie scholastica překládána do národních jazyků – němčiny, francouzštiny – a na přelomu 14. a 15. století byla přeložena též do staré češtiny. Petr ve svém spisu vyložil biblické dějiny za pomoci spisů dalších starověkých a středověkých autorů. Vedle spisů ryze duchovních pracoval i s pracemi historickými – např. s Židovskými dějinami Josefa Flavia. Hojně používal též textů tzv. apokryfních. A právě v těchto apokryfech nalezl jména Tří králů, tak jak je dnes známe – tedy Kašpar, Melichar a Baltasar. Tato jména se až do Petrovy doby nepoužívala, můžeme jej proto směle označit jako „Otce tří králů“. Kašpar, Melichar a Baltasar se spolu s oblíbenou Historií scholastikou dostali do širšího povědomí. Bez Petra Comestora bychom také nemohli na Tři krále (6. ledna) označovat podle lidové tradice domovní dveře těmi známými písmeny K + M + B. A co vlastně víme o samotném autorovi? Petr Comestor se narodil kolem roku 1100 v Troyes, kde také v letech 1145 -1167 působil jako děkan místní katedrály. V letech 1164 -1168 a znovu v letech 1178 -1180 zastával funkci kancléře

INFORMACE ÚHRADA ČLENSKÝCH PŘÍSPĚVKŮ na rok 2009 V tomto čísle časopisu je vložena poštovní poukázka typu A na zaplacení členského příspěvku na rok 2009. Řádný člen sdružení dle rozhodnutí předsednictva ze dne 20.10.2007 (viz zpráva ze zasedání předsednictva publikovaná na str. 22 v 65. čísle časopisu) uhradí roční příspěvek

23

v roce 1150 založené pařížské univerzity. Roku 1169 se stal kanovníkem augustiniánského opatství svatého Viktora v Paříži. Zemřel 22. října 1187 tamtéž. Přídomek Comestor získal díky svému všeobecnému vzdělání a širokému rozhledu a také díky nebývalému shromažďování vědomostí a výkladů. Slovo Comestor pochází z latinského slova comedere (jíst), neboť „spolykal“ mnoho vědomostí. Někdy býval Petr označován rovněž přídomkem Manducator. Rovněž toto slovo pochází latiny (manducare) a má stejný význam jako předchozí. Vedle Historie scholastiky sepsal Petr též spis s názvem Sententiae de sacramentis (Sentence o svátostech). Jedná se přibližně o 150 kázání (sermones) a komentáře k evangeliím. PhDr. Jindra Pavelková Muzeum Brněnska Památník písemnictví na Moravě Klášter 1, 664 61 Rajhrad www. muzeumbrnenska.cz Poznámka redakce: Existuje i jiný výklad, zejména církevní, pro písmena „K+M+B s letopočtem“. Jde o zkratku latinských slov: „Christus mansionem benedicat“ v překladu „Kristus žehnej tomuto domu“. Proto se používá symbol kříže (křížků) a zápis na vchodové dveře se provádí svěcenou křídou.

pro členy Českého sdružení přátel betlémů 230,-Kč, důchodce 175 Kč a rodinný příslušník, který je členem sdružení bez nároku na odběr časopisu, platí 60,-Kč. Do rubriky V. symbol (variabilní symbol) nezapomeňte prosím napsat z pravé strany své členské číslo (je uvedeno i na adrese zásilky časopisu)! V případě, že nebude teto údaj uveden, nelze platbu ve výpisu z banky identifikovat! Členský příspěvek prosím uhraďte do konce měsíce dubna 2009.

24

71

V případě nezaplacení v tomto termínu pozbývá člen nárok na zasílání časopisu a nezaplacení členského příspěvku opravňuje předsednictvo sdružení k návrhu na vyškrtnutí z členské evidence. (R.W.)

padně vyhledávání kontaktů s udáním bližších informací prostřednictvím našeho časopisu. Samozřejmě, že lze navázat i osobní kontakty na vernisáži výstav betlémů nebo na valné hromadě sdružení. (R.W.)

Informace o získávání adres a kontaktů mezi betlémáři

Vítáme nové členy Českého sdružení přátel betlémů

V poslední době se množí dotazy na kontakty mezi betlemáři jak v získávání konkrétních adres, tak kupříkladu vyhledávání kontaktů mezi betlemáři v určitém regionu. Výkonný výbor proto sděluje všem dalším případným zájemcům, že naše legislativa neumožňuje libovolné sdělování těchto kontaktů, které jsou v určitém smyslu důvěrné. V konkrétních případech se proto napřed obrací na osobu, jejíž adresa má být sdělena, zda s tímto souhlasí a pak ji teprve zašle tazateli. Vzhledem k tomu, že tento způsob je poměrně náročný na čas a někdy i finance, doporučujeme proto dále využívat nabízených služeb na našich webových stránkách www. sdruzenibetlemaru.cz. Kliknutím na „Oznámení a osobní zprávy“, případně na „Adresář“, získáte informaci o dalším postupu a způsobu jak zveřejnit případnou zprávu, informaci či nabídku ke vzájemným kontaktům, zveřejněním své adresy či jiné, např. e-mailové adresy, telefonního čísla apod. Na našich webových stránkách je i e-mailová adresa webmastra: [email protected]. Další možnost je obrátit se na e-mailovou adresu předsedy sdružení: radko. [email protected]. Těm, kteří nejsou zběhlí v práci s počítačem, nebo nemají možnost jeho použití, doporučujeme obrátit se písemně na adresu sdružení ČSPB: P.O.Box 66, 501 01 Hradec Králové. Další případná možnost je uveřejnění zprávy, pří-

778 – Ing. Klikar Karel, Ústí nad Labem, 779 – Cyrány David, Dlouhá Třebová, 780 – Ing. Klička Václav, CSc., PhD., Ústí nad Orlicí, 781 – Adámek Josef, Karviná – Fryšták, 782 – Prachař Václav, Sruby, 783 – Rubešová Jarmila, Olomouc, 784 – Zelinková Romana, Olomouc, 785 – Svatoňová Eliška, Havířov – město, 786 – Procházková Zdeňka, Tmáň, 787 – Řehka Karel, Příbram, 788 – Novák Pavel Kryštof, Moravské Budějovice, 789 – Mann Jiří, Žamberk, 790 – Fiala František, Davle, 791 – Párysová Věra, Liberec, 792 – Párys František, Liberec, 793 – Procházka František, Plzeň, 794 – Dolejšová Olina, Ústí nad Orlicí, 795 – Kaplanová Božena, Kostelec nad Orlicí, 796 – Ing. Schmíd Petr, Litomyšl, 900 – Brokešová Irena, Šumperk.

Schůzky betlémářů v Brně Setkání betlémářů regionální pobočky ČSPB pro Jižní Moravu se v roce 2009 uskuteční vždy poslední čtvrtek v měsíci (mimo července, srpna a prosince) v 15.00 hodin v Etnografickém ústavu, Paláci šlechtičen na Kobližné ulici v Brně. Jedná se o tyto termíny: 30. dubna, 28. května, 25. června, 24. září, 29. října a 26. listopadu 2009. Všichni zájemci o betlémy jsou vítáni. Předseda pobočky: Radko Weigner

Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o.s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 x do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí