2009

DUBEN

“HLAVOU PROTI ZDI“

SLOVO REDAKCE: Ahoj všichni, na úvod bychom se Vám rádi omluvili za drobné zpoždění, které toto číslo nabralo. Ovšem není důvod jej kvůli tomu zavrhnout, neboť jsme si pro vás opět připravili mnoho zajímavého. Určitě netradiční je „Duel“, ve kterém se tentokrát střetla manželská dvojice z řad našich učitelů. Nechybí tradičně reportáže z akcí školy a tematický článek „Zkoušky dospělosti“, který je rozdělen na tři části. V tomto čísle se budeme věnovat tanečním. Více naleznete uvnitř časopisu. Takže nezbývá než popřát příjemné chvilky s Razzačas J. Vaše redakce

-- studentský časopis bez cenzury --

2008/2009

Informační tabule

CO SE DĚJE… 22.4. soutěž v Excelu 23.4. finále Cihelní ligy ve volejbale 2008/09 (4.A, 3.B, 3.S, 3.C)

VÝSLEDKY SOUTĚŽÍ CHEMICKÁ OLYMPIÁDA 1. místo - Kristina Kociánová - 1.B 2. místo - Veronika Polková - 1.C 3. místo - David Gurník - 2.B

Přijďte povzbudit své spolužáky!! 30.4. krajské kolo ve volejbale v Novém Jičíně (účastní se také naše žákyně) Držte holkám pěsti!! 5.5. doplňovací volby do školské rady

MATEMATICKÝ KLOKAN – Junior 1. místo - Baran Martin - 2.A 2. místo - Dohnal Mikuláš - 1.B 3.-4. místo - Bruncko Jan - 2.A 3.-4. místo - Flachsová Kateřina - 2.A

8.-13.5. poznávací exkurze do Paříže

MATEMATICKÝ KLOKAN – Student

18.- 25.5. ústní maturitní zkoušky

1. místo - Zárubová Pavla - 4.B 2. místo - Blažeková Lucie - 3.A 3. místo - Štěpánek Kryštof - 4.A

REDAKCE

RAZZAČAS MĚSÍČNÍK studentský časopis GSOŠ Frýdek-Místek

Důležité info: e-mail: [email protected] vychází: měsíčně tisk: sborovna sídlo: učebna A203 J volně ke stažení: www.gsos.cz redakce: Saraon, Barja, Mathiasek, Stoupa, Marion, Lenny, Matík, Mgr. Lenka Urbancová, Mgr. Jarmila Molinová, Richie + externisté

WIE SAGT MAN ES AUF DEUTSCH? 1.místo - Janáková Bára – 2.A 2.místo - Karasová Sabina – 3.C 3.místo - Czerwinská Denisa – 3.A PŘEKLADATELSKÁ SOUTĚŽ Z AJ 1.místo: Marek Polách 4.B 2.místo: Zuzana Gongolová 3.B 3.místo: Pavla Svobodová 4.A

Všem vítězům blahopřejeme!!!

Poděkování: STROSS ENGINEERING s.r.o.

!!! elektronická verze výtisku volně ke stažení na www.gsos.cz !!!

diplomatem v mladém věku Ve dnech šestého až devátého března probíhala v Obecním domě a hotelu Hilton závěrečná konference Modelu OSN pořádaného Asociací pro mezinárodní otázky (AMO). Letošní ročník je už čtrnáctý a zahrnoval workshopy konané od listopadu minulého roku. Model OSN, Model EU, který je jediný určen pro vysokoškoláky, a Model NATO, jehož jednání probíhají v angličtině, spadají do Pražského studentského

summitu. To je prestižní setkání českých studentů z celé ČR, kteří se zajímají o mezinárodní dění. Je zde možno zažít atmosféru vrcholného diplomatického setkání. V této modelové OSN je ustanoven jednací řád, podle kterého jednání musí probíhat, a jako ve skutečné OSN i orgány nebo výbory, jak kdo tomu chce říkat. Několik studentů se

stane delegáty jedné členské země organizace a každý pracuje v jednom z jejích

osmi orgánů. Naši zástupci byli delegáty Paraguay. Vcítili se do paraguánské vlády a jednali v jejím zájmu. Informace pro své příspěvky v diskuzích získávali z přednášek analytiků AMO a zkušenosti jim předávali i zahraniční diplomaté. Z naší školy se zapojili žáci 3.B pod vedením p. Carbola, který obstaral finance na dopravu od společností Arcelor Mittal Frýdek - Místek a Biocel Paskov. Víkendové workshopy na Vysoké škole ekonomické v Praze se skládaly z přednášek o sobotních dopoledních a odpoledne se jednalo ve výborech. První seminář navštívil poslanec Cyril Svoboda. Rada bezpečnosti se snažila najít východisko pro izraelskopalestinský konflikt, kde nejsou s to se dohodnout

muslimové s judaisty. Mluvili i o zbraních hromadného ničení. Valné shromáždění řešilo trestní odpovědnost pracovníků OSN na mírových misích. Rada pro lidská práva projednávala stav v uprchlických táborech a ozbrojení dětí v Barmě. Ekonomická a sociální rada se zabývala nedostatkem pitné vody v Africe, tedy chybějícím způsobem jejího zpracování. Program pokračoval i v neděli, kdy se studenti, kteří se rozhodli přespat, zúčastnili sledování filmů a souvisejících disku-

zí. Závěrečná konference byla zahájena v pátek 6. března v Obecním domě. Zúčastnili se jí Martin Kašík, David Kocich a Ondřej Tyleček ze třídy 3. B. Jeden z výborů OSN byl pozván na občerstvení do domu pražského primátora, Pavla Béma. (pokračování na další str.)

V hotelu Hilton byly od soboty do pondělí orgány zaměstnány projednáváním předem připravených bodů, které navazovaly na témata probíraná na seminářích. Rada pro lidská práva považovala za nutné omezení mimosoudních poprav, tzn. zbavení života např. představitelů politické opozice bez řádného soudního procesu. Ekonomická a sociální rada upozornily na situaci žen v muslimských státech a Světová zdravotnická orga-

nizace se zabývala nemocemi nepálských šerpů, tedy nebezpečím nákazy pro turisty, kteří si je najmou. Z každého jednání delegáti vypracovávali rezoluce nebo deklarace, pro neznalé písemně zpracované východisko, ke kterému se během řešení problému dobrali. Čilé pracovní nasazení kladně ohodnotila komise na slavnostním zakončení, kde byli všichni obdarováni diplomem. Pondělní „social event“ a jeho večírková at-

mosféra dovolily všem diplomatům vypnout provoz mozkových závitů. Výše jmenovaní aktéři z naší školy se díky tomuto největšímu studentskému projektu ve střední Evropě dostali do prostor, do kterých obyčejný smrtelník zaživa nevstoupí. Zlepšili si komunikační dovednosti a schopnost okamžité reakce před velkým a vzácným publikem a nasbírali kontakty kamarádů z celé republiky. Co víc si přát?

/BARJA/

První písemná zmínka o vyvádění k datu 1. dubna v českých zemích pochází z roku 1690 z pera Bartoloměje Chrystellia z Prahy. Na konci 18. století jsou v české literatuře zprávy o „prvodubnovém“ vtipkování už poměrně časté. Podle dochovaných zápisů spočíval obyčej především v tom, že se lidé posílali pro něco nesmyslného, např. pro zaječí peří, kohoutí vejce, muší sádlo či vtipné semínko. Ten, kdo se nechal nachytat, si vysloužil titul „aprílový blázen“ a byl celý den terčem posměchu. Nejpočetnější skupina badatelů se

přiklání k názoru, že počátek svátku lze hledat v reformě kalendáře, kterou uskutečnil v roce 46 před Kristem Julius Caesar. Podle nového kalendáře se stal tento den také prvním dnem v roce. Kolem 20. března začínaly slavnosti rovnodennosti, které vrcholily právě Novým rokem, tedy 1. dubnem – dnem, kdy se lidé veselili a dávali si dárky. Tato tradice se dochovala až do třetí čtvrtiny 16. století, kdy se francouzský král Karel IX. rozhodl s konečnou platností přeložit Nový rok na 1. leden. Po něm se tak zachovali i další panovníci a 1.

duben přišel o své výsady. Jiná teorie spojuje aprílové šprýmování se zemědělstvím. Její zastánci vztahují pojmenování měsíce k latinskému aperio – otevírati. V dubnu se s příchodem jara otevírá nový zemědělský rok, což byl ve většině starověkých náboženských systémů silný motiv k bujarému veselí. Vysvětlení jsou však i jiná, např. svátek pohanského bůžka smíchu. Ať je důvod vzniku aprílových žertíků jakýkoliv, myslím si, že většina z nás je ráda, že „apríla“ máme. /LENNY/

ARCELOR MITTAL - exkurze 2. ročníků

Je krátce před devátou. Očekáváme příchod prvního průvodce, se kterým započneme naši exkurzi a jenž nás zasvětí do výroby surového železa a oceli. Pak už jen cítíme střídající se teplo se zimou podle toho, kterými částmi ostravské společnosti právě procházíme… Před jarními prázdninami a následně 10. a 12. března jsme měli, jakožto studenti druhého ročníku našeho gymnázia, možnost navštívit ostravskou společnost Arcelor Mittal. Doprovodem nám byly naše paní „chemikářky“ – p. Dvořáková, p. Marečková a p. Fucimanová. Odjíždělo se v osm hodin autobusem od Lidlu. Již po půlhodinové jízdě jsme se octli před rozsáhlým areálem všem dobře známé ostravské huti. Hned při vstupu jsou nám nasazeny ochranné přilby s logem Arcelor Mittal, díky nimž se stáváme ještě atraktivnějšími než normálně J. Nesmí chybět ani brýle a špunty do uší a pár pokynů, co smíme a co ne. Následně jsme rozděleni do dvou menších skupinek. Pak nebrání nic tomu, vydat

se společně po rozžhavených schodištích, abychom byli zasvěceni do tajů vysokých pecí a následné výroby surového železa a oceli. Nejprve procházíme částmi Arceloru s vysokými pecemi, v jejichž dolní části dosahuje teplota až 1900 stupňů. Není tedy divu, že jsme se pořádně zapotili. Div, že se nám

neseškvařily podrážky od bot. Cestou se k nám přidávali mistři jednotlivých provozů, kteří o daném procesu výroby věděli nejvíce. Několikrát byli obšťastněni našimi zvídavými dotazy, které s ochotou zodpověděli. Dychtivě jsme poslouchali výklad, v němž se to jen hemžilo složitými chemickými reakcemi, z nichž nám šla hlava kolem. Také jsme obdivovali tamější pracovníky, jejichž práce v prostředí plném prachu,

špíny a hluku jistě není nic snadného. Jakmile jsme se dozvěděli, jak se vyrábí surové železo, mohli jsme postupovat dále. Na řadu přišla výroba oceli, jejíž podstatou je odstraňování uhlíků a jiných nežádoucích příměsí ze surového železa, aby se docílilo jeho tažnosti a kujnosti. Následně jsme zhlédli prostory válcoven, čímž končila naše ostravská exkurze. Některé z tříd navíc na závěr nahlédly do koksovny. Zpět ke škole jsme dorazili krátce před třináctou hodinou. Celá exkurze se podle mého vydařila a mnohým se líbila, takže ji můžeme hodnotit jako přínosnou. Nejen, že se nikomu nic nestalo a všichni jsme tedy dorazili šťastně zpátky ke škole, ale také jsme si odnesli spoustu zajímavých informací, které se snad alespoň zčásti odrazí na našich znalostech chemie. Vidět celý proces výroby železa na vlastní oči bylo určitě zajímavější, než poněkud fádní poučky v učebnicích chemie.

/MATÍK/

Rozhovor s učitelem

Mgr. Zuzana Brzezná Letošní školní rok s sebou přinesl spoustu nových tváří v řadách pedagogického sboru. Jednou z nově příchozích se stala p. Brzezná, která na naší škole vyučuje německý jazyk a ZSV. Chtěl bych jí poděkovat za to, že přijala mou nabídku rozhovoru do tohoto čísla. Rozhodně jsem se dozvěděl mnoho zajímavého… Minulý rok jste dokončila studia na Ostravské univerzitě. Proč jste se rozhodla vystudovat právě germanistiku a základy společenských věd? Mé rozhodnutí zrálo nějakou dobu. Vlastně je to trochu paradoxní, protože v prvním ročníku na gymnáziu pro mě byla němčina noční můrou. Pak se ale situace obrátila. Při volbě vysoké školy jsem už měla zcela jasno – chci jít studovat německý jazyk. Základy společenských věd jsem si k ní přibrala, abych měla později lepší uplatnění na trhu práce. Navíc mě i tento předmět bavil a zajímal. Mohla byste nám, prosím, říct něco dalšího o sobě? Jsem žena. Míry si nechám pro sebe :-) Je mi pětadvacet let. Bydlím v Ostravě se svým mužem a naším domá-

cím mazlíčkem - zakrslým králíčkem.

jsou mnohdy důležitější. Alespoň já to tak cítím.

Jak k tomu přišlo, že jste si vybrala právě naši školu? Byla to náhoda a pro mne velmi šťastná. Odpověděla jsem na inzerát, a když mi později zavolal pan ředitel a já jsem se sem přijela podívat, další místo jsem už nehledala. Dala jsem na první dojem a ten byl správný.

Co si myslíte o lidech, kteří cítí nenávist vůči Němcům a jejich jazyku především z důvodu temných období, která jsou dnes již minulostí? Že jsou zaslepeni předsudky… a zbytečně. Historie se vrátit nedá. A i když by asi nebylo dobré, kdyby se na události z první poloviny minulého století zcela zapomnělo, stále je připomínat a živit umělou zlobu není dobré. Mladí Němci toho mají s touto minulostí společného asi tolik jako my. Podobný pocit křivdy cítí i naši západní sousedé, kteří nám nemohou odpustit Benešovy dekrety a tzv. odsun. Proto je třeba se z historie vzájemně poučit, ale nevytahovat neustále kostlivce ze skříně. Dobří a špatní lidé totiž žijí všude, nejenom v Německu.

Myslíte si, že profese učitele je lukrativním povoláním? Pod slovem lukrativní si většina lidí vybaví „dobře placené“. Z tohoto pohledu tedy není, i když i ve školství se dá, když se člověk snaží, přijít ke slušným penězům. Nemyslím si, že povolání učitele by ale bylo jen záležitostí financí. Jsou i jiné hodnoty, podle kterých si své povolání volíme. A ty

Kdybych Vám teď řekl, že Vám dokážu splnit jakákoli přání .. které by to bylo? Hm, těžká otázka. Asi bych si zcela skromně nemohla přát prsten, který splní jakékoli přání, že? J Byla bych asi trochu sobecká. (pokračování na další str.)

Nevěřím totiž tomu, že kdybych svým přáním zastavila války, vymýtila zákeřné nemoci a hlad ve světě, že by se neobjevilo něco dalšího, co lidi zničí (třeba lidé samotní). Přála bych si tedy nejspíš zdraví pro všechny své blízké. Vedete nepovinný předmět - japonštinu, jak jste se k tomuto „exotickému jazyku“ dostala? Japonština a vůbec celá asijská kultura mě lákala už dlouhou dobu. K samotné japonštině jsem se ale dostala až na Ostravské univerzitě, kde mě učila rodilá mluvčí, paní Nakajima. Jaké máte koníčky, záliby… jak nejraději trávíte svůj volný čas? Poslední dobou toho volného času moc není. Mezi mé koníčky ale určitě patří sport

– hlavně fotbal (aktivně i pasivně), pak také cestování, cizí jazyky. Ráda si něco nakreslím, napíšu nebo přečtu či vyrazím do přírody. Jakou hudbu si ráda poslechnete? Podle nálady. Líbí se mi téměř vše. Ale nejčastěji sáhnu po rockové hudbě, naopak dechovku bych si asi sama nepustila. Nejčastěji poslouchám, u nás zatím ne zcela známou, německou kapelu „Die Ärzte“. Jaké jsou Vaše plány do budoucna? V posledních letech jsem si splnila téměř vše důležité, po čem jsem toužila. Takže jsem ve fázi, kdy si dávám další cíle. Uvažuji o studiu španělštiny. Jediné, co vím je, že bych ráda zůstala ve školství, protože mě toto povolání naplňuje.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch? Největší? Těžko říct. Vážím si každého úspěchu, který mi nespadl sám do klína. Konkrétně minulý rok byl pro mne velmi důležitý. Dokončila jsem úspěšně vysokou školu, udělala si řidičský průkaz, našla si práci, ve které jsem spokojená, … Nyní máte prostor pro vzkaz studentům… Učte se! J. Važte si lidí, kteří stojí při Vás, važte si toho, že studujete a buďte na sebe hrdí, protože jistě máte na co. A když přijde horší období, věřte, že zase bude líp. Možná Vám pomůže mé oblíbené motto: Největší slávu si nezaslouží ten, kdo nikdy neupadl, ale ten, kdo se po každém pádu dokázal zvednout.

/SARAON/

Exkurze do planetária Dne 24.3.2009 proběhla exkurze pod vedením Mgr. Hany Hůlové do ostravského planetária Johanna Palisy. Této exkurze se zúčastnily třídy 1.A, C, D. Tématem bylo gravitační pole a vznik prvků ve vesmíru. V prvním pořadu se žáci dozvěděli, že gravitace je univerzální síla působící všude ve vesmíru. Jedním z jejích projevů je například sla-

pové působení Měsíce na Zemi, tedy odliv a příliv. V pořadu byl vysvětlen také beztížný stav a byly uvedeny příklady využití umělých družic Země. Další pořad, který žáci shlédli, bylo Zlaté dědictví. Žáci zde dostali odpověď na to, jaký je původ zlata. Vzniklo při formování Země v raných počátcích Sluneční soustavy, nebo je mnohem starší? Mohlo vznik-

nout už krátce po velkém třesku, nebo až později v nitrech zářivých hvězd? Pořady využívaly nový systém velkoplošné projekce v sále planetária. Po exkurzi žáci dostali hodinový rozchod v obchodním centru Futurum. Akce se vydařila. /Mgr. Hana Hůlová/

Zájemců v překladatelské soutěži bylo hodně. A jaký by tedy měl být nejlepší překlad? Hodnotí se počet gramatických a stylistických chyb, měla by být dodržena grafická úprava, překlad musí působit uceleně a autor by neměl dodávat vlastní invenci.

O skokanovi a jeho stínech Vítězný překlad, jehož autorem je Marek Polák z třídy 4.B Jednoho slunečného dne se konala velká žabí porada. „To je k nevydržení!!“ zakvákal jeden žabák. „Ve dne nás loví volavky a přes noc na nás pořádají štvanice mývalové“. „Ano!“ připojil se druhý. Každý z nich je nad naše síly, ale volavky a mývalové dohromady? Nikdy nemáme chvíli klid!“ „Navrhuji, aby volavky okamžitě opustily rybník. Zbavme se jich!“ „Ano!“ volaly všechny žáby. „Zbavme se volavek! Zbavme se volavek!“ Všechen ten hluk upoutal pozornost jedné volavky, která v tu chvíli lovila poblíž ryby. „Co že chcete?“ zeptala se a pomalu přikráčela k nim. „Zbavit se koho?“ Žáby pohlédly na její zobák, který mohl vypadat asi jako nějaká šavle určená k nabodávání žab. „Mývalů!“ vykřikly jednohlasně. „Zbavme se mývalů!“ „Přesně to jsem si myslela,“ usoudila volavka a odskákala zpět lovit ryby. „Zbavme se mývalů!“ skandovaly dál žáby. „Zbavme se mývalů!“ Jejich plán měl ale jeden závažný nedostatek. Zůstávalo totiž otázkou, kdo by informoval mývaly o jejich vyhoštění. Jedna žába za druhou byly navrhovány na post velkého šéfa a jedna žába za druhou tuto „poctu“ odmítaly. Poté přišel na řadu skokan. „Ovšem! Je z nás všech největší! Jedině on může tento úkol zvládnout!“ „Já nevím,“ zapochyboval skokan, který byl během jednání úplně zticha. „Jsem velký, to ano, ale mývalové jsou mnohem větší. Navíc, já jsem sám, jich můžou být desítky.“ „Dobrá tedy,“ připustila další žába. „Půjdeme s tebou!“ „Ano, půjdeme!“ souhlasily žáby. „Půjdeme MY VŠICHNI!“ „A vy zůstanete se mnou, ať se stane cokoliv?“ zeptal se skokan. „Budeme jako tvůj stín,“ řekl jeden z nejodvážnějších. Ostatní to okamžitě potvrdili. „Jako tvůj stín.“ Skokanovi se ten nápad moc nezamlouval. Trvalo jim celé odpoledne, než ho o své věrnosti konečně přesvědčili. Tolikrát mu zopakovali, že budou jako jeho stín, až nakonec souhlasil, že delegaci povede. Slunce se odebralo za obzor a volavky odlétly zpět do svých domovů nad rybníkem. Za soumraku řekl skokan, „Mývalové se už brzy objeví. Vy všichni budete ale stát při mně. Úplně jako stín, mám pravdu?“ „Jako stín! Jako stín!“ volaly žáby. Obloha již znachověla. „I v případě, že přijde pět nebo šest mývalů najednou?“ „Jako stín! Jako stín!“ Do bezměsíčné noci připluly první hvězdy. Rozprostřela se taková tma, že téměř ani nepostřehli, že se mývalové konečně vynořili z houští. Napočítali jich pět. Matku a její dospělé potomky. Skokan k nim dohopsal. „Bídáci!“ zařval. „Táhněte! Mývalové nejsou v našem rybníku vítáni! Do pekel s vámi! Jste vyhoštěni!“ „Opravdu?“ podivila se matka. Mladí mývalové jej zatím začali očichávat, ale skokan, přestože se třásl po celém těle, byl zcela při smyslech. „A kým?“ „Námi!“ prohlásil skokan majestátně. Očekával řev davu, který by ho podpořil. Neozýval se ale vůbec nikdo. Ohlédl se a ještě předtím, než skončil jako předkrm, mu došlo, že je jediná žába široko daleko. Víra v přátele je často jeden velký splín. Neboť ve tmě těžko poznáš, co je temnota a co tvůj stín.

PaeDr. Iva Krulikovská vs. Mgr. Jan Krulikovský

1. kolo - „?“ První věc, která Vás napadne, když řeknu:

Slovo:

Iva Krulikovská:

Politika Zloděj Mravnost Podprsenka Peníze Nostalgie Hodinky

umění dělat možné nemožným loupež Mravnost nadevše! krásné spodní prádlo příjemný život vzpomínky na to, co je pryč čas – plynutí života

Jan Krulikovský „jedna báseň“ času – zbytečná nebo marná práce všeobecný úpadek moudrý vynález budou, i když my nebudeme nenávratno nástroj pro dokonalé využití času

2. kolo - „Plejáda otázek…“ Iva Krulikovská:

Jan Krulikovský

Čím uděláte svému muži největší radost? Když přijdu včas z práce domů.

Čím uděláte své ženě největší radost? Přinesu kytku jen tak.

Čím Vás nejvíce rozlaďuje? To nevím. Uklízí po sobě. Po té době už snad ani není nic, co by mě mohlo rozladit. Ano! Neuklízí hrnky po kafi (smích).

Čím Vás nejvíce rozlaďuje? Když nedokáže včas skončit. (pokračování na další straně)

Jakou vlastnost na něm nejvíce oceňujete? Toleranci a nesmírnou cílevědomost. Když chce, tak si jde za svým – „hlava nehlava“. Čím Vám muž udělá největší radost? I po letech mi kupuje skoro každý týden kytky. Moc rád vaří, takže zkouší nová jídla, vymýšlí nové recepty. Je to krásné. A uklízí!

Jakou vlastnost na ní nejvíce oceňujete? Skromnost, moudrost, laskavost. Čím Vám žena udělá největší radost? Když přijde domů z práce odpoledne a v pohodě. Jakou máte rád hudbu? Každou, která má melodii a rytmus, nejvíce tradicional jazz.

Jakou máte ráda hudbu? Vše kromě dechovky, tu skutečně nemusím. Třeba jazz.

Největší osobnost české historie? Karel IV.

Největší osobnost české historie? Karel IV.

Co nikdy nevynecháte o prázdninách? Poznávat Čechy a Moravu.

Co nikdy nevynecháte o prázdninách? Nenechám si ujít návštěvu jakékoli oblasti v České republice.

Nejkrásnější okamžik, který jste strávili společně? Svatba.

Nejkrásnější okamžik, který jste strávili společně? Narození dítěte.

První pocit po narození dítěte? Stal se zázrak zrození. Čím Vás Váš protějšek překvapuje? Stále větší podporou při realizaci mých plánů a záměrů.

První pocit po narození dítěte? Štěstí. Čím Vás Váš protějšek překvapuje? Svými plány do budoucna. Chce tvořit nové věci, psát, budovat, měnit. Je úžasný!

(pozn. oba účastníci Duelu odpovídali odděleně)

3. kolo – „Dvojí život“

Jak byste prožil/a den, bylo – li by Vám zase 5 – 7 let a někde v podvědomí byste měla nabyté zkušenosti?

Iva Krulikovská: Malá dívenka se dvěma spletenými zatočenými copánky. Po dlouhém ranním vstávání bych si šla na zahradu hrát s panenkami a kočárkem. Pozvala bych kamarádky, s nimiž jsme se vždy setkávaly u nás na zahradě. Babička, se kterou bych se zase neskutečně ráda viděla, by mi uvařila buchtičky s krémem. Po obědě by následoval povinný spánek. S probuzením bych vyšla vstříc mamince a tatínkovi, vracejícím se z práce, kteří by mě s mým maličkým bráškou vzali na kolech k babičce do Dobré na zahradu, hrát si se sestřenicemi. Chtěla bych se podívat zpátky, za maminkou a babičkou. Pak ale zase zpět do reality, v níž je rozběhnuto několik věcí, u kterých jsem zvědavá na výsledek.

Jan Krulikovský:

Stejně jako před šedesáti lety, jen by byla méně často rozbitá hlava či odřená kolena.

/MATHIASEK/

Monstra vs. vetřelci Studio Dreamworks, zabývající se animovaným filmem, vypustilo do světa další dílo. Je jím film Monstra vs. vetřelci. Avšak pokud čekáte nějaký trhák, budu vás muset hned na začátku zklamat. Děj začíná celkem pěkně. Suzan se má vdávat, svatební přípravy jsou v plném proudu, nicméně obřad je přerušen naprosto nečekanou události. Nevěsta je zasažena meteoritem. Pokud však čekáte, že z nevěsty nezůstane nic než závoj a hromádka popelu, tak jste na omylu. Suzan je díky meteoritu ozářena kvantoniem – údajně nejmocnějším prvkem v celém vesmíru. Nastávající nevěsta pod vlivem vesmírného prvku vyroste do výšky a získá na síle, zkrátka je z ní silná obryně. Přerostlé nevěsty si povšimne armáda, a tak je Suzan uvězněna v podzemním komplexu s dalšími čtyřmi unikátními bytostmi: Článkem (jakýmsi křížencem mezi mlokem a člověkem), Bobem (podivným oživlým želé bez intelektu), Hryzosaurem (obří housenkou, údajným následkem jaderných testů - nepřipomíná Vám to Godzillu?) a dr. Švábem (ten je obdařen odolností švába – nicméně s nechtěným vedlejším efektem). Armáda pětici vězňů označí za monstra a vyhrožuje jim doživotním vězením. Monstra však dostanou naději na svobodný život. Pokud pro armádu splní jeden speciální úkol, budou naprosto volná. Úkolem monster bude bránit Zemi před vetřeleckými útoky doktora Galaxara. Galaxar pátrá po kvantoniu, které je obsažené v Suzan, a tak se z obránce Země stane kořist. Bohužel děj je hodně předvídatelný – pár neočekávaných zvratů by filmu určitě prospělo. Dále postrádá stopy inteligentního humoru, který je již neodmyslitelnou součástí kvalitních animovaných filmů. Možná pokud by vyšel o pár let dříve, například jako Toy story nebo Příšerky s.r.o., daly by se nedostatky tohoto titulu přejít s úsměvem. Bohužel je celý film dobrým příkladem proplýtvaného potenciálu.

U2: No Line On The Horizon Skupina U2 vznikla už v roce 1976 pod názvem Feedback a později se přejmenovala na The Hype. Nynější název získala až o pár let později. Prvních úspěchů se dočkala po vydání prvního studiového alba Boy. Po něm následovaly další známé desky: např. War, Joshua Tree (1988 cena Grammy za album roku), Pop nebo All That You Can´t Leave Behind a další. Jedna ze zvláštnosti kapely je, že zpěvák Bono (známý pro svůj nezaměnitelný hlas) měl být z kapely vyhozen právě kvůli zpěvu a špatné hře na kytaru. Nicméně nestalo se tak a kapela 3. března 2009 vydala po pěti letech „nečinnosti“ další kompilaci s názvem No Line On The Horizont. Album pokračuje v rockovějším stylu předešlých dvou titulů All That You Can´t Leave Behind a How To Dismantle An Atomic Bomb. Podle mého názoru je docela povedenou připomínkou jejich nejslavnější éry. Sotva zazní burácení kytar, nahradí jej lehká skoro snová melodie, která je schopná uvést posluchače do spánku. Mírný odklon od minulosti ale způsobuje lehká inklinace k arabské a orientální melodice, což určitě není na škodu. Osobní hodnocení: 85% (přece jen je to pořád klasika a nic moc nového neočekávejte, ale i přesto rozhodně stojí za poslech) /AURIM & LEELA/

Zkoušky dospělosti: Taneční „Opilí od radosti si sami trochu lžeme, že zkouškou dospělosti opravdu dospějeme.“ Karel Kryl Nedávno jsem poslouchal píseň, ze které pochází úvodní citát, a skutečně mě to přimělo zamyslet se. Zkouška dospělosti. Je maturita vážně zkouškou dospělosti? Možná ano, ale takových zkoušek je snad více, no ne? Z právního hlediska dosáhneme dospělosti začátkem osmnáctého roku života, ale cožpak je to nějaký test? (Dobře, do té doby jsme to nějak přežili, taky je to takový test, říkáte si, ale bez lidí, kteří se o nás starali, bychom ho nezvládli!) Nakonec jsem usoudil o několika událostech v životě středoškoláka, že jsou zkouškami dospělosti, protože opravdu vedou k přiblížení se světu dospělých. Kdokoli může nesouhlasit s mým výběrem, přesto doufám, že takových bude jak šafránu. A co že prošlo mou malou osobní selekcí? Jednoznačně maturita, ta bez debat, už jen proto, že dala název této celé trilogii (do tří tedy ještě dvě). Další byla zvolena autoškola, někdo by se zde mohl hádat, ale přeci jenom je to mimo jiné také něco jako zbrojní pas a zbraně dětem nepatří. No a posledním, respektive prvním dílkem skládačky jsou taneční, takové to první uvedení do společnosti dospělých (vždyť tam je větší pravděpodobnost, že potkáte důchodce, než vrstevníka). Nicméně, na poslední zmiňovaný článek jsem si tak úplně netroufl a povolal jsem někoho povolanějšího, jednu ze zástupkyň něžného pohlaví. Je zvláštní, jak rozporuplné reakce může vyvolat jedno slovo. Jediné slovo, obyčejné a všední a nijak nevyčnívající nad ostatní. A přesto vyjadřuje něco zvláštního… Taneční… Každý tuto událost vidí jinak – někdo jako společenskou povinnost, jiný jako nevšední zážitek. Pánové se většinou děsí propocených obleků, bílých rukaviček a škrtících kravat, dámy se povětšinou těší na vysoké podpatky, roztančené sukně a vlasy vlající ve víru tance, tance v náručí neznámého krasavce. Jaké je to tedy ve skutečnosti? Pánové velice často zjistí, že tento bláznivý výmysl jejich rodičů, nebyl tak úplně zvrhlý, a že to dívkám v krásných šatech s hlubokým výstřihem moc sluší… Navíc kolem sebe hoši nemají klubko „uhihňaných“ holek, a to se snad i ti nejnesmělejší zvládnou seznámit! Oproti tomu slečny často spadnou z výšin zpět na zem a zjistí, že ani chůze na vysokých podpatcích není snadná, natož pak tanec! (naštěstí se je o koho opřít, že pánové?) Přesto přese všechno, málokdy najdete někoho, kdo na taneční nevzpomíná rád a se smíchem. Jakmile přebolí pošlapané nožky a člověk se přestane soustředit jen na kroky, stává se z tanečních zábava na 100%. A navíc, tuto zkoušku dospělosti nelze nesložit, vždyť v očích rodičů na „šluskoloně“ je každá dívka princeznou a každý kluk kavalírem!„Jen škoda, že to končí…,“ podotýkají často absolventi tanečních. Naštěstí plesová sezona je dlouhá, takže si během ní mohou nově nabyté dovednosti dosyta vyzkoušet. /STOUPA & MARION/