ČASOPIS CÍRKVE ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE
01/2002
• Kdyby nebylo… • Mrtev byl a zase žije • Impulz A
Múzička 2001 v Praze
•
Obsah
Návnada
Kdy se mistr stane učedníkem?
5
Sobotní zkušenost
7
Dobrá zpráva o konci světa?
9
V Boží škole na cestě pouští 12 Na sever od Afghánistánu
14
PATHFINDER
17
Víkend jako z pohádky
18
Životní tobogan
20
Výroční sejití vedoucích
21
Stezka písmáka
23
Ukončete výstup a nástup…
24
IMPULZ A
25
Otázky života
25
Návštěva z USA
26
Valmez školil Adru
27
Z Teologického semináře
28
ADRA informuje
29
Knižní evangelizace
34
Z domova
35
Z jednání výboru MSS
35
Biblický týden 2002
36
Oznámení
37
Inzerce
39
Jednou v létě jsme sledovali s dětmi rybáře na břehu řeky. Na háček upevnil návnadu a zručným pohybem hodil háček do vody. Najednou se splávek na hladině pohnul. Rybář opatrně uchopil udici a boj o rybí život začal. Děti sledovaly napjatě vířící vodu a obě fandily zoufalé rybě. Boj pomalu končil, unavená rybka to vzdala. Její sváteční oběd se proměnil v peklo. Za pár minut bylo po všem… Odcházel jsem z místa rybí vraždy s malou plačící dcerou, která se asi poprvé v životě setkala s krutou realitou požírání jednoho živého tvora druhým. O rok starší syn ji utěšoval: „Nebreč, ta ryba byla stejně hloupá, když se nechala chytit. Měla chytat mouchy a nevšímat si kdejaké návnady.“ To mě zaujalo – „ta ryba byla hloupá, když se nechala chytit…“ Děti rychle zapomněly na mrtvou rybu, jsou prostě takové, jinak by se nedokázaly vyrovnat s takovým množstvím tvrdých zážitků. Mně ten obraz hloupé ryby zůstal. Dnes, po létech se v duchu omlouvám všem chyceným rybám. Rozhodně nejsou hloupé. Jen vedou válku s naprosto nesrovnatelným nepřítelem. Jejich krátký rybí život většinou nestačí na to, aby získaly potřebné znalosti na boj s člověkem, který má letité zkušenosti s návnadami a svou zábavu si neustále vylepšuje. Dělá mu asi dobře, když oblafne nějakou tu hloupou rybu. Občas se chová i sportovně, z rybí tlamy vyndá háček a zraněné zvíře milosrdně hodí do vody. Občas to ryba nepřežije a sem tam končí na rybářově pekáči. Takový je zkrátka život. V šeru vodního světa pod hladinou není tak dobře poznat, které sousto je bezpečné, a většina chutných soust ostrý háček neskrývá. Tak se nedivme, že ryba honící se za konzumem občas chňapne po soustu, které požitek jen slibovalo. Říkáte, že vám to něco připomíná? Ale to snad ne, přece bychom se my, lidé rozumní nepřirovnali k nějaké hloupé rybě. My přece máme zkušenosti a náš rozum a schopnosti nás bezpečně ochrání. Také si sem tam něco přečteme, občas něco zajímavého zazní z kazatelny – a hlavně máme televizi. V různých seriálech rozhodně najdeme mnoho moudrých rad. Přece poznáme, v čem je háček, ne? Vzpomínám na toho rybáře, jak pečlivě připravoval návnadu. Když jsme se tehdy vraceli, měl už naloveno a nebylo toho málo. Asi nešlo jen o jednu mimořádně hloupou rybu. Návnada se totiž vždy tváří jako něco, co ve skutečnosti není. Její vtip spočívá v tom, aby byla dokonalejší než skutečnost sama. Ježíš nás varuje před satanem, který je zkušený lovec. Na každé generaci lidí testuje nové způsoby lovu. Lidé umírají, ale jemu zůstávají zkušenosti. Nemáme reálnou šanci, na každého z nás má nějaký „háček“. Existuje jen jediná, až dětsky jednoduchá šance – „plout“ s Někým, kdo se dobře vyzná a včas umí rozeznat nebezpečí. Před námi je nový rok. Není nijak přívětivý, spíše naopak. Hodně bude záležet na nás lidech. Snad ne tolik na tom, co uděláme, jako spíše na tom, s Kým půjdeme a o Koho se budeme moci opřít. MAREK ŠKRLA
2
ADVENT 01/ 2002
ZAMYŠLENÍ NAD…
„Hospodařte, dokud nepřijdu!“ Vstoupili jsme do roku 2002, který je předznamenán sympatickým a slibným, oblým, symetrickým letopočtem. Co nám přinese, čím nás překvapí? Bude i pro nás tak souměrným a vyváženým, bez ostrých hran? Co se očekává od nás? Čím chceme naplnit dny dalšího roku svého života? Co od nás očekává náš Pán? V poslední době mě výrazně oslovil jeden text z evangelia, jedno z podobenství Pána Ježíše: „Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned. Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků a dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu‘.“ (L 19,11-13) Bližší okolnosti, za kterých Pán Ježíš vyslovil toto podobenství, popisuje evangelium Matouše 24. a 25. kapitola. Na otázku: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!“ (Mt 24,3), Pán Ježíš uvedl celou sérii znamení, která nám mají pomoci orientovat se v čase. Abychom však nepodlehli iluzi, že to dokážeme naprosto bezpečně a přesně, končí celá stať opakovanou a zásadní výzvou: „Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde.“ (Mt 24,42) „Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ (Mt 24,44) Na to Pán Ježíš vyprávěl čtyři podobenství. I ona jsou odpovědí na otázku učedníků: Kdy a jak to poznáme? První tři z nich upozorňují na problém času v našem lidském chápání, všechna čtyři však hovoří o tom, jak máme naplnit čas čekání. Pán Ježíš těmito podobenstvími ukazuje, že velmi dobře věděl o napětí, které budou prožívat jeho následovníci mezi jeho odchodem na nebesa a druhým příchodem. Snažil se jim ukázat, co bude v této době pro ně nejdůležitější – aby vytrvale očekávali, byli připraveni (protože neví, kdy
ADVENT 01/ 2002
jejich Pán přijde) a byli věrní, naplnili čas smysluplnou službou. V podání evangelia Lukáše zaznívá příkaz Pána: „Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.“ Bible kralická to našim uším vyjadřuje tak romanticky a nostalgicky krásně: „Kupčtež, dokudž nepřijdu.“ Příkaz je to jednoznačný a srozumitelný. Opravdu? Čím a jak máme hospodařit, kupčit, dokud Pán Ježíš nepřijde? Jak hospodařit s perspektivou příchodu, v očekávání? Z naše pohledu a zkušenosti je čekání a hospodaření v napětí, často se vzájemně vylučují. Když opravdu čekáme, nemáme pomyšlení na hospodaření, když začneme hospodařit, obvykle čekání ztratí naléhavost nebo si začneme přát, abychom mohli „hospodařit“ ještě nějaký čas a dobrat se k nějakým výsledkům. Prvotní církev, která měla mezi sebou svědky ukřižování a zmrtvýchvstání Pána Ježíše, důvěřovala opakovanému ujištění Pána: „Hle, přijdu brzy“, a skutečně očekávala návrat svého Pána velmi brzy. Pozdrav prvních křesťanů „Maranatha“ svědčí o naléhavosti jejich čekání. Zřejmě by byli velmi překvapeni, kdyby se dověděli, že Pán Ježíš nebude zpátky ještě ani na počátku roku 2002. Čas však působí erozivně na každou naději. Horlivé a nedočkavé očekávání, že Pán Ježíš brzy přijde a zřídí svoje království po čtyřech nebo pěti staletích, vystřídalo spíše přesvědčení, že to my máme vybudovat Boží království tady na zemi. Zklamání a únava z příliš dlouhého čekání nakonec proměnily křesťanskou církev i její eschatologický výhled. První adventisté prožívali podobné napětí. I po zklamání v roce 1844 byli tak přesvědčeni, že Pán Ježíš přijde co nevidět, že ty, kdo se rozhodli uzavřít manželství, považovali za odpadlé od víry. Později se mnozí ptali, proč zakládat školy a usilovat, aby naše děti získaly vzdělání, vždyť to už nebudou potřebovat. Ještě později začali velmi usilovně pracovat nejen pro vzdělání
3
ZAMYŠLENÍ NAD…
svých dětí, ale také budovat instituce, stavět nemocnice – aby pomáhali ostatním lidem. Neumenšilo to naléhavost jejich očekávání? Jedním z nejbližších spolupracovníků Williama Millera v době před velkým zklamáním v roce 1844 byl Joshua V. Himes, vydavatel časopisu „Signs of the Times“. Himes se nikdy nestal adventistou sedmého dne. Stejně jako W. Miller se připojil ke skupině adventistů prvního dne. O padesát let později, jako téměř devadesátiletý, J. V. Himes navštívil dvakrát sanatorium adventistů v Battle Creeku. Po návštěvě v roce 1894 napsal Ellen G. Whiteové dva dopisy. V nich mimo jiné vyjádřil: „ Od roku 1844 vykonali adventisté sedmého dne velké dílo a stále je rozvíjejí. To, jak plánujete a stavíte, svědčí, že nečekáte, že náš Pán přijde velmi brzy, jinak byste své plány a záměry nemohli uskutečnit… Všichni adventisté sedmého dne jsou velmi úspěšní ve shromažďování bohatství všeho druhu.“ Jinými slovy: I když očekáváte příchod Božího království z nebe, usilovně pracujete ve prospěch království tohoto světa. My lidé to tak vidíme, a ostatně máme i své zkušenosti – buď jedno, nebo druhé – buď čekáme, nebo hospodaříme, buď se zajímáme o království Boží, nebo si začneme budovat království na tomto světě. Jakmile začneme intenzivně hospodařit na tomto světě, očekávání příchodu Božího království ustoupí do pozadí a my se začneme předně zajímat o uznání lidí, o to, aby nás lidé brali a brali nás vážně. Dnes by hodnocení J. V. Himese platilo o nás možná ještě více. Opravdu se nám daří v mnohém ohledu úspěšně „hospodařit“ a „kupčit.“ Někteří z nás o čekání už jen mluví, ale jejich život svědčí o něčem jiném. A někteří už raději ani nemluví. Vážně a s naléhavostí začneme o druhém příchodu Pána Ježíše hovořit až tehdy, když je nám zle nebo když znejistíme. Otázka ovšem zní: Jaký smysl má naše činnost, co děláme a proč to děláme? Konáme opravdu to, co od nás náš Pán očekává? Nebo jsme si našli svou „zábavu“ a realizujeme své zájmy? Nejde o to „něco“ dělat, nějak se zabavit nebo naplnit čas. Hospodář v podobenství neříká sluhům: Nějak se zabavte, najděte si
4
něco, abyste se nenudili. On jim svěřil konkrétní úkol a dal jim k tomu potřebné prostředky (hřivny), aby s nimi hospodařili a vytvořili něco užitečného pro Pána a jeho království. Jak a s čím hospodaříme, svědčí o tom, zda a nakolik čekáme. Z Božího pohledu není mezi čekáním a hospodařením napětí, které v něm vidíme a prožíváme my. Pán nám říká: Čekejte, protože nevíte, kdy Syn člověka přijde. A jestliže opravdu čekáte jeho příchod, usilovně hospodařte, konejte jeho vůli, realizujte to, co vám uložil. Opravdové čekatele (adventisty) v každé době charakterizovala nejen hluboká víra, život naplněný nejen radostným očekáváním, ale také smysluplnou službou. Jistota naděje, že Pán přijde, je důležitější než čas, než otázka kdy. Výrazným pokušením věřících v každé době byla jednostrannost. Největším pokušením naší doby je tiše a nepozorovaně odložit prorocké zvěstování, které málokdo kolem nás chce slyšet a bere vážně, a jít „dělat něco užitečného“, protože tomu lidé rozumí a to také ocení. Užitečná práce, hospodaření, to je velmi důležité a poslední podobenství v evangeliu Matouše 25. kapitole to zvýrazňuje. Ale to je jen jedna strana, jedna strana našeho poslání. Nový zákon nám představuje ideální církev jako církev čekající, dychtivě vyhlížející, která si přeje a touží po tom, aby její Pán už co nejdříve přišel. Na jedné straně nám zvláště evangelia zdůrazňují důležitost toho, abychom konali něco užitečného, nežili jako plané stromy, na druhé straně nám zvláště epištoly a kniha Zjevení připomínají slib Pána Ježíše: „Přijdu brzy a odplata má se mnou.“ Pane, nauč nás očekávat i hospodařit, konat něco užitečného v tomto světě i svědčit o naději na tvůj brzký příchod. Nauč nás vyváženě investovat svůj život do smysluplné činnosti a služby i nedočkavě vyhlížet tvůj druhý příchod. KAREL NOWAK
ADVENT 01/ 2002
UČEDNICTVÍ
Kdy se mistr stane učedníkem? Ptám se sám sebe, zda v době Dr., Mgr., Ing., Bc., Doc., Prof. a mnoha dalších titulů, které „musí“ moderní a úspěšný člověk dosáhnout, aby byl tzv. „na úrovni“, je termín učednictví a titul učedník dostatečně lákavý. Nebylo by snad vzhledem k době, k úrovni církve a jejím plánům lepší používat termín mistr a mistrování? Být mistr, to zní mnohem vznešeněji. Pravděpodobně se všichni, jako čtenáři tohoto časopisu, nějakým způsobem hlásíme k nebeskému Otci. Věnujme proto chvíli přemýšlení o způsobu jak představit vládu, moudrost, milost a lásku Vládce vesmíru současným pozemšťanům. Jako učedníci, nebo mistři? Jen tak lehce si v narážkách připomeňme dva výroky mocných vládců tohoto světa o našem Bohu. Farao při prvním setkání s Mojžíšem sebevědomě řekl: „Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izreale? Hospodina neznám a Izraele nepropustím.“ (Ex 5,2) Senacherib se pyšně vypínal před Jeruzalémem a nechal vykřikovat a psát do dopisů: „Jako nevysvobodili bohové pronárodů těch zemí svůj lid z mých rukou, tak nevysvobodí ani Bůh Chizkijášův svůj lid z mých rukou.“ (2 Pa 32,17) První si dovolil živého Boha přehlížet, jako by nebyl. Druhý o Bohu Izraele mluví, jako by ho osobně znal a opovrhoval jím. Obě pyšná prohlášení těchto vládců předcházela jejich pád! V celých dějinách lidského rodu nacházíme stále stejný rukopis. Skrývající se satan chce očernit Boha a zdánlivě zvednout sebevědomí lidí tak vysoko, až přes ně Boha neuvidí. Pokud člověk chce patřit k Božímu lidu, musí porozumět svému skutečnému postavení před Bohem. Myslím, že je dobré se na chvíli zastavit ve stínu postavy Jana Křtitele, který je také typem na nás, na Boží lid před druhým příchodem Pána Ježíše Krista. Ježíš
ADVENT 01/ 2002
o něm řekl: „To je ten, o němž je psáno: ,Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.‘ Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.“ (Mt 11,10.11) Proč byl Jan Křtitel Ježíšem zařazen mezi největší osobnosti země? 1. Jan vyšel na Boží příkaz Opustil poušť, učil, kázal a křtil. Vystoupil ze svého soukromí, z klidu pouště, šel mezi lidi, volal, kázal a křtil! Tím se zviditelnil! I my jsme s naší církví vystoupili ze svého soukromí na poušti vytvořené ateismem, a šli mezi lidi, kázali a křtili. Nebyli jsme někdy na svou církev pyšní – hrdí? Nezdálo se nám někdy, že jsme ti jedineční a jediní? 2. Jan kázal to, co lidé chtěli slyšet Kázal, že se přiblížilo Boží království, připomínal Izraeli zachraňující soud! Deset let jsme i my kázali totéž: Boží soud je evangeliem o království. Od Jana jsme se tedy nelišili! 3. Jan kázal i to, co lidé nechtěli slyšet Představil i nepopulární druhou stranu mince soudu: odsouzení právě těch, kteří měli poznání a šli svou vlastní cestou náboženství nebo materialismu. Ani my jsme naši evangelizaci nepřipravili o sílu kontrastu v odsouzení! Jan by na nás mohl být právem hrdý. 4. Také Janův životní styl svědčil svou mimořádností Jak vypadal? Čím se vyznačoval? Měl oděv pro chudé a proroky. Jedl skromnou potravu. Také naše církev učí o skromném životním stylu. A dodnes jsou lidé, kteří jsou ochotni žít velmi pěkně, zdravě a skromně, aby Bohem svěřené prostředky pak investovali do služby evangelia. Ani zde jsme nezradili Janův elijášovský odkaz. 5. A přesto… … to všechno z Jana neudělalo mistra. S příchodem Ježíše na scénu Janův věhlas velice rych-
5
UČEDNICTVÍ
le slábl. Přišel někdo větší. Davy lidí odešly k Ježíši a Jan zůstal téměř sám. Určitě nebylo pro něj snadné si odpovědět na otázku – co se to vlastně stalo – jsem mistr, nebo učedník? Také my jsme udělali mnoho práce, a přesto síla jména a věhlas církve jakoby slábl. Tolikrát jsme slyšeli a říkali: Máme nejlepší poznání Božího slova, jsme nejvěrnější biblickým zásadám, jsme nejlepší písmáci, máme nejochotnější a nejvzdělanější laiky, máme a děláme ty nejlepší programy atd. Ruku na srdce – nebyla v těch slovech kromě vděčnosti a oddanosti Bohu také pýcha na to, co jsme dokázali? A najednou stojíme tváří v tvář vnitřní krizi morálky, laické aktivity, kazatelského sboru, personální, finanční atd. Čísla, která hovoří o růstu církve, už nerostou. Proč? Co se to stalo, co s tím budeme dělat? Může nám srovnání s Janem Křtitelem nějak pomoci? „Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.“ (Mt 11,11) Největší Jan je najednou tím nejmenším v Božím království. To znamená, že Jan Křtitel nevykonal žádné záslužné činy, díky nimž by získal právo na Boží království. Ničím ze svého mimořádného života si ani Jan Křtitel nemůže zasloužit dekret na vilu na břehu řeky života v novém Jeruzalému. A to platí dnes, stejně jako před 2000 lety. Nic z toho, čím se naše církev proslavila v době své existence, nám nezajistí království nebeské. A přece tam chceme být, stejně jako po něm toužil Jan Křtitel. Ježíš Kristus neřekl, že Jan nebude v Božím království. Jen zdůraznil, že Janův úžasný pozemský život není tím důležitým. Vraťme se tedy k tomu, proč učitel z Nazareta prohlásil svého předchůdce Jana za největšího z lidí. Co z Jana udělalo velikána? Jan se nenarodil jako dokonalý. On sám potřeboval a také prožil svou osobní a zásadní změnu. S příchodem
Ježíše přijal své nové místo. Dokázal to dvěma mimořádnými výroky: „Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.“ (J 3,29) Jan nepodlehl svodu pokládat se za Mesiáše. Přijal své skutečné místo. Učil se radovat z existence, příchodu a úspěchů Ježíše – Mesiáše – Ženicha. Ani my nejsme spasitelnou církví. Spasení není z adventistů. Dokážeme se radovat z úspěchů Božího díla a vidět za tím vším skutečného původce? Jsme ochotni se to učit jako Jan Křtitel? Svým druhým výrokem Jan radí, jak překonat krizi osobní i krizi společenství: „On musí růst, já však se menšit.“ (J 3,30) Jan se zviditelnil, ale včas si uvědomil, že nejen ve společenském postavení, ale také v jeho životě se musí do popředí postavit Mesiáš – Ježíš. Pochopil, že všechno záleží na Kristu. Odložme snahu na prvním místě zviditelnit církev a usilujme, aby všude a ve všem bylo na prvním místě vidět našeho Pána a Spasitele – Ježíše Krista. Jsme přátelé Ženicha, a proto máme vždy důvod k radosti. To je cesta k plnému prožívání radosti z pravdy, z Ženichova dne i z Ženichovy nevěsty. Jan Křtitel byl mimořádným člověkem, protože se dokázal stát učedníkem svého Mistra. Ve svého Mistra také složil svou důvěru, když měl kolem sebe místo zástupů naslouchajících lidí kamenné stěny špinavého vězení. Není důležité sledovat výkony SVÉ církve. Když se daří – vede nás to k pýše, v opačném případě k malomyslnosti. Důležité je stát se učedníkem Mistra a začít sloužit v JEHO církvi s důvěrou, že úspěch či neúspěch je jen jeho věc, protože On je Mistr a Pán. Duch svatý slíbil, že nás dovede až do cíle, v němž budeme žít ke slávě Božího jména.
Jsem mistr, nebo učedník?
6
JAF
ADVENT 01/ 2002
ZAMYŠLENÍ NAD…
Sobotní zkušenost Konečně je zase sobota. Po náročném pracovním týdnu je to odpočinek ve společenství s Bohem, Stvořitelem a Spasitelem, ale i s jeho lidem, a to více než kterýkoliv jiný den. Vyvrcholení oslavy Nejvyššího ve společném sobotním shromáždění. Zázračné občerstvení a regenerace sil fyzických a duševních. Povzbuzení víry ve společenství stejně smýšlejících lidí, vidících svět podobně jako já, majících podobné cíle i smysl života. Toužím vyjádřit svou účastí vděčnost svému Pánu, cítím také, jak to potřebuji, snad bych bez toho již nemohl žít. …je již sobotní odpoledne a já vzpomínám na dnešní dopolední pobožnost v našem sboru. Jako pokaždé příchod do pronajatého sálu něco málo po osmé hodině, přeskládání stolů a židlí se dvěma bratry konajícími službu. „Učitelské“ dnes musí jít stranou, učitelé sobotní školy mají službu pro přípravu sálu. Práce trvá bezmála půl hodiny, trošičku jsme se zapotili. Potom upravuji sborovou nástěnku, ve zbytku času se soustřeďuji na sobotní školu. Povedu třídu přátel. Blíží se devátá hodina, tedy čas zahájení společného shromáždění k oslavě Boží. Do prázdného sálu začínají přicházet členové sboru. Mám touhu se ztišit, mám před sebou řadu, dle mého názoru zodpovědných povinností. Vstávám ze své židle a modlím se, mj. prosím o požehnání pro dnešní pobožnost. Přicházejí další členové sboru a ačkoliv je již devět hodin, většina přítomných se začátkem jaksi nepočítá. Již je pět minut po deváté a bratři a sestry se stále trousí k pobožnosti. Začínáme s menším zpožděním, prý se ale tak moc neděje… Průběh školy ve třídách je obvyklý, občas rušený příchodem dalších bratrů a sester, pro které je dochvilnost chronicky neznámým pojmem. Přátelé jsou poměrně disciplinovaní, a tak tyto vzácné chvíle nejsou rušeny tzv. „souvisejícími“ záležitostmi, které vydatně brání probrání hlavního tématu úkolu.
ADVENT 01/ 2002
Přestávka. Budu uvádět druhou část pobožnosti, a proto jdu vyzvědět od kazatele vhodné písně. „Zpívejte, co chcete, co umíte,“ dozvídám se i dnes (je to většinová odpověď kázajících). Ptám se tedy po tématu kázání a vybírám písně sám. Přitom prohodím pár slov se členy sboru, pro které je přestávka příležitostí k řešení různých problémů. Ještě najít někoho, kdo bude ochoten se pomodlit po zahajovací písni (často se to nepovede napoprvé, ani dnes ne). Dále kontroluji, zda jsem nezapomněl něco do „oznámení“, a protože se přestávka opět protáhla, vysílám jen letmou modlitbu s prosbou o vedení i požehnání a jdu. Během přestávky občas, ale i nyní, když stojím za kazatelnou, přicházejí poslední opozdilci, bratři a sestry. V sále se mezitím rozproudily hlasité diskuse a je hukot jako v úle. Připadám si jako vetřelec, který ruší rozprouděnou zábavu. Mnozí jsou obráceni zády ke kazatelně, takže o klid musím hlasitě požádat (někdy i vícekrát – ještě, že mám mikrofon). Konečně alespoň relativní klid v sále, oznámení, tichá modlitba, zahájení, …, kázání. Krásné – o lásce. Jaksi to však neprožívám do hloubky, nejsem plně soustředěn. Závěrečná píseň a modlitba. Skončil program setkání, pro které jsem vyprošoval požehnání. Hukot, přerušený druhou částí pobožnosti, se obnovuje a navíc je doprovázen nesouznějícími zvuky piana testovaného dětmi školou ještě nepovinnými, které současně testují svoje rodiče, co jim dovolí. Slova ducha prorockého o svatosti místa bohoslužby, nejen v jejím průběhu, ale i před ní a po ní, pro církev dnešních dnů snad již neplatí… Jsem doma. Konečně klid. Tedy, aby bylo jasné, co tím myslím – ticho, tak důležité pro navázání vědomého spojení s Bohem. Po chvíli zjišťuji, že už to neplatí. Ne všichni v rodině touží po plném prožití soboty. Mám nápad, půjdu se projít do parku. Směle vstupuji do chrámu uprostřed města, jehož klenby jsou tvořeny mohutnými větvemi stromů se stále zelenými listy, i v tomto
7
ZAMYŠLENÍ NAD…
čase začínajícího podzimu, kterými probleskuje jasná modrá obloha. Je krásné, příjemně teplé odpoledne. Moje (snad až naivní) očekávání se naplňuje. Obrovské stromy beze slov respektují přírodní zákony, proto mohou poskytnout útočiště unavené duši, toužící po opravdovém odpočinku se svým Stvořitelem. Nyní je ta chvíle, po které tak toužím. První myšlenky mě vracejí do dnešního dopoledne… A tak v tichu vzpomínám a hledám i svoje přičinění na té nedůstojné atmosféře společného setkání pozemských dětí s nebeským Otcem. Najednou se mi v mysli vynoří vzpomínka na sobotní pobožnosti před …nácti lety, kdy jsem jako „přítel Boží pravdy“ začal navštěvovat sobotní shromáždění. Přicházel jsem asi čtvrt hodiny před devátou – a sál byl již téměř zaplněn. Ticho jako v kostele. Mnozí stojí a modlí se, jiní čtou v Bibli nebo v úkolech. Pokud někdo něco říká, tak jen šeptem. Možná, že chvílemi by bylo slyšet upadnout i pověstný špendlíček. Dokonce i na chodbě se mluví jen polohlasem. Vidím kolem sebe jiné lidi, než jsem já, snad sem vůbec nepatřím. Ale přesto jsem zde dobře. Hledám totiž Boha. Ne, že bych ho mínil uvidět svým zrakem, ale vidím na těch lidech, že na něho čekají, že o něm přemýšlejí, že s ním rozmlouvají. Mnohému dosud nerozumím, ale v jednom mám jistotu – Bůh je tady přítomen. Musím se jenom ztišit a být trpělivý, pak se s ním setkám i já. Stalo se tak po několika dalších sobotách. Protože jsem vytrval, prožil jsem nádhernou zkušenost. Dodnes jsem přesvědčen, že v určitém časovém úseku mé cesty ke Kristu právě toto sehrálo jednu z rozhodujících rolí – nejen teoretické poznání, ale zejména tiché a přitom přesvědčivé svědectví Božího lidu o obecenství se svým Bohem. V tichu přírodního chrámu pociťuji hluboké dojetí a lítost. Vždyť i dnes mnozí „přátelé Boží pravdy“ hledají pravého Boha, a to i v našem společenství. Co když jsou někteří jako já…?! Z dálky proniká do mého zamyšlení hlas sanitky, snad jako upozornění, že se stále nacházím na tomto světě, který se jen tak nevzdává. Jak dlouho ještě? Zvuk sanitky odezněl a já jsem opět
8
ponořen v myšlenkách, které nemohou být výtvorem pouze mého mozku. Cítím, jako by byly tvarovány jemným vánkem, vanoucím z neznámého směru. Pociťuji přitom nedefinovatelné naplnění potřeby duše, vnitřní pokoj, vděčnost a radost. Dříve jsem to prožíval i v sobotním shromáždění. Děkuji v nitru za nádherný chrám a krásné odpoledne. Slunce se kloní níž a níž. Zbývá mi už jen pár kroků, než vkročím do městských ulic. Hltám očima poslední část chrámové klenby s probleskující modrou oblohou a díky tomu vycházím z parku se zdviženou hlavou. Moje rty jsou nehybné, ze srdce mi však prýští zřetelná modlitba: „Můj Pane, děkuji ti, že jsi mne přivedl do své církve již před …nácti lety. Dnes bych totiž tvoji přítomnost v tomto společenství dokázal jen těžko rozpoznat.“ ČTENÁŘ
ADVENTU
Nečekej, až velký skutek se ti objeví, o veliké věci nepečuj, tiše konej práci svoji, jakou Pán ti dal, nereptej, důvěřuj! Můžeš-li jen jeden mráček slovem zahnat, usiluj se o to, usiluj, můžeš-li jen jedno smutné srdce zahřát, nereptej, důvěřuj! V povinnostech malých tě potřebuje Pán proto nikdy se jich nevzdaluj, mnohého Pán spasit chce skromnou rukou tvou, nereptej, důvěřuj!
ADVENT 01/ 2002
ZAMYŠLENÍ NAD…
Evangelium – dobrá zpráva o konci světa? „Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu.“ (Zj 14,6) Události posledních dnů a týdnů hýbají světem. Televize, rozhlas i tisk na nás neustále chrlí nejnovější informace o dění v USA, v Afghánistánu, Pákistánu a v mnoha jiných zemích. Zdá se, že tvrzení, že 11. září 2001 začala nová dějinná éra, není jen prázdnou frází. Svět se opravdu změnil. V čem? Světu ubylo jistot a optimismu a přibylo strachu, úzkosti, nejistoty a otazníků. Máme jako lidstvo ještě nějaké vyhlídky do budoucnosti? Jako křesťané, a zvláště jako adventisté, ovšem víme o naději do budoucnosti. Nabízí ji sám Bůh. Snad ještě nikdy v dějinách nepotřebovalo strachující se lidstvo tak naléhavě slyšet EVANGELIUM – dobrou zprávu o nové budoucnosti. Prorockou zvěst o druhém příchodu Pána Ježíše, krále pokoje, který ukončí všechno zlo, války a hřích. Sám Pán Ježíš předpověděl, že před jeho návratem, v době válek, zmatků a strachu, bude světem jasně znít dobrá zpráva, evangelium o milujícím Bohu, který chce zachránit své děti: „A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.“ (Mt 24,14) Dobrá zpráva je tu pro všechny. Navzdory současné situaci nás v budoucnu nečeká temná noc, ale krásný nový den s naším Spasitelem. Jsem rád, že mohu patřit do církve, která si dobře uvědomuje svůj úkol v dnešní době. A proto chce nést všem tuto radostnou jistotu, že se Ježíš brzy vrátí. Přinést novu radost a jistotu. Tímto hlásáním se církev připojuje k poselství tří andělů z knihy Zjevení, kteří nesou všem lidem „věčné evangelium“ (Zj 14,6). Dobrou zprávu, která má trvalou platnost.
ADVENT 01/ 2002
Pokřivené evangelium Slyšeli jste už někdy větu: „Nestrašte nás koncem světa!“? Každá věc se dá totiž představit ze dvou pohledů. I Ježíšův návrat. Místo radostné naděje může být tato slavná událost představována jako „strašák“, který nám bere klidné spaní. Stačí narušit vyváženou rovnováhu a zdůrazňovat více negativní stránku věci (odpadnutí, šelmu, zkoušky, tříbení, pronásledování…) a pokřivené evangelium je tady. Je smutné, že k tomuto účelu jsou často zneužívány i citáty Ellen Whiteové. Pán Bůh použil tuto svoji služebnici, aby se i skrze její svědectví mohl znovu představit světu jako Bůh lásky a naděje. Její spisy jsou darem, který nás má přivádět blíže k tomuto úžasnému Bohu. Jsou-li ovšem její slova vytržena ze svého kontextu a vhodně sestavena, mohou také přispět ke zkreslování evangelia. Nejde ovšem o nic nového. Tento problém se objevoval už za života Ellen Whiteové. I ona se setkávala s lidmi, kteří (ať už úmyslně, či nikoliv) používali její spisy k tomu, aby jimi podpořili své názory, ač ona s nimi nesouhlasila. A to ji trápilo. Sama mluví několikrát o lidech, kteří „tu a tam vyberou větu, vyjmou ji z jejího původního kontextu a aplikují ji podle sebe. Tak jsou mnozí lidé uvedeni v omyl.“ Ostře se brání tomu, „když se její výroky používají k podpoření věcí, které nejsou v souladu s jejím úmyslem a názorem.“ (1 SM 44) „Oficiální“ tematické kompilace z jejích textů ovšem vycházely jak za jejího života, tak i později – s jejím souhlasem. Můžeme vzpomenout třeba knihu Služebník evangelia nebo i Svědectví pro církev. Tímto úkolem pověřila výbor, který měl bdít nad tím, aby kompilace nezkreslovaly původní poselství. Ale ne všechny kompilace jsou stejně zdařilé. Pro podrobnější údaje bych vás zde rád odkázal na výbornou knihu George Knighta „Setkání s Ellen Whiteovou“, která se mimo
9
ZAMYŠLENÍ NAD…
jiné věnuje i problematice kompilací (str. 116: „Kompilace oficiální a neoficiální“). Tyto knihy mají hodnotu především encyklopedickou, neboť shromažďují výroky Ellen Whiteové na dané téma. Sami jejich redaktoři si ovšem uvědomují nebezpečí tohoto druhu publikací, a proto vždy v předmluvě zdůrazňují, že jde o pouhou kompilaci seřazenou dle uvážení několika lidí, a je ji tedy nutno číst s tímto vědomím a náležitou opatrností. Některé z nich jsou velmi kvalitní, jiné méně. „Události doby konce“ Po těchto mnoha upozorněních bychom si mohli myslet, že už jsme moudřejší. A přesto se zdá, že někteří jsou nepoučitelní. Není to tak dávno, co se v našich sborech objevila další z řady těchto kompilací, kniha nesoucí název „Události doby konce“. U části vyvolala nadšení a senzaci, u druhých zase strach a obavy. Tato kniha byla skutečně původně vydána v USA Výborem pro spisy Ellen G. Whiteové. Obsahuje vybrané pasáže z děl sestry Whiteové, týkající se posledních dnů naší planety. Ani tato kniha se však nedokázala vyhnout výše uvedeným problémům. Byť s dobrým počátečním úmyslem, zaměřila se tato kniha více na popisy dramatických událostí a katastrof posledních dní, než na evangelium o Boží lásce. Mnohé z uvedených citátů byly původně napsány ve zcela pozitivním a povzbudivém kontextu. Leč jejich izolací vzniká někdy i dojem zcela opačný. Je to také pravdivý pohled na budoucnost, leč částečný a ne vždy zcela vyvážený. A jak jsme si již řekli v úvodu, tato nevyváženost může někdy zkreslit „věčné evangelium“ o milujícím Bohu. Žel, že mnozí používají právě citáty z této a podobných knih k tomu, aby jimi „evangelizovali“ své přátele. Dovolte mi jednu otázku: je podrobný popis závěrečné krize a problémů evangeliem pro dnešek? Dobrou zprávou? Jako možnou odpověď chci citovat také jeden z citátů uvedených v této knize: „Čas soužení přichází na lid Boží, ale nemáme to lidu stále předkládat, a tak je utvrzovat v tom, aby se cítili, jakoby tento čas již nastal. Mezi lidem Božím musí nastat tříbení, toto tříbení
10
však není přítomnou pravdou, jež má být zanesena sborům!“ (1 SM 180; Události poslední doby, str. 10) Zdá se tedy, že sestra Whiteová, na rozdíl od některých našich současníků, viděla správně, jaké místo zaujímají zprávy o těžkostech v budoucnosti, a jaký úkol mají plnit tyto knihy. Nezapomeňme nikdy při jejich čtení na toto důležité pravidlo! Účel světí prostředky? Považuji-li vydání této kompilace za nepříliš šťastné (jde-li o její nesprávné používání), potom českou verzi, která se šíří našimi sbory, musím označit za naprosto nešťastnou. Nechci nijak zpochybňovat upřímnost a horlivost bratří, kteří za tímto dílem stojí, ale kladu si otázku, zda dobrý úmysl omlouvá nepoctivost a nečestné jednání. Pomineme-li skutečnost, že nerespektováním autorských práv český překlad této knihy porušuje zákon, je zde ještě několik problémů. Třeba ten, že její překladatel a vydavatel neměli ani tolik odvahy a slušnosti, aby se pod své dílo podepsali (což také mnohé naznačuje), a raději zůstávají v bezpečné anonymitě. A to jsem se ještě nezmínil o tom, že i po jazykové stránce jde o nepříliš kvalitní překlad. I když po srovnání této české verze s originálem trochu váhám, zda slovo „překlad“ není příliš odvážným výrazem. Český text se od originálu liší v celé řadě detailů. Některé věty či odstavce jsou zcela vynechány (že by se nehodily?), jiné zase přidány. Dle úsudku českého vydavatele. S trochou humoru bychom mohli navrhnout nový způsob uvedení autora: „…na motivy spisů Ellen Whiteové volně převyprávěl bratr XY“… Jak představujeme Boha? Ne, opravdu nechci věnovat tento článek kritice výše zmíněné knihy. Slouží mi zde pouze jako ilustrace. Nejde mi pouze o kvalitu jejího překladu. Napadají mě však nad ní daleko závažnější otázky. Opravdu nás naše horlivost v „Božím díle“ opravňuje k tomu, abychom se uchylovali k podobným nečestnostem? A jaké poselství vlastně chceme nést našim bližním? Poselství o blížící
ADVENT 01/ 2002
ZAMYŠLENÍ NAD…
se době soužení a odpadnutí? Nebo „věčné evangelium“ o Boží lásce, která chce zachránit hříšníky? Co potřebuje strachující se svět slyšet? A který z těchto dvou způsobů může přivést zbloudilé děti k jejich nebeskému Otci? Nepopírám, že doba, která je před námi, nebude lehká. Sám Pán Ježíš nás na to upozornil. Mám ale strach, abychom neztratili zdravou vyváženost. Smutná realita světa na straně jedné a dobrá zpráva o nesmírné Boží lásce a milosti na straně druhé. Odstraněním jednoho z těchto aspektů získáme „pokřivené evangelium“, zkreslení Božího obrazu. Ptám se sám sebe, jak představuji svým přátelům a známým Boha. Jako milujícího Otce, nebo toho, který pro nás připravil ještě spoustu těžkostí? Ježíšův příklad Raději se ale společně podívejme na něco povzbudivějšího. Pohledem na Pána Ježíše se můžeme mnohému naučit. Jak on představoval budoucí události? Klasickou ukázkou je 24. kapitola Matoušova evangelia. Učedníky také zajímá, jak bude vypadat budoucnost. A Ježíš je ochotný jim něco vyjevit. Nezachází ovšem do detailů. Nesnaží se detailně popsat vše, čím musí jeho následovníci projít. Řekne jim pouze to, co je podstatné, co jim pomůže. Proč by je strašil? I ve svém smutném popisu jim ale přináší povzbuzení, dobrou zprávu. „Hleďte, abyste se nelekali…“ (v. 6) „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ (v. 13) A u Lukáše zdůrazňuje: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (L 21,28) A jak jsme již říkali, mluví o hlásání evangelia – dobré zprávy o Boží lásce. „S pohledem upřeným na Ježíše…“ Za jeden z nejkrásnějších textů mluvících o době konce považuji Mt 24,8: „Ale to vše bude teprve začátek bolestí.“ Nepřipadá vám příliš povzbudivý? Mně ano. Všechny obtíže charakterizující poslední dny nazývá Ježíš „bolestmi“. Původní řecký text je ještě přesnější: „porodní bolesti“ (tak překládá např. Bible kralická).
ADVENT 01/ 2002
Krásný obraz světa procházejícího těžkostmi, který se podobá nastávající mamince, která očekává brzké narození svého miminka. Co je důležitější: porodní bolesti nebo nový život? Na co se upíná očekávání maminky po dobu devíti měsíců? Na bolesti porodu nebo na radost z jejího dítěte? Dokážete si představit maminku, která 9 měsíců „zmírá pro očekávání těch věcí“, tedy strachem z porodu? Nebo prožívá tuto dobu s radostí a nadšeným očekáváním potomka a přípravou na jeho příchod na svět? Ano, porodní bolesti nejsou příjemné, ale radost, která přijde po nich, se s tím nedá srovnat. Na náš svět přicházejí „porodní bolesti“. To znamená, že ta nejkrásnější chvíle se už blíží! Příchod našeho Spasitele je za dveřmi. Máme zaměřit naši pozornost na soužení, které nás čeká, nebo na Ježíše? Máme všem kolem vyprávět o hrůzách „porodních bolestí“, nebo o novém životě, který je na dosah ruky? Vše záleží na tom, kam upřeme svůj pohled. Já chci vidět Ježíše! Pohled na něj mi pomůže překonat i těžké doby, aniž bych ztratil radost. On se pro nás brzy vrátí. Je to dobrá zpráva, radujte se se mnou! „Vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.“ (Žd 12,1.2) OLDŘICH SVOBODA
Knihovna TS CASD děkuje všem, kteří dodali nebo nabídli celé ročníky časopisu Advent. Potřebovali jsem jen dva až tři kompletní ročníky. Dva z nich jsou již v univerzitní knihovně. Další již nemůžeme přijímat, kvůli velmi malým skladovacích prostorám. Prosíme však, abyste časopisy (máte-li kompletní ročníky) nelikvidovali; možná jich později bude někde potřeba. Jiří Beneš
11
STUDIE
V Boží škole na cestě pouští Text ke studiu: Dt 8,1-6 Každé přikázání, které ti dnes přikazuji, budete střežit (hlídat, dbát, dávat na ně pozor) pro činění, abyste žili a rozmnožili se a vešli a obsadili zemi, kterou se zapřisáhl Hospodin k otcům tvým. Uvádění přikázání v čin je zde představeno jako důsledek naší pozornosti zaměřené na ně. Bůh toto přikázání udílí konkrétně každému jednotlivci, aby je jako společenství takto oslovených jednotlivců činili a přineslo jim to řadu požehnání: budou žít, rozhojní se, vejdou a obsadí zemi přísežně zaslíbenou. Tato požehnání jsou podobná těm, která dává Bůh člověku na počátku, když říká: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Život v hojnosti a obsazení země, to je budoucnost, která stojí pod Božím požehnáním. Zde Hospodin říká, že je to záměrem jeho přikázání. Záměrem Hospodinových přikázání je naše dobro, proto je přikazuje. A pamatuješ (budeš si připomínat) celou tu cestu, kterou ti způsobil Hospodin, tvůj Bůh, toto čtyřicetiletí v poušti, se záměrem tvého pokoření, aby tě vyzkoušel, aby poznal, co je ve tvém srdci, zda střežíš přikázání jeho, nebo ne. Poušť se hebrejsky řekne „midbar“ a slovo se řekne „dabar“, poušť je ozvukem slova, místem, kde Hospodin zjevuje své slovo, svá přikázání. Nečiní tak ani v zajetí, ani po usazení v zemi zaslíbené, ale při tažení pouští, kdy je jeho lid svobodný, ale přesto vystaven nesnázím putování. Tažení pouští je vlastně rozhovor mezi Hospodinem a člověkem a tento rozhovor si máš připomínat i poté, co se usadíš v zemi. Záměrem cesty pouští je pokořit tě, aby tě Hospodin vyzkoušel a poznal, co v tobě je, co je v srdci, zda budeš dbát na jeho přikázání, či nikoliv. V pokoření se vyzkouší a pozná, co je v srdci, nakolik je jeho přikázání součástí našeho myšlení, našeho nitra. Pokořoval tě a nechal tě hladovět a dával ti jíst manu (to „co“), které jsi neznal a neznali ani tvoji otcové, se záměrem způsobit ti poznání, že ne na chlebu samotném je živ člověk, neboť člověk
12
je živ na všem vycházejícím z úst Hospodina. Při tomto pokořování jde o vzájemné seznámení. Poznat je klíčovým slovem této pasáže, ve třetím verši je použito 3x. V minulém verši jsme četli, že Hospodin tě pokořoval, aby poznal něco o nás, zde zase čteme, že tě pokořoval (tj. způsobil ti hlad i nasycení), abychom něco poznali my lidé. A sice to, na čem záleží náš život. Hladem, který nejsme schopni nám známými prostředky uspokojit, máme poznat, že naše nasycení nezáleží na tom, na co máme (poznání, prostředky, dispozice), ale na tom, co nám přijde od Hospodina, konkrétně skrze jeho ústa. A co tedy vychází z Božích úst? Pán Ježíš to v Matoušově podání (4,4) interpretuje v souladu s řeckým překladem Starého zákona jako Boží slovo. Navíc slovo „vycházející“ (moca) zní v hebrejštině podobně jako slovo „přikázání“ (micva) a text, který byl určen k veřejnému předčítání, tak vytvářel u posluchačů sluchové souvislosti. Jinými slovy se zde říká totéž, co ve verši prvním, totiž, že přikázání – Boží slovo je tím, čím člověk žije. Tak je nám řečeno, že žijeme z toho, co sami od sebe neznáme, z toho, co k nám přichází od Boha, z jeho přikázání. Tuto myšlenku naznačuje i apoštol Pavel, který mluví o přikázání, které mi mělo dát život (Ř 7,10); kvůli zneužití, které způsobil hřích, však přináší smrt. Původně ovšem, jak čteme v našem oddílu, přikázání mělo dát život. Bůh je dává jako manu, tedy jako něco dosud neznámého a zároveň umožňujícího život. Člověk se má přikázáním sytit jako chlebem, má to být jeho obživa, prostředek jeho života. V této souvislosti stojí za zmínku, že sobota se poprvé v Bibli vyskytuje právě v souvislosti s darem many (Ex 16,23) a vystupuje zde jako představitelka přikázání, která Hospodin krátce předtím dal svému lidu (Ex 15,25 a 26). Dt 8,3 má svou paralelu ve verši 16., kde opět nasycení neznámou manou má svůj výchovný účel v pokoření vlastní soběstačnosti. Boží lid
ADVENT 01/ 2002
STUDIE
měl prožít svou závislost na Hospodinu, pochopit svou bezvýchodnost bez toho, co dává ze své milosti, a tím byl zároveň vyzkoušen, zda bude dbát na jeho přikázání (konkrétně na sobotu). Ovšem poslední důvod, proč to Hospodin dělá, je dle slov tohoto verše: aby ti nakonec prokázal dobro. Pokoření je pojistka na lidskou zapomnětlivost vlastní nemohoucnosti, když se nám dobře daří (v. 17). Aby se nám mohlo dobře dařit, máme vědět, že to je díky tomu, co nám Bůh dává, a máme dbát na to, co přikazuje. To je dle kontextu význam pokoření a vyzkoušení, a důvodem toho je prokázat nám nakonec dobro. Verš 4. uvádí, že čtyřicetiletí v poušti je vlastně doba mimořádné Boží péče a ochrany, a tedy i pokořování a zkoušení, jakož i udílení přikázání, patří do této kategorie. Máme o tom přemýšlet v těchto souvislostech a to nás pak povede k poznání (zakoušení) něčeho velmi niterného. A poznáš svým srdcem, že tak jako vychovává muž svého syna, Hospodin, tvůj Bůh vychovává tebe. Jde o poznání úzce související s naším nitrem, s centrem našeho rozhodování. Právě na našem srdci záleží, zda budeme dbát na Hospodinova přikázání, či nikoliv. Tato oblast v nás má být proniknuta poznáním, že Hospodin s námi jedná jako otec se svými dětmi. Chce, abychom pochopili, že mu jde o naše dobro i tehdy, když nám říká a dává něco nepříjemného, jako je např. pokoření a zkouška. Vede nás k poznání, že všechno, co s ním prožíváme, je součást jeho výchovy. Tím, co nám způsobuje (40 let chození pouští, hlad i nasycení, poznání) nám dává najevo svůj zájem. To všechno dělá proto, aby nám nakonec mohl způsobit dobro, kterým je uvedení do dobré země (v.7). Kdo to na cestě pouští pozná, koho to zasáhne v srdci (což se projeví dbalostí jeho přikázání), může vejít. Kdo ne, zemře na poušti. Budeš střežit přikázání Hospodina, Boha svého, abys chodil v cestách jeho a aby ses ho bál. Kruh motivů se uzavírá. Hospodin učil chodit svého syna Izraele čtyřicet let. Dal mu k tomu výbornou pomůcku – přikázání. Pokud na ně dbáme, budeme v důsledku této dbalosti chodit jako Hospodin, tedy – budeme mu podobni způsobem
ADVENT 01/ 2002
svého jednání, neboť o tom metafora chození je. Druhým důsledkem této dbalosti je bázeň Hospodina. Že se nejedná o paralyzující strach, naznačuje např. Př 13,13, kde je předmětem takovéto bázně právě přikázání. Přikázání se člověk nemůže bát ve smyslu strachu z něčeho ohrožujícího, ale má se ho bát ve smyslu úcty a respektu. Tato bázeň se pak promítne i do vztahu k dárci těchto přikázání, tedy k Hospodinu, našemu Bohu. Můžeme tento text, tak jak jej v Písmu nacházíme a tak, jak jsme si jej přiblížili, vztahovat do našeho života? Platí pro nás, nebo jsme dnes ve vztahu k Božímu slovu, k jeho přikázáním v radikálně jiné situaci, jak to naznačuje apoštol Pavel ve výše uvedeném verši Ř 7,10? Pokusíme se odpověď hledat v Ježíšově přístupu k tomuto textu. Slovo z Dt 8 svedlo dohromady Pána s pokušitelem, jak můžeme číst v Mt 4,1-4. Jde o Boží synovství, které Dt dosvědčuje a na které pokušitel útočí: „Dokaž to, že jsi Syn Boží.“ Jako Bůh zkoušel během čtyřicetiletého putování pouští Izrael, tak pokušitel Ježíše během čtyřiceti dní. Izrael vyhladověl a byl od Boha nasycen tím, co neznal, a tak byl pokořen a vystaven zkoušce a měl poznat Boží otcovskou výchovu. Ježíš také vyhladověl a pokušitel útočí na to, že on je přece něčím víc než Izrael. „Oni manu neznali, ale ty ji znáš, ty máš na to, aby sis pomohl, nemusíš být pokořen. Pro tebe není mana tím záhadným „co“, je ti dostupná jako tyto kameny, ovšem pokud jsi Syn Boží.“ Ježíš se nepouští s pokušitelem do diskuse, ale shrne Mojžíšova slova oním je psáno a cituje Dt 8,3. Tak a ne jinak platí to, co je psáno i pro něj. Tím ukazuje, že spoléhá na Boží slovo, respektuje jeho přikázání a nepřichází je zrušit. „Jsem Synem Božím tím, že beru vážně jeho slovo a čekám na jeho pomoc, na jeho nasycení. Nejsem Synem Božím tím, že mám moc dělat zázraky, že mám u něj privilegia, ale tím, že se podrobuji jeho výchově a jdu jeho cestou, i kdyby to byla cesta pokoření.“ Takto lze parafrázovat zhuštěný rozhovor Ježíše s pokušitelem, který nám naznačuje, že Bůh vychovává své syny (věřím, že i dcery) v principu LUKÁŠ KLÍMA stále stejně (Žd 5,8).
13
ZE SVĚTA
Na sever od Afghánistánu Dnešní noc má jednu nevýhodu. Následuje po ní ráno. Zatímco mně se chce ješte spát, Janko už obdivuje hory na jihu a snaží se mě dokopat k tomu, abych vstal na autobus v sedm hodin. Dopadlo to tak, že autobus s nervózním řidičem čekal před letištěm, až se host z České republiky milostivě uráčí sbalit si krosnu. To bol kratučký opis denníku zo začiatku prvého dňa po tom, ako sme minulé leto pristáli a prespali na maličkom letisku vedľa hlavného mesta Biškek v krajine rozprávok – v Kyrgyzstane. Je to jeden z najmenších štátov Centrálnej Ázie. Krajina v údolí pod majestátnym komplexom masívov pohoria Ťan – Šan. Rozprávka? Obidvaja sme úplne nadšení, a oči nám idú vyskočiť z jamôk, keď sledujeme, v akej zemi sme sa to ocitli. Všade je množstvo šťavnatej zelene, zasnežené hory na obzore, mesto v „ruskom štýle“, ale prekvapivo čisté a plné krásnych parkov. Po vystúpení z autobusu nás čaká ďalšie prijemné prekvapenie a tým sú ceny. Všetko – architektúra, dopravné prostriedky, ceny tovaru a všetko ostatné – je ako za najhlbších časov sovietskej éry. Všetko je úplne rovnaké ako na fotografiách knižných publikácií päťdesiatych rokoch s heslom Sovietsky zväz – náš vzor. Len totalitu vystriedala sloboda. A tak priamo pod obrovským železným Leninom na veľkej vybetónovanej ploche pozorujeme nadšené bláznenie detí na kolieskových korčuliach v štýle in-line. Staviame sa do rady miestnych ľudkov s asi celosvetovým pôvodom a kupujeme si to, čím bol v minulosti Sovietsky zväz preslávený v radách československých turistov – „moroženoje“. Z veľkého igelitového vreca tlstá bábuška naberá veľkou varechou do chrumkavého kelímku čerstvo našľahaný tvaroh s hrozienkami, položí na váhu, kde ručička ukazuje skoro pol kila a s úsmevom dodá „Piať som“ – čo je asi 4 Kč. Milo nás fascinuje skutočnosť, ako tu spolu žijú zmaľované rusky bledej pleti v nevkusných šatách, sympatické tmavšie kyr-
14
gyzské „poločíňanky“ a asi milión národnostných menšín. Všetci sú úplne v pohode a nikoho ani nenapadne, že by tomu mohlo byť inak. Pomaly, ale iste začíname prepadať kúzlu „vostoka“ a o chvíľu nám už nebude pomoci. Prechádzame tržnicou, ktorá vyzerá presne ako za čias boľševika. Po zemi, stoloch, obrusoch leží mäso, vodovodné kohútiky, knihy, zubná pasta a až po „gariače pyrožky“ si tu môžete kúpiť úplne všetko. Prechádzame okolo rôznych mramorových pomaly chátrajúcich kolosov a po tom, čo vybavujeme potrebné záležitosti na Kazachstanskom konzuláte, sa dostávame k našim kresťanským bratom z Biblickej spoločnosti. Po nejakom čase zisťujeme, že o potrebných faktoch, ktoré sme mali v pláne zistiť, vieme podstatne viac ako naši priatelia v kancelárii. Trochu sklamaní, potom ako sa niekoľkokrát neúspešne telefonicky spojujeme s našim miestnym združením a ešte po niekoľkých trabloch v meste, podnikáme s turistickým nadšením a batohom na chrbte expedíciu: „čerez górod“. Našim cieľom je objaviť budovu s nápisom: Duchovnyj Centr Christian Adventistov Sedmogo Dnia – samozrejme písaným azbukou. Po niekoľkých hodinách vchádzame z vyspelejšieho centra do uličiek medzi domčeky, ktoré vyzerajú ako z rozprávok o cárovej vnučke a čínskom princovi… Ľudia spoza plotov čudne zazerajú, ako prašnou uličkou kráčajú dvaja zarastení mužíci s veľkými batohmi na chrbte. I keď s troškou nádeje, začíname silno pochybovať, že práve v tejto štvrti nájdeme budovu Južnej konferencie CASD. „Tá ulička snáď nemá konca“ vzdycháme, no zrazu na samom konci sa ocitáme pri plote a obidvaja s Pavlom v jednej sekunde vykríkneme: „Centr Zdarovia“. Zhadzujeme ruksaky a za nejakú chvíľu už sedíme v aute miestneho pastora (to ešte netušíme, že je to tajomník združenia), ktorý nás vezie k sebe domov. Ocitáme sa v malom ruskom domčeku veľkosti asi dvoj-troj izbového bytu, kde okrem jeho rodiny býva aj sekretárka združenia.
ADVENT 01/ 2002
ZE SVĚTA
Po sprche a so želaním: „Spakojnyj Noč“ upadáme do hlbokého bezvedomia. Sníva sa nám divný sen. Mladý sympatický policajt nám podáva priateľsky ruku, aby sme sa o chvíľu bez nároku na odpor ocitli v zapáchajúcej vlhkej miestnosti s jedným stolom, kde sme podrobení dôkladnej prehliadke a podrobnému výsluchu. Po nejakej dobe nechceme veriť vlastným ušiam – „ste voľní“ „izvinite“. Nebol to sen, ale tvrdá skúsenosť, možno šťastie. V krajine rozprávok sa začína rozmáhať vlčí trh a vláda sa bráni voči nekalým úmyslom turistov (obchody s narkotikami, exotické zvieratá, kožušiny… dévočky) týmto spôsobom. Je streda a akosi ťažko si vybavujeme, kde to vlastne sme, veď predvčerom nás ešte budili spevy z istanbulských mešít. A sobotu pred tým sme naše telá ukladali na perzské koberce, aby sme ráno mohli čerstvo oddýchnutí navštíviť teheránsky zbor. Do miestnosti vchádza Igor a nám sa hneď ujasní situácia. Informuje nás o svojom nabitom programe a my sa spolu s ním ženieme v ústrety ďalšiemu zaujímavému dňu. Prvé hodiny prežívame v budove združenia, kde nás postupne Igor zoznamuje s fungovaním Južnej Unijnej Konferencie. Od sekretárky sa dozvedáme, že v týchto dňoch Igor spravuje celú Strednú Áziu, pretože ostatní bratia z únie sú na zasadaní Gen. konferencie v Toronte. Ale i napriek časovej tiesni, nám Igor venuje svoj drahocenný čas (hoci je ešte kazateľom v štyroch biškekských zboroch). Dnes toho musí zariadiť skutočne dosť. Po prehliadke duchovno – kultúrneho centra pre prácu s moslimmi, kde prebiehajú rôzne kurzy od anglického, kyrgyzského až po arabský jazyk, zdravej výživy a iných, presadáme do gruzavika (sibírsky náklaďák), ktorým sa už vezieme k ofisu Adry. Kde dostávame podrobnejší popis práce Adry Kyrgyzstan. Z mnohých sociálnych projektov, ktoré tu majú rozbehnuté, sú hrdí na nepretržité zabezpečovanie jedál pre dôchodcov, sociálne slabé rodiny, telesne postihnutých a ostatných, ktorí to naozaj potrebujú a to vo viac ako dvanástich mestách a dedinách. Pre tadžických utečencov Adra rozbehla „skleníkový projekt“ na pomoc pri rozvoji poľnohospodárstva a zabezpečenia živobytia vďaka výstavbe
ADVENT 01/ 2002
skoro 600 skleníkov. Samozrejme venovala čas i prostriedky na vyučovanie Tadžikov „ako pestovať“. Z gruzovika vysadáme pred obrovským skladom, odkiaľ sa neustále distribuuje obrovské množstvo oblečenia. Náklad potom odovzdávame v jednom z centier, kde sa šatstvo rozdeľuje. V ďalších projektoch pre nemocnice, polikliniky a iné zariadenia, Adra prerozdelila materiálnu pomoc v hodnote viac ako 800 000 dolárov. Nie je možné nespomenúť prácu usilovných kolportérov v ťažkých podmienkach sociálnych problémov obyvateľstva. Je tiež rozbehnuté vysielanie na rádiových vlnách v spolupráci s vládou pod názvom „Ja a svet“ štyri krát v týždni, v dvoch jazykoch. Okrem toho znejú adventistické programy na niekoľkých regionálnych rozhlasových staniciach a dokonca i v jazykoch národnostných menšín. Centrum zdravia v spolupráci s Adrou organizuje mnoho ozdravovacích programov, rekondičných kurzov a dokonca z darov nemeckej Adry a amerických stomatológov prevádzkuje bezplatnú stomatologickú ambulanciu. Tá sa vďaka darovanému autu stala tiež pojazdnou ambulanciou, takže pomoc sa dostáva i chudobným ľuďom na vidieku. Adventistickú základnú školu v meste Čuj Tokmok poznajú rodičia i ostatní zo širokého okolia. Po troch rokoch fungovania dnes navštevuje školu takmer 100 detí rôznych národností vo veku od 6 do 12 rokov: ruské, nemecké, kyrgyzské, dunganské, turkménske, uzbecké, azerbajdžanské a mnohé ďalšie. Kvalitná výuka, možnosť štúdia jazykov a citlivý prístup pedagógov, robí štátom registrovanú školu stále viac vyhľadávanou väčšinou moslimskými rodičmi. Okrem už fungujúceho drevárskeho učilišťa plánuje združenie v spolupráci s Adrou projekty ďalších stredných odborných škôl s technickým zameraním. Fungovanie týchto škôl je možné i vďaka obetavým rukám na farme, na ktorej vzniká väčšina surovín pre stravovanie žiakov a študentov. V letných mesiacoch i počas roku tak majú možnosť pomáhať či už v rastlinnej, alebo živočíšnej výrobe, aby sa potom v prekrásnom prostredí mohli venovať zaslúženému oddychu. Toho roku napríklad na letnom mládežníckom tábore vedľa ovocného sadu.
15
ZE SVĚTA
Doobedovali sme v tradičnej čajcháne, čo je zastrešená vyvýšená plošina oddelená od druhej, umelecky vyrezávaným drevom a ľahkými závesmi, kde sa vedľa 20 cm vyvýšeného stola sedí tureckým spôsobom na tradične ručne šitých kobercoch s vankúšikmi. Potom nás Igor ochotne odviezol na miestnu autobusovú stanicu, kde nás starostlivo usadá po úprimnom objatí na správny autobus. Asi 60 rokov starý autobus i vodič sa hlučne pohýňa a pomaly začína stúpať úchvatným údolím. Nám sa ale stále vracajú spomienky na človeka s tak zaujímavým osudom. Z toho mála, čo o sebe Igor prezradil, sme sa dozvedeli, že po vojenskej kariére úspešného paragána, pracoval nejaký čas ako učiteľ zemepisu, telesnej a technickej výchovy. Po určitej dobe ho však vojsko znovu zlákalo a on sa zúčastnil napr. vo vojne v Afghánistáne a iných. Už na prvý pohľad jeho konštrukcia tela pripomína bodyguarda a pri tejto poznámke sa Igor pousmieva a po krátkom vyzvedaní dokonca prezrádza, že patril medzi osobných strážcov prezidenta. Ktorého, to sa nám už nepodarilo zistiť. Jeho životný príbeh a zážitky by pre dobrodružstva chtivých čitateľov, boli určite bestsellerom roka. Pán Boh si vo svojej záchrannej akcii používa zvláštnych, ale ochotných ľudí a Igor to je proste mašina. Škoda, že čas poznať tak skvelého človeka pominul. Autobus namáhavo stúpa úzkym kaňonom, v ktorom sa uprostred, priamo pod nami, valí spenená horská rieka, ktorá okamžite vyvoláva túžbu vrátiť sa s partou obľubujúcu rafting. Po troch hodinách náročnej jazdy sa krajina z ničoho nič otvára a ponúka úchvatné pohľady na štyritisícové a päťtisícové zasnežené vrcholy obklopujúce zo všetkých strán prekvapivo plochú kotlinu pred nami. Po niekoľkých stovkách metrov je už jasné, že to nie sú ploché pastviny, ale zátoka jedného z najväčších a najkrajších horských jazier, aké je vôbec možné na našej krásnej planéte nájsť, jazero Issyk-kul. Opúšťame historické vozidlo a začíname sa rozkukovať po neveľkom meste Balykčy, bráne Issyk-kulu. Naše prvé kroky vedú samozrejme k vode. Okolo nás prechádza stádo rôznorodého dobytka, ktorý sa vracia z pastvy s doprovodom
16
miestnych kovbojov na koňoch. Ešte koľajnice (raz po nich prechádza aj vlak) a už sme na malej pláži, kde hŕstka miestnych vychutnáva posledné slnečné lúče, ktoré sa už za chvíľôčku stratia za obzorom zasneženého pohoria. Sme v nadmorskej výške rovnajúcej sa približne vrchu Snežky a večerný chlad je už citeľný, ale voda v jazere je prekvapivo teplá. Ako sme sa neskôr dozvedeli, nezamrzne ani v zime a i samotný názov Issykkul, Teplé jazero, vyjadruje túto skutočnosť. Navštevujeme pravoslávny kostol, kde práve prebieha detská omša, a na noc sa uchyľujeme k rodine Umuta a Nadeždy, adventistických misionárov, ktorí sa do mesta, v ktorom dosiaľ žiadny adventisti nežili, nasťahovali pred desiatimi mesiacmi z hlavného mesta. Dnes sa u nich schádza asi pätnásť ľudí k štúdiu Biblie i k pravidelným bohoslužbám. V budove organizácie na pomoc starým ľuďom, kde Nadežda pracuje, sa každý týždeň tiež schádza vyše 80 babičiek, ktoré so slzami priznávajú, ako potrebujú Boha. Na otázku „ako ste sa stali misionármi“, odpovedajú veľmi krátko: „Nás naučila Biblia, prax v zbore, niekoľko seminárov kazateľa… a náš Boh, ktorý ľudí s ochotou slúžiť bez podmienok použije“. Ešte dlho do noci nám vykresľujú, aké ťažké boli ich začiatky na novom mieste a akým spôsobom im uprostred všetkých ťažkostí Boh žehnal. Po nádhernom východe slnka sa u misionárov zastavuje miestny kolportér a ponúkne nám okrem znalostí okolitého horského masívu i odvoz do 80 km vzdialeného mestečka popri brehu neskutočne krásneho jazera. Tam už nastupujeme do ďalšieho „povozu“, v ktorom sa určite vozil na rokovania do Číny i Lenin so svojou frajerkou a pokračujeme ešte celé dopoludnie v ceste. Autobus zastavuje u poslednej zátoky Issyk-kulu. Hoci nás túžba volá ešte pár kilometrov na východ k čínskym hraniciam, kde sa do výšky 7439 m týči najvyšší štít Ťan-šanu: Pik Pobedy, vystupujeme a pred nami ostáva 4-dňový prechod medzi ľadovce cez najmenšie a najmenej náročné horské sedlo ŤanŠanu v nadmorskej výške max. 4000 m s „podrobne“ nakreslenou mapou v zošitku A5. To je ale už JÁN ŠOLC iný príbeh…
ADVENT 01/ 2002
Ahojky všichni! Právě jsme zavítali do nového roku a já věřím, že s úsměvem. Protože právě s úsměvem jde všechno lépe a na světě je potom i krásněji! Dáváte si na Nový rok také předsevzetí? No to je moc hezké, ale daří se vám je dodržovat? Tak to vás přímo obdivuji. Já si letos dávám jen jedno. Chtěla bych se řídit podle jednoho moc užitečného receptu. Našla jsem ho v babiččině staré kuchařce. Věřím, že i vám se bude někdy hodit a že se vám podle něj bude celý rok dařit. Tak AHOJ a úsměvu zdar! HEIDY
Vždy aktuální recept pro nový rok: Nejprve si vezmeme 12 měsíců a pořádně je očistíme od všeho škarohlídství, puntičkářství a strachu. Potom každý měsíc rozkrájíme na 28, 30 nebo 31 dní, takže zásoba stačí na celý rok. Zvláštní péči musíme věnovat úpravě každého dne. Upravíme jej tak, že vezmeme: 1 díl práce, 2 díly humoru, přidáme 3 vrchovaté lžíce optimismu, jednu pořádnou porci důvěry v Boha, 1 čajovou lžičku snášenlivosti, zrnko trpělivosti a špetku ohleduplnosti – a celé bohatě zalijeme láskou. Takto připravené ozdobíme kytičkou pozornosti a podáváme s milým úsměvem a slovem vonícím přátelstvím.
17
VÍKEND
JAKO Z POHÁDKY
Právě takový víkend jsme prožili od 9.-11. 2001 na chatě „Karolína“ v blízkosti Rtyně v Podkrkonoší, abychom zavzpomínali na mezinárodní Camporee 2001 ve Friedensau. Sjeli jsme se z různých koutů Čech a Moravy a přivezli s sebou i kamarády, kteří se letního setkání Pathfinderů nezúčastnili. Náš víkend začal v pátek večer vynikající večeří. Potkávali jsme známé tváře a vyprávěli si, co nového se nám za toho čtvrt roku přihodilo. V sobotu jsme se zúčastnili veselé sobotní rozcvičky, kdy jsme si prověřili naši důvěru jeden v druhého, darovali si kousíček lásky a zahřáli se na příjemném ranním vzduchu. Mezitím pro nás Vikina s Dankou připravily hru v chatě. Veselé hledání písmenek nám připomnělo důležitou skutečnost: „MARANATHA – PÁN PŘICHÁZÍ“. Všichni účastníci získali hodnotné ceny. Po obědě jsme se trošinku vyděsili ze hry, kterou pro nás vždy správně aktivní Dawy připravil. Po skončení jsme se shodli na skvělém zorganizování a dobré myšlence soutěže. Měli jsme za úkol projít několika stanovišti, kde byly ukryty verše z Bible, a najít zlatý poklad. Pomůckou nám byla Bible, mobil :), tužka a plánek trasy.
Z chaty jsme odcházeli s bojovnou náladou a myšlenkou vyhrát. Přestože se jeden z našich kamarádů ztratil, dopadlo vše dobře a jednotlivá družstva byla spokojena se svou odměnou. Příjemně zahřátí a navečeření jsme jako každý den usedli, abychom vyslechli krátké zamyšlení z Božího slova. A pak již konečně nastal vytoužený bod večera. Asi půlhodinový sestřih – to nejlepší z Camporee – a promítání 50 nej… fotek. Zbylých 600 fotek jsme si mohli zakoupit na CD. Znovu se nám podařilo prožít si perfektní týden ve Friedensau. Zasmáli jsme se prima šotům, zavzpomínali na zahraniční sousedy, připomněli si hlavní myšlenky z jednotlivých kázání či zážitky z pobouřkové evakuace. Volné chvíle jsme si mohli zpříjemnit kulečníkem, ping-pongem, házením šipek nebo přemýšlením nad Scrablem. Tím bych také chtěla poděkovat všem organizátorům výletu, majitelům chaty, kuchařům a kuchařkám a správci chaty. Díky Vám všem, kteří jste přispěli k dobré náladě. Doufám, že se podobné setkání nekonalo naposledy. MÍŠA HOLOŠOVÁ, ČESKÁ LÍPA 18
…setkání se všemi kamarády bylo opravdu veselé a nemohlo chybět ani chutné jídlo… …měli jsme si o čem povídat, takže jsme se rozhodně nenudili…
…odpoledne jsme při toulkách přírodou… …hráli biblickou hru v okolí, to bylo fajn, nakonec jsme všichni dorazili…
…a byli sladce odměněni…
…i když jsme byli unavení, vyčkali jsme až do večera a mohli si znovu připomenout při videozáznamu a fotkách chvíle z Camporee…
…a tak jsme vzpomínali a vzpomínali…
…no a spát jsme šli až k ránu, užívali jsme si posledních společných chvil…
…moc se nám domů nechtělo. Bylo to totiž super. Moc dík těm, kteří to tak skvěle vymysleli. Příště AHOJ! 19
ZA VŠECHNY SPOKOJENÉ ÚČASTNÍKY „REPORTÉRKA NA CESTÁCH“ BÁRA E. Z PŘÍBRAMI
Jsi milovníkem sněhu a hor? Pak si určitě nedej ujít tradiční akci VLOČIČKA 2002 Kde a kdy? V Liberci 1. - 3. 2. 2002 Co budeme dělat? V sobotu biblická soutěž, která nám pomůže připravit se na příští „Stezku písmáka“, a v neděli soutěžní sněhové hrátky. Více informací najdete ve „zvadlech“ zaslaných sborům.
KALENDÁŘ AKCÍ 2002 1. - 3. 2. VLOČIČKA Liberec 8. - 10. 2. Sněm OSKP Brno 26. - 28. 4. Rádcovský speciál 3. - 5. 5. ROBINZONÁDA 14. - 16. 6. Vůdcovský speciál 21. - 28. 7. UNIJNÍ CAMPOREE Samopše 19. 9. MÚZIČKA 22. - 24. 11 Výroční setkání vedoucích 29. 11. - 1. 12. UNIJNÍ MÚZIČKA
ŽIVOTNÍ
TOBOGAN
…máme za sebou pár příjemných dní volna, jakými jsou prázdniny. Tentokrát zimní nebo vánoční. Záleží, jak je kdo nazve. Někdo jste možná užili sněhu na horách, jiní zase na zimní akci vašeho oddílu a další třeba jenom doma s nejbližšími. No prostě, bylo to fajn, protože byla pohoda, legrace, volno a žádné starosti. A teď zase ty šedivé dny školních povinností, do kterých se člověku ale vůbec nechce. Možná to u někoho došlo tak daleko, že prožíváte to, čemu někteří lidé říkají splín anebo prostě jenom „depka“. Vzpomínám si, když jsem něco podobného prožíval po letní dovolené. Jistě si to umíte představit. Září, zima, déšť, vítr, plískanice, no a k tomu ty všední povinnosti. Prostě depka jak vyšitá. A pak jeden světlý okamžik. Moc dobře si pamatuji, jak jsem jednou v pátek šel s velkou netrpělivostí vyzvednout fotky z dovolené do minilabu. Tam jsem pospíchal. A když jsem měl sáček s fotkami v ruce, tak už jsem vůbec nespěchal. Kráčel jsem pozvolna a přitom jsem si vyzvednuté fotky prohlížel, vzpomínal, znovu jsem si vracel ty minulé prožitky a krásně jsem si je vychutnával. Vtom jsem se zastavil u několika fotek super dlouhého toboganu, na kterém jsme si celá rodina parádně užili. A taky jsem si vzpomněl 20
na pár kluků, kteří se pokoušeli po toboganu běhat v protisměru nahoru. A ono to vůbec nebylo jednoduché. Jednak kvůli dost silnému proudu vody, který jím tekl dolů (to proto, abyste dobře jeli dolů a nespálili si přitom zadek nebo břicho – pro ty, kdo na toboganu nejezdí), a taky proto, že celý povrch klouzačky je krásně hladký. Stál jsem tam a pozoroval jejich úsilí. Samozřejmě, že to bylo zakázané, no ale – vždyť to znáte. (Dozor nebyl vždycky ve střehu.) Někteří byli tak dobří, že těch více než 100 m vyběhli až nahoru. Ale jenom někteří. No a když jsem si ty fotky prohlížel, tak mě napadlo, že život je vlastně moc podobný toboganu. Dolů sjedete hodně rychle, ale nahoru to jde velmi těžce nebo vůbec ne. To příjemné se prožívá tak nějak rychleji a pak je člověk najednou dole a nahoru to nejde a nejde! On vlastně i celý náš život je takový pomalý sešup dolů, níž a ještě níž. A to díky hříchu a zlu, které jsou naším prokletím. Je tady ale jedna úžasná nabídka! Ježíš jednou svým posluchačům řekl zvláštní věc: „Já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“ (Jan 12, 32) Sám moc dobře poznal, jaké to je prožívat smutek a splín. A taky věděl, že je daleko lehčí někoho stáhnout ze stolu dolů, než jej na něj vytáhnout. Proto tak skvělá nabídka. No a protože je nahoře, byl vyvýšen a podává svoji pomocnou ruku, aby nás povytáhl, záleží na každém z nás, jestli k němu natáhneme tu svou. A to nejen tehdy, když jsme úplně na dně. Moc přeji všem čtenářům aby to vyzkoušeli. Já to zkusil a ono to funguje!!! VÁŠ 21
KAMARÁD
PETR – PIP
VÝROČNÍ SEJITÍ VEDOUCÍCH tentokrát nově a svěže! Každoročně se vedoucí Pathfinderu českého sdružení scházeli na „poradu“ a zhodnocení uplynulého roku v Praze. Letos tomu bylo ale jinak. Přemýšlet o společné práci s dětmi jsme mohli v krásném prostředí chaty KAROLÍNA ve Rtyni v Podkrkonoší. A že to byl víkend opravdu svěží – s kupou čerstvě napadaného sněhu. Společně jsme se zamýšleli nad Božím slovem, mohli jsme se podělit o své zážitky, ale i nesnáze, s kterými se potýkáme ve svých oddílech. Vytrvalost v logickém myšlení jsme si mohli procvičit v bojovce, ale hlavně jsme měli možnost načerpat novou energii a nápady -jdo další práce.
HALÓ, HALÓ HALÓ, všem Pathfinderům se na vědomost dává, že 21. - 28. července 2002 se v Samopších bude konat UNIJNÍ CAMPOREE Jsi-li ve věku od 9 do 15 let, nezapomeň se včas přihlásit, určitě to bude stát za to!
fotky setkani vedoucich
foto soutez
22
STEZKA PÍSMÁKŮ ANEB CO? PROČ? JAK? A KDE? Stezka písmáků je soutěž v biblických znalostech pro děti, pořádaná Odborem duchovní výchovy Junáka a Klubem Pathfinder. V letošním roce se její druhé kolo konalo dne 17. 11. ve sboru církve Českobratrské evangelické v PrazeNuslích. Sem přijeli ale jen ti, kteří uspěli v prvním korespondečním kole. V něm soutěžilo 307 dětí (v loňském 1. ročníku soutěže to bylo pouze 151 účastníků), z toho do druhého kola postoupilo 134 dětí. Soutěžní otázky byly vybrány z biblických knih: Genesis, Exodus, 4 evangelia a 3 epištoly Janovy. Měla jsem také možnost se zúčastnit, a to jako „nezávislý pozorovatel“. No a co jsem zjistila? Posuďte sami… Proč jsi sem přijela, co tě k tomu motivovalo? „Už minule se mi tady líbilo, dostali jsme krásný odznak a taky jsem se chtěla ty knihy z Bible pořádně naučit, abych věděla, co dřív lidé dělali; Bůh chtěl, abychom to věděli.“ Pavla z oddílu Kapři z Hronova …ostatní kamarádi Pavlíny – Iva, Zuzka, Leoš a Ondra, se se mnou ovšem také velmi rádi podělili o své zážitky. Zeptala jsem se jich: Proč jste se chtěli z Bible něco naučit? „Protože se nám to může hodit v životě a taky jsme chtěli vědět něco víc o Pánu Ježíši. Třeba Jan 3,16 – je dobré vědět, že nás má Bůh rád, a taky až přijde Pán Ježíš, lidé nebudou vědět, co se děje, ale my ano, protože jsme o tom četli v Bibli…“ Jirka, Ondra a Luboš ze Světýlek z Jihlavy si myslí, že: „…děti by se měly učit z Bible, aby nedělaly nějaké špatné věci – a mají to do života!“ A jaký příběh se vám v Bibli nejvíce líbí? Jirka: „Můj nejoblíbenější příběh je David a Jónatan, protože mám rád přátelství a rytíře.“ Ondra: „Mně se líbí nejvíc Jonáš, jak utíkal před Bohem, ale pak si to rozmyslel a stejně udělal to, co mu dal Bůh za úkol.“ Luboš: „Mně se líbí příběh o Noemovi, protože on věřil Bohu, i když se mu lidé smáli, a staral se o zvířátka.“ Děkuji vám za rozhovor a držím palce při dalším „zkoumání“ Bible J. M.
23
UKONČETE
VÝSTUP A NÁSTUP, DVEŘE SE ZAVÍRAJÍ
Běžím spojovacím tunelem ve stanici metra „Florenc“. Není to žádný závod, do kterého bych se dobrovolně přihlásil, spěchám na vlak do Tábora, který jede za pár minut – a po něm více jak pět hodin nic. Musím stihnout soupravu metra na „céčku“, ta příští už… Vbíhám na eskalátor, z chování lidí jsem pochopil, že vozy již stojí ve stanici. To musím zvládnout. Sbírám všechny síly a co nejrychleji do schodů. Pod vrcholem již slyším známá a nekompromisní slova z nadpisu tohoto povídání. Vbíhám na nástupiště, z kterého pomalu odjíždí můj vlak. Ještě jsem se ho stihl dotknout a pak už nenávratně mizí v tunelu a s ním i moje naděje. Je pozdě vyčítat si, že jsem nevyrazil dřív. Nezbývá, než se s tím smířit a změnit své plány. Nebyl to jediný vlak, který jsem kdy viděl mizet v tunelu. Navíc to, že ujel, mělo pro mě jen nepatrné důsledky oproti vlakům, které mají jméno. Nemám své vlastní děti, ale mám možnost být s dětmi často. Proto vím, že dřív nebo později přijde den, kdy všemi smysly uslyším tu větu z nadpisu. Nejednou jsem již běžel po eskalátorech vztahu s obavou, zda jsem vyběhl včas. Co když se již dveře zavřou? Co když budu jen bezmocným svědkem toho, jak nenávratně mizí v tunelu. V tu chvíli je již pozdě vyčítat si, že jsem eskalátor nepoužil dřív. To nebylo jen metro a pět hodin čekání, byl to: Michal, Petr, Eva, Verča, Lukáš… Kam vede jejich tunel? Teď už to neovlivním. Pomalu se šourám na Hlavní nádraží, vím, že příště… Příště ve vztahu s tvými dětmi, s dětmi okolo nás je právě teď. Nelze čekat až na poslední varovné hlášení, cena v takovém případě může být velmi vysoká. Máš jako rodič hodnotný čas na své děti? Uvědomuješ si jako vedoucí Pathfinderu svoji zodpovědnost a výzvu, která před tebou stojí? Nenech se zmást tím, že je dost času, pak už jde všechno moc rychle. Přeji vám, milí rodiče, úspěch a odvahu do nového roku s vašimi dětmi. Přeji vám, vůdkyně a vůdcové oddílů Pathfinderu, abyste i v roce 2002 nacházeli cesty k srdcím dětí včas. Přeji každému nezažít prázdnotu nástupiště a poslední pohled za tím, na DAWY kom vám zaleží. 24
2002 / 01 příloha časopisu Advent pro mládež i ty ostatní
OTÁZKY
ŽIVOTA
Víra? Co je to víra? Co vlastně znamená to samotné slovo? Zní trošku naivně, děsivě, smutně, radostně… lidsky. Podstata těchto čtyř písmenek se ale ukrývá úplně někde jinde. Víra znamená – být o něčem přesvědčen, v něco doufat, spoléhat; ať se to týká maličkostí, či důležitých životních priorit. Z víry pramení každé rozhodnutí, událost, zkrátka každý čin, který vykonáme. Nemusí být ani tak špatné, jako mnohdy maličko nešikovné. Proto máme přítele… posilu pro naše rozhodnutí – Boha. Nevtírá se do naší přízně, není zlý, nýbrž spravedlivý. Chce nám být nejlepším přítelem, na kterého se můžeme vždy spolehnout. Určitě jsi někdy zažil pocit, že celý svět se postavil proti tobě, nikdo tě nemá rád. Barvy duhy, jindy tak zářivé, jakoby ztratily lesk. Obloha, jindy plná rozmanitých, lehce nadýchaných obláčků, jakoby vypršela všechen půvab. Slunce, jindy jasné a teplé, jakoby ucítilo křivdu a ukrylo se pod černý baldachýn. Voda, jindy tak osvěžující, průzračná a chladivá, teď už ani nenabízí odraz tvé pobledlé tváře, kdysi se zrcadlící na hladině. Ti skvělí přátelé jakoby náhodou ztratili číslo na tvůj mobil! Ale ON tu je stále, nikdy tě neopustí. A kdyby se ti to tak někdy zdálo… tak to se vzdaluješ ty! Každý den na nás volá, ale my nechceme slyšet, proto neslyšíme. Schováváme se před „bubákem", který nám stojí za zády. Když už se odvážíme otočit, zjistíme, že je to vlastně naše svědomí! Stěží chápeme smysl našeho nerozvážného počínání v životních situacích, ale hlavně, že něčemu věříme! Je to ale ta správná víra, jenž by nás měla posílit, přinést užitek či snad zachránit život? Přemýšlej, přemýšlej dlouho, přemýšlej hluboce, přemýšlej nahlas, přemýšlej potichu, přemýšlej s NÍM! Čeká, až zavoláš, čeká, až budeš volat každý den… a o tom to je! Žalm 31… Každý vnímá různé podněty jinak. Někdo citlivě, někdo s lhostejností. A protože vyjadřuji pouze svoje myšlenky, kterých mi za den hlavou proletí takové množství, že by to
DVENT A 01/ 2002 IAMPULZ 01/ 2002
vydalo na podrobnou encyklopedii, chci se s vámi podělit o část pocitů, o část mne samotné. Zapomněla jsi?! Slané slzy skrápí tvoji mladou tvář, bolest v srdci, zmatek v duši; v rukou držíš dívčí svatozář, zlatý zvon ti, ubohá, v hrudi buší; a teď snad kajícně se Boha ptáš?! Rouhala ses 16 let a něco málo, touha, zmatek, zrada a sex ti byly víc; dbát na zákon poslušnosti se ti v raných letech příliš zdálo, a teď Já, život, bych snad měl ti běžet vstříc?!? Ty pošetilá, naivní, bláhová, co více tobě říci, kdo by ještě pohladit chtěl tvoji líc; už nikdo nepolíbí rty rudé, vzlykající! Dávno zemřela jsi, dýcháš, ale duše na křídlech opouští tvé tělo. Nechceš? Bráníš se zemřít? Ale komu s hříchem umírat by se chtělo?! Chtěla bych vám toho tolik říci… Nechtěla jsem, aby to bylo jen pouhé tlachání do prázdna. Nechtěla jsem jen využít nepotřebný prostor, nechtěla jsem vzít, ale dát. Snad se mi to aspoň malinko povedlo; a když ne, třeba to příště bude lepší. Pokud v amatérském proslovu budete hledat chyby, jistě jich objevíte mnoho, pokud budete hledat pointu, možná také žádnou nenaleznete, pokud budete hledat pravdu, tohle byl jen impulz chtít hledat víc, pokud hledáte moje myšlenky – snad jich aspoň část uvidíte a pochopíte. A pokud hledáte smysl toku myšlenek, nehledejte, protože odkdy dával člověk, jako lidská bytost plná nápadů a rozumů, smysl?! Hledejte pravdu! HLEDEJTE BOHA! Jana ze Šumperka
25
NÁVŠTĚVA
Z
USA
V listopadu 2001 navštívila naši zemi sestra Cindy Tutsch z USA. Třicet let pracuje s mládeží, je kazatelkou, vedoucí oddělení mládeže pro washingtonskou oblast a pracovnicí institutu EGW v Silver Spring. V sobotu 17. listopadu dopoledne kázala na velkém shromáždění třineckých sborů, které se konalo v aule místního gymnázia, kde bylo přítomno přes 400 lidí. Odpoledne se pak ve sboru Třinec - Lyžbice plně věnovala mladým lidem. Na tomto setkání, zorganizovaném v rámci vzdělávacího programu Akropolis, byla přítomná mládež nejen ze zdejšího okrsku, ale i ze vzdálenějších sborů. Dobrá atmosféra těchto setkání byla znásobena výborným překladem sestry Pavly Žurkové. Při této příležitosti jsme položili Cindy Tutsch několik otázek:
tu, nezdál by se mu dobře přeložen, a umí anglicky, může navštívit náš institut a vyhledat si původní text. To je nakonec jeden z cílů institutu – aby každý, kdo má zájem, mohl sem přijet a nahlédnout do originálních spisů.
Co tě přivedlo k práci právě v této oblasti? Sloužím mládeži už mnoho let. Vždycky jsem cítila, že když mladí lidé budou číst spisy EGW, bude jejich vztah k Bohu hlubší a bližší. Když mě GK pozvala, abych pracovala v této oblasti ze speciálním zaměřením na mladé lidi, cítila jsem, že to je něco, k čemu mě ty předcházející zkušenosti připravovaly. Vím, že existuje mnoho mladých lidí, kteří ani nevědí, kdo je EGW, a už vůbec nečtou její spisy. Proto to vše chápu jako velkou výzvu.
Řekni nám něco bližšího o sobě a své rodině. Vyrůstala jsem v severozápadní oblasti USA, kde nebyli žádní adventisté. Měla jsem 4 roky, když se rodiče stali členy CASD. Ve svých osmi letech jsem udělala osobní rozhodnutí následovat Ježíše. Vystudovala jsem obor náboženství a komunikace na Andrews univerzitě. Pak jsem pokračovala ve studiu na Indian Wesley univerzitě, kde jsem se provdala za svého učitele němčiny, který byl Rakušan. V Rakousku jsme také dva roky žili. Máme tři děti, dceři je 30 let a je právničkou, chlapci (dvojčata) mají 27 let, jeden je zdravotník, druhý stále studuje.
Přibliž nám stručně institut EGW, v němž pracuješ: k čemu slouží a jaké je jeho postavení v církvi? Institut EGW byl založen hned po smrti Ellen White a bylo to na základě jejího přání, které vyjádřila ve své poslední vůli. Chtěla, aby byla vytvořena skupina důvěryhodných lidí, kteří budou mít dohled nad jejími spisy. Chtěla, aby její spisy promlouvaly i po její smrti. Všechny původní rukopisy jsou uskladněny v trezoru tohoto institutu. Institut má za úkol rozšiřovat její spisy a vytvářet nové spisy z myšlenek EGW, které ještě nebyly zveřejněny knižně.
Často slyšíme od jistých malých skupin, že pouze oni mají originální překlad EGW, všechno ostatní je už upravené, změněné. Jaká je podle tebe pravda? Máme určitou skupinu lidí, která se zabývá překladem spisů EGW a každý překlad je čten zástupcem GK. Nechápu, na jakém základě si někdo může myslet, že on má ty správné originální spisy, a že GK je nemá. Naše zvláštní poslání je právě v tom, že střežíme původní spisy EGW. Připouštím, že při překladech se vloudí nějaká chybička, ale věřím, že nijak podstatně neovlivní správný pohled na celou věc. Pokud by někdo měl pochybnosti ke konkrétnímu tex-
26
Tvou snahou je aktualizovat spisy EGW pro mládež. Jakým způsobem? V poslední době jsem dokončila práci na novém parafrázovaném vydání spisů EGW, který je připraven do tisku. Snažím se tak naplnit potřebu mladých lidí po modernějším jazyku. Jedná se především o úpravu příliš dlouhých vět a slov, jejichž význam je dnes trochu jiný. Dnes máme k dispozici Bible v moderním jazyce a o podobné se snažíme se spisy EGW. To nejdůležitější, o co při této činnosti usilujeme, je zachování myšlenek a principů v jejích spisech. Samozřejmě, že vážnější čtenáři mohou i nadále číst spisy v originále.
Co myslíš, kdyby EGW žila v dnešní době, na co by kladla důraz? Myslím, že by to bylo velmi podobné, o čem se vyjadřovala ve své době. Znamená to především poznat Boha, mít s ním zkušenosti a žít pro něj. Věřím, že témata, kterými se ve svých spisech zabývá, hovoří i dnes přímo k mladým lidem. Mládež i dnes zajímá způsob, jak dosáhnout spasení, otázky vztahů, práce, spravedlnosti ve společnosti apod. V dnešní kultuře jsou věci odvádějící mladé lidi od Boha; např. v oblasti hudby, filmu, prosazování sama sebe… Myslím si, že to je to, na co by kladla důraz.
Co bys chtěla vzkázat mladým lidem, kteří EGW neznají a dosud nenašli cestu k jejím spisům? Nezačínejte velkými a těžkými oddíly. Navrhovala bych číst např. Cestu ke Kristu nebo nějakou knihu, kde jsou příběhy, např. Touhu věků. Čtěte, podtrhávejte a proste Boha, abyste nebyli jen těmi, kdo slyší, protože radost přichází z poslušnosti, která je odpovědí na Boží milost. Za rozhovor děkuje Lucka Chlebková
ADVENT IMPULZ A 01/ 2002
VALMEZ ŠKOLIL ADRU Většinou je obvyklé, že ten, kdo dává a pomáhá potřebným, je Adra. To, co jsme zažili v týdnu od 15. - 20. 7. 2001 ve „Valmezu“, se však tomuto schématu značně vymykalo. O co šlo? Nebo spíše o koho? Jsou to obyčejní manželé, kteří žijí ve Valašském Meziříčí. Jmenují se Smrčkovi. Mají 4 děti, a to by nebylo nic mimořádného, kdyby k těmto čtyřem dětem během třinácti let nepřibylo dalších 19 dětí z dětských domovů. Zdá se to neuvěřitelné? Je to pravda. 23 dětí a dva dospělí tvoří tuto senzační rodinu. Někteří by si řekli: „Dobře, věřící člověk je to schopen s Boží pomocí zvládnout.“ Jenže všechno je jinak. Manželé Smrčkovi totiž věřící nejsou a nikdy nebyli. To mě naprosto šokovalo a zároveň úplně obrátilo role ve vyučování. To, co jsme ve „Valmezu“ pro tuto rodinu týden dělali, je jen slabý odvar toho, co ona denně dělá pro 19 dětí, které byly odkázány na život v dětském domově a nejistou budoucnost v dospělosti. Manželé Smrčkovi obětovali své pohodlí, čas i prostředky a hlavně své srdce pro věc, které by nebyla schopna ani drtivá většina „dobrých“ křesťanů, včetně mne. Paní Smrčková nás nechala trošku nahlédnout do své rodiny. S některými dětmi, dnes již dospělými, jsme se seznámili a byli jsme velmi překvapeni, jak harmonická, srdečná a dobře fungující rodina jsou. Jen jsem si potvrdil, že náš Bůh žehná všem lidem. Navíc jsem se ještě zapomněl zmínit, že mezi těmi devatenácti dětmi jsou i někteří tělesně a mentálně postižení, což z celé záležitosti dělá něco, co je nad moje chápání. A náš Bůh této rodině žehná tím víc, čím víc má ona otevřené a vřelé srdce pro své děti. A teď k práci. Svou trochou jsme se podíleli na rekonstrukci značně zchátralého domu, který rodina Smrčkova dostala od města. Akce probíhala v rámci projektu „Pod křídly“, který má za cíl pomáhat dětem z dětských domovů v pěstounské péči. Sešla se nás tam hrstka asi patnácti lidí ze všech koutů vlasti – od Chebu, přes Prahu, Karlovy Vary, Jaroměř, Luži, Ostravu a okolí, až k Vrútkám. Byli tu i místní a hlavně kazatel a dobrý kamarád Alan Chlebek, který se o nás moc dobře staral. Na stavbě jsme dělali to, co bylo potřeba. Od těch méně odborných prací, jako např. planýrování terénu kolem domu, rozbíjení betonové zídky sbíječkou, míchání malty, až po ty odbornější – nahazování omítek a zedničení. Vlastně jsme pomáhali dvěma profesionálům zedníkům. Také oni docela dobře zapadli do naší party. Práce bylo dost, ale i tak zbylo dost místa na legrácky, žerty, vtípky a dobrou náladu. Tu mi ani příliš nezkazil můj úraz, když jsem během zlomku vteřiny přišel v míchačce o nehet na prstu levé ruky. S některými jsem se díky mému úrazu ještě více sblížil a přátelství se pro-
DVENT A 01/ 2002 IAMPULZ 01/ 2002
hloubilo. Večery po práci jsme trávili podle chuti – zábavou, odpočinkem, rozhovory a samozřejmě legrací. Poslední večer jsme vyzvali syny paní Smrčkové na fotbal, který jsme sice prohráli, ale dokonale jsme se vyřádili. A jak už to na tak skvělých akcích bývá, nechyběla ani třešnička na dortu v podobě oběda v pěkné restauraci, který pro nás uspořádala ADRA na závěr. Paní Smrčková nám moc děkovala za pomoc a vyjádřila příjemné překvapení nad tím, že ještě dnes dokáží mladí lidé bez nároku na odměnu pomáhat úplně cizím lidem. A pak už nastalo to, co nemám rád – loučení. Objevilo se i pár slz. Končilo něco, co bylo tak skvělé… Naštěstí jsme byli všichni pozváni na slavnostní otevření tohoto domu, na jehož zvelebení jsme se malou trochou podíleli. Tak jsme si slíbili, že se tam znovu uvidíme, a už teď se na to moc těšíme. Tak to byl týden ve Valmezu, který se hluboko vryl do mého srdce a dal mi novou energii a smysl do dalšího života. Váš kamarád Pitoš
Běh domů Název CD královéhradecké vokální skupiny Mixtet nám hodně připomíná náš život… Věříme, že nás na konci naší cesty čeká domov, ale překonávání překážek a vzdáleností je někdy těžké… Přesto, anebo právě proto chceme ostatním svědčit o lásce a naději, kterou máme ve víře v Boha. Celá skupina má také za sebou už nějaký běh a úsilí. Od skromných začátků ve skupině sborového zpěvu přes hodiny práce při aranžování písní. Za sebou má už i celou řadu veřejných vystoupení. Ať už na „domácím“ festivalu Hradecká kytara, na Art Session v Ústí nad Labem, na kongresu mládeže anebo na koncertě pro ADRU na náměstí v Hradci Králové. Prakticky jediným nástrojem ve všech písních na nahrávce je lidský hlas. Sami můžete posoudit, zda bylo úsilí členů Mixtetu završeno úspěchem a jestli vás jejich písně osloví nebo se vám budou zdát jako dobrý dárek pro vaše blízké. Běh domů je k dostání na adrese: Stanislav Vik, Máchova 659, 500 02 Hradec Králové; více informací získáte na telefonu 049/551 34 24.
Mládežnická konference CASD Chci vás informovat o založení mládežnické konference CASD. Účelem této konference budou diskuse na různá témata, ke kterým se budete moci vyjádřit a bez ostychu říci svůj názor. Budete upozorňováni, ale i vy můžete upozorňovat ostatní na novinky a důležité zprávy týkající se mládeže Česko-Slovenské unie. Vše naleznete na www.mladez.net ve složce \Informace – mládežnická konference\. Radek Loder
27
ne vím ne zná m ne rozu mím službě e k á v á v o h c y v ř á in m e S
Jednole tříleté s t é n e b o tudium T
ermín od 1. kolo – evzdání přihlášek : 30. 4. 20 02, 2. ko Bližší inf lo – 15. 6 or . 2002 www.ts.c mace o studiu u asd. cz, e sborovéh -mail: ts. sazava@ o kazatele iol.cz, te l: 0328/4 9 12 38 Mladí lidé, inzerát Teologického semináře přináší velmi důležité sdělení. Od září 2002 otevíráme nový ročník jednoletého a čtyřletého studia pro chlapce i dívky. Záleží na Vás, zdali to bude pouhá informace pro druhé, nebo Boží pozvání pro Vás. Vyhraďte si, prosím, čas a přemýšlejte nad jeho nabídkou. Ztište se a pokuste se v něm zaslechnout Boží hlas přímo pro Vás. Církev potřebuje mladé lidi, kteří mají předpoklady pro duchovenskou službu! MILOSLAV ŽALUD
28
ADVENT 01/ 2002
ADRA INFORMUJE
Hledáme cesty k lidem Milí čtenáři Adventu, naši spolupracovníci „adráci,“ naši dárci a příznivci. Je prosinec roku 2001, neděle večer a já sedím nad tímto článkem. Za pár dnů bude konec roku. Chceme Vám poděkovat za přízeň, spolupráci, vnímání naší společné práce pro tento svět a za všechny Vaše dary – velké i malé! Někteří z Vás podporují program ADRA ÚL, jiní MINCI DENNĚ, další adopci dětí v Bangladéši, společně potom sbírkou v květnu Adru a její práci. Je toho moc, za co jsme Vám vděční – a co potom ti, kteří mohou dále a lépe žít díky vaší humanitární pomoci. Vedle nás, adventistů s.d. jsou to i jiní věřící, jimž osudy lidí nejsou lhostejné, ať už doma nebo v zahraničí. Někdo a něco otvírá jejich srdce a peněženky. Oni věří, že jejich dary přijdou až třeba na konec světa – do Severní Koreje nebo do Salvadoru. My sice máme dobře vedenou účtárnu, ale jen Pán Bůh ví to, co nejsme schopni evidovat my. Nemáme nikde kolonky „upřímně, z lásky, z posledních peněz, co spadlo na zem.“ Tak Vás i Vaše dary odevzdáváme i v dalším roce do rukou Božích a jeho požehnání. Stejně prosíme za všechny naše sbory i celou církev. V knize Podobenství Kristova na str. 228 můžeme číst: „Nemůžeme mít společenství s Bohem, aniž bychom současně neměli společenství s lidmi. V Ježíši Kristu, kterého uctíváme, se pojí božství s lidstvím. Jsme-li spojeni s Kristem, jsme spojeni také s bližními poutem nesobecké lásky. V našem životě se pak projeví Kristovo milosrdenství a soucit. Každý projev lásky a soucitu prozrazuje působení Ducha svatého.“ Mám před sebou krátký článek, který vyzývá věřící protestantských církví k vytvoření „fondu“ na pomoc obětem pohrom. Píše se tam: „V aliančním týdnu roku 2002 chceme přispět na jeden účel. Ten je třeba alespoň v krátkosti představit a vysvětlit jeho smysl. Jde totiž o novou iniciativu a její počátek přichází od občanského sdružení
ADVENT 01/ 2002
ADRA, významné a vysoce prospěšné humanitární organizace, jež si svou solidností a důvěryhodností získala respekt a úctu mnoha občanů, ale též i církví. Nejedna humanitární pomoc poskytovaná církvemi přechází na místo určení přes Adru. Křesťanská víra nás vede k aktivní pomoci těm, kteří se stanou obětmi těchto pohrom. Jsme si vědomi, že společná pomoc je efektivnější. Výzvu ap. Pavla z 1. listu ke Korintským 16,1-4 přijímáme jako volání k odpovědnosti za druhé a ke správnému pohledu na svěřené finanční prostředky. Apoštolova výzva nás vede k organizovanému a systematickému vytváření podmínek k pomoci. Tato výzva nyní přichází i k Vám, bratři a sestry. Chceme Vás ubezpečit, že se svěřenými prostředky bude naloženo hospodárně a odpovědně. Naděje, Mandysová, ved. taj. ERC“ Ať nás, křesťany zachová Pán Bůh ve své milosti i v novém roce 2002. Ať my, křesťané zachováme ve své milosti naše spoluobčany v roce 2002. Ať já, adventista s.d. nevidím v roce 2002 jen sebe a své starosti. R. R.
29
ADRA INFORMUJE
Pomoc obětem v Afghánistánu První pomoc pro uprchlíky z Afghánistánu ve výši 100 tisíc Kč putovala z pohotovostního fondu ADRA ÚL již v říjnu 2001. Pomoc je realizována společně s ADRA SRN. Jsme si vědomi toho, že financí na likvidaci tak rozsáhlé humanitární akce bude potřeba mnohem více a že musíme spojit síly, aby se podařilo nashromáždit více finančních prostředků. Nadace ADRA ČR vyhlásila veřejnou sbírku na pomoc obětem boje proti terorismu, které se nacházejí v jakékoliv zemi. Momentálně sbíráme na pomoc uprchlíkům z Afghánistánu. Číslo účtu je: 211 211 211 / 0300, var. symbol 211, ČSOB Arbesovo náměstí.
Pozdravy z Afghánistánu Do Afghánistánu odjel bratr Radek Špinka z Frýdku-Místku, který je za projekt Adry SRN zodpovědný. Píše: „Jsem zdráv a v pohodě. Podařilo se nám zde otevřít kancelář i s místem na bydlení – tak to mám vše pod jednou střechou. Mám spoustu zážitků a nových zkušeností. Je to tu přece jen jiné… Prostřednictvím jednoho místního partnera jsme jeli přímo do Kábulu. Koupili jsme od místních žen deky, které na naši objednávku ušily. Deky jsme pak rozdávali utečencům. Byla to taková první vlaštovka a plánujeme další…“ Sekretářka Nadace ADRA, sestra Pavlína Mikullová, nám napsala: „Mám jednu velkou pros-
30
bu. Na pomoc obětem boje proti terorismu v Afghánistánu jsme udělali plakátky a máme k tomu i krátký, profesionálně zpracovaný šot. Trvá necelou minutu a je v angličtině i v češtině. Kazetu nám rozmnoží, kolikrát budeme potřebovat. Prosíme všechny adráky, kteří mají kontakty na regionální televize, aby nám s propagací této pomoci pomohli…“ Osoba zodpovědná za sbírku: Vítězslav Vurst – 0602/76 90 02. Kontakt na sestru Mikullovou – A. R. 02/57 09 06 47.
Pekař do Severní Koreje V polovině roku 2001 nás požádala Švýcarská ADRA, zda by nějaký Čech mohl odjet do Severní Koreje. Podmínka byla, že to musí být pekař. Dotaz jsme rozeslali, ale kladná odpověď nepřišla. Přihlásil se však jeden náš bratr z Německa, je to pekař a je mu 70 let. Bude celý rok v pekárně Adry, provozované a poháněné elektrickou energií ze slunečních kolektorů, péci tzv. „ADRA HOUSKY.“ Jsou určeny především pro děti. Z dostupných zpráv vyplývá, že v této zemi umírá hlady denně desítky dětí. Přejeme bratru pekaři do roční práce Boží přízeň a spolu s vámi se za něj chceme společně modlit.
Víťa Milis se hlásí Kdo z vás ho nezná? Mladý Moldavan, který pracoval po zemětřesení v Turecku a pak se přesunul se svým kolegou do Kosova na stavbu školy. Tehdy, když se hlásil, že nám půjde pomoci, jsem se učil nepochybovat o schopnostech mladých lidí. Vždy byl velmi skromný, vlídný, pracovitý a srdečný. Na cestě do Turecka se představil svými schopnostmi. Mluvil podle potřeby česky, rumunsky, rusky, ukrajinsky, moldavsky, učil se anglicky, něco uměl německy a ovládal gagauštinu. To je místní řeč v jižní Moldávii. Teď, na začátku prosince, mi Víťa poslal SMS zprávu: „Ahoj Rudo, máme dvouměsíčního syna, ale jest-
ADVENT 01/ 2002
ADRA INFORMUJE
li budete potřebovat někoho do Turecka nebo Afghánistánu, hlásím se.“ Víťo, děkuji ti za skvělou nabídku. Určitě patříš do našeho týmu.
Stránky ADRY v Adventu Podle malého průzkumu, který jsme provedli na setkání adráků v Brně a v Červeném Kostelci, vás nejvíce zajímají reportáže z cest, aktuality z akcí u nás i ve světě (zkušenosti jiných), zprávy z dlouhodobých projektů (BangBaby a ADRA ÚL) a informace o nových formách práce. Postrádáte výhledový plán akcí, kterých byste se mohli zúčastnit, zveřejnění výše vybraných částek u jednotlivých sbírek (ADRA ÚL, BangBaby, Mince denně a ostatní sbírky) a informace o tom, na co byly finance použity. Zajímají vás informace nejen o úspěších, ale i o nezdarech, ze kterých byste si mohli vzít ponaučení. Postrádáte informace o Minci denně a články motivační (nejen, co se udělalo, ale také, jak na to) a různá vyhodnocení. Naši nepostradatelní, tvořiví a obětaví spolupracovníci, děkujeme vám za vaše příspěvky i za podněty ke zkvalitnění naší práce. V úzké spolupráci s vedením Adry a s vámi se budeme snažit obsah stránek Adry obohacovat a vylepšovat. Bez vaší pomoci to ale nepůjde! Prosím, kontaktujte nás a pište o vašich plánech, akcích, požadavcích… Osobami zodpovědnými za tvorbu stránek Adry jsou sestra Alena Rusová a bratr Jan Bárta.
Od našich dobrovolných spolupracovníků Benefiční koncert v Chrudimi Už počtvrté proběhl v druhé části listopadu v Chrudimi „Předadventní benefiční koncert dobré vůle“, který pořádala chrudimská pobočka ADRY ve spolupráci s městem Chrudim. Jako obvykle se 18. 11. 2001 odpoledne ve zdejším evangelickém kostele sešli na pódiu se
ADVENT 01/ 2002
svými příspěvky nejdříve děti ze ZŠ Husova a potom vystoupil soubor historických hudebních nástrojů CONSORT. Nakonec jsme si pozvali bratra Jindru Černohorského. Zvlášť jeho příspěvek hodnotili naši známí, kteří přišli na koncert, velice kladně. Vždycky jsme rádi, když na koncertu zazní kromě „běžných“ uměleckých příspěvků i poselství naděje, které máme svěřeno. Vybralo se celkem 3100 Kč. Finance byly poukázány na konkrétní potřeby zdravotně postižených dětí našeho regionu., např. na masážní a cvičební pomůcky pro děti ze zdejších mateřských školek. ZA CHRUDIMSKOU ADRU VAŠEK VONDRÁŠEK
Benefiční koncert v Litomyšli V plně obsazeném sále Lidového domu v Litomyšli proběhl již 4. ročník „Předadventního benefičního koncertu dobré vůle“, který pořádala litomyšlská pobočka ADRY ve spolupráci s městem Litomyšl a Lidovým domem. Vystoupily zde v bohatém programu děti ze zdejších mateřských školek, ZUŠ a pedagogické školy. Zlatým hřebem večera bylo vystoupení folkové křesťanské skupiny Učedníci. Za vybrané peníze 6500 Kč bude zakoupen koberec do zdejšího mateřského centra. Pokud by měl někdo chuť zorganizovat podobný benefiční koncert a neví, jak na to, nevadí. Máme
31
ADRA INFORMUJE
pro vás dobrou zprávu! Adráci z Chrudimi a Litomyšle dali dohromady malý „manuálek“ se vším, co je potřeba při podobné akci zařídit a připravit (od jednání na radnici, přípravy programu, propagace, plakátů, průběhu koncertu, článků do novin apod…). Celý soubor rádi odešlou tomu, kdo si napíše na e-mailovou adresu:
[email protected]. ZA ADRU LITOMYŠL VAŠEK VONDRÁŠEK
Setkávání Je to na tom našem světě náramně zajímavé. Touláte se jeho pěšinami a potkáváte tisíce lidí. Pokud se touláte Českou kotlinou, potom tak dva tři z nich mohou být praktikujícími křesťany. Kristovými učedníky. Dejme tomu, že se dají do řeči. Budou se bavit o tom, jak úžasného mají Mistra, anebo porovnávat, kdo z nich je větší? Kdoví proč, ale vlastnější je nám to druhé: Kdo má větší poznání, kdo delší historii, kdo špičatější věže kostelů? A když se do toho vloží špičaté lokty, je svatá válka mezi hrstkou učedníků na světě. K pobavení početného nevěřícího davu. Někde dlouhá a studená, někde ta druhá. Na Balkán není až tak daleko… Setkávání učedníků na rovině diskuse je určitě chvályhodné a nanejvýš potřebné. Škoda, že končívá všelijak. Ale co se tak spolu setkávat na rovině služby? Docela nedávno byla agilními zástupci místní katolické Charity a evangelické Diakonie přizvána naše pobočka ADRY ke spolupráci. Podobně jako další, ve městě působící neziskové organizace. První vlaštovkou se stala společná akce „Vánoční pohlednice“. Do většiny valašskomeziříčských škol byly rozdány předtištěné pohlednice s prázdnou čelní stranou. Během necelých čtrnácti dnů se vrátily prostě, pěkně či přímo nádherně pomalované. O zisk z prodeje dvou tisícovek unikátních originálů se podělí zúčastněné humanitární společnosti. Další společnou snahou je zřízení tzv. dobrovolnického centra. Mělo by jít o zprostředkovatelskou agenturu pro kontaktování těch, kteří chtějí nezištně pomáhat, a dále dobročinných organizací, jež by jejich pomoci mohly využít. Zatím posledním důsledkem navázané spolupráce je
32
praktická výpomoc ADRY při dokončovacích pracích na tzv. Komunitním centru pro handicapované spoluobčany, navzdory tomu, že se jedná o zařízení spravované katolickou Charitou. Četné zkušenosti mnohých ukazují, že setkávají-li se učedníci na platformě služby, nevyhnou se ani diskusím. Zpravidla to však nebývají trapné demonstrace vlastní velikosti. Někdy se diskuse dokonce promění ve spontánní souzvuk údivu nad velikostí Mistra. A pak už je to jen krůček ke společnému pátrání o tom, co od nás ten Mistr F. T., ADRA VALMEZ vlastně očekává.
ADRA a ČCE Od povodní v roce 1997 zlínské pracoviště Adry aktivně spolupracuje s místní Českobratrskou církví evangelickou. Vedoucí osobností zůstává farář Jiří Kabíček, autor „Výzvy křesťanům“, která v roce 1997 přivedla do nedalekých záplavami zasažených Otrokovic stovky mladých lidí z celé republiky. Stalo se zvykem, že výtěžek z koncertů konaných na půdě evangelického kostela putuje na konto ADRA ÚL. Naši bratři evangelíci mají svou „buňku“ a farář Kabíček nám přichází finance osobně předat. V ČCE mají ještě jednu „buňku“ nazvanou A. R. Křesťanská služba Zlín.
ADVENT 01/ 2002
ADRA INFORMUJE
BangBaby se rozšiřuje Po odvysílání divácky úspěšného hodinového televizního dokumentu s názvem „Lidé, kteří otevřeli svá srdce“, jsme mohli díky jednomu vzácnému dárci, který sám sponzoruje již tři bangladéšské děti, přijmout do zlínského pobočky Adry třetího pracovníka. Projekt BangBaby tedy můžeme rozšířit o další bengálské děti, které se v našich adventistických školách budou nejen učit číst a psát, ale také milovat Pána Ježíše Krista. Rádi bychom tuto iniciativu poskytovali převážně lidem mimo sbor, kteří ke konání dobra nemají tolik příležitostí jako my, křesťané. Mezi zájemci o „adopci“ na dálku je kromě jiných také začínající rodina z dětské vesničky SOS. Matka-pěstounka Magdaléna L., Markéta, David a Deniska své rozhodnutí zdůvodňují tím, že jim také jednou někdo pomohl, a proto i oni chtějí pomáhat dalším. Až neuvěřitelně zní rozhodnutí starších manželů z Litobratřic. Na pomoc dětem zaslali bez velkých řečí 90 000 Kč (což je částka, která na školné sirotkovi vystačí bezmála
šest let). „Zasíláme vám žádané Potvrzení o vkladu na účet. Ještě bychom rádi poprosili, abyste náš příspěvek brali jako každý jiný. V dnešním neutěšeném světě je každá částka malá…“ Další informace o projektu a o lidech, kteří se ho zúčastňují, najdete stránkách www.adra.cz/ bangbaby. V závěru bych chtěla všem našim dárcům říci: přátelé, velice si vážíme každého vašeho daru. Každá dvacetikoruna od vás je pro nás přínosem a velkou pomocí! Projekt BangBaby je možná trochu více medializován (zřejmě to tak má být, vždyť Bangladéš je jedna z nejchudších zemí světa), ale věřte, že při naší společné snaze pomoci potřebným jde o víc než o výši poskytnuté částky. Jde ALENA RUSOVÁ právě o to otevřené srdce.
O veřejných sbírkách Sestra Dagmar Raková, místopředsedkyně OS ADRA, pro potřeby dobrovolných spolupracovníků vypracovala stručný výtah ze Zákona o veřejných sbírkách číslo 117 ze dne 28. 2. 2001. Protože se podmínky pro konání veřejných sbírek podstatně zpřísnily, prosíme naše dobrovolné spolupracovníky o pozorné prostudování všech podmínek, které je třeba dodržet při konání veřejné sbírky. Protože jde o shromažďování peněz, a to je věc velice citlivá, konzultujte vždy předem zamýšlený postup s vedením Adry ČR, kde vám také poskytnou informace o znění tohoto zákona. Osobou zodpovědnou za konání sbírek je sestra Raková (02/57 09 06 45, 0606/61 72 47). ADRA ČR: Peroutkova 570/83, 158 00 Praha 5 - Jinonice tel./fax: 02/52 55 66; tel.: 02/51 04 50 51 účtárna: 02/51 04 50 50 e-mail:
[email protected]; www.adra.cz Pracoviště ADRA Zlín: ADRA, Kúty 1962, 760 01 Zlín; tel./fax: 067/722 20 05; tel.: 067/701 16 25; e-mail:
[email protected]; www.adra.cz/adraul; www.adra.cz/bangbaby
ADVENT 01/ 2002
33
KNIŽNÍ EVANGELIZACE
Nadační fond Zdravý život Služba knižních evangelistů byla obnovena v naší unii před deseti lety. Po dvou letech působení a Božího přiznání se začaly projevovat okolnosti, které ohrožovaly tuto misijní službu: onemocnění KE, ošetřování nemocného člena rodiny, různé ztráty, škody a vážnější problémy s vozidly. V několika případech hrozilo nebezpečí ukončení činnosti z nedostatku financí na základní potřeby. Proto byla v roce 1994 vedením publikačního oddělení ČS unie se souhlasem vedení církve založena nadace na podporu KE s názvem „Zdravý život“. Díky obětavé štědrosti dárců se na konto nadace začaly shromažďovat finanční prostředky. V prvních letech byla uplatňována strategie získání finančního základu – dosažení limitu, 500 000 Kč s ohledem na připravovaný zákon a jím stanovený limit. To se přes veškeré úsilí nepodařilo, a proto byla nadace v roce 1999 transformovaná na nadační fond „Zdravý život“ (dále jen NF). V současné době NF řídí správní rada v tomto složení: 1. Předseda – Jiří Loder, zastupuje NF před veřejností a jedná jeho jménem. 2. Zřizovatel – Petr Řeha, vede agendu NF, je knižním evangelistou a asistentem KE. 3. Účetní – ing. Zdeňka Skarková, vede účetnictví na základě připravených a schválených podkladů. 4. Člen správní rady – Petr Pimek, vedoucí oddělení evangelizace MSS a ČS unie. 5. Člen správní rady – Karel Samek, vedoucí KE ČS a ČS unie. 6. Člen správní rady – Bohuslav Vaněk, vedoucí KD místního sboru. 7. Zapisovatelka SR – Jana Lukšíková, účetní MSS. 8. Revizorem Nadačního fondu je Vladimír Juřica. Je pokladníkem místního sboru.
Vedení NF vypracovává každý rok Výroční zprávu. Na požádání lze komukoli výtisk Výroční
34
zprávy poslat. Z této zprávy uvádím pro stručný přehled alespoň několik bodů: Hospodářský výsl. za rok 2000 33 817,31 Kč Příjmy roku 2000 celkem 263 344,21 Kč Nadační dar fyzických osob 147 698,20 Kč; 56,09 % podíl Nadační dar organizací 48 669,10 Kč; 18,48 % podíl Splátky bezúročných půjček 65 198,80 Kč; 24,76 % podíl Úroky z banky 1 778,11 Kč; 0,67 % podíl Vydání roku 2000 celkem 229 526,90 Kč Nadační příspěvek – nemoc, škody aj. 51 780 Kč; 22,56 % podíl Nadační příspěvek půjčky 166 410 Kč; 72,50 % podíl Režie – popl., pošt. apod. 6 513,40 Kč; 2,84 % podíl Poplatky a daň z úroku banky 4 823,50 Kč; 2,10 % podíl Rozdíl 33 817,31 Kč Zůstatek 26 758,07 Kč
Byla provedena revize hospodaření NF Vladimírem Juřicou. Ta prověřila plnění účelu, pro který byl zřízen nadační fond, a dodržování Statutu nadačního fondu Zdravý život. Nebyly shledány závady. Na adresu NF přichází děkovné dopisy od knižních evangelistů, kterým pomohly prostředky nadačního fondu překonat krizi, která by je jinak donutila vzdát se povolání knižního evangelisty. Také díky Vám – dárcům, mohli překonat těžké chvíle a znovu se pustit do této nelehké práce. Misijní průkopnická služba KE je vystavena stále náročnějším podmínkám. Díky Bohu, který dopřává svobodu v naší zemi, a také díky darům, které posíláte na NF, lze v této práci pokračovat tak, aby se tištěné poselství evangelia dostalo ke JIŘÍ LODER každému člověku. Adresa NF a číslo účtu, na který lze posílat dary na pomoc knižním evangelistům: Nadační fond Zdravý život, Hasičská 3030, 738 01 Frýdek-Místek (IČO: 60 80 34 01) č. ú.: 19-3760220237/0100
ADVENT 01/ 2002
Z DOMOVA
Činnost komise pro organizační strukturu církve Komise pro organizační strukturu církve v Česko-Slovenské unii, která byla ustanovena na poslední unijní konferenci, pokračuje ve své práci. Dle statutu se ještě stále zabývá tou nejobsáhlejší prací, a to rozborem současného stavu církve. Jednotlivé kapitoly, jako např.: Popis z hlediska struktury a funkce (unie, sdružení, okrsky, sbory, ale také i jednotlivé oddělení či církevní instituce), včetně rozboru finančních toků, jsou stále obsáhlejší. Při mapování současného stavu byly brány na zřetel také informace, které komise získala na otevřených setkáních se členy a pracovníky církve. Takovýchto setkání bylo zorganizováno pět a konaly se v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Nejvíce informací získala komise z několika dotazníků, které pro tento účel připravila. Nejrozsáhlejší akcí byl dotazník pro členy církve. Do této akce bylo vybráno 62 našich sborů ze všech tří sdružení, přičemž bylo přihlédnuto k tomu, aby byly zastoupeny sbory nejen dle územního klíče, ale také dle velikosti a typu sboru. Cílem toho všeho bylo získat co nejobjektivnější informace. Žel, s výjimkou sborů Slovenského sdružení nám zaslalo vyplněné dotazníky méně než 50 % oslovených členů církve. Důvodů, proč členové nevyužili možnost anonymně se vyjádřit k problematice života sboru i celé církve, je několik. Jedním z nich je averze proti jakýmkoli dotazníkům. Napomohla tomu svým způsobem také doba určená k vyplňování našeho dotazníku. Bylo to nedlouho po sčítání lidu v České republice a navíc to kolidovalo s jiným dotazníkem, jež sbory vyplňovaly a který připravil Institut pro přirozený růst církve (Ch. A. Schwarz). Jsme vděční všem, kteří náš dotazník vyplnili. Bylo jich téměř 1500, což už je dost objektivní vzorek členské základny. O statistické zpracování těchto vyplněných dotazníků byl požádán Mgr. M. Chvál, který je odborníkem na pracovišti Konzultace a zpracování dat v oblasti společenskovědních výzkumů.
ADVENT 01/ 2002
Výsledky jsou zajímavé a budou součástí zprávy, kterou komise pro organizační strukturu připravuje. Chtěl bych však zmínit alespoň některé výsledky. Při hodnocení činnosti ve sboru nejlepší známku (hodnocení v průměru) obdrželo oddělení sobotní školy a kazatel. Nejhůř byla hodnocena evangelizace, oddělení křesťanského domova a diakonie. V mimosborovém životě byla nejlépe hodnocena činnost ADRY a nakladatelství Advent-Orion. Na stupnici od 1 do 5 byla činnost sdružení ohodnocena průměrnou známkou 2,26; činnost unie známkou 2,32. Pokud jde o další otázky, např. 82,8 % respondentů zná učení církve a ztotožňuje se s ním, 73,4 % zná zásady církve a považuje je za správné, 58,4 % hodnotí svůj duchovní život jako neuspokojivý, ale snaží se ho změnit. V prvním čtvrtletí příštího roku by měl být dle statutu ustanoven poradní orgán, tzv. grémium, v němž proběhne rozprava o materiálu a návrhu, který jim předloží komise pro organizační strukturu. Jsme přesvědčeni, že všechna tato činnost pomůže přijmout ty nejsprávnější závěry a doporučení pro delegáty příští konference, které by pomohly církvi a Božímu dílu u nás, o což se také všichni modlíme. KAREL CHLEBEK MÍSTOPŘEDSEDA VÝBORU PRO ORG. STRUKTURU
Z jednání výboru MSS Dne 9. 12. 2001 se sešel výbor Moravskoslezského sdružení. Přítomen byl také zástupce ČS unie, bratr Edvard Miškej, který oslovil přítomné zamyšlením z Božího slova. Personální záležitosti kazatelů MSS V roce 2002 odchází z kazatelské služby do důchodu bratři: Jan Loder, Václav Randýsek, Ludvík Švihálek a Jaroslav Gorný. Projednalo se ukončení částečného úvazku při MSS bratra Bohuslava Vysloužila k 30. 6. 2002 a ukončení pracovního poměru s bratrem Lukášem Klímou po ukončení nástupní praxe ke dni 28. 2. 2002.
35
Z DOMOVA
V letošním roce zahájil svou nástupní praxi v Brně bratr Lukáš Jureček a v roce 2002 zahájí nástupní praxi bratr Jiří Pavlán. Změny obsazení sborů v rámci MSS k 30. 6. 2002: Šumperk, V. Losiny, Hanušovice – • bratr Pavel Krynský • Jeseník, Vrbno p. P. – bratři Pavel Krynský a Jiří Pavlán (nástupní praxe) • Bystřice n. Olší, Návsí – bratr Samuel Vaněk (vysvěcený kazatel Karel Staněk) • Ostrava Radvanice (vč. stávajících sborů) – bratr Vlastimil Fürst • Bohumín (vč. stávajících sborů) – bratr Jan Fürst • Třebíč, Telč, Moravské Budějovice – bratr Petr Podsedník (vysvěcený kazatel pro sbor Žďár nad Sázavou) • Krnov, Bruntál – bratr Luboš Žižka (vysvěcený kazatel Vladimír Kaleta) • Brno - Střední – bratr Lukáš Jureček (nástup do civilní služby) • Ostrava - Radvanice bude k uvedenému termínu přičleněn k okrsku Třinec Hospodářské záležitosti Výbor odsouhlasil návrh rozpočtu na rok 2002. Odsouhlasil také dotace sborům na stavby a opravy objektů ve výši 4,6 mil. Kč a dotace na evangelizaci ve výši 510 tis. Kč. Výbor byl seznámen s návrhem uvažovat o budoucím odprodeji objektů našich modliteben v místech, kde se již léta nedaří evangelizační práci a kde není růst, a pověřil vedení MSS k jednání o těchto záležitostech. Evangelizace Byla předložena statistika vývoje křtů za posledních 20 let a procentuální poměr mezi křty a vyloučením členů v souvislosti se současným vývojem společnosti a církve. V rámci okrskových setkání je představován mostový program „Kluby zdraví“, který má sloužit k oslovení určité skupiny lidí v naší společnosti.
36
Byl odsouhlasen návrh skupinových akcí KE pro rok 2002. Výbor odsouhlasil změnu plánované evangelizační kampaně v Blansku na rok 2003. Výbor odsouhlasil uskutečnění evangelizace ve Frýdku-Místku a ve Vojkovicích v listopadu 2002 s bratrem Jiřím Moskalou. Ostatní Byla předložena a odsouhlasena žádost výboru sboru Vojkovice o obnovení členství manželů Kovačikových v Církvi adventistů s. d. Výbor MSS nemá námitek k obnovení jejich členství. Byl předložen a odsouhlasen plán akcí MSS na rok 2002. Výbor byl informován o platových podmínkách zaměstnanců církve. Příští jednání výboru MSS se uskuteční 10. 3. 2002 v 9.00 hodin v Ostravě Mar. Horách. PETR PIMEK
Biblický týden 2002 Přípravný výbor ČS si vás dovoluje již nyní pozvat na Biblický týden 2002, který se bude konat od 28. 7.- 4. 8. 2002 ve známém areálu „Samopše“. Hostem tohoto BT bude Cliford Goldstein, který bude přednášet na téma „Identita adventismu z pohledu renomovaného amerického spisovatele“. Další host – předseda ČS unie Karel Nowak povede cyklus několika přednášek a diskusí na téma „Praktické prožívání osobní zbožnosti“. Ostatní informace o BT 2002 s termínem podání přihlášek budou odeslány na sbory do konce měsíce ledna 2002. Spolu s Vámi se již nyní těšíme na prožití dalšího Biblického týdne. Za Přípravný výbor – vedení Českého sdružení
ADVENT 01/ 2002
OZNÁMENÍ
„Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem…“ Hluboce zarmouceni oznamujeme všem příbuzným, přátelům a známým, že nás opustila naše sestra v Pánu Ježíši Kristu Mgr. Jana Novotná. Zemřela po těžké nemoci dne 11. listopadu ve věku nedožitých padesáti let. Jsou lidé, kteří někam přijdou a hned je jich všude plno, umí se dobře a rychle zviditelnit. Mnohdy však odejdou a jejich okolí na ně rychle zapomíná. Jsou ale lidé, kteří žijí velice skromně a tiše, mnohdy si jejich přítomnosti ani nevšimneme. Nedělají žádný rozruch a nikdy nemluví o sobě ani o své práci. Je zvláštní, že ve chvíli, kdy odejdou, si my ostatní rychle uvědomíme, že jsme někoho ztratili. Jana Novotná byla člověkem, který tiše a bez velkých slov dělal pro druhé mnohem víc, než by musel a než mu dovolovalo jeho zdraví. Svůj čas dokázala z Boží milosti naplnit děláním dobrých věcí pro nás – své bližní. Někteří spolupracovníci o ní napsali...
Jméno Mgr. Jany Novotné neoddělitelně patří k počátečním rokům Teologického semináře a trvale zůstane spojeno s průkopnickou fází jeho existence. Jana byla těsnou a skromnou spolupracovnicí dr. Jiřího Moskaly. Pracovala jako sekretářka a vedoucí studijního oddělení. I přes své chatrné zdraví vynikala obětavou pílí. Její čas nebyl rozdělen na pracovní dobu a na volno; vždy byla k dispozici studentům, kteří za ní přicházeli s prosbou o pomoc. Protože se seminář často stěhoval, stěhovala se
ADVENT 01/ 2002
i ona – třikrát za šest let. V životě semináře a jeho členů zanechala významnou stopu – stopu obětavé a nezištné služby, která vyvěrala z její autentické křesťanské víry. ZA TEOLOGICKÝ SEMINÁŘ MILOSLAV ŽALUD
O Janině nevyléčitelném onemocnění jsem se dověděla v září. Tato zpráva mě bolestně zasáhla, vždyť jsem se s ní ještě v červenci bavila na biblickém semináři v Kroměříži. Přestože musela překonávat obtíže své dlouhodobé nemoci zraku a srdce, vystudovala vysokou školu a vždy byla velice pracovitým člověkem, ochotným pomoci všude, kde bylo třeba. Jako pracovnice Adry jsem se s ní setkala při startu projektu BangBaby. Ujala se jako sponzor jednoho bangladéšského sirotka. Když se dozvěděla, že z její nemoci není východisko, předplatila mu školné… Myslím, že její život mluví sám za sebe. ZA ADRU ALENA RUSOVÁ
V nakladatelství Advent-Orion se vydávají knihy, které mají sloužit k duchovnímu růstu lidí v církvi i mimo ni. Někdy není jednoduché takovou knihu připravit a přínosem je každý člověk, který je ochotný pomoci. Jana Novotná nejenže byla pravidelnou spolupracovnicí Adventu, ale, i když zrovna pro Advent nepracovala, vždy pečlivě četla naše knihy i časopisy a často bez nároku na odměnu pomáhala zvyšovat jejich jazykovou úroveň. Její práce zůstane mezi námi na stránkách knih, které pomáhala připravovat. ZA ADVENT-ORION JAN KUBÍK A MAREK ŠKRLA
37
OZNÁMENÍ
Sbor České Budějovice Život, to není jen radost. 28. srpna 2001 jsme se rozloučili s bratrem Bohuslavem Pletkou, který zemřel ve věku 89 let. Celý život byl oddaný Bohu, svou víru dokázal předat i další generaci, dlouhou dobu pro církev aktivně pracoval ve služebnosti pokladníka. V poslední době mu už zdraví neumožňovalo pravidelně navštěvovat bohoslužby každou sobotu. Bude nám všem moc chybět. Věříme, že se s ním jednou setkáme u nohou Ježíše Krista, abychom mu mohli říci, že jsme si ho opravdově vážili. Blahopřejeme bratru Poslušnému, který se dožívá 90 let. Milý bratře, jsme rádi, že Ti náš Pán stále umožňuje navštěvovat bohoslužby, přejeme Ti, aby Ti i nadále žehnal a dával sílu chodit mezi nás. ZA SBOR IRENA PAPÍRNÍKOVÁ ST.
Sbor Praha - Vinohrady 11. ledna se dožívá významného životního jubilea sestra Marie Veltruská (11. 1. 1922 – 80 let). Přejeme milé sestře, aby ji Pán vedl a posiloval i v dalších ZA SBOR DANA ZAVADILOVÁ letech jejího života. Ze života sboru Teplice v Čechách 15. leden 2002 je dnem vzácného jubilea 90 let sestry Věry Horákové. Byla pokřtěna 3. 10. 1959. Svým příkladným životem získala pro Boží pravdu svého manžela a dcery Boženu, Drahomíru a Věru. Také i svou vnučku Evu, která vodí do sboru i svého syna Daniela. Ráda svědčila o Pánu Ježíši. Má velkou radost, když u ní míváme modlitební skupinku. Přejeme jí, aby se ve zdraví tohoto jubilea dožila. Dříve než zemřela sestra Sylva Marková, jednal jsem s ní o tom, jak se postarat o její nezletilou vnučku Simonu Válkovou. Zmínil jsem se o tom případu bratru kazateli, Vlado Krupovi, který byl krátce předtím do našeho sboru přeložen. Přijal ji do své rodiny, kde získá životní jistotu, může se doučit životnímu povolání a má možnost žít ve věřící rodině. Sestra Jaroslava Palečková, kterou jsme navštívili v době jejích 80. narozenin, si velice přála dožít se diamantové svatby se svým manželem. Ve stejný den, kdy jí byla na chirurgickém oddělení amputována druhá noha, zemřel její manžel. Sestra je upoutána na lůžku a my jí velmi často navštěvujeme, aby-
38
chom zmírnili její bolest. Sestra Palečková je pro nás vzorem; kéž by jí Bůh zmírnil její utrpení. Ve sboru máme také sestru Irmu Vodičkovou, sestru Julii Tlaskalovou a bratra Františka Cikána, všichni se dožívají vysokého věku. RUDOLF JURA
Sbor Frýdlant nad Ostravicí Sbor ve Frýdlantu nad Ostravicí se 29. 11. 2001 rozloučil s nejstarší členkou sboru, sestrou Emilií Černouškovou, která by se 3. prosince dožila 96 let. Sestra Černoušková zemřela po dlouhé a těžké nemoci 22. 11. 2001. Měli jsme ji všichni moc rádi, protože ona dovedla potěšit a rozveselit ty, kteří ji přišli navštívit. Sestra měla pevnou a stálou důvěru v Pána Ježíše v dobách dobrých i zlých. Protože měla velice ráda píseň „Jistota vzácná“, zazněla tato píseň na jejím pohřbu. Kdyby to sestra Černoušková věděla, jistě by z toho měla radost. A my máme radost, že se s touto naší milou a veselou sestrou setkáme v nebeském království. Ona tam bude – tím M. TRUNEČKOVÁ jsem si jistá. Sbor Dětmarovice V sobotu dne 6. října 2001 zemřel dlouholetý člen našeho sboru, bratr Jan Klaput, ve věku 76 let. Bratr byl společně se svou manželkou Štěpánkou pokřtěn 11. října 1946. Většinu svého života zasvětil hudbě. Jako dlouholetý učitel hudby celá desetiletí, společně se svým synem Františkem, hrával během pobožností na housle a také na varhany, přičemž je často doprovázela na klavír jeho manželka. Den pohřbu, 11. říjen 2001, byl také 55. výročím od křtu manželů Klaputových. Zarmoucenou rodinu, mnoho přátel a členů církve několika okolních sborů povzbudil ve smuteční síni v Karviné poselstvím z Božího slova náš kazatel bratr Radek Kocyan. Nad hrobem promluvil bratr Petr Pimek. S milým bratrem Klaputem jsme se rozloučili s nadějí na shledání při Kristově druhém příchodu. MIROSLAV KUČERA
ADVENT 01/ 2002
INZERCE Adventní 20ti letá rošťanda hledá adventního rošťáka, který se nebojí ničeho, co láká úsměv na tvář. P. S. „Láska přes internet… :o)“ ČR i SR a všude, kde je NET… napiš…
[email protected] ČR 020101 Slobodný 46/173/VŠ hľadá vážnu známosť. Zn.: Stredné Slovensko SR 020102 22letá tichá dívka hledá muže do 40 let k přátelskému vztahu. Tělesné postižení není překážkou. Zn.: Upřímné přátelství ČR 020103 Veselá adventistka 25/177, SŠ, štíhlé postavy, se zájmem o přírodu, hledá věřícího muže, který by ji doprovodil na cestě životem. Zn.: Bůh+Ty+Já ČR 020104 Si milovníkom kníh? Rád sa vzdelávaš, zdokonaľuješ, cestuješ a túlaš? Ja: adventistka 31/155 SŠ sa teším na tvoju odpoveď. Napíš. Zn.: Spoločné šťastie vo dvojici SR 020105 36letá, rozvedená, hledá k vážnému seznámení věřícího muže pro sebe a dvě děti, 13 a 15 let. Zn.: Spolu s Ježíšem ČR 020106 25letý adventista hledá moudrou dívku, která by mu byla životní oporou, a ne přítěží. Zn.: Nejlépe ze severu Čech ČR 020107 Citově založená, rozv., zklamaná, štíhlá adv. 37/168, ml. vzhledu, s kosmetickou vadou kůže, milující přírodu a turistiku, hledá opravdového přítele. Pokud bereš Boha a partnerské vztahy vážně, napiš prosím na e-mail:
[email protected] nebo do redakce. ČR 020108 Zklamaná, 23letá, věřící, tmavovlasá středoškolačka se ráda seznámí s hodným a spolehlivým věřícím chlapcem nebo s rozvedeným tatínkem do 32 let, i s dítětem. ČR 020109 Věřící, radostný, svobodný bratr hledá k sobě radostnou věřící sestru, která si také ráda zpívá. Nastěhování ke mně je možné ihned. Zn.: Žalm 1,1-2 ČR 020110 Nabízím nepravidelnou výpomoc v domácnosti. Zn.: I mimo ČR ČR 020111 Prodám pozemek v Třinci 2 – Dušinec o rozloze 40 ar. Tel.: 0606/17 20 93 Zn.: Inž. sítě v místě ČR 020112 Hledám milou ženu štíhlé postavy, stř. věku, do 165 cm, s vděčností k Bohu, zájmem o zdr. živ. styl, přírodu a službu. ČR 020113
Tip na dovolenou V Jizerských horách u Tanvaldu, v obci Zásada, v klidném, čistém prostředí u lesa, s výhledem na Krkonoše a Český ráj, nabízíme možnost strávit příjemnou sborovou nebo rodinnou dovolenou či víkend. Ubytování je ve 2-5 lůžkových pokojích, celková kapacita je 34 lůžek. K dispozici je vybavená kuchyň a spol. místnost. Cena je 100 Kč na noc a den. V budově je modlitebna CASD. Nedaleko se nachází lyžařský vlek, možnost pěší turistiky a cykloturistiky. Informace: Jan Mužíček, 468 45 Velké Hamry II/489, tel.: 0428/38 71 98; 0603/71 36 32 Mladá věřící rodinka hledá možnost levného pronájmu bytu 2 – 3 + 1 v cihlovém domě v Praze, nebo přenechání nájem. smlouvy. Děkujeme za každou odpověď. Tel.: 0604/70 50 46, e-mail:
[email protected]. ČR 020114 Zbor Brezno odkúpi 1 sadu kalíškov na Večeru Pánovu. Tel. 048/611 14 92 SR 020115 Darujem sadu Dráma vekov v češtine Zn.: CASD Krupina
SR 020116
Prežite svoju dovolenku u nás Náš zbor Vám ponúka ubytovacie kapacity počas Vášho pobytu v okolí Zvolena Možnosť ubytovania: Modlitebňa CASD Sokolská 10, 960 01 Zvolen Izby: 1 trojlôžková a 1 dvojlôžková, k dispozícii kuchyňa, WC, sprcha, cena: 90 Sk/lôžko Možnosti rekreácie: turistika, termálne kúpalisko Kováčová, Kúpele Sliač, historické pamiatky mesta (www.zvolen.sk a www.bbb.sk, lyžovanie – www.skidonovaly.sk) Objednávky a informácie: Pavel Riečan, Kremnická 7, 960 01 Zvolen tel.: 045/532 65 25 – domov, 048/443 61 09 – práca e-mail:
[email protected] ADRA prosí sestry z pražských sborů, aby věnovaly nepotřebné zbytky vlny pro invalidní paní, která z nich plete čepice dětem v nouzi. Předejte, prosím, do ADRA, Klikatá 46, Praha 5, tel.: 02/57 09 06 41
Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 01/2002. 10x ročně vydává Advent-Orion, Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, tel.: 02/33 32 16 21, fax: 02/33 32 37 41, objednávky: 02/33 32 07 67 , e-mail:
[email protected]. Registrační číslo MK ČR 6982. ISSN 1210-3365. Vytiskla tiskárna Alfaprint – SR. Registrační číslo MK R 6982. ISSN 1210-3365. Šéfredaktor Marek Škrla – e-mail:
[email protected]. Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí. Slovenské príspevky, inzeráty a objednávky môžete posielať na adresu Advent-Orion, Šafárikova 9, 038 61 Vrútky, tel./fax: 043/428 26 70, e-mail:
[email protected]. Šéfredaktor Ing. Mikuláš Pavlík. Vychází 10. 1. 2002
Ellen Gould Whiteová
NA ÚSVITU DĚJIN Úvodní kniha známé série „Drama věků“ americké spisovatelky Ellen Gould Whiteové vás zve k zamyšlení nad starými, více či méně známými příběhy. O Adamovi, Evě a pozemském ráji, o potopě a Noemově arše, o stavbě babylónské věže..., ale třeba také o Mojžíšovi, který vyvedl izraelský národ z otroctví do země zaslíbené. Tyto příběhy se sice odehrály na úsvitu lidských dějin, ale i tak mluví naší řečí a mají nám co říct. Takové věci jako dobro a zlo, láska a nenávist, věrnost a zrada či odpuštění a pomsta jsou totiž i nám dnes velice blízké. Váz., formát 16,8 x 24 cm, 560 stran + 16 stran barevné přílohy.
Hans Diehl, Aileen Ludingtonová, Peter Pribiš
DYNAMICKÝ ŽIVOT Dynamický život – takový může být i ten náš, pokud vyjdeme vstříc potřebám našeho těla i duše a naplníme své dny zdravím a pohodou. O tom, co všechno naše tělo potřebuje a jak vystavět základní pilíře vyváženého životního stylu, pojednává tato prakticky zaměřená kniha. Váz., formát 17 x 24 cm, 288 stran
Radek Daniel & Hana Phillips Knoblochová
POVÍDÁ SE, POVÍDÁ Příběhy pro děti, které oplývají vším, co správný příběh má mít: překvapivou zápletku, napětí, humor i vděčné rozuzlení. Dětem dovolí vstoupit do světa, který není nepodobný tomu, ve kterém při svých hrách samy žijí. Pestrá plejáda příběhů s hrdiny docela obyčejnými a vlastně neobyčejnými, protože charakteristickými, nabízí skvělý průřez vším tím, čím je dětský svět prostoupen: fantazií, hřejivou úsměvností, neutuchající aktivitou a spontánností. Jacques Breuil & Jean Breuil Váz., formát 16 x 18 cm, 160 stran, bar. ilustrace.
FILIPOVA DALŠÍ DOBRODRUŽSTVÍ Volné pokračování příběhů pro mladé čtenáře. Tentokrát půjde o ekologii a také o čistotu neboli hygienu. Kromě toho se děti dozvědí, jaká nebezpečí jim hrozí v běžné domácnosti a jak se v takových situacích zachovat. Váz., formát 16 x 18 cm, 152 stran, bar. ilustrace.
