VN16-17_2010.indd
1
25.8.2010, 15:42
Votické noviny
2 strana Město Votice USNESENÍ z 90. schůze Rady města konané dne 4. 8. 2010 Usnesení Rada města souhlasí s výstavbou přípojky NN a zřízení včetně zřízení místa měření spotřeby elektřiny na pozemku parc. č. 378/1 v katastrálním území Beztahov s tím, že povrch terénu bude zhotovitelem po ukončení prací uveden do původního stavu. Usnesení Rada města vyhlašuje záměr pronájmu pozemku parc. č. 758/1 v katastrálním území Votice o celkové výměře 1578 m². Usnesení Rada města souhlasí s výstavbou vjezdu do garáže na pozemku parc. č. 1034/89 v katastrálním území Votice s tím, že chodník bude uveden do funkčního stavu. Usnesení Rada města souhlasí s výstavbou telekomunikační přípojky, která bude realizována nadzemním vedením po pozemku 1911/1 v katastrálním území Votice ve vlastnictví města. Usnesení Rada města souhlasí s výstavbou kabelového vedení k-NN pro pozemek 752/16 v katastrálním území Beztahov.
ročník XX, číslo 16-17
Usnesení Rada města schvaluje Prohlášení o partnerství pro účely projektu Nové formy individuální péče o děti do 7 let věku nerodičovskou osobou jako nástroj odstranění překážky pro vstup na trh práce a zdroj pracovních příležitostí ve Středočeském kraji mezi Farní charitou Starý Knín a městem Votice a pověřuje starostku města podpisem tohoto prohlášení.
Zprávy z radnice
Usnesení Rada města bere na vědomí zprávu Městské policie Votice o činnosti za měsíc červenec 2010. Usnesení Rada města stanovila termín konání příštího zasedání Zastupitelstva města Votic na čtvrtek 23. září 2010.
Místní komunikace opraveny Město Votice získalo dotaci ve výši 5 020 000,- Kč od Ministerstva pro místní rozvoj na opravu místních komunikací poškozených přívalovými dešti. Žádost zpracovala a podala Ing. Eliška Zemanová, manažerka našeho Mikroregionu, již na podzim roku 2008, ale ke konečnému schválení došlo až na jaře letošního roku. Podmínky pro získání dotace byly zejména jednoznačné doklady o vlastnictví dotčených komunikací z Katastru nemovitostí, fotodokumentace, technické posouzení návrhu oprav, projektová dokumentace od autorizovaného technika pro dopravní stavby. Byly navrženy úseky místních komunikací „Lysá“, „Ohrada“, „Kaliště“, „Beztahov – Košovice“, „Martinice – Nezdice“, „Votice“ – spojnice od sklenářství k parku, protože tyto jsou jednoznačně ve vlastnictví města Votic. Opravy prováděla společnost BES s.r.o. Benešov a celé dílo, jehož celková hodnota byla 6 285 024,- Kč, bylo předáno dle uzavřené smlouvy k 30. červnu 2010. Jsem ráda, že se podařil splatit dluh občanům z těchto částí, protože do oprav komunikací se v uplynulém období, bohužel, investovalo minimálně, z důvodu finanční náročnosti se prováděly pouze zástřiky asfaltovou směsí. V současnosti se majetkově vypořádávají úseky na horním Beztahově, na Americe a připravuje se také úsek na Větrov tak, aby město bylo připraveno podat žádost o dotaci na opravu i těchto úseků. Jana Kocurová, starostka
Usnesení Rada města schvaluje uzavření nájemní smlouvy o nájmu bytu č. 8 v č. p. 536, Žižkova ul., Votice. Nájemné 42,70 Kč/m²/měsíc, nájemní poměr na dobu určitou 1 roku. Usnesení Rada města schvaluje výměnu bytů mezi bytem č.p. 587, Husova ul., Votice bytem č.p. 667, Lidická ul., Votice s tím, že při výměně bytů vstoupí nájemci do práv původního nájemce bytu. Usnesení Rada města vyhlašuje záměr pronájmu bytu č. 1 v č.p. 502, Šrámkova ul., Votice. Nájemní poměr na dobu určitou po dobu 1 roku, nájemné ve výši 36,73 Kč/m²/měsíc. Usnesení Rada města souhlasí s úpravami kuchyně v Hospodě na hřišti s tím, že veškeré stavební úpravy provede uživatel objektu na vlastní náklady. Usnesení Rada města doporučuje Zastupitelstvu města schválit Smlouvu o bezúplatném převodu majetku pořízeného z dotace v r. 2004 z Mikroregionu Džbány na Město Votice, a to v celkové hodnotě 20 000,- Kč. Usnesení Rada města souhlasí s poskytnutím příspěvku Sboru dobrovolných hasičů Velké Heřmanice na Dětský den dne 21. 8. 2010 ve výši 1000,- Kč. Usnesení Rada města nesouhlasí s umístěním reklamních sdělení na informačních tabulích naučné stezky Kolem Votic za poznáním. Usnesení Rada města schvaluje odpisový plán 2 interaktivních tabulí tak, jak jej předložil ředitel ZŠ PaedDr. Karel Vinš.
VN16-17_2010.indd
2
25. září 25.8.2010, 15:42
Votické noviny
ročník XX, číslo 16-17
strana 3
Votice
e
Sloupek
Dobrodiní
Letní příměstské tábory 2010 O letošních letních prázdninách pořádala Ochrana fauny ČR dva termíny příměstského tábora. V červenci jsme se plavili pod pirátskou vlajkou za ztraceným pokladem. Srpen jsme strávili s indiány a poznávali jejich zvyky. Na obou táborech byl čas na hry, nová přátelství, legraci i dobrodružství. Každý si mohl vyzkoušet, zda vydrží noc bez své pohodlné postele a překoná strach z noční tmy na stezce odvahy. Poděkovat bychom chtěli starostlivým maminkám za dobroty a zaměstnancům Eurestu za trpělivost. Tak o příštích prázdninách „ahoj“…… Za OFČR: Jana Volková
Dobrodiní mohou být různé druhy. Někteří lidé se snaží konat dobrodiní v dobré víře jak pomohou svému bližnímu, nebo i cizímu, snaží se vehementně a onen jedinec, na němž je dobrodiní pácháno, trpí. Nejhorší druhy dobrodiní většinou páchají rodiče na svých dětech, vnucích, vnučkách. Takovéto dobrodiní jsme zažívaly i my se sestrou. Každé prázdniny jsme jezdívaly k babičce do Hýskova a protože jsme byly dítka značně vyhublá (to se v pubertě docela dobře napravilo), babička vždycky vytáhla do boje s naší hubeností a rozhodla se, že nás během našeho prázdninového pobytu vykrmí. Nám by bývalo vyhovovalo, kdyby nás hodlala vykrmovat sušenkami a bonbóny (to jsme vždycky navrhovaly při nakupování v jednotě), jenomže to se babička jen tak zhluboka zasmála, ta měla jiné vykrmovací „prostředky“! Byla výborná kuchařka, což o to, jenomže když máte v třicetistupňových parnech obědvat houskové knedlíky se slepicí v jakýchkoli omáčkách (tam šlo především o ty houskové knedlíky – skutečná kola od vozu nevídaných rozměrů, bramborové saláty s řízky také nevídaných rozměrů, ovocné knedlíky veliké jako květák a vdolky s centimetrem povidel, odpadnete zhruba po dvou soustech. „Kolik si dáš knedlíků?“ „Jeden, babičko, jeden!“ „Prosím!“ „Čtyři sníš, to ti povídám!“ Děda se tomu vždycky smál za stolem a my dvě nebohé hubené děti (starší sestra problém neměla), odevzdaně táhly naložený talíř ke stolu. Už z toho pohledu do talíře nás obvykle přešla chuť a po dvou soustech jsme toho měly doslova až „po krk“. A pak to přišlo. Dloubání se v pokrmu, prošení, slibování, také jsme plakaly, trucovaly, knedlíky jsme viděly dvojmo, maso taky a babička seděla jako dohled, protože si nás pohlídá, abychom to snědly, (seděla u nás a pletla nebo háčkovala), protože přece ten Boží dárek nenecháme zkazit a hlavně! Takový vyžlata mamce zpátky nevrátí! Ona to dokáže! No, nedokázala to, co vám budu povídat. Když jsme totiž jednou ve tři hodiny odpoledne padaly obličeji do paprikové omáčky, přišoural se k nám děda a pronesl větu, která zachránila úplně všechno – naše prázdniny, žaludky, náladu. Větu za kterou ho budeme do smrti milovat… ta věta zněla: „Sousedi mají psa“ a potutelně spiklenecky se usmál. Nelenily jsme. Knedlíky postupně nenápadně putovaly do kapsiček trenýrek, případně tepláků, a při odchodu na čůrání letěly přes plot k vlčákovi Rexovi. Jak ten se měl! Rychle pochopil a pak už vždy čekal. Nám Božího dárku nebylo vůbec líto, my jsme byly šťastné, že jsme se ho zbavily, babička byla náramně spokojená, jak nám to jezení jde a opakovala, že jí se odporovat nemá, protože ona VŽDYCKY dosáhne svých vytčených cílů. Nakládala nám porce, nám to nevadilo, vlčák Rex se nažral, děda se chechtal (ona babička nutila k pojídání nadměrných porcí i jeho a než by se hádal, tak to mrskl z okýnka Rexovi rovnou – jedl v kuchyni, byl tedy krytý). Všichni byli spokojení, každý dosáhl svého. Pravda, hezké to vůči babičce nebylo. Ale co jsme měli dělat? Byla hodná, snažila se nám dopřát, pekla nám koláče a vlastně stála pořád u plotny, vařila, pekla, smažila, myslela, abychom neměly hlad a pěkně přibývaly na váze… Inu, všeho dobrodiní s mírou. Jaroslava Drábová
VN16-17_2010.indd
3
Ilustrační foto.
25.8.2010, 15:42
Votické noviny
4 strana
ročník XX, číslo 16-17
Rozhovor se zastupitelem Jiřím Peškou Představte se našim čtenářům.
Obávám se, že mě tu zná skoro každý, ale přesto: ve Voticích bydlím od malička, i když oba moji rodiče pocházeli od Mladé Vožice. Vyučil jsem se nástrojářem v bývalé Tesle, kde jsem po absolvování večerní průmyslovky pracoval na kooperaci a potom jako požární technik. Touto profesí spojenou s bezpečností práce se živím dodnes. Protože jsem po vážném úrazu v průběhu vojenské služby nemohl pokračovat v aktivním sportování, věnoval jsem se trenérské práci ve fotbale, většinou u mládežnických mužstev. Kromě toho jsem od mládí myslivcem a dosud aktivním hasičem – u místního sboru zastávám funkci starosty. Bydlíte ve Voticích. Co vám ve městě jako občanovi chybí?
Pokud je otázka postavena takto, tak vlastně skoro nic. To je zapříčiněno hlavně asi věkem, pracovním zaneprázdněním. Takže tím, že skoro žádný volný čas nemám. Potěšilo by mě, kdyby se potlačila nevraživost mezi různými zájmovými skupinami ve městě a všichni se snažili spíše táhnout za jeden provaz, protože tak jde všechno mnohem snáze. V programu strany, za kterou jsem členem tohoto zastupitelstva, bylo vybudování sportovní haly, ale tento nápad nebyl nikým podpořen.
zájem. Byl jsem na akcích, kde byl plný sál, ale i na několika, kde tomu tak nebylo. Já pravidelně navštěvuji fotbal, kde se hraje vytoužená divize a hlavně se na „to“ nechá i koukat. Snad jsem byl zvyklý z minulosti na víc mládežnických družstev, ale to záleží na spoustě různých okolností. S ohledem na kulturní vyžití vím, jak obtížné je sehnat smysluplnou zábavu pro spoluobčany, což je vždy spojeno s nebezpečím ztráty na vzniklých pořadatelských nákladech. Jaké bylo uplynulé volební období? Co se votickým zastupitelům povedlo?
Myslím, že občané města mohou posoudit sami, co se zastupitelům a radě podařilo a co naopak nepodařilo dovést do zdárného konce.
V čem jste naopak viděl slabé stránky stávajícího zastupitelstva?
Snad v menší informovanosti zastupitelů o řešení současných problémů a připravovaných výhledových akcích. Také se mi nelíbilo, že někteří zastupitelé opustili předčasně jim svěřené funkce. Jak hodnotíte atmosféru posledních zasedání zastupitelstva?
Vždycky je lepší, když dojde k byť ostřejší výměně názorů, než když se všechno ospale odkývá. Asi to souvisí i s předchozí otázkou. Splnila role zastupitele Vaše očekávání?
V podstatě ano.
Sám máte děti. Co mohou podle Vás Votice nabídnout rodinám s malými dětmi?
Mám dva syny, ale nejsem „děda“, takže mi chybí kontakt s problematikou výchovy a vymýšlení zábavy pro mladou generaci. Z tohoto pohledu se mi zdá, že od doby, kdy byli moji synové v žákovských letech, se ve městě možnosti zábavy a snad i kulturního vyžití mládeže dost zlepšily. Jsem spíš zastáncem aktivního přístupu každého jednotlivce podle vlastní chuti a dispozic do sportovních oddílů, junáka, výtvarných nebo zájmových kroužků a podobně. Jak se stavíte k privatizaci městských bytů?
To je poměrně citlivá otázka. Můj názor je, že pokud město nepotřebuje z nějakého důvodu nutně peníze, nemělo by se zbavovat majetku, který ho příliš nezatěžuje. Jiná situace by nastala v případě, kdy o koupi projeví zájem sami nájemníci a bylo by s nimi možné dohodnout přiměřenou cenu a podmínky.
Jiří Peška. Foto: Jana Pavluková
Jste aktivním myslivcem, zajímáte se o přírodu. Neslušelo by podle Vás votickému náměstí více zeleně?
Revitalizace náměstí v plánované podobě se asi v tomto volebním období nepodaří uskutečnit. Protože je plocha náměstí pokryta obtížně prostupnými vrstvami původní kamenné dlažby a následně silnou živičnou vrstvou, není možné zde vytvořit jakýsi park. Pokud z náměstí zmizí parkovací plochy, přestěhuje se pohyb nakupujících obyvatel tam, kde parkování bude. Je tedy potřeba najít zlatou střední cestu, která zohlední jisté množství zeleně i nutnou velikost dopravních ploch. Když má někdo chuť na vycházku do přírody, nemá to kterýmkoliv směrem z náměstí daleko. Myslíte, že mají lidé ve Voticích dostatek kulturního vyžití? Zúčastňujete se pravidelně kulturních akcí?
Způsob kulturního vyžití si obvykle určuje a porcuje každý sám podle vlastních rodinných a ekonomických možností, a samozřejmě také podle nabídky. V našem městě je nabídka kulturních akcí v poslední době poměrně slušná, ale je asi velice těžké odhadnout divácký
VN16-17_2010.indd
4
25.8.2010, 15:42
Jana Spálenková
VN16-17_2010.indd
5
25.8.2010, 15:42
Votické noviny
6 strana dokončení ze strany 1
ročník XX, číslo 16-17
Proč prodávat dům či byt prostřednictvím realitní kanceláře?
Zajímal jsem se o realitní činnost již dříve, navštívil jsem několik realitních kanceláří a pokaždé jsem v krátké době zjistil, že je v těchto společnostech něco, co se mi nelíbí. Nemyslím tím ani nepoctivý přístup ke klientům, spíše jsem viděl to, že práce nebyla prováděna s plným nasazením, že inzerce nemovitostí na internetu byla na průměrné či slabé úrovni, inzerce opožděná, klienti nebyli dostatečně informováni o průběhu prodeje, že pracovníci kanceláře měli nevyřízené telefonáty s klienty, že text smluv neodpovídal jejich významu atd. U společnosti AVAREAL jsem zpočátku sbíral informace, naslouchal, pozoroval a záhy jsem nabyl přesvědčení, že tady se vyžaduje špičková práce na všech úrovních a netrpí se liknavý přístup k práci. Etický kodex je závazný. Tady je důležitý klient a jeho potřeby. Bude-li chtít v budoucnu opět řešit něco v oblasti realit, obrátí se již bez váhání na nás.
Soukromý inzerent je spokojen s tím, jakým způsobem svou nemovitost nabízí. Dal to do novin a má to na internetu. Společnost AVAREAL dbá na špičkovou inzerci. Inzerujeme na 105 realitních serverech a v mnoha významných periodikách. To soukromá osoba nikdy neobsáhne, o aktualizaci ani nemluvím. Systém prodeje přes realitní kancelář má navíc ještě zásadní výhodu – je to bezpečnost prodeje, nestane se, že by někdo něčím zlým úmyslem či neopatrností přišel o své peníze. Makléř, potažmo realitní kancelář má přehled o trhu nemovitostí, o cenách v daných lokalitách a má nástroje, s jejichž pomocí dříve či později spolehlivě najde nejvyšší možnou tržní cenu nemovitosti. To se soukromé osobě nepodaří. A tak je naprosto běžné, že si prodávající libuje, že nemusel nikomu platit provizi a přitom netuší a zůstane mu navždy utajeno, že přišel o daleko více peněz tím, že nejvyšší tržní cenu nenašel.
Domníváte se, že je možné, aby ceny nemovitostí dále klesaly?
Jaké jsou předpoklady pro tuto práci a předpoklady přijetí? Jak pečlivě si kancelář budoucí makléře vybírá?
Myslím si, že ceny nemovitostí obecně ještě o nějaké procento mohou klesnout. Řada odborníků tvrdí, že ceny se teprve v této době přibližují k reálným cenám. Jaké jsou tedy výhody a nevýhody exkluzivní smlouvy?
Je pravda, že o výhodách se vůbec nemluví, ale naopak se doslechnete, že klient je v „zajetí“ realitní kanceláře. Podle mého názoru je v jejím náručí. Jeden partner na úrovni dokáže vaši nemovitost prodat lépe a co je důležité – bezpečně. Váš osobní makléř i na základě osobnějšího vztahu ví o potřebách klienta daleko více než někdo, kdo se objeví, v letu nafotí, zmizí a už se neukáže. Takových případů je velmi mnoho. Osobní makléř se o zakázku zákonitě stará lépe než o tu, o které ví, že je předmětem zájmu dalších kanceláří, které často zakázku degradují. Bez smluvního vztahu je podej velmi riskantní, zejména u nemovitostí. Pro mě je nepochopitelné, že mnozí prodávající dají právo prodávat někomu bez písemné smlouvy a domnívají se, že udělali dobře. Tvrdím, že hůře to udělat nemohli. Může přijít veliké zklamání. Na lecjaké levné zboží za pár korun požadujeme paragon a na největší obchod svého života nepožadujeme vůbec nic a ještě se bráníme smluvnímu vztahu, který jasně definuje práva a povinnosti obou smluvních stran. Jen žádný podpis, který mě chrání, jen žádnou péči o můj majetek!
Tuto práci si může zkusit každý, kdo má chuť pracovat a být spolehlivý, trpělivý, přesný, dochvilný, aktivní. Je nutné dodržovat daná pravidla. Zásadní význam dávám vztahu ke klientovi, je třeba navázat takový kontakt, abychom zjistili jeho potřeby a priority a ty následně respektovali. Dobré vztahy s klienty jsou předpokladem klidného a úspěšného chodu celého obchodu. Popište mi prosím proces od samotného záměru prodat dům až po realizaci prodeje.
Na schůzce nás majitel provede nemovitostí, v klidu si sedneme a majitel nám předloží své představy o prodeji, my jemu ukážeme, jakým způsobem můžeme jeho představy realizovat a společně vypracujeme celou strategii prodeje. Právě tato důležitá fáze bývá často opomíjena a mohou pak vzniknout různá nedorozumění. Spěch není na místě. Následuje výpis dat a údajů o majiteli a o nemovitosti do tabulek. Majitel předloží doklady, které prokazují jeho vlastnictví. Provedeme fotodokumentaci v patřičném rozsahu. Sepíše se zprostředkovatelská smlouva s dohodnutou cenou
nemovitosti. Následně je celá zakázka převedena do počítačového systému AVAREAL včetně popisu pro server s řadou dalších dílčích výstupů pro vývěsky a tištěnou inzerci. Z realitního serveru AVAREAL se pak zakázka exportuje na další realitní servery. Tím je započato s inzercí, která může být podle potřeby všestranně aktualizována. Naši obchodní partneři nadále vyvíjejí činnost, směřující k zajištění další dílčí inzerce a přesunu poptávek k makléři. Propojováním nabídek a poptávek se vše zrychluje. Zájemci o nemovitost se přes operátorku dostanou do kontaktu s makléřem a obdrží další informace, sjednají se schůzky na nemovitosti. Kupec skládá rezervační poplatek, nemovitost je zablokovaná pro další prodej, vypracuje se kupní smlouva a pak následuje katastr nemovitostí. Je zaplaceno a obchod je u konce. Vše má přesně vymezené pořadí. Nabízí AVAREAL pracovní možnosti?
Ano, stále hledáme realitní makléře a obchodní partnery, protože práce na realitním trhu je dost i v současné době. Myslím si, že tato firma má šanci na rozšíření, když porovnávám její výsledky s ostatními realitními kancelářemi a způsobem jejich prezentace, zjišťuji, že tato realitní společnost převyšuje ostatní konkurenty v mnoha ohledech. Myslím si, že se počet spolupracovníků bude zvyšovat. Jaký je systém odměňování v této společnosti? Musí zájemce skládat finanční vklad při vstupu do této realitní kanceláře?
Systém odměňování je poměrně složitý, každopádně začíná se od nuly – pokud neprodáte nemovitost, není žádná odměna. Zájemce o pozici realitního makléře si zaplatí pouze tři semináře, žádný vstupní poplatek se nehradí. Pak už je jen na něm, jak se mu bude dařit. Nad sebou má ale stále odborný dohled. Přeji Vám hodně úspěchů ve vaší činnosti. Děkuji i Vám za možnost přinést trochu osvěty v oblasti prodeje realit.
Pokud klient uzavře s realitní kanceláří exklusivní smlouvu, vyplývají z jejího porušení (kdy si dům pak prodá sám, například), nějaké sankce?
Zprostředkovatel je oprávněn nárokovat po prodávajícím ušlý zisk ve výši sjednané provize, vždyť investoval nemalé prostředky do práce všech lidí, kteří se na zprostředkování podílejí, do propagace na realitních serverech, v tisku atd. V praxi se tento jev objevuje jen velmi zřídka a každý případ je posuzován individuálně. Opakuji však znovu, neživí nás žádné pokuty, to není cesta k dobré pověsti společnosti. Podle vás je tedy lepší prodávat nemovitost vždy ve spolupráci s realitní kanceláří?
Ano, realitní kancelář je profesionálním partnerem na tomto poli. Kdo z nás prodává dům, byt, chatu, provozovnu či zámeček dnes a denně… Realitní makléř se touto činností zabývá každý den, je na tuto práci připravován a stále si doplňuje na tematických seminářích znalosti tak, aby dokázal zvládat i komplikované případy. Důležitá je kvalitní prezentace nemovitosti.
VN16-17_2010.indd
6
25.8.2010, 15:42
Jaroslava Drábová
Votické noviny
ročník XX, číslo 16-17
strana 7
Region
Sibiřánek na cestách po jižních Čechách a severním Rakousku Druhý červencový týden strávila parta dětí a dospělých z Cykloturistického oddílu při TJ.Sokol Miličín v Suchdole nad Lužnicí. Není náhodou,že jsme se v těchto místech ocitli s dvouletou přestávkou již počtvrté. Příjemné bydlení v chatovém táboře, výborná strava v místní školní jídelně a nekonečný rovinatý lesnatý terén od Třeboně až po České Velenice je pro nás - cyklisty amatéry - velkým lákadlem. Teploty se každodenně šplhaly i přes třicet stupňů Celsia a tak bylo nutné volit trasy vedoucí k vodě a ke koupání. Odpoledne jsme trávili u Staňkovského rybníka, jehož východní břeh je zároveň státní hranicí s Rakouskem; zde se děti vyřádily na šlapadlech. Cílem byl i kemp s tobogánem v Chlumu u Třeboně. V suchdolských pískovnách jsme se chladili po každé večeři a mnozí i před snídaní. Cestou do rakouského Schremsu, kde naleznete zajímavou rozhlednu Schody do nebe, jsme se osvěžili v rašelinném rybníku. Naše putování vedlo i na třeboňský zámek a blízkou Schwarzenberskou hrobku – nazpět jsme jeli půvabnou chráněnou krajinnou oblastí s množstvím rybníků a květeny. Městské upravené prostředí jsme naopak viděli v Gmundu, kam jsme se dopravili vlakem. Návštěvníci by neměli při svých toulkách vynechat přírodní park Blockheide ležící na patnáctém poledníku. Je zajímavý nesčetnými kamennými útvary a rozhlednou, ze které je pěkný výhled na českou stranu. České Velenice jsou druhou stranou města. Zde asi nejvíce zaujme rozlehlé vlakové nádraží. Řeka Lužnice tvořící státní hranici je tady spíše potokem. Na kole jsme urazili přes dvě stě kilometrů, což je zejména pro ty nejmenší děti pěkný výkon. Domů jsme se vraceli opálení a poštípaní od komárů plni nevšedních zážitků. Sponzorské dary poskytl Obecní úřad Miličín, Mydlářka a.s., Sibagro s r.o., Mrvíkovi a Heverovi. Děkuji všem zúčastněným a těším se na další výlety v sedlech kol. info na www.ceskasibir.cz Jana Plačková a Jiří Ploc
VN16-17_2010.indd
7
25.8.2010, 15:42
Votické noviny
8 strana
ročník XX, číslo 16-17
Václav Vydra navštívil o. s. Zajíček Herec Václav Vydra se svou ženou navštívíli 16. srpna občanské sdružení Zajíček na koni na Letním integračním táboře v Bučovicích u Votic. Václav Vydra návštěvu Zajíčku osobně přislíbil již dávno a zároveň Zajíček zvítězil v internetové soutěži Co nás baví, jejíž tváří je i tento herecký pár. Odpoledne plné dětí a koní bylo obohaceno povídáním, úsměvy, focením a autogramiádou... Tábory Zajíček na koni pořádá od roku 2005. Letos proběhly čtyři turnusy, které pomohly více než stovce znevýhodněných dětí. Děkujeme Janě Bouškové a Václavu Vydrovi, děkujeme všem, kteří nám pomohli tábory uskutečnit. 15. srpna od 15.00 Proběhlo další ze Zajíčkovo zábavných odpolední pro děti na Votickém náměstí. Povozit se na konících, zaskákat si do hradu a kouzelné země, vyrobit si panenku a zúčastnit se soutěží přišlo na 120 dětí.... Za přízeň děkujeme nejen svatému Petrovi, který i přes to, že celé dopoledne to vypadalo na déšť, seslal sluníčko a teplo, ale hlavně i městu Votice, jež nám s akcí vydatně pomohlo...Těšíme se na všechny děti z Votic a okolí v listopadu na tradičním průvodu svatého Martina...
Společnost
PĚT TVOŘIVÝCH DNÍ S OVČÍ VLNOU VE SPOLKOVÉM DOMĚ První srpnový týden byl ve Spolkovém domě ve Vlašimi věnován dalším tradičním řemeslům, tentokrát zaměřeným na zpracování ovčí vlny. Účastnice Velkého kurzu s ovčí vlnou měly jedinečnou příležitost se od 4. do 8. srpna seznámit s čištěním ovčí vlny, spřádáním vlny na kolovrátku nebo tkaním na tkalcovských stavech, a to pod profesionálním vedením lektorek Daniely Linhartové st. a Daniely Linhartové ml. z Prahy. „Také o téměř zapomenutá řemesla jako je tkaní či předení projevilo zájem velké množství zájemkyň především z Vlašimi a okolí,“ uvádí Eva Hájková, vedoucí Spolkového domu a organizátorka kurzu, a dodává: „Pro většinu z nich to bylo jedinečných pět dní, strávených objevováním kouzla postupného zpracování ovčí vlny od jejího praní, česání přes barvení, její spřádání na kolovrátcích, tkaní přadýnek až po časově i technicky náročnější tkaní na tkalcovských stavech. Nechybělo ani plstění za mokra či za sucha pomocí jehly.“ Během kurzu vznikla celá řada krásných výrobků, ženy se zajisté inspirovaly k další tvořivé činnosti s ovčí vlnou. Velkým přínosem byl pro ženy zajisté také samotný čas, strávený společně na kurzu – mohly si mezi sebou předávat své zkušenosti, zapomenout na starosti všedních dnů a věnovat svůj čas i energii tvořivé a radostné činnosti. K pohodové atmosféře přispěla také samotná paní lektorka, která všem trpělivě předávala své dlouholeté zkušenosti s ovčí vlnou. Součástí kurzu byla navíc čtvrteční exkurze do Muzea venkova v Milovanicích, kde účastnice kurzu provedla paní Daniela Kozlová. Návštěvnice seznámila s exponáty malého rodinného muzea – zpravidla nářadím a pomůckami téměř zapomenutých řemesel našich předků, ale i předměty denní potřeby. Předměty připomínající nelehký život na středočeském venkově před více než půl stoletím získali manželé Kozlovi z blízkého či vzdálenějšího okolí. Zpátky do současnosti přivedla návštěvnice návštěva pastviny s kozím a ovčím stádem, o které se manželé společně starají.
VN16-17_2010.indd
8
Velký letní kurz s ovčí vlnou se uskutečnil v rámci projektu „Živé tradice Podblanicka“, který je spolufinancován Evropskou unií v rámci Programu rozvoje venkova prostřednictvím realizace místní rozvojové strategie MAS Posázaví.
Více o činnosti Spolkového domu naleznete na www.spolkovydum.cz nebo se můžete informovat na telefonu 737 505 605. Mgr. Eva Hájková – vedoucí Spolkového domu
25.8.2010, 15:42
Votické noviny
ročník XX, číslo 16-17
strana 9
Kulturní kalendář
Kulturní kalendář VÝSTAVY 24. 7. - 30. 9. Sdružení Miláčov Vás zve na výstavu historických fotografií, map, dobových pohlednic a leteckých snímků Vrchotovy Janovice - paralela pohledu Pohádkové léto „U Modré kočky na Kopečku“ Ne 29. 8. Staropražští heligonkáři od 18,00 hodin koncert Ne 5. 9. O chytré kmotře lišce od 18,00 hodin pohádka KONCERTY 4. 9. Pouťová zábava Kde: miličínská sokolovna Hraje skupina Rock Wonder 10. 9. Wentyl rock Kde: Vlčkovice stodola ve 20,00 hodin Vstupné 70 Kč OSTATNÍ KULTURNÍ A SPOLEČENSKÉ AKCE 28. 8. Volejbalový oddíl při T. J. Sokol Miličín pořádá Tradiční volejbalový turnaj „O pohár starosty Miličína“ Kde: na hříšti „Pod sokolovnou“ od 8,00 hodin Přihlášení družstev do 26. 8. 2010 na tel.: 724 303 694 Občerstvení zajištěno 17. 9. - 19. 9. BenJamIN 2010 - víkendové Jamboree ORJ Benešov vás srdečně zve na oslavu 20. výročí obnovení Junáka Kde: Přírodní divadlo Konopiště KINO VOTICE Kino Votice – prodej vstupenek 1 hodinu před představením, jednotné vstupné 74,- + 1,-. Informace na tel.: 736 245 607, 731 481 996 So 11. 9. od 20:00 Chlupatá odplata St 15. 9. od 16:00 Jak vycvičit draka So 18. 9. od 20:00 Twilight sága: Zatmění KINO VRCHOTOVY JANOVICE Pátek 27. 8. Kabát /revival/ + Prasátor rocková taneční zábava Sobota 28. 8. Kajínek kriminální thriller ČR
VN16-17_2010.indd
9
25.8.2010, 15:42
Votické noviny
10 strana
ročník XX, číslo 16-17
Rodinné centrum ve Vlašimi získalo dotaci na školku a hlídání Rodinné centrum Světýlka o.s. získalo dotaci z Evropského sociálního fondu (Operační program lidské zdroje a zaměstnanost – výzva na podporu slaďování profesního a rodinného života) pro projekt s názvem „Maminko, klidně pracuj!“. Rodinné centrum Světýlka se podílí na řešení situace v předškolní péči ve městě již od roku 2008, kdy provozuje denní Montessori školičku ve Spolkovém domě. Tu momentálně navštěvuje 13 dětí na plnou docházku a 5 dětí na částečnou docházku. Školka je v provozu každý pracovní den od 8 do 15 hodin. Provoz školičky byl již v minulosti podpořen dotací MŠMT, nicméně v roce 2010 byl hrazen z příspěvků rodičů a je zejména dotován dobrovolnickou prací všech dotčených. „Máme velikou radost, že grant vyšel, práce s dětmi nás baví, ale dlouhodobě není udržitelné tuto práci dělat dobrovolnicky. Dotace nám pomůže vytrvat v práci, která je nezbytná. Vždyť ve Vlašimi bylo letos přijato 100 dětí do školek ve městě, ale 86 dětí bylo odmítnuto, přitom dětí z naší školičky k zápisu ani nešly“, vysvětluje Andrea Smékalová, předsedkyně občanského sdružení. Projekt bude realizován ve 2 etapách. V prvním školním roce 2010/2011 bude podpořen provoz Montessori školičky ve Spolkovém domě a bude realizována služba hlídání dětí pracujícím maminkám v nové budově Městského domu dětí a mládeže. V dalších 2 školních letech (2011 – 2013) počítá projekt s tím, že Město Vlašim postaví novou školku na Vorlině, na kterou získalo dotaci. Grant ESF je tedy v dalších letech určen na provoz tzv. Centra denní péče, které bude u nové dvoutřídní MŠ postaveno. Centrum denní péče není klasická školka, jedná se o zařízení, které je určeno těm nejmenším dětem od
2 let. Mohou jej také využít rodiče postižených, hyperaktivních, velmi nadaných, nebo jinak „jiných“ dětí, které často potřebují specifickou péči a nezřídkakdy také přítomnost rodiče v budově (pro případ nutné asistence). Na projektu spolupracují Město Vlašim a Prádelna Kyselý, a.s. Celková dotace činí
2 958 150,14 Kč, což je 100 % nákladů. Projekt začíná od 1. října 2010. Školka i hlídání dětí jsou určeny pouze pracujícím nebo podnikajícím maminkám. Více informací: www.svetylka.cz,
[email protected], 732104002, 775381122
Celostátní setkání členů Českého svazu ochránců přírody a přátel přírody Ve dnech 3. – 5. září se v areálu rekreačního střediska Blaník ve Smršťově nedaleko Louňovic pod Blaníkem bude konat celostátní setkání členů Českého svazu ochránců přírody a přátel přírody. Akci pořádá Základní organizace ČSOP ve Vlašimi, která letos slaví 20. výročí svého založení, ve spolupráci s Kanceláří ÚVR ČSOP v Praze. Pro účastníky je připraven zajímavý program. Jsou to různé semináře, např. o mláďatech v přírodě, o ošetřování dřevin, o broucích na Podblanicku. Připraveny jsou i výlety, jeden z pěších bude samozřejmě na bájnou horu Blaník, kterou mnozí účastníci ze vzdálenějších krajů navštíví poprvé. Autobusový výlet bude zaměřen na poznání historických památek na Podblanicku, zájemci navštíví např. Ratměřice, Odlochovice, Libouň, Pravonín. V sobotu večer bude mimo jiné country bál, pro děti je připravena noční hra. Celá akce končí v neděli, kdy si účastníci budou moci ve Vlašimi prohlédnout např.Záchrannou stanici pro živočichy, Okrasnou školku v Jinošově (obě tato zařízení ZO ČSOP ve Vlašimi provozuje) a nebo navštíví zámecký park. Partnerem akce je Radio Blaník. Dagmar Tlustošová
UPOZORNĚNÍ Základní umělecká škola ve Voticích
bude od 1. září 2010 vyučovat v budově ZŠ Votice
VN16-17_2010.indd
10
25.8.2010, 15:42
VN16-17_2010.indd
11
25.8.2010, 15:42
Votické noviny
12 strana
ročník XX, číslo 16-17
Benjamin 2010 Pro někoho krok, pro někoho cesta celým životem.“ To se stalo mottem skautské akce, která se chce ohlédnout zpět na uplynulých dvacet let a oslavit výročí oficiálního obnovení Junáka na benešovském okrese (a ostatně nejen na něm). BenJamin 2010, benešovské jamboree, vzdávající svým názvem současně hold zakladateli českého skautingu, Antonínu Benjaminu Svojsíkovi, se uskuteční o víkendu od 17. do 19. září v areálu přírodního divadla Konopiště a na jeho organizaci se kromě benešovských oddílů podílejí i oddíly z Neveklova, Votic, Vrchotových Janovic, Vlašimi, Týnce nad Sázavou a Kamenice. Páteční večer se zahájí ceremoniálem, v němž se přeneseme do minulosti a zavzpomínáme na všechna těžká období, která musel skauting v průběhu téměř celého minulého století překonat. Sobota bude nabitá aktivním programem, do něhož budou účastníci rozděleni po skupinách. Mezi aktivity patří například sjezd řeky Sázavy na raftu, týnecké lanové centrum, finská stezka nebo jumpdance, na své si ale samozřejmě přijdou i ti, kteří preferují klidnější zábavu, připraveny jsou rukodělné práce, fyzikální a chemické pokusy nebo procházka na Chvojen spojená s prohlídkou kostelíku. Večer nás čeká hudební projekce a zakončovací ceremoniál, který se bude obracet naopak do budoucnosti. Během nedělního dopoledne proběhne společná hra pro všechny účastníky dohromady a pak už jen loučení, balení a odjezd, doufejme že do všech koutů republiky. Přestože se bude jednat o akci primárně určenou pro skauty, a to nejen ty z benešovského regionu, v sobotu rádi uvítáme i veřejnost a zapojíme ji do aktivit pořádaných na místě, tedy v areálu přírodního divadla Konopiště. Cílem projektu je kromě oslavy výročí porevolučního obnovení Junáka také rozvinutí spolupráce mezi středisky na benešovsku a snad i zahájení tradice společného pořádání akcí. Podívat se můžete i na web www.benjamin2010.ic.cz, kde najdete veškeré informace.
Dopisy čtenáře Kočky a koťata, Milujeme je, jsou roztomilí, mazliví, chytří a svéhlaví, mají svůj osobitý charakter, to všechno o nich víme. Dříve hlavně chytači myší a nyní? Stále chytají myši, ale hlavně jsou miláčci v domácnostech, kde konkurují v oblibě s pejsky. To je jedna skupina kočiček a druhá skupina jsou tulačky. Kočky žijící volně a svobodně. Tak nějak to zní poeticky, ale existence mnoha kočiček není vůbec tak poetická a romantická. Dlouhé roky je známo, jak brutálně se zabíjejí koťata lopatou, jak se roztříští jejich lebka úderem na kámen, jak se topí stovky, tisíce koťat. Na jedné straně posíláme děti s potkánkem nebo křečkem k veterináři a na straně druhé považujeme zabíjení koťat za normální. Mohl by být úkol „Fauny“ tento stav změnit? Všichni víme, že východiskem je pouze sterilizace, nebo kastrace kočiček, ale to, že to víme, nestačí. Existují dva zásadní problémy, jeden je vysoká cena veterinárního úkonu a druhý pochytání „zdivočených“, volně žijících koček. U našich sousedů se každá chycená kočička sterilizuje na náklady státu, považovala bych to i u nás za důležité. Snad by bylo možné, po společném jednání veterinářů a organizací pro ochranu zvířat, popřípadě nadačních zařízení, aby došlo ke kompromisnímu řešení, kdy nutné náklady pro sociálně slabší majitele koček budou minimalizované. Toulavé kočky ve spolupráci s městskou policií, hasiči a „Faunou“ se pochytají, alespoň některé z nich. Možná nás napadne myšlenka, že kočičky vymřou. Jsem si vědoma nebezpečí, když se my lidé mícháme do přírodních procesů a narušujeme její rovnováhu. Ale náš vliv již dávno začal, myši, potkany trávíme, kočky krmíme hodnotným krmením, veterináři se předbíhají v lécích a metodách moderního léčení, náklady na léčení stoupají. Nic proti tomu, pouze reprodukční život koček je tak častý, že se před jeho problémem nesmíme schovávat. Marie Marešová Beztahov
Ještě ke koupání
Když paní Spálenková vypočítávala koupaliště v Benešově a ve Vlašimi, zase mě zamrzelo, že i v tomhle Votice zaostávají. Je to smutné i trochu ostudné, že v kraji rybníků si nemáme kde zaplavat! Máme sice také svojí historii budování koupališť, dokonce brigádnicky, ale tak trochu kocourkovskou. Koupaliště pod Amerikou by bylo krásné až na tu studenou vodu z lesů. Dnes už je zarostlé stromovím. Koupaliště nad fotbalovým hřištěm dokonce asi jednu sezónu docela dobře fungovalo než je zasypala přeložka silnice. Zbylo z něj jen torso malého rybníčku nad hřištěm. Ale kdysi jsme mívali pěkné koupání přímo za humny v „Kněžáku“, na „Pilaři“, na Hostišově i jinde. Dnes jsou rybníčky zpustlé, zabahněné, nepoužitelné. A přitom nejde jen o plavání! Vynakládají se miliony na protipovodňová opatření a likvidaci škod, ale nikoho nenapadne vyčistit rybníky, potoky a říčky! Na to však „nejsou peníze“! Dříve to takový problém nebýval – sedláci si bahno z rybníků vyváželi na pole. A tak asi nejbližší pěkné přírodní koupání je 20 km od Votic na Košíně, ale už v Jihočeském kraji. Pro nás i pro turisty projíždějící v létě Votickem špatná zpráva! P. Vokoun
VN16-17_2010.indd
12
25.8.2010, 15:43
VN16-17_2010.indd
13
25.8.2010, 15:43
VN16-17_2010.indd
14
25.8.2010, 15:43
VN16-17_2010.indd
15
25.8.2010, 15:43
Votické noviny
16 strana
ročník XX, číslo 16-17
Jezdecký klub ATREJ, aneb koně na Buchově Jak jste si jistě mnozí všimli, v posledních letech vzniklo v okolí Votic hned několik oddílů, klubů a společenství, zabývajících se chovem koní a prací s nimi. Mezi jedny z posledních a tedy nejmladších, patří i klub ATREJ se sídlem na Buchově. Nežli se o něm podrobněji rozepíši, rád bych zde, na stránkách Votických novin, vyzdvihl práci a obětavost všech lidí, ve všech spolcích, kolem těchto nádherných a ušlechtilých zvířat. Díky této činnosti mají možnost další generace koně nejen vidět, ale i s nimi pracovat a dozvědět se o jejich způsobu života. Nezůstává tedy pouze u obrázků a fotografií v knihách, zoologických zahrad, či vyprávění dědečků a babiček, za což jim patří obdiv a dík. Jak vše začalo. Před pár měsíci, kdy ještě na polích ležel sníh a slunce se objevovalo pouze sporadicky, mi zazvonil telefon. Ani jsem nestačil postřehnout, kdo volá a automaticky jsem ho zvedl. Na druhém konci se ozval ne neznámý hlas mé letité kamarádky Andrey. Vždy jsem věděl, že pracuje s koňmi, ale ani ve snu mě nenapadlo, že jednou bude téměř za humny. Hlas v telefonu mi překotně vysvětloval něco o tom, že se s přítelem a koňmi stěhuje na statek nedaleko Votic. Nachází se prý na Buchově - zdali to tam znám. Abych se přiznal, Buchov mám v hlavě díky historii s její vodní tvrzí, která v tomto kraji zanechala nesmazatelnou stopu. Při hlubším pátrání v paměti, ovšem k pověstnému záblesku, po kterém bych začal chrlit vše o krásách tamního kraje, nedošlo. Není to zrovna věc, kterou by se člověk rád chlubil, navíc, považuje-li sám sebe tak trochu za patriota. O to více jsem byl zvědav. Po několika telefonátech, které překlenuly měsíce, jsme se konečně domluvili na návštěvě. Nevím, v jakém stavu byl statek původně. Jedno je však jisté. Po příjezdu nás čekalo bílé stavení s velkým výběhem, kde se páslo cca 11 koní. Od těch nejmenších (a nemám na mysli hříbata), po ty velké (omlouvám se všem koňákům, ale bohužel se v jednotlivých plemenech nevyznám). Vše navíc umocněno nádherným okolím v záři zapadajícího slunce. Vřelého přijetí se nám dostalo nejen od majitelů, ale i od ostatních členů klubu. Při detailní exkursi a zhlédnutí všech míst s různými úpravami, opravami a předělávkami , jsme si teprve udělali obrázek o ohromné práci, kterou bylo pro funkčnost celého objektu, nutno vykonat. Stálo to ovšem za to. Návštěv jsme od té doby podnikli několik. Vždy v atmosféře více, než pohodové. Tuto možnost máte ovšem- i vy všichni. Jezdecký klub ATREJ je otevřen každému. Nejen lidem se zájmem o koně, ale i těm, kteří chtějí strávit příjemný den, či pouze pár hodin v klidném prostředí malebného koutu tohoto kraje, s nádechem časů dávno minulých. Možná se ptáte, co tedy můžete očekávat: - jezdecké kursy a vyjížďky do přírody pro začátečníky i pokročilé - výuka na jízdárně - možnost přípravy na zkoušky základního výcviku jezdce – pro získání jezdecké licence -možnost přípravy na show, či film a to jak koně, tak jezdce - příprava koní na zkoušky i sport (včetně obsedání) - členství v klubu (velmi dobrý kolektiv)
Pro majitele a chovatele koní: - ustájení v domácím prostředí (dle námi nabízených služeb a přání majitele koně) - možnost celodenního pobytu koní venku - krmení – granule, otruby, květ - čištění koní, péče o kopyta, dekování, pohybování koní – vše po dohodě Dále nabízíme: - zajištění dětských, soukromých i firemních akcí (co se koní týká) - svatby – kůň + dámské sedlo, koně + kočár VEŠKERÉ SLUŽBY JSOU NABÍZENY ROVNĚŽ V ANGLICKÉM A NĚMECKÉM JAZYCE. Jste-li sběrateli zajímavých okamžiků, nelze návštěvu této koňské usedlosti, než doporučit. Co více dodat. Snad jen, ať se klubu ATREJ v našem kraji líbí a popřejme mu mnoho úspěchů i návštěvníků. Kdo ví, třeba si mnozí z Vás konečně vyzkouší pohled na svět z koňského hřbetu, o kterém Mongolové tvrdí, že je tím nejkrásnějším na světě. Podrobné informace můžete dále získat na telefonním čísle 605 281 609 Andrea Zajíčková-Červenková (majitelka stájí), případně na internetových stránkách www.jkatrej.wbs.cz. Martin Schorný
Pro děti: -týdenní, víkendové, nebo docházkové tábory - výuka dětí od útlého věku -vožení a procházky pro děti
VN16-17_2010.indd
16
25.8.2010, 15:43
Votické noviny
ročník XX, číslo 16-17
strana 17
Sport
90 let votické kopané V letošním roce se votická kopaná dožívá devadesáti let. V lidském životě je to velmi vysoký věk, ale naše devadesátiletá oslavenkyně se právě nachází na vrcholu svých sil a bujaře se prohání po divizních hřištích, kam se v předcházejících letech svého života ještě nikdy nedostala. Je pravda, že se do míče ve Voticích kopalo už před 1. světovou válkou, ale přesný řád tomu „kopání“ dodalo až založení sportovního klubu v roce 1920. Vděčíme za to bratřím Rozenzweigovým, jejichž rodičům tehdy patřilo hospodářství, které se nacházelo na místě nynější nové radnice a prostorů za ní. Začátky byly těžké. Jediným majetkem klubu bylo nadšení všech členů a jediným pokladem se stal pravý fotbalový míč. Prvním úspěchem bylo získání prozatímního povolení městského úřadu hrát na obecní louce, kde v budoucnu mělo být, ale naštěstí nikdy nebylo, městské tržiště. Rozenzweigové ještě sehnali trámy na branky, oblečení a obutí si každý hráč musel opatřit sám. Velkou překážkou byly předsudky i dokonce nepřátelské postoje proti fotbalu (surová hra, školní zákazy). Hráčům se pohrdlivě říkalo „kopáči“, později „čutalisti“. Připomeňme si alespoň několik jmen těch prvních „kopáčů“ z votického fotbalového pravěku: Vilím, Toman, Opička, Pšenička, Spálenka, Trachtovi, Horák a další. První mistrovská utkání se hrála v roce 1933. Aby se mistrovství mohlo hrát, musel klub požádat městskou radu o povolení prodloužit původní rozměry hřiště 65 m x 44 m o 30 m délky a 4 m šířky na rozměry 95 m x 48 m, které téměř bez změny vydržely až do první poloviny 70 let minulého století, kdy byl vybudován nový stadion. Ta rovná louka, kde bylo a po velkých úpravách i je naše dnešní hřiště, je vlastně malý zázrak. Hledejte mezi votickými kopci a úzkými údolími tak rovnou plochu! Dnešní tribunu s moderním vnitřním vybavením předcházela dřevěná stavba, skrývající kabinu pro hosty, kabinu pro domácí, mrňavou kabinku pro rozhodčího, kam se vešel jen malý stolek, židle a dokonce i rozhodčí. Byl tu i malý sklad, kde byly uloženy dresy, kopačky, míče a brankové sítě – to byl celý majetek klubu. O hygienu bylo „dobře“ postaráno. Potok, který teče za tribunou, tam tekl už tenkrát. Stačilo ho přehradit kameny a drny, hladina se zvýšila asi o 30 cm a hned vznikla přírodní umývárna, kde se od jara až do zimy po každém zápasu dal smýt pot i bláto. Před 68 lety v roce 1942 - tehdy třináctiletý - jsem stál poprvé ve votické brance v mužstvu žáků. Byla válka. SK Votice měl tehdy v majetku 2 sady starých dresů,13 párů značně opotřebovaných kopaček a pouze jediný, často spravovaný míč. Hráči se tehdy k zápasům na soupeřově hřišti dostávali různě: například do Olbramovic pěšky, do Ml. Vožice na kolech (20km), do Neveklova na valníku taženém jedním koněm, který je vezl jen po rovině a s kopce, do kopce se šlo - apod. Až nyní po mnoha letech mohu prozradit, že jako hráči „áčka“ jsme byli profesionálové. V poločase zápasu jsme vždy dva dostali dohromady jednu láhev sodovky v ceně 50 haléřů! Ve Voticích má SK Votice významnou prioritu: za celých 90 let nikdy nepřerušil svou činnost. To se ovšem nedá říci o názvech klubu. Z původního názvu se v 50. letech stal Sokol. Spojením s uranovými doly u Heřmaniček se objevilo neuvěřitelné jméno: Baník Votice. Od první poloviny 60. let až do roku 1991 tu byl Spartak Tesla Votice. Hned v dalším roce převzala klub benešovská stavební firma Švarc, které už patřil i benešovský fotbal. Pod novým majitelem jsme se jmenovali „Švarc B Votice“. Brzy pak přišla nepříjemná skutečnost. Poprvé v dějinách našeho klubu zmizelo z jeho názvu jméno Votice a hrálo se pod jménem „Švarc B Benešov“. Na protest proti tomu vytvořilo „béčko“ nový klub: FC Votice. Do výčtu jmen už jen chybí dva názvy: Plynárny a nynější Marila. Vyjmenování soutěží, ve kterých jsme hráli, zjednoduším na sdělení, že jsme se objevovali ve všech soutěžích od 3. třídy až do nynější divize. Již jsem vzpomněl několik jmen našich prvních hráčů. Nemohu proto opominout, alespoň některé z těch, kteří po řadu let tvořili stabilní kádr mužstva už krátce před 2. svět. válkou a vytrvali až do r. 1946. Byli to bratrské dvojice Vyhnalů a Píců, Jos. Marek, řečený Mareček, Rich. Marek řečený Mára (nebyli příbuzní), Trapka zvaný Mauches a další. S nimi jsem si ještě po válce zahrál. Ani jména obětavých funkcionářů té doby nelze zapomenout: Fr. Demel, O. Pošmurný a pracovitý a spolehlivý M. Vaněček. Při příležitosti narozenin našeho klubu si dovolím jednu osobní vzpomínku. Poprvé se oslavovaly v srpnu 1945 a já je slavil vskutku mimořádně. Tu neděli se tehdy hrály 3 zápasy. První jsem odehrál v brance dorostu, druhý jsem ve svých 16 letech odehrál v brance jedenáctky „starých pánů“, jejichž brankář se dopoledne u Modré hvězdy značně unavil. Také třetí zápas zbyl na mne, protože tehdejší brankářská jednička Janeček se omluvil. Ke každým narozeninám patří i přání: Přeji votické kopané, aby v převážné většině zápasů získávala 3 body, aby těch bezbodových bylo jen velmi málo, aby sponzorů i diváků přibývalo, aby vedení města bylo vždy štědře nakloněno a chápalo nezastupitelnou důležitost tohoto druhu prezentace města. Hráčům všech mužstev přeji, aby se jim vyhýbala zranění, aby měli svůj sport rádi a ten jim skýtal jen samou radost! Pavel Pavlovský bývalý brankář Votic
Lukostřelecký klub Votice Pohár města Votic O víkendu 24. července - 25. července proběhl na votické střelnici FITA závod v terčové lukostřelbě o „Pohár města Votic“. Závod byl vypsán pro všechny věkové i soutěžní kategorie a celkem se ho letos zúčastnilo 53 střelců. Závodu se zúčastnil i čerstvě druhý z letošního Mistrovství Evropy dorostu Filip Pertlík, který, jak můžeme už s předstihem říci, celé víkendové klání vyhrál, ale o tom se blížeji zmíním ještě ve výsledkovém výčtu. Jak již bylo řečeno, závodu se zúčastnili střelci všech věkových kategorií, kdy v mladších žácích se nejvíce dařilo Michalovi Musilovi (610 bodů). V kategorii starších žáků se na 1. místě umístil Martin Kotík (620 bodů). V kategorii dorostenců dosáhl nejlepšího výsledku votický Filip Pertlík, který s celkovým nástřelem 1277 celý závod také vyhrál. Pěkným výsledkem se také prezentovala Eva Spálenková, která s nástřelem 1227 bodů vyhrála kategorii žen. Všichni doposud jmenovaní střelci soutěžili v kategorii reflexní luk. Závodu se zúčastnilo i několik střelců v kategorii kladkový luk, kde se na prvním místě umístil Vladimír Brada (1368 bodů). Vedení klubu děkuje touto cesto všem účastníkům a přeje jim hodně zdaru v dalších závodech.
3. kolo I. Ligy Ostrava, Mariánské hory V sobotu 31.7. 2010 proběhlo v Ostravě, Mariánských horách 3. kolo I.ligy dospělých v terčové lukostřelbě. Tentokrát byl závod vypsán jako FITA 70. Jednalo se tedy o jednodenní závod, kdy všichni střelci střílí na jednotnou vzdálenost 70 metrů. Za votické družstvo v mužích tentokráte nastoupilo opět trochu kombinované družstvo ve složení Filip Pertlík, Petr Heinrich a Pavel Klápa. V ženách nás reprezentovala již známá sestava Eva Spálenková, Radka Kronusová, Monika Vančurová a Martina Vincíbrová. Muži se letošní rok bohužel výsledkově poněkud trápí a změnu k lepšímu nepřinesl ani tento závod. Muži si tentokrát za jedno 6. místo a jedno 7. místo připsali 3 body do tabulky I.ligy. Celkem jich mají 17 a to jim stačí pouze na ne příliš lichotivé 7. místo v tabulce I.ligy. Naproti tomu ženy nám dělají svými výsledky opravdu radost. V Ostravě si za dvakrát 2. místo připsaly 4 body do tabulky I.ligy. Celkem jich mají 13, což jim zajišťuje krásné 2. místo za vedoucí Ostravou. K příštímu závodu zajíždějí naše družstva do Kostelce na Hané, kde proběhne v termínu 4.-5.9.2010 poslední 4.kolo I.ligy družstev. Dovolte mi Vás všechny touto cestou ještě jednou pozvat na votickou střelnici, kde v termínu 11. - 12. září proběhne 19. Mistrovství České republiky v terčové lukostřelbě dorostu a kde budete všichni srdečně vítáni. Děkuji Vám za pozornost a držte nám palce! Petr Kronus Lukostřelecký Klub Votice
VN16-17_2010.indd
17
25.8.2010, 15:43
VN16-17_2010.indd
18
25.8.2010, 15:43
Votické noviny
ročník XX, číslo 16-17
strana 19
!!!Nová autoškola ve Voticích!!! Autoškola PL Výuka a výcvik sk. B 7 500 Kč Výuka a výcvik sk. B + E 4 900 Kč Kondiční jízdy sk. B Školení řidičů referentů sk. B Vycviková vozidla: Citroen C4, Škoda Fabia 1,9 SDI
Veškeré informace najdete na: www.autoskolapl.wz.cz tel.: 732 257 728 tel.: 603 377 767
VN16-17_2010.indd
19
25.8.2010, 15:43
VN16-17_2010.indd
20
25.8.2010, 15:43