1. Instalace OS Windows Spouštění počítače Vlastní start počítače probíhá v několika základních krocích. Nejprve po zapnutí nebo restartování je proveden reset (tedy základní inicializace). Následuje POST (Power-on self-test) tedy otestování a zkontrolování funkcí základních komponent PC (CPU, operační pamět, grafická karta, …). O tyto činnosti se stará BIOS (basic input output system), který se potom dále pokouší spustit start OS z některého zařízení (HDD, FDD, CD-ROM, NET, …). Hledá tedy podle nastavení zařízení které je schopno „bootovat“ a předá mu řízení.
Konfigurace BIOSu BIOS (Basic Input Output Systém … základní systém vstupu a výstupu). Jedná se o programové vybavení uložené v obvodu typu ROM (PROM, EPROM, EEPROM, FLASH) na základní desce. (pozn. ROM – read only memory, P – programable, E – erasable, EE – electrically erasable). BIOS je možné konfigurovat a nastavovat parametry počítače spuštěním příslušné utility. Do nastaveni (BIOS CMOS setup) se lze dostat hled při startu PC stisknutím klávesy DEL nebo podle typu základní desky jiné klávesy nebo kombinací kláves. Nastavení se ukládá do CMOS (výrobní technologie) paměti na MB (mainboard – základní deska). Tato paměť je zálohována pomocí baterie když je počítač vypnutý. BIOS je nutný hlavně pro start počítače, ale i pro další provoz počítače má svůj význam. Dnešní BIOSy jsou již typu Plug and Play (viz níže), umí se tedy nakonfigurovat samy a automaticky to také udělají. Není tedy většinou nutné skoro nic nastavovat (snad kromě času a data). Někdy je třeba pomocí BIOSu detekovat pevné disky. Občas je také třeba nastavit pořadí botování, tedy v jakém pořadí se má na discích hledat operační systém. S BIOSem je možné si trochu „pohrát“ a zvýšit tak výkon systému nebo jej také učinit krajně nestabilním. Každopádně měňte nastavení jenom tam, kde víte, co toto nastavení způsobí s neznámými položkami svéhlavě nemanipulujte, protože výchozí nastavení je od výrobce nastaveno tak, aby fungovalo (mělo by být optimální). Pokud nastavíte něco chybně počítač již nemusí vůbec nastartovat (příslušnou propojkou – jumper – na základní desce lze chybné nastavení „vyresetovat“, nemělo by tedy dojít k trvalému poškození). Plug & Play Systém Plug & Play (někdy též Plug and Play) vyvinula firma Intel. Jedná se o funkci, která umožňuje automaticky detekovat nové zařízení přidané do počítače a pokud možno je i nainstalovat. Má-li proces automatického rozpoznávání hardwaru fungovat, je nutné, aby základní deska, operační systém a zařízení, které se bude přidávat, funkci Plug and Play podporovaly. Pokud tomu tak je, pak se po vložení nové přídavné karty do počítače a jeho zapnutí spustí automaticky instalační program, který nový hardware nainstaluje a zprovozní (mezitím ovšem může vyžadovat vložení disku s ovladači). Jak se v BIOSu pohybovat (neberte to striktně – různí výrobci, různé ovládání) klávesa šipky Enter Esc PageDown/PageUp +/-
akce pohyb v menu vstup do podnabídky opuštění podnabídky změna hodnot změna hodnot
F10 F5 F1 F6 F7
uložit a odejít se Setupu předchozí hodnoty help odejít ze Setupu bez uložení nastavení Default hodnoty
Základní nastavení CMOS (Standard CMOS Feature) Datum a čas Tuto funkci nepřeskakujte, protože toto je základní údaj, kterým se řídí systém – spouštění plánovaných úloh a časové označení vašich dokumentů (souborů). Hard Disk Setup Má za úkol identifikovat nainstalované pevné disky. Máte zde tři možnosti: Auto/User/None. Jestliže nastavíte Auto, bude BIOS vyhledávat všechny disky při startu počítače automaticky, takže pokud si nejste jisti, jak disk nastavit ručně, volte tuto možnost. Mimo jiné je nastavena, jako Default a tedy doporučuji nechat ji tak, jak je. Na druhou stranu možnost User je poněkud rychlejší, protože zde počítači nastavíte potřebné atributy o vašem disku a on se nebude při každém startu zabývat jejich hledáním, což trošku (opravdu ale jen trošku) urychlí start systému. U disku nastavujeme tyto hodnoty (u nových disků a desek funguje autodetekce, zde jen pro informaci): • TYPE … typ disku • CYLS … počet cylindrů (tedy stop na jeden povrch disku) • HEAD … počet hlaviček • PRECOMP … od které stopy má být prováděn zápis redukovaným proudem; tato položka je pro nové disky zbytečná, používá se čísel 65535; -1; 0 • LANDZ … „přistávací“ zóna; kde se ukládají hlavy při zastavení disku – číslo poslední stopy • SECTOR … počet sektorů na jednu stopu • MODE … typ přenosového modu; pro HDD menší než 0,5 GB normal, jinak LBA, případně AUTO Pokud tyto položky nastavíte špatně bude disk pracovat špatně, nebo vůbec. Nicméně v menším měřítku to platí i pro ostatní položky. Floppy disk drives Uvádí typ nainstalované disketové jednotky. Video Standardně pro všechny grafické karty bude nastaveno VGA/EGA. Halt Při jakých chybách se má v průběhu iniciace zastavit – běžné PC - nastavte ALL. Advanced BIOS Features Dále upozorníme jen na nejnutnější a nejdůležitější věci, které se v Setupu nacházejí a se kterými se dá něco vylepšit. Anti virus protection „Enable“ (zapnuto) vás ochrání před některými viry, které mění soubory v bootovací oblasti. Může však působit neplechu a zbytečné poplachy při instalaci operačního systému, proto jej povolte raději až po jeho nainstalování. Poplach = pípání a blikání monitoru, zastaví počítač. Boot Up Features Jedná se o rozpis akcí, které se budou konat po nastartování počítače. Jednak, zda bude probíhat POST (Quick Power On Self Test), Enable sice opět urychlí start systému, doporučuje se ale nastavit z bezpečnostních důvodů „Disable“ (vypnuto).
First/Second/Third/Boot Other Devices Určuje, v jakém pořadí bude Setup hledat operační systém. Tedy na kterém zařízení jako prvním, druhém třetím ….atd. Těmi zařízeními mohou být pevný disk, disketové mechaniky, optické mechaniky, SCSI disky, síťové adaptéry, ZIP, USB Flash disky, apod. Advanced Chipset features BANK 0/1, 2/3 & 4/5 DRAM Timing Časování pamětí – možné jsou položky: SDRAM 8/10ns, Normal, Medium, Fast, Turbo, přičemž Turbo je nejrychlejší. Některé paměti, zvláště ty neznačkové, by mohly při tomto časování vykazovat chyby, je to tedy nutné, ozkoušet po nainstalování systému a případně trochu ubrat. (volby závisí na typu biosu) SDRAM Cycle Length Možnosti jsou Auto, 2, 3, kde nejrychlejší je 2, ale mohou se vyskytnout stejné problémy jako v předchozím případě, jinak 3 nebo Auto. AGP Aperture Size Určuje, kolik systémové paměti bude rezervováno pro AGP (Accelerated Graphics Port) grafickou kartu. AGP – Mode Možno nastavit 4x, 8x, k něčemu to ale bude jen v případě, že tento mód podporuje vaše grafická karta (jedná se o rychlost přenosů po AGP sběrnici) Integrated Peripherals Zde se nastavují mody, v jakých budou pracovat disky (UDMA, PIO). Ty doporučuji ponechat všechny „Auto“, dále je tu položka IDE HDD Block Mode – tedy jestli váš disk podporuje přenos po blocích, nastavení USB a paralelního portu. Většinou není potřeba nic měnit. Jinak lze zde zapína i vypínat právě tyto integrovaná zařízení na základní desce. Power Management Setup Zde je k dispozici možnost nastavit si jednak šetření elektrické energie pro případ, že s počítačem nepracujete (vypnutí monitoru, pevných disků atd.) nebo naopak, jakým způsobem se bude počítač zapínat (tlačítkem, klávesnicí, …). ACPI (Advanced Configuration and Power Interface) Řízení spotřeby – Enable/Disable. Health Status Pro kontrolu jsou zde teploty procesoru, desky a dostupná napětí, případně otáčky ventilátoru.
Příprava pevného disku pro instalaci OS (operační systém) Na novém disku je nutno nejprve vytvořit oddíly a pak je naformátovat. Při přeinstalaci Windows pak podle potřeby je možné jak měnit oddíly na disku, tak formátovat. Základní utilitou pro tvorbu oddílů na pevném disku je „fdisk“. Jeden fyzický disk může obsahovat několik oddílů a tvářit se tak před uživatelem jako více disků. K formátování „format“. Nejpoužívanější jsou parametry: • /q … rychlé formátování (format c: /q) • /s … formátování s přenesením systému na disk (format c: /s) • /q /s … rychlé formátování s přenesením systému na disk (format c: /s /q) Budete dotázáni, zda opravdu chcete naformátovat jednotku C: a upozorněni, že formátujete pevný disk a že při této operaci budou všechna data z tohoto disku ztracena. Pokud s tím souhlasíte, stačí potvrdit a systém zformátuje pevný disk C. Počkejte, než dokončí formátování.
Spuštění instalace Windows. Ze spouštěcí diskety pro windows 9x. Pokud máte vytvořenu spouštěcí disketu, vložte jí do mechaniky a restartujte PC. Počkejte, než proběhne kontrola hardwaru a detekce diskety v mechanice. Po chvíli by se objeví čtyři možnosti: 1. Nápověda 2. Spustit počítač s podporou jednotky CD-ROM 3. Spustit počítač bez podpory jednotky CD-ROM 4. Spuštění v minimální konfiguraci Použijeme možnost Spustit počítač s podporou jednotky CD-ROM. Další cca půl minuty se bude počítač načítat informace a potřebné soubory do operační paměti. Po načtení se objeví černá obrazovka s informacemi, ze kterých nás bude nejvíce zajímat informace o jednotce CD-ROM. Informace bude mít nejspíše podobu „Jednotka CD-ROM je jednotka X“, kde místo otazníku bude písmeno mechaniky CD-ROM. Nyní je možné provádět přípravu disku (formátování) nebo spustit vlastní instalaci. Po vložení instalačního CD je spustíme instalaci přepnutím se na tento disk (X:) a spuštěním programu „setup.exe“. (pozn. Předpokládám znalost základních DOSových příkazů DIR, CD, apod. !). Vytvoření spouštěcí diskety (bootovací diskety) Instalační disketa se dá vytvořit také několika způsoby. V operačním systému MS Windows 95 a 98 ji lze vytvořit přímo při instalaci, případně to jde i dodatečně pomocí ovládacích panelů. V operačním systému MS Windows 2000 se vytváří následovně: 1. Do disketové jednotky vložte prázdnou naformátovanou 3,5 palcovou disketu s kapacitou 1,44 MB. 2. Vložte disk CD-ROM s OS Windows do jednotky CD-ROM. 3. V nabídce Start klepněte na příkaz Spustit. 4. Do pole Otevřít zadejte příkaz x:\bootdisk\makeboot a: (kde x: je písmeno přiřazené jednotce CD-ROM) 5. Klepněte na tlačítko OK. 6. Postupujte podle pokynů na obrazovce. Budete potřebovat čtyři prázdné diskety s kapacitou 1,44 MB. Doporučujeme označit je Instalační disketa 1, Instalační disketa 2, Instalační disketa 3 a Instalační disketa 4. Poznámka: Tyto instalační diskety lze vytvořit v počítači, v němž je spuštěna jakákoli verze systému Windows nebo MS-DOS. Také doporučujeme udělat si spouštěcí diskety alespoň dvě pro případ, že by se na disketě vyskytla chyba. Z instalačního CD Pokud máte připravený disk a bootovací instalační CD s Windows 9x můžete nastartovat instalaci přímo z něj. Instalační program vás povede sám, takže se řiďte se jeho pokyny. Většinou nevzniknou při instalaci potíže a celá instalace trvá cca 30 – 45minut (dle konfigurace počítače a instalovaném operačním systému). Instalace Windows XP (i 2000) je velmi jednoduchá. Vložte instalační CD Windows XP. Počítač musí být nastaven tak, aby startoval (bootoval) z CD-ROM mechaniky. Pokud PC načetl CD, zobrazí na dobu cca 5 sekund informaci „Libovolnou klávesou spustíte instalaci z disku CDROM…“ Stiskneme tedy libovolnou klávesu a systém nás provede kompletní instalací. Počítač udělá vše za vás, je jen nutné potvrzovat určité dialogy. Dále (po nainstalování OS) musíme nainstalovat ovladače k vašemu počítači.
Dokončení instalace Po dokončení vlastní instalace, v jejímž průběhu můžete být dotázáni na jméno vlastníka, heslo Administratora (hlavní uživatel s maximálními právy), apod., je ještě často třeba doinstalovat ovladače pro některé HW vybavení PC (typicky: grafická karta, zvuková karta, síťová karta, …). Z instalačních médií dodaných k HW nebo z instalačních souborů stažených a uložených na disku spustíme instalaci a řídíme se pokyny na obrazovce. Po nainstalování veškerého HW je OS připraven k běžnému využívání a k instalaci aplikací. Instalace OS LINUX Instalace Linuxu se liší ve verzích vašeho softwaru. Nejsložitější je instalace starých verzí (jako Ubuntu Linux či RedHat Linux verze 1-8). Instalace Linux RedHat, Fedora Core či Suse nebo Mandriva je velice jednoduchá i pro naprosté začátečníky v práci s počítačem. Přesný postup při instalaci si můžete stáhnout v textové podobě na oficiálních stránkách té určité distribuce. Pokud umíte anglicky, není pro Vás manuál instalace v angličtině žádný problém. K novějším distribucím Linux lze sehnat i manuály v češtině. Ve zkratce nabootujete z CD a řídíte se pokyny na obrazovce. Nejsložitější na instalaci je zvolení kam na pevný disk se bude Linux instalovat (v případě že hodláte využívat současně na PC i OS MS Windows). Windows používá FS (file systém, systém souborů na disků) FAT nebo NTFS. Linux používá standardně svoje vlastní odlišné souborové systémy (Ext2, Ext3, ReiserFS, apod.). Je tedy třeba dát pozor kam instalujete (mohlo by se v extrémním případě stát, že si zrušíte oddíly s MS Windows a přijdete tak i o data).
Instalace kancelářského balíku Kancelářský balík MS Office XP. Minimální požadavky pro jeho používání vycházejí z nároků celé sady. Počítač by měl být vybaven minimálně procesorem Pentium 133 MHz, 24 MB operační paměti (pro Windows 2000 nim. 64 MB). Na pevném disku je vyžadováno minimálně 210 MB volného místa pro Office XP Standard, pro verzi Professional pak 245 MB, navíc pro aktualizaci systémových souborů je potřeba 115 až 170 MB, v závislosti na typu operačního systému. Údaje o nutném volném místu jsou pouze orientační, konkrétní hodnota je závislá na instalovaných komponentách. Doporučenou konfigurací je však počítač s procesorem Pentium III a 128 MB operační paměti. Kromě toho některé funkce mohou vyžadovat splnění dalších požadavků (např. přistup k Exchange Serveru pro integrační funkce elektronické pošty). Instalace se spustí automaticky po vložení instalačního CD do mechaniky. Prvním krokem je zadání kódu Product Key, který slouží k ověření pravosti instalačního media. Další krok umožňuje zvolení základního typu instalace. Pokud si zvolíte vlastní instalaci, můžete v dalším průběhu sami vybrat instalované komponenty, jinak se nainstalují standardní součásti. U instalovaných komponent je možno zvolit, aby se nainstalovaly až při prvním použití. Pokud budete chtít takto označenou funkci později v programu použít, budete vyzvání k vložení instalačního disku a dojde k jejímu automatickému doplnění. Upravit rozsah instalace můžete kdykoliv i sami pomocí ovládacího panelu Přidat nebo odebrat programy. Novinkou v Office XP je nutnost aktivace programů u výrobce. Jestliže aktivaci neprovedete před padesátým spuštěním programu, bude aplikace zablokována (soubory bude možno otevírat a tisknout, ale bez možnosti úprav). Cílem tohoto opatření je zamezit používání nelegálních kopií produktů, proto se při aktivaci zjišťuje, jestli není program se stejným kódem používán na několika počítačích současně. Průvodce aktivací se otevře při každém spuštění neaktivované aplikace. K dispozici jsou dvě varianty aktivačního procesu. Jednodušší a rychlejší je možnost využití internetu, kdy celý proces proběhne přímo z průvodce. Pokud nemáte k dispozici internetové připojení, můžete aktivaci provést telefonicky. Průvodce vám v tomto případě zobrazí telefonní číslo, na které (zdarma) zavoláte, a nadiktujete operátorovi potřebné údaje.
Metoda registrace, jež byla zvolena u produktů firmy Microsoft, s sebou nese i jistá úskalí. Např. je potřeba opětovně provést aktivaci po reinstalaci systému. V procesu ověřování platných licencí se navíc využívá monitorování hardwarové konfigurace počítače a není zcela jasné, jak bude obnovení registrace fungovat poté, co uživatel vymění některé komponenty, popřípadě zakoupí celé nové PC. Zřejmě až čas ukáže, jak se celá metoda osvědčí. Instalace jakýchkoliv dalších aplikací do počítače je opět velice jednoduchá. Spustíte instalátor (soubory install, setup apod.) z disku nebo CD a řídíte se pokyny. Většinou stačí jen určit potvrzovat nabízené volby a standardní instalace se provede bez problémů.
Konfigurace OS MS Windows Většina konfigurace OS, tedy nastavování parametrů HW i SW vybavení počítače lze provádět prostřednictvím Ovládacích panelů a nástrojů v nich umístěných. Lze zde konfigurovat nastavení prostředí Windows, zobrazení, nastavení síťových připojení, spravovat HW apod.
