Abstrakta – lékaři
Čtvrtek 26. 9. / 1. Blok: 9:30 – 10:45 1) Komplexní pohled na trauma v seniorském věku (15 min.) Autor: prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc. Pracoviště: Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství LF MU a FN Brno Abstrakt: Trauma u seniora je vždy nutno pojímat komplexně, a to již od samotné příčiny vzniku - zda v pozadí úvodního pádu nestojí řešitelná příčina instability jako je například arytmie. V oblasti řešení samotného traumatu byl za poslední desetiletí učiněn obrovský pokrok a stále jasněji se ukazuje nutnost razantního akutního přístupu s cílem co nejrychlejší mobilizace, prevence vzniku imobilizačního syndromu a minimalizace ztráty soběstačnosti. V případě již vzniklé imobilizace je nutno působit cíleně profylakticky proti jednotlivým složkám syndromu a zabránit tak rozvoji maligní kaskády komplikací.
2) Struktura kosti – současné poznatky (10 min.) Autor: doc. MUDr. Zbyněk Rozkydal Spoluautoři: Sklenský, M. Pracoviště: I. ortopedická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Abstrakt: Přednáška zahrnuje nejnovější znalosti o struktuře kosti a uvádí faktory její pevnosti. Cíl: Cílem je prezentovat současný pohled na strukturu kortikální a kompaktní kosti ve světle moderních metod. Materiál a metodika: Autoři sledují moderní metody zkoumající kvalitu kostní tkáně: histomorfometrie, micro CT, TEM- transmisní elektronová mikroskopie, SEM spektrální elektronová mikroskopie, dvoufotonová excitační fluorescence, mikrospektroskopie, SR synchrotronní radiace a micro X‑ray fluorescence. Sledují možnosti těchto metod na zobrazení mikrosktruktury kosti. Výsledky Struktura kosti se dá hodnotit na 4 úrovních. 1- Kolagen 10 nm, hydroxyapatitové krystaly 15-200 nm 2- Mineralizované kolagenní fibrily 200 nm 3- Kostní lamely 1-20 µm, osteony a hemiosteony 4- Kostní kompartment: kortikální a trabekulární kost ≥ 1 mm. Diskuze: Autoři prezentují přínos výše uvedených metod a obraz mikroarchitektury kosti. Diskutují faktory, které se uplatňují v pevnosti kosti. Kolagen- uspořádání kolagenních vláken, jejich cross‑linky, orientace a délka fibril. Krystaly- velikost, tvar, objem a uspořádání. Rovnováha mezi minerální a neminerální složkou kosti. Akumulace mikrozlomenin. Popisují rozdíly ve struktuře kosti zdravé a osteoporotické. Závěr: Moderní poznatky o mikrostruktuře kosti přispívají k hlubšímu poznání efektu léků ovlivňujících kvalitu kosti zvláště léků používaných při léčbě osteoporózy a dalších metabolických chorob skeletu.
3) Mapování tloušťky kortikální kosti proximálního femuru u pacientů se zlomeninou proximálního femuru (15 min.) Autor: prof. Dungl Pavel Pracoviště: Ortopedická klinika, Nemocnice Na Bulovce Abstrakt:
4) Zlomeniny u geriatrických pacientů z pohledu anesteziologa Úrazové nemocnice (8 min.) Autor: MUDr. Lenka Doležalová Spoluautoři: Jana Štrajtová, Tomáš Ráček Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt: S věkem pacienta klesá jeho výkonnost a schopnost vypořádat se se zátěží. Zátěž představuje vlastní úraz, operace i následná rehabilitace. S věkem u pacientů také přibývají chronická onemocnění. Problém se týká nejen vlastní anestezie ale celého perioperačního období. Cílem anesteziologa a intenzivisty je provést úspěšně pacienta celým tímto obdobím. My jsme se zaměřili na extrémní věkovou skupinu – pacienty starší 80 ti let. V souboru za rok 2012 bylo 213 pacientů se zlomeninou, z toho bylo 192 pacientů s frakturou končetiny – 136 bylo operováno tj. 81%, u zlomenin DKK bylo operováno 86% pacientů. Anesteziolog kontraindikoval celkem 16 pacientů – 7,5%, u zlomenin DKK pouze 5,6% pacientů – kardiální selhání, závažná Ao stenoza, těžká CHOPN. Sledovali jsme výskyt komplikací po operaci. Nejčastější byly komplikace ze strany CNS / psychomotorický neklid až delirium/ - 51% pacientů – nelišil se výskyt po celkové a spinální anestezii a vysoký byl i u pacientů neoperovaných. Kardiovaskulární komplikace - fisi s ROK 18% , selhání oběhu s nutností podávání katecholaminů 13%, AIM 2,5%.
Abstrakta – lékaři Nízký byl výskyt bronchopneumonií pouze 5% . Nízký výskyt respiračních komplikací u operovaných i neoperovaných pacientů přičítáme velmi dobré ošetřovatelské a rehabilitační péči / polohování, vertikalizace, dechová rehabilitace/. I neoperovaní pacienti jsou u nás vertikalizováni /sed na lůžku , do křesla, chodítko/, podmínkou je dobrá analgetizace. Naším společným cílem je zlepšit kvalitu života seniora po úrazu. U této extrémní věkové skupiny nemusí být vždy nejlepším řešením operace. Posoudit zda operace bude pro pacienta přínosem nebo zbytečným rizikem je obtížné. Důležité je respektovat i postoj pacienta a jeho rodiny.
5) Monitoring výskytu delirantních stavů u geraiatrických pacientů po náhradě kyčelního kloubu (8 min.) Autor: MUDr. Tomáš Tomáš, Ph.D. Spoluautoři: Andrea Pokorná (Katedra ošetřovatelstní LF MU), Irena Fialová (I. ortopedická klinika LF MU, FN u sv. Anny v Brně) Pracoviště: I. ortopedická klinika LF MU, FN u sv. Anny v Brně Abstrakt:
Čtvrtek 26. 9. / 2. Blok: 10:40 – 12:10 6) Traumatické indikace a operační technika náhrady ramenního kloubu (12 min.) Autor: prof. MUDr. Antonín Sosna, DrSc. Spoluautoři: David Pokorný, Petr Fulín Pracoviště: 1. Ortopedická klinika 1. LF UK a FN Motol Praha Abstrakt: Tříštivé zlomeniny proximálního konce pažní kosti s devitalizací fragmentů hlavice jsou hlavní indikací k náhradě ramenního kloubu. Rovněž zlomeniny s destrukcí úponů rotátorové manžety a zlomeniny s tříštivou zónou metafýzy a metadiafýzy patří mezi významné indikace endoprotézy. V přednášce prezentujeme základní typy fragmentace horního konce pažní kosti, jakož i příklady ošetření těchto zlomenin endoprotézami různých generací. V posledních 6 letech jsme do repertoáru ošetření těchto složitých zlomenin zavedli i reverzní náhradu ramenního kloubu, jejíž hlavní přednost spatřujeme v tom, že i bez rekonstrukce rotátorové manžety poskytuje podstatně lepší rozsahy pohybu, zejména elevaci a abdukci. V přednášce prezentujeme jednotlivé typy operační techniky a příklady výsledků těchto náhrad.
7) Význam reverzní náhrady ramenního kloubu pro řešení traumatických stavů (12 min.) Autor: prof. MUDr. David Pokorný, CSc. Spoluautoři: Antonín Sosna, Petr Fulín, Jan Štefan, David Jahoda Pracoviště: I. ortopedická klinika 1. LF UK, FN Motol, Praha Abstrakt: Reverzní náhrada ramenního kloubu přinesla do klinické praxe při řešení traumatických stavů zásadní převrat. V řešení posttraumatických stavů dává možnost zásadního zlepšení a obnovy funkce ramena. U traumatických stavů dává zřetelně spolehlivější výsledky oproti variantě anatomické. V přednášce shrneme výsledky více než 90 reverzních náhrad implantovaných v traumatických indikacích z celkového souboru 170 reverzních náhrad.
8) Endoprotetika ramenního kloubu v úrazové indikaci (7 min.) Autor: MUDr. Tomáš Pink Spoluautoři: Jiří Stoklas, Radek Kunovský, Anas Chaker Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt:
9) Výsledky náhrad ramenního kloubu v traumatologických indikacích (7 min.) Autor: MUDr. Petr Fulín Spoluautoři: David Pokorný, Antonín Sosna Pracoviště: 1. Ortopedická klinika 1. LF UK a FN Motol Praha Abstrakt: Se vzrůstající aktivitou pacientů a intenzitou násilí stoupá počet závažných tříštivých zlomenin v oblasti proximálního humeru. Jednou z variant u tříštivé zlomeniny proximálního humeru je implantace náhrady ramenního kloubu. V přednášce nastíníme jednotlivé traumatologické indikace aloplastiky ramenního kloubu. Zmíníme jednotlivé typy a generace implantátů a základní principy operačního řešení. Seznámíme posluchače s naší operační technikou a taktikou rekonstrukce rotátorové manžety. Uvedeme klinické výsledky po náhradě ramenního kloubu v traumatologické indikaci na naší klinice. Výsledky srovnáme s výsledky po elektivních výkonech.
Abstrakta – lékaři Krátce zmíníme význam pooperační rehabilitace, kterou je nutné vést přísně individuálně.
10) Zlomeniny proximálního humeru ve stáří (7 min.) Autor: Libor Paša Spoluautoři: Josef Prokeš Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt: Úvod: Zlomeniny proximálního humeru jsou častější u pacientů vyššího věku. Terapie je závislá na typu zlomeniny a stavu pacienta. Metoda: terapie zlomenin PH se v posledních letech významně změnila s možnostmi použití nových implantátů. Vývoj LCP dlah a speciálních hřebů pro proximální humerus umožňuje stabilizovat zlomeninu i v terenu porotické kosti. Přesto zůstává stále hodně pacientů, které léčíme konzervativně, až již z důvodů celkového stavu pacienta, který neumožní operační terapii, nebo z důvodů tříštivého typu zlomeniny. U ireparabilních zlomenin lze vyřešit stav pomocí endoprotéz. Materiál: Autoři hodnotí terapii zlomenin PH u souboru pacientů nad 65 let v období let 2010-2012. Soubor zahrnuje 216 pacientů, což bylo 63% všech zlomenin PH v daném období. Výrazně převyšují ženy (85,2%). Konzervativní postup byl u 42% pacientů, osteosyntéza u 49% pacientů, endoprotéza u 9% pacientů. Poměr se měnil u 4 úlomkových zlomenin, kdy konzervativně bylo léčeno 42%, OS 35%, endoprotézou 23% pacientů. Výsledky: Constant score bylo u konzervativní terapie 67 ± 16, u OS 72 ± 18, endoprotézy 64 ± 18. Nejlepší skore bylo u použití PHN (78± 16). Tyto byly ale použity většinou u extraartikulárních typů zlomenin. Z komplikací u operovaných pacientů byly nejčastější avaskulární nekroza hlavice (11%), prominence šroubů přes hlavici v důsledku AVN (12%), sekundární impingement (12%), uvolnění fixace (9%), infekce měkkých tkání (3%). Nutnost reoperace byla u 14% pacientů. U konzervativně léčených pacientů byly 2 řešeny endoprotézou. Diskuse: Terapie zlomenin PH u pacientů vyššího věku je odvislá převážně od typu zlomeniny a celkového stavu pacienta. Nejlepší výsledky jsou dosaženy u pacientů. kde je možnost anatomické rekonstrukce PH stabilní osteosyntézou s reinzercí odlomených hrbolků. Pozornost je nutné věnovat anatomické repozici a správné aplikaci implantátů, včetně správné aplikace a délky šroubů. U nerekonstruovatelných zlomenin lze postupovat konzervativní terapií s možností konverze na endoprotézu při neuspokojivém výsledku. U luxačních zlomenin s poruchou výživy hlavice je endoprotéza indikována primárně.
11) Operační řešení zlomeniny proximální části pažní kosti pomocí Humerusbloku u gerontologických pacientů (7 min.) Autor: MUDr. Filip Burget Pracoviště: I. chirurgická klinika VFN a 1.LFUK Praha Abstrakt: Úvod: Chirurgická léčba tří a čtyř úlomkových zlomenin proximálního humeru u starších pacientů s osteoporózou je obtížná a dodnes není zcela dořešená. Cílem tohoto sdělení je prezentovat výsledky prospektivní studie u pacientů ošetřených pomocí humerusbloku a podělit se o zkušenosti s touto metodou. Metoda: Do prospektivní studie byli zařazeni pacienti starší 60lety, kteří byli od 1. dubna 2010 do 31.prosince 2011 ošetřeni na I.chirurgické klinice 1.LFUK a VFN Praha pro zlomeninu horního konce pažní kosti typu 11A2- 11C2 podle AO klasifikace a kterým byla provedena osteosyntéza Humerusblokem. Pacienti byli sledováni při pravidelných kontrolách po operaci s odstupem 3, 6 a 12 měsíců. Pro zhodnocení funkčních výsledků bylo použito Constant skórovací techniky. Výsledky: V období od 1. dubna 2010 do 31. prosince 2011 jsme ošetřili na našem pracovišti 80 pacientů starších 60 let se zlomeninou proximálního humeru, z toho 43 pacientů bylo operováno. Osteosyntézu podle Resche jsme provedli u 20 pacientů, ale pouze 17 pacientů bylo možno následně zhodnotit. Pro přehlednost jsme rozdělili hodnocení výsledků podle počtu úlomku na dvouúlomkové - 7 pacientů s průměrnou hodnotou Constant skóre 62,3 bodů (v rozmezí 37-90 bodů), tříúlomkové – 6 pacientů s průměrnou hodnotou Constant skóre 53,6 bodů (v rozmezí 31-80 bodů) a čtyřúlomkové – 4 pacienti s průměrnou hodnotou Constant skóre 40 bodů (v rozmezí 16-76 bodů). Ve dvou případech došlo k selhání osteosyntézy s dislokací úlomků při protruzi K drátů přes hlavici. U jednoho pacienta jsme pozorovali opožděné hojení, jinak jsme se v našem souboru nesetkali s pro tuto oblast typickými komplikacemi jako je nekróza hlavice humeru, pakloub, hluboký infekt či poranění axilárního nervu. Závěr: Osteosyntéza pomocí Humerusbloku se stává díky své miniivazivitě, dostatečné stabilitě, dobré toleranci pacienta a cenové dostupnosti metodou volby při řešení zlomenin horního konce pažní kosti u starších pacientů.
12) Dlahová nebo nitrodřeňová osteosyntéza zlomenin diafýzy humeru? (12 min.) Autor: prof. MUDr. Radek Hart, Ph.D., FRCS Spoluautoři: Boris Těknědžjan, Tomáš Kozák Pracoviště: Ortopedicko‑traumatologické oddělení Nemocnice Znojmo Abstrakt: Zlomeniny diafýzy humeru představují 3 - 5 % všech zlomenin. Druhý vrchol výskytu těchto poranění je
Abstrakta – lékaři mezi 60 a 80 lety věku. Ve zmíněných případech se obvykle jedná o monotrauma po nízkoenergetickém úrazu. Cílem sdělení je připomenout charakteristiky pažní kosti, operační indikace, principy biologické osteosyntézy a hlavní rozdíly mezi dlahovou a nitrodřeňovou fixací.
13) Sedmé decenium - kritický věk pro vznik pakloubu po osteosyntéze zlomenin diafýzy humeru Hackethalovou technikou (7 min.) Autor: MUDr. Petr Obruba Spoluautoři: Karel Edelmann Pracoviště: Traumatologické odd. Masarykova nemocnice Sociální péče Ústí nad Labem Abstrakt: Cíl Objasnit, proč se paklouby humeru po Hackethalově osteosyntéze vyskytují jen v sedmém deceniu souboru autorů. Materiál a metoda V letech 2001-2010 bylo Hackethalovou technikou odoperováno 156 pacientů, u 6 (3,8%) došlo k vytvoření pakloubu. Z 24 pacientů odoperovaných v sedmé dekádě věku se pakloub vytvořil 5x (20,8 %). Byly sledovány faktory, které by mohly mít vliv na vznik pakloubu. Výsledky Mechanismus úrazu U pacientů nad 40 let věku dominoval vznik úrazu prostým pádem, u skupiny s vývojem pakloubu byl častější vysokoenergetický úraz. Pacienti v 6. až 8. deceniu utrpěli úraz častěji pod vlivem alkoholu než ostatní (muži v 7. deceniu v 70%), u takto ovlivněných pacientů se ale pakloub nikdy nevytvořil. Lokalizace a typ zlomeniny Lokalizace zlomeniny na diafýze se u pacientů s pakloubem a dobrým hojením nelišila. Pakloub se nejčastěji vytvořil u zlomenin typu B. Měkké tkáně a celkové onemocnění U všech pakloubů se jednalo o zlomeniny zavřené. Tři pacienti byli zcela zdrávi, jeden měl ischemickou spastickou kvadruparézu a jedna pacientka ICHS s hypertenzí, renální insuficienmcí a pankreatitidou. Operatér Všichni pacienti s vývojem pakloubu byli operováni zkušenými chirurgy, přesto dvakrát nebyla dutina kosti kompletně vyplněna implantáty, jednou byla ponechána významná distrakce úlomků a jednou došlo k chybě v indikaci (zlomenina typu C3). Pooperační sledování Všichni pacientise hojili bez ranných komplikací, dvakrát došlo k migraci drátů. Časnější začátek rehabilitace než v celém souboru nebyl zaznamenán. Závěr Jednoznačnou příčinu výskytu pakloubů pouze v 7. deceniu se zjistit nepodařilo. Na vzniku pakloubu se podílelo vždy více faktorů. Základním problémem a příčinou vzniku pakloubu je přecenění metody a hojivých schopností pacientů operatérem, spolu s nedokonalým provedením osteosyntézy.
14) Zlomeniny distálního humeru u pacientů starších 60. let (7 min.) Autor: MUDr. Radek Veselý, Ph.D. Spoluautoři: Veselý Radek, Kočiš Tomáš, Sládek Filip Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt: Zlomeniny distálního humeru tvoří naštěstí jen malou část zlomenin horní končetiny. Řešení zlomenin distálního humeru je obecně složité, o to více v seniorském věku. Až 30% výskyt komplikací je toho důkazem. Obtížnost léčení u těchto pacientů podrthuje osteoporotická kost, metafyzální kominuce zlomenin a špatná tolerance imobilizace lokte. Neexistuje shoda v léčení těchto zlomenin u starších pacientů. Léčba zahrnuje škálu od konzervativních postupů až po primární endoprotézu lokte. Poslední desetiletí u dospělých převažuje v léčbě otevřená repozice a vnitřní stabilizace dlahami. Bohužel studií hodnotících funkční výsledky operační léčby těchto pacientů je velmi málo. I proto si klademe za cíl zhodnocení operačního léčení, komplikace a funkční výsledky Mayo Elbow Score u pacientů na d 60 let věku. Od ledna 2003 do prosince 2012 hodnotíme retrospektivně 145 pacientů starších 60. let se zlomeninami distálního humeru ošetřených otevřenou repozicí a vnitřní fixací v Úrazové nemocnici v Brně. 136 pacientů bylo klinicky a radiologicky sledováno bylo nejméně 18 měsíců. Průměrný věk byl 72 let (61 - 89 let). Zlomeniny byly klasifikovány podle AO klasifikace. Kompletních intraartikulárních zlomenin typu C bylo 83. Částečně zasahujících kloub typu B bylo 48. Extraartikulárních zlomenin typu A bylo 14. Otevřené zlomeniny byly hodnoceny podle Gustilo klasifikace u 12 pacientů. Primární postižení n. radialis v rámci úrazu bylo sledováno u 4 pacientů. V souboru autoři hodnotí a diskutují metody operačního léčení, jejich komplikace a funkční výsledky pacientů.
15) Možnosti úrazové endoprotetiky v oblasti lokte (7 min.) Autor: MUDr. Tomáš Kozák Spoluautoři: Hart R., Šváb P. Pracoviště: Ortopedicko‑traumatologické oddělení Znojmo Abstrakt: Cíl: Záměrem je seznámit s možnostmi ošetření zlomenin a řešením poúrazových stavů v oblasti loketního kloubu endoprotézou. Úvod: Stoupající počet a složitost poranění v oblasti lokte související s aktivitou populace a jejím stoupajícím věkem vede k potřebě nových postupů při řešení poúrazových stavů. Nápomocná je nám kvalitnější diagnostika pomocí 3D CT a MRI a možnost použití nových materiálu a metod. V oblasti lokte platí, tak jak v jiných lokalitách, zásady AO
Abstrakta – lékaři Anatomická repozice, stabilní fixace a časná dlouhodobá rehabilitace. Přes použití sofistikovaných anatomických uhlově stabilních implantátů se setkáváme se stavy, které zanechávají trvalé následky / zhojení v malpozici, inkongruence kloubních ploch, defekty kosti, nestabilita kloubů, paklouby, ztuhlost, artróza. atd./ Možnosti: Prioritním řešením následků se zachováním kloubu je reosteosyntéza, korekční osteotomie, deliberace. Při komplexní patologii v oblasti lokte se používá totální náhrada, která může být s nebo bez náhrady hlavice radia. Radiální komponenta zvyšuje stabilitu kloubu, brání proximalizaci radia a zlepšuje rovnováhu měkkých tkání a vazů. Kasuistiky: V přednášce jsou ukázány možnosti řešení poúrazových stavů totální endoprotézou lokte. Součásti prezentace je krátké video aplikace totální endoprotézy lokte.
Čtvrtek 26. 9. / 3. Blok: 13:30 – 14:50 16) Ankle fractures by elderly patiens (15 min.) Autor: prof. Zwipp Hans Pracoviště: Klinik für Unfall- und Wiederherstellungschirurgie, Universitätsklinikum Carl Gustav Carus Dresden Abstrakt:
17) Posterolateralni přístup a antiglide plating při operační léčbě luxačních zlomenin hlezna (7 min.) Autor: Juraj Bencúr Spoluautoři: A. Hájek Pracoviště: Chirurgicko‑traumatologické oddělení, Nemocnice Frýdek‑Místek Abstrakt: V prezentaci popisujeme tento méně obvyklý, ale velmi užitečný operační postup při léčbě některých typů luxačních zlomenin hlezna u vybraných skupin pacientů.
18) Zlomeniny acetabula u pacientů s osteoporózou (7 min.) Autor: MUDr. Marek Majerníček Spoluautoři: Ondřej Schwarz Pracoviště: Ortopedická klinika IPVZ a 1. LF UK, Nemocnice Na Bulovce Abstrakt: Ve sdělení bude shrnuta současná problematika zlomenin acetabula u pacientů s osteoporózou. V úvodu jsou uvedeny základní údaje ohledně výskytu těchto poranění se zdůrazněním aktuálních trendů- tzn. nárůstu počtu nízkoenergetických poranění a periprotetických zlomenin a stagnace či poklesu výskytu těchto závažných úrazů při dopravních nehodách. Ve sdělení jsou stručně připomenuty moderní principy léčby zlomenin acetabula obecně a dále podrobněji zmíněna taktika léčby u pacientů se sníženou kvalitou kostní tkáně. Jsou připomenuty závěry klíčových prací,které se zabývají danou problematikou,a z toho vyplývající doporučení pro konzervativní a operační léčbu a vyvarování se možných chyb. Součástí sdělení je představení průřezového jednoročního souboru pacientů hospitalizovaných na Ortopedické klinice NNB. V závěru jsou shrnuta doporučení pro racionální léčbu uvedených poranění.
19) Zlomeniny pánve a acetabula v osteoporotickém terénu: indikace k operační léčbě (10 min.) Autor: doc. MUDr. Valér Džupa, CSc. Spoluautoři: Stanislav Taller (Traumatologicko‑ortopedické centrum se spinální jednotkou Krajské nemocnice, Liberec), Tomáš Pavelka (Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí, LF a FN, Plzeň) Pracoviště: Ortopedicko‑traumatologická klinika, 3. LF UK a FNKV Abstrakt: V posledních letech jsme zaznamenali nárůst počtu zlomenin pánve a acetabula v terénu osteoporózy. Indikace léčby vyžaduje detailní zhodnocení zlomeniny samotné i kvality kosti. Avšak rozhodující je zhodnocení celkového stavu pacienta a z toho plynoucích rizik jednotlivých terapeutických postupů. Konzervativní postup lze zvolit u pacientů po nízkoenergetickém poranění s nedislokovanou nebo jen málo dislokovanou zlomeninou umožňující časnou vertikalizaci. Podmínkou tohoto postupu je spolupracující pacient schopný při chůzi odlehčovat poraněnou stranu. U pacientů po poranění způsobeném vysokou energií s dislokovanou zlomeninou a vysokým rizikem komplikací bychom měly být v léčbě aktivní a zvolit operační postup, přitom preferujeme minimálně invazivní ošetření. Konzervativní postup z důvodu takzvané šetrné terapie u pacienta vyššího věku je v současné době považován za překonaný.
Abstrakta – lékaři 20) Suprapatelární přístup při hřebování zlomenin tibie - první zkušenosti (7 min.) Autor: MUDr. Martin Křivohlávek Spoluautoři: Jan Pazour, Richard Lukáš Pracoviště: Traumatologicko‑ortopedické centrum KN Liberec, a. s. Abstrakt: Úvod.: Hřebování zlomenin tibie patří v současné době mezi zlatý standard. Často popisovaná bolestivost kolenního kloubu – „anterior knee pain“ – je dávána do přímé souvislosti s transligamentózní nebo paraligamentózním přístupem k proximální tibii. Rovněž hřebování zlomenin proximální třetiny bérce je zatíženo vyšším počtem komplikací jako jsou malpozice a paklouby. Tyto nevýhody by měl eliminovat suprapatelární přístup. Materiál a metodika.: Od ledna 2013 do května 2013 byl na Traumatologicko‑ortopedickém oddělení KN Liberec, a. s. suprapatelární přístup pro zlomeninu tibie použit celkem 7x. K operaci bylo použito specielní instrumentarium ETN suprapatelar – Synthes DePuy. Ve čtyřech případech se jednalo o zlomeninu diafýzy, dvakrát byl tento přístup použit u zlomeniny proximální metafýzy a v jednom případě se jednalo o zlomeninu nitrokloubní - C2 typ s extenzí do metadiafýzy. Výsledky.: Doposud nebyly zaznamenány žádné pooperační komplikace tohoto přístupu. Pouze v jednom případě došlo u uvolnění proximálních zajišťovacích šroubů. Autoři ve svém sdělení prezentují první zkušenosti s tímto typem přístupu v ČR.
21) Periprotetické zlomeniny distálního femuru (7 min.) Autor: MUDr. Karel Edelmann, PhD. Spoluautoři: Jakub Avenarius, Meluzinová Petra, Dohnalová Renata Pracoviště: Úrazové centrum Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem Abstrakt: Cíl: Se stoupajícím počtem implantovaných totálních náhrad kolenního kloubu, dochází ke zvýšenému výskytu periprotetických zlomenin distálního femuru. Jde však o zlomeniny velmi vzácné. Incidence je velmi nízká a uvádí se 0,3 – 2,5 %. Tyto zlomeniny vznikají nejčastěji v důsledku banálního pádu. Podíl mají celkové faktory: osteoporosa, kortikosteroidy, revmatoidní artritis, vysoký věk, neurologické potíže a dále místní faktory: oslabení ventrální kortikalis či přílišné zanoření náhrady. Periprotetické zlomeniny distálního femuru mohou být řešeny konzervativně i operačně. Způsob léčby vychází z klasifikace těchto zlomenin dle Lewise a kol. Materiál a metody: Od roku 1999 jsme tyto zlomeniny řešili většinou pomocí retrográdního hřebování. Výsledky jsme publikovali v práci: Nedvěd, T.; Edelmann, K.; Obruba, P.; Dohnalová, R.; Houser, J.: Retrográdní hřebování periprotetických zlomenin distálního femuru pomocí DFN. Úrazová chirurgie, 2007, 15(3): 93-96. Ve srovnání s touto studií jsme se pokusili v naší prezentaci srovnat náš dnešní přístup. Výsledky: V letech 2006 až 2012 jsme ošetřili celkem 12 periprotetických zlomenin distálního femuru. Z toho retrográdním hřebem DFN 9 zlomenin a úhlově stabilní dlahou LCP na distální femur 3 zlomeniny. K hodnocení funkčního výsledku operačního řešení autoři použili kriteria podle Rorabecka. Závěr: Narůstající trend v počtu těchto zlomenin se v našem souboru neprojevil. Nadále u nás převažuje ošetření pomocí retrográdního hřebování, což jistě souvisí se zvyklostmi a zkušenostmi našeho pracoviště. Podle některých autorů jsou lepší výsledky při užití úhlově stabilních dlah, jiní preferují hřeby. Chybí však jednoznačné evidence. Periprotetické zlomeniny distálního femuru jsou vzácné, ale závažné a bude jich přibývat s rostoucím počtem implantovaných náhrad. Léčba je obtížná a řešení těchto zlomenin vyžaduje specializovanou a koordinovanou péči na traumatologicko – ortopedických pracovištích.
22) Osteozyntéza periprotetické zlomeniny distální femuru v osteoporotickém terénu (7 min.) Autor: MUDr. Tomáš Tomáš, Ph.D. Spoluautoři: Pavel Janíček, Luboš Nachtnenbl, Jakub Rapi Pracoviště: I. ortopedická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Abstrakt:
23) Periprotetické zlomeniny distálního femuru (7 min.) Autor: MUDr. Boris Těknědžjan Spoluautoři: Hart R., Šváb P., Kozák T., Buček F. Pracoviště: Ortopedicko‑traumatologické oddělení, nemocnice Znojmo Abstrakt: Úvod Periprotetické zlomeniny distálního femuru jsou závažnou a nepříjemnou komplikací endoprotetiky kolenního kloubu. Jejich výskyt stoupá (vyšší věk pacientů s endoprotézou, nárůst osteoporosy zejména u žen, vyšší fyzická aktivita pacientů). Materiál a metoda V letech 2006 – 2012 jsme ošetřili 30 periprotetických zlomenin distálního femuru, průměrný věk činil 66 roků (49- 80), z toho bylo 12 mužů a 18 žen. Zlomeniny vznikly vždy po pádu. Naše léčba byla vždy operační. 1x jsme užili kondylární AO dlahu, 15x úhlově stabilní implantát, 12x byl užit retrográdně zavedený nitrodřeňový hřeb, 2x jsme indikovali revizní náhradu s užitím dříku. Výsledky Všichni pacienti jsou dlouhodobě sledováni, u všech došlo k plnému zhojení zlomeniny. V jednom případě došlo ke zhojení zlomeniny distálního femuru ve varositě, příčinou byla technická chyba operatéra. 3x jsme pozoro-
Abstrakta – lékaři vali vznik hluboké žilní flebotrombosy přes peri- a pooperační zajištění LMWH. Pooperační infekt nebyl zaznamenán. V případě implantace revizní kolenní endoprotézy nebylo pozorováno uvolnění. Diskuze Periprotetické zlomeniny se liší od zlomenin bez přítomnosti kovu. Z těchto důvodů byly vytvořeny klasifikační systémy, které mají usnadnit volbu příslušného implantátu. První klasifikací byla klasifikace Neerova, dále Lewisse a Rorabecka, dle Gioi a Rubashe, dále dle Chena a Su. V současné době na našem pracovišti upřednostňujeme užití úhlově stabilních implantátů. Pokud probíhá linie lomu vysoko nad endoprotézou, užíváme retrográdně zavedený hřeb, při kompletně tříštivé zlomenině a současném uvolnění komponenty je indikována implantace revizní komponenty s dříkem. Nevýhodou hřebování je obtížné udržení rotačního postavení. Závěr Na základě dosažených klinických a rentgenologických výsledků v našem souboru považujeme užití moderních osteosyntetických implantátů – především úhlově stabilních dlah za perspektivní.
24) Možné příčiny selhání osteosyntézy periprotetické zlomeniny kolenního kloubu, kazuistika (7 min.) Autor: MUDr. Boris Chrást Spoluautoři: Jan Burda, Robert Zítka Pracoviště: Ortopedická klinika FN Brno Abstrakt: Možné příčiny selhání osteosyntézy periprotetické zlomeniny kolenního kloubu, kazuistika Autoři: B.Chrást, J. Burda, R. Zítka Ortopedická klinika FN Brno Autoři referují o 4 případech nepřesně indikovaných a provedených osteosyntézách periprotetických zlomenin v oblasti kolenního kloubu a příčinách jejich selhání na Ortopedické klinice FN Brno v letech 2011 a 2012.
Čtvrtek 26. 9. / 4. Blok: 15:10 – 16:35 25) Damage Control Surgery - přínos pro úrazovou chirurgii (10 min.) Autor: doc. MUDr. Leopold Pleva, CSc. Spoluautoři: Vladimír Ječmínek, Milan Šír Pracoviště: Traumatologické centrum FN Ostrava, Lékařská fakulta OU Abstrakt: Autoři ve svém sdělení popisují metodu Damage Control Surgery, což je dočasný, život zachraňující výkon při kritickém polytraumatu a uvádějí její přínos v úrazové chirurgii.
26) Damage kontrol pelvic surgery v TC FN Brno (7 min.) Autor: doc. MUDr. Michal Mašek, CSc Spoluautoři: Pavel Mach (idem), Vítězslav Ruber (idem) Pracoviště: Klinika úrazové chirurgie LF MU a FN Brno Abstrakt: V našem sdělení se zabýváme současnou strategií a taktikou ošetřování zlomenin pánve v souboru ošetřených v roce 2012 na naší klinice. Přehledně podáváme nástin struktury traumacentra. Péče začínou součinností se ZZS JMK a Kraje Vysočina triáží dle MIST. Pivotem péče je kvalitní práce Oddělení urgentního příjmu, počínaje systémem ATLS přes rychlou a vyčerpávající úvodní diagnostiku, kdy je nastavenaa damage control surgery s trvalou korekcí dle aktuálního stavu pacienta. Kvalita je dána managementem multidisciplinání nepřetržité péče všech odborností fakultní nemocnice. V roce 2012 jsme ošetřili osteosyntézou 73 zlomenin pánve většinou v rámci 345 polytraumat, zadaných t.r. do registru polytraumat MZ ČR. Znovu doporučujeme základní rtg diagnostiku přes další vyšetřovací metody se snahou a vhodný timing a sofistikovanou operační taktiku dle CT a plánování operace na modelech pánve. V prvních fázích záchrany života se snažíme o Life Saving Surgery včetně urgentních výkonů a embolizace. Závěrem zdůrazňujeme klíčové body komplexní péče a finanční rozvahu nákladů o mono a polytraumata.
27) Damage control laparotomie ve stáří (7 min.) Autor: doc. MUDr. František Vyhnánek, CSc. Spoluautoři: M. Očadlík Pracoviště: Traumatologické centrum FNKV, Chirurgická klinika 3. LF UK, Praha Abstrakt: Tradiční operační postup u nitrobřišní poranění byl spojen s vysokou letalitou u kriticky zraněných. Prolongovaná operace nebyla zraněným tolerována z důvodů závažné fyziologické poruchy, která vznikla po úraze. Proto byla do léčebného schématu zařazena „ zkrácená laparotomie“. Zkrácená laparotomie je součástí damage control posloupnosti kde vedle laparotomie s cílem zastavení krvácení, zabránění další kontaminace s dočasným uzávěrem dutiny břišní následuje resuscitační fáze na oddělení intenzivní péče, řešící problém „ letální triády „ hypotermie, acidózy a koagulopatie. Po úpravě parametrů vnitřního prostředí následuje relapa-
Abstrakta – lékaři rotomie s cílem definitivního ošetření poranění. Damage control laparotomie u zraněných ve staří je vymezena věkem 55 let. Starší nemocný jsou více vnímavý signifikantnímu poranění, které je indikováno damage control postupu. Složitosti, které limitují damage control ve stáří jsou vedle poklesu fyziologické rezervy jednotlivých orgánů a systémů, preexistující závažné přidružená onemocnění, krátká doba pro předoperační optimalizaci klinického stavu a dále i opoždění vzniklé transferem zraněného k definitivnímu ošetření. Indikační kriteria se týkají především vysokoenergetických tupých „torso „ poranění, a dále i některých sdružených poranění vzniklých po pádu. V postupu je zásadní již zajištění zraněného v rámci iniciální resuscitace v přednemocniční fázi. Včasná indikace a provedení zkrácené laparotomie a následná intenzivní léčba je často komplexnější pro změny vzniklé především přidruženými chorobami. Definitivní chirurgické ošetření je někdy nezbytné i v několika fázích. Na základě rozboru sestavy zraněných starších 55 let s damage control laparotomií jsou uvedeny indikační kriteria, komplikace a výsledky.
28) Problematika kontuze plic u starších nemocných (7 min.) Autor: MUDr. Václav Šimánek, PhD. Spoluautoři: Vladislav Třeška, Jan Doležal, Jiří Klečka, Vladimír Špidlen, Josef Vodička Pracoviště: Chirurgická klinika FN Plzeň Abstrakt: Poranění hrudníku pozorujeme u 30 – 35 % hospitalizovaných zraněných, přičemž v 70 % je spojeno s poraněním dalšího tělesného systému, což výrazně zvyšuje morbiditu a mortalitu. Závažnost poranění hrudníku se zvyšuje s věkem a při polytraumatu zhoršuje prognózu zejména poranění hrudníku v kombinaci s kraniocerebrálním poraněním. V 85 % poranění hrudníku je dostačující konzervativní léčba nebo hrudní drenáž. Kontuze plic patří mezi tupá poranění hrudníku a je charakterizována jako traumatické poškození plicního parenchymu provázené lokalizovaným edémem a prokrvácením. Podle literárních údajů je kontuze plic přítomna u 30–60 % polytraumatizovaných. Mezi komplikace kontuze plic řadíme atelaktázu, pneumonii, ARDS a respirační selhání. Kontuze plic zejména u starších polytraumatizovaných pacientů je závažné poranění se špatnou prognózou.
29) Splenektomie u pacientů v seniu na CHK FN Plzeň – naše zkušenosti za posledních 10 let (7 min.) Autor: MUDr. Jan Doležal Spoluautoři: Václav Šimánek, Vladislav Třeška Pracoviště: Chirurgická klinika FN Plzeň - Lochotín Abstrakt: Doležal J., Šimánek V., Třeška V. Chirurgická klinika FN Plzeň – Lochotín, přednosta prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. Abstrakt Úvod: Chirurgické odstranění sleziny – odhlédneme‑li od specifického případu splenomegalie – je z čistě technického hlediska většinou bezproblémový výkon. Literatura ovšem uvádí nemalou letalitu po výkonu, která se pohybuje v rozmezí od 3,3 až po 15%. Přítomnost komplikací po výkonu se nejčastěji uvádějí v rozmezí 22-38%, přičemž v těchto číslech nejsou sledovány důvody provedení splenektomie. Nejzávažnější časnou komplikací je pooperační krvácení, mezi další komplikace patří pooperační infekce (bronchopneumonie, ranné komplikace, rozvoj subfrenického abscesu, sepse), trombembolie a pooperační pankreatitida. Materiál a metoda: Práce shrnuje retrospektivně naše výsledky za posledních deset let (2003-2013), kdy byla na Chirurgické klinice FN Plzeň provedena splenektomie u 241 pacientů, z nichž bylo 38 nemocných starších 65 let (15,8%). Jednalo se o 19 mužů a 19 žen. Splenektomie byla provedena pouze 9 nemocným (23,7%) z důvodu traumatické ruptury sleziny, ostatní byly provedeny nejčastěji v rámci dalších chirurgických výkonů. Z úrazových lacerací sleziny bylo 5 (55,5%) sdruženo s polytraumaty (I.S.S. = 33 b. – 50 b.), prosté lacerace sleziny byly 4 (44,5%). Výsledky: Průměrná délka hospitalizace všech pacientů byla 17,9 dne. 18 pacientů se zhojilo bez komplikace a u 20 (52,6%) pacientů jsme zaznamenali komplikace, z nichž nejčastější byla bronchopneumonie. V našem souboru zemřelo 10 nemocných, tj. 26,3%, z toho 2 pacienti s těžkým polytraumatem. Nejčastější příčinou smrti byl hemoragický šok (40%), gangrena útrob splanchniku (33,3%), sepse (25%). Závěr: Poranění sleziny v seniu je závažným poraněním s vysokou letalitou a četnými komplikacemi, zejména z důvodu polymorbidity, nízkých fyzických rezerv nemocných s brzkým vyčerpáním kompenzačních mechanismů a rovněž horší spolupráce při rehabilitaci.
30) Možnosti peroperační CT navigace při ošetření zlomenin páteře a pánve (10 min.) Autor: Martin Krbec Spoluautoři: Valér Džupa, Jiří Skála‑Rosenbaum, Pavel Douša Pracoviště: Ortopedicko‑traumatologická klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady v Praze Abstrakt: Současné možnosti navigované chirurgie v ortopedii a traumatologii spočívají v těchto metodách: standardní fluoroskopie, klasická CT navigace, dvoudimenzionální fluoroskopická navigace, trojdimenzionální fluo-
Abstrakta – lékaři roskopická navigace, virtuální navigace na bázi předoperačního CT, virtuální navigace na bázi peroperačního CT, jako metody vzužívající rentgenového záření a lehce stranou stojí kinematická navigace k implantaci kloubních náhrad. Na našem pracovišti jsme instalovali přístroj pro peroperační CT navigaci O‑arm. První zkušenosti s navigací při léčení zlomenin páteře a pánve byly zpracovány do této studie. V období 3 měsíců říjen 2012 - leden 2013 jsme metodu použili u 29 pacientů, a to 15 operací pátreře a 14 operací pánve. Celkem jsme zavedli 60 pedikulárních šroubů, 9 iliosakrálních šroubů do S1 a 4 pubické šrouby. Ze všech zavedených šroubů pouze u 1 (1,4%) se prokázala malpozice. Dávka záření při zaváděná 1 iliosakrálního šroubu pro personál se rovná téměř 0, pro pacienta se rovná zhruba 5 násobku proti použití C‑ramena. Při zavádění 6 šroubů (do 3 etáží páteře) jsou dávky pro pacienta identické. Přii zavádění většího počtu šroubů peroperační CT navigace urychlí výkon a minimalizuje jejich malpozici.
31) Ošetření zlomenin zubu čepovce u pacientů nad 65 let (7 min.) Autor: MUDr. Martin Kelbl Spoluautoři: Ján Kočiš Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt: Autoři prezentují své zkušenosti s ošetřením souboru 58 pacientů starších 65 let se zlomeninou zubu čepovce v letech 2001-2011. Zlomeniny čepovce a atlasu představují asi 23% ze všech poranění krční páteře a s věkem pacientů incidence těchto úrazů progresivně stoupá. Ve velkém procentu případů pozorujeme zlomeniny C1 a C2 současně, jako poranění kombinovaná. Nejčastějším mechanizmem úrazu, zejména u seniorů, bývá nízkoenergetické násilí, obvykle se jedná o prostý pád v domácím prostředí. Možnosti řešení těchto poranění jsou stále diskutovány i v současné literatuře. U zadních technik ošetření bývá u starších pacientů zmiňována zejména menší tendence k selhání osteosyntézy. Současně se však uvádí také častější výskyt komplikací, spočívající zejména ve vyšších krevních ztrátách, horším hojení operační rány, chronické bolesti a možnosti poranění a. vertebralis. Naproti tomu přední kompresní osteosyntéza zubu čepovce vykazuje vyšší procento selhání z důvodu snížené kvality kostní tkáně u starší populace.
32) Augmentace osteoporotických zlomenin páteře stento- a kyfoplastikou (7 min.) Autor: MUDr. Jaroslav Belatka Spoluautoři: Jiří Matějka, Jaroslav Zeman, Tomáš Matějka Pracoviště: Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí LF UK a FN Plzeň Abstrakt: Úvod: Na KOTPÚ FN Plzeň je prováděna studie srovnávající jednotlivé metody augmentace osteoporotických zlomenin páteře cementem (vertebroplastikou, kyfoplastikou, stentoplastikou) s kontrolní skupinou konzervativně léčených pacientů. Tématem přednášky je prezentace a zhodnocení předběžných výsledků. Materiál a metodika: Soubor tvoří 23 žen průměrného věku 66,9 let. Vertebrální stent jsme použili u 12 pacientek, balónkovou kyfoplastiku u 6 pacientek, výsledky jsme srovnali s vertebroplastikou provedenou u 5 pacientek a kontrolní skupinou 16 neoperovaných pacientů. Minimální doba sledování byla 3 měsíce po operaci. Intenzita bolesti byla měřena pomocí vizuální analogové škály VAS. Repozice obratlového těla u stento- a kyfoplastiky byla měřena změnou výšky obratle v jeho přední (AVBH), střední (MVBH) a zadní (PVBH) části a změnou úhlu kyfózy (VBKA) obratlového těla. Výsledky: Průměrná intenzita bolesti před augmentací všemi metodami byla 64,8 dle VAS, v prvních 2 týdnech po výkonu míra bolesti poklesla na 20,4. Šest týdnů po operaci byly hodnoty v průměru 21,3 a po 12 týdnech se ustálily na 16,3. U neoperovaných pacientů bolestivost po 2 týdnech poklesla na 38,5 a konečných 15,2 po 3 měsících. U metod umožňujících repozici došlo k významnému ovlivnění výšky těla obratle především v jeho střední části, hodnota MVBH se u stentoplastiky zlepšila o 8 mm a u kyfoplastiky o 4,8 mm, úhel kyfózy VBKA se po stentoplastice zmenšil v průměru o 4,4°, u kyfoplastiky jsme zlepšení kyfózy nezaznamenali. Závěr: Augmentace zlomenin obratlů cementem v terénu osteoporózy poskytuje rychlý pokles intenzity bolesti během krátké doby po operaci narozdíl od konzervativně léčených pacientů, v delším intervalu jsou však výsledky v našem souboru srovnatelné. Stentoplastika proti kyfoplastice vykazuje lepší repoziční schopnost, z hlediska subjektivních obtíží jsme ovšem mezi jednotlivými metodami nenalezli významně větší rozdíl závislý na míře repozice. Je třeba ovšem zhodnotit větší soubor pacientů s jejich srovnatelným počtem v jednotlivých skupinách.
33) VBS – perkutánna stabilizácia osteoporotických zlomenín chrbtice (7 min.) Autor: MUDr. Theodoz Molčányi Spoluautoři: Michal Karásek, Ľuboš Tomčovčík Pracoviště: Klinika úrazovej chirurgie, Univerzitná nemocnica L. Pasteura, Košice, Slovensko Abstrakt: Na Klinike úrazovej chirurgie Univerzitnej nemocnice L. Pasteura v Košiciach používajú minimálnu perkutánnu stabilizáciu osteoporotických zlomenín chrbtice od r. 1999. Ako prví na Slovensku v r. 2009 zaviedli do klinickej praxe aplikáciu VBS. V období 8/2009 – 8/2013 operovali touto metódou 95 pacientov s priemeným
Abstrakta – lékaři vekom 65,2 r. (55 – 88 r.) s 2 - násobnou prevahou žien. U 12 pacientov bol tento výkon doplnený vertebroplastikou susedných stavcov, u 10 pacientov vnútorným fixátorom. Zo stabilizovaných stavcov T6 – L4 prevažovali zlomeniny T/L prechodu, typu A1.1, A1.2, A3. 1. V súbore operovaných pacientov na základe pooperačného CT vyšetrenia zaznamenali nasledujúce komplikácie: 13x únik cementu mimo tela stavca (bez neurologickej komplikácie), 3x nerozvinutie stentu, 2x ruptúra balónika, 1x perforácia tela stavca, 2x pooperačné vertigo. VBS autori považujú za optimálny miniinvazívny spôsob korekcie deformity a stabilizácie osteoporotických zlomenín chrbtice, ktorý umožňuje včasnú pooperačnú mobilizáciu pacienta.
34) Kombinace perkutánní stabilizace a sakroplastiky u stresových zlomenin křížové kosti (7 min.) Autor: Martin Frank Spoluautoři: Pavel Ryška (Radiologická klinika LF HK a FN Hradec Králové), Tomáš Dědek (Chirugická klinika LF HK a FN Hradec Králové) Pracoviště: Chirurgická klinika LF HK a FN Hradec Králové Abstrakt: Stresová (insuficientní) fraktura křížové kosti je bolestivé onemocnění, které postihuje převážně starší ženy s osteoporózou. Dominujícím klinickým příznakem je bolest, výskyt neurologických komplikací je minimální. Konzervativní terapie vede k dlouhodobé imobilizaci pacientů a komplikacím vycházejících z jejich komorbidity. Mezi možnosti intervence patří provedení perkutánní sakroplastiky nebo osteosyntézy. Práce prezentuje zkušenosti autorů s provedením perkutánní sakroplastiky současně s perkutánní osteosyntézou zadního segmentu pánevního kruhu. Od VIII/2011 do I/2012 bylo provedeno na pracovišti autorů 5 sakroplastik v kombinaci s perkutánní stabilizací zadního segmentu pánve u 5 pacientek ve věku 72 – 81 let (průměr 76,2 let). Výkony byly provedeny fluoroskopicky asistovaně s možností peroperační kontroly pomocí 3D C‑ramene. Ve sledovaném souboru se nevyskytly žádné peroperační komplikace. Všechny pacientky byly bezbolestně vertikalizovány do 3 dnů od operace. Na pooperačním CT vyšetření nebyl prokázán malplacement osteosyntetického materiálu. Únik kostního cementu do foramina křížové kosti bez neurologického postižení byl prokázán na CT v 1 případě (20 %). Spojení sakroplastiky a perkutánní osteosyntézy zadního segmentu pánve je vhodnou a bezpečnou technikou zajišťující časnou a bezbolestnou vertikalizaci u pacientů s insuficientní zlomeninou křížové kosti.
Pátek 27. 9. / 5. Blok: 9:00 – 10:30 35) Osteosyntéza trochanterických zlomenin (15 min.) Autor: prof. MUDr. Jan Bartoníček, DrSc. Pracoviště: Klinika traumatologie pohybového aparátu 1. LF UK a ÚVN Praha Abstrakt: Implantáty určené k osteosyntéze trochanterických zlomenin lze dělit podle různých hledisek. Z hlediska fixace k diafýze rozlišujeme implantáty extramedulární a intramedulární. Příkladem extramedulárního implantátu je DHS – dynamický kyčelní šroub, příkladem intramedulárního implantátu je IMHN – intramedulární kyčelní hřeb. Mezi statické implantáty patří původní úhlové AO dlahy (130° úhlová dlaha) a v současné době zamykací dlahy pro proximální femur. Částečně statickým implantátem je DHS, který umožňuje kompresi úlomků v dlouhé ose krčku a hlavice femuru. Plně dynamickým implantátem je IMHN s distálním dynamickým zajištěním. Z extramedulárních implantátů je to pouze Medoffova dlaha, která se však příliš nerozšířila. Oba implantáty umožňuji kompresi jak v ose krčku a hlavice femuru, tak v ose diafýzy femuru. Statické implantáty jsou pro osteosyntézu nevhodné, to se potvrdilo již dříve u 130° dlahy a ukazuje se to nyní i u dlah zamykacích. DHS jako částečně dynamický implantát je vhodný pouze pro pertrochanterické zlomeniny. IMHN je vhodný pro intertrochantrické a vysoké subtrochanterické zlomeniny, neboť umožňuje kompresi v ose diafýzy femuru. Pro osteosyntézu stabilních pertrochanterických zlomenin lze použít DHS. Pro osteosyntézu nestabilních pertrochanterických zlomenin je lépe použít IMHN, který brání medializaci diafýzy femuru a současně chrání velký trochanter před zlomením.
36) Modulární endoprotetické systémy TEP kyčle S ROM a MUTARS v léčení periprothetických zlomenin a při selhání AO prox. femoru metodou GAMA hřebem (10 min.) Autor: prof. Dr. habil. Pavel Dufek Pracoviště: Orthopädie, Schön Klinik Neustadt Abstrakt: Modulární endoprotetické systémy TEP kyčle S ROM a MUTARS v léčení periprothetických zlomenin a při selhání AO prox. femoru metodou GAMA hřebem. Cíl: prospektivní studie kratkodobých výsledků použití modulárních systémů MUTARS a S ROM ve výše uvedených indikacích. Material a metoda: V roce 2004-2010 jsme operovali 82 periprothetických zlomenin proximálního femoru dle klasifikace Vencouver: B2 zlomenin 40, B3 34,C 8. Ve stejném období jsme operačně ošetřili 107 pacientů po selhání osteosyntézy GAMA hřebem (cutting out, pseudarthrose, nekrose hlavice femoru). Klinické hodnocení 10 týdnů po operaci na rehabilitační klinice.
Abstrakta – lékaři Výsledky: Hodnocení dle Staffelstein Score 8(Activity of Daily Living,ROM, bolest- maximum 120 bodů). U první skupiny dosaženo 64-74 bodů, u druhé 79-90. Komplikace: 6x revise rány, 3x luxace,2x refraktura,kaudální dislokace dříku 3x. Lepší klinické výsledky u druhé skupiny, i když relativně nižší než u klasické revise. Souhrn: Modulární systémy S ROM a MUTARS jsou spolehlivé implantáty k řešení komplexní problematiky výše uvedených indikací. Výhoda je pevné ukotvení v metafýze nebo diafýze femoru a variabilní sestavení implantátu pri defektech v prox. femoru.
37) Léčení zlomenin horního konce femuru pomocí implantátu PFN A s augmentací (7 min.) Autor: Drahomíra Weisová Spoluautoři: Tomáš Pavelka, Martin Salašek Pracoviště: Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí FN v Plzni Abstrakt: Osteosyntéza nestabilních zlomeniny horního konce femuru s využitím implantátu PFN A je již běžnou metodou na řadě pracovišť v naší republice. Kostní cement PMMA je také několik let používán k výplni kostních defektů zejména při vertebroplastikách. V roce 2010 jsme na naší klinice zahájili prospektivní studii s cílem zhodnocení souboru pacientů s nestabilní zlomeninou horního konce stehenní kosti v trochanterické oblasti ošetřených implantátem PFN A s vyplněním osteoporotické kosti v místě zavedení implantátu do hlavice stehenní kosti kostním cementem PMMA. Studie byla zaměřená na ověření metodiky, vyzkoušení nového instrumetária před zavedením metody do praxe. Studie paralelně probíhala na 8 evropských pracovištích a data se odesílala do centra ve Švýcarsku ke zpracování. Nejedná se o zcela novou metodu - experiment, ale kombinaci dvou již zavedených a vyzkoušených metod. Aplikací kostního cementu do hlavice stehenní kosti do místa zakotvení krčkového šroubu se zvýší mechanická pevnost zakotvení implantátu a sníží se počet komplikací ve smyslu uvolnění implantátu v osteoporotické kosti. Implantát PFN A je pro tuto kombinaci konstrukčně upraven. Tato úprava nemění postup implantace a nevyžaduje změnu instrumentaria. Od roku 2010 bylo na naší klinice ošetřeno touto metodou a dále sledováno 56 nemocných. Komplikace jsme nezaznamenali, ale soubor je velmi malý a proto nelze hodnotit. Hodnotit lze metodu, která je podle našeho názoru bezpečná při dodržení postupu, a nevyskytly se žádné problémy s instrumentariem. Dlouhodobé výsledky zatím nejsou k dispozici. Negativní stránkou metody je zvýšená cena.
38) Vliv osteosyntézy na přežití pacientů starších 75let u zlomenin proximálního femoru (7 min.) Autor: Pink M. Spoluautoři: Skládal M., Lisý M. Pracoviště: Ortopedické oddělení nemocnice v Třebíči
39) Použití RPS‑LIMA kyčle v úrazové indikaci (7 min.) Autor: MUDr. Karel Kudrna, CSc. Pracoviště: I. chirurgická klinika I. LF Praha Abstrakt: Jakkoli je RPS kyčle určen primárně k náhradě pro nádorové, častěji metastatické než primární, postižení kosti, použili jsme ho opakovaně při léčbě tříštivých zlomenin horního konce stehenní kosti v těžce osteoporotickém terénu, jak jako primárního řešení, tak při operacích pro selhání osteosyntezy. V letech 2010-2012 jsme tento implantát použili 18 x, 2x pro patologickou zlomeninu, v obou případech šlo o metastasu karcinomu prsu, 5x jsme implantovali protézu primárně jako cervikokapitální, 5x pro selhání osteosyntezy, rovněž jako cervikokapitální a 6x jako protézu totální. Vyjma 2 pacientek s maligním onemocněním byli všichni ostatní ve věku 84-98 let, s obvyklou převahou žen, nejstarší nemocný je ovšem muž, letos slavící sté narozeniny. V žádném případě nedošlo k selhání implantátu, všichni operovaní stále žijí a postiženou končetinu plně zatěžují. Vzhledem k tomu, i když náš soubor není příliš početný, si dovolujeme říci, že tato metoda je v indikovaných případech metodou volby. Jde zejména o selhání osteosyntezy trochanterických a subtrochanterických zlomenin a také o primární řešení těchto zlomenin, kde výsledek osteosytezy je nejistý. Technicky výkon nepřináší pro zkušeného operatéra zvláštní problémy a zejména při implantaci protézy jako cervikokapitální je délka výkonu pod 60 minut. Výhodou je pochopitelně i možnost časné zátěže, nevýhodou vyšší cena, která pravděpodobně nedovolí v nejbližší budoucnosti rozsáhlejší využití tohoto implantátu.
40) Druhostranná zlomenina proximálního femuru - soubor 1997-2011 (7 min.) Autor: doc. MUDr. Jiří Skála‑Rosenbaum, Ph.D. Spoluautoři: Valér Džupa, Radek Bartoška, Daniel Říha Pracoviště: Ortopedicko‑traumatologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha‑Vinohrady Abstrakt: Autoři zpracovali soubor pacientů, u kterých došlo v letech 1997-2011 ke druhostranné zlomenině proximálního femuru a prezentují výsledky, rizikové faktory vzniku a letalitu po druhostranné zlomenině ve srovnání se celým souborem.
Abstrakta – lékaři
41) Pertrochanterické zlomeniny femuru ve stáři (7 min.) Autor: MUDr. Marek Forman Spoluautoři: Martin Carda Pracoviště: Urazové oddělení Pardubické krajské nemocnice, a. s. Abstrakt: Pertrochanterické zlomeniny femuru patři k nejčastějším zlomeninám ve stáří jejiž incidence narůstá se stárnutím světové populace. Prezentujeme soubor pacientka za období od 1. 1. 2009–31. 12. 12. Jednak použití osteosyntetického materiálu a následně dobu hospitalizace a výsledky naší léčby za dobu sledování 1 roku po úraze.
42) Zlomeniny proximálního femuru – retrospektivní vyhodnocení (7 min.) Autor: MUDr. Pavel Novotný Spoluautoři: Jan Trlica, Tomáš Dědek Pracoviště: Chirurgická klinika Fakultní nemocnice v Hradci Králové Abstrakt: Cíl: Analýza příčin vedoucích k reoperaci po zlomeninách proximálního femuru. Materiál a metoda: Retrospektivní vyhodnocení pacientů hospitalizovaných na chirurgické klinice od ledna 2009 do prosince 2011 s extrakapsulárními zlomeninami proximálního femuru. Byl hodnocen průběh operace a hospitalizace a výskyt časných a pozdních komplikací. Kontrolní RTG byly prováděny každé 4 týdny až do zhojení skeletu. Výsledky:Za dané oddobí bylo operováno 268 pacientů, z nichž 20 utrpělo bazicervikální, 228 petrochanterickou a 38 subtrochanterickou zlomeninu. Osteosyntéza dlahou DHS byla provedena celkem u 113, hřebem PFN‑A u 110, osteosyntéza dle Endera u 51 a dlahová osteosyntéza LCP u 12 pacientů. Průměrný věk byl 79 let (min 36 - max101), ženy tvořily 68% a muži 32%. Nejčastější pooperační komplikací bylo delirium celkem u 38(13%) pacientů, u 28 na podkladě anémie. Ranné kolekce jsem zaznamenali u 6 (2 %)pacientů. Průměrná doba hojení byla 15 týdnů (min 8-max 76). K prodlouženému hojení došlo u 12 pacientů (4%). Operace pro pakloub byla nutná u 1 pacienta. K reoperaci pro primární malpozici došlo u 6 (2%)pacientů. K sekundární malpozici došlo u 3 (1%) pacientů. Nedosledováno bylo celkem 78 pacientů, ve 12 případech došlo k exitu během hospitalizace. Zkontrolováno až do zhojení bylo 190 pacientů. Závěr: Primární i sekundární malpozice byly způsobeny chybnou operační technikou, zejména nedostatečnou repozicí nebo špatnou volbou implantátu. 74% deliratních stavů bylo na vrub pooperační anemizace.
43) Osteosyntéza nedislokovaných subkapitálních zlomenin femuru pomocí 3 šroubů (7 min.) Autor: MUDr. Ján Kužma Spoluautoři: Josef Prokeš, Martin Kelbl, Libor Paša Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt:
44) Srovnání roční letality u pacientů po zlomenině proximálního femuru léčených v letech 1997 a 2010 (7 min.) Autor: doc. MUDr. Jiří Skála‑Rosenbaum, Ph.D. Spoluautoři: Valér Džupa, Radek Bartoška, Daniel Říha Pracoviště: Ortopedicko‑traumatologická klinika 3. LF UK a FNKV, Praha‑Vinohrady Abstrakt: Autoři zhodnotili soubor pacientů léčených pro zlomeninu proximálního femuru v letech 1997 a 2010. Prezentují výsledky jednoroční letality v závislosti na jednotlivých faktorech a srovnávají vývoj po 13 letech.
45) 30 - denní mortalita u pacientů po osteosyntéze zlomenin proximálního femuru (7 min.) Autor: MUDr. Avenarius Jakub Spoluautoři: Obruba Petr (Traumacentrum Ústí nad Labem), Kozmová Petra (Nemocnice následné péče Ryjice) Pracoviště: Traumacentrum Ústí nad Labem Abstrakt: Úvod: Výsledky léčby zlomenin proximálního femuru závisí na celé řadě faktorů. V akutní fázi se jedná o včasné operační řešení, vhodný typ anestezie, správnou volbou implantátu a exaktně provedenou osteosyntézu. V následně péči je důležitá časná rehabilitace a řešení sociální otázky. Metodika: Soubor pacientů ošetřených v letech 2010-2012 pro zlomeninu proximálního femuru v traumacentru v Ústí nad Labem byl retrospektivně podroben rozboru četnosti a příčin 30 -denní úmrtnosti. Výsledky: V letech 2010-2012 bylo pro zlomeninu proximálního femuru ošetřeno 452 pacientů. Do nemocnice následné péče bylo přeloženo 413 pacientů (91 %), 9 pacientů (2 %) zemřelo během primární hospitalizace, 18 pacientů (4 %) bylo propuštěno do domácí péče a 12 pacientů (3 %) bylo přeloženo do jiných nemocnic (tito nebyli dále sledováni a nejsou zahrnuti do referovaného souboru). Sledovaný soubor tvořilo 440 pacientů. K ošetření zlomenin bylo použito PFN‑A 202x, PFN 20x, DHS
Abstrakta – lékaři 96x, CCP 94x, TEP 28x. Během prvních 30 dnů za celé sledované období celkem zemřelo 20 pacientů (4,5 %). Z toho činila 30-denní mortalita v roce 2010 (4,82 %), v roce 2011 (4,51 %) a v roce 2012 (3,97 %). Nejčastější příčinou úmrtí bylo srdeční selhání u 5 pacientů (25%), u 4 pacientů bronchopneumonie (20%), hluboká infekce u 3 pacientů (15%), krvácení z GIT u 4 pacientů (20%), u 4 pacientů plicní embolie (20%). Diskuse 30-denní mortalita je ukazatel bezprostředně spojený s poraněním, primárním ošetřením a péčí o pacienta v pooperačním období. Vzhledem k relativně nízké hodnotě jsme se pokusili zjistit příčinu tohoto výsledku. Závěr: Úspěšnost operací zlomenin proximálního femuru není hodnotitelná operačními časy, množstvím podaných krevních derivátů ani délkou pobytu pacienta v nemocnici při první hospitalizaci. Jejím měřítkem je 30-denní mortalita. Její nízká hodnota je výsledkem úzké mezioborové spolupráce mezi oddělením akutní péče a nemocnicí následné péče
Pátek 27. 9. / 6. Blok: 10:50 – 11:50 46) Zlomeniny distálneho radia - zaobídeme sa eště bez operácie? (15 min.) Autor: Šimko Peter Pracoviště: Klinika úrazovej chirurgie - Univerzitná nemocnica Bratislava Abstrakt:
47) Zlomeniny distálního radia ve stáří (7 min.) Autor: MUDr. Vladimír Pacovský Pracoviště: Ortopedicko‑traumatologická klinika FNKV, Praha Abstrakt: Zlomeniny distálního radia patří společně se zlomeninami prox. femuru k nejčastějším zlomeninám ve stáří. Nejčastější příčinou vzniku zlomenin distálního radia u gerontologických pacientů jsou pády na nataženou horní končetinu, jedná se o nízkoenergetické násilí. Zlomeniny vzniklé vysokou energií (např. při dopravních nehodách) jsou v této věkové skupině méně časté- kolem 15 %. Ženy jsou postiženy 3x častěji než muži, výrazný podíl hraje osteoporóza po menopauze. V přednášce budou použity údaje z našeho registru několikaletého sledování zlomenin distálního radia, prox. femuru a prox. humeru. Kolem 20 % zlomenin distálního radia je indikováno k operačnímu řešení vzhledem k jejich nestabilitě. U pacientů vyššího věku rozhoduje o indikaci operace kromě nestability zlomeniny také stupeň osteoporózy a celkový interní stav pacienta. V případě operační léčby preferujeme, vzhledem k osteoporóze, u starších pacientů spíše užití úhlově stabilních implantátů. Nejčastější komplikací zlomenin distálního radia je zhojení v malpozici. tuto komplikaci řešíme podle typu obtíží, věku pacienta, jeho nárokům na funkčnost končetiny, stavu měkkých tkání a kvality kosti nejčastěji korekční osteotomií distálního radia.
48) Zlomeniny distálního radia u seniorů (7 min.) Autor: Suchomel Radomír Spoluautoři: Radek Veselý, Jan Trávník Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt:
49) Výhody podtlakového léčení akutních i chronických ran v gerontotraumatologii (10 min.) Autor: MUDr. Vratislav Procházka, CSc. Spoluautoři: Helena Vlachová (Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU), Vladimír Krass (Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU) Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt: autoři uvádějí své zkušenosti s podtlakovým léčením akutních i chronických ran v gerontotraumatlogii s přihlédnutím k významu komorbidit pacienta, ovlivnění hojení diabetem, kortikoterapií, imunosupresivní terapií. Podtlakovou terapií považují za významný přínos ke zkrácení celkové doby hospitalizace i konečného výsledku léčení v kombinaci s dalšími metodami rekonstrukční chirurgie. 50) Psychiatrické komplikace v traumatologii u seniorů (10 min.) Autor: MUDr. Taťána Šrámková, CSc. Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt: V naší populaci roste počet jedinců nad 65 let. I když se zvyšuje věk českých mužů a žen, ve zdraví se dožívají pouze šedesátky. I přestože roste počet nemocných s diagnostikovanou demencí, nejčastěji Azheimerova typu, vidíme jen špičku ledovce. Ve většině případů je demence nediagnostikována, poruchy kognitivních funkcí jsou přičítány přirozenému stárnutí. Důsledkem je její progrese do neléčitelného stadia. K diagnostice
slouží jednoduchý test MMSE (Mini Mental State Examination). Dementní nemocný není schopný se o sebe postarat, trpí podvýživou, zanedbává návštěvu lékařů s důsledkem dekompenzace zdravotního stavu. Demence je provázená zmateností a poruchami spánku. Pokud senioři užívají večer zolpidem případně benzodiazepiny, trpí často nežádoucími účinky těchto léků. Jsou dezorientovaní, bloudí po bytě, upadnou, zlomí si při osteoporóze krček femoru, případně si přivodí kraniocerebrální poranění. Do doby než je objeví sousedé či příbuzní, leží v bytě, zanedbaní, dehydratovaní. Do nemocničního zařízení jsou přijímáni kardiálně dekompenzovaní, zmatení, nespolupracující pacienti. Rozvíjí se organická psychóza neboli delirium. Příčinou je změna prostředí, dehydratace, malnutrice, kardiopulmonální dekompenzace, často důsledek lékových interakcí při polypragmazii, přímý důsledek operace a anestezie, podílí se i premorbidní poškození kognitivních funkcí. Nemocný je neklidný, verbálně i brachiálně napadá ošetřující personál, nespolupracuje. Často halucinuje či je paranoidní. Má výrazné výkyvy emocí. Je ztížená rehabilitace a resocializace. Kromě symptomatické psychofarmakoterapie je plně indikována rehabilitace a resocializace. Je nezbytné vyhledávat nemocné s demencí, diagnostikovat ji a zahájit léčbu. Edukační programy, univerzity třetího věku a aktivní způsob života včetně pohybové aktivity, přispívají k oddálení projevů poruch kognitivních funkcí, větší schopnosti a samostatnosti seniorů, zlepšení jejich fyzické kondice, a tím i snížení rizika vzniku úrazů ve stáří.
51) Použití podtlakové terapie v traumatologii končetin (7 min.) Autor: MUDr. Vladimír Krass Spoluautoři: Vratislav Procházka, Kužma Jan, Vlachová Helena, Veselý Radek Pracoviště: Úrazová nemocnice v Brně, Klinika traumatologie LFMU Abstrakt: Autoři referují o svých zkušenostech s využitím podtlakové terapie při léčení a uzávěru fasciotomií pro kompartement syndrom. Metode se jeví efektní, protože zkracuje celkovou dobu léčení, snižuje riziko bakteriální kontaminace ran a dovoluje ve většině případů uzávěr fasciotomické rány lineární suturou. Důsledkem je zkrácení doby hospitalizace, snížení počtu operací a lepší funkční výsledky pacientů.
