Nocování s Andersenem - 170 Školní akademie - 171 Najdi, co hledáš - 177
Osvětim - 179 Puberta - 181 Co se děje ve škole - 186
Jak si hrají venku děti z 1. A? Jezdím s kamarádkou na koloběžce, chodím na procházku se psem, na chatě si hraji s Méďou, s kamarádkami na honěnou, jezdím i na kole a na bruslích, s obručí cvičím pejska, hraji si na hřišti. Sarah Urbanová
Jezdím na kole, hraji si s panenkami, houpu se na houpačkách, chodím na procházky, hraji si s kamarády, jezdím na skateboardu, čtu si Jasmin Zahradníková knížku. Hraji si na agenta. Chodím na nákupy. Hraji fotbal a skáču, chodím i na procházky. Patrik Vašenda
Já sbírám kytky, pozoruji slunce. Dělám jarní úklid. Rád chodím na výlety a také za svými kamarády. Antonín Blažek Jezdím na kole, chodím se psem na procházky. Chodím nakupovat nebo s bráškou Vojtou na zmrzlinu. Ráda chodím na hory, sbírám kytky. Také chodím na koně a hraji tenis. Karolína Hložková Jezdím na kole a kolečkových bruslích, hraji kuličky. Lukáš Mlčoušek Jeden jarní víkendový den – co vše se dá dělat? Já jsem si víkend užila hezky. Protože jsme jeli k babičce na narozeniny. Má 84 let, ale pořád peče a vaří. Když jsme se vrátili, tak mi od kámošky přišel dopis. Já jsem jí taky chtěla napsat dopis, ale zrovna mi napsala na mobil druhá kámoška, jestli k nim chci přijít, tak jsem k nim šla. Potom jsme se domluvily, že u ní přespím a na další den -169-
přišla další kámoška a šly jsme do lesa na procházku. Večer ještě přišla teta a strejda, ale pak už jsem byla unavená, tak jsem šla radši spát. Verča Kneblová 5. C
V nedělní ráno jsem byl v obchodě. Jak jsem přišel, tak jsme s maminkou s bráchou uklízeli celou zahradu. Skácel jsem tři suché stromy. A od sekyrky mám puchýře. Potom přijel strýc a teta, rozdělali jsme oheň a povídali si. Poté strýc zašel pro motorovou pilu a uřezal borovici, pak se brácha přibelhal zeptat, co se děje. S bráchou jsme se začali šermovat klacky. Potom jsme se rozloučili se strýcem a šli se dívat na film Číslo 5 žije. A to je konec neděle. Michal Křištof 5. C
14. dubna jsme byli na psí výstavě psů v Ostravě. Přijeli jsme hodně brzo, v hale jsme rozložili stoličky, deku a misky s žrádlem. Protože bylo v hale rušno, šli jsme ven vyvenčit psa. Tam se řízl o střep, ale moc ho to nebolelo. Pak začala výstava a po mnoho plemenech jsme nastoupili i my. Výstava se mi moc líbila. Vyhráli jsme druhé místo. Jan Šenkýř 5. C
Už jste spali někdy ve škole? My ANO! Dne 5. dubna 2013 se žáci tříd 5. A a 5. B ze ZŠ Tyršova již potřetí účastnili akce Noc s Andersenem. Pro žáky byly přichystány různé soutěže, nechyběl večerní turnaj ve vybíjené, diskotéka, ani tolik obávaná stezka odvahy. Myslím si, že akce byla vydařená, děti spokojené a řádně unavené. Eva Petrová
Moje první a poslední Noc s Andersenem. Sraz byl v 17 hodin a až do 21.30 jsme byli ve třídě, povídali jsme si a taky jsme hráli úžasný a netradiční turnaj ve vybíjené. Někdy před 23. hodinou jsme přinesli písničky a začala diskoška, která se střídala se strašidelnou stezkou odvahy. Po skončení se šlo do třídy, kde jsme se dívali na
-170-
Madagaskar 3. Nicméně jsem celou noc nespala a ráno zase vstávat, uklidit a domů. Byl to skvělý zážitek a nechtělo se mi domů. Jolana P. 5. A
Tyršovka v kině Po třech letech je tady znova akademie Tyršovky. Studenti školy pilně trénovali, aby zde mohli předvést ten nejlepší výkon. Naši nejmladší žáci si nachystali představení za pomoci paní učitelky třídní. Ti starší a šikovní si už pak něco nachystali sami. Bylo zde mnoho představení a každé něčím zajímavé. Přes kuřátka a slepice, včely, duhové víly a další zajímavé stvoření jste zde mohli spatřit i Karla Gotta a také již zesnulého Michaela Jacksona, které perfektně zahráli a napodobili žáci naší školy. A jak to vše probíhalo? Čtěte dále. Kamča Skurková 9. A
Akademie očima vystupujících Já jsem to první vystoupení měla trochu trému, ale pak to bylo v pohodě. Moc jsem se na tu chvíli těšila. A vůbec jsem nevěděla, že tam bude tolik lidí. To je poprvé, co jsem zpívala před tak velkým publikem. Skladba se jmenuje Měla jsem holoubka. Thea Mája Hubálková 2. A
Před naším vystoupením mi bylo trapně, ale dopadlo to dobře. Byl jsem nejvíce vidět. Měl jsem strach, že něco udělám blbě, ale nakonec vše dopadlo dobře. Václav Malina 2. A Mi se nejvíc líbilo, jak dělali kotouly a skákali a dělali salta. Moc jsem se na to těšil a hodně se mi to líbilo. A naše třída byla taky super. Moc se mi to líbilo. Vojta Gajdušek 2. A Mně se líbily mažoretky i ti kluci se mi líbili. I duhová víla se mi líbila. I zumba se mi líbila i sbor se mi líbil. Aji básničky se mi líbily. I naše vystoupení bylo hezké. Bára Krupová 2. D Bylo to těžké i zároveň zábavné. Všichni jsme se dohodli, ale tři kluci nevystupovali a rušili. Nacvičovali jsme asi 5 hodin Tv. Doufám, že se to divákům líbilo. Teo Urban 4. A Nacvičování bylo trochu těžší, ale šlo to. Sice jsme se nemohli dohodnout, jakou píseň, kdy nastoupí holky nebo kluci, no znáte to, nikdy to nejde hned. Ale po dvou týdnech jsme měli celou sestavu, docvičovali jsme konec a na akademii se nám to povedlo. Natálie Olejníčková 4. A
-171-
Nacvičování na akademii bylo celkem těžké. Kluci se v klidu dohodli, co budou tančit, ale my holky jsme se pořád hádaly. Ale později jsme se všichni dohodli a dali to dohromady. Skoro všichni jsme měli trému, ale na pódiu jsme se odvázali. Marťa Vašková 4. A Dne 25. 4. jsem se na tyršovácké akademii zúčastnila jako divák, ale i jako vystupující. Vystupovala jsem s mažoretkami. Líbila se mi všechna vystoupení od dětí z MŠ až po vystoupení deváťáků na švédské bedně. Roztomilá kuřata i s mámou kvočnou nás rozesmála. Nejnapínavější asi bylo vystoupení na švédské bedně, jestli to zvládnou nebo si narazí zadek. Celá akademie byla pěkná, těším se na příští. Viktorie Štefková 5. B
Na akademii se mi líbily mažoretky Sluníčka a Hvězdičky. Největší strach jsem měla, když jsem vystupovala ze zumby. Myslela jsem si, že to zkazíme. Naštěstí jsme to zvládly a pak za námi přišla naše trenérka Monika Paprskářová a byla moc dojatá a radostí plakala. Donesla nám růžičku a dala nám pusu. Prostě se nám to líbilo. Lucie Cabáková 5. B Na vystoupení na akademii jsme trénovali měsíc. Ze začátku to šlo ztuha, protože cviky předvedené na akademii jsme vůbec nedělali. Hlavně já a Foltýnek. V den akademie jsme všichni měli velkou trému. Pro první stupeň se skákalo nejlíp. Každý doskok byl odměněn potleskem a po dvou skocích jsme si to užívali. Salta, která na trénincích dělali všichni, nakonec dělali tři-čtyři lidi. Nejspíš proto, že ostatní měli strach, že se něco pokazí, anebo to neměli úplně vypilované. Dominik Pokorný 9. B Pro mě jako účastníka to bylo chvilkama stresové. Divadlo, které jsem osobně šla až na ostro. No prostě pecka, všichni si to chválili. Potom jako včelka, to jsem si krásně zalítala. Stejně se mi nejvíce líbí Jackson... Prostě úplně jako originál. Eliška Janďourková 9. B
-172-
Včera 25. 4. byla tyršovácká akademie. Já jakožto vystupující jsem měla celou mou skupinu ze sokola na starost, tak to byl docela záhul. Byly to zmatky. Každý hučel: já mám trému, nemám cop, kde je dres, apod. Když jsme přišli na řadu, holky byly nervózní a já s Péťou jsme na nervozitu neměly čas, jelikož jsme je uklidňovaly a pomáhaly klukům s žíněnkama. Jakmile jsme nastoupily na pódium, holky se uvolnily a šlo skoro vše hladce. Sokol se povedl. Potom hned divadlo, které jsme v podstatě neuměly, ale i přesto se to povedlo. Akademie se mi líbila a mrzí mě, že byla poslední. Kristýna Babincová 9. B 5v1 Tyršovácká akademie. No na tohle nikdy nezapomenu. V jeden den jsem byla 5 osob v 1. Naštěstí při vystoupení pro první stupeň jsem vystupovala jenom jako kvočna a recitátorka. Ale odpolední vystoupení… uff. Rychle jsem běžela do školy, abych se převtělila do slepice. Následujících několik minut jsem musela porodit asi 60 kuřat a šlo se na scénu. Vystoupení mělo úspěch, takže za to pocení v obřím kostýmu s velkým zadkem to stálo. Několik dalších vystoupení a z kvočny se stala recitátorka. Musím říct, že se mi recitovalo krásně, když tam pode mnou v hledišti plakalo jakési dítě. Uklonila jsem se, zašla za oponu a začaly fofry. Rychle jsem se převlékla za žákyni v 1. třídě. Sukně, barevné tričko, culíčky, podkolenky a barevná aktovka. Měla jsem jen 5 minut, ale stihla jsem to. Scénka proběhla hladce, jenomže teď byl čas na 9. třídu. Měla jsem asi 10 sekund na převlečení se do deváťačky. Sukni jsem vyměnila za rifle, culíčky za rozpuštěné vlasy, aktovku za kabelku a šla jsem. Vše bylo tak, jak má být. Sklidili jsme s holkami, které hrály se mnou, potlesk a já měla opět jenom 5 minut na vtělení se do včelky Máji. Všechno jsem stihla, vystoupení měla úspěch a já jsem po škole známá jako slepice. I když pořád slyším lidi na chodbě, jak se ptají: „Kdo byla ta slepice?“ Žaneta Stránská 9. B
-173-
Akademie očima diváků Akademie byla úžasná. Měla jsem strach o gymnasty, úplně se mi ježily chlupy na zádech, protože to bylo nebezpečné, naštěstí se nic nestalo. Nejlepší byla kuřátka, byla moc roztomilá. Srandovní bylo, jak přišla velká bílá slepice a tančili slepičí tanec. Poté byla výborná houslistka s kytaristou, hráli krásnou a zajímavou hudbu, připadalo mi to jako ukolébavka. Pak mě oslnili ti, co recitovali, řekla jsem si, jak se to mohli celé naučit, vždyť to byly dlouhé básně a básničky. Patricie Formánková 5. B
Akademie se mi hodně líbila, byla tam i vtipná vystoupení aji napínavé. Hodně se mi líbily mažoretky a gymnastika. Průvodci akademií byli vpoho. Jakub Juřík 5. B Rozhodně pro mne, jakožto pro holku, se mi samozřejmě nejvíc líbily skoky. Nevěděla jsem, že naši kluci jsou tak dobří! A čím dál tím hezčí. Jen mohli někteří kluci sundat triko. Ale jinak spokojenost největší! Viktorie Marečková 9. B Na letošní akademii se mi nejvíc líbilo vystoupení prvňáků a jejich invaze kuřat. Nejvíc jak tam nastupovala. Ta dlouhá řada kuřátek, která se blížila ze dvou stran, byla skoro nekonečná. A ta slepice neměla chybu, ten její kostým byl dokonalý a ta kuřátka s těmi třásněmi byla prostě roztomilá. Anh Tranová 9. B Na akademii se mi líbily mažoretky a zumba. Legrační bylo i divadlo, které ukazovalo děti v první třídě a děti v deváté třídě. Ale už v šesté třídě se cítím jako oni v devítce. Dobrý byl i pěvecký sbor. Někdy jim ale nešlo rozumět a někdo to tam trochu pletl. Bylo to velmi zajímavé a akademii jsem si užila. Helena Greineckerová 6. B -174-
Na představení se mi asi nejvíce líbilo skákání přes bednu. Ale drsné byly ty kuřata, akorát jak si sedli na kraj pódia, tak na nás všichni hleděli, protože jsme seděli vepředu. Jo a taky byla dobrá ta škola. Adam Václavík 6. B
Na akademii se mi nejvíce líbil Michael Jackson (Zbyněk Kedroň). Umí dobře tančit. Dobře tančila i Sára Stratilová, Lucka a Lenka. Uměly tančit gangnam style a tu písničku mám ráda. Akademie byla celkově dobrá. A jak zpíval pěvecký sbor, byl vážně dobrý. Eliška Tvarůžková 6. B
Na akademii se mi nejvíce líbila dvě vystoupení. Zumba, kde holky musely určitě hodně dřít, aby se tu taneční sestavu naučily. A potom gymnastika, kde kluci předváděli věci, které bych chtěl umět také. Marek Filip 5. B
Měla jsem z akademie dobrý pocit. Líbily se mi nejvíc mažoretky a zumba. A nejvíc mě překvapili kluci, jak dělali gymnastiku, poprvé jsem kluky viděla dělat gymnastiku. Ale jinak se mi líbili všichni. Soňa Vargová 4. B
Na akademii, která se konala dne 25. 4., se mi nejvíce líbily mažoretky a vystoupení holek ze sokola. Na mažoretkách se mi líbily kostýmy a jak točily s hůlkama. Ale líbily se mi ještě vystoupení zumby. Nejzajímavější bylo vystoupení kluků, jak skákali přes švédskou bednu. I vystoupení menších dětí, co dělaly kuřata, bylo moc pěkné. Akademie byla prostě úžasná. Natálie Heřmánková 6. B Můj podíl na akademii byl, že jsem chystal věci v zákulisí a už asi měsíc předem jsem chodíval na 7 ráno nacvičovat ten tělocvik (salta, skoky a tak...). Držel jsem tam žíněnky a díval se, kdy otočit bednu.
-175-
Přímo na akademii jsem chystal mikrofon a věci, které kdo potřeboval donést na pódium. Jakub Novotný 9. A Na akademii jako takové jsem neměla žádný podíl. A jsem za to celkem ráda, protože s těmi nervy bych z ní nejspíš nic neměla. Ale i když jsem nevystupovala, tak jsem z ní skoro nic neviděla. Viděla jsem jenom to, co se vešlo do škvíry mezi oponami nebo displeje fotoaparátu. Vše jsem totiž fotila. Ale nejsem si jistá, jestli je bezpečné se k téhle práci přiznat. I tak jsem si to celkem užila, protože v zákulisí to je ještě větší zážitek než v hledišti a navíc jsem mohla vidět všechnu tu dřinu a práci, kterou účinkující kvůli vystoupení na pódiu vynaložili. Adéla Romanovská 9. A Na akademii jsem se nijak zvlášť nepodílela. Byla jsem tam jako divák. Ale neseděla jsem tam jenom nehnutě. Podporovala jsem účinkující pokaždé potleskem a někdy i pokřikem. Z mého pohledu se mi akademie líbila. Byla tam srandovní, zábavná i náročná vystoupení, která na mě udělala dojem. Myslím si, že si můj potlesk určitě zasloužili za své úsilí a snahu předvést, co dokáží. Monika Drábková 9. A
Komu patřil nejhlasitější potlesk? Naše škola má (i díky projektům) velmi slušné vybavení, takže třeba Mezinárodní den boje proti hluku jsme si mohli připomenout měřením toho, jak jsou někteří hluční. Digitální hlukoměr SL-200 změřil i hlasitost potlesku na akademii (používalo se rychlé vyhodnocení 125 ms/měření, horní měřící rozsah 60-130 dB, charakteristika dBC – skutečná hladina hluku). Nejhlasitější potlesk získali Zbyněk Kedroň s Michaelem Jacksonem (105,9 dB), druzí byli gymnasté (104,7 dB), třetí místo obsadil pěvecký sbor společně s velkými mažoretkami (102,9 dB). Ticho jsme na akademii neměřili – prostě nebylo ☺. -176-
Rozhovor se Zbyňkem Kedroněm ? Jak vznikl nápad, že bys vystupoval na akademii? ! Většina spolužáků mě viděla tančit na výletě, tak mě přemlouvali… Nadšený jsem z toho nebyl, ale nakonec jsem polevil. ? Jak dlouho se imitaci Michaela Jacksona věnuješ? Na akademii jsem tančil po dlouhé době. Jinak tančení na jeho písně jsem se učil postupem času asi 2 roky. ? Jakým způsobem ses připravoval? ! Nepřipravoval. Byly to čistě vzpomínky, doma jsem to zkusil jen jednou, protože se mi vůbec nechtělo. ? Co říkáš na to, že jsi měl u publika největší potlesk? ! Nevím, co na to říct! Já sám jsem to nečekal! Ale ten pocit jsem chtěl vždycky znát! Bylo to super. ? Budeš pokračovat v imitaci Michaela Jacksona na veřejnosti? ! No tak doufám, že teďka to nebylo naposledy. Potvrdil jsem vstup na Dni města. Jak se to bude vyvíjet dál, to netuším. Ptala se Lucie Stupavská 9. A
Najdi, co hledáš Již několik let se třídy účastní stejnojmenné soutěže. Letos ji organizátoři trošku změnili – stále má tři kola pro všechny a finálové pro ty nejlepší, čili trvá nekonečných sedm týdnů. Každý týden má šest vědomostních otázek a jednu složenou z indicií (nápověd). Místo loňských tipovacích otázek se letos hraje počítačová hra Abaku. Můžete si ji vyzkoušet, i když se soutěže neúčastníte (www.abaku.seznam.cz), aspoň zjistíte, jak jste na tom s jednoduchou matematikou… Také v naší škole se našli nadšenci, kteří hru hrají. Zeptali jsme se zástupců jednotlivých tříd, jaké mají s hrou zkušenosti. Všichni se shodli, že vyhledávání jednotlivých odpovědí na internetu není složité a trvá od dvou do pěti minut na otázku.
-177-
Lucie 9. A: Prvního kola se účastnila téměř celá třída, v druhém neochotně asi polovina třídy a ve třetím kole jen 4 děvčata z 22 žáků. Každý si lísteček s otázkou vzal sám, později se otázky přidělovaly a nakonec jsem to stejně hledala až na 2 otázky všechno sama. Spolehnutí není téměř žádné, všichni řeší jen přijímačky. A když odpověď nepřinesli? Proč by se omlouvali? Daný žák to prostě nepřinesl a tečka. Proč taky. Pak jen nadává, jak jsme všichni blbí. Klasika. A jestli bychom se soutěže zúčastnili příště? Určitě ne. Šimon 6. C: Do hledání odpovědí se zapojilo asi 6 žáků z 29. Otázky dám na lavici, zájemci mi řeknou, kterou chtějí a vezmou si ji. Určím den, kdy mi ji mají vrátit. Polovina zájemců je přinese, téměř vždy se správnou odpovědí. Ostatní na to nejspíš zapomenou nebo řeknou, že neměli čas, přitom na to měli 3 dny. Pak mi nevrátí ani lístek. A příští rok? Přihlásili bychom se, ale už bych to dával (a soutěž ještě pořád je, takže budu dávat) těm spolehlivým žákům. Samuel 7. A: V naší třídě se zapojilo 8-10 žáků ze 30. Otázky předám Honzovi Fojtíkovi a ten je rozdá zájemcům, když někdo nemá zájem, tak se bere více otázek. Spoléhám na to, že přinesou správnou odpověď, ale pro jistotu odpovědi kontrolujeme. Někteří nemají čas a zájem, jiní se zase chtějí zapojit a mají čas a náladu. Účast v příštím ročníku? Musel bych se domluvit s ostatními. Barbora 8. C: Do hledání odpovědí se zapojila asi polovina z 24 lidí, takže 12. Když přinesu papír s otázkami, spolužáci si sami přijdou pro otázku a když nějaké otázky zbydou, tak si někdo třeba vezme dvě. Pořád jim opakuju, aby mi to donesli hned další den. Někdy se to podaří, někdy ne. Většina lidí to donese, ale taky se najdou dva nebo tři lidé, kteří na otázku zapomenou. Napsala jsem jim do třídní skupiny na Facebook, že mají dopovědi přinést a stejně na to zapomněli. Nejde do hlavy, proč si otázky berou a další den mi to nedonesou. Tak ať si je neberou, když na ně není spolehnutí. Příští rok? Asi ano…
-178-
Kamil 6. B: Odpovědi hledá asi 7 žáků ze 30, snažím se otázky rozdělovat tak, ať má každý normální otázky i indicie. Jaké je spolehnutí, že odpovědi přinesou? Jak na koho. Příští rok? Jasně, je to sranda. Jak se naučit hrát abaku? Je dobré chápat matematiku a umět ji (mít dobré známky), přečíst si pravidla a pak se jenom zlepšovat a hrát. Já doporučuji tak 4-5 her za den. Finty moc nepoužívám, jen si vždy promyslím, jaké mám já možnosti a jaké ten robot, vždy se dívám po nějaké kombinaci, za kterou je nejvíce bodů. Ještě je dobré využívat jeho tahy, toť vše. Samuel Sochatzi 7. A V soutěži čeká už jen finálové kolo, a tak můžeme držet pěsti hráčům – Šimonovi Hauserovi a Kristýně Štěpničkové, Samuelu Sochatzimu, Lucii Holušové. Z přihlášených 1645 družstev do finálového kola postoupilo 112 tříd z celé republiky.
Osvětim Už z autobusu jsem poznala, že jsme dojeli na místo. Sálala z něj negativní energie. Ve vstupní budově jsme dostali sluchátka. Když jsme se ocitli venku, už v táboře, proběhl mi po zádech mráz. Náš průvodce začal mluvit. Ze začátku jsem ho nedokázala vnímat, protože jsem byla z toho prostředí celá nesvá. Ten pocit, jak jdete po té samé cestě, kudy nejenom prošlo, ale i zemřely statisíce Židů. Nejhorší bylo, když jsme procházeli kolem „vitrín“, kde byly vystaveny vlasy, věci vězňů, jako například kufry, hřebeny, oblečení, boty. Nejstrašnější pro mě bylo vidět botičky a oblečení malinkých dětí. Vyzařovala z toho všechno strašně smutná atmosféra. Vhrkly mi slzy do očí z fotek pověšených na zdi. Všichni ostříhané vlasy nakrátko (i ženy) a ty výrazy, ze kterých se dala vyčíst beznaděj, úzkost a utrpení. Nejhůře jsem se cítila v podzemních celách, kde je zavírali do úzkých prostor a kde byly vidět deky, na kterých Židé spali. Další slzy v mých očích se objevily, když s námi průvodce šel ke zdi smrti. Po -179-
cestě, kterou jsme procházeli, nám průvodce oznámil, že na této kamenné cestě umírala spousta lidí, většinou vyčerpáním. Nejistě jsem se podívala pod sebe a představila si to. Potom prohlídka pokračovala do plynové komory. Vypadalo to tam strašně chladně, depresivně a smutně. Ve stropě byly otvory, jimiž byly vhazovány tablety, které svým chemickým působením dokázaly udusit a otrávit. Když jsme se blížili k východu, byla jsem zase o něco šťastnější. Autobus nás i s průvodcem převezl na další místo. Viděli jsme vagón, kterým byli Židé deportováni. Zastavili jsme se u trosek plynových komor a nahlédli do „domů“. Na holých pryčnách muselo spát hodně lidí najednou. Bylo tam chladno. Také jsme se byli podívat do místnosti, kde byly „záchody“. Zmocnil se mě takový ten zvláštně nepopsatelný pocit. Je to pro mě jeden z nejsmutnějších zážitků. Jsem ale zároveň ráda, že jsem se tam byla podívat. Člověk si uvědomí cenu života. Anna Balcárková 9. A
Když se řekne Osvětim, vybaví se mi bolest, utrpení, hlad a bezmoc. Po exkurzi v Osvětimi se mi před očima pořád vybavují ty odporné mučírenské chodby, ty velké pece, plynové komory, … Pořád je mi do breku, když si představím, jak tam lidé trpěli. Ono si to představit nejde, nikdo z nás neví, co to muselo být. Nezažili jsme to a doufám, že ani nikdy nezažijeme. Nejhorší to měly asi malé děti, které hned po příchodu na svět z něj odešly. A co to muselo být pro jejich matky, které viděly, jak jim zabíjejí děti? Nebo to rozdělování lidí, kteří mohli žít a kteří šli ihned do plynu, jenom protože nebyli takoví, jaké je chtěli? Také nebyl milý pohled na vlasy, boty všech lidí. A také fotky vězňů. Nejhůř mi bylo v místnosti s fotkami mrtvých lidí, ale také v plynové komoře, ve které mi bylo nejvíce do breku. Také když jsem stála před pecí a představila si, kolik lidí a hlavně dětí tam zemřelo. Je to strašné, sice už je to všechno pryč, ale pořád je to strašná událost. Doufejme, že se tato událost už nikdy nestane a minulost se nevrátí… Brigita Oprštěná 9. B
-180-
Velký jarní průzkum: PUBERTA Tento článek vznikl v rámci projektu Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí. Celý text najdete na stránkách projektu: http://www.zstyrfren.cz/Aktivity/projekty/granty/benefit09/letem.htm Jaro nám zaklepalo na dveře a my se zeptali žáků naší školy: Co je to PUBERTA? Má nějaké výhody nebo nevýhody? Jak se zachováte, až vás potká, překvapí nebo dokonce přepadne!? DEFINICE PUBERTY 6. ročník: Člověk je jiný, než jak byl menší. Když maminka vyhodí děti od počítače, tak nechtějí jít. Jsme rozežraní spratci a myslíme si, že jsme ve všem nejlepší. Pyskování, odmlouvání, lhaní, dlouhé ponocování. 7. ročník: No, je to období, v kterém děláme samé kraviny a skoro všechno ignorujeme. Je to srandovní období. Děcka vyspívají, chovají se hůř než normálně, pořád se smějí každé kravině, odmlouvají. Období, když se z kluka stává chlap a z holky žena – prostě dospívání. 8. ročník Období, kdy se měníme. Začneme vnímat okolí, city, osoby kolem nás. Nesmí se zapomenout na záchvaty smíchu. Puberta je hormonální děj, který probíhá od 12 do 15, někdy navěky. Puberta – období kdy lidi blázní a stávají se odvážnějšími a drzejšími. Pro naše rodiče to asi není nejlepší období. -181-
9. ročník: Stadium dětství, kdy se člověk chová více nezodpovědně než jindy, změna vzhledu. Puberta je stav, kdy se dítě chová jako debil. Puberta je taková věc, která se projevuje mezi 13 – 15 rokem a někdy je to na zabití. VÝHODY PUBERTY 6. ročník: Nikomu není divné, že je člověk náladový a většinou se prostě řekne: „No jo, je v pubertě!“; nechovají se ke mně jako k dítěti, jsem vyšší a starší; můžeme se na to vymlouvat, vyzkoušíme nové věci. 7. ročník: Chodím pozdě spát, můžu si odmlouvat, jak chci; mění se hlas, holky jsou škaredější a kluci hezčí; výhody asi žádné nejsou; všemu se smějeme. 8. ročník: Jsme v dobré náladě, když se pořád smějeme; v pubertě probíhá sexuální dospívání!; když se špatně chovám, tak se vymluvím na pubertu; nebojím se jiných lidí. 9. ročník: Když ti hrabe, tak každý ví, že je to puberta; jste už skoro plnoletí, jedná se s námi skoro jako s dospělými; se svými vrstevníky se začínáme pořádně bavit. Měníme se vzhledově i chováním. Smích je zdravý; máš svůj svět; můžu si dělat věci, co mě napadnou, a když to zajde do extrému, tak se na pubertu vymluvím. NEVÝHODY PUBERTY 6. ročník: Člověk udělá dost rozhodnutí, kterých pak lituje; řve vkuse po mně mamka a mám co týden zaracha; míváme akné, mluvíme sprostě a zdržujeme se u zrcadla s malováním (holky). 7. ročník: Rodiče po nás řvou, nuda, dospívání; dospělí se na nás dívají jako na blázny; smějeme se každé blbosti; obří ruce, velké nohy, špatné známky, nevnímavost; rapidní změna nálady, drzost, bolest hlavy.
-182-
8. ročník: Nálady, vztahy k rodičům, blbá nálada – jsme hnusní na všechny, na učitele; všichni si myslí, že jste trapní; chování trochu upadá; změny nálad, všechno se bere vážně; jsme drzí, nerozvážní. 9. ročník: Je to nejchaotičtější část života; napadají vás šílenosti, které snad ani nejsou z vaší hlavy; holky i kluci mají větší spotřebu peněz na kosmetických prostředcích kvůli hnusným pupínkům, také žiletky nezůstanou v obchodech ležet. Co se dá s pubertou dělat? 6. ročník: Nechám si narůst knír. Budu se snažit nepředvádět se a být jako před tím. Udělat si zásoby do pokoje a zavřít se tam. Budu se muset trochu ovládat a nehádat se s rodiči. Začnu pištět. Připoutám se řetězem k židli. Budu se snažit omezit vulgární slova. 7. ročník: Jako já jsem v hodinách docela normální, ale o přestávkách a doma ne. Nevím, co s tím dělat. Prostě si to užít. Koupit si mastičku na pupínky, při mutaci se zabarikádovat doma. Dřív než budu mít pubertu, asi budu všechny radši varovat! Buďte v pohodě, držte blbosti na uzdě. 8. ročník Vždycky jsem si myslela, že mě to nikdy nechytne…, ale potom jsem poznala, že se chovám jinak. Chovám se hůř, odmlouvám rodičům, někdy i učitelům. Zajímáme se, o co bychom se ani zajímat neměli. Nic s tím nejde dělat, ale musíme to přežít. Čistit držku od ježků. 9. ročník Zamkněte se na dva roky doma. Neupadat do depresí, když vás nechce kluk/holka. Nedělat si starosti, když jednou za delší dobu dostanete pětku. Najít si nějaké zábavné zájmy a nepouštět se do nějakých kravin a zbytečností. Jediná věc, jak zatočit s pubertou, je JÍDLO. Ukojíte tím vaše hormony. Nejlepší je čokoláda. -183-
Puberta očima školní psycholožky: Milí puberťáci, přestože nás, nechápavé dospělé, nemůžete vystát, je toto vaše období krásné. Jste sice nevyrovnaní, labilní, rebelující, ale máme vás rádi a reklamační řád se na vás nevztahuje. Říkáme vám, že jste jako z jiné planety, ale jste naše mláďátka. Užívejte si toto krásné období, bohužel, mnohdy i s důsledky některých situací, které puberta přináší… Jste jako v bárce na širém moři, které vás hladí, pokud je klidné, a fackuje, když se rozbouří. Jediný recept na pubertu nenajdeme, protože jste každý originál. Vydržme to spolu, i když se navzájem vytáčíme. Rozhodně se při tom nenudíme. Možná by pro vás byla ideální nějaká líheň, ale tu ještě nikdo nevynalezl. Hladina našeho i vašeho tlaku stoupá a klesá a zanechává v nás silné dojmy. Mgr. Marta Pavelcová
Radegast Radegast jest bůh piva, hor a Beskyd, vždy jen to dobré nám poskyt. Javorník a Lysá hora, jsou pod dohledem našeho boha. Vždy, když na Radhošť vycházím, tak co u něj zastavím, pokleknu a hezky pozdravím. Dobrý den, óóó velký bože, ty vše bráníš na ostří nože. Klaním se tvému pohledu, nic ti neunikne z dohledu. Když po horách chodívám, vždy jen k tobě zavítám. Na úpatí smrků, rozezní se vytí vlků a ty nade mnou držíš ochrannou ruku. Dnes na tebe vždy vzpomínám, když dalšího Radegasta otvírám. Michal Loprais, Dominik Pokorný 9. B
-184-
Přijímačky Tak. Konečně jsou za námi ty nervy a vidiny čísel všude možně. Konečně máme klid od všech těch „cárů“ papírů. Ať už jsme do těch testů načmárali cokoli, už to nezměníme a je to za námi. Většina deváťáků mi dá za pravdu, že období přijímacích zkoušek je děs. Každopádně je dobře, že je to za námi. Snad se každý dostal na školu, kde chtěl. Kamča Skurková 9. A
Přijímací zkoušky (jak šel čas) konec šestky: „Ano, Sáro, máš pravdu! Fakt se už musíme učit! Vážně!“ konec osmičky: Teď nastane můj nejdůležitější rok na škole, každý den si budu opakovat učiva na přijímačky a pilně se učit, ať jsem co nejlepší. pololetí devítky: Tak už bych se asi fakt měla začít učit. Ale co, ještě je čas… 14 dní před přijímačkama: Už bych se měla fakt pořádně učit. Ano, možná jsem se na to trochu koukla, ale ne tolik, kolik bych chtěla. Ještě si zopakuji základní učivo a jinak to nebudu nějak extrémně hrotit. 7 dní před přijímačkama: Ach jo, asi jsem se měla vážně víc učit… den před přijímačkama: No super, nic neumím, přijdu si jak nejvíc negramotný člověk světa. To dopadne teda, hlavně nebýt nervózní, nebýt nervózní!!! 2 hodiny před 1. přijímačkama: Tak, je to tady, musím to zvládnout! Všechny nervy nechat doma, sbalit s sebou jen vědomosti a může se jít na to! 2 hodiny po 1. přijímačkách: Dělají si srandu? Vždyť takové těžké věci v těch Sciích snad nikdy nebyly! Ta matika byla šílená! No jestli mě vezmou, začnu věřit na zázraky! Ale tak aspoň to mám za sebou… 2 hodiny před 2. přijímačkama: No horší než včera to určitě nebude. Už to všechno budu mít konečně za sebou. Snad to zvládnu lépe než včera… 2 hodiny po 2. přijímačkách: Nechápu to. Matika byla proti včerejšku úplně lehoučká a čeština naopak dost složitá, ale řekla bych, že dobrý. Už jen počkat na výsledky. Po zveřejnění výsledků: Zázraky se dějí! Vážně! Jsem přijatá na obě školy. Jsem na jednu stranu překvapená, ale zároveň moc šťastná.
-185-
Navíc, když byl na ty školy takový nával. Skvělé! Konečně to máme za sebou. Tyršovko, díky za vědomosti! Lucie Stupavská 9. A
Co se děje ve škole? V pátek 19. 4. se konala beseda o Arktidě a srdce pro Beskydy. Naše třída odešla hned na první hodinu na besedu. Povídali tam pracovníci Greenpeace o tom, že chtějí na Arktidě udělat rezervaci, aby se nemohla těžit ropa apod. Poté, co dopovídali, přišel pan Šulgan, který nám povídal o Beskydech, zvířatech a rostlinách, co tady žijí. Také nám říkal, co by se stalo, kdyby se v Beskydech těžilo. V 9:30 odjely 5. a 6. třídy vytvořit „srdce pro Beskydy“. V autobuse to bylo pěkné dobrodružství, protože na jednom sedadle jsme museli sedět tři... Přijeli jsme na louku nad šachtami, kde jsme vytvořili srdce. Myslím, že se celkem povedlo, byli jsme dokonce i v místní televizi a novinách. Já doufám, že se v Beskydech nikdy těžit nebude! Šimon Hauser 6. C
Přednáška o Afghánistánu Dne 19. 4. jsme byli na přednášce s paní novinářkou Petrou Procházkovou, která jezdí do válečných zemí a píše o nich články. Bylo to velice zajímavé. Přivedla sebou svého syna Zafira, kterého prý měla až se svým třetím manželem, který je z Pákistánu. Velice zajímavé bylo, že její druhý manžel se ztratil ve válce a dodnes neví, zda je naživu. Za každou otázku nám její syn dal i pohlednici s fotografií. Byly úplně obyčejné, ale přece jen zvláštní. Povídala nám, jak to tam v těch válečných zemí funguje. Vtipná byla historka o tom, jak se zamilovala do svého třetího manžela. Jednou si tak jeli autem po pustině někde v Pákistánu, to byl ještě její řidič a ne manžel, a ona chtěla nutně na záchod. Jenomže v takové zemi to jen tak někde na cestě nejde, zastřelili by vás. Tak ten její teď už manžel vystoupil, přes minové pole přešel k obrovským balvanům, pak šel zpět a řekl: „Tak a teď jdi po mých stopách a tam za ty kameny si dojdi na záchod.“ Paní novinářka jen řekla: „Tohle by pro vás žádný český muž neudělal, tak jsem si ho musela vzít.“ Nakonec přednášky jsme si i mohli vyzkoušet -186-
burku, ve které chodí ženy v Afghánistánu a ve spoustě dalších zemí. Já jsem si jí vyzkoušela a musím říct, nechtěla bych to nosit celý den. Žaneta Stránská 9. B
Byli jsme tam, kde mnozí ne Jsme začínající novinářský kroužek v Astře. Sešli jsme se ti, které baví novinářská práce, práce s rádiem nebo rozhlasem. Pracujeme na založení internetového rádia a možná se časem dočkáte i rozhlasu. Jelikož jsme amatéři, vše nás teprve náš vedoucí Bohdan Matwikow učí. Samozřejmě jako nadšenci se rádi zajedeme podívat do míst, kde o této práci něco ví. Proto nám Bohdan domluvil exkurzi v České televizi. Po delší „procházce“ Ostravou, než jsme se dostali na určené místo, jsme byli rádi, že jsme v budově, kde na nás nesněžilo. Jelikož jsme však byli domluveni na určitou hodinu, sedli jsme si tam a čekali, jedli a říkali si, jaké to asi bude. Konečně nastala ta chvíle a nás se ujala dramaturgyně paní Nováková. Prvně jsme šli do prvního natáčecího studia, kde se natáčí zprávy, jako jsou Krimi zprávy, Události apod. Mohli jsme si vyzkoušet „pohrát si“ s kamerou a překvapivě jsme nic nepokazili. Jako další jsme navštívili druhé natáčecí studio. Zde se natáčejí pořady jako je Sama doma, Šikulové nebo třeba Dobré ráno. Také se tu natáčí zprávy o počasí. Pak jsme paní Novákovou následovali a ocitli se mezi pány zvukaři. Tolik „čudlíků“ a tlačítek, v tom aby se čert vyznal. Ale jak jsem tak pozorovala, nikdo rohy neměl, tudíž jsou velmi dobří, že se v tom všem vyznají. Podívali jsme se také do střižny, kde mnozí z nás už zjistili, že to není jen tak, sestříhat jeden pořad. Zhruba třicetiminutový pořad se stříhá a dává dohromady téměř celý den. Paní Nováková nám také říkala, jak velký je rozdíl natáčení pohádek. Určitě všichni znáte pohádku Stará Bambitka. Tato pohádka se natáčela pouhé dva měsíce. Sice je pravda, že téměř nonstop, ale pohádka byla do dvou měsíců natočená a z mého hlediska se jim moc povedla. -187-
Naopak nová pohádka Dvanáct Měsíčků, kterou jste mohli vidět loni na Vánoce, tak ta se točila dva roky. Velký problém byl jak se sněhem (to hlavně) a pak také s králíčkem. Všimli jste si, že se v pohádce neobjevuje pouze jeden a ten samý králík? Myslím, že si toho moc všimnout nedalo a to je dobře. Děj, kdy dvanáct Měsíčků sedělo v kruhu a mluvilo s Maruškou, byl natáčen v letních dnech při dvacetistupňovém horku. Všem bych doporučovala se do české televize zajet podívat. Stojí to za to a já osobně můžu říct, že se mi tam líbilo moc. Kamča Skurková 9. A
O čem se mluví? Chcete mít skvělé známky? Jezte zdravě! „Jsou školy, které zavedly přísný zákaz sladkostí a nahradily je zeleninou a ovocem. Zlepšují se tak výsledky v písemkách a odpadla spousta problémů s chováním,“ řekla Právu odbornice na výživu Margit Slimáková. Zdravé školní stravování v rámci výzkumu Royal Economic Society ve Velké Británii vylepšilo žákům prospěch v angličtině a přírodovědě. (http://www.novinky.cz/domaci/298273-zarazte-ve-skolnichautomatech-sladkosti-volaji-experti.html) A co na to žáci 9. A? Ovoce a zelenina ovlivňuje známky z angličtiny a přírodopisu, protože máme v těle buňky, které raději toto než sladkosti. Na ostatní předměty by byly nejlepší klobásky s vaječinou. Pak by byly dobré známky. Marek Bartoš Proč se kvůli vysazení sladkostí z jídelníčku studentům zlepšil průměr v angličtině a přírodovědě? Možná je to kvůli tomu, že studenti nečtou už jenom barevné nápisy na bonbonech nebo složení. Nebo tučné buňky pomalu ustoupily a daly místo těm přírodovědným. Nebo je tu poslední možnost – sešity studentů už nebyly slepené od ulepených sladkých rukou a ti si konečně mohli přečíst své zápisy. Adéla Romanovská
Z toho článku plyne, že když žáci jedli zdravěji, šla jim lépe angličtina (pro nás by to byla čeština) a přírodověda. Ale o zhoršení v ostatních předmětech tam není ani půl slova. Co když se v ostatních předmětech zhoršili? Z toho by plynulo, že dokud jedli nezdravě, byli -188-
lepší ve všem ostatním. Takže by nezdravé jídlo nemuselo být až tak Jakub Novotný nezdravé. V přírodovědě si zlepšili prospěch proto, že brali v hodinách lidské tělo a zdravou výživu. A proto, že jí zdravě, tak o tom hodně věděli. V angličtině se zlepšili proto, že se psala slohová práce a všichni psali Jan Vaverka o zdravé výživě. A proto dostali jedničky. Díky zákazu jíst sladkosti a zavedení více zeleniny do jídelníčku se žákům zlepšil prospěch v angličtině a přírodopisu? To je absurdní. Nedávno jsem měla polévku s těstovinovými čísly a co z toho. V matematice jsem tupá stále. Včera jsem měla bonbony ve tvaru noty a mikrofonu a víte co? Dnešní hudebka se mi zdála stejná jako vždy a měla jsem strach, že vedle mne sedící spolužačky ohluchnou. Pokud mi chce někdo namluvit takovouhle blbost, chci důkaz. Kamila Skurková
Svátky, o kterých se moc nemluví… Den pracovního prostředí Přicházím do školy a jdu šatnami druhého stupně. Otvírám dveře a vidím krásné šatny obložené dubovým dřevem. Vcházím do šatny, kde jsou dřevěné botníky tak velké, že by se do nich vlezl i kůň. Vycházím z šaten a všude je to obložené dřevem a tak vysoké stropy, že by se tam vlezl i dvoumetrový chlap s helmou. Už žádné trubky jak v koncentráku, ale krásně lemované dřevem. Přicházím do třídy a první, čeho si všimnu, je vymalována třída dožluta. Přicházím ke své lavici a je tam dřevěná polstrovaná židle a hladký dřevěný stůl. Lukáš Pospíšil 9. B
Za moje pracovní prostředí považuji moji třídu. Je celkem v pohodě, ale je tam pár nedostatků. Změnila bych tam jen pár věcí… vlastně ne, změnila bych ji úplně celou, od hlavy k patě. Ze všeho nejdříve bych vyměnila většinu žáků. Potom by až přišlo na vybavení. Chtěla bych ve třídě mít polstrované židle, větší a hezčí lavice, místo linolea nějaký měkký koberec a třeba automat na nápoje, ve kterém by nápoje byly zadarmo. Nejvíce mne ale rozčilují barvy naší třídy. Chtělo by to nějaké pestřejší a hezčí barvy než máme teď. To by bylo asi tak všechno. Vím, že tohle se mi nikdy nesplní, ale sny to jsou pěkné. Lenka Gengelová 9. A
-189-
Svůj dlouhý život většinou strávím ve větší místnosti, která se nazývá třída. Vždy, když tam vstoupím, tak vím, co mě čeká. Pořád to samé. Stejné lavice, nepohodlné židle, stará malba, … Chtělo by to změnu, trošku tu třídu oživit. Například vymalovat stěny hodně pestrými barvami (růžová, zelená, žlutá, oranžová), nepohodlné židle vyměnit za hodně lepší. Nebylo by na škodu vyměnit někdy za čas i učitele, protože je to s nimi občas k nevydržení! Na konec třídy by se hodil takový spící koutek, abychom se tam mohli o přestávce natáhnout a trošku si zdřímnout. Vendula Smelíková 9. B
Mezinárodní den boje proti hluku Měřili jste někdy hluk? Víte, kolik decibelů hluku dokážou vydat ječící holky nebo kluci? A kolik děti v naší školní jídelně? My jsme zkoušeli změřit hluk deváťáků. Holky dokázaly překřičet zvuk jedoucího vlaku, motorky i hlasité diskotéky. Vydaly ze sebe 117 dB (decibelů) a musím říct, že kdybychom takhle křičely třeba čtvrt hodiny, tak bychom jednak asi ohluchly a jednak bychom si asi vykřičely hlasivky. Kluci se snažili o trochu méně. Ti se svými 79 dB dokázali překřičet hlučnou restauraci nebo potlesk v sále. Zkoušeli jsme také změřit hluk tady v naší školní jídelně, protože tam přece jen docela pořádný hluk je. Naměřili jsme 85 dB, což je asi jako kohoutí kokrhání. Ale nevím, jestli by bylo lepší, aby nám v jídelně kokrhali kohouti. Markéta Petrová 9. A
Chráněná krajinná oblast Beskydy oslavila 40. narozeniny Beskydy jsou celkem rozprostřené pohoří Česka. Rozléhají se na východní Moravě. Patří do nich jak listnaté, tak jehličnaté lesy a rostou zde duby, břízy a další druhy stromů. Z mého pohledu převládají na horách jehličnaté stromy a v nižších polohách listnaté. Beskydy jsou z větší části skryté pod stromy. Právě naše město se v Beskydech nachází se spoustou dalších. Beskydy taktéž zasahují na Slovensko. V lesích zde žijí lišky, srnky, jeleni a říká se, že taky medvědi. Martin Žižka 6. C
-190-
Nedaleko naší chaty mám své oblíbené místo, ke kterému se dostanu, když vyjdu ven z branky a vydám se přes plechový most směrem do lesa. Touhle cestou vede i trasa na Velký Javorník. V lese pod kopcem a roklí teče potok a to je místo, ve kterém rád trávím volný čas hlavně o letních prázdninách. Postavil jsem si tam malou hráz, ve které se rádi koupou psi, když jdou spolu s turisty okolo nás. Jednou jsem tam viděl, jak se tam koupe i čáp. To byla ale podívaná. V mé hrázi se také rádi vyhřívají malí pstruzi, když korunami stromů prosvítá letní sluníčko. Mně je tam také moc dobře, protože ve velkých vedrech je tam Martin Gajdušek 6. C příjemný chládek. Obdivuji ticho lesa. Na holých větvích se začínají objevovat první listy. Všechno se začíná probouzet – začínají bzučet včely, poletovat motýli, lidi začínají trhat petrklíče do čajů. Les je svěží a vedle bublá potok, ve kterém jsou na dně řasy. Otakar Jurečka 6. C Na horách se mi líbí výška, protože všude vidím, mám velký rozhled a vidím, kde co je. Potom se mi líbí vůně stromů, květin a zvířat. Na horách je krásná barva stromů. Hodně moc se mi líbí, když je všechno tak barevné. Své oblíbené místo na horách nemám, protože všechny hory jsou alespoň něčím zajímavé a krásné. Ráda chodím na výlety do Zdislava Fialková 6. C hor nebo do lesa.
Troška matematiky Žáci šestého ročníku dostali dvě slovní úlohy na nejmenší společný násobek a největší společný dělitel. Někdy říkám, když něco řešíte, zapojte i selský rozum. Posuďte sami, jak řešili. Zadání 1. úlohy: Zahradník měl 52 červených a 65 žlutých růží. Kolik mohl nejvíce navázat kytic, aby v každé kytici byl stejný počet červených a žlutých růží. Řešením bylo 13 kytic. Kolik bylo kytic podle žáků: 52, 780, 510, 260 nebo 48 kitic. Chudák češtin a růže byly asi vázány po okvětních lístcích. Zadání 2. úlohy. Autobusy A, B vyjíždí společně v 16 hod. Linka A jezdí v intervalu 8 min, linka B jezdí v intervalu 12 minut. Kuba s maminkou přijdou na zastávku v 17,30 hod. V kolik hodin jim pojedou oba autobusy společně? Řešením bylo 17:36 hod. A v kolik že -191-
jely autobusy podle výpočtu žáků? 16:96 , 17:94, 23:30, 33:30 nebo v 24 hod. Co k tomu dodat, že Kuba s maminkou si zapomněli vzít na zastávku spacák. Jana Bartošová
Školství zasáhnou další změny.
Komiks
Co nás čeká příště? Přečtete si, jak se fotí škola, seznámíte se se Zarachem. Opět vás čeká soutěž o Zlatou přednostenku. Zkrátka 24 stran zajímavého čtení.
Znalosti deváťáků jistě pomohou
Do prvních tříd budou přijímačky.
našim malým k lepším výsledkům!
Na vydání 108. čísla Druhého patra se podíleli: Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Adéla Romanovská, Markéta Petrová, Markéta Petrová, Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Lucie Syrovatková, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Strnadlová, Šimon Hauser, Zdeněk Horečka, Filip Vašek, Barbora Štarhová Obrázky kreslila: Natálie Heřmánková Fotografie: Adéla Romanovská (str. 172-176), Petr Ondryáš (177, 180, 184, 190), Eva Petrová (170), Jan Novotný (186), Jakub Šenkeřík (187) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Kristýna Kociánová e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 3. 5. 2013
-192-
